Kronika teraristického koutku

Kronika teraristického koutku učebny přírodopisu při ZŠ, Školská 11 v Zábřehu na Moravě

Mgr. Jaroslav Zbořil

Obsah 1. Úvod

3

2. Teraristické desatero

6

3. O chování při chovu

7

4. Budování koutku

8

5. Jak zvířátka ke svým jménům přišla

9

6. Na chvíli mezi obojţivelníky a plazy

10

6.1. Systém, vývoj, hlavní znaky, ochrana a význam obojţivelníků

10

6.2. Systém, vývoj, hlavní znaky, ochrana a význam plazů

11

7. O zvířatech a jejich chovu

13

7.1. Drápatka vodní

13

7.2. Kajman brýlový

14

7.3. Uţovka červená

15

7.4. Korálovka sedlatá

16

7.5. Ţelva nádherná

17

7.6. Leguán zelený

19

8. Etologická pozorování zvířat

20

Pouţitá literatura

21

Přílohy: I. Systematické zařazení chovaných jedinců II. Charakteristika chovaných zvířat III. Teraristický koutek očima dětí

Kapitola 1. Úvod Tato kronika vznikla během čtyř let fungování teraristického koutku (1996 – 1999), s cílem zdokumentovat úsilí, které bylo nutné vynaloţit pro jeho vznik a provoz. Škola, ve které působím, je známa předáváním kvalitních přírodovědných vědomostí a dovedností jiţ po několik generací. K učitelům, kteří se o to zaslouţili, patřila i paní učitelka Zdena Špačková, po níţ jsem převzal výuku přírodopisu. Pomyslná laťka náročnosti a kvality výuky, kterou nastavila, způsobila, ţe dodnes patří mezi mé osobní vzory. Přesto jsem si dovolil jednu oblast výuky podstatně vylepšit. Touto oblastí bylo zlepšení pracovního prostředí učebny a její celkové přiblíţení přírodě. Proto vznikl náš teraristický koutek. Při jeho realizaci jsem zdůraznil několik priorit: 1. 2. 3. 4. 5.

Finanční náklady sníţit vlastní prací a šikovností, svou i všech mých pomocníků. Vyuţít starých, nepotřebných, dokonce i odpadních materiálů. Získat sponzory na nákup zvířat mimo finanční prostředky naší školy. Zajišťovat krmivo pro zvířata mimo finanční prostředky naší školy. Zapojit do tvorby koutku a praktických činností se zvířaty kolektivy ţáků i jednotlivce.

Věnováno všem, kteří mají rádi zvířata, přírodu a ţivot vůbec.

Děkuji své ţeně Marušce za to, ţe nechtěla mít hady u nás doma. Děkuji vedení školy za podporu při zbudování teraristického koutku. Děkuji všem dětem i dospělým za všechny větší i malé dary a veškerou pomoc. Děkuji svému strýci MUDr. Jiřímu Černému za pomoc při léčbě zdravotních potíţí chovaných zvířat.

Děkuji všem, kteří svou dobrou vůlí přispěli ke zbudování expozice, zvláště pak: vedení školy za umoţnění vzniku expozice, nadaci Open Society Fund za 8 500 Kč na rozvoj expozice, Městskému úřadu Zábřeh za 5 000 Kč na rozvoj expozice, sdruţení rodičů za zakoupení terarijního zvířete, zaměstnancům pily Hoštejn za dřevo na obloţení expozice, panu Zemánkovi, firma Akva-Tera, za vzduchovací motorek, panu Oklešťkovi, firma Pomněnka, za umělé květiny, panu Omastovi, firma Omasta, za exempláře ţelvy nádherné a drápatku vodní, panu Moravcovi, soukromému podnikateli, za 1 000 Kč na terarijní zvíře, panu Palmanovi, soukromému podnikateli, za 600 Kč na nákup terarijního zvířete, paní Steidlové, soukromé podnikatelce, za 100 Kč na nákup terarijního zvířete, panu Černému K., soukromému podnikateli, za zapůjčení akvária pro ryby, panu MUDr. Černému J. za zapůjčení akvária pro ryby, panu Zittovi, rodiči ţáka, za věnování akvária pro obojţivelníky, paní Brázdové, rodiči ţáka, za věnování terária pro ţelvy, P. Svádovi, ţákovi, za věnování kostry terária pro hady a ještěry, panu Meixnerovi a panu učiteli Kozákovi za technickou pomoc, R. Pospíšilovi, P. Nátěstovi, J. Altmannové, R. a T. Diblíkovým, ţákům, za věnování samorostů do terárií.

