Liberecký kraj resort rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky. SBORNÍK REFERÁTŮ z

Liberecký kraj

resort rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky

SBORNÍK REFERÁTŮ z

KONFERENCE konané dne 31.května 2008 v multimediálním sále Libereckého kraje v Liberci s názvem

MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2008 Ve spolupráci s Asociací profesionálních myslivců ČR, Okresní agrární komorou pro Liberec a Jablonec n.N. a Okresními mysliveckými spolky v Libereckém kraji

Obsah: 1. Úvodem Ing. Karel Pop, Krajský úřad Libereckého kraje 2. Veterinární situace v ČR a Libereckém kraji, další aktuální informace. MVDr. Král, Krajská veterinární správa pro Liberecký kraj

3. Seznámení s činností lesníka a myslivce. Petr Žaba, Lesy ČR s.p. 4. Činnost myslivecké komise a spolupráce ČMMJ OMS Liberec se

státní správou. Ing. Lambert Medřický, zástupce ČMMJ OMS Liberec

5. Zlepšování životního prostředí a vliv životního prostředí na zvěř. Problematika motorkářů v lesích. Josef Žďárský, ČMMJ, předseda OMS Liberec

6. Helmintozy a střečkovitost srnčí zvěře v oblasti Kozákova. Ing. Ondřej Salaba, ČMMJ OMS Semily

7. Lovecky upotřebitelný pes a jeho problematika. Jaroslav Kočárek, ČMMJ OMS Jablonec nad Nisou, předseda kynologické komise 8. Spolupráce mezi držiteli honiteb, uživateli honiteb, ČMMJ a státní

správou. Miroslav Brožek, ČMMJ OMS Jablonec nad Nisou, předseda myslivecké komise

9. Zvěř a dopravní komunikace na Českolipsku. Snížení kvality mysliveckého obhospodařování na pastvinách. Petr Matička, ČMMJ OMS Česká Lípa, předseda myslivecké komise

10. Informace o stavech zvěře v honitbách Libereckého kraje za rok 2007. Ing. Zuzana Wudyová, Krajský úřad Libereckého kraje

11. Závěry a doporučení Ing. Zdeněk Besta, pracovní předsednictvo konference 12. Závěrem Bc. Radim Zika, náměstek hejtmana Libereckého kraje

Úvod

Ing. Karel Pop, Krajský úřad Libereckého kraje

Vážení přátelé myslivosti, fakt, že právě prohlížíte tento sborník, je neklamnou známkou toho, že Myslivecká konference 2008 v Libereckém kraji již je za námi. Zda byla úspěšná, či nikoliv, nechám na individuálním posouzení každého. Odrazem kvality a zájmu jistě bude Vaše účast na Myslivecké konferenci 2009, kterou, pevně věřím, budeme opět pořádat. Můj celkový dojem z konference byl příznivý. Všechny přednesené referáty se dotýkaly aktuálních témat dnešní myslivosti. Věčného tématu přiměřenosti škod a stavů zvěře se poutavě zhostil dlouholetý zkušený lesník a myslivec, pan Petr Žaba. Vysokou odbornou úroveň i kvalitu přednesu pak oceňuji u vystoupení pana Ing. Salaby k výzkumu parazitů u srnčí zvěře. Aktuální a zajímavá byla i vystoupení tří zástupců okresních mysliveckých spolků. Na jednání nechyběla tradiční témata – údaje myslivecké statistiky a aktuální informace z oblasti veterinární péče. Zejména informace o novém institutu „prohlížečů zvěřiny“, byla pro účastníky konference velmi užitečná. Všechny přednesené referáty Vám předáváme ve sborníku. Věřím, že jeho vydání pomůže přiblížit projednávanou tématiku i osobám, které se myslivecké konference nezúčastnily. Závěrem bych chtěl poděkovat jednotlivým okresním mysliveckým spolkům za jejich aktivní přístup k organizaci a náplni konference.

Veterinární situace v ČR a Libereckém kraji, další aktuální informace. MVDr. Král, Krajská veterinární správa pro Liberecký kraj

Volně žijící zvěř z pohledu současné veterinární legislativy 1. V současné době lze maso volně žijící zvěře uvádět do oběhu jen po veterinární prohlídce, která se provádí na schválených sběrných a prohlížecích místech zvěřiny ( u nás Svor, Folda, Maso Servis , KRNAP Rokytnice n.Jizerou) 2. platí povinnost vnímavá zvířata k trichinelóze nechat vyšetřit i v případě, že zvěřina bude konzumována v domácnosti lovce nebo účastníka lovu 3. veterinární prohlídka probíhá podle nařízení č.853 a 854/2004, provádí se vizuálně a palpačně, sleduje se způsob ulovení, výživný stav zvířete, okolí střelné rány (rozstřílení), změny na vnitřních orgánech, posuzuje se stav tělních dutin, napadení parazity apod. 4. ulovená zvířata musí být jednoznačně identifikovatelná Novela veterinárního zákona (účinnost od 01.07.2008) přináší změnu v provádění prohlídky v tom smyslu, že volně žijící ulovenou zvěř bude moci prohlížet proškolená osoba ( § 27b novely zákona). Proškolenou osobou se rozumí - fyzická osoba bez ohledu na vzdělání, která absolvovala specializované školení zaměřené na vyšetřování volně žijící zvěře. Mohou se školit i nečlenové ČMMJ. Školení bude dvoudenní v rozsahu 18 hod, do 14 až 28 dnů po proškolení bude vykonána zkouška formou písemného testu v Praze nebo v Brně. Po složení zkoušky bude vystaveno osvědčení o absolvování školení, proškolená osoba získá průkaz proškolené osoby a razítko k potvrzování lístku původu zvěře. Při nesložení zkoušky bude možnost opravné zkoušky. Platnost průkazu bude 5 roků, cena školení 4500 Kč (dohoda s ČMMJ). Po 5 letech musí proškolené osoby absolvovat nové (zkrácené) proškolení. Školení budou organizována asi podzim 2008. Seznam proškolených osob povede VFU Brno, která ho předá SVS ČR. Rozsah školení – anatomie, fyziologie, etologie, ošetření zvěře (přesněji bude stanoveno prováděcím předpisem). Školící materiály budou jednotné v digitální formě, technické podmínky školení (místnost, promítací zařízení apod.) zajistí místně příslušné okresní sdružení ČMMJ. KVS zajišťují pouze odbornost. Přednáška má být zaměřena především na hygienické aspekty zacházení se zvěří, počínaje způsobem lovu až po závěrečné ošetření kusu. KVSL má proškoleny tři úřední veterinární lékaře, kteří se budou na proškolování podílet. Povinnosti proškolené osoby: Vyšetření zvěře musí proškolená osoba provést co nejdříve po ulovení. Po prohlídce musí vystavit prohlášení. Uvolnit je možné jen zvěř bez PA nálezu. V případě, že proškolená osoba zjistí podle vyšetření nějaké zdravotní riziko, musí být ulovená zvěř předložena veterinárnímu lékaři. Vyšetření na trichinely musí být provedeno (požadavek veter. zákona), bez tohoto vyšetření nesmí být zvěř prodána. Za vyšetření na trichinely odpovídá lovec. Prohlídku je možné provést ihned, výsledek vyšetření dodá lovec prohlížiteli následně. Proškolená osoba je povinná vést záznamy o druhu a počtu prohlédnutých těl zvěře, místu a době ulovení, výsledku vyšetření, místu dodání (komu byla zvěř dodána). Archivace záznamů je 2 roky a na požádání KVS je povinnost je předložit. Kontrolu proškolených osob bude provádět KVS.

Způsob a rozsah vyšetřování a vedení záznamů bude řešit prováděcí předpis, který se připravuje. Zvěř pro potřebu lovce nemusí být prohlédnuta, povinnost vyšetření na trichinelózu trvá. Ulovená a prohlédnutá zvěř v kůži nebo peří může být v malém množství (tj. nejvýše 30% lovcem skutečně odlovené zvěře ročně § 12 odst.3 vyhlášky č.289/2007) prodána přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti nebo dodána do maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitele a je na území kraje, v němž byla ulovena (§ 27b novely zákona). V takové prodejně musí být označena slovy: „Zvěř byla vyšetřena proškolenou osobou – určena po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele“. (§ 12 vyhl. 289/2007) lovec = uživatel honitby nebo oprávněný účastník lovu Tok zvěře lovec → osobní spotřeba ↓ sběrné místo ↔ proškolená osoba → přímý prodej ↓ sběrné a prohlížecí místo ↓ zpracovatelský podnik → veter. prohlídka → tržní síť Organizace školení ICVI VFU Brno - garance organizace školení a zkoušek - vedení katalogu proškolených osob IEZ VFU Brno - odborná garance školení ČMMJ - OS ČMMJ Byly zrušeny časové limity pro dodání zvěře k prohlídce (je stanoveno pouze „co nejdříve“), teplotní požadavky řeší nař. Komise 853/2004, tj. po usmrcení má být v přiměřené době zahájeno chlazení , aby bylo ve všech částech masa dosažena teplota nepřekračující +7°C u velké volně žijící zvěře a +3°C u drobné volně žijící zvěře. (Pokud to klimatické podmínky dovolují, není aktivní chlazení nezbytné) Upozornění – dle nař. 853/2004 má být zvěř dodána k veterinární prohlídce s hlavou a orgány nebo s prohlášením prohlížitele. V současné době nám hlavy nechodí, KVS toleruje, ale bude v nejbližší době vyhlášena celostátní mimořádná kontrolní akce s tímto zaměřením.

Seznámení s činností lesníka a myslivce Petr Žaba, Lesy ČR s.p.

Vážené dámy, Vážení pánové, kolegové myslivci. Organizátory našeho dnešního setkání jsem byl vyzván, domnívám se že nejpravděpodobněji z úcty k mému věku, abych zde vystoupil s tím, že téma svého příspěvku si mohu zvolit sám. Jistě se mnou budete souhlasit, že všechny odborné myslivecké disciplíny jsou dnes zastoupeny fundovanějšími odborníky a prezentace jejich názorů, stanovisek i výsledků je pro toho, kdo o ně má zájem, dostupná. Nezbývá mně, abych alespoň chvíli udržel vaší pozornost, zabývat se něčím, co my myslivci rádi slyšíme. Tak mohu začít o hlubokých tradicích české myslivosti, o veřejném uznání, kterého se vždy myslivcům dostávalo, o tom, že myslivci byli vlastně prvními ochránci zvěře a přírody vůbec, že zvěř začala požívat právní ochrany a lov byl usměrňován dříve, než se začalo hospodařit, v tehdejším pojetí samo sebou, s lesem. Proč tomu tak dnes není, proč jsme ztratili tuto veřejnou podporu a uznání, když převážná část myslivců provozuje svoji zálibu při současných možnostech intenzivněji, než naši otcové i dědové? Troufám si říci, že se obecně zlepšila péče o zvěř v době strádání, můžeme uvést mnoho příkladů práce s mládeží i prezentace naší činnosti na veřejnosti atd. Jsou tedy příčinou toho negativního pohledu na myslivce nezodpovědní držitelé psů, motorkáři, houbaři, borůvkáři, ekologové, ochránci zvířat, majitelé pozemků, lesníci, zemědělci, turisté a další? Nebo bychom měli se změnou přístupu k narůstajícím problémům využívání přírody veřejností, které rozhodně dnešní doba přináší, začít u sebe? Rozhodně bychom o tom měli začít uvažovat dokud je čas. V honitbě se přece jinak chová pytlačící pes, než zvíře, které se na chvilku vzdálilo od svého pána, ale on se často najde ten hrdina, který za poslední chalupou zastřelí voříška, svede na něho stržený kus zvěře, utká se s jeho majitelkou a dostane se do televize, místo toho, aby věnoval čas vysledování spádů, času a míst, kam se skutečný pytlák vrací. Umím si představit problémy s neukázněnými motorkáři, kteří si v honitbě dělají závodní dráhu a je jistě na místě v součinnosti s příslušnými orgány toto řešit. Naproti tomu vykřikovat za každým autem, motocyklem nebo koněm „jak to, že nám tady někdo jezdí, když platíme nájem“ je zbytečné. Vždyť ten srneček, kterého to auto zradilo, většinou odskočí do kraje lesa a za chvíli vyjde znovu, no a koní se přece v minulosti užívalo k přiblížení se i k jelení zvěři a dodnes se ještě loví z kočárů. Nálezy otrávených dravců a dalších živočichů i pokud nejsou naším dílem, nám veřejnost stejně přisoudí, protože vidí jak někteří z nás v rozporu s veterinárními předpisy i zásadami obecné hygieny vyvážejí do honitby odpad všeho druhu. Na druhé straně jsme již zapomněli, že tlumením zvířat škodících myslivosti jsme zejména v současné době chránili i majetek drobných chovatelů hospodářského zvířectva před výpady lišek do okrajů vsí i za bílého dne pro potravu mláďatům. Velice rychle jsme se smířili s tím, že drobná zvěř není a tak raději čekáme na černou a nebudeme si přece kazit večer ranou na kocoura. Měl jsem v loňském roce možnost účastnit se na Kolínsku dvou honů, kde bylo vidět dostatek drobné zvěře a to jak zajíců, tak bažantů, které nikdo nevysazoval. Zážitek nebo lépe společenská událost pro všechny účastníky honu, která byla jistě podmíněna celoroční poctivou prací celého mysliveckého sdružení, ale zejména vytěsněním černé zvěře z lokalit kam rozhodně nepatří. Podobné příklady, že je možné se vrátit k drobné zvěři jako k základu české a chcete li lidové myslivosti, se objevují již i v našem odborném tisku. Nelze toho však dosáhnout bez vytváření vhodných podmínek v honitbě, ochrany před predátory a zejména vyloučení výskytu černé zvěře v těchto honitbách. Jistě hned namítnete, jak jsme byli nepochopeni při snaze legalizovat kontaktní norování, jako podmínku výcviku psa pro tlumení lišek. Mediální kampaň a naše lobování na všech úrovních se nakonec ukázalo jako kontraproduktivní. Potřebuje mít pes, s kterým v přírodě norujeme, zkušenost s tím, že se mu postaví na odpor zvíře silné jako on a nebo i silnější? Jistě ano a každý kdo takto loví, by to měl svému norníkovi bez velké popularizace umožnit. Není ale nutné zkušebně norovat na jezevce, ani pořádat soutěže, kde kritériem hodnocení je čas do chvatu. Takto naučený a v uvozovkách

