KOMUNISTICKÝ SVAZ MLÁDEŽE

24

Z AKCÍ KSM * PROTI SEXISMU * ÚSTŘEDNÍ VÝBOR KSČM * POCHOD DO LIDIC * AKKCE PRO DĚTI * HROBA ŠKOLNÉHO * VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU * PROTESTY PROTI NATO V TURECKU * SVĚTOVÝ FETIVAL MLÁDEŽE A STUDENSTVA * DĚJINY KOMSOMOLU V USA * MLÁDEŽ NA KŘIŽOVATCE...

POSLEDNÍ STRANA KSM vydal:

Socha svobody 21. století...

K. Marx, B. Engels: Manifest komunistické strany (20), K. Marx, B. Engels: Manifest komunistické strany - anglicky (20), H. H. Holz: Porážka a budoucnost soci al i sm u (30), W . Denayer, P. Sorensen: Uprodukujeme se k smrti (30), V. I. Lenin: Velká iniciativa (10), B. Engels: Vývoj socialismu od utopie k vědě (20), N. Chomsky: Kontrola médií - velkolepý úspěch propagandy (20), P. Skála: Dialogy I Pravá tvář L. D. Trockého (10), K. Marx: Dopis Anněnkovovi (10), Protidrogové zákony - pravdy a lži (30), Středočeské vzdělávání - podkladová skripta (30), STOP MMF! - Mrtví živí globalizaci (30), L. Šulda: Ekonomický vývoj Kuby ve 20. století (30), L. Šulda: Dialogy II - Stalin - jeho život a činy (10), OPH: Násilí a porušování zákonů P ČR během protestů proti MMF a SB (20), M. Krajča: Pařížská komuna (10), Třídy a třídní struktura ve společnosti - skripta (10), K. Gottwald: První parlamentní řeč (10), V. Hudeček: Historie Ku-klux-klanu I (10), Imperialistická globalizace a světový revoluční proces (10), S. Alexejev: Příběhy s dějin sovětského státu (10), Kol:Terorismus kontra státní terorismus USA (10), Kol: Dopady embarga na Irák (10), E. Guevara: Socialismus a člověk na Kubě (10) a další.

KOMUNISTICKÝ SVAZ MLÁDEŽE Politických vězň ů 9, 111 21 Praha 1 Ústřední kancelář : II. patro, dveře č. 99 Tel: 222897443, 222897469, Mobil: 721985447 Fax: 222897442 [email protected] http://www.ksm.cz Účet: EBANKA – 701695001/2400

ČASOPIS KOMUNISTICKÉHO SVAZU MLÁDEŽE

Zaregistrováno MK ČR E 7952 * 1212-3218 vyšlo 1. 7. 2004 * další číslo vyjde 1. 8. 2004 Počet výtisků: 500 Šéfredaktor: Milan Krajča Redakční rada: LŠU, MKR, ZST, PSK

Redakce ne vždy souhlasí s názory mimoredakčních autorů

ZA ANTIIMPERIALISTICKOU SOLIDARITU, MÍR A PŘÁTELSTVÍ

ČASOPIS KOMUNISTICKÉHO SVAZU MLÁDEŽE

ČERVENEC 2004

ROČNÍK 10

7/2004 Začala příprava XVI. Světového festivalu mládeže a studentstva

2

ZE ŽIVOTA ORGANIZACE

HUMOR to jenom trochu chtít. Chce to jenom nelenošit, zaparkovat, vzít si košík, nepromeškat velký den: Přišel k nám váš Režiséry zjevně ve filmu přitahoval pohled zevnitř, náročná příprava celé akce včetně jejich osobní úlohy, když se pod dohledem zkušených odborníků učí správným gestům, správnému vystupování na veřejnosti. Zajímavé jsou cynické výklady o tom, jak se sestaví optimálně dojímavá hudba jak se zapojí dětský sbor i výjevy, kdy se chystají samolepky s logem firmy, kterými se pak oblepí stohy zboží, aby vyhlíželo jako speciálně vyrobené pro Český sen. Dynamicky vystavěné pasáže s reklamou na pouličních plochách i televizní obrazovce určitě náležejí k nejpůsobivějším v celém filmu. Kriticky je nutné dodat, že za

Úst ední rada KSM, workshopy (Je v bec reálný komunismus a socialismus?, Globální problémy a nemožnost jejich ešení v kapitalismu, Jaká ešení současných problém nabízíme dnes my, Jak oslovovat mladé atd.), výlety, opékání selete, hudební vystoupení, šermí ské p edstavení, oh ová show, noční divadelní program, promítání film

Letní dětský tábor Komunistického svazu mládeže

Mezinárodní brigády mládeže na Kubě

26. 7. – 8. 8. podporuje Komunistický svaz mládeže společně s OV KSČM Praha – Východ dětský tábor CHODSKO 2004 na zámku Trhanov u Domažlic. Tábor je určen pro děti ve věku 9 - 13 let. Na programu je nekonečná hra „Atolie“, čtrnáctidenní hra „Privilej“ i plnění turistického oblastního odznaku. Děti se mohou těšit na hyjty s dudáky , zpěváky a vyprávěči.

