Kronika tábora pro dorostence s výcvikem na koních

Kronika tábora pro dorostence s výcvikem na koních Sdružení občanů Kvítek, 25. – 30.7.2005

Pondělí 25.7.2005

autor: Nikola Mičundová

Ráno jsme se všichni sešli na vlakovém nádraží. Nejdříve jsme nastoupili do normálního osobního vlaku jeli jsme bez problémů až k vlakové stanici v Berouně. Tam jsme nastoupili do krásného vlaku s dvěma patry. Nějakým menším problémem jsme se ocitli v první třídě i se stolečkama (alespoň jsme viděli, jak to vypadá v první třídě) no, ale na konec jsme se loudavým tempem přesunuli do jiného vagónu. Dále jsme přestupovali v Zadní Třebáni a přestoupili do jiného vlaku - normálního osobáku. Někteří spali, někteří zívali a někteří měli radost, že jedou ve vlaku. Ááááááá, konečně jsme v cíli, ocitáme se na malém nádražíčku a své batohy, bágle či kufry jsme si hodili na záda a dali jsme se na tůru k našemu táboru a k našim koníčkám. Když jsme konečně došli, tak byli asi všichni omámeni krásným stavením. Všichni jsme se přesunuli do svých pokojů a vybalili si věci a první skupiny (3,4) šli kydat a jezdit na koních. Další dvě skupiny hrály v lese hry. Když jsme se projeli a vykydali všechny stáje běželi jsme do kuchyně na večeřičku (mňaaaaaaaaam). Když jsme dojedli, šli jsme k pingpongovému stolu (na rande). Zazpívali jsme si, pak jsme se seznámili s pravidly bezpečnosti a popovídali si o Boží výzbroji a dále jsme se seznámili se štábem vojáků, dozvěděli jsme se, kdo jsme a dostali jsme napínáky (ještě nevím za co). Následovala hygiena a šup do postelí a spát. Někteří měli problémy se spaním, možná potřebovali i menší dozor, ale nakonec stejně usnuli (doufám). ROZHOVOR S LENKOU VRAŠTILOVOU:

JAK SE TI LÍBILA CESTA SEM? Docela se mi líbila.Ten dvoupatrový vlak byl ale skvělý. ZAPOMNĚLA JSI NĚCO VE VLAKU? Nezapomněla jsem naštěstí nic. BYLO TI ŠPATNĚ? Ne, bylo mi až moc dobře. A CO JSI ŘÍKALA PĚŠÍ CHŮZI AŽ SEM? Ta cesta se mi zdála moc dlouhá, takže se mi moc nelíbila. A JAK SE TI LÍBÍ TADY? JSI RÁDA ŽE JSI SEM JELA? Jsem moc ráda,že tu jsem a moc se mi tu líbí. JAKÉHO MÁŠ KONĚ, JDE TI JÍZDA NA KONI? Můj kůň se jmenuje Dandy (Dendy) a jízda na koni mi docela jde.

Úterý 26.7.2005

autor: Nikola Mičundová

Dnes ráno, když jsme se probudili, měli jsme pauzu 5 minut a hurááá na rozcvičku :-(. Byla docela krátká a tak docela ušla. Po rozcvičce hygiena a poté naše kručivá břicha dostala, co chtěla, a bylo to moc dobré (až nato, že Veselá Kráva nechutná skoro nikomu, i když má hlad). Potom jsme šli do haly a každý si směl vyrobit svého zakrslého vojáka i s helmou,

vybírali jsme si vhodné boty a hráli hru pod ping-pongovým stolem (při hře se mi můj zakrslý vojáček ztratil, ale pár boulí mi ho nahradilo), pár písniček a jdeme na každodenní program - koně, uklízení a hra v lese. Někteří, kteří se vrátili z lesa, vypadali dost ztrhaně, ale uklidňující pro ně bylo, že už je hotový oběd. Po obědě následoval polední klid.

ROZHOVOR S DENISOU BYSTŘICKOU.: LÍBÍ SE TI TU? Jo, strašně se mi tu líbí. CHUTNÁ TI JÍDLO? Dnes zrovna ne, ale jinak ano. JAK SE TI LÍBILA DNEŠNÍ JÍZDA NA KONÍCH? Moc ne, protože mi bolí nohy. MÁŠ ZDE HODNĚ KAMARÁDŮ? Asi 5 kamarádek a jen jednoho kamaráda. SPÍ SE TI TU DOBŘE? Ano. CHCEŠ ČTENÁŘŮM NĚCO VZKÁZAT? Ne.

