KRONIKA SULOVIC A LIŠIC

KRONIKA SULOVIC A LIŠIC

2001-2010

1

Úvodem Ţije-li člověk od narození na jednom místě, míjí bez povšimnutí zvláštnosti, které jsou typické právě jenom tam, kde proţívá své kaţdodenní radosti a starosti. Věci, které často zaujmou někoho, kdo jen tak přijede na návštěvu, mu připadají všední, přestoţe mohou být jedinečné nebo zaţité po několik generací anebo mají třeba svůj tajemný původ. Kdyţ někdo poprvé přijede do Sulovic, moţná se pozastaví nad tím, ţe někde je ve vsi a jinde na obci, ţe v polích můţe být v rybníku, ţe děti se koupou v "louţi". Třeba si povšimne, ţe nám po předcích zůstala krásná prostorná náves a bývalá škola nebo ţe na vesnici navazující vyslouţilá rybniční hráz je úţasnou památkou. Právě tyto někdy zdánlivé maličkosti nás odlišují od ostatních a dotváří místo, o kterém tak samozřejmě říkáme: Tady jsme doma.

2

Stručná historie Sulovic do roku 1900 Krajina v blízkém okolí řeky Doubravky byla snadno přístupná a poskytovala dobrou moţnost obţivy. Archeologické nálezy dokazují osídlení lidmi jiţ v letech 3000 - 1700 př. Kristem. Určitý příklad, jaký ráz tato krajina měla, se nám dochoval v Ţehušické oboře. Ţelezné hory a hluboké sázavské lesy, které zasahovaly aţ po Církvici, byly oproti tomu dlouho pusté. Historicky první zmínka o Sulovicích „Curiam in Sulewicz monii Aulae regiale“ z r. 1421 se nachází v rukopisu Sedleckého kláštera. Není však vyloučeno, ţe zde nějaké lidské sídlo bylo i před tímto datem. Sedlecký klášter zaloţili mniši cisterciáckého řádu, řádová pravidla jim ukládala zakládat kláštery pouze v hlubokých lesích. Klášter během několika staletí nashromáţdil obrovský majetek a byl trnem v oku mnoha měšťanům i šlechticům. Za husitských válek byl vypálen. Později král Zikmund dal majetek kláštera v zástavu, aby mohl zaplatit válečné útraty. V r. 1487 Sulovice a Lišice získal zámek a město Kolín. V polovině 16. stol. se osudy Sulovic a Lišic rozcházejí. Sulovice r. 1551 Karel ze Ţerotína připojil k Ţehušickému panství, Lišice se r.1569 stávají součástí panství Novodvorského. Období třicetileté války přineslo lidu mnohá utrpení, a to podle historických pramenů obzvláště v kraji čáslavském. Roku 1618 v kraji plenilo vojsko krále Ferdinanda, vyslané proti odbojným stavům. V roce 1620 se krajem vrací propuštění ruští a polští ţoldnéři. Po tlupách přepadávají osady, plení, vraţdí, mučí. Lid prchá do lesů Ţelezných hor. Roku 1624 se drancování a násilí na uţ tak zdecimovaném obyvatelstvu v kraji dopouští císařské vojsko, které vyhledává a zatýká nekatolické kněţí. Lidé opouštějí své domovy. Další vlna hromadných odchodů obyvatelstva byla v r. 1627 způsobena násilnou katolizací. V roce 1648 obzvlášť krutě postihlo taţení švédských vojsk okolí silnice z Prahy do Vídně, tedy i náš kraj. Bída, hlad, mor a přísná katolická reformace měly za následek, ţe r. 1654 zůstaly Sulovice pusté. Roku 1661 koupil Ţehušické panství, ke kterému Sulovice náleţely, hrabě Michal Osvald Thun z Hohensteina za 110 tis. zlatých (údajně pod cenou), panství bylo značně zanedbané a zpustlé. Hrabě osadil opuštěná hospodářství novými lidmi a panství celkově zveleboval

3

(současnou terminologií by se dalo říci, ţe hrabě přinesl do panství zahraniční kapitál). Je třeba připomenout, ţe Thunové byli páni vzdělaní, mnohdy aţ osvícení. Roboty na tehdejší poměry byly na Ţehušickém panství v kontextu doby mírné a panstvo se staralo nejen o majetky, ale i o své poddané. V době Jana Josefa Antonína z Thuna i jeho nástupců byla robotářům z dobré vůle dávána vrchností výsluha, a to denně po bochníku chleba, dle moţností i oběda, večeře moučná, čemuţ vrchnost mimo potravy i penězi přispívala. Robotářům povoleno ročně také několik sudů piva v době senoseče a ţní. Mimo robotu museli všichni odvádět daně a rovněţ desátky příslušným farářům. R. 1710 hrabě Jan František Josef z Thunu a Hohensteina zaloţil dvoutřídní filiálku farnosti chotusické, do níţ docházely děti i ze Sulovic. V letech 1775 - 1783 zasáhly Ţehušické panství stejně jako mnohá jiná místa v Čechách selské bouře. O tom, jak tyto události probíhaly konkrétně v Sulovicích nebo jak do nich Sulovičtí zasáhli, se nic nedochovalo, stejně tak jako o událostech r. 1848. Dá se říci, ţe veškeré dění probíhalo především v centru panství. V „Dějinách městyse Ţehušice“ najdeme pouze zmínku, ţe členy Národní gardy byli i občané okolních osad. V těsné blízkosti Sulovic se nacházel rybník Kmotrov. Na jiţní a západní straně zadrţovaly vodu hráze. Od východu se do rybníka vlévala Čertovka a břeh zde nebyl upraven vůbec nebo jen minimálně, pravděpodobně měl močálovitý charakter a byl líhní pro spoustu komárů, kteří značně obtěţovali naše předky, takţe není divu, ţe vypuštění rybníka v 60. letech 19. stol. bylo vzato s povděkem. Rybník byl jedním z největších na panství a rozléval se aţ po „boreček“, kde je ještě dnes patrná mírná terénní nerovnost v místě břehu. Do Kmotrova bývalo ročně nasazováno 200 - 250 kop kaprů. Pod rybníkem se otáčelo kolo Kmotrovského mlýna. Říšským zákonem z r. 1848 bylo zrušeno poddanství. V květnu 1850 obdrţeli zdejší usedlíci od krajského úřadu v Čáslavi vyvazovací archy. Celý sedlák platil 326 zlatých, stříbra 17 a 1/4 krejcaru. Chalupník, který měl 2 dny týdenní roboty, platil 65 zlatých, stříbra 45 krejcarů. Domkářům, usedlým na obecním pozemku, kteří měli 13 dní roční roboty, vrchnost poplatek odpustila. Domkáři, mající domky na panských gruntech a mající 26 dní roční roboty, platili výkup jen za 13 dní a ostatní jim vrchnost odpustila.

4

O Lišicích Lišice odpradávna náleţely Sedleckému klášteru. Po vypálení kláštera husity patřily hradu, městu a panství kolínskému, r. 1454 „spadlo 8 člověků z Lišic na krále" (jednou do roka mu byli povinni platit daně), majiteli kolínského panství byli: husitský kněz Bedřich ze Stráţnice, Jiří Poděbradský, Viktorin z Kunštátu, Hynek kníţe Minsterberský, Vladislav král a Karel ze Ţerotína, jeho potomci připojili Lišice r. 1569 k Novodvorskému panství. Z třicetileté války se vzpamatovávaly těžce, ještě v roce 1660 urbář uvádí pouze tři osedlé grunty. Největší rozkvět osada zaţívala koncem 19. stol., kdy zde ţilo i více neţ 130 obyvatel, kteří se zabývali ponejvíce zemědělstvím. Pořadí plodin nejčastěji v Lišicích pěstovaných: ţito, řepa, zelí, okurky, pšenice, oves, brambory a čekanka. V blízkém okolí bylo pět menších rybníků. Roku 1850 připadly Lišice obcí do Kobylnic a bylo tomu tak vyjma krátkého období po roce 1930, kdy byly patrně samostatné, aţ do roku 1960. Po roce 1960 přináleţely do obce Sulovice, později do obce Bernardov, nyní jsou součástí obce Svatý Mikuláš. Na blízku Lišic zvedají se Ţelezné Hory, pro osadu tuto tím pamětihodné, protoţe se zde v okolí dolovalo na rudu ţeleznou a blíţe vesnice u rybníka stávaly dle pověsti „hamry" (téţ mlýn). Lid jim říkal - dle vzhledu stavení „ bouda ". Odtud zván rybník , Boudécký " a ač jiţ vypuštěn, přec ještě pole to tak se zove. Řeka Doubravka, která pozemky lišické protéká, nedělá tolik škody, poněvadţ voda nemůţe přes „shrádku" a tu zůstává jen malá část na škodě. Shrádka postavena obecním nákladem. V knize Kutnohorsko II, ze které je citace, jsou uvedeny nejstarší tehdejší rodiny Kočárníkova a Juklova.

5

Kronika Sulovic a Lišic leden

rok 2001

MILÉNIUM

Čas odklopýtal 2000 let po Kristu a počal třetí tisícovku. Moţná se tyhle řádky uchovají pro příští generace a ty, pokud to nebudou pamatovat, se budou ptát: „Jaké byly poslední hodiny starého tisíciletí a jaké byly ty první tisíciletí nového? Co proţívali lidé, kteří v tu dobu ţili? V čem byly tyto chvíle jedinečné? Jak pocítili dějinný zlom?" Začínám psát první řádky kroniky Sulovic a Lišic a mám historickou povinnost podat svědectví o přelomu tisíciletí, jenţe ono vlastně není o čem psát. Silvestr 2000 a Nový rok 2001 proběhl normálně a klidně, dalo by se říci všedně. Veškeré napětí jakoby se vybilo rok předtím. Zlom let 1999/2000 hrozil zhroucením počítačových sítí, přes všechna opatření, která měla zajistit bezproblémový chod společnosti, v nás kousek napětí přece jenom zůstal a taky jsme si nebyli jisti, jak si zvykneme na dvojku na prvním místě v letopočtu. S příchodem milénia zhroucení počítačových sítí nehrozilo, dvojku v letopočtu jsme psali samozřejmě a onen přelom tisíciletí sám o sobě byl fakt příliš málo hmatatelný na to, aby vyprovokoval nějaké zvláštní vzrušení. Byl to všední Nový rok, dalo by se říci. Vím, je to můj subjektivní pocit a miliony lidí měly své subjektivní pocity, třeba úplně odlišné od toho mého. I kdyţ vlastně jsem letošní Nový rok strávil zcela nevšedně. V polích za vsí jsem fotografoval novoroční východ slunce. Aţ po několika dnech jsem si uvědomil, ţe jsem vyfotografoval první východ slunce třetího tisíciletí.

milénium

Pavel Tomíška - dne 20. ledna 2001 ve věku 88 let zemřel p. Josef Šťovíček

ze Sulovic, č. p. 30 6

Kronika Sulovic a Lišic únor - březen

rok 2001

SCHŮZE, BUDNÍKY, SČ SČÍTÁNÍ ÍTÁNÍ

Počátek února 2001 svým počasím vlil do duší jarní nálady, v jeho závěru se však značně ochladilo a studené a nevlídné počasí vládlo aţ do konce března. 21. 3. - na první jarní den padal sníh. Blíţila se plynofikace obce. Původní představy, ţe by za vhodného počasí firma Ermont začala s pracemi uţ koncem února, vzaly za své. Schůze občanů v budově bývalé školy k plynofikaci sice proběhly uţ v prosinci a v lednu, 14. 3. se Josef Váša dožil 94 let v únoru však byly velice konkrétní. Kdo chtěl plyn, přispíval částkou 5000 Kč na veřejnou část přípojky. Dále pak musel zbudovat HUP (lidově budník), a to svépomocí nebo si jej objednat na klíč u firmy Ermont nebo u jiné firmy, která se tímto zabývá. Nevlídné počasí, šibeniční termín, ale pro mnohé i zajímavé nabídky firem způsobily, ţe většina zájemců o plyn vyuţila některé z nabídek instalace budníků na klíč. Práce na plynofikaci oproti původním předpokladům nezačala ani v březnu. Na přelomu února a března proběhlo celorepublikové sčítání lidu, domů a bytů. Média těsně před sčítáním „zahustila" atmosféru diskusí o ochraně dat a smysluplnosti celé akce. V Sulovicích a Lišicích proběhlo sčítání bez problémů. Protoţe jsem se podílel na sčítání jako sčítací komisař, chtěl bych na stránkách kroniky Sulovic a Lišic poděkovat občanům za vstřícnost a ochotu při spolupráci.