V létě se Komunistický svaz mládeže hodlá, společně s mládežnickými komunistickými organizacemi ze zahraničí, zúčastnit mezinárodních brigád na Kubě: 1. brigáda: 26. 6. – 24. 7., 2.brigáda: 24. 7. – 15. 8. a 3. brigáda: 18. 8. – 15. 9.

Více informací: [email protected], 607/976747

uplynulý rok již původní sytost Českého snu vybledla, že se autorům nepodařilo „vymačkat“ z tématu to, co se dalo – celospolečenskou satiru, provokaci. Zajímavosti: Za účelem natáčení byla postavena obří kulisa hypermarketu 10 x 100 metrů. Plachtu představující průčelí věšelo 24 horolezců. Zřízenci ČESKÉHO SNU napočítali v den slavnostního otevření hypermarketu (31. května 2003) cca 4280 zákazníků. Ještě v osm večer se na parkovišti otáčelo každou minutu zhruba šest aut. Zákazníky, kteří se 31. května 2003 vydali do Letňan hledat hypermarket ČESKÝ SEN, natáčelo 11 filmových štábů. Agentura TNS FACTUM provedla výzkum veřejného mínění, ve

23 23 kterém bylo prokázáno, že z tisíce dotázaných si 18% populace dodnes myslí, že ČESKÝ SEN je hypermarket. O projektu bylo v období od 23.května do půli září publikováno 195 článků. Z hlediska etičnosti posuzovala kampaň ČESKÉHO SNU Rada pro reklamu, která se usnesla, že ČESKÝ SEN není reklama, protože nic neprodává. ČR 2004, dokumentární, realityshow, 93 minut, 35 mm, barevný Režie: Vít Klusák a Filip Remunda Kamera: Vít Klusák Výtvarník: Štěpán Malovec Hudba: Hynek Schneider Hrají: obyvatelé České republiky Zdeněk Štefek

Ha, konečně jsme našli ty irácké z b raně h romad néh o ničení

Spojitost tu přeci jen byla...

22

KULTURA

ZE ŽIVOTA ORGANIZACE

FILM O HYPERMARKETOVÉ FIKCI ČESKÝ SEN

3. června vstoupil do kin celovečerní film studentů pražské FAMU Víta Klusáka a Filipa Remundy. Je něčím zcela určitě zvláštní – je to první česká filmová reality show. Právě před rokem proběhla v řadě médií, na mnoha reklamních plochách, ale i letácích v poštovních schránkách reklamní kampaň, která propagovala neuvěřitelně levný, nový domácí hypermarket Český sen. Vít Klusák a Filip Remunda, kteří své počínání pečlivě zaznamenávali od samého začátku (včetně své proměny v manažery oblečené do zapůjčených oděvů zn. Hugo Boss), neponechali nic náhodě: najali si reklamní agenturu, aby připravila profesionální kampaň, která by přitáhla zájem veřejnosti. Reklamní spoty odvysílala televize, na ulicích visely "antireklamně" nabádavé i varovné plakáty, rozdávaly se propagační tiskoviny nabízející úžasné slevy, dokonce byla konkursem vybrána typická nakupovatelská rodina, která vystupovala jako poradní sbor. "Nejezděte - nic neutratíte!" vyzývaly letáky spotřebitele. Ti, kteří přijeli, se dočkali slíbeného "překvapení pro každého" - nový hypermarket byl podvod. Vznikl tak originální film o reklamě na snové nakupování. Několik tisíc zájemců bylo uvítáno u filmové kulisy – na konstrukci byla zavěšená plachta o velikosti deset krát sto metrů, představující průčelí hypermarketu. Ale za ní nebylo vůbec nic… "Zajisté už jste si v pražských ulicích povšimli červených obláčků, které nařizují NEJEZDĚTE. A asi se ptáte, co nás vede k tomu, abychom Vás odrazovali od přítomnosti na

slavnostním otevření hypermarketu ČESKÝ SEN... Je to jednoduché. Víme, že slavnostní otevření hypermarketu ČESKÝ SEN je naprostá bomba, a že nikdo nebude chtít chybět. Slíbili jsme totiž PRVNÍ DEN PŘEKVAPENÍ PRO KAŽDÉHO! A hodláme náš slib dodržet," varovali organizátoři hypermarketové fikce předem na svých stránkách. Jejich "hypermarket Čechům na míru", představený jako "první opravdu český hypermarket se sortimentem dodávaným výhradně od českých dodavatelů za ceny, které Vám vyrazí dech", přesto zákazníky zlákal. Proč vlastně fiktivní hypermarket vznikl? Podle autorů se projekt "zrodil jako reakce na zvláštní historické údobí, ve kterém žijeme. Český sen, film o hypermarketu, který nebyl, vypráví s humorem o tématu, které je blízké nám všem. O reklamě na snové nakupování, jejích tvůrcích, obětech a dvou filmařích, kteří se rozhodli podvést tisíce lidí, aby jim dali film, po kterém tuhne úsměv na rtech." V Čechách vyrostlo totiž za posledních pět let před tímto pokusem 125 hypermarketů, tolik jich v Holandsku stavěli dvacet roků. Výhradně v hypermarketu nakupuje přitom u nás takřka 40% populace. Celé rodiny místo na chaty či do přírody vyrážejí o víkendu do hypermarketů – nakupovat, jíst, soutěžit, kulturně se vyžít (kino), odložit děti do dětských koutů. ČR zažívá příval chrámů konzumu Hypermarkety rostou jako houby po dešti. Mezi obchodníky zuří boj o zákazníka: reklamní slogany křičí z každého rohu. Nejen televize, rádia, noviny, tramvaje a billboardy, ale i lavičky a vzducholodě přinášejí rekla-

