Krizové řízení. Krizové řízení v NATO a EU

Krizové řízení Krizové řízení v NATO a EU

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326

Cíle přednášky

■ Objasnit systém krizového řízení v NATO a EU

■ Zdůraznit nutnost koaličního pojetí krizového řízení a mezinárodního charakteru bezpečnosti. ■ Objasnit význam a provázanost aliančního (NCRC) a národního systému reakce na krize (NSRK).

NATO HQ Brussels

North Atlantic Council Rozhodnutí na základě shody

NAC – nejvyšší autorita

NORTH ATLANTIC COUNCIL

CMC

SG

SoC

Civilní & Vojenská struktura NATO Národní autority Stálí představitelé čl. států

Vojenští představitelé čl.států North Atlantic Council (NAC) Secretary General (GenSec)

Vojenský výbor Výbory podřízené NAC

Mezinárodní štáb (International Staff)

(Military Committee)

Mezinárodní vojenský štáb (International Military Staff)

NATO Crisis Management - Cíle  efektivně přispět k prevenci vzniku krizové situace,  zvládnout vzniklé krize a tím zabránit možným konfliktům,  zajistit připravenost civilních a vojenských složek k reakci na krize,  v případě vzniku nepřátelství předcházet jeho eskalaci, přesvědčit agresora přerušit útok a stáhnout se,  obnovení normálních podmínek.

NATO Crisis Management Představuje  základní prvek strategie NATO,  proces intenzivních politicko-vojenských aktivit,  společný jmenovatel pro řízení misí NATO dle čl. 5 Severoatlantické smlouvy i mimo něj,  ústřední mechanismus pro použití vojenských aktivit, Zahrnuje  ujednání, postupy, opatření a prostředky pro národní a kolektivní rozhodování, Prostředky  politicko-vojenské konzultace,  pevné velení a řízení,zabezpečovací systémy,  schopnost odpovídající reakce na nepředvídatelné události.

Klíčové orgány krizového řízení NATO  Policy Coordination Group (PCG): monitorování a vyhodnocování potenciálních krizí, poskytování zpráv a informací a doporučení týkajících se důsledků krizových situací, koordinace spolupráce s OSN, OBSE,  Military Committee (MC): poradní činnost pro NAC v oblasti vojenských záležitostí a vojenské strategie a politiky,  Political Committee (PC): příprava studií politických problémů, sleduje trendy rozvoje politické situace,

 Senior Civil Emergency Planning Committee (SCEPC): koordinace jednotlivých oblastí civilního plánování k podpoře vojenských operací.

NATO Comprehensive Approach (1) •

žádná organizace není schopna dosáhnout svých cílů při řešení krizových situací samostatně,

•

komplexní řešení krizové situace vyžaduje koordinovaný, společný postup, kombinované využívání vojenských a nevojenských schopností, vojenských a nevojenských subjektů,

•

je nutná změna - vojenský prvek operace je pouze jedním z několika elementů, - civilní organizace jsou nutné k obnově státu, oblasti z dlouhodobého hlediska.

NATO Comprehensive Approach (2) Budoucnost - obecně • zdokonalovat vlastní systém NATO Crisis Management, • zkvalitňovat spolupráci s OSN, dalšími mezinárodními organizacemi, nevládními – humanitárními organizacemi, autoritami v oblasti krize při přípravě a vedení operace, • zvyšovat schopnosti NATO podporovat operace ke stabilizaci a rekonstrukci v oblasti krize ve všech fázích konfliktu.

NATO Crisis Response System (NCRS)

NATO Crisis Response System •

•

• • •

nástroj krizového řízení pro zajištění připravenosti Aliance k řešení krizových situací, široká škála opatření, jejichž prostřednictvím lze reagovat na vznik nebo hrozbu vzniku krizové situace včas, koordinovaně a odpovídajícími S+P, integrace opatření prevence a reakce, kombinace vojensko – politických opatření a opatření „emergency“, flexibilita, prevence,

NATO Crisis Response System Před NCRS • NAS (NATO Alert System) - pohotovostní systém, který sloužil pro účely připravenosti v dobách napětí, k zabezpečení řádného přechodu z míru do války a k zajištění přežití sil aliance. • NPS (NATO Precautionary System) - preventivní bezpečnostní systém NATO , který byl systémem vojenských opatření krizového řízení NATO a zabezpečoval celkovou připravenost k zapojení sil a prostředků jednotlivých členských zemí do podpory vojenské akce NATO.

NATO Crisis Response System Historie NCRS • • • • •

2001 2002 30.9.2005 2009 2010

- pokyny NAC k vytvoření NCRS, - rozpracování NCRS, - schválení NAC, - poslední verze, - revize, aktualizace NCRS.

NATO Crisis Response System 

základ pro členské státy Aliance k rozvíjení paralelních národních systémů,



Manuál je každoročně revidován a podle potřeby novelizován,



všechny členské státy NATO -

 využívání NCRS a  přizpůsobení svých příslušných národních systémů zajištěním kompatibility se zásadami a procedurami NCRS popsanými v manuálu,

 ČR tento požadavek naplňuje prostřednictvím Národního systému reakce na krize (NSRK).

Národní systém reakce na krize  Podporuje krizové řízení v ČR,  vytváří předpoklady pro účinnou a koordinovanou mezinárodní činnost při předcházení krizi, nebo reakci na již vzniklou krizovou situaci. Využití :  orgány krizového řízení  Vláda ČR, ministerstva a jiné správní úřady,  Česká národní banka.  Kancelář prezidenta republiky.  Kanceláře Senátu Parlamentu ČR a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.  Orgány krajů, ostatním orgánům s územní působností a orgány obcí.

Oblasti NSRK  Řízení obrany a zajišťování zahraničních vztahů,

 zpravodajské zabezpečení a ochrana,  zajišťování vnější bezpečnosti ČR,  zajišťování vnitřní bezpečnosti ČR

 zajišťování ochrany obyvatelstva,  zajišťování ochrany ekonomiky.

Dílčí závěr k NATO Konzultace mezi členskými státy NATO hraje ve zvládání krizí zásadní úlohu a zvláštního významu nabývá v dobách napětí nebo krize. Tím, že proces společného rozhodování závisí na konsensu a společném schválení, zaručují členové Aliance uplatnění individuální zkušenosti a postoje každé země, a přitom mohou zároveň využívat mechanismus a postupy, jež jim dovolují rychle a rozhodně jednat společně, pokud to od nich okolnosti vyžadují.

Evropská unie

Rozhodovací orgány EU v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky

Evropská rada Evropská rada je nejvyšší orgán EU tvořený hlavami států a vlád členských zemí a předsedou Evropské komise. Evropská rada v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky a Evropské bezpečnostní a obranné politiky vymezuje zásady a obecné směry jejich dalšího rozvoje.

Evropský parlament

Parlament má tři hlavní úlohy: ■ Společně s Radou projednává a schvaluje právní předpisy EU. ■ Vykonává dohled nad dalšími orgány EU, zejména Evropskou komisí, a kontroluje tak jejich demokratické fungování. ■ Společně s Radou projednává a přijímá rozpočet EU.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) Politický a bezpečnostní výbor (COPS) (Comité politique et de securité)

● Monitoruje mezinárodní situaci v oblastech SZBP EU, přispívá k formulování zahraniční a bezpečnostní politiky a sleduje její provádění.

● V průběhu operací KŘ převádí Rada EU výkon jejich politické kontroly a strategického vedení na COPS.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika

Vojenský štáb Evropské unie (EMUS) (EU Military Staff )

● Je složen z vojenských specialistů delegovaných členskými státy do sekretariátu Rady EU.

● Jsou zde zpracovávány vojenská stanoviska a příslušná doporučení konkrétním politickým orgánům EU pro řízení případných vojenských operací v rámci EU.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika Stálé zastoupení ČR při EU ● Vojenský úsek - je tvořen skupinou důstojníků v podřízenosti Vojenského představitele České republiky při NATO a EU, kteří jsou pověřeni zastupováním ČR v EUMC. ● Úsek Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) - je zaměřen zejména na expertní a diplomatické působení v orgánech EU v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika ● Důležitou součástí Evropské bezpečnostní a obranné politiky je posílení EU při mimořádných událostech a zvýšení schopností KŘ při katastrofách a nouzových stavech EU.

● Cílem všech členů EU je maximálně zefektivnit systém plánování a vzájemné spolupráce za účelem co nejrychlejšího doručení pomoci. V současné době se jedná o posílení spolupráce především v následujících oblastech:

Společná zahraniční a bezpečnostní politika V současné době se jedná o posílení spolupráce především v následujících oblastech: Oblast přepravy - poskytnutí dodatečných strategických leteckých schopností pro dotčené členské země), identifikace vojenských prostředků a schopností pro ochranu civilního obyvatelstva po živelních a průmyslových katastrofách včetně vytvoření databáze (na dobrovolném principu), zlepšení procedurálních otázek.

MEZINÁRODNÍ ÚROVEŇ KRIZOVÉHO MANAGEMENTU EVROPSKÁ UNIE (European Union – EU )

krizový management v EÚ je součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky EÚ (European Security and Defence Policy - ESDP) koncepce krizového managementu je shodná s koncepcí krizového managementu NATO, která zůstává základem kolektivní obrany členů EÚ úlohou krizového managementu EU je posilnit bezpečnost a stabilitu v Evropě důležitým rámcem pro krizové řízení v rámci EU je Společná deklarace o spolupráci mezi OSN a EÚ v krizovém řízení z roku 2003 jedním z prvků krizového řízení je Situační centrum (SITCEN) EÚ

Společné situační centrum (SitCen) SitCen byl zřízen v kontextu změn, které přinesla amsterodamská smluvní revize v roce 1999 zejména zřízením postu Vysokého představitelé pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. SitCen je pověřen následujícími obecnými úkoly: 1. Včasné varování (ve spolupráci s dalšími zejména vojenskými strukturami Rady) 2. Situační monitoring a vyhodnocování 3. Poskytovat zázemí pro krizové štáby 4. Poskytovat operační kontaktní bod pro Vysokého představitele Konkrétní úkolování a politické vedení SitCen je v pravomoci Vysokého představitele.

Dílčí závěr k EU Charakter novodobých hrozeb, povedou státy EU ke komplexnějšímu chápání společné bezpečnosti a efektivnímu využití vojenských schopností NATO a EU.

Závěr tématu Prostředí ovlivňující bezpečnost České republiky je komplexní, mnohovrstevné a proměnlivé. I v dlouhodobém výhledu bude charakterizováno vysokou dynamikou změn, rostoucí různorodostí aktérů a stále složitější provázaností bezpečnostních trendů a faktorů. Hrozby, rizika a jejich zdroje jsou mnohdy obtížně lokalizovatelné a nyní mají převážně nestátní a nadnárodní charakter. To vše přispívá k dalšímu stírání rozdílů mezi vnitřní a vnější bezpečností státu. Mnohé konkrétní hrozby a jejich dopady jsou obtížně předvídatelné.

Úkoly pro samostatnou práci: 1. Seznámit se v základních aspektech s problematikou krizového řízení v NATO a EU. 2. Seznámit se a orientovat se v Aliančním a Národním systému reakce na krize podle přiloženého materiálu (Standardní operační postupy).