Když jsme si všichni odpočinuli, šli jsme na další program: koně , uklízení, hra v lese. Dvě hodiny na takových akcích, a pak jsme se šli navečeřet. Při večeři jsme zjistili KATASTROFU: Někteří jedinci už únavou zapomínají kousat a stravu polykají celou. Dávejte si prosím pozor na tuto nemoc, která se jmenuje NEKOUSAVOST! A to je vše

Středa 27.7.2005

loučí se s vámi

Nikola Mičundová

autor: Bára Forejtová

Dneska byl velmi perný den. Dopoledne byla 2. a 4. skupina u rybníka a ostatní dvě skupiny jezdily na koních. U rybníka probíhaly velmi zajímavé hry, například, že jsme lovili z vody perly, což byly dřevěné korálky a zvítězilo to družstvo, které jich mělo víc. Před odchodem nám vedoucí dovolili jít si skočit do vody. Mezitím bylo na ranči ródeo, které skoro ustála a udržela jedna jezdkyně. Chci jen upozornit, že nebyla sama. Po poledním klidu se skupiny vyměnily a program pokračoval. U rybníka probíhaly stejné hry jako dopoledne a 2. se 4. skupinou jely na vyjížďku. V pracovních hodinách jsme přendávali hnůj ze země na valník. Byla to docela dřina. Myslím, že to byl velmi zajímavý den a že jsme si ho pořádně užili!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Pro kroniku napsala Bára Forejtová

Čtvrtek 28.7.2005

autor: Veronika Mazínová

Dneska bylo ještě větší horko než včera. Bylo asi tak 34 stupňů. K snídani byla paštika s máslem. Potom bylo schromko, které vedl Pavel Belfín. Na schromku jsme hledali různé žalmy. Jeden jsme si dokonce i zazpívali. Po schromku šla 2. a 3. skupina hrát vybíjenou na hřiště. Stal se tam takový malý úraz (o kterém se ještě zmíním na konci). Zatímco tady na ranči 1. a 4. skupina makala a jezdila na koních. K obědu byla čočková polévka a omáčka s rýží. Při poledním klidu se hrál turnaj v pingpongu. Potom se skupiny prohodily. 1. a 4. skupina šla hrát vybíjenou a vykoupat se k rybníku. Mezitím jela druhá a třetí skupina na vyjížďku s koníkama. Celý den byl sice parný, ale snad se všem líbil. ROZHOVOR S MICHALEM STROLENÝM CO SE TI STALO PŘI VYBÍJENÉ? Tekla mi krev z nosu. Hráli jsme vybíjenou a když po mně stříleli, tak jsem vyskočil, udělal jsem tři otáčky a spadl jsem na nos. BOLELO TO NEBO JSI SNAD DOKONCE BREČEL? Malinko to bolelo, ale nebrečel jsem. BOLÍ TĚ TO JEŠTĚ? Ne, už mi to nebolí. ROZHOVOR S BÁROU M. A ZUZKOU JAK SE TI LÍBIL NÁPAD S PINGPONGEM? Bára M.: Myslím si, že to byl dobrý nápad. Zuzka K.: Jo, dobrý. S KÝM JSI HRÁLA A VYHRÁLA JSI? Bára .: Hrála jsem s Kačkou, ale nevyhrála jsem. Byla to náhoda Zuzka: Hrála jsem..... S kým jsem to hrála????? S Verčou Zichovou. A vyhrála jsem. Pak jsem hrála s Kačkou F. a ta mě porazila. Autor: Mazínová Veronika