mu. Není místa, kde by reklamy nebylo. Tolik autoři. Zákazníků napočítali zřízenci Českého snu v den slavnostního otevření více než čtyři tisíce. Lidé se nechali nalákat reklamou – ale jakou reklamou: v nabídce na letácích figurovaly (spojeny s neuvěřitelně nízkými cenami) kromě jiného položky "koláč kruhový", "maminčin knedlík", "mléko kraví", "prací prášek s vůní jarní louky" a "tuňák v mořské vodě". Vůně jarní louky lákala hned naněkolikrát: "Tak zkus se dívat jako dítě, spousta věcí omámí tě, celý svět můžeš mít, chce to jenom trochu chtít. Vůni louky, plný talíř a když nemáš ani halíř, tak si půjč - a řekni jen: Chci si splnit hezký sen," zpívala Linda Finková a děti ze sboru Sedmihlásek hymnu Český sen, otextovanou Tomášem Hanákem. Mnozí napálení zákazníci vtip neocenili – ale podle průzkumu, který provedla agentura TNS Factum, téměř čtyři pětiny lidí, kteří o projektu Český sen "něco slyšeli či někde viděli", jej přijímaly bez negativních emocí, případně jej lidé hodnotili pozitivně jako dobrý nápad či vtipnou ukázku toho, jak na lidi může působit reklama. Agentura STEM zase zjistila, že projekt Český sen pokládá 54 % české populace za "zajímavou sondu do života české společnosti", cca 22 % za studentskou recesi a jen zbytek (24 %) jej označil za naprosto zavádějící nevhodnou akci. Experiment s reklamou se neminul účinkem. Přesně takovým, jaký prorokuje závěr hyperhymny: "Kolik podob má Láska, jak zní radostný sten, když přestříhne se páska v onen vysněný den. Slunce rozzáří tváře, Země změní se v Ráj. Stačí číst z kalendáře - 31. máj! - Tak přijď se radovat jak dítě, spousta věcí omámí tě, celý svět můžeš mít, chce

3

Z POLITICKÉHO PROGRAMU KSM: Proti útlaku žen, sexismu, homofobii a jinému sexuálnímu útlaku! Ačkoliv ženy tvoří více než jednu polovinu lidské populace, jsou neustále vystaveny systematické diskriminaci a utlačování. Kořeny hospodářské nadvlády mužů leží v tradicích třídní společnosti a jsou prosazovány a zesilovány globálním kapitalismem. Nezaměstnanost žen je u nás o třetinu vyšší, než nezaměstnanost mužů. Průměrný plat pracujících žen je asi o 20% nižší než platy mužů. KSM proto usiluje o:

lesbičky a další sexuální menšiny. Jsou jim upírána mnohá práva, často bývají terči fašistických útoku a objevují se dokonce snahy jejich vztahy kriminalizovat. Zatímco bohatí se k homosexualitě a podobným orientacím často uchylují z dekadence a diskriminace se jich díky jejich finančním možnostem netýká, dopadá útlak, podporovaný nebo přímo provozovaný establismentem, zvláště na prosté pracující. KSM proto usiluje o:

• •

Stejná práva pro muže i ženy!

•

Stejný plat za stejnou práci pro obě pohlaví!

Odstranění přežitků diskriminace na základě sexuální orientace!

•

Vytváření takového prostředí ve společnosti, které by postupně umožnilo příslušníkům sexuálních menšin plnohodnotný život ve společnosti!

•

Za sexuální výchovu bez předsudků, stereotypů, kde by se otevřeně hovořilo o problémech a alternativách!

•

Vytvoření příznivých podmínek ve společnosti pro vznik a rozvoj klubů sexuálních menšin!

• • •

Veřejnou bezplatnou péči o dítě! Důsledné postihování násilí na ženách! Právo ženy na rozhodování o svém těle, včetně práva na bezplatnou antikoncepci a umělé přerušení těhotenství!

•

Uzákonění registrovaného partnerství! Další utlačovanou skupinou jsou v současné společnosti také gayové,

V sobotu 26. června se v Praze stala věc vskutku ojedinělá. Po celé řadě rezolucí, schvalovaných zpráv a usnesení směrem k mládeži byl předložen výkonným výborem KSČM plénu konkrétní návrh, jak posílit hlas mladých v komunistické straně, a to návrh, aby byli na zasedání Ústředního výboru přizváváni 2 členové mladých komunistů, jmenovitě předseda a místopředseda KSM. Jistě má pravdu řada oponentů tohoto návrhu, že přeci mladí lidé mají být do nejvyšších orgánů voleni nejlépe přímo, přes konference, na základě nominací ze základních organizací. Však také podobná doporučení na podporu mladých lidí a jejich zapojování do aktivní činnosti jsou obsažena v bezejmenném počtu stranických materiálů, včetně závěrů sjezdů a jejich re-

•

Aktivní vystoupení proti zneužívání záminky sexuální orientace k perzekuci pracujících!

