KOPYTNICI ZEME CESKE ZIJICI I VYHYNULL (UNGULATA.) JOSEF KAFKA, KUSTOS GEOL. PALAEONT. ODDELENl MUSEA KRAL. CESKEHO. PRAHA 1916

Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at

ARCHIV PRO PRIRODOVEDECKY VYZKUM CECH. Svazek XVI. Cislo

3.

V

V

KOPYTNICI ZEME CESKE ZIJICI

I

VYHYNULL

(UNGULATA.) DIL

IL

SUDOPRSTL (ARTIODACTYLA.)

SEPSAL

JOSEF KAFKA, KUSTOS GEOL. PALAEONT. ODDELENl MUSEA KRAL. CESKEHO.

fi

PRAHA

1916.

V KOMISI FRANTlSKA RlVNÄCE. — TISKEM DRA ED. GREGRA A SYNA.



Pfedmluva. Dilem timto ukoncuji

tfeti

monografii nasicb

fossilnicli a recent-

nich ssavcü, takze nezbyvä nez jen zpracovati netopyry a bmyzozravce, kapitolu jiz celkem

vzhledem k fossilnim tvarüm nevelkou, aby fada

byla üplnä.

Celkem ukoncenä monografie z Ceeh.

tato

zahrnuje 46 typü kopytnikü

Präce byla by za tech okolnosti mohla nabyti velkych rozmerü

a obmezil jsem se proto na resultäty, jicbz bylo

mozno dosähnouti,

s

od-

kazem na pfistupnou literaturu a nepovazuji

ji

mäm

kde a jak moblo by se däle

za

to,

ze

bude präce

pracovati, zvläste kdyz

nejsiho materialu

by

tato ukazatelem, to bylo

mozno za

tim za ukoncenu, naopak

sfastnejsieh okolnosti, düklad-

srovnavaciho a obsählejsi literatury, jez nebyly

pfistupny.

V

lednu 1914.

Autor.

1*

mne



Artiodactyla. Kopytnici sudoprsti.

jiniz

Skupina kopytnikü räzu jednotnejsiho nezli kopytnici lichoprsti, venoväna byla monografie v dile XIV. (c. 3.) Archivu pro vyzkum

Cech.

Noha

o

sudem poctu prstü mä zpravidla dva, paznehty opatfene

stfedni prsty nejvyvinutejsi, takze tito kopytnici po vytce

i dvoukopytniky nazyväni. Je pak tato noha vetsinou kopytochodnä, vyjimecne take prstochodnä. Karpälni küstky spocivaji na sobe v fadäch alternujicich a pfiznacny je astragalus s klubokou ryhou trochley a na zad silne pro-

dlouzenym koncem kloubu.

Chrup jejich je casto neuplny, hlavne fezäky ve svrchni celisti a spicäky schäzivaji, stolicky jsou z velke cästi zvykave selenodontni (jako u skotu), z cästi bunodontni (jako u prasete). Ackoli tyto dve chrupem tak odlisae skupiny näpadne daleko uchyluji se od sebe, pfece jen blizke jejich vztahy jsou nepopiratelne dosvedceny cetnymi formami vyhynulymi. Konecne pak od lichoprstych jeste näpadne se lisi postupem sveho vyvoje. Üpadek forem lichoprstych nasvedcuje blizicimu se zäniku teto skupiny, naopak sudoprsti jsou na postupu, jak dosvedcuje jejich rozsifeni jeste dnes ve stavu divokem, bohatstvi a rozmanitost jejich forem. I v nasi zvifene fossilni pfes mnohe mezery zavinene pomery geologickymi, vykazuji bohatou fadu tvarü, jez zastupuji pet celedi: I.

Bunodontia. 1.

celed.

Suidae.

Podceled Hyotherinae s rody Hyotherium a Palaeocherus. Podceled Suinae s rodem Sus. II.

III.

Bunoselenodontia. Anthracotheriidae

2.

öele(fi

3.

celed. Anoplotheridae s

s rodem Anthracotherium. rodem Anoplotherium.

Selenodontia. 4.

Celed.

Tragulidae.

Podceled Gelocinae

s

rodem

Gelocus.


5. celerf.

Cervicornia.

Podceled Cervulinae s rodem Cervulus a Palaeomeryx. Podceled Cervinae s rody Cervus (Elaphus), Dama (Megaceros), Alces, Ran gif er a Capreolus. 6.

celetf.

Cavicornia.

Podceled Aegodontia se skupinami a)

Gazellinae s

rodem Saiga,

Ovicaprinae s rody Ovis, Capra, Ibcjr, a c) Ovibovinae s rodem Ovibos. Podceled Boodontia se skupinou Bovinae s rody Bison a #os b)

(Taurus).

Ve

tfech

techto

podfadecb o

vykazuje nase fauna 19

6ti celedich

kterehoz poctu sest zasakuje do dob tfetihornich.

rodü, z

I.

1.

Bunodontia.

Celecf.

Suidae. Vepri.

Tito bunodontui nebo brachyodontni kopytnici sudoprsti s chrupem üplnym, jehoz kly casto silne z hlavy vycnivaji, maji nohu pfiznacnou tim, ze metapodia jsou üplne oddelena a postranni prsty rozvinuty slabeji

a kratceji nezli prsty prostfedni. Vyskytuji se poprve v eocaenu, nejsou vzäcni v oligocaenu, avsak hlavni jejicb vyvoj spadä do pliocaenu, pleistocaenu a doby nynejsi. V nasem oligocaenu-miocaenu vyskytuji se dva vybynule tvary,

upominajici na

zijici

formy tropicke a

tvofici podceled

Hyotherinae. 1.

Hyotherium Sömmeringi (Obr.

H.

v M.

1.)

Miocaenni tento rod a druh, jejz popsal H. v M. z Georgensmündu, ) nalezeu u näs jen dvakrät. Jednou v cedicovem tufu ve Valci, kteryz nälez popsän dr. Gr. Laubem, 2 ) podruhe v okoli Polesan-Vintifova, kteryz nälez mä pochäzeti z nadloznicb lupkü nad hnedym uhlim. Citovan je pouze Sturem 3 ) die Suesse, jenz z dotycne lokality uvädi jen kosti blize neurcitelnebo krokodila a druhu vepfü bez blizsiho udäni. 1

H. v. Mayer: Die fossilen Zähne und Knochen und ihre Ablagerungen Gegend von Georgensmünd. 1834. 3 Prof. Dr. G. Laube: Säugetierzähne aus dem Basalttuff von Waltsch. Lotos. 1899, Nr. 8. Synopsis der Wirbeltierfauna der b. Braunkohlen form. P. 70. ') D. Stur: Studien über die Altersverhältnisse der nordböhmischen Braun')

in der

)

kohlenablagerungen Jahrb.

d.

G.-R.-A.

XXIX.

1879.


Je tudiz jen nälez Laubeüv, jenz nalezä se ve sbirkäch geol- kabinetu nem. university v Praze, nälezite ovefen. Die Laubeova popisu jest to 3. stolicka spodni celisti ze zvifete jeste mladeho, od niz podäväm tu podle originälu nove zfetelnejsi vyobrazeni, nezli jake je podäno v Lotosu,

kamz ve

Obr.

1.

pficine blizsiho popisu odkazuji.

Hyotherium Sömmeringi. H.

v.

M.

Stolicka se strany a shora,

2krät zvets.

Palaeochoerus. Rod malych

näm

vepfü, kteryz zanecbal

nejcetnejsi zbytky ve vä-

penci tuehofickem.

Vetsina techto nalezä popsäna byla zevrubne 2.

Palaeochoerus

cf.

jiz

M. Sehlosserem

1

)

jako

aurelianensis. Stehlin.

(Obr.

2.)

Schlosser maje po ruce nejen vice materiälu z Tuchofic, ale i vice materiälu srovnavaciho, nezli ja pfi teto pfilezitosti, dospel k näzoru, ze tento maly vepfovity ssavec pochäzi bud' jako degeneracni forma z vetsiho drubu Palaeochoerus (Hyotherium) Meissereri, za kteryz byl dosud ve spisech mylne uväden, anebo ze mä s timto druhem spolecneho pfedka, v drubu Palaeochoerus typus, tak ze mne nezby vä nez näzor tento zde opakovati.

Pokud krome

se tyce materiälu

musejniho

z Tuchofic,

uvädim, ze nalezaji

odlitku obou fad stolicek spodni celisti (die originälu c. nem. university Karlo-Ferdinandovy v Praze, u Schlossra na tab. se tu

vyobrazeneho):

fig. 7

dve fady svrcbnich stolicek; jen

tfi

(P 4 Mi

M

2 ),

po kazde strane zachoväny

ctvrtä (P 8 ) je ülomkovitä; jsou vsak zde jeste

dalsi stolicky svrchni (M prave a jedna z leve celisti a 4

z

k. I.,

3

),

tfi

isolovane,

1

v nomine

') M. Schlosser: Beiträge zur Kenntnis d. Wirbeltierfauna der böhm. Braunkohlenformation. Gesellsch. zur Förderung deutscher Wissenschaft etc. I. Zur Kenntnis der Säugetierfauna der böhm. Braunkohlenformation. 1901,


8

svrchni stolicka M, (krome ülomku z jineho ex.)> däle P v hornine s dvema praemolarami spieatymi

1

jedna praemolara

P

2

4

a P,.

Mäme

na Pi ehrup uplny ze svrchni

zde tudiz az

celisti,

ovsem

z nekolika jednotnikü.

Z ehrupu spodni

celisti

radu 4 stolicek (P s

mäme pohromade

P M. t

dve stolicky (M s a

M

M,),

3 )

a

sest isolovanych stolicek

dve praemolary

jen

M

3

(pravdepodobne

,

konecne pak

P

4

a

P

3 ).

Na zäklade tohoto materialu mohu podati zdokonaleny obraz svrchni celisti (obr. 2.), i

ponekud doplneny ob-

raz celisti spodni (obr. 3.).

Celkem ukazuje to materiäl

10

sam po

na

kdezto

individui,

Schlosser

ten-

asi

odecteni

dvou nasicb kusü znä materiäl jeste ze

4,

pra-

vdepodobneji ze 6 individui a Suess asi z 1, takze

znämo

je 15

— 17

individui tohoto druhu z

teto

A

Obr. licek

2.

Palacocherus

cf.

obou fad svrchni

aurelianus Stehlin. Pet stoCtyfi stolicky spodni

celisti.

celisti. (l'/jkrät zvöts.)

jedine

lokality.

podivuhodno, ze z takoveho poßtu jednotnikü nalezeno pomerne nepatrne mnozje

stvi zbytkü a to skoro jen zubü, tu a tarn kouskem celisti obklopenych. Je to pfiznacny zjev, ktery dokazuje, jak pomerne nepatrne mnozstvi zbytkü je na lokalite tuchoficke zachoväno a i z tcch jak pomerne mälo jeste asi se nalezä ve stavu ku zkoumäni zpüsobilem.

Podöeletf Suinae. VepH. Sus. Prase.

V

nasich nänosech diluvialnich a alluvialnich jsou zbytky rodu Sus podivuhodne vzäcny pfes to, ze mozno pfedpoklädati, ze toto zvife. jez


9

na pocätku dob historickych ozivovalo nase pralesy a pomerne zähy bylo clovekem zdomäcneno, bylo zde odedävna dosti hojne. V diluviu obmezuji se zbytky rodu Sus na nekolik dost skrovnych nälezü; jsou to jen ojedinele tesäky, tu a tarn nekterä kost; teprve v raselinäch a rybnicnych näplavecb vyskytuje se tu a tarn i lebka nebo spodni celisf. I v nejmladsich usazeninäch jsou vübec vzäcny zbytky zvifat zdomäcnelych. Stfedni Evropa vykazuje z rodu tohoto nekolik tvarü miocaennicb (Sus antiquus Kaup. Valentini Pilhol, arvernensis Croiz. a Job, major Gero, palaeocJierus Kaup.), z nichz ale po zadnem neni v nasich tf etihoräch stopy.

Za to v diluviu rozeznal Rütimeyer ) dva tvary, jez oznacuje jako plemena drubu Sus scrofa L. a sice prase divoke (Sus scrofa ferus Rütm. 2) a prase raselinne (Sus scrofa palustris Riitm., plemeno velke 1

a male, kteräz byla lovnou zvef i cloveka diluvialnibo a pfedhistorickeho, byla i zäby pfedmetem jeho domäeibo ebovu a siee plemeno mens! dfive nezli plemeno vetsi, takze pomerne zäby vyskytuji se i prasata domäei (Sus scrofa domesticus) 3 ) jednou od plemene vetsibo, podrube od plemene mensiho odchovanä, pozdeji rozmanite a s cizimi exotickymi jeste zivly misenä. Vliv domestikace eiste (bez miseni a kfizeni s cizimi plemeny) je zpocätku, pokud se tyce kostry, jez ma v nasich üvahäcb jedine vyznam, dosti nepatrny. Zvife jevi osteologicky odcbylky pomerne nepatrne, takze by snadno zbytky zvifat zdomäcnelyeb mobly byti zameneny (jako se casto deje) za zbytky zvifat divokych, kdyby nebylo pfece jistych zmen v celkovem cbarakteru kostry a kosti.

Rütimeyer, jenz biedel tyto zmeny vysetfiti, pfi nicbz ovsem dülenutno bräti jak na pohlavi zvifete, tak i na zpüsob ulozeni a zacboväni zbytkü, je shrnuje v nasledujicim: Zvife divoke vynikä mobutnejsi a robustnejsi stavbou kostry a jednotlivycb cästi, jmenovite zbrani zity zfetel

(tesäkü) a kosti je nesoucieb, däle

mobutnym vyvinem

inserci svalovych,

velkycb ryb cevnicb a nervovycb, jmenovite na povrcbu lebky; kosti jsou nizsi a drsnejsi nezli u zvifat zdomäcnelych, kterez jsou bladci a mastnejsi, däle jejich lom je ostry, stfepinovity (u zdomäcnelych houbovity, zemity), kosti koncetin jsou stihlejsi, celkem ale jsou kosti zvifat divokych vzdy objemnejsi a silnejsi a vyznacuji se povrchnim fermezovitym leskem na rozdil od matneho a mastneho lesku zvifat zdomäcnelych.

Nektere zmeny, zejtnena posledniho druhu, podlehaji znaene vlivu prostfedi, nebof jinak se zachovävä kost ve vrstväch suchych, jinak ve vlhkych nebo mokrych, jinak tarn, kde je uzavfena neprodysne, jinak vypadä, byla-li delsi dobu vystavena ücinküm vzduchu, takze s temito kriterii nutno zachäzeti opatrne, tim spise, ze zvifata divokä vedle zdo1

) 2 ) 3 )

Eütimeyer, Fauna der Pfahlbauten. Bahnmaier's Buchh. Basel 1861. Nikoli Grn, nebot pojmenoväni Bütimeyerovo (1861) jest o rok starsi. Oznaceni, jak nize bude ukäzäno, nesprävne.


10

mäcnc'lycb vyskytuji se az do doby recentni a ze ani zvifata divokä, pokud jeste ziji, od dob diluvialnicb nezmenila se osteologicky, auiz, jak

ujmy na svem telesnem rozvoji, pokud ovsem v üplne volnosti pfi dostatecnem mnozstvi pice. V pfitomne präci bezi o to, jsou-li oba jmenovane tvary, skutecne jen velikosti se lisici, plemena jednoho a tehoz druhu Sus scrofa L., anebo lejsou-li to dva odlisne druby, däle, vyskytuji-li se oba tyto tvary v nize bude ukäzäno, utrpela ziji

(

Obr. 3. Sus scrofa L. a Sus scrofa ferus 'Gm. 9 Alluvium. N£m. Brod. b Sus scrofa ferus Gm. c/ Receutni. Uhry. c Sus scrofa domesticus. Plemeno berkshirske. Pohledy na lebku svrcbu, vesmes stejne zmensene. C/ 5 pfir. vel.)

^

chäcb ve stavu fossilnim, jak dalece jsou zastoupeny ve stavu recentnim formou divokou nebo zdomäcnelou. Otazku prvni vlastne rozfesil jiz sam Rütimeyer, ackoli rozfeseni to nevyjädfil, nebof to vse, co näm uvädi jako charakteristiku prasete raselinneho, nikterak nepodporuje jim vysloveny nazor, ze by to bylo pouhe male plemeno prasete divokebo, nybrz zfejme mluvi pro to, ze toto male prase je samostatny a take starsi druh.


11

deji

Proto take novejsi autofi vseobecne jako samostatny druh je uvaa jsou oba druhy take v poslednich seznamech die toho sprävne za-

neseny.

1

)

3.

Sus scrofa (Obr.

Prase divokä.

L. 3.,

4.

a

5.)

Zvife toto vyskytujici se v Öechach od doby mladsiho diluvia az do doby recentni, popsäno bylo jiz pod rozmanitymi jmeny; nektera z nich oznacuji forray jihoevropske, kterez vübec nenälezeji tomuto dru-

Sus scrofa ferus Gm. b Sus scrofa ferus Gm. (f Receutni. Uhry. c Sus scrofa domesticus 9. Plemeno berkshirske. Pohledy na lebku se strany vesmes stejne zmensene. Obr.

4.

Sus scrofa

9 Alluvium.

L. a

Nem. ßrod.

(Pfibl.

'/e

pfir. vel.)

nybrz do skupiny forem, jez Forsyth Major 2 ) spojil pode jmenern druhu Sus vittatus Müll, a Schley, jenz vyskytuje se ne sice üplne souvisle, ale pfece jen povsechne od Sardinie az do Nove Guiney a od Japanu az do jihozapadni Afriky (Damary) a nälezi tudiz pfevahou päsmu orientalnimu a aethiopskemu. Je to z evropskych hlavni prase, jez bylo püvodne i Por. Majorem oznaöeno jako Sus scrofa meridionalis, kterez by take nejvice vztahu melo nebo miti mohlo k nasim formäm stfedoevropskym, po pfipade k nasim formam zdomäcnelym. Je zajimavo, ze toto prase vyznacuje se hu,

')

ces. fos. ')

Trousseart, Catalogus obratlovcü 1905, str. 95. Zool.

Anzeiger

1883.

mammalium

IV.

str. 821.

Atti Soc. Toscana 1885.

Dr. Fr. Bayer, Katalog


12

v lebce znämkami, ktere vice mene zfetelny jsou u naseho prasete divokeko v mlädi a ktere ve stavu fossilnim mizi tim vice, ("im je forma starsi, geologicky pfimykajic se pak vice k druhu Sus verrucosus a v posledni fade k rodu Potamochoerus.

Druhe evropske prase divoke

(Sus scrofa

L.)

nalezi

päsmu

palaearktickemu; vyskytuje se jiz ve starsim diluviu Forest bedsvAnglii, u näs nalezi teprve diluviu mladsimu.

Jeho celkovy charakter, ba ani velikost jeho od dob diluvialnicb j.souf i mezi recentnimi divokymi prasaty kusy, jez nej-

se nezmenila;

vetsim diluvialnim nezadaji bulku).

(viz

ta-

Pfi posu-

zoväni zbytkü tfeba ovsem vziti zf etel na pohlavi, nebof toto projevuje se v kostfe, jmenovite lebce velice zfetelne a ma znar'uy vliv na osteologicky cbai

rakter.

Zviästönapadny 5. Sus scrofa ferus Gm. a kel bachyne z Podbaby. kly kance z Turske Mastale, na niehz videti jeduak bile lamelly, jednak ledvinity prüfez. ( 2 / s pfir. vel.)

Obr. b, c

rozdil vykazuji te-

säky a je j ich alveoly v horni celisti,

rozdil, kterysejevi ve chrupu mlecnem, ale velice näpadny je ve chrupu definitivnim; tesaky kance zvenci välcovite az ctyfboke, maji vlastnö prüfez ledvinity (näsledkem hluboke ryhy na svrcbni strane), zäby se otäceji z celisti na venek, vzbüru a do zadu a nabyvaji silne vrstvy cementove, kteraz vytvofuje sirokou, ryhovanou plochu sklovinnou na vnitfni strane, kdezto vnejsi, horni strana (s ryhou) je tohoto obalu jiz

cementoveho plose,

prosta;

nejsilnejsi

je

kterä zub sikmo na osu zubu

tato

vrstva

protinä.

na

pfedni,

otirane

Tent.vz tesak u bachyn je

v korune dvojhroty, celkem slaby, neobraei se vzhüru a na nybrz sikmo do pfedu a ponekud na zad. S tim souvisi pak take u koncü mohutne vytvofeni alveol a znacnejsi sifka rypäku. tfiboky, zad,

V ostatnim chrupu vyznacny jsou stolicky. U bachyn jsou basalni brdecka zevni plochy mezi obema polovinami zubu mnohem slabeji vyvinuta nebo vübec schäzeji; stolicky kancü maji sirsi tfeci plochu a silnejsi talon u stolicky bachyn naproti tomu jsou stlacenejsi a casto 3

M

pomerne

delsi.

;


13

So

cj

I

I

I

-3"

^ a ja

.£i[09g

Jtqsqjag

b b b

OD

jijBOÂg 'S

*

2O

>

I

oo CS

3^ CD:3

01 Ol I> Tfl 00 05 01 Ol CD 01 CO CO Ol OS 01 CO CO Ol CO CO cos cc 01 Ol

—

O Ol CO ico o oo )OiOiil Ol — '

[

I

i

c

HMÎÎt

c

I

Ol

i-l

IH-Ôt

i

OC

(

'

*

*O

l

l

i

I

I

— T* TU Ol — -* o o CO t> CO

C I

b)

CO HO oo CO

SS

pojg -tujN

[

©=•

I

i

Ol

13

CD Tf T* Ol

——

t

b>

Iptf^sauBQ

b

jjzjv

"b

I

I

t> ~rt< CO CD

[

OS iO iO Tfl

im

i

C-.'.

I

I

CO iO

Tfl

I

CM

I

I

00 l>

I

»

i

iO

I

I

o oo oi

Mh I> CD CD

—

i

00 00

I> OÖiOCÖHl i

I

Ol

I

I

1-H

I

Tfl

<

t

C

i

O Ol

o

oi rcn CO CD -* i-l

c

c

(

>

»-i

co *n io CO iO CO *H CO ^h CO

i

i—

© ^ CO

INIo i>o o

I

i

Ol

<

I

I

Oho

I

o 'COlOI i

Tfl

C

i

CO iO O tu

Ol CD

ooo — CO

O

I

I

I

I

CO

i

Ouocootih O CS CQODiOCOO)

i

I

o CO

hh O OS CO I

I

I

osiocctH — oiioiocsc-csoooics Ol* loiOCOCOiOiOOlTjl — t>COCDTHr-i CD Ol I

-H Tf

I

(

O

i

i

SI'h 3

^•i^BX

I

I

l'83

I l§"I

I

CO Ol CO I

'OOCTJOh OlOOiOCDO I

I.

I

I

I

1

I

I

I

I

I

OOTtli-lOiOCOiOOTlIOlCMCOaSOll COCOThCDiOCOCOiOOlOOTilCOCOOll

SS^S

12

I

I

I

I

I

I

I

»000 01COCDTt1COCDiOThuOOOTf10Sl>CM o ooo XQOOCOHiCt-XiOO ICO[>TtlCDiOCDO]iOO100T(II>TtlOlCOOliO o CD C- CO CD 00 rÔOSCOOlTHOOCOCDi-l T* CO Ol Ol io o in — o iO — 00iOOiOC0l>OiO-+OOC0iO01t>OC0OO101[>TtlC5iOO»OO CO iO iOT*l00[>O— CDiOiOOCOO]01[>COCOt1Ii001tJI — [>COCDCO — lOCUTJI —— — -H CO »H CO CO 01 — Ol 00 iO vO Ol 00 OTHOcôooiTfioiiOOsoor^coOi-icoocooiooiosoiiocoasociTfi CO.OCSl> — COt>CDiOi-iCOCOCOOOTfl>OCOCOi0 -* — — — — 0100Ttll>T|i01COOlTtl — Tf CO CO Ol CO — I

«2

30 Ol H&IOJH-

oooo

I0OHO1!

C0 05( CO >o (

Tf Ol lifliOifl CO tH >o -* -* CO l> Ol HH IiOOiO TU r- co io 00 00 Ol i-i

<

I

CS CO CO

12 TU TP iO co tH

(

I

—i Ol i-l lO CS CS ' 100 CO

01

8o CO

>

c

~o" 00

b

lO CS [> 00 O lO CO CO »o T* oi -* O iO iO
I

.

