LEDEN 2002
CENA 5 Kâ
Co si připomeneme v roce 2002 LUBOMÍR LOUKOTKA Před 150 lety — 25. 10. 1852 narozen ThDr. Karel Wisnar, světící biskup olomoucký (v Příboře, č. 318). Zemřel v Olomouci 1926. 140 lety — 1862 František Neusser založil „První moravskoslezskou továrnu šamotových kamen a strojních sporokrbů“ v Klokočově. — 1862 Jan Raška ml. koupil objekt býv. pošty a hostince U zlaté hvězdy (Místeckéá 287) a zřídil zde první továrnu na sukno v Příboře. Pošta byla přemístěna na náměstí č. 30. — 1. 7. 1862 narozen Berthold Bretholz (náměstí č. 10), historik a ředitel Zemského archivu v Brně. — 11. 12. 1862 schváleny stanovy Občanské besedy a záložny. Byl to první český spolek v Příboře. 120 lety — 1882 Albert Reiser založil v Klokočově továrnu na punčochy (nyní Lonka, a. s.). 110 lety — 1892 založena hasičská knihovna, která se v roce 1920 stala základem nynější městské knihovny. 100 lety — 18. 9. 1902 zahájeno vyučování na nově zřízené vyšší zemské reálce, nynějším Masarykově gymnáziu. 190 lety — 4. 3. 1912 ustavující schůze Muzejní a průmyslové jednoty. Vzniklo městské muzeum. 180 lety — 7. 9. 1922 arcibiskup Ant. Cyril Stojan posvětil nové zvony farního kostela. 160 lety — 1942 ledové kry strhly lávku přes Lubinu mezi ul. J. Hory a Novou ul. — 5. 3. 1942 z věže farního kostela sňat a odvezen pro válečné účely zvon Matka boží a další zvony.
Z jednání městské rady ING. ARNOŠT VANĚK — TAJEMNÍK MĚÚ Za uplynulé období se městská rada sešla dvakrát a to na řádném zasedání v celkovém pořadí 84. a 85. 84. zasedání se uskutečnilo dne 4. prosince 2001 a městská rada projednala mj. tyto záležitosti: Vydala — nařízení města Příbora č. 2/2001 o stanovení spádových obvodů základních škol v Příboře. Dnem vyhlášení se stanovuje 1. 1. 2002. Vzala na vědomí — zápisy z jednání výborů a komisí. Schválila — po projednání předložené návrhy na Čestné uznání RM těmto občanům: — panu Metoději Beranovi — za dlouholetou práci v loutkovém divadle a reprezentaci města, — paní Mgr. Ireně Kopecké — za literární tvorbu, — panu Mgr. Pavlu Dvořákovi — za dlouholetou činnost při záchraně památkových objektů,
MùSTA P¤ÍBORA — panu Antonínu Jařabáčovi — za celoživotní řezbářskou práci, — paní Ireně Popelkové — za dlouholetou práci v komisi pro občanské záležitosti. Uložila — informovat občany města prostřednictvím Měsíčníku města Příbora o nových povinnostech fyzických osob v souvislosti s přijetím nových zákonů o vodovodech a kanalizacích a zákonech o vodách. Schválila — dodatek č. 2 ke smlouvě o dílo na akci „Rozšíření a modernizace smuteční síně v Příboře“ s firmou PAKS, stavební společnost s.r.o., Hlavní 147, 746 01 Opava, v němž se do předmětu díla doplňují práce související se sanací obvodového zdiva a práce spojené se změnou technologie konstrukce zastřešení, rozsahem zámkových dlažeb, opěrných zídek a s odstraněním zjištěných poruch. V souvislosti s realizací těchto prací se mění termín dokončení díla k 30. 4. 2002. — Místostarosta podal informaci o zprovoznění lůžkové části Střediska následné péče v Kopřivnici. 85. zasedání se uskutečnilo dne 18. prosince 2001 a městská rada projednala mj. tyto záležitosti: Doporučila — ZM schválit do rozpočtu města pro rok 2002 finanční částku 99 Kč/obyvatele/rok pro financování ostatní dopravní obslužnosti s tím, že město Příbor uzavře v zastoupení městem Nový Jičín smlouvy s příslušnými dopravci (ČSAD apod.) a město Příbor bude na tuto obslužnost přispívat prostřednictvím města Nového Jičína. Jmenovala — pana Mgr. Vlastimila Růžičku, bytem Myslbekova č. 1023 Příbor, členem komise pro rozvoj, podnikání a CR s účinností od 1. 1. 2002. Vzala na vědomí — zápisy z komisí a výborů. Schválila — uzavření podnájemní smlouvy mezi p. Rudolfem Korčákem jako pronajímatelem, bytem nábřeží Rudoarmějců č. 897 a paní Janou Korčákovou jako nájemcem, bytem nábřeží Rudoarmějců 897 s těmito podmínkami: — smlouva bude uzavřena nejdéle do 31. 12. 2007, — prostory v rozsahu do 100 m2 budou pronajaty za účelem výroby a prodeje potravinářského a ostatního zboží souvisejícího s provozem koupaliště, — kopie smlouvy bude postoupena MÚ v Příboře. — Starosta města podal informaci k záležitostem městské policie (vedením je na dobu určitou od 1. 1. 2002 do 28. 2. 2002 pověřen p. Vladimír Bolom). 36. zasedání se uskutečnilo dne 13. prosince 2001 a zastupitelstvo města projednalo mj. tyto záležitosti: Vzalo na vědomí — zprávu z průběhu oslav výročí 750 let první písemné zmínky o Příboře přednesenou starostou města Ing. Milanem Strakošem.
Vážení čtenáři
Schválené územní plány budou k dispozici na stránkách kraje www.kraj-moravskoslezsky.cz a na všech dotčených stavebních úřadech.
ING. JOSEF JALŮVKA, ZÁSTUPCE HEJTMANA KRAJE, E-MAIL:
[email protected] V těchto dnech se blíží k závěru projednávání dvou důležitých územně – plánovacích dokumentů, které se stanou podkladem pro další rozvoj regionu. Územní plán velkého územního celku Beskydy řeší území okresů Frýdek–Místek, Nový Jičín a Vsetín a nahradí několik menších územních plánů schválených v 80. letech. Závazná část územního plánu řeší mimo jiné: • dálnici D47 Bělotín — Ostrava — státní hranice Polska • rychlostní komunikaci R 48 Bělotín — Český Těšín — státní hranice Polska • přeložky a obchvaty sídel na silnicích I. třídy 1/11 Mokré Lazce — Vřesina, Těrlicko — Třanovice — Hnojník — Bystřice, obchvat Jablunkova a Mostů u Jablunkova, 1/48 Frýdek–Místek dokončení průtahu městem, 1/57 Fulnek— Šenov u Nového Jičína a obchvat Bludovic, 1/58 Příbor — Petřvald, Frenštát p. R. — Kopřivnice, jižní tangenta Ostravy Petřvald — Krmelín a Krmelín — Paskov • přeložky a obchvaty sídel na silnicích I. a II. třídy • modernizaci II. železničního koridoru v úseku Jeseník n. O. — Suchdol n. O. — Studénka • nové sedačkové lanovky — z Nýdku na Malou Čantoryji a z Mostů u Jablunkova pod vrchol Skalky • rozšíření energetických uzlů, nové vysokotlaké plynovody, nové vodovodní řady, nové kanalizační sběrače a čistírny odpadních vod • ochranu území pro zajišťování protipovodňové ochrany • výstavbu výrobně komerčních zón nadmístního významu a rozvoj letišť • vymezení cyklotras a rekreačních krajinných celků pro rozvoj infrastruktury cest. ruchu 1. změna územního plánu velkého územního celku Jeseníky schváleného v roce 1994 řeší území okresů Bruntál, Jeseník a Šumperk. Závazná část územního plánu řeší mimo jiné: 1. upřesnění tras přeložek komunikací I. třídy 1/11 (Jelení u Bruntálu, Rázova, Horní Benešov, Sosnová, Horní Životice), 1/45 (západní obchvat Valšova a přeložka Nové Heřmínovy — Zátor, západní obchvat Krnova), 1/46 (upřesnění obchvatu Moravského Berouna) a 1/57 (upřesnění severního obchvatu Krnova) 2. upřesnění koridoru elektrického vedení a vysokotlakého plynovodu 3. upřesnění rozvoje rekreace a sportu v rekreačně krajinném celku Slezská Harta 4. upřesnění protipovodňových opatření. Zpracování obou dokumentů bylo zahájeno již před několika lety a v podstatě veškeré práce probíhaly v režii státu, vzhledem k tomu, že kompetence v územím plánování přešly na kraje až v roce 2001. Navíc doposud trvá povinnost předložit územní plány zasahující do území více krajů ke schválení vládě. Přestože v některých částech se předkládané návrhy nekryjí plně se současnými představami, doporučuje se uzavřít několikaletou práci schválením ve vládě a hned v novém roce zkoordinovat veškerou dokumentaci na území kraje a zahájit přípravu změn vyplývajících z Programu rozvoje kraje, nebo tam kde snaha o prosazení rozumných rozvojových záměrů byla neúspěšná. Podstatným směrem vpřed bude prosazení legislativní změny, podle které budou územně plánovací dokumentaci schvalovat kraje podle potřeb obcí, podnikatelů a občanů bez zásahu centrální vlády. Dne 29. 11. 2001 projednalo Zastupitelstvo Moravsko–slezského kraje oba výše uvedené návrhy a doporučilo vládě České republiky jejich schválení. MùSÍâNÍK
Poplatky za nakládání s komunálním odpadem ING. LIBUŠE VOLNÁ, REFERENT ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Dne 1. ledna 2002 začal platit nový zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a změnách některých dalších zákonů. Je to za posledních deset let již třetí zákonný předpis. V návaznosti na něj se mění způsob plateb za odpad. Doposud město provozovalo systém, kdy občané platili cenu za svoz popelové nádoby, který si objednali prostřednictvím firmy OZO. Na základě výše uvedeného zákona přijalo město dvě nové obecně závazné vyhlášky: č. 3 o systému nakládání s komunálním odpadem ve městě a č. 4 o místním poplatku za komunální odpad. Byl schválen poplatek ve výši 270 Kč na osobu a rok, který bude vybírat Městský úřad Příbor. Poplatníci (všechny fyzické osoby, které mají trvalý pobyt na území města) budou povinni se od 1. ledna 2002 přihlásit na Městském úřadě v Příboře. Každý vyplní a vlastnoručně podepíše ohlašovací a registrační lístek, který obdrží poštou domů (za nezletilé vyplní jejich zákonný zástupce) a tento ohlašovací a registrační lístek doručí osobně nebo poštou na odbor vnitřních věcí městského úřadu do 31. 1. 2002. Po splnění ohlašovací povinnosti je poplatník povinen uhradit poplatek ve výši 270 Kč v termínu do 30. dubna 2002. Pokud nebude v daném termínu poplatek uhrazen, může jej městský úřad vymáhat podle zákona o místních poplatcích, tzn. například platebním výměrem. Pokud se týká samotného systému nakládání s komunálním odpadem, ten se příliš nemění. Občané mají k dispozici popelové nádoby 70, 110 a 1100 l, třídí se nebezpečný odpad, plasty a sklo. Nebezpečný odpad se odkládá bezplatně na sběrný dvůr TS Příbor, Štramberská ul., ve čtvrtek od 8.00 do 16.30 hodin a v sobotu od 8.00 do 12.00 hodin. Sklo a plasty se odkládají do barevných kontejnerů (žlutý plasty, zelený sklo). 3´ za rok mají občané možnost vždy v sobotu odložit objemný odpad do velkoobjemových van. Taktéž tento druh odpadu je možno bezplatně odložit na sběrném dvoře TS ve stejných otvíracích hodinách jako odpad nebezpečný. Doporučené typy svozu jsou stanoveny v příloze vyhlášky. Pro občany zůstanou zachovány stávající počty popelových nádob, tak jak je mají dosud objednány u firmy OZO. Pokud by se ukázalo, že jsou v některých případech nevyhovující, mohou si je občané změnit právě podle přílohy vyhlášky.