D KUJEME zolucí. Jistě mám pravdu zase já, že přes tato doporučení je počet mladých komunistů v Ústředním výboru KSČM dlouhodobě stálý, tedy nulový. A že sobotní pokus není samozřejmě dlouhodobým řešením tohoto nedostatku, ale zkouškou, jak dát našim

aktivním mladým lidem alespoň prostor, aby se mohli více seznámit s politikou strany. Tedy ne, aby se mohli, podílet na rozhodování, hlasovat (zapla za to Marx), ale pouze naslouchat a občas, když pro ně jako na přísedící zbude čas, případně i s

něčím vystoupit. I to bylo pro většinu členů zřejmě moc. Byli jsme připraveni obětovat ony soboty, kdy probíhají zasedání Ústředního výboru, abychom se stali hlasem mladých lidí v naší straně, tedy nejen hlasem členů KSM, abychom mohli aktivněji obhajovat úkoly, na kterých pracujeme spolu s dalšími aktivisty v odborné sekci pro mládež při ÚV KSČM. Ústřední výbor nakonec po dlouhé diskusi původní návrh zamítl. Po nedůstojné sjezdové hodinové diskusi o rezoluci k mládeži, kterou mladí sami připravili, tak máme všichni zase čas přemýšlet, proč že se nám nedaří mladé lidi oslovovat a zapojovat. Ne, vážení čtenáři, nás jste neztratili, otázkou však zůstává, koho takovými kroky získáme. Zdeněk Štefek

4

ZE ŽIVOTA ORGANIZACE

KULTURA

LIDICE BUDOU ŽÍT

Plukovník eské avantgardy

Stovky lidí všech generací, ze všech koutů naší země, se sešly tuto neděli na pietním aktu v Lidicích, který pořádala Středočeská krajská rada KSČM a OV KSČM Kladno při příležitosti 62. výročí vyhlazení této vesničky nedaleko Prahy. Střídavě déš , saharské horko, ba ani probíhající volby neodradily již časně ráno desítky členů a příznivců Komunistického svazu mládeže od již VIII. ročníku pochodu Praha – Lidice, kterého se mimo jiných tradičně účastnili i místopředseda Ú KSČM Václav Exner a předsedkyně Pražské rady KSČM Marta Semelová. Před jednou hodinou odpolední se u lidickému památníku pomalu řadil pietní průvod složený ze zástupců středočeských, ale i dalších okresních výborů KSČM, Levicových klubů žen, zahraničních delegací RfB, KPD i velvyslanectví Čínské lidové republiky, a přicházejícím mladým komunistům bylo svěřeno čelo průvodu, snad i jako symbol toho, že nové generace na lidickou tragédii nezapomínají a nikdy nezapomenou. Jako každý rok i letos byli přítomni poslanci za KSČM, např. ss. Exner, Frank, Grospič, Vostrá. „Vždy, když přicházím k tomuto místu, vzpomenu na krutou relativitu času – stále je tu cítit kouř ze spáleniště…“ zahájila samotný pietní akt předsedkyně OV KSČM Kladno s. Vlčková. Po československé hymně zazněla v podání Miroslavy Vostré Seifertova báseň Mrtví v Lidicích a poté se již hlavního vystoupení ujal Václav Exner. Mluvil od srdce a ze srdce, nejen svého, ale i ze srdce

všech těch zavražděných a pobitých, často bezejmenných hrdinů, kteří položili své životy, abychom my mohli žít. Mluvil za všechny zde zúčastněné i ty, kteří se pietního aktu již zúčastnit nemohli. Připomněl lidickou tragédii v nemilosrdných obrazech a zdůraznil, že Lidice nebyly a nejsou jediným nelidským zločinem vypálení celé vesnice a vyvraždění civilního obyvatelstva. Připomněl tisíce zlikvidovaných vesnic a měst na území býv. SSSR, francouzský Oradour z roku 1944 (právě Oradour byl i tématem malé výstavy zde v Lidicích) a podobné osudy civilních obyvatel ve válkách v Koreji či Vietnamu. Ale i v „moderní“ době jsme svědky nových Lidic, pokračoval Exner. V Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, ale i v pásmu Gazy se opakuje lidická tragédie každý den, přestože po II. světové válce nikdo nevěřil, že se něco takového může ještě opakovat.

Ve světle všech těchto faktů neopomněl Exner v závěru zdůraznit, že my jsme pro smíření mezi národy, tedy i pro smíření mezi Čechy a Němci (vždy právě němečtí antifašisté významně přispěl spolu s nezapomenutelnou Věrou Pickovou k obnově lidického růžového sadu, jak záhy s. Vlčková připomněla), ale že toto smíření nesmí být provedeno na základě přehodnocování a zkreslování historie. Po položení kytic a věnců se přítomní přesunuli k památníku lidických dětí, kde poselství LKŽ předala přítomným opět poslankyně Miroslava Vostrá. Závěrečné slovo patřilo opět mladým komunistům, kteří příště již chtějí uskutečnit mimo pochod Praha – Lidice i pochod Kladno – Lidice a X., jubilejní ročník, chtějí dokonce jít do Prahy i zpátky. Přejme jim elán, sílu i počasí. Zdeněk Štefek

Dětský den s t ešni kami popáté Přes stovku dětí přilákal ve čtvrtek 17. čer vna konaný 5. roční k „Dětského dne s třešničkami“. Pořádaly jej Základní organizace Komunistické strany Čech a Moravy č. 207 a č. 210 Praha 4 za tradiční podpory Komunistického svazu mládeže. V řadě her soutěžili přítomné děti o velké množství zajímavých cen. Dětský den uskutečněný na sídlišti Lhotka podpořili svou účastí i předsedkyně Pražské rady KSČM Marta Semelová a I. místopředseda KSM Milan Krajča.