Pátek 29.7.2005

autor: Katka Forejtová

Dnes jsme se probudili do ještě většího vedra než včera! Po obtížné rozcvičce jsme šli na výbornou snídani, ke které jsme měli chleba s máslem a s jahodovou marmeládou. Pak se skupina č. 1 a skupina č. 4 vydala ke koupališti, kde se konala bojovka, která spočívala v tom, že jsme se rozdělili na dvě družstva a měli jsme na hlavě čísla, která jsme schovávali před nepřáteli a přitom jsme se snažili objevit jejich strom a přečíst slova na papíru, který byl na

něm. Během této náročné bojovky jsme si hodně poškrábali nohy a mezi tím si skupiny s č. 2 a č. 3 vystřídaly jízdu na koni a práci ve stájích. Po dopoledním programu následovalo shromko, na kterém nám Jitka shrnula vše, co jsme si tento týden říkali. K obědu jsme měli polévku s nudlemi a kuře s bramborovou kaší. Odpoledne jsme se šli opět vykoupat na koupaliště, kde zůstaly skupiny čísla 2 a 3. Mezi tím se odebrala skupina č. 1 a 4 vstříc jízdě na koni a prácím ve stáji.

ROZHOVOR S VERČOU MAZÍNOVOU, HYNKEM HAIMRLEM, BAROU MAZÍNOVOU A BÁROU FOREJTOVOU JAK SE TI LÍBYLA DNEŠNÍ BOJOVKA? V.Super. H.Spíš jo. B.M.Až na poškrábané nohy jo. B.F.Bylo to dobrý. MÁŠ HODNĚ POŠKÁBANÉ NOHY? V.Ne nejsem hloupá, měla jsem dlouhé kalhoty. H.Spíš ne. B.M. Ano nejvíc ze všech. B.F. Ne, myslím že nemam. TĚŠÍŠ SE NA DNEŠNÍ KOUPÁNÍ? V. Jo jinak se uškvařim. H.Spíš jo. B.M.Těšim se, ale bojim se, že mne ve vodě budou pálit poškrtabané nohy. B.F. Jo těšim. CO ŘIKÁTE NA TO ÚMORNÝ VEDRO? V. Je to opravdu úmorný. H. Spíš nic. B.M. Trochu mi to vadí, ale jsem ráda, že se můžem chodit koupat. B.F. Jsem ráda, že neprší.

Sobota 30.7.2005

autor: Bára Šůhová

Po včerejším programu pro nás generální štáb připravil překvapení. Super!!! VEČERNÍ KOUPÁNÍ!!!. Jak nám bylo řečeno, je koupání jen pro dobrovolníky. Na pokoji, kde je nejvíce postelí (tudíž je nejvíce obydlen) zůstal jen jeden člověk. Pak zůstali asi dva lidé. Koupaní bylo super už proto, že pohled z vyhřáté vody na černý les a osvětlující blesky vzdálené bouřky byl prostě úžasný! Při cestě zpátky už začalo poprchávat. Déšť se spustil hned po příchodu na jízdárnu. Při vstupu do pokoje jsme si všimli sedící postavy na Verčině posteli. Překvapivě - byla to Verča. Alespoň víme, že Verča nespí. Před spaním se všechny (nebo skoro všechny) holky šly mýt. Já ještě s Peťkou jsme samozřejmě přišly pozdě. Fronta byla dlouhá.... ....no hodně. Tak jsme si vyčistily zuby a šli do pokoje. Další ukázka, že máme skvělé vedoucí :-) - Jíťa přišla k nám do pokoje s nabídkou jít k nim do prázdné koupelny. Tak jsme šli. Večer, když už bylo zhasnuto, přišel k nám do pokoje Pavel s úmyslem najít nějaké boty mezi dveře, aby nebyl průvan. Šel k Verčině posteli. Verča vytušila průšvih, neboť nebyla ve své posteli, nýbrž mezi mnou a Péťou. Po tom, co vykoktala: „ Já už jdu, Pavle“, Pavel zjistil, že Verča není ve své posteli. Verča se po

