KONVERGENČNÍ KRITÉRIA Smlouva o založení ES (Maastrichtská smlouva): 1. 2. 3. 4.
Kritérium cenové stability (zahrnuje kritérium dlouhodobých úrokových sazeb) Kritérium veřejného deficitu Kritérium hrubého veřejného dluhu Kurzové kritérium
Ad. 1 Jeden rok před šetřením nesmí průměrná míra inflace překročit o více než 1,5 procentního bodu průměrnou míru inflace tří států Eurozóny, které dosáhly nejlepších výsledků. Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba nesmí překračovat o více než 2 procentní body průměrnou úrokovou sazbu tří států Eurozóny, které dosáhly nejlepších výsledků. Ad. 2 Poměr plánovaného (nebo skutečného) schodku veřejných financí k HDP nesmí překročit 3%. Ad. 3 Poměr veřejného vládního dluhu k HDP nesmí překročit 60%. Ad. 4 Podmínka minimálně dvouleté účasti v mechanismu ERM II (země, která se chce stát členem měnové unie, musí minimálně dva roky před vstupem prokázat měnovou stabilitu a nesmí devalvovat svozu měnu). Článek 104 Maastrichtské smlouvy a Pakt stability a růstu: Ukládají všem členským zemím EU vyhnout se nadměrným deficitům veřejných financí. Rozhoduje: Rada EU na základě zprávy Komise EU. Závěry a náprava: 1. Doporučení přijetí korekčních opatření. 2. Uplatnění finančních sankcí (např. neúročená depozita). 3. Jednorázová pokuta (po dvou letech od uložení sankce bez nápravy).
TRH PENĚZ Peníze jsou specifické zboží, které má svůj specifický trh => finanční trh: 1. 2. 3. 4.
Peněžní Kapitálový Devizový Trh drahých kovů.
Finanční trh zprostředkovává tok peněz. Tok peněz je ovlivňován vztahem k jejich zhodnocení: maximální výnos versus minimální riziko. Peněžní trh je trhem primárním. Jeho prostřednictvím se realizuje krátkodobá vzájemná výměna peněžních prostředků: zprostředkovává krátkodobé přebytky mezi subjekty trhu (splatnost závazků do 1 roku, maximálně do dvou let). Na trhu peněz se střetává poptávka po peněžních zůstatcích a nabídka peněžní zásoby. Poptávka po penězích vzniká z naší potřeby mít k dispozici prostředek směny, tj. z transakční poptávky. Transakční peníze (M 1) představují peněžní agregát skládající se z: - mincí - papírového oběživa (bankovky) - šekových účtů (vklady na požádání a jiné šekovatelné vklady). Tyto peníze si držíme proto, abychom mohli kupovat statky a služby. Platí: S růstem našich důchodů vzrůstá i hodnota kupovaných statků, potřebujeme proto více peněz pro transakční účely a tím roste poptávka po M 1. Současně ALE: Transakční poptávka po penězích bude citlivá na náklady držby peněz: tj. na úrok nebo zisk, který obětujeme tím, že držíme peníze místo jejich vkladů do alternativních aktiv nebo investic. Platí (zákon klesající poptávky po penězích): Jestliže úrokové sazby rostou, množství držených peněžních zůstatků za jinak stejných okolností klesá (ekonomické subjekty mají tendenci snížit držbu peněz). ÚROKOVÁ SAZBA (ÚROK) = CENA PENĚZ Nabídka peněz představuje peněžní zásobu, která je tvořena bankovní soustavou a na poptávku po peněžních zůstatcích nereaguje (tj. je dokonale neelastická).
1
Grafické znázornění trhu peněz: S=
MS P
r (%) úroková míra
D
r1
E1
E
rE
E2
r2 M P
1
MS P
M P
2
M (mld Kč) P reálné peněžní zůstatky, zásoba
Ms …… nominální peněžní zásoba Ms …… reálná peněžní zásoba (ve vztahu k cenové hladině, očištěná od vlivu inflace) P M P
1
M P
…… reálné peněžní zůstatky 2
bod E = rovnováha peněžního trhu rE = rovnovážná úroková míra
Poptávková křivka je tržní poptávkou po reálných peněžních zůstatcích, je funkcí těchto zůstatků. Udává závislost poptávaných peněžních zůstatků na úrokové míře: křivka je klesající, protože při nižší úrokové míře se stává výhodnější držet více peněžních zůstatků a méně jiných aktiv (M2 …… termínované vklady, dluhopisy). Nabídková křivka je peněžní zásoba představovaná celkovou výší peněžních zůstatků v ekonomice.