Před sto lety – 11. června 1904 – se v Plzni narodil hudební skladatel, spisovatel, herec, zpěvák, divadelní a filmový režisér, teoretik, politik, bonvián, vězeň, komunista a voják Emil František Burian. Rodinné prostředí – otec byl operním pěvcem, matka učitelkou zpěvu – předurčilo E. F. Buriana pro uměleckou životní dráhu. Již od raného mládí, kdy se s rodiči stěhuje do Prahy, začíná projevovat zájem o hudbu a divadlo. Toto zaujetí se neobyčejně prohlubuje v době jeho středoškolských studií a stává se tak příčinou neúspěšného studia na smíchovském gymnáziu. E. F. Burian tedy pokračuje ve studiu na pražské Konzervatoři, kde se zaměřuje především na hru na klavír a kompozicí. Na poli vážné hudby brzy zažívá veliký úspěch, když mu v jeho jednadvaceti letech uvede Národní divadlo jeho pozdně romantickou operu Burian záhy začíná tvořit na mnoha frontách. Vystupuje s vlastním hudebně recitačním souborem Voiceband, vášnivě hraje jazz, stává se členem literárního Devětsilu. Stále více se ale věnuje divadlu. Zde zastává různé role - jako hudebník, zpěvák, dramaturg i herec - postupně do konce 20. let prochází Osvo-

bozeným divadlem, Frejkovým Divadlem Dada a Moderním studiem Umělecké besedy. V kamenných divadlech v Brně a Olomouci pak téměř tři roky působil také jako šéf činohry a režisér. Po návratu do Prahy si Burian plní svůj dávný sen a zakládá vlastní divadlo D34. Burianovo „Déčko“ se brzy stává jedním ze symbolů české avantgardy. Za velkého zájmu Burian uvádí provokující dramatizací Hamleta, Nezvalovu Manon Lescaut, Brechtovu Žebráckou operu.. Slavnou éru přerušuje až válka a fašistická okupace. Na jaře roku 1941 je Burian zatčen Gestapem. Následně je vězněn v koncentračních táborech Terezín, Dachau, Neuengamme. Ani v koncentráčnickém prostředí ale Burian nemůže zapřít svou osobnost a stává se členem táborového orchestru. Š astnou náhodou se E. F. Burian stává jedním ze 120 zachráněných z lodi Cap Arcona. Na ni a na další dvě bylo umístěno 9338 vězňů. Lodě byly vyslány na moře jako terč anglickým bombardérům. Buriana zachránil skok do moře. Po válce je Burian takřka na roztrhání. Za Komunistickou stranu Československa je zvolen poslancem, obnovuje „Déčko“, ale na sta-

21

rost má i řadu jiných divadel. V roce 1951 se uchyluje po křídla armády „Déčko“ proměňuje v Armádní umělecké divadlo. Sám je jmenován plukovníkem. V této době tvoří působivé povídky Osm odtamtud, kde se vrací k svým prožitkům z vězení a politicky angažovaná dramata jako Láska ze všech nejkrásnější, Není pozdě na štěstí, Pařeniště. Horečně píše, režíruje, hraje, komponuje, maluje, o nedělích pravidelně hovoří do rozhlasu. Zběsilé tempo jej stále více vysiluje a předčasná smrt 9. srpna 1959 se tak stává krutou daní za jeho veškeré vypětí. Milan Krajča

Nový film Olivera Stone COMANDANTE Při třídenním pobytu na Kubě natočil režisér Oliver Stone 30 hodin záznamu rozhovoru s Fidelem Castrem. Z tohoto záznamu vznikl cca 100 minutový dokument, který přibližuje kubánskou revoluci a osobnost Fidela Castra. Dokument začíná první zprávou o Fidelu Castrovi v americkém filmovém týdeníku. Oliver Stone i Fidel Castro mohli kdykoli během natáčení říci stop – ani jeden této možnosti nevyužil. Stone s Castrem spolu navštívili Latinskoamerickou školu lékařských studií, památník E. Hemingwaye, starou Havanu. Bylo vzpomenuto na Che Guevaru a jeho roli v revolučním hnutí. Stone se zajímal i o názor na vraždu J. F. Kennedyho. Fidel Castro poznamenal, že je nemožné z jedné pušky s teleskopickým hledím tak rychle a

tak přesně zasáhnout druhou ranou pohybující se cíl v důsledku zpětného rázu. Stone se zeptal, proč na Kubě nejsou volby. Fidel řekl, že je to špatná otázka, protože předpokládá, že na Kubě nejsou volby. Na Kubě samozřejmě volby jsou, ale poslance nenavrhují žádné politické strany (na Kubě je jediná politická strana – komunistická – a ta poslance navrhovat nesmí) ani nějaké volební organizace, ale přímo voliči na voličských shromážděních. A to je nejdemokratičtější volební systém jaký kde existuje. Oliver Stone byl během svého pobytu na Kubě mimořádně zvědavý, což mimo jiné dokázal i tím, že klidně „prohrabal“ věci ve služebním voze F. Castra, když spolu jeli po Havaně. -ský-