Pavel Tomíška

7

Kronika Sulovic a Lišic únor - březen

0

rok 2001

6

3

4

9

5

8

Kronika Sulovic a Lišic duben - květen

rok 2001

PRŠÍ !!!!!

Hej, sluníčko, vstaň už, vzbuď se a rozsviť se! Nesu ti kohouta do kouta, tobě klaním se. ( D. Voňková)

V druhé polovině studeného a deštivého dubna firma Ermont z Hlinska nejprve velice sympaticky, rychle a téměř bez nepořádku zrealizovala asi 95% stavby rozvodu plynu v Sulovicích, aby se zbývajícími asi 5% (jednalo se o několik míst: u hospody, u Brunclíků", u Kočárníků), nepochopitelně a jiţ k mírné nervozitě občanů, vydrţela aţ do konce května. V dubnu pršelo. Často, hodně a vytrvale. Tolik, aţ jsme si někteří moţná říkali: „Letos ty čarodějnice ani nezapálíme.“ Dobré ráno, hokejový národe… ... zdraví moderátor rádia. Češi jsou trojnásobní mistři světa v ledním hokeji a poslední olympijští vítězové. Na národ padla hokejománie. V restauraci u Horynů se v květnu plnil zlatý hokejový pohár šampaňským! Patřil vítězi amatérské hokejové soutěže, která vznikla v Kutné hoře, týmu HC Chmelař, jehož velkými oporami jsou i Sulováci Radek Čemý a Bohuslav Kočárník ml. Gratulujeme. Vítězové Radek Černý a Bohuslav Kočárník ml.

Pavel Tomíška 9

Kronika Sulovic a Lišic červen - červenec

rok 2001

VÝSTAVA V BÝVALÉ ŠK ŠKOLE OLE Měsíc červen začal obzvlášť příjemně pro některé příznivce pěnivého moku. Lenka Horynová, provozovatelka místního pohostinství, zkvalitnila úroveň podniku tím, ţe do nabídky zařadila vedle tradiční Kutnohorské „desítky" a „dvanáctky" pivo světově proslulé značky Budějovický Budvar. Hřiště pro nohejbal a volejbal „na obci" po letech díky příznivcům sportu místním i „přespolním" začalo opět slouţit svému účelu. 29. 6. jsem fotografoval paní Bubeníkovou před jejím domem, druhý den se stěhovala do Petrovic u Golčova Jeníkova. (Bylo jí líto, ţe jsem nepřišel o den dřív a nemohl ji tak vyfotografovat i se psem Filipem.) 30. 6. se otevřely dveře výstavní síně v prvním patře budovy bývalé školy, kde vystavoval své obrazy a dřevořezby Jaromír Mikšovský z Kutné Hory. Výstava pokračovala 1. 7. a 5. - 8. 7., navštívilo ji celkem 145 lidí, coţ lze v okresním měřítku, s ohledem na všeobecně nízký zájem o výstavy výtvarného umění na přelomu tisíciletí, povaţovat za vynikající úspěch. Značnou pozornost celé akci věnovaly Kutnohorské noviny, článek o výstavě vyšel i v prázdninovém čísle měsíčníku Čáslavské noviny. Vzpomínkou na výstavu se stal vodník, kterého Josef Horyna ml. umístil do rybníka na obci. Hlavu vodníka věnoval Jaromír Mikšovský.

Přítomnost roku 2001, za pár let nenaleznete v Sulovicích ani tohoto člověka ani tento dům.

Pavel Tomíška 10

Kronika Sulovic a Lišic červen - červenec

rok 2001

VÝSTAVA V BÝVALÉ ŠK ŠKOLE OLE

Anna Tomíšková, Mikšovský a jeho dílo

Sulováci na výstavě

Dopisy odjinud Určitě se vám to uţ někdy stalo. A pokud ne, pak lze předpokládat, ţe vás jednou takový záţitek zcela jistě potká. Ţe jednou, naprosto neočekávaně, pocítíte podivný a zneklidňující dotek čehosi, co nebudete umět pojmenovat, co se bude vymykat vašemu chápání i rozumu, co promluví jazykem beze slov i zvuku a přesto slyšitelně, co se vám bude snaţit cosi naléhavě sdělit a vy nebudete rozumět... Bude to třeba dojem ze snu, z něhoţ jste se za noční tmy právě probudili, nebo setkání s nějakou melodií, či pohled na slunce, zapadající za siluetu lesních stromů někde na Vysočině. V tu chvíli zahlédnete cosi pod povrchem tohoto světa.

Deník kutnohorsko 29.6. 2001

Je řada lidí, kteří jsou na podobné situace velmi citliví a vnímají je často. Obvykle se pak snaţí o svém proţitku podat nějaké svědectví a své pocity zaznamenat, sdělit ostatním. Běţným výsledkem takového úsilí potom bývá nějaká forma uměleckého projevu - báseň, obraz, hudba. Jakoby v takových případech byl umělec listonošem, který přináší dopisy odjinud… (Vladimír Hořejší, ČÁSLAVSKÉ NOVINY)

Pavel Tomíška

11

Kronika Sulovic a Lišic srpen - září

rok 2001

NEBEZPEČNÝ SVĚT 11. září 2001 došlo k teroristickému útoku na USA. Otřásl se svět. Ve vzduchu „visela" tvrdá odplata, která se mohla rozrůst v rozsáhlý konflikt, který by ve svých důsledcích zasáhl celý svět včetně Sulovic a Lišic. V tisku se psalo o počtu, pouţitelnosti a pro případné zájemce o moţnosti dostání a cenách plynových masek, nikdo si nemohl být jistý, jestli na něj nespadne letadlo, jestli jeho neznámý spolucestující z ničeho nic nevyletí do povětří, jestli nedostane poštou obálku s antraxem. Nebezpečí války bylo bezprostřední a nebezpečně reálné. Vraťme se ale mimořádně o rok zpět. Počátkem září 2000 zasáhla náš kraj silná vichřice. Částečně poničila některé střechy, polámala topoly na hrázi, vyvrátila některé stromy. Padl i majestátní, téměř 30-ti metrový topol u rybníka na obci. A nedlouho po té se spouštěl Temelín: REPORTÁŽ STARÁ JEDEN ROK Je neděle 10. září 2000. Do plánovaného termínu spuštění jaderné elektrárny Temelín zbývá posledních pár dnů. Na česko-rakouských hranicích probíhají demonstrace, pro rádio, televizi, tisk je dění okolo jaderné elektrárny informací číslo jedna. Jedni se rozčilují u televizních zpráv nad rakouskými odpůrci, druhé mrazí v zádech z pomyšlení : „Tak oni to přece spustí!" a třetí utíkají někam, kde o Temelínu neuslyší. Vím, ţe je poslední moţnost ještě před spuštěním jaderné elektrárny zaznamenat pro historii, jak se k Temelínu stavěli prostí lidé, obyvatelé malé středočeské vesnice. Musím zvolit vhodnou formu (nezbývá mi než anketa s nabídnutými možnostmi odpovědí) a vydat se od domu k domu. Jelikoţ se mi nepodařilo všechny zastihnout a někteří se odmítli zúčastnit, dá se výsledek brát v úvahu pouze jako průzkum náhodného počtu vybraných obyvatel. Co se týče Lišických, nezbylo mi, neţ z časových důvodů oslovit pouze ty, kteří se v době konání ankety nacházeli v Sulovicích (zejména v restauraci u Horynů). Ankety se zúčastnili i někteří chalupáři.

Pavel Tomíška 12

13

14

Kronika Sulovic a Lišic říjen

rok 2001

SLÁVA , HOŘÍ!

V měsíci říjnu mohli poprvé v historii občané Sulovic a Lišic k vytápění, ohřevu uţitkové vody a k vaření pouţít zemní plyn. Výstavba rozvodu zemního plynu stála 1 541 068,85 Kč. Občané přispěli 350 000 Kč. (Kdo chtěl plyn, přispíval 5000 Kč na veřejnou část plynového rozvodu.), zbytek hradila obec. Na plynový rozvod se připojilo asi 95 % domácností, z toho asi 30 % domácností plynem vaří a topí. VÝHODY PLYNOVÉHO TOPENÍ:

nenáročná obsluha moţnost optimální regulace minimální vliv na ţivotní prostředí

NEVÝHODY PLYNOVÉHO TOPENÍ:

zemní plyn je draţší neţ klasická paliva, nutnost dalších investic (např. zateplení objektu)

Pavel Tomíška 15

Kronika Sulovic a Lišic listopad - prosinec

rok 2001

ZASTAVENÍ

0 těch nejvyšších často ani nevíme, ţe tu jsou. Takto by se dala parafrázovat jedna stará čínská moudrost (Lao-c', Tao-te-ting) a zároveň by se mohlo okamţitě dodat: jejich cenu si uvědomíme často aţ tehdy, kdyţ opustí tento svět. Lidé umírají, je to přirozený běh přírody, proti kterému nelze nic zmoci. Smrt Josefa Kurky mnohé z nás zasáhla víc do hloubky. To, ţe odešel předčasně v jednapadesáti letech, je velice smutné, ale není to ten hlavní důvod, proč v nás jeho smrt zanechala takovou stopu. Víme, ţe tu bude chybět! Nejen proto, ţe jeho téměř kaţdodenní pouť na invalidním vozíku obcí k hospodě a zpátky byla jaksi nepostradatelnou ţivoucí součástí vesnice, ale především proto, ţe nás asi ještě nestihl naučit svému umění: optimistickému pohledu na svět, který si i přes kruté rány osudu zachovával.

Pepíku, děkujeme!

Pavel Tomíška -dne 1. prosince ve věku nedožitých 51 let zemřel pan J o s e f K u r k a ml. ze Sulovic č. p. 10

16

Kronika Sulovic a Lišic leden - únor - březen

rok 2002

POBLÁZNĚNÉ POČASÍ Příchod roku 2002 zastihl Česko pod sněhovou pokrývkou. Coţ by byla u nás událost sama o sobě, neboť bílá zima je v Sulovicích a Lišicích jevem poměrně vzácným. Sněhu bylo všude dost. Vlaky jezdily jen v omezené míře, mnohé silnice byly nesjízdné, některé vesnice, zejména na Vysočině, odřezané od světa. Nám komplikoval ţivot především sníh navátý prudkým větrem do zahrad, dvorů a na komunikace, kde vytvářel sněhové jazyky, skrývající mnohde nebezpečný led. (Silnice ze Sulovic do Horušic byla krátce zcela nesjízdná!) Ve třetím lednovém týdnu naopak přišlo jaro a kaţdý den padl teplotní rekord! Říká se: „ Jak na Nový rok, tak po celý rok!“ A skutečně, jakoby poblázněné lednové počasí bylo předzvěstí toho, co nás v roce 2002 ještě čekalo.

Vítr vyfoukal z tohoto pole téměř všechen sníh ( a bylo ho dost), ten se hromadil u překážek, často u plotů a zdí.

Pavel Tomíška - dne 16. února 2002 ve věku nedožitých 95 let zemřel pan

J o s e f V á š a ze Sulovic č. p. 2 17

Kronika Sulovic a Lišic duben - květen - červen

rok 2002

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ, ŽE: 28 . května se v čáslavské porodnici manželům Černým narodil syn Martin a 6. června se v téže porodnici manželům Tomíškovým narodila dcera Tereza.