čistý úrok ÚROKOVÁ MÍRA =
* 100
(%)
uspořená částka
2
MONETÁRNÍ POLITIKA = peněžní a úvěrová (měnová) politika. Nositelem monetární politiky v ČR je Česká národní banka (ČNB) = centrální banka. Má vliv na množství peněz v oběhu, tj. na nabídku peněz. Vychází z ROVNICE SMĚNY (kvantitativní) a PŘEDPOKLADU, že rychlost obratu peněz se nemění:
P.Y=M.V
vyjadřuje skutečnost, že se na trzích vyrovnávají toky výrobků a služeb s tokem peněz určených na jejich nákup. P…cenová hladina Y…reálný produkt M…množství peněz v oběhu V…rychlost obratu jedné peněžní jednotky (udává, kolik koupí a prodejů zprostředkuje v určitém období jedna peněžní jednotka)
Závěr: Množství peněz závisí – přímo úměrně na nominálním produktu, – nepřímo úměrně na rychlosti obratu peněz. Formy monetární politiky: 1. expanzivní = zvyšování nabídky peněz v ekonomice 2. restriktivní = snižování nabídky peněz v ekonomice
INFLACE CENY měříme PĚNEZI CENY na TRHU nejsou STABILNÍ HODNOTA PENĚZ není STABILNÍ
Inflace představuje všeobecný růst cenové hladiny v čase (peníze ztrácejí svoji hodnotu). INFLACE DEZINFLACE DEFLACE Základní účinky inflace: Přerozdělovací efekt Sociální dopady Rovnováha ekonomiky Příčiny: 1. TEORIE TLAKU C (role odborů, nedokonalá konkurence) 2. TEORIE TAHU D (nadbytečná AD) Vztah inflace a nezaměstnanosti: Míra mzdové inflace je určující prvek všeobecné cenové inflace (prof. Phillips). Možnost volby ve směru tolerování inflace. Snaha posunout Phillipsovu křivku doleva (např. důchodová politika). Nezaměstnanost je možno udržet pod její přirozenou mírou pouze stálým zvyšováním míry inflace. Přirozená míra nezaměstnanosti: Míra nezaměstnanosti neurychlující inflaci, tj. dočasný kompromis mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti.
PLATEBNÍ BILANCE (PB)
zachycuje platební výměnu naší ekonomiky se zahraničím v daném roce na územním principu porovnává platby ze a do zahraničí má podobu účtu se záznamem kreditních a debetních položek
Tři součásti „PB“:
běžný účet (obchodní bilance) - zboží, služby, důchody, převody (dary, dědictví) finanční účet - kapitálové investice změny devizových rezerv
+ chyby a opomenutí - dopočtová položka (saldo neidentifikovaných toků) POZOR!: VYROVNANOST PB ≠ ROVNOVÁHA PB Vyrovnanost: „PB“ sestavována na bilančním principu Rovnováha: Pokrytí zahraničních plateb, tj. odstranění deficitu v dlouhém období
MEZINÁRODNÍ OBCHOD (MO) Žádná země neuspokojí všechny své potřeby a přání domácí produkcí efektivně. Mezinárodní ekonomické vztahy mají řadu forem: výměna zboží výměna služeb pohyb kapitálu transfer vědecko-technických znalostí migrace pracovních sil Ekonomické pohnutky vedoucí k mezinárodnímu obchodu: 1. monopol přírodních a klimatických podmínek např. banány, nafta, zlato, nerosty apod.: vyplývá z nerovnoměrného rozdělení zdrojů 2. odlišné preference domácností různých zemí např. české sklo, skotská whisky, ruský kaviár: vyplývá z tradice (kvalita, známost značky) a z požadavků zákazníka 3. absolutní a komparativní výhody absolutní výhody MO = ↓ nákladů a ↑ produktivity práce vedou k výrobě určitého výrobku za ↓ cenu než v ostatních státech = pro ostatní státy je ekonomičtější zboží dovést, než ho doma vyrábět dráž (tj. s větší spotřebou domácích zdrojů = VF) komparativní výhody MO = poměrná, srovnávací výhoda = souvisí s omezenosti zdrojů (hranice produkčních možností) každé země = pro zemi, která dosahuje absolutní výhodu u všech vyráběných výrobků (tj. rozvinutou zemi) je výhodné vyrábět produkci, u které dosahuje ve srovnání s ostatními zeměmi co největší absolutní výhodu = ostatní výrobky (i když s absolutní výhodou) je pak výhodnější dovážet: země si tím uvolní zdroje pro nejlukrativnější a nejefektivnější výrobek = země umožní dalším zemím rovněž vyvážet a získávat devizy (nutnost vyplývající ze vzájemné možnosti plateb dovoz ↔ vývoz) = země tímto postupem dosáhne komparativní výhody = druhé země (většinou méně rozvinuté) si mezinárodním obchodem tak ekonomicky „pomohou“ Objevení principu komparativních výhod je připisováno Davidu Ricardovi (1817). Základní přínos mezinárodního obchodu (následek): = efektivnější dělba práce v celosvětovém měřítku. Každá země vynakládá na daný objem dováženého zboží méně nákladů (C) ve formě zdrojů, než kdyby ho vyráběla doma (viz oportunitní C).
PROTEKCIONISMUS Představuje oblast ochrany domácích odvětví před zahraniční konkurencí (především omezováním dovozu): je opřen o politická rozhodnutí. Základní důvody protekcionismu: 1. zvýšený dovoz vytěsňuje domácí výrobu možnost vzniku strukturální nezaměstnanosti v odvětvích, kterým dovoz konkuruje opatření – především v období recese = velká nezaměstnanost stát se snaží podpořit poptávku (D) po domácím produktu přesměrování spotřebních výdajů ze zahraničních produktů na domácí nárůst cel a dalších obchodních bariér možnost obchodních válek postupnou eskalací vzájemných protiopatření 2. dumping zahraniční dodavatelé prodávají své zboží pod cenou uplatňují se zde „ vyrovnávací“ cla na dumpingové zboží ve skutečnosti těžko prokazatelný → časté zneužívání 3. nízké mzdy levná práce využívání ochrany v bohatých zemích vs. méně rozvinutým zemím ochrany zboží kapitálově a technologicky náročné vs. zboží s vysokým obsahem lidské práce POZOR! – v méně rozvinutých zemích jsou nízké mzdy důsledkem nízké produktivity práce 4. příjmy státu cla jsou ospravedlňována jako způsob zvýšení vládních příjmů většinou u zemí s nízkým daňovým základem 5. nerozvinutá odvětví a ekonomický rozvoj snaha vyrovnat nadměrné náklady (C) vznikající při zavádění výroby ze strany rozvojových zemí (LDCs) z praxe → spíše zpomalování než urychlování hosp. rozvoje v důsledku této ochranářské politiky 6. směnné relace zneužití tržní síly ke zlepšení své směnné relace 7. platební bilance opatření směřující ke snížení deficitu platební bilance a úsporám devizových prostředků 8. mimoekonomické argumenty strategické argumenty (zbrojení, energetika, zemědělství) životní prostředí (zemědělství, rybářství, lesní hospodářství) národní kultura (knihy, film, umění, vzdělávání)
Platí: všechny domácí zisky plynoucí z ochranářské politiky jsou na úkor zaměstnanosti, výroby a důchodu v zahraničí ↓ opatření většinou vyvolává protiopatření („obchodní války“) ↓ postupná eskalace protiopatření Důsledek“obchodních válek“: 1. Vznik GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) – po 2. světové válce. 2. Vznik WTO (Světová obchodní organizace) – v roce 1995 (nahrazení GATT 47 GATTem 94). Závěr: 1. Argumenty (důvody) protekcionismu ochranářská opatření ve skutečnosti ekonomicky nezdůvodňují. Jde pouze o snahy je ospravedlnit. 2. Skutečným důvodem protekcionismu jsou politické zájmy. 3. Lobování zaměstnavatelů (popř. zaměstnanců) ve prospěch svých výrobních zájmů (omezení mezinárodní konkurence).
REGIONALISMUS = skupiny zemí spolupracující na principech mezinárodní ekonomické integrace = hlavní rys světové ekonomiky v posledních cca 30-ti letech. Integrace je spojování do větších celků (v Evropě začala v roce 1952, vyvrcholila v roce 1999, kdy začalo Euro nahrazovat národní měny). umožňuje zhromadnění výroby → efektivnější využívání zdrojů. Úrovně integrace: mikroekonomická úroveň → spojování firem makroekonomická úroveň → jednotlivé stupně mezinárodní ekonomické integrace: 1. 2. 3. 4. 5.
pásmo volného obchodu = odstranění cel a překážek obchodu mezi dvěma či více státy celní unie = odstranění cla + společná celní politika vůči třetím zemím společný trh = celní unie + volný pohyb výrobních faktorů hospodářská unie = společný trh + harmonizace národních ekonomik úplná ekonomická unie = hospodářská unie + politická integrace a společná měna
Příklady: Evropa EU (The European Union – Evropská unie). Severní Amerika NAFTA = obchodní dohody se snahou omezit obchodní a celní bariéry a liberalizovat obchod (North American Free Trade Agreement – Severoamerická zóna volného obchodu: 3 členové - USA + Kanada +Mexiko). Jižní Amerika MERCOSUR = sdružení volného obchodu, celní unie (Mercado Común del Sur – Společný trh Jihu: 5 členů - Brazílie + Argentina + Uruguay + Paraguay + Venezuela + přidružené státy Bolívie, Chile, Kolumbie, Ekvádor a Peru). Asie ASEAN = cílem je ekonomický růst, sociální pokrok, kulturní rozvoj a spolupráce ve vojenskopolitické a mezinárodněpolitické oblasti (Association of South East Asian Nations – Sdružení národů jihovýchodní Asie: Brunej + Filipíny + Indonésie + Kambodža + Laos + Malajsie + Myanmar + Singapur + Thajsko + Vietnam). APEC = multiliberální systém obchodu se zbožím, službami a investicemi (Asia-Pacific Economic Cooperation – Ekonomické seskupení Asie a Tichomoří: 21 členů, zakládající Austrálie + Brunej + Filipíny + Indonésie + Japonsko + Jižní Korea + Kanada + Malajsie + Nový Zéland + Thajsko + Singapur + USA). Afrika ECOWAS = podpora ekonomické integrace členských zemí a jejich spolupráce v sociální, kulturní a politické oblasti (Economic Community of West African States – Hospodářské společenství západoafrických států. 14 členů: Benin + Burkina Faso + Gambie + Ghana +
Guinea-Bissau + Kapverdy + Libérie + Mali + Niger + Nigérie + Pobřeží slonoviny + Senegal + Sierra Leone + Togo). ACP = cílem je udržitelný rozvoj jeho členských států, postupná integrace do globální ekonomiky a stát se tak rovnocenným účastníkem mezinárodního obchodu (The African, Caribbean and Pacific Group of States – Skupina států zemí Afriky, Karibiku a Pacifiku: 79 členů - 48 států Subsaharské Afriky, 16 států z Karibiku a 15 z Pacifiku). Problémy plynoucí z regionalismu: 1. přesouvání obchodu (jako důsledek uplatňování protekcionismu v rámci regionalismu) 2. přesun zdroje nabídky od výrobců s ↓ C k výrobcům s ↑ C 3. světový obchod se stále více soustřeďuje do mocných obchodních bloků 4. růst obchodování uvnitř obchodních bloků vede k poklesu obchodování mezi bloky 5. dochází k „vytěsňování“ zemí (zejména LDCs) mimo rámec takto organizovaného světového obchodu Poznámka: Mnoho ekonomů pohlíží na regionalismus jako na zpátečnický trend, který jde proti cílům multilaterálního volného obchodu a nediskriminaci (cíl WTO).