Kapitola 2. Teraristické desatero Teraristické desatero je 10 bodů, které jsme spolu s ţáky formulovali, abychom získali odpověď na otázku: K čemu je to všechno dobré ?

Poznávání ţivota plazů a obojţivelníků nám pomáhá:          

překonat dávné děsivé pověry, šířené o těchto zvířatech přesvědčit se o uţitečnosti těchto zvířat při boji proti obávaným škůdcům obdivovat účelnost, ladnost a eleganci hadího pohybu přijmout hadí uchvácení kořisti jako efektivní, rychlé a téměř bezbolestné zabíjení, jako příklad pochopení zákonitostí, které panují v přírodě rozvíjet své estetické vnímání při pozorování terárií navazovat touhu po romantičnosti a dobrodruţných výpravách do celého světa zvyšovat svou dovednost při budování terárií prohlubovat své vědomosti z fyziky o elektřině, teplu a světlu trávit účelně a cílevědomě svůj volný čas studovat soustavně ţivočichy a pečovat o ţivot - dar jedinečný a jediný

Kapitola 3. O chování při chovu Před vypuštěním prvního zvířete do terária bylo potřebné stanovit jasná pravidla, která budou muset všichni návštěvníci koutku dodrţovat. Vedla nás k tomu pochybnost o připravenosti všech ţáků, vyrovnat se správně s přítomností nových spolubydlících. Následující pokyny mají přispět k nerušenému ţivotu našich nových zvířecích kamarádů: 1. V učebně chodíme krokem, nezpůsobujeme otřesy. 2. Nerušíme zvířata prudkým pohybem. 3. V blízkosti terárií nekřičíme, ani se nestrkáme. 4. Nedotýkáme se elektrických zařízení, neosaháváme sklo. 5. Nemanipulujeme se zajištěním proti úniku. 6. Do terárií nevhazujeme potraviny ani jiné předměty. 7. Upozorníme na okolnosti, které by mohli vést k úniku nebo úhynu zvířat. 8. Zkrátka chováme se tak, jako by byl koutek náš vlastní.

Zhotovit pěkné terárium či akvárium můţe a nemusí být jednoduché. A co teprve teraristický koutek? Stačí mít asi 50 000 Kč a půl je hotovo. Zbývá uţ jen zajít do teraristické prodejny, vybírat, vybírat, nakupovat a nakupovat. Pak by ale bylo zbytečné psát tuto kapitolu. Vzpomínáte na mé priority ze strany 3? Ano? Máte pravdu! U nás probíhalo budování jinak. Tak tedy znovu.

Kapitola 4. Budování koutku Na počátku bylo nadšení, aktivita, dary a práce. Ze starého akvária jsme vyrobili dvě terária. Jedno pro hada, druhé pro malého leguána. Akvárium jsme dopravili do školy na dvoukoláku. Důkladně jsme jej očistili, natřeli, opatřili větráním. Boky jsme obloţili leptaným pěnovým polystyrenem. Zadní část jsme vyzdobili pěkným panoramatickým obrazem a ze předu uzavřeli čelními skly se zámky. Díky panu školníkovi Ladislavu Meixnerovi jsme si nemuseli dělat hlavu se řezáním skla a elektroinstalací. Pan učitel Radek Kozák nás zasvětil do problémů, jak opracovávat kovy a dřevo na nástrojích a zařízeních ve školní dílně. Díky tomu jsme pak mohli koutek obloţit borovým dřevem, které nám věnovali pilaři z Hoštejna. Výzdobu terárií nám usnadnila výstava darovaných samorostů, jeţ byla za tím účelem uspořádána. V porotě, která určila vítěze soutěţe, hodnotila samorosty i paní ředitelka Jana Patková. Vyrobit květiny jako dekoraci jsme opravdu nedokázali. Ale zde nám pomohly peníze sponzorů. Teraristickou maturitou pro mne byla výroba akvaterária pro ţelvy o zimních prázdninách v prosinci roku 1997. I zde sklo nařezal náš pan školník. Jak leguán rostl, stávala se mu jeho ubikace stále těsnější, a tak došlo na výrobu vysokého terária. Zkušenosti mi zde jiţ ve větší míře dovolily zapojit i šikovné ţáky (broušení, natírání, leptání,atd.). Jako poslední vzniklo akvaterárium pro kajmana, které se nachází nad v téţe době zbudovanou expozicí, varující před nebezpečím drog. Koutek procházel dalšími úpravami. Přidány byly ţivé květiny, fotografické a textové panely. Celý koutek vyţaduje pravidelné udrţování. Zejména ţáci z přírodovědného semináře se naučili pracovat se ţelvami, hady i ţábou, čímţ mi usnadňují práci. S leguánem a hlavně s kajmanem si však pro jejich nebezpečnost musím poradit sám.