TU VĚTU SLÝCHÁM... … poslední léta znovu a znovu: „Kdo ví, jestli to nebyly poslední čarodějnice!“ Mnozí občané, mnohdy dokonce ani ne místní, si zaměnili místo pro pálení čarodějnic za skládku. Doba, kdy jsme jako kluci v touze, aby nám oheň vydrţel co nejdéle, nadšeně vítali na čarodějnicích co nejvíce plášťů od traktorů, je nenávratně pryč! Navíc se pravidelně na spáleništi objevují věci, o nichţ ten, kdo je tam odhodil, musel zaručeně vědět, ţe jsou 100% nespalitelné. Dalším problémem je, ţe dříve se vesničtí kluci o čarodějnice starali. Shazovali je na hromadu, aby nebyly příliš široké, coţ dnes nikdo nedělá. Obecnímu úřadu tedy nezbývá neţ zajistit mechanizaci, která bohuţel s roštím nahrne na hromadu i spoustu hlíny, která brání hoření. Takţe na spáleništi zůstává rok co rok větší neshořelá hromada. Přes všechna tato negativa by zrušení pálení čarodějnic byla nenapravitelná škoda! Je to jedna z posledních tradic (vedle pomlázky), která mezi lidmi spontánně přetrvává, navíc tradice neuvěřitelně stará. Přeţívá v různých obměnách (pálení čarodějnic, mírové ohně) ještě z předkřesťanské doby osídlení našeho území Kelty, kdy symbolizovala loučení s dobou zimního strádání a vítání času letní hojnosti. Ţijeme v době, v níţ máme tolik svobody, ţe ubývá důvodů potkávat se, a tím i umění rozumět si. Rok co rok se 30. dubna scházíme u velkého ohně, kéţ tato tradice přetrvá i dalším generacím.

Pavel Tomíška 18

JAK JSME VOLILI DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY SULOVICE - LIŠICE

ČR

1. Občanská demokratická strana

32 hlasů

43,2 %

(2.) 24,47 %

2. Česká strana sociálně demokratická

19 hlasů

25,7 %

(1.) 30,20 %

3. Komunistická strana Čech a Moravy

8 hlasů

10,8 %

(3.) 18,51 %

4. Koalice US-DU a KDU-ČSL

7 hlasů

9,5 %

(4.) 14,27 %

5. Sdružení nezávislých

3 hlasy

4,1 %

(5.) 78,00 %

6. Strana venkova - spojené občanské síly.

2 hlasy

2,7 %

(8.) 0,87 %

7-9. Pravý blok

1 hlas

1,4 %

(12.) 0,59 %

7-9 Národně demokratická strana

1 hlas

1,4 %

(21.) 0,11 %

7-9.Balbínova poetická strana

1 hlas

1,4 %

(18.) 0,50 %

celkový počet voličů 105, volební účast 74 voličů

70,47 %

Výsledky voleb v ostatních volebních okrscích obce SV. Mikuláš a v ČR.

SV. MIKULÁŠ Komunistická strana Čech a Moravy

71 hlasů

35,2 %

Česká strana sociálně demokratická

61 hlasů

30,2 %

Občanská demokratická strana

35 hlasů

7,3 %

4. Koalice US-DU a KDU-ČSL

17 hlasů

8,4 %

Ostatní

18 hlasů

9,0 %


66,66 %

SV. KATEŘINA Česká strana sociálně demokratická

69 hlasů

44,8 %

Komunistická strana Čech a Morav

45 hlasů

29,2 %

Občanská demokratická strana

18 hlasů

11,7 %

Koalice US-DU a KDU-ČSL

11 hlasů

7,1 %

Ostatní

11 hlasů

7,1 %


74,39 %

19

Kronika Sulovic a Lišic červenec - srpen - září

rok 2002

ZÁPLAVY!

V první polovině měsíce července postihla náš kraj tropická vedra. Teplota se denně pohybovala v rozmezí 30 - 34 stupňů Celsia a velice často předznamenala blíţící se bouři s prudkým deštěm a vichřicí. (Vichřice byly velmi silné a přicházely opravdu velmi často, ţádná však zde napáchala takové škody, jako ta ze září roku 2000. Zůstaly po nich „pouze“ polámané stromy u silnic. Škody na majetku byly neveliké. Odlišná situace byla jiţ v nedalekých Chvaleticích a v okolních obcích v blízkosti Labe, kde následky jedné z vichřic byly doslova katastrofální.) Srpen 2002 je zapsán v dějinách (prozatím) největšími záplavami na území Česka. Situace se zpočátku tak váţně nejevila, dnes však můţeme s jistotou říci, ţe pokud by spadlo na svahy Ţelezných hor takové mnoţství sráţek jako v jiţních Čechách, postihl by nás osud mnohých, kterým voda vzala domovy. Dne 14. 8. se z břehů vylila Čertovka a zaplavila část Lišic. O tom ale, nechť zpraví někdo, koho to bezprostředně postihlo:

DÍKY Z LIŠIC Ve čtvrtek 14. 8. i naše malinká vesnička Lišice poznala, co jsou to záplavy. Takzvaný „ kruhový objezd“ i domy kolem se naráz ocitly ve vodě. Škody nebyly katastrofální, odnesly to „jen“ studny, sklepy, žumpy, dvorky, zahrady, garáže, částečně i domy. Velikou podporu a pomoc jsme měli v našem starostovi M. Pavlíkovi. Ten se o vesničku staral i v následující dny, kdy zajistil pitnou vodu, kontejner na odpad, odčerpání vody ze studní a stále byl mezi námi. Dále děkujeme dobrovolnému hasičskému sboru s L. Novotným, který dva dny čerpal vodu ze zahrad. - Všem moc děkuje rodina OBZORY KUTNOHORSKA 4. 9. 2002

Horáčkova

a

zaplavení

sousedé.

Pavel Tomíška

-dne 30. září 2002 ve věku nedožitých 67 let zemřela paní M a r i e Č e n o v s k á ze Sulovic č.p. 44

20


rok 2002

ZÁPLAVY!

Zaplavené Lišice - srpen 2002

Pavel Tomíška

21


rok 2002

SPORTOVNÍ DEN SE SRŠ SRŠNI NI

Na konci prázdnin se na sulovickém hřišti uskutečnil sportovní den. Jednalo se o spontánní akci, kterou sami pro sebe uspořádali „rekreační“ sportovci. Ti vloni dali do pořádku zanedbané hřiště pro volejbal a nohejbal a pravidelně se zde schází. Sportovní den tvořil nohejbalový turnaj s občerstvením (to se pochopitelně protáhlo aţ k ranním hodinám následujícího dne). Turnaj v nohejbalu začal v 9 hodin dopoledne a dohrával se za tmy při umělém osvětlení. (Poslední utkání se dohrávala jiţ ve velice improvizovaných sestavách). Vítězové mi jistě odpustí, ţe je neuvedu, neboť je zcela zřejmé, ţe cílem nebylo zvítězit, ale zúčastnit se! Celá akce proběhla za masové účasti všudypřítomných sršňů, takţe: aţ dočtete tyto řádky, zkuste štěstí a zrak a pokuste se najít na snímku ze sportovního dne zúčastněného sršně. Vladimír Hudec - soustředění před podáním

Pavel Tomíška 22

Kronika Sulovic a Lišic říjen - listopad - prosinec

rok 2002

KRONIKA JE NA SVĚTĚ

Poslední čtvrtletí bylo na události chudé. Tak mi dovolte, abych se zastavil u ohlasů na první část kroniky, kterou jsem jiţ zveřejnil. K nahlédnutí byla v místním obchodě a restauraci. Ohlasy byly většinou kladné, jedna z drobných připomínek se týkala fotografií, neboť se na nich objevili především lidé, kteří v Sulovicích nebydlí. Realita je taková, ţe cokoli se zde pořádá, toho se větší měrou účastní lidé, kteří zde nebydlí. Ať uţ chalupáři nebo lidé, kteří mají na Sulovice nějakou vazbu, mají zde přátele či příbuzné. Prostě, co se společenského dění týče, domácí bývají většinou v menšině.

Na snímku z dětského dne z léta roku 1999 soutěží rodina Veselých ze Sv. Kateřiny, pomáhá jim Petr Fíla ze Sulovic

Pavel Tomíška - dne 9. října 2002 ve věku 83 let zemřela paní A n e ž k a S t ř e l c o v á ze Sulovic č. p. 2 23


rok 2003

PREZIDENT VERSUS OŠ OŠKLIVKA KLIVKA BETTY

Počátek roku 2003 se nesl naší vesnicí ve znamení klidu. Tento klid však vířily události velké politiky mnohem více neţ tomu bývá obvykle. Především volba hlavy státu pronikala do našich kuchyní skrze noviny a televizi. Není divu, otázka, kdo bude hlavou státu po Václavu Havlovi, zůstávala nezodpovězena po celá léta. Nový prezident Václav Klaus rozpůlil republiku na jeho nesmiřitelné zastánce a nesmiřitelné odpůrce. Sulovice nebyly výjimkou. I v Sulovicích je vnímán jedněmi jako osobnost, která má zásadní zásluhy na svobodném podnikání, a druhými jako představitel tunelové privatizace. Přímé prezidentské volby jsme se nedočkali, a tak jsme tu nepřímou sledovali hojně v televizi. Na druhou stranu, podle ředitele TV Nova Ţelezného, v tomto období latinskoamerická telenovela Ošklivka Betty měla vyšší sledovanost neţ přímé přenosy prezidentské volby. Myslím, ţe ani v tomto Sulovice nebyly výjimkou.

Pavel Tomíška

24


rok 2003

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ ŽE: 27 . června se v čáslavské porodnici manželům Tomíškovým narodila dcera Eva



REPORTÁŢ PSANÁ NA PO POMLÁZCE MLÁZCE

Pomlázka a pálení čarodějnic jsou pravděpodobně poslední lidové veselice v Sulovicích. V letošním roce jsem se rozhodl autenticky zaznamenat pomlázku. O pomlázce se většinou v Sulovicích utvoří dvě party koledníků. První tvoří místní kluci a druhou jejich otcové plus několik dalších nadšenců. Na reportáţ z průběhu pomlázky jsem se vybavil, jako správný reportér, diktafonem (který jsem vůbec nepouţil), svým fotoaparátem značky Canon a drţel se zkrátka, co se pití týče, neb vím, ţe nemám ţaludek na míchání. Můj zdrţenlivý postoj v pití alkoholu nebyl kladně přijímán mými kolegy, prý jsem s nimi „nechtěl drţet basu“. K průběhu akce musím poznamenat, ţe jsme oproti zvyklostem začali tam, kde se obvykle končí, čímţ nastal zmatek. Kde nás podle léty ustáleného scénáře čekali ráno, tam jsme přišli večer ( někde si dokonce mysleli, ţe uţ ani nepřijdeme) a naopak, kde jsme byli očekáváni aţ odpoledne, tam jsme překvapili ráno. Další změnou bylo, ţe jsme se přesouvali na koňském povozu Vlastimila Hatáka, coţ bylo vítané především z důvodu namáhavého přesunu do Lišic, kde jsme díky prostorným dvorům vjíţděli aţ téměř před práh. Cestou z Lišic došlo i na výlet do Kobylnic, který byl jiţ ale nad plán. Mezilidské vztahy se v roce 2003 utuţovaly zejména „Drsoňem“ (Fernet) a „Jasoňem“ (Fernet citrus), popř. jiným pitím, ale i chlebíčky, řízky, buchtami... Svět počátku nového Milénia je charakteristický rostoucím odcizením mezi lidmi, pomlázka je jev, jenţ tento neblahý vývoj alespoň pozastavuje. Doufám, ţe Vlastimil Haták, Pavel Tomíška, Josef Horyna, Milan Šruma, Bohuslav Kočárník budou mít své pokračovatele i v daleké budoucnosti.

Pavel Tomíška

- dne 11. května 2003 ve věku 59 let zemřela paní A l e n a M a r t í n k o v á ze Sulovic č. p. 20 25


rok 2003

REPORTÁŢ PSANÁ NA PO POMLÁZCE MLÁZCE

26


rok 2003

Léto roku 2003 bylo extrémně horké a téměř bez sráţek. Dny, kdy rtuť teploměru nepřekonala magickou hranici třiceti stupňů, byly příjemným osvěţením. Tropická vedra s teplotou vzduchu okolo 34 stupňů Celsia ve stínu byla téměř na denním pořádku. Byloli to moţné, omezovali jsme své aktivity na věci nezbytně nutné a vzhlíţeli k obloze, neuvidíme-li mráček, neboť mnohým z nás se nedostávala voda na zalévání. V zahradách se dařilo teplomilným rostlinám. U Charvátů , pana Jos. Kurky a u Tomíšků z č.p. 9. se v tomto roce poprvé pěstovaly melouny.