odchodu Pavla pochopitelě vrátila k nám.Pavel přišel znovu zrovna ve chvíli, kdy byl pokoj krásně osvícený bleskem. Smutná zpráva: Pavel viděl Verču. Verča se tedy vrátila k sobě do postele a už tam opravdu zůstala.Tak dobrou noc!! :-) Dnes ráno jsem se vzbudila jako obvykle před budíčkem. Podle mých hodinek jsme byly Jíťou vzbuzeny 2 min po budíčku s dobrou zprávou: „Není rozvička!☺” Tudíž jsme se ještě asi 10 min válely v posteli. Přesto jsme byly úspěšné! Svolavač při svolávání na snídani nám oznámil, že v jiných pokojích ještě leží. K snídani byl chleba s máslem a spoustou salámu. Po snídani jsme se rozprchli na lanové aktivity, práci a jízdu na koni. Od Honzy Bardona vím, jací koně z jejich stáje jsou nejhodnější: tak za 1. Jukenen – fakt kliďas 2. Danny – až na to, že nesnáší hovada 3. Zarow – miláček všech jezdců Asi ve 12.00 hod bylo slavnostní skončení tábora. Byly rozdány diplomy a meče. Potom jsme šli na oběd. K tomu byla kolínka s omáčkou na špagety – mňam. Po obědě jsme si sbalili věci a vyměňovali měče za sladkosti. Vyšli jsme asi o 3/4 hodinu později. Taky že jsme pořádně makali. Nejdříve jsme šli správně po žluté, ale ta pak bla k nenalezení. Podle mapy jsme věděli, že do Dobříše se dostaneme podél elektrického vedení. Šli jsme cestou necestou a čas ubýval. Narazili jsme na cestu, kterou jsme došli na silnici. Musím přiznat, že nás nemrzelo, že už neuvidíme krásu přírody. Byli jsme rádi, že se nám jde dobře a že nám bolavé nohy ještě neupadly. Po minutí cedule s nápisem Dobříš jsme šli ještě asi 20 min na nádraží. Máme pocit, že se tam zastavil čas. Na nádraží je suché WC a je výluka. No super! Půlhodina v autobusu byla strávená: někdo usnul (za stálého křiku malých dětí), jiní si povídali a zbytek radši mlčel, aby se nepozvracel, neboť některým z nás nedělá vzduch v autobuse dobře. Lokálkou jsme dojeli do Prahy – přestoupili a jeli do Plzně. ROZHOVOR SE ZUZKOU JANOU ZICHOVOU JAK SE TI LÍBÍ CESTA? Je to skvělé. I v autobuse to bylo super. JAK SE TI LÍBILA JÍZDA NA KONI? V pondělí to bylo nejlepší, protože mi to šlo nejlépe. Ty procházky jsou zase něco úplně jiného. JAKÝ MÁŠ NÁZOR NA PROGRAM? Bavilo mne připravovat večerní program. To bylo nejlepší. CHUTNALO TI JÍDLO? Jen jednou se paní Bardonová nestrefila do mého jídelníčku. JAKÝ MÁŠ CELKOVÝ NÁZOR NA TÁBOR? Musela jsem si obejít všechny koně, abych se s nimi rozloučila. Stýská se mi po nich. Jinak je to skvělé! ☺ ☺ No a cesta pokračuje dál, už jsme za Hořovicemi. Tak zase za rok. Bára Šůhová

Kronika – charakteristika koní Další doplňky pošlete na mailovou adresu: [email protected] • • • • • • • • • • • • •

DANDY – živější, kůň s rychlejším klusem, nesnáší hovada na břiše, reaguje tak, že vyhazuje a vzpíná se i s jezdcem na zádech ZAROW – při únavě a po delší práci nervózní a ošívá se, jinak hodný a temperamentní kůň JUKENEN – jeden z největších koní ve stájích, težký flegmatik, i do toho nejpomalejšího klusu se pustí jen s bičem za zadkem, žebrá a žárlí AGUTI – {doplnění je na vás – mailuj: [email protected] } TENOR – velmi spolehlivý, hodný kůň, ale ježdění na lonži dokolečka ho nebaví LEA – jediná dáma, na které jsme jezdili, zbavuje se „nákladu“ na hřbetě, pokud jí při klusu příliš drncá do zad, prý ještě línější než Juky CIMBURA (Buráček) – {doplnění je na vás– mailuj: [email protected] } ADRIANO – {doplnění je na vás– mailuj: [email protected] } FILIP – mazlíček všech, neustále vyčnívající svou velkou hlavou a vykulenýma doprostřed stáje, má rád drbání pod krkem BRANDSTEP – dvouletý ještě nevychovaný mladík, který ale žel kvůli problémům s kyčli nikdy nebude jezdecký kůň GAMBRINUS – {doplnění je na vás– mailuj: [email protected] } ROMEO – velký mladý bělouš, na kterém jsme měli tu čest svést se jenom jednou LARGO – místní mu přezdívají „kontejner“