MS llî

CM CO Ol CD Tji t* I

iiooooi

t

CS

•i-IlBX

O HMI> — — t> r-l

co io CD Ol

— _ OS O Ol Ol '

00CO

9

O

CD Ol OS CO

>

I

I

i-i

l-l

i-l

1-1

>v

d a m

•

JO

•

03

.

ja

•

o

•

ja

'S

££ OD"«

—o tu §a

A

.

bc

'

.

cä

CS

a§

2

*£

3 a ja d o

b Jü

CD

o o o

o O^JÜ

u hh

Ol

o

r:

i

ü a

cd

a a

?« _> es

>0h

*< cs\„-^:2>^ -r

"-

cd°

a >CB

es

CO

CS--;

o

-^

q vi >U cd >-, a O.N

>f>a

-Ss«"3 ccä

+JJ3

_;—

qj

co

>

>,

.>C0>0>

>CB

>?d «ö

cd

â •

r! CD

cd

D

-

a. ^ oJ= 0) «-H h-^_c;3 cd

iQ) *03

SS

cd

^^CîCD

oj*p >£<

03

ä-5

^"§73

P

2- aa

.-rt

—

o

cd

>

a

od

.-i

03

*^

cd

cd

«djj-;

^

a^ S

t>)

a o

,PU .

A •Hl

A

cö

CO

s

S«

^'03

cd "cd

"

S-a o cd a ;n » t:

N

H,>03

N

as ,a a s^ A

i'i+=

5rî CO -<S J

cö

o o

Cd

._cS

.

•C3 'Cd

cö

JjPn

«^

a

>.

'CS

-03

cd

'&«o i p,â

tanfS o+f a P > J> »3 W

J-,

05^1

cd

o

oo»

i

a —S ^4« Sä»

f° >«1 JÎ >C0 >0Q 03 'Cî*^ '^'t^^ *CÖ '03

äPH.S

'0^

.

_j c3 « « «JO

I»

3 ü a- M .=d q. a£^ a CS^ N —«'cd o

fco—

*»

A

Pl

-I

a^

- s s a-s ^ S p. - a M a ÄJ3 ^cd ^>h «s cd

J* >o

o

o._

a>

p

o

a

— T3

."3

oi

a

'-. ,!ß

^j

° a 03

> 'W

hsTJ 03

N


14

Ve

celisti rozdily pohlavni nejsou tak näpadny, nicmene kancü mnohem mohutnejsi, v tvaru tfistranneho hranolu mnohem vyvinutejsi, kdezto u bachyii hrany tohoto hranolu se zakulacuji a zub nabyvä tvaru vejciteho. Zadni plocha nebyvä u bachyii temef nie obrusoväna, kdezto u kancü vykazuje velkou tfeci plocliu, i

spodni

tu jsou tesäky

odpovidajici tfeci plose horniho tesäku.

Tesäk u baehyne pfestävä v dospelem veku rüsti, uzavfe se na dolnim konci konickym kofenem a na odkryte cästi kryje se nepravidelnou vrstvou sklovinnou, kterä se malym valem jako koruna od dolni cästi zubu oddeluje; naproti tomu tesäk kance roste stäle, züstävä na dolnim konci otevfeny a po cele sve delce je pravidelnou vrstvou sklovinnou pokryt. V düsledku techto pomerü je take kanci tesäk delsi a jebo alveola dosahuje v celisti az pod M 3 kdezto u bacbyne nedosahuje däle nezli pod P 2 take symphysa brady je u kance delsi. Z pfipojeneho pfehledu mefeni vysvitä, ze divoky vepf pfedstihuje velikosti lebky zdomäcnele sve soudruby o 50 140 mm (pfi nalezitem srovnäni die pohlavi) a vepfe raselinneho, pokud z nälezü svyearskych ,

,

—

lze souditi, o 143

— 223

mm.

Je tudiz zde jiz znatelna dosti zfetelnä hranice velikosti a mäme-li

müzeme jiz z jeho miry snadno fady asi patfi. Lebka vepfe raselinneho dosahuje pfiblizne delky 244 mm, lebka vepfe domäciho je nejmene 290, ale dosahuje az 320 (snad i 330 mm) a lebka vepfe divokeho je nejmene 380, ale dosahuje az 460 mm. To nejevi se zfetelne jen v delce temenni ale i v ostatnich miraeh delkovych, jako zejmena v delce spodni celisti, v delce chrupu a p.; jen v nekterych miraeh plemena divokä pfes rozdilnou svou velikost se vice sblizuji riebo aspon vepf raselinny dostihuje nebo pfedstihuje vepfe domäci; to plati zejmena o vyvoji chrupu, jak se to jevi v delce fady stolicek a zvläste v mohutnem vyvoji stolicky zadni (m 3 ) v obou celistich; vidime na pf., ze tato dostihuje u vepfe raselinneho az 40 mm, kterez velikosti nedostihuje u vepfe domäciho, za to ale u vepfe divokeho, kde pfi ruce fossilni nalez dospeleho zvifete, usouditi, do ktere

jen nejvetsi individua tuto velikost pfedstihuji.

Pokud

se tfee tvaru a vystrojeni lebky a chrupu, je jisto, ze

vokych plemen pfimo do tyla.

je lebka rovno-

u dia sirocelä, takze v jedine rovine stoupä

Sifkove a vyskove pomery u jednotlivych zvifat meni se v soupohlavim. Kanci maji lebky sirsi a vyssi nezli baehyne, takze na pf. u vepfe divokeho sifka cela 140 150 mm ukazuje na bachyni nebo maleho kance, sifka pfes 155 mm jiz zpravidla jen na kance; vyska lebky ^v tyle klesä u baehyne pod 130 mm, vystupuje ale u kancü na vislosti s

—

150—160 mm. Je pochopitelno, ze sifka rypäku sirsi nezli

u baehyne, nebot

i

je

u kancü temef o polovinu

sifka tesäkü je znacnejsi.


15

listi

Delka chrupu, t. j. jen fady stolicek, neni tak näpadne odlisnä v cesvrehni jako ve spodni. Pfece delka svrchnich stolicek nebyvä u vepfe

divokeho mens! nez 120 mm, coz je nejvyssi znämä hranice u vepfe raselinneho, kdezto u zvifat domäcich je vzdy tato delka kratsi.

Näpadne

divokych plemen v delce zadni stolicky u vepfe divokeho dostihuje tato delky 35—50 mm, u raselinneho zasahuje az do poloviny teto meze (do 40 mm), ale u domäcich klesä vzdy pod 35. Mene näpadno je to ve spodni celisti, ac i tu u divokeho vepfe udrzuje se delka 3. stolicky v podobnych mezich jako ve svrehni a take spodni stolicka vepfe raselinneho dostihuje az nejnizsich mezi teto delky, kdezto u vepfe domäciho züstävä zpravidla za ni, ac vyjimecne u velkych, velkouchych prasat i nejnizsi hranice (az 38 mm) i

ve svrehni

jevi se pfibuznost

celisti;

dostihuje.

Hlavnim kriteriem vsak züstävä

tu formace hlavne zadnich dvou zuby jsou shodne u vepfe divokeho a prasat domäcich jen s tim rozdilem, ze u techto jevi se näklonnost k rozpadäni se v lamelky stäle cetnejsi a slabsi; naproti tomu Charakter stolicek techto u vepfe raselinneho zachovävä si starsi räz tfetihornich Palaeochoerü. stolicek; tyto

Sus scrofa ferus Gm. (Obr. 3a,

Z

b,

4a, b.)

nälezü dluzno jako prase divoke (Sus

fossilnich a subfossilnich

scrofa ferus Gm.) oznaciti näsledujici:

P o db a b a. Pravy

a levy horni tesäk z dvou individui. Tesäk pravy nejvetsim alveolärnim prüfezem 24 je ze zvifete mladsiho blizi se jiz s emailem silne vystupujicim; tesäk levy o prüfezu 26 nejvetsim kaneüm v pfehledu uvedenym. Oba jsou z cihelny Kotläfky. (obr. 5.)

mm

s

mm

Stäfi diluviälni.

Dolni kanci tesäk je 191

mm

mm,

dlouhy o prüfezu 25

je z

men-

siho exempläfe a zdä se pochäzeti z mladsi polohy.

Zadni cäst dolni

celisti

s

M

M

je 45 mm kance pochäzejici. 3 v pfehledu uvedeny. Zvife stare

z

3

dlouhä, ukazuje tedy na nejvetsi exempläf s

korunou

silne otfelou a velice charakteristickou.

Ülomek spodni mefi 62 köu 460

mm,

mm

coz

dl.).

celisti

s

pfedstihuje

M i

2

,

M

x

a

P

nejsilnejsi

Nasvedcuje tomu

i

4

M

a cästi recentni

sifka stolicek

u

s

M M

.

2

,

exempläf

M

2

20

t

a

(s

mm, u

P

4

leb-

M

3

Pfi tom je zvife mnohem mladsi nezli uvedeny recentni exempläf. Kanec stäfi vyslovne diluvialniho. Ülomek spodni celisti s 3 (teprve vylezajici) 2 a M^ Zvife mlade, 21'5

mm.

M

M

stäfi diluvialniho.

19 z

(M

Ülomek svrehni ) a 14"5 mm (M

2

M 2 Mt a P 4 ktere mefi 51 mm pfi sifee Ülomek ukazuje na slabsiho kance a poehäzi

celisti s a

).

,

mladsich poloh stäfi spise alluvialniho.

,


16

T

30

Masta

2 tesäky dolni z prave celisti o prümeru 1. na nejstatnejsi kance. (Obr- 5.) Polovice ulny ze zvifete podobne statneho. Stäfi rozhodne di-

mm,

u

r s

kä

jez ukazuji

luvialni.

Sud

s

1

a v

i

c

e.

Co

dr.

W. Woldf ich uvädi

J.

ze Sudslavic,

neni

vübec prase divoke (Sus scrofa L.), nybrz vesmes reeentni prase domäci (v. t.). L i b ä ü. Lebka mladeho zvifete z näplavu alluvialniho v rybnice. Nem. Brod. Lebka stareho zvifete v tabulce mefeua. Stäfi alluvialni. (Obr. 3a a 4a.)

4.

Sus palustris Rütim. Prase raSelinne. (Obr. 6 a

7).

Jak z pfehledu, uvedeneho na str. 13. je zfejmo, je toto prase die mefeui Rütimeyerovych ve stavu dospelem nejmensi prase, jez z dob minulyeh zname, prase, jez nalezä nektere obdoby v rnensich plemenech recentnich a je asi nejblizsim blizeneem druhu Sus vittatus, jenz mä sve zästupce v jizni Evrope (viz str. IL). Eütimeyer je charakterisuje tim pfedevsim, ze zfetelue vystupuje u neho typ chrupu vsezravyeh pachydermat (Palaeocboeridü) zjednodusenim molar i praemolar, kterez jiz u mladych zvifat vykazuji massivni a zähybü prosty povlak sklovinny, pfi cemz molary dostihuji temef velikosti molar divokeho prasete, ac. zvife svou velikosti je za nim velice pozadu, naproti tomu praemolary mä kratsi, stlacenejsi, prototake delku fady stolieek vzdy kratsi nez-li divoke prase, rovnez

stlacenv a vzdy o

i

fezäky jsou üzce it divokeho

V 5 az Vs kratsi, nez-li

7. Sus palustrisllülm. Pohled sbora na koruny stolieek spodni celisti na

Obr. Obr. 6. Sus palustris Rütru. Male prase staveb kolovych. Celist spodni z Cochove u ßiliny (2'/ a krät zvete.)

obr.

6.

vyobr.

O

'/,

zvets.


17

pak vyvinuty jsou jen

do toho stupne, v jakem je vymeny, takze rozmery alveol a raezera mezi fezäky a fadou praemolar je o polovinu kratsi, nez-li u stejne stareho divokeho prasete. Z Öech uvädi se toto prase z cele prasete; tesäky

asi

nalezärae u mladych divokych prasat v obdobi

Koudelov, Kutriä Hora, Libän, Popovice, Soos Läzni, Sudslaviee. Z materiälu toho jsou mne pfistupny nälezy sudslavicke, mezi

f ady lokalit:

u Fr.

nimiz nalezä se tesäk, domnele Woldfichem jako nästroj uvädeny a k druhu tomuto pocitany. Ve skutecnosti neni to nez pfirozene rozstepeny tesäk mladeho zvifete, pravdepodobne domäciho.

Nälezy z Koudelov a, Kutne Hory, Libän e, Popovic jsou vesmes alluviälni z doby pfedhistoricke, hlavne z archaeologickych lokalit pochäzejici, tedy z doby asi, kdy toto prase i u näs jiz bylo vyhynule a nanejvys zdomäcnelymi plemeny zastoupeuo. Ve fossilnim materiälu musejnim jsou dva kusy, jez na existenci tohoto zvifete poukazuji.

Coehovä

u Biliny, spodni

celist necelä (obr. 6

—

7)

a ulna. Öelist

od zvifete starsiho, typicky vyvinutä, mefi 201 mm (od praveho kraje condylu ku kraji alveoly tesäku), z chrupu jsou zacboväny jen dosti otfene

M

2

a

M

3

51

mm

dl.

Podbaba. Ülomek

spodni

celisti

s 3

molarami a

1

praemolarou

(delka fady tecbto 4 zubü 78'5 mm); delka fady 3 stolicek 66 mTO,.delka zadni stolicky 33 '5 mm. Zvife je stare, se zuby silne otfelymi a miry

ukazuji na nejmensi exempläf Sus palustris. Je-li zvife uvädene ze Soosu u Frant. palustris,

nemohlo byti

5.

Läzni skutecoe take Sus

zjisteno.

Sus domestica. Prase domäcf. (Obr. 3c a

4e.)

Obycejne oznacoväno by vä prase domäci jako Sus scrofa domestica, toto jest jen jednostranne

ale oznaceni

sprävne,

t.

j.

potud, pokud nase

prasata domäci pochäzeji skutecne pfimo od evropskeho prasete divokeho. Ale to neni jiz v dobäeh pfedhistorickych pravdou, nebot v onech. dobäch stejne jako prase divoke zdomäcnoväno i prase raselinne, takze

v pfedhistorickych dobäch rozeznati lze dve plemena prasete domäciho male (od Sus palustris) a velke (od Sus scrofa).

jiz

Mala prasata z nälezü pfedhistorickych, jake vykazuji lokality: Koudelov, Kut. Hora, Libän, Popovice, Jicin, Novy Bydzov, Tfebivlice jsou nejspise zdomäcnele prase raselinne, ac ovsem pfesny dükaz o tom pro nedostatek a nepfistupnost dotycneho materiälu nelze podati. Vedle nich vyskytuji se vsak a to hlavne v alluvialnim materiälu napf. v Sudslavicich, Turske Mastali, zdomäcnelä prasata plemene velkeho, tedy zdomäcnele

diluvialnich lokalit

Podbabe

a

j.

2


18

prase divoke. Co uvädi dr.

J. N. Woldfich jako Sus sp. Sus europaeus L. Sus palustris Rütim. spadä vesmes sem jako zcela mlada individua alluvialniho zdomäcneleho prasete divokeho. Az do tech casü, kdy pocaly si kruhy hospodäfske bedliveji vsimati plemeniva a vyberu, siicastriovalo se na odehovu domaeich prasat evropskych, ale Jen v jizni Evrope prase druhu Sus vittatus a na tato tri plemena bylo mozno rozdeliti plemena vsech domaeich prasat evropskych, ackoli se vyvinuly z nich rozmanite räzy krajinne vlivem podnebi, rüzneho zpfisobu chovu a pod. V püvodnim tvaru doehovalo se az do dueska uz jen malo plemen dobytka vepfoveho. Na puvodui divoke jjrase upominä nejcisteji jeste velke prase halicske, velkouche prase marsove; nase ceske prase uz davno pozbylo sve cistoty püvodni, ac i po kr izeni s prasete m bavorsk^rn amisenskym melo jeste dosti püvodniho charakteru prasete divokeho, ale pozbylo ho kfizenim hlavne s plemen y anglickymi, v niehz koluje krev vsech tri zäkladnich plemen evropskych. i

II.

Bu noselenodontia. 2. Celed':

Anthracotheridae.

Vymfelä (1

I

4

celed' kopytnikü s iiplnym bunolophodontnim chrupem ctyfprstymi okoncinami, na nichz postranni prsty byly kratäi jejiz nejstarsi zbytky vyskytuji se v eocaenu, hlavni rozsifeni spadä do oligocaenu a doba vymfeni do miocaenu,

i0>

a slabsi,

'Ä

^L^fc.

hlavni

pak rozsifeni na üzemi evropske. (Die

Zittla).

Podöeled Anthracotherinae.

I

!.'

^Bta^^^r

^^^^

Obr.

8.

Anthraco-

therium

sp.

Zittel

v petihrbolych svrdi-

Pha-

II.

uhlim).

jeji

tri v pfedni polovine zubu a vnitfni hrboly jsou casto jeste konicke. V literatufe uvadeji se dosud z Cech jen tyto zbytky:

Z Prokopovy saehty u Mostu (60 m pod

laug.

shrnuje definici

uich molärach, z kterych petihrbolü jsou

, nhl (UD1

Nepatrne

vetsi nez orig.

„ Anthracotherium Cuvier. .

6.

.

s öj >

-

dva nalezy: jeden Suessuv Reha. 1863), druhy Puehsüv (Verh. d. k. k. g. R. 1879). Prvni je pouhä spicka spicäku, kterou mel ))rilezitost ohledati Schlosser (Anhang v Laubeove Synopsis der Wirbeltierfauna str. 77) i take Teller, jenz z teze lokality v cedicovych tuffech take praemolaru v sousedstvi kadanske zelene hlinky u Ühosfan spodni relisti uvädi, a skutecne za Anthracotherium poznävä.

Udäni

(Verhandl.

toto opira se o d. k. k. geol.

—

—

,

"


19

se tu

Nicmene Schlosser mä nektere pockybnosti a domnivä se, ze by mohlo jednati take o incissiv Aceratheria. Stejne pochybnosti poji Schlosser k jinemu nälezu (Schlosser, Zur

Kenntnis d. Säugetierfauna p. 27), jejz vyobrazuje z Lukavice ( T. I f. 17, 19). Neni tudiz mozno identifikovati tyto tri nälezy, jez Laube uvädi jako Anthr. magnum Cuv., Anthr. cf. magnum Cuv. a ? Anthracotherium Aceratherium? die Schlossra) ani pfesne identifikovati s rodem Anthracotherium, tim mene s druhem Anth. magnum Cuv. V Prokopove sachte u Mostu (stafi zjevne oligocaenni) nalezeny rüzne küstky, z nichz jednu lze podrobneji urciti (obr. 8.) a povazuji ji za phalang II. zvifete, jez Anthracotheriu je jiste velice blizke. 3. celed'.

Anoplotheriidae. (Obr.

9.)

Vyhynulä celecl kopytnikü s chrupem ( 3 x 4 3 ) vetsinou üplne uzavfenym, v nemz vyznacne jsou trapezoidalni horni stolicky s hrboly v podobe V a konickym protoconem. Lebka jejich mä mnoho podoby s lebkou velbloudi a dräpovite ukonceni konecnych phalangü i dlouhy ohon spise ukazuji na pfibuznost s carnivory nezli s kopytniky; k onem by je take kazdy spise fadil die nälezu jednotlivych molar nebo praemo*

lar,

jake pfedstavuje obr.

."

9.

,•

v tertiaeru velmi eocaenni, takze jsem se starä, t. j. dlouho rozpakoval skrovne ceske zbytky sem zafaditi; avsak i v ceskych tfetiJsou

*

to zvifata

—

-->,...

'S

j I

V

\

horäch pfedstavuji nejstarsi pozüstat-

ky

ssavci a jejich naleziste

v görsdorf-

skych hlinitych vrstväch ukazuje rozhodne, ze ti, kdoz tyto vrstvy povazovali za nejstarsi cesky oligocaen, meli vzdy spise pravdu, nez-li ti, kdo je fadili k nejmladsim vrstväm oligocaennim.

Byl

to

zejmena Krejci, jenz po-

vazoval tyto vrstvy zitavskeho ulozeni cästecne do okoli Görsdorfu u Varnsdorfu, cästecne do okoli Weigsdorfu u Frydlandu zasahujici, za spodni

9. Anoplotherium bohemicum m. Praemolara, nejspise P 4 z borni celisti. b. Ülomek molary, snad m, z horni celisti. c. Ülomek otfene mo-

Obr.

a.

lary (m 3 )

z

oligocaen. 7.

dr.

Anoplotherium bohemicum

dolni celisti. GörsHorf. 2krät zvets.

n.

Cesky nälez, oznaceny ve sbirkäch lokalitou Varnsdorf, die zäpiskü Ant. Frice byl sice z Varnsdorfu pfinesen, ale pochäzi z Görsdorfu 2*

1


20

od jisteho p. Spacila. Mol jej v ruce svvni casem oznacil jako Anthracotherium?

prof. Süss,

jenz

jej

K

Anthracotheriu se vsak rozhodne vfaditi nedä. Dva ülomky jsou pravdepodobne ulomek niolary (snad m, obr. 9. b.) z horni öezubti listi a ülomek molary z dolni celisti obr. 9, c), z uiebz celkem (snad s

m

nejake bezpecne nebo aspon pfiblizne urceni neni mozne.

Jedine cely zoubek (obr. 9. a.), ukazujici na praemolaru z horni (asi P 4 ), kteryz je o neco mensi nez-li stejiui praemolara od Anoploth. latipes Gew. sp. (tato meri 13X11 v»i, näs zoubek 12X9'5 tum), mä dva hrbolky v podobe V ostfe do vyse vystupujici a jen nepatrne otfene; zfetelny basalni val sbiha vrascite do vnitf. eelisti

Aui v soustave, ani v pfistupnem srovnavacim materialu nenascl jsem nikde zubu tak vyslovne carnivorniho razu, ktery by pfece s carnivory nesouhlasil a sotva kam jinam se dal vfaditi nez-li k Anoplotheriu. Ovsem neni to Anoplotheriiim eiste eocaennibo razu, niemene je to forma razu nemnohem mladsiho a proto je snad odüvodneno jeho oznaceni liovym jmenem drubovym. Nejviee se pfiblizuje k Anoplotherium commune Cuv. i

III.

Selenodontia.

Celed' 4.: Tragulidae.

Celed malych bezparohatych jelinkü, ktefi jeste zastoupeni jsou ve zijici rodein Tragulus na ostrovech Sundajskyeh a v jiz. lndii a rodem Hyaetnoschus v tropicke zäpadni Afriee. Objevili se poprve v eocaenu evropskem a severoamerickem, kde stopy jejicb jeste v miocaemi se vyskytuji, kdezto v Asii nepfetrzite v pliocaenu a pleistocaenu spozvifene

jeni se zijicimi

formami

Ve chrupu

udrzuji.

_'

schäzeji fezaky svrchni celisti, horni spieak 3 4 s 3 vyvinut savlovite, dolni jako fezäk a stolicky jsou nizke selenodoutni, premolary protähle, se strany smäckle s korunou ostrou. u

samcü

je

Lebka

V

je

pfechodnym

tvarem mezi anophotheridiemi a eervidy.

nasi zvifene zastoupeni jsou tfetihornim

rodem

Gelocus

z

pod-

celede Geloeinae.

Podöeled Geloeinae.

Rozeznava se od drubyeh podceledi (Tragulvnat a Lcptomen/oinae) hlavne jen tylem lebky velkyin a üzkyin (uikoli nizkym a sirokym). sluchovymi bubinky bunicitou tkani vyplnenymi (u drohe podceledi jsou dute) a v jediny kus srostlymi cuueiformia, euboideum a navieulare (jez u druhe podeelede srostle nejsou). V nasi zvifene:

M

M


21 8.

Gelocus Laubei Schlosser. (Obr.

10.)

Druh popsän Schlosserem (Zur Kenntnis

d. Säugethierfauna der böhm. Braunkohlenform. p. 22) die celisti z neznäme lokality (snad z oligocaennich vrstev u Lukavice). V uvedene publikaci vyobrazeny jsou z celisti teto zachovale dve molary (M 2 a M s ) a dve zadni praemolary (P3 a P 4 ). (Obr. 10.)

Gelocus Laubei. 1—2 Dolni fada chrupu (P 3 — g ) zvenci a zevoitf. 10. Spodni fada ehrupu (P 2 — 3 ) shora. (Zvetseno 2krät.) Z oligocaenniho hnedeho uhli v Cechäch (naleziste neznämo). Majetek geol. kab. nemecke university v Praze.-Dle Schlossera. Obr.