27

Kronika Sulovic a Lišic září - říjen - listopad– prosinec

rok 2003

... Právě vyslouţilé rybniční hráze jsou charakteristickým rysem krajiny v prostoru mezi Horušicemi, Ţehušicemi a Sulovicemi a památkou na kdysi rozvinuté rybníkářství v regionu „Patová situace (nejen) s příkopy - Kutnohorský deník 1.10.“

Tradici dětských dnů obnovili v Sulovicích Odpoledne plné her a sladkých odměn proţily první zářijovou sobotu děti v Sulovicích u rybníka. Provozovatelka místního pohostinství Lenka Horynová se ujala organizace dětského dne. Tím navázala na tradiční setkání, která se do roku 1999 konala pod záštitou obce. Jan Podhradský (na snímku) při jedné 28 ze soutěţí přenášel lţíci s vodou. Kutnohorský deník 12. 9


rok 2004

MÍSTNÍ PRODEJNA KON KONČÍ ČÍ K 31. 1. ukončila provozování místní prodejny smíšeného zboţí paní Jaroslava Kočárníková. Jelikoţ nikdo jiný neprojevil o prodejnu zájem, zůstaly Sulovice bez obchodu. Prodejna potravin byla vybudována v „Akci Z“ v sedmdesátých letech minulého století, posléze prodána spotřebnímu druţstvu Jednota ( za utrţené peníze bylo vybudováno nové veřejné osvětlení), po roce 1989 byla uzavřena. V polovině devadesátých let OU Sv. Mikuláš prodejnu odkoupil a nabídl k pronájmu. Provozovatelka Jaroslava Kočárníková vedla typické smíšené zboţí, prodávala především potraviny, a to v pondělí, ve středu a v pátek, vţdy od sedmi do dvanácti hodin. Především první a poslední dny měsíce ledna tohoto roku byly bohaté na sníh a téţ náročné na topení, neboť rtuť teploměru několikrát okupovala hranici -20 stupňů Celsia ( pan Břetislav Zatřepálek naměřil ve čtvrtek 8. 1. v ranních hodinách -23 stupňů Celsia). V prvním únorovém týdnu se výrazně oteplilo aţ na plus 14 stupňů Celsia a do Sulovic podruhé v jejich historii začala dojíţdět pojízdná prodejna.

Pavel Tomíška

29


rok 2004

PÍSEK V OKNECH, PÍ PÍSEK SEK V OČÍCH A ČARODĚJNICE

30. dubna roku 2004, den před vstupem ČR do Evropské Unie, zavál velmi silný východní vítr, jenţ metl vátinu z holých polí do oken a očí místních obyvatel a ohrozil (z důvodu poţární bezpečnosti ) tradiční pálení čarodějnic. Nakonec se počasí alespoň trochu umoudřilo, takţe čarodějnice za mimořádné účasti místních i přespolních proběhly v poklidu. První květen, první den členství České republiky ve společném evropském domě, se od předchozích prvních májů v Sulovicích lišil toliko tím, ţe na budově bývalé školy poprvé zavlál vedle státní vlajky ČR modrý prapor s hvězdami do kruhu. S jeho umístěním nebyly ţádné potíţe, prostě se nasadil tam, kam se kdysi dával prapor rudý. Příděly písku, šířícího se prudkým východním větrem, ustaly aţ koncem následujícího týdne. KVĚTEN ZA KAMNA VLEZ VLEZEM EM Rekordní topná sezóna navlékla na svou šňůrku další měsíc. Brambory mají sice dost vláhy, ale z chladného a vlhkého počasí chytají plíseň (a nejen ony). Venku je prostě škaredě. V měsíci červnu jsme volili první europoslance. Tedy alespoň někteří, neboť stejně jako v celé republice, první eurovolby „netáhly.“ Inu, do Bruselu je daleko.

Pavel Tomíška

- dne 4. června ve věku 88 let zemřela paní

B o ž e n a S v o b o d o v á ze Sulovic č. p. 14 30


rok 2004

TENTO ZPŮSOB LÉTA Z ZDÁ DÁ SE PONĚKUD... ...TENTOKRÁT STUDENÝ řekli si moţná někteří v prvních čtrnácti dnech prázdnin roku 2004. Po chladném a deštivém květnu a červnu nezačal ani červenec o mnoho lépe. V polovině měsíce se vše prudce obrátilo příchodem tropických veder. Dluţno podotknout, ţe nebyla tak soustavná a úmorná jako ta z loňského roku. Rybník oţil koupajícími se dětmi, koncem měsíce se ale zhoršila kvalita vody tak, ţe mnohé děti vyuţívaly raději koupaliště v Horušicích a Bernardově. O prvních srpnových nocích se citelně ochladilo, coţ kvalitě vody v „louţi“ prospělo tak, ţe byla opět ke koupání. Srpen přinesl poměrně příjemné teplé letní počasí. …

Pavel Tomíška

- dne 25. září ve věku 83 let zemřel pan

V l a s t i m i l H l a d í k ze Sulovic, č. p. 34

31

Kronika Sulovic a Lišic Říjen - listopad - prosinec

rok 2004

VOLBY NA KONCI ROKU Přestoţe byl listopad tohoto roku poměrně bohatý na déšť, kdo zaryl rýč, vyryl často na troud suchou zem. Rok, který se pomalu blíţí ke konci, byl ve svém úhrnu dosti chudý na sráţky, coţ tvrdím nikoliv na základě statistik, nýbrţ podle stesků na nedostatek vody, kterých jsem letos zaslechl v Sulovicích mnoho. Opět jsme volili, tentokrát do senátu a do krajských zastupitelstev. Výsledek byl standardní - jednoznačné vítězství ODS. Účast byla také standardní - přibliţně 30%. Zajímavostí voleb byla údajně prázdná obálka ve volební urně. Byla to náhoda nebo tím někdo vyjádřil svůj názor k politické situaci sklonku roku 2004?

1904 je napsáno na podstavci křížku na návsi, to značí, že je tu letos rovných 100 let.

Pavel Tomíška - dne 12. listopadu ve věku nedožitých 86 let zemřela paní M a r i e H u d c o v á ze Sulovic č. p. 12 32


rok 2005

„SLUNCE V DUŠI“ NEL NELHAL HAL

Po Silvestru roku 2004 jsme vstoupili do velmi příjemného počasí prvních dnů roku 2005. Napučené stromy, poletující hmyz, spíše březnové neţ lednové teploty. „Slunce v duši“ (Ján Zákopčaník) - populární meteorolog z televizní obrazovky však varoval: „Jenom abychom se v březnu nedočkali pro změnu počasí lednového.“ 8. ledna se ze Sulovic odstěhoval můj soused pan Josef Kurka a já vzpomínal, jak jsem ho jako malé dítě vídal přestavovat dům č. p. 10, jak se později z Teplic přistěhoval s celou rodinou a uvědomil jsem si, ţe se tím uzavírá jedna kapitola mého dětství, neboť jeho vnučky, které do mého dětství neodmyslitelně patří, tímto ztrácejí vazbu na Sulovice. Noví majitelé se nastěhovali záhy. Pozitivní na celé záleţitosti je mimo jiné i to, ţe se po dlouhé době pohnula pomyslná křivka stavu obyvatel směrem vzhůru (jeden odešel, čtyři přišli), a ţe se do Sulovic přistěhovali lidé, kteří mají vztah k ţivotu na venkově. Nezbývá neţ Lněničkovým popřát, aby se mezi námi cítili dobře a aby se jim zde ţilo podle jejich představ. Josef Kurka při poslední návštěvě Sulovic

Slova prorokovaná v lednové předpovědi počasí se naplnila: Po velmi studené druhé polovině února jsme vstávali do mínus desetistupňových mrazivých březnový rán.

Pavel Tomíška 33


rok 2005

POČÍTÁ POČÍTÁ--LI SE...

Počítá-li se úspěšnost společenské akce mnoţstvím vypitého alkoholu, je třeba říct, ţe letošní čarodějnice byly vskutku velkolepé. Svědčí o tom 4 vypité sudy piva, coţ není na naši droboučkou vísku málo. „Zaplať Pánbů“ za to. Neboť tento výsledek nebyl dílem několika „pivních skautů z přesvědčení“, ale poměrně širokých mas. Lidu místního, odsud pocházejícího a přespolního. Příjemné setkání s přáteli, které nevidíte kaţdý den. Co dodat? Snad jen poděkování Romanu Kočárníkovi za uzené klobásy, Monice a Aleně Středovým za obsluhu ve stánku, dále pak všem, kteří pomohli s přípravou nebo s úklidem. No ono toho zase na úklid tolik nebylo, neboť o týden později „kulisy“ vyuţil Jaroslav Brunclík, místní „mistr cechu zednického“ k oslavě padesátých narozenin!!!

O hudbu se postarali přátelé Milana Šrumy.

Petr Fíla nedaleko nalezl řepkou přiotráveného srnce, ten se po té stal atrakcí Horynovy zahrady.

Pavel Tomíška 34


rok 2005

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ ŢE: 7. srpna se v čáslavské porodnici mamince Markétě Valterové narodila dcera Gabriela  PROMĚNY Léto tohoto roku bylo poklidné. Klid nebyl rušen ani dovádějícími dětmi od rybníka, neboť kvalita vody v něm nedovolila koupání. Zaznamenání hodné jsou změny v objektu bývalého kravína, jenţ se díky restituci začal měnit v průmyslový objekt. Tak nám v kravíně nebudou bučet krávy! Jaká to proměna! Kdyţ tak projíţdím jiné vesnice a vidím zchátralé, osudu na pospas ponechané objekty, jeţ dříve slouţily zemědělské výrobě, říkám si, ţe je to dobře, i přesto, ţe krávy mi k venkovu pasují víc. Nic naplat, venkov se dramaticky mění, pryč jsou časy, kdy se vedly spory o to, kdo si usuší tu či onu louku. Travní hmota je dnes na obtíţ. Lidé přestávají chovat uţ i králíky, ubývá stavení, ve kterých se konají zabíjačky, a kdo ví, moţná z obav z ptačí chřipky budou mizet ze sulovických dvorků i slepice. Lidé si zvykli jezdit nakupovat do supermarketů, většina dojíţdí za prací do města. Lidé dnes na venkově většinou jen bydlí, venkov je jim jen zřídka zdrojem obţivy a zábavy. Takţe prosperující podnik (jmenovitě PRIMO s.r.o.), který dá obţivu lidem v místě i okolí, není k zahození.

Pavel Tomíška

- dne 7. září 2005 ve věku 85 let zemřela paní

M a r i e Š ť o v í č k o v á ze Sulovic, č. p. 30 35


rok 2005

PROMĚNY II (ZAMYŠLE (ZAMYŠLENÍ) NÍ)

Kdyţ čas od času sedím na terase místního pohostinství a pocucávám svou desítku, mé oči přitahuje vysoká otlučená zeď monumentální budovy bývalé školy. Jsou to tisíce cihel a nezměřitelné penzum práce. Budova je zde díky ohromnému úsilí, jeţ si nezadá se stavbou chrámů. Někdy mi přijde, ţe svým dominantním postavením na návsi nahrazuje kostel. Dokáţu si představit, jak významná událost to v roce 1914 musela být, kdyţ Sulováci vystavěli pro své děti vlastní školu. Byl to prvek, který je spojoval. Jsem přesvědčený, ţe si tehdy mysleli, ţe vzniklo dílo, jeţ bude svému účelu slouţit navěky. Vzpomínám si na to, jak se zde za mého dětství postavila prodejna potravin. Také to ve své době byl pokrok, jednotící prvek, byl daný jistý, třebaţe poněkud jiný směr, a také jsme si asi mysleli, ţe v Sulovicích bude obchod navěky... Ve svém výčtu pochopitelně nemohu opomenout na zchátralou, dnes jiţ bývalou poţární zbrojnici, pyšně do světa hlásající, ţe je majetkem obecním. Jistě to ve své době byla pýcha místních hasičů a měla jí být navěky. Dnes se ve škole neučí, v prodejně neprodává, hasiči zanikli. I my dnes tvoříme přítomnost čas od času s pocitem účasti na něčem, o čem jsme přesvědčeni, ţe to tu bude navěky....

