LÉČIVÉ VLASTNOSTI ŠŤÁVY Z ALOE HISTORIE VYUŽITÍ ALOE Aloe je rostlinou, která již dlouhá staletí budila zájem lidí, kteří obdivovali její výjimečnou schopnost přežít v extrémních pouštních podmínkách. Lidé rovněž rychle zjistili, že list aloe, především však dužnina ukrytá pod jeho kůží, má zázračné léčivé vlastnosti. Proto byla aloe nazýváno „zázračnou rostlinou”, „rostlinou dlouhověkosti”, „rostlinou, která všechno léčí”, „rostlinou první pomoci”, „tichým léčitelem” a „pouštní lilií”. Původním místem výskytu rostlin aloe byly suché a horké oblasti Afriky a Malé Asie, proto byly také první zmínky o použití aloe nalezeny na hliněných sumerských tabulkách a egyptských papyrech. První informace pocházejí z r. 2200 př.n.l., což je více než 4 tisíce let. Papirus ebers, který obsahuje informace o aloe, pochází z r. 1552 př.n.l. (více než 3,5 tisíce let). Jedna z archeologických hypotéz hovoří o tom, že královna Kleopatra vděčila za svou výjimečnou krásu právě použití aloe. Jako vysoce adaptabilní rostlina se aloe rychle rozšířila – mimo jiné do Řecka, Říma, na Dálný východ a do obou Amerik. Již v r. 100 př.n.l. řecký lékař Dioskurides popsal její zázračné vlastnosti ve svém díle „Řecký herbář”, v němž je šťáva z aloe doporučována na rány, lišeje, popáleniny, nechutenství, bolesti žaludku a hlavy, zácpu a nemoci ústní dutiny. Podobně psal o aloe známý římský lékař Plinius Starší a římští vojáci si ho chválili jako vynikající prostředek na rány utržené v bojích. V Jižní Americe byla aloe prostředkem první pomoci při migrénách, na popáleniny a rány, po bodnutí hmyzem. Zajímavé je, že šťáva z aloe byla používáná také jako prostředek k pěstění vlasů. V Indii používali šťávu z aloe na záněty jater, astma, proti žloutence a malomocenství. Je také třeba říci, že aloe se používala při léčbě lidí popálených při výbuchu atomové bomby v Hirošimě a Nagasaki v r. 1945, a právě zde se prokázalo, že díky jeho léčivým vlastnostem se rány většiny osob dobře a bez následků zahojily. V r. 1945 byla rovněž na ostrově Barbados založena první plantáž aloe. Od té doby jich bylo po celém světě založeno velmi mnoho (kromě jiného ve Spojených státech a v Austrálii), neboť zásadně vzrostla poptávka po šťávě z této rostliny, zvláště ve Spojených státech a v Evropě.
VĚDECKÉ VÝZKUMY PROVÁDĚNÉ VE 20. STOLETÍ Od začátku 30. let 20. století Američané, Japonci a Rusové prováděli klinické výzkumy aloe, na jejichž základě byly potvrzeny léčivé vlastnosti této rostliny. Zvláštní pozornost byla věnována analýze nejslibnějšího druhu této rostliny – Aloe obecné, která se pěstuje ve Spojených státech (Aloe Vera Linne neboli Aloe Barbadensis). Níže jsou uvedeny některé výsledky výzkumů: • Rok 1934 – v jednom z prvních oficiálních lékařských časopisů v USA byly publikovány informace na téma využití aloe při léčbě 50 osob s těžkými kožními infekcemi, popáleninami, vředy a popáleninami způsobenými rentgenovými paprsky. U zkoumaných osob velmi rychle (dokonce dvakrát rychleji než při normální léčbě) ustoupily záněty, zčervenání a nepříjemné svědění a kůže pacientů rychle získala normální vzhled. U pacientů s následky rentgenového záření pomohla aloe odstranit z povrchu kůže volné radikály, které zvyšují nebezpečí vzniku karcinogenních buněk.
• • • • •
•
• •
• •
• •
Rok 1941 – potvrdilo se, že složky aloe zmírňující projevy popálenin a infekce kůže, jsou obsaženy v dužnině, která se nachází pod kůží listů a že tyto složky odolávají vysokým teplotám. Rok 1950 – byly provedeny pokusy za účelem zjištění ničivého vlivu některých složek aloe na tyčinkové bakterie tuberkulózy. Jejich výsledky byly natolik dobré, že u vědců vzbudily chuť k dalším pokusům v oblasti antibakteriálního působení aloe. Rok 1957 – na základě amerických a ruských výzkumů bylo dokázáno, že pravidelné vyplachování úst a pití šťávy z aloe působí podpůrně při léčbě infekcí dutiny ústní a paradentózy (zkouška byla provedena na 150 osobách). Rok 1963 – úspěšné ukončení pokusu tří amerických specialistů, kteří podávali šťávu z aloe 18ti osobám trpícím vředy trávicího ústrojí; u těchto nemocných došlo k zásadnímu zlepšení celkového stavu a rychlému uzdravení. Od r. 1969 až do konce 80. let se zkoumaly protizánětlivé, antibakteriální a antimykotické vlastnosti některých složek šťávy z aloe (mukopolysacharidy, antrachinony). Potvrdilo se, že tyto složky likvidují nebo alespoň kontrolují streptokoky a kvasinky (Candida albicans) a jejich mutace. Bylo rovněž zjištěno, že na rozdíl od běžných antibiotik nemají vedlejší účinky na organismus. Rok 1978 – výzkumy amerických vědců potvrdily, že beta-sitosterol obsažený ve šťávě z aloe působí protizánětlivě a zabraňuje ukládání cholesterolu v žilách. Na základě těchto výzkumů bylo také zjištěno, že lupelol (přírodní kyselina salicylová přítomná v dužnině aloe) má analgetické vlastnosti a ničí choroboplodné zárodky. Rok 1982 – Dr. John Heggers charakterizoval kyselinu salicylovou obsaženou ve šťávě z aloe jako analgetickou, antibakteriální a protizánětlivou složku, která působí podobně jako aspirin, ale nevyvolává negativní vedlejší účinky. V r. 1985 Dr. Jeffrey Bland z Linus Pauling Institute potvrdil, že pití šťávy z Aloe Vera upravuje trávení, zmírňuje nechutenství, normalizuje peristaltiku střev, předchází mykotickým infekcím, kontroluje kmeny střevních bakterií, zmírňuje zánětlivé stavy a překyselení žaludku, ale nevyvolává žádné vedlejší účinky. Rok 1986 – vědečtí pracovníci Královského institutu v Saudské Arábii potvrdili, že dužnina aloe podporuje snižování hladiny cukru v krvi u diabetiků. Rok 1987 – byly publikovány výsledky výzkumů prováděných v Carringtonových laboratořích v USA, v nichž se uvádí, že acemanan, který byl objeven v Aloe Vera, má antivirové vlastnosti (působí kromě jiného na viry způsobující nachlazení, chřipku, příušnice a spalničky) a zároveň zásadně zvyšuje odolnost organismu proti infekcím a jiným chorobám. Rok 1989 – japonští vědci nalezli uvnitř listu aloe tři protirakovinné složky, které napomáhají při léčbě rakoviny plic, leukémie, sarkomů a podporují odolnost organismu proti nádorovým onemocněním. V r. 1991 vznikla Mezinárodní vědecká komise pro výzkum aloe, která podporuje vědecké výzkumy a uděluje mezinárodní certifikáty jakosti produktům pocházejícím z aloe.
Výzkumy prováděné v 90. letech potvrdily výše uvedené výsledky, což dokládá zpráva uveřejněná v r. 1999 Johnem Andersonem v časopisu „Alternative Medicine 3/99”. Nelze zapomenout ani na mnohaleté kosmetické využití aloe. Aloe představuje důležitou složku hydratačních, regeneračních a výživných krémů a masek, mýdel, šamponů a vlasových balzámů. Je však třeba vědět, že skutečně kvalitní kosmetika musí obsahovat minimálně 20% složek z aloe.