3

nis

Schlosser uvädi jeho blizkou pfibuznost ze sladkovodnicb slinü v Ronzonu a

Aym.

s

druhem Gelocus commu-

z fosforitü

pfibuznost ceskych lokalit s temito, »Kopytnikü« byla dolozena nekolika doklady.

stratigrafickou

ve Quercy ve

kterä jiz v

I.

dile

Öeled' 5. Cervicornia. Parohati.

Skupina dvoukopytnikü, jichz lebka u samcü az na nektere vyjimky korunoväna parohy nebo kostenymi vyrüstky a jichz vyznacne selenodontni chrup sklädä se ze tri stolicek a tri praemolar v kazde celisti (jen ve spodni nekdy 4 praemolary), tri fezäkü ve spodni celisti, 1 spicäku ve spodni celisti, jenz casto jako fezäk püsobi, kdezto v horni tento bud schäzi nebo je velmi promenlivy, bud slaby, casne vypadävajici nebo silny, ven, az i savlovite vycnivajici.*) Cervicornia objevuji se poprve v miocaenu evropskem celedi je

Cervulinae, kterä tvofi pfechod od tragulidü a antilop a z niz asi vlastni, *)

V

ontologie.

ostatnim viz Charakteristika,

jiz

podävä

Zittel,

Handb.

d.

Palae-


O.)

jelenoviti (Cervidae) pochäzeji.

a pleistocaenu

az do doby

Postnpnö mnozi se jejich tvary vplioeaenu kdy dosahuji nejvetsiho rozsifeni

recentni,

a vyvoje.

Podöeled Cervulinae.

Jelinci.

Vyznaöna je roalymi, krätkymi, casto jen jednoduse dichotomujicimi parüzky, ktere sedi na dlouhych nästavcich rüzicovych. U starsich tvarü se tyto parüzky nevymenovaly a u nekterych je lebka dokonce parüzkü

Stolicky

selenodontni horni spicäk je silne vyvinut. prostä.

Palaeomeryx

podobaji

H.

se

stolickäm jelenü;

M.

v.

snad parohü prosti jelinci, od niehz znämy jsou po vytce cästi chrupu, jehoz stolicky vykazuji jen melke jamky, v horni celisti silny stfedni zähyb, maji silne vyvinuty basalni pruh a vnitfni stranu pülmesicu ponekud zohybanou nebo ostruhovite do jamek vycnivajici; dolni stolicky maji zähyb zfetelnejsi, rovnez i basalni sloupek. Horni P, je krätkä, po zpüsobu jelenü vyvinutä, dolni P jsou mirne prodlouzeue, s dobfe vyvinutym zadnim sedlem. Nejstarsi tvar je znäm ze spodniho miocaenu v Üechäch, ostatni tvary znamy ze stfedniho a svrchniho miocaenu, take z pliocaenu Mali,

(v Indii). 9.

Palaeomeryx

cff.

(Obr.

Meyeri Hofm. 11.)

Hof mann popsal pode jmenem Pal. pygmaeus H. v. M..' miocaenniho uhli u Radonic-Petipsü ülomek spodni celisti ze spodniho velmi maleho tvaru, jenz nese dve stolicky a M 2 od tfeti (M,) jen ülomek 8 a P 2 (od P 3 je otisk zachovan, obr. 11.). Nälez je ojedinely a nestacil autorovi k pfesnemu urceni druhu, jenz v mnohem pfipominä male Cervuliny, jez Hofmann ze svrchniho miocaenu v Göriachu ve Styrsku popsal jako Pal. Meyeri Hof., ac ovsem nedä se s nimi stotoznovati. Proto navrhl Schlosser, aby nalez byl oznacen jako Pal. cff. Meyeri Hof., nebof Obr. 11. Palaeomeryx cff. Mayeri Hofm. 1. Ülomek celisti spodni nelze ani jmena Pal. pygmaeus H. v. M., M, a ülomkem JV^ a ülomek s M, pod nimz shrnuto je nekolik druhü toP„. 2. Pohled shora. hoto rodu, mezi jinym take Pal. pygmaeus z Landestrostu, jejz Hofmann shledal nälezu nejpodobnejsim, ac nepopirä, ze by se mohlo jednati o pfibuzny rod Amphitragulus, resp. jeho druh Amph. Boulangeri Poss., jak jiz sam Hofmann pfipomenul. Prof. Ad.

l

)

M

.

')

Vestnik kräl. Ceske

spol.

nauk

1897.

,


23

Nälez je majetkem geol. üstavu ceske university nandovy, kdez jsem vsak original marne hledal.

10.

Palaeomeryx Kaupi (Obr.

12.,

H. v.

Karlo-Ferdi-

Meyer.

13.)

Nejvetsi u näs nalezeny palaeomerycid, jenz mel asi velikost danka a jemuz pfibuzne tvary vyskytuji se az ve svrchnim miocaenu.

Jsou to zase jen cästi chrupu, z kterychz toto zvife poznäväme, avsak novy materiäl, ktery bekem posledaich let shromäzden v nasich sbirkäck, zvläste pficinenim p. uc. Ibla, poskytuje velmi cenny pfispevek k lepsimu poznäni tohoto zvifete, nezli jake mozno bylo Schlosserovi z nekolika ülomkü.

Krome ülomkü Schlosserem uvedenycb a vyobrazenych, mäme nyni po ruce jeste ctyfi svrchni stolicky, az na nepatrny üraz üplne, ze spodni celisti pak dve stolicky temef üplne, ktere pochäzeji nejmene ze tfecb rüznyeh zvifat; starsi ülomky pocbazeji pak jiste aspon ze dvou zvifat; krome toho zbytky, jez popsal Schlosser, pochäzeji jeste z dalsiho jednoho exempläfe, takze mame dnes v rukou zbytky aspon zvifat, coz nasvedcuje, ze zvife to bylo neobycejne hojne a vedle Palaeochoera nejvydatneji ozivovalo severozapadni Cechy za dob tfetihornich. Vzhledem k obtizim zachovani zbytkü ssavcich ve sladkovodnich usazeninach mozno präve z poctu techto vzäcnych nälezü uzavirati na mnohem znacübr. 12. Falaeomeryx nejsi pocetnost jejich. Kaupi H. v. M. SpodStolicky svrchni pochäzeji vesmes z leve ceni stolicka sbora a se strany. CV püv. vel.) (necelä, u Schloslisti a soudim, ze je zde jedna x a jedna Praemosera vyobrazenä), tri 3 3 lary nejsou vübec znämy, jedine die nälezu, jenz se nalezä v Libwerde konstatoval Schlosser, ze byly rovnez tfi. (obr. 12.), pochäzejici z prave i leve Obe spodni stolicky jsou 3 takze spodni fadu stolicek Mi a celisti. Schlosser vyobrazil jeste P 4 2 znäme az na prvni tfi praemolary. Take zpüsob zachovani techto novych nälezü je mnohem pfiznivejsi nezli u nälezü dfivejsich. dospeleho zvifete (obr. 13ö), Nejdokonaleji zachovanä stolicka 2 18"5 sirokä a 10'5 mm vysokä, nälezi k nejvetsim dlouhä, 19 sesti

M

M

M

.

M

,

M

,

M

mm

mm

dosud znämym.

Na

zevni strane pülmesicü je podelne zebro slabe vyvinuto u sirsiho pülmesice zadniho, ale stejne mohutne jako na ostatnich stolickäch u pülmesice pfedniho, ktery je znacne uzsi; za to jsou u zadniho pülmesicku silneji vyvinuty pfi dolni hrane postranni vysedlä zebra.


24

Velmi

vyvinuty vystouple

silne jsou

vnitfnich pülmesickü do stfedu

zubu;

od spicek na zubech ostatnich

latnelly, ktere sbihaji

tyto latnelly

mladsich zvifat nevystupnji tak näpadne. Silne mä teuto zub vyvinuty take basalni val, zejmena na vnitfni strane a zfetelne vräscity povrch vnitfnich stran pülmesicü vyborne jej charakterisuje.

Druhä

stolicka

M

3

neni jiz üplnä a pochäzi ze zvifete vyska 10»?;«; souhlasi ve vsem s pfe-

(obr. 13a)

mladsiho. Delka 16'5, sifka 17 mm, to, ze lamelly vnitfni jsou jen slabe vyvinuty.

deslou az na

Ze dvou üplnyeh denou; je 16

Obr. a

13.

mm

stolicek

dlouhä, 20

M

2 souvisi jedna (obr. 13a) vysoka. siroka a 11'5

mm

mm

s

poslez uve-

Take zde mä

fnlaeomeryx Kaupi H. v. M. Svrchni stolicky shora. (Ponekud zvetseuo.) mladsiho zvifete, b M 2 dospeleho zvifete, c M, z mladeho zvifete. 3

M M .

2

pfedni pülmesic na vnejsi strane silneji vyvinutä zebra nezli pülmesic zadni a vnitfni lamelly slabe. Za to silneji vyvinutä jsou konickä zebra na vnitfni strane vnejsich pülmesicü.

mm

stolicka druhä (M 2 ) je 17 mm dlouhä, 20*5 siroka a vysokä. Vnitfni lamelly jsou zfetelnejsi a zebra konickä jeste silneji vyvinutä nezli u pfedesle (obr. 13c). Ülomek, vyobrazeny Schlosserem (T. I. f. 4) zdä se k teto stolicce pfimo pfilehati, takze by Mi pfedstavoval. V majetku sbirky êol. üstavu ceske vys. skoly technicke nalezä

Volnä

13

mm

se negativni otisk stolicky svrchni

mm

tuto popsane. Je 17

11.

M kterä byla jeste mohutnejsi, mm siroka a 11 mm vysokä. 3

dlouhä, 22

')

14.)

sbirkäch nasich nalezä se fada zoubkü maleho ssavce

viteho, jejz Schlosser 1 ) popsal kosti znacne se

lisi

pod uvedenym jmenem, a ktere

od pfedesleho.

Samo

jiz

12.

jelitikn-

svou

veli-

urceni rodu zdä se Schlosserovi

Schlosser, Beiträge zur Kenntnis der Wirbelthiere der bölinj.

kohlenformation. P.

nezli

Palaeomeryx annectens? Schlosser. (Obr.

Ve

,

Braun-


25

obtiznym, coz zejmena zaviüuje nedostatek souvislych fad chrupu, v nemz by praemolary byly zastoupeny. Celkem zdä se die Schlossera, ze tyto zbytky tvofi jakysi pfechod mezi rodem Dicroceros a rody Amphitragulus nebo Dremotherium, nebo ze je to jakesi palaeomeryxove Stadium jine geneticke fady.

•
j

Ob. 14. Palaeomeryx annectens Schlosser. 1. Pravä spodni praemolara (P 4 shora. Tuchofiee. (Kabinet nem. univ. v Praze.) 2. Spodni stolicky prave (M, a 3) shora. Tuchofiee. (Kabinet hosp. akademie v Liebwerde.) 3. Pravä spodni praemolara (täz jako fig. 1.) s vnitfni strany. 4. Pravä spodni stolieka (M a ) se strany vnejsi. (Kabinet nem. univ. v Praze.) 5. Levä horni stolieka (M) z Tuchofic. (Sbirky Musea kräl. Ceskeho v Praze.) stolieka 6. Levä horni (M 3 ) z Tuchofic. (Kab. nem. univ. v Praze.) 7. Levä horni stolieka z Tuchofic (sbirky musea). 8. Pravä horni stolieka z Tuchofic, snad odlisneho druhu. (Kab. nem. univ. v Praze.) 9. Levä dolni stolieka (M 3 ) snad odlisneho druhu shora. (Kab. nem. univ. v Praze.) Vesmes 2krät zvetseno. Mus. orig. vlastni, eizi orig. zvets. die Schlossera. )

—

—

—

—

—

—

M

—

—

Pohficbu ani novejsi nälezy z Tuchofic nepfinesly do techto pocbybnosti zädneho noveho svetla, i nezbyvä prozatim nez setrvati pfi tom, co sbledati

mobl

Krome

Schlosser.

mä

museum mnichovske

nektere zoubky a Mj a jeden uälez, jenz obsahuje ülomek mlecnych zubü D 3 a D 4 a stolicku Mi a ülomek stolicky 2) a take geol. kabinet nemecke university v Praze mä dve stolicky, vesmes z Tuchofic. nasich

zbjr tkü

(celkem 6 zubü svrchni

celisti

i

Mh M

ä

M

12.

Palaeomeryx

(Obr.

14.

Schlosser vyobrazuje (srov. uhelneho stolicku asi teze velikosti,

—

sp.

8, 9.)

—

15 16) z ceskeho ütvaru hnedojako jsou stolicky druhu pfedesleho

str.

M Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at

26

a charakteru velice pfibuzneho. Jeji tvar je celkem mälo odchylny a blizsi urceni spis jeste obtiznejsi. Neni ostatne vylouceno, ze vzdor svym üchylkäm nälezi k druhu pfedeslemu. Take tu Jen dalsi nalezy mohou do veci pfinesti svetlo. Totez plati o ulomku svrehni colisti se (Schlosser str. 25 fig. 2). zoubky D 3 2

—

13. Cervulus

muntjac Zimm.

(Obr.

Svym casem

15.)

ualezeny v diluviu parüzky na vysokych näsadäoh, jako Cervus muntjac? )

jez prof. Dr. A. Fric popsal

1

Obr. 15. Cervus elaphus S. Vidläk. Cely recentni. Üloniek diluvialniho z Podbaby, jenz byl popsän jako domiiely

muntjac. (Zmenseno

5

:

13 cm.)

Podrobne ohledani ukazuje, ze jedna se tu o vidlaka jeleoa obecCervulus muntjac ostatne nenälezi k one eästi

neho (Cervus elaphus L). ')

Cervus muntjac? Vesinir XXI.

1892.


27

evropsko-asijske zvifeny, kteräpo jistou dobu v diluviu ozivovala i stfedni Evropu a byl by jako zjev v nasi zvifene diluvialni necim pfekvapuji-

cim a nevysvetlitelnym. Podceletf Cervinae. Jelenoviti.

Tato mladä vetev v miocaenu svrchnim a Teprve v diluviu do poctu druhü a rodu,

parohatych kopytnikü sudoprstych pocinä teprve z te doby u näs zästupcu. vykazuje se neobycejne cetnymi zbytky jak co tak i co do poctu jednotnikü. Nejcetnejsim a nejrozsifenejsim zästupcem je od posledni glacialni periody v Cecbäeh sob, jejz sledovati lze daleko do mladsieb usazenin.

Obr.

16.

nemä

Megaceros giganteus Blmb. Veledanek. Ülomek parohu (diluv.), vic nez o polovinu zmenseny.

z okoli

Loun

Vzacne, ale vzdy jeste vyznacne jej doprovazi los, pomerne cetny je v starsich nänosech jiz jelen, vzacny, po vy^tce jen z raselinisf a spodnich sterkü blas! se nepatrnymi stopami obrovsky danek (Megaceros) a k nej vzacne jsim, po vytce jen na alluvium obmezenym zjevüm patfi srn. Jsou to vesmes parohäci s krätkym näsadcem a nekolikanäsobne rozvetvenymi, nekdy do plochy rozsifenymi vetvemi, ktefi parohy sve periodicky shazuji; nesou je zpravidla jen samci, nekdy vsak i samice. V nekterych pfipadeck staci parohy k urceni rodu i druhu, naproti tomu z ostatnich pozüstatkü kostry obtizne se urcuji jednotlive tvary, neni-li pfi tom chrup nebo parohy. Celkem spadaji sem se zfetelem na ceskou zvifenu ctyfi rody: Cervus, Alces, Dama, Rangif er a Capreolus. Tyto rody tvofi ctyfi skupiny: Skupinu jelenü, losü, sobü a srncü. I.

Skupina

jelenü.

Skupina tato zahrnuje jediny rod Cervus, jenz od postglacialniho obdobi vyskytuje se v Cechäch az do doby recentni.


28

R o d Cervus. (S podrody Cervus, Megaceros a

dve skupiny: skupinu jelenü

a

se na

dankü.

A. 14.

Dama.) Podrody rozpadaji

Danci.

Megaceros (Dama) giganteus Blmb. Veledanek. (Obr. 16.— 18.)

Tento obrovsky jelen, znämy jako »jelen irskych raselin«, nälezi k nejräzovitejsim zjevum evropskeho diluvia, pokud se tyce ssavcü jelenovitych a jeko existence sähä az do doby prvniho zaledneni, odkudz da sc

17. Megaceros {Dama) giganteus Blmb. Gast leve spodni celisti veledanka Soosu u Frant. Läzni. '/> pfir. vel. Z majetku geol. nstavu c, k. nein, university Karlo-Ferdinandovy v Praze.

Obr. ze

stopovati az do poglacialni periody posledniho zaledneni, ac celkem oälezy

ve vrstväch volne ulozenyeh hlin nebo v jeskym'ch Velke Britanie, FranItalie, Nemecka, Rakouska a Ruska jsou pomerne vzäcnöjsi nezli nälezy i celych koster v raselinäeh irskych.

cie,

Jeko parohy tvofici molmtne a siroke lopaty; rozlozeny jsou nad lebkou horizontälne v rozpeti 2 3 7« m. Kazdy paroli tvofi jedinou lopatu, ma vsak krätkou a plochou oeni a jednoduchou stredni vysadu. Z Cech uvädi se tento jelen dvakrät; tak jmenovite z raselin u Mrk-

—

lova v Krkonosich

a ze Soosu u Frantiskovych läzni prof. dr. G. Laube. ) V Soosn ualezeny byly tyto zbytky v hloubee 7 m; byla to levä celist spodni se tfemi zadnimi stolickami a posledni praemolarou, a pravä, necele zachovanä stredni kost pänevni. uvädi

jej dr. Fr.

Sitensky

1

)

2

')

VI,

O raselinäeh

c e s k y c h.

Archiv pro pfirod. vyzk. Cech

eis. 1.

Ü b e r das Vorkommen von Cervus Megaceros im Torf von Soos bei Franzensbad in Böhmen. Verb. d. k. k. geol. R.-A. 1880. ')


29

mm

V

nasich sbirkäeh nalezä se krome toho ülomek bidla v delce 230 (obr. 16.), üplne zkamenely, jenz nalezeu v hlinäch splavenych z ütvaru permskeho pfi stavbe trati z Loun do Postoloprt.

Na

pfislusnost k velejelenu poukazuji dve vlastuosti tohoto ülomku;

pfedne stopa po nepomerne slabsi vysade oeni, nezli jakou by vykazoval tak silny parob jineho druhu (prümer rüze 31 mm), za 85 mm, prümer vysady ocni 41 druhe pak splosfoväni v objemu 71 mm, patrne jiz na konei tohoto ülomku a zfejme poukazujici k lopatovitemu vyviuuti distälni-

X

ho konee.

Z

techto zbytkü nelze

ovsem ani

z da-

leka posouditi, o ktere ze plemen tohoto jelena

by

se zde

(var.

mohlo

hiberniae

var. Italiae

jednati, jez rozeznävä Pohlig

-

Orv.,

Pohl.,

Chrup

z

var.

Germaniae Pohl.,

var. Belgrandi Last. 1 )

nälezu u Soosu (obr.

17.)

po-

ehäzi z leve spodni celisti velmi statneho, ale

mladeho jeste zvifete. Tri molary, z nichz Mi na vnitfni strane vylomena, mefi 97 mm, kdezto u stareho dorostleho zvifete z irskych raselin jsou jen o mälo delsi (101 mm); cästecne je zachoväna take posledni praemolara. Naznacene dimense, die nichz Laube na veledanka soudi, samy by tu nerozhodovaly, nebof stejna fada od stareho zvifete Cervus primigenms z Cochove mefi 102 mm, u jelena diluv. Cervus elaphus mefi 76 91 mm.

je

—

Zuby nesou pfiznacne zvräsceni

stare-

ho typu kopytnikü a jejich spolecenstvi s bederni kosti, kterä sotva k jinemu kopytnikü se Oor. 18. Megaceros (Dama) da zafaditi nezli k veledanku, zdä se ukazovati, giganteus Blmb. Bederni kost, pravdepodobne od veleze se jednä spise o veledanka nezli o velkeho danka ze Soosu u Frant. prajelena, Cervus primigenius. Läzni. */s pfir. vel. Z majetku üstavu c. k. nein, uniB e d e r n i kost (obr. 18.) jiz Laube geol. versity Karlo-Ferdinandovy povazuje za pfislusnou k temuz Megaeeru, neda v Praze. se pfi nedostatku srovnavaeiho materialu bezpecne urciti. Neni to ovsem rozhodne ani bederni kost jelena, ani jineho dvojkopytnika nebo i jednokopytnika nasi diluvialni zvifeny, ale jeji pfibuznost s formou danka, s kterou jedine bylo ji lze srovnati, neni nad pochybnost urcitä. Mozno ji sem tedy s jistou pravdepodobnosti, nikoli vsak s urcitosti pf ideliti, pokud nebude lze ji porovnati s pozüstatky z veledanka irskeho. ,

')

Haus

Pohlig.

Palaeontographiea. Bd.

Die

Cerviden

XXXIX.

des

thüringischen

Dihivialtravertines.


30 15.

Dama dama

L.

(Cervus dama). Danäk.

Jelen s lopatovitymi parohy, jez v mnohem upominaji na parohy Megacera, lisice se näpadneji jen silnej.si ocni a stfedni vysadou; distälni konec je rozsifen lopatovite, jenze lopata neni tak do siroka vyvinutä jako u megacera. Take ptivodiste a rozsifeni mä danek spise s megacerem nezli s ostatnimi starsimi jeleny (maralem, losem) spolecne, nepochäzi asi z nordieke aiii z asijske zvifeüy, nybrz z jizni Evropy a Male Asie, odkudz se casem rozsifil jiz v diluviu däle na sever, takze se vyskytuje krome Italie a Francie take v diluviu anglickem a vzäcne v nemeekem. U nas z diluvia znam neni. Pofidku vyskytuje se v neolithickych lokalitädi na pf. die Woldficha v Hradisti u Kutnych Hör. B. Jeleni.

V

literatufe uvädeni jsou z öeskeko diluvia: Cervus elaphus var. ca-

nadensis a Cervus elaphus L.

Prvni sis

mä

odkazem na kanadskeho wapiti (Cervus canadenv podstate totoznym s asijskym Cervus maral Ogilby. Je naprosto nesprävno uvä-

byti jaksi

ErxU, kteryz

je

deti jeden z techto druhii ja-

ko varietu druheho, jako cini Öerski ) (Cervus canadensis var. maral Og.) nebo jako varietu Cervus elaphus, jako cini Woldfich 2 ) (Cervus elaphus var. canadensis Wol1

df.). s )

Oba druhy Cervus

cana-

Cervus maral jsou si tak blizke, ze jen zemepisnä densis

i

vzdälenost jejich

sidlistf'

a

üchylky nuk tomu, abv se rozeznä-

zcela nepatrne tily

Cervus (elaphus) primig enii Kaup. Ülomky parohu foss. jelena z Turske inastale u Berouna. Die J. N. Woldficha. (Zmenseno.) Obr.

19.

valy.

Nez präve Studium

di-

luvialnicb zbytkü poskytuje klic

k tomu, proc

tyto

dva druhy

zemepisne

tak

jsou

si

Akademie

II.

vzdälene,

tak blizke. ')

-)

1893,

Mem. Acad. St. Petersb. XL. 1892. Woldfich: Poss. zvifena Turske Mastale«.

Cerski:

Rozpr. Ces.

15.

c.

Bajer: Katalog ces. foss. obratlovcü, str. 82, proto sprävneji uvedl toto oznaceni nasich Cervus canadensis Excl., byt vüci zde danyrn vyvodüm 3

)

i

starych jelenü padä.


31

Pohlig 1 ) upozornil na to, ze i recentni C. elaphus podobä se veliee postglaeialnimu jelenu stfedoevropskeho loesu, ze nicmene mezi obema formami panuje takovy rozdil, ze svrchnopleistoceni jeleny od recentnieh oddeliti dluzno.