DISKUSE

20 jen zdání marxismu a přizpůsobila se plně poměrům kapitalismu. Hrála v něm pro buržoazii velmi důležitou úlohu bariéry a nárazníku vůči revolučnímu hnutí, hasiče nespokojenosti pracujících, úlohu stávkokazecké strany, zachraňující buržoazii a kapitál, když se po nimi otřásala půda. Což nezabránilo tomu, aby byla vykopnuta, když už jí nebylo zapotřebí nebo když už její služby nestačily a buržoazie sáhla raději po otevřeném násilí. Doba oné „klasické“ meziválečné sociální demokracie je už pryč. Současná sociální demokracie vzala na sebe přímé provádění politiky ve prospěch imperialistického kapitálu. Snaží se buržoazii přesvědčit, že dokáže její zájmy hájit lépe, využívajíc při tom své někdejší tradice, než tvrdé a bezohledné pravicové partaje. Pro buržoazii a kapitál to však představuje ztrátu oněch potřebných nástrojů – bariéry a nárazníku vůči pracujícím. Vznik tohoto vakua je příležitostí, aby se do něho vtlačili jiní, schopní převzít „klasické“ sociálně demokratické dědictví. To mohou

být jen ti, kdo se ještě mohou vydávat za představitele pracujících, za „levé“, dokonce ( prozatím ) i za komunisty – „reformní komunisté“ (jaký je to cudný název, stejně jako „revoluční“/!/ reformismus“). Je to výhodné, jako dříve pro „klasickou“ sociální demokracii. Poctiví komunisté a obyčejní občané je spolehlivě zvolí do funkcí jako zdánlivé komunisty, jejich „slušný“, „neextrémistický“ postoj jim získá přízeň maloměš áků a dokonce i v řadách „podnikatelského sektoru“. Pak už, etablovaní do buržoazní, „demokraticky pluralitní občanské společnosti“, mohou tzv. reformní komunisté (nebo též neokomunisté, postkomunisté) dělat kariéru, řídíce se jen „vlastním (maloměš áckým“) svědomím“. Jejich paletou je snaha „zreformovat“ kapitalistickou společnost zevnitř. To jim pochopitelně nedovoluje zaujímat stanoviska marxismu-leninismu. Proto nejprve musejí zevnitř „zreformovat“ také komunistickou stranu. Nikoli skutečný zápas za práva lidu (nedej Bože – jen žádné „napětí a chaos“!), nýbrž

Z DOMOVA „vtahování buržoazie do nové formy třídní spolupráce“.Cílem reformistů není odstranění kapitalismu, nýbrž „systémová změna“ nanejvýš ve stylu buržoazně sociálnědemokratického „sociálního státu“, jen poněkud záplatovaného kapitalismu. Žádné potřebné vlastnické změny, nýbrž „posílení majetkových a bezpečnostních jistot občanů ( i tunelářů a „restituentů“, včetně Schwarzenberků, Kinských a spol.) a zahraničních investorů“ (tj. kapitalistických monopolů). Aby nevznikly pochyby: všechno to se bude dít při zachování (buržoazní) zákonnosti a ústavnosti – čili jde o pokus budovat socialismus na půdě kapitalismu. To je jako kdyby buržoazie byla mohla vybudovat svůj systém při zachování feudálního stavovského zřízení, nevolnictví a roboty! Haškova recesistická „strana mírného pokroku v mezích zákona“ je jimi tedy míněna vážně! Páni kapitalisté, nebojte se, my vám neublížíme. Snad to pochopíte a přizvete nás už konečně do vlády a ke korytům. Karel Pavlík

O rozdílu teorie a praxe

Asi mi nepřísluší jen jako čtenáři a občasnému přispěvateli Mladé Pravdy kritizovat a poučovat, jak by měla komunistická strana působit na mladé. Obzvláš proto, že aktivním v tomto směru sám být nemohu a ani nechci. Nejsem ani člen strany a i v KSM jsem pouze jako registrovaný sympatizant… Nicméně mě překvapily informace o sjezdu a i o posledním zasedání ÚV KSČM. Informace týkající se vztahu strany k mladým komunistům. Vím, že rezoluce k mládeži, schválená po nepochopitelném boji sjezdem, sama problém nedostatku mladých ve straně a okolo strany nevyřeší. Pokud vím, tak účelem rezoluce ale bylo (protože byla zaměřena dovnitř) poskytnout určitý návod, inspiraci stranickým pracovníkům, co mladé zajímá, na co a jak je třeba se zaměřit. Podobně návrh o účasti mladíků z KSM na zasedání ÚV KSČM nebyl jistě míněn jako pokus mistrovat a poučovat členy ÚV KSČM, nebo jako pokus nahlížet do zákulisí stranické kuchyně.