Kapitola 5. Jak zvířátka ke svým jménům přišla Netrvalo dlouho a naše zvířecí rodinka se začala rozrůstat. K ţelvám a drápatce postupně přibyl leguán a uţovka, posléze i kajman a korálovka. Příchod kaţdého nového nájemníka budil velkou pozornost ţáků, tvořících zvědavé houfy před kaţdým novým teráriem. Zapamatovat si jména všech druhů zvířat činilo zvláště těm malým potíţe, a proto jsme uvítali nápad přiřadit kaţdému exempláři vlastní křestní jméno. Ve spolupráci s časopisem Školák vznikla celoškolská anketa a jména byla na světě. Ţelvy dostaly jména J.R., Boby a Clif po hlavních hrdinech amerického seriálu Dallas. Filmové hvězdy daly jméno i leguánovi Silvestrovi a kajmanovi Dundeemu. Hadům byla přisouzena jména uţovka Adélka a korálovka Korálek. Ţába se začala honosit jménem Kvido Alois I.

Kapitola 6. Na chvíli mezi obojţivelníky a plazy Mezi důleţité úkoly, které musí úspěšný terarista zvládnout, patří vědomosti o chovaných zvířatech. Ty jsme většinou získávali studiem odborné literatury. Odborné publikace ( jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury) nám umoţnily sepsat následující dvě kapitoly.

6.1. Systém, vývoj, hlavní znaky, ochrana a význam obojţivelníků Systém obojţivelníků: V současné době známe asi 4 250 druhů třídy obojţivelníků (Amphibia), které členíme do tří podtříd: 1.Podtřída – APODA ( beznozí ) řád Gymnophiona ( červoři ) 2. Podtřída – CAUDATA ( ocasatí ) řád Urodela ( mloci ) 3. Podtřída – SALIENTIA ( bezocasí ) řád Anura ( ţáby )

Vývoj obojţivelníků: Obojţivelníci se vyvinuli před 350-360 miliony let ve svrchním devonu. K charakteristikám devonu patří silné deště, šíření rostlin a jejich přizpůsobení podmínkám ţivota na souši a především obrovská rozmanitost ryb. A právě z ryb lalokoploutvých se postupně vyvinuli obojţivelníci. K prvním známým zástupcům patřil primitivní krytolebec rodu Ichthyostega. Největší vymřelé druhy, např. Eryops dorůstali délky kolem 3 metrů. První ţáby se objevily počátkem triasu. Ze skupiny primitivních krytolebců vedl vývoj k plazům. Jiné skupiny byly základem dnešního systému ţijících obojţivelníků.

Hlavní znaky obojţivelníků: Obojţivelníci tvoří přechodnou skupinu mezi vodními a suchozemskými obratlovci. Alespoň po část roku ( v období rozmnoţování ) jsou všichni určitým způsobem vázáni na vodu. Dospělí obojţivelníci jsou schopni dýchat vzdušný kyslík a ţít proto na souši. 1. Kladou primitivní vajíčka bez zárodečných obalů. 2. Larva obojţivelníků ( pulec ) ţije ve vodním prostředí a dýchá ţábrami. 3. Během vývinu probíhá u obojţivelníků metamorfóza ( proměna ) larvy v dospělce s plícemi. Plíce jsou nedokonalé, proto přijímají obojţivelníci kyslík celým povrchem těla. 4. Přední pár končetin obojţivelníků má čtyři prsty, zadní pár pět. 5. Kůţi mají vlhkou se slizovými i jedovými ţlázami. Pigment v kůţi umoţňuje barvoměnu. 6. Obojţivelníci jsou masoţraví, pouze ţabí pulci strouhají z vegetace nánosy řas a jiné organismy. 7. U většiny obojţivelníků dochází k páření s vnějším oplozením.

Ochrana a význam obojţivelníků: Státy svou přírodu chrání zákony. Úmluvy existují i mezi státy (Bernská, Bonnská, Washingtonská konvence). Ochrana přírody a organismů je také podchycena v různých programech a nadacích (WWF, UNEP, IUCN ).Většina obojţivelníků je zákonem chráněna, neboť jsou uţitečnou součástí vodních ekosystémů. V současné době jsou mnohé druhy váţně ohroţeny na své existenci. Největším problémem je zhoršování ţivotních podmínek a ničení vodních ekosystémů. Ubývají malé rybníčky, vodní nádrţe a potůčky, mizí baţiny a zamokřené oblasti, přibývají vody, a to silně znečištěné. Mění se chemismus vody. V Africe se masem a vejci některých obojţivelníků domorodci ţiví.

6.1. Systém, vývoj, hlavní znaky, ochrana a význam plazů Systém plazů: V současné době ţije na Zemi asi 7 000 druhů třídy plazů (Reptilia). Řadíme je do tří podtříd a čtyř řádů. 1.Podtřída CHELONIA řád Testudines ( ţelvy ) 2.Podtřída ARCHOSAURIA řád Crocodylia ( krokodýlové ) 3.Podtřída LEPIDOSAURIA řád Rhynchocephalia řád Squamata ( šupinatí ) podřád Sauria ( ještěři ) podřád Serpentes ( hadi )

Vývoj plazů: Plazi jsou starobylého původu, první z nich se na Zemi vyvinuli z krytolebců, před asi 300 miliony let v karbonském období mladších prvohor. Největšího rozkvětu dosáhla tato ţivočišná skupina v druhohorách od triasu po dobu křídovou. Tehdy ovládly souš, vzduch i vodu obrovští veleještěři, ptakoještěři a ryboještěři. Dosahovali délky aţ kolem 30 metrů a hmotností aţ kolem 30 tun. Všichni veleještěři vyhynuli na konci druhohor. Menší a přizpůsobivější plazi se vyvíjeli dál a dali vznik dnešním plazům, tj. ještěrům, krokodýlům, ţelvám a hadům. Jedna z větví je pravděpodobně předky dnešních ptáků, z jiné zvláštní specializované skupiny praplazů vznikli savci.

Hlavní znaky plazů: Plazi jsou první třídou obratlovců, která se plně přizpůsobila ţivotu na souši. Nemají však pravou termoregulaci jako například ptáci či savci . 1. Zárodek je kryt třemi plodovými obaly a můţe se vyvíjet zcela mimo vodní prostředí. 2. Kůţe je zrohovatělá, kryta šupinami, nebo krunýři. Hojně se zde vyskytují pigmentové buňky (barvoměna některých druhů). 3. Kostra proti obojţivelníkům je dokonalejší. Dochází k redukci prstů i celých končetin. Dýchají plícemi celý ţivot. 4. Cévní soustava tvoří přechod mezi obojţivelníky a dokonalou cévní soustavou ptáků a savců. 5. Smyslové ústrojí doplňuje u mnohých druhů Jacobsonův orgán , na který přenáší plaz pomocí rozeklaného jazyka čichová, chuťová i tepelná podráţdění. 6. Někteří plazi kladou vajíčka, jiní jsou ţivorodí. Péče o mláďata buďto není vyvinuta nebo je na nízké úrovni. 7. U mnohých druhů se vyvíjí jedové ţlázy.

Význam a ochrana plazů: Plazi představují součást potravních řetězců. Jsou uţiteční jako konzumenti bezobratlých škodlivých ţivočichů. Velcí plazi se ţiví jinými obratlovci, čímţ pomáhají udrţovat přírodní rovnováhu. Ţelvy jsou ohroţeny lovem, sběrem vajec a zvětšeným počtem zdivočelých zvířat. Vyuţívá se ţelví maso, krunýř poskytuje ţelvovinu. I někteří ještěři se konzumují. Hadi jsou pronásledováni, často na základě pověr o jejich nebezpečnosti. Člověku nebezpeční jsou zejména jedovatí hadi , jejichţ jed se pouţívá na výrobu sér proti hadímu uštknutí i jiných léčiv. Krokodýli i hadi se loví pro kůţi. Pro značný úbytek mnoţství druhů plazů je většina také zákonem chráněna. Velký význam má i ochrana ţivotního prostředí.

Kapitola 7. O zvířatech a jejich chovu 7.1. Drápatka vodní Drápatka vodní je druhem bezjazyčné ţáby. Obývá jihozápadní a východní Afriku. Dorůstá velikosti kolem 10 cm. Má malou, širokou, trojúhelníkovitou hlavu, vpředu okrouhle zašpičatělou. Malé oči jsou umístěné na vrchu hlavy. Krk je tlustý. Tělo je silné a zavalité. Přední končetiny jsou slabé s tenkými prstíky, zadní končetiny jsou silné s dlouhými prsty a velkými plovacími blánami. Na třech vnitřních prstech zadních nohou jsou zrohovatělé drápy. Dokonale hladká pokoţka je svrchu šedá, někdy skvrnitá a břišní část je světlejší. Drápatka vodní tráví celý ţivot ve vodě. V přírodě ţije v mělkých tůních i řekách, kde se ţiví vodním hmyzem a červy. Kdyţ je kořist příliš velká, tak ji drápky rozporcuje. Kromě ţivé potravy ji přikrmujeme libovým masem. Chov drápatek je poměrně jednoduchý, a proto vhodný i pro úplné začátečníky. Postačí akvárium se 40 litry vody pro jeden pár. Teplotu udrţujeme mezi 20-26°C. Při pokusu o odchov můţeme pro lepší rozmnoţování na několik týdnů teplotu přechodně sníţit (ne pod 12°C). Samičky kladou aţ 1 000 vajíček. Kaţdé jednotlivá vajíčka lepí zvlášť na nějakou vodní rostlinu. Z vajíček se po dvou aţ třech dnech líhnou šedaví pulci. Vypadají jako miniaturní sumci. Na hlavě mají dlouhé hmatové vousy, s jejichţ pomocí hledají ve vodě potravu. Vývoj v ţáby trvá asi 2 měsíce.

7.2. Kajman brýlový Kajman brýlový pochází z Jiţní Ameriky, kde ţije od jiţního Mexika aţ po Ekvádor. V přírodě dorůstá délky aţ 3 metry, v zajetí kolem 150 centimetrů. Chovaní jedinci pocházejí z farem, ve volné přírodě je kriticky ohroţený. Znakem kajmanů jsou zuby, které zapadají do jamek horní čelisti (nejsou vidět).

Pro chov je vhodné akvaterárium délky 2-3 metry s teplotou vody 25-30oC bez nočního poklesu. Jako potravu předkládáme cvrčky, měkkýše, ryby, hlodavce (2x týdně). V zimě často příjem potravy omezujeme. Pozor nebezpečné zvíře!

7.3. Uţovka červená Ţije ve stepních oblastech s obilnými poli od USA k Mexiku. Má hadovité tělo bez končetin délky aţ 2 metry, suchou, rohovitou kůţi se šupinami a štítky. Zornice oka je kruhovitá. K dýchání vyuţívá jednu plíci. V případě ohroţení zaujme přední třetinou těla tvar písmene S, pohybuje ocasem a bez váhání kousne. Zvláštním znakem hadů je volné spojení levé i pravé poloviny čelisti, umoţňující polykání velké potravy.Při lovu hůře vnímá nehybné předměty. Je to škrtič. Ţiví se hlodavci, ještěrkami, ptáky a netopýry. Budujeme pro ni středně velké terárium s několika větvemi o rozměrech 100x50x50 centimetrů. Dáváme větve s moţností úkrytu . Teplotu udrţujeme od 22-28oC s nočním poklesem na pokojovou teplotu. Pro lepší rozmnoţování můţeme v zimě sníţit na 15oC nebo zazimujeme mezi 7-8oC. Pozor hyne při 4oC. Páření probíhá dvakrát ročně (jaro a léto). Gravidita trvá 60-100 dní. Samice v teráriu klade aţ 28 vajec. Mláďata jsou 5-18 cm dlouhá a líhnou se do 53-90 dní.

7.4. Korálovka sedlatá Korálovka obývá lesy i pole západního Mexika. Dosahuje délky aţ 130 centimetrů. Jako mimikry jí slouţí zbarvení, kterým napodobuje prudce jedovatého korálovce. Na těle se střídají ţluté, černé a červené pruhy jen pořadí barev je jiné. Svou potravu – hlodavce, ptáky i jiné hady zabíjí škrcením. Chováme ji v teráriu jako pro uţovku. Optimální teplota přes den činí 25 – 30oC , s nočním poklesem ke 20oC.

7.5. Ţelva nádherná Ţelva nádherná obývá řeky, potoky, jezera a baţiny zarostlé vegetací v níţinách kolem řeky Mississippi, aţ k Mexickému zálivu. Tělo délky aţ 28 cm je uzavřeno v krunýři. Hřbetní část krunýře (karapax) je hnědý, ţlutě prouţkovaný, u mladé ţelvy se ţlutými skvrnami. Spodní část (plastron) je ţlutý s černými prstencovitými oky. Hlava a krk jsou hnědé s podélnými ţlutými pásy a s nápadnou červenou skvrnou za okem. Nohy a ocas jsou šedavé , ţlutě pruhované. Ţelva nemá zuby, místo nich pouţívá zobákovité čelisti. Jsou to všeţravci. Ţiví se vodním hmyzem, plţi, korýši, rybkami, pulci i vodním rostlinstvem. V zajetí přijímají syrové libové maso.Nejčastěji je chováme v akvateráriích s ostrůvkem o rozměrech 100x50x50 centimetrů v počtu 2 aţ 4 jedinců. Vhodná teplota vody je 20 – 30°C. Rády a dlouho se sluní. V místě , kde se ţelvy vyhřívají, můţe teplota vzduchu dosahovat 35 – 40°C. Při odchovu samice kladou vajíčka s vápenitou skořápkou. O mláďata nepečují. Mladé ţelvičky jsou náročnější na potravu a teplotu. Pohlaví u nich rozeznáváme obtíţně. Dospívají po 2 aţ 5ti letech. Odrostlejší samci mají na předních nohách delší drápy a mají i delší a silnější ocásek neţ samice.

7.6. Leguán zelený Celková délka leguána je přes dva metry.Většina leguánů má dlouhé, ploché a zavalité tělo a ocas poměrně krátký. Jeho zbarvení je zelené, ţlutošedé nebo šedozelené s několika tmavými příčními pruhy na těle i na ocase. Samci mají mohutněji vyvinutý hřbetní lem, tvořený silnými a protaţenými šupinami, mají i větší lalok pod hrdlem a nápadnější stehenní póry neţ samice. Hlava je asi 5 aţ 8 cm dlouhá a zelená. Skládá se z očí a ústní dutiny. Oči jsou kulaté, různé barvy. Ústní dutina se skládá z jazyku, z malých a ostrých zubů. Leguán zelený má 2 páry noh, které mají hnědozelenou barvu.Na kaţdé noze má 5 prstů,které jsou zakončeny centimetrovými drápky. Leguány je nejlépe chovat v prostorných nádrţích, dlouhých 1,5-2 m, asi metr vysokých a neméně 60 cm hlubokých. Při pečlivém chovu, se začíná pářit uţ ve velikosti kolem 90 cm, zhruba ve věku dvou let. Do terária je nutno umístit silnější větve a na dno vyšší vrstvu směsy hlubokého písku, bukového listí, rašeliny a mechu rašeliníku. Teplotu v teráriu udrţujeme mezi 25-34°C. v noci sniţujeme na 22-24°C. Teplota v zimě můţe být niţší, neměla by však klesnout pod 18°C. V mládí jsou leguáni masoţravci a v dospělosti přechází na rostlinou stravu. Jako potravu předkládáme moučné červy, vařená vejce, myšky, salát, duţnaté listy, květy, smetánky, různé ovoce a zeleninu. Leguáni zelení jsou nároční na podíl vápníku, minerálních látek a vitamínů v potravě a kaţdodenní jemný postřik vodou.

Kapitola 8. Etologická pozorování zvířat Pozorovat chování zvířat v přírodě se jen tak kaţdému nepoštěstí. V našem koutku přírody se tak mohli ţáci stát etology (vědci, kteří zkoumají chování zvířat) v podmínkách, podobným těm v přírodě. Poslouţila k tomu několikaminutová přestávka, hodina přírodovědného semináře, někdy i chvíle v hodinách přírodopisu. Odměnou za příkladné chování mohli ţáci pozorovat krmení hadů. Viděli s jakou chutí se vţdy do obrovského sousta zakousla uţovka. Během několika minut, po důkladném zapití, se odplazila s plným ţaludkem na své oblíbené místo. To korálovka si obvykle se svým útokem dávala na čas. Někdy jí kořist i několikrát unikla tak říkajíc těsně před nosem. Viděli jsme, jak se hadi připravují na svlékání staré pokoţky. Samotné svlečení jsme pozorovali vzácně. Hadi si je schovávali na noc. Asi se před námi styděli. Velkou chuť k jídlu má i náš kajman. Stačí zaštěrchat klíči v zámku a je v pohotovosti. Ryba v okamţiku mizí v jeho bezedném krku. Většinu dne se potom proválí ve vodě, občas vyleze a kouká z prohřátých kamenů. Zvědavé ţelvy neustále vykukují, co se děje kolem. O vhozenou potravu se i poperou, jak si ji kradou od tlamek. Jindy zase jakoby rozmrzele nechávaly hovězí kousky bez povšimnutí. Vodními plţi však nikdy nepohrdnou. Ţábu krmíme rukou, lapne totiţ jen to, co se pohybuje. A kdyţ je sousto příliš velkéšikovné prstíky si dokáţou poradit. Leguán se také rád nechává přemlouvat. Někdy i před nabízenou potravou zavře oči. Trucovitost ho obvykle přejde, kdyţ v misce zahlédne květy smetánky či pampelišek. Jak se zvířeti daří, prozradí i přírůstky na váze a délce (viz příloha č.: III.). Proto jsme některá zvířata v jejich útlém věku pravidelně měřili. Na ţelvy jsme pouţívali „šupleru“. Šlo to vcelku snadno. Na počátku roku 1999 uţ začínala být jaksi krátká, neboť rostoucí ţelvy nebraly na moţnosti tohoto přístroje ohled. S jinými zvířaty byla práce ještě těţší. Hadi nechtěli pochopit, ţe metr je rovný a při měření se všemoţně kroutili. Leguán bral kaţdé měření jako boj o holý ţivot a já z toho měl často ruce plné škrábanců. Respekt před krokodýlími zuby a určitá zkušenost s naším kajmanem způsobila, ţe jsem od nějakého pravidelného chytání a přeměřování raději upustil. Nebylo ani třeba. Vţdyť je vidět i pouhým okem, ţe roste docela dobře.

Pouţitá literatura Čihař, J., 1989: Teraristika. Práce. Praha. Gaisler, J., 1983: Zoologie obratlovců. Academia. Praha. Smrčková, L., Smrček, M., 1990: Začínáme se zvířaty. SZN. Praha. Štraub, R., Niedl, J., 1972: Teraristika v koutku ţivé přírody. SPN. Praha. Encyklopedický průvodce. Obratlovci. Nakladatelský dům OP. Praha.1994

Přílohy: Příloha I. : Systematické zařazení chovaných zvířat. Říše: Ţivočichové (Animalia) Podříše: Mnohobuněční (Metazoa) Kmen: Strunatci (Chordata) Podkmen:Obratlovci (Vertebrata) Nadtřída: Čelistnatci (Gnathostomata) Třída: Podtřída: Řád: Podřád: Nadčeleď: Čeleď: Podčeleď: Rod: Druh:

Plazi (Reptilia) Lepidosauria Squamata (Šupinatí) Sauria (Ještěři) Iguania Iguanidae (Leguánovití) Iguaninae Iguana Laurenti,1768 2 Leguán zelený Iguana iguana

Plazi (Reptilia) Chelonia Testudines (Ţelvy) Cryptodira (Skrytohlaví)

Třída: Podtřída: Řád: Podřád: Nadčeleď: Čeleď: Podčeleď: Rod: Druh:

Plazi (Reptilia) Lepidosauria Squamata (Šupinatí) Serpentes (Hadi) Xenophidia Colubridae (Uţovkovití) Colubrinae Elaphe Fitzinger,1833 50 Uţovka červená Elaphe guttata

Plazi (Reptilia) Lepidosauria Squamata (Šupinatí) Serpentes (Hadi) Xenophidia Colubridae (Uţovkovití) Colubrinae Lampropeltis Fitzinger,1843 16 Korálovka sedlatá, šarlatová Lampropeltis triangulum sinaloe