Srovnäme-li vse pfehledne, dospiväme k näzoru, ze svrchnopleistov sobe znämky jak naseho alluvialniho a recentniho jelena, tak i asijskeho marala a kanadskeho wapiti. Kdyz ale chceme mezi zbytky parohti a chrupü obrovskych diluvialnich jelenu rozeznävati urcite nektery ten druh, naräzime na obtiz a zejmena nejsrae s to odhodlati se k tomu, abychom v nekterych ütvarech parohü nebo chrupü rozeznävali formu kanadskou nebo asijskou. Posledni, kdyby to bylo mozno a radno, byla by zajiste blizsi, ac by to mnoho neznamenalo, nebof velikosti i ütvarem parohü a patrne i chrupu maral a wapiti shoduji se az pfilis näpadne a neodlisuji se ani od jinych asijskych forem, jako je tiansansky C. eustephanus. ceni jeleni spojuji

Stfedni

Evropa

dostala

vetsinu

svych jelenovitych ssavcü ze severu (Alces, Eangifer, Megaceros) a je pravdepodobno, ze se mezi nimi nalezal i CerPfislusnici tohoto rodu cästecne vus. züstali na miste, cästecne sledovali na vychod a severovychod tutez cestu, kterou siedoval mamut, nosorozec, pizmovy

tur (Ovibos) a

j.

Öast

soucasnici jejich.

techto zvifat züstala nebo zahynula

v

Si-

pf ekrocila pevninu dnesni üziny Behringovy do sever. Ameriky (Ovibos) 2 ). Je na snade, ze tento pochod prodelali i pfislusnici rodu Cervus a jako na pf. Ovi-

bifi, cäst

bos

i

oni touto cestou prodelävali

Obr. 20. Cervus elaphus L. Chrup recentniho jelena (starä lan) v pfiroz. vel.

zmeny vlivem zmen klimatu a

pastvy,

mohly vesti k vytvofeni odlisnych tvarü, tfeba byly tyto stejneho püvodu. Müzeme tudiz vsechny nesnäze a nesrovnalosti velmi snadno vyfesiti theorii, ze ze severu dostali jsme velkeho postglacialniho jelena,

ktere az do doby recentni

')

XXXIX. -)

Pohlig: Die Cerviden des Thür. Diluv. Travestines Palaeontographiea 1892.

Kowarzik: Der Mosehusoehs und seine Rassen.


32 jenz dilem setrval zde a pfesel v naseho jelena recentniho, dilem stehoval se pfes Sibif k uzine Behringove a pfes tuto do Kauady a stal sc praotcera asijskych plemen ci driihü (marala, eustephana) a kanadskycb (wapiti).

K

tomu ukazuji

jiz nektere dfivejsi pokusy badatelü. poprve oddeloval diluvialni fonny nasich jeleuü od recentelaphus a nazyval diluvialni formy Cervus primigeniw a C. pris-

Kaup niho C.

1

)

übr.

21.

Cely paroh jelena: a obecneho (Cervus elaphus

L.J,

bkanadskeho {Cervus canadensis), na niebz zfejmy rozdily ve tvofeni ocnieh vysad a koruny. cus. Nez nemel pro toto oddeleni a toto pojinenovani jineho düvodu nezli variace ve tvorbe parohü, jak se v 6. roce casto vyskytuji, takze vlastne

jeho podnet posträdal jakehokoli odüvodneni. Za to Pohlig ve vyse citovane puhlikaci na zäklade velice rozsahleho srovnavaciho materialu fossilnihö i recentniho dospel k urcitemu näzoru, ze jako soucasnik mamuta existoval obrovsky jelen svrchnodiluvialni,

kteryz se sice od recentniho Cer. elaphus nerozeznavä jako druh, ale jistc jako plemeno. Toto plemeno züstavsi zde neodchylilo se pfilis od püvodniho sveho tvaru, nybrz spise Jen zakrnelo a dalo recentni druh Cervus rlltits, kdezto stehujic se na vychod pfes Sibif do Kauady podlehlo zmenäm ponekud uäpadnejsim a dalo recentni druh C. maral nebo C. canadensis, ktere zijice i na dal v pfizmvych pomerech ve stavu divokem, podrzely ')

Neues Jahrb. L Miner.

1839.


33 z velke cästi svüj mohutny vzrüst, ale zmenily se zvläste ve tvorbe parohü (zejmena jejich koruny). Je tedy spräyno die Pohliga rozeznävati: Cervus (elaphus) primigenii Kaup, Cervus elaphus L., C. maral Og. a C. canadensis Erxl., kterez dva posledni bylo by vlastne shrnouti do jednobo druhu jako eiste zeme-

pisne variety.

se,

co

Zbyvä näm tedy se zfetelem na domäci nasi zvifenu poohlednouti zde mäme, eo by do tohoto rämee spadalo. 16. Cervus (elaphus) primigenii.

(Obr.

Kaup.

22, 24, 25.)

Nälezy svrchiiopleistocenich jelenü, stejne jako alluvialnich jsou velmi bojne, ale mezi nimi rtälezü tvarü, jez by ukazovaly na prvotni

Obr.

22.

Cervus {elaphus) primigenii Kaup. Dve spodni stolieky z Cerv. Lomu u Suchomast.

tvar obrovity s mobutnym ebrupem a charakteristieky tvofenymi paroby o silnem venci dolnieb vysad je velmi mälo. Celkem jen dr. J. N. Woldficb popsal z Turske mastale dva ülomky

parobü

dve stolieky a atlas jako Cervus elaphus var. canadensis, jinak mäm z Praby a Üsti n. L. parob (obr. 24.), jenz na typ starych jelenü ukazuje a z Cervenebo Lomu u Sucbomast cästi ebrupu, jez rovnez daleko se ucbyluji od normälnicb forem drubu Cervus elaphus (obr. 22.). Z Üsti n. L. uvädi velkeho tohoto jelena Laube (Verhandl. d. k. k. geol. Eeichsanstalt 1895), jenz se o nem zminuje i ze Särky (Über bearb. Knochen von Khinoceros. Lotos 1899). U druhü C. maral a C. canadensis jsou pokud se tyce vytvofeni parohü na rozdil od Cervus elaphus charakteristicke jen dve veci: a) poloha vysad nadoenich, jez u marala a wapiti horizontälne odcnivaji lezice pfi tom v jedine plose, kdezto u jelena obecneho dve vysady vzdy z plochy teto se vychyluji (obr. 21.); (obr. 19.).

3


34 b) korunu, kterou tvoii C. eiaphus na konci parohü ctyfmi vysadami, pärovite seskupenymi (korunäc), u marala a wapitiho ma podobu vidlice, protoze konecne vysady v jedine plose se rozbihaji (obr. 22.).

U velrni starych kusü C. eiaphus vidime vsak dolni vysady velice zmohutnele, takze nezndka se v silny venec spojuji. Zde pak nalezame spojeni, ktere teuto typ poutä k püvodnimu tvaru, z nehoz se jako ple-

Obr. 23. Konce parohü kortmäce. a Jelena obecneho (Cervus eiaphus L.), b jelena kanadskeho (Cervus canadensis.) Rec.

meno

Obr. 24. Cervus (eiaphus) primigenii Raup. Paroh (ülomek)

v

'/i

pfir. vel. Üsti n. L.

vyvinul. Naskytne se tudiz velice zfidka pfilezitost pouze die ülom-

kü parohü pfibuznost s nekterym typem nebo plemenem urciti. V tom smeru pouze näs exempläf z Üsti n. L. ukazuje na takovy prvotni tvar urciteji.

Pfiznacny je pro typ Cerv. primigenii ehrup ve spodni celisti od u Biliny (obr. 25.). Je to ehrup jiz znacne stareho zvifete, jenz nese vsecky znämky typu jelenovitych: vzdor znacnemu opotfebeni zubü vystupuje zde zrejme vernost k püvodni forme zubniho klieku; zuby jsou stäle na sve basi

Öoehove


35

nenabyvaji nikterak prismatiekeho tvaru jako u dutorobych; püvodni, zäklad zubu tvofici lamelly podrzuji srpovity ci pülmesicity tvar rovnez jako jamky uprostfed (obr. 20.), ktere az k okraji zubü dosabuji, ceboz u dutorobyeb neni; zvlaste näpadne je to u obrovskych stolicek od Cer. primigenius z Cerv. u Sucbomast (obr. 22.). nejsirsi a

Lomu

Obr.

25.

Cervus (elaphus) primigenii Kaup. (272 krät zmens.) Chrup fossilniho jelena z loessu u Cochove.

Zvlaste pfiznacne jsou take basalni bradavky na zevni strane zubü, ktere vtibec tvofi jen male sloupky, takze otfenim zubu sotva budou do-

tceny nebo jen velmi pozde, kdezto u dutorobyeb tvofi vysoke sloupky, jez velrni zäby se otiraji a v korune otfelelio zubu smycky tvofi. (Srov. Bos braehyceros.)

Pro urceni teebto staryeb typü jelenieb müze byti rozbodujiei jeste

spolecenstvi fauny.

17. Cervus elaphus L. Jelen.

(Obr. 20—21, 23a,

26, 27, 36b, d, 37a.)

Typicky C. elaphus vyskyu näs ve spolecenstvi s mladsi zvifenou lesni, ku ktere nälezeji vetsinou druhy, jez u näs dosud ziji, Vulpes vulgaris, Metes tuje

se

•

taxus, Mustela foina, Felis catus

a

p.),

kdezto

starsi

a

statnejsi

jebo pfedek vyskytuje se ve spo-

lecenstvu typü vybynulycb, tak

v Turske Mastali s jihoevropskym rysem (Felis pardina), sobem, vlkem, mamutem, v CerObr. 26. Cervus elaphus foss. Paroh. venem Lomu u Sucbomast (V V? Pfir. vel.) Cesky Brod. s losem, zubrem, v Üsti n. L. zejmena s losem, casto v okoli tom se vyskytujicim a s mamutem. Nälezy mladsiho typu Cervus elapbus jak v diluviälnicb hlinäch tak i v mladsich näplavecb jsou velmi bojne; z blin znäme je z Podbaby,


36 Särky, Bäni, Vysocan, Dasic, Öeskeho Brodu (obr. 26.), Bolesovic, z okoli Plzne (museum mestske v Plzui), z Koterova (kalcinovanä dolni (";ist obrovskeho parohu; obvod rüze 30'93 cm) a Kfimie (ocui hrot v\sady). Spodni celisti a jednotlive zuby jsou bojny v Podbabe, v <"'erv.

Obr.

Cervus elaphus foss. Phalang I., Turskä Mastal. V /> pfir. vel.

27.

II.

a

III.

l

Lomu u z

Suchomast, jednotlive kosti a ulomky parohu Turske Mastale (calcaneus pbalangy, obr.27.), Srbske

Kralup, Sudslavic, Holedeee u Zatce, Strädonic a j. mist. Alluvialni je temef ve vsecb nälezech praehistorickych. Velmi cetne uvädi se z neolitliickycli lokalit, na pfiklad od Bzi, Noveho Bydzova, Üäslave, Hradiste u Kutne Hory, Libäne a j. Sluje (obr.

37.),

II.

Skupina

losu.

18. Alces machlis fossilis Rütim.

Los.

(Obr. 28—32.)

ve dve vysady zadni. Take svou postavou se näpadne lisi od jelenü ostatnich, jmenovite knitkym zavalityni krkem velkou klabonosou blavou, silnejsimi pfednimi nobami. Jelen

s

lopatovitymi parohy, jez

deli se

lopaty sobe podobne, kterym sehäzeji vysady ocni

(

'hodidla

mä

teleometaearpälui,

orbitu

a

i

slzni

Obr.28.Los: Alces machlis. Predni noha recentnibo zvifete s vyvinu-

tymi jeste metaearpy a pfislus-

uymi k

liini

pha-

langy.

jamky male. eirkumpolärnim üzemi sevenii Evropy, Asie a Ameriky, v Evrope je specielne bäjen v bäjenstvi ibeuhorstskem, v bistoricke dobe bjd lovnou zvefi jeste daleko jizneji, na pf. v Nemecku, kde posledni byl stfelen r. 1748 (v prus. Slezskn), jeden dokonce jeste r. 1760 (v Halici) a v diluviu rozsifen byl az do evropskych zemf stfedozornnicb. Take v Öeskem diluviu stopy jebo jsou na mnohyeh misteeh patrny. Nejbohatsi nälez vykazuje stfedoevropska vapencova vysoßina (Öerveny Lom u Suebomast), uebyl ani vzaenym zvifetem ve Stfedohofi 2ije dosnd v


37

(Trmice) ani neschäzi v Posumavi (Sudslavice) a Podkrkonosi (Sestajovice u Josef ova).

nemz se vyskytnje, neukazuje vsak nikterak na pozdni jeho vystoupeni snad v periode lesü, jako tvrdi Woldfich (Sudslaviee), nybrz jiz v clobe stepi nebo i tundry (spolecne s rosomäkem a Spolecenstvi fauny, v

pfilis

gäfe

1 a

b

c

d

e

Spodni a svrchni fada stolicek zvifete recentniho. machlis foss.) z Cerveneho Lomu u Suchomast z dvou individui ve dvou stadiich vyvoje. e Necely chrup svrchni celisti fossilniho zvifete Cerveneho Lornu u Suchomast. Vse ve s /s pfir. vel. Obr. c,

d

29.

Los: Alces machlis.

Dve spodni

a,

b

celisti fossilniho zvifete (Alces

i tundrovou zvifeuou). Zjevne ovsem jebo vyskyt u näs dokazuje, ze nebyl los ani zde zvifetem otevfenycb stepi, nybrz zvifetem hornatych a lesnatycb okrskü k stepim pfilehajicieb.

vyslovnou stepni

Tyto nälezy druzi se k fade jinych nälezü, jez v evropskem diluviu nälezeji k nejvetsim vzäenostem, kdezto mnobem cetnejsi jsou nälezy z pfedhistorickych lokalit (ac niköli präve v Cecbäcb).


38

nälezüm pfiznäno pojmenoväni Alces diluvii, take palmatus foss. NeJir. nebo machlis fossilis Bütm., kterez rozliseni od recentniho tvaru shledava Pohlig odüvodnenym rozmery zvifete, na ktere poukazuji parohy o curvälni delce 1 m nebo skoro 1 m, jakymi reeentni Diluvialnim

zvifata se nevyznacuji.

A

;

,(^5

^^

7^

^

^

HB Obr. 30. Los: Alces machlis foss. fiezäky sestavene z nälezu v Cervenern Louuu u

Suchomast.

Obr.

32.

V

Obr.

pfir. vel.

Los: Alces machlis foss. Phalang

I.

Lomu u Suchomast. V Souvisi to zajiste jen

s

31.

Los: Alces machlis foss. z diluvia

Paroh niladeho zvifete u Tnnic. V '„pfir.

a IL v l

/i

pfiznivejsimi

',', pfiroz. vel. z pfir. vel.

pomery

diluvialni

vel.

Cerveneho

pastvy a

v castecne degeneraci, zavisle od zmeny pastvy v jakosti a mnozstvi neshledäväm dostatecnou pricinu k rozeznavani druhu a vyslovuji se zde pro oznaceni, jimz se vyslovuje, ze düuvialni losi byli pouze statnöjsim plemenem nezli jsou reeentni (tiuliz Alces vyslovil jsem se jiz nejednou, ze

i

machlis fossilis Kütm.).

Na venern

statne diluvialni zvife poukazuji zejmena elirupy nalezene v Cer-

Lomu

u Suchomast; sest

stoli'cek

spodnich mefi 1G5, sest stolicek


39

svrchnich 163

mm,

kdezto z recentniho vzrostleho losa celisti 162 mm, ve svrchni 142

mam

mm

jenz mefi ve spodni

Z falangü (obr. 32.) mefi tfeti 83, druhy 65 mm. Krome cbrupu spodniho i svrcbniho bylo mozno

po ruce chrup,

(obr. 29).

sestaviti

skupinu

dolnich fezäkü (obr. 30); z Cerveneho Lomu u Suchomast jsou vsak po ruce jeste pfecetne kosti nebo jejich ülomky a zejmena küstky sesamove

a karpalia

(pisiforme,

unciforme,

scapboideum,

magmim, cuneiforme,

cuboideum a lunare); z velkych kosti nalezeny jen kloubni konce od metacarpu a tibie. Nälezy parohü jsou vzäcne. Cely paroh mladeho zvifete (obr. 31.) poehäzi z Trmic u Üsti n. L. III. 19.

Skupina sobü.

Rangifer tarandus

L.

Sob.

(Obr. 33-37.)

Pro zvifenu diluvialni i pro zvifenu palaeolithickou nejdülezitejsi u näs jelenovity druh. Mozno fici, ze skorem casteji nalezäme zbytky jeho kosti, clovekem rozbitych, nezli netknute pozüstatky zvifat v pfirode zahynuvsicb. Tyto jsou vsude rozptyleny, takze poukazuji na bojne rozsifeni zvifete, ac jinak jsou to jen jednotlive ülomky parobü, cbrupu nebo okoncin, nebof velkou vetsinu znicil clovek, pro nehoz sob byl i v dävnycb dobäcb diluvialnieh zvifetem lovnym a snad i pfedmetem podobnebo cbovu jako u dnesnicb sevefanü cirkumpolärnicb. Ütvarem parobü tvofi sob jaksi pfechod mezi daiikovitymi a jelenovitymi. Jebo paroby, jimiz nadano je oboji pohlavi, mnobonäsobne vidlicnate se rozvetvuji, jejich profil se ovälne splosfuje a vysady byvaji do malych ploch rozsifeny; vysada ocni je neobycejne velkä a distal ne i nekolikrät vidlicnate rozvetvena, stejne i vysada stfedni. Ckodidlo je teleometakarpalni jako u losa, na nehoz i v nekterycb jinyeh smerech upominä. Jakkoli nejsou ojedinele pokusy rozeznävati diluviälniho soba od recentniho (Rangifer foss. rüznych autorü), dluzno pfece jen trvati na faktu, ze neni tu vetsich rozdilü nezli mezi dnesnimi plemeny, jez roze-

znävaji se krajinnymi jmeny: Sibiriens groenlandicus Kerr, areticus Rieh.

V nälezech 1.

S

fossilnich nejeasteji

chrup

Murray,

shledäväme se

spitzbergensis

s

Murz,

temito pozüstatky:

em, jenz jako u vsech jelenovitych zachovävä räz

brachyodontni, vykazuje 6 svrchnich, 6 spodnich stolicek. 2. S paroh y, z pravidla rozlämanymi na male ülomky, z nichz tu a tarn podafi se sestaviti vetsi vetev, jez ukazuji na zvife daleko statnejsi nezli je sob recentni.

schazeji

(obr. 35), jiz

ovsem

mefi od rüzice'k ulomenemu

okraji

Vyobrazenä hlavni vetev

vysady plosne rozsifene,

69 cm, nektere vetve jine mefi 80

— 90

cm.


40

Z

3.

vyse jsou jsou

ostatni kostry

jiz zfidka podafi sc nalezti cele kusy; nanejkarpälni a phalangy, kdezto metatarsus a jine kosti uplne rozstipane anebo zbyvaji po nich jeu hlavice kloubui;

kosti

to

bud

dokonce nevyskytuji se souvisle cästi lebky i sdilel tu sob osnd zvifat, kterä bnd' zvefi drave nebo ölovöku slouzila za potravu.

Obr.

33.

Ran gifer tarandus

Ob.

35.

(rec).

Obr.

34.

Sob:

spodui

("-elisti

socan.

V

z

Vy-

pfir. vel.

foss. Necely Vt pfir. vel.

paroh

techto pozüstatkü jsou zvläste charakteristicke

krome parohü Raiiyifcr tarandus foss. Rada stolicek

stolicek svrchni celisti.

Sob: Rangif er tarandus diluvia v Podbabe. V

z

Z

Kada

vsecfa

i

clirup, metatarsus, calcaneus a astra-

galus.

Chrup

odchyluje se ve svem scbematu od typu chrupu jelenovitych jen v tom, ze zadni molara (M 3 ) uema tri päry pülmesicityeh lamell, nybrz jen dva


41

M

jako obe pfedni molary M, a Nejen tfeti ale i druhä praemolara 2 maji Charakter zkräcenych molar, kde ze zadniho päru lamell zbyvaji jeu dva rudimenty, z nichz pfedui v jedno splyvä se zadnim. Chrup ze spodni celisti je v nälezech mnohem castejsi nezli chrup svrchni. Ve sbirkäch musejnich nalezaji se chrupy tyto z Vysocan (obr. 34.) a Lysolej (o 5 a 6 stolickäek), ülomky s 1—2 stolickami z Turske .

Mastale (z velmi stareho zvifete) a Podbaby, Woldfich nalezl chrup i v Srbske Sluji. Parohy jsou zjevem velmi castym a tu zvläste hliny podbabske

jsou

opravdoyym

skladistem,

jich

takze v

ji-

stem obdobf musel sob ve stfednich Cechäcb byti ueobycejue hojnym. Bylo to v nejstarsim obdobi uavätych hliu, z nichz vyuesene parohy jsou vesmes velmi kfehke. Stanice

dil.

w

*« -*<.*

t«

cloveka

Obr. 36. Metacarpus (a) a metatarsus (b) soba pfi poGenerälka v bledu spodnim, aby zfejma byla ryha. Metatarsus pfi Särce a hliniste podbabpohledu se strany u soba (c) a jelena (d), aby zfejmym bylo mohutne vyklenuti u soba. 37 kräte zmenseno. skä ukazuji na velkou hojnost soba ve stfednich Cechäch. Samy zbytky z okoli Podbaby zachränene ukazuji nejmene na sto zvifat, takze je zjevno, ze tu sob zil v celych städech. Jinak jsou cetne zbytky znämy od sv. Prokopa, z Lochova a z okoli Kutnych Hör. Metacarpy a metatarsy jsou neobycejne vzäcny. Stanice dil. cloveka v Lubne vykazuje velky pocet kloubnich hlavic, ktere ojedinele

v Lubne,

2

i

jinde se vyskytuji.

Cely, avsak rozpadly metatarsus pochäzi ze Svobodnych Dvorü u Hradce Krälove. Rozdil mezi metatarsy soba a jelena je velice näpadny (obr. 36.); u zvifat pfiblizne stejne velikosti je zjevna stihlost metatarsu jelena proti bfichatemu vyklenuti metatarsu soba, s kterymz vyklenutim souvisi i neobycejne hluboka, zläbkovitä ryha zadni. Bfichate vyklenuti i pfi pohledu z pfedu u soba näpadne vystupuje. Calcaneus je rovnez jako astragalus pomerne nejcastejsim nälezem cele kosti jak u soba, tak i u ostatnich jeho pfibuznych.


41

Variabilita calcanea je znacnä v souvislosti

s velikosti

a silou zvi-

Celkem je take calcaneus jelena stihlejsi nezli calcaneus soba (obr. näsadec (tuber ealcis) je u tohoto pomerne kratsi a tupeji ukonceny a distälni konec s distälni facetou pro cuboideum a s sustentaeularni pro astragalus je srazenejsi, kteräz srazenost zejmena i ectalni faeettou ve tvaru facetty distälni je näpadnejsi. Jeste dnesni zernepisne rozsifeni soba odpovidä eo do sifky zernepisne rozsifeni diluvialninm u näs; take v dobäch bistorickych byl rozsifen v Americe az k 43° sev. gif., v Rusku na pocätku stol. minuleho az k 52°, kdezto dnes pfece jeste zasahuje do liornibo toku Volby a na poliofi Valdajske k 34—35° a az do vyse 2000 m nad mor. Die Cesafete.

37.);

rovyeh zprav

zil

v historicke do-

be jiste jeste v lesicb a bazinäch

bercynskyeh. U näs objevil se zäby v dobe poglacialni, snad i trochu dfive jeste s mamutem a velkymi dravci, ale prezil temef vsecbna tato zvifata.

Dülezitejsi lokality ceske jsou:

Sudslavice, Srbska Sluj, Turska Mastal, Sv. Pro-

Obr. 37. a Cervus elaphus foss. Calcaneus jelena ze Srbske Sluje u Berouna.

—

b z

kop,

Rangifer tarandus L. Calcaneus soba Bäni u Libne; oba stejne zmenseny o

py

i

%

cästi lebky).

Bane

eelist),

(u

Vysocany Libne),

diluvialniho cloveka pak

Kosifska

Kosife,

okoli

Bulovka, Trmice,

Locbov

(Prachovske

Podbaba

(hojne paroby a cbru-

(spodni celist obr.

