LICENČNÍ SMLOUVA POSKYTOVANÁ KVÝKONU PRÁVAUŽÍT ŠKOLNÍ DÍLO

LICENČNÍ SMLOUVA POSKYTOVANÁ K VÝKONU PRÁVA UŽÍT ŠKOLNÍ DÍLO uzavřená mezi smluvními stranami: 1. Pan/paní Jméno a příjmení:

Bc. Jiří Polický

Bytem:

Příkopy 1105, 547 01 Náchod

Narozen/a (datum a místo):

10.3.1985, Náchod

(dále jen "autor") a 2. Vysoké učení technické v Brně Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií se sídlem Údolní 244/53, 60200 Brno 2 jejímž jménem jedná na základě písemného pověření děkanem fakulty: Ing. Edita Hejátková (dále jen "nabyvatel") Článek 1 Specifikace školního díla 1. Předmětem této smlouvy je vysokoškolská kvalifikační práce (VŠKP): dizertační práce diplomová práce bakalářská práce jiná práce, jejíž druh je specifikován jako ......................................................... (dále jen VŠKP nebo dílo) Název VŠKP:

Využití uhlíkových nanotrubic pro realizaci elektrod tlustovrstvých senzorů

Vedoucí/školitel VŠKP:

Ing. Jan Prášek, Ph.D.

Ústav:

Ústav mikroelektroniky

Datum obhajoby VŠKP: ......................................................... VŠKP odevzdal autor nabyvateli v: tištěné formě

- počet exemplářů 2

elektronické formě

- počet exemplářů 1

2. Autor prohlašuje, že vytvořil samostatnou vlastní tvůrčí činností dílo shora popsané a specifikované. Autor dále prohlašuje, že při zpracovávání díla se sám nedostal do rozporu s autorským zákonem a předpisy souvisejícími a že je dílo dílem původním. 3. Dílo je chráněno jako dílo dle autorského zákona v platném znění. 4. Autor potvrzuje, že listinná a elektronická verze díla je identická.

Článek 2 Udělení licenčního oprávnění 1. Autor touto smlouvou poskytuje nabyvateli oprávnění (licenci) k výkonu práva uvedené dílo nevýdělečně užít, archivovat a zpřístupnit ke studijním, výukovým a výzkumným účelům včetně pořizovaní výpisů, opisů a rozmnoženin. 2. Licence je poskytována celosvětově, pro celou dobu trvání autorských a majetkových práv k dílu. 3. Autor souhlasí se zveřejněním díla v databázi přístupné v mezinárodní síti ihned po uzavření této smlouvy 1 rok po uzavření této smlouvy 3 roky po uzavření této smlouvy 5 let po uzavření této smlouvy 10 let po uzavření této smlouvy (z důvodu utajení v něm obsažených informací) 4. Nevýdělečné zveřejňování díla nabyvatelem v souladu s ustanovením § 47b zákona č. 111/1998 Sb., v platném znění, nevyžaduje licenci a nabyvatel je k němu povinen a oprávněn ze zákona.

Článek 3 Závěrečná ustanovení 1. Smlouva je sepsána ve třech vyhotoveních s platností originálu, přičemž po jednom vyhotovení obdrží autor a nabyvatel, další vyhotovení je vloženo do VŠKP. 2. Vztahy mezi smluvními stranami vzniklé a neupravené touto smlouvou se řídí autorským zákonem, občanským zákoníkem, vysokoškolským zákonem, zákonem o archivnictví, v platném znění a popř. dalšími právními předpisy. 3. Licenční smlouva byla uzavřena na základě svobodné a pravé vůle smluvních stran, s plným porozuměním jejímu textu i důsledkům, nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. 4. Licenční smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami.

V Brně dne: ............................................................

............................................................

............................................................

Nabyvatel

Autor

ABSTRAKT Tato práce se zabývá problematikou detekce těžkých kovů s použitím miniaturizovaných tlustovrstvých senzorů. Pracovní elektroda pro tyto senzory byla připravena pomocí tlustovrstvé pasty za použití prášku s uhlíkovými nanotrubicemi, pojiva a ředidla. Vyrobené elektrody byly proměřeny při detekci iontů olova a kadmia v tříelektrodovém systému diferenčně pulzní voltametrií v acetátovém pufru. Získané výsledky byly porovnány s uhlíkovou elektrodou vytvořenou ze speciální komerční tlustovrstvé polymerní pasty. Na závěr je zde popsána i možnost aktivace povrchu pracovní elektrody kyselinou dusičnou a ověření detekce těžkých kovů na reálném biologickém vzorku.

ABSTRACT This work covers an area of heavy metals detection by miniaturized thick film sensors. Working electrode of these sensors was fabricated using thick film paste that was prepared as a nanocomposition of carbon nanotubes powder, suitable vehicle and a thinner. The response of fabricated electrodes to cadmium and lead ions was measured using differential pulse voltammetry in an acetate buffer solution using a three electrode sytem. The results were compared with the carbon electrode made from special commercial thick film polymer paste. Finally the possibility of working electrode surface activation with nitric acid and heavy metals on real biological sample detection is described here.

KLÍČOVÁ SLOVA Tištěná elektroda, Senzor, Uhlíkové nanotrubice, Těžké kovy, Diferenční pulzní voltametrie

KEYWORDS Thick film electrode, Sensor, Carbon nanotubes, Heavy metals, Diferential pulse voltamettry

BIBLIOGRAFICKÁ CITACE POLICKÝ, J. Využití uhlíkových nanotrubic pro realizaci elektrod tlustovrstvých senzorů. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, 2010. 56 s. Vedoucí diplomové práce Ing. Jan Prášek, Ph.D.

PROHLÁŠENÍ AUTORA O PŮVODNOSTI DÍLA: Prohlašuji, že jsem tuto vysokoškolskou kvalifikační práci vypracoval samostatně pod vedením vedoucího diplomové práce, s použitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou všechny citovány v práci a uvedeny v seznamu literatury. Jako autor uvedené diplomové práce dále prohlašuji, že v souvislosti s vytvořením této diplomové práce jsem neporušil autorská práva třetích osob, zejména jsem nezasáhl nedovoleným způsobem do cizích autorských práv osobnostních a jsem si plně vědom následků porušení ustanovení § 11 a následujících autorského zákona č. 121/2000 Sb., včetně možných trestněprávních důsledků vyplývajících z ustanovení § 152 trestního zákona č. 140/1961 Sb. V Brně dne 27. 5. 2010

…………………………………. podpis autora

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu diplomové práce Ing. Janu Práškovi, Ph.D., doc. Ing. Jaromíru Hubálkovi, Ph.D. a Ing. Janě Chomoucké, Ph.D. za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování diplomové práce.

V Brně dne 27.5 2010

…………………………… podpis autora

Vysoké učení technické v Brně Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií Ústav mikroelektroniky

POPISNÝ SOUBOR ZÁVEREČNÉ PRÁCE Autor: Název závěrečné práce: Název závěrečné práce ENG:

Bc. Jiří Polický Využití uhlíkových nanotrubic pro realizaci elektrod tlustovrstvých senzorů Carbon nanotubes utilization for fabrication of thick-film sensors electrodes

Anotace závěrečné práce: Tato práce se zabývá problematikou detekce těžkých kovů s použitím miniaturizovaných tlustovrstvých senzorů. Pracovní elektroda pro tyto senzory byla připravena pomocí tlustovrstvé pasty za použití prášku s uhlíkovými nanotrubicemi, pojiva a ředidla. Vyrobené elektrody byly proměřeny při detekci iontů olova a kadmia v tříelektrodovém systému diferenčně pulzní voltametrií v acetátovém pufru. Získané výsledky byly porovnány s uhlíkovou elektrodou vytvořenou ze speciální komerční tlustovrstvé polymerní pasty. Na závěr je zde popsána i možnost aktivace povrchu pracovní elektrody kyselinou dusičnou a ověření detekce těžkých kovů na reálném biologickém vzorku. Anotace závěrečné práce ENG: This work covers an area of heavy metals detection by miniaturized thick film sensors. Working electrode of these sensors was fabricated using thick film paste that was prepared as a nanocomposition of carbon nanotubes powder, suitable vehicle and a thinner. The response of fabricated electrodes to cadmium and lead ions was measured using differential pulse voltammetry in an acetate buffer solution using a three electrode

sytem. The results were compared with the carbon electrode made from special commercial thick film polymer paste. Finally the possibility of working electrode surface activation with nitric acid and heavy metals on real biological sample detection is described here. Klíčová slova: Tištěná elektroda, Senzor, Uhlíkové nanotrubice, Těžké kovy, Diferenční pulzní voltametrie. Klíčová slova ENG: Thick film electrode, Sensor, Carbon nanotubes, Heavy metals, Diferential pulse voltamettry

Typ závěrečné práce: Datový formát elektronické verze: Jazyk závěrečné práce: Přidělovaný titul: Vedoucí závěrečné práce:

diplomová formát pdf český Ing. Ing. Jan Prášek, Ph.D.

Škola: Fakulta:

Vysoké učení technické v Brně Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií

Ústav: Studijní program: Studijní obor:

Ústav mikroelektroniky Elektrotechnika, elektronika, komunikační a řídicí technika Mikroelektronika

OBSAH 1

ÚVOD .................................................................................................................. 13

2

ELEKTROCHEMIE ............................................................................................. 15 2.1 ELEKTROCHEMICKÉ ANALYTICKÉ METODY .......................................................... 15 2.1.1 Elektrochemický článek ........................................................................... 16 2.1.2 Potenciometrie ......................................................................................... 17 2.1.3 Polarografie ............................................................................................. 17 2.1.4 Voltametrie .............................................................................................. 18 2.2 NESTACIONÁRNÍ ELEKTROCHEMICKÉ METODY ..................................................... 21 2.2.1 Lineární voltametrie ................................................................................. 21 2.2.2 Cyklická voltametrie ................................................................................. 21 2.2.3 Amperometrie .......................................................................................... 22 2.3 POUŽÍVANÉ ELEKTRODY .................................................................................... 23 2.4 HYGIENICKÉ LIMITY........................................................................................... 24

3

UHLÍKOVÉ NANOTRUBICE............................................................................... 25 3.1 VÝROBA CNT .................................................................................................. 27 3.1.1 Laserové odpařování ............................................................................... 27 3.1.2 Metoda uhlíkového oblouku (Arc Discharge Production) ......................... 27 3.1.3 Depozice chemických par (CVD) ............................................................. 28 3.1.4 Depozice chemických par v plazmatu (PECVD) ...................................... 28

4

MĚŘICÍ APARATURA ........................................................................................ 29 4.1 4.2 4.3

5

MĚŘICÍ CELA .................................................................................................... 29 VÝROBA VLASTNÍCH PRACOVNÍCH ELEKTROD ...................................................... 30 ELEKTROCHEMICKÉ SENZORY ........................................................................... 31

EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST .................................................................................. 34 5.1 REALIZACE PRACOVNÍCH ELEKTROD .................................................................. 34 5.2 POVRCH ELEKTROD .......................................................................................... 37 5.3 PRAKTICKÉ MĚŘENÍ .......................................................................................... 39 5.3.1 Základní roztok ........................................................................................ 40 5.3.2 Nastavení potenciostatu .......................................................................... 40 5.4 MĚŘENÍ IONTŮ OLOVA ....................................................................................... 41 5.5 MĚŘENÍ IONTŮ KADMIA ...................................................................................... 43 5.6 DETEKČNÍ LIMITY .............................................................................................. 44 5.7 LEPTÁNÍ ELEKTROD .......................................................................................... 46 5.8 POUŽITÉ CHEMIKÁLIE ........................................................................................ 47 5.9 MĚŘENÍ REÁLNÝCH VZORKŮ .............................................................................. 48

6

ZÁVĚR ................................................................................................................ 49

7

LITERATURA ...................................................................................................... 51

- 9-

Seznam obrázků Obr. 1 Rozdělení elektroanalytických metod [10]................................................................... 15 Obr. 2 Příklad uspořádání elektrochemického článku [12] ..................................................... 16 Obr. 3 Schéma a realizace základního uspořádání elektrochemické cely pro potenciometrická měření [10] ......................................................................................................................... 17 Obr. 4 Jaroslav Heyrovský [2] ................................................................................................. 17 Obr. 5 Příklad polarizační křivky základního elektrolytu [12] ................................................ 18 Obr. 6 Vložený potenciál a měřený signál v diferenční pulzní voltametrii [12] ..................... 19 Obr. 7 Schematické znázornění elektrochemické rozpouštěcí analýzy (I - koncentrační fáze, II – rozpouštěcí fáze) [12] .................................................................................................. 20 Obr. 8 Průběh potenciálu a) a proudová odezva b) v SW voltametrii [12] ............................. 21 Obr. 9 Katodicko-anodický voltamogram [18] ....................................................................... 22 Obr. 10 Rotující disková elektroda (RDE) [12]....................................................................... 23 Obr. 11 Model uhlíkových nanotrubic a) jednostěnná CNT b) vícestěnná CNT [25] ............ 25 Obr. 12 Chirální vektor [28] .................................................................................................... 26 Obr. 13 Struktury a) lenošky (armchair), b) cikcak (zigzag), c) chirální (chiral) [28] ............ 26 Obr. 14 Experimentální zařízení pro syntézu uhlíkových nanotrubiček laserovým odpařováním [28] ............................................................................................................... 27 Obr. 15 Měřící cela [12] .......................................................................................................... 29 Obr. 16 Zapojení měřicí aparatury v a) dvouelektrodovém a b) tříelektrodovém uspořádání [12] ..................................................................................................................................... 30 Obr. 17 Měřicí cela použita při experimentu (vpravo – detail) ............................................... 30 Obr. 18 Princip sítotisku [26] .................................................................................................. 31 Obr. 19 Příklad komerčně vyráběného senzoru AC1.W*.R* [31] .......................................... 32 Obr. 21 a) sítotiskový poloautomat Tesla UL 1505 A, b) pec pro výpal tlustých vrstev BTU TFF51................................................................................................................................. 36 Obr. 20 Geometrická plocha elektrody stanovená na Olympus SZ 61.................................... 36

- 10 -

Obr. 22 Substrát s elektrodami MW1 ...................................................................................... 37 Obr. 23 Elektroda MW7 .......................................................................................................... 37 Obr. 24 SEM 15kV, zvětšení 25kx, MW1............................................................................... 38 Obr. 25 SEM 15kV, zvětšení 25kx, MW3............................................................................... 38 Obr. 26 SEM 15kV, zvětšení 25kx, MW4............................................................................... 38 Obr. 27 SEM 15kV, zvětšení 25kx, MW5............................................................................... 38 Obr. 28 SEM 15kV, zvětšení 25kx, MW6............................................................................... 38 Obr. 29 SEM 15kV, zvětšení 25kx, DW1 ............................................................................... 38 Obr. 30 SEM 15kV, zvětšení 25kx, BQ221 ............................................................................ 39 Obr. 31 SEM 2kV, zvětšení 25kx, MW7................................................................................. 39 Obr. 32 Ruční přenosný potenciostat PalmSens ...................................................................... 39 Obr. 33 Měřicí pracoviště ........................................................................................................ 40 Obr. 34 Nastavení metody DPV na potenciostatu PalmSens (nastavené parametry - vpravo)41 Obr. 35 Příklad odezvy elektrody MW1 při stanovení Pb získané pomocí DPV.................... 42 Obr. 36 Kalibrační křivky WE měřené na iontech Pb ............................................................. 42 Obr. 37 Příklad odezvy elektrody MW1 na přídavky Cd získané pomocí DPV ..................... 43 Obr. 38 Kalibrační křivky WE získané při stanovení kadmia v roztoku ................................. 44 Obr. 39 Měření detekčního limitu olova elektrody MW1 ....................................................... 45 Obr. 40 Měření detekčního limitu kadmia elektrody MW1 .................................................... 45 Obr. 41 Leptací lázeň kyseliny dusičné ................................................................................... 46 Obr. 42 Vliv leptání elektrody na její proudovou odezvu - MW1........................................... 47 Obr. 43 Měření reálných vzorků elektrodou MW1 ................................................................. 48

- 11 -

Seznam tabulek Tab. 1 Limitní hodnoty upravující množství znečištění .......................................................... 24 Tab. 2 Složení past pro výrobu WE elektrod ........................................................................... 34 Tab. 3 Poměr složek acetátového pufru v závislost na pH ...................................................... 40 Tab. 4 Proudové odezvy v závislosti na leptání....................................................................... 47

- 12 -

Úvod

1 Úvod S nárůstem produkce výroby roste stále více odpadů, které tato industriální část průmyslu vytváří. S tím souvisí i množství nebezpečných látek, které ovlivňují životní prostředí a v konečném důsledku i lidské zdraví (znečištění pitných zdrojů, dusičnany v zemědělské půdě atd.). Proto je nutné množství těchto látek monitorovat a dohlížet na dodržování předepsaných limitů. K detekci a stanovení koncentrace látky v roztoku se kromě jiných, převážně optických technik využívá elektrochemické analýzy založené na polarografii a voltametrii [1]. Polarografie byla velmi oblíbenou a přesnou metodou minulého století. Její objev je spojen se jménem prof. Jaroslava Heyrovského, který za tento objev obdržel v roce 1959 Nobelovu cenu [2]. Jedná se o měření analytu za použití rtuťové kapkové elektrody. Dnes se z důvodu toxicity rtuti od této metody ustupuje a přechází se na voltametrii využívající tuhých elektrod. Ke sledování a rozborům látek je převážně nutné rozsáhlé laboratorní vybavení, které nás limituje nejen svými rozměry, ale i provozními náklady. S rostoucí integrací se v současné době daří vyrobit velmi rychlá a komplexní elektronická zařízení ve formě přenosných přístrojů. Omezujícím prvkem v měřicí sestavě ovšem zůstává elektrodový systém využívaný při detekci. Z tohoto důvodu je snaha nahradit klasické elektrody elektrodami miniaturizovanými. Jednou z možností je vytvářet elektrody pomocí technologie tlustých vrstev [3], [4], [5]. Jedná se o relativně levný nevakuový proces vytváření vrstev specifických vlastností. Zpočátku byla tato technologie využívána pro výrobu hybridních integrovaných obvodů převážně v prototypové a malosériové výrobě [3]. S masivním nárůstem CMOS technologie a se zdokonalující se technologií povrchové montáže se tlusté vrstvy pro výrobu integrovaných obvodů dostaly do pozadí. Nově si své místo našly na poli nekonvenčních aplikací, jako jsou topné elementy, rychlotavné pojistky, displeje, senzory, apod. [5], [6]. Se snahou miniaturizace senzorů, dochází ke zmenšování aktivních ploch jednotlivých elektrod. To má za následek zhoršení parametrů celého měřicího systému, především zhoršení detekčních limitů a citlivosti [7]. Možnost jak tyto parametry opět zlepšit, je zvýšit aktivní plochu elektrod užitím nanomateriálů, jako jsou například uhlíkové nanotrubice a nanotyčinky [8]. Vytváření nanostrukturovaných povrchů elektrod je možné přímým růstem uhlíkových nanotrubic přímo na substrátu, jak je popsáno v [8] a [9]. Jednodušší metodou je příprava pasty s obsahem nanomateriálů ve formě prášku, který je smíchán s vhodným pojivem a nanesen na předem připravený substrát sítotiskem, máčením, dispenzerem, nástřikem atd.

- 13 -

Úvod

Tato práce se zabývá možností zvětšení aktivní plochy pracovních elektrod miniaturních elektrochemických senzorů při zachování jejich geometrických rozměrů vytvořením nanostrukturovaného povrchu elektrod. Zvětšení aktivního povrchu je docíleno vytvořením polymerní tlustovrstvé pasty s využitím uhlíkových nanotrubic. Cílem je vytvořit pracovní elektrodu, která se bude svými detekčními schopnostmi při detekci těžkých kovů blížit klasické polarografické elektrodě.

- 14 -

Elektrochemie

2 Elektrochemie 2.1 Elektrochemické analytické metody Elektrochemické analytické metody jsou založeny na měření některé elektrické veličiny (napětí na elektrodách, elektrický proud, vodivost roztoku, relativní permitivita). Měřená veličina musí být jednoznačně určena. Rozdělení elektroanalytických metod je na obr. 1.

Obr. 1 Rozdělení elektroanalytických metod [10]

Většina elektroanalytických metod je založena na redoxní reakci. Jsou to takové reakce při kterých dochází k výmněně elektoronů mezi reakčními složkami, čímž dochází k oxidaci nebo redukci. [10], [11], [12]. Redoxní reakce D

(1)

Oxidace: ztráta elektronů probíhající na anodě Redukce: příjem elektronů probíhající na katodě D

Oxidační činidlo: akceptor elektronů , Redukční činidlo: donor elektronů,

D

Vedení elektrického proudu: Vodiče první třídy – kovy – přenos náboje zajišťují elektrony

- 15 -

Elektrochemie

Vodiče druhé třídy – elektrolyty – přenos náboje zajišťují ionty Systém s kombinovanou vodivostí je elektrodový proces (elektrolýza) [10], [13].

2.1.1 Elektrochemický článek

Základním prvkem elektrochemických analytických metod založených na redoxní reakci je elektrochemický článek (obr. 2). Obě elektrody jsou v systému fyzicky odděleny. Přenos elektronů mezi elektrodami je umožněn vnějším vodičem. Elektroda je zde pevná vodivá fáze v kontaktu s roztokem elektrolytu. Reakce probíhají na rozhraní pevné a vodivé fáze. Solný můstek zajišťuje vodivé spojení mezi elektrodami, ale brání promíchání roztoků [10], [11], [12].

Obr. 2 Příklad uspořádání elektrochemického článku [12]

Vztah definovaný mezi potenciálem kovové elektrody a aktivitou jejich iontů v roztoku na jejím povrchu je dán Nernstovou rovnicí. Výsledkem je elektrodový potenciál charakterizující elektrodu [10], [12], [14]. (2) kde

E E0 R T

elektrický potenciál elektrody standardní elektrodový potenciál molární plynová konstanta (8,314 J/K/mol) teplota v kelvinech (teplota ve °C + 273,15)

- 16 -

Elektrochemie

n F a

počet vyměněných elektronů Faradayova konstanta (96485 C/mol) aktivita oxidované nebo redukované formy

U zředěných roztoků se místo aktivity dosazuje relativní látková koncentrace. 2.1.2 Potenciometrie

Analytická metoda, při které se koncentrace analytu stanovuje z napětí elektrochemického článku tvořeného indikační elektrodou ponořenou v analyzovaném roztoku a referenční elektrodou spojenou s analyzovaným roztokem pomocí solného můstku (obr. 3). Měřeným článkem neteče elektrický proud – rovnovážná potenciometrie [10], [11].

Obr. 3 Schéma a realizace základního uspořádání elektrochemické cely pro potenciometrická měření [10]

2.1.3 Polarografie

Polarografie je světově spojena českým jménem profesora Jaroslava Heyrovského (obr. 4), který za objev polarografie dostal v roce 1959 Nobelovu cenu za chemii [2]. Tradiční polarografie prošla za dobu své existence rozsáhlým vývojem. V současné době v laboratořích převládá v používání voltametrických technik s eliminací nabíjecího proudu a s akumulací analytu. Jako polarografie se označuje z historických důvodů voltametrie používající jako pracovní elektrodu rtuťovou kapající elektrodu. Obě metody, polarografie i voltametrie, jsou založeny na měření polarizačních křivek (příklad viz obr. 5), což vyjadřuje Obr. 4 Jaroslav Heyrovský [2] závislost proudu tekoucího pracovní elektrodou na vloženém potenciálu. Chybí-li v roztoku látka, která by způsobovala redoxní reakci, dochází k polarizaci pracovní elektrody a proud jí neteče. V opačném případě, je velikost anodického nebo katodického proudu mírou koncentrace depolarizátoru [12].

- 17 -

Elektrochemie

Obr. 5 Příklad polarizační křivky základního elektrolytu [12]

2.1.4 Voltametrie

Voltametrie, stejně jako polarografie, využívá měření polarizačních křivek. Jedná se o stacionární metodu, tzn., že měření není závislé na čase. Při voltametrii se pro měření používají zásadně tuhé elektrody z různých materiálů (obvykle elektrody platinové, zlaté a uhlíkové). Časté je použití rotujících diskových elektrod, kde se depolarizátor dostává k povrchu rotující diskové elektrody konvektivně-difúzním transportem. Konvekcí (prouděním) se dostává depolarizátor do blízkosti povrchu elektrody, kde se utváří tenká difúzní vrstva. Pro konvektivně-difúzní limitní proud platí Levičova rovnice (3) [12] ve tvaru: π kde

Il k´ z F r D ν ω c

ν

ω

(3)

konvektivně – difúzní limitní proud, numerická konstanta, počet vyměňovaných elektronů, Faradayova konstanta, poloměr diskové elektrody, difúzní koeficient, kinematická viskozita roztoku, úhlová rychlost otáčení elektrody, koncentrace depolarizátoru.

Z rovnice (3) vyplývá, že užitečný signál (difúzní proud) je přímo úměrný koncentraci roztoku. Při voltametrické analýze se zpravidla polarizuje elektroda v obou směrech (od kladnějších k záporným potenciálům a naopak) z důvodu hystereze měření (rozpouštěcí voltametrie) [10], [11], [12], [13].

- 18 -

Elektrochemie

Diferenční pulzní voltametrie (DPV)

-E [V]

I2 – I1 [A]

V kombinaci s předchozím elektrolytickým nahromaděním analytu na elektrodě je podle [15] a [16] diferenční pulzní voltametrie považována za nejvýhodnější elektrochemickou metodou. Měří se zde diference proudu těsně před začátkem a těsně před koncem potenciálového pulzu (obr. 6). Výhodou pulzních technik je potlačení nabíjecího kapacitního proudu, dochází však i k mírnému útlumu užitečného (faradaického) proudu, avšak tento pokles není tak strmý, jako u proudu kapacitního. Důsledkem odlišného průběhu poklesu kapacitního, resp. faradaického proudu s časem je, že při měření s využitím skokových potenciálových pulzů měřený proud po určitý krátký časový okamžik odpovídá pouze faradickému proudu. Diferenční pulzní voltametrií lze stanovit koncentrace analytů až 10-8 mol l-1. Je-li před počátkem měření učiněn akumulační krok, lze teoreticky meze stanovitelnosti posunout až na hodnoty 10-11 mol l-1 [11], [12], [15], [16].

Obr. 6 Vložený potenciál a měřený signál v diferenční pulzní voltametrii [12]

Rozpouštěcí (stripping) voltametrie Metoda slučuje výhodu předběžného akumulování látky na povrchu elektrody s následným voltametrickým měřením množství vyloučeného povlaku (obr. 7). Tato metoda umožňuje zvýšení citlivosti koncentrace až o několik řádů. Výhodné je provádět zakoncentrování analytu elektrolyticky. K provedení rozpouštěcího kroku lze použít jakékoliv elektrochemické techniky. V současné době se rozpouštěcí analýza nejčastěji kombinuje s DPV. Elektrolytické nahromadění analytu na elektrodě se většinou provádí na konstantním potenciálu, který se volí tak, aby elektrodová reakce probíhala dostatečnou rychlostí. Dalšího podstatného zcitlivění lze dosáhnout zpětným periodickým přepínáním polarizačního napětí na potenciál akumulace elektrolytu. Roztokem se během předběžné elektrolýzy míchá, aby se

- 19 -

Elektrochemie

zajistil konstantní přísun analytu z roztoku. Následně získaná rozpouštěcí křivka má tvar vrcholu (píku). Potenciál maxima vrcholu E1/2 kvalitativně určuje daný analyt, výška vrcholu (resp. plocha vrcholu) odpovídá koncentraci látky (obr. 7). [12], [15], [16], [17]

Obr. 7 Schematické znázornění elektrochemické rozpouštěcí analýzy (I - koncentrační fáze, II – rozpouštěcí fáze) [12]

Možnosti akumulace analytu [15]: - akumulace kovů ve formě amalgámu do rtuťové visící kapky nebo do filmu rtuti – polarografie, - akumulace kovu na tuhé elektrodě v podobě filmu (stanovení rtuti) – voltametrie, - depozice na povrchu elektrody v podobě málo rozpustné sloučeniny (AgCl), - adsorpce analytu na povrchu elektrody (stanovení nitrobenzenu), - nakoncentrování extrakcí (stanovení Pb, Zn, Cd v pitné vodě), - zakoncentrování analytu pomocí iontové výměny. “Square wave” voltametrie (SWV) Od klasické AC polarografie se SW voltametrie liší tím, že se místo sinusového napětí superponovaného na lineárně rostoucí DC napětí superponuje malé obdélníkové napětí (obr. 8a). Proud se měří jen těsně před změnou znaménka pravoúhlého signálu (maximálně potlačena nabíjecí složka proudu). Získaný měřený signál má tvar vrcholu (obr. 8b). Mez stanovitelnosti pro reverzibilní systémy činí asi 5.10-8 mol.l-1, pro ireverzibilní systémy asi 10-6 mol.l-1 [11], [12], [15], [16].

- 20 -

Elektrochemie

Obr. 8 Průběh potenciálu a) a proudová odezva b) v SW voltametrii [12]

2.2 Nestacionární elektrochemické metody Při nestacionárních elektrochemických metodách je měřená veličina funkcí času. Při potenciostatických metodách je měřena časová závislost proudu na nastaveném potenciálu, při galvanostatických metodách je sledována časová odezva potenciálu v závislosti na nastaveném vstupním proudu [12]. 2.2.1 Lineární voltametrie

Nestacionární technika s lineárně rostoucím potenciálem. Elektroda se zde polarizuje rychleji než v případě klasické voltametrie a to 10 až 1000 mV/s. Rychlá změna potenciálu způsobí vyčerpání analytu v celém okolí elektrody. Výsledným signálem lineární polarografie je vrchol na křivce (vytvoří se maximum), kde jeho potenciál udává kvalitativní parametr a velikost je úměrná koncentraci. Metoda lineární voltametrie slouží rovněž ke studiu kinetiky elektrodových reakcí [12]. 2.2.2 Cyklická voltametrie

Při cyklování vstupního potenciálového impulzu ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku můžeme studovat reverzibilitu měřeného systému. Studuje se zde fáze redukce a následná oxidace analytu. Výsledkem měření je katodicko – anodická křivka (obr. 9). Při reverzibilní elektrodové reakci se získá stejně vysoký katodický i anodický vrchol (pík) [12], [15], [18].

- 21 -

Elektrochemie

Obr. 9 Katodicko-anodický voltamogram [18]

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Legenda: neprobíhá žádný děj počátek oxidačního procesu maximum anodického proudu pokles anodického proudu s vyčerpáním oxidované formy počátek redoxního děje redukce látky na elektrodě maximum katodického proudu pokles katodického proudu s vyčerpáním redukované formy 2.2.3 Amperometrie

Jedná se o metodu odvozenou od voltametrie. Detekce analytu je provedena velikostí protékajícího proudu pracovní elektrodou, na kterou je přiložen konstantní potenciál zvolen tak, aby elektrodou tekl limitní proud. [12]

- 22 -

Elektrochemie

2.3 Používané elektrody Elektrody I. druhu Obvykle se používají jako pracovní elektrody (WE), jsou polarizovatelné. Na elektrodách probíhají reakce přenosu elektronu mezi kovem a kationtem, aniontem nebo elektricky neutrální částicí roztoku. Půlvlnový potenciál závisí na aktivitě vlastních iontů (dle Nernstovy rovnice). Příklad elektrody I. druhu je tuhá stříbrná, platinová a uhlíková elektroda, například ve tvaru rotující diskové elektrody obr. 10, [10], [12], [19].

Obr. 10 Rotující disková elektroda (RDE) [12]

Elektrody II. druhu Jsou nejčastěji používané jako nepolarizovatelné referenční elektrody (RE). Tyto elektrody se skládají ze tří fází (kov pokrytý jeho málo rozpustnou solí ponořený do roztoku obsahující aniont této soli – solný můstek 2.1.1). Elektrodová reakce je kombinací dílčích reakcí na obou rozhraních. Potenciál elektrody je řízen koncentrací aniontu, se kterým kationty elektrody tvoří nerozpustnou sloučeninu. Příklad: kalomelová elektroda (Hg|Hg2Cl2|K+, Cl-, H2O), argentchloridová elektroda (Ag|AgCl|K+,Cl-, H2O), merkursulfátová elektroda (Hg|Hg2SO4|K+, SO42-, H2O) [12], [19]. Elektrody oxidačně redukční Elektrody jsou složené z inertního vodiče elektronů (kovy – Pt, Au, nebo Hg a grafit) ponořeného do roztoku obou oxidačních forem jedné látky. Elektroda zprostředkovává výměnu elektronů mezi oxidovanou a redukovanou formou. Rozdíl od elektrod I. druhu je, že oba oxidační stavy mohou být v různých koncentracích [12], [19].

- 23 -

Elektrochemie

Polymerní elektrody Trojfázová soustava tvořená vodičem elektronů pokrytým filmem elektronově, nebo iontově vodivým polymerem [19]. Elektrody iontově selektivní (membránové) Elektrody založené na vzniku potenciálu na membráně, jež je pro různé ionty různě propustná. Elektroda je tvořena membránou oddělující vnější (měřený) a vnitřní roztok. Potenciál elektrody je určen výměnou iontů mezi membránou a roztokem (nikoli redoxní reakcí) [12]. 2.4 Hygienické limity Limitní hodnoty znečištění vodních zdrojů určují vyhlášky vydané českou republikou v roce 2004, jedná se o vyhlášku č. 252/2004 Sb. upravující hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Další vyhláškou č. 275/2004 Sb.. Jedná se o vyhlášku o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy. Limitní hodnoty z těchto vyhlášek jsou shrnuty v tab. 1. Tab. 1 Limitní hodnoty upravující množství znečištění

koncentrace Prvek pitná voda

balených přírodních minerálních vod

kojenecké a pramenité vody

Měď Olovo Kadmium Rtuť Měď Olovo Kadmium Rtuť Měď Olovo Kadmium Rtuť

Značka

µg/l

µmol/l

Cu

1000

157,480

Pb

10

0,483

Cd

5

0,445

Hg

1

0,050

Cu

1000

157,480

Pb

10

0,483

Cd

3

0,267

Hg

1

0,050

Cu

200

31,496

Pb

5

0,241

Cd

2

0,178

Hg

0,5

0,025

- 24 -

podle [20]

podle [21]

podle [21]

Uhlíkové nanotrubice

3 Uhlíkové nanotrubice Z Levičovy rovnice (3) vyplývá, že jestliže chceme vyrobit miniaturizovanou elektrodu s co nejmenším průměrem a chceme-li zároveň dosáhnout vysoké proudové odezvy je nutné zvětšit aktivní povrch elektrody. Jediným možným řešením je zvětšovat elektrodu ve třetím rozměru, tj. dosáhnout co nejvíce porézního povrchu. Vhodným materiálem jsou uhlíkové nanotrubice, které mohou na povrchu elektrody vytvářet strukturu připomínající les (v ideálním případě přímého růstu CNTs na elektrodě). Uhlíkové nanotrubice mají jedinečné vlastnosti, jedná se o válcovitou strukturu seskupení atomů uhlíku o průměru několik nanometrů (1/50000 šíře lidského vlasu) a délky až několik mikrometrů [22].. Dělí se na jednostěnné (single-wall nanotube – SWNTs) a vícestěnné (multi-wall nanotube MWNTs), jak je zobrazeno na obr. 11. I přesto, že se o nanostrukturách ve svém článku zmiňují fyzikální chemici Radushkevich a Lukyanovich již v roce 1952 [23] a Oberlina, Endoa a Koyama v roce 1976, většina akademické populace přisuzuje objev nanotrubic složených z grafitového uhlíku Sumio Iijima (NEC) z roku 1991 [24].

Obr. 11 Model uhlíkových nanotrubic a) jednostěnná CNT b) vícestěnná CNT [25]

Struktura nanotrubice může být vytvořena „zabalením“ graphenu do bezešvého válce. Graphen je rovinná síť vzájemně propojených atomů uhlíku uspořádaných do tvaru šestiúhelníků, podobně jako u pláství medu [19]. Podle směru stočení grafitového archu rozdělujeme nanotrubice do tří základních skupin podle struktury. Jak ukazuje obr. 12 a obr. 13 rozeznáváme strukturu chirální (chiral) - n ≠ m ≠ 0, lenošky (armchair) - n = m ≠ 0 a cikcak (zigzag) - n ≠ 0, m = 0. Závislost elektrických vlastností uhlíkových nanotrubic závisí na směru chirálního vektoru, je považována za vodič, je-li n-m dělitelné třemi, v jiných

- 25 -


případech se jedná o polovodič. Průměr uhlíkové SWNT je dán 2 2 1/2 d = (n + m + nm) .0,0783 [nm]. Teoreticky by vodiče z nanotrubic mohly mít proudovou hustotu až 4.109 A.cm-2, což odpovídá přibližně 1000 násobku vodivosti kovů, jako jsou stříbro a měď. [27], [28], [29]

Ch = na1 + ma2

ZIGZAG

Obr. 12 Chirální vektor [28]

Obr. 13 Struktury a) lenošky (armchair), b) cikcak (zigzag), c) chirální (chiral) [28]

Uhlíkové nanotrubice jsou nejsilnější a nejtužší materiál na zemi. Vícestěnné uhlíkové nanotrubice dosahují pevnost v tahu až 63 gigapascalů, měrná pevnost nanotrubic je až 48000 kN.m.kg-1 (uhlíková ocel 154 kN.m.kg-1). Tepelná vodivost nanotrubic je výborná v podélném směru až 6000 W.m.K-1 (měď 385 W.m.K-1). Teplotní stabilita uhlíkových

- 26 -


nanotrubic je odhadnuta až na 2800 °C ve vakuu [19], [23], [24]. Jelikož se jedná o materiál, který má jedny z nejlepších mechanických a elektrických vlastností, je hojně využíván např. jako hrot skenovacího mikroskopu [30], jako elektrody kapacitorů [4], apod. 3.1 Výroba CNT Uhlíkové nanotrubice je možné vyrobit několika možnými způsoby [28]: •

laserovým odpařováním,

•

metodou uhlíkového oblouku,

•

depozicí chemických par (CVD),

•

depozice chemických par v plazmatu (PECVD).

3.1.1 Laserové odpařování

Si trubička obsahující argon (Ar) a grafitový terčík jsou zahřáty na 1200°C. V trubičce, je vodou chlazený měděný kolektor. Grafitový terčík obsahuje malé množství kobaltu a niklu, které působí jako katalytické jádro pro tvoření trubiček (obr. 14). Svazek pulzního laseru dopadá na grafitový terčík a tím odpařuje uhlík z grafitu. Argon transportuje atomy uhlíku z horké zóny k Cu kolektoru na kterém kondenzuje, tzn. růst vícestěnných nanotrubic o průměru 20 nm, délky až 100 µm a počtu plášťů 4 - 24. [27], [28]

Obr. 14 Experimentální zařízení pro syntézu uhlíkových nanotrubiček laserovým odpařováním [28]

3.1.2 Metoda uhlíkového oblouku (Arc Discharge Production)

Další možností výroby CNTs je syntéza pomocí uhlíkového oblouku. Na uhlíkové elektrody od průměru 6 - 12 mm, které jsou od sebe vzdáleny 1 - 4 mm. V okolí elektrod je atmosféra hélia v podtlaku. Stejnosměrné napětí vkládané na elektrody je v rozsahu 20 až 25 V. Atomy uhlíku jsou vystřelovány z anody a na katodě vytvářejí nanotrubice. K vytváření SWNTs je nutné použít katalyzátor - kobalt, nikl nebo železo. Není-li použit

- 27 -


katalyzátor, vytvářejí se MWNTs. Touto metodou je možné vytvořit trubičky o průměru 1 až 5 nm a délky 1 µm. [27] 3.1.3 Depozice chemických par (CVD)

Na substrátu je vrstva kritických částic (Ni, Co, Fe, Mo), velikost těchto částic určuje velikost nanotrubic. Tento substrát je umístěn v reaktoru při teplotě 700°C. Do reaktoru jsou přivedeny dva plyny – inertní (N, H) a hydrokarbonový plyn – obsahující uhlík (acetylen – C2H2, metan – CH4, etan - C2H6) 3.1.4 Depozice chemických par v plazmatu (PECVD)

Při uhlíkovém výboji v parách hydrokarbonových plynů při teplotě 1100 °C dochází k rozkladu tohoto plynu a vznikají atomy uhlíku, které kondenzují na chladnějším místě. Takto vytvořené trubičky jsou s otevřenými konci, k čemuž při jiných metodách nedochází. [27]

- 28 -

Měřící aparatura

4 Měřicí aparatura 4.1 Měřicí cela Měřicí aparatura je sestavena z baňky a voltametrického analyzátoru (obr. 15). [12]

AE

RE

s analyzovaným

roztokem,

elektrod

WE

Obr. 15 Měřící cela [12]

Zapojení analyzátoru a elektrod je možné provést dvěma základními způsoby. Jedná se o dvouelektrodové a tříelektrodové zapojení. Při dvouelektrodovém zapojení dochází k úbytku napětí při průchodu elektrického proudu roztokem (tvoří el. odpor), a proto není znám přesný potenciál pracovní elektrody (obr. 16a). V praxi se více využívá zapojení se třemi elektrodami (obr. 16b). Elektrický článek je zde rozšířen o pomocnou elektrodu. Proud teče mezi pomocnou a pracovní elektrodou a skutečný potenciál napětí se měří mezi

- 29 -


referenční elektrodou a pracovní elektrodou za bezproudového stavu. V této práci bylo v praktickém měření použito tříelektrodového zapojení obr. 17.

Obr. 16 Zapojení měřicí aparatury v a) dvouelektrodovém a b) tříelektrodovém uspořádání [12]

Referenční elektroda

Pomocná elektroda

Pravcovní elektroda Obr. 17 Měřicí cela použita při experimentu (vpravo – detail)

4.2 Výroba vlastních pracovních elektrod Pro výrobu vlastních pracovních elektrod byla zvolena tlustovrstvá technologie (TLV). Jedná se o aditivní nevakuový proces, který zajišťuje optimální rozměry pracovní elektrody a možnost reprodukovatelně nanášet požadované materiály na substrát. Pomocí sítotisku (obr. 18) je stěrkou protlačena připravená pasta skrz síto s vytvořeným motivem na substrát,

- 30 -


nejčastěji korundovou keramiku (Al2O3), nebo sklo. Hlavní požadavek na nanášenou pastu je správná viskozita umožňující správnou depozici. Pasta je složena z lakové a pojivové složky. Při výpalu dochází k odpaření lakové složky a pojivová složka se vytvrdí - zajišťuje konzistentnost po výpalu. Podle použitého materiálu matrice můžeme TLV pasty rozdělit na anorganické a polymerní. Jejich základním rozdílem je teplota pro vytvrzování natištěné vrstvy. Polymerní se vytvrzují do teploty přibližně 200°C, vrstvy z anorganických past se vypalují při teplotách nad 800°C. Nevýhody polymerních past je omezená pracovní teplota a špatná odolnost vůči vlhkosti. Tloušťka nanášené vrstvy se pohybuje v rozměrech 5 až 80 mikrometrů. [26]

Obr. 18 Princip sítotisku [26]

4.3 Elektrochemické senzory Elektrochemický senzor se skládá ze dvou až čtyř elektrod. Nejčastější konfigurace je senzor obsahující tři elektrody. Jedná se o referenční elektrodu – elektroda II. druhu (popsáno v kap. 2.3), nejčastěji Ag/AgCl elektroda, pomocnou elektrodu I. druhu též popsané v kap. 2.3. a elektrodu pracovní. Všechny tyto elektrody je možné udělat planární technologií na společném substrátu. [5] Tříelektrodové elektrochemické senzory na bázi tlustých vrstev jsou vyráběny např. firmou BVT Technologies, a.s. obr. 19 [31]. U těchto komerčně vyrobených senzorů je pracovní elektroda z Pt, Au, nebo kombinace AuPd pasty a dalších, referenční elektroda nejčastěji z AgPd nebo Ag/AgCl pasty. Pomocná elektroda je tvořena PtAu nebo PtPd pastou (viz. katalogový list k senzorům typu AC1.W*.R*).

- 31 -


Obr. 19 Příklad komerčně vyráběného senzoru AC1.W*.R* [31]

Požadavky na vlastnosti senzorů podle [5]: •

Jednoznačná závislost výstupní veličiny na veličině měřené.

•

Velká citlivost senzoru.

•

Vhodný průběh statických charakteristik.

•

Velká přesnost a časová stálost.

•

Minimální závislost na vlivech okolního prostředí (mimo vlivů měřených).

•

Minimální zatěžování měřeného objektu.

•

Vysoká spolehlivost.

•

Velmi nízká pořizovací cena a nízké náklady na provoz.

•

Jednoduchá obsluha a údržba.

Vlastnosti senzorů podle [5]: •

Statické vlastnosti: o Statická přenosová charakteristika (kalibrační křivka) – udává vztah mezi vstupní a měřenou veličinou. o Citlivost – je definována jako sklon statické přenosové charakteristiky.

- 32 -


o Limit detekce (práh citlivosti, dolní hranice měřícího rozsahu) – je nejnižší hodnota měřené veličiny, která může být senzorem detekována. o Plný rozsah (horní hranice měřícího rozsahu) – je nejvyšší hodnota měřené veličiny, která může být senzorem detekována. o Dynamický rozsah – je dán intervalem dolní a horní hranicí měřícího rozsahu, tj. mezi limitem detekce a plným rozsahem. o Linearita – udává maximální odchylku kteréhokoliv kalibračního bodu od odpovídajícího bodu na ideální statické přenosové charakteristice. o Hystereze – je maximální rozdíl ve vstupu při jakékoliv hodnotě měřeného rozsahu, kdy hodnota je měřena nejdříve zvyšováním a poté snižováním měřené veličiny (nebo naopak). o Rozlišení – nejmenší inkrement výstupu senzoru, který senzor zaznamená při změně výstupu. Odpovídá absolutní nebo relativní chybě senzoru. o Reprodukovatelnost – je dána odchylkou mezi naměřenými hodnotami, které byly měřené při neměnné vstupní veličině a neměnných rušivých vlivech v krátkém časovém sledu. •

Dynamické vlastnosti: o Přechodová charakteristika – je průběh výstupní veličiny v závislosti na čase při skokové změně vstupní veličiny. o Frekvenční charakteristika – udává závislost přenosu a fázového úhlu na frekvenci, tj. rozdíl amplitudy a fáze výstupního signálu oproti signálu vstupnímu v závislosti na frekvenci

- 33 -

Experimentální část

5 Experimentální část Cílem experimentální části je realizace miniaturizované pracovní elektrody (WE) elektrochemického senzoru s proudovou odezvou odpovídající standardní elektrochemické pracovní elektrodě, která má několikanásobně větší geometrickou plochu. Zvětšení aktivního povrchu elektrody při zachování minimálních geometrických rozměrů bude realizováno využitím uhlíkových nanotrubic, které budou použity jako funkční složka při výrobě vlastních polymerních TLV past. Charakterizace realizovaných elektrod bude provedena při stanovení těžkých kovů (diferenčně pulzní voltametrií) obsažených v roztoku (detekce iontů olova a kadmia). Na závěr budou výsledky porovnány s komerčně dodávanou polymerní tlustovrstvou pastou speciálně určenou pro výrobu WE senzorů. 5.1 Realizace pracovních elektrod K výrobě pracovních elektrod bylo použito několik různých typů uhlíkových nanotrubic, které byly zakoupeny od firmy Sigma-Aldrich [32]. Tab. 2 Složení past pro výrobu WE elektrod

označení 636843 pojivo

výrobce Sigma-Aldrich ESL

MWCNT2 (MW2)

800ul 402 750 mg MWCNTs 2,3g 520

ředidlo 636843 pojivo

ESL Sigma-Aldrich ESL

MWCNT3 (MW3)

800ul 116 200 mg MWCNTs 2,3g CV59



MWCNT4 (MW4)

500 ul 402 500 mg MWCNTs 3g CV59



MWCNT5 (MW5)

600ul 402 300 mg MWCNTs 2,3g CV59



MWCNT6 (MW6)

1000 ul 402 2g MWCNTs 2g CV59



ředidlo

ESL

MWCNT1 (MW1)

množství typ 750 mg MWCNTs 2,3g CV59

700ul 402

- 34 -


MWCNT7 (MW7)

750mg MWCNTs PMMA Polymetylmetakrylát

636843 pojivo

DWCNT1 (DW1)

aceton 150 mg DWCNTs 3,5g CV59


Sigma-Aldrich ESL

ředidlo

ESL

300 ul 402 BQ (BQ221)

komerční polymerní pasta na uhlíkovém základě

Sigma-Aldrich

DuPont

Pro elektrody MW1, MW2, MW6 a MW7 byl požit typ 636843 (Sigma-Aldrich), jedná se o vícestěnné nanotrubice deponované pomocí CVD o průměru 40 – 70 nm, síle stěny 5 – 40 nm a délce 0,5 - 2 µm. CNTs pro výrobu elektrody MW6 byly funkcionalizovány ferrocenem, který se již dříve ukázal jako možnost pro zlepšení odezvy elektrody [33]. Elektroda MW3 byla vyrobena z vícestěnných nanotrubic složených ze 3 až 19 vrstev graphenu (viz. kap. 3) s označením 694185 (Sigma-Aldrich). Nanotrubice jsou vyrobené pomocí CVD, délka nanotrubic je 0,5-200 µm, průměr 7-15 nm a síla stěny 3-6 nm. Hustota přibližně 2,1 g/ml. Na výrobu pasty pro elektrodu MW4 byly použity vícestěnné nanotrubice vyrobené pomocí CVD za přítomnosti HCl. Rozměry trubic jsou délka 2,5 - 20µm, průměr 6 – 13 nm, a jsou složeny ze 7 až 13 graphenových vrstev. Do pasty MW5 byly použity nanotrubice 636630 (Sigma-Aldrich) vyrobené pomocí CVD o délce 0,5 – 200 µm, průměru 30 – 50 nm a síle stěny 5 – 15 nm. Elektroda DW1 byla vyrobena za použití dvoustěnných uhlíkových nanotrubic 637351 (Sigma-Aldrich). Dodaný prášek obsahuje 50 - 80% DWNT a 10 - 40% ostatních uhlíkových nanotrubic. Rozměry jsou: délka 50 µm, průměr 5 nm a síla stěny 1,3 až 2 nm. Nanotrubice byly vyrobeny pomocí CVD. Aby bylo možné připravit pastu správných parametrů pro technologický postup nanášení aktivní vrstvy pracovní elektrody sítotiskem, bylo nutné na přípravu past použít vhodné pojivo a ředidlo v poměru uvedeném v tab. 2. Pro přípravu past byla použita dvě pojiva od firmy firmy ESL ElectroScience [34]: 1. CV59 je pryskyřice rozpuštěná v BCA (butyl carbitol acetát). Pasta za použití tohoto pojiva musí byt po aplikaci zasušena a vypálena při teplotě 150 °C po dobu 30 minut. 2. 520 jedná se o polyamidovou pryskyřici rozpuštěnou v methyl-pyrrolidonu. Takto vytvořená pasta musí byt vysušena po dobu 15 minut při teplotě 125 °C a následně vytvrzena v peci při teplotě 275 °C po dobu 30 minut.

- 35 -


Elektroda BQ byla vyrobena pomocí speciální komerční pasty BQ221 dodané firmou DuPont [35]. Jedná se o kompozitní vodivou uhlíkovou polymerní pastu pro výrobu pracovních elektrod biosenzorů s vysokou citlivostí. Pasta se pyšní nízkou rezistivitou, vysokou citlivostí a dlouhou životností. Pasty byly na předem připravený substrát naneseny pomocí sítotisku na keramickou destičku (Al2O3), jak je popsáno v odstavci 4.2. Poloměr apertury v sítu byl 0,7 mm, což odpovídá ploše elektrody 1,54 mm2. Přesná plocha elektrody 1,65 mm2 (viz. obr. 20) byla změřena na Olympus Obr. 20 Geometrická plocha elektrody stanovená SZ 61. Na tisk pasty bylo využito sítotiskového na Olympus SZ 61 poloautomatu Tesla UL 1505 A (obr. 21a). Keramická destička obsahuje celkem 14 elektrod. Pro snazší dělení byla destička narýhována laserem (obr. 22). Další technologickou operací byl výpal. Dobu a teplotu výpalu udává každý výrobce dané pasty v jejím katalogovém listu, U námi připravených past byl tento údaj od výrobce dohledán v parametrech pojiva. Pec na výpal tlustovrstvých elektrod je zobrazena na obr. 21b. Analýza povrchu elektrod provedená elektronovým rastrovacím mikroskopem je zobrazena na obrázcích v kap. 5.2.

Obr. 21 a) sítotiskový poloautomat Tesla UL 1505 A, b) pec pro výpal tlustých vrstev BTU TFF51

- 36 -


Pracovní elektroda s MWNT Krycí vrstva ESL 4917

Vodivá vrstva ESL 9562-G

7,2 mm

Obr. 22 Substrát s elektrodami MW1

Výjimkou při nanášení pasty na substrát byla elektroda MW7 (obr. 23), zde nebylo možné použít sítotisku, protože docházelo k velice rychlému odpařování ředidla (aceton) a tím způsobené tuhnutí pasty. Proto byla pasta na elektrodu nanesena špachtlí, tudíž u této elektrody nelze určit přesnou plochu elektrody.

Obr. 23 Elektroda MW7

5.2 Povrch elektrod K analýze povrchu elektrod bylo použito rastrovacího elektronového mikroskopu Tescan Mira II. Na obr. 24 až obr. 30 jsou zobrazeny povrchy elektrod za použití urychlovacího napětí elektronů 15kV a nastaveného zvětšení 25 tisíc krát. Po zkoumání těchto obrázků bylo prokázáno, že při takto vysokém urychlovacím napětí dochází k prosvícení vrchních vrstev struktury. Proto je na obrázcích zobrazena pouze vnitřní struktura aktivního povrchu. I přesto je možné si z obrázků udělat představu o odlišnostech ve struktuře jednotlivých elektrod. Na všech snímcích je možné rozeznat uhlíkové nanotrubice obalené pojivem. Na obr. 31je snímek elektrody MW7 při urychlovacím napětím elektronů pouze 2kV. Je zde patrný povrch velice hustě pokrytý CNTs.

- 37 -


Obr. 24 SEM 15kV, zvětšení 25kx, MW1





Obr. 29 SEM 15kV, zvětšení 25kx, DW1

- 38 -


Obr. 30 SEM 15kV, zvětšení 25kx, BQ221


5.3 Praktické měření Měření probíhalo v tříelektrodovém zapojení v měřící cele popsané v kap. 4.1. Referenční elektroda byla použita Ag/AgCl SESV 17 (Elektrochemické Detektory, Turnov, Česká republika), pomocná elektroda byla platinová UMMPTB11 (Sycopel Scientific Limited, UK). Všechny dosažené výsledky byly měřeny na ručním přenosném potenciostatu obr. 32 od firmy Palm Instruments [36]. Celkový pohled na měřicí pracoviště je na obr. 33.

Obr. 32 Ruční přenosný potenciostat PalmSens

- 39 -


Obr. 33 Měřicí pracoviště

5.3.1 Základní roztok

Měření probíhalo v acetátovém pufru o pH 5,4. Roztok je složen z a ml 0,2 M CH3COOH a (200 - a) ml 0,2 M CH3COONa. Poměr složek v závislosti na kyselosti je v tab. 3. Tab. 3 Poměr složek acetátového pufru v závislost na pH

pH [-] a [ml]

3,6 185

3,8 176

4 164

4,2 147

4,4 126

4,6 102

4,8 80

5 59

5,2 42

5,4 29

5,6 19

5.3.2 Nastavení potenciostatu

Měření bylo prováděno pomocí přenosného potenciostatu PalmSens (obr. 32) s použitím originálního softwaru dodávaného k přístroji. Potenciostat byl připojen k PC pomocí USB rozhraní. Měření probíhalo v rozsahu napětí od -1 V do 0 V (obr. 34). V první fázi, kdy je na elektrodu vložen záporný potenciál, dojde k redukci iontů na elektrodě. Při snižování napětí směrem k 0 V dojde ke zpětné oxidaci, tj. vyloučení iontů z elektrody zpět do roztoku. Směr redoxní reakce byl experimentálně ověřen v [37].

- 40 -


Obr. 34 Nastavení metody DPV na potenciostatu PalmSens (nastavené parametry - vpravo)

5.4 Měření iontů olova Pro měření pracovních elektrod byl jako přídavek těžkého kovu do pufru zvolen 10 mmol.l-1 octan olovnatý (CH3COO)2Pb namíchaný v acetátovém pufru. Postup měření byl zvolen tak, že byl v první řadě proměřen čistý pufr, bez jakéhokoliv přídavku, poté se postupovalo s přídavky 10 µl popř. 20 µl 10 mmol.l-1 roztoku s obsahem iontů olova. Po každém zvýšení koncentrace analytu, byla měřicí cela promíchána a teprve po té bylo spuštěno další měření. Změřený půlvlnový potenciál olova E1/2= -0,568 V viz. obr. 35. Příklad změřeného voltamogramu na elektrodě MW1 s přídavky olova je na obr. 35. V legendě je zaznamenán objemový přídavek 10 mmol.l-1 (CH3COO)2Pb v 5 ml acetátového pufru.

- 41 -


10µl_Pb

20µl_Pb

30µl_Pb

40µl_Pb

50µl_Pb

60µl_Pb

70µl_Pb

80µl_Pb

90µl_Pb

100µl_Pb

110µl_Pb

120µl_Pb

130µl_Pb

140µl_Pb

I [uA]

30 Pufr

25

150µl_Pb

20

15

10

5

0 -1

U [V]

-0,9

-0,8

-0,7

-0,6

-0,5

-0,4

-0,3

-0,2

-0,1

0

Obr. 35 Příklad odezvy elektrody MW1 při stanovení Pb získané pomocí DPV

J [nA.mm-2]

12000

MW1

MW3

MW4

MW5

MW6

MW7

MW8

BQ

10000

DW1 8000

6000

4000

2000

0 0

0,02

0,04

0,06

0,08

0,1

0,12

0,14

Obr. 36 Kalibrační křivky WE měřené na iontech Pb

- 42 -

0,16

0,18 0,2 koncentrace [µmol.l-1]


Na obr. 36 jsou výsledné kalibrační křivky měřených elektrod. Pro lepší porovnatelnost je proudová odezva elektrod přepočtena na proudovou hustotu. Nejlepších výsledků dosáhly elektrody označené MW1, MW6 a elektroda BQ, vyrobena z komerční TLV pasty. Dle tab. 2 můžeme vidět, že elektrody MW1 a MW6 mají podobné složení (liší se poměry jednotlivých složek). CNTs pro výrobu elektrody MW6 jsou navíc pro možné zvýšení odezvy funkcionalizovány ferrocenem. 5.5 Měření iontů kadmia Měření iontů kadmia bylo analogické s měřením iontů olova popsané v kap. 5.4. Standardem pro měření byl 10 mmol.l-1 CdCl2 v acetátovém pufru (PH 5,4). Změřené kalibrační křivky v závislosti na koncentraci iontů kadmia jsou zobrazeny na obr. 37. Výsledný souhrn kalibračních křivek je na obr. 38. V porovnání s kalibračními křivkami měřenými na iontech olova je u kadmia několikanásobně menší odezva u všech elektrod. Nejlepších výsledků je opět dosaženo s elektrodami MW1, MW6 a BQ. Změřený půlvlnový potenciál kadmia E1/2= -0,818 V. U elektrod MW6 bylo díky funkcionalizaci ferrocenem předpokládáno zvýšení proudové odezvy v porovnání s elektrodami MW1. Tento předpoklad nebyl naplněn buď z důvodu použitého pojiva nebo nebyla modifikace ferrocenem úspěšná.

5µl_Cd

10µl_Cd

20µl_Cd

30µl_Cd

40µl_Cd

50µl_Cd

60µl_Cd

70µl_Cd

80µl_Cd

90µl_Cd

100µl_Cd

110µl_Cd

120µl_Cd

130µl_Cd

140µl_Cd

150µl_Cd

I [uA]

9 pufr

8 7 6 5 4 3 2 1 0

-1

U [V]

-0,9

-0,8

-0,7

-0,6

-0,5

-0,4

-0,3

-0,2

Obr. 37 Příklad odezvy elektrody MW1 na přídavky Cd získané pomocí DPV

- 43 -

-0,1

0


5000

J [nA.mm-2]

MW1 MW3

4500

MW4 MW5

4000

MW6 3500

BQ

3000

2500

2000

1500

1000

500

0 0

0,02

0,04

0,06

0,08

0,1

0,12

0,14

0,16

0,18 0,2 koncentrace [µmol.l-1]

Obr. 38 Kalibrační křivky WE získané při stanovení kadmia v roztoku

5.6 Detekční limity Pro vyhodnocení detekčního limitu byla zvolena elektroda MW1, se kterou bylo dosaženo největší citlivosti (18,13 µA při koncentraci olova 199,64 µmol.l-1 a 6,69 µA při koncentraci kadmia 199,64 µmol.l-1). Při měření olova je rozlišovací schopnost již při přídavku 5 µl (obr. 39). To odpovídá koncentraci olova v roztoku 10 µmol.l-1. Při měření kadmia je možné vrchol rozlišit až při druhém přídavku, to znamená celkový objem přídavku je 10 µl roztoku kadmia o koncentraci 10 mmol.l-1. Celková koncentrace iontů kadmia v 5 ml acetátového pufru je 20 µmol.l-1.

- 44 -


5µl_Pb

10µl_Pb

20µl_Pb

I [uA]

1,4 pufr

1,2

1

0,8

0,6

0,4

0,2

0 -1

U [V]

-0,9

-0,8

-0,7

-0,6

-0,5

-0,4

-0,3

-0,2

-0,1

0

Obr. 39 Měření detekčního limitu olova elektrody MW1

5µl_Cd

I [uA]

0,8 pufr 10µl_Cd

20µl_Cd

0,7

0,6

0,5

0,4

0,3

0,2

0,1

0 -1

U [V]

-0,9

-0,8

-0,7

-0,6

-0,5

-0,4

-0,3

Obr. 40 Měření detekčního limitu kadmia elektrody MW1

- 45 -

-0,2

-0,1

0


5.7 Leptání elektrod Další experiment byl proveden na základě úvahy, že při výrobě elektrod s uhlíkovými nanotrubicemi, dochází k usazení nanotrubic blíže k substrátu a vytlačení pojivové složky tlustovrstvé pasty k aktivnímu povrchu. To částečně vyplývá z plnění pasty, které je vzhledem k charakteru nanotrubic ve velkém váhovém nepoměru (viz tab. 2). Analyzovaná látka proto nemá možnost přímé interakce s nanotrubicemi. Pro eliminaci tohoto efektu byla zvolena metoda, kdy byla elektroda leptána po definovanou dobu v kyselině, která rozpustila a odplavila vrchní část zakryté elektrody. Vzhledem k tomu, že jsou CNTs velice odolné vůči chemikáliím (kap. 3), není předpoklad, že by vlivem působení kyseliny došlo k poškození nanotrubic. Pro leptání byla zvolena 65% kyselina dusičná, která byla promíchávána a zahřívána na 40°C (obr. 41). Doba leptání byla zvolena 60 s.

Obr. 41 Leptací lázeň kyseliny dusičné

K měření bylo použito stejné techniky se shodným nastavením, jako u předchozího měření popsaného v kap. 5.4 a 5.5. Měření proběhlo na jedné koncentraci, kdy byl do 5 ml acetátového pufru napipetován přídavek 70 µl roztoku 10 mmol.l-1 (CH3COO)2 Pb a 70 µl 10 mmol.l-1 CdCl2. Vliv leptání elektrody MW1 na její proudovou odezvu je uveden na obr. 42. Z uvedeného výsledku vyplývá, že je proudová odezva leptané elektrody několikrát větší, než při měření elektrodou, která není takto upravena. Tab. 4 názorně ukazuje hodnotu

- 46 -


půlvlnového potenciálu vrcholu a jeho velikost. Leptáním bylo u kadmia dosaženo 7,2 násobek původní velikosti vrcholu a u olova 1,5 násobek původní hodnoty. Tab. 4 Proudové odezvy v závislosti na leptání

Před leptáním I [µA] E 1/2[V] Cd Pb

-0,751 -0,526

Po leptání I [µA] E 1/2[V]

0,063 5,410

-0,806 -0,546

zlepšení [-]

0,456 8,125

7,2 1,5 14 I [uA]

pufr před leptáním po leptání 60s

12

10

8

6

4

2

0 -1

U [V]

-0,9

-0,8

-0,7

-0,6

-0,5

-0,4

-0,3

-0,2

-0,1

0

Obr. 42 Vliv leptání elektrody na její proudovou odezvu - MW1

5.8 Použité chemikálie Pro přípravu acetátového pufru byly použity 0,2 mol.l-1 kyselina octová, 99%, Lachema n. p. Brno a 0,2 mol.l-1 octan sodný bezvodý, p.a., Penta v poměru uvedeném v odstavci 5.3.1. Na koncentraci 0,2 mol.l-1 byly obě látky ředěné pomocí demineralizované vody Millipore. Pro přípravu standardů s obsahem těžkých kovů byl použit chlorid kademnatý 2,5 hydrát, ML chemica a octan olovnatý tri-hydrát, 99,9%, Sigma-Aldrich ředěný acetátovým pufrem na koncentraci 10 mmol.l-1. K leptání elektrod popsané v odstavci 5.7 byla použita kyselina dusičná, p.a., Penta.

- 47 -


5.9 Měření reálných vzorků Pro měření reálných vzorků byla opatřena homogenizovaná supí vejce z Pražské ZOO. Supi byli otráveni požitím barvy obsahující toxické olovo. Měření probíhalo na elektrodě MW1 v acetátovém pufru v rozsahu potenciálů -1,2V až 0V diferenčně pulzní voltametrií. Měřeným vzorkem byl předem připravený extrakt ze supích vajec. Před každým měřením probíhala akumulace po dobu 30 s. na potenciálu -1,2V. Jak je znázorněno v grafu obr. 43, byly proměřeny tři různé objemy přídavku (100 µl, 150 µl a 200 µl) ve 3 ml pufru. 50 I [uA]

100 µl 150 µl 200 µl

40

30

20

10

0 -1,2

U [V]

-1

-0,8

-0,6

-0,4

-0,2

0

Obr. 43 Měření reálných vzorků elektrodou MW1

Z dosažených výsledků uvedených na obr. 43 vyplývá, že elektroda MW1 podle očekávání reaguje na rostoucí koncentraci olova v analyzovaném roztoku zvýšením proudové odezvy.

- 48 -

Závěr

6 Závěr Cílem práce bylo realizovat pracovní elektrodu miniaturizovaného tlustovrstvého senzoru pro detekci těžkých kovů. Byly vytvořeny tlustovrstvé pasty s obsahem průmyslově dodaných uhlíkových nanotrubic (označeny MW1 až MW7). Převážně se jednalo o pasty, které obsahovaly vícestěnné nanotrubice s různým počtem vrstev od 3 do 19. Dále byla vytvořena pasta, která obsahovala pouze dvoustěnné uhlíkové nanotrubice (označena DW1). Bylo vytvořeno celkem osm různých typů pracovních elektrod. Aby bylo možné takto vytvořené pasty porovnávat z globálního hlediska, byla vytvořena elektroda s použitím speciální komerční pasty od firmy DuPont BQ221 (označena BQ). Tato uhlíková TLV pasta je výrobcem přímo určena pro realizaci pracovních elektrod biosenzorů. Všechny vyrobené elektrody byly proměřeny v acetátovém pufru pH = 5,4. Měřicí metodou byla diferenční pulzní voltametrie v tříelektrodovém zapojení za použití standardní referenční Ag/AgCl elektrody a pomocné Pt elektrody. Standardem pro měření byly chlorid kademnatý CdCl2 a octan olovnatý (CH3COO)2Pb ředěný acetátovým pufrem na koncentraci 10 mmol.l-1. Ze všech proměřených elektrod dosahovaly nejvyšší citlivosti na oba standardy elektrody s označením MW1, MW6 a BQ. MW1 a MW6 je v různém poměru jednotlivých složek pasty. Elektroda MW6 byla funkcionalizována ferrocenem, tím byl předpoklad, že by mohla dosáhnout větší proudové odezvy než elektroda MW1 (bez funkcionalizme). Tento předpoklad nebyl naplněn buď z důvodu použitého pojiva nebo nebyla modifikace ferrocenem úspěšná. Elektroda BQ byla vytvořena pomocí speciální komerční pasty, jak je popsáno výše. Jak je patrné z výsledných grafů, větší citlivost vykazují elektrody na ionty olova než na ionty kadmia a to přibližně trojnásobně. Nejcitlivější elektroda MW1 měřená na iontech olova vykazovala odezvu 18,13 µA při koncentraci olova 199,64 µmol.l-1. Pro relevantnější informaci je v případě použití elektrod s různě velkým geometrickým povrchem vhodnější tuto hodnotu přepočítat na proudovou hustotu, jelikož velikost proudu je úměrná ploše elektrody. Po přepočtu na proudovou hustotu byla zjištěna hodnota 11,33 µA.mm-2. Pro měření kadmia byla proudová odezva 6,69 µA při koncentraci chloridu kademnatého 196,08 µmol.l-1. Po přepočtu na proudovou hustotu je to 4,18 µA.mm-2. Elektroda BQ dosahovala proudové hustoty 12,25 µA.mm-2 pro olovo a 2,49 µA.mm-2 pro kadmium. V porovnání elektrod MW1 a BQ bylo dosaženo s komerční pastou nepatrně lepších výsledků pro ionty olova, ovšem pro kadmium bylo dosaženo lepších výsledků připravenou elektrodou MW1 s téměř o polovinu vyšší odezvou.

- 49 -

Závěr

Pro měření detekčních limitů byla opět zvolena elektroda MW1 z důvodu její největší citlivosti. Pro měření olova byla koncentrace pro bezpečné rozeznání vrcholu (obr. 39) 10 µmol.l-1. Při měření kadmia byla bezpečná hodnota koncentrace pro rozeznání vrcholu dvojnásobná (obr. 40) a to 20 µmol.l-1. To je srovnatelné s hodnotami komerční pasty. Pro zvýšení detekčního limitu je možné využít akumulace analytu před začátkem měření. Hygienické normy podle kap. 2.4 určují koncentraci olova v pitné vodě 0,483 µmol.l-1 a kadmia 0,445 µmol.l-1. To je přibližně dvacetkrát menší hodnota, než kterou jsme schopni detekovat na námi vyrobených a proměřených elektrodách. Na všech pracovních elektrodách byla provedena analýza povrchu pomocí elektronového rastrovacího mikroskopu (obr. 24 až obr. 31). Z důvodu vysokého urychlovacího napětí elektronového svazku (15kV) je na obrázcích vidět převážně vnitřní struktura elektrod. I přesto nám tyto výsledky poskytují užitečné informace. Jak je vidět velkou část struktury aktivní oblasti tvoří pojivo, které pravděpodobně obalí povrch elektrody a zamezí tak přístupu analyzovaného roztoku k uhlíkovým nanotrubicím na povrchu pracovní elektrody. Pro očištění povrchu od pojiva a zpřístupnění CNTs bylo provedeno leptání elektrody v kyselině dusičné po dobu 30 s. Jak je patrné na obr. 42, je tato úvaha opodstatněná. Po leptání došlo ke zvýšení proudové odezvy při měření kadmia 7,5 násobně a při měření olova 1,5 násobně. Za takovýchto okolností dosahuje elektroda MW1 lepších výsledků než elektroda BQ vyrobená ze speciální komerční pasty. Další možností jak očistit povrch od nežádoucího pojiva je použití plazmatického leptání elektrod, které vzhledem k nefunkčnosti zařízení nebylo provedeno. Jinou možností jak zvýšit proudovou odezvu elektrod elektrochemických senzorů je modifikace elektrody biologickými látkami, jako například antigenem a jeho protilátkami. Tím by mohla být navíc dosažena selektivita elektrody pouze na určitou látku. Dalším experimentem bylo ověření funkčnosti elektrody MW1 na reálných vzorcích. Pro měření byly zvoleny homogenizované vzorky supích vajec od supů otrávených po požití toxického nátěru pletiva v Pražské ZOO. Z grafu na obr. 43 je patrné, že lze bezpečně rozlišit různý objem vzorku v konstantním objemu pufru.

- 50 -

Literatura

7 Literatura [1]

UPCE: Laboratorní úlohy z analytické chemie: Polarografie [online], Pardubice: UPCE [cit. 2009-04-12]. Dostupné z WWW: http://upce.cz/priloha/kalch-anal2labuloha3.

[2]

Nobelprize.org [online], Nobelprize.org [cit. 2010-05-10]. Dostupné z WWW: http://nobelprize.org/nobel_prizes/chemistry/laureates/1959/index.html.

[3]

SZENDIUCH, I.; „Základy technologie mikroelektronických obvodů a systémů“, 1. vyd. Brno: VUT, nakladatelství VUTIUM, 2006. 379 s. ISBN 80-214-3292-6.

[4]

NIU, Ch., SICHEL, E. K., HOCH, R., MOY, D., TENNENT, H.: “High power electrochemical capacitors based on carbon nanotube electrodes”. Applied Physics Letters, vol. 70, str. 1480.

[5]

HUBÁLEK, J., ADÁMEK, M.: Mikrosenzory a mikroelektromechanické systémy skriptum, VUT v Brně, 103 s.

[6]

Heatron.com – Inovations in Heatin and Lighting [online], USA, Heatron company [cit. 2010-05-10]. Dostupné z WWW: http://heatron.com.

[7]

KREJČÍ, J. et al: ”Screen-printed sonsors with graphite electrodes – comparison of properties and physical method of sensitivity enhancement”, Microelectronics International, Vol. 21, No. 3, 2004, str. 20 ISSN: 1356-5362.

[8]

KLOSOVÁ, K., HUBÁLEK, J.: ”Advanced electrodes with nanostructured surfaces for electrochemical microsensors”, Phys. Stat. sol. A vol. 205, č. 6, 2007. str. 1435.

[9]

PRÁŠEK, J.; HUBÁLEK, J.; ADÁMEK, M.: “Nanopatterned working electrode with carbon nanotubes improving electrochemical sensors”. 5th IEEE Sensors Conference, 2006. s. 1257-1260. ISBN 978-1-4244-0375-2.

[10] OPEKAR, Fr.; „Elektrochemické metody“ [online] Praha: Univerzita Karlova v Praze: Katedra analytické chemie [cit. 2009-05-26]. Dostupné z WWW: http://www.natur.cuni.cz/~opekar. [11] MARKUŠOVÁ, K.: „Elektrochemické metódy“, Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafáríka v Košiciach: Prírodovedecká fakulta, 2000, 146 s.

- 51 -

Literatura

[12] ŠÍMA, J.; „Elektrochemické analytické metody“ [online], České Budějovice: Jihočeská univerzita: Biologická fakulta [cit. 2009-04-12]. Dostupné z WWW: http://tomcat.bf.jcu.cz/sima/analyticka_chemie/elektroa.htm. [13] Preparativní a separační metody: Vybrané elektrochemické metody [online], Ostrava, ostrvská niverzita v Ostravě, Katedra fyziky Přf OU [cit. 2010-05-10]. Dostupné z WWW: http://artemis.osu.cz:8080/artemis/uploaded/154_BF%202.doc . [14] OBDRŽÁLEK, J.: “Nernstova rovnice srozumitelně” [online], Praha: Univerzita Karlova: Ústav teoretické fyziky, [cit. 2010-03-08]. Dostupné z WWW: http://utf.mff.cuni.cz/~jobdr/download/NERNST.pdf. [15] KIZEK, R.; PETŘEK, J.; VÍTEČEK, J.; PETRLOVÁ, J.; ADAM, V.; POTĚŠIL, D.; MIKELOVÁ, R.; „Cvičení ze speciálních biochemických metod“ [pdf], Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně – Ústav chemie a biochemie a Ústav botaniky a fyziologie rostlin [cit.2009-04-12 ]. Dostupné z WWW: http://old.mendelu.cz/ ~kizek/publikace/pdf/ 2006/Navody.pdf. [16] KALVODA, R.; KŮTA, J.: „Moderní polarografické a voltametrické metody“, Chemické listy 74 (674 – 693) Praha: Ústav fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského, vydáno 1980. Dostupné z WWW: http://www.eurochem.cz/polavolt/ obecne/techniky/ kalvoda_kuta.htm [17] VYDRA, F.; ŠTULÍK, K.; JULÁKOVÁ, E.; Rozpouštěcí polarografie a voltametrie, Praha: SNTL, 1977, str. 218. [18] 5. celostátní seminář učitelů středních škol ČR; „Perspektivy elektroniky 2007 sborník přednášek“: Rožnov pod Radhoštěm 29.3.2007. Dostupné z WWW: http://www.roznovskastredni.cz/dwnl/pel2007/PEL07.pdf ISBN 978-80-239-90065. [19] SAMEC, Z. „Elektrochemie“. Praha: Karolinum, 1999. str. 99. [20] Vyhláška č. 252/2004 Sb.: „Požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody“, 2004. [21] Vyhláška č. 275/2004 Sb.: „Požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a způsobu jejich úpravy“, 2004. [22] WIKIPEDIE; Otevřená encyklopedie [online]. 2010 [cit. 2010-05-10]. Dostupné z WWW: http://wikipedia.org.

- 52 -

Literatura

[23] RADUSHKEVICH; LUKYANOVICH: Soviet Journal of Physical Chemistry [pdf] 1952 [cit. 2009-04-12] Dostupné z WWW: http://carbon.phys.msu.ru/publications/ 1952-radushkevich-lukyanovich.pdf. [24] SUMIO, I.: “Helical microtubules of graphitic carbon”. Nature, 11/1991, vol. 354 str. 56. ISSN 0028-0836. [25] Foldvari, M.: “The School of Pharmacy – Foldvari Research Group”, [online], Canada: School of Pharmacy [cit.2010-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.pharmacy.uwaterloo.ca/research/foldvari/about/index.html. [26] Tlustovrstvé technologie ve výrobě elektronických součástek, [online] Přednášky do předmětu “Elektrotechnické materiály a technologie” BS studijního programu. ČVUT

v

Praze.

[cit.

2010-02-05].

Dostupné

z WWW:

http://martin.feld.cvut.cz/~pelikano/ vyuka/EMT.html. [27] MAYYAPPAN, M: “Carbon nanotubes: science and applications” ISBN 0-84932111-5. [28] TOMÁNEK, R.: “Nanotechnologie”, Brno, 2007, 175 s. [29] BELLUCCI, S.: “Carbon nanotubes: physics and applications”. Physica status solidi, vol. 2, str. 34 [30] DAI, H., HAFNER, J. H., RINZLER, A. G., COLBERT, D.T., SMALLEY, R. E.: “Nanotubes as nanoprobes in scaning probe microscopy”. Nature, 11/1996, vol. 384 str. 147. [31] BVT Tehnologies: BVT Technologies, a.s. [online], Brno, Česká republika: BVT Technologies [cit. 2010-05-10]. Dostupné z WWW: http://bvt.cz. [32] Sigma-Aldrich: Sigma Aldrich Home [online], Sigma Aldrich, [cit. 2010-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.sigmaaldrich.com/ [33] PRÁŠEK, J.; HUBÁLEK, J.; ADÁMEK, M.; KÍZEK, R. “Carbon Nanotubes Paste Versus Graphite Working Electrodes in Electrochemical Analysis.” In Proceedings of 5th IEEE International Conference on Sensors, IEEE-Sensors 2006. Daegu, Korea: IEEE, Korea, 2006. s. 1257-1260. ISBN: 1-4244-0376-6 [34] ESL ElectroScience: Welcome to ESL Electroscience [online], Electro-Science Laboratories, Inc. [cit. 2010-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.electroscience.com/.

- 53 -

Literatura

[35] DuPont: DuPont, The micacles of Science, [online], DuPont, [cit. 2010–05-10]. Dostupné z WWW: http://dupont.com. [36] Palm Instruments BV PalmSens: “Electrochemical Sensor Interface” [online], Houten, Netherlands: Palm Instrumetnrs BV [cit. 2010-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.palmsens.com/. [37] POLICKÝ, J.: Tlustovrstvé senzory pro detekci těžkých kovů. Brno: VUT v Brně, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, 2008. 62 s.

- 54 -

Seznam použitých zkratek a symbolů a

aktivita oxidované nebo redukované formy

AE

pomocná elektroda (Auxiliary Electrode)

c

koncentrace depolarizátoru

CNT

uhlíkové nanotrubie (Carbon Nanotubes)

CVD

depozice chemických par (Chemical Vapor Deposition)

D

difúzní koeficient,

DPV

diferenční pulzní voltametrie (Differential Pulse Voltammetry)

E

elektrický potenciál elektrody

E0

standardní elektrodový potenciál

F

Faradayova konstanta (96485 C/mol)

Il

konvektivně – difúzní limitní proud

J

proudová hustota

MWNTs

vícestěnné nanotrubice (Multi Wall Nanotubes)

n

počet vyměněných elektronů

PECVD

depozice chemických par v plazmatu (Plasma Enhanced Chemical Vapor Deposition)

R

molární plynová konstanta (8,314 J/K/mol)

r

poloměr diskové elektrody,

RDE

rotujici diskova elektroda

RE

referenční elektroda (Reference Electrode)

SEM

rastrovací elektronový mikroskop

SWNTs

jednostěnné nanotrubice (Single Wall Nanotubes)

T

teplota v kelvinech (teplota ve °C + 273,15)

TLV

tlustovrstvá/ý/é

WE

pracovní (indikační) elektroda (Work Electrode)

z

počet vyměňovaných elektronů,

- 55 -

ν

kinematická viskozita roztoku

ω

úhlová rychlost otáčení elektrody

- 56 -

LICENČNÍ SMLOUVA POSKYTOVANÁ KVÝKONU PRÁVAUŽÍT ŠKOLNÍ DÍLO

Recommend Documents