LEAVEGYM www.casopisgym.cz no. 33 04/14
EDITORIAL
Chci, aby GYM rozdával hlavně radost Je začátek května a na stole vám leží nový GYM! Na co se můžete těšit tentokrát? Z naší školy, a zároveň i redakce GYMu odchází členové, kteří v ní zanechali nesmazatelnou stopu, a proto jsme se rozhodli, že tohle číslo bude především o nich, proto tedy téma ODCHÁZENÍ. Můžete se těšit na velké množství rozhovorů s lidmi, kteří od nás odešli nebo odcházet teprve budou. Tohle číslo je plné velmi kvalitních a zajímavých článků a já věřím, že si letošní, předposlední GYM maximálně užijete! Možná se vám to zdá jako klišé, ale je na místě poděkování všem těm, kteří se nemalou měrou podíleli na tom, kde GYM teď je. Mezi těmi lidmi jsou Markéta Moravcová, Dominik Hořejší, Vu Thanh Huyen a v neposlední řadě bývalý šéfredaktor Petr Čížek. Za celou redakci vám tedy děkuji za to, kolik svého času a energie jste obětovali pro GYM, a zároveň si přeji, aby to pro vás nebyl promrhaný čas a zbytečně vypotřebovaná energie. Dost bylo děkování a loučení se. Teď je na čase vám říct, co nového pro vás redakce GYMu chystá. Každého určitě zajímá, jestli budou DRBY, když si pročtete obsah, zjistíte, že v tomhle čísle nebudou, ale já pevně věřím, že v dalším čísle drby v obsahu najdete. Drby, které nikoho neurazí, ale všechny pobaví. Na markantnější změny se můžete těšit od příštího školního roku. Grafická podoba GYMu je sice pěkná, ale stará, takže se budeme snažit o celkovou revitalizaci vzhledu našeho časopisu, dokonce přemýšlíme o tom, že by GYM vycházel ve formátu A4 s menší gramáží stránek, než má teď (takže něco, jako BRIDGE). Tento formát je svěžejší a modernější grafice mnohem více nakloněný než formát současný. Zajímá nás, jaký názor na to máte vy? Chtěli byste radši skladnější, tradiční „ápětkový“ GYM nebo barevnější, svěžejší a atraktivnější „áčtyřkový“? Budeme rádi, když nám svůj názor sdělíte, protože chceme, aby se GYM líbil hlavně vám, čtenářům. Je mou milou povinností vám představit nové přírůstky, které do naší redakce přišli, aby nahradili ty odešlé. Kvintánka Simča Hrušková se zhostila focení a do budoucna by ráda také psala, prvačka Anežka Pithartová, která pomáhá s focením, kvartán Jirka Novák, jenž se chopil úvah, sextánka Maruška Oušková, jež se společně s kvartánem Filipem Otepkou pustila do kulturní rubriky. Sice to vypadá, že nám kumbál při redakčních radách praská ve švech, ale pořád se tam místa pro zapálené redaktory najdou, a proto vy, kteří byste měli o psaní do GYMu zájem, nebojte se a zajděte za někým z redakce, přivítáme každého, kdo bude mít GYM rád. To už je nejspíš všechno, co bych vám o nových lidech i věcech v GYMu mohla prozradit, a tak vám po zbytek školního roku přeji hlavně pevné nervy, trpělivost a radost, ke které vám GYM určitě pomůže. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám za celou redakci přeje
3
Martina Marková, šéfredaktorka
OBSAH 3 Radostný editorial – s novou šéfredaktorkou Martinou Markovou 5 Opuštěné posbíráno aneb co se stalo na škole... 6 Minirozhovor s Veronikou Pěnkavovou, novou žákyní kvarty 7 Rozhovor s Věrou Ježkovou – nová (vlastně staronová) angličtinářka na naší škole 8 Téma čísla – Odcházení – srdečné pozdravy odcházejících ročníků 10 Filmový koutek – otýpka plná filmů 11 Knihy – Toulky světem i časem 12 Po cestě napříč kraji – úvaha o jedné daleké cestě za hledáním nejenom sebe sama 14 Téma čísla – Kam odešli a odešly a jak se mají všude možně, ale hlavně jinde... 19 Učitelská anketa – co by se muselo stát, aby naši učitelé odešli ze školství? 20 Statistická úvaha o všem, co se stalo, než jsme odešli... 24 Wholock – Doctor Who @ Mr. Sherlock Holmes, anglický komiks 25 Jazykový koutek – klasické téma na tři jazykové způsoby 26 Etika – Co máte dělat, když objevíte mor... 27 Rozhovor s Martinou Markovou, novou šéfredaktorkou, nejenom o tom, jaký by měl být nově GYM
29 30 34 36 38 39 41 42 44
Předposlední Hry Kam to dotáhli – S Barborou Holickou a jejím studiu na University of Westminster Počítače, mobily, internet – co dělat, když se počítače poroučejí? Dekahovor – Petr Čížek, šéf odchází... Projektárium – vzhůru do druhé poloviny! GYM retirement, rozhovor s odcházejícím redaktory... Zapomenutá místa – vše o dveřích na naší škole... Na závěr jako vždy na závěr Leaverce
Realizujeme projekt Nové výzvy pro Třeboňsko CZ.1.07/1.1.14/02.0050
Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktorka: Martina Marková (-mar.mar-) Redaktoři: Petr Čížek (-chinano-), Anna Kohoutová (-ako-), Martin Rosocha (-ros-), Vu Thanh Huyen (-iwish-), Tereza Stehlíková (-TeSt-), Pavel Mráček (-mrak-), Jiří Novák (-jiri-), Dominik Hořejší (-nick-), Anežka Papáčková (-anezkap-), Marie Oušková (-ucho-) Markéta Moravcová (-mm-), Eva Klímová (-blacklady-), Filip Otepka (-filipo-), Eva Zavadilová Titulka: Dominika Andrlová Ilustrace: Anežka Papáčková, Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka Šimáčková, Karin Pirglová Foto: Vu Thanh Huyen, Simona Hrušková, Anežka Pithartová Grafika & web: Jan Kurš & Jan Kurš Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na
[email protected]. Náklad 100 výtisků. Vydáno 9. 5. 2014
POSBÍRÁNO
-NICK-
Opuštěno Pozdravte staré bílé karty SKA- Sluší NMONT Prostějov, odcházejí. Na jejich místo přišel úplně nový vstupní systém do školy. Na první pohled se moc neliší od toho minulého. Jeho výjimečnost máte pocítit až v dalších letech. Bude údajně zaznamenávat vaše příchody a odchody do školy a umisťovat tyto časy na nechvalně známý systém Bakaláři. Ať žije svoboda.
“Račte vstoupit, mí malí bratři!”
Loučení zažíváme i vždy, když
přijede nějaký zajímavý host nebo přednášející. Za zmínku jistě stojí přednáška o bezpečném internetu nebo o statistice. Poctou pro naši školu ovšem byla návštěva předsedy české větve PEN klubu Jiřího Dědečka a především ústavní soudkyně a bývalé členka Haagského tribunálu Ivany Janů. Po jejich návštěvě si nezbývá než přát, aby podobných jen přibývalo.
Své poslední dny mají za sebou
i stránky našeho časopisu. Věrný čtenář si jistě všiml, že nějaký čas jsou mimo provoz. Těšit se můžete na jejich vylepšení. Zároveň s tím by měl přijít i nový server pro Bakaláře. Tomu starému jistě všichni rádi řekneme sbohem. A v čem bude změna? Nový server by již měl být bez výpadků, které nám všem tak obtěžují život.
se pogratulovat našim úspěšným florbalistům a florbalistkám, kteří se srdnatě porvali v nervy drásajících bitvách a sledovali, jak poražení soupeři opouštějí kolbiště. Nezbývá než pevně věřit, že i ostatní sportovci naší školy budou nadále úspěšní.
Úspěšnými byli také naši olym-
pionici a všemožní reprezentanti zcela jistě inspirováni ZOH v Soči. V uplynulých týdnech jsme zaznamenali druhé místo loučící se Markéty Cehákové ze čtvrtého ročníku na krajském kole olympiády z češtiny. První místo vybojoval také Ondřej Knopp z kvarty v krajském kole matematické olympiády devátých tříd. Úspěch také zaznamenala děvčata (nevím kdo, prosím doplnit do textu) ze septimy v krajském kole anglické olympiády. Posledním úspěchem byla účast tříčlenné delegace naší školy zastupující stát Angola na Pražském studentském summitu v modelu OSN, kde dokonce ctihodný delegát v Hospodářské a sociální radě Dominik Hořejší získal ocenění Skokan roku pro nejlepšího nováčka. Navíc těsně po uzávěrce vyrazil tým našich šachistů až na republikové klání středoškolských družstev. Všem moc gratulujeme a doufáme, že i následující rok bude takto úspěšný.
Další charitativní den zasáhl naši
školu, prohnal se městem a na památku zanechal vzpomínky pro druháky a sextány, kteří se nebáli a prodávali rolničky náhodným kolemjdoucím. Získané peníze opět putují tam, kde jsou nejvíce potřeba.
Studenti třetího ročníku a septi-
my se v jednom z uplynulých týdnů mohli seznámit se závěrečným prácemi a SOČ (středoškolskými odbornými činnostmi) odcházejících maturantů. Ti je měli inspirovat k výběru jejich prací, které jim již klepou na dveře. Doufám, milý budoucí maturanti, že některé naše rady vezmete v potaz a nedopadnete jako jeden ze studentů oktávy, který si pro enormně nízký počet bodů ze závěrečné práce odkládá maturitu na září.
Občas se stává, že ze školy na ně-
jaký ten čas zmizí některá ze tříd. Nejde o všem o záhadné únosy nebo zmizení, ale o třídní exkurze nebo v případě druháku, sexty a sekundy o lyžařské výcviky v Jánských lázních. Na ně navázal prvák a kvinta, ti již tradičně pro jejich ročník vyrazili do Britského centra a planetária v Českých Budějovicích.
“Zlatý padák jsme nedostali, tak jdeme…”
Ostatně
5
tento student oktávy nakonec není jediný, celkem je už nyní sedm maturantů, kterým by se po odchodu po naší škole stýskalo tak, že raději maturují v září. Zbylým maturantům chystajícím se na řádný termín přejeme hod-
ně štěstí, trpělivost, pevné nervy a především úspěšně složení zkoušek, které budou tím posledním, co na této škole zažijí.
A
jelikož jsem i já jedním z květnových maturantů, nezbývá mi, než se z tohoto místa rozloučit. Rád bych poděkoval naší pani ředitelce, že mi přenechala tuto skvělou rubriku a dovolila mi být
UVÍTACÍ MINIROZHOVOR
prvním studentem, který ji psal. Rád bych poděkoval všem, kteří se aktivně i pasivně účastnili všemožných dobrovolných a hlavně nedobrovolných školních akcí. Díky vám je zde o čem psát. Rád bych poděkoval všem, kteří GYM a Posbíráno čtou, celé redakci za krásných 2,5 roku, které mi mnoho daly, a samozřejmě také našim ctěným profesorkám a profesorům
-TEST-
Veronika Pěnkavová ,,Změny školy vůbec nelituji.” Tak jako učitelský sbor i žáci kvarty přivítali novou kolegyni. Je jí Veronika Pěnkavová, která v předchozích letech studovala na gymnáziu v Soběslavi a nyní přestoupila sem k nám. Verču u nás vítáme a přejeme hodně úspěchů ve škole.
Jak se ti u nás líbí? Jako první mě asi nejvíc zaujala historická budova školy a její okolí. Spolužáci mě přijali úplně v pohodě, všichni jsou tu milí a přátelští. Stejně tak i učitelé. Rozhodně se mi tu líbí a změny školy vůbec nelituji.
Kdybys měla porovnat gympl v Soběslavi a ten náš, v čem je rozdíl?
6
Rozdíl vidím především ve výuce. Učitelé tady mají zcela jiný přístup - snaží se nás opravdu něco naučit, dále ve větší vybavenosti učeben a školy celkově. Myslím, že je na trochu vyšší úrovni než soběslavská.
za vše, co pro nás zde těch osm let dělali a nadále dělají. Málokdo si to uvědomuje, ale především oni mají lví podíl na všech úspěších, o kterých se dá psát nejen zde a kterých lze dosáhnout nejen na naší škole. Bylo mi ctí být tu s vámi.
OPĚT NA ŠKOLE
Věra Ježková ,,Mám pocit, že sem pořád ještě patřím.” Učitelský sbor našeho gymnázia zaznamenal posilu. Paní Věra Ježková už zde před lety vyučovala angličtinu, ale za čas odešla do Českých Budějovic. Nyní se sem ovšem usměvavá kantorka opět vrátila. My ji tímto u nás vítáme a přejeme hodně zdaru do příštích let.
Jaký jste měla pocit když jste po jedenácti letech opět vkročila do budovy našeho gymnázia? Víte, už když jsem přicházela parkem k budově, měla jsem zvláštní pocit...ne, nesmějte se, to není jen fráze. Svítilo slunce, v listí pod keři řádil kosák a já jsem se vracela po více než 11 letech na místo, kde jsem nechala kus života. Nazvala bych to nostalgií. Ale měla jsem také trochu strach. Po takové době, jaké to bude? Jací budou studenti? Co když už neumím učit? A papíry, tabulky, výkazy co kolegové? No a potom se mi otevřely dveře... Byla zrovna přestávka, veliké hemžení lidu. A najednou se za mnou ozvalo ,,ahoj” - jedna „stará“ kolegyně mě vítala s úsměvem, za chvíli jsem potkala další, dokonce i kolegu. Najednou jsem zjistila, že se usmívám také. Plus zázračný pan Matějka a usměvavá paní ředitelka - oba také „staří“ kolegové, moje nová základna v kabinetu s bezvadnou posádkou podle mého gusta (kdo nás slyšel smát se, pochopí), úžasná vstřícnost ze všech stran, pocit, že sem pořád ještě patřím!
-TEST-
No ano, je to můj osobní názor, ale nějak si myslím, že nejsem daleko od pravdy. Pak také jiné věci (směje se) jako jsou například elektronická třídnice, celý informační systém a vybavenost učeben - a funguje to! Teď už to celkem zvládám s elegancí slona v porcelánu. Moc se mi líbí vystavené studentské práce, nové učebny v prvním patře i v suterénu. A opravdu mě potěšilo, že na oknech jsou pořád ještě muškáty a v mezipatře araukárie - pěkně vyrostla!
Proč jste vlastně jako kantorka opustila naše gymnázium a co naopak vedlo k vašemu návratu?
Nu, bylo to do jisté míry osobní. A do času pochybností o sobě samé přišla výzva z nově vzniklého Britského centra. Odešla jsem s pocitem, že zrazuji svou třídu. Ale oni byli úžasní, pořád jsou, pochopili to. Stejně jsme se setkávali v knihovně ...a nesetkávala jsem se jenom s nimi. Na Britském centru jsem znovu objevila radost z práce a ztracenou sebedůvěru. Ale říká se, že člověk má odejít se štítem, ne na štítě. Přišel čas uvolnit místo mladším a vrhnout se do „aktivního pozdního věku“. Což trvalo asi 14 dní, než jsem si přečetla e-mail od pana Matějky a domluvila si záskok za paní kolegyni, která učí angličtinu. Vidíte to jako já? Kruh se uzavřel...
Změnilo se zde hodně věcí? Tohle je opravdu velmi krásná škola...a ano, uvědomila jsem si hned, že se něco změnilo: atmosféra. Dokonce bych řekla, že jsem pocítila něco hodně podobného pohodě.
“Nu ano, přesně zde je britské centrum…”
7
TÉMA
ODCHÁZENÍ Stalo se vám někdy, že sotva jste někam přišli, jako byste hned zas museli odejít? Naši maturanti by o tom mohli vyprávět. Ani si na gymplu pořádně neohřáli židli a už se s námi loučí. Ať jsou to čtyři nebo osm let, ať se to v každém dni jeví jako nekonečná honba za pátkem a zdlouhavý boj o přežití, rázem je to všechno pryč. Jsme volní a začíná se nám stýskat. Jsme rádi, že máme za sebou to špatné, ale smutníme, když zjistíme, že nás čeká ještě horší.
STUDENTSKÁ ANKETA
Nejdůležitější je si užít každou chvíli mezi těmi dvěma stavy, protože jak odcházení, tak přicházení má své světlé, ale i tmavé stránky. Tak už to je, život musí být v rovnováze. Život je totiž takové jedno velké odcházení. Přišli jsme do školy a do práce, abychom z nich pak odešli. Přišli jsme na svět s pláčem, abychom odešli s úsměvem. -Eva Zavadilová
ANEŽKA PITHARTOVÁ & -ANAP-
Time to leave!
8
Odcházení odněkud ve většině případů znamená zároveň i přicházení někam jinam do jiného prostředí mezi jiný okruh lidí. Přesně tato situace je vlastní i letošním maturantům, které za nedlouho čeká odchod z našeho gymnázia a příští rok pravděpodobně příchod na vysokou školu. Zeptala jsem se proto několika studentů maturitních ročníků na pár otázek týkajících se odcházení: 1. Kam se chystáš po maturitě? 2. Měl/a jsi někdy opravdu chuť z gymnázia odejít? 3. U kterého učitele sis nikdy nepřál/a, aby odešel? 4. Chce se ti z gymnázia odejít?
Dan Dvořák - VIII. 1. Hned po maturitě bychom s pár spolužáky rádi vyjeli na pár týdnů do západní Evropy, abychom věděli, kam se nikdy
pracovně nedostaneme, i když v to občas doufáme. Po prázdninách bych nejraději nastoupil na Mendelovu univerzitu v Brně, kde mě ale čekají „přijímačky“, a jelikož tam jde o biologii a matematiku, tak jisté není nic. Zálohou je pražská ČZU. 2. Když nepočítám chvilkové pocity dětské nenávisti k určitým kantorům, po ne zrovna vydařených testech, tak jsem žádné větší nutkání odejít neměl. Ačkoliv jedno vážnější riziko zde bylo. A to když jsem se dozvěděl, že na lyceu ve Veselí nad Lužnicí, což mám jen pár kilometrů, mají vlastní školní minipivovar. „Bohužel“ na změnu bylo už příliš pozdě. 3. Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlel, a když, tak v momentu, kdy ten daný učitel odcházel. Za osm let na „gymplu“ mě nejvíce mrzel odchod pana Krejči a letošní odchod Zuzany Dvořákové. Jinak jsem rád, že celou dobu tu vydrželi učitelé jako Olga Tichá, Václav Pražák nebo Martin Rosocha. 4. Teď už ano. Ačkoliv poslední týdny jsou skvělé, kdy si stejně jako většina třídy snažím užít poslední
dny gymnázia, vím, že tahle atmosféra je tu jen díky tomu, že se naše působení zde uzavírá. Kdybych měl přijít v září zpět, věděl bych, že už se bude jen opakovat to, co jsem si už jednou prožil. Pravdou je, že určitá nostalgie po posledních osmi letech, co jsem zde prožil, se už dostavila. Zatím naštěstí jen v užívání si drobných detailů při každodenní školní rutině. Taky mám v plánu chodit na jakýkoliv volejbal v rozumnou dobu, i když už budu ze školy oficiálně pryč, takže svým způsobem bych se stejně v září rád vrátil. Alespoň občas.
Tereza Tichá - VIII. 1. Nikam – budu doma a budu se učit na přijímačky na medicínu. Prázdniny začnou až po nich.. Při životě mě bude udržo-
vat vidina cestování (stopem) po Evropě v létě. 2. Ani ne. Jednou jsem zvažovala, že se nevrátím, protože jsem měla (teoretickou) možnost jít místo toho na vysokou v Kanadě. To proto, že mám pocit, že část času stráveného na našem gymnáziu by se dala využít užitečněji. Ten pocit každým rokem narůstá. 3. U Lenky Janovské. Všichni jsme se jí báli, ale jak říkala ona „strach je mocný vládce“. Nikdo nás nikdy nemotivoval a nenaučil tolik, co ona. Paradoxně odešla velmi brzo. 4. Mám naši školu ráda, ale už se těším, až budu pryč. Mám pocit, že už tu jsem příliš dlouho a že pokud se mám něčemu novému naučit, musím jinam. Zejména pokud si mám udržet tu trochu pokory, co mám – být na škole nejstarší a „nejdospělejší“ dlouhodobě nesvědčí nikomu.
Kristýna Vlková - VIII. 1. Po maturitě se chystám na vysokou školu, obor medicína. 2. Takové chvilky nastaly, ale spíše kvůli určitým lidem nebo spolužákům, ale rychle to přešlo. 3. Řekla bych, že u všech. Rozhodně jsem si nepřála, aby odešel Pavel Krejča, Lenka Janovská, paní Kopečková. 4. Těžko říci, přeci jenom už je to dlouhá doba, takže další rok bych si nedala, ale na druhou stranu je to přeci jen 8 let s určitými lidmi, se třídou, bude těžké odejít a rozloučit se s tím vším.
Barbora VIII.
Šimečková
-
1. Po maturitě bych ráda navázala dalším studiem na VŠ, mám pocit, že kdybych z tohoto režimu jednou vypadla, těžko se budu vracet zpátky k hodinám stráveným nad učebnicemi. Každopádně mám i plán B - pokud mě nikam nevezmou, chtěla bych si najít dočasnou práci buď v Praze, nebo v cizině, potřebuji změnu. 2.Krizové období přišlo uprostřed studia. Z gymplu jsem mívala chuť odejít před každým testem z matiky, a to hlavně v období kvinty a sexty. Ze začátku studia mě tu drželo vědomí, že jsem „gymplákem“, a teď ke konci už to přeci nevzdám. Jsem ráda, že jsem vytrvala, protože mám skvělou přípravu na VŠ. 3.Hodně jsem nechtěla, aby odešla paní Janovská, a když jsem pak zjistila, že ženy v tomhle věku prostě odcházejí na mateřskou, trochu paranoidně jsem se děsila představy, že nás opustí i paní Janů. Nakonec to s námi vydržela a jsme jí za to všichni vděční. Celkově bych většinu současných učitelů, kteří nás provedli oktávou, neměnila, jsem takhle více méně spokojená. 4.Moje pocity se popravdě poslední dobou hodně střídají. Často upadám do strašného stereotypu. Zdá se, že je nejvyšší čas změnit fyzicky i duševně prostor. Na druhou stranu mám někdy strach z toho velkého přechodu, rozloučím se s kamarády a budu muset začít od nuly. Naštěstí zatím převládá nadšení z nacházející změny, těším se na nové tváře a informace v oboru, který mě zajímá.
Tomáš Fojta - 4. 1. Po maturitě se chystám hlavně na brigádu a udělat si řidičák, po prázdninách samozřejmě na vysokou školu, kon-
krétně ČVUT. 2. Nikdy jsem z gymplu odejít nechtěl, neměl jsem důvod. 3. Nepřál jsem si, aby odešla p. učitelka Janovská, měli jsme jí bohužel jen půl roku na češtinu a bavilo mě to s ní. 4. Vůbec se mi nechce odcházet, mám naší školu moc rád a bude mi to všechno hrozně chybět. Odchodu se nebojím, spíše studia na VŠ.
František Maxa - 4. 1. Reálně jsem zvažoval možnost zaměstnání místo studia VŠ. Upřímně, lákalo mě si už teď vydělávat oborem, ke kterému mířím. Nakonec ale přeci jen vyhrálo studium a v poslední době dělám všechno pro to, abych se dostal do Brna na Univerzitu obrany, kde bych rád nastoupil na studijní obor řízení a použití ozbrojených sil. 2. Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlel. Měl jsem jinou možnost střední školy před nástupem na gympl, ale když už jsem tady byl, chtěl jsem to za každou cenu dokončit. 3. Nikdy jsem si nepřál, aby některý z „prófáků“ odešel. Máme štěstí, ti
9
naši jsou lidi na správném místě. Spíš mě mrzí odchod bývalé paní ředitelky Mgr. Coufalové. Vyžadovala řád a měla pevný charakter – to se mi na ní líbilo. 4. Beru to jako fakt, upřímně – nechci si to prodloužit Ty 4 roky byly skvělé, užil jsem si to… Ale teď je čas jít dál. Doufám, že mi někdy v budoucnu vyjde můj plán, takže se těším!
Jaroslav Fliegel - VIII. 1.Na školu, konkrétně na VŠE F1 (fakulta financí a účetnictví), když vyjde maturita a př ij í ma čky. Dále na bri-
10
gádu a dovolenou. 2. Celou primu a pak průběžně po celou dobu studia. 3. U Kateřiny Janů, Václava Pražá-
FILMY
ka a Karla Pazourka. 4. Nepřipouštím si, že už bych měl jít na vysokou, nicméně na odchod se těším, mizerný třídní kolektiv mi odchod značně ulehčuje.
Eliška Hauserová - 4. 1. Podala jsem si dvě p ř i h l á š k y. Jednu na obor Biologie, Jihočeská univerzita, druhou na obor Lesnictví, Mendelova univerzita. Přednost bych dala univerzitě v Brně. 2. Nikdy jsem neměla důvod odejít, byla jsem tu vždy spokojená. 3. O tom jsem nikdy nepřemýšlela. 4. Chce i nechce. Těším se na nové prostředí, ale zároveň vím, že gymnázium mi bude chybět.
Lenka Oušková - VIII. 1. Po maturitě strávím celé prázdniny v Mexiku posloucháním španělštiny a vychutnáváním společenského ruchu. Poté snad budu navštěvovat Pedagogickou fakultu. 2. Několikrát jsem chtěla odejít, když jsem ztrácela iluze o poctivosti studentů, nebo byla uplatněna kolektivní vina. 3. U Anny Kohoutové. 4. Teď se těším, až odejdu ze třídy. Ale ve škole bych ráda zůstala.
Tímto za celou redakci přeji všem maturantům úspěšné složení maturitní zkoušky a mnoho úspěchů v příštích letech!
-FILIPO-
Otýpka plná filmů Thelma Louis
Režie: Ridley Scott
zdroj: csfd.cz
Servírku Louisu Sawyer už nebaví denní stereotyp, a proto se vydá se svou nejlepší kamarádkou Thelmou Dickinson na výlet do hor.
Cestou se staví na parkovišti, kde se Thelma dá do řeči s neznámým mužem. Muž se ji okusí znásilnit. Louisa v afektu muže zastřelí. Obě dvě nechtějí jít do vězení, a proto se rozhodnou utéct do Mexica.
Odcházení
Režie: Václav Havel
Film je velmi dobrý a napínavý. I dialogy jsou na rozdíl od řady amerických filmů velmi smysluplné a do filmu se hodí. Ve filmu nepřijdete ani o policejní honičky.
zdroj: csfd.cz
Film vypráví o bodu zlomu v Dr. Viléma Riegera, který spoustu let zastával funkci kancléře. O tuto velmi lukrativní práci bohužel přišel
a neumí se s tím vnitřně vyrovnat. Zhroutil se mu celý svět. Musí se odstěhovat z vládní vily, která se mu stala za ta dlouhá léta domovem. Je mu líto, že i když tuto funkci zastával tak dlouho, tak o svých nejbližších pomocnících, rádcích a poddaných ví opravdu jen velmi málo. Na tento film jsem se velmi těšil, ale musím říct, že mne do určité míry zklamal. Film byl původně jako divadelní hra a přijde mi, že patří do divadla a ne na filmové plátno, škoda. Nebo že bych na něj nebyl dostatečně zralý?
KNIHY
Poslední samuraj
Režie: Edward Zwick V Japonsku hrozí válka mezi císařským vojskem a klany samurajů. Americký kapitán Wo o d r o w Algren je veteránem mnoha zdroj: csfd.cz bitev v boji o nezávislost. Je
tedy pozván do Japonska, aby cvičil císařské vojáky v boji proti samurajům. Jenže je unesen. Začne se cvičit se samuraji a zcela propadne tomuto stylu boje. Nakonec bojuje proti císařskému vojsku. Film je neskutečně poutavý a akční, i když je tam spousta věcí, které nedávají smysl. Co jsem mohl čekat, vždyť je to americký akční film. Ve filmu jsou velmi dobré efekty. Tento film doporučuji všem milovníkům akčních bojových scén.
-UCHO-
Toulky světem i časem Při odcházení si každý (ať chce nebo nechce) vzpomene na Havlovu divadelní hru Odcházení, kterou reagoval na svůj vlastní odchod z politiky. Téma odcházení se objevuje okolo nás prakticky neustále. Ranní odcházení z domova, odcházení životních šancí i starých dobrých časů, starých věcí, které nám přirostly k srdci nebo v loučení; dočasném, i v tom, které bolí.
Odcházení Václav Havel
Dr. Vilém Rieger, bývalý kancléř, který opustil politiku, stále žije ve státní vile se svou dlouholetou přítelkyní Irenou, s zdroj: kosmas.cz
babičkou a nejmladší dcerou Zuzanou. S vyklízením vládních věcí mu pomáhá jeho bývalý tajemník Hanuš a Viktor, bývalý tajemník Hanuše. Vilém Rieger má teď větší čas na rodinu. Vyvstává však otázka stěhování z vládní vily. Na jeho místo veřejného oblíbence nastupuje náměstek Vlastík Klein. Chce po Riegrovi, aby dal najevo, že podporuje nové vedení a nechce je zpochybňovat. Novináři šíří o Riegrovi a Ireně pomluvy. Dokonce i jejich přátelé je opouští a přisluhují vicepředsedovi Kleinovi. Ten chce vilu pro podnikání. Můžeme sledovat, jak lidé dříve obvinění jsou v průběhu hry zproštěni obvinění a jsou dosazováni na vysoké posty. Konec hry mi připadá trochu nepřiměřený celkovému působení děje. Je zde smíchaných mnoho věcí najednou. „Hlas z reproduktoru: “Děkuji hercům, že se nepitvořili. Divadlo děkuje divákům, že měli vypnuty
mobilní telefony. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí! Zapněte si mobilní telefony! Dobrou noc a hezké sny!“ V Riegrových rozhovorech s novináři se objevuje několik zajímavých a důležitých myšlenek ideálního státu. Např. myšlenka: „Stát je tu kvůli občanovi a ne občan kvůli státu.“ Ve hře se objevuje Havel rovnou dvakrát. Jednou ho můžeme naleznout v postavě Riegra, podruhé v Hlasu (z reproduktoru), který promlouvá k obecenstvu. V těchto promluvách nám autor sděluje své vlastní názory na děj hry a odcházení a přicházení herců na jeviště a vysvětluje princip své balábile, zmatek na jevišti sestavený z různých víceméně nahodile vybraných replik z předchozích scén. Hra mě osobně moc nezaujala a připadala mi rozvleklá, nejen z toho důvodu, že hlas z reproduktoru oznamoval „pomalé rozjíždění děje“. Musela jsem se pousmát nad
11
nerealizovatelnou politikou Riegra (např.: postupné snižování až rušení daní), či některými vyjádřeními typu: „…Zvedli bychom tím zaměstnanost, což by vedlo ke snížení nezaměstnanosti.“ Ráda bych se však stala jednou z těch, kteří v tomto díle dokážou najít něco většího.
Tulák po hvězdách Jack London
„Jsem Darrell Standing, vězeň v San Quentinu,“ představuje se hlavní hrdina. Ve vězení prožil osm let. Neospravedlňuje se jako jiní vězni, ale zdroj: kosmas.cz přiznává svou vinu. Za svůj čin byl odsouzen na doživotí. Později byl neprávem obviněn ze scho-
ÚVAHA
vání dynamitu ve stěnách věznice. Protože neprozradil úkryt, dostal pět let v samovazbě. Ve tmě. Lidé, kteří to přežili, to nazývají smrt zaživa. "Avšak za těchto pět let smrti zaživa jsem si dokázal získat svobodu, jakou poznal jen málokdo.“ A teď bude Standing pověšen. Ne za své předchozí činy, ale za uhození dozorce. Ale nebojí se smrti. Ví, že zhoupnutí se na oprátce může ublížit jen jeho tělu, ale duchu, který v těle sídlí, tomu nic neublíží. „Uřízněte mi všechny prsty […] obě nohy […] vyřízněte srdce. Cožpak nerozumíte? Nezahynul jsem. Zahynulo jen tělo a tělo nejsem já.“ Kde vzal takovou jistotu? „Odjakživa jsem věděl, že znám i jiné doby, jiná místa. Věděl jsem o jiných osobách, které žijí ve mně. […] To co jsi v dětství občas letmo zahlídl je z jiného světa, z jiného života, jsou to věci, které jsi o tomto vymezeném světě svého vymezeného života nikdy neviděl. Ale kde tedy? Jiné životy, Jiné světy?“ Když ho ve vězení na samotce začali svazovat do svěrací kazajky, bylo to pro něj zprvu neúnosné,
křičel a dusil se. Pak mu spoluvězeň Ed Morrell prozradí způsob, jak uniknout bolesti a utrpení. Člověk musí nechat umřít své tělo píď po pídi a pak duch opustí zdánlivě mrtvé tělo. Darrell Standing získá schopnost navštěvovat své minulé životy a zatímco je ve svěrací kazajce, stává se jinde mnichem, námořníkem, velmožem i otrokem, chlapcem i dospělým. „Jako nejpřísněji izolovaný vězeň jsem se toulal nejen světem, ale i časem.“ Jack London se inspiroval skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl z věznice v San Quentinu propuštěn. Ed Morrell má v příběhu svého jmenovce, který Standinga naučí toulat se po hvězdách. London použil zajímavý a neotřelý námět. Daří se mu vtáhnout čtenáře do děje. Děj je poutavý, zdařile se zde prolínají různé časové linie a člověk to téměř nepostřehne.
-NICK-
Po cestě napříč kraji Kráčím po cestě, mnohdy ani nevím proč. Klikatí se. Je nerovná, má mnoho výmolů. Někdy stoupá do příkrého kopce, jindy téměř střemhlav padá. Vede přes údolí i hory, lesy a louky. Zdolává řeky, pak širé lány. Vede skrz rozlehlé a neznámé kraje, které mi na konci připadají jako můj domov. Jen málokdy a mnohdy zdánlivě je tato cesta bezpečná. Potkávám na ní spousty lidí. Jdou v protisměru, padají do výmolů, klo-
12
“Na křižovatkách rozcházení, osudem rozhozeni…”
“Za pohořím posledním dálky neznámé, úzkost přepadla, úzkost mne…” pýtají, zdolávají překážky lépe než já, ale i hůře. A mnoho z nich jde se mnou. Rozcházíme se na křižovatkách, abychom se třeba později sešli. Někdy se zamotám v bludném kruhu, jindy překonám hravě desítky mil. Netrápí mě čas, byl již dávno vyměřen. Jediné co vím je, že se stále posouvám dál. Vzpomínám na některé tváře, které na rozcestí zvolily opačný směr. Cesta se větví a krajů je mnoho. V dáli vidím, že se blíží zcela nový a pro mě tak neznámý kraj. Zastavuji se na malém pahorku a rozhlížím se. Čeká mne poslední pohoří a pak neznámé dálky. Ohlížím se zpět. Přepadá mě úzkost a vzpomínám. Krásný je ten současný kraj. Už ani nevím, kolikrát jsem zabloudil, kolik domorodých lidí mi pomohlo v nouzi, kdy a kde jsem upadl a pak zase vstal. Z malého pahorku jako bych nyní viděl zpět na všechnu tu
krásu, kterou jsem procházel. Jen ta zatracená mlha mi brání vidět vše ostře a jasně. Jak je to dlouho? A není právě s tímto krajem spjat i konec mé cesty? Jsem tady přece doma. Usedám na kámen a přemýšlím. Představuji si všechny ty poutníky, kteří zde seděli přede mnou. Mnoho dalších, stejně jako já, hledí nyní zpět. Jiní jdou zarputile dál. Spousta jich dávno odbočila, vzpomínám na ně a pár z nich mi velice chybí. Napadá mě, jaké by to asi bylo, kdyby se naše cesta znovu setkala někde v té tajemné dálce. A kdo jiný na ní ještě čeká? Již delší dobu to tuším. Tento kraj není mým domovem, byť jej mohu mít seberadši. Můj pravý domov je až na konci cesty. Opustil jsem jej, a vydal se na svou cestu, abych poznal její úskalí a krásu všemožných krajů. Musím tedy jít dál po
své cestě a čelit všem neznámým krajům a jejich rozcestím, která mě ještě čekají. Naposledy se rozhlížím a vydávám se vstříc taji opředenému pohoří, před nímž mě domorodci tolikrát varovali. Cesta mě do něho neomylně zavádí a já vím, že to bude má poslední zkušenost s tím nejkrásnějším krajem, přes který jsem kdy procházel. Ostatně cesta je tím jediným, co znám. To ona mi ukázala všechny krásy, které teď nechci opustit. Ano, stejně tak již delší dobu vím, že jednou dojdu jejímu konci a vrátím se zpět domů. Ano, paradoxně je koncem cesty její začátek, domov, kde si v klidu vychutnám všechny zážitky této strastiplné pouti. A kdo ví, třeba si jednoho dne doma uvědomím, že jsem již dlouho nepotkal staré známé a tak se vydám znovu na tu prašnou, klikatou a záludnou cestu.
13
Kam odtáhli? Karolína Kubínová
Na jakou školu jsi přestoupila a v čem se liší od té naší? Přestupovala jsem na Gymnázium Joachima Barranda v Berouně, nicméně tam jsem se moc „neohřála“, dalo by se říct – po roce a půl tam jsem se přihlásila na SPŠ sdělovací techniky v Praze, kde studuju filmovou a televizní tvorbu a s třeboňským gymplem tak můžu srovnávat hned dvě školy. V obou případech je ten rozdíl dost výrazný. Berounské gymnázium je spíš jako ZŠ, a tak jsem oproti studentům
-MAR.MAR-
tam byla dlouhou dobu poměrně napřed, v chemii dokonce o rok, protože se tam začíná vyučovat až v tercii, kterou já tehdy už rok měla, v matice přibližně o tři měsíce výuky, díky čemuž jsem samozřejmě přestala dávat pozor a moje známky se najednou rapidně zhoršily. O třídním kolektivu se tam prakticky ani nedalo mluvit, přístup studentů ke škole a hlavně k učitelům je naprosto strašný a někteří z mých spolužáků kantorům záměrně škodili. Na druhou stranu Panská, čili škola, kde studuju teď, je něco úplně jiného. Jednak jde o školu s odborným zaměřením, kde děláme to, co nás baví, což je vlastně důvod,
la bych, že naši učitelé jsou trochu kritičtější. Co ti přestup na jinou školu dal a co vzal? Tak určitě mi dal spoustu nových kamarádů, na druhou stranu o spoustu těch starých mě připravil. Taky jsem rok zpívala ve sboru, a kdybych bývala zůstala v Jižních Čechách, asi bych nemusela vstávat ve 4 ráno, abych se dostala na sedmou do školy. Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš? Na rozdíl od toho berounského jen v dobrém. Chybí mi profesor Rosocha – nikdy mě zemák tak nebavil jako v Třeboni. Taky mi
“Někteří z mých spolužáků kantorům záměrně škodili”
14
proč se tam asi většina z nás hlásila, nad některými předměty, které tam mám, by asi spolužáci z gymplu valili oči, ale největší rozdíl je asi v tom, že jako kolektiv se opravdu snažíme navzájem držet při sobě a když někdo něco nezvládá, snažíme se mu pomoct. Přístup učitelů na Panské versus přístup učitelů na třeboňském gymplu… no, řek-
chybí moji spolužáci, i když teda zdaleka ne všichni, ale na druhou stranu ani v Praze nevycházím se všemi lidmi ve svojí třídě, a asi by byl zázrak, kdyby to tak bylo. Taky mi chybí španělština, kterou jsem měla v Třeboni i v Berouně, ale v Praze už ne, a bývala bych se ji ráda doučila, ale nemůžu na ni prostě teď najít čas. Tak snad časem.
Klára Němcová
Na jakou školu jsi přestoupila a v čem se liší od té naší? Přestoupila jsem na OA, SOŠ a SOU Třeboň, na obor Obchodní akademie. Rozdílů mezi OA a gymplem je spoustu. Moje současná škola klade menší nároky na studenty, ale rozhodně to neznamená, že je na nižší úrovni. V mnoha věcech je to spíš naopak. Studenti jsou si vzájemně rovni a není mezi nimi tak patrný materiální rozdíl, jako tomu
je na gymplu. Učitelé jsou pro nás nejen autorita, ale zároveň i přátelé a tomu odpovídá i jejich přístup k nám. Nicméně, tohle je velmi individuální názor. Říkám to tak, jak to sama vnímám. Nehledě na fakt, že posoudit rozdíl mezi školou se všeobecným zaměřením a školou s konkrétním oborem, je téměř nemožné.
Co ti přestup na jinou školu dal a co vzal? No, těžko odpovídat. Rozhodně jsem zase našla chuť se učit, lze-li to tak nazvat. Pro mě byla změna nezbytná. Dřív bych to asi nepřiznala, ale dneska, s odstupem, si uvědomuju, že jsem na to všechno nebyla připravená a nezvládla jsem se přizpůsobit nárokům, které na mě byly kladeny na gymplu. Ale to trochu odbočuju od otázky! S přestupem na novou školu přišly nové ambice, mnohem vyšší, než jsem měla na gymplu, zlepšila jsem si i prospěch a jsem aktivnější, pokud jde o různé akce školy apod. A zatím nemám pocit, že by mi přestup na jinou školu něco vzal. Ani v nejmenším ne.
Tereza Vondrášková
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš? Rozhodně v dobrém! Gympl jsem měla ráda a člověk nehodí pět let života za hlavu! Kdyby už nic jiného, vzpomínám ráda na lidi, které jsem měla možnost poznat. Třeba pan profesor Rosocha, který učí skvěle zeměpis a je velmi chápa-
la jsem si jí jako profesorky i jako člověka. Byla jedinečná a velmi vzácná v mnoha věcech a troufám si tvrdit, že každý, kdo měl tu čest ji poznat, ji vnímal podobně, jako já. A jinak, je jasné, že vzpomínám i na svou třídu apod., ale spolužáky potkávám pořád, takže to není tolik patrné. Gymnázium byla skvělá
vý, tolerantní a starostlivý člověk. Nebo paní profesorka Otepková, která je taktéž skvělá nejen ve svém oboru, ale i mimo školu je velmi vzácný člověk. Ale, upřímně, takhle bych mohla jmenovat mnoho dalších jmen, přesto uvedu jen jedno další. Paní profesorka Ilonka Wernerová. Ačkoliv už není mezi námi, byla to žena, která ve mně zanechala velice silnou stopu. Váži-
zkušenost, ale dneska vím, že moje místo je tam, kde jsem teď. Moje současná škola mě naplňuje a jen nerada se s ní budu po maturitě loučit, ale jak víme, život jde dál a i ta sebelínější řeka v moře dospěje. Takže, na závěr, gymnázium pro mě bylo velmi přínosné a prožila jsem tam skvělých pět let, ale nebylo to pro mě „to pravé ořechové“.
TSG je malá škola, zaměřená hlavně jazykově - kromě povinných jazyků je jejím studentům nabízeno mnoho jazyků nepovinných, od latiny po španělštinu, v čemž vidím asi největší pozitivum.
Co ti přestup na jinou školu dal a co vzal? Na třeboňském gymplu jsem se moc dlouho neohřála, takže si nejsem jistá, že dokážu nějak srovnávat. Ale určitě mě mrzí, že už se
“Zatím nemám pocit, že by mi přestup na jinou školu něco vzal”
“Pokud hrajete počítačové hry nikdo se tu s vámi mazat nebude”
Na jakou školu jsi přestoupila a v čem se liší od té naší? Přestoupila jsem na soukromé gymnázium v Táboře, kde jsem poměrně spokojená, ale čas od času si po tom třeboňském zastesknu.
Většina učitelů vychází studentům vstříc, jak jen může (pokud chybíte nebo nezvládáte látku, stačí za nimi přijít a oni to rádi znovu vysvětlí), ale vše má své hranice… Pokud místo docházení do školy radši hrajete počítačové hry nebo se od rána do večera a od večera do rána někde opíjíte, nikdo se tu s vámi mazat nebude, samozřejmě si musíte všechny povinnosti splnit. Když jste naopak pečlivý/á a máte snahu dělat něco navíc, pomoc a ochota učitele není neobvyklá.
15
moc nevídám s některými skvělými lidmi…Asi nejvýraznější změna přišla v angličtině, mám skvělou učitelku, která ve mně vypěstovala lásku k tomuto jazyku, v němž má i velmi poutavé hodiny dějepisu. V Aj se na TSG vyučovala také informatika a základy společenských vět... Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš? Jako na krátkou, ale příjemnou část života. ;)
Michaela Kubínová
Na jakou školu jsi přestoupila a v čem se liší od té naší? Gymnázium Joachima Barranda v Berouně. Úroveň výuky je tak 50/50 … Některé předměty jsou tu pro mě daleko lepší (např. biologie, výtvarka a angličtina), ale třeba na zeměpise se toho nikdo z nás moc
Kristýna Vacková
nenaučí, spíš je to taková volná hodina. Co se týká přístupu učitelů, je to individuální, ale přístup žáků se tu jednoznačně liší. Je tu víc vtipálků, takže se nikdy nedá říct, že by byla nuda. Klidná hodina v naší třídě prostě neexistuje.
ani nedokázala představit. Mimo jiné je také výhodnější být tak blízko Praze (přeci jenom je tu daleko víc možností), takže to, že jsem teď oproti mým bývalým spolužákům úplně někde jinde, beru jako velmi pozitivní zkušenost.
Co ti přestup na jinou školu dal a co vzal? Přestup sem mi určitě vzal hodně kamarádů. Přeci jenom je to celkem dálka, takže ten kontakt s nimi už není takový, jaký byl třeba před dvěma lety, když jsme se sem přestěhovali. Ale díky téhle změně jsem poznala spoustu super lidí, bez kterých už bych si svůj život
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš? Určitě jen v dobrém! Super lidi, výborní učitelé, skvělá atmosféra … Ráda se tam jednou za čas vrátím a zajdu za svými kamarády. Je to vždycky skvělá připomínka těch „starých časů“.
je samozřejmostí snad na většině všech středních škol. Protože jsme na BiGy, přibyla nám k jazykům ještě latina. Ovšem že by na nás jazykáři byli třeba tvrdší nebo bychom toho brali více, to si nemyslím, řekla bych, že jde opravdu spíš jen o čas, který na studium jazyků máme.
Co ti přestup na jinou školu dal a co vzal? „Když něco starého končí, něco nového začíná.“ Asi tak to beru já. Nová škola mi rozhodně dala nové přátele, nový rozhled. Mí spolužáci jsou milí a super lidé a i na učitele máme obrovské štěstí. Je to nová a další užitečná zkušenost do života.
“Na BiGy chodí z většiny studenti, kteří ani nejsou věřící” Na jakou školu jsi přestoupila a v čem se liší od té naší? Přestoupila jsem na BiGy do Českých Budějovic. Těžko se mi porovnává např. úroveň výuky na třeboňském gymnáziu a již zmíněném BiGy, protože kromě změny školy to byl i velký skok z nižšího na vyšší gymnázium, a i to je samo o sobě už hodně velká změna. Pravdou je, že BiGy se více zaměřuje na výuku jazyků, a to zejména na angličtinu, té máme dokonce 4 hodiny týdně + k tomu 1 hodinu anglických reálií. Druhý jazyk
16
Učitelé se celkově moc neliší. Jako na každé škole, i tam jsou učitelé někteří lepší, někteří horší, někteří důslednější. Někteří jsou na nás tvrdší a jiní to zase moc neřeší. Některé z vás možná překvapí, když řeknu, že na BiGy chodí z většiny studenti, kteří ani nejsou věřící a podobně. Samozřejmě tam takoví studenti jsou, ale myslím, že předsudky, že na BiGy chodí jen budoucí knězi a jeptišky můžete klidně dát stranou.
Je pravda, že dojíždět do Budějovic, z Budějovic pak domů, a nebo do jiných míst, kam je potřeba, je náročnější, Budějovice jsou pro mě dál než Třeboň. Je to tedy náročnější hlavně časově. Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš? Jenom v dobrém Třeboňské gymnázium je plné skvělých učitelů, na které vždy ráda vzpomínám, a samozřejmě i fajn lidí. Jsem ráda, že jsem mohla chodit zrovna na tuto školu. Byla to škola nejen mého rozhledu, ale i života.
Čangi
Na jakou školu jsi přestoupila a v čem se liší od té naší? Po tercii jsem opustila náš milovaný třeboňský ústav a nakrátko pobyla na Gymnáziu Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci. Tamní studium bych raději nijak nekomentovala, chodila jsem tam jen rok, jelikož jsem pak hned odešla do Prahy. Takže to byla, dá se říci, jen taková krátká mezistanice. Nicméně, v současné době už dru-
Nikola Straková
Na jakou školu jsi přestoupila a v čem se liší od té naší? Přestoupila jsem na gympl Vítězslava Nováka v J. Hradci. Liší se v hodně věcech. Úroveň školy za posledních několik let dost klesla a spousta studentů to vnímá. Někteří učitelé naučí a někteří zase naopak absolutně ne a myslím si, že je to hodně o výkladu. Vybavení školy je oproti třeboňskému gymplu o
hým rokem navštěvuji gymnázium na pražském Smíchově a musím podotknout, že jsem tu vcelku spokojená. Stěžejním je asi fakt, že se jedná o gymnázium čtyřleté, takže věkový rozdíl mezi studenty je menší. Takže houf malých primánků, který běže po chodbách sejme vše, co nestihne uhnout, u nás k vidění bohužel není (nebo také bohudík). Vzhledem k vyššímu průměrnému věku studentů je pro většinu profesorů také samozřejmostí svým svěřencům vykat. Jiné odlišnosti však, obávám se, posoudit nemohu. Přístup profesorů/studentů je dosti individuální a podle mého jej nelze zobecnit.
i své stinné stránky. Po těch 320 přestupech se teď lépe adaptuji na nové prostředí, neznámé a cizí. Mám ostřejší lokty, i když tomu tak nebývalo. Získala jsem nové přátele, ale přišla o ty staré. Samozřejmě, že ne všechny. Ale co se většiny týče, i když se člověk snaží udržet kontakt se starými kamarády, tato pouta postupně slábnou a nakonec se zpřetrhají. Nakonec totiž stejně zjistíte, že dotyční se stejně jako vy v životě posunuli dál a už si spolu nemáte, co říct.
Co ti přestup na jinou školu dal a co vzal? Taková změna s sebou přináší mnoho užitečných věcí, ale má
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš? Během posledních 11 let jsem vystřídala asi šest vzdělávacích institucí, a ačkoliv jsem v Třeboni pobyla jen tři roky, na třeboňské gymnázium vždy ráda myslívám jako na svoji domovskou školu.
trochu horší - mimo posledního přistaveného moderního patra. Co se týče přístupu studentů ke studiu, tak si myslím, že dost lidí na školu doslova ,,kašle". Možná je to výukou, možná společností. Kdyby to bylo jednoduché, hned bych se vrátila za vámi! Co ti přestup na jinou školu dal a co vzal? Přestup do Hradce mi něco málo dal, ale opravdu jen málo. Týká se to vstávání. Nemusím dojíždět a vstávat v 5 hodin ráno. Kdyby to bylo na mě, tak nepřestoupím, ale víceméně za mě rozhodli rodiče. Vzalo mi to skvělé kamarády a skvělé učitele! Myslím si, že jsem měla suprovou třídu! Byli jsme skvělá parta, co si pamatuju, tak jsme vždy za jakýchkoliv okolností stáli všichni při sobě. A celá banda jsme si rozuměli. Ovšem, že se občas sehráli nějaké ,,holčičí války",
ale taky jsme byli z 90% holčičí třída! S nikým už teď nejsem moc v kontaktu. A ještě vzpomínám na učitele, kteří opravdu naučili. V hodině jsem se toho naučila o 100 % víc jak nyní. Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš? Na třeboňský gympl vzpomínám jen v nejlepším! Studium tam mi dalo hromadu skvělých zážitků! Upřímně, tenkrát mě odchod ze školy docela psychicky sebral. Bylo to těžké, ukáplo mi několik slz a dost mě to trápilo. Ale zvykla jsem si na nové prostředí rychle, tím nechci říct, že bych to přešla. Do dnes lituji, že jsem tam nemohla zůstat. Dokonce bych se i teď moc ráda vrátila, ale obávám se toho, že bych byla hodně pozadu, co se výuky týče. V matematice určitě.
17
Kateřina Čurdová
Na jakou školu jsi přestoupila a v čem se liší od té naší? Přestoupila jsem na Střední pedagogickou školu v Prachaticích na obor Předškolní a mimoškolní pedagogika, to znamená, že ze mě bude učitelka v mateřské škole. Přístup učitelů k žákům se liší výrazně. Říkám to nerada, ale učitelé na
František Hartmann
Na jakou školu jsi přestoupil a v čem se liší od té naší? Přestoupil jsem na základní školu Pomník s vidinou nástupu na Střední rybářskou školu Vodňany. Tu budu porovnávat s gymnáziem. Úroveň výuky je s gymnáziem téměř srovnatelná. Rozdílem je, že gymnázium připravuje žáky na vysokoškolské vzdělání, zatímco
18
přírodní vědy si z nás velice často utahují, když se nám něco nepovede a dávají nám to hodně „sežrat“. Naopak pedagogové vyučující výchovy a praxi si nás považují a naše nápady jsou jim často inspirací. Srovnávat úroveň výuky naší školy s gymnáziem je dost složité. Na gymnáziu se sice učí mnoho předmětů, jenže důraz se klade právě na ty, které se u nás probírají jen tak na oko. Naše škola je zaměřená jiným směrem a není tedy zapotřebí, abychom se příliš věnovali matematice, chemii nebo fyzice. Jsme doslova „drilované“ ve výchovách a v tom, co děláme, jsme dobré (já vím – samochvála smrdí :). Samozřejmě, najdeme tu i pedárnice zajímající se jen o cigarety a taháky, ale těch je naštěstí málo. Já jsem tu spokojená, protože studuji to, co chci v budoucnu dělat a co mě baví. Co ti přestup na jinou školu dal a co vzal? Přestup na novou školu mi vzal klid domova (jsem na internátu), úžas-
ně ujetou partu spolužáků, po které se mi hodně stýská, potom 50 % mé osobnosti (4 roky na dívčí škole by změnily asi každého) a pocit, že jsem k ničemu. Naopak mi přibyly svaly a modřiny z tělocviku, zkušenosti s opravou tiskárny, protože ta na intru se věčně rozbíjela, trpělivost a tu nejlepší kamarádku jakou jsem kdy mohla mít. Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš? Na třeboňské gymnázium vzpomínám moc ráda, poněvadž mě tady toho páni profesoři a paní profesorky opravdu mnoho naučili a abych se přiznala tak jsem měla celé tři roky krásný náskok (a to hlavně v matematice a angličtině). A díky tomu také patřím mezi ty, co mají na vysvědčení vyznamenání :. Třeboňské gymnázium pro mě byla škola sice tvrdá, ale nedám na ní dopustit, věřte mi nebo ne, tisíckrát jsem si vyčítala, že jsem odešla.
naše odborná škola se zaměřuje i na praktické vyučování (praxe v terénu, možnost vyučení myslivosti aj.). Přístup učitelů je zde mnohem volnější. Snaží se s námi mluvit jako se skoro dospělými a to jak na hodinách, tak i mimo ně. Určitě se tu nenajde učitel, který by dal třídní důtku za např. vlhkou sportovní obuv při tělocviku nebo kvůli jiným komickým důvodům. Víme své, že ;). Protože většina studentů bydlí na internátu, je jejich postoj k ostatním mnohem přátelštější.
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš? Upřímně? Když jsem na gymnázium nastoupil, byl jsem v těžké životní situaci. Ta mě činila nevyrovnaným a s třídním kolektivem jsem nedokázal splynout. Pomoc ze strany učitele mé situaci nijak neprospěla, ale naopak mě onou pomocí dokonale odtrhla od zbytku třídy. A po necelých dvou letech, mě ještě čekala zrada od kantorky, od které bych to ani nečekal. Musel jsem odejít. Takže jak na gympl vzpomínám? Nejhorší dva roky mého života.
Co ti přestup na jinou školu dal a co vzal? Dal mi klid..
UČITELSKÁ ANKETA
Kdy odtáhnou?
-ROS-
Iva Ahmad
Karel Pazourek
Tereza Maříková
Kdyby po chodbách chodili samí zamračení protivní žáci, kolegové kdyby byli hádaví, drbaví a zlí a kdyby v ředitelně seděla protivná, lenivá ředitelka, která by nás všechny jenom šikanovala. To bych se pak už asi opravdu nadechla, vzala papír, tužku a napsala žádost o ukončení pracovního poměru. Protože všechno má svou hranici, za kterou se nedá jít a člověk musí najít sílu zavřít za sebou dveře a jít ... i když právě ve školství jsem ty dveře za sebou zavřít nedokázala od 1. 9. 1984. A pořád mě to v něm baví :)
Muselo by mě přestat učení bavit. Nebo bych přestal mít na chleba. Nebo by mi nakazovali, co a jak mám učit, nic víc, nic míň - třeba že jediná čísla jsou jedna a dva. To by byla smutná matika…
Díky působení tady ve škole mohu do školství trochu nakukovat a po některých "prohlédnutích do zákulisí" se divím, že ve školství vůbec ještě zůstávají tak profesionální a osobnostně celiství pedagogové jako jsou tady nebo vůbec nějací pedagogové. Z té práce s různými papíry, komisemi všeho druhu, normami a nařízeními, které si často protiřečí, jde laikovi (mně) hlava kolem a to nemluvím o tom, že tyto hodiny do pracovního úvazku samozřejmě zdaleka všechny započítány nejsou a mně osobně by asi znechutily to, co se na pedagogickém řemesle dá najít smysluplného a naplňujícího. Jinak můj odchod či setrvání ve školství závisí především na shovívavosti mých dětí a maminky, která je hlídá, když pracuji a v neposlední řadě také na financích, které se (též nad rámec jejich pracovních povinností) podaří či nepodaří vedení školy do budoucna obstarat.
Milada Benedová Kdybych zjistila, že svoji práci dělám delší čas špatně nebo že moje snahy nenacházejí z jakýchkoli důvodů na straně žáků a studentů odezvu. Že pro rostlinku, kterou chci zasázet, neexistuje žádná půda. Dokážu si představit i jiné důvody, jako třeba skomírající zdraví, abnormální finanční krize rodiny, ... . Moc si přeji, aby k tomu nedošlo, protože jsem ve škole a obzvlášť na této opravdu ráda.
Adéla Holubová Musel by mne jednoho "krásného rána" navštívit Ian McKellen a pozvat mne na "an adventure"...
Anna Kohoutová Nedovedu si představit dobrovolný odchod ze školství, tím spíš z naší školy. Mám ráda svoji profesi a těžko se mi vymýšlí, co by se muselo stát, abych dělala něco jiného nebo někde jinde. V případě náhlého zbohatnutí a pod podmínkou možnosti návratu bych se ale nebránila třeba ročnímu cestování a sbírání zkušeností v cizině.
Vilém Roženský Poslední kapkou mé učitelské kariéry by bylo, kdyby studenti při výuce četli pod lavicí časopis Bravo, či nedejbože GYM, hráli hry na dotykovém přístroji, přibrušovali si nehty, nebo si dokonce mezi sebou házeli zmačkané oplzlosti. V případě, že by někdo při mém výkladu svačil, bych školství opustil na minutu. Z osobního hlediska bych kantorství pověsil na hřebík, pokud by mně vypadaly všechny zuby a neměl jsem na nové.
Jitka Mašková Není to zrovna zásadní změna, co by mne přivedlo k rozhodnutí odejít. Občas se dostaví krize a pak si kladu otázky: Stojí ti to za to? Jsou ve škole lidé, kterým na tobě záleží? Potkáváš žáky, které to s tebou baví? Můžeš něco změnit? A tak podobně. Dokud budou všechny odpovědi kladné, asi se nic nezmění.
19
Petr Kopeček
Naďa Krčálová
Olga Tichá
Své privilegované místo, na které - jak se často ukazuje opravdu každý nestačí, bych opustil ve chvíli, kdybych ze svého působení přestal mít radost, nebo kdybych vycítil, že mě mé síly opouštějí.
Ve školství pracuji ráda, mám ráda mladé lidi a práci s nimi. O odchodu budu uvažovat až uznám, že mi sily nestačí. Zatím mě tato práce udržuje ve formě a jsem ráda za ni.
Odchod ze školství nebo setrvání v něm je můj "celoživotní boj". Je to možná s podivem, ale učit mě stále ještě baví, jinak bych už tady nebyla. Ale stále více mě vysiluje vysvětlovat, proč jsem tak přísná, proč po studentech chci logické uvažování, odvozování, aby rozuměli tomu, co říkají atd. Už jsem i slyšela, že "fyziku a chemii v životě zas tak moc nepotřebují", tak musím slevit, ocenit, že se něco naučí....nazpaměť. Ale to si já nemyslím, fyzika a chemie a další obory jsou o životě, něco se naučit musíme, ale podle mě bychom měli u studentů podporovat logické myšlení seč nám síly budou stačit. Kvůli tomu na gympl šli nebo ne?
Jana Havlová
vsadila).
Pokud vyhraju pěknou sumičku ve sportce (to se mi asi nepoštěstí, protože jsem si ještě nikdy ne-
Martin Krynický Stát by se nemuselo nic, protože o odchodu ze školství uvažuji průběžně od téměř okamžiku, kdy jsem do něj nastoupil.
ÚVAHA
Zdeněk Kučera Kdyby ministr školství v rámci reorganizace systému vzdělávání přesunul učitelům letní prázdniny do měsíce listopadu a zkrátil je na pouhé tři týdny.
Martin Rosocha Odešel bych, pokud by nebylo zbytí, byť to zní podivně, protože pokud učitelé odcházejí, tak pouze ze zaměstnaneckého postu, nikoli ze své podstaty…
-NICK-
Pár zajímavých údajů Je to zhruba osm let, co naše třída složila přijímací zkoušky. Bylo tehdy jaro 2006 a nám bylo 11 let. V následujícím článku se vám pokusím přiblížit změny, které se za tu dobu odehrály. Nejprve bych se rád pečlivě věnoval učitelskému sboru. Zde jsem nalezl totiž velice zajímavá data. Při našem nástupu na gymnázium měla sestava učitelského sboru 27 členů. Jmenovitě od spodního patra: Petr Werner, Naděžda Krčálová, Štěpánka Otepková, Jaromíra Hrubešová, Markéta Drábková, Jana
20
Gráfová, Mája Fundová, Zbyněk Matějka, Jana Coufalová, Petr Kopeček, Jaroslava Lhotská, Milada Benedová, Olga Tichá, Naděžda Matušková, Ivana Kubínová, Ivana Čurdová, Miroslava Mrázková, Jana Haiderová, Zdeněk Kučera, Petra Dufková, Alena Veselá, Barbora Lohniská, Lenka Zimmelová, Blanka Černá, Ludmila Císařová, Anna Kohoutová, Hana Chmelová. Tuším, že většina z vás je zmatena a spoustu jmen nezná. Z původních 27 členů pedagogického sboru je totiž nyní ve službě pouhých 14
kantorů, z čehož dvě kantorky navíc měly v průběhu osmi let profesní pauzu. To ale není vše, abych zejména mladším ročníkům ještě více zamotal hlavu, doplním zde jména učitelů, kteří na školu v průběhu těchto osmi let přišli a k tomu stihli i odejít, ať už úplně nebo jen na mateřskou dovolenou. Jsou jimi: Jaroslava Vondrášková, Hana Soukupová, Ilona Wernerová, Martina Kukačková, Tomáš Marek, Jana Rosochová (Kalvasová), Lenka Vetýšková (Janovská), Veronika Jandová, Pavel Krejča, Mi-
lan Sudický, Adéla Schacherlová, Hana (???) Dušková, Tomáš Lang, Petr Dolejší, Olga Borčická, Zuzana Dvořáková (Pešková), Ludmila Petrželová. A současná sestava? Na škole nyní máme znovu 27 členů sboru. Kurzívou označím jména, která ještě nepadla – tedy příchozí nováčci, kteří vydrželi do současnosti. Tučně budou označena jména těch 12 vyučujících, kteří přečkali celých 8 let s námi: Petr Werner, Naděžda Krčálová, Štěpánka Otepková, Markéta Drábková, Jitka Mašková, Jana Psotková, Vilém Roženský, Zbyněk Matějka, Anna Kohoutová, Petr Kopeček, Milada Benedová, Jiří Hendrych, Olga Tichá, Ivana Kubínová, Karel Pazourek, Ivana Čurdová, Martin Krynický, Petra Šálková, Hana Bušková, Zdeněk Kučera, Jana Havlová, Václav Pražák, Martin Rosocha, Adéla Holubová, Ludmila Císařová, Kateřina Janů, Věra Ježková. Jednoduchými počty tak vychází, že naše letošní oktáva zažila na gymnáziu 57 různých učitelů. Z nichž 41 nás doopravdy někdy vyučovalo více než jen na suplování. Číselně je zde možno nadále pracovat s různými daty. Z 30 kantorů, kteří opustili naši školu, jich 8 šlo do zaslouženého důchodu. Mno-
hem smutnější je číslo 3, které z 30 odcházejících značí již nežijící profesorky. Ilona Wernerová, Jana Gráfová a Mája Fundová již bohužel nejsou mezi námi a myslím, že na ně všichni rádi v dobrém vzpomínáme. Opačným údajem je počet narozených dětí příslušníkům učitelského sboru za posledních 8 let. Takových dětí se narodilo celkem 13. O zápisy se postarali: 3x Petr Werner, 2x Petr a Lenka Kopečkovi, 2x Václav Pražák, 2x Miroslava Mrázková, 1x Petra Šálková (Dufková), 1x Lenka Vetýšková, 1x Martin a Jana Rosochovi a 1x Veronika Jandová. Navíc je na cestě 14. přírůstek tentokráte do rodiny Zuzany Dvořákové. K dětem se váží svatby. Těch se za osm let odehrálo šest. Do manželského stavu vstoupily hned dva učitelské páry: Petr Kopeček a Lenka Zimmelová, a šest let po nich také Martin Rosocha a Jana Kalvasová. Kompletní výčet novomanželů doplňuje ještě Václav Pražák, Petra Šálková (Dufková), Zuzana Dvořáková (Pešková) a Lenka Vetýšková (Janovská). Nejčastěji se měnila sestava v kabinetu ZEM/DĚJ, kde se vystřídalo osm členů sboru: za Barboru Lohniskou nastoupil Václav Pražák, za Lenku Kopečkovou (Zimmelovou) přišel Petr Dolejší a ten
Další díly Mr.Gyma naleznete každý týden na www.casopigym.cz
byl nahrazen Adélou Holubovou, Blanka Černá uvolnila své místo Miroslavě Mrázkové a ta následně Martinu Rosochovi. Naopak postem, který by se dal bez studu přirovnat k bradavickému profesoru obrany proti černé magii, je učitel výtvarné výchovy. Zde jsme byli svědky dokonce sedmi různých zaměstnanců, chronologicky: Jana Gráfová, Ludmila Petrželová, Ilona Wernerová, Martina Kukačková, Tomáš Marek, Jana Rosochová (Kalvasová) a Vilém Roženský. Mimo tyto neskutečné rošády v učitelském sboru se v průběhu našeho studia odehrálo ještě mnoho podstatných věcí. Na škole se vystřídalo přibližně 720 studentů a studentek, Česká republika měla celkem 6 předsedů vlády, USA 2 prezidenty, Ruská federace 3 (ačkoli lidsky pouze 2). Odehrálo se patero olympijských her (ty první jen těsně před našimi přijímačkami v Turíně), osmero MS v hokeji a letos nás čeká třetí fotbalové mistrovství. Svět přečkal světovou hospodářskou krizi a dokonce dva termíny konce světa. Jak se tak na to dívám, je vlastně zázrak, že se vše již dávno nezhroutilo.
21
Co vzkazují odcházející ročníky Studium berte vážně, ale ne tak abyste zapomněli žít!
90 % učiva je k ničemu. Ze zbylých 10% jich je 5% doopravdy užitečných a těch druhých 5% možná jednou, někdy v budoucnu.
Děcka, učte se. Soustřeďte se na to, co Vás baví. Známky nejsou tak podstatné. Včas začněte s přípravou na maturitu a rozhodněte se co nejdřív, z jakých předmětů chcete maturovat. Užívejte života.
Pište si poznámky, budou se hodit !
Užijte si to
Začněte se zamýšlet nad svojí budoucností dřív než v septimě a hlavně čtěte a koukejte se kolem sebe.
Je to boj! Utečte dokuď můžete.
Tak vám závidím! Střední je skvělá! Ale učte se, před maturitou se vám to vážně hodí!
Kdo uteče vyhraje!
Užívejte si každného dne, jelikož nikdy nevíte, co se vám v životě stane. Nezanedbávejte výuku, jelikož to, co máte v hlavě, vám už nikdo nevezme.
Učte se! Učte se! Nenechávejte věci na poslední chvíli! Myslím to vážně!
Buďte aktivní! Dělejte všechny možné činnosti ve škole i mimo školu, na všem hledejte něco zajímavého. A užívejte si lidí kolem sebe. Ať máte na co vzpomínat.
Začněte se učit včas a nic nenechávejte na poslední chvíli. Vážně, pak nic nebudete stíhat.
Nenechte si s*rát na hlavu a nenechávejte věci v maturitním ročníku na poslední chvíli.
Studovat poctivě se vyplatí, ale nic se nemá přehánět.
Kdybyste šli na obchodní akademii, ušetřili byste si zbytečné nervy
Jděte na kadeřníka, ještě je čas.
Buďte k sobě ohleduplní a milí, ať si poslední rok v klidu s pohodě společně užijete!
Makejte na předmětech, které Vás baví a učte se jazyky. Přeju Vám štěstí na lidi, se kterými chodíte do třídy….. je smutné, když v posledním ročníku zjistíte, že polovina vašich spolužáků je falešná jako značkové zboží na tržnici.
Nenechávejte nic na poslední chvíli. Může se vám to šeredně vyplatit. Vím o čem mluvím.
Neposlouchejte rady starších. A svědomitě plaťte na posledním zvonění.
Nematurujte z biologie a chemie, je toho strašně moc!
Modlete se, abyste nebyli jako my.
Hloupý lidé se objevují na gymplu. A blbost je nakažlivá
Uč se, co Tě zajímá a baví. Měj smysl života a měj cíl. A chovej se jako Gentleman.
KARIN PIRGLOVÁ
JAZYKOVÝ KOUTEK
Leftovers Everybody is magnificent when it comes to wasting time (or for the offensive ones "to do unimportant things") instead of doing something compulsory or simply a bit more meaningful. But when there is some amount of time that should be wasted, then waste it wisely. During these lovely years while you are studying in this particular beautiful building you have enough space to grow up, to take up doing something that you might start
-IWISH-
to love, to make friends, to get to know people. to get to know yourself or to fall in love. You will get to party, you will get into trouble, you will both hurt and get hurt. You definitely fail in something that is significant for you, there will always be somebody better than you in something you wish to believe you're the best. Teachers won't always understand you and you will ditch school once in a while. But in the end of this long, long journey, you will end up shaking nervously
due to the comming school-leaving exam, sentiment for the people you will miss seeing around, hating for those with whom you have crossed your ways in a bad way and very very excited for what will be coming up next. Sometimes the best thing you can wish for is that those leftovers that remain will be nothing but the good ones only.
-MRAK-
Warum die Leute nach Deutschland kehren? In der ganzen welt ist fast immer eine Finanzkrise. Leute haben einfach nicht sehr viel Geld, weil heute jeder sparen will. Und auch die Fabriken brauchen sparen, deswegen bekommen die Arbeiter
wenig Geld. So gilt es in immer mehreren Länder, aber hier sind doch ein paar Länder, die das noch nicht so haben - z. B. Deutschland. Dort ist die Ekonomik immer ziemlich gut und die Arbeiter beko-
mmen dort viel mehr Geld, als bei uns. Deswegen kehren viele Leute nach Deutschland, weil sie mehr Geld und besseres Leben haben wollen.
-ANEZKAP-
La migración a USA
Creo que todos saben al menos un poco o han oído sobre la migración de los mexicanos a Estados Unidos de América. En la actualidad, se van a USA hasta 390 mil mexicanos al aňo. En este país es donde viven más mexicanos fuera de México y al mismo tiempo es la mayor comunidad de hispanohablantes en los Estados Unidos con alrededor de 33 millones. De los cuales alrededor de 16,5 millones son in-
migrantes mexicanos y el resto son sus hijos, nacidos en USA. Algunos viven de manera legal y otros ilegalmente. La causa de la migración es principalmente económica, por lo cual se van a USA en busca de un trabajo mejor pagado. Cuando el mexicano que trabaja en Estados Unidos se entera de que va a haber un puesto de trabajo libre, avisa a su familia o amigos para que se vaya a
USA y pueda trabajar. Para evitar la inmigración ilegal los estadounidenses decidieron construir una pared que divida la frontera con México. Comenzaron a construirla en 1994. Planearon que el muro tendrá 595 kilómetros más 800 kilómetros de obstáculos para que no puedan pasar vehículos. Desde que se empezó a construir, los mexicanos han intentado cruzar por el desierto de
25
mini-slovníček: enterar se - zde: dozvědět se puesto de trabajo - pracovní místo evitar - zabránit frontera - hranice desierto - poušť obstáculos - překážky
Arizona, lo que ha causado más de mil muertos.
ETIKA
-MM-
Objevil jsem mor Byla temná noc a muž s bílým pláštěm zazvonil a vstoupil do velkého domu. Byl vpuštěn potichu a klidně, nikdo ho nemohl vidět. Sedl si na židli ke stolu a čekal, až přijde postarší muž v županu. Potichu si sedl naproti němu. "Pane, co to tu děláte?" zeptal se doktora. "Pane prezidente, zvládl jsem to! Objevil jsem mor, který zabije všechny hlupáky! Každý, kdo by měl zlé účely, by zmizel z toho světa, jako by se pára vypařila, a bylo by tu dobře!!" Spustil se značnou sílou a nadějí do života. Prezident si popotáhl brýle. Ve tváři zamračený výraz. "Zmizeli by?" "Ano, jako by vůbec neexistovali." "Ale pane doktore, nemůžete přece
26
odstranit lidi, co nejsou chytří jen proto, že nejsou chytří." ohradil se pan prezident. "Těmto lidem mor nic neudělá. Postihne opravdu jen ty, kteří ubližují ostatním, kteří podkopávají tento svět, vyvolávají války, touží po moci, kradou peníze na úkor ostatních. Všichni tito lidé by prostě zmizeli. Ti hloupější, avšak hodní, by přežili." vysvětloval doktor a odhaloval plán, co by zachránil tento svět. Pan se opřel o opěradlo židle a poklepal rukou o stůl. "A co kdyby mor nevyšel, co by se stalo pak? Nemůžu přece dopustit, aby zemřeli nevinní lidé!" "Můj mor je naprosto bezpečný a říditelný. Už jsem ho zkoušel na všech hodných lidech, co znám, a nikomu se nic nestalo! Je to opravdu bezpečné. Mor se totiž chytá násilných myšlenek, které pak ničí. Pokud ten člověk však někdy udělal něco špatného, zlo se zachytilo na jeho kůži. Tuto zlou energii mor také ničí, a tím zničí jejich těla. Je to naprosto bezpečné!" Doktor mluvil tak rychle, že mu bylo sotva rozumět. Mluvil tak zaníceně, že si nevšiml, jak rozlil sklenici vody, která ležela na stole. "Je to opravdu zajímavý ex-
periment," řekl pan prezident zamyšleně. "Tak ho můžeme spustit hned od zítřka!" zaradoval se doktor. "Pane doktore, nemůžu si vzít na svědomí životy tolika nevinných lidí!" zvolal prezident. "Proč ne?! Ty lidi nejsou nevinní!" "Pane doktore, nemůžeme nechat zmizet lidi, kteří se nikdy neprovinili ničím větším, než drobnou krádeží nebo něčím podobným!" Doktor už to nevydržel, vstal a začal v místnosti přecházet ze strany na stranu. "A co ty lidi, kteří strádají právě kvůli těm, co jsou bezohlední, co vytvářejí války, jsou diktátory nebo kradou peníze lidem, kteří mají sotva na chleba! Tito lidé prostě nemají na tomto světě, co dělat. Tohle vše, je pro vyšší dobro! Pro dobro všech! Celý svět se pak bude mít dobře!" Prezident však celý doktorův proslov kroutil hlavou. "Tohle nás ale neopravňuje něco takového udělat. Je to přece jen lidský život, o čem tady mluvíte. Jste snad bůh, který může rozhodovat o tom, kdo zemře, a kdo ne?" "A co vaše děti? Chcete se bát, až půjdou ven, že se jim něco stane? Chcete se bát, že za půl roku vypukne atomová válka a že stejně zemřou lidi, kteří se však opravdu ničím neprovinili? Vezmete si na svědomí životy těchto lidí? Ti, co v
tuto chvíli padají ve válce proti nepříteli, který sedí v kanceláři a uvažuje, jak vyhrát další bitvu? Chcete brát život jim?" "Pane doktore…" "Je mi líto, ale ten mor spustím, ať už s vaším svolením, nebo bez něj.
ROZHOVOR
Každopádně já si toto vezmu na svědomí, i kdyby to mělo znamenat, že ten mor zničí i mě!" Doktor vstal a při odchodu bouchl dveřmi. V tu chvíli prezident vyskočil ze židle a utíkal k telefonu. Vytočil
číslo a po deseti vteřinách řekl do sluchátka: "Jestli se vám nepodaří do zítřka zabít člověka, co zrovna vyšel z mích dveří, vy i já do týdne zemřeme."
-CHINANO-
s„Nechci Martinou Markovou skončit za stolem v kanceláři průměrné firmy.“ Změna na šéfredasktorské židli byla jistě většině z vás dobře známá dlouho před vydáním GYMu. Na následujících stránkách máte možnost přečíst si rozhovor s Martinou Markovou - mimořádně osobitou studentkou kvinty, jejíž sebevědomí a ctižádost je slyšet z každého jejího slova. S osobností, kterou stojí za to poznat, i kdybyste s ní v ničem nesouhlasili. A hlavně - s člověkem, který získal důvěru většiny redakce pro výkon šéfredaktorské funkce. Co ráda děláš ve volném čase? Ráda dělám vše, co jakkoli souvisí s hudbou. Poslouchám ji a také hraji. Od malička jsem byla vedena k hraní na hudební nástroje. Ve třech letech jsem začala hrát na sopránovou flétnu, v první třídě jsem si přidala klavír. Ve čtvrté třídě jsem přešla z flétny na klarinet. S klavírem jsem skončila po absolvování prvního cyklu, protože jsem tomu už nedávala tolik, kolik by to potřebovalo. Krátce jsem také hrála na varhany. Mým snem je hrát na saxofon, který mi už dokonce leží ve skříni, tak doufám, že tam nebude ležet dlouho a sen se stane skutečností. Plánuješ s hudbou svázat i svoje budoucí povolání?
“Abyste mohli dělat věci jinak, musíte je jinak i vidět. -J. Allaire” Povolání rozhodně ne. Když se chce někdo živit hudbou a mít hodně podprůměrný plat, jde učit do ZUŠky, což bych nikdy dělat nechtěla. Když se chce někdo živit hudbou a mít silně nadprůměrný plat, musí hudbě obětovat naprosto všechno, což bych nikdy neudělala. Střední cesta v tomhle průmyslu není.
ale rodina bude hrát vždycky prim.
Na čem ti v životě záleží? Na rodině. Rodina je pro mě naprosto vším, samozřejmě, že mi záleží i na ostatních věcech, jako jsou třeba kamarádi, GYM, škola,
Jak bys popsala prototypy ideálního a špatného redaktora? Podle mě je ideální redaktor špatný redaktor. Nikdy bych se s ideálním redaktorem nechtěla setkat, a
I na úkor kariéry? Těžko můžu v šestnácti letech říct, jestli za deset let upřednostním kariéru před rodinou. Ale pokud bych měla polemizovat, tak bych dala přeci jen přednost kariéře. Nechci skončit jako šedá myš za stolem v kanceláři průměrné firmy.
27
už vůbec ne s ním spolupracovat. Proto popíšu redaktora, který není ideální ani špatný, ale redaktora, který je (dle mého názoru) dobrý. Dobrý redaktor by měl mít především rád to, co dělá nebo o čem píše, protože když píše o tom, o čem se mu psát nechce, tak to na čtenáře působí mnohem hůře než třeba prohozený slovosled, nebo pravopisná chyba. Dále by měl být zvídavý a nikdy by si neměl myslet, že o problematice, kterou se zabývá, všechno ví. Pořád by měl objevovat nové informace, které obohatí nejen čtenáře, ale i redaktora samotného. Rozhodně by měl mít vlastní názor, ale zároveň mít schopnost situaci posoudit objektivně, protože když redaktor svůj názor čtenářům podsouvá ve větší míře, tak už jeho dobrost hraničí se špatností. Měl by mít vlastní názor – i když bude odlišný od Tvého? Samozřejmě, může mít názor jakýkoli, ať je s prominutím třeba sebeblbější, ale ať ho hlavně má. K lidem bez vlastního názoru mám averzi.
by pro sebe měl být nejdůležitější, každý by si měl věřit a hájit svůj názor, pokud chce v životě něco dokázat a to já rozhodně chci. Jaký je Tvůj vztah k literatuře? Podle mě, by měl mít každý student gymnázia kladný a aktivní vztah k literatuře, ať už je redaktorem časopisu či nikoli. Já osobně čtu velmi ráda a baví mě to. Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea je mou nejoblíbenější knihou, kterou jsem četla už počtvrté, a předpokládám, že ne naposledy. Jaká jsi studentka? Snažím se za co nejméně času s vynaložením minimálního úsilí naučit všechno, co se naučit mám, občas to vyjde, občas ne. Jaké chyby Ti na učitelích nejvíc vadí? Velmi mi vadí, když se učitel netají tím, že ho učitelství nezajímá a učí jen pro peníze, když se mu povolání stane prací od - do. Bytostně nesnáším, když učitel přenáší své vlastní problémy mezi studenty. Myslím, že každý učitel by měl být profesionál a nechat si
“Může mít názor jakýkoli, ať je sebeblbější” Co ty a tvůj duchovní život? Mám problém věřit i věcem, které jsou vědecky ověřené, tudíž jdou jakékoli náboženské hypotézy naprosto mimo mě. To ale určitě neznamená, že by mi náboženství vadilo. Je každého věc, čemu věří, a proč tomu věří, já tu potřebu prostě jen nemám, také po této životní cestě nejsem vedená.
28
Kdo je pro tebe v současnosti nejdůležitější člověk? Možná na čtenáře může působit můj názor nesmírně egoisticky, ale v současnosti jsem pro sebe nejdůležitější já. A myslím, že každý
své problémy pro sebe. Vadí mi také, když učitel řeší konflikt mezi dvěma stranami a není schopný, či ochotný si zjistit názor obou stran, to je podle mě vždycky z principu špatně. V každé situaci by měl člověk znát názory obou stran a z nich si vytvořit vlastní. To jsou chyby, které mi vadí nejvíc a je mi líto, že se najdou i v našem učitelském sboru. S čím jdeš do své nové funkce? S tím cílem, že chci GYM po období stagnace posunout dál a to po stránce obsahové a hlavně grafické. Jsem si moc dobře vědoma
“Když přicházet, tak s odcházením...” toho, že v posledních měsících oblíbenost GYMu značně klesla, a proto se budu snažit, jak nejvíce budu schopná, aby se GYM dostal mnohem výš než tam, kde se nyní nachází. Mým hlavním cílem je, aby se studenti naší školy v GYMu mnohem více nacházeli, aby byl celý GYM hlavně o naší škole a jejích studentech, pedagogických i nepedagogických zaměstnancích. Měli by čtenáři očekávat velké změny? Ano. Nebudu tady předstírat, že poslední číslo bylo s velkým úspěchem prodáno do posledního kusu, protože to rozhodně není pravda. A myslím, že tato skutečnost si o velké změny žádá. Chtěla bych kompletně změnit grafiku, aby GYM už nevypadal jako zpravodaj nějakého zapadlého městysu, ale jako školní časopis, který zaujme každého, kdo se na něj a hlavně do něj podívá. Čtenářská oblíbenost je tedy pro tebe hlavním kritériem? Časopis by měl vznikat pro čtenáře. Pokud je studentský, tak obzvlášť, ale moc dobře vím, že i vyhovění čtenářovým požadavkům má své hranice, přes které bych nezašla.
HRY
-CHINANO-
Méně je někdy více Vítejte, přátelé, u předposledních her GYMu. Ách, ta nostalgie! Ale nechme si to na příště. Nyní se pojďme podívat, co se děje čerstvě na videoherním trhu – není toho málo a jak už to tak bývá, na některé se nedostane Solidní had> Každý správný hráč má v hledáčku několik her, které sleduje ostřížím zrakem, hltá každé písmenko, které se o nich objeví a někdy si na hru i dokonce šetří. Metal Gear Solid je rozhodně pro mnoho lidí takovým titulem. Před rokem oslavil úspěšný návrat na počítače a nyní podniká další útok na náš čas a peněženky. Tedy, s tím časem je to trochu složitější. Ono se totiž jedná prakticky o jednu misi a pár malých vedlejších. Za nějakých osm stovek tak dostanete jednu misi skvělého Solid Snakea. Opravdu – Metal Gear je jedna z mála her, které se povedlo zachovat původní hru, vylepšit jí a převést do nového kabátu a nového příběhu. Vše zůstává stejné nebo vylepšené (např. střelba pro příznivce akčního způsobu hraní, celkový gamedesign). To znamená, že stále platí, že v ději se mohou orientovat jen polofanatičtí fanoušci série, kteří hltali všechny díly na různých platformách a také to, že se vám, pokud jste fanoušci MGS, bude skvěle hrát. Těžko ale mohu doporučit tuto hru komukoli jinému: příběhové souvislosti mu nedojdou, bude vidět spoustu nedokonalostí v grafice a bude mít pocit, že dal „osm stovek a takovou kravinu“. Ďábel – trhač duší> Možná, že mnozí rodiče (a asi zejména prarodiče) by se mohli vytasit s takovou
přezdívkou pro vašeho čtyřjádrového miláčka. Jestli mají pravdu, nebo ne, nebudeme rozvádět a raději se podíváme na to, co by toto dvousloví mělo evokovat náruživému hráči. Za prvé byste měli vědět, že toto rozšíření je velmi krátké – dohrajete jej totiž během tří hodin. A co by vám mohlo na Diablu 3: Reaper of Souls líbit? No co, je to rozšíření k Diablu III. Takže clickfest, výtvarná stylizace, nová třída (křižák) a výborný adventure mód, který se vám otevře po dokončení příběhové linky. A co bych vám lhal – příběh je dobrý (na hack’n’slash akci obzvlášť) a mlácení do všeho kolem sebe, které musíte v D3RoS provést, vydá za pokročilý kurs hry na bicí. Ani na chvilku se tak nenudíte a tak je jediná škoda, a sice že kampaň zabere s bídou 3 hodiny a po chvíli se najdete spouštěje hru od znova nebo adventure mód. Toto rozšíření doporučuji všem s nainstalovanou základní verzí, protože tolik koncentrované zábavy za ty peníze stojí.
příběh? Přece MMO! Před vydáním této hry jsem si říkal, jak to, že je to nenapadlo dřív. Nyní si říkám: škoda, že je to vůbec napadlo. První kámen úrazu jsou vývojáři: místo naší milované Bethesdy se totiž vývoje ujali ZeniMax Online (že jste o nich nikdy neslyšeli? Vždyť k dnešnímu datu už vydali tolik titulů – třeba TESO, TES Online, The Elder Scrolls Online atdatd. To, že se jedná o prvotinu z rukou Zenů, je na hře bohužel dost vidět. Hra obsahuje spoustu bugů a programátorsky nedotažených věcí questy nefungují, expení je nuda (!!!), loadingy jsou časté a otravné a hra na jiné než plné detaily vypadá pomalu hůř než Morrowind. Existují i pozitiva – například tradičně suprová epická hudba, nebo grafika, když máte sestavu na to, abyste to rozjeli na plné detaily, tradičně komplexní tvorba postavy s tolika nastaveními, že je do konce života všechny nevyzkoušíte a výběr z devíti tradičních TES ras, jako kočičáci (pardon, Kajiitové), Redguardi, Nordi, Temní elfové a další. Upřímně řečeno, nechápu, proč by někdo chtěl tuhle hru hrát. Když bude chtít rozlehlé RPGčko, zahraje si Skyrim, když bude chtít onlinovku, zahraje Star Wars, ale proč kupovat takový paskvil? Doufám, že v době, kdy čtete, bude už k dispozici dostatek patchů, aby byl rozumný nemasochistický důvod tuto hru hrát.
Prznitelka se usmívá…> Každý správný hráč ví, že série The Elder Scrolls nikdy nevynikala příběhem – naopak, hlavně hratelností, rozlehlostí a volností. V jakém žánru se takové vlastnosti dají využít? Kam se nedá zapasovat rozumný
A jsme zase na konci! Příště se těšte na speciální, rozšířené vydání her. Rozhodně si nezapomeňte GYM pořídit, ať nepropásnete naší „farewell party“! Tak na napsanou!
29
KAM TO DOTÁHLI
-ROS-
Barbora Holická
Rozhovor s Barborou Holickou nalézáte v GYMu již podruhé (ten první vyšel v patnáctém čísle před čtyřmi lety a je ke stažení na webových stránkách časopisu). Za tu dobu se absolventka naší školy posunula z cest po Asii a Africe do Spojeného království, kde toho času studuje na University of Westminster. Rozhovor o tom, jak se vyplatí cílevědomost a trpělivost, jak si lze naplnit sny a jak to lze dotáhnout opravdu hodně daleko…
30
1. V současnosti studujete na prestižní University of Westminster obor rozvojová studia a zahraniční vztahy; co vše je potřeba udělat, aby se student na takovou školu dostal? Nejdůležitější je termín přihlášek, což je, na rozdíl od ČR, už v lednu. Všechny univerzity ve Velké Británii jsou součástí systému UCAS (University College Application System), přes který se podávají přihlášky elektronicky. Už je to delší dobu, co jsem to vyplňovala, ale vzpomínám si, že je to velmi přímočarý a logicky řazený systém s několika sekcemi, kde zadáte potřebné informace, podle kterých si pak školy vybírají. Je tam jedna
část, kde máte sepsat osobní prohlášení, což je kratší esej, ve které máte příležitost poskytnout škole informace, které vás odliší od ostatních kandidátů. Jedná se zejména o předchozí studijní úspěchy, účast v soutěžích nebo případné pracovní zkušenosti včetně dobrovolnické práce. Je dobré zmínit své kladné vlastnosti, které z vás dělají skvělého studenta, a tedy i neodolatelného kandidáta .) Samozřejmostí je uvést důvody pro výběr oboru, na který se hlásíte (ne ale konkrétní školy, protože se můžete hlásit až na pět univerzit, a odevzdaná esej je pro všechny stejná), jakou pro to máte motivaci (např. zájem
o obor nebo budoucí kariéru v té oblasti, pravděpodobně obojí). Dále musíte předložit reference od předchozích učitelů nebo zaměstnavatele a samozřejmě výsledky maturity, na které se v Británii klade větší důraz než u nás. Poslední důležitou součástí přihlášky jsou výsledky testů z angličtiny TOEFL nebo IELTS, kterými prokazujete schopnost studovat v anglickém jazyce. UCAS má výborně vyřešené různé rady a nápovědy, pokud si nevíte rady, stačí chvíli hledat a odpověď jistě najdete. Při výběru škol je dobré koukat na žebříčky a další hodnocení, ale také na web univerzit, detailní popis oborů a profily profesorů a mít jistotu, že se hlásíte přesně na to, co pak chcete studovat. Důležitá je i poloha. Pro mě byl Londýn jen jednou z možností a jsem velmi ráda, že jsem se pro něj nakonec rozhodla. Život tady je úžasná zkušenost, je tu skvělé multikulturní prostředí, vyložený ráj pro studium politiky a sledování všeho v praxi. Navíc to nemám příliš daleko na letiště, čímž ušetřím čas i peníze při cestách domů. Ovšem životní náklady jsou tu dost vysoké a k tomu je třeba určitě přihlédnout také.
slím, že pokud má člověk motivaci a opravdovou snahu, není se čeho bát. Jde jen o zvyk a o praxi, které je tu samozřejmě spousta. Jezdí sem studovat dost cizinců a všichni se vzájemně podporují. Setkala jsem se také se skvělými profesory, kteří byli vždy ochotní pomoci a poradit, je tu velmi přátelské prostředí.
2. Jak moc těžké byly začátky v angličtině? Neuvěřitelná dřina. Před příchodem do Londýna jsem strávila skoro dva roky na stážích v zahraničí a byla jsem proto zvyklá na každodenní komunikaci v angličtině v práci i s přáteli. Akademická angličtina je ale úplně něco jiného. Vzpomínám si na texty, které jsme v prvním ročníku měli číst jako přípravu na modul teorie politiky. Nad autory jako je Rousseau, Locke nebo Hobbes jsem seděla doslova hodiny, ale v prváku ještě práce nebyla tak náročná a byl na to čas. Dnes jsem za tu snahu vděčná a moc mě baví psát v angličtině. My-
nosí, a takovým tím laxním přístupem. Národnost tam nehraje roli. Pokud máte motivaci a snahu, prosadíte se a líbí se mi, že tady se proaktivita skutečně cení. To ale neznamená biflování. Systém je tady dost podstatně odlišný od toho v ČR. Máme minimum zkoušek a většinu práce odvádíme v podobě samostatných nebo skupinových projektů během roku. To ale myslím záleží jak na škole, tak na oboru který studujete. Mezi učiteli rozdíl myslím je, ale samozřejmě se to mění od školy ke škole a od člověka k člověku. Podle toho, co vím o profesorech zprostředkovaně od přátel z Čech, může se často stát, že
3. Dá se porovnat anglický a český student, stejně tak jako porovnání český a anglický učitel? První srovnání mi nic neříká. U studentů je to klasicky rozdíl mezi svědomitostí, která se, zejména u těch mladších, bohužel moc ne-
jejich přístup je neosobní a takový ztuhle oficiální. U nás ve škole se s většinou profesorů přátelíme, chodíme za nimi o radu, občas na pivo. S většinou mých vyučujících mám dnes přátelský vztah a vím, že až ze školy odejdu, budou mi chybět tak, jako moji spolužáci. Jsem si ale jistá, že se tohle děje i u nás, jenom mi chybí ta přímá zkušenost. 4. Co nejzajímavějšího Vás v dosavadním studiu potkalo? Nejzajímavější a asi také nejpřínosnější byly moje aktivity mimo přednášky. Univerzita má velmi pestrý výběr nejrůznějších spor-
“Nejlepší způsob lichocení je nechat druhého hovořit a být posluchačem. -J. Addison” tovních klubů, zájmových společností a projektů, do kterých se můžeme zapojit. Je to dobrá příležitost jak získat zkušenosti hodící se při hledání práce- může to odlišit váš životopis od stovek dalších nebo přes kontakty, které získáte vést přímo k nabídce stáže nebo zaměstnání. Mojí hlavní motivací ze začátku bylo zabavit se, protože mi tady bylo smutno, chtěla jsem najít kamarády (zní to trochu zoufale, ale je to tak) a mít co dělat. Protože jsem ale trochu moc aktivní, strhlo mě to a už jsem toho nenechala, ani když se situace obrátila a ve druhém a třetím ročníku jsem musela balancovat svůj soukromý a
31
společenský život jak se školou, tak mimoškolními aktivitami. Mezi ty, které mi zůstaly, až doteď patří moje působení v International Development Society, akademicky zaměřenému projektu, který se týká mého oboru, a kterému jsem minulý rok předsedala, což byla skvělá zkušenost, veslování, které mi přirostlo k srdci, a role editora v projektu a časopise, zabývajícím se politickým životem mezinárodních komunit v Londýně, který jsem ve druhém ročníku spoluzaložila. 5. Jak moc univerzita spolupracuje se světem a jaká je možnost případné praxe ve světě? Na rok studia v zahraničí se dá vyjet ve druhém ročníku, a pokud si dobře pamatuji, tak výběr byl pestrý, od Evropy, přes USA, po Latinskou Ameriku. Naše katedra se aktivně snaží podpořit nás v různých výjezdech na zkušenou, ať
32
24 „Where there‘s a will, there‘s a way“
“Tajemství úspěchu je vybrat si ze dvou možností tu třetí. -J. Rostand” už se jedná o studium nebo stáže, ve druhém ročníku jsme měli příležitost se zúčastnit konference v Turecku, ale konkrétních pracovních nabídek moc není. Samotný Londýn je ale skvělým prostředím, kde nabrat zkušenosti, a pokud ne-
seženete přímo práci, dá se zapojit do různých komunitních dobrovolných projektů a získat jak kontakty, tak zkušenosti. Profesoři ve škole a studenti sami jsou skvělým zdrojem kontaktů, jak nyní, tak do budoucna, protože pocházejí z nejrůznějších koutů světa. 6. No a co plány do budoucna, uvažujete např. o návratu do ČR? Moc ráda bych se vrátila. V současné době si ale nemůžu moc poroučet, a tak to možná budu muset o pár let odložit, protože kontakty mám teď převážně tady. V mém oboru jsou zkušenosti z praxe naprostou nezbytností (to je asi běžné), takže je možné, že se budu muset vypravit zase někam dál, teď mě láká Jižní Amerika. Hned po škole ale budu hledat příležitost tady, mám zatím neoficiální nabídku práce na naší katedře a také šanci získat editorskou stáž v místním časopise, zabývajícím se mezinárodním rozvojem, lidskými právy a nerovnoprávností obecně, což je něco, co mě velmi zajímá. Zatím ale není nic rozhodnuto a tak, jako letošní maturanti, jsem zatím v nejistotě.
-ROS- & SIMONA HRUŠKOVÁ
POČÍTAČE, MOBILY, INTERNET
-MRAK-
Proč odcházejí počítače Po nedlouhé době od vydání minulého čísla vás opět vítám při čtení počítačové rubriky. Téma odcházení se samozřejmě vztahuje i zde a tudíž se tu třeba dozvíte, proč přístroje dnes tak rychle odcházejí. Ač se to totiž nezdá, výrobci vlastně chtějí, aby počítače, mobily a další strojky rychle odcházely. Stačí přístroj navrhnout tak, aby vydržel ty dva roky během záruky. Jakmile záruka skončí, už za vady přístroje neberou zodpovědnost a v tu chvíli tedy jejich očima nastává skvělá doba na to, aby se nějaký problém dostavil. A jelikož pozáruční oprava může obvykle vyjít na dost velkou sumu, mnoho lidí upřednostní koupi nového stroje - což je samozřejmě cílem výrobců. Ti nějakým problémům nebo vadám napomáhají tak, že jednoduše zařízení vybaví lacinými vnitřnostmi, které nemají moc velkou životnost. Oblíbeným tahem výrobců je tedy třeba nasazování laciných kondenzátorů nebo čipů na místa, kde se vytváří hodně tepla, které urychluje proces opotřebení. Dnes to tak již, bohužel, dělá čím dál víc výrobců. Když tedy dnes vidíme třeba dvacetiletou - stále funkční - televizi, mnohdy se divíme, jak je možné, že „to tehdy šlo“ a dnes ne. Samozřejmě, že by to tak šlo i dnes – ale který výrobce by se snad chtěl dobrovolně připravit o víc zisků? Mimo to je také třeba si uvědomit, že takový přístup hodně plýtvá materiálem. Uživatelé, kteří starý stroj vyhodili, se ho totiž zbavují buď právě kvůli vadě, nebo kvůli tomu, že je moc starý. V obou případech to ale může způsobovat třeba jen jedna jediná součástka (třeba pro-
34
cesor, který už nemusí stačit dnešním potřebám) – zbytek přístroje je v pořádku, ale je zbytečně vyhozen. S revolučním řešením tohoto problému přišla před několika měsíci Motorola (respektive Google, který vývoj tohoto zařízení řídí). Tento telefon lze asi nejlépe popsat jako skládačku, protože si každý může tento mobil přizpůsobit podle sebe a vyměňovat jakékoli komponenty podle libosti. Základ tvoří deska, na níž se z jedné strany připojuje displej a na té druhé je pak místo pro připojení libovolných součástek. Variabilita bude skutečně vysoká: Kdo rád fotí, připojí sem větší čočku fotoaparátu; kdo rád poslouchá hudbu, připojí větší reproduktor; kdo hodně cestuje, umístí zde větší akumulátor… a jistě by vás napadlo množství dalších možností využití. Zároveň by se také dal tímto způsobem vyřešit problém se zastaráváním součástek: Jakmile by třeba přestala stačit rychlost procesoru, stačilo by z desky odpojit blok s procesorem a nahradit ho nějakým výkonnějším. Díky tomu by pak již nebylo potřeba kvůli jednotlivým součástkám vyhazovat celý přístroj, ale vždycky by jen stačilo vyměnit problémovou část. Kdybyste se chtěli o tomto zajímavém konceptu dozvědět ještě více, můžete tak učinit zhlédnutím videa přes tento QR kód: Když už máme to téma odcházení, neměl bych také zapomenout zmínit, že nám 8. dubna „odešly“ Windows XP – respektive jim byla ze strany Microsoftu ukončena podpora. Co že vlastně takové ukončení podpory obnáší? Nejde o to, že by počítače s Windows XP rázem přestaly fungovat, ani ne ni-
jak nezpomalí ani nic podobného. Přestanou se však pro ně vytvářet aktualizace, které měly za úkol udržovat počítač bezpečný a snížit tak bezpečnostní rizika. Mnoho uživatelů se proti tomuto kroku bouřilo, což je na jednu stranu pochopitelné, protože podle statistik jsou „ixpéčka“ stále nainstalována na celé čtvrtině všech počítačů na
naší planetě. A tyto všechny nyní budou vystaveny mnohem větším rizikům. Na druhou stranu si ale přiznejme, že je tento operační systém již značně zastaralý – byl vydán před 13 lety! Tehdy Microsoft naplánoval podporu jen na několik let dopředu, vyslyšel prosby uživatelů a párkrát datum ukončení podpory posunul. Nyní už však Windows XP definitivně odstřihl, a v podstatě se mu není co divit: Chce totiž, aby lidé přešli na jeho Windows 8 – což by jistě přineslo další peníze. Sami uživatelé ale z takové myšlenky zrovna dvakrát nadšeni nejsou; to proto, že mnoho z nich prostě na Windows 8 přejít nechce. Například se jim nemusí líbit design tohoto systému, anebo by jim osmičky ani na starém počítači nemusely fungovat. Je jasné, že i oni jednou na něco novějšího přejdou, ale není jisté, že zrovna na stroj s Windows… Co kdyby totiž přešli třeba na chromebook? Jde o laptop, z jehož názvu lze hned rozpoznat systém, co vlastně v takovém stroji běží:
Chrome. Ano, nám všem známý Chrome od Googlu, přes nějž jistě internet navštěvuje drtivá většina z vás. A přesně takový Chrome je i systémem v tomto počítači, víc ale software netvoří. To je hlavní výhodou a zároveň problémem těchto strojů. Mezi výhody mohu zařadit především vysokou rychlost surfování bez velkých prodlev – počítač je totiž navržen právě k těmto účelům a funguje takto skvěle. Horší je to ale, kdybychom na něm chtěli spustit nějaký program mimo prostředí webu. To právě totiž na těchto strojích nejde, všechno lze spouštět pouze z webu a to také vyžaduje stálé internetové připojení. Ve Chrome Store se sice již začínají objevovat aplikace, které dokáží fungovat i offline, ale většinou jsou zatím dosti jednoduché. Kdo by chtěl tento notebook začít používat, musí tedy rovnou zapomenout například na Microsoft Office. Existuje sice webová verze Office, ta však má pouhý zlomek funkcí klasického Office a k běhu stejně potřebuje internet. Dále také existují třeba Google Docs, které se s Office již funkcemi dají rovnat a navíc fungují i offline; stále to ale není úplně to pravé ořechové. Podobné to je i s jinými činnostmi, pro které bude třeba najít jejich webové alternativy – třeba pro editaci fotek, stříhání videí, vytváření grafiky atp. Takové se sice najdou, ale lze s nimi obsloužit pouze základy; na plnohodnotné používání to prostě není. Tato omezení ale samozřejmě nemusí vadit tomu, kdo pouze brouzdá po internetu, Facebooku, pouští si videa na YouTube, hledá v mapách, občas napíše nějaký ten e-mail anebo si zahraje jednoduchou online hru. Pro ty je tento počítač jako dělaný, a to hned z několika důvodů: Především je tak jednoduchý, že
na něm v podstatě není co pokazit; a také je hodně levný: V Americe se nejlevnější model Acer C720 prodává za 200 dolarů, čemuž sice odpovídá i výbava, ale vzhledem ke skvělému odladění systému to ani moc nevadí. U nás se chromebooky zatím oficiálně neprodávají (ačkoli je možné si je obstarat neoficiálně). Jak tomu ale už tak bývá, cena těchto strojů bude jistě vyšší, než ta Americká (v
přepočtu kolem 4000 kč) – musíme si totiž přičíst DPH, CLO, náklady na vytvoření verze s českými popisky klávesnice atd. I přes výše zmiňovaná omezení se těším, až se tento laptop začne prodávat i u nás a věřím, že si nenáročné kupce rozhodně najde – stejně jako v Americe, kde tyto stroje tvoří již kolem 10 % všech prodávaných počítačů. Tím bych nyní můj článek uzavřel. Vy si užívejte krásného jarního počasí a doufejte, že vám v nejbližší době žádný přístroj neodejde.
35
DEKAHOVOR
-MAR.MAR-
s„Šéfredaktorování Petrem Čížkem mě naučilo obětavosti a pokoře.“
Letošní maturant a teď již bývalý šéfredaktor. To je oktaván Petr Čížek, který vám v následujícím dekahovoru prozradí své plány do budoucna, zhodnotí studium na gymnáziu a své šéfredaktorské počínání. 1. Co si po necelých osmi letech studia myslíš o našem gymnáziu? Naší školy si opravdu vážím. Je tu velký počet učitelů, kteří jsou odborníci a špičkoví pedagogové, lidé se schopnostmi naprosto mimo jejich platové ohodnocení – samozřejmě v dobrém slova smyslu. Když vezmu v potaz přístup některých studentů, mohu v mnoha pří-
36
padech mluvit o perlách pro svině. Netvrdím ale, že naše škola je ideální a také bych si dovedl představit na mnoha místech lepší učitele. Třeba výuku druhých jazyků vidím dlouhodobě jako naší velkou slabinu. A zase – neznamená to, že by tu nebyl žádný dobrý učitel němčiny či španělštiny. Jsem rád i za zvyšující se kvalitu technického vybavení – hlavně ta měřidla na fyziku jsou super – , ale mnohem důležitější je, aby se dobře používalo ve výuce, a to tady dělají sotva pět šest vyučujících. 2. Co plánuješ po maturitě? Na rozdíl od mnohých spolužáků
mám štěstí, že se mě netýkají žádné „příjmačky“. To je důvod, proč se velmi těším na období těsně po maturitě. Se spolužáky máme rozplánovanou cestu po Evropě – a i mimo to si plánuji rezervovat spoustu času na lidi. Prázdninové měsíce strávím u známých v Houstonu. Mám naplánováno pár cest po Texasu a uvidíme, kam se všude dostanu. A poté už vysoká škola. Dal jsem si tři přihlášky – Aplikovaná fyzika na Mat-Fyzu a dva obory na ČVUT: Energetika a procesní technika (Fakulta strojní, p. r.) a EEM (Elektronika, elektrotechnika a management, Fakulta elektrotechnická, p. r.). Nevím ješ-
tě, kam půjdu, ale každopádně se moc těším. 3. A co rodinný život? Je zvláštní, že se na to ptáš, protože o tom v poslední době hodně přemýšlím. Myslím si totiž, že se mi nebude chtít se založením rodiny čekat, až dokončím VŠ. V dnešní době to asi zní šíleně, ale to by asi vydalo na samostatný rozhovor. V téhle souvislosti mě také napadá, že jsem vždy měl se svým bratrem naprosto skvělý vztah, ze kterého pořád čerpám. 4. Jak si představuješ svou budoucnost? Říkám si, jaká je dnes nejčastější odpověď na tuhle otázku. Hádám, že „nejdřív vysoká škola, pak kariéra, potom možná rodina“. Těším se na to, že někam během vysoké školy vypadnu – ideálně Německo nebo Rakousko. Hodlám si najít skvělou práci a tu si užívat a hlavně: mít krásnou, šťastnou rodinu. Vždy pro mě ale bude kariéra jen prostředkem, jak se starat o rodinu – což neznamená, že si nehodlám svou práci nebo kariérní růst užít. 5. Čemu se rád věnuješ? Spoustě věcí. Od malička jsem měl dobrý vztah ke knihám a stále bych se bez nich jen těžko obešel. Kupuji je skoro stejně rád, jako je čtu, a neúnavně bojuji proti herezím považujícím knihy za překonané v jakémkoli směru. Některé věci vám totiž ani film, ani videohra nenahradí. Nehledě na to, že knihy jsou nejlepší cestou k mému dalšímu koníčku – studiu jazyků. Tak nějak v rodině nám jde láska a nadání k volejbalu, kterému jsem se sice nikdy závodně nevěnoval, ale přicházím mu na chuť čím dál víc. Samozřejmě nemůžu zapomenout ani na činnost, která mi sežrala mládí: florbal. Z života tráveného zavřený v hale se sice v současnosti stal jeden trénink týdně, ale pořád
se florbalu věnuji moc rád. A tím výčet nekončí – kytara, GYM, fyzika, videohry – na to čekáš od začátku, ne? – a dalo by se ještě chvíli pokračovat. 6. Co pro tebe znamená GYM? Smysluplnou činnost. Je to spousta hodin práce, která měla výsledky a která nikdy nebyla zbytečná. Je to kolektiv, který vytváří jedinečná skupina lidí: lidé, kteří chtějí něco smysluplného dělat a které to – alespoň po většinu času – baví. Ale GYM pro mě znamená také tradici. Vyslovit jeho jméno znamená zmínit desítky lidí, – možná už jich bude stovka – kteří GYMem prošli, a vzpomenout na ně. Když se řekne GYM, vzpomínám na první úvodník, který psala -ako-, a na ten druhý od mého bratra, na Vikyho (David Viktora, p. r.) grafiku we Wordu, KubaNovy (Jakub Novotný, p. r.) koláže na titulku, Klimbu (Adam Klimeš, p. r.) jako mého prvního šéfredaktora, Adyýčta (Adam Prášil, p.r.), který byl šéfredaktorem rekordně krátký čas, samozřejmě Tomáše Tichého a nespočet dalších lidí. Jsem teď ve zvláštní pozici, kdy jsem se loučil skoro se všemi redaktory, které pamatuji, a vítal v redakci většinu současných – tak si myslím, že mám na nostalgii právo. Tebe to za pár let taky nemine :-). 7. Co ti práce v GYMu dala, a co naopak vzala? Začnu tou snazší částí: práce v GYMu mi vzala neuvěřitelné množství času, stráveného ediční byrokracií, přemýšlením, vymýšlení, popoháněním, vymáháním a vydíráním redaktorů. A co mi dala? Především nikdy nekončící zábavu při psaní Her – to bylo na mojí práci vždy to nejpříjemnější. To nekonečné vymýšlení vtípků, slovních hříček a hlavně totálních nesmyslů mi bude určitě
chybět. Taky jsem se naučil dělat grafy v Excelu (když jsem musel asi čtyřikrát předělávat grafy k anketě „Ideální škola“) a snad jsem se trochu naučil bavit se i psaním na povel.
“A nezapomeňte se mít dobře, přátelé!” 8. Co tě šéfredaktorování naučilo? Obětavosti – dělat to, co je třeba prostě proto, že je to třeba – a také pokoře. Schopnost přijímat kritiku je jednou z nejdůležitějších schopností šéfredaktora – protože jedině kritika – a to ta zvenčí stejně jako ta zevnitř redakce – může opravdu posunout časopis dál. Také člověk musí někdy uznat svou chybu, což je na druhé straně čas od času vyváženo sklízením chvály za celý kolektiv. Taky jsem se naučil nenávidět jednu vlastnost, která je mezi lidmi bohužel docela častá. Popsal bych jí asi takhle: „Mám s něčím problém a stěžuji si všem okolo, jaký jsem chudáček. Tomu, koho se to týká a kdo s tím může snadno něco udělat, to ale neřeknu, protože…“nevím proč, ten postoj nechápu a, jak jsem řekl, dost mě štve.
37
9. Bude se ti stýskat po naší škole? Po GYMu? Samozřejmě, že se mi bude stýskat po spoustě lidí – jak učitelů, tak
žáků. Tyto pocity se ale mísí s něčím, co bych nazval ponorkovou nemocí. Někteří lidé – kupodivu ne ze třídy – mi lezou na nervy a hlavně už mám pocit, že přešlapuji na místě. Většina osmiletých maturantů se mnou asi bude souhlasit, když řeknu, že po osmi letech vás už sentiment nechytá. Ne, měl jsem to tady moc rád a teď je čas jít dál. GYM byl fajn a kdykoli mi bude chybět, můžu do něj napsat článek – taková byla pravidla alespoň do teď. 10. Co bys GYMu popřál do dalších let? Nadšené redaktory. Vždy jsem razil teorii, že GYM by měl být časopis, který bere za vlastní celá redakce.
PROJEKTÁRIUM
Nadšení redaktoři jsou zodpovědní a píší dobře – proto je GYM na takové úrovni. V současné redakci vidím rozhodně minimálně stejný potenciál, jako v té, která působila před dvěma lety. Záleží na přístupu všech jednotlivců stejně jako celého kolektivu. Důležitý je i spokojený čtenář, ale ze všeho nejvíc přeji všem redaktorům, aby je práce v GYMu bavila a naplňovala. čím, co bych nazval ponorkovou nemocí. Někteří lidé – kupodivu ne ze třídy – mi lezou na nervy a hlavně už mám pocit, že přešlapuji na místě. Většina osmiletých maturantů se mnou asi bude souhlasit, když řeknu, že po osmi letech vás už sentiment nechytá. Ne, měl jsem to tady moc rád a teď je čas jít dál.
GYM byl fajn a kdykoli mi bude chybět, můžu do něj napsat článek – taková byla pravidla alespoň do teď. 10. Co bys GYMu popřál do dalších let? Nadšené redaktory. Vždy jsem razil teorii, že GYM by měl být časopis, který bere za vlastní celá redakce. Nadšení redaktoři jsou zodpovědní a píší dobře – proto je GYM na takové úrovni. V současné redakci vidím rozhodně minimálně stejný potenciál, jako v té, která působila před dvěma lety. Záleží na přístupu všech jednotlivců stejně jako celého kolektivu. Důležitý je i spokojený čtenář, ale ze všeho nejvíc přeji všem redaktorům, aby je práce v GYMu bavila a naplňovala.
-AKO-
A vzhůru do druhé poloviny Do své druhé poloviny se postupně přehupuje projekt Nové výzvy pro Třeboňsko, který od loňského léta na naší škole realizujeme. Výraznější změnou prošla aktivita 02, jejíž součástí byla práce externího lektora Václava Bartušky - některé třídy, se kterými v rámci biologických laboratorních cvičení pracoval, určitě ocenily jeho nadšení pro zkoumání čehokoliv, znalosti živé i neživé přírody, schopnosti nadchnout, naučit, inspirovat. Je škoda, že "nevydýchal" byrokracii, která je bohužel s každým takovýmto projektem spojená a dal výpověď. Jsme každopádně rádi, že jeho touha pokračovat v započatém je dostatečně silná a obzvláště s tercií bude pokračovat v práci i nadále. Další jeho povinnosti přebraly naše bioložky Štěpánka Otepková a Jitka Mašková - již dnes mají připrave-
nou celou řadu odborných exkurzí a výukových programů pro některé ročníky. Aktivita 01, kterou zaštiťuje Martin Krynický, se týká praktické fyziky - mnozí z vás jste si už mnohokrát při hodinách vyzkoušeli práci z novými fyzikálními čidly, začínáme pracovat s tablety. V současné době se také intenzivně připravuje rekonstrukce fyzikální
laboratoře, která bude změněna k nepoznání - díky projektovým financím budeme mít elektrifikované všechny pracovní stoly, díky financím, které má k dispozici škola, bude vyměněna podlaha a pořízen maximálně funkční a moderní nábytek - i toto vše koordinuje M. Krynický za pečlivé asistence Milana Lišky. Nová fyzikální laboratoř
38
“Do druhé poloviny inovativněji a barevněji pochodem vchod!”
bude k dispozici všem třídám od nového školního roku. Ani aktivita 03 nezůstává ve své činnosti pozadu - krom toho, že držíte v ruce další číslo GYMu (z projektu je financována obálka, grafický program a kvalitní počítač, na kterém GYM připravuje hlavní grafik
MINIROZHOVOR
Honza Kurš. Gym zaznamenal v pátek 25. dubna výrazný úspěch, kdy získal v krajském kole soutěže středoškolských časopisů 2. místo a v soutěži internetových časopisů dokonce vyhrál! Suverénně tak postupuje do kola celostátního. Poslední projektovou aktivitou je
Šifrování Karla Pazourka - i on je stále aktivním iniciátorem mnoha luštitelských oříšků, stále pořádá setkání luštitelů a snaží se zapojit tuto metodu i do běžných hodin matematiky.
-MAR.MAR- & -TEST-
s odcházejícími redaktory
Oktavánům a čtvrťákům dobíhá poslední gymnazijní rok, maturita se pomalu blíží. Ale nebude vlastně těžší než složit zkoušku z dospělosti opustit náš ústav? Na to jsme se tedy zeptaly maturantů-redaktorů, jelikož jsou osobami v tématu odcházení nyní nejzasvěcenějšími.
Markéta Moravcová Kdybys měla zhodnotit tvé působení na třeboňském gymnáziu, co bys řekla? Jsem opravdu ráda, že jsem šla na gympl takhle mladá. Abych to vysvětlila – ten věk od páté do deváté třídy v podstatě formuje osobnost,
a já si jsem zcela jistá, že bych byla někým jiným, někým tuctovějším. To je asi věc, co jsem se tu naučila a co mi ta škola dala. Jinak nevím, co víc bych mohla říct. Jsem tu tak strašně moc dlouhou dobu, že už se těžko vzpomíná na to, co bylo před tím.
39
Nicméně si nejsem jistá, jestli jsem tím působením nějak zapůsobila J . Bude se ti stýskat po naší škole? Po GYMu? Abych pravdu řekla, tak já a naše škola si musíme dát na chvíli pauzu. Takže v tuto chvíli se docela těším, až už budu mít klid a až se dostanu z kolektivu neustále stejných tváří. Jsem si ale zcela jistá, že tak za půl roku už se mi bude stýskat úplně po všem. Jak po škole, tak i po GYMu. Co bys GYMu popřála do dalších let? Já mu hlavně přeju, aby přežil. Aby se stal ještě profesionálnějším než je a aby nesklouzl k bulvárům s prázdnými články. Nic jiného není třeba. Hlavní je se vyvíjet a posouvat dál.
Dominik Hořejší Kdybys měl zhodnotit tvé působení na třeboňském gymnáziu, co bys řekl? Předně bych řekl, že jsem nesmírně rád za všechny příležitosti, které mi naše škola nabídla. Díky ní jsem nacestoval více jak 10 000 kilometrů, navštívil 10 cizích zemí, účastnil jsem se desítek soutěží (a několik z nich i vyhrál J), naučil jsem se velmi dobrému kritickému myšlení, spoustě vědomostí, bylo mi dáno dospívat v klidném, intelektuálním a povětšinu času přátelském prostředí. To všechno ale nezajistila škola jako instituce sama. Je to výsledkem součinnosti několika stovek studentů a práce mnoha desítek lidí. Každý z nich nás všechny nějak ovlivnil. Ať jsme měli pozitivní nebo negativní vztahy a zůstává jen na nás, co si z toho odneseme do budoucna. Přál bych všem, aby si uvědomili, že za všechny své výsledky, chyby i úspěchy, nesou odpovědnost jen oni sami. To považuji za úplně nejcennější vědomost, kterou mi naše škola dala. Díky tomu od-
40
cházím s pozitivními zkušenostmi a vzpomínkami, protože vím, že i sebevětší problémy, kterých bylo samozřejmě spousta, mě nakonec posunuly dál. A nejen za to všem strašně moc děkuji. Bude se ti stýskat po naší škole? Jistě, že bude. Když jste někde osm let a prožijete tam svoje mládí a dospívání, zůstane vám to místo ve vzpomínkách navždycky. Navíc už se mi částečně stýská teď. Chybí mi někteří učitelé, co odešli. Chybí mi starší spolužáci, namísto kterých mi zanedlouho začnou chybět ti mladší. Bylo by na dlouho všechno vyjmenovávat, ale rozhodně si nedovedu představit, že by se mi po škole nezastesklo. Co bys GYMu popřál do dalších let? Předně by to bylo, aby redaktory jejich práce bavila, aby věděli, proč tu práci dělají a co z toho plyne. Přeji jim také spoustu zábavy, která ke školnímu časopisu neodmyslitelně patří a která se v posledních měsících trochu vytrácela. Ale hlavně celému časopisu přeji, aby prošel úspěšnou změnou, kterou potřebuje, a aby nadále produkoval minimálně stejně kvalitní čísla.
Vu Thanh Huyen Kdybys měla zhodnotit tvé působení na třeboňském gymnáziu, co bys řekla? V tomhle ohledu se hodně ztotožňuji s názorem pana profesora Rosochy, totiž, že když už člověk někde tráví osm pohodových let života, neměl by proplouvat mlčky a beze stop. Pročež se snažím minimálně poslední tři roky dostát tomu, co tvrdím. Angažovanost ve věcech nemusí být nikterak agresivní, aby člověk někam patřil (a že je tohle hodně důležité), aby byl užitečný a aby se učil i jiným věcem než těm, co jsou v osnovách. Snažila jsem se být aktivní, vířit prach,
být nápomocná. Ale sebe hodnotit nemůžu, já už si nepamatuju, s čím vším jsem pomohla a naopak co všechno jsem provedla/rozbila/ udělala. Bude se ti stýskat po naší škole? Po GYMu? Těžko říct, žádné návaly sentimentu nebo nostalgie (zatím) nemám. Rozhodně jsou však dvě věci, ke kterým se budu ve vzpomínkách vracet moc ráda. V prvé řadě je to krásná neopakovatelná budova a vůbec zdejší prostory, které si poslední týdny užívám beztak úplně ze všeho nejvíc. A pak jsou to učitelé, všichni ti, kterým můžu jen smeknout za to, jak dobře dělají svou práci (Janů, Kohoutová, Rosocha, Pazourek, Kopeček, Pražák…). Stýskat se mi bude po Filipovi a po Pavlíkovi – dva (pro mě) malí géniové, na které čeká velká budoucnost, které mám hrozně moc ráda a kterým přeju jenom to dobré. A co se týče celého GYMu, neodešla jsem za nejlepších podmínek a v mnoha ohledech to pro mě byla spíše hořká zkušenost, takže ne, stýskat se mi nebude, ale to nic neznamená v porovnání s vděčností a pokorou, se kterými přistupuji k tomu, že jsem mohla být 3-4 roky součástí tak parádní projektu s tak parádními lidmi. Co bys GYMu popřála do dalších let? Aby za něj vždycky někdo bojoval, protože ztráta tak prosperujícího a nyní už neodlučitelného prvku naší školy by byla neskutečná chyba. Aby lidi, co tam jsou, věděli, proč to dělají. Aby se další děcka naučila skrz tenhle projekt komunikovat, psát, ohrazovat se, třídit myšlenky, argumentovat, ptát se, bránit a učit se, a aby jich bylo co nejvíc.
ZAPOMENUTÁ MÍSTA
Dveře Přemýšleli jste někdy, co je nejčastější činnost, kterou děláte a která zároveň nesouvisí s výukou. Protože vám nechci šahat do svědomí, nebudu to rozvádět, ale ať už jste při hodinách zvyklí dělat cokoli, v žebříčku výše zmíněných činností by určitě bylo velmi vysoko procházení dveřmi. Když jsme se zamýšleli nad náplní Zapomenutých věcí pro číslo s tématem odcházení, nelámali jsme si moc hlavu: odchází se přece dveřmi. Správně namítnete, že o vchodových dveřích jsme již psali, a tak se tentokráte podíváme na všechny dveře v naší krásné budově. Jediné původní dveře, které v naší škole najdete, jsou ty vchodové. Jen pro zopakování: vchodové dveře byly za totality opakovaně natírány černou barvou, která naštěstí dřevo uvnitř zakonzervovala. Když se tak hlavní vchod renovoval, bylo po odloupnutí vrstvy barvy dobře zachované dřevo, a proto máme tak krásné (a těžké) vchodové dveře. Nejstarší vnitřní dveře byste našli pravděpodobně na toaletách. Byly pořízeny v roce 1987, kdy se modernizovaly toalety přidáním zděných příček. Dveře na záchodech jsou bílé a až na jednu drobnost celkem nezajímavé. Když se v roce 1997 dostavovala tělocvična, prošly dveře a okna vedoucí do tělocvičny bezpečnostní rekonstrukcí. Dveře byly natřeny protipožární barvou a okna osazeny protipožárními skly Ostatní dveře jsou ještě mladší. Ty na přelomu tisíciletí postupně nahradily starší, vyrobené ze stejného materiálu, tedy měkké borovicové dřevo. Co se ale změnilo, byl nátěr. Původní neprůhledný email byl nahrazen průhledným nátěrem, a tak můžeme den co den obdivovat
-CHINANO-
krásnou dřevěnou strukturu většiny dveří v budově. Když byly v roce 2000 vyměňovány dveře, škola objednala dva různé druhy dveří. Po nějaké době se vedení rozhodlo, který druh je hezčí (šťastnou shodou okolností to byl
lé, tudy cesta nevede. Všechny dveře jsou vybaveny centrálním zámkem (s výjimkou některých na záchodech – to je ta výše zmíněná výjimka) A kdo má pohádkový klíč od všech těchto dveří? Pouze pět lidí – pan školník, paní
„Ostatní učitelé mají klíče speciálně nakombinované tak, aby nelezli, kam nemají.“ ten levnější) a dokoupil se zbytek dveří vybraného druhu. Schválně, jestli víte, kde je těch několik dveří, které byly vyhodnoceny jako méně hezké. Můžete nad tím přemýšlet, na konci článku je odpověď. Nejnovější dveře byly proraženy v létě, když se přeuspořádával administrativní prostor školy, a sice ze sborovny do kanceláře školy. Jsou dvoukřídlé a mají bílou barvu. A nejnovější dveře v areálu školy? No přece ty vedoucí do kolostavu, které se odemykají ISICem. Dveře ale také zanikají – ti nejstarší z vás pamatují, že kdysi na místě dnešní primy byla sborovna a naopak. Také tehdy vedly dveře do ze sborovny do kanceláře školy, což by po záměně místností nebylo úplně praktické – a tak se dveře musely poroučet. Uvažovali jste někdy o tom, kolika způsoby se jde dostat do školy? Existují čtyři možnosti: Hlavní vchod, vchod od tělocvičny, boční vchod (najdete jej zezadu školy, když vejdete na zahradu školy směrem od pošty) a konečně přes kotelnu, ale tamtudy chodí jen pan školník. A co vchod který je z boku budovy naproti poště? Ten vede jen do bytu, ale nedá se tudy projít až do hlavního traktu, tudy ne, přáte-
ředitelka Kohoutová, pan zástupce Matějka, paní sekretářka Ahmad a paní účetní Veselá. Ostatní učitelé mají klíče speciálně nakombinovaný, aby nelezli, kam nemají. A na závěr slibovaná odpověď: zmíněnými jinými dveřmi je osazeno celé přízemí. Tak co? Zjistili jste, uhodli jste? Pokud ne, nezoufejte, slunce pořád svítí. Těšíme se na shledanou v příštím čísle!
41
“Kdo zlobí, má jít za dveře. Jenže z které strany?“
NA ZÁVĚR Když jsem přišel do primy, nemohl jsem často najít ty správné dveře k jednotlivým třídám. „Jsi ještě zelenáč,“ říkaly mi ostatní ročníky a já se nebránil. Prima časy uběhly jako voda a já se ocitl v sekundě. Tu a tam jsem ještě bloudil, bloudění ale bylo citelně sebevědomější. Také proto mne pokřiky ostatních tříd o tom, že jsem ještě zelenáč, už trochu zlobily, a snad právě proto jsem totéž říkal hlasitě primánům, kteří se nebránili. Tak uběhl rok v sekundě, byť to zní časově jako nesmysl. V tercii jsem se začal klátit. Po chodbách a v názorech. Dveře po škole jsem znal již zpaměti, a pokud jsem někdy bloudil, tak jenom proto, že jsem byl ponořen do snů o spolužačkách, které se mi zjevily teprve teď. „Zelenáči,“ pokřikoval jsem po sekundánech, kteří se mračili, a po primánech, kteří se nebránili. Do kvarty jsem prošel v mrákotách, a příliš si toho z ní proto nepamatuji; čas byl celý pokřivený, rodiče a učitelé také, jen spolužačky se tomu pokřivení podivuhodně a s elegancí vyhnuly. „To je puberta,“ slyšel jsem od ostatních a bylo mi to jedno. Příchodem do kvinty jsem začal rozeznávat krom obrysů spolužaček také své vlastní, notně změněné a vyzrálejší, neboť mi bezpečně obnažily malost všech ročníků nižšího gymnázia. Na rčení: „Kdy tě ta puberta konečně přejde,“ jsem nevrle odpovídal něco chytrého, a pro ostatní samozřejmě nepochopitelného. Počátkem sexty mi kdosi pověděl, že už jsem teď něco jakože mazák, a já si s úlekem uvědomil, jak dlouho již na škole jsem; znal jsem ji již docela nazpaměť, každý kout, všechny dveře a zákoutí. Myslím, že to bylo právě v sextě, kdy se ve mně něco zlomilo; přestal jsem rozlišovat zelenáče a
42
-ROS-
mazáky a nad tímto pokřikováním se jen usmíval. Místo toho všeho se mi však do myšlení vloudil podivný stesk nad tím, jak to vše rychle ubíhá, a že se mi to nedaří kočírovat tak, jak bych chtěl. Když mi doma řekli: „Už to máš za pár,“ podivně mě to rozhodilo a byl jsem nevrlý. V téhle zvláštní nevrlosti jsem prožil celou sextu a byl vržen do septimy. „Tak je ti osmnáct,“ plácali mne po ramenou spolužáci, „omluvenky si už budeš moci psát sám!“ dodávali ještě s neskrývaným nadšením. A tak jsem si psal omluvenky sám, když už jsem byl ten dospělý. Kolem nižších ročníků jsem chodil s důstojností, učebny nacházel se samozřejmostí a učitelům rozuměl tak, že mne počali rozčilovat svou nezměrnou touhou vzdělat i mne, který to již nepotřeboval. Když přišlo poslední zvonění oktavánů a my byli pasování na mazáky, obestřel mne znovu ten podivný stesk, který mne zasáhl již v sextě, a kterému jsem nerozuměl ani teď. Bylo jaro a vše mělo být v pořádku, jenže nebylo; jako by mne někdo prohodil všemi těmi roky a já se nestačil pořádně dívat. Tak jsem se ocitl v oktávě; všichni pořád mluvili o maturitě, a čím více o ní mluvili, tím více jsem je nevnímal. Škola pojednou získala zvláštní pachuť, občas jsem v
ní dokonce bloudil a ještě častěji odcházel, omluven sám sebou. Zjara jsem pasoval septimány, na kterých byl vidět stesk, kterému jsem docela dobře rozuměl, protože jsem ho prožíval dvojnásobně. Občas po vyučování jsem zůstal ve škole a procházel se prázdnými třídami, v kterých jsem trávil osm let jako zelenáč, puberťák i mazák. „A teď jsi dospělý,“ slyšel jsem doma po maturitě, které jsem se nakonec bál víc, než jsem přiznával... Sedím v aule a za chvíli na mne přijde řada s vysvědčením. Všichni se usmívají, jenom my, čerstvě dospělí, trochu zaraženě; snad mohu napsat, že tomu tak trochu rozumím. Celé je to totiž o odcházení, už od primy je to celé o velkém odcházení, za které za chvíli dostanu diplom. A kupodivu právě teď, když už zbývají ty poslední dveře, ty velké, panem školníkem tak krásně udržované, dveře, kterými již prošly generace, a kterými mám odejít i já, tak kupodivu právě teď bych je nejraději nenašel. „Ale no tak, už nejsi primán...“ slyším však kohosi šeptat...
-BLACKLADY-
LEAVERCE Jestli se ptáte, od čeho tady jsme, tak odpověď je jednoduchá, od cházení!
Odejít včas, toť umění. Život
Mirka Spáčilová
Human motto
Tenkrát na odchodě.
Dej si odchod. Krymské přísloví
Pochodem odchod!
Při návštěvě některých lidí nás utěšuje jen naděje na jejich odchod.
Kdyby to alespoň ušlo, tak bych neodcházela.
Nechceš-li odejít, stačí propadnout.
Kdybys mi neodešel, nestýskalo by se mi. Cyklická výmluva
Slogan milovníků školy
Maria von Ebner-Eschenbachová
Pokračování Tenkrát na západě Mějme je na odchodu! Slogan odpůrcu přistěhovalectví
Kde je tady odchod? Anonymní maturant
Michael Kocáb
Na odcházení musíte nejdříve přijít.
Jak jednou přijdu, tak už neodejdu. Smrt
Život Školu jsem beztak odchodil, takže maturitu snad nějak rozchodím taky. Anonymní maturant
Bez toho se odejdu! Heslo neučících se
Ona odešla a on to nerozchodil. Ze soudních síní
Odcházel jsem tak často, že už nebylo kam přijít. Výmluvy alkoholika Já přišel, viděl, já neodešel. Anonymní ruský voják
Odchodúra! Nové a strašidelné album Martin Chodúra
Odcházení je nedílným následkem rozcházení. Život