Lubna

Särka,

34.),

Lisoleje

Öäslave, Klobouky; u Rakovnika

ze

1

D

(spod.

stank'

(cetne rozbite kosti) a

ne rälka v Särce, kde v blinäch vyskytuji se casto parohy; Plzne nalezaji se v tamnim mestskem museu ) nälezy z D obr an i

Skäly),

Ge-

z okoli

(spodni

Doudlevee (spod. eäsf shoz. parohu, calcaneus, Malesic, Lob zu (sjôdui cästi Di), Koterova (üo), Kfimic (D shoz. parohu), Venovsi (metacarpus, levä cäsf parohu, paroh nesho-

cäst sboz. parohu,

2

),

2 ),

zeny

vetsi cästi lebky, D»);

s

l )

Tynce

u Cbotesova (pravä stranadol.ee-

Cyril ryt. Purkyne: Zpräva o diluviälui sbirce mestskebo historickeho Plzni. Otisk ze Sborniku mestskeho Musea v Plzni 1904.

musea v


43 listi

vsemi zuby), nalezä

se

se ve sbirkäch vys. skoly montanisticke

v Pfi-

brami, kdez take je nälez z Tocniku u Zebräku (cely parob); ve sbirkaeh gymnasia ve Slanem nalezä se parob z Klobuk u Slaneho.

IV. SJcupina srneü. 20.

Capreolus caprea Gray. Srn. (Obr. 38—40.)

Srn je pomerne maly typ jelenovity s parohy zpfima postavenymi, zpravidla jen s tfemi vyvinutymi vysadami (sesteräk). Vzäene vyskytuji se srnci osmeräci a desateräci;

k vyjimkäm;

lezeji

Obr.

38.

parohy jeste rozvetvenejsimi näna kazdem parohu jen 5 6 vysad

srnci s

ovsem byvä

tu

—

Capreolus caprea foss. a metatarsus s 2 phalangy I. b metacarpus s 1 phalangrem I. Fossilni z Turske Mastale v '/s pfir. vel.

—

üplne vyvinutych, kdezto 2 3 jsou vice mene rudirnenterni. Takove parohy srnee sestnäeteräka z Bavor ehovaji sbirky zool. Ces. musea; parohy sestnäeteräka normälne vytvofene byly vyobrazeny ve XIV. roe. Vesmiru z okoli Straubingenu u Pasova. 1 ) Jakkoli vzäene vyskytuje se srn ve skutecnem diluviu, pfeee jen zcela jiste. Nejstarsi nälez toho druhu pochäzi z trogontheriovych vrstev Rixdorfskeho stupne u Vymaru, 2 ) tedy ze starsiho diluvia spolecne s Rhinoeeros Merckii, kde pry je dokonce hojny a neni ani vzäeny v Mosbasskem stupni u Wiesbadenu a Heidelbergu, i ve vyssich vrstväch u Taubachu a A^ymaru; lze pak zbytky ty sledovati az do nejstarsich i nejmladsich raselin. V nasem diluviu vyskytuji se parüzky nekdy zfejme stareho räzu na pf v Podbabe, Cochove, Srbske sluji, Turske Mastali, z Koterova u Plzne .

») -)

Vzäene parohy srnci. Vesmir XIV., str. Srovn. Pohlig, Die Cerviden der thür.

49. dil.

Travertines.


44 (mestske museum v Plzni) uvädi se spodni cast parüzku. 1) Diluv. Charakter maji metaearpy, metatarsy, phalangy a ealeaney z Turske Magtale (obr. 38. a 39.), kde zejmena metacarpus a metatarsus ukazuji na statnä silnä zvifata (obr.

38.).

Jine nälezy jsou zfejme aluvialniho razu; tu a tarn uektere celisti z Kalvarie u Reporej, Turske Mastale jsou diluvialniho razu, ale jine cetne nälezy toho drulin jsou eiste alluvialni. Z chrupu vyskytnji se po riiznu jednotlive zoubkj spodui r

ale zfidka lze je jako ta-

celisti,

kove bezpecne lary

ackoli

urciti,

mo-

srna rozlisuji se od molar

ovee a kozy,

jez

tu

pficbäzeji

nejspise jeste k porovnäni,

übr. prea

v

pro-

Capreolus caCalcaneus ze Srbske sluje u Berouna. 39.

foss. pfir. vel.

Obr.

40. Capreolus caprea Gray. Chrup receutuiho zvifete v pfir. vel.

(obr. 40.), kterä u ovee a kozy je Nektere takove zoubky poehäzeji z Turske Mastale a Srbske Sluje, kde vsak vyskyt ovee v mladsich polohäch nuti k opatrnosti pfi urceni.

tählosti vnejsi

vzdy spise

pülmesicite lamelly

sirsi nezli delsi.

i

Celed' 6. Cavicornia. Dutorozi.

Velkä skupiua dvoukopytnikü, z niz zastoupeny jsou v nasi zviAlgodontia (rody Saiga, Ovibos, Ovis, Capra a II». r)

fene podcelede ')

v Plzni

Srovnej Cyr. r.

1909.

ryt.

Purkyne, Zpräva o dihiv. sbirce mestskeho musea


45 a Bovin ae lebce

(rody Bison a Bos). Vsickni tito dvoukopytnici nesou na (jen vzäcne v pohlavi jednom samcim) kostene

—

v obou poklavick

näsadce, jickz dutä basis souvisi se vzdusnymi dutinami celni kosti a na nickz narüstä dutä poehva rokovitä.

Tyto näsadce u tvarü primitivnejsick sto.ii vice mene kolmo nebo na zad sikmo jsou skloneny mezi ocnimi dutinami a jsou jen üzkou mezerou oddeleny, kdezto u forem vyvinutejsick (Bovinae) vsunuty jsou do zadnick koutü lebky a odstävaji vice mene korizontälne na venek a na zad. V korni celisti fezäky a spicäky vzdy sckäzeji, pocet molar a premolar (po 3) v obou celistick stejny; stolicky jsou selenodontni, brachyodontni i take kypselodontni. Hlavni metapodia sloucena v mokutny metatarsus, postranni metapodia jsou casto üplne zakrnelä, nicmene stopy jejick jsou obycejne zfejmy.

celni,

Pfiznacnym ckarakterem lebky je znacne rozsifeni cimz näpadne se rozlisuje od üzkocelyck jelenovityck.

jeji

v

cästi

Podceled' Algodontia.

Do

skrnuty jsou dnes ony antilopy (Gazellinae), jez svou stavbou chrupu blize se pfimykaji k ovcim a kozäm, nezli k ostatnim antilopäm a zäroven krome ovci a koz (Ovicaprinae) zakrauti sem i Ovibovinae, ktefi tvofi jiz vlastne pfeckod k Bovinüm. Po stränce palaeontologicke pfedpoklädä se pro obe skupiny Gazellinae a Ovicaprinae spolecny püvod, jejz asi bylo by bledati mezi takovymi typy, jake pfedstavuji americke Antilocapridae. teto podcelede

a)

Gazellinae.

Gazely.

Antilopoviti ssavci s mirne vyklenutou,

na niz

sedi välcovite

nebo

se strany smäckle,

spirälne zaknute, nikdy kelovite.

Lebka

je

casto jen plockou lebkou,

na zad oknute roky, zfidka

krome toho vyznacna dobfe

vyvinutymi slznimi jamkami a etbmoidalnimi mezerami, ckrup

je silne

hypselodontni.

na rozkrani mezi jeleny a ovicapriny, tvofi svym pfitomnym i minulym rozsifenim zvläsf zajimavou skupinu. Neznäme starsick tvarü nezli pliocaenick a vseckny rody zijici {Lithocranius, Gazella, Antilopa, Saiga a Pantholops) nälezeji k teto pomerne mlade zvifene. Nälezy fossilni nasvedcuji vsak, ze byvalä kranice rozsifeni jejick byla posunuta daleko na sever a zäpad a ze zejmena jizni a zäpadni Evropa byvala jejick zästupci ozivena, ktefi dnes se soustfedili na vyckod evropsky a klavne Asii. Nälezy v jizni Evrope dosti kojne sledovati Ize z Eecka a Italie pfes Styrsko a Ukry az do pänve videnske, ze Spanel Gazely,

stojici

do Anglie az do okoli Norfolku. Jmenovite rozsifeni gazel diluvialnick odpovidä stepnimu karakteru podnebi horDatycb üzemi ve stfedni Evrope. do jizni Francie, z okoli Montpelieru

i

i


46 Suhäk

21. Saiga tatarica fossilis Lart.

)

(Obr. 41—43.)

Zavalitä gazela s velice sirokym celem a näpadne silne zahnutou osou lebky (klabonosou hlavou) a s kratkymi nosnimi kostmi, jez volne vycnivaji nad svrclmi celisti. Rohy male, okrouhle vyvinuty jsou jen u sameu. Diluvialni formy nerozeznävaji se v nicem od recentnich, mohly by tudiz byti oznaceny jen pfivlastkem foss. (Saiga tatarica foss. Lartet) na rozdil dobovy od reeentnicb. Nejkräsnejsi nalez suhäka z Cech pochäzi z hlin diluvialnich u Nov. Benätek (maj. p. A. Weigner), je to vübee druhy nejeennejsi nalez lebky z volne

usazenych hlin dilnvialnicb. Prvni nejlepsi nalez toho druhu vyobrazil

Woodward

z

üdoli

Temze

v Anglii (celni cäst lebky s oblouky ocnimi a obema nastavci rohü) (viz tez Zittel, Handb. der Pal. IV. Bd. p. 418'). Cesky nalez (obr. 41—43) vykazuje i eelou zadni cäst lebky az po näsadce obratlü krcnich se

zachovanym spodkem, na nemz spatfuji se charakteristicke kosti

bnbinkove.

V mast

nalezl

tarsu, 41. Suhäk: Saiga tatarica foss. Lart. Zadni cäst lebky s rohovymi näsadci se strauy. V '/z prir. vel. Nove Benätky.

Obr.

Cervenem Lomu u Sucho1.

jsem polovinn meta-

phalang,

astragalus

a

jednu stolicku (obr. 43). Krome toho uvädi Woldficb ze Sudslavic dvakrät zbytky jakesi antilopy, jednou jsou to

zbytky vice nez pochybne, podrnhe maly phallang, jenz sotva nalezi jinemu druhu nezli suhäku. J. E. Hibsch uvädi cäst lebky z okoli Decina. 2 ) Krajiny, ve kterych dnes jeste suhäk zije, jsou vyhradne krajiny stepni, zejrnena takove, jimizprotekaji slane prameny nebo jichz püda obsahuje znacne mnozstvi soli. V Cechäch byly take krajiny takove; mäme ')

Kafka J„ Suhäk (Saiga) v ceskcm

diluviu.

Vesmir

XXXV.

1906. Str. 123.

Saiga prisca Nehr. (totoznä se Saiga tatarica foss. Lart. v ßayerove Katalogu ceskyeh fossil, obratloveü 1905 die S. E. Hibsche. »Schiidelteil einer Saiga (Saiga prisca? Nehr.) aus diluvialem Lehm der Umgebung von Tetschen a. d. Elbe«. Neues Jahrb. f. Miner. 1898. -)


47 zde dosud jejich stopy, vyznacene slanomilnou kvetenou jmenovite u Ouzic; v diluvialni stepni dobe bylo üzemi toto rozsifeno ve vetsim okrsku nezli je dosud, tedy v okrsku, do nehoz spadä i näs nälez z okoli Nov. Benätek. Tato stränka vysvetluje asi take vzäcnost nälezu teto antilopy

u näs. Suhäk, jejz nazyvaji take sulokem ci marhacem, Rusove sajgokem zije v jihoruskych a jihozäpadaich sibifskych stepich rovinatyeh i hornatyeb, jmenovite hojne v stepich kirgizskych, pro nez je zvifetem zvläste pfiznac-

nym. Z jihosibifskych stepi stehuje se podle Uralu casto tak daleko na sever, ze se stykä se sobem, v techto krajieh daleko

Obr.

42.

Suhäk: Saiga tatarica

foss. hart.

na jih postupujieim. Je to clruhä Zadni cäst lebky s rohovymi näsadci shora. V Va pfir. vel. Nove Benätky. obdoba vyskytu, jez müze byti porovnäna s vyskytem za nasich dob diluvialnich. Kirgizske stepi mivaly druhdy take znacnejsi podobu s nasimi krajinami stepnimi co do charakteru krajinneho i co do zvifeny. Byly tu cetne ostrüvky lesni a pobfezni lesy u vod, ozivene lesni zvifenou, jako divokym prasetem, medvedem, vlkem, liskou, srnem, tedy zvifenou, kterä se take u näs casto se zvifenou stepni stykä a misi, aniz by bylo

—

potfebi utikati se proto k näzoru, ze po vymizeni zvifeny stepni usidlila se u näs zvifena lesni.

Jeste

v

18. stoleti

vy-

skytoval se suhäk däle

zäpad v Evrope nezli t. j. na hranicich byvale Polsky (pfed

'na

Suhäk: Saiga tatarica foss. hart. Ülomek metatarsu v 3 /j pfir. vel. Cerveny Lom u SuehoObr.

43.

mast.

dnes,

rozdelenim),

v pomerech onem

stepi asijskych dosti

podobnych.

tedy take

— Za dob diluvialnich

rozsifen byl suhäk az do Francie a Anglie. Velmi cetne zbytky, jez uvädi Gaudry (1880) z Charente, pochäzeji z obdobi hlavniho vyskytu soba. Jeho vyskyt i üstup na vychod je z nejzajimavejsich dokladü k existenci a charakteru nasich stepi diluvialnich nejen pro jejich räz vegetacni, ale i pro jejich räz klimaticky. Nase krajiny namnoze pahorkovite nebo i hornate a z cästi i zalesnene nebyly stepi jen proto, ze na mistech volnych rostla stepni nebo


48 jako v tomto pfipade i slanomilna kvetena, ale ze panovalo zde tehdy kontinentälni podnebi, ktere jak existenci feto kveteny, tak existenci zvifeny stepni slo k duhu. i

i

Od

tech casü

jen mälo

mnohe

ty nase krajiny nezmenily svüj Charakter nobo

(potud. ze vic lesü z nich vymizelo), nektere v otevfenych po-

relikty uebo vykäcenim lesü otevfenych zachovaly kveteny, ano nektere relikty zvifeny jako jsou kfecek a sysel a maji dnes do jiste miry raz stepni ale nejsou jiz ton stepi dilnvialni s vyslovne kontiuentalnim podnebim, nybrz stepi kulturni s podnebim pfimofskym, ktere vykazuje zvratne pfechody k podnebi kontinentälnimu. Prave jen tato zmena v podnebi je to, ktera pfivodila zmenu ve zvifene, jmenovite v te drobne zvifene, kteron clovek hrube nepronäsleduje, ktera ale ustnpuje sama, kdyz ji pomery pfirodni ne-

lohach püvoduieh

i

stepni a slanomilne

i

—

svedci.

22. Rupicapra tragus Gray.

Kamzfk.

Ze Srbske Sluje u Beronna nvedl tuto antilopu poprve Woldficb'), 2 i ja ) a take Maska domnival se, ze nektere knstky nasi sbirky musejni z teze lokality kamziku nalezeji.

die jeho urceni

Podrobna osteologieka sfovnäni, take

Maska dodatecne

jez

jsem

se

vsemi provedl a jez

za sve nävstevy kontroloval, vedla k tomn,

vubec neni onech lehkyeh a stihlycb kosti, jakymi se tato horska lop;i vyznacuje a ze to, co povazovano bylo za kamzika, je suhäk.

ze tu anti-

Nebylo by ovsem vylouceno, ze i kamzik mobl by na teto lokalite se vyskytovati; aspoii spolecenstvi fauny a poloba lokality v hornatem kraji nebyly by tomn na odpor. Spolecenstvi fanny ukazuje tu spolu s okolnimi nalezy na nahorni skalnatou step, kde i kozorozec byl domacim. Byla by to u näs nejsevernejsi hranice jeho vyskytu a je dosti podivno, ze ani Nehring neuvadi

mezi charakternimi zvifaty hornate a cästecne zalesnene stepi stfedoevropske (severne od Alp), jakym konecne pfece jen je.

jej

Woldfich uvadi ovsem take antilopu ze Sudslavic a Kusta ) antilopu Antilope c/. rupicapra z Lubne; ale oboji udäni vztabuji se k ne3

patrnym

a zcela nejistym

pahylküm rüzkü,

by mohly kamziku nepochybne v Öechäch zjisten. ze

tvrditi,

nälezeti.

o nicbz

nelze ani z daleka

Neni tedy kamzik dosud nijak

Je pfiznacne, ze pokusy se zavedenim kamzika Harachovsko) setkaly se s nezdarem.

') -) 3 )

do Krkonos (na

Woldfich. (Srovnej Bayer, Katalog ces. foss. obratlovcü str. 77—78.) Kafka, Hlodavei. Archiv pro vyzkum Cech VIII. 5. 1892. str. 27. Kuäta J., Stanice dil. cloveka v Lubne v Cechäch. Rozpr. 0. Akad. 1892.

i


49 b)

(Caprinae

a

Ovicaprinae.

Ovinae

autj.

Kozy

a ovce.

Dutorozi dvoukopytnici s velmi zkräcenou lebkou s osou silne lomenou, celnimi kostmi silne vypnutymi a dutinami vzdusnymi opatfenymi. Rohy jednoduse ohnute, nekdy spirälni. Näsadce robove pocinaji pfimo nad ocnimi dutinami. Slzni jamky a etkmoidalni mezery slabe vyvinute. Chrup silne bypselodontni a se strany smäckly. Rezäky jen ve spodni celisti, vzajemne si velice podobne. V kostfe podobaji se z cästi velice antilopäm, na okoncinäch scbäzeji vsak uplne metapodia postranni. Rody Ibex, Capra, Ovis a Ovibos. 23. Ibex ibex fossilis Nehr.

Kozorozec.

(Obr. 44—47.)

Pro vysocinn silursko-hercynskou ve stfednich a ceske Stfedohof

v severnicb Cecbäeh jest kozorozec z doby diluvialni vyznacnym zvifetem nähorni, cästecne zalesnene stepi.

Byl nekolikrät na obou

lokali-

täcb znovu konstatovän, tak zejme-

na v Radotine, ) Turske Mastali, Srbske Sluji a mezi Berounem a Kr i1

Obr.

44.

ze

Ibex ibex fossilis Nehr. Lebka Vs pfir. vel. ßadotin.

zadu v

voklätem. Lebka z posledni lokality (die udäni Racic) nalezä se v mnseu mesta Plzne; z okoli Berounskeho pak jinä lebka pfisla z pozüstalosti Dr. J. N. Woldficba do majetku Musea kräl. Ceskeho. Ostatni üdaje opiräm dilem o literaturu, dilem o nälezy metatarsü a j. kosti, tak zejmena nälezy od Trmic, z üdoli Säreckeho, od sv. Prokopa. z okoli Üsti n. L. 3 ) a j. mist.

J. N. Woldfieh: O fossilnim kozorozci z Ceeh a z Moravy vübee a z Eadotina zvläst. Original v teto präci vyobr. a tuto die vlastnieh fotografii reprodukovany nalezä se ve sbirkäch nmsejnich. 2 ) Srovn. J.Kafka »Turskä mastal« a »Srbskä Sluj« u Berouna v monogr. Ree. a foss. Hlodavei zeme ceske, ddle J. N. Woldfieh »Dilnv. Fauna der Höhlen bei Beraun in Böhmen.« Verh. d. k. k. G. R. A. 1888; Foss. zvif. Turske Mastale etc.

Rozpravy 3 )

A. 1888;

G. J.

Ces.

Akad.

II. 1893.

Laube. Steppenfauna bei Aussig in Böhmen. Verh. N. Woldfieh, Beiträge zur Urgesch. Böhmens. Mittb.

sellschaft in

Wien

d. k. k. d.

Geol. R.

Anthrop. Ge-

1886.

4


50

Lebky

tu uvedene zpravidla maji zachovanou jen zadni lbovou foramen magnum a näsadci rohovymi, kdezto pfedni cast je u celnich kosti nebo hned pod näsadci rohovymi ulomena. Jiz die vysetfeni Woldrichovych je zjevno, ze jsou to lebky zvifat mladych dospelych, cäst s

i

jmenovite kozlü dorostlych az i velmi silnych. Dosti casto vyskytuje se metaearpus i ngktere phalangy, die kterychz zbytkü konstatoval jsem kozorozce u sv. Prokopa, v Turske Mastali i täke v hlinäch podbabI % skyeh a Sarce.

Porovnäni lebek \

;m i

s

reeent-

materialem ukazuje az pfilis näpadne sbody s evropskym kozorozcem Ibex ibex L., nez aby bylo mozno tennini

to diluvialni tvar, ktery neni

mnohem

mohutiiejsi, odliso-

vati jako

nejakeho samostatneho pfedka (Ibex priseus Woldf.) od recentniho; staci veci uplne odpovidä Nehi

riugovo oznaceni Ibex ibex Nehr. Pfi mefeni a srovriäväni s recentnim materialem, jez pro neüplnost fossilnich lebek je casto obtizne, nutno miti zfetel na to, ze dnesni kozorozci, jicbz lebky se do sbirek dostävaji, jsou zprafossilis

vidla jiz zvifata slaba, vyhyObr.

45.

Ibex ibex fossilis Nehr. Lebka se strany v 7s pfir. vel. Radotin.

—

senem styku s pfirodou zijici. vykazuje näslednjici lokality: R a d o t i n, lebka v museu

nuti posvecenä, kterä nedosahuji onech velikosti, jimiz se vyznacuji zvifata

Fossilni

v neru-

inventäf tohoto drubu z Öech

kräl. Cesk. (obr. 44, 45) a jinä lebka, jejiz majitelem byl p. postmistr Schneider v Radotine a kterä venovänim p. Edv. Merzingera pfesla v majetek sbirek musejnich (obr. 46). Nalezistf'in je diluvialni pisecnaty sterk pfimo pod ornici na silurskem iiodklade ulozeny. Lebky nalezeny v hloubce 2— 2'6 m.

Turskä Mastal. S

rb s k ä

Metaearpus

s

phalangem

(obr. 47).

Museum.

neoznacene lokality v okoli Bej rouna. Fragmentärni lebka z majetku p. F. Franze v sfählavech nalezä se v mestskem museu v Plzni; nalezena byla u Racic blize Kfivoklätu. s

1

u

a nektere

blize


51

Metaearpus, metatarsus, lopatka, humerus, radius, radius

ulnou a tibia v ma-

s

jetku prof. J. N. Woldficha; nektere cästi nyni ve sbirkäch

S v. P

ro

Musea

k o p. Metatarsus velmi silneho kozla ziskany

p.

kräl. Cesk. c. r.

Ko-

J.

fenskym. (Sbirky musejni.) Sudslavice. Metaearpus ve sbirce prof. Woldficha v ceskem Museu. Prof. K. Maska z

mä za to, ze pochäzi

Moravy a jen omylem

se do

teto sbirky dostal.

Podbaba

a

Metaearpus slabsiho nejspise

kozy,

Särka. zvifete,

metatarsus

kozla.

Üsti u. L.— Trmice., Dve fragmentärni lebky v majetku geol. kabinetu c. k. nem. univ. Karlo-Ferdinandovy v Praze. Nekolik neurcitych kosti v rnajetku pozüstalosti prof. J.

N. Woldficha,

Lebka ulozenä v c. k. dvor. museu ve Vidni. Na Morave nalezena skoro celä kostra kozorozce v jeskyni Vypustku(ve dv. museu ve Vidni) i v Cert. Dir e a take v Dolnich ßakousich je znä-

mo

Obr.

46.

Ibex ibex

foss.

Nehr. Cäst lebky

s

mi rohovymi pahyly. Eadotin. Museum Ceskeho. (Dar

p.

Edv. Merzingera.)

V

'/s

celykräl.

PÜv.

vel.

nekolik nalezist zbytkü

tohoto sova,

zvifete

(hliny

Eiehmayerova a

Willendorfu, Schusterluck).

u

Aggsbachu,

—

Vseehna

jeskyne tato

Gudenu-

naleziste

na-

svedeuji tomu, ze vldobe diluvialni a sice nedlouho po poslednim zaledneni byl kozorozec jeste obyvatelem nizsiho Stfedohofi, odkudz teprve

postupem

doby vytla-

cen byl do vyssich poloh horskych v Alpäch,

Appeninäch, jich,

Pyrene-

Kavkazu a

Sibifi.

Polohy tyto byly jiste

mene pfiznivy

zaje-

ho udrzeni a vyvoji.

Pokud Obr.

47.

Ibex ibex fossilis Nehr. Metaearpus s falanI. v >/i prir. vel. Turskä Mastal.

gem

se tyce spole-

censtvi fauny, vysvita tato

z

vykazü

uvede4*


52

me

monografii o hlodaveieh (Archiv pro vyzkum Öeeh VIII. 5. nalezen ojedinele, spatfujeme jej ve spolecnosti zvireuy, jez charakterisuje nas mladsi loes nad stfednf terassou

nych

v

jiz

Kde kozorozec nebyl

1892).

diluvialni.