slepý pes pak je většinou v přírodních norách nepoužitelný. Obávám se, že jsme si válkou o norování přivřeli dveře i k možnosti připravit psa na případný kontakt s černou zvěří, který je daleko nebezpečnější a týká se nejen plemen norníků. Jako jeden z výsledků naší práce je každoročně pořádána výstava trofejí. Její příprava, organizace a hodnocení trofejí je náročný a odpovědný úkol. Je to ale i příležitost, jak zapojit do práce mladé lidi, budoucí funkcionáře, o jejichž údajné pasivitě také často slyšíme. Pro ně jsou pak malým povzbuzením do další práce kritické poznámky starších kolegů, kteří si přijatá kriteria hodnocení trofejí ani nepřečetli. Nebyl jsem letos po delší době přítomen hodnocení trofejí a výstavu jsem měl možnost si prohlédnout těsně před závěrem a tak se pouze ptám. Děláme to skutečně dobře, že po mnoho let v některých honitbách střílíme převážně paličkáře, jejich počet neklesá a slušná trofej je spíše výjimkou a neposunuli jsme odlov „trofejových“ jelenů již na přelom I. a II. věkové třídy? Nedávno jsem měl možnost navštívit oboru „Sedlice“ odkud pocházejí naše nejsilnější trofeje černé zvěře. Opět jsem si zde potvrdil, že když necháme kňoura dožít osmi let a více, má každý medaili. Ne každý zlatou nebo stříbrnou, ale bronzovou jistě. Veřejnost stále citlivěji vnímá, jakým způsobem za jakých podmínek a kde je zvěř lovena. Takže když osoba veřejně známá zastřelí „velkého jelena“ ve farmovém chovu, kterého ještě den před tím krmila maminka s dětmi přes plot rohlíkem, když příslušné orgány schválí oborní chov zvěře na rozloze dvaceti, čtrnácti nebo také jednoho ha hned za vsí, kde většinou chybí i les a vůbec vystřelit je již nebezpečné, nelze čekat pozitivní hodnocení myslivců veřejností. Na malé vsi také lidé ještě nezapomněli, jak se dvě skupiny myslivců hádali a někde dodnes soudí o honitbu, ve které dříve provozovali myslivost společně a není ani pravidlem, že za to vždy mohou ti majetní, kteří si honitbu mohou koupit, mám zkušenosti a u tvorby honiteb jsem byl po dvě myslivecká období, spíše opačné. Jako lesník nemohu skončit jinak než naším „evrgrýnem“ a to jsou škody zvěří. Kdysi dávno některý z našich předchůdců řekl, že každý lesník má dvě srdce, jedno bije pro zvěř a druhé pro les. Já k tomu dodávám, že pokud by obě ta srdce byla stejně velká, bylo by to v pořádku, ale většinou tomu tak není a někteří z nás mají jen srdce jedno. Zůstaňme u toho, že je jistější tuto dělbu přízně nebo slabosti, jestli chcete, mezi les a zvěř nechat na rozumu. Při svém současném pracovním zařazení jsem v loňském a letošním roce navštívil 12 lokalit (LS), kde byl zjišťován stav lesa a jedním ze sledovaných ukazatelů i vliv zvěře na les. Kontrolované jednotky byly rozmístěny od Jeseníků a Beskyd až po Český les a Krušné hory. Mám tedy srovnání i z lokalit s výskytem všech běžných druhů spárkaté zvěře. Jsou oblasti, do nedávné doby ještě uváděné jako příklady vysokých stavů zvěře, kde bylo možno napsat, že se již nejedná o nová poškození, ale pouze o pobytové znaky zvěře. Byla to velmi příjemná ukázka toho, že lze hospodařit s lesem i zvěří současně. Převážně jsme konstatovali, že je zjišťován zvýšený tlak zvěře na les, vznikají škody a je nutné činit opatření. Bohužel jsou i oblasti, kde početní stavy zvěře i zastoupení jednotlivých druhů jsou z hlediska neúnosných škod na celém ekosystému nepřijatelné. Jako myslivec jsem si ověřil, že i tam, kde se nevyskytuje jiná spárkatá zvěř než srnčí, je při jeho vysokých stavech zjišťováno výrazné poškozování mladých lesních porostů okusem, které jinde svedeme na jeleny. Ve dvou případech jsem ani nechtěl uvěřit, jak rychle naroste populace dalšího druhu spárkaté zvěře, když najde vhodné podmínky a jeho stavy nejsou od počátku redukovány. Jednalo se o daňčí zvěř, která v daných oblastech nikdy nebyla a poprvé se objevila před třemi nebo pěti roky a při tom jí konkuruje muflon nebo jelen a pochopitelně její přítomnost navyšuje škody a náklady na ochranu lesa. Specifickým problémem, který se domnívám nám myslivcům již přerostl přes hlavu, je jelen sika. Ten umí okusovat jako srnec nebo daněk, loupat kořenové náběhy jako muflon a v zimním ohryzu kůry a letním loupání se vyrovná velkému jelenovi. Přitom dokáže žít i v oblastech vysokého civilizačního zatížení a je dostatečně agresivní, aby se prosadil i v konkurenci silnější zvěře. Pokud nedokážeme gradaci jeho početních stavů zastavit a jasně vymezit oblasti chovu, nezabráníme ani jeho hybridizaci s jelenem lesním, který je chloubou naší myslivosti. Před asi třemi roky jsem siku pozoroval při jelení říji na hřebenech Krkonoš, údajně byl vysazen na polské straně, takže to k nám již není tak daleko! Musím se vrátit ke

škodám zvěří a připomenout, jak na tento problém dokážeme také jako myslivci reagovat. Stále je možné se ještě setkat s mysliveckým hospodářem, který na úvod jednání o škodách prohlásí: „u nás máme jen srnčí a ta neškodí“. Pamatuji se, jak mne významný myslivec, kterého jsem si rozhodně vážil přesvědčoval, že loupou jen ti korunoví jeleni, které oni nesmějí střílet. Letos, v období sčítání zvěře a přípravě plánů chovu a lovu I. se krajský ředitel LČR obrátil na uživatele našich honiteb dopisem, ve kterém velmi mírnou formou připomněl, že jsme v polovině nájemního období, k čemu jsme se vzájemně zavázali v nájemní smlouvě, co nájemci slíbili ve svých mysliveckých záměrech a čemu je třeba věnovat větší pozornost. Nebylo v tom ani jedno slovo nad rámec sjednaných podmínek pronájmu. Přesto jsem musel několikrát na otázku: „kterej s prominutím vůl to psal“ odpovídat že sice vím, a nepovím, ale že se s tím plně ztotožňuji. Nosným programem nedávné oblastní konference České lesnické společnosti byly také škody zvěří, vystoupili se svými argumenty, které nelze zpochybnit dva významní lesničtí odborníci. Pokud k nákladům na ochranu proti zvěři a ke škodám, které evidujeme nebo neevidujeme, ale jsou prokazatelné někdo připočítá ještě ztrátu na přirůstu z bočního okusu a ztrátu ze snížení kvality dřeva v důsledku loupání nebo ohryzu a následného poškození houbami a toto vynásobí čísly za republiku, dostane se skutečně do řádů miliard. A tak já se domnívám, že z toho okřídleného rčení že „škody zvěří se řeší již padesát let a ještě za třicet let se řešit budou“ platí již jen ta první polovina. Velmi se obávám, že čas pokročil natolik, že nás myslivce, to již tím dosavadním způsobem dlouho řešit nenechají. Ano myslivecká loby je silná, zastoupená napříč politickým spektrem, ve vládě, na ministerstvech, v parlamentu atd. Mnohdy chybí těmto vlivným zpětná vazba a převažují lokální a osobní zájmy. Stejně tomu je i ve vrcholných orgánech našich zájmových organizací, a tak snaha poctivých myslivců i funkcionářů na nižších organizačních jednotkách o nápravu končí nejen neochotou a nepochopením dole, ale i zásahy z druhé strany. Pokud se domníváte, že se nic nemůže stát, protože vy tam přeci máte toto a toho a vy na to máte, tak ty škody zaplatíte, nebo proto, že to prostě jinak nejde, že to stejně nikdo nedokáže nalovit atd. atd. tak si prosím představte, že na příklad v novém zákoně o myslivosti, o kterém se právě nyní opět začalo mluvit v souvislosti se škodami, které působí zvěř, prosadí vlastníci pozemků snížení minimální výměry honitby na 115 ha, protože to tak bylo za první republiky a také se myslivcovalo. Myslíte si, že by se nesnížily stavy spárkaté zvěře a nezmizela černá zvěř z honiteb kam nepatří, já si myslím, že ano. Nebo zcela vylučujete možnost, že stát na svých pozemcích bude vykonávat právo myslivosti v režii, to znamená, že lesy nebudou pronajímat honitby, ale prodávat povolenky, nebo platit profesionální lovce, tedy přímo řídit kvóty odlovu podle stavu lesa. A co když bude myslivost nebo lépe lov organizován jako rybářství nebo obdobně jako v některých zemích. To znamená, že si ti myslivci, kteří dosud doma ve své honitbě hájili srnu, danělu, muflonku, laň a bachyni, protože přinesou přírůstek, bez ohledu na to kolik té zvěře je, koupí povolenky nebo licence k lovu a vyrazí jistě tam, kde bude větší šance na úspěch a atraktivnější zvěř, třeba právě k vám. Předpokládáte, že se budou chovat podobně jako dříve, a že pak ještě budou v některých oblastech stavy zvěře dál stoupat, já si myslím, že ne. Jistě víte, jak řeší problém přemnožení některých druhů Austrálie, ale možná nevíte že v USA, kde je pro veřejnost nepřijatelné zastřelit koně, bez něhož by nebyla Amerika dobita, byl vysoký nárůst stavů divokých koní omezen snížením schopnosti reprodukce u klisen podáním medikamentů. Podceňujete naše veterináře natolik, že by tu pilulku nebo prášek do krmiva pro jednotlivé druhy zvěře nedokázali vyvinout? Toto nejsou katastrofické scénáře, i když se vám to tak může jevit, a ještě méně mnou vymyšlené návrhy řešení. Pokud mluvím někde o vysokých stavech zvěře a následných škodách a záměrně nespecifikuji lokalitu, tak jsem je ale na vlastní oči viděl, a pokud jde o ty způsoby omezení vlivu zvěře na životní prostředí, tuším, že s nimi někdo přijde a některé jsem i zaslechl od lidí, kterým je naše pojetí myslivosti vzdáleno. Abych vám umožnil srovnat vaše názory a poznatky s mými a dal příležitost buď s nimi souhlasit a nebo polemizovat, budu nyní konkrétnější a vyjádřím se ke stavům zvěře na Frýdlantsku (okres Liberec), každý si má přece nejprve zamést před vlastním prahem. Srnčí zvěř mimo oblast hor

není ve stavech únosných, výrazným způsobem ovlivňuje úspěšnost obnovy porostů, zejména listnáčů a jedle a její vnitrodruhová konkurence je hlavní příčinou snižující se hmotnosti i kvality trofejí. Daňčí zvěř se vyskytuje ve dvou lokalitách v průměrné kvalitě a únosných početních stavech, které by neměly být navyšovány. Domnívám se, že jednou z příčin zvýšené migrace v lokalitě Arnoltice je nepoměr pohlaví a absence vyšších věkových tříd samčí zvěře. Cílený chov této zvěře umožní pouze legalizace skutečných stavů normováním, ale musí být provedena na úkor ostatních druhů spárkaté zvěře. Zbytky populace muflona v oblasti Lázní Libverda již nejsou předmětem chovu, zbytečně zvyšují zatížení prostředí v oblasti chovu jelena a zvěř by měla být v krátké době odlovena. Migrující zvěř z lokality Fojtka se vyskytuje v honitbě Oldřichov. Situace u zvěře jelení je složitější. Letní stavy na horách, tedy v oblasti, kde je jelení zvěř normována, se blíží únosným a při přijatelných nákladech na ochranu, není les výrazně poškozován. Každý nárůst početních stavů se okamžitě projeví migrací mimo oblast chovu. Zimní období i vzhledem k relativně snadné dostupnosti a příznivým klimatickým podmínkám v podhůří soustředí zde na malé ploše jelení zvěř ze širokého okolí a nejen tu v uvozovkách naší. Vznikají škody na porostech, které nelze tolerovat a odpovědnost za ně nesou převážně uživatelé honiteb, kteří s jelení zvěří nehospodaří. Důsledkem je pak často způsob lovu této zvěře, který má k chovatelským zásadám daleko. Obráceně pokud sněhová pokrývka nedonutí zvěř sejít dolů ještě v době odstřelu a není zde lovena, projeví se to nárůstem početních stavů. Pozitivní je v poslední době vyrovnávající se poměr pohlaví, ale zastoupení věkových tříd jelenů má opačný trend. Tato situace není řešitelná bez založení „jelení oblasti“, podřízení se společnému plánování i řízení chovu, k čemuž vidím zatím velmi malou vůli nájemců. Doporučuji společné budování dalších zimovacích zařízení tak, abychom znovu v uvozovkách vlastní zvěř dokázali udržet v oblasti chovu po celý rok. Černá zvěř je stálou zvěří na celém frýdlantském výběžku, dnes již i na převážné části hor. Intenzita výskytu v jednotlivých honitbách je dána potravní nabídkou. Její omezení převodem velké části orné půdy na pastviny je nahrazováno opakovanými semennými roky dubů a buků, ale i naším celoročním přikrmováním, o jehož vhodnosti lze úspěšně pochybovat. O chovu nebo trofejové zvěři nelze vůbec mluvit, populace se vyvíjí naprosto živelně, škody na zemědělských pozemcích jsou dalším zdrojem konfliktů. Celoroční výskyt černé zvěře ve smíšených a polních honitbách je limitujícím faktorem návratu drobné zvěře a nejsem přesvědčen o tom, že si to všichni uvědomujeme. Bažanty je vidět všude, zajíc je stále ještě více v lese, než na poli. Reprodukce je velmi nízká a mortalita drobné zvěře vysoká. Normovaných stavů není ve většině honiteb dosahováno, někde jsme je i zrušili. Podmínky jsou na Frýdlantsku i pro kachnu, ale pro drobnou zvěř je potřeba se daleko více obětovat, poskytnout jí lepší ochranu i péči, a to rozhodně nemám na mysli umělé odchovy. Bohužel je jednodušší dovést občas káru odpadu pro prasata a tak jen málokde se blýská na lepší časy. Na závěr mého vystoupení by měl někdo dodat: „káže vodu a pije víno“. Ano je to tak, jsem skutečně jen jedním z vás a vůbec netvrdím, že v honitbě, kde převážně myslivost provozuji to děláme úplně jinak a lépe. Svého prvního srnečka jsem střelil ve třinácti letech, lovecký lístek mám od roku 1960 a stejnou dobu jsem členem tehdy ČSMS, dnes ČMMJ. Snad mně tedy věříte, že mám stejný zájem jako vy a to, abychom mohli neopakovatelné zážitky, které naše záliba přináší, ještě dlouho prožívat. Zákon o myslivosti ve své úvodní kapitole říká, (cituji volně) že myslivost je hospodářskou činností směřující k ochraně přírody, zachování rozmanitosti druhů atd. Dovoluji si doplnit, že provozování myslivosti je ve skutečnosti podnikáním, ale podnikáním se zvěří, tedy s bohatstvím, které patří všem a ještě k tomu na cizích pozemcích. Zamyslete se prosím nad mými slovy, než budete někde vyžadovat, aby byl omezován vstup do honitby té či oné skupině občanů, k takovému rozhodnutí ostatně žádný politik nenajde odvahu, zamyslete se, než budete někde vykřikovat, že žádná zvěř už není a lesy to chtějí vystřílet, zamyslete se nad svým vystupováním na veřejnosti. Uvědomte si, že je nás něco málo přes jedno procento populace a tak je bláhové se domnívat, že se ten zbytek bude chovat tak, aby nám nepřekážel. Raději se přizpůsobme novým podmínkám a snažme se přesvědčit, že i naše činnost je pro společnost užitečná, důležitá a zejména nenahraditelná.

Činnost myslivecké komise a spolupráce ČMMJ OMS Liberec se státní správou Ing. Lambert Medřický, zástupce ČMMJ OMS Liberec

Vážení hosté, dámy a pánové, myslivci. Byl jsem požádán Krajským úřadem Libereckého kraje, abych porovnal spolupráci myslivecké komise se správními orgány okresu a kraje a jinými organizacemi, s dnešním stavem. Zde bych úvodem chtěl říci, že práce MK byla možná jenom v kontextu práce celého tehdejšího okresního výboru Českého mysliveckého svazu (OV ČMS), který byl řízen předsednictvem a dále společnou prací pro myslivost těchto dalších komisí: - osvětová – propagace myslivosti, příprava akcí jako plesy, výstavy, besedy, organizace zkoušek z myslivosti, práce s mládeží - kynologická – příprava všech druhů zkoušek (JZ, PZ, LZ, NL, BZ, VZ), svody psů, dohled na dodržování zákonných předpisů ke stanoveným počtům psů jednotlivých plemen ve všech honitbách - střelecká – každoroční pořádání povinných střeleb pro členy honiteb, organizace soutěží v brokových i kulových disciplínách v rámci okresu i kraje, byly-li nám svěřeny - disciplinární – dodržování zákonnosti u všech stupňů mysl. Organizací, při jejich porušení předvolávala a trestala provinění, která ji byla oznámena. Koordinaci činnosti těchto komisí provádělo předsednictvo OV ČMS, v čele s předsedou, který zastupoval OV v jednáních, jak s nadřízenými orgány, tak i s jinými organizacemi s OV spolupracujícími. Veškerou administrativní agendu obstarávaly v období od roku 1962 i dvě tajemnice paní Tomanová a paní Bouzková, kterým za tuto práci patří dík. Tolik úvodem a nyní k vlastní práci myslivecké komise OV ČMS v Liberci (dále jen „MK“)v tomto období. Nejdříve náplň pravidelná, každoroční, v pořadí: - kontrola provádění úrovně a kvality zimního přikrmování v jednotlivých okrscích, které měly v MK zastoupení: Liberec, Frýdlant, Chrastava, Rynoltice, Český Dub, Pěnčín. Jejich zástupci u nich vše sledovali a v případě nutnosti včas sjednali nápravu - potom následovalo sčítání zvěře v honitbách, v termínech určených ONV Liberec, v termínu do 31.3. běžného roku - následná činnost byla jednou z hlavních náplní MK. Spočívala v kontrole předložených Výkazů o honitbě, za minulý rok, s následným sestavením sumářů ulovené zvěře drobné i spárkaté, včetně tehdy ještě také škodné a jejich porovnání s návrhy odstřelů v jednotlivých honitbách, jak MS, tak i režijních honitbám lesních - po skončení příjmu trofejí ulovené spárkaté zvěře bylo nutné provést jejich ohodnocení hodnotitelskou komisí, u těch nejkvalitnějších včetně zjištění bodových hodnot, u ostatních zhodnocení správnosti odstřelu, vzhledem k chovatelským zásadám. Při tomto hodnocení bylo nutno vzít v úvahu i kvalitu zvěře v jednotlivých okrscích, která byla v našem okrese velmi různorodá, pro různé podmínky chovu, jako třeba úživnosti při různých klimatických podmínkách okrsků, nebo třeba zneklidňování zvěře v okolí větších městských aglomerací, hlavně kolem Liberce, vlivem pohybu lidí v honitbách - po zhodnocení odstřelu a označení trofejí buď červenou stuhou (nesprávný odlov), označením lebek stuhou, nebo žlutou stuhou (nesprávná preparace), byla uspořádána Chovatelská přehlídka trofejí. Tato přehlídka byla v povinnostech ONV, ale byla organizována MK, v součinnosti s komisí osvětovou. Přehlídka byla plánována tak, že při jejím ukončení probíhala myslivecká konference, což bylo dle mého mínění ohromně důležité, a to pro okamžité zhodnocení kvality odstřelu minulého roku na této konferenci, kde si zúčastnění mohli porovnat kvality odstřelů ve svých a okolních honitbách. Přehlídka totiž začínala obvykle v pátek odpoledne s pokračováním sobotním pro veřejnost nemysliveckou, v neděli pouze do 10,00 hod., potom proběhla výše zmíněná

-

-

-

konference. Navíc hned po přehlídce a skončení konference si zástupci honiteb odvezli trofeje domů a nebylo nutné (kromě výjimek) je znovu stěhovat do prostor OV ČMS.Je třeba říci, že tyto přehlídky a následná hodnocení byla vždy velmi slušně navštěvována mezitím již bylo nutno v MK zpracovávat Plány chovu a lovu I., což byla činnost velmi náročná, vyžadující znalost jednotlivých honiteb v okrscích, protože někdy požadavky na odstřely zvěře spárkaté a zejména samčí byly nereálné a bylo nutno je korigovat. Výsledkem této činnosti bylo odsouhlasení odstřelů pro všechny honitby s vyznačením razítka OV ČMS na předepsaných formulářích, což bylo povinností ze zákona a předat je referátu pro myslivost ONV. Zde je nutno zdůraznit, že spolupráce s nimi byla vynikající a jejich odsouhlasení bylo, kromě velmi řídkých výjimek, víceméně formální a bez potíží do konce srpna bylo takto potřeba zpracovat další výkaznictví, a to v pořadí: Plán chovu a lovu II (pro zvěř drobnou), se stejným způsobem provedení jako u zvěře spárkaté, Plán péče o zvěř, s výpočty a jejich kontrolami pro zásoby všech druhů krmiv (jadrná, dužnatá, objemová + minerální doplněk, sůl), dle stanovených krmných dávek pro jednotlivé druhy zvěře a pro příslušnou délku přikrmování a konečně Plány honů na drobnou zvěř – od termínů, po prelimináře, s časem zahájení a ukončení honů, místy výřadů, sledovat výměry, kde budou hony konány, s tím, aby nedošlo k porušení zákona, který předepisoval nelovit 2/5 honitby, pro zachování kmenových stavů, ale i s tím, že bylo možno na stejné ploše lovit bažanta 3x, nebo i zajíce 2x, ale pouze u lesních celků, výměrou přesahujících 200 ha do konce roku zbývalo pro MK pouze určit účast některých členů na honech u některých honiteb, případně jejich účast na VČS, kde bývali vítáni. Dále pak spoluúčast na organizaci a zajištění zvěře a zvěřiny do tomboly plesu OV ČMS a účast některých členů na schůzích předsednictva OV ČMS, kam byli zvoleni.

Výše uvedené povinnosti byly pravidlem každého roku a k nim je nutno zmínit některé mimořádné činnosti většího významu v tom, kterém období. Uvedu některé z nich: - zazvěřování zajícem, v součinností s ÚV ČMS – provedeno 2x, vždy ve větších celcích více navazujících honiteb. Toto zazvěřování i další byla vždy schvalována ONV - zazvěřování bažantem, s hlavním úkolem vybudovat okresní odchovnu na Grabštejně s nutností zajištění projektu stavby, vybavení líhněmi, voliérami, obsluhou, zásobami BŽ I, II, III a ostatními krmivy. Tato výstavba byla záležitostí všech členů MS v okrese, která měla stanovena povinné počty odpracovaných brig. Hodin, to vše zdarma, s vlastní dopravou. Na tuto centrální výstavbu navazovaly u některých MS výstavby odchoven vlastních, s voliérami pro odchov a vypouštění do volné přírody, s vypracováním metodiky chovu a vypouštění, jednak z mála příruček (Fišer, Lochman), a jednak ze zkušeností jednotlivých bažantníků u MS, z řad zkušených myslivců - zazvěřování zvěře spárkaté, dančí 1x, mufloní 2x, z prostředků ÚV ČMS, v součinnosti s ONV. Při těchto zazvěřeních bylo nutno vybrat lokality za účasti ing. Fišera a ing. Lochmana z ÚV ČMS, vybudovat v nich aklimatizační obůrky, a to už bylo úkolem členů těch sdružení, kde bylo zazvěřování schváleno, tj. Obora Frýdlant, Harcov a Proseč pod Ještědem.Tato zazvěření byla provedena z kvalitních chovů a dopadla dobře, včetně obůrek a aklimatizace vynikajícím způsobem tak, že v dalších letech bylo dosaženo medailových hodnot u trofejí obou druhů zvěře - další zajímavostí a mimořádností bylo provedení kompletního sčítání zvěře spárkaté v honitbě MS Višňová, na vyžádání vedení této honitby. Sčítání bylo uskutečněno za účasti žáků frýdlantských škol, svezených autobusy, organizováno členy MS a MK, za dohledů pracovníků ONV - bylo zajištěno otevření výkupen zvěřiny ve více místech okresu, pro snadnější dopravu z menších vzdáleností. Tato zařízení byla otevírána vždy po dohodě s veterinární správou, ONV a sdruženími, která výkup provozovala svými členy, tehdy výhradně pro Interlov

-

-

-

-

-

největší a nejpotřebnější mimořádnou akcí OVČMS, ONV a MK bylo vytvoření nových honiteb v roce 1983, kde byly vyhotoveny nové mapy, výměry všech honiteb, s cílem dosáhnout maximální kvality hranic mezi honitbami, jejich umístění na silnice, železnice, vodní toky a jiná jasná určení a hlavně odstranění (pokud možno) hranice kraj lesa-pole, která byla nejčastější příčinou sporů sousedů, čí je zvěř, kterou někdo v zimě přikrmuje v lese a jiný v létě na polích loví. I když tehdy ne vždy se nové hranice všem líbily, zhruba po dvou letech došlo nezklidnění a ocenění těchto úprav, jako daleko lepších, než byly ty původní zbývá už jenom zmínit zastoupení 2 členů MK v poradním sboru Jelení oblasti Jizerské hory, kde další tři místa patřila odborníkům z lesních závodů. Tento poradní sbor hrál velmi významnou roli v udržení kvality jelení zvěře v oblasti, po stránce poměru pohlaví, věkových tříd a určení výše a kvality odstřelu tak, aby v žádném směru nedošlo k porušení žádoucích stavů této zvěře a jejich rozložení v celé oblasti. titíž dva členové MK byli i stálými členy tříčlenných komisí pro škody způsobené zvěří při ONV, jeden pro polní a jeden pro lesní kultury. Dalšími členy těchto komisí byl pracovník ONV a vždy starosta obce, na jejímž katastru ke škodám došlo. Je třeba říci, že ve všech případech došlo k dohodám, buď o výši škody a její náhradě, nebo k zamítnutí požadavku na odškodnění. Není mi znám ani jeden případ, kdy by konečné řešení bylo předloženo k soudu vysoko byl hodnocen i Sbor poradců při ONV i později u OÚ, kde jednotliví jmenovaní členové MK určovali pro všechny honitby kritéria závazná pro chov jednotlivých druhů zvěře, včetně určování toho,co se v té které věkové třídě ještě může nazvat odstřelem průběrným a kde již dojde k porušení chovatelských zásad záslužným počinem MK a jejích dvou členů bylo to, že po vyjití nového zákona o myslivosti zpracovali pro OÚ výpočet normovaných a minimálních stavů spárkaté a drobné zvěře, pro všechny honitby okresu.

Při vyjmenování výše uvedených činností byla důležitá spolupráce i těmito dalšími orgány a organizacemi: - Veterina. Opatření k udržení a zlepšení zdravotních stavů zvěře, např. léčení střečkovitosti, červivosti plicní a střevní, formou preventivního podávání léků, vakcinací proti výskytu vztekliny, zajištění dohledu veterinářů při všech pořádaných kynologických akcích - Ekologie a ochrana přírody. Přes někdy obtížná vysvětlování vzájemných požadavků u zazvěřování nepůvodními druhy zvěře (daněk, muflon), které nakonec stejně proběhlo s přispěním ÚV ČMS a osvědčilo se, na druhé straně jsme vyšli i vstříc uspořádáním celostátních Sokolnických dnů v MS Vítkov, kde došlo k oboustrannému poučení jak myslivců (že dravci uloví poměrně málo zvěře a není je třeba likvidovat), tak i sokolníků a ochranářů (kteří poznali, jak je nutno se starat o drobnou zvěř, aby vůbec bylo možno zachovat v přírodě potravní řetězce, bez nichž není možná ochrana dravců, protože by se neuživili). Oni pak pochopili, že přes možná napadání myslivců, jsou to oni, kdo ochraňují vše živé v celé republice a bez nich by fauna naší přírody již byla o mnoho druhů chudší. Nakonec pochopili, že plánované odstřely zvěře jsou nutné pro udržení kvality všech druhů, protože se při nich vyřadí z chovu téměř vše nevhodné a zamezí se nežádoucímu přemnožení, které má za následek snadnější zvýšení možných nákaz a snížení kvality chovu, jako je úbytek hmotnosti, zhoršení trofejí a zvýšení škod na lesních a polních pozemcích. O důležitosti zimního přikrmování ani nemluvě, protože velkoplošný systém zemědělského hospodaření s monokulturami (kukuřice a jiné) znamená,že po jejich sklizni dochází k hladovění zvěře, hlavně zajíce, protože je přímo jeho výskyt vázán na tento prostor, který ani neumí opustit

-

Lesy České republiky. Všestranná spolupráce s hlavním garantem chovů spárkaté zvěře, která v lese převážně žije, je tam přikrmována a klade tam i mláďata. Tato spolupráce byla vždy na vysoké úrovni, plná vzájemného porozumění, i když mnohdy docházelo a dochází ke značným škodám na lesních kulturách, kterým se lze bránit jen oplocenkami, nátěry porostů i volbou umístění přikrmovacích zařízení tak, aby byla vzdálena od ohrožených porostů.

Přejdu-li k dnešní činnosti MK, je proti dřívějšku omezena hlavně v tom,že zákon nepředpokládá schvalování navrhovaných odstřelů zvěře v honitbách, jako tomu bylo dříve, poněvadž stačí souhlas Honebních společenstev a pověřených obcí a magistrátů měst. MK proto nemá možnost ovlivnit hospodaření s kmenovými stavy v rámci větších celků. Domnívám se, že je to na škodu věci, protože v MK jsou zastoupeny všechny bývalé okrsky svými nejlepšími odborníky, plně znajícími problematiku chovů u nich. Hlavním úkolem MK je dnes každoroční uspořádání přehlídky trofejí ve vysoké kvalitě, kde proti dřívějšku je vystavování na stojanech přehlednější a možnost porovnání honiteb lepší pro myslivce i nemysliveckou veřejnost. Ale přesto si myslím, že je to pro práci této komise poměrně málo. Domnívám se, že správní orgány až po Krajský úřad Libereckého kraje, by měly častějií vyžadovat po MK spolupráci a vyslovení názoru na různé problémy myslivosti, zvláště,jedná-li se o připravované novoty, nebo návrhy na úpravu stávajícího zákona.I když vím, že je to velmi obtížné a to z vlastní zkušenosti, protože jsem se zúčastnil zasedání Poslanecké sněmovny k návrhům zákona, kam byli pozváni předsedové MK všech okresů a ÚV ČMMJ i se svým tehdejším předsedou prof. Hromasem. Po tomto jednání jsem musel konstatovat, že ze všech návrhů předložených myslivci a vesměs schválených předsedajícím (posl. Ledvinka) a pečlivě zapsaných zapisovatelkou, nakonec nebylo do zákona zapracováno téměř nic. Ale i proto si myslím, že je nutné znovu a znovu se o některé změny pokoušet. Závěrem bych chtěl konstatovat, že činnost myslivců není dobře hodnocena, zvláště ze strany médií a mnohdy z příspěvků některých redaktorů je přímo vidět, že vůbec neví o čem mluví, nebo píší, ale rádoby zasvěceně se k tomu vyjadřují. Je tedy na nás myslivcích, abychom začali zviditelňovat svoji práci, záslužnou, bezplatnou, dobrovolnou a časově velmi náročnou, podloženou skutečně značnými znalostmi – viz zkoušky z myslivosti, mysliveckých hospodářů a vyšší odborné myslivecké zkoušky, které nikde jinde u jiných dobrovolných organizací nejsou v takovém rozsahu a dosáhli tak alespoň částečného uznání své činnosti. Navrhuji proto začít v sídlech jednotlivých honiteb, i když tam je už náplň známá z akcí pro děti - dětské kroužky, dětské dny, poslední leče, mikulášské a jiné zábavy. Občané vidí v zimě myslivce přikrmovat, jsou od nich vykupovány žaludy, kaštany i obilí a vidí, kolik brigád musí myslivci během roku ve své honitbě vykonat. Další pokračování, i když složitější, by mělo být ve větších městech pořádáním akcí pro veřejnost, ovšem vždy s předběžnou propagací, pronikáním do místních médií tiskových i jiných, na úrovni okresů i celého kraje, kde budou při různých jednáních prezentovat příspěvky o naší práci a hlavně reagující na různá nepravdivá obvinění. Je třeba veřejnost seznámit i s vakcinací proti vzteklině, která je prováděna i pro ně. U této vakcinace bych na základě vlastních zkušeností doporučoval znovu roznášet vakcínu členy, myslivci z honiteb, protože ti nejlépe vědí, kde je největší pohyb lišek. Je sice pravda, že rozložení nebude přesně ve vzdálenostech 200x200 metrů, jako při leteckém vykládání, ale myslivci budou místa vyložení kontrolovat a zjišťovat tak, nakolik byla vakcinace účinná. Tomu by přispělo i to, že finanční prostředky na leteckou vykládku by mohly být rozděleny do honiteb a použity pro nákup, čím dál tím více dražších krmiv pro zimní přikrmování. Hlavní důraz bych ovšem kladl na úroveň celostátní, tam by se občané měli dozvědět o činnosti myslivců v tisku, televizi, rozhlasu i jinde. Znovu bych se přimlouval za zařazení klipů o zimním přikrmování v období Vánoc, o záchraně zvěře při povodních a jiných kalamitách, o práci s mládeží, o zkouškách a jejich náplni, kde by občané poznali, co musíme znát a udělat, než můžeme začít lovit. O kynologii, o tradicích z historie, troubení a o tom, proč je zvěř vlastně

lovena, jak se lovy organizují, o bezpečnosti na nich tak, aby to nevypadalo, že se myslivci střílejí na potkání, při každém honu, ale obyčejně, díky nějaké nešťastné náhodě nebo chybě jednotlivce. Stačí porovnat mrtvé na silnicích a v myslivosti. V neposlední řadě bych prosil správní orgány, aby také ony ve svých publikacích, na poradách a setkáních s veřejností podpořily mysl. Činnost, uváděly ji ve známost a vyvracely neopodstatněné pomluvy. Tady je ovšem také třeba říci, že i mezi myslivci neprobíhá vše bez chybování, nebo dokonce i bez trestných činů. Pak je nutný zásah mysliveckých stráží, následné posouzení přestupků a jejich spravedlivé ohodnocení ukončení členství, nebo předáním k projednání soudům. Z časových důvodů jsem mohl prakticky uvést pouze výčet z práce MK, ke každému problému by bylo možno diskutovat, uvádět podrobnosti. Případné dotazy jsem ochoten zodpovědět dne s i jindy, pokud budu odpověď znát. Chtěl bych poděkovat Libereckému kraji a všem dalším pořadatelům této konference za její svolání, protože doufám, že podobné akce povedou k nápravě pokřivené pověsti myslivců, k čemuž doufám povede i nově uváděný seriál v televizi „Tisíc let české myslivosti“ a reakce myslivců na podněty v tisku i jinde. Chci poděkovat dále všem členům MK, kteří v ní pracovali. Jejich jmenování jsem záměrně vypustil, protože bych mohl svou chybou na některé zapomenout. Uvedu proto jen jména bývalých předsedů MK a to Ing. Schreibera a Josefa France. Těm novým přeji mnoho úspěchů a více ocenění jejich záslužné práce. Úplným závěrem děkuji Krajskému úřadu Libereckého kraje za jejich současné řízení myslivosti v kraji, za jejich snahu pomáhat myslivcům v práci, kvalifikaci i ve finančním hospodaření při přidělování dotací na políčka, likvidaci křídlatky a bolševníku a další pomoci. Vám všem děkuji za pozornost a přeji hodně úspěchů při všech Vašich počinech. Myslivosti zdar!

Zlepšování životního prostředí a vliv životního prostředí na zvěř Problematika motorkářů v lesích Josef Žďárský, ČMMJ, předseda OMS Liberec

Současná krajina je činností člověka natolik poznamenaná, že volně žijící živočichové a zvěř nemají na mnoha místech vhodné biotopy, které by zajišťovaly dostatek vhodné potravy a krytu nutného pro jejich život a rozmnožování. Jednotlivé okresy libereckého kraje mají sice rozdíly ve skladbě pozemků, porostů, nadmořské výšce a množství vodních ploch, ale problémy jsou všude stejné. V nižších polohách se intenzivně zemědělsky hospodaří a v současné době zemědělci z ekonomických důvodů přistupují k intenzivnímu pěstování technických plodin, případně obilovin. Na mnoha místech bylo upuštěno od tradičního způsobu zemědělství / polní výroba, živočišná výroba / a zemědělci se orientují pouze na polaření, případně chov prasat. To má za následek upuštění od pěstování pícnin a trav. Místo nich narůstají plochy řepky, případně kukuřice. Vznikají tak velké lány monokultur, mnohdy přesahující 100 ha. Tyto rozsáhlé monokultury jsou pro zvěř absolutně nevhodné a to zejména pro zvěř drobnou. Ta má ve většině případů velmi malé domovské okrsky a po celou dobu trpí na těchto plochách monodietou, která má za následek oslabení organismu a náchylnost k nemocem a parazitům. To se pak projeví po sklizni, která probíhá velmi rychle a zrovna tak rychle jsou pole zaorána. Zvěř má tak hlad i ve vegetačním období a vlivem stresu ze změn prostředí a omezení výživy snadno podléhá nemocem a predátorům

Rozsáhlé plochy obilí, řepky a cukrovky skýtají v době vegetace kryt, ale druhová potravní nabídka je omezená. Protože neexistují polní cesty nemá se zvěř v době dešťů kde osušit. Drobná zvěř, zejména koroptev nemá k dispozici orientační body.

Naše zkušenosti hovoří o tom, že proklamované zlepšování životního prostředí orgány st.správy a politiky jsou pouze prázdná slova, které není možné ani při nejlepší vůli splnit. Z ekonomických důvodů nejsou zemědělské společnosti ochotny přistoupit k rozdělování těchto lánů a už vůbec ne na budování biopásů. Jednak je odrazuje byrokracie při žádostech o dotace a podmínky a dnes i finance. Dotace ve výši cca 12000 Kč / ha jsou při současných cenách zemědělských komodit asi na 1/3 tržeb, které získají, pokud budou na stejné ploše pěstovat obilí nebo tech. plodiny. O něco lepší je situace při jednání s drobnými vlastníky zem pozemků a malými zemědělci, kteří jsou ochotni některý pozemek obětovat na políčko pro zvěř. Jsou však pozemky na stráních a okrajích lesů, které nejdou obdělávat. Tyto možnosti využíváme, ale problém velkých lánů monokultur se tím neřeší.

Jedno z políček na zapůjčeném pozemku. Na polovině je zaseta kukuřice na polovině jsou topinambury. V kombinaci s křovisky, plodonosnými dřevinami a strání situovanou na jihozápad skýtá tato plocha ideální prostředí pro bažanta i srnčí. Jedinou nevýhodou je nedostatek vody / vodoteč v parném létě vysychá/. Další možností je spolupráce s obcemi a obecnímu úřady, kde je možné v rámci územních plánů a pozemkových úprav zabezpečit alespoň částečné změny v krajině .Je to obnova původních cest, které byly rozorány a tím získání části neobhospodařované plochy v polích, vyprojektování a vybudování biokoridorů a biocenter všech kategorií. K tomu však musí být nakloněno zastupitelstvo obce a obec musí mít dostatek pozemků vhodných jako náhrada pro vlastníky dotčených pozemků nebo je vykoupit. Samozřejmě osobním jednáním s vlastníky lze mnohdy získat pozemky i za symbolickou cenu. Musíme však počítat s tím, že velké zemědělské společnosti budou ve většině případů proti a úpravám se budou všemi silami bránit.

Na políčkách pěstujeme většinou topinambury, kukuřici a směsku obilí. Vše je necháváno přes zimu a teprve na jaře jsou políčka znovu obdělána. Náklady na políčka hradí MS, některé práce nám v rámci sponzorství dělají soukromí zemědělci. Obce v naší působnosti mají zpracovány projekty ÚSES a v jejich rámci byly vybudovány 2 biokoridory. Bohužel, ve Svijanech došlo k radikálnímu snížení jeho výměry díky PF, který i přes to, že byl příslušnými orgány informován, pozemek prodal a nový vlastník neumožnil vybudování biokoridoru v celém rozsahu.

Část biokoridoru, který je využíván i jako cesta. Výsadba je zčásti zničena a musí být neustále obnovována. Biokoridor trpí používáním chemických prostředků na okolních

plochách.

V údolní nivě je veden další biokoridor, který vzdálené části rozděluje polní plochy a spojuje dva lesní komplexy. Kolem polních cest a vodotečí vysazujeme volně rostoucí zeleň, která alespoň z části nahrazuje dřívější remízy a

aleje.

Břehy jediné vodoteče v polní části honitby osázeli členové MS rozmanitými dřevinami, které poskytují kryt i potravu zvěři. Velkým problémem je nedostatek otevřených vodních toků. V minulosti byly pod rouškou rekultivací a zvyšování výměry zemědělské půdy vodoteče, úvozy a příkopy zatrubněny nebo zavezeny a tak má zvěř hlavně v období žní nedostatek vody. Letos jsme proto začali budovat umělá napajedla do nejvíce exponovaných míst. V podhorských oblastech se sice tak intenzivně nehospodaří, ale je zde druhý extrém. Některé plochy leží ladem a jsou neudržované. Roste na nich zlatobýl a invazní rostliny nevhodné pro zvěř. Skýtají sice kryt, ale ne potravu. Jinde se intenzivně chová dobytek a ovce pasteveckým způsobem přičemž jsou používány elektrické ohradníky umístěné na hranici lesa. Ty pak brání zvěři přístupu na pastvu. Mnohdy hrozí i veterinární problémy z možného přenosu nemocí na zvěř nebo naopak / viz případ Opočno mufloni + ovce = hniloba spárků/ nebo křížení / ovce – muflon/. V těchto oblastech je situace ve zvyšování úživnosti poněkud jednoduší i když obtížná. Na nevyužívaných plochách lze po dohodě s vlastníkem políčko zřídit a hodně uživatelů tak činí. Rovněž tak vypínaní proudu do ohradníků lze řešit dohodou alespoň tam, kde se zrovna nepase. Na nevyužívaných lukách se osvědčilo prosekávání pruhů mulčovači. Tím dochází ke zmlazování travního porostu. Zvěř má možnost se kde osušit a brát mladou trávu. Ve většině případů však záleží na osobních vztazích a jednání s vlastníky. V horských oblastech se lesnicky hospodaří podle LHP a CHKO Jizerské hory, Lužické hory či KRNAP. Skladbu hospodářských lesů jako uživatelé honiteb ovlivnit nemůžeme, ale určitě se

najdou cesty jak společně s LČR a ochranáři zabezpečit alespoň výsadbu plodonosných a okusových dřevin. Důležitou činností by měla být údržba a obnova horských luk. Snahou všech uživatelů honiteb by měla být ochrana životního prostředí zvěře a jeho údržba. Nemusí to být nákladné akce. Mnohdy opravdu stačí posekat neudržovanou louku, zřídit alespoň malé políčko, opravit studánku, vysadit dub, jírovec, jeřáb tam, kde je to možné. Zlepšíme tím nejen životní prostředí, ale i vzhled krajiny. Vždy však musíme spolupracovat s vlastníky pozemků jichž se naše činnost dotkne. Samostatnou kapitolou je ochrana životního prostředí a přírody jako takové. Bolestí všech uživatelů honiteb v kraji, ale i v celé republice je neúcta k zákonům a jejich vymahatelnost. Myslivci jsou neustále terčem kritiky ze strany medií a některé neodborné myslivecké veřejnosti včetně ochranářských organizaci. Ve většině případů je tato kritika neopodstatněná a s jednotlivými excesy je spojována celá myslivecká veřejnost jako taková. Přitom hlavní činností myslivců je ochrana přírody a ochrana všech volně žijících živočichů. Nebýt jich tak již asi na polích nevidíme koroptev, zajíce i bažanta, zato hodně lišek a jiných predátorů.

V příměstských honitbách se většina uživatelů potýká s nekontrolovaným pohybem lidí venčících psy bez ohledu na zákonné předpisy a mnozí myslivci se s nimi dostávají do střetu, který pak může vyústit v cokoliv. Někteří lidé tak škodí přírodě nevědomky a vysvětlení a domluvu berou jako poučení, jiní jsou arogantní a agresivní a činí tak schválně. U těch osvěta a vysvětlování nijak nepomůže. Musí si však být vědomi, že mohou o svého psa i přijít. Na vesnicích je situace jiná a problémy s pejskaři jsou minimální i když je občas způsobují chalupáři z města. Největší problémy jsou v současné době s divokými motorkáři a čtyřkolkáři. Tato skupina lidí patří ničí les, pole, úrodu na polích a plaší volně žijící živočichy bez ohledu na to, kde žijí.Jezdí nejen ve státních lesích, ale i v soukromých, v CHKO i přírodních rezervacích.Vědomi si toho, že

jsou

téměř

nepostižitelní

jsou

v případě

zadržení

agresivní

a

nebezpeční.

Jedna z cest, která je devastována motorkáři. Spolupráce s Policií ČR je velmi špatná. Ta nemá prostředky, aby je zadržela a na oznámení většinou reaguje pozdě. O této problematice jsme jednali společně s LČR, PČR a ochranářskými organizacemi a byla dohodnutá určitá forma spolupráce , která snad přinese své ovoce. Je však třeba, aby tito lidé byli postihováni nejpřísnějšími tresty a příště si své jednání rozmysleli. Vždyť zákon dává možnost i zabavení věci jejíž pomocí je zákon porušován.U této skupiny žádná osvěta nepomůže, neboť tak činí úmyslně a za účelem zvyšování adrenalinu. Jsou i poznatky, že tyto divoké jízdy někteří provozují pro organizované skupiny, zřejmě za úplatu. Zde je dobrá rada drahá a tak lze pouze doporučit častý dozor v honitbě ze strany lesní a myslivecké stráže a ochrany přírody, zavírání bran na cestách do lesů a vytváření překážek pro jízdu těchto vozidel v lese a na polích. Je nutná spolupráce s policií. Dalším problémem se v některých oblastech může stát rekreační jízda na koních, kde dochází rovněž k zneklidňování zvěře, ale i devastaci cest. Jelikož se jedná většinou o známé lidi, lze mnohdy řešit tento problém dohodou. Je možné dohodnout např. oblast, kde se budou pohybovat nebo čas. Je však nutné tuto problematiku řešit i s vlastníky. Závěrem je třeba říci, že zlepšování životního prostředí a úživnosti honitby včetně ochrany se musí stát prioritou uživatelů honiteb. Ti by měli využít všechny možnosti i za cenu zvýšeného úsilí a nelehká jednání. Zároveň si musí uvědomit, že myslivci jsou neustále pod tlakem medií a rádoby ochranářské loby a svoji práci by měli vhodně presentovat na veřejnosti. V otázce poškozování životního prostředí a plašení zvěře je nutností zvýšená ochrana a dohled a spolupráce s LČR, ochranou životního prostředí, PČR a dalšími státními

orgány.

Nedílnou součástí dobře vedené honitby je dostatek slanisek.

Poslední oáza roztroušené zeleně, která udržována MS. Na místě je umístěn krmelec se samokrmítkem na jadrné krmivo, které pojme 15O kg jádra. Na závěr mi dovolte, abych Vám popřál v práci mnoho úspěchů, zdravou zvěř a málo problémů s lidmi, kteří myslivosti nepřejí. To však z velké části bude záležet i nanás samotných. Myslivosti zdar:

Helmintózy a střečkovitost u srnčí zvěře v oblasti Kozákova Ing. Ondřej Salaba

Práce zaměřená na zjištění hlavních druhů endoparazitóz srnčí zvěře v lokalitě Kozákov byla prováděna v letech 1998 - 2006. Pozorování bylo prováděno v honitbách Klokočské skály, Chuchelna, Tatobity a Záhoří. Tyto honitby se nacházejí mezi městy Semily a Turnovem. Všechny tyto honitby částečně zasahují svojí rozlohou horu Kozákov v jejímž okolí bylo pozorování provedeno. Koprologickým vyšetřením vzorků srnčích faeces a helmintologickými pitvami bylo objeveno, že mezi hlavní endoparazity srnčí zvěře v lokalitě Kozákov patří hlístice (Nematoda) parazitující v zažívacím traktu u srnčí zvěře. Na základě koprologického vyšetření a helmintologických pitev byla zjištěna prevalence (dále jen P) 12 druhů a 2 rodů hlístic zažívacího traktu. Mezi hlístice s velkým významem u srnčí zvěře patřila Ostertagia leptospicularis, která měla P 83,3 %. Počty nalezených dospělců (dále jen intenzita infekce I.I.) se pohybovaly od 9 do 260 v jednom hostiteli. Velký význam mají i druhy Spiculopteragia spiculoptera a Skrjabinagia kolchida. Každý z těchto druhů měl prevalenci 50 %. Počty nalezených dospělců v jednom hostiteli se pohybovaly od 14 do 267 kusů. Z rodu Trichostrongylus byl nalezen druh Trichostrongylus capricola. Jeho P byla 66,6 % a počty nalezených jedinců se pohybovaly od 6 do 60 kusů. K méně častým nálezům ve slezu patřil druh Haemonchus contortus s P 33,3 %. Intenzity infekce tohoto druhu byly však vyšší a v jednom případě bylo nalezeno 441 dospělých hlístic v jednom hostiteli. Nejmenší význam z hlístic nalezených ve slezu a tenkém střevě měl druh Rinadia mathewossiani (P 16,6 %) a Teladorsagia circumcinta (P 16,6 %). Nejčastějším druhem v tenkém střevě byl Nematodirus filicollis, který měl prevalenci 50 %. Intenzita infekce se pohybovala do 53 dospělců v jednom hostiteli. K dominantním druhům nalezených v tlustém a slepém střevě patřily druhy Chabertia ovina (P 85,7 %, průměrná I.I. 56,8) a Trichuris globulosa (P 57,1 %, průměrná I.I. 5,25). K hlísticím s menším významem patřily Oesophagostomum venulosum (P 28,6 %) a Trichuris skrjabiny (P14,3 %). Pouze koprologickým vyšetřením byly ještě zjištěny rody Cooperia spp. (P 1,9 %) a Capillaria spp. (3,7 %). Výsledky prevalence jednotlivých druhů jsou srovnatelné s výsledky jiných autorů. Výjimku tvoří Trichuris globulosa. Tento druh měl v lokalitě Kozákov nesrovnatelně vyšší P. Výsledky P rodu Trichuris spp.byly porovnány s výsledky, které uvádí Salaba (2004) u srnčí zvěře v lokalitě Kozákov. Z tohoto porovnání je zřejmé, že P u tohoto rodu během posledních dvou let u srnčího z oblasti Kozákova vzrostla o 20,7 %. Problém pravděpodobně spočívá ve špatné hygieně přikrmování a malém účinku léčiva proti tomuto rodu. Z výsledků koprologického vyšetření byl sledován vliv podání medikované směsi na potlačení helmintóz u srnčí zvěře. Po podání léčiva nedošlo k výraznému celkovému snížení prevalence helmintóz. Na základě sledování odhadujeme, že při dvoudenním podávání léčiva přijalo asi 16 % zvěře léčivo v doporučené dávce. Při statistickém vyhodnocení intenzity produkce vajíček helmintů v 1 g faeces (E.P.G.) bylo prokázáno na hladině významnosti α = 0,05 snížení celkové produkce vajíček helmintů po podání medikované směsi. Tento fakt neplatil pro všechny rody hlístic. Podávání léčiva volně žijící zvěři je vždy problematické a je negativně ovlivněno několika faktory. Pro srovnání helmintofauny u srnčí zvěře a volně pasených malých domácích přežvýkavců v lokalitě Kozákov jsme provedli koprologické vyšetření a dvě pitvy ovcí a koz. Vzorky faeces ke koprologickému vyšetření byly odebrány na pastvinách v oblasti Kozákova.Celkem bylo koprologicky vyšetřeno 50 vzorků. U malých přežvýkavců byly nalezeny stejné rody hlístic zažívacího traktu jako u srnčí zvěře v této lokalitě. Na základě dvou pitev ovcí byly nalezeny již 4 stejné druhy hlístic jako u srnčí zvěře. Jednalo se o druhy Teladorsagia circumcinta, Haemonchus contortus, Trichuris globulosa a Chabertia ovina. Rozdíl byl pouze v dominanci jednotlivých hlístic u srnčí zvěře a malých domácích přežvýkavců. Zvláště u ovcí bylo zjištěno poměrně vysoké parazitologické zatížení. Lze předpokládat, že na pastvinách a

v jejich okolí dochází k přenosu parazitických hlístic mezi ovcemi a srnčí zvěří. Tento fakt může být samozřejmě i opačný. Další pozorování bylo zaměřeno na sledování výskytu podkožní a nosohltanové střečkovitosti. Nosohltanovou střečkovitost způsobuje druh střeček hltanový (Cephenemyi stimulator) a podkožní střeček srnčí (Hypoderma diana). Při sledování výskytu larev střečků u srnčí zvěře jsme v praxi odkázáni na období odstřelu. Tento fakt umožňuje u srnců sledovat larvy střečka hltanového, které dozrávají v období jara a léta. U srn můžeme naopak sledovat podkožní střečkovitost. V období odlovu srn jsou již dobře patrné larvy střečka srnčího v podkožním vazivu. U srnčat jsou nálezy larev střečka srnčího ojedinělé, neboť rojení střečka srnčího probíhá hlavně v květnu a většina srnčat se rodí začátkem června. Zdrojem dat pro zjištění prevalence střečků byly hlášenky o lovu a úhynu zvěře. V letech 1998 – 2001 bylo nutné uvádět i počty nalezených larev střečků u srnčí zvěře do těchto formulářů. Byly zpracovány formuláře z obcí Semily a Turnov. V letech 2002 – 2006 jsme pozorování prováděli sami pouze v honitbách Kozákova. Parametry P střečka hltanového (Cephenemyia stimulator), u srnců ulovených v období od 16.5 do 30.9. v letech 1998 – 2006 kolísaly v rozmezí od 16,13 % do 42,6 %. Nejnižší P byla zaznamenána v roce 2006 a nejvyšší v roce 2002. Průměrná intenzita infekce kolísala od 6,2 larev v roce 2006 do 10,6 larev v roce 2002. Při dlouhodobém pozorování P střečka srnčího u ulovených srnců byl viditelný vzestup P od roku 1998 do roku 2002 kdy byla P nejvyšší. Od roku 2003 má P sestupnou tendenci a v roce 2006 dosáhla minima za sledované období. Byla také sledována P a I.I. larev střečka srnčího u srnců v závislosti na měsíci ulovení. Toto pozorování potvrdilo postupné dozrávání larev v průběhu doby lovu srnců. Nejvyšší I.I. a P byly zaznamenány v období od 16. 5. do 30. 6. každého roku. Nižší P a I.I. byla pak v období od 1. 7. do 31. 7. V období od 1. 8. do 30. 9. byly již nálezy larev střečků III. instaru jen velmi vzácné. Celkem bylo za sledované období vyšetřeno 503 srnců. P a I.I. larev střečka srnčího (Hypoderma diana) byla zjišťována od roku 1998 do roku 2006 v honitbách v oblasti Kozákova. Výskyt larev střečka srnčího byl sledován u srn ulovených v období od 1.11. – 31.12 každého roku. P larev střečka srnčího kolísala v jednotlivých letech více než u střečka hltanového. V roce 1998 byla na úrovni 35,4 %. V dalších letech klesala až na 23,2 % v roce 2001. V roce 2002 začala stoupat a maxima dosáhla v roce 2003 kdy byla P 50 %. V letech 2005 – 2006 docházelo opět k poklesu P. V roce 2006 dosáhla minima za sledované období a klesla na 18,75 %. Průměrná I.I. kolísala v jednotlivých letech v rozmezí 12,8 – 21,8 larev. Průměrná I.I. se v posledních dvou letech drží těsně nad úrovní 15 %. Pokles P obou druhů střečkovitosti přikládáme účinkům antiparazitika Cermix, které je každý rok předkládáno při léčebné akci v zimním období. Výsledky P a I.I. byly porovnávány s výsledky jiných autorů např. Vaca (2000), Lamka (1999). Výsledky jsou srovnatelné s pracemi uvedených autorů. Celkem bylo za sledované období vyšetřeno 264 srn. Posledním cílem práce bylo navrhnout opatření k dalšímu potlačování endoparazitóz u srnčí zvěře. Nepřímo patří k potlačení parazitóz, zlepšování kondice a odolnosti srnčí zvěře. Toho lze dosáhnout zřizováním políček s kvalitním pastevním porostem a kvalitním přikrmováním v zimním období. Důležité je zajištění klidu v honitbě. Neklid a přerušování pastevních period vede u srnčí zvěře k poruchám trávení a umožňuje sekundární rozvoj endoparazitů zažívacího ústrojí. Dále doporučujeme dodržování hygieny v průběhu přikrmování a důkladnou asanaci krmelců a jejich okolí po ukončení přikrmování. Jako hlavní úkol v potlačování parazitóz doporučujeme pokračování v podávání antiparazitika Cermix pulvis ad us. vet. v zimním období. Možností je i tento přípravek podávat dvakrát ročně a to v lednu a únoru. Důležité je zvýšení koncentrace přípravku Cermix v medikované směsi při potlačování hlístic rodu Trichuris spp. V tomto případě je třeba mísit léčivo v poměru 2 : 8 (10 kg léčiva a 40 kg jadrného krmiva). Samozřejmostí je dodržení základních pokynů pro podávání medikované směsi. Nesprávnou aplikací léčiva se snižuje procento zvěře, která přijme léčivo v účinné dávce. Je třeba zajistit dostatečné množství léčiva dle

skutečných stavů zvěře v honitbě. Také je důležité zajistit dostatečné množství přikrmovacích míst v honitbě, aby zařízení navštěvovalo co nejméně zvěře. K šíření parazitóz přispívají i nadměrné stavy zvěře. V honitbách na Turnovsku se podle našeho zjištění procento zvěře parazitované oblými červy blíží ke 100 %. Na hltanovou střečkovitost je v dlouhodobém průměru pozitivních 30,5 % populace srnců. Na podkožní střečkovitost je pozitivní v průměru 29,6 % populace srn. Při této prevalenci parazitů by se rozhodně nemělo upouštět od používání antiparazitik. Momentálně i přes poměrně vysokou prevalenci parazitů nebyla zjištěna v námi sledovaných honitbách vysoká intenzita infekce těchto parazitů. Pokud by se upustilo od používání léčiv, mohlo by dojít ke zvýšení intenzity infekce těchto parazitů a tím by mohlo vzrůst i procento úhynů. Jako poslední opatření doporučujeme odstřel kusů, které jeví známky napadení parazity. Je třeba také neustále monitorovat výskyt parazitů pomocí koprologického vyšetření srnčích faeces. Závěrem lze doporučit i občasné helmintologické vyšetření vývrhů ulovené zvěře. Přehled použité literatury lze najít na webových stránkách Libereckého kraje: www.kraj-lbc.cz v odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí v části myslivost a rybářství. Graf č. 1 Prevalence jednotlivých rodů hlístic (Nematoda) před a po podání přípravku Cermix ad us. vet. na základě koprologického vyšetření v honitbách Kozákova (2006)

70 60

Prevalence v %

50 40 30 20 10 0 před léčením po léčení

Haemonchus

T richcostrongylus

contortus

spp.

5,5 0

Oesophagostomum

Ostertagia spp.

Cooperia spp.

Nematodirus spp.

Chabertia ovina

T richuris spp.

Capillaria spp.

35,18

30,56

3,7

29,6

6,5

13,9

65,7

2,7

14,8

23,1

0

21,3

0,9

5,6

59,3

4,6

spp.

Graf. č. 2 Průměrná intenzita (E.P.G.) jednotlivých rodů hlístic (Nematoda) před podáním a po podání přípravku Cermix ad us. vet. v honitbách Kozákova (2006)

120 100 E.P.G.

80 60 40 20 0

Haemonchus contortus

Trichcostrong. spp.

Ostertagia spp.

Cooperia spp.

Nematodirus spp.

Oesophagostomu m spp.

Chabertia ovina

Trichuris spp.

13,03

32,84

20,8

10,2

16,4

15,82

23,96

103,5

6,8

0

31,2

36,2

0

10

24

27,7

54,2

9,52

před léčením po léčení

Capillaria spp.

Graf č. 3 Porovnání prevalence jednotlivých rodů hlístic (Nematoda) u malých domácích přežvýkavců a srnčí zvěře. Honitby Kozákova na základě koprologického vyšetření v roce 2006.

70 60

Prevalence %

50 40 30 20 10 0

Haemonchus

Trichost. spp.

Ostertagia spp.

Cooperia spp.

Strongyloides pap.

Chabertia ovina

Trichuris spp.

Ovce, kozy

32,33

36

40

38

32

4

14

4

20

28

0

Srnčí zvěř

2,8

25

26,9

1,9

0

26,5

3,7

0

9,7

62,5

3,7

contortus

Nematodirus spp. Oesophagost. spp. Bunostomum spp.

Capillaria spp.

Graf č. 4

Prevalence larev střečka hltanového (Cephenemyia stimulator) u srnců ulovených v honitbách Kozákovska v jednotlivých letech. 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Prevalence

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2005

2006

25,40%

35,50%

22,20%

31,90%

42,60%

34,50%

23,91%

16,13%

Graf. č. 5 Prevale nce lare v s třečk a s rnčího (Hypode rm a diana) u srn ulove ných v honitbách Kozákovs ka v je dnotlivých le tech.

50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Prevalence %

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2005

2006

35,40%

26,00%

23,40%

23,20%

33,30%

50%

31,82%

18,75%

Použitá literatura Bürger H. J., Stoye M. : Parasitologische Diagnostik (Teil II), Parasitologie der Tierärztlichen Hochschule Hannover 1968, 69 s. Ciberej J., Lazar P., Halász J., Kačur M. : Chov a choroby zveri, Magnus pro UVL v Košiciach 1992, 219 s. Eckert J., Kutzer E., Rommel M., Bürger H.J., Korting. : Veterinarmedizenische Parasitologie, Verlag Paul Parey, Berlin und Hamburg 1992, s 905 Kotrlá B. a kol.: Parazitózy zvěře, Academia, Praha 1984, s 190 Lamka J., Rejsek P., Ducháček L.: Účinnost ivermektinu proti střečkovitosti srnčí zvěře v celookresním podání (okr. Jičín), Sborník referátů z konference : Problematika chovu a chorob zvěře, Brno 1999 Lamka J., Minář J., Vaca D.: Současný výzkum střečkovitosti lovné zvěře v České republice, Sborník referátů z konference : Střečkovitost spárkaté zvěře, Brno 1997 Minář J.: Střečkovitost lovné zvěře v Evropě, Sborník referátů z konference : Střečkovitost spárkaté zvěře, Brno 1997 Salaba O. : Parazitózy srnčí zvěře na Turnovsku, bakalářská práce, Katedra Zoologie a Rybářství, ČZU Praha 2004, s. 77 Salaba O. : Rozšíření a možnosti prevence helmintóz a střečkovitosti srnčí zvěře v lokalitě Kozákov, diplomová práce, Katedra Zoologie a Rybářství, ČZU Praha 2007, s. 80 Spellmayer O.: Untersuchungen zur Helminthenfauna von Reh und Schwarzwild aus Norddeutschland, Inaugural Dissertation, Tierärztliche Hochschule Hannover 1996, s. 123 Ševčík B., Straková J.: Zajišťování antiparazitárních akcí u spárkaté zvěře v zimním období 1996 - 97, Časopis Myslivost, č. 12/96, ročník XLIV(LXXIV), s 16,17 Vaca D.: Střečkovitost spárkaté zvěře, Doktorandská disertační práce, MZLU Brno 2000, s. 202

Lovecky upotřebitelný pes a jeho problematika.

Jaroslav Kočárek, ČMMJ OMS Jablonec nad Nisou, předseda kynologické komise Dámy a pánové, vážení hosté, Vážení a milí zelení kamarádi. Chápu toto své vystoupení jako podnět k diskusi a tak se pokusím jen v krátkosti nastínit některé problémy které vnímám jako zneklidňující a jsou podle mého názoru nejvíce vidět. Lovecky upotřebitelný pes a současná situace v nových podmínkách.několik pohledů na problematiku myslivecké kynologie. Dlouholetá tradice myslivecké kynologie v Čechách dala myslivecké veřejnosti jména jako K. Podhajský F. Houska. M. Štěrbová F. Stehlík, R. Knoll a mnoho dalších. Dnešní generace mysliveckých kynologů nese dál tato jména v podobě memoriálů jako vzpomínku na jejich práci, jejich snahu pozvednout Českou mysliveckou kynologii. Je zapotřebí říci, že dnešní doba staví před nás, následovníky nelehké úkoly. Jsme neustále pod tlakem nemyslivecké veřejnosti a medií.Různých nátlakových skupin - nesmyslných ochránců čehokoliv. Je také zapotřebí jasně říci, že nejsme jednotní, což dokazuje debata o norování. Článek v myslivosti č.4, kde odpovídá hlavní poradce klubu chovatelů jezevčíků MVDr. Jansa na otázku, zda kontaktní či nekontaktní norování, jasně odpověděl, jezevčíkům stačí bezkontaktní norování. Můj názor na tuto problematiku je naprosto liberální. Kdo má zájem a hlavně podmínky pro norování v přírodní noře musí mít možnost psa na tuto práci připravit a to naprosto legálně. Kdo je ve skalnatém revíru, kde není schopen psovi pomoci, ať prokáže zájem a vlohu psa pro tuto práci bezkontaktně. Můj poznatek je takový, že pokud psa používám na povrchovou práci, nelze s ním norovat. Pak se stává na naháňkách, že pes, který je používán jako norník, zmizí v první noře a nikdo neví, kde je. A vůdce zůstane sám bez psa, protože leč jde dál. Zde je podle mého jasně vidět, že cesty chovatelských klubů, kde převládla naprosto komerce jdou úplně jinou, ne mysliveckou cestou. Doplácí na to pes. Zejména plemena jako jezevčík, foxteriér, z ohařů Výmarský a Maďarský, dále bígl atd. Kde hledat příčiny - podle mého názoru je jednou z hlavních příčin zespolečenštění loveckých plemen. Dnes není výjimkou potkat na buzer šňůře ve městech Výmarského či Maďarského ohaře, Irského teriéra či Foxteriéra. O jezevčících nemluvě. Tady by měli nastoupit ochránci, protože chovat ohaře v paneláku jako gaučáka, je podle mne týrání zvířat. Ale do toho nikdo nešťourá! Myslivci jsou přece snadný cíl. Další problém je, když si zavoláte na inzeráty, které jsou uveřejněné i v myslivosti a zeptáte se na vedení rodičů, zjistíte, že nejsou vedeny myslivecky. Sám jsem takový to test provedl u Irského foxteriéra, a byl jsem velmi nemile překvapen. Léta se chodím koukat po výstavách a zkouškách. A musím říct, že se začínají projevovat věci, které jsou alarmující. U některých jedinců je na ústupu hlasitost na stopě živé zvěře, nebo hlásí jen na viděnou. Všeobecně se zmenšuje chrup. Je to vidět hlavně u špičáků. Kdo dnes dává psovi kosti nebo klasickou vařenou stravu. Granule jsou pohodlnější !!! Pokud se podívám na lovecky upotřebitelného psa z pohledu majitele, také se není proč radovat. Každý majitel psa zná takové to, uvaž si toho psa, ježíš to snad ne.. apod. Poslední dobou se objevilo několik zajímavých článků v Myslivosti a Světu myslivosti. P. Ziegrosser v Myslivosti č.3 trefil do černého. Myslím si, že každý z nás, kteří jsme našli v myslivecké kynologii zalíbení, s ním bude souhlasit Patřím k těm, kteří bez psa do revíru nejde. A to zásadně. Psa mám proto, že ho chci! Pes je přítel, kamarád a pomocník. Toto je, nebo by mělo být motto pro všechny, kdo psa mají nebo si chtějí pořídit! Každý by měl zvážit pro jakou práci si psa pořizuje, v jakém je revíru a jaké má podmínky a možnosti. Věta, to jdeš na srnce a se psem, mě šokuje. Tak jsem postřelil a hledal jsem půl dne a on byl kousek. To je běžná praxe v mnoha mysliveckých sdružení. Nevím zda to je nějaká nedokonalost nebo ješitnost, ale každý kdo loví a žije v MS tak ví, že to tak je.

Asi mám štěstí na myslivecké hospodáře, u nás je to v tomto ohledu lepší. Občas telefon zazvoní, - prosím tě stalo můžeš. Samozřejmě můžu, proto mám psa. A je přece radost, když se dosled povede. I když je to pár metrů. Zásadu, nejsem si jistý, zavolám pro pomoc se psem, by měl ctít každý. Pokud se podívám na loveckého psa z pohledu finančního, dojdu k číslům, kterým laik nebude věřit! Nebudu tady vyčíslovat, co stojí lovecký pes ročně na kvalitní stravě a veterinární péči. Já kupuji měsíčně 8-9 kg hovězího masa + vepřové packy pro jednoho psa. Protože jsem si psa pojistil u naší myslivecké pojišťovny, dostal jsem k uzavřené smlouvě i tabulku ocenění psa. Jsou to zajímavá čísla. Ocenění - národní výstava 3. 1000,-Kč , zkoušky jsou oceněny lépe LZ 5 000,-Kč, BZ 3 500,-Kč, BZH 4 000,-Kč, ZH 5 000,-Kč, cena feny Německého loveckého teriéra je 26 800,-Kč. Protože je kandidát chovu, tak po prvních štěňatech se zvedne cena ještě o 20% tedy na cca 32 000,-Kč. A tady se potvrzují slova, která napsal p. Ziegrosser v myslivosti, že každý z nás, kdo pouští psa do leče na honě či naháňce, pouští nejen kamaráda, ale také značnou investici, kterou do výcviku a chovu investoval. V dnešních podmínkách není jednoduché psa vycvičit a hlavně potom po celou dobu držet v kondici. Co je ale horší, že situace se zhoršuje a pro některá plemena už dnes není v mnoha revírech kvalitní práce a podmínky pro výcvik. Pak se běžně stává, že ohař odaportuje 5 kachen za rok. Poslední podnět, který vnímám jako zhoršující se, je kvalita v přípravě psů na zkoušky. Byl jsem v minulém a předminulém týdnu na ZV ve Svijanech a Kruhu u Jilemnice. Na obojích zkouškách se objevili psi, kteří viděli či cítili zajíce poprvé. Mluvím o malých plemenech. Pes ani neví, zda má hlásit. Myslím si, že je to přímo úměrné kvalitě vůdce. Ta totiž také klesá. Na konci potom vrchní rozhodčí obvykle říká o kvalitě vůdců pomlčím!!! To je jen několik postřehů. Je to můj názor, moje postřehy z poslední doby. Jak jsem řekl na začátku, rád bych znal Vaše názory a postřehy. Pokud má někdo jiný názor nebo postřeh, prosím pojďme diskutovat. Myslivecké kynologii zdar

Spolupráce mezi držiteli honiteb, uživateli honiteb, ČMMJ a státní správou

Miroslav Brožek, ČMMJ OMS Jablonec nad Nisou, předseda myslivecké komise

Tématem mého příspěvku má být spolupráce mezi držiteli honiteb, uživateli honiteb, Českomoravskou mysliveckou jednotou a státní správou. Novým zákonem o myslivosti, úrovní jeho zpracování a jeho odbornou kvalitou nastalo od 1.7.2002 pro odvětví myslivosti a myslivce velice složité období tvorby nově transformovaných honiteb i nového odlišného systému a stylu mysliveckého hospodaření v honitbách. Co tomu vše předcházelo ? Důvodů zahájení legislativního procesu k zákonu o myslivosti bylo několik. Prvním bylo to, že ministerstvo zemědělství od roku 1992 nevytvořilo vlastní kvalitní návrh moderního zákona o myslivosti. Žádný zákon tedy do roku 2000 oficiální cestou připraven nebyl. I když byly vypracovány teze a zásady nového zákona, jehož projednávání bylo také zařazeno na rok 2001 do legislativního plánu vlády ČR, ukázalo se, že je to příliš pozdě na to, aby to ovlivnilo další průběh věcí. Na druhé straně zde byla stále více nervózní myslivecká veřejnost, které se nezadržitelně blížil rok 2003 a s ním konec nájemních smluv k honitbám. Českomoravská myslivecká jednota, jako dominantní myslivecká organizace v ČR proto nemohla déle čekat. Vybraní myslivečtí odborníci se pustili do tvorby návrhu zákona, který dokončili, asi v srpnu 2000. Potom se ČMMJ ( vedená především snahou pomoci myslivcům před koncem nájemní doby ) obrátila na poslance a senátory, kteří projevili vůli zabývat se tímto zákonem. Tak vznikla iniciativní skupina poslanců, která 6.12.2000 předložila sněmovně svůj návrh zákona o myslivosti. Zákon pak byl přijat i s většinou zásadních nedostatků, o kterých se vědělo po celou dobu legislativního procesu, a byl tady prostor je napravit. Konec roku 2002 byl též koncem působnosti okresních úřadů. A právě do této doby připadlo provedení transformace stávajících honiteb a jejich uvedení do souladu s nově platným zákonem o myslivosti. Zákon uložil všem držitelům honiteb předložit do 31.12.2002 orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem, jinak honitba zaniká k 31. březnu 2003. Všechna honební společenstva i ostatní vlastníci pozemků spolu s myslivci – vlastníky půdy se velice aktivně ujali tohoto úkolu a potřebné formality předložili v termínu tehdy ještě na okresní úřad. Výsledek této aktivní spolupráce byl ten, že na celém území okresu Jablonec nad Nisou nedošlo ke zrušení ani jedné honitby. Dokončení správního řízení ve věci transformace honiteb bylo definitivně ukončeno během prvního pololetí r. 2003 jednotlivými pověřenými obecními úřady. Za tuto časově náročnou a zodpovědnou práci patří všem zainteresovaným stranám dík, protože nedošlo k přerušení myslivecké činnosti v honitbách. Rád bych se na dané téma podíval ještě trochu jiným pohledem a sice pohledem myslivce a dikcí zákona o myslivosti. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., jako nejvyšší právní norma v dané problematice nabízí nové pohledy na zaběhnuté názory a vlastně završuje proces transformace myslivosti a definitivně vrací právo myslivosti k vlastnictví honebních pozemků. Myslivost je zde definována :“jako soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví „. A právě z této definice se odvíjejí dva základní směry a sice řízení myslivosti v hierarchii státní správy, jež nelze směšovat se řízením uživatelů honiteb, držitelů honiteb, t.j. fyzických a právnických osob jež provádějí myslivost – a se spolkovou činností jež rozvíjí myslivecké tradice a zvyky jako součást českého národního kulturního dědictví. A právě tuto část myslivosti podporuje stát, státní správa i samospráva krajů ve smyslu § 59 odst. 2), písm. f), cituji: „ spolupracuje s občanskými sdruženími, které působí v myslivosti, a ostatní veřejností“, konec citátu. Podporu mysliveckého hospodaření a spolkové činnosti řeší § 62 zákona o myslivosti a přímo ukládá státní správě každoročně zpracovávat pravidla pro poskytování finančních příspěvků v rámci kraje a pravidla používání prostředků ze státního fondu životního prostředí.

Jak je patrné, zákon definuje spolupráci pouze v § 58 v roli ministerstva zemědělství a v § 59 v působnosti krajů. Spolupráce není zmíněna, dle § 60, v působnosti obcí. Navíc dikce zákona mluví vždy o spolupráci s občanskými sdruženími, která působí v myslivosti, aniž některou upřednostňuje. Občanskými sdruženími jsou např. myslivecká sdružení, založená na základě zákona o sdružování občanů a jsou registrována ministerstvem vnitra ČR. Co je ale podstatné, nejedná se např. o honební společenstva, akciové společnosti, s.r.o., atd., kteří jsou mnohdy také uživateli honiteb. Nikde také není uvedeno prioritní postavení ČMMJ ač se jedná o velikou organizaci, protože členství v ní není povinné a zájmy myslivců na celostátní úrovni hájí i další myslivecké organizace. Skutečně nevím, zda smluvně právní vztah mezi držitelem, vlastníkem honitby a mezi uživatelem honitby nazvat jako spolupráci. Jedná se o vztah nájemní, za úplatu s jasně rozdělenými rolemi. A navíc veškeré myslivecké výkazy předkládá uživatel honitby ke schválení v zákonných termínech a lhůtách. V případě nedohody řeší orgány státní správy. K tomu praktická poznámka. Je vždy dobré pokud je mezi uživateli honiteb vždy několik sedláků, majitelů pozemků, kteří jsou funkcionáři honebního společenstva a na této bázi pak může probíhat neformální spolupráce. Ku prospěchu majitelů pozemků i zvěře. Jiná situace je při pronájmu od státních organizací, ale osobní kontakty i zde mohou sehrát významnou roli. Faktem totiž stále zůstává skutečnost, že držitelé honiteb mají veliké pravomoce a mohou zásadním způsobem ovlivnit myslivost. Závěrem své analýzy chci říci, že na základě hodnocených faktů vidím jednu obrovskou příležitost k další plodné spolupráci všech zúčastněných subjektů. Jedná se o záchranný projekt kriticky ohroženého druhu zvěře a sice koroptve polní. Tento projekt lze realizovat jako program kraje, kde iniciaci by převzal resort rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí Krajského úřadu a za naší společné spolupráce myslivců, zemědělců, ochránců přírody i dalších zainteresovaných by šlo maximální využití všech dotací a podpor, jak v rámci kraje, Mze ČR i MŽP ČR. Podobný záchranný projekt se rozjíždí v kraji Vysočina a ten by nám mohl být vodítkem, jak postupovat. V české myslivosti po sametové revoluci nastaly ohromné změny. Nejen materiální, ale především v oblasti myšlení. Je třeba opustit staré stereotypy, zapudit poslední zbytky vzpomínek na „ Národní frontu“ a se zdravým selským rozumem řešit nové problémy. Myslivost a management zvěře se dnes váže pouze na vlastnictví půdy, honebních pozemků. Jedině spoluprací s nimi se my, jako myslivci můžeme podílet na rozvoji myslivosti, na rozvoji mysliveckých zvyků i tradic. Ve prospěch majitelů pozemků, zvěře, přírody i naší krásné, české myslivosti.

Zvěř a dopravní komunikace na Českolipsku. Snížení kvality mysliveckého obhospodařování na pastvinách Petr Matička, ČMMJ OMS Česká Lípa, předseda myslivecké komise

Pastviny a jejich vliv na myslivecké obhospodařování v honitbách Okresní mysliveckou radou jsem byl pověřen zmínit se v krátkosti k problematice velkých pastevních ploch. Na okrese Česká Lípa je evidovaná zemědělská půda o rozloze 32 462 ha, z čehož trvalý travní prostor činí 15 827 ha, což je takřka polovina těchto ploch. Dále se již dostáváme k pastevním plochám, které jsou 6 920 ha, a to máme 44 % trvalých travních prostorů a 21 % z celkové zemědělské půdy. Z předchozích údajů vyplývá, že nám pastviny zasahují svou rozlohou výrazně do hospodaření v našich honitbách. Sami z praxe známe, jaký vliv přineslo pastevectví do naší myslivosti, zvláště můžeme-li posoudit stav, než došlo k zavedení dotačních titulů v zemědělství dle EU, když je v současnosti limitován pětiletý úvazek zemědělců se zhruba 6000,-Kč/ha . Došlo k oplocení výrazných částí ploch, což znesnadňuje zvěři užívání přirozených migračních cest. Intenzivním spásáním skotem a ovcemi dochází k úbytku potravní nabídky a úbytku krytových poměrů v přírodě. Zvěř mění své chování a více se zdržuje v hustých lesních prostorech. Tímto značně narůstá nebezpečí vzniku škod, neboť podíl dřevin v potravě zvěře se výrazně zvyšuje. Veliký problém nastává s regulací početních stavů, neboť individuální lov v hustých porostech je velmi obtížný. Vzhledem k tomu, že se za těchto okolností snižuje nejen slovitelnost, ale i celkový přehled o zvěři, je také velmi obtížné reálně odhadnout její početní stavy. Závěrem je třeba si přiznat, že i bonita honiteb z velké části utrpěla a tím je potřeba se zamyslet a se státní správou navrhnout opatření zmírňující negativní vlivy pastevectví v současné přírodě . Zvěř a dopravní komunikace na Českolipsku Jedním z největších problémů co nás myslivce trápí, je obrovský počet dopravních nehod způsobených střetem automobilů se zvěří. Proto jsme se i my, OMS Česká Lípa, zapojili do celorepublikové kampaně, vedoucí ke zjišťování všech dostupných informací od mysliveckých organizací našeho okresu. Zmenšováním životního prostoru pro volně žijící zvěř, enormní nástup automobilového provozu a v mysliveckém snažení uchovat příznivé stavy zvěře, logicky dochází k větší frekvenci kolizních situací, kdy na sebe člověk a zvíře naráží. Každý volně žijící živočich nutně ke svému životu potřebuje určitý životní prostor, v němž dopravní komunikace tvoří dnes již těžce překonatelnou překážku, která devastuje její početní stavy. Na naši výzvu zareagovalo sedmnáct honiteb provozující mysliveckou činnost při nejfrekventovanějších komunikacích našeho okresu. Sledované období bylo stanoveno od roku 2004 do první čtvrtiny roku 2007. Myslivečtí hospodáři doplňovali požadované informace do předem stanovených formulářů obsahující číslo silnice, úsek x-y, druh zvěře a předpokládaná škoda na zvěři. Srnčí zvěř přestavuje nejpočetnější kolizní skupinu s počtem 354 kusů a vyčíslené škodě na zvěři 659 000,- Kč . U jelení zvěře došlo k usmrcení 21 kusů v hodnotě 52 500,-Kč. Černé zvěře 38 kusů za 87 370,-Kč. Dančí zvěře 5 kusů za 11 500,-Kč. Muflonů 11 kusů za 10 000,-Kč. Ze zvěře drobné uhynulo 11 kusů bažantů za 11 000,-Kč a zajíců 19 kusů za 38 000,-Kč . Toto jsou výsledky statistiky za poslední tři a čtvrt roku. Je nutné dodat, že při poradách s mysliveckými hospodáři se s tímto ožehavým tématem často zabýváme, zvláště vezmeme-li v úvahu, že jsme schopni doložit zhruba nanejvýš 60% prokázaných případů. I dnes ještě bohužel dochází k zatajování takto uhynulé nebo nedohledané zvěře, neboť většina motoristů není pro událost pojištěna a neuvědomuje si své protiprávní jednání.

Dopravní komunikace našeho okresu nejsou zabezpečeny proti střetům se zvěří, kde nedochází ke škodám jen sledované zvěři, ale i na majetku a zdraví všech nás, kteří tuto oblast obýváme. Nezanedbatelnou citelnou ztrátou na naší přírodě dále bohužel automobilismus přináší v početních stavech ptactva a jiných drobných živočichů. Intenzivní myslivecká snaha o zlepšování krajiny a životního prostředí, snaha o záchranu a udržení živočišných druhů v přírodě, péče o zvěř a nemalé prostředky investované z vlastních zdrojů do těchto a jiných oblastí, přináší v konečném důsledku prospěch pro celou společnost . Nakonec je třeba připomenout veškerá volně žijící zvěř je bohatstvím našeho státu a jako takový se nemůže zříci odpovědnosti za její ochranu.

Myslivecká statistika 2007

Ing. Zuzana Wudyová, Krajský úřad Libereckého kraje, ORVZŽP ROČNÍ VÝKAZ O HONITBÁCH, STAVU A LOVU ZVĚŘE V LIBERECKÉM KRAJI OD 1.4.2007 DO 31.3.2008 Roční výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře je statistický dokument, který každoročně předkládá uživatel honitby, po schválení držitelem honitby, orgánu státní správy myslivosti. Podle tohoto statistického výkazu pak jednotliví uživatelé honiteb provádí odlov zvěře na základě zvěře naplánované. Zákon o myslivosti umožňuje lovit i jiné druhy zvěře, které nejsou uživatelem honitby naplánovány. Nejčastěji se používá ustanovení § 36 odst. 5 zákona o myslivosti, na základě kterého, v honitbách, kde pro některé druhy spárkaté zvěře nejsou stanoveny minimální a normované stavy, lze po vyjádření orgánu státní správy myslivosti (obecní úřad obce s rozšířenou působností) u těchto druhů zvěře lovit samičí zvěř a samčí zvěř do stáří 2 let ve stanovené době lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. Dále se ve většině případech využívá ustanovení § 39 zákona o myslivosti, podle kterého orgán státní správy myslivosti (obecní úřad obce s rozšířenou působností) rozhoduje o snížení stavů zvěře či zrušení jejího chovu. Podle statistického výkazu lze zhodnotit myslivecké hospodaření ze určité období, vývoj počtů jednotlivých druhů zvěře, ale i posoudit, jak jsou dodržovány počty zvěře mezi stavy minimálními a normovanými a vykazovanými sčítanými stavy zvěře v porovnání s lovem všech druhů zvěře. Držitel a uživatel honitby musí údaje z výkazu sledovat a využívat k naplnění záměrů, které společně přijal při tvorbě honitby a těchto údajů využít pro další myslivecké hospodaření. V současné době dochází k velkému bumu v oblasti zpětných propočtů ve vztahu stavy sčítané, stavy odlovené s vlivem počtu samic a očekávaným přírůstkům. Na základě těchto propočtů se zvedá vlna negativních ohlasů na současné stavy zvěře, jejich nadměrné počty a to převážně z řad vlastníků honebních pozemků či ochránců přírody. V této souvislosti je nutné připomenout, že i zákon o myslivosti pamatuje na myslivecké plánování, kdy při nesplnění lovu celkového počtu kusů jednotlivého druhu spárkaté zvěře podle plánu mysliveckého hospodaření, pokud tím dochází k překročení normovaného stavu, může orgán státní správy myslivosti uložit uživateli honitby až 200 000 Kč pokutu. Což si myslím, že je z pohledu jednotlivých myslivců, kteří jsou členy mysliveckého sdružení, dosti vysoké finanční sousto. K tomu je nutné ještě připomenout, že dnešní myslivecké hospodaření je podle zákona o myslivosti postaveno na vlastnících honebních pozemků. Což v mnohých případech z posledního období již ukazuje na to, že vlastníci nejen že využívají možnosti prohlásit si své honební pozemky za nehonební, ale využívají i možnosti vyčíslování škod, které způsobila zvěř a jejich soudní či mimosoudní vypořádání. Tato skutečnost zatím nedosáhla takových rozměrů, aby způsobila masivní ukončování činnosti mysliveckých sdružení. Je však nutné být ve střehu, neboť lidská společnost se vyvíjí a bylo by naivní si myslet, že myslivosti, jako takové, se nedotkne. Přehled mysliveckého hospodaření v honitbách Libereckého kraje, přednesený na Myslivecké konferenci 2008 je ještě rozšířen o mysliveckou statistiku podle jednotlivých okresů. Pro lepší přehlednost byly do sborníku zařazeny údaje v tabulkové formě a je na každém čtenáři, aby si utvořil názor o stavech zvěře, jejím nepříznivém vývoji k honitbách Libereckého kraje a našel vlastní postupy ke zlepšení a narovnání tohoto stavu.

INFORMACE O HONITBÁCH ČESKÁ JABLONEC LIBEREC LÍPA N. N. 63 25 71

DRUH HONITBY

SEMILY

CELKEM

50

209

HONITBA (VOLNÁ) Z TOHO: OBORA Z TOHO: SAMOSTATNÁ BAŽANTNICE

ZVĚŘ JELENÍ DANČÍ

2

1

1

1

5

2

0

0

2

4

NORMOVANÉ STAVY VYBRANÝCH DRUHŮ ZVĚŘE ČESKÁ JABLONEC LIBEREC SEMILY LÍPA N. N. 101 156 222 0

CELKEM 479

109

0

24

32

165

227

97

67

0

391

MUFLONÍ SRNČÍ

2794

1022

3499

2426

9786

ČERNÁ

185

0

132

0

317

ZAJEČÍ

4313

96

2854

2423

9758

BAŽANTÍ

3827

58

2344

1424

7683

ZVĚŘ JELENÍ

JARNÍ SČÍTANÉ STAVY VYBRANÝCH DRUHŮ ZVĚŘE K 31.3.2008 ČESKÁ JABLONEC LIBEREC SEMILY LÍPA N. N. 404 133 641 17

CELKEM 1195

DANČÍ

281

0

156

61

498

MUFLONÍ

597

95

167

40

899

SRNČÍ

3610

1095

3697

2516

10970

ČERNÁ

1050

15

527

240

1836

ZAJEČÍ

1123

565

1262

1856

4848

BAŽANTÍ

1754

234

1489

1224

4706

ZVĚŘ JELENÍ

LOV JEDNOLTIVÝCH DRUHŮ ZVĚŘE (MIMO ÚHYN) K 31.3.2008 ČESKÁ JABLONEC LIBEREC SEMILY LÍPA N. N. 286 157 567 25

CELKEM 1036

DANČÍ

172

0

68

28

268

MUFLONÍ

234

35

87

23

379

SRNČÍ

1222

398

1676

825

4145

ČERNÁ

2293

47

1360

405

4115

ZAJEČÍ

2

4

7

348

361

BAŽANTÍ

7458

194

1107

190

10130

Vývoj stavů vybraných druhů zvěře za období od r. 2002 do r. 2007 ROK NORMOVANÝ SČÍTANÝ LOV ROK NORMOVANÝ SČÍTANÝ LOV ROK NORMOVANÝ SČÍTANÝ LOV ROK NORMOVANÝ SČÍTANÝ LOV ROK NORMOVANÝ SČÍTANÝ LOV

2002 375 1067 842

2003 474 1240 835

JELENÍ ZVĚŘ 2004 474 1227 953

2005 469 1507 1063

2006 479 1288 583

2007 479 1195 1036

2002 165 359 226

2003 133 313 206

DANČÍ ZVĚŘ 2004 165 398 260

2005 165 433 262

2006 165 409 210

2007 165 498 268

2002 451 680 278

MUFLONÍ ZVĚŘ 2003 2004 400 379 695 717 261 270

2005 391 824 272

2006 391 806 287

2007 391 899 379

2005 9448 11027 5183

2006 9856 10326 3574

2007 9786 10970 4145

2005 314 1493 3381

2006 512 1384 1509

2007 317 1836 4115

SRNČÍ ZVĚŘ 2004 9577 11118 4780

2002 7297 9854 4744

2003 9460 10373 4750

2002 226 1545 3149

ČERNÁ ZVĚŘ 2003 2004 312 317 1530 1670 2366 4264

ROK NORMOVANÝ SČÍTANÝ LOV ROK NORMOVANÝ SČÍTANÝ LOV

2002 9258 4813 283 2002 5660 4266 6497

2003 9890 4714 306

ZAJEČÍ ZVĚŘ 2004 9863 5153 384

2005 9879 5316 519

2006 9725 4996 327

2007 9758 4848 361

BAŽANTÍ ZVĚŘ (VČETNĚ BAŽANTNIC) 2003 2004 2005 7334 7220 7488 4409 4560 5207 5509 9818 10237

2006 7758 4833 8924

2007 7683 4706 10130

I. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O HONITBĚ 1. Výměra honiteb v ha (podle stavu k 1.4. 2007 – zaokrouhleno na celá čísla) z toho připadá na Celková bažantnice (§ 69 bažantnice (§ 2 Druh honební Číslo výměra odst. 1 zákona č.449 písm. k. zákona č.449 plochy řádku honební obory / 2001 Sb., o / 2001 Sb., o plochy myslivosti ) dříve myslivosti) část honitby samostatné a b 1 2 3 4 Zemědělská půda 76 117887 63 60 433 Lesní půda

77

108786

97

15

75

Vodní plocha

78

2597

1

2

1

Ostatní pozemky Honební plocha celkem

79

9912

16

8

146

80

239182

177

85

655

2. Obhospodařování honiteb

Vlastnický k honitbám

vztah Číslo řádku

a 1. vlastní 2. společenstevní

b 81 82

Honitby

obory

poč poč ha et et 5 6 7 85 96111 5 125 143055

z toho připadá na bažantnice (§ 69 bažantnice (§ 2 písm. odst. 1 zákona k. zákona č.449 / č.449 / 2001 Sb., o 2001 Sb., o myslivosti) myslivosti ) dříve část honitby samostatné

ha

počet

ha

počet

ha

8 209

9

10

1

85

11 1 2

12 243 412

Honitby

Způsob využívání Číslo honiteb řádku

a 1. ve vlastní režii 2. pronajaté

b 83 84

obory

poč Ha počet ha et 13 14 15 16 23 24643 5 209 187 214523

z toho připadá na bažantnice (§ 69 bažantnice (§ 2 písm. odst. 1 zákona k) zákona č.449 / č.449 / 2001 Sb., o 2001 Sb., o myslivosti) myslivosti ) dříve část honitby samostatné počet

ha

počet

ha

17

18

1

85

19 1 2

20 243 412

3.Početní stavy psů s loveckou upotřebitelností Čí Psi se Čísl Počet psů slo Počet zkouška o Druh řá skute mi řádk plánova skutečný dk čný z výkon u ný u u pro a b 21 a b 22 23 Ohaři 85 313 Drobno 208 286 346 u zvěř Barváři 86 85 Honiči 87 52 Spárkato 209 316 371 u zvěř Slídiči 88 128 Teriéři 89 144 Norová 210 210 278 Jezevčí ní 90 273 ci Severšt 91 0 Celkem 211 812 995 í Celke 91 995 m 4. Početní stavy zařízení pro přikrmování zvěře Druh Číslo Měrná Počet Počet zařízení řádku jednotka jednotek a b 24 25 26 Slaniska

92

3466

X

X

Zásypy

93

1071

m2

3904

Krmelce

94

3166

m3

14487

Napajedla

95

420

m3

2533

5. Počet osob (držitelů platných loveckých lístků) trvale vykonávajících v honitbě právo myslivosti Číslo Ukazatel Počet osob řádku Držitelé platných loveckých lístků 27 3505 II. KLASIFIKACE HONITEB ZVĚŘ JT

č. ř.

Jelen evropský počet v ks ha norm min 28 29 30

I

96

0

0

II

97

43

29

III

98

431

321

IV

99

0

0

Obory 100

5

Celke 101 m

479

ZVĚŘ

JT

č.ř.

Daněk skvrnitý počet v ks ha norm min 31 32 33

0

Muflon počet v ks norm min 34 35

ha 36

Srnec obecný počet v ks ha nor min 37 38 39

0

0

0

0

0

0

0

0

0

16

6

461

59

26

1788

1225

350

23295

42

39

365 8

141

91

6026

7899

2966

17417 6

0

0

0

0

0

0

0

761

319

23440

0

3

107

48

64

191

35

170

0

0

0

350

368 69

165

93

418 3

391

152

7984

9885

3635

22091 1

304 4 338 22

Prase divoké počet v ks norm min 40 41

ha 42

Sika Dybovského a Jelenec běloocasý sika japonský počet v ks počet v ks ha ha norm min norm min 43 44 45 46 47 48

Kamzík horský počet v ks norm min 49 50

ha 51

I

102

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

II

103

23

12

1824

0

0

0

0

0

0

0

0

0

III

104

229

149

24872

0

0

0

0

0

0

0

0

0

IV

105

65

44

7278

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Obory

106

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

317

205

33974

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Celkem 107

ZVĚŘ JT

Zajíc polní

č.ř.

počet v ks norm min 52 53

Bažant obecný v bažantnici ha 54

počet v ks norm min 55 56

ha 57

Bažant obecný mino bažantnici počet v ks ha norm min 58 59 60

I

108

227

90

1800

0

0

0

0

0

0

II

109

2544

938

19105

353

115

413

2700

1059

22366

III

110

4870

2392

48377

120

91

325

3399

1685

33996

IV

111

2184

1453

28994

0

0

0

1126

748

15044

Celkem 112

9825

4873

98276

473

206

738

7225

3492

71406

III. VÝSLEDKY MYSLIVECKÉHO HOSPODAŘENI 1. Lov zvěře, zazvěřování a jarní kmenové stavy zvěře ( k 31.3.2007) Skutečný lov zvěře Plán bez ohledu Provedené lovu na druh honitby zazvěřování Druh Číslo zvěře z toho Úhyn (výhradně zvěře řádku (odstřel celkem lov dospělou i odstřel odchyt v oboře zvěří) odchyt) a Jelen evropský Laň Kolouch Zvěř jelení celkem Daněk skvrnitý Danělka Daňče Zvěř daňčí celkem Muflon Muflonka Muflonče

b

61

62

113

328

114 115

63

64

65

263

1

13

415

428 319

410 365

1 4

23 24

478 309

116

1075

1038

6

60

117

84

79

9

7

176

118 119

103 98

93 96

17 30

7 1

206 116

120

285

268

0

56

15

121 122 123

147 130 135

122 127 130

4

8 4 7

6 3 7

0

66

Vypuštěná Jarní mladá zvěř kmenový z krotkých stav a zvěře k polodivoký 31. 3. ch chovů 2007 pro účely (sčítaný) zazvěřování 67 68

0

0

0

0

1202

498 307 356 236

Zvěř mufloní celkem Srnec obecný Srna Srnče Zvěř srnčí celkem Kňour Bachyně Lončák Sele Zvěř černá celkem Sika Dybovské ho a sika japonský Laň Kolouch Zvěř siky celkem Jelenec běloocasý Laň Kolouch Zvěř jelence celkem Kamzík horský Kamzice Kamzíče Zvěř kamzičí celkem Koza bezoárová Zajíc polní Králík divoký Polák velký chocholač ka

124

412

379

4

125

1957

1773

286

4223

126 127

1659 1368

1227 1183

473 395

4030 2806

128

4984

4183

129 130 131 132

156 136 1184 2307

117 112 1321 2569

133

3783

4119

0

0

93

0

0

1843

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

19

0

16

1154

0

0

0

0

9 8 30 46

899

11059 260 318 352 913

134 135 136 137 138 139 140 141 142

3

143 144

2 2

145

0

0

146

0

0

0

0

0

3

147

476

372

148

10

10

149

30

28

128

7 28

32 32

4896 41

137 50

Lyska černá Bažant obecný kohout Bažant slepice Bažant královský Zvěř bažantí celkem Perlička obecná Orebice horská Krocan divoký Kachna divoká Husa polní, běločelá a velká

150

38

30

30

151

11088

6771

191

1039

17582

1713

152

7238

3113

209

729

16795

2979

153

317

246

250

94

154

18643

10130

34627

4786

157

40

14

26

158

3782

5038

6

159

20

1

0

0

400

1768

155 156 20 300

1810

3495

2. Výskyt dalších druhů zvěře a jejich lov Druh zvěře a Liška obecná celkem Liška s pomocí norníků Jezevec lesní Kuna lesní a skalní Ondatra pižmová Holub hřivnáč Straka obecná Vrána obecná Tchoř tmavý a stepní Hrdlička zahradní Špaček obecný

Číslo řádku b 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170

Početní stav v honitbě 69 2772 1257 3024 843 5729 4950 1193 493 3056 13191

Lov 70 3054 202 81 392 11 671 548 55 2 37

IV. VÝSKYT DALŠÍCH DRUHŮ ZVĚŘE A JEJICH LOV POKUD BYLA UDĚLENA VÝJIMKA Druh zvěře a Bobr evropský Kočka divoká Los evropský Medvěd hnědý Rys ostrovid Vlk euroasijský Vydra říční Čírka modrá a obecná Havran polní Holub doupňák Jeřábek lesní Jestřáb lesní Káně lesní a rousná Kopřivka obecná Kormorán velký Koroptev polní Krahujec obecný Krkavec velký Křepelka polní Lžičák pestrý Moták pochop

Číslo řádku b

Početní stav v honitbě 71

Lov 72

171 172

Druh zvěře a Poštolka obecná Racek chechtavý

Číslo řádku b

Početní stav v honitbě 73

192

1530

193

49

173

Raroh velký

194

174

Sluka lesní

195

1422

175

Sojka obecná Sokol stěhovavý Tetřev hlušec Tetřívek obecný Volavka popelavá

196

7436

197

7

176 177

52

178

101

179

200

180

390

Výr velký

181 182

22 676

V. LOV DALŠÍCH ŽIVOČICHŮ

183

2259

184

24

185

360

186

476

187

592

188

1974

189

605

Nutrie říční

205

190

34

Toulavý pes

206

43

191

138

Toulavá kočka

207

395

36

74

198 199

144

200

952

201

259

5

Druh živočicha

Číslo řádku

Lov

a

b

75

202

5

203

100

204

2

Mýval severní Psík mývalovitý Norek americký

Lov

Ucelený přehled výsledků mysliveckého hospodaření za rok 2007 lze najít na webových stránkách Libereckého kraje: www.kraj-lbc.cz v odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí v části myslivost a rybářství.

Závěry a doporučení

Ing. Zdeněk Besta, pořadateli pověřený moderátor konference Jednání Myslivecké konference 2008 bylo věnováno především problematice myslivosti viděné z pozic myslivců a prostřednictvím jednotlivých OMS Liberec, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa a Semily. Z jednání konference a diskuze vzešly zejména tyto otázky: - Vztah mezi myslivci (myslivci tvoří 1 % populace) a ostatní populací při užívání přírody, hlavně lesa a konflikty, které při tom vznikají. - Stále vzrůstající atrofický tlak na přírodu, projevující se zejména bezohledném chováním motorkářů, čtyřkolkářů, majitelů, kteří nechávají volně pobíhat své psi, jezdců na koních. Toto vede k zneklidňování zvěře a k přesunu k noční aktivitě, tím k obtížnější redukci stavů zvěře myslivci. Bylo poukázáno i na stále se zvyšující podíl pastevních ploch a jejich oplocování s negativními důsledky pro zvěř. - Samostatnou varující kapitolou jsou střety se zvěří při automobilové dopravě a ztráty na lidských životech a samozřejmě i materiální škody. - Znovu bylo konstatováno, že jednou z cest k usměrňování stavů velké spárkaté zvěř je zřízení oblastí chovu zvěře, jak ukazují zkušenosti z jiných oblastí (mimo jiné např. KRNAPu). - Znovu bylo upozorněno na nutnost efektivního snižování stavů spárkaté zvěře. Při této příležitosti byla negativně hodnocena metoda sčítaných stavů, jako podkladem pro plánování lovu. Současně bylo upozorněno, že toto sčítání je pouze jedním z podkladů pro stanovení plánů. - Na jednání konference byla zdůrazněna nutnost zvyšování péče o drobnou zvěř, a to nejen v době nouze, tedy v zimních měsících, ale zejména vytvářením a udržováním životního prostředí pro tuto zvěř v honitbách po celý rok. Vhodné zvyšování podmínek je rozhodující pro zamezení poklesů stavů drobné zvěře a jejich zvyšování. - Velká pozornost byla věnována nově připravované instituci tzv. prohlížečů zvěřiny. Bylo konstatováno, že vzhledem k praktickému využití, jsou stanovené podmínky příliš komplikované a drahé. Přesto však bylo využití této instituce přivítáno kladně. - Účastníci konference velice kladně hodnotili zájem náměstka hejtmana pana Bc. Ziky k problematice myslivosti a zejména pak jeho příslib ke zvýšení finanční dotace na činnost spojenou s myslivostí na tento rok. Na základě projednaných zpráv a diskuze, vypracovalo předsednictvo konference tato doporučení: - Všem myslivcům a jejich organizacím, vysvětlovat veřejnosti všemi dostupnými prostředky, postavení a úlohu myslivců v dnešní době při využívání a ochraně přírody. K tomu použít mimo jiné i periodický tisk „Liberecký kraj“, který vydává měsíčně Liberecký kraj. - Spolu s držiteli honiteb a Policií ČR zamezit pohybu motorkářů a čtyřkolkářů po lesních cestách a hlavně mimo ně. - Podle získaných zkušeností (jako např. OMS Česká Lípa) vymezit na silnicích zvlášť nebezpečné úseky, kde dochází k nejčastějším střetům se zvěří. Pokusit se projednat tyto úseky s Policií ČR a odborem dopravy Krajského úřadu Libereckého kraje, a to možnost jejich oplocení nebo snížení povolené rychlosti, popř. umístění značek „Pozor zvěř“. - Prostřednictvím uživatelů honiteb i Okresních mysliveckých spolků, působit na držitele honiteb ke zřizování oblastí chovů zvěře.

-

Snižovat stavy zvěře spárkaté na stavy únosné, odpovídající potřebám biotopu a v souladu s právními předpisy na úseku myslivosti. Plánovat reálné výše odstřelu všech druhů zvěře, zejména zvěře srnčí a černé. U uživatelů honiteb s výskytem drobné zvěře, působit ve spolupráci s OMS na to, aby se zvyšovalo úsilí o zlepšování životního prostředí pro tuto zvěř. Pro zvýšení kvalifikace myslivců připravit při příležitosti přehlídky trofejí 2009 v Liberci kurs vábení zvěře. Uživatelům honiteb urychleně nahlásit zájemce o školení prohlížečů zvěřiny podle veterinárních předpisů, na příslušné OMS. Doporučit, aby finance, které přislíbil náměstek hejtmana pan Bc. Zika, byly věnovány na částečnou úhradu nákladů na školení prohlížečů zvěřiny. Provést kontrolu a zhodnocení všech závěrů z předcházejících konferencí a jejich plnění a předložit na další Myslivecké konferenci 2009.

Závěrem

Bc. Radim Zika, náměstek hejtmana pověřený vedením resortu rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky Vážení přátelé, Myslivecká konference 2008 v Libereckém kraji se definitivně završuje vydáním tohoto sborníku. Věřím, že její konání bylo přínosem pro všechny zúčastněné strany, ať již z hlediska osvěžení či získání nových poznatků, či jen tak pro dobrý pocit setkání s přáteli a podebatování o mysliveckých problémech. Za toto období svého působení v resortu jsem měl možnost proniknout do problémů běžných myslivců, a jsem za to vděčný. Spolupráce s mysliveckými spolky si velmi cením a věřím, ať již budu působit kdekoliv, že i v budoucnu nalezneme cestu spolupráce.

S pozdravem

Radim Zika

Poděkování Pořadatelé děkují za spolupráci při organizaci Myslivecké konference 2008, Okresní agrární komoře pro Liberec a Jablonec nad Nisou, Asociaci profesionálních myslivců ČR za organizaci konference a ČMMJ, OMS Liberec, OMS Jablonec, OMS Česká Lípa a OMS Semily za příspěvky pro vydání Sborníku. Dále všem přednášejícím a diskutujícím na této konferenci a zejména za příspěvky v elektronické podobě, které mohly být zveřejněny na webových stránkách Libereckého kraje. Sborník lze získat v elektronické podobě, včetně dalších fotografií z honitby Jizera Svijany, grafů k hodnocení vývoje početních stavů zvěře a tiskopisů pro veterinární vyšetření na adrese: www.kraj-lbc.cz odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí v části určené pro myslivost a rybářství.

Vydáno za finanční podpory Libereckého kraje Vytiskla Asociace profesionálních myslivců České republiky V nákladu 250 ks Neprošlo jazykovou úpravou Červenec 2008