BOHATSTVÍ UKRYTÉ V ALOE Je známo, že dužnina v listech aloe obsahuje více než 140 biologicky aktivních složek, kromě jiných také: 1) Aminokyseliny – většina exogenních a endogenních aminokyselin, neboli těch, které si organismus není schopen sám vyprodukovat (např. lysin, leucin, valin, fenylalanin, treonin). 2) Enzymy – lipáza, amyláza, celuláza a další. 3) Vitamíny – všechny vitamíny ze skupiny B včetně malého množství vitamínu B12, kyselina listová, vitamíny C, A, cholin a další, které jsou rozpustné ve vodě. 4) Minerální sloučeniny vápníku, draslíku, hořčíku, fosforu, sodíku, zinku, železa, manganu, chrómu, mědi a germánia. 5) Nenasycené mastné kyseliny – kyseliny linolová a linoleová, kyselina stearinová a další. 6) Látky s analgetickým účinkem – přírodní kyselina salicylová (lupeol) a mléčnan hořečnatý. 7) Látky s protizánětlivým účinkem – beta-sitosterol, kampesterol, bradykináza. 8) Látky s antibakteriálním účinkem – fenoly, kyselina skořicová, lupeol, sloučeniny síry. 9) Antrachinony (působí rovněž analgeticky, antivirově a antibakteriálně) – některé éterické oleje, rezistanol, antracén, antranol, barbaloin a řada dalších. Šťáva z dužniny aloe neobsahuje aloin a emodin, které se vyskytují v kůži aloe, protože tyto látky vyvolávají ve větším množství negativní účinky (viz další kapitola – „Spor o aloin”). 10) Saponiny – mají stahující a dezinfekční účinky na kůži. 11) Ligniny – díky nim proniká šťáva z aloe snadno hluboko do lidské kůže (4 x rychleji než voda). 12) Biostimulátory – látky, které hrají roli katalizátorů – urychlují regenerační a metabolické procesy. 13) Cukry –monosacharidy – glukóza, fruktóza a polysacharidy – polymanózy, glukomanózy a velké množství mukopolysacharidů. Mukopolysacharidy jsou polysacharidy s dlouhým uhlíkovým řetězcem, které jsou nezbytnou složkou každé živé buňky. Podle některých vědců jsou právě tyto látky „tajnou zbraní” aloe, protože: • předchází absorpci toxinů ze střev do krevního oběhu, • tvoří neproniknutelné bariéry v buněčných stěnách, a tím chrání buňky před útoky virů, • zajišťují příslušné zvlhčení chrupavčitých tkání, • zajišťují správný průtok fyziologických tekutin, • zajišťují správnou výměnu plynů v plicních sklípcích, • usnadňují absorpci vody a výživných látek v trávicím ústrojí. Mukopolysacharidy jsou ideálním buněčným pojivem, které tvoří lidský organismus. Předpokládá se, že jejich nedostatek způsobuje virové infekce, bolesti kloubů, bolesti kořínků, otoky, lymfatické městnání a trávicí problémy. V organismu se projevuje nedostatečné okysličení a vnitřní intoxikace. Je třeba vědět, že organismus produkuje mukopolysacharidy pouze do doby ukončení růstu a později je získává z potravy. Aloe je nejbohatším rostlinným zdrojem mukopolysacharidů, mezi nimiž má nejdůležitější úlohu acemanan, známý jako jeden z „nejsilnějších imunomodulátorů rostlinného původu”. Tato látka aktivizuje imunitní systém, zvláště pak makrofágy. Například v r. 1997 vědci podrobili makrofágy (buňky, které ničí viry, plísně a bakterie) časově omezenému působení acemananu a později je atakovali plísněmi Candida albicans. Makrofágy, które byly v kontaktu s acemananem 10 minut, zničily posléze 38% plísní, ty které byly ve styku s touto látkou 60
minut – 98%, ve srovnání s kontrolní skupinou, která nebyla stimulována acemananem. Tímto způsobem bylo prokázáno, že acemanan velmi účinně stimuluje imunitní systém, který je následně schopen bojovat s nejsilnějšími bacily a viry. Podle některých vědců je nutné poměřovat hodnotu šťávy z aloe právě podle množství mukopolysacharidů, které jsou v ní obsaženy. Všechny složky šťávy z Aloe Vera mají zcela nepochybně léčivé účinky a díky přírodnímu výběru vhodných poměrů a spojení jsou jejich vlastnosti synergicky zesíleny. To znamená, že plnohodnotná, přírodní šťáva z aloe působí daleko efektivněji a rychleji než její jednotlivé složky.
SPORY O ALOIN Aloin a rovněž emodin se vyskytují zcela záměrně v kůži listů aloe, neboť jejich výrazně hořká chuť a silný projímavý účinek chrání rostliny aloe před divokou zvěří. Na lidský organismus působí aloin a emodin také projímavě, ve vysokých dávkách mohou dokonce být nebezpečné. Někdy vyvolávají rovněž alergické reakce. Kvalitní šťáva z aloe musí být tedy zbavena těchto látek, proto se při zpracování rostlin stahuje kůže z listů nebo se šťáva získaná z celého listu filtruje pomocí různých chemickofyzikálních metod. Šťáva z dužniny aloe, která tyto látky neobsahuje, je při užívání zcela bezpečná i ve vyšších dávkách. Izolovaný aloin a emodin se následně používají k výrobě některých projímadel a protinádorových léků.
PODPŮRNÉ PŮSOBENÍ ALOE PŘI LÉČBĚ RŮZNÝCH POTÍŽÍ Blahodárné složky aloe, jako například mukopolysacharidy, antrachinony, organické kyseliny, mají regenerační, čistící a posilující účinek na lidský organismus, zvlhčují a vyživují pokožku. Mají rovněž adaptogenní vlastnosti, což znamená, že aloe může účinkovat individuálně podle druhu potíží. Šťáva z aloe působí podpůrně při následujících potížích: •
Zánětlivé stavy, žaludeční a dvanácterníkové vředy - Mukopolysacharidy a jiné sloučeniny cukrů chrání stěnu žaludku a dvanácterníku před dráždivým působením kyseliny solné a leptavým účinkem pepsinu, aktivizují přírozené ochranné mechanismy sliznice prostřednictvím zvýšené produkce žaludečního slizu. - Šťáva z aloe má pH asi 5, a díky tomu normalizuje pH žaludku na správnou úroveň 5 – 5,5. - Taková reakce pH zmírňuje pálení žáhy a vytváří podmínky nevhodné pro vývoj bakterií Helicobacter pylori, které často vyvolávají zánětlivé stavy trávicího ústrojí. - Acemanan posiluje imunitní systém, který je potom schopen samostatně ničit škodlivé bakterie. - Protizánětlivě působící sloučeniny, jako např. giberelin nebo beta-sitosterol, zmírňují otoky a zánětlivé stavy žaludeční sliznice, příslušné vitamíny (E, beta-karoten, C, vitamíny ze skupiny B) značně urychlují hojení vředů.
•
Poruchy střevní činnosti, poruchy správného příjmu vitamínů a minerálů, nadýmání, zácpy a průjmy, syndrom přecitlivělého střeva, vředy tračníku - Šťáva z aloe podporuje procesy trávení bílkovin ve střevech a napomáhá při čištění střev. - Mukopolysacharidy, zvláště acemanan, posilují imunitní systém natolik, že je schopen zlikvidovat škodlivé plísně a kvasinky, které žijí ve střevech. Je třeba dodat, že choroboplodné organismy způsobují velmi vážné a těžko léčitelné onemocnění – kandidózu střev. - Šťáva z aloe napomáhá vstřebávání potřebných vitamínů a minerálů v tenkém střevě, proto se doporučuje touto šťávou zapíjet vitamínové a minerální preparáty.
•
Potravinové alergie, atopický ekzém - Šťáva z aloe celkové posiluje organismus. - Působí podpůrně na trávicí ústrojí, které díky tomu může vstřebávat více jednoduchých aminokyselin místo antigenních oligopeptidů. Tím způsobem se do krve dostává méně antigenů. - Atopický ekzém je alergickou reakcí kůže na různé potravinové, prachové nebo zvířecí alergeny. Projevuje se vysušenou, citlivou a podrážděnou pokožkou, na jejímž povrchu vznikají poranění, která velmi často podléhají různým bakteriálním a mykotickým infekcím. Šťáva z dužniny aloe podporuje zvlhčování suché pokožky, chrání ji před infekcemi a napomáhá při léčbě již probíhajících infekcí.
•
Jaterní problémy V játrech se hromadí všechny nečistoty a škodlivé látky, které každý den přicházejí do organismu, mezi něž patří syntetické léky, umělé potravinové příměsi, barviva, látky zesilující chuť a vůni, pesticidy. Těchto látek je bohužel tolik, že játra nejsou schopna nápor zvládnout, a proto se objevují metabolické poruchy, pocity bolesti a píchání v břiše. V této situaci je vhodné začít užívat šťávu z aloe, která podporuje detoxikaci jater a celkově posiluje organismus.
•
Poruchy látkové výměny Cukrovka – jde o poruchu rozkladu cukrů v organismu. Šťáva z aloe působí podpůrně při procesu snižování hladiny cukru v krvi. Arterioskleróza – choroba často vzniká v důsledku cukrovky. Vysoká hladina „špatného” cholesterolu LDL v krvi vede k zužování tepen. Beta-sitosterol obsažený ve šťávě z aloe podporuje procesy snižování hladiny „špatného” cholesterolu LDL. Nadváha – její příčinou je často narušený metabolismus cukrů. Šťáva z aloe v těchto případech působí jako podpůrný prostředek.
•
Snížení imunity Aloe obsahuje řadu látek, které posilují imunitní systém člověka. Mezi nimi vyniká zejména acemanan a nedávno objevená glykosidová sloučenina - Aloeride. Pokud se makrofágy (buňky požírající bacily), lymfocity T (buňky intoxikující bacily) a lymfocity B (buňky vytvářející speciální protilátky) dostanou do kontaktu s výše uvedenými látkami, vzrůstá několikanásobně jejich efekt, a proto mohou zlikvidovat řadu závažných chorob. Šťáva z aloe zvyšuje odolnost na buněčné úrovni, humorální odolnost krve a lymfy, sníženou odolnost kůže (např. v důsledku přemíry slunění), odolnost sliznic trávicího ústrojí a jiných orgánů. •
Virové infekce
Viry – proteinové struktury odolné proti působení všech antibiotik - představují velké nebezpečí pro lidský organismus, neboť parazitují na zdravých buňkách, ničí je a vyvolávají obtížně léčitelné choroby, jako např. chřipku, nachlazení, virovou rýmu, zánět průdušek, zánět plic, opary, zánět střev a jater, kožní záněty a řadu dalších. Acemanan a glykosidy obsažené ve šťávě z aloe stimulují lymfocity T a makrofágy k boji s viry a díky tomu je organismus schopen zlikvidovat rovněž rychle vznikající mutace virů. •
Mykózy Vzhledem k nízké odolnosti lidského organismu a v důsledku nadměrného užívání antibiotik jsou mykózy velmi rozšířenou nemocí. Plísně jsou navíc pro současnou medicínu velmi těžkým soupeřem, i když je dokázáno, že silný, správně fungující imunitní systém dokáže zničit i nejsilnější kvasinky odolné proti působení léků, jako je např. Candida Albicans. Proto je vhodné mít v domácí lékárničce přírodní posilující preparát, který aktivizuje imunitní systém.
•
Kožní problémy Popáleniny - šťáva z aloe působí podpůrně při léčbě popálenin vyvolaných vysokou teplotou, slunečním zářením, chladem (omrzliny), rentgenovým zářením a elektrickým proudem. Poranění u diabetiků - diabetici mají často potíže s hojením ran, zvláštně v oblasti holeně (bércové vředy), proto je každé zranění u diabetika pro lékaře velkým problémem. Dochází k rychlé infikaci rány, fibroblasty (buňky produkující kolagen, které umožňující nárůst granulační tkáně) pracují velmi špatně, nemocné místo není zpravidla řádně prokrveno, a proto se celý proces hojení velmi prodlužuje. V těchto případech šťáva z aloe nejen posiluje organismus, ale látka giberelin, která je v ní obsažena, má silné hojivé a protizánětlivé účinky. Vysušená pokožka - šťáva z aloe podporuje zvlhčování epidermu a podkoží. Lupy, akné - šťáva z aloe tonizuje pokožku a díky acemananu, glykosidům a lupelolu má rovněž silné antibakteriální účinky.
•
Infekce ústní dutiny V ústech často vznikají bolestivé infekce, afty, dochází ke krvácení dásní. Proto je vhodné proplachovat ústní dutinu šťávou z aloe, která má, jak bylo již výše řečeno, protizánětlivé účinky, zmírňuje bolest a regeneruje poškozené buňky.
•
Svědění konečníku Šťáva z aloe vytváří nevhodné životní podmínky pro choroboplodné organismy, které parazitují na této intimní části těla, zmírňuje svědění a zánětlivé stavy.
•
Artritida a revmatický zánět kloubů Šťáva z aloe působí podpůrně při procesech regenerace buněk a při odstraňování mrtvých buněk. Regenerační proces velmi zmírňuje bolesti kloubů. Lupelol obsažený v aloe má navíc protizánětlivý a analgetický účinek, acemanan posiluje imunitní systém.
ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ ŠŤÁVY Z ALOE Šťávu z aloe je vhodné užívat perorálně – 50ml (5 polévkových lžic) denně. Denní dávku lze rozdělit na 2 nebo 3 porce, které se pijí ráno, v poledne a večer, nejlépe 1 hodinu před jídlem. Ve specifických případech je možné šťávou z aloe potírat přímo kůži. UPOZORNĚNÍ: Výrobek není určen pro děti, těhotné a kojící ženy. DÁVKOVÁNÍ: 50 ml (5 polévkových lžic) denně
Popis vlastností šťávy z aloe obsažený v této brožuře má výlučně informativní charakter. V případě nemoci se obraťte na lékaře a dodržujte jeho doporučení. Užívání šťávy z aloe v žádném případě nezastupuje léčbu doporučenou lékařem.
ŠŤÁVA Z ALOE FIRMY PHARMA ACTIV Šťáva z aloe firmy Pharma Activ je 99,7 % šťáva z čisté dužniny aloe, která se získává přírodním způsobem ze speciálního druhu aloe – Aloe Vera Linne. Obsahuje velké množství mukopolysacharidů (včetně acemananu) a je zbavena škodlivého aloinu, což je důkazem její vysoké jakosti.
