List (fylom) Postranní orgán prýtu, rozšířený do plochy, omezeného růstu (výjimkou Welwitschia). Primární funkce: fotosyntéza, transpirace a výměna plynů Ontogeneze listu: Vyvíjí se exogenně na vzrostném vrcholu stonku v podobě postranních hrbolků. Nejdříve na vrcholu (prodlužování), později na okrajích (rozšiřování do plochy), nejdéle na bázi (prodlužování a tvorba řapíku). Výjimkou jsou kapradiny a cykasy (vrcholový meristém dlouhodobější – ochrana spirálním zatočením listu = circinátní vernace).
Welwitschia mirabilis (Namibie)
Evoluce listu Bezcévné rostliny: útvary podobné listům – fyloidy (chaluhy, ruduchy, mechy). Vývoj u gametofytu (haploidní). Cévnaté rostliny: vývoj souběžně se stonkem jako součást sporofytu (diploidní) – telomová teorie (viz výše).
Vnější stavba listu Řapík - stopkovitá část: různá délka i průřez – křídlaté, nafouklé (kotvice), hranaté, žlábkovité aj. Někdy rozšířené a přejímají asimilační funkci (Acacia, Mimosa) – fylodium U báze často vyvinuty párovité výrůstky – palisty: prchavé (dub, buk), vytrvalé (vrba ušatá, violky, jetel, růže, hrách aj.). Srůstem palistů vznik botky (ochrea) u rdesnovitých, někdy v podobě trnů (akát, dřišťál) Pro jednoděložné typická pochva (vagina): silně rozšířená báze řapíku , která objímá stonek. U dvouděložných typická pro miříkovité. U lipnicovitých na přechodu v čepel vyvinut jazýček a často i ouška
Kukuřice (Zea mays)
Palisty: 1-postranní, 2-úžlabní, 3- srostlé v botku
Žilnatina
Souběžná žilnatina - konvalinka vonná
Zpeřená žilnatina - topol
2. Čepel (lamina) Podle stavby: 1. listy bifaciální (dorziventrální) - rozdíly mezi svrchní a spodní stranou – většina průduchů na spodní straně (výjimkou listy plovoucí na hladině – leknín, stulík). Je vyvinut u většiny rostlin.
průduch
Bifaciální list
Bifaciální xeromorfní (Nerium)
2. listy monofaciální – obě strany stejné, (kosatec, sítina, rozchodník, trávy) kutikula epidermis palisádový parenchym cévní svazek houbový parenchym 3 průduch
Monofaciální list (Iris) Monofaciální list (Zea mays)
Podle členění čepele: jednoduché – složené Podle obrysu: okrouhlý, vejčitý, kopinatý, srdčitý atd.
Jednoduché čepele
Kopinatý list – rdesno obojživelné
Srdčitý list – lípa obecná
Jehlicovité listy – smrk ztepilý
Vejčitý list – máta rolní
Podle okraje: celokrajný, pilovitý, zubatý atd.
Podle hloubky zářezů: laločný, klaný, dílný, sečný
Složené: zpeřené (licho- a sudo-), dlanitě složené (troj- až mnohočetné)
Složené čepele
Lichozpeřený list - jasan ztepilý
Sudozpeřený list – hrachor luční
Dlanitě trojčetný – jetel plazivý
Dlanitě sedmičetný – jírovec maďal
Vnitřní stavba listu Pokožka – jednovrstevná, bez chloroplastů, kutikula, průduchy (u dřevin na spodní straně, u bylin na obou stranách, u vodních na svrchní straně), hydatody. Mezofyl (chlorenchym) – asimilační parenchym Bifaciální list: pod svrchní pokožkou palisádový ( i vícevrstevný – závislost na oslunění), pod ním houbový (bohatý na interceluláry). Monofaciální list: buď palisádový parenchym z obou stran a uprostřed houbový (kosatec) nebo jen nerozlišený mezofyl ( trávy).
Bifaciální list Monofaciální list (Zea mays)
Žilnatina – soubor cévních svazků. Podle průběhu: žilnatina vidličnatá (nejpůvodnější – jinan, některé kapradiny), rovnoběžná až souběžná (jednoděložné, jitrocel), zpeřená a dlanitá (hojná u dvouděložných). Mezi hlavními žilkami dílčí spoje – anastomózy (žilnatina síťovitá) Zvláštním typem jsou jehlice jehličnanů – jednoduchý nebo zdvojený cévní svazek, nerozlišený mezofyl, sklerenchymatická hypodermis, silná kutikula, zanořené průduchy, pryskyřičné kanálky.
List jinanu (Gingko biloba)
Příčný řez jehlicí borovice lesní (Pinus sylvestris)
Postavení listů na stonku a)Střídavé – listy ve šroubovici, původnější (růžovité, pryskyřníkovité) b)Vstřícné – často křižmostojné (hluchavkovité) c)Přeslenité – vrbina, přeslička, Varianty listů a) Dělohy (cotyledones) – jsou součástí zárodku. Jednoděložné – dvouděložné, u nahosemenných více děloh. Funkce zásobní (fazol, hrách), první asimilační listy – při epigeickém klíčení (okurka, ředkvička, buk), u jednoděložných jako štítek (scutellum) – spojení s živným pletivem. b) Šupiny – nejčastěji nezelené. Výskyt na pupenech, na oddencích, na bázi stonku.
Děložní listy a listeny Děložní listy • první, zárodečné listy • založeny v semenu • početně omezené
Listeny • ochrana, asimilace • zelené a hnědé barvy
c) Listeny – výskyt v oblasti květu (květenství). Z jejich úžlabí vyrůstají květní stopky nebo větve květenství. Někdy charakteristicky zbarvené a zvětšené (lákání opylovačů) – toulce u áronovitých, černýše, pryšce, jindy tvoří soubory (zákrov u hvězdnicovitých, obaly a obalíčky u miříkovitých. U lipnicovitých se nazývají plevy a pluchy.
jaterník – listeny pod květem
sněženka - listen
česnek -listeny
ďáblík - toulec
d) Listence – listeny na květní stopce. Většinou dva vstřícné - violka
violka - listence
Dělení Listy dělíme na: - asimilační listy (základní typ) - děložní lístky (cotyledon) - listeny (bractea)
Postavení listů na stonku (fylotaxie)
Postavení listů na stonku: a) střídavé b) vstřícné křižmostojné (otočené o 90°) c) vstřícné (neotočené) d) přeslenité
Metamorfózy listu 1. Trny – celé listy (dřišťál), listové úkrojky (pcháč, bodlák), palisty (akát) 2. Úponky – hrachor, vikev, hrách 3. Cibule – zdužnatění listů, zásobní funkce 4. Listy sukulentů – vodní pletivo, zanořené průduchy, mocná vrstva kutikuly 5. Listy masožravých rostlin – rosnatka, tučnice, bublinatka, láčkovka, aldrovandka 6. Rhizofyl – list rozčleněný v jemné úkrojky nahrazuje kořeny (nepukalka), lakušník Nepenthes - láčka
heterofylie • schopnost rostliny tvořit dva typy listů rozdílné tvarem a někdy i funkcí • př.: břečťan (viz oba obrázky), lakušník
listeny pry ce nádherného (vánoční hvězda)
Děkuji za pozornost