Pavel Tomíška

36


rok 2006

TUHÁ ZIMA, MOKRÉ JA JARO RO V posledních letech jsme si přivykli na příjemně teplé lednové počasí. V tomto roce však zima byla zimou. Vyjma několika málo dní na přelomu ledna a února nám nedala oddychnout. Extrémní mrazy jsme sice nezaţili, avšak dnů, kdy se noční teplota pohybovala mezi -10 aţ -20 stupni Celsia, bylo víc neţ dost. Půda zamrzla v prosinci a rozmrzla aţ v půli března. Na konci února se přechodně oteplilo, jen tolik, aby roztál sníh. Voda se nemohla promrzlou půdou vsakovat a po obci v níţe poloţených místech vznikaly louţe, ba rybníky. Někteří místní obyvatelé museli vyhrabovat odvodňovací struhy, aby se dostali bezpečně do svých domovů. Tuhá zima vylákala na led místní i přespolní hokejisty, coţ připomnělo „staré časy“ sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kdy se v Sulovicích hrával hokej téměř celou zimu přes den a ještě večer při světle pouliční lampy. Na přelomu března a dubna postihly ČR záplavy. Neminuly - stejně jako roku 2002 naši lokalitu. Zaplaveny byly opět Lišice, tentokrát však ve větším rozsahu. Do Sulovic opět voda nedosáhla. Sulovákům se pouze naskytl pohled, který spatřilo lidské oko naposledy před více jak 150 lety. Mohli totiţ uzřít hladinu bývalého Kmotrovského rybníka, jenţ se zaplnil asi z poloviny.

- dne 20. 1. ve věku nedožitých 78 let zemřel pan B o h u s l a v K o č á r n í k st. ze Sulovic č.p. 38 37


rok 2006

TUHÁ ZIMA, MOKRÉ JA JARO RO

Kmotrov - jaro 2006 38


rok 2006

DRUHÉ ZÁPLAVY A ČAR ČARODĚJNICE, ODĚJNICE, KTERÉ NEHOŘELY

Zatímco Sulováci, v čase záplav vědomi si obrovské retenční kapacity bývalého Kmotrovského rybníka zůstávali klidní, popř. se chodili na hráz dívat na obrovskou vodní plochu, na které se okamţitě zabydleli kachny a racci, jiné pocity zaţívali v Lišicích. Několik desetiletí nic a nyní během čtyř let druhé záplavy, zaplavené pozemky a domy, špína, bláto, poškozená obydlí. Uvedení všeho do původního stavu stojí mnoho sil a peněz. A pak se můţete ptát, kdy to přijde zase? Kde se stala chyba?

Povodně - toto slovo nám nahání hrůzu ...napsala nám úvodem Jana Horáčková z Lišic a pokračuje. Dne 30.3. 2006 naši malou vesničku Lišice na Kutnohorsku navštívila velká voda z Doubravy. Přišla pomalu po půlnoci. O to děsivější bylo ráno a potom (jak voda stoupala) celý den. Z našeho „kruháku“ se stalo menší jezero. Pod vodou zůstaly zahrady, dvorky, garáţe, dílny, dostávala se i do domů. Kdyţ jsme totéţ proţívali v srpnu 2002, bylo aspoň teplo! Opět jsme se přesvědčili, ţe v čele máme člověka, na kterého se můţeme spolehnout. Je jím starosta Svatého Mikuláše Miroslav Pavlík. Zajistil nejnutnější, stále byl mezi námi a snaţil se pomoci, jak mohl. Uznání patří také dobrovolným hasičským sborům z Rohozce, Svatého Mikuláše a Svaté Kateřiny. Dva dny nepřetrţitě čerpali vodu. Uţ je to za námi, uklízíme naplaveniny a přejeme si, aby se nevyplnilo přísloví: „Do třetice….“ Takzvaným turistům, kteří se hromadně jezdí na vodu podívat, zapadnou a jejich auta je nutno vyprošťovat, vzkazujeme: „Stálo to za to?“ Ještě jednou velký dík všem, kdo naší vesničce pomáhali, posílají obyvatelé Lišic. OBZORY Kutnohorska 12. 04. 2006

Tradiční pálení čarodějnic se letos nevyvedlo. Nepodařilo se zajistit shrnutí hromady, určené k pálení. Kupy roští, rozvleklé okolo spáleniště, samy o sobě hořely velmi neochotně. Druhý den zůstaly čarodějnice z většiny neshořelé. Na rozdíl od loňského roku se letos bohuţel nenašli ţádní nadšenci, kteří by na místě zajistili občerstvení. Lidé se velmi brzo rozešli do svých domovů nebo se přemístili do pohostinství.

Pavel Tomíška 39


rok 2006

NOVÝ OBECNÍ ROZHLAS Léto tohoto roku bylo poklidné, podobně jako v předešlých letech. Tropický červenec a studený srpen zvolna dokolébal k malebnému září. Na sloupech veřejného osvětlení přibyly amplióny veřejného rozhlasu, z nichţ se poprvé ozývalo hlášení vysílané z budovy obecního úřadu ve Sv. Mikuláši společně pro střediskovou obec a přináleţející obce Sulovice, Lišice a Sv. Kateřinu. Investice obce do nového „globálního“ rozhlasu činila 549 000 Kč (125 000 Kč bylo dotováno z programu Obnova venkova.)

Koupající se děti v rybníku, výjev který lze spatřit stále řídčeji.

Pavel Tomíška 40


rok 2006

BEZ ZASTUPITELE S O OSADNÍ SADNÍ RADOU Čas na podzim tohoto roku dozrál k dalším volbám, tentokrát komunálním. Ty přinesly rekordní počet kandidátů do zastupitelstva střediskové obce, vzešlých z naší vísky. Za různé politické strany a volební seskupení do vedení obce Svatý Mikuláš ze Sulovic kandidovali Josef Horyna ml., Milan Lněnička, Radek Černý a Jaroslava Kočárníková. Bohuţel ani jeden z nich dostatečný počet hlasů nezískal, coţ znamená, ţe Sulovice a Lišice v následujícím volebním období nebudou mít svého zástupce ve vedení obce. Z tohoto důvodu jmenovaní kandidáti zaloţili osadní radu a vysílají svého zástupce na jednání obecního zastupitelstva, který zde můţe předkládat návrhy a účastnit se diskuse, nemá však hlasovací právo. VÝLOV RYBNÍKA , POČ POČÁTEK ÁTEK TEPLÉ ZIMY A MIKULÁŠ Zaznamenání hodný je i letošní výlov rybníka na obci. Rybník má v pronájmu Josef Horyna ml. Účast byla hojná, nechybělo občerstvení, kdo chtěl, odnesl si rybu. Byl to příjemně strávený podzimní den pro mnohé místní i přespolní. Zimě se na sklonku tohoto roku nechtělo převzít moc, 23. 12. moje dcera dokonce na zahradě nalezla dvě kvetoucí fialky. Ke každému konci roku neodmyslitelně patří Mikuláš, anděl a čerti.

Pavel Tomíška

41


rok 2007

ROSZVÍTÍ SE ZNOVU D DO O TMY OKNA VLAKU?

Extrémně teplá letošní zima s sebou přinesla dosud největší orkán, jaký kdy byl zaznamenán na území Česka. Orkán Kiril, jenţ pokácel lesy a pobral mnohé střechy, k nám byl milosrdný. Ţádný padlý strom, jen sem tam nějaká chybějící střešní taška. To byla velmi příznivá bilance v porovnání se škodami na mnohých jiných místech naší vlasti. V měsíci březnu počala práce na zpevnění břehu a čištění příkopu, který protíná zahradu Josefa Fíly a pokračuje za zahrady, podél topolové hráze k mostu, kde se vlévá do Čertovky. Určitý rozruch způsobila téţ neověřená informace (lidově drb) o plánovaném chovu drůbeţe v objektu bývalého „nového kravína“. Kravín byl zrušen na podzim roku 2003, s blíţícím se vstupem do EU a s ním spojeným poţadavkem na volné ustájení skotu. Drobná okénka kravína, svítící do noci, z dálky věrně připomínala vagóny a větší přípravna krmiva lokomotivu. K tomu se váţe legenda z osmdesátých let minulého století - z doby největšího rozkvětu big beatových tancovaček v okolí - o tom, jak zabloudivší zde jiţ hodně „společensky unavení“ mladící měli hodně na spěch, aby jim tento vlak neujel.

Pavel Tomíška

42


rok 2007

ČARODĚJNICE S PREVE PREVENTIVNÍM NTIVNÍM POŢÁRNÍM OPATŘENÍM Letošní extrémně mírná zima s absencí sněhu a na sráţky chudé jaro vyústily v suchý přelom dubna a května. Toto ohrozilo tradiční pálení čarodějnic do té míry, ţe některé okolní obce od něj raději z důvodu poţární bezpečnosti upustily. V Sulovicích „zaplála vatra“ i tento rok. Jak to u nás o čarodějnicích od nepaměti chodí, byla i tentokrát hromada roští a posléze veliký oheň pod dozorem místních kluků. Letos měl navíc Jaromír Podhradský připraveno improvizované preventivní protipoţární zařízení (na vleku postavený IBC kontejner s vodou, taţený traktorem RS 09), kterým páleniště několikrát dokola objel, čímţ „zasuploval“ zaniklé místní hasiče.

Jelikoţ se na dalších stránkách této kroniky nedočtete, ţe Sulovice lehly popelem, bylo toto opatření zcela dostatečné.

Pavel Tomíška 43


rok 2007

KOČOVNÍCI

Pobyt lidí, kteří neţijí usedlým způsobem jako většina populace v naší vísce, je jev natolik vzácný, ţe jsem se rozhodl ho zaznamenat na stránkách této kroniky. Kam mi paměť sahá, pobývali tu za mého dětství krátce Cikáni (byli to kočovníci, proto píšu Cikáni a ne Romové), pracovali zde na výkopových pracích. Na louce, poblíţ domu č. p. 14 (Svobodovi), měli tábor z maringotek a nevzpomínám si, ţe by s nimi byly nějaké velké problémy. Po té, co odjeli, zůstala po nich spousta prken, coţ jsme jako kluci uvítali jakoţto vhodný materiál pro naše bunkry. Ti současní „kočovníci“ (mladí Moraváci), kteří „rozbili“ svůj tábor za rybníkem nedaleko páleniště čarodějnic, přijeli natírat ocelové sloupy vysokého napětí a setrvali zde přibliţně od dubna do konce září. Pobývalo tu různě 2 - 6 osob, občas dítě a pes. Bydleli v autech nebo ve stanu. Tu si u někoho schovali barvy, tu někoho poţádali o vodu, v hospodě sedali s usedlíky. Nebyli hluční, nedělali nepořádek, nikomu se neztratila ţádná slepice a ţádná z místních ţen se do ţádného z nich bláznivě nezamilovala a neprchla natřít všechny sloupy světa, jak tomu bývá v laciných příbězích, tudíţ mohu jejich pobyt hodnotit jako zcela nekonfliktní.

Pavel Tomíška 44


rok 2007

MAJETEK OBECNÍ UŢ N NENÍ ENÍ OBECNÍ

To je fakt, který zaznamenali nejenom obyvatelé místní, ale i ti, co naší obcí třeba jen projíţdí. Zchátralá obecní „pastouška“ (bývalá hasičská zbrojnice) ztratila notně zvětralou, stále však nápadnou fasádu hlásající, ţe jest majetkem obecním. Změny, které v brzké době nastaly, napověděly dost o tom, ţe přešla do soukromých rukou. Vše začalo jiţ v březnu, kdy jedním z bodů programu zasedání obecního zastupitelstva ve Svatém Mikuláši bylo projednání prodeje zmíněné „pastoušky“ a budovy bývalé prodejny smíšeného zboţí jako celku. Obecní zastupitelstvo ve svém usnesení zohlednilo fakt, ţe i kdyţ prodejna svému účelu jiţ léta neslouţí, byla postavena občany Sulovic svépomocí. Rozhodlo tedy, ţe nechá Sulováky nejprve vyjádřit se v anketě k zamýšlenému prodeji, teprve potom o osudu obou nemovitostí definitivně rozhodne. Anketa proběhla v dubnu, a na základě jejich výsledků byl odsouhlasen prodej. Novým majitelem bývalé prodejny a bývalé poţární zbrojnice se stal Josef Fíla mladší. Vysoké tempo stavebních prací naznačovalo, ţe dost moţná v brzké době dojde k jednomu návratu na „rodnou hroudu“.

Pavel Tomíška

45


rok 2008

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ ŽE: 6 . února se manželům Panáčkovým narodil syn Matěj



DEN BEZ ELEKTŘINY

Zatímco v dobách mého dětství a dospívání byla ţivelná katastrofa výjimkou, o které se pak ještě dlouho mluvilo, jsou v posledních letech tyto události něčím, o čem mám pocit, ţe tak nějak samozřejmě k ţivotu patří, ţe jiţ nejsou výjimečné. Tento posun mnozí z nás ani nevnímají. Prostě jsme ochotni nebo přinuceni brát věci takové, jaké jsou. Existuje obecné povědomí o tom, ţe globální oteplování neovlivníme. Navíc neexistuje ţádný důkaz, ţe povodně a vichřice posledních let jsou zapříčiněny zmíněným globálním oteplováním. A tak, pokud postihne naši zem přírodní ţivelná katastrofa, jeţ ničí domy, auta a bere ţivoty, stejně jako vichřice Emma z počátku března 2008, a nenapáchá přímo na našich majetcích a na našem zdraví výraznější škody, oddychneme si, řekneme si, ţe jsme měli tentokrát kliku a přidáme přání, aby se nám to příště zas vyhnulo. A ţivot jde dál… Nejvýrazněji jsme následky zmíněné vichřice pocítili tím, ţe jsme byli nuceni proţít den tak jako naši předci - bez elektrické energie. Mohli jsme si ověřit, do jaké míry jsme na ní závislí, ať uţ psychicky, protoţe nešla televize ani internet, nebo zajištěním základních potřeb - mít si jak uvařit a mít se kde ohřát.

Pavel Tomíška . 46


rok 2008

UNIVERSITA KARLOVA SE ZAJÍMÁ O SULOVIC SULOVICE E A LIŠICE

Zabezpečení trvale udržitelného rozvoje krajiny respektujícího jak její hospodářský potenciál, tak i ochranu a rozvoj přírodních a kulturně historických hodnot krajiny. To je cíl „Evropské úmluvy o krajině“. V letech 2006 - 2011 probíhá pilotní studie Výzkumného ústavu Sylva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví a Přírodovědné fakulty University Karlovy v Praze v oblasti Nových Dvorů, Kačiny a Ţehušic. Do zájmového území spadají i katastry Sulovic a Lišic. Studie má za cíl podchytit přírodní a kulturní dědictví v prostoru, jenţ nese výrazné stopy po činnosti člověka, definovat jeho silné a slabé stránky, moţnosti dalšího rozvoje a potencionální hrozby. Výsledek by měl ukázat směr, kterým bychom se měli ubírat, aby se zde našim potomkům po nás ţilo dobře, aby tu měli pocit zakořenění. Všechny generace, které tady ţily před námi, zanechaly v krajině svou stopu. Divoká příroda ustupovala ranně středověkému zemědělství. Po té díky vysoké poptávce po dřevu pro kutnohorské stříbrné doly byla po velkých plochách odlesněna. Časem zde vznikla rozsáhlá soustava rybníků, dle uvedeného výzkumu ne nepodobná Třeboňsku. Krajina dál měnila svou tvář vypuštěním rybníků a následným rozparcelováním na pole drobným zemědělcům po zrušení poddanství, „zcelováním lánů“ v 50. letech a posléze melioracemi v letech 80. minulého století. Dne 11.6. proběhlo na zámku Kačina první setkání s veřejností a byla vytipována silná a problémová místa v oblasti. Mezi silná místa byly zařazeny zbytky hrází Kmotrovského rybníka a část řeky Doubravy mezi Ţehušicemi a Habrkovicemi.

více na: www.projektkacina.estranky.cz

Pavel Tomíška 47

SOUSTAVA RYBNÍKŮ V BLÍZKOSTI SULOVIC A LIŠIC (první vojenské mapování 1764-1783)

LIŠICE

1. KMOTROV

2.SVĚTLOV

SULOVICE

3.BABICKÝ

4.BORECKÝ

5.TAUŠER

Na mapě druhého voj . Mapování 1839-1852 se již nacházejí pouze rybníky Kmotrov a Babický. 48 Na mapě třetího voj. Mapování 1877-1880 již nezůstal z těchto rybníků žádný.


rok 2008

1914 Budova místní bývalé školy (dnes obecní dům) dostala nový parádní kabát. Asi si všichni řekli, ţe uţ bylo na čase. Převelice líto mi je, ţe z dominanty Sulovic zmizela ze štítu historie, konkrétně letopočet 1914. Proto jsem se rozhodl věnovat tento zápis sulovické škole. Sulovické děti chodily nejprve do školy do Ţehušic, po roce 1823 do Horky . …Pisatel těchto pamětí byl r. 1909-1915 učitelem v Horce a můţe tedy z vlastního názoru zaznamenati útrapu dětí sulovských při návštěvě školy, zvláště v zimě. Děti přicházely unavené, často umoklé s botami promáčenými. Ve škole bývali často do 4 hodin odpol. o kousku chleba. Do školy chodily nepravidelně, čímţ jejich prospěch i kázeň velmi trpěli. 9. 1. 1909 se na schůzi obec. výboru se jednohlasně odhlasovalo podání ţádosti o zřízení celoroční expositury. 28. 4. 1910 bylo projednáno staţení této ţádosti a podání nové na samostatnou školu. Toto však nebylo schváleno. 25. 8. 1913 byl poloţen základní kámen expositury (pobočky školy v Horce), do zimy byla stavba hotová. Cena za dílo 15.929.11 k (stavitel Vamberský ze Skutče z této částky ve výběrovém řízení slevil 8%). Tabule, stoly a ţidle byly dodány, ostatní nábytek vyrobil místní truhlář V. Zatřepálek. 20. 7. 1914 bylo zkolaudováno. 1. 4. 1915 byla expositura otevřena výměrem c. k. zemského školního rady. Prvním učitelem byl Adolf Wiesner z Horky. Ředitelem v Horce, kam škola spadala, byl Václav Wágner. 16. 4. 1915 bylo zahájeno vyučování. První roky výuky byly ovlivněny 1. sv. válkou. Rok co rok byly odváděny další a další ročníky na frontu a děti stále více musely místo školy pracovat doma za odvedené muţe. Nakonec byl na frontu odveden i druhý učitel na této škole Emil Cácha, autor úvodní citace. 29. 10. 1918 byl dětem oznámen vznik Československa, ti, co přeţili hrůzy války, se vracejí z fronty domů, oslavováni jsou sulovičtí legionáři: Jan Váša (č.p.2), Josef Nohejl(č.p.9) a Josef Horyna (č.p.14). Škola se stala nositelkou kultury, bez vystoupení dětí se neobešla ţádná významná událost, např. roku 1933 místní děti secvičily hru „Princezna svoboda“. Představení se konalo 5. a 7. března v Sulovicích a 20. března v Ţehušicích. Místní učitel (správce školy) vykonával funkce kronikáře, knihovníka, jednatele, vzdělavatele sokola a člena místní osvětové komise. Ve školním roce 1931-1932 zastával tento úřad Bohumil Říha, který se později stal světoznámým spisovatelem především dětské literatury.

49


rok 2008

1914 Místní knihovna se dělila na učitelskou, ţákovskou a obecní. Roku 1926 ţákovská knihovna obsáhla 119 knih, vypůjčeny 294 knihy, 13 na 1 čtenáře. Učitelská 20 knih, vypůjčeno 9 knih a obecní rovněţ 119 knih, 267 výpůjček, 15 na jednoho čtenáře. Výuka byla několikrát přerušena z důvodu tuhé zimy a nedostatku paliva (pokaţdé v únoru) a to v letech 1946 a1947, v roce 1929 bylo zde konkrétně dne 3. 2. naměřeno -30 °C a dne 11. 2. dokonce -36 °C, během února údajně teploty nevystoupaly nad -20 °C. V roce 1916 místní škola jako jedna z mála vyučuje díky výpůjčce 20 q uhlí od místních občanů. Ve školním roce 1920-1921 navštěvovalo místní školu dnes neuvěřitelných 62 dětí, v roce 1947 uţ jen 13. Vedle učitele, který učil „klasické“ předměty, docházeli do školy katolický a evangelický farář na výuku náboţenství a ţena na výuku ručních prací. 1932-1933 Prospěch ţactva byl velmi dobrý, jak uznal okresní školní inspektor prof. Mrštík, při návštěvě 24. 6. 1933. Pro neprospěch opakuje 1ţák (je slabomyslný). Děti měly moţnost ve škole číst časopisy …Lípa, Radost, Naše práce, Vzkříšení, Mladý svět. V roce 1939 po vzniku protektorátu je školní kronika cenzurována (některé zápisy jsou začerněny), patrně komentáře Mnichovské dohody a následných událostí, poté i s některými učebními pomůckami shledána závadnou, staţena a zapečetěna. 6. května byl v Sulovicích zřízen revoluční národní výbor, odboj vedl důstojník v záloze řídící učitel místní školy Jan Meruňka.

Zdroj: Školní kronika Sulovice, archiv Kutná Hora Myslím, ţe by naši předci měli radost z toho, ţe nám budova bývalé školy jiţ nedělá svým vzhledem ostudu. Snad časem nalezneme způsob, kterým obnovíme vazbu na historii a nahradíme ten zmizelý letopočet 1914 třeba nějakou rytou tabulkou jako připomínkou nejvýznamnějších událostí spojené s touto budovou.

Pavel Tomíška - dne 3. srpna ve věku nedožitých 70 let zemřel pan J a r o s l a v T o m í š k a st. ze Sulovic č.p. 37 50


rok 2008

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ ŽE: 25. října se manželům Lněničkovým ml. narodila dcera Nikola



BESEDA V ŢEHUŠICÍCH (I O SULOVICÍCH A LIŠICÍCH) 16. října proběhlo v prostorách základní školy Ţehušice veřejné setkání s názvem „Krajina Ţehušicka“, uspořádané v rámci projektu Kačina 2006–2011 (zápis v kronice duben – červen 2008). Zúčastněná veřejnost (byl jsem jediným z naší obce) hledala pozitiva a negativa sdíleného prostředí. Předkládám výběr bodů, které mají větší či menší spojitost se Sulovicemi a Lišicemi. 1. SILNÉ STRÁNKY REGIONU (aneb místa oblíbená, krásná a inspirující) Ţelezné hory (panorama), řeka Doubrava, zbytky hrází rybníků, písečná duna mezi Ţehušicemi a Sulovicemi, osamělé stromy (zejména duby), drobné církevní stavby (zvoničky apod.), původní cesty, vesnické rybníky, zbytky původní architektury, mosty – staré kamenné, lesy. 2. PROBLÉMY ÚZEMÍ Chvaletická elektrárna, letiště Chotusice, úbytek stromů, chybějící remízky v krajině, intenzivní zemědělská výroba, těţké stroje ničící komunikace, málo pitné vody, nefunkční závlahová síť v krajině, nepůvodní druhy stromů v obcích (netypické pro venkov), napřímené, regulované toky, popadané stromy v lesích.

3. VIZE REGIONU Region atraktivní pro cizince i pro rodáky, krajina prostupná pro cyklisty a pěší, fungující připomínka historie krajiny, obnova rybničních hrází, rybníků, funkční cyklostezky, obnova křivolakých polních cest (pozemkové úpravy), vyčištění Doubravy + turistická splavnost, zachování rovnováhy turismu a ochrany krajiny. více na: www.projektkacina.estranky.cz

Pavel Tomíška - dne 9. prosince ve věku 87 let zemřela paní

A m á l i e F o r š t o v á ze Sulovic č.p. 21 51


rok 2009

PROMRZLÉ NÁKUPY

Zatímco vloni jsme v prvním čtvrtletí proţili den bez elektřiny, letos nám hrozilo, ţe budeme nuceni ţít bez plynu, neboť k nám (do České republiky) v prvních mrazivých lednových dnech přestal proudit. Tyto mrazivé dny vylákaly na zamrzlý rybník bruslaře (především hokejisty) všech věkových kategorií. Následné sněţení bohuţel znehodnotilo kvalitu ledu tak, ţe na hokej jiţ nedošlo. Teploty během noci klesaly v první polovině ledna aţ k -20 stupňům celsia, přes den zůstávaly pod bodem mrazu, sníh na silnicích komplikoval dopravu. …V místní čekárně u autobusové zastávky čekají promrzlé místní ţeny v šátcích, paní Brunclíková (z rohu), paní Kočárníková starší a s nimi pan „Ruda“ Melezinek v čepici na příjezd pojízdné prodejny. Přicházím k nim, levá tvář mě pálí od západního větru, jenţ šikmo mete sněhové vločky směrem od chalup k Horušicím. Vstupuji do čekárny a pozdravím, přítomní mi odpoví. Našel jsem si kout, kde nefouká, a přešlapuji. Osazenstvo čekárny řeší, zda prodejna přijede tak nějak na čas nebo zda kaţdým okamţikem přijde Martina Podhradská mladší a řekne, stejně jako minule, ţe máme jít domů, neboť pojízdňáci vzkazují, ţe nestihnou přijet dřív neţ za hodinu... Kuţely světel, rachocení pojízdňácké Avie a troubení. Všichni si oddechnou. Uţ jsou tady. Zůstávám schovaný v koutě čekárny a sleduji, jak ti, co zde byli dřív, po jednom vystupují po schůdkách k okýnku, umístěnému uprostřed nástavby Avie, a posléze sestupují obtěţkáni nákupy. Pomalu přicházejí další lidé s taškami. Pan Martínek, Zatřepálek, moje máma, někdo od Černých, Podhradských, pravidelní zákazníci, výjimečně někdo další. Teď je řada na mne. Promrzlý prodavač mi automaticky nandal chleba, rohlíky a buráky a ztuhle se zeptal: „co si dáš ještě?“ „Víš co, dáme si panáka!“ odpovím. „Já nemůţu, řídím, ale kolega si asi dá“… .

Pavel Tomíška

52


rok 2009

ZE SEMINÁRNÍ PRÁCE ELIŠKY HORYNOVÉ . Jmenuji se Eliška Horynová a píši seminární práci na téma „Sulovice“. Chtěla bych vás poprosit o vyplnění tohoto anonymního dotazníku. Pohlaví: Muž

x

Žena

Věková kategorie:

6 – 14

15 – 24

25 – 34

55 – 64 65 – 74 75 – 84 Rodák/rodačka:

Ano

x

35 – 44

85 – 94

45 – 54

95 – více

Ne

Jak dlouho zde žijete:………………………………………………………… Myslíte si, že je zde společenský život dostatečný:

Ano

x

Ne

Jestli ano, víte o nějakých akcích, které se zde pořádají: Jestli ne, mohli byste se vyjádřit, co by se pro to mohlo udělat: Jste věřící:

Ano

x

Ne

Jestli ano jakého jste vyznání: Co si myslíte, že by bylo pro Sulovice důležité udělat:

Pokud byste pro mě měli ještě nějaké informace a chtěli byste se se mnou o ně podělit, budu velice ráda.

Děkuji za spolupráci . Eliška Horynová

Výsledky: Pohlaví: Dotazník vyplnilo celkem 52 občanů Sulovic, z toho 25 žen a 27 mužů.

Věková kategorie

4% 0%

8%

Rodák/Rodačka

6% 15% 46%

19%

V

10%

8%

54%

15%

15%

6 - 14 let

15 - 24

25 - 34

35 - 44

65 - 74

75 - 84

85 - 94

95 - více

45 - 54

55 - 64

ANO

NE

53


rok 2009

ZE SEMINÁRNÍ PRÁCE ELIŠKY HORYNOVÉ Myslíte si, že je zde společenský život dostatečný: Zde byl největší zádrhel celého dotazníku. Mnoho občanů nevědělo, jak na tuto otázku odpovědět. Jak už je známo, na vesnicích není moc společenský život rozšířen, jako tomu je ve městech. Přesto vím, že se tu pořádá pár menších akcí. Mohlo by jich tu samozřejmě být více, ale bohužel, jak už i někteří obyvatelé Sulovic napsali do dotazníku, „nejsou na to lidi“. Každý, s kým jsem mluvila, mi řekl, že tu dříve bylo velice rušno, ale teď je tu pusto a děti nemají co dělat, proto sedí doma u počítačů. Nechci být kritická, ale myslím si, že kdo napsal výrok „nejsou na to lidi“ nebyl od pravdy daleko. Vždy, když se v Sulovicích něco pořádá, většinou se zúčastní občané z okolních vesnic a ne ti, z té naší. Na otázku, jestli zde je společenský život dostatečný, odpovědělo 27 lidí kladně, 19 lidí záporně a 6 lidí neodpovědělo ani tak, ani onak. Někteří občané, kteří nezakroužkovali u společenského života nic, na otázku následující odpověděli. Dva lidé vědí o pořádání sportovních dnů, velikonočních toulkách obcí a pálení čarodějnic. A jak už jsem zmínila výrok „nejsou na to lidi“, jeden z občanů napsal, že by mohlo v těchto akcích být více zapojených lidí. Jestli ne, mohli byste se vyjádřit, co by se pro to mohlo udělat: Málo kdo, kdo odpověděl na společenský život záporně, se k této otázce vyjádřil. Je to přesně o tom, že lidé by tu chtěli co nejvíc, ale bohužel už pro to nic neudělají. Někteří občané se vyjádřili k posezení s důchodci a rodáky. I přesto, že se tato posezení konají ve Svatém Mikuláši, pod který Sulovice patří, by se nějaká sezení mohla konat i u nás. Starší lidé se mi svěřili, že by si také rádi poseděli s přáteli, ale bohužel je to pro ně moc daleko a nemají v okolí nikoho, kdo by je tam dopravil. Samozřejmě ti nejmladší si povšimli toho, že dětský den už není tak aktuální jako dříve. Nevšimli si toho jen ti nejmenší, ale i jejich rodiče a příbuzní. Občané by zde chtěli zřídit i menší knihovnu s internetem. Nevím, kdo by se o to chtěl starat, ale není to špatný nápad. Také by chtěli od obce zařídit nějaký zajímavý zájezd do Čech i cizích zemí. Každý má své přání, co by se v Sulovicích mohlo udělat, ale jak už bylo řečeno „nejsou na to lidi“.

jste věřící: V Sulovicích není moc věřících, z 52 otázaných lidí je pouze 11 lidí věřících. Vyznání 9%

9%

18% 64% Katolické

Evangelické

Panteisté

Nic

Co si myslíte, že by bylo pro Sulovice důležité udělat: Na tuto otázku všichni odpovídali jednoznačně. V Sulovicích je potřeba vybudovat kanalizaci s vodovodem. Většina obyvatel se také zmínila o tom, že by tu byl potřeba malý obchod, alespoň se základními potravinami. Pro všechny by to bylo vysvobození, protože každý nemá čas a nemůže dojíždět do města, aby si mohl nakoupit. Úplně nejvíc by toto uvítali starší občané. Místní si také stěžují na špatné autobusové spojení a el. rozvodnou síť. Ti nejmladší by tu rádi viděli alespoň nějaké houpačky a pískové hřiště, kde by si mohli zpříjemnit prázdniny u svých babiček. Také by se mohlo zprovoznit a upravit fotbalové hřiště pro nadšence tohoto velmi oblíbeného sportu. 54


rok 2009

SULOVICE SOBĚ „Ţasnu nad tím, co se tady dokáţe udělat,“ řekl mi kytarista skupiny NEON a můj kamarád v jedné osobě Luděk Pilař. Psal se 27. červen 2009, byla sedmá hodina večerní, na Sulovice se snášelo mrholení, které neodradilo dvě - tři stovky lidí místních i přespolních, všech věkových kategorií, aby dorazili na naši náves na taneční zábavu. Uskutečnit tancovačku pod širým nebem na návsi (přesněji na asfaltové ploše, jeţ dříve slouţila k otáčení autobusů z Čáslavi a Přelouče, které u nás měly konečnou), je počin v pravdě průkopnický. Myslím, ţe ţádný pamětník nic takového nepamatuje a ani já si nevzpomínám, ţe bych něco podobného viděl v některé z okolních vesnic. Jakoby na jeden večer oţila atmosféra časů, kdy ještě nebyla televize, kdy se lidé na venkově přirozeně sdruţovali, neboť tancovačka na návsi je věc, která se týká chtě-nechtě všech, a téměř všichni to tak brali. A tak na tanečním parketu bylo moţno vidět křepčit malé děti vedle tančících dědečků a babiček. Tím se vyplnilo přání dobrovolných organizátorů, „aby to bylo pro všechny!“ Pozvali hudební formaci s repertoárem pro všechny generace, zajistili občerstvení, vypůjčili a postavili veliký stan, který nás ochránil před deštěm, sehnali lavičky, na kterých jsme seděli, přistavili nákladní vůz Avia, jehoţ korba poslouţila hudebníkům jako kryté pódium, rozvedli elektřinu a druhý den vše uklidili… Nepodaří se mi vyjmenovat všechny, kteří přiloţili ruku k dílu. Zmíním alespoň některé: Jan, Jaromír a Martina Podhradští zajistili stan a lavice, Lenka s Eliškou Horynovy pečovali o to, aby nikdo neměl ţízeň, Bohuslav Kočárník přistavil Avii. Snad mi ti, kteří také s něčím pomohli, a nevyjmenoval jsem je, odpustí.

Pavel Tomíška

55


rok 2009

SULOVICE SOBĚ

56


rok 2009

MY TO VYHRÁLI ŠÁLAL ŠÁLALÁLÁLA! ÁLÁLA!

Turnaj v nohejbale, v Sulovicích pořádaný vţdy v nostalgickém termínu posledních prázdninových dní, se stal jiţ tradičním programem mnoha místních i přespolních sportovců i nesportovců. Není divu, ukrýt se před horkým letním dnem do stínu stanového přístřešku, zahnat ţízeň dobře vychlazeným pivem, popovídat si s lidmi, které třeba nevidíte celý rok, zafandit si, proţívat s kamarády poráţky i vítězství – to je kratochvíle, které se nám zde nedostává kaţdý den. Nutno uvést, ţe tomuto předchází práce nadšenců. Hřiště na nohejbal je třeba řádně připravit, hřiště pro „alternativní“ pláţový volejbal je třeba vyplít (letos poslouţilo pouze jako veliké dětské pískoviště), musí se postavit přístřešky, přivést elektřina, zajistit občerstvení. Turnaje se zúčastnily týmy jednak „vesnicky reprezentační“ -Sulovice, Lišice, Kobylnice, Rohozec, Chvaletice a týmy smíšené (prostě ti co zbyli). Hrálo se od 8.00 do 17.00 hodin a pro nejlepší byly připraveny ceny. Vítězové slavili bujaře, stříkalo se sektem, jako by se vyhrála nohejbalová liga mistrů. A dlouho, ještě v pozdních nočních hodinách, se od rybníka nesl chorál vítězného domácího týmu: „My to vyhráli šálalálála!“

Pavel Tomíška 57


rok 2009

KE KONCI ROKU JSME BYLI TÉMĚŘ BEZ DRÁTŮ

Po většinu letošního roku probíhala v naší vísce přestavba elektrické sítě, jejímţ cílem bylo „schovat“ všechny dráty, jimiţ jsou zásobeny domácnosti elektřinou, pod zem. Externí firmy provádějící práce (výkopové, zednické a elektrikářské) se pustily do díla jiţ z jara, po té nesouvisle pokračovaly v létě i na podzim. Vesnice byla více jak půl roku „rozdloubána“ na mnoha místech. Běţně se stávalo, ţe pracovníci někde začali, pak odjeli na oběd, zanechaje rozdělanou práci, a kdyţ se po čtrnácti dnech vrátili, započali pracovat na jiném konci Sulovic. A tak tu byla díra, vedle se ani nezačalo, u dalšího domu bylo jiţ připojeno, opodál stálo jen půl „boudy“ na pojistky… Na podzim se podařilo vše zdárně pospojovat, načeţ proud začal do Sulovic přitékat pod zemí. Napoprvé se sice roztočily cirkulárky a čerpadla v opačném směru, to se ale po důrazné telefonické urgenci místních občanů dalo rychle do pořádku. Během listopadu se začalo s odstraňováním nepotřebných sloupů a drátů, to se nezdařilo provést na úseku od Hošků k Tomáškům, kde přečkal nakloněný sloup s dráty padlými k zemi do následujícího roku.

Pavel Tomíška

- dne 12. září ve věku nedožitých 52 let zemřel pan M i l a n L n ě n i č k a ze Sulovic č.p. 10

58


rok 2010

LADOVSKÁ ZIMA Jakoby všechny stesky let minulých, jeţ jsem tak často slýchával, o tom, ţe zimy nejsou to, co dřív bývaly, ţe si děti neuţijí sněhu, ţe škůdci nepomrznou, příroda si neodpočine a pole nenačerpají novou sílu, byly vyslyšeny a uznány za oprávněné, jakoby se příroda v letošním lednu a únoru rozhodla tento dluh splatit i s úroky. Sypalo se a sypalo … …a kdo chtěl vyjít ze dveří, musel prohazovat a prohazovat. Okolo vjezdů do dvorů rostly haldy navrstveného sněhu, mnohde to uţ ani nebylo kam dávat. Průjezd vesnicí byl moţný jen díky pravidelnému protahování traktoru s radlicí ZOS Kačina. U bývalého kravína se na silnici neudrţel sypač a byl z příkopu vyprošťován jeřábem. Autobus kvůli špatnému stavu vozovky několikrát vynechal úsek trasy směrem na Bernardov a Chvaletice, v Kobylnicích se otočil a jel nazpět, aby dopravil děti do školy.

Hlubokým sněhem a občasnými silnými mrazy nejvíc trpěla divoká zvěř. Několik koroptví, zdrţujících se v blízkosti Sulovic, zalétalo přes ploty do dvorků přiţivit se u slepic. Ocenění zaslouţí práce myslivců, kteří se snaţili v těchto nelehkých podmínkách přikrmovat strádající zvěř, jak jen to šlo. Po úspěchu letní tancovačky pod širým nebem na návsi došlo i na zimní variantu, v bývalé jednotřídce v patře obecní budovy. Byla to stejně jako v létě historicky první akce tohoto druhu v těchto prostorách. K tanci tentokrát hrála hudební skupina TIP, připravena byla bohatá tombola. První cenu „kukuřičné dítě“ (menší divočák, kterého věnoval místní proslulý specialista na lov této zvěře Petr Kočárník) vyhrál Jaroslav Janouch.

Pavel Tomíška - dne 7. února ve věku 81 let zemřela paní V l a s t a B r u n c l í k o v á ze Sulovic č.p. 35

59


rok 2010

VOLBY... ...Kdysi nedostupné zboţí, jeţ bývalo k mání pouze za hranicemi v západní Evropě, zevšednělo. V Sulovicích a konec konců i v ostatních okolních malých vískách dopadnou volby (s výjimkou některých komunálních) podobně a přinesou pramálo vzrušení. Obzvlášť volební sobota bývá ospalá. Lidé, kteří se rozhodnout přijít k volbám, odvolí většinou jiţ v pátek a pro volební komisi je sobotní čas „nekonečným pochodem pouští“ k oáze čtrnácté hodiny, kdy můţou zavřít volební místnost a sečíst těch několik sobotních volebních lístků. Větší vzrušení neţ volby přinesly události předchozího večera. Pes návštěvníka místního pohostinství potrhal jednoho z pávů Jaroslava Brunclíka a poté toto vyděšené zvíře zahnal do přítokové trubky rybníčka na návsi. Tam pták uvízl a zůstal přes noc. Druhý den proběhla důvtipná záchranná akce. Po proudu byl trubkou puštěn tenisový míček s provázkem, který pod pávem podplaval. Na druhý konec se přivázal pytel, s jehoţ pomocí se podařilo páva vyprostit. Ale vraťme se k volební komisi. Jejími členy tentokrát byli Josef Charvát ze Svatého Mikuláše - předseda, Eliška Horynová ze Sulovic - místopředseda, Miroslava Tomíšková ze Sulovic - zapisovatel a Milada Dobrá z Lišic - člen. Členy předešlých volebních komisí byli z místních občanů například Jaroslava Kočárníková, Milan Hošek, Alena Středová mladší i starší, Martina Podhradská, Hana Lněničková a další. Tyto volby do poslanecké sněmovny, konané v termínu 28. a 29. května, byly přece jenom něčím jiné. Vedle urny, do níţ voliči vhazovali svůj volební lístek, stála i sklenice, do níţ mohli občané přispět i dobrovolným finančním obnosem na sbírku pro lidi ţijící v oblastech zasaţených katastrofálními záplavami. Jsem rád za tu ospalou volební sobotu.

Pavel Tomíška 60


rok 2010

FOTOVOLTAICKÁ ELEKTR ELEKTRÁRNA ÁRNA V SULOVICÍCH (NE)SULOVICÍCH Na přelomu srpna a září tohoto roku přinášela média informace o plánu vlády ČR výrazně zpřísnit podmínky pro výstavbu fotovoltaických elektráren na volných plochách. Tento záměr byl veřejností přijat ve velké míře pozitivně. I já, pravověrný zastánce podpory ekologické energii, jsem po počátečním nadšení obrátil a říkám NE prorůstání české krajiny fotovoltaickým plevelem. 13. září byla nová fotovoltaická elektrárna spuštěna v Sulovicích, vlastně v Sulovicích - (ne)Sulovicích, pozemky okolo bývalého „nového kravína“ totiţ náleţí do katastru Horušic. Přestoţe umísťování solárních panelů na zem odsuzuji, musím uznat, ţe toto dílo v donedávna pustnoucím zemědělském areálu bylo zrealizováno tak, ţe o něm místní lidé téměř ani neví. Je schované za budovami a nijak nenarušuje ráz obce. Přitom je zřejmé, ţe pozemky vpředu na otevřené jiţní straně by k tomuto účelu byly mnohem atraktivnější. Dokáţi si představit řešení, ve kterém ve jménu práva a svobody jednotlivce by leckdo jiný vystrčil panely ostatním na oči a zákrytu budov uţíval pro soukromí u bazénu s venkovním posezením. Téma sulovické, ohleduplně zrealizované fotovoltaické elektrárny mě oslovilo natolik, ţe jsem se rozhodl provozovatele kontaktovat a o všem si s nimi popovídat. Martin Filip a Marcela Volfová k nám přicestovali z Prahy tak trochu přes Indii. Vydali se na východ hledat duchovní klid a došli tam k rozhodnutí, ţe se přestěhují na venkov. Právě zdejší klid bylo to, co je u nás při první návštěvě zaujalo natolik, ţe se rozhodli proţít zde své ţivoty. Oba se snaţí regulovat své potřeby tak, aby po nich zůstávala co nejmenší negativní ekologická stopa. Jsou vegetariáni a ve volných chvílích se věnují drobnému ekozemědělství. O alternativní zdroje energie se Martin Filip zajímá jiţ delší dobu. Přestoţe zde bydlí zatím jen krátce, ví, kde se nalézají v okolí malé vodní elektrárny, neunikla mu ani výstavba bioelektrárny na Kačině. Problematice získávání el. energie ze slunce se věnuje asi 5 let. Navštívil jednu z prvních elektráren tohoto typu na našem území v Roţmitále pod Třemšínem, časem si na zkoušku pořídil 23 solárních panelů o výkonu 4 kW. Vysněnou realizaci sluneční elektrárny uskutečnil aţ tady, má výkon 99,36 kW a na ploše 2 000 m2 je tvořena 432 solárními panely. 61


rok 2010

VOLEB SE POPRVÉ ÚČAS ÚČASTNILA TNILA SULOVICKO SULOVICKO--LIŠICKÁ STRANA V termínu 15. a 16. října se v naší obci konaly komunální a senátní volby. O křeslo v obecním zastupitelstvu se ucházelo 51 kandidátů z 6 politických stran, s nepřehlédnutelným zastoupením sulovických a lišických obyvatel. Největší měrou k tomu přispěla samostatná kandidátka tvořená pouze „domorodci" s názvem Sulovice Lišice. Existence samostatné Sulovicko-lišické strany dávala předpoklad pro větší naději ke zvolení místního delegáta do zastupitelstva střediskové obce. Připomeňme, ţe po minulých komunálních volbách jsme zůstali bez zastupitele. Základním pilířem volebního programu tohoto uskupení byla snaha řešit problém s dosud neexistující kanalizací. Strana obdrţela ve volebním okrsku Sulovice Lišice celkem 592 hlasů. pořadí na kandidátce - počet hlasů v okrsku 3 (Sulovice a Lišice) 1. Milan Šruma

69

2. Radek Černý

66

3. Josef Horyna ml.

67

4. Bohuslav Kočárník

68

5. Martina Podhradská

64

6. Alena Středová

65

7. Jana Horáčková

66

8. Milada Drobná

63

9. Věroslav Lochman

64

Sulovičtí a Lišičtí se objevili i na některých kandidátkách jiných stran: Volba pro obec 6. František Kalousek

12

Komunistická strana Čecha Moravy 5. Hana Lněničková

2

Strategie s vlastním politickým uskupením se odrazila ve vysoké volební účasti v našem volebním okrsku a byla nakonec úspěšná. Do konečných výsledků se promítly preferenční hlasy z jiných okrsků, takţe do nového zastupitelstva obce Svatý Mikuláš byl zvolen Josef Horyna ml. Blahopřeji.

Pavel Tomíška 62

Kronika Sulovic a Lišic Pálení čarodějnic 2001-2010 (speciální příloha)

63

Kronika Sulovic a Lišic Pálení čarodějnic 2001-2010 (speciální příloha)

64

Doslov V roce 2000 mi bylo Obecním úřadem ve Svatém Mikuláši prostřednictvím Josefa Horyny ml. nabídnuto vedení kroniky Sulovic a Lišic. Jelikoţ mě tato nabídka docela lákala a také proto, ţe nikdo jiný o to nejevil zájem, přijal jsem za podmínky, ţe budu moci psát kroniku na počítači. Důvod byl jediný a to ten, ţe nejsem způsobilý psát kroniku konzervativním způsobem. Mé sešity patřily ve škole k nejhorším, co se úpravy a pravopisu týče, taková kronika by nebyla ke čtení. Pokud bych se povaţoval za progresivního průkopníka nových směrů v kronikářství, nebylo by to ničím jiným neţ vydáním nouze za ctnost. Kroniku jsem začal psát úmyslně s miléniem, na nic jsem nenavazoval, tak mi to přišlo symbolické (později jsem „objevil“ školní kroniku z let 1914 - 1947, která patrně slouţila i jako kronika obecní). Psal jsem rukou, moje zápisy přepisovala moje neteř Lucie Zuzová na počítači a tiskla. Té patří první můj dík. Do psaní kroniky jsem se pustil s nadšením, časem mi však došla témata, invence a síly. Dospěl jsem k názoru, ţe to takhle dál nepůjde. Můj druhý dík patří Jiřímu Plačkovi za to, ţe mi „za babku“ sehnal starý počítač, o kterém se vyjádřil, ţe to je trochu inteligentnější psací stroj, dále jsem upustil od záměru psát kaţdé 2 měsíce zápis a zapisoval čtvrtletně, tuto formu jsem udrţel doposud. Můj třetí dík patří Luďku Pilařovi. V jeho provozovně v Husově ulici v Čáslavi jsem s jeho pomocí upravil soubory pro tisk a vytiskl, abych je mohl odprezentovat v roce 2006 na Obecním úřadě ve Svatém Mikuláši. Jsem fotoamatér, od roku 2003 fotografuji téměř výhradně na inverzní film (diapozitivy). To způsobilo, ţe do fotoalba obecní kroniky přestaly přibývat snímky, plánoval jsem veřejné promítání, zatím na něj ale z časových důvodů nedošlo. V roce 2008 jsem si pořídil scanner Canon 4400F a začal přímo do kroniky přidávat fotodokumentaci. Další poděkování patří mému zaměstnavateli. V lednu 2011 jsem od společnosti TPCA Kolín získal jako benefit kancelářský balík Microsoft Office 2010 za symbolických 318 Kč a rozhodl se kroniku přepracovat do této podoby v programu Publisher, při tom jsem do starších zápisů zpětně doplnil fotografie. Můj poslední a největší dík patří mé manţelce Miroslavě Tomíškové za trpělivost a jazykové korektury, bez kterých bych se neobešel. Co je to v ţivotě vesnice 10 let? Tolik lidí tady mezi námi uţ není. Moţná by některé z nich zajímala moje kronika. To, ţe jsem ji nedokázal zveřejnit dřív, vnímám jako svůj dluh.

Pavel Tomíška 65

KRONIKA SULOVIC A LIŠIC

Recommend Documents