24.

Capra aegagrus Gm. Koza. Obr.

48.

Koza vyskytuje a patrne

jiz

se v nasich usazeninach urcite jen v nejmladsich ve stavu zdomäcnelem {Capra aegagrus domesticus foss.) v dobe neolithicke a kovove. Takovymi jsou neolithicke nälezy od Trmic, Sv. Prokopa, Hradiste u Kut. Hör, HradiSte u Strakouic, z okoli Nov. Bydzova, jeste mladsi z

Hrädku u

Caslave. 1 )

Jediny doklad urcite diluvialuiho, ac nejmladsiho stafi, poskytuje celä lebka z Kalvarie u Keporej (obr. 48.), kdez nalezl jsem ji ve spolecenstvu

jeste

vialni zvifeny, jako je

cuta foss., Ursus

takove dilu-

Hyaena

cro-

Felis

ca-

arctos,

Meles taxus a p., kterä pfedstavnje jednak zbytky starsich, ale zde jiz vyhynuti blizkych typü (Hyaena), jednak nejmladsi lesni zvifenu, jeste dnes v Cechach zijicf. tiis,

übr. 48. Koza. Capra aegagrus domestica foss. Lebka z Kalvarie u ßeporej

v

1

ji

pfir. vel.

25.

Ovis aries

L.

Ovce.

Rovnez ovce je v nasem diluviu vzäcnosti, kterä obmezuje se na nejmladsi horizonty a ukazuje casto na zvife jiz zdomäenele. Zbytky takove nalezeny v nejsvrcbnejsich, jiz temef alluvialnich vrstväch v Turske Mastali, Kalvarii u Keporej, Sudslavicich, vyskytuji se take ve svrchnich vrstväch svetle zlutky podbabske a särecke, v Trmicich u

a

j.

Z nälezu

z okoli

Ilsti n. L.

Kurze uvadi z hlin ovci take dr. J. N. Woldfich Svou povahou nelisi se od recentnich forem t. zv.

dr. Vil.

Kut. Hör.

selske ovce (nekfizene) a nenälezi jim ani oznaceni

Ovis aries

foss.

rüz-

nych autorü. Velmi hojne jsou zbytky ovce v lokalitach neolithickvch u Trmic (svrchni jämy), Chlumcan, Bzi, v Krpech u Kepina, Hradisti u Kutne ')

Srovnej Woldfich

der Anthrop. Ges. in

Wien

J.

N.,

Beiträge zur Urgeschichte Böhmens. Mitth.

1883—86, 1889—90, 1893.


53

Hory, v okoli Cäslave, na Velisi u Jicina (srovn. Woldfichova udäni ve vyse citovanych Beiträge zur Urgeschichte Böhmens). c)

Ovibovinae. Tufi ovcoviti.

Rod Ovibos, o nejz se ve skupine teto jednä, pocitän byl drahnou dobu do skupiny Ovinae, ac neschäzelo hlasü, ktere mluvily pro jeho vfadeni do skupiny Bovinae. Ackoli Ovibos svym charakterem velice se blizi ovcim, pfece jen je od nich aspon tak vzdälen jako od skutecnych turü a nezbylo proto novejsim systematiküm nezli vfaditi jej do skupiny zvlästni, kterä svym jmenem Ovibovinae zdä se naznacovati jakysi pfechod mezi obema skupinami, ackoli Ovibos v pravem smyslu slova timto pfechodnim tvarem neni. studium Ovibovinü zjednal si znacnou zäsluhu dr. R. Kowarzik svou monografii »Der Moschusochs und seine Rassen«. ) 1

Fossilni ovibovini

vnikli do

v praeglacialnim obdobi epochy

päsma stfedoevropskeho ze severu tomu nasvedcuji jejich

diluvialni, jak

jiz

po-

züstatky ve Forest-bedu anglickem. ty casy, jak trefne popisuje dr. Kowarzik, panovalo v Anglii jeste mirne podnebi a Ovibos od severu pfisly pevninou, jez Anglii tehdy

V

spojovala pfes dnesni Island

pro sve byti.

Kdyz

ale tyto

s

Gronskem, nalezal zde pfiznive podminky

podminky vlivem zaledneni tak

se zhorsily,

ze ani toto skromne zvife nemohlo obstäti, ustoupilo pfed postupujicim zalednenim k jihu a odtud pevninou, jez byla jeste na miste dnesniho Canalu la Manche, k vychodu do stfedni Evropy, do Francie, Nemecka i take do Cech, na Moravu a dale do Ruska a Sibife. V dobäch meziledovych, kdy podnebi se opet zmirnilo, postupovala snad nekdy jednotlivä städa mistne opet k severu, ale s novym zalednenim ustupovala zase k jihu, nicmene z nälezü diluvialnich, jak je sebral

a sestavil dr. R. Kowarzik, je zfejmo, ze toto stehoväni Ovibose dodrzelo urcity smer, jenz az do hlavni doby ledove jde k jihu, v dobe poglacialni,

kdy podnebi bylo tomuto

k severov. a severu a pfes üzinu (tehdy pevninu) Behringovu ukonceno az v severni Americe na rozhrani Atlantickeho oceanu a severniho Mofe Ledoveho. Avsak v tuhem zäpase s podnebim a pomery pastvy prodelal tento nordicky pfistehovalec znaene zmeny. Püvodni tfetihorni typ v dobe praeglacialni representnje se v starsim diluviu Anglie a zap. Evropy jako Ovibos fossilis spec. em. Kow. a toto plemeno znenähla se meni v plemeno mladsiho diluvia, jimz je Ovibos mackenzianus Kow., kterez az do doby pfitomne udrzelo se v naznacenych vyse krajich Ameriky zvifeti opet pfilis teple,

severni.

Tato ovsem dostala soubeznym stehovänim od severu rovnez tyto plemeno je tu znamo jako Ovibos priscus.

pfistehovalce, jichz stare ')

Fauna

arctica von Prof. F. Römer. Jena 1909, ßd. V.


54 s Anglii a ze Sibife je znämo eelkem 81 nälezu, podrobne v citovane monografii dr. R. Kowarzik. Ztechto nälezu tri (z Triminghamn ve Forestbedu, z Frankenhausen a z Belsovic) jsou vyslovne räzu Qvibos priscus a lebka z jeskyne Mureku u Krakova, jiste zfejme k tomuto plemeni nälezejici, znacne se jiz schyluje k plemeni

Z

cele

Evropy

i

jez vypocitävä

Ov. mackenzianus.

Vice nez ctvrtina (22) jiz

citovanyeh nälezu je znäma ze Sibife, ale

jen 8 z evropskeho Ruska, 9 z Rakousko-Uberska

ravy,

1

z Haiice,

z

1

Uherska),

Svedska a Svycarska a 12 56 je

31 z

Nemecka, 4

(2

z

Mo-

z Öecb, 5 z

po

Francie,

1

ze

z Anglie.

Jen jeden exempläf nalezen cely na ostrove Ljaehovskem v Siblfi, fragmentü lebky (mezi nimi 1 cesky); ovsem z tecbto fragmentu

jen asi polovina jsou vetsi dily zadni cästi lebky jako nälez cesky, kterez uznati dluzno jako:

26.

Ovibos mackenzianus Kow.

s

näsadci

roliovynii

Tur Mackenziüv.

(Obr. 49—51.)

Z cele lebky zachoväna jest jen mozkovna. Öast licni (obkcejovä) odlomena, po prave strane vsak silne vystoupla ocniee je patrna. Rohove näsadce velmi siroke, jsou vysoko nad temeno nasazeny, coz nasvedcuje vedle znacnycb rozmeru lebky vyrostlemu samci. Svrchni cäst näsadcü je vsak splostena byvsi üplne travertinem zalita, jenz horni cäst nasadcü znicil. Zadni (tylni) stena lebky (obr. 51a) je vyznacna tylm'in hfebenem, jenz po obou stranäch tvofi temef rovne oblouky pro liluboke svalove jamky, jez podafilo se z travertinu zfetelne vypreparovati. Dolni cäsl tylni steny ukoncena je pekne zaehovanymi kloubnimi plochami a ponekud jjoskozenym otvorem foramen magnum. Akcessoricke condyly jsou je

jeste zfetelne patrny.

Basioccipitale (obr. 51b) je vyborne zachoväno a züzuje se do pfedu velice näpadne; velmi uzkä bulla ossea po obou jebo stranäch svym tvarem a uzkosti nasvedcuje stejne jako rohove näsadce dorostleimi samci. Mezi bullou a occipitale videti jest foramen lacenum a na zadni strane bully misto po odlomenem vybezku processus muscularis. Basioccipitale pokracuje do pfedu ve velice zuzeny basipraesphenoid, take pterygoidy a olispbenoid jsou zacbovany. Z patrove plochy zacbovan jest jen maly dil pfed fossa sphenopalatina; take poskozeny dil horni celisti zvlaSf je za-

cbovan.

Stavbu cbrupn

die rec.

americkeho exempläfe

znazornuje obr.

50.

(obr. 49a) nälezi

nespornc tomuto

i

je zfejmo,

ze take

zool. sbirek

zadni svrchni stolicka

zvifeti.

Ponekud pocbybnym senstvi

ovibose

J.

N.

Musea

je ulomek radia (obr. 49b), urceny za pfisluWoldficbem, nebof mohl by nälezeti jinemu i


55

Obr. 49. Tur Mackenziüv. (Ovibos mackenzianus Kow.) a Zadni stolicka svrehni v priroz. vel. Z Lochova. b Ülomek radia v l/» pfir. vel., die ureeni Woldfichova. Die K. Masky ülomek radia mladeho rhinocera.

Z

Obr.

51.

Obr. 50. Recentni tur pizniovy. Ovibos moschatits Zimm. (mackenzianus Kow.). a Spodni, b svrehni fada stolicek v pfir. vel. (Zool. sbirky mu-

teze lokality.

sejni.)

Tur Mackenziüv. (Ovibos mackenzianus Kow.) a Lebka lebky od spodu.

V

1

ji

pfir. vel.

Lochov,

ze zadu.

b

Öäst


56

tvaru (rhinoceru); ovseru blizkost v nälezu svadi k moznosti, ze i tu jednä se o pfislusnost tehoz druhu. Cely nälez pochäzi z Lochova, kdez objeven Ovibos konservatorem L. Schneidrem, z jehoz majetku pfesel do sbirek Musea kräl. Öeskeho, k jehoz nejvetsim diluvialnim vzacnostem nälezi.

Podceled Boodontia.

Bovinae. Skot. Hromadnym timto jmenem oznacuje se podceled dutorohych kopytnikü, jejichz lebka je vyznacna mohutnym vybudovänim celnych kosti, vedle nichz temeiini kosti temef mizi nebo na zad lebky jsou zatiaceny. spojeni s mohutnym celem jsou silne nastavce rohove dute, valcovite nebo trojhranne, obycejne v pravem uhlu stranou smefujief a casto az na samy zadni okraj lebky zatlacene. V chrupu maji vysoke prismaticke stolicky se znacnou vrstvou cementu a silne vyvinutymi basalnimi sloupky na vnitfni sti'ane hornich a ua zevnejsi strane dolnich stolicek, kterez sloupky dosti zähy se otiraji a tim v povrchu otfene stolicky smyckou patrnymi se stävaji, cimz chrup, velmi casto näpadne podobny otfenemu chrupu jelenovitych, od tohoto zfetelne se lisi. Pfi otfeni züstävaji stolicky prismatickymi, uekdy dokonce se k hornimu konci ponekud rozsifuji (u jelenü se naopak zuzuji), pfi tom se listny püvodnich lamell tak zesiluji, ze jamky ve stfedu zubu se znacne zmensuji. Die Rütimeyera rozpadaji se v pet skupin, z nichz skupina büvolü (Bubalus) tvofi pfechod mezi antilopami a ovcemi s jedne a mezi zubry a tury s druhe strany. Pro nasi zvifenu jen tyto dve skupiny posledni maji dülezity

Ve

vyznam. Bison.

Zubr.

Maje po ruce dokonalou lebku stareho byka od zubra americkeho shledäväm na ni vystizne Zittlem naznacene zuaky: V e in

(obr. 54),*)

1

i

siroke a krätke celni kosti, krätke asiroke, nazadsice zatlacene, nicmene vzdy j eiste cäst lbove krytiny tvofi'ci kosti temeni (ü p n e s r o s 1 1 e), krätke, vzaduznacnesirsi kosti n o s n 1 a krätke, p f m o od hlavy o d s t ä v a j c a n a zad mime stocene pahyly rohove, jez tesne vystupuji za ocnicemi, rourovite vyvstalymi. Rod tento zastupuje skupinu, kterä ma zijici zästupce v evropske 1

i

amerieke zvifene. V evropske je to zubr evropsk y (Bison bonasus belovezskem v lese ua Litve udrzovany, kdezto v Americe

i

i

i

*)

L.),

dosud

zije

zubr

Zastfeleneho v Yellowstonparku a liiuseu darovaneho P. Oberlündrem.


57

—

büvol kteryz je pfislusnik rodu Bubalus) americky (Bison americanus Gmel), take dnes jiz jen v nekolika nevelkych stadech zaehovany. Fossilni zbytky zubrii sledovati lze az do mioeaenu svrchniho (hlavne v Indii) a do pliocaenu (v Ameriee). Jinak je zubr typickym zvifetem cliluvialnim jako druh (nikoli

27. Bison priscus Boj.

Zubr

diluvialni.

)

(Obr. 52—56, 60-61.)

Tento povazuje se obecne za fossilni formu zijiciho jeste zubra evropskeho (Bison bonasus L.), ackoli je svym charakterem mnohem blizisi

Obr.

52.

*)

Zubr

diluvialni. Bison priscus Boj. fSvrchni cäst lebky Pohlecl shora a se strany. BohnicejU Prahy.

Srovn. Bayer, Katalog

ces. foss.

obratloveü

str. 80.

v

l

/io

pfir. vel.


58

Obr.

53.

Zubr diluvialni. Bison priscus Boj. Celni cäst lebky s rohovyiui näsadci v Vio prir. vel. Pohled s pfedu. Sv. Ivan u Berouna.

Obr.

54.

Zubr americky. Bison tuncricanns Gmel. Lebka v /e pfir. vel. l

(II. amrricmius) tamnim diluvialnim formärn (//. Riitimayer vyjädfil to slovy: Bison priscus prochäzi formou americkou Bison americdnus, aby ve slafi nahyl dnesiii förmy evropske Bison bonasux. Je tedy zubr americky formou mladou, slabäji ozbrojenou proti starsi, silneji ozbrojene forme evropske.

americkemu antiquus

ziji'cimu

Leidy).

i


59

Tento zdänlivy rozpor lze vsak dosti pravde podobne vysvetliti präve zubr jest jednim zoneck dokladü spolecneho püvodn jedne cästi evropsko-americke dilem az asijske fauny ze spolecneho nordickeho kmene, jako jim je pravdepodobne Cervas primigenkis a potomni Cervus elaphus, C. maral, däle Ovibos i Castor (bobr) a ze pak zemepisne üchylky tvarü, jez zachovaly se az do casü recentnich, mohou byti rüzne. Tak dnesni zubr evropsky vlivy klimatickymi däle se odchylil od prakmene diluvialniho nezli zubr americky a tim se take vysvetluje, ze take diluvialnf zubr evropsky stoji blize recentnfmu ameriekemu nezli reeentnimu evropskemu. Je to snadno pochopitelne a zjevnym doklasprävnosti dem vyslovene theorie. Zubr americky jako pfistehovalec z Evropy pfes severni Asii do severni Ameriky, pfisly takfka az do recentniho obdobi, zil v pfiblizne podobnych pomerech pastvy a podnebi jako za evropskelio diluvia, kdezto v Evrope zaostaly jeho soudruh pfilis zähy podlehal v tom ohledu znacnym zmenäm. Bison nebyl dosud v tim, ze

diluvialnim materialu nasem az na male vyjimky pfesne rozlisovän od rodu Bos, takze vyskytuji se cetnä urceni

jen pfibliznä (Bos nebo Bison?) nebo

s

otäzkou a od-

Obr. 55. Bison priscus Boj. Stolicka 2 Cerve-

Obr. 56. Zubr diluvialni Bison priscus Boj.

kazem na druh Bos primi- neho Lomu u Sucho- ze Suchomast. Falang mast. (Pfir. vel.) I. a II. v U pfir. vel. genius, kteryz se venkoncem ocifuje v literatufe cetneji zaznamenävän nezli Bison. Sbirky musejni obsahuji skvostne doklady 3

Je tu pfedevsim lebka z Bohnic (obr. 52) bez spodnich svrchnim ozubenim a s näsadci rohovymi a pak jeste obrovrohovymi näsadci od Sv. Ivana (obr. 53), kterez vykazuje

jeho existence. celisti, ale se

ske celo

s

rozpjeti jeste mohutnejsi.

Krome

vsak cetne vyskytuji se jednotlive näsadce rohove vetsi i mens!, jez vesmes na tento druh poukazuji, v blizkem sousedstvi s kostmi okoncin, nekdy i ülomky chrupu, jez vesmes k tomuto druhu toho

jest pfipocitati.

rozmerech dvou uvedenych nejvetsich pozüstatku podävaji näzor näsledujici miry: Bohnice

Sifka cela mezi rohy

Rozpjeti pahylü rohovych

35

......

120

cm „

Sv. Ivan

35 125

cm „


60 Sv. Ivan

Bohnicc

Delka lebky v temeni Sifka lebky s ocnicemi

cm

—

cm

36 22

„

35

„

11

„

70

Nasalia delka Nasalia sifka

„

1 :'

—

—

„ ,,

Prümer rohoveho näsadce

13"5„

17

„

Delka rohoveho näsadce Objem rohoveho näsadce

42'5

,,

57

„

„

50

„

—

.'

znämky rodove bovinü vlastnich, jevi se v chrupu a kostfe ostatni

lebka poskytuje vyborne charakteri sticke

Jestlize

rozdil od

bisonü na vztahy tak blizke, ze je zapotfebi velikeho, peclive tfideneho materialu osteologickeho, aby se tu mohlo dojiti k zäverküm, jen ponekud spolehlivym.

Rezäky bisontu jsou

vyznacne tim, ze jsou üzke a pfikfe po-

dosti

stavene; ve stavu otfelein meni se pak snadno ve välcovite koliky, ktere spise

podobaji

se

otfelym

fezäküm ovci a kozorozcü

nezli

fezäküm

skotu (Rütim.). Jednotlive stolicky bisonü je tezko rozeznati od stolicek velkych turü vlastnich; cele fady stolicek jiz spise lze rozeznati die celkoveho charakteru rodoveho, jenz spocivä v jejich kompaktni stavbe, ctvercovem profilu, tesnejsim spojeni obou polovin zubü, ve slabe vyvinutych okrajnich zähybech a silne vyvinut}' ch hlavnich sloupcich, jez v cele vysce zubu byvaji stejne tluste, takze zub tvofi pravidelnej.si hranol nezli u turn. r

Akcesoricke sloupky nevystupuji z obrysu koruny ani u stolicek spodnich, ani u svrchnich; smycky dentinu jsou ve vsech stupnicli veku jednodussi nezli u turü a sklovina jejich je hmotnejsi (Rütim.).

Celkem mozno

fici,

ze velkä vetsina fossilnich zbytkü diluvialnich,

Prokop (jeskyne), Särka-Generälka, Dejvice, Kotläfka (Podbaba), Bohnice, Brandys n. Orl., Sv. Ivan, Väp. Podol, Vysocany, Trmice, Kosire, Sudslavice, S v o b. Dvory u Hradce Krälove, T f i b f i c h y u Chrudime a Ü s t n. L., müze byti s dobrym svedomim zapocitäna k tomuto druhu. V museu

jez poskytly

näm

lokality Sv.

i

mestskem v Plzni

Doudlevce (3

zBozkova

nalezaji se nälezy

(scapula),

dolni stolicky zadni

Kfimic m u m%, m

(astragalus, metacarpus),

(dolni celist s 5 stolickami) a

Lob zu

s ).

Taurinae.

Tun.

Skupina skotu s velice rozsifenymi kostini celnimi, takze tyto na ükor kosti temennich, jez jsou velmi zkräceny a do tyla zatlaceny, tvofi samy krytinu lbovou. Nästavce pahylü rohovych posinuty na zad, takze od ocnic, jez nevystupuji rourovite, jsou dosti vzdäleny a pfi tom i ponekud splosteny. Nosni kosti jsou pomerne sirsi, ale celä lebka cini do-

jem

stihlejsi nezli

hfmotnä lebka bisonü.


61

Tur

nezije jiz nikde ve stavu divokem.

vialni a zil

Vyskytuje se v dobe diluv dobe, kdy jeho soukmenovei byli cloasi az do nejmladsicb dob pfedbistorickycb (tur nibelungü, skot doby kamenne a bronzove). Anglicky skot, jenz ve stavu polodivokem cbovä se v nekterych pareich (Chillingbam, Lyme), neni die setfeni provedenycb Rütimayerem püvodni tur divoky, uybrz jeu zdivocily tur domäcf, ktery nicmene je pfimym

pravdepodobue

vekem zdomäcneni,

jiste

Obr.57. BosprimigeniusBoj.

Praemolary pratura z Cerv. Lomu u Suchomast v prir. ve l.

jeste

potomkem pratura

cliluvialniho.

Diluvium ceske vykazuie dva zästupce ,

,

,

toboto rodu.

28. Bos primigenius Bcj.

Pratur diluvialni.

)

(Obr. 57—61.)

Turove

byla zvifata mohutnä, s velkymi, ale stihlyini, vice mene lyrovite zabnutymi roby. Nez jiz u toboto divokeho zvifete jevi se

Obr.

v

58.

tito

Bos primigenius ßoj. Chrup pratura v pfir. vel.

teto vyzbroji lebky

caste odcbylky,

z hlin

diluviälnieh u

jez zavdaly podnet

nekolika plemen. Pfi tom vsak temef üplne

k rozeznäväni

züstalo pfeblednuto, ze tato

Srovnej literaturu uvedenou v Dr. F. Bayera Katalogu obratlovcü str. 80. *)

Podbaby

ces.

foss.


62

vyzbroj

mein'

se

die pohlavi

a casto

i

die

pomerü pastvy

lokalnich

a podnebi.

Mnoho zmatku zubra, ktere

ovsem

zpüsobilo tu take nedostatecne rozlisoväui

tura od po ruee jen jednotlive kosti neurcitebo stafi a pohlavi. Teprve velky srovnavaci material jak diluvialnich, tak alluvialnieh a recentmch kosti s bezpecnou signaturou püvodu, iDohlavi a stafi, müze uvesti do tech veci

je obtizne, jsou-li

i

jasno.

Porovnäni, ktera nize uvädim, jsou pouhe pokusy v tom smeru, nebot nemohu fiei, ze by müj material v tom ohledu byl jen ponekud dostatecny.

Pf ipojenä vyobrazeni metatarsü a metaearpü velice näpadne ukazuji, ze rozdily mezi obema

Pratur diluviBos primigenius Boj. Falangl. V 3 / 4 püv. vel. Jeskyne svatoproObr.

59.

alni.

kopskä.

Dobry näzor

o

rody jsou zcela zfetelne. (Obr. 60, 61.) Bison je zvife stihle kostry, eoz präve v ütvaru nohy, zvlaste v chodidle se dobfe jevi, nad to v diluviu bisoni proti bovinüm jsou zvifata näpadne mens! mobutnosti. Teprve v recentni dobe se oba typy v techto pomerech k sobe pfiblizuji. tom, pokud se tyce metacarpu a metatarsü. podä-

vaji näsledujici miry:

Delka

Metatarsus <S

9

<$

Bison priseus Boj » americanus » priseus juv Bos taurus Bos primigenius Boj.

dil.

290

rec.

240 215 240

all.

rec. .

.

.

Sir.

v kloubech

73

58

—

64

dil.

300

86

dil.

275

92

fiep.

250 220

77

Nejm. tloustka 38 29

7 '02

26 34 50

8'27

57 44

4'82

8'27

7"05

6'00

Metacarpus

Bison priseus Boj »

....

» juv americanus

dil.

rec.

Bos taurus »

primigenius

»

»

Z metatarsü podafilo sile

Rep. se

shledati individua

70

40

65

35

5'85

72

41

5"3

92 86

64

3'7

54

5'0

pfiblizne

asi

stejneho

v recentnich, tak v diluvialnich tvarech je patrny rozdil techto kosti i rozdil mezi recentnimi formami stejneho stafi.

stafi a sice jak

v

rec. dil.