Jak jsem se dozvěděl, na sjezdu i na ÚV KSČM byly pokusy směrem k mladým konfrontovány s názory, že podobně by se mělo postupovat i k jiným skupinám, k ženám, odborům, vlasteneckým organizacím. Že pokud budou mladí přizváváni na zasedání, tak by měli být přizváváni také odbory, ženy, a když to vezmu ad absurdum, i třeba myslivci a včelaři. Obdivuji podobné úvahy. Svědčí o tom, že jejich autoři skutečně nepochopili, odkud kam kráčí KSČM, resp. možná pochopili, ale neuvědomili si, že v oficiálních dokumentech chce kráčet jinak a jinam, tzn. i s mladými a pro mladé. A si to uvědomujeme nebo ne, ženy ve straně zkrátka jsou. Že není žádná místopředsedkyně, že je malý podíl žen v ÚV KSČM, je samozřejmě pravda a je třeba tento problém taky řešit. Ale ženy ve straně máme. Podobně i odboráře a jiné skupiny. Ale mládež, to je přece něco jiného. To je zásadní problém naší strany, takový, že práce s mládeží byla dána

posledními sjezdy jako skutečná priorita. Priorita, která se nedaří a nedaří… A možná i proto, že mezi teorií, tedy dokumenty strany k mládeži a praxí, tedy skutečnou politikou, chováním a myšlením, je určitý rozpor. Možná to vypadá, že ve straně zuří generační konflikt. Ne, myslím že nezuří. Ve straně totiž mladá generace v podstatě není. Radek Grabovský

5

Opět hrozí školné! Týden neklidu je minulostí a protest studentů proti nedostatečnému financování vysokých škol, který byl nejenom tolerován, ale přímo podporován rektoráty, je přesně podle předpokladu iniciativy SOS student a Komunistického svazu mládeže zneužit v jejich neprospěch. V Senátu pravicoví senátoři v čele s Václavem Roubíčkem (ODS) /a brněnským rektorem Masarykovy univerzity Zlatuškou/ vypracovali návrh zákona na zavedení školného. Navrhovaný poplatek by měl být variabilní podle výše státní dotace na jednoho studenta. Pro příští akademický rok by měl činit maximálně 7683 korun ročně. Proti byli sice senátoři za KSČM a ČSSD, ale těch je v Senátu menšina a tak nyní leží v Poslanecké sněmovně novela zákona č.111/1998 Sb., která zavádí plošné placení školného studenty na veřejných VŠ.

Že školné je vždy sociální síto, které přes všechny sociální dávky, odklady plateb apod. znamená jen další diferenciaci mezi mladými lidmi, jsme na těchto stránkách psali již mnohokrát. Případné schválení novely by však prolomilo dveře nejen k tomuto školnému, ale i k jeho dalšímu zvyšování dle libosti vlády. Poslanecká sněmovna má dnes sice většinu levicových poslanců (KSČM a ČSSD), ale ve světle probíhající krize není odmítnutí školného tak jasné, jak se na první pohled zdá. Studenty čekají prázdniny. Ale září se blíží a již teď připravuje Komunistický svaz mládeže spolu s SOS student kampaň zaměřenou nejen

proti školnému, ale i proti nové reformě placení kolejného. Dva pokusy za vés t š kol n é s e po daři l o v posledních 15 letech odvrátit. Ale je vidět, že pravice využije každou možnost k jeho novému prosazení. Proto kampaň SOS student bude zaměřena nejen krátkodobě a úzce na boj proti školnému, ale mnohem šířeji. Pomocí mítinků, infostánků, propagačních materiálů, vlastního bulletinu, ale i koncertů chce vytvořit mezi studenty akceschopnou sí , která bude plnit funkci informační, ale bude i schopna odhalit a zlikvidovat každou snahu o omezení studentských práv a dostupnosti vzdělání širokým vrstvám mladých lidí.

ím více skvostných palác , tím více chudých chýší V České republice se stejně jako i v ostatních kapitalistických zemích, také díky neoliberalistickým ekonomickým přístupům, neustále více a více rozevírají příjmové nůžky, které likvidují tzv. střední třídu – tj. na jedné straně přibývají lidé hodně bohatí, na straně druhé se rozšiřuje, samozřejmě daleko početnější skupina lidí, kteří žijí na hranici nebo pod hranicí chudoby. V roce 2003 žilo v ČR 11 000 lidí s majetkem přes 1 milion dolarů (27 mil. korun), do druhé jmenované skupiny, tedy skupiny postižené bídou spadá podle oficiálních statistik asi 392 000 lidí z 133 000 českých domácností. V reálu bude toto alarmující číslo ještě mnohem vyšší. Navíc zatímco boháčů přibude zhruba tisíc ročně, počty nejvykořis ovanějších se úměrně zvyšují ročně o desítky tisíc. Vzhledem k vysoké zadluže-

nosti českých domácností, z nichž mnohé jsou nuceny žít na dluh, nelze očekávat snížení dynamiky nárůstu sociálních nerovností, spíše naopak. Na světě je přibližně 7,7 milionu milionářů, jejichž majetek dohromady dosahuje 29 bilionu dolarů ( asi 800 bilionů korun), do roku 2008 by navíc podle výpočtů měli tito lidé disponovat téměř dvojnásobkem, tj. cca 40 biliony dolarů. V bídě se přitom na světě nachází asi 3 miliardy lidí, tj. zhruba celá polovina populace Země, kteří mnohdy nemají ani co jíst nebo kde přenocovat. Tento trend je součástí a výsledkem neoliberálních ekonomických teorií, které zdůrazňují bohatství několika individuí, které mají zaměstnávat, rozuměj vykořis ovat, ostatní populaci. Ta má být podle neoliberálů závislá na utopicky očekávané dobročinnosti oněch nabobů. Je třeba také