Nové povinnosti fyzických osob při vypouštění odpadních vod ING. LIBUŠE VOLNÁ, REFERENT ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Dne 1. ledna 2002 vstoupily v platnost dva nové zákony zabývající se vodohospodářskou tématikou: zákon č. 254/2001 o vodách a zákon č. 274/2001 o vodovodech a kanalizacích. Tyto zákony nahradí současně platný zákon č. 138/1973 Sb. o vodách a zčásti zákon č. 130/1974 Sb. o státní správně ve vodním hospodářství. Nové předpisy přinesou některé změny při nakládání s vodami. V tomto článku se zabýváme některými povinnostmi při vypouštění odpadních vod. Odpadními vodami jsou vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, za-
MùSTA
P¤ÍBORA 2
řízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť nebo ze skládek odpadu. K vypouštění odpadních vod musí mít ten, kdo vypouští odp. vody, povolení podle § 8 zákona č. 254/2001 Sb. Povolení k vypouštění odpadních vod se vydává fyzickým nebo právnickým osobám na základě jejich žádosti. Při vypouštění odpadních vod je zapotřebí dodržovat podmínky stanovené v povolení. Vypouštění odpadních vod do vod podzemních (za takové se považuje vypouštění např. do trativodů, do volných příkopů, ze kterých může znečištění pronikat do podzemí) lze povolit jen výjimečně z jednotlivých rodinných domků a staveb pro individuální rekreaci na základě individuálního posouzení jejich vlivu na jakost podzemních vod. (Dále se budeme zabývat pouze touto problematikou — vypouštěním do podzemních vod z rekreačních objektů a rodinných domů). Za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních platí oprávněný (ten komu bylo vydáno povolení) poplatek. V případě, že jsou odpadní vody z rodinných domů čištěny domovní čistírnou na určitou úroveň stanovenou v povolení k vypouštění odpadních vod, se poplatek neplatí. Za povolené vypouštění v ostatních případech se platí poplatek ve výši 3500 Kč za kalendářní rok. Je nutno jej uhradit do 31. ledna po uplynutí roku, v němž platební povinnost vznikla, platí se obci, na jejímž katastrálním území k vypouštění dochází, a je příjmem této obce. Při správě poplatku postupuje obec podle zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků. Tolik přímo říká nový vodní zákon. Z uvedených ustanovení vyplývá, že majitelé rodinných domků nebo objektů sloužících k rekreaci, které nejsou napojeny na městskou kanalizaci, budou povinni požádat Okresní úřad v Novém Jičíně o povolení k vypouštění odpadních vod. A následně, vzhledem k tomu, že každé vypouštění, které vede alespoň zčásti otevřeným příkopem nebo do trativodů, se považuje za vypouštění do podzemních vod, budou tito vlastníci povinni platit výše uvedený poplatek 3500 Kč obci. Výjimku tvoří majitelé těch domů, které mají povoleny čistírny odpadních vod schopné zajistit přečištění vod na hodnotu schválenou okresním úřadem.
Kdy je možné zahájit práce na stavbě PAVEL HYKEL, REFERENT STAVEBNÍHO ÚŘADU Práce na stavbě, která vyžadovala stavební povolení, je možné zahájit teprve tehdy, jestliže stavební povolení nabylo právní moci. Teprve tehdy jsou práva ze stavebního povolení vykonatelná. O této skutečnosti se musí stavebník ve svém vlastním zájmu přesvědčit dotazem u prvoinstančního stavebního úřadu, který mu stavební povolení vydal. Ten právní moc potvrdí buď přímo na rozhodnutí nebo samostatným sdělením. Jestliže by stavba byla zahájena dřív, jednalo by se o stavbu prováděnou bez stavebního povolení se všemi důsledky s tím spojenými. Stavební úřad by musel řízení o povolení stavby zastavit a vést řízení o jejím odstranění. Dále by musel celou věc projednat jako přestupek, jedná-li se o občana, a jako správní delikt, jde-li o osobu právnickou nebo osobu fyzickou podnikající podle zvláštních předpisů. Stavební úřad vrací stavebníkovi dokumentaci ověřenou ve stavebním řízení spolu se štítkem STAVBA POVOLENA teprve poté, kdy rozhodnutí nabylo právní moci. MùSÍâNÍK
Možnost získání státní půjčky na opravu a modernizaci bytového fondu ING. ZUZANA TURKOVÁ Již mnoho vlastníků domů a bytů v Příboře, na Prchalově a na Hájově využilo v minulých letech možnosti získat státní půjčku na opravy a modernizaci bytového fondu. Také v letošním roce vyhlásí zastupitelstvo města na svém prvním zasedání výběrové řízení na poskytování těchto půjček. Upozorňujeme proto vlastníky domů a bytů na území města, Prchalova a Hájova na tuto možnost. Podrobné informace budou po vyhlášení vyvěšeny na úřední desce městského úřadu. Formulář žádosti obdrží zájemci na MěÚ na finančním odboru i na odboru územního plánování, rozvoje a MPR. Vyplněné žádosti spolu s dalšími potřebnými doklady se jako dosud budou odevzdávat na odboru územního plánování, rozvoje a MPR, kde je možno také získat další potřebné informace. Půjčku však nelze poskytnout těm uchazečům, kteří půjčku obdrželi již v předchozích letech a ještě ji zcela nesplatili. Poskytování půjček se řídí obecně závaznými vyhláškami města Příbora č. 13/97 a 1/98 včetně přílohy č. 1 k těmto vyhláškám a vyhláškou č. 8/98.
Kultura v našem městě MGR. JUDITA ŠPROCHOVÁ — PŘEDSEDKYNĚ KULTURNÍ KOMISE Vážení občané, s přicházejícím rokem 2002 mi dovolte ohlédnout se za kulturními akcemi, které obohatily život v našem městě. Všichni dobře víme, že rok 2001 jsme prožili společně oslavami 750 let trvání našeho města. Již v lednu po novoročním setkání na náměstí se konal Novoroční koncert symfonického orchestru Sdružení hudebníků Příbor. Další akcí byl reprezentační ples města. V květnu proběhla soutěž dětských výtvarných prací Můj sen, sympozium Freudův Příbor, vernisáž výstavy Příbor očima malířů a koncert Scholy Gregoriany Pragensis. V červnu se konal Dětský den s rádiem Čas, již 5. mezinárodní festival dechových hudeb zahájený „metači vlajek“ — skupinou Sbandieratori e Musici. V srpnu se setkali abiturienti Masarykova gymnázia a byl zahájen Den města se svými hlavními oslavami — průvody, slavnostní ceremonií, hudbou, rytíři či představeními šermířů, divadélek a válečných šarvátek. V říjnu se uskutečnilo sympozium Královská a poddanská města a prosinec zakončil oslavy slavnostním svěcením městského praporu za přítomnosti biskupa ostravsko-opavské diecéze Mons. Františka Lobkowicze. Hudebním dárkem, který je ještě v naší živé paměti, byl Vánoční koncert 2001 orchestru V. Hybše. Vedle těchto „hlavních“ akcí se uskutečnily pravidelné koncerty komorní hudby v refektáři muzea, na kterých se nám představili příborští absolventi Janáčkovy konzervatoře, barytonista Sergej Zubkevič — sólista Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, Apollon Quartet Praha se svým jazzovým programem, soubor Fagoti Brunenses, více jak dvě desítky příborských hudebníků, hobojista Dušan Foltýn spolu s trumpetistou Pavlem Hromádkou a varhaníkem Tomášem Thonem a v závěru roku nám byl nabídnut hudební renesanční bonbónek s komorní pěvkyní Jarmilou Chaloupkovou a anglickým loutnistou Brianem Wrightem. V kostele sv. Valentina zazněly mnohé duchovní skladby v podání Ženského pěveckého sboru Bohuslava Martinů, Pěveckého sdružení Kopřivnice či pěveckého sboru Ondráš spolu s orchestry.
MùSTA
P¤ÍBORA 3
První máj patřil cimbálové muzice Hlubina s taneční skupinou, Příborské kulturní léto reprezentovaly akce Pinkfreud a Rockmanie 2001. Září ožilo Dnem otevřených dveří kulturních památek s doprovodným programem — vycházkami s výkladem, vystoupením Dechového orchestru mladých a koncerty v kostelích a rovněž příborskou poutí s koncertem Borovanky a předvečerním Pouťovým karnevalem. Pro děti byla vedle divadelních představení připravena i soutěž „Příborský slavíček“. Tyto všechny kulturní akce byly pořádány městem. Kultura je však tvořena dalšími subjekty: Muzeum v Příboře připravilo několik výstav obrazů, fotografií a dalších druhů umění. Uskutečněny byly přednášky na různá témata. Nemalou měrou přispěly školy se svými akademiemi a komponovanými pořady, Masarykovo gymnázium uspořádalo mj. každoroční majáles, základní umělecká škola připravila koncerty svých žáků. Taktéž Dechový orchestr mladých úspěšně reprezentoval naše město a hrál nejen na domácí půdě, ale i v cizině. Dále je kultura tvořena místními nadšenci — hudebníky. Swingový orchestr B. Pukovce a komorní orchestr Sdružení hudebníků Příbor a dechová hudba Borovanka zahrály na mnoha koncertech. Také Čajovna ve staré kovárně připravila kvalitní programy — např. koncert kytaristy Štěpána Raka, různých hudebních skupin a akce pro děti — naposledy Koleda v čajovně. V Příboře máme fungující a vynikající loutkové divadlo Beránek, které mělo na svém repertoáru několik pohádek. A vskutku tento bohatý výčet není úplný. Jen okrajově se mohu dotknout akcí na koupališti, v restauraci „Neptun“ (koncerty Revival Band Elvis Presley, Jarmila Šuláková aj.) a „Za vodou“ (country večery a taneční zábavy) a dalších. Myslím, že Příbor není mrtvým městem, jak bývá často nazýváno. Samozřejmě se nemůžeme srovnávat s městy, kde fungují kulturní domy a divadla a nabídka kulturního vyžití je mnohem pestřejší. Přesto mi dovolte sdělit jednu zkušenost – v našem městě s osmi tisíci obyvateli žije pouze asi 300 lidí, kteří mají o kulturní dění zájem a naše snažení podporují. Je těžké pozvat sebelepší divadlo či skupinu s vědomím, že přijde jen „hrstka těch nejvěrnějších“. Kultura nežije bez lidí, kulturu tvoří lidé. A protože naše město žije především hudbou, připojuji dvě pozvánky: V sobotu 19. ledna 2002 v 19.00 hodin se uskuteční ve velkém sále Katolického domu v Příboře „Novoroční koncert“ symfonického orchestru Sdružení hudebníků Příbor pod vedením Zdeňka Pukovce. Sólisty budou flétnistka Pavlína Mikešová, trumpetisté Pavel Hromádka a Roman Buchal, klarinetista a saxofonista Roman Volný, fagotista Evald Bartušek a další. V programu zazní mj. předehra k opeře Vilém Tell, Lehká kavalerie, Largo z Novosvětské, Bizetovo Agnus Dei, Španělské capriccio Nikolaje Rimského–Korsakova, Fibichův Poem, Šejkův Obr a Paleček či Handlova Vodní hudba. ❦ Koncert komorní hudby v refektáři muzea bude 8. února 2002 v 19.00 hodin a představí se nám smyčcové kvarteto „Landek Quartet“ ve složení Dora Pukovcová — I. housle, Jiří Rúta — II. housle, Miloš Habusta — viola a Ilona Kučerová — violoncello. V programu zazní skladby F. Míči, W. A. Mozarta, G. Pucciniho a smyčcová kvartet F dur zvaný americký A. Dvořáka. A na závěr bych popřála nám všem dobrý a kulturně bohatý rok 2002. MùSÍâNÍK
70 let s MUDr. Sigmundem Freudem PHDR. LADISLAV POLÁŠEK, CSC. , ZA VÝBOR SSF V PŘÍBOŘE Za sedmdesát let (1931—2001) se uskutečnilo mnoho vzpomínek, odborných konferencí, vědeckých sympozií v Příboře na počest univerzitního profesora MUDr. Sigmunda Freuda, zakladatele psychoanalýzy, příborského rodáka. První setkání se uskutečnilo 25. 10. 1931 u příležitosti 75. narozenin S. Freuda. Letos v r. 2001 u příležitosti 145. výročí jeho narození (6. 5. 1856) probíhalo setkání 18. a 19. 5. 2001, aby uzavřelo sedmdesátileté období uskutečněných vzpomínek Všechna setkání seznamovala veřejnost se životem a dílem světového vědce, zakladatele psychoanalýzy, příborského rodáka. Největší pozornost byla věnována nevědomí jako základu psychoanalýzy a využití poznaných zákonitostí ve prospěch člověka. S. Freud patří k nejvýznamnějším osobnostem města Příbora a severní Moravy. Psychoanalýzu jako vědu propracovával teoreticky, jako metodu vyšetřovací a terapeutickou. K této problematice vydal řadu děl jako Studii o hysterii (1895), je základním dílem ke studiu psychoanalýzy, dále pak Sebeanalýzu (1897) a zejména Výklad snů (1900), ale i Psychopatologii všedního dne (1904) a řadu dalších děl. Po dopracování základních tezí z oboru, přistoupil S. Freud k ustavení Komitátu z nejvěrnějších stoupenců, kteří začali psychoanalýzu uplatňovat v teorii i praxi (E. Jones, S. Ferenczi, D. Rank, H. Sachs, K. Abraham a někteří další). Od r. 1902 se scházeli každou středu. Na těchto setkáních se projednávaly základní otázky psychoanalýzy, sdělovaly se zkušenosti a ujednocovala se stanoviska. Schůzky se staly základem pozdějšího „Mezinárodního psychoanalytického sdružení“. První mezinárodní setkání se uskutečnilo v r. 1908 v Salcburku, kde byly dohodnuty schůzky ve dvouletých obdobích. Už v r. 1910 v Norimberku bylo ustaveno „Mezinárodní psychoanalytické sdružení“ s předsedou L. G. Jungem ze Švýcarska. Kongresy se scházejí pravidelně, funkcionáři se obměňují. Pro nás je důležité, že 38. „Světový kongres o psychoanalýze“, který se konal 28. 7. 1993 v Amsterodamu, udělil našemu významnému badateli prof. MUDr. a PhDr. Josefu Sajnerovi, CSc. „Certifikát“ in memoriam za badatelskou činnost v oboru psychoanalýzy. Ocenění slavnostně předala Městskému muzeu v Příboře Dr. Eva Leible jménem „Mezinárodní psychoanalytické asociace“ 18. 6. 1994. Vyznamenání je ve Freudově síni Městského muzea v Příboře. V Příboře se uskutečnilo mnoho setkání na počest S. Freuda, významného vědce. Nelze všechny akce vyjmenovat. Můžeme jen zdůraznit, že v posledních letech je zvláštní pozornost městem a Společností S. Freuda v Příboře věnována nevědomí, poznávat v něm skryté zákonitosti, které ovlivňují život lidského jedince. Jsou považovány za základ psychoanalýzy. Proto jim už S. Freud, ale i jeho pokračovatelé věnují stálou pozornost. V určitých životních situacích působící zákonitosti vystupují z nevědomí do vědomí a člověk si je uvědomuje. Sny, snění a jejich výklad jsou jednou z cest, umožňující jejich poznání. Z odborných seminářů si jako příklady připomeneme přednášku PhDr. Václava Buriánka z Psychoterapeutického střediska v Praze, který přednášel v Příboře 29. 5. 1997 na téma „Jak rozumět psychoanalyticky“. Ve svém výkladu se zaměřil hlavně na nevědomí. Opíral se o nejnovější poznatky amerického psychoanalytika Lichtenberga, zdůrazňujícího význam empatie, vcíťování se do prožívání a myšlení druhého člověka, do výtvarných a literárních děl jejich tvůrců. Rovněž PhDr. Michal Černoušek, pracovník katedry sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze ve své přednášce 18. 5. 2001 v Příboře na téma „S. Freud — sny, snění“ se zabýval hlubinnou psychologií, navázal na studie S. Freuda o nevě-
MùSTA
P¤ÍBORA 4
domí a snech. Hlavní pozornost zaměřil na zdroje snů a jejich význam pro život člověka. Sny jsou podle autora nejen projevem zdraví jedince, ale plní i svou úlohu při realizaci lidských přání. Zvláštní pozornost si rovněž zaslouží výtvarná soutěž „Můj sen“, s cílem prohloubit u mládeže zájem o život a dílo S. Freuda , zejména v té části psychoanalýzy, která se snům, snění a nevědomí věnuje. Soutěž vznikla z podnětu Společnosti S. Freuda v Příboře v r. 1997 na Novojičínském okrese, letos probíhala 19. 5. 2001 už popáté, od r. 1999 na celostátní úrovni. Vyhodnocení soutěže školní a studující mládeže 19. 5. 200l potvrdilo velký zájem o výtvarnou soutěž „Můj sen“, která má po všech stránkách stále stoupající tendenci. Letos u příležitosti 145. výročí narození S. Freuda uzavíráme sedmdesátileté období vzpomínek, odborných seminářů, vědeckých sympozií v městě, abychom si připomínali, že S. Freud intenzivně studoval nevědomí, ve snaze objevovat v něm působící zákonitosti, které ovlivňují v mnoha směrech náš život. Dosud nejsou prozkoumány všechny cesty pronikající do teto části lidské psychiky, proto výzkumy dále pokračují v celosvětovém měřítku, aby získaných poznatků bylo co nejúčinněji využíváno ve prospěch člověka. Naše vzpomínání uzavírá 70 let různých setkání na počest S. Freuda v Příboře. Společnost S. Freuda však svou činnost neuzavírá, ale bude i dále pokračovat ve své práci, osvojovat si nové poznatky z psychoanalýzy, seznamovat s nimi veřejnost, aby výsledky nových znalostí z psychoanalýzy pronikaly do vědomí stále většího počtu občanů v městě a širokém okolí.
Žákovský kroužek ochránců přírody se zaměřením na včelařství JALUŠKA JOSEF, ČLEN KOMISE PRO PRÁCI S MLÁDEŽÍ PŘI ÚSTŘEDÍ ČSV Žákovský kroužek byl založen v r. 1992. Založil jej tehdejší jednatel a nynější předseda ZO pan Rudolf VIkovič, učitel včelařství. V současné době mu s vedením kroužku pomáhá Josef Jaluška. Maximální počet členů kroužku byl 8. Mnohaletá a poctivá práce přinesla úspěchy. V roce 1998 proběhla v Troubkách nad Bečvou soutěž žákovských včelařských kroužků. Soutěže se zúčastnili i tři členové příborského kroužku. První místo obsadil náš Daniel Vlkovič. V soutěži družstev jsme skončili druzí. V Domu dětí a mládeže Luna Příbor proběhla v r. 1999 soutěž „Zlatá včela“. Z 25 soutěžících obsadil první místo Daniel Vlkovič. Na druhém místě skončil taky náš Michal Šimíček z Trnávky. V soutěži družstev jsme skončili na prvním místě. V r. 2000 jsme ve stejné soutěži severomoravské oblasti obsadili opět první místo. Tentokrát vyhrál Michal Šimíček. Soutěž družstev jsme vyhráli. Každá soutěž je rozdělena do pěti oblastí — obsáhlý test, praktická část, pomůcky a nářadí, obšírná botanika a mikroskopování. Při soutěži v roce 1999 jsme navštívili včelařský dům v Chlebovicích se skansenem, kde proběhla jedna část soutěže, a to „včelařské pomůcky“. Na druhý den jsme soutěžící provedli Štramberkem, kde si prohlédli kamenolom, jeskyni Šipku a Trúbu. V roce 2000 jsme navštívili včelařskou výzkumnou stanici v Zubří, kde Ing. Čermák pro děti uspořádal soutěž ve včelařských pomůckách. Na druhý den děti navštívily Technické museum v Kopřivnici. V červnu 2000 proběhlo Ústřední kolo žákovských kroužků v Nasavrkách. Každá oblast vyslala tři nejlepší ze soutěží krajských kol. Zúčastnilo se 25 nejlepších. V této republikové sou-
těži získal první místo náš Michal Šimíček z Trnávky. Je to veliký úspěch, dobře nás reprezentoval a je to výsledek jeho svědomité přípravy a práce vedoucích. Soutěž to byla náročná. První místo získal zaslouženě, mohu to potvrdit, byl jsem členem zkušební poroty. Soutěže probíhaly i v roce 2001, o tom však již následující článek. Soutěže zde v Příboře organizačně zajišťoval i Rudolf Vlkovič a Josef Jaluška. Mrzí nás, že žáci v kroužku zestárli a nové mladé nemůžeme získat. Chybí nám podpora a pomoc škol a pedagogů. Kantoři přitom byli vždy hybnou pákou a organizátory nejen ve včelařství.
Mladí reprezentanti našeho kraje JOSEF JALUŠKA, ČLEN KOMISE PRO PRÁCI S MLÁDEŽÍ PŘI ÚSTŘEDÍ ČSV (Uveřejněno se zpožděním a bez jazykové úpravy.) Na úvod menší informaci. Český svaz včelařů pečuje o svůj dorost, včelaři organizují a zajišťují žákovské kroužky mládeže „Ochránců přírody“ se zaměřením na včelařství, v ČR je evidováno okolo 70 kroužků. Aktivních je přes 50 a zúčastňují se každoročně oblastních (krajských) soutěží. Každý sudý rok je republiková soutěž v Nasavrkách u Chrudimi. Republikové soutěže se zúčastní tři nejlepší z každého kraje, každý lichý rok je organizována mezistátní soutěž střídavě v ČR a SR. Této mezistátní soutěže se zúčastní z každého kraje tři nejlepší, kteří v kraji zvítězili v lichém roce. Loňské mezinárodní setkání a soutěž se uskutečnila ve dnech 22.—26. června 2001. Na Slovensko odjelo 21 žáků ze sedmi krajů a 7 dospělých jako doprovod, organizátoři a rozhodčí. Včelaři dále připravují na rok 2002 již třetí ročník „Letní školy mladých včelařů“ v Nasavrkách v trvání dvou týdnů. V r. 200l se jí zúčastnilo 20 dětí ve věku 9—17 let. Nabídnuta je i účast skupince dětí ze SR. Včelaři dále opět připravují „Korespondenční soutěž 2002“. Bude v ní 4krát 10 otázek. Po deseti otázkách dodají i zahrádkáři, rybáři a myslivci. Otázky budou zveřejněny v zájmových časopisech, prostřednictvím internetu a cestou ministerstva školství do škol. Vyhlášení vítězů bude opět na výstavě Natura Viva 2002 v Lysé nad Labem. Pro vítěze včelaři uvolňují finanční prostředky ve výši 1500 Kč. Na mnoha školách proběhly soutěže „Čím je mi prospěšná včela“ a podobné akce za účasti žáků i pedagogů. Jen v okolí Chrudimi se zapojilo 21 škol a dále bylo vyhodnoceno 184 samostatných prací. Podobné akce proběhly v Mostě a jinde. A nyní k našim mladým representantům. Soutěž a setkání na Slovensku se uskutečnily nedaleko Bratislavy, na Včelárské pasece v Králové u Sence. Uvítání a zahájení provedl prof. RNDr. Jozef Čižmárik, CSc. Praktická část proběhla v okolí Modré u Pezinku. Obsah soutěže byl podobný jako u nás, jen chyběla práce s mikroskopem a test. Žádný z našich účastníků ostudu neudělal. Vyplatila se vysoká náročnost soutěže u nás. Naše soutěžící nic nepřekvapilo. V DDM LUNA Příbor bylo 87 otázek z botaniky a 33 otázek z praxe a pomůcek a další. Naše soutěž byla zaměřena i na faunu na Slovensku a tamní podmínky včelaření. Konečné hodnocení je radostné pro náš kraj. Vítězné družstvo bylo ve složení: Žák Surga David z kroužku Kopřivnice, Daněk Jan z kroužku Valašské Meziříčí a „tahoun“ družstva náš Michal Šimíček z Trnávky, nyní žák zdejšího gymnázia. Jen pro osvěžení. V roce byl v krajské soutěži druhý, v r. 2000 a 2001 byl první. Na poslední naší republikové soutěži obsadil první místo. K úspěchům tímto všem blahopřejeme.
MĚSÍČNÍK MĚSTA PŘÍBORA 5
Program byl bohatý. Účastníci zhlédli obrovské inženýrské dílo na Dunaji — stupeň Gabčíkovo. Dvě mohutné sypané hráze v rovinách Žitného ostrova, obrovskou masu vody a zdymadla v činnosti. Výklad byl zaměřen na výrobu levné a hlavně čisté energie. Procházka historickým centrem Bratislavy od Michalské brány k nábřeží Dunaje, pohled z lodi na hlavní město Slovenska, pak následoval výstup na Bratislavský hrad, kde byl krásný rozhled a pohled na soutok řek Moravy a Dunaje pod Děvínem. Příjemné osvěžení ve vodě termálního koupaliště ve Sládkovičově bylo dětmi přivítáno. Nezapomenou na bratislavský most přes Dunaj a ani na hodnotnou přednášku a besedu s lesákem lesoparku „Harmona“. Na Děvíně pak zhlédli soutěž nejlepších skupin mažoretek ze SR. Byla to krásná podívaná a pastva pro oči. Poslední setkání na Slovensku přineslo nejen srovnání úrovně mladých včelařů obou zemí, ale ukázalo, že oba národy mají k sobě stále blízko. Legrace byla, když mladí některým „cizím“ slovům nerozuměli. Musíme se připravit na stejné mezinárodní setkání u nás v r. 2003. Ve dnech 7.—10. června 2001 probíhalo v Polsku První evropské setkání mladých včelařů v Pulawách a okolí. Zúčastnili se hlavně Švédové, Bělorusové, Ukrajinci a omezeně Češi. Zápisné bylo ve stovkách USA dolarů. Šlo o hodnotné akce a včasnou připravenost na vstup do EU. Co ještě dodat? Před několika roky proběhlo setkání zástupců pěti ministerstev u nás s programem „Práce s mládeží“. Zhodnotila se situace a přijatá opatření byla směrována na komplexní přiblížení se k mládeži a umožnit jim správné vyžití, seberealizaci a uspokojení. Zaměřit se proti kriminalitě, drogám, vandalství a jiným jevům. Působit všemi směry v součinnosti škol, rodin, masových organizací, DDM, atd., atd. Vést mladé k získání zdravého sebevědomí, zdravé ctižádosti, citové výchově, vztahu k přírodě a kolektivu aj. Teorie se musí snoubit s praxí. Byly vyzvány společenské organizace ke spolupráci. Včelaři se přihlásili mezi prvními a ustavili desetičlennou komisi. Jsou v ní jednatel a místopředseda svazu, vedoucí odboru Min. školství (včelař) a zástupci z aktivních krajů. Naší snahou je nejen udržet úroveň, ale zvednout laťku. Bojovat s apatií a bezradností mladých jedinců nebude snadné, ale není beznadějné. Musíme je připravit i na zdolávání potíží i nějakou tu stresovou situaci při řešení problémů.
(Děti pro mír) ještě děti ze Slovenska (4), z Bosny (4) a Kanady (15). Po dobu pobytu v Norsku (6.—12. prosince) navštívily tyto děti české velvyslanectví, kanadskou ambasádu, budovu Parlamentu, zazpívaly i na vánočním večírku jedné z tamních firem a ve zbytku času, kterého podle vyprávění moc neměly, uviděly jeden z mnoha norských fjordů a skokanský můstek Holmenkollen. Nejen nezapomenutelný zážitek z první cesty letadlem, ale i samotné vystoupení na koncertě, kde si děti zazpívaly jako doprovodný sbor s členem legendární skupiny Beatles P. McCartneym, Anastácií, Wyclef Jeanem, Russellem Crowem, to vše by Petra neprožila, kdyby se nenašli i další sponzoři, kteří na tuto cestu přispěli. Touto cestou jim všem děkujeme.
V souladu s nařízením města Příbor č. 2/2001 o stanovení spádových obvodů základních škol se uskuteční
ZÁPIS do 1. ročníku základních škol
NPOR. LOMA JIČÍNSKÁ pro školní rok 2002/2003, který se bude konat na základních školách dne 8. února 2002 — od 13.30 do 18.00 hodin K zápisu se dostaví rodiče s dětmi: narozenými od 1. 9. 1995 do 31. 8. 1996 s odloženou školní docházkou z r. 2001 Na žádost rodiče (zákonného zástupce) může být zapsáno i dítě narozené v termínu od 1. 9. 1996 do 31. 12. 1996 U zápisu předložte: — rodný list dítěte Nařízení města o spádových obvodech bude vyvěšeno na informační tabuli MěÚ a na školách Městský úřad Příbor
Okresní kolo ve stolním tenisu žáků ZŠ
Poděkování
MGR. LADISLAVA SVĚTLÍKOVÁ, ZŠ NPOR. LOMA PŘÍBOR
RODIČE PETRY KLIMENTOVÉ Po prvním telefonickém rozhovoru s panem ředitelem Mgr. Jánem Drtilem jsme stáli před rozhodnutím, zda naše dcera Petra pojede do Norska. Samozřejmě nás velmi potěšilo, že byla vybrána jako jedna z dalších 14 dětí z Čech a Moravy, které se měly zúčastnit slavnostního koncertu při příležitosti stého výročí udělování Nobelovy ceny míru v norském městě Oslo, ale zarazila nás částka, kterou jsme měli zaplatit. Pan ředitel ihned vytušil, že by to mohl být jeden z důvodů, proč bychom s tím nesouhlasili, a tak nabídl, že nám spolu s ostatními členy učitelského sboru pomohou najít sponzory. O to více nás mrzelo, že díky médiím se naše město Příbor včetně pana starosty Ing. Milana Strakoše dostalo do prekérní situace právě v souvislosti s poskytnutím příspěvku pro naši dceru. Škoda jen, že se lidé již nedozvěděli, jak to opravdu bylo. Jsme však rádi, že všechno dobře dopadlo, že město Petře příspěvek poskytlo a mohla vystupovat 11. prosince 2001 na slavnostním koncertě v hlavním městě Norska (v hale OSLOSPECTRUM). Kromě již uváděných 14 dětí z Čech a Moravy vystupovaly na koncertě pod společným názvem „Children for peace“
Ve středu 19. 12. 2001 se na ZŠ Npor. Loma Příbor konalo okresní kolo stolního tenisu žáků a žákyň ZŠ. Turnaje se zúčastnilo 98 dětí z 11 základních škol (ZŠ Kopřivnice dr. M. Horákové, ZŠ Kopřivnice náměstí, ZŠ Spálov, ZŠ Hodslavice, ZŠ Kopřivnice sv. Zdislavy, ZŠ Odry Pohořská, ZŠ Kopřivnice 17. listopadu, ZŠ Příbor Jičínská, ZŠ Fulnek Komenského, ZŠ Starý Jičín, ZŠ Příbor Npor. Loma). Kategorie družstev: mladší žákyně (5 škol): 1. místo 2. místo 3. místo mladší žáci (6 škol): 1. místo 2. místo 3. místo starší žákyně (5 škol): 1. místo 2. místo 3. místo
MùSÍâNÍK MùSTA P¤ÍBORA 6
ZŠ Spálov ZŠ Starý Jičín ZŠ Příbor Jičínská ZŠ Kopřivnice sv. Zdislavy ZŠ Příbor Npor. Loma ZŠ Starý Jičín ZŠ Příbor Npor. Loma ZŠ Kopřivnice sv. Zdislavy ZŠ Kopřivnice 17. listopadu
starší žáci (10 škol): 1. místo 2. místo 3. místo
ZŠ Fulnek Komenského ZŠ Kopřivnice sv. Zdislavy ZŠ Odry Pohořská
Kategorie jednotlivců: mladší žákyně (16 žákyň): 1. místo Hana Zelcová (ZŠ Spálov) 2. místo Eva Maršálkova (ZŠ Spálov) 3. místo Zuzana Kyprová (ZŠ Kopřivnice 17. listopadu) mladší žáci (28 žáků): 1. místo Tomáš Kypr (ZŠ Kopřivnice 17. listopadu) 2. místo Lukáš Filip (ZŠ Příbor Npor. Loma) 3. místo Tomáš Kubík (ZŠ Odry Pohořská) starší žákyně (15 žákyň): l. místo Barbora Šamajová (ZŠ Příbor Npor. Loma) 2. místo Eva Lípová (ZŠ Kopřivnice dr. M. Horákové) 3. místo Martina Chlapíková (ZŠ Starý Jičín) starší žáci (39 žáků): 1. místo Lukáš Jurča (ZŠ Fulnek Komenského) 2. místo Pavel Stoklasa (ZŠ Fulnek Komenského) 3. místo Tomáš Jurča (ZŠ Fulnek Komenského) Pořadatelé děkují všem školám za účast v turnaji a doprovázejícím učitelům za pomoc při organizaci. Poděkování patří také firmám Alpisport, Drogerie Jana, Elkol, JAAL a RICCO, které tento turnaj sponzorovaly, za pěkné ceny pro vítěze. Dále bychom chtěli poděkovat za zapůjčení hracích stolů těmto organizacím: ZvŠ Příbor, DDM Luna Příbor, BAV klub Příbor, OÚ Mošnov, Školní družina při ZŠ Jičínská.
„Jak Příbor vařil pivo“ JUDR. STANISLAV PODŽORNÝ (Pokračování z listopadového čísla Měsíčníku) V roce 1534 figuruje v městských knihách jakýsi Jan Pivovarčí jako člen městské rady. Jednalo se podle tehdejších zvyků o přezdívku. V roce 1537 pořizuje si město poprvé vodovod. Docela obyčejný, jak bylo tehdy zvykem. Z rybníčku v blízkosti dnešního kopce Šibeňáku vede modřínovými trubkami vodu podél cesty do cisterny postavené v centru, někde, kde buď stojí, nebo postaví pivovar. Rybníček později vyzdí, trubky bude vyměňovat, cisternu, dřevěný městský vodojem zvětší, bude jej opravovat a čistit. Z říční vody se pivo vařit nedá a čerpat tolik vody ze studny je namáhavé. Organizace Prvním dokladem, že příborští vaří nebo chtějí vařit pivo, je privilegium biskupa Marka Khuena z roku 1555. Některé jeho, právě pro tento problém důležité části, jsou poněkud zkomolené. Přesto z něho, jak se domnívám, můžeme vyčíst, samozřejmě v souvislosti s tím, co jsme se dověděli o technologii výroby piva, řadu poznatků: příborští již pivo vaří a šenkují — doklad o tom, že k tomu mají právo, ztratili pro svou nepořádnost — privilegium jim pomůže k rozvoji živnosti a města — měly by tam být stanoveny zásady pro vypracování pořadníku — počet šenkovních domů nedosahuje tehdy ani 20
— biskup stanoví, že při zpracování pořadníku neboli „pořádky“ je nutné dodržet zásady: — šenkovní dům nesmí vařit více piva než 2 vary starého a dva vary bílého — minimální doba obou druhů kvašení musí být zachována — mezi vyšenkováním starého a vařením nového musí uplynout nejméně 4 neděle — nesmí být upřednostňování bohatí na úkor chudých. Za povolení tohoto práva určuje městu biskup poplatek ve výši 8 moravských zlatých po 10 bílých groších a groš po 7 penězích bílých. Šenkýři se spojili v jakési neformální společenstvo. Poprvé po vydání biskupova privilegia se schází v roce 1561, druhou neděli po sv. Martinu, tedy koncem listopadu. Usnáší se, že pokud šenkýř nemůže své pořádky využít, musí ji pustit jinému, jinak zaplatí 30 grošů jako pokutu. Příště může vařit teprve po zaplacení kopy, tedy 60 grošů. Usnesení má zřejmě vést měšťany k tomu, aby nevařili více piva, než si troufnou podle zásad pořadníku vyšenkovat a také zabránit častým změnám pořadníku. V tomtéž roce nalézáme v městských knihách záznam o prodeji individuální sladovny. Těchto záznamů je v různých gruntovnicích a knihách svatebních smluv více a všechny svědčí o tom, že měšťané si chodili do pivovaru pivo jen uvařit, přinesli slad, chmel, dříví. Sládek, který jim jistě přicházel slad udělat, nebo pomoci udělat do jejich sladoven, jim v pivovaře sladinu uvařil a mladinu, pivo stočil do kvasné kádě a pak do sudů, zač dostal od měšťana odměnu přímo, stejně jako pomocníci, případně nádeníci. Za užívání pivovaru vybíral městský úředník, tzv. pivovarní hospodář, zvláštní poplatek. V roce 1563 pak šenkýři určují tuto odměnu sládkovi i noškám v pivovaře na 2 groše za 2 maldry tj. za 20 čtvrtí uvařeného piva. Měšťan nesmí vařit starých piv víc než 2 vary a pokud další pořádku koupí od jiného, je povinen nechat pivo vykvasit i vyšenkovat v jeho domě. Když tyto zásady nedodrží, zaplatí obci pokutu 2 kopy grošů. Jestliže nevyčistí pánev od mláta, nebo ji připálí při vaření, stojí ho to 6 grošů. Na to dohlídnou sládek a pivovarní hospodář. Míry: Zde se zastavíme a povíme si něco o starých mírách. Víme, že tehdy neexistoval dekadický systém, vyjma snad počítání času. Myslím let a století. Pro určování vzájemných podílů a násobků platila, jak nám říkají historici čísla magická jako 2, 3, 7, ale, když se na to podíváme blíže, zjistíme, že se jedná vlastně o prvočísla, našel jsem i číslo 13 a 17. Musil jsem se poučit v různých naučných slovnících, starších i nových, českých i cizojazyčných a v jiné moudré literatuře. Najednou jsem si uvědomil, že jsem v Příboře a že právě probíhá rok 1563. Najednou jsem si uvědomil, že ten, kdo napsal, že když věci chápeme jako izolované, pevné, strnulé, jednou provždy dané, které je nutné posuzovat jednu po druhé a bez druhé, zapleteme se do neřešitelných rozporů, protože pro věci jednotlivé zapomínáme na jejich souvislosti, pro jejich bytí na jejich vznikání a zanikání, pro jejich klid na jejich pohyb, že pro samé stromy nevidíme les, měl v plném rozsahu pravdu. Začal jsem tedy tu moudrou literaturu porovnávat s prameny příborského archivu. Nebudu zde uvádět velikosti jednotlivých dutých měr, převedené na litry, zvlášť ty, kterými se měřilo obilí a ty, kterými se měřily tekutiny podle jednotlivých zemí, nebudu zde uvádět také názvy těchto měr. Není to předmětem přednášky a v průběhu let se stalo, že vyšší a nižší většinou ani na sebe nenavazují. Připadal jsem si, jako když sedím nad křížovkou, strašně moc jsem počítal a postupoval jsem jednak metodou srovnávání s prameny, s cenami jedno-
MùSÍâNÍK MùSTA P¤ÍBORA 7
tlivých jednotek ve stejném období a byl jsem strašně šťastný, když jsem třeba až na konci objevil provázanost s jinou soustavou, která na první pohled s tou mou nijak nesouvisela. Strašně mně mýlilo, že míry v pramenech a v moudrých knihách se jmenovaly jinak, nebo, když třeba osmina, achtel, nebyla osminou, ale dvojnásobkem něčeho, čeho měla být osminou, a osminou byla něčeho úplně jiného, než jsem se původně domníval. Nebudu vás tím tedy unavovat a řeknu vám. k čemu jsem pro Příbor došel. Sine erore et omisione, tj. jak říkají latiníci, jestli někdo přijde na něco jiného, dobře mu tak. Pro obilí i tekutiny používal Příbor základní jednotky stejné a byly jimi „maldr“. Pokud se tyká jejich velikosti, jsou maldry různé v jednotlivých zemích. Jestliže jsem se nakonec rozhodl pro saský, nebylo to z nějaké sympatie, ale na základě desítek a stovek propočtů a srovnávání. Má 1247,8 l, což jsem si, budiž mi to prominuto, zaokrouhlil na 1248 l. Jestliže, jak je uvedeno v usnesení šenkýřů, 2 maldry tekutiny mají 20 čtvrtí, musel jsem tedy tuto hodnotu dělit dvaceti a dostal jsem číslo 124,8 l, což je a také má být 4/3 staročeského korce, nebo kořce, nebo strychu o 46,8 l. Jestliže je však také něčeho čtvrtí, musí zde být něco, čeho čtvrtí je. Zjistil jsem si, že existovala také stará míra, které se říkalo „bečka“, tak jsem si spočítal, že příborská bečka měla 499,2 l, tj. 2/5 maldru, nebo chcete-li 5 hl. Desetina maldru nebo chcete-li dvacetina 2 maldrů, jedna čtvrť, byla tedy čtvrtí bečky. V pramenech jsem se setkal také s termínem achtel. Ze srovnání cen obou jednotek jsem si vypočítal, že to musela byt 2 vědra, nebo jedna „čtvrť“, o které jsme mluvili z usnesení šenkýřů. Čeho to všem byla osmina. Zjistil jsem, že existovaly i tzv. kufy. Příborská kufa měla 8 achtelů a 998,4 l tedy 10 hl, 4 bečky po 2 achtelích nebo 2 bečky po 2 čtvrtích. Představovala také 2/5 varu. Bečka po 2 achtelích byla také dávána tovaryšům všech cechů na konci masopustu, aby hlásili dobře oheň, k vnitřnímu užití. Čtvrť této bečky pak bylo 124,8 l a měřice 62,4 l, vědro pak 56,6 l. Dělíme-li objem měřice osmi, dostaneme objem konve 7,8 l. A když z ní načepujeme 4 čtvrtě (znovu tento termín), načepovali jsme vlastně 4 pinty po 1,95 l a zjistíme, že v moudrých knihách se skutečně hovoří o jednotce 1,95 l jako o pinetě. Jestliže konev dělíme šesti, dostaneme příborský máz v hodnotě 1,3 l. Současně zjistíme, že saský, či chcete-li příborský maldr měl 960 mázů. Když toto číslo dělíme osmi, obdržíme 120. 120 pak můžeme dělit čtyřmi nebo třemi a jsme u Ottova naučného slovníku, ale s různým obsahem pro saský a rakouský máz, než který jsem vypočítal pro příborský. Když příborský máz dělíme čtyřmi, dostaneme žejdlík, vzpomínky našeho mládí. U měr na příborské obilí je to ovšem jiné. Ze soupisů desátků z roku 1614 jsem si vypočítal, že 1 maldr měl 12 čtvrtí (nezjistil jsem čeho), jedna čtvrť 4 věrtele a věrtel 4 měrky. Měl-li věrtel z českého kořce 13,4 l, měl příborský 26 l, nebo příborský maldr pro obilí na počátku 17. století byl menší. Změna odbytu V roce 1562 se konala ještě jedna schůze šenkýřů, o které jsem prozatím nemluvil, protože se týkala vína. Pro vaření a odbyt příborského piva měla velký význam tím, že se jí zúčastnil hukvaldský hejtman Jaroš Syrakovský z Pierkova, pán nad Rychalticemi, který schůzi nenavštívil jistě jen náhodou, protože v roce 1570 koupil nástupce biskupa Marka, Vilém Prusinovský, od jeho potomků Rychaltice i s pivovarem. Příborští se o jeho úmyslu postavit pivovar jistě museli dovědět, protože z dalšího Markova privilegia z roku 1564 jsou zřejmé dvě věci. Stavební rozmach města a starost o zajištění odbytu piva. Nemluví se v něm sice o 4 varech na jeden dům, MùSÍâNÍK
ale o právu vařit a čepovat pivo ve 44 domech, o právu vařit piva stará i bílá a o stanovení obcí pro odbyt piva. Byla jim, totiž šenkýřům příborským, přidělena Skotnice, Lhotka, Sklenov a polovice Závišic. Druhá nepatřila biskupovi. Byly to obce, pro které byl Příbor příslušný právním naučením. Za to si Marek vymínil 12 bílých grošů na jeden dům, tedy 17 zlatých a 18 grošů bílých celkem. Musil vědět také o záměru svého hejtmana, protože v závěru privilegia říká, že pokud postaví pivovar na Hukvaldech, vrátí se vše k původnímu stavu. To ovšem vzhledem k výstavbě nových domů nešlo. Proto, když pivovar roku 1567 byl postaven, provádí nástupce Markův, biskup Vilém Prusinovský, novou rajonizaci a místo Tiché, Kozlovic, Sklenova, Myslíku a Lhotky přiděluje Příboru Vlčovice, Lichnov, Drnholec a Bordovice. Současně stanoví postih fojtů jednotlivých vesnic v případě, že by Příbor pivo měl a oni brali jinde, nebo nevraceli sudy, jednou českou kopou grošů a vězením na Hukvaldech. Úplaty vrchnosti V 80. letech začíná pro Příbor ve výrobě a odbytu piva být poněkud dusno. Usnesení šenkýřů vypouští z pivní pořádky prvních 6 domů a zakazuje vařit piva bílá. Nevíme, zda to byly pouze otázka kapacity nebo také odbytu a nedostatku surovin. V roce 1585 snižuje biskup Pavlovský možnost šenkovat víno ze 12 dnů na 11 dnů v roce pro jednoho měšťana. Jeho bratr, Valentin, toto však pokládá za zvýšení počtu měšťanů, kterým je umožněno šenkovat víno z 30 na 33 (měli bychom si představit, že tolik bylo ve skutečnosti v Příboře šenkýřů, a že 44 domů byl vlastně cíl). Toto zvýšení pokládá tedy za výhodu a z prvého městského účtu, který se dochoval, vidíme, že Valentin přesně, lidově bychom řekli na kvintlík, tuto výhodu spolu se znehodnocením měny promítl do povinnosti platit. Příbor tedy v roce 1591 podle záznamu městského písaře musí biskupské pokladně s přihlédnutím ke znehodnocení zlatého i groše a k údajnému zvýhodnění města zvýšeným počtem měšťanů, kterým bylo umožněno šenkovat víno a zřejmě i vařit pivo, odvést přesně tolik, kolik stanovil biskup Marek pro 44 domů, totiž v přepočtu 19 slezských zlatých 28 grošů. Kardinál Dietrichštejn v roce 1611 po dohodě s městem ponechává si pouze plat Markův určený v roce 1555 tj. 8 zlatých a zbytek platí město nadále faráři. Odměny zaměstnancům Roky 1606—1607 nám říkají, jak v nových měnových, technologických i životních podmínkách se mění odměny zaměstnanců pivovarů. Šenkýři se usnesli, že budou platit sládkovi od starého piva 27 grošů, od bílého 20 grošů, jeho pomocníku stejně, nošce (zde je vidět, že nádenické práce dělaly ženy) 12 grošů. Jídlo se ovšem nesmí dávat mužům, a ženám ani pivo lehké. Měšťané zaplatí jinak pokutu 60 grošů a zaměstnanci, kdyby jídlo a pití vyžadovali, nedostanou odměnu. Za naložení piva ze spilky na vůz zaplatí ten, kdo vařil, 3 bílé groše, ten, pro koho se vařilo, také 3 bílé groše. Při dodávce piva ze sklepa do sklepa 6 grošů, na vesnici se nesmí složit pivo bez souhlasu fojta. Vaření piva v 17. století O osudech vaření piva v 17. století nám podává zprávu 25 městských účetních knih. Tyto záznamy hovoří o vztahu šenkýřů a obce, stavbách a opravách pivovarů, sbírkách šenkýřů, způsobu placení poplatku biskupské pokladně, pokutách za nedodržení měr, deputátu městských tovaryšů, o vaření piva městem, změnách technologie, potravinové dani, cenách a množství potřebných surovin, výnosu z várky i ná-
MùSTA
P¤ÍBORA 8
kladech nutných k jejímu uvaření, cenách piva. Za záznamy vidíme jednotu i rozpory zájmů měšťanů, obce, biskupské správy a státu. Rovněž se v nich projevují vlivy a důsledky 30leté války, mansfeldského vpádu, vypálení města Švédy, přípravy obrany Hukvald, ale také tříleté švédské okupace, jak přímé v létech 1646 a 1647, tak z Fulneku v roce 1648 a 1649, nenasytného státu v druhé polovině 17. století a konečně posledního zřízení pivovaru na Hukvaldech (v Rychalticích) v době organizace druhého velkostatku za kardinála Dietrichštejna. Doba přinášela rozvoj soukenictví spolu s úpadkem pivovarnictví, všechno zamíchala, aby přinášela nová východiska. Měna Už jsme mluvili také dost o penězích, a proto mi dovolte odbočku do měnové oblasti. Nemíním vás zatěžovat výkladem o vývoji mincovnictví v 16. a 17. století, nepochybuji o tom, že numismatické příručky zachytily vše o jednotlivých mincích, jejich ražbách, místech, kde se razily. I o tom, kdo je razil, podle instrukce jakého panovníka a kterého roku se razily, jakou měly váhu, zrno a jak se přepočetly na nižší a vyšší jednotky. My víme, že mnohé mince ražené v různých létech platily v různých místech vedle sebe, a že se tak jako nyní nestahovaly. Přesto si však městské účetnictví vynutilo, že bylo nutno sáhnout po nějakém systému jednotném. Jednalo se hlavně o skutečnost, že obec fungovala současně ve značném rozsahu jako správce různých hotovostí, například fundací, sirotčích peněz, gruntovních peněz, tj. peněz z prodaných majetků, kde prozatím příjemci, tedy hlavně dědici nebyli dosažitelní, nebo nemohli pro svůj věk sami s penězi hospodařit, a také jako kampelička. Všechny ostatní peněžní systémy se pak na systém obvyklý v obci přepočítávaly. Zlatý biskupa Marka měl obsah stříbra, tj. váhu násobenou zrnem, neboli ryzostí, 25,89234 g, a měl 30 bílých grošů s obsahem stříbra 0,84611 g. Groš se pak dělil na 7 peněz bílých se stříbrným obsahem 0,119808 g, nebo na 14 malých penízů s obsahem stříbra 0,05934 g, kterým se také říkalo feniky nebo haléře. Tento peněžní systém, který byl od roku 1547 ražen v Jáchymově, se v českých mincovnách udržel v podstatě do roku 1573, kdy Maxmilián II. uvádí v českých mincovnách nový ražební systém o stejném přepočtu na bílé groše a bílé a malé peníze. Přitom ponechává hodnotu groše, kterému se mimochodem v roce 1547 říká „pražský redukovaný“ a malého peníze nezměněnou, hodnoty zlatého a bílého peníze nepatrně snižuje. Systém přepočtu ponechává nezměněný, ale současným zavedením přepočtu zlatého také na 70 krejcarů vytváří předpoklad pro zavedení systému nového, kdy se tento zlatý začíná dělit na 35 grošů (samozřejmě s přepočtenou hodnotou) a groš na 6 denárů a jejich poloviny. Tyto pak dostávají charakter haléře, takže groš má 12 haléřů. Tento systém se však ve Slezsku a ani na Příborsku neuchytil, neuchytil se ani systém mincí ražených přímo ve slezských mincovnách. Naproti tomu se však v knihách majetkových převodů i svatebních smluv a pak v městských účetních knihách koncem 16. století začíná používat tzv. „slezský zlatý“, na který se všechny berné mince a tedy samozřejmě též moravský zlatý, teď už o 35 groších, přepočítává, v 17. století již zásadně. Jedná se vlastně o říšský tolar s obsahem 25,98 g stříbra. Tento obsah stříbra je pak v roce 1582 snížen na 25,2175 g a úměrně tomu je devalvován i groš, jehož přepočet na krejcary se pak na území římské říše německého národa postupně měnil. Ale v době, kdy jejich počet činil 72, tedy 36 grošů, si jich přivlastnily také některé oblasti ve Slezsku a nevíme proč i Příborsko. Tolaru se pak říkalo dále zlatý, postupně florén nebo rýnský. Mimochodem hukvaldské panství, jak
z městských účetních knih vyplývá, se nikdy nepokládalo za Moravu. Tím není řečeno, že se pokládalo za Slezsko, ale za součást biskupských statků olomouckého biskupa, knížete, hraběte královské kaple a přímého leníka českého krále a koruny. Přepočtem na slezský zlatý o 36 groších, každý o 6 denárech a každý denár o dvou halířích, či jiných dílech, neotřásly ani změny v mincovnictví na počátku 30leté války, ani mincovní kalada (řekněme katastrofa) koncem 30. let 17. století. Po návratu stability byly prostě míšky s hotovostmi nebo pohledávkami věřitelů a sirotků přepočteny znovu na hodnotné slezské zlaté a groše. Na slezský zlatý se provádí přepočet vlastně až do konce století, i když v druhé jeho polovině začal převládat tzv. říšský zlatník o obsahu 22,91 gramů stříbra a 60 krejcarech. Jedním slezským grošem byly prostě 2 krejcary a do zlatého se jich vešlo 72. Co kolik stálo? V městských knihách se většinou mluví o platbách za zhotovení nějaké věci nebo za služby. Pokud se uvádějí platby za potraviny, neuvádí se jednotky množství. Ale hlavně: Ceny se vyvíjely v souvislosti se zákonem nabídky a poptávky a změnami v měnovém systému. Hospodaření probíhalo v jiném čase a prostoru. Uvedu jen několik cen z roku 1591: Za máz piva dala obec 1 groš 3/4 denáru, máz vína stal 4 groše, posel na Hukvaldy dostal 1 groš, do Kroměříže 14 grošů, zhotovení stolu do radnice stálo 1 zlatý 8 grošů, za obecního kance obec zaplatila 24 groše, za obecního vola 2 zlaté 33 grošů. Vidíte, že porovnáváme nesrovnatelné, Ceny podléhaly prostě jiným zákonům a samozřejmě měly vlastní, době a místu přiměřenou logiku. 17. století 17. století můžeme z hlediska vaření piva a vztahu šenkýřů k obci rozdělit zhruba do tří stejných období. V prvém, které trvá zhruba do poloviny 30. let, si šenkýři dělají slad ve vlastních sladovnách, možná za pomoci sládka, pak ho donesou do městského pivovaru spolu se dřevem, pivovarní zaměstnanci jim pivo uvaří, provedou zralé kvašení, stáhnou do sudů a naloží na vůz, eventuelně pomohou složit do sklepa. Podle přibližných výpočtů platí městskému hospodáři za použití pivovaru 4 groše a 3 denáry. Zaměstnancům pivovaru dává odměnu šenkýř, jakou jsem již uváděl. Poplatky za použití pivovaru stačí právě na jeho běžnou údržbu a odměnu městskému hospodáři. Příspěvek na každý jeden dům šenkýřů, určený biskupem, je součástí celkových sbírek, které od měšťanů město vybírá. Samo platí na Hukvaldy původní Markův příspěvek, zbytek dává faráři. Po mansfeldském vpádu v roce 1628 a 1633 doplatili měšťané městu na opravu pivovaru celkem 160 zlatých. Druhé období se vyznačuje tím, že měšťané mají vlastní kasu, pivovar si spravují sami a víme o nich jedině to, že systém placení a odvodu do biskupské pokladny je stejný. Třetí období začíná pro Příbor a jeho šenkýře vesele. Když nastoupil do funkce olomouckého biskup, kardinál Lichtenstein, zřídil na Hukvaldech pivovar. Vzal si za záminku, že Příbor koupil druhý obecní mlýn a položil příborským nůž na krk. Buď mlýn, který bez jeho vědomí koupili, pustí, nebo jim zruší povinnost přidělených obcí brát z Příbora pivo. Příborští mlýn pustili (v městském účetnictví se nevyskytuje), ale o zajištěný odbyt piva via fakti, nebo jak se říká, suchou cestou, přišli. Lichtensteinův nástupce v roce 1713, kdy příborským potvrzuje předešlá privilegia, výslovně píše, že toto potvrzení nesmí v žádném případě poškodit odbyt piva z pivovaru, který jeho předchůdce na Hukvaldech (tentokrát skutečně už na Hukvaldech) zřídil. K hukvaldskému pivovaru se přibližně v téže době připoju-
MùSÍâNÍK MùSTA P¤ÍBORA 9
je další morová rána, a to zavedení tzv. akcízu, tj. potravinové daně. Něco podobného, tzv. pobečovné, platili příborští sice již od začátku 17. století, ale tolik, totiž 45 říšských zlatníků, tj. 37 slezských zlatých a 18 grošů měsíčně, což činilo 450 zlatých ročně, po nich stát požaduje teprve od počátku sedmdesátých let, a to pouze za vaření piva. Tolik šenkýři ze své kasy nejsou schopni zaplatit, a proto v roce 1672 nařizuje kardinál, aby se obě kasy, šenkýřská i městská opět sloučily a město akcíz za šenkýře doplácí. Za rok 1672 a 1673 doplácí obec na akcízu celkem 230 zlatých a v létech 1764—1776, kdy už byl akcíz podstatně snížen a zahrnuto do něho i obilí semleté ve mlýně, platí obec průměrně 27 zlatých a 26 grošů slezských měsíčně. V roce 1670 přebírá obec jeden z pivovarů do své správy a měšťané v něm vaří v sedmdesátých létech průměrně 8 a od roku 1685 průměrně 24 várek. Pamatujeme si ještě, že várka byly přibližně 25 hl piva. Zbytek piva vaří měšťané ve druhém pivovaře, který jim město ponechalo ve správě. Sama obec uvařila v létech 1670—1671 jeden var, o rok později 2, v létech 1674—76 3 1/2 varu, v létech 1685—87 2 1/2 varu. Z účetního období 1691—92 máme záznam pouze o jedné polovině varu a konečně na počátku 18. století prodává městská rada (nebo magistrát, chcete-li) několik varů již uvařeného piva k vyšenkování primátorovi a radním. V tomto třetím období se šenkýři k magistrátu tedy znovu museli připojit. Z varů, které obec uvařila v tomto třetím období, samozřejmě jen z těch, o kterých máme záznamy, získala po odečtení odměny městským úředníkům a osobám, kterým pivo svěřila k vyšenkování, celkem 1281 slezských zlatých 23 grošů, za práci a pomocné potřeby (např. dříví) zaplatila 146 zlatých 15 grošů, za suroviny 237 zlatých 31 grošů, takže celkový výnos činil 897 zlatých 13 grošů. Činil by, kdyby ho nemusila věnovat na akcíz a ještě něco doplatit. O tom, kolik vydělávali šenkovní měšťané, nemáme bohužel žádné zprávy. Z čísel, které se snad v některých výkazech (v příborském archivu nejsou ovšem k dispozici) vyskytují, můžeme usuzovat, že z vysněné kapacity 4400 hl se v dobách největšího rozkvětu příborského pivovarnictví podařilo realizovat nejvýše polovinu. Z roku 1656 máme zprávu, že měšťané vaří sice 2 vary v roce, víno však šenkují sotva 1´ v roce. Je však pravděpodobné, že v těchto létech to ve všech případech nebyly vary úplné, tj. 25 hl. Hmotná základna V 16. a 17. století město postavilo celkem 4 pivovary. Nejdříve jeden malý, a protože ten stačil maximálně pro 20 měšťanů, přibyl k němu další, o kterém se mluví v městských účtech z roku 1591. V roce 1615 staví obec 2 další. Není pochybností o tom, že Mansfeld po pánu z Víckova a pak Švédi, kteří v roce 1643 udělali v Příboru za 23 tisíce zlatých škody, zapracovali i na pivovarech. Ve třetí třetině století předpokládáme existenci dvou pivovarů, jednoho ve správě města, jednoho v provizorní správě šenkýřů. U toho prvního byla i sladovna, ale ne dlouho, protože od roku 1685 si i město vypůjčuje sladovnu jedné vdovy po měšťanu. Nebyly ničeny jen pivovary, ale chátralo také jejich zařízení. V roce 1591 opravují příborští pánve v obou pivovarech, v roce 1603 znovu do pivovarů postavených v roce 1615 kupují nové zařízení, v roce 1627 novou kvasnou káď a další kádinky, v roce 1633 nechávají dělat novou pánev a konečně začátkem 18. století znovu novou kvasnou káď a železný kotel do pivovarní pece. Kde všechny pivovary stály, nevíme. Dnes můžeme s jistotou říci, že jeden z nich stál pod vrchní částí „Sklípku“ a druhý naproti přes dnešní cestu. Pivovarní zaměstnanci opravovali a čistili též městskou cisternu na náměstí, městští úředníci chodili kontrolovat dodržování míry piva a vybírali pokuty.
Tovaryši a příděly piva Obec dávala tovaryšům všech řemesel ke konci masopustu zato, že dobře hlídali oheň, bečku piva, po mansfeldském vpádu v roce 1628 pouze polovinu, ale pak do konce 40 let až 1 a půl bečky. Za švédské okupace v létech 1646—1649 nedostávají nic a po ní jen jedno vědro tj. 48 mázů, a to ještě jen tovaryši soukeničtí a většinou pivo spálené. Od roku 1685 se záznamy o tovaryšském pivním deputátu již nevyskytují. Ceny piva Jestliže v roce 1591 stál 1 máz piva 1 groš a 3/4 denáru, pak po mírném poklesu v roce 1603 cena piva postupně stoupá do roku 1617 o 17 %, aby v roce 1618 znovu o 10 % klesla. V roce 1628 po mansfeldském vpádu činí 1 groš a 2 a 1/4 denáru. V roce 1634 klesá znovu na nejnižší bod v prvé polovině 17. století a pivo stojí jen 5 a 1/4 denáru. Do roku 1641 se opakuje stejný vzestup jako do roku 1628. Za švédské okupace Příbora se pivo udržuje na jednom groši a jednom denáru, ve druhé polovině století klesá do roku 1685 o 11 % a na začátku 18. století dokonce o 17 % proti ceně z roku 1591. Při troše fantazie můžeme za tímto pohybem cen piva vidět do roku 1616 pouze vztah nabídky a poptávky v souvislosti s obrazem tehdejší hospodářské situace, pak vliv mansfeldského vpádu, ve třicátých létech zlatý věk města a růst poptávky v důsledku růstu počtu vojska na hukvaldském panství. Švédové si, jak se zdá, stabilitu ceny piva kontrolují. V druhé polovině století začíná působit podstatně vyšší růst nabídky piva nad poptávkou, což se jak máme v zápisech doklady, kompenzuje snížením kvality piva v důsledku omezování množství surovin. Současně klesá více cena piva bílého, kde se tohoto způsobu používá v důsledku značné potravinové daně, především na žito. Úbytek žita je způsoben také růstem pálení kořalky. Závěr 27. ledna 1734 se sešlo 26 měšťanů ze 44 pravovárečných domů (jak je vidět, byli usnášení schopni) a za šťastného a slavného panování pana kardinála Karla Schrattenbacha dobrovolně, jednomyslně, podle chvalitebných obyčejů a snesení jiných přednějších měst a také, aby magistrát s vařením a šenkováním piva více starosti neměl, usnesli se (promiňte mi ten výraz) trhnout. Za tím účelem zvolili nejstarší direktory a dva hospodáře, přijali ještě další rozhodnutí a potom se všichni pod to podepsali. Nutno přitom podotknout, že povinnost platit poplatek podle privilegia biskupa Marka nechali na městské pokladně.
Vážení a milí čtenáři Vzhledem ke skutečným nákladům na zpracování a tisk Měsíčníku města Příbora bude i přes stálou vysokou dotaci z rozpočtu města zvýšena prodejní cena tohoto periodika pro rok 2002 následovně: — drobný prodej 5 Kč/1 číslo — předplatné na celý rok 50 Kč/12 čísel Měsíčník si můžete objednat a uhradit v Městském informačním centru v budově MěÚ Příbor. Každé číslo Vám pak bude doručováno do Vaší poštovní schránky. Redakční rada Vám chce nadále přinášet mnoho užitečných a zajímavých informací.
MùSÍâNÍK MùSTA P¤ÍBORA 10
Zajímavý Příbor LUBOMÍR LOUKOTKA, RUDOLF JARNOT Dnes neuvidíme žádný zmizelý objekt, žádný záběr z ulic města. Začíná plesová sezóna, a tak se podíváme na pár plesových pozvánek. Jsou také velice zajímavé. Před 106 lety dne 12. ledna zvali na ples příborští hasiči. Zahajovali obyčejně plesovou sezóonu. Pořádali ples v sále měšťanského pivovaru. Zajímavé je, že ples byl jen pro zvané a že vstupné činilo 1 K. A také to, že pozvánka byla tištěna v Turnově. Na druhé pozvánce vidíme, že ples nebyl jen pro zvané. Naopak. Výbor pro postavení pomníku padlých zval uctivě k hojné návštěvě. Je tu ale malá záhada. Podle městské kroniky byl pomník v Klokočově odhalen 28. 10. 1921 a stavební výbor pořádal ples 11. 2. 1922. Možná, že se potřebovaly ještě nějaké peníze na úpravu okolí pomníku nebo výbor měl dluhy, které měl vyřešit příjem z plesu. Tuto pěknou pozván-
Blahopřejeme našim občanům, kteří oslaví svá životní jubilea od 15.ledna do 15.února 2001 Ladislav Burda, Milada Busková, Štefan Kočko, Marie Konvičková, Jan Laník, Ludmila Švrčková, Milada Tillová, Jaroslav Tomčák, Věra Vidomusová, Anežka Kobližková, Blažena Krestová, Josef Holub, František Jalůvka, Vlasta Jurásková, Marie Paterová, Rudolf Kňourek, Marie Bednarská, Irena Macháčková, Jitka Marková, Emilie Bordovská, Julie Hluchá, Olga Krpcová, Vilemína Langerová, Anna Rutová
✄
✄
Městský úřad Příbor
Objednávka Předplatného Měsíčníku města Příbora na rok 2002 Jméno, příjmení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bydliště: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předplatné na období: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Celková částka:. . . . . . . . . . . . . . . Kč
Datum: . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podpis: . . . . . . . . . . . . . . . . . . MùSÍâNÍK
MùSTA
P¤ÍBORA 11
ku tiskla již tiskárna Jana Richtra v Příboře. Ples byl pořádán v hostinci u Purmenských a vstupné bylo 10 Kč. Pěkná je i třetí pozvánka, kterou na svůj ples zvali klokočovští kamnáři dne 14. února 1926. Ples se konal v neděli a možná proto byl začátek stanoven na 18 hodin, když se v pondělí muselo jít do práce. Kamnáři byli zřejmě bývalí zaměstnanci Neusserovy továrny na kachlová kamna. Jistě se plesy vydařily, když pořadatelé měli tak pěkné pozvánky. Za půjčení pozvánek děkujeme panu R. Barvíkovi. Teď malá rekapitulace. Poohlédl jsem se trochu po dřívějších číslech Měsíčníků a zjistil jsem, že články o zmizelém, případně o zajímavém Příboře vycházejí již šest let. Bylo jich celkem 72 a objevilo se v nich 256 fotografií nebo pohlednic. Začínáme tedy sedmý rok. Doufáme, že budeme mít ještě nějaký obrazový materiál, abychom mohli i ten sedmý ročník dokončit.
Pozvánka na
obecní ples města Příbora 8. února 2002 Katolický dům Příbor Začátek plesu v 19.00 hodin hudba — skupina Sága host večera — Elvis Presley Špičkové show tanečnice Sašidy Midoši taneční vystoupení Předprodej vstupenek v IC Příbor od 21. ledna 2002
MùSÍâNÍK MùSTA
P¤ÍBORA
Společenský ples KDU–ČSL Příbor
Dne 2. února 2002 pořádá MěO KDU–ČSL Příbor v Katolickém domě Příbor
společenský ples K tanci a poslechu hraje skupina Ypsilon pod vedením Ing. Jana Monsporta. Je připraveno občerstvení a bohatá tombola. Předprodej vstupenek bude od 21. ledna 2002 u pí Štůskové ul. Tyršova 243, nebo rezervace vstupenek na tel. 72 51 82 Na hojnou účast se těší pořadatelé
Měsíčník Městského úřadu v Příboře, tel.: 72 20 52, fax: 72 20 93. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Vydavatel není zodpovědný za názory přispěvatelů. Foto Rudolf Jarnot, Lubomír Loukotka. Vyrobila Beatris, Dobrá