205 215 240 270

5*68 5'5

i


63

Je po ruce jeste alluvialni metatarsus mladeho zvifete, ktery zmeren davä delku 215, kloubni sifku 50 a nejmensi tloustku 26 mm: pomer techto rozmerü je tyz jako u bisonü (8'27), u nichz se ukazatel pomeru nejmensi tloustky a delky pohybuje mezi cisly 7'62 8"27, kdezto u bovinü klesa tento ukazatel na 6'00 7'07.

—

—

Z metaearpü aspoü

dil.

nepodafilo se srovnati zvifata pfiblizne stejneho stafi, Bos priscus je zvife starsi a silnejsi nezli Bos primigenius, ale

d

c

Obr.

60.

Metaearpus rodu Bos a Bison

(v '/ 3 pfir. vel.). a Bos primigenius Boj. (Podbaba.) c Bos taurus L. Kecentni. d Bison americanus Gmel. Reeentni.

(Jenerälka.) b Bison priscus Boj.

tu je näpadno, ze mladsi, mnohem slabsi Bos primigenius mä metaearpus v kloubech stejne silny a v nejtenci cästi jeste silnejsi nezli starsi a mohutnejsi Bison. i

Mene i

rozdilneho stäfi jsou metacarpy ostatnieb

tu je patrno, ze rec. Bison americanus blizi se

tri zvifat,

mlademu

zvifeti

niemene dil.

Bis.

priscus a ze tloustky kosti techto dvou zvifat nedostihuji tloustky recent-

niho skotu. Koefficient pomeru nejmensi tloustky k delee die stäfi zvifete pobybuje se u bisona mezi 4'82 5'85, u rodu Bos mezi 370— 5'5 a je

—

i individuelnim vekem mladsi je zvife. americanus 5'85 a u velmi mladeho Bis. priscus

tento koeff. tim vyssi, eim fossilne

Tak na

pf.

u

rec. Bis.

(Reporyje) 5'68 a u mladeho zvifete alluv. 5"5 a stejne u recentniho Bos 5'3, u nejstarsiho Bos primigenius jen 3'7, ale u Bos primig. z nejmladsiho naleziste u Eeporej 5'0. Je i tu zfejmo, ze obe zvifata se k dobe reeentni stale vic k sobe pf iblizuji; tentyz zjev, ktery se opakuje u metataurus


64

na

americanus a priscus juv. all. niaji nejvyssi koefBis. priscus klesä na 7"62 a ree. Bos taurus na 7'05, kdezto diluvialni klesä na 6'00. Vyse naznacene rozdily lze sledovati az do phalangu, avsak tu vedle pohlavi rozhoduje i okolnost, je-li phalang z nohy pfedni nebo zadui. Pfipojeny pfehled tyto rozdily napadne rozlisuje. tarsü, kde

pf. Bis.

kdezto

ficient 8"27,

dil.

a

b

d

c

Obr. 61. Metatarsus rodü Bos a Bison v '/aPfir. vel. a Bos primig enius Boj. Tutskä Mastal. b Bison priscus Boj. Vysocany. c Bos taurus. Reeeutni. d Bison americanus Gmel. Kecentni.

Phalang

Bos primigenius Bay. Bos taurus »

»

Bison americanus

Delka .

.

.

dil.

82 nun

mm mm

rec.

67

ree.

65

rec.

59 »nm

rec.

62

dil.

70

»

»

dil.

73

mm mm mm

»

»

dil.

73

mm

»

»

Bison priscus

Tloustka

Koeffieient

52

1'576

34

pfedni

T97

38 32 29 32

zadni

1*71

pfedni zadui

2*14

1"84

2'15

35

2*08

41

1'78

Pohfichu nebylo lze ziskati kostru bisona evropskeho, aby tato porovnani mohla byti zevrubueji provedena.


65

Je vsak

tak zjevno, ze diluvialni pratur bylo robustni a mobutnejsi zvife nezli zubr a ze pokoleni jeho af jiz vlivem domestikaee nebo i

i vlivem miseni krve cim däle vice se seslabuje bisonu se vyrovnävä. Je ostatne pravdepodobno, ze temuz pochodu podlebä rnensi merou i nezdomäcnely, ale stäle vice obmezo-

vlivy lokälnimi a snad

a slabsimu

vany

bison.

Bylo by zapotfebi mnohern rozsäblejsino materialu srovnavaciho, jaky mäm po ruce, aby se prokäzalo, jaky vliv na ütvar a mobutnost tecbto kosti mä poblavi. Lze pf edpoklädati, ze slabsi stavba kostry krav a silnejsi kostra bykü maji tu rovnez svüj vyznain; ve srovnävanem materialu je pohlavi jen zfidka bezpecne vyznaceno, coz ovsem srovnäväni velice cini obtiznym a nejistym. Ostatne nektere bistoricke zminky podporuji näzor o praturech, ktery jsme z pozoroväni sveho ziskali. »Zvifata postavy i barvy bykü, ale skoro tak velkä jako slon« tak popisuje Caesar v »Bellum gallicum« pratura, jejz jeSte ve stfedni Evrope jako zvife nezkrocene zastihl. Lebka nalezenä v Brambergu se tfemi ranami od kopi, dosvedcuje, ze v tomto stavu existovalo zvife to ve stfedni Evrope jeste ve stoleti XII., ale pozdeji uz nenalezäme lec stopy zvifete zkrocenebo, jez dalo näm uzitkovy skot. Kolem r. 1000 po Kr. pecene z divokycb koni a divokych turü byvala na jidelnim listku klästernikü v St. Gallen ve Svycarsku, jak jsou o tom urcite zäznamy a lebky ulovenycb praturü byvaly upeviioväny na radni domy mest nemeckych, kde jeste pet stoleti pozdeji (na pf. v Mohuci a Wormsu) se nalezaly. U zemedeleü Slovanü v Cecbäcb byl asi pratur mnobem dfive zdomäcnelym zvifetem nezli v Nemecku, jak o tom legendy a historicke zkazky (o sv. Väclavu, sv. Prokopu) svedci. nezli

i

—

Plemena pratura Bos primigenius. jali se autofi rozeznävati tfi plemena pratura: Bos Bos primig. frontosus a Bos primig. brachyceros. Rütimayer (Naturl. Gescbicbte des Rindes), jenz dfive plemeno trocboceros za konstantni formu uznäval, brzy seznal, ze teto forme ne-

Jiz

v diluviu

primig. trochoceros,

nybrz ze jednä se tu jen o individuellni Bos primigenius, jejiz rozdily skoro jen obmezuji se na ütvar robü, ktere i u vsecb jinycb bovinü zvläst se zfetelem na'pohlavni zmeny v kostfe se vyskytuji. Stiblejsi roby, näpadnejsi nästavce jejicb, üzke celo a malo vystupujici ocnice, ktere jsou charakteristicke pro domnele plemeno trochoceros jsou take cbarakteristicke pro krävy vübec, ac nikterak neni vylouceno, ze se mohou vyskytnouti i u bykü. Mnobem dülezitejsi a odlisnejsi jsou drube dve formy. nälezi titul zvlästnibo plemena,

variaci typickycb forem

5


66

Z tech plemeno ßos primig. frontosus poklädänö byti miize za opravnene plemeno püvodniho typu, ktere se stäle vic uplatnuje a pak do zdomaeneleho dobytka a az do doby recentni pfevädi, kdezto Bos primig. brachyceros povazuji za oznaceni chybne a mäm za to, ze kratkorohy skot neni plemenem pratura, nybrz je samostatnym druhem. Die toho Bos primigenius vyskytuje se jen ve dvou plemenech: i

Bos primigenius typus, Bos primigenius frontosus.

Mozno pak fiel, ze Bos primigenius typus je püvodni zvife divoke, Bos prim. frontosus pak plemeno, vznikle jiz za stavu pocätecne, städni domestikace v dobe diluvialni, jak to Rütimayer v »Naturgeschichte

des Rindes«

II. dil str.

28a.

156 sprävne vykladä.

Bos primigenius typus.

Pratur typicky.

Typicky Bos primigenius, jehoz pfedkove (Bos etruscns Falc) vyskytuji se v jihoevropskem plioeaenu a jehoz potomci ziji jeste v Inda (Bos indicus

s

jeho

varietami) je

mohutny pratur

s

välcovitymi rohy,

mä

svrehni molary skoro vesmes delsi nezli sirsi (Rütim.). Dentinovy sloupee zevni steny je zaokrouhleny a nepfecnivä pfes kr idlovite polozene

zähyby, takze obe pole zevni steny jsou ponekud konkavni. Vnitfni hranoly zubui pravidelne pulmesicite bez näpadne vystujnijieifh dentinovych sloupkü. Accessoricky sloupek vzdy v obrysu koruny otfeny smerem k zäkladne zubu casto ponekud z obrysu toho vystupuje, nezfidka pak prüfez jeho je lalocnaty. Take praemolary jsou znacne delsi nezli sirsi se zevni stenou silne konkavni a silne vystupujicinii postrannimi okraji. Spodni stolicky üzke a protähle, vnitfni sloupky valcovite, malo vycnivajici; postranni zähyby silne, zevni sloupky pravidelne pulmesicite, accessoricke sloupky jednoduche, nevycnivajici. Praemolary stlacene se silnymi zähyby. IJezäky siroke, lopatovite. Z lebky zachovävaji se u diluvialnich zvifat zpravidla jen 6asf patrovä nebo vübec jen ülomek s vetsi nebo mensi cästi chrupu. K vzäcnym nälezüm nalezi spodni celisf, kterä die mefeni Rütimayerovych dosahuje u dorostleho zvifete delky 465 470 mm, pfi cemz ale vyska jeji je znacne nizsi nezli u domäciho skotu a pfiblizuje se zase vysce, jakä se da zjistiti u bisona (za symphysou 34, pfed P^ 43, za M 3 70 mm). Tedy i zde se ukazuje to, co jsem vyse jiz vytknul pfi srovnavacim mefeni metatarsu a metacarpu. Z ostatnich casti kostry jsou nejcastejsimi zjevy metatarsus nebo metacarpus, nektery phallang, vyjimecne nekterä z ostatnich kosti okoncin, postranni

—

casteji jen jeji

Z

ülomek nebo

diluvialnich

(obr.59), z

nalezisf

obratel.

nälezeji

Turske Mastale

veneho Lomu

Prokopa Generälky (obr. 60), ÖerKalvarieu fteporej, S r b s k e

sem zbytky od sv.

(obr. 63),

u Suchomast (obr.

61),


67

Podbaby, Vysocan, Bäni, Jicina, Kutne Hory, Berouna a Kfivoklätu, Bezdekova, Sudslavic,

Sluje, okoli

z

Trmic a Üsti

n.

L.

28b. Bos primigenius frontosus.

Pratur velkocely.

(Obr. 62—63.)

Cbarakteristicke sledujicim:

znaky tohoto plemene sbrnuje Rütimayer v nädelsi celo vzdor posurrati nästavee robovebo

vyssi oceiput,

(neobycejne protähly frontälni

val), kratsi nasalia,

fada stolicek

i

sama

in-

termaxilla delsi

nez u plemene primigenius ty£>w;,znacnepfic-

ne rozsifeni cela mezi rohovymi nästavci vzdor

mens! sifce cästi spänkove a orbitälnf, velkä

sifka obliceje a oceiputu,

silne

splosteni

rohü

na

Obr.

62.

Bos primigenius Boj. var. frontosus. Forma diluviälni.

V

Vs pfir. vel.

Lochovice.

nästaveicb

do pfedu posinutycb a pfimo na venek smefujicieb, objemne vyklenuti dvilkü ocnieb, silne vystouplä püda spänkovych jamek. To jsou ovsem znaky odpozorovane na lebkäch reeentniho skotu tehoz plemene (Bos taurus frontosus) a neni ovsem jisto, az do jake miry je lze pfevesti na diluvialniho pf edka toboto plemene. Jeste mene opory mäme pro cbrup a kosti koncetin, nebof zde na dlouho nebude lze sebnati takovy srovnavaci material, ktery by uvedl Obr.

63.

Bos primigenius Boj. plemeno frontosus Rakovnik. Ve Vs pfir. vel.

do veei nälezite svetlo. 2e skutecne jiz plemeno Bos primigenius frontosus

za doby diluviälni existovalo a snad teprv se vyvinovalo, tobo doklady podävaji castejsi nälezy splostelyeb rohü (obr. 60. a 61.). Celkem ale nälezi nälezy tyto k vzäcnejsim a vyskytuji se znaky toboto plemene pozdeji teprve casteji u potomstva v dobe neoliticke. 5*


68 Gaste nälezy plemene toho v diluviu pochäzeji z okoli (obr. 63),

vie

(obr.

Rakovnika

Lochova, Sarky, Libne, Berouna, Vokovic, Locho62), Malen ovic, Lipence, Vysocan. 29. Bos brachyceros.

Pratur krätkorohy.

(Obr. 64-66.)

Owenern byl püvodne pod jmenem Bos longifrons 1) popsän maly krätkorohy skot, vyskytujici se hojnc v mladsim pliocaenu anglickem spoleßne s mamutem a nosorozcem i v raselinäcb irskych s veledaiikem. (Megaceros hibemicus) a i däle v mladsich jeste usazeninäch s jelenem (Cervus elaphus) v pfedhistoriekych nalezisticb se starozitnostmi räzu fimskeho. Tento maly skot byl zjisten pak i ve Skandinavii Nilssonem 2 ) ve spolecenstvi s Bos primigenius i jebo iplemenem Bos frontosus a sobem a Nilson vyslovil se, ze tento skot byl v divokem stavu jiz za doby dilnvialni vybuben, ale docboval se däle v dobe pfedbistoricke jako zdomäcnele zvife a odvozuje od nebo i maly skot finsky. Rütimajer mä za to, ze tento skot nikde jeste s urcitosti nebyl konstatovän jako zvife divoke, byf i mnobe nälezy velmi vysoke stäfi jebo dosvedcovaly stejne jako spolecenstvi nälezü a zbytky vybynulyeh typü (mamuta, nosorozce a soba). Uvädi, ze na lokalitäcb z nejrannejsicb pocätkü lidske kultury jevi se mu jiz jako zvife zkrocene, na muobych mistecb jako zvife starsi nezli skot z plemene primigenius typus. Ackoli pak v tom sbledävä to jedine, eo je temto dvema typüm skotu spoleene, nevähal prohläsiti Bos brachyceros za plemeno Bos primigenius. Pfi tom nznävä Eütimayer zeela sprävne, ze plemeno Bos frontosus, jez odvetvilo z typu Bos primigenius a lidskym vlivem od toboto stäle vie se vzdalovalo a do jiste miry jako novä specie se konsolidovalo, Bos brachyceros od prvnicb pocätkü svebo vyskytn tvofi dokonce vyvinuty tvar, ktery se postavou i ütvarem lebky od soucasne jiz zdomäcneleho plemene Bos primigenius typus co nejostfeji lisi. Pfipomenu-li k tomu, ze Bos brachyceros vyskytuje se u i näs nejen ve spolecenstvi s diluvialnim plemenem Bos primigenius frontosus, ale i ve spolecenstvi s nezkrocenym typem Bos primigenius typus, jakoz i v blizkem spolecenstvi sostatni diluvialni zvifenou doby pastevni a dokonce i ve spolecenstvi s jelenem Cervus primigenius Kaup. (rocbovä), tedy v obdobi temef poglacialnim, mäm jiste dosti düvodü, abych poehyboval o tom, 1. ze Bos brachyceros nevyskytuje se ve stavu divokem, 2. ze Bos brachyceros je plemenem typu Bos primigenius a nikoli samostatnym druhem. 3 ) i

*) 2

) 3

)

Owen. ßrit. foss. Mammalia. Annais and Magaz. of nat. hist. Ser. IV. 1849. Sprävneji jako druh uvädi jej dr. Fr. Bayer ve svern Katalogu ceskyeh

fossilnieh obratlovcü str. 80.


69

Pokud

Bos brachyceros zvifetem, jez zilo vdiluviu ve stavu divokem, märu za to, ze mozno ji na zäklade nasicb näse tyce otäzky, je-li

lezü zodpovedeti kladne.

Ceske lokality diluvialni vübee jsou dosti chudy na doklady exizejmena na doklady existenee cloveka, jenz byl by pouzival jiz zkrocenycb anebo pozvolna zdomäcnovanycb zvifatstenee diluvialniho cloveka,

To by ovsem

jeste ne-

rozbodovalo, nebof no-

madi

diluvialni,

nalezäme,

stopy

jiehz

sve

mrtve poebovävali pravdepodobne zpüsobem, jenz nepf ispival k tomu, aby se jejicb zbytkü mnoho dochovalo. Rozbodne vsak je, ze jen vyjimecne a vzäcne nalezäme stopy städni do-

Obr.

64.

Bos brachyceros. Tur krätkorohy. dec rohovy v '/a pfir. vel.

o"

Näsa-

mestikaee diluvialnicb zvifat a setkäväme se nanejvvs se zuzitkovänim zvifat lovenyeh. Nalezäme-li pak zbytky Bos brachyceros i v nejstarsicb nänosecb mlaclsiho diluvia, kdez po te ci one cinnosti cloveka neni jeste stopy, nemüzeme se ubräniti dojmu, ze seltu jednä o zvife divoke.

Obr.

65.

Bos brachyceros. Tur krätkorohy. Spodni

celist z

Cochove u Biliny

(dil.)-

K otäzee, je-li Bos brachyceros samostatny druh ci jen plemeno od Bos primigenius, sbledäväme spise doklady ku kladne odpovedi ve smeru prvnim nezli v drnbem. Konstantnost

typu, kterou säm Eütimayer potvrzuje, mluvi drub samostatny, i kdyby se melo nebo mohlo snad pfipustiti, ze snad püvodni nejake plemeno se v takovy samostatny drub zmenilo.

spise pro

Obromny zäkladni rozdil obou typü pfedpoklädal by dloubou dobu vyvoje, po niz nikde neni stopy: neni take stopy po pfecbodnych nejakycb tvarech mezi obema typy. Sklon

k

tvofeni plemen v obvodu typu

cuje rovnez samostatuosti drubu a je to podepfeno

v

okolnosti,

ze sklon jevi se tu k tvofeni

brachyceros nasvedjeste tim dükladneji

plemen zcela obdobnycb, jakä


se tvofila v

obvodu typu primigenius; nalezäme mezi zbytky Hos bra-

chyceros odchylky, ktere analogickou cestou postupuji jako u Bos primigenius.

V tom vlastne shledäväme se opet s Rütimayerem, jenz mini, ze plemena od Bos brachyceros podrzuji neco z eliarakteru obou plemen Bos primigenius zatim co znämky toho druhu se samostatne u nölio tato

—

vyvijely zcela pfirozenou a analogickou cestou biologickeho vyvoje.

übr. 66. Boss brachyceros. Tur krätkorohy. a d" Dihiviälni forma püvodni. Celui öäst lebky s näsaclceiri rohovym v / 3 püv. vel. Rakovnik. b Forma frontosus. l

Lebka

s

rohovymi näsadci v

Bos brachyceros nekdy rovnymi, jindy

l

/s

pfir. vel.

Rakovnik.

malymi, zatocenymi rohy; typicky tvar mä roby silnejsi a zatocene, pfi tom v prümeru kruhovitem, tvar druhy, analogicky plemeni Bos primig. frontosus mä roby rovnejsi a splostele. Rohy jsou nasazeny pfed hranici celni, maji dlouhe Qasadce a mozkovnu v jejim zacatku silne zuzuji. Ocnice vystupuji silne a smefuji rovne na venek. Cely ebarakter lebky upominä spise na jelena nezli na skot; v celku die sveho srovnavaciho materialu tvrdi Rütimayer, zc B. brachyceros udrzuje asi relativni stfed mezi obema plemeny Bos primigenius, aspon pokud se tyee delky celeho profilu lebky, delky 6ela ve delky stfedu, delky nosnich kosti, delky patra v obycejnem rozmeru patra az za M 3 delky fady stolicek a delky intermasillarni; rovnez ve je cbarakterisovän iizkou, stihlou lebkou a

silne

i

,

i


71

vysce occiputu, v sifee licni, ve spänkove sifee cela, sifee occiputu v celku, v nejvetsi vzdälenosti ocnic a v nejuzsi cästi cela mezi rohovymi näsadci; naproti tomu nejkratsi tlama a nejmensi vzdälenosti mezi nästavci roho-

vymi a

ocnicemi. Gast lebky z okoli Rakovnika (obr. 66b) pochäzi z maleho slabeho zvifete, jehoz sifka celni nebyla asi vetsi nezli 150 mm; näsadce rohove

jsou näpadne na zad obräcene a pfime, coz rovnez visi.

Ülomek

s

jednim näsadcem rohovym

s

mlädim

(obr. 66b)

zvifete sou-

je ze zvifete jiz

starsiho a mohutnejsiho.

Myslim, ze prävem sem vfad'uji take spodni celist z Cochove u Biliny fada stolicek mef i 120 (f ada hornich stolicek u alluv. lebky alluvialniho primigenia z Dacic Pardubie mefi fada techze stolicek z 111, 165 mm). Öelist tato pfes male sve rozmery pochäzi ze zvifete stareho, jsouf jeji stolicky hluboce otfele, takze vnitfni jamky jen male ostrüvky tvofi a accessoricky sloupek az na male zbytky je uplne temef ohlodän, Stolicky tvofi charakteriackoli na vsech molaräch je zfetelne patrny. Take v teto celisti mnoho stickä prismata, sirokym müstkem spojenä. upominä na jelena. Krome Rakovnika a Öochove u Biliny, vsude ve spolecnosti se sobem, zde ve spolecnosti s jelenem Cervus primigenius Kaup, jsou zaznamenäny Woldfichem take nälezy diluvialni od J i c i n a, ze S u dslavic a Kutne Hory (nälez dr. Vil. Kurze spise neolithicky) a mnou zjisten take v Srbske Sluji a Turske Mastali u Berouna, Dalsi nälezy uvädene tykaji se alluvialniho (neolithickeho) potomka. Nemäm tudiz zädne pochybnosti, ze tento skot zil u näs samostatne vedle primigenia divoce jiz v dobe diluvialni. Jeho pfibuznost, ba totoznost s dnesnim hnedym skotem svycarskym (Braunvieh) i s krätkosrstym skotem alzirskym a velkä pfibuznost obou zejmena v ütvaru lebky s indickym zebu, jak poznamenävä sprävne Rütimayer, vedou na stopu, ze se tu jednä o stejne stary, ne-li jiz starsi typ nezli je primigenius a o velmi dülezity typ ve vyvoji evropskeho (obr. 65), jejiz

mm

skotu vübec. 30. Bos taurus L. Skot.

Timto rodovym jmenem oznacuji se zdomäcneli potomci diluvialdruhü Bos primigenius a Bos brachyceros a ovsem i jinych typü, ktere v nasem diluviu se nevyskytuji.

nich

Toto potomstvo vystupuje ve vsech svych odlisnych tvarech velice jiz v dobe neolithicke, i je zajimavo take pro charakteristikn diluvialnich forem, jak se az do recentni doby dochovalo ci nedochovalo. zfetelne

V zäsade müzeme u pfedhistorickych forem rozeznati die naznaceneho püvodu tfi typy plemen: Bos taurus plemeno primigenius, Bos taurus plemeno frontosus a Bos taurus plemeno brachyceros.


72 30a. Bos taurus fma. primigenius.

Skot prvotny.

(Obr. 67.-69.)

Do nedavna

jeste soudilo se, ze püvodiii diluvialni tur Bos primibyl az na nase doby dochovän asi tak jako bison v Dekogenius typus lika cbränenych hajenstvicb v Anglii.

Obr.

68.

Bos taurus primigenius. Lebka alluvialniho tura

Obr. 69. Bos taurus primigenius. Chillingham Parkv Angli. Lebka recentniho tura divokeho die lliiti-

mayera.

z

Dacic v

>/

6

pfir. vel.

Obr. 67. Hos taurus primigenius. Lebka alluvialniho tura z Dacic. Pohled

shora v

'/»

pfir. vel.

ze tomu nein tak, ze püvodniho zijiciho prav Anglii jiz neni a co za nej se vydäva, je jeu tur dvou rüznych plemen püvodne zdomacnely a opet zdivocily a ve stavu zdivoceleni udrzovany.

Rütimayer ukäzal,

tura ani


73

Jef v Anglii

nekolik parkü a

i obor, v nichz chovä se zdivocily zachovaly skot; skutecne Charakter püvodniho typu Bos primigenius, ktery se näm takto az do recentni doby ve stavu polodivokem zachoval, jine vsak jsou vyslovne plemeno Bos primig. frontosus. Cisty typ Bos taurus primigenius (obr. 69.) zije na pf ve West-Highlandu a v Chillingham-Parku a plemeno frontosus v Lyme Parku. Toto plemeno, jehoz pfedkove za dob diluvialnich nälezeli k nejrozsifenejsim u näs pfislusniküm bovinü, lze sledovati celou dobou neolithickou a alluviem nasim az do casü historickych. Snad nektere nälezy nälezeji jeste lovnym zvifatüm püvodniho typu Bos primigenius, jine ale jiste jiz zvifatüm zdomäcnelym. Z püvodni pf irodni lokality a snad od divokeho zvif ete pochäzi vyobrazenä lebka (obr. 67. a 68.) z Dacic, jiny nälez toho druhu je zaznamenän z okoli Plzne (museum v Plzni), z neolithicke doby vykazuji jeho zbytky Trmice, Prasin, Kfivoklät, Chodovlice u Öizkovic, Bzi, Krpy u Repina, Velis, Hradisteu Kut. Hör, Novy i

jeho nektere räzy

.

Bydzov

a

Blazim.

Lebka

z Dacic je vübee z nejmohutnejsich lebek toho typu jsouc dlouhä (v temenni delce) s celem 320 dlouhym a v krajine ocnic 2§2~mm sirokym. Je mozno, ze nektere tu uvedene neolithicke nälezy nälezeji k näsledujicimu plemenu B. t. frontosus, cehoz üdaje v literatufe na zfeteli nemaji, säm pak jsem nälezy ty kontrolovati nemohl.

704

mm

mm

30b. Bos taurus frontosus.

Skot velkocely.

Je dosti podivuhodno, ze z tohoto plemene mäme neolithickych pozüstatkü mnohem mene nezli z plemena primigenius;

a alluvialnich

kdezto toto plemeno jinde pomerne rychle se vyträci a je stäle vydatneji zastupoväno plemenem frontosus, zdä se, ze u näs v divokem stavu pratur

dlouho dodrzuje v püvodnim tvaru do alluvia nezli je zdomäcnen, takze üplne mizi ve forme frontosus, kterou nalezäme silne zastoupenou jen tarn, kde se hromadila velkä städa zdomäeneleho skotu, jako na pf. ve velkem sidlisti ci täbofisti u Strädonic. Ovsem vystupuje toto plemeno zfetelne pozdeji vsude v nescetnych nälezech alluvialnich, kde plemeno primigenius uz üplne mizi. Ve zdivocilem stavu, jaky pfedstavuji zvifata anglickych parkü, vyskytuje se plemeno frontosus vedle typu primigenius. Tak na pf. Rütimayerem vjôbrazenä lebka z Lyme-Parku pfedstavuje typ frontosus, s

chaxakteristikou plemene trochoceros.

Variabilita rohü, o nez se tu jednä, vyskytuje se jak u typickych primigeniü jiz v dobe diluvialni, tak i u skotu typickeho plemena primigenius, a sice pfevahou u krav, je patrna jako pouhä variabilita u frontosü zijicich anglickych stejne jako v nälezech neolithickych a pozdejsich a üplne bezvyznamne zapadla präve v plemeni frontosus, takze netfeba na ni ve vyvoji zvlästniho bräti zfetele.


74

30

c.

Bos taurus brachyceros.

Skot krätkorohy.

(Obr. 70.-72.)

Hojne v alluviu a na vsech temef neolithickych lokalitach, niolili bychom fici vsude, kde jeu nezämozny uomad nebo maly usedlik hospodafil,

shledäväme

se

s

skotem, ktery se podivuhodne samostatne tak jako plcmeno primigenius udrzuje v püvodnim tvaru. Totez konÄS3BS-OIV» statoval Rütimayer u tohoto skotu, vyskytujieiho se ve vsech nalezistich staveb kolovvch.

timto

Obr. 70. Tur krätkorohy. Bos brachyceros. Forma alluvialni. fieciste labske u Pardubic. V V* pfir.

Obr.

71.

Forma s

Tur krätkorohy. Bos brachyceros. alluvialni.

ehrupem.

V

vel.

Nejzajimavcjs]'

je,

ze

tento

skot

zije

Svrchtü

Äeciste labske

lebky Pardubic.

cäst

u

7s pfir. vel.

dosud v malo zmeuenem

tvaru ve stavu zdomäcnelem ve Svycarsku, jsa tarn znam pode jmenem »Braunvieh«, znäm je take z jizni Evropy, zejmena z jiznj'lio üpati Alp a z Alziru, a myslirn, ze ani näs chebsky skot, jejz Wilkens pocita k tum

krätkohlavemu 1) (Bos brachycephalos) •) Wilkens Dr. M., Die Rinderrassen Naturgeschichte des Hausrindes.

s

voigtlandskym, Mittel-Europas.

dusertalskym

Grundzüpe einer

o Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at

75 a devonskym, pro ktery nemäme closud ani diluvialnieh ani neolitbiekycb dokladü mezi boviny, ac Wilkens domnivä se, ze to plemeno nepochodi od bovinü, nybrz od bisonü, t. j. pfimo od zubra, neni od neho pfilis

doporucuji tu vec pozornosti tech, kdoz se zabyvaji nebo budou zaby vati studiem o püvodu nasebo dobytka bospodäfskebo. Vyobrazuji lebku z alluvia labskebo u Pardubic (obr. 70 a 71.) a z alluvia u Podb a b y (moznä, ze z neolithickeho pohfebiste pocbäzejici, vzdälen,

i

obr. 72.) a

zaznamenäväm, ze

ve svycb »Beiträge zur Urgeschi ebte

Böbmens« konstatoval

skot ten J. N. Woldficb na neolithickycb lokalitäcb

v

Trmi-

P rasine, Cblumcanech, H r ä d k u, B z K rcich,

i,

p e e b u Repina, Hradisti u Kutnych Hör, Hradisti u Strakonic, Blazimi, N.

Bydzove, Libäni, naVe1 i

s

i

u Jicina a v okoli Ö äje hojny take na loka-

slave, lite

uSträdonie. Take v

luvialnim

al-

svrsku

jeskyne u Sv. Prokopa byly zbytky jebo nalezeny a ve sbirkäeb je tez cäst lebky z okoli Podb f a n a druhä z Vokovic.

Lebky

z

Podbaby svymi

rozmery

ukazuji na zvifata sily jako jsou [rez Alziru (delka celni

asi stejne

eentni

mm, alzirskä mayera 198, sifka 205

die

Rüti-

celni

194

Obr. 72. Bos brachyceros. Lebka z Podbaby. a Pohled se strany. b Pohled ze zadu. c Pohled celni. Ve V 4 pfir. vel.

proti 199), kdezto alluv. lebka

Pardubic je znacne slabsi (delka cela 180, sifka 162 mm). Zvläste silne pak bylo zvife z Vokovic (sifka cela, pokud se da zmefiti, asi 224 mm). z

Zoogeograficke a palaeobiologicke vysledky.

Kopytnici az na pomerne maly zlomek zvifat mene vyznamnych maji ze vsecb skupin ssavcicb nejviee a nejdülezitejsich vztabü k cloveku,


76

uebof tento z nich ziskal nejvetsi pocet zvifat zdomäcnelvch k uzitku a pomerne zahy zapocal s domestikaci jednotlivych tvarü.

svemu

ktere nepodlehly jeho zkroceni a ktere vydaly mu jeu kteron obtizne zäpasiti musel, dluzno pfedevsim vytknouti tlustokozce, ktefi zde byli davno dfive nezli clovek säm. Jsou to jmenovite mastodon a dinothcrium se svymi tvary tfetihornimi, jimz näsledoval

Z typü,

lovnou zvef,

mamut

jiz

s

jako soucasnik cloveka, ktery byl

i

lovcem tohoto obrovskebo

zvifete.

Diluvialni clovek byl obdivovatelem tohoto zvifete a pestoval jeho kult vice

jak o tom svedci rytiny na vyfezävane sosky mamuti. Z Cech stop tohoto kultu, mäme je ale z Moravy,*) hojny jsou ve

nezli

kterehokoli

jineho

kostech,

kresby na skalach jeskyü

nemäme

sice

zvifete,

i

Francii a Spane! ich.

Mamut nema

v Cechäch pfimeho sveho pfedka. Nenalezame zde stopy pravych tf etihornich slonü, jichz je mamut spojovacim clankem se slony recentnimi, nicmene aspon v Evrope nalezä se stopa starsich forem, kterä nejnoveji konstatoväna take jako Elephas primigenius Fraasi**) ze Steinheimu a k niz zdä se miti vztah tak lecktery nalez cesk}', jak jsem jmenovite v I. dile kopytniku na to ukäzal. Nez je velice zajimavo, ze mamut s celym svym pokolenim nälezi do fady onech kopytniku, ktere Evropa mä podivuhodne spolecnymi se severni Amerikou; krome mamuta a jeho druziny patfi do teto skupiny stary typ jelenu diluvialnich, näs Cervus primigenius ve spojeni s jelenem kanadskym a s asijskym maralem, bison a konecne i tur Mackenziiiv, zvany pizmovy. Hada tato nalezä podepfeni a rozsifeni take v jinych jeste skupinäch, na pf. v hlodavcich, kde je dobrym jejim pfedstavitelem bohr. Novejsi bädäni geofysickä ukazuji, ze vysvetleni spojitosti mezi temito faunami neni tak obtizne, jak se druhdy zdälo, naopak, ze je mnohem SDazsi, protoze spojitost roztrzeui pevnin, dnes od sebe vzdälenych a sirokymi pruhy mofi oddelenych, nalezä nove vysvetleni stälym jich pohybem, jejz müzeme jeste vlastnimi zraky sledovati, byf i v pei

riodäch dosti dlouhycli. Jest

jisto, ze jistou

cäst sve diluvialni zvifeny

müzeme

pocitati za

endemickou, t. j. pfirozenym vyvojem z tercieru vyslou a pfimo na domäci püde vyrostlou, byf bychom neznali vsechny stupne tohoto vyvoje, kdyz näm mnohe zanikly vystehovänim zvifat nebo znicenim jich katastrofami na rozhrani mezi tfetihorami a diluviem. K takovym endemickym tvarum mozuo jiste pocitati pfedevsim boviny, ovce a kozy, cästecne prasata, vesmes typy, ktere jeste dnes pfedstavuji cleny hos])odäfskeho, dilem i lovneho zvifectva. *) Karel J. Maska: Soska mamuti z Pfedmosti. Näkladem casop. Pravek v Kojetine 1912. Dr. M. Kfiz: Beitrüge zur Kenntniss des Quartär Mährens. **) Dr. W. O. Dietrich; Elephas primitr. Fraasi, eine schwäbische Mamutrasse. Mitt. aus d, kgl. Naturalienkabinet. Stuttgart W. 78.

—


77

Nase zdomäcnelä zvifena mä ovsem i cleny, jejichz endemicky je naprosto pochybny; sem patfi pfedevsim kün, v druhe fade i nekterä plemena zdomäcnelych prasat, jelen a danek. Vyvoj kone, tak jak jej znäme, neudäl se vübec na evropske püde a dosavadni domneni, ze vyvoj na püde americke nutno vskutku tak oddelovati od vyvoje na püde asijske, jak to cini Marsh, nemä dost opory v dnesnim oddeleni teehto pevnin mofem, ktereho druhdy nebylo. Pro näs je ovsem kün v kazdem pfipade zvifetem ciziho püvodu, ktere k näm pfislo z Asie. Stalo-li se tak jen cestou docasneho stehoväni a rozsifeni asijske zvifeny k näm, anebo soußasne, ci pozdeji take pficinenim cloveka, je veci vedlejsi. 2e clovek mel v tom sve ruce, je samozfejmo a take patrno z toho, .ze do jizni Evropy importoval i asijske

püvod

dostali se az do Evropy stfedni k näm a jsou zde zäkladem malych plemen, jak to v pfislnsne kapitole bylo vylozeno. Ovsem ze je nepochybno, ze divoky kuii stejne jako dzigetaj pronikl k näm se stepni asijskou zvifenou take pfirozenymi cestami. Dnes uz je zfejmo, ze nase zvifena diluvialni sklädä se z cele fady rüznorodych prvkü: 1. z endemickych tvarü, mezi nez z kopytnikü patfi bovini, ovce a kozy, pravdepodobne i mamut a nosorozec. Z teehto vetsina zde züstala, mensina na asijsky severovychod (mamut, nosorozec) se vystehovala nebo do vyssich horskych poloh ustoupila (kozorozec). 2. z tvarü nordickych ze severu sem zatlacenyeh, ktere dilem opet na sever, dilem na severovychod asijsky a odtud dilem az na sever arnericky ustoupily nebo cästecne zde setrvaly a se zmenily (jelen); k nim patfi z kopytnikü tur pizmovy, sob, los a jelen, z ostatnieh skupin zejmena zvifena tundry (liska ledni, zajic snezny, snehule,

prase, jehoz potomci

lumici a

t.

d.).

prvkü asijske zvifeny stepni,

kterä se sem nastehovala a z velke cästi zas na severovychod do Euska a Asie ustoupila, cästecne vsak züstala soueästkou i dnesni nasi zvifeny. Z kopytnikü patfi sem kün, ktery zde züstal jako zäklad nekterych endemickych plemen 3.

z

se sem jen spontanne a zde vyhynul nebo nazpet ustoupil; gazella rovnez pronikla daleko na zäpad evropsky a zde bucT vyhynula, bud opet na vychod ustoupila, jako na pf. svist stepni, frcek, lisky stepni, cetni hrabosi, kdezto nasi kunoviti a psoviti ssavei divoci, mnohe nase mysi a hrabosi, krtei, syslove, kfeckove, jsou jen pozüstatkem teehto vychodnich vystehovalcü, z nichz jini dilem na sve püvodiste se vrätili, dilem i do vyssich poloh ustoupili. 4. z prvkü jizni zvifeny, kterä vsak take mä vetsinou asi stfedo- nebo jihoasijsky püvod; sem spadaji nektefi velei dravei (spis tygr nezli lev, hyena); z kopytnikA jen tvary a plemena pficinenim lidskym z Asie pfistehovalä (asijske prase, arabsk^ kün, ose], snad i cäsf skotu Bos braehyceros).

doby recentni, dzigetaj dostal

—


78 Historicko-geologicke vysledky.

Pfesnym rozlisenim a urcenim

nejstarsich iorem, zejmena nosomastodontü a anoplotherii dospeli jsme k näzoru, ze nase starä domnenka, ze neni v Cechäch starsich clenü tertiaeru nezli svrchniho oligocaenu a miocaenu, je neudrzitelna a müzeme vysloviti, ze pochybne dosud tfetihorni usazeniny ceske, ktere souvisi s pänvi zitavskou, zdaji se byti tak starym clenem oligocaenu, ze sprostfedkuji jeho spojeni s eocaenem. Takove nälezy jako Anoplotherium bohemicuni (dil II.) a Ronzotherium velaumum (dil I.)> jez patrne oba pochazeji ze stejne lokality ((iörsdorf) nasvedcuji vysokemu stäfi dotycnych vrstev, opodstatnuji nazor na jejich pfislusenstvi k nejstarsimu oligocaenu a ukazuji, ze nevpadäme v Cechäcb tak bezprostfedne do mladsibo tertiaeru, jako se dosud myslilo. Take nälez tapira Palaeotapirus Mayeri Kf. (dil I.) dävä ve spojeni s vyse citovanymi nälezy tusiti, ze i ve spodnicb, hluboko v zemi ulozenycb souvrstvicb dluzno bledati nejstarsi cleny oligocaenu. Podobny pomer nähleho skoku jako z kfidy do tertiaeru vykazuje v Cecbäch pfechod z tertiaeru do diluvia. Avsak i tu zda se, ze mezera, ktera je zjevna, byla drubdy vyplnena nänosy, jez dävno uz jsou denudoväny. Na to ukazuje nälez nosorozce typu Ceratorhinus etruscus Fil. (dil L), jenz je nepochybny, nedä se ale nijak jinak vysvetliti, nezli ze dostal se do Labe splavenim z nejstarsicb vrstev diluvialnicb, ktere v Cechäch jiz neexistuji. Naproti tomu zjisteni, ze ostatni diluvialni nosorozci z Cech nälezeji vyhradne druhu Atelodus aniiquitatis Blmb. (dil I.), zretelne ukazuje, ze starsich nänosü diluvialnich v Cechäch jiz vübee neni. rozcü,

tapirü,

dinotherii,

Kulturne-historicke poznämky.

Neni tu mista zabyvati se existenci a specifikaci cloveka diluvialniho v Cechäch, niemene nelze se vyhnouti nekolika poznämkäm o nem se zfetelem k tomu, ze präve fad kopytniki°i je zivocisnä skupina, s kterou clovek odedävna nejvic pfichäzel do styku a z ktere do kulturni doby pfenesl nejvic zdomäcnelych zvifat. Nälezy

dil.

cloveka v Cechäch, ac celkem vzäcne, pfece jen zretelne

dosvedcuji, ze zde clovek za doby diluvialni

Stanice

cloveka v

zil.

Lubne u Rakovnika

s rozbitymi kostmi soba kolem olmiste v eiste diluvialni hline, clovekem ubity mamut v diluvialni hline u Svobodnych Dvorü u Hradce Krälove, jsou dva dükazy, o jejichz podstate nelze vysloviti zädnych poehybnosti. jsou to dükazy, ktere zäroven podporuji diluvialni stäfi zbytkü lidskych, nalezenych v jeskyni sv. Prokopa, v hlinäch u Podbaby a Kobylis. Zdä-li se badatelüm anthropologickym clovek teil celkem mladäiho stäfi geologickeho, nie na veci nemeui.

diluvialniho


79

Präve vek naseho diluvia, tak markantne vyznacny jeho zvifenou a zejmena zvifenou kopytnikü, ukazuje, ze nemüzeme tu kledati aui tak stareho cloveka, z

jako je clovek piltdownsky

z

Auglie nebo keidelbersky

Nemecka nebo jako degenerovany typ neandrtalsky

ze se tu po vytce bude jednati

vzdy

z

Nemecka, nybrz

o typ mladsi a intelligentnejsi, jenz

cloveku reeentnimu asi ve stejnem pomeru jako zvifena, jez byla pfedmetem naseho vyzkumu. Studium kopytnikü ovsem vysvetluje jeho existenei i s jine stränky, blizi se

nebof vidime, ze byl nejen nomadem a lovcem, ale i ebovatelem städniho dobytka, jak tomu nasvedcuje kromadeni nekterych zbytkü diluvialnieh turü na urcitych mistech (v jeskynicb, i nekde v hlinäeh) a celkovy vyvoj domaene chovanyeh plemen skotu, jenz tähne se od diluvia az na doby dnesni.

Stare pfedpoklady, ze by dnesni plemena skotu domäciho, nemela näs urcite diluvialnieh pfedkü, jsou üplne podvräceny, nebof je jisto, u ze aspon dva pfedei zili zde jako pi*atufi (Bos primigenius a Bos braehyceros) urcite jiz v dobe diluvialni a jeden z nich zejmena (Bos braehyceros) zdä se byti vübec nejstarsim praoteem velke cästi domäciho skotu naseho.

To, co plati o skotu, plati i o praseti; take male prase staveb kolovych, ktere se vyskytuje na vsech neolithickych nasich lokalitäch, mä sveho pfedka jiz v diluvialnieh hlinäeh a je zfejmo, ze od prvnieh po-

cätkü vyskytu cloveka bylo pfedmetem jeho domestikace. Diluvialni, alluvialni (divoke?) a neolithicke domestikovane typy shrnoväny dosud dohromady pod spolecnymi jmeny Bos primigenius nebo Bos braehyceros a p., eoz vzhledem k vysledküm v teto präci zaznamenanym neni sprävne. Nelze na pf zädny zkroceny resp. zdomäcnely skot oznaciti jako Bos primigenius, jehoz je potomkem dlouhymi veky a rozsählymi vlivy oddelenym tak, ze nekdy i poehybnosti se tlumoci, zdaliz se tu vskutku o potomky tehoz püvodu jednä (Wilkens), tfeba bezprostfednost vyvoje doboveho souvislost pfes pfedhistoricke lokality zjevne ukazovala. Oddelil jsem proto alluvialni a pfedhistoricke tvary pod druhdy jiz zavedene a take u Trouessarta uvedene jmeno Bos taurus. Ovsem jako nelze souhlasiti s tim, aby se vsechno shrnovalo jako varieta pod Bos primigenius nebo Bos braehyceros, tim mene lze souhlasiti, aby se diluvialni, püvodni formy zahrnovaly jako variety pod recentni druh Bos taurus. Byl by sice prvnejsi postup (recentni druh neb poddruh zahrnouti pod diluvialni jako varietu) sprävnejsi (jak je to take v Bayerove Katalogu fossilnich obratlovcü cästecne provedeno), ale vzhledem k nejistote püvodu vsech plemen a variet je lepe pro recentni skupinu voliti jine jmeno rodove. .


OBSAH. St rann

Pfedmluva

3

Artiodactyla. Kopytnfci sudoprsti

5

I.

Bunodontia 1.

ß

Celed Suidae. Vepfoviti

ß

Podceled Hyotherinae

ß

1.

Hyotherium Sörumeringi

2.

Palaeocherus

ef.

ß

aurelianeDsis

7

Podeeled Suinae. Vepfi 3.

4. 5.

II.

....

Sus scrofa. Prase divoke Sus palustris. Prase raselinne Sus domestica. Prase domäei

16

Bunoselenodontia Celed Anthracotheridae

18 18

Podceled'Anthracotherinae 6.

18

.

Anthracotherium Cuv

18

Celed Anoplotheridae 7.

III.

19

Anoplotherium boheinicuni

1'.)

Selenodontia 4. Celed Tragulidae

20 20

Podceled Gelocinae

20

Gelocus Laubei Schlosser Celed Cervicornia. Parohatl

21

21

8.

5.

11

17

2.

3.

8

Podceled Cervulinae. Jeliuei

.22

Palaeomeryx cft. Meyeri Hof Palaeomeryx Kaupi H. v. Meyer Palaeomeryx ? annecteus Schi Palaeomeryx sp Cervulus muntjac

22

9.

10. 11.

12. 13.

Podceled" Cervinae. Jeleuoviti 1.

14.

15.

16. 17.

Skupinajelenü.

A.

Danci

23

...

24 25 2ß 27

28

Dama (Megaceros) giganteus Bhm Dama dama. Danek B. Jeleni

28 30 30

Cervus (elaphus) primigenii Cervus elaphus

33 35


Strana II. 18.

36

Skupina sobü

.

.

.39

Rangifer tarandus IV.

6.

36

Alees machlis foss III.

19.

Skupina losü

39 43

Skupina srneü

20. Capreolus eaprea Grey. Srn Geled Cavicornia. Dutorozi .

43 .

44

-

Podceled Algodontia

45

Gazely Saiga tatarica foss. Suhäk 22. Rupicapra tragus Grey. Kamzik Ovicaprinae (Caprinae et Ovinae.) Kozy 23. Ibex ibex fossilis Nehr. Kozorozec 24. Capra aegagrus Gm. Koza 25. Ovis aries L. Ovce Ovibovinae. Tufi ovcoviti 26. Ovibos mackenzianus

a) Gazellinae.

45

21.

b)

e)

Podceled Boodontia Skupina ßovinae. Skot .

27.

.

.

46

48 a ovce

.

.

.

.

.

.49 49 52

52 53

54 56 56

.

Bison priscus Boj. Zubr

Skupina Taurinae. Tufi

57 .

.

.

60

.

PlemenapraturaBosprimigenius. 28.

29. 30.

Bos primigenius Boj. Pratur diluviälni 28a) Bos primigenius typus. Pratur typickjr 28b) Bos primigenius frontosus. Pratur velkoeely Bos braehyceros. Pratur krätkorohy Bos taurus. Skot 30a) Bos taurus plem. primigenius. Skot prvotny 30b) Bos taurus frontosus. Skot velkoeely 30c) Bos taurus braehyceros. Skot krätkorohy

Zoogeograficke a palaeobiologicke vysledky Historicko-geologicke vysledky Kulturne-historicke poznämky

65

66

....

66 67

68 71

72

73 74

75 78

78

,

KOPYTNICI ZEME CESKE ZIJICI I VYHYNULL (UNGULATA.) JOSEF KAFKA, KUSTOS GEOL. PALAEONT. ODDELENl MUSEA KRAL. CESKEHO. PRAHA 1916

Recommend Documents