zmínit, že většina multimilionářů rozmnožuje svůj majetek obchodováním s cennými papíry, dluhopisy, nemovitostmi nebo prostřednictvím vkladů, tj. pouhou spekulací bez tvorby hodnoty a navíc většina z nich peníze zdědila a nyní bohatnou, protože „peníze dělají peníze“. Pokud je nějaké zřízení zločinné, není to komunismus, ale právě kapitalismus, založený na nerovnosti, vykořis ování a nadřazenosti zisku a peněz nad člověkem. Zbídačování drtivé většiny světa ve prospěch zlomkové skupiny multimilionářů a miliardářů je nedílnou součástí kapitalismu, stejně jako ostatních vykořis ovatelských zřízení. „Z učebnic historie dějiny na nás dýší – čím více skvostných paláců, tím více nuzných chýší!“ Petr Skála

Mate ské škol, školní družiny a kluby v Praze podraží Školky, školní družiny a kluby v Praze zase podraží. Za dítě ve školce by rodiče měli napříště platit měsíčně jednotnou sazbu 400Kč za celodenní, půldenní i nepravidelný pobyt. Je to

přibližně o 100 až 200 Kč více než Pokud novelu schválí radní a zastupidosud. Školní družiny by měli podra- telé, bude platit od září 2004. žit o 100 korun na 200Kč měsíčně. PSK Za dítě v internátní školce rodiče napříště zaplatí každý měsíc 500 Kč.

Z DOMOVA

6

TEORIE

ANALÝZA VOLEB DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU

11. a 12. června se konaly první volby do Evropského parlamentu v České republice. Vztah Komunistického svazu mládeže k Evropské unii a volbám byl jednoznačný a transparentní již od počátku, jak bylo možně možné vidět v jeho rezoluci k Evropské unii či Výzvě evropské mládež k volbám do Evropského parlamentu. Výsledky voleb však hodnotí až tato analýza. Nejprve trochu statistiky. Z celkového počtu 8 283 485 voličů v ČR přišlo k urnám 28.32%. Komunistická strana Čech a Moravy získala 472 862 hlasů, což je 20.26 %. "Tak a mohli bychom slavit, výsledek přes 20% je přeci dobrý!" řekli by si mnozí. Jenomže to tak optimisticky hodnotit nehodlám. 1) I co se týče České republiky, objevily se 2 základní trendy:

•

Apatie lidí vůbec k volbám jít více než 70% volební neúčast svědčí o nezájmu, nedůvěře k Evropskému parlamentu, zklamání z vývoje společnosti, beznaději ve volební subjekty a volební systém, ale i o neznalosti důležitosti těchto voleb

•

Vzestup "nezávislých nutí", u kterých voliči neznají ani orientaci, ani programů tato hnutí jsou předhazována jako alternativa vůči oficiálním politickým stranám a hnutím, ve skutečnosti jsou v nich často i neúspěšní politici, kteří již dokázali, co dokáží… Je to klasická metoda buržoazní demokracie, jak lidem nabídnout jinou možnost volby tzv. alternativy, která však žád-

nou alternativou vlastně není… 2) I když budeme brát ČSSD za levicový subjekt, celkově v těchto volbách levice nejenže neposílila, ale naopak vůči volbám do PČR v roce 2002 ztratila. Nic na tom nemění fakt, že to bylo způsobeno propadem ČSSD. Vítězem voleb je ODS, ale nejen ODS, ale celá pravice. 3) Přes procentuální zisk voličů pro KSČM nešlo k volbám více než 400000 našich voličů z voleb posledních. Ve volbách do PČR v roce 2002 jsme získali 882653 hlasů, tj. 18.51%. To znamená, že naše volební kampaň, která byla soustředěna na přesvědčování o důležitosti jít volit, nebyla takřka vůbec účinná. Zúčastnil jsem se více než poloviny celokrajských mítinků s týmem jedničky kandidátky M. Ransdorfem a viděli jsme všude, že ochota jít k volbám je nejen mezi našimi členy (místy až 50%!), ale i mezi sympatizanty malá. Pozitivně mohu však alespoň ocenit vyzkoušení nových metod vedení volební kampaně, které jsme na všech akcích používali, přestože centrální (teď nemyslím aktivity okresní) kampaní, jak se zdálo, nežila celá strana, nýbrž jen úzký tým kolem čela kandidátky a poté

Poslanci EP zvolení za KSČM jsou: 1. Ransdorf Miloslav PhDr. CSc. 2. Remek Vladimír Ing. 3. Kohlíček Jaromír Ing. CSc. 4. Maštálka Ji í MUDr. 5. Flasarová Věra RSDr. Ing. 6. Stros Franz (alias Strož)

několik aktivistů. 4) Celoevropsky levice ztratila také. I v předvolební kampani jsme upozorňovali, že EP nemá téměř žádné rozhodovací pravomoci. Nicméně jeho pravomoci postupně, i ve vztahu s ústavou EU, rostou. A tak je hlas levice a možnosti, které působení v EP dává, neméně důležité. Nejvíce hlasů získala frakce Evropská lidová strana/Evropští demokