Ústav světových dějin
Koncepce rozvoje Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze pro období 1. 12. 2012 – 30. 11. 2015 Doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. Následující stránky obsahují stručný nástin současného stavu pracoviště (včetně zhodnocení realizace cílů dosavadní koncepce) a výhled pro nadcházející tři roky (1. 12. 2012 – 30. 11. 2015) v souladu s opatřením děkana FF UK v Praze č. 16/2006. I) Oblast personálního rozvoje Stejně jako v předchozí koncepci mohu konstatovat, že Ústav světových dějin FF UK v Praze (dále jen ÚSD) je pro následující tříleté období velmi dobře personálně vybaven, dokonce – znovu – lépe než pro období předchozí. Ústav, který tvoří šestnáct akademických pracovníků (13,45 úvazku), je rozdělen do čtyř seminářů: -Seminář středověkých dějin (3 členové; 3,0 úvazku); -Seminář novověkých dějin (5 členů; 4,0 úvazku); -Seminář nejnovějších dějin (5 členů; 3,45 úvazku); -Seminář obecných a komparativních dějin (3 členové; 3,0 úvazku). Tato struktura v zásadě odpovídá mým představám o to, jak by měl ÚSD i v následujícím období vypadat, mimo jiné proto, že nabízí studentům široký výběr při volbě specializací (v bakalářském, navazujícím magisterském i doktorském studiu). O vyhovujícím personálním složení ÚSD – dva profesoři (oba na celý úvazek); šest řádně habilitovaných docentů (pět na celý úvazek, jeden na úvazek 0,5); šest odborných asistentů s titulem CSc. či Ph.D. (pět na celý úvazek, jeden na úvazek 0,2) a dva asistenti (jeden na úvazek 0,75, jeden na úvazek 0,5) – vypovídá i skutečnost, že ÚSD patří k pracovištím, která doposud neměla a nemají (v rámci studijních oborů Historie a Historie – Evropská studia [obojí Bc.], Historie a Historie – Obecné dějiny [obojí navazující Mgr.] a Historie/Obecné dějiny [Ph.D.]) problém s akreditacemi. Současné personální složení ústavu tedy hodnotím jako bezproblémové jak z hlediska kvalifikační struktury a věku jeho členů (ve všech kategoriích), tak z hlediska metodologické pestrosti, již pokládám za stejně významnou.
1
Ústav světových dějin
Výhled do dalších let úzce souvisí – stejně jako před třemi lety – s množstvím finančních prostředků, jež bude mít univerzita, respektive fakulta a v důsledku toho též ústav k dispozici. Pokud budou i nadále základním součástem přidělovány finanční prostředky podle počtu studentů (případně počtu absolventů), podle jejich kvalifikační struktury, publikační činnosti (RIV či jeho náhrada, úspěšnost při získávání grantů, výzkumných záměrů atd.), věřím, že ústav nebude mít vážnější problémy. S výše uvedeným konstatování úzce souvisí otázka kvalifikačního růstu členů ústavu. V tomto ohledu mohu být, pokud jde o uplynulé tříleté období, spokojen, neboť: a) PhDr. Ondřej Vojtěchovský obhájil doktorskou disertaci a získal titul Ph.D.; jeho práce je v současné době připravována do tisku ve fakultním vydavatelství; b) PhDr. Václav Drška, Ph.D. je na cestě k úspěšnému završení habilitačního řízení; na Vědecké radě FF UK v Praze uspěl poměrem hlasů 29:0:0, nyní čeká na vyjádření kolegia rektora UK v Praze; c) Doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D., doc. PhDr. Jan Županič, Ph.D. a doc. PhDr. František Stellner, Ph.D. zahájili jmenovací řízení; doc. Kovář má již za sebou úspěšně řízení před Vědeckou radou FF UK i před Vědeckou radou UK, nyní čeká na jmenování profesorem. Pokud jde o další kvalifikační růst členů pracoviště, PhDr. Jan Koura dokončuje doktorskou disertaci, kterou hodlá obhajovat nejpozději v prvních měsících roku 2013; PhDr. Jaroslav Valkoun hodlá dokončit doktorskou disertaci nejpozději do konce roku 2013.1 Pokud jde o další habilitace, k zahájení habilitačního řízení mohou v následujícím tříletém období v případě splnění požadovaných kritérií přistoupit všichni odborní asistenti; čistě z hlediska akreditačních potřeb ústavu není ani jedno z těchto řízení nezbytné, důležité je nicméně, přirozeně, z hlediska zvyšování kvalifikace těchto kolegů. Totéž platí o jmenovacím řízení, k němuž mohou v následujících třech letech přistoupit všichni řádně habilitovaní docenti. Pokud jde o obecnější výhled na další tříleté období, jako ředitel pracoviště bych uvítal, s výjimkou Semináře novověkých dějin, personální posílení všech tří zbývajících seminářů (o jeden úvazek, respektive o poloviční úvazek v případě Semináře nejnovějších dějin), a to tím spíš, že všechny semináře disponují kvalitními doktorandy, jež se snaží
1
V brzké době chystají obhajoby svých doktorských dizertací také další doktorandi ústavu; konkrétně jde o Mgr. Jaroslava Iru a Mgr. Jiřího Janáče ze Semináře obecných a komparativních dějin a o PhDr. Jana Kočvara a PhDr. Miroslava Šeptáka ze Semináře novověkých dějin.
2
Ústav světových dějin
v rámci omezených možností zapojovat do vědecké a pedagogické práce a o něž by byla škoda přijít. Současně si uvědomuji složitou ekonomickou situaci, v níž se nejen ÚSD, ale i fakulta a univerzita jako celek nacházejí, a proto chápu, že moje představa o personálním posílení ústavu nemusí být v nadcházejícím tříletém období naplněna. Na závěr tohoto bodu musím, stejně jako před třemi lety konstatovat, že budu usilovat o to, aby drtivá většina členů ústavu měla i nadále hlavní pracovní poměr na FF UK v Praze, tj. aby ÚSD byl jejich hlavním působištěm. Posílení pracoviště externisty nepokládám ani v této koncepci za nutné, jednak s ohledem na omezené finanční prostředky, jednak vzhledem k existenci dalších historických a příbuzných pracovišť na fakultě. II) Rozvoj pedagogické činnosti Pedagogická činnost Ústavu světových dějin pro následující tři roky je dána platnými akreditacemi. V současné době se ÚSD podílí na zabezpečení výuky: 1) jednooborového i dvouoborového bakalářského studia oboru Historie (platnost akreditace do roku 2019) a bakalářského jednooborového a dvouoborového studia Historie – Evropská studia (platnost akreditace do konce roku 2013; v současné době zahajujeme proces re-akreditace), nemluvě o dobíhajícím bakalářském jednooborovém studiu Historie (pro které jsme obdrželi rozhodnutí o prodloužení akreditace na dostudování). 2) jednooborového navazujícího magisterského studia oboru Historie (akreditace do roku 2012; prodlouženo na dostudování stávajících studentů) a, nově, navazujícího magisterského jednooborového a dvouoborového studia Historie – Obecné dějiny, do něhož budeme poprvé přijímat studenty v červnu 2013 (akreditace do roku 2020); 3) doktorského studia v oboru Historie/Obecné dějiny (akreditace do roku 2016). K výše uvedeným bodům podrobněji: ad 1) Hlavní pozornost bude soustředěna na bakalářské jednooborové a dvouoborové studium Historie, jež se podařilo re-akreditovat (v případě dvouoborového studia pak nově akreditovat) ve spolupráci s dalšími historickými ústavy (tj. s Ústavem českých dějin [dále jen ÚČD] a Ústavem hospodářských a sociálních dějin [dále jen ÚHSD]). Stejně jako v předchozích letech musí být jednoznačným cílem výuky v této formě studia nejen příprava absolventů s odpovídajícím profilem (viz akreditace tohoto studijního oboru), ale také příprava absolventů, kteří budou pokračovat v magisterském studiu na naší fakultě. Tuto skutečnost chápu jako zásadní; na základě zkušeností z přijímacího řízení se totiž opakovaně potvrzuje, že úroveň absolventů bakalářských historických programů z jiných vysokých škol úrovně „našich“ bakalářů nedosahuje. Proto mohu i po třech letech zopakovat svou větu z předchozí koncepce: studenti našich magisterských studijních programů budou tak kvalitní, jak kvalitní bakaláře si sami vychováme. 3
Ústav světových dějin
Pokud jde jednooborové a dvouoborové studium oboru Historie – Evropská studia, třebaže je na komplexní hodnocení příliš brzy – teprve v letošním akademickém roce budeme mít první absolventy –, již nyní mohu/můžeme konstatovat s tímto oborem spokojenost. Důležitou roli hraje skutečnost, že nám zájem o tento „doplňkový“ obor (v tom nejlepším slova smyslu) umožňuje vybrat si velmi kvalitní uchazeče a – vzhledem k malému množství studentů – pracovat s nimi skutečně individuálně, což podle nás nese a přinese kvalitní výsledky, mimo jiné v podobě bakalářských prací. Velmi důležitá pro nás byla vnitro-ústavní evaluace, již jsme se studenty tohoto oboru provedli na počátku tohoto akademického roku, neboť nám: a) poskytla důležitou zpětnou vazbu a – v některých ohledech – inspiraci pro přípravu re-akreditace; b) potvrdila, že tento studijní obor má smysl. Proto hodláme ve výuce tohoto oboru pokračovat s tím, že bychom k jeho realizaci rádi přizvali kolegy z ÚHSD. ad 2) Jednooborové i dvouoborové navazující magisterské studium oboru Historie – Obecné dějiny jsme neplánovali, protože jsme počítali s re-akreditací studijního oboru Historie (který zajišťovaly všechny tři historické ústavy). Vzhledem k pokračující specializaci jednotlivých pracovišť a k nemožnosti re-akreditovat obor v původní podobě jsme nakonec s kolegy z ÚČD a ÚHSD a díky pochopení a podpoře vedení fakulty dospěli k akreditaci tří nových studijních oborů: Historie – Obecné dějiny, Historie – České dějiny v evropském kontextu a Historie – Hospodářské a sociální dějiny. Vzhledem k tomu, že se nám navzdory rozdělení původního oboru Historie podařilo udržet podobnou strukturu studia a společné předměty (pro všechny tři nové obory), soudím, že jsme zároveň udrželi i „ducha“ původního oboru; hlavní rozdíl tak spočívá v tom, že zatímco do letošního roku si studenti volili příslušnou specializaci jednotného oboru při zápisu do studia, nyní si ji musí zvolit již v okamžiku podání přihlášky ke studiu. Nový obor Historie – Obecné dějiny tak ve většině ohledů logicky navazuje na předchozí specializace oboru Historie, které zajišťoval ÚSD a které vycházely z rozdělení ústavu na čtyři semináře: a) Civilizace a kultura obecných dějin středověku se zaměřením na dějiny Evropy; b) Obecné dějiny novověku se zaměřením na dějiny mezinárodních vztahů; c) nejnovější obecné dějiny se zaměřením na dějiny Evropy; d) obecné a komparativní dějiny; součástí studijního oboru je rovněž specializace Obecné dějiny – ibero-amerikanistika: Dějiny Latinské Ameriky, jejíž výuku zajišťuje Středisko ibero-amerických studií FF UK v Praze. Jedná o nesmírně důležitý stupeň studia. Za prvé je tomu tak proto, že jeho absolventy lze pokládat (na rozdíl od bakalářského studia) za profesionální historiky, za druhé proto, že právě z nich by se měli rekrutovat budoucí doktorandi ÚSD, přirozeně při zachování otevřeného přijímacího řízení pro zájemce z příbuzných oborů i z jiných vysokých škol.
4
Ústav světových dějin
ad 3) Doktorské studium oboru Historie/Obecné dějiny je jednou z priorit ÚSD. V současné době má ústav téměř sedm desítek doktorandů v interní a kombinované formě studia. V následujícím období bych rád dosáhl toho, aby počet doktorandů přijatých na tento obor klesal, což je i v souladu s představou vedení fakulty. O to větší důraz bude třeba dbát na kvalitu doktorských prací a, pokud možno, i počet absolventů;2 v tomto ohledu se jedná o potvrzení trendu, který začal před třemi lety a o němž jsem psal v předchozí koncepci. Pokud jde o nové kreditní doktorské studium oboru Historie/Obecné dějiny, vzhledem k tomu, že v současné době začíná jeho třetí ročník a že tedy teprve na konci tohoto akademického roku můžeme mít první absolventy, je třeba s jeho hodnocením vyčkat. Další důležité poznámky: 1) Pokud jde o program Erasmus, zatímco v předchozích koncepcích jsem psal o neocenitelné roli prof. PhDr. Ludi Klusákové, CSc., vedoucí Semináře obecných a komparativních dějin, v posledních letech převzal po vzájemné dohodě její úlohu PhDr. Ondřej Vojtěchovský, Ph.D. z téhož semináře, a to ve spolupráci s kolegy z dalších historických pracovišť (doc. PhDr. Martinem Nejedlým, Dr. [ÚČD] a PhDr. Michalem Pullmannem, Ph.D. [ÚHSD]). 2) Seminář obecných a komparativních dějin (SOKD) Ústavu světových dějin společně se třemi univerzitními týmy (ELTE Budapešť, EHESS Paříž, univerzita v Catanii) se s naším magisterským studiem již druhým rokem podílí na programu Erasmus Mundus „TEMA: Evropská teritoria – Identity a rozvoj“, který byl přijat a finančně podpořen EACEA. Základem programu je interdisciplinárně pojaté dvouleté studium vývoje evropských teritorií ve čtyřech rovinách analýzy, tj. v rovině kulturně civilizační se zaměřením na pochopení vzniku moderních společností, v rovině vývoje moderních národů, v rovině problémů regionálního vývoje a regionalismu, a na úrovni měst, jejich socioekonomického respektive urbanistického vývoje. Součástí programu je povinná mezinárodní mobilita studentů, kteří
2
V období od 1. 12. 2009 do 30. 11. 2012 byly na ÚSD obhájeny tyto doktorské práce: Jan Hálek: „Rakouská zahraniční politika Felixe knížete Schwarzenberga – idea Mitteleuropy“; Ondřej Vojtěchovský: „Jugoslávská informbyrovská emigrace v Československu“; Ondřej Houska: „Československo-italské vztahy v letech 1922-1929“; Radek Soběhart: „Brandtova východní politika“; Roman Kodet: „Rakousko-Uhersko a Osmanská říše v letech 1896-1914“; Markéta Vladyková: „Vliv učení Viléma z Ockhamu na politiku Ludvíka IV. Bavorského“; Ondřej Daniel: „Představy migrantů z bývalé Jugoslávie v západní Evropě (Francie a Rakousko)“; Filip Nerad: „Německo a irské separatistické hnutí. Německo-irská spolupráce do vzniku Irského svobodného státu“; Michal Ulvr: „Nukleární společnost Spojené státy v letech 1945-1964“; Martina Power: „Vnímání zemských hranic a jejich role v členění geografického prostoru: irsko-britská a česko-německá hranice v letech 1750-1850“; Hana Králová: „Rakousko-uherská zahraniční služba v letech 1868-1918“.
5
Ústav světových dějin
absolvují alespoň jeden semestr na jednom z pracovišť konsorcia univerzit. V programu s SOKD spolupracují kolegové z ÚHSD, SIAS a katedry antropologie FHS. Program umožňuje zapojit do výuky studenty i absolventy doktorského studia (Mgr. Jaroslav Ira, Mgr. Jiří Janáč). Stipendium EACEA umožňuje zvát na ÚSD zahraniční profesory; v loňském roce tak na ústavu hostovala prof. Michele Dagenais (Université de Montreal) a prof. Nancy Wingfield (University of Northern Illinois), v následujícím období to budou prof. Cathleen Gustino (Auburn University), prof. Kimberly Zarecor (USA), prof. Leila Blili (Tunis) a prof. Khosro Movahed (Irán). V současné době SOKD připravuje v rámci stejného konsorcia navazující mezinárodní doktorský program, respektive rozšíření stávajícího doktorského programu o mezinárodní cizojazyčně vedenou část. 3) V souvislosti s pedagogickou činností jsem již ve svých předchozích koncepcích konstatoval, že pokládám za nutné udržení maximální možné zastupitelnosti jednotlivých členů ÚSD v rámci výuky v bakalářském i magisterském studijním programu. Stejně jako před třemi lety mohu říci, že je tato zastupitelnost zajištěna velmi dobře.3 Tuto skutečnost hodlám mít i nadále na zřeteli při personální politice vedení ústavu. Stejně jako v předchozích letech pokládám úzkou specializaci jeho členů za žádoucí jen do určité míry; ve schopnosti a ochotě „podřídit se“ – alespoň zčásti a na jistou dobu – potřebám ústavu vidím i nadále nutný předpoklad, zvažovaný při přijetí každého nového člena tohoto pracoviště. 4) Pokud jde o výuku, přesněji řečeno o zajištění co největší metodologické pestrosti, i v předchozích třech letech pokračovala užší spolupráce ÚSD s českými i se zahraničními historickými pracovišti, vedoucí k již naznačenému obohacení výuky studentů historie na FF UK. V rámci této spolupráce tak na ÚSD v letech 2009-2012 přednášeli významní evropští i mimoevropští odborníci, například prof. Daniel Carlos Narváez Torregrosa (Centro de Estudios, Ciudad de la Luz – Alicante; v rámci konference Film and History – History in Film), prof. Luis Alberto Gabriel Somoza (Facultad de Ciencias de la Seguridad, Buenos Aires), dr. Paula Bonilla Dejanon (Universidad Pontificia Bolivariana, Medellín; oba v rámci
3
Jako příklad mohu uvést ochotu a připravenost doc. PhDr. Dany Pickové, CSc., PhDr. Václava Dršky, Ph.D. a PhDr. ThLic. Drahomíra Suchánka, Ph.D., Th.D. podílet se v případě potřeby na výuce základních kurzů dějin raného novověku; v případě prof. PhDr. Ludi Klusákové, CSc., prof. PhDr. Aleše Skřivana, CSc., doc. PhDr. Václava Horčičky, Ph.D., doc. PhDr. Františka Stellnera, Ph.D. a PhDr. Karla Kubiše, CSc. platí totéž pro výuku základních kurzů nejnovějších dějin, stejně jako v případě doc. PhDr. Martina Kováře, Ph.D., doc. PhDr. Jana Pelikána, CSc., PhDr. Ondřeje Vojtěchovského, Ph.D. pro výuku základních kurzů dějin novověku. Stejnou ochotu a odbornou kompetenci mají i další kolegové z ústavu.
6
Ústav světových dějin
konference Latin America in History, Today and Its Identity), prof. Carlo Ginzburg (Scuola Normale Superiore di Pisa – ve spolupráci s Ústavem anglofonních literatur a kultur), prof. Walter Manoschek (Universität Wien), prof. José Manuel Serrano Álvarez (Universidad de Sevilla; Texas Tech University, Lubbock, Texas), prof. Robert Fox (Linacre College, University of Oxford), prof. Francine-Dominique Liechtenhan (Université Paris IV, Paris Sorbonne), prof. Günter J. Bischof (University of New Orleans) a další, díky nimž mohli studenti rozšířit své znalosti, získané v rámci studia na FF UK. III) Rozvoj vědecké činnosti Ve své předchozí koncepci jsem konstatoval, že vědecká práce na ÚSD je na vysoké úrovni; soudím, že po třech letech mohu tuto větu zopakovat. Prvním dokladem této skutečnosti je fakt, že při posledním hodnocení vědecké činnosti podle RIV skončil ÚSD na FF UK na druhém místě. Ať už si o stávajícím hodnocení vědy, respektive o metodice jejího hodnocení myslíme cokoli, pravda je, že právě na základě tohoto hodnocení jsou fakultě zčásti přidělovány finanční prostředky, což činí tyto výsledky velmi důležitými. Současně jsem přesvědčen o tom, že ať už bude vědecká činnost v nadcházejícím období posuzována podle jakýchkoli kritérií, podaří se v nich ÚSD uspět jako doposud. Druhým dokladem této skutečnosti jsou výsledky členů ÚSD v rámci Výzkumného záměru MSM 021620827 „České země uprostřed Evropy v minulosti a dnes“ i v rámci dalších badatelských individuálních i kolektivních projektů (GA ČR, CLIOHRES atd.).4 Právě tyto výsledky přispěly k pozitivnímu hodnocení VZ jako celku, stejně jako dalších výše zmíněných projektů. Kromě toho se členové ÚSD v posledních letech významně podíleli na vypracování projektu v rámci tzv. vnitřních výzkumných záměrů FF UK, jež byly posléze začleněny do celouniverzitního programu PRVOUK (konkrétně se jedná o projekt P 12 „Historie
4
V první řadě se jedná o odborné monografie, například práce Václava Dršky [„Dějiny Burgundska. Nomen Burgundiae ve středověku“], Martina Kováře [„Město a hry. Příběh londýnských olympiád“], Jaromíra Soukupa [„Britové v Porýní. Britská okupace Kolínské zóny v letech 19018-1926“], Františka Stellnera [„Rusko a střední Evropa v 18. století, I-II“], Drahomíra Suchánka [„Imperium et sacerdotium: říšská církev na přelomu prvního a druhého tisíciletí“], Ondřeje Vojtěchovského [„Válka v Jugoslávii. Slovinsko a Chorvatsko 19911995“], autorského kolektivu Jana Županiče, Václava Horčičky a Hany Králové [„Na rozcestí. Rakouskouherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie“], autorského kolektivu Václava Horčičky, Drahomíra Suchánka a Jana Županiče [„Dějiny Lichtenštejnska“], autorského kolektivu vedeného Luďou Klusákovou v rámci projektu – badatelské sítě CLIOHRES či autorského kolektivu vedeného Miroslavem Bártou a Martinem Kovářem [„Kolaps a regenerace. Cesty civilizací a kultur“]).
7
Ústav světových dějin
v interdisciplinární perspektivě“, v jehož čele stojí prof. PhDr. Ivan Šedivý, CSc.). Skutečnost, že dílčí projekt s názvem „Evropa a (versus) svět: Interkontinentální a vnitrokontinentální politické, ekonomické, sociální, kulturní a intelektuální transfery a jejich důsledky“, do něhož jsou zapojeni všichni členové ÚSD a který řídí prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc., vedoucí Střediska ibero-amerických studií FF UK, ve fakultní konkurenci uspěl, rovněž potvrzuje kvalitu vědecké práce na ústavu. Z velkých mezinárodních konferencí, na nichž se ÚSD v uplynulých třech letech podílel, bych rád uvedl především konferenci „Středoevropská šlechta v konfrontaci s totalitními režimy 20. století“ (na níž se ve spolupráci s vedením fakulty s Ústavem pro studium totalitních režimů podíleli doc. Horčička a doc. Županič) a XI. Mezinárodní konferenci EAUH „Cities & Societies in Comparative Perspective“, kterou se svým týmem připravila pro více než 700 účastníků z 56 zemí (ze všech kontinentů) prof. Klusáková, nemluvě o řadě menších konferencí, kolokvií atd. Z akcí na nichž se ÚSD hodlá podílet v příštích letech, bych rád uvedl alespoň konferenci s názvem „Historians for the Exile Conference in Prague“, jež by se měla konat v červnu 2013 (ÚSD při její přípravě spolupracuje s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR, Historickým ústavem AV ČR a Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR). Pokud jde o vědeckou činnost v následujícím období, půjde především o zapojení všech členů ÚSD do výše zmíněného projektu „Historie v interdisciplinární perspektivě, respektive „Evropa a (versus) svět“. Odhlédnu-li od společného tématu celého programu, bude hlavním cílem participantů na projektu z řad ÚSD analyzovat různé dimenze proměn vztahů mezi Evropou a ostatními kontinenty i v rámci Evropy samotné. Toto zaměření vychází z dlouhodobého tematického zaměření ÚSD a ze znalosti trendů, které se prosazují v oboru obecných dějin a světových dějin v mezinárodním měřítku. Jádrem výzkumu bude, jak vyplývá již z názvu, Evropa, přesněji řečeno analýza dopadu působení Evropanů v mimoevropském světě, v rámci euroasijského prostoru i analýza vzájemného ovlivňování Evropanů v rámci vlastního kontinentu, stejně jako hodnocení těchto procesů samotnými aktéry. Členové ÚSD budou pracovat na čtyřech tematických okruzích: a) Evropa a (versus) Amerika; b) Evropa a (versus) Afrika; c) Evropa a (versus) Rusko a d) Evropa. V této souvislosti nicméně musím konstatovat, že regionální, tematické a časové vymezení neznamená pevné rozdělení řešitelského týmu do uzavřených skupin odborníků, členové projektu se budou přirozeně setkávat při diskusích nad problémovými okruhy.
8
Ústav světových dějin
V rámci programu PRVOUK i mimo něj pokládám za velmi důležité zapojování doktorandů do vědecké práce ÚSD; kromě PRVOUKu se jedná o moji/naši podporu v rámci vnitrofakultních a dalších grantů a projektů (GA ČR, GA UK atd.). Samostatnou kapitolou je úspěšnost členů ÚSD při získávání grantů (GAČR, GAUK atd.). Řešiteli projektů GA ČR jsou v současné době doc. Pelikán a doc. Županič; kromě nich se na projektech GA ČR podílejí rovněž prof. Skřivan, doc. Horčička, dr. Tumis a dr. Vojtěchovský; autoři dalších projektů (dr. Drška, dr. Suchánek) čekají na výsledky výběrového řízení. V případech již běžících projektů se jedná o velmi kvalitní řešitelské týmy, a proto nepochybuji o jejich závěrečném úspěšném hodnocení. Celkově vzato budu usilovat o to, zejména v souvislosti s projekty GA ČR, aby členové ÚSD připravili k výběrovému řízení více projektů než doposud; v tomto směru vidím na ústavu jisté rezervy. Zároveň musím – opět stejně jako před třemi lety – konstatovat, že vzhledem k náročnosti pedagogické práce, zapojení do programu PRVOUK a do stávajících grantů v následujících třech letech masivní zapojení kolegů do dalších vědeckých aktivit s výjimkou již zmíněné soutěže GA ČR nepředpokládám, neboť jsem přesvědčen o tom, že to při důrazu na udržení vysoké kvality fakticky vzato není možné. Další důležité poznámky: 1) V souvislosti s vědeckou činností ÚSD musím opětovně zmínit existenci dvou ústavních, přesněji řečeno fakultních časopisů, a sice Prague Papers on the History of International Relations (hlavní editoři prof. Skřivan z ÚSD FF UK v Praze a prof. Suppan z Institut für Osteuropäische Geschichte der Universität Wien)5 a Dvacátého století – The Twentieth Century (hlavní editor doc. Kovář z ÚSD FF UK v Praze),6 jež jsou zařazeny do seznamu vládních neimpaktovaných periodik; právě v nich mohou členové ÚSD i dalších fakultních (i mimofakultních) pracovišť publikovat dílčí výsledky své vědecké práce. 2) Za potřebnou pokládám i nadále spolupráci jednotlivých členů ÚSD i ústavu jako
5
Skutečnost, že se na vydávání Prague Papers on the History of International relations podílí prestižní rakouská univerzita, dokazuje, jakému respektu a jaké vážnosti se ÚSD FF UK v zahraničí těší. O tomtéž vypovídá ochota předních evropských historiků podílet se na práci v redakčních radách obou periodik. 6 Časopis Dvacáté století – The Twentieth Century vychází počínaje rokem 2009 dvakrát ročně (jarní číslo v českém, podzimní v anglickém jazyce). Jedná o periodikum, jehož vznik je sice spojen s ÚSD, současně se však k němu hlásí a při jeho vydávání spolupracují též kolegové z Katedry balkanistických a jihoslovanských studií, z Katedry filmových studií a ze Střediska iberoamerických studií.
9
Ústav světových dějin
celku s českými vědeckými a vědecko-pedagogickými historickými pracovišti a jejich předními osobnostmi (společné projekty, přednášky atd.), například s FF Univerzity Palackého v Olomouci (prof. Barteček, prof. Miller), FPF Slezské univerzity v Opavě (prof. Jirásek, doc. Knapík); FHS Univerzity v Hradci Králové (doc. Felcman), FP Technické univerzity v Liberci (dr. Svoboda), NF VŠE v Praze (doc. Skřivan, dr. Tajovský), s Historickým ústavem AV ČR (prof. Semotanová, prof. Raková, doc. Němeček a další), s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR (dr. Smetana), celkový výčet by byl příliš dlouhý. 3) Pokud jde o zahraniční spolupráci, stejně jako před třemi lety bych pokládal za úspěch, kdyby se ÚSD podařilo udržet a dále rozšířit její současnou úroveň (studijní a přednáškové pobyty v rámci meziuniverzitní [mezifakultní] spolupráce, společnou ediční činnost, společné konference, semináře a další projekty). Pokud jde o konkrétní pracoviště, s nimiž ÚSD dlouhodobě spolupracuje, odkazuji ke druhému bodu této koncepce, přesněji řečeno ke čtvrtému bodu z její šesté a sedmé strany, kde jsem tyto instituce uvedl v souvislosti s přednáškami, které jejich členové proslovili na ÚSD v uplynulém tříletém období. IV) Závěr – výhled do dalších oblastí rozvoje Na závěr se omezím již jen na dvě shrnující poznámky: 1) Stejně jako před třemi lety mohu konstatovat, že Ústav světových dějin je v České republice s ohledem na své zaměření zcela jedinečným, unikátním pracovištěm. Vzhledem k tomu pokládám za prioritu svého dalšího působení v čele ústavu další komplexní rozvoj vědeckého a pedagogického působení jeho členů. 2) V nadcházejícím tříletém období budu usilovat o to, aby ÚSD i nadále spolupracoval nejen s dalšími historickými ústavy FF UK, ale i s dalšími ústavy, katedrami a středisky fakulty, jejichž vědecká a pedagogická činnost se nějakým způsobem dotýká světových a obecných dějin (Středisko iberoamerických studií, Katedra balkanistických a jihoslovanských studií, Ústav východoevropských studií, Ústav etnologie, Ústav anglofonních literatur a kultur, Katedra pomocných věd historických a archivního studia a další). Totéž platí o spolupráci s již zmíněnými zahraničními institucemi, s rostoucím důrazem na transatlantickou spolupráci. V Praze, 1. prosince 2012 Doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. Ředitel Ústavu světových dějin FF UK v Praze 10