Třída: Podtřída: Řád: Podřád: Čeleď: Rod: Druh:

Plazi (Reptilia) Archosauria Crocodylia (Krokodýlové) Esuchia Alligatoridae (Aligatorovití) Caiman Spix,1825 2 Kajman brýlový Caiman crocodylus

Obojţivelníci (Amphibia) Salientia (Bezocasí) Anura (Ţáby) Aglossa Pipidae (Pipovití) Xenopus Wagler,1827 6 Drápatka vodní Xenopus laevis

Příloha II. : Charakteristika chovaných zvířat.

Emydidae Emydinae Chrysemis Gray,1844 8 Ţelva nádherná Chrysemis scripta elegans

Ţelva ozdobná (nádherná) (Chrysemis scripta elegans) Výskyt - střední a východní část USA, severovýchod Mexika Prostředí - hlubší jezera a řeky, mláďata na mělčinách Teplota - 20 - 25 oC (28 oC) Délka - aţ 28 centimetrů Potrava - bezobratlí, vejce, libové maso, listy Uţovka červená (Elaphe guttata) Výskyt - Severní Amerika Prostředí - pole a louky stepních oblastí Teplota - ve dne 25 - 28 oC - v noci 18 - 20 oC Délka - aţ 160 centimetrů Potrava - hlodavci, ptáci Leguán zelený (Iguana iguana) Výskyt - tropická Amerika Prostředí - pralesy, na stromech Teplota - ve dne 26 - 35 oC v noci 20 - 24 oC Délka -140 - 200 centimetrů Potrava - bezobratlí, listy, vejce, tvaroh, plody Korálovka sedlatá, šarlatová (Lampropeltis triangulum sinaloe) Výskyt - západní Mexiko Prostředí - lesy, pole Teplota - ve dne 25 - 30 oC v noci 20 oC Délka - 60 - 130 centimetrů Potrava - hlodavci, ptáci, jiní hadi Kajman brýlový (Caiman crocodilus) Výskyt - jiţní Mexiko-severní Brazílie Prostředí - říční pobřeţí Teplota - 25 - 30 o C, bez nočního poklesu Délka - aţ 3 metry, v zajetí 150 centimetrů Potrava - bezobratlí, ryby, hlodavci Drápatka vodní (Xenopus laevis) Výskyt: - jihozápadní a východní tropická Afrika Prostředí: - tůně, řeky Teplota: - 20 – 26 oC Délka: - aţ 20 centimetrů Potrava: - bezobratlí, kousky masa Příloha III. : Teraristický koutek očima dětí.

Náš nový koutek přírody přinesl odezvu v reakcích, názorech a hodnoceních řady dětí. Bylo jich tolik, ţe stálo za to, uspořádat literární soutěţ, ve které mohl kaţdý z účastníků popustit uzdu své fantazii. Zde je seznam autorů a jejich prací, z nichţ nejzdařilejší tvoří poslední část této kroniky: Školní rok 1996/1997: Martin Škrott Marie Tomášková Hana Hetmánková Blanka Kunertová Věra Hoffmannová, Lenka Suchomelová Jarmila Brablecová Erika Urbánková Šárka Kunertová Veronika Straková Kateřina Holoušová Lenka Švagrovská Mirek Omasta Soňa Jedonková Petra Nevtipová

8.B 9.B 7.A 8.A

V přírodopise nověji Malá školní ZOO Teraristika u nás ve škole Safari ve třídě

7.B 8.B 8.A 8.A 9.A 7.A 9.B 9.C 7.A 8.C

Náš leguán Ţije s námi leguán Uţovka Adélka Uţovka Adéla Mini ZOO Zvířátka v učebně přírodopisu Akvárium a terárium v naší škole Ţelva - nový člen rodiny Adéla ještě nevečeřela Pomoc, had

Školní rok 1997/1998 Otakar Wolny Jarmila Brablecová Hana Hetmánková Milena Skálová Lukáš Bílý Ondřej Frank

6.A 9.B. 8.A 8.C. 6.B. 9.A.

Problematika čištění ţelvího akvária Třída, která je nej Krásy naší třídy Překvapení Naše malá školní ZOO Krokodýlové - víme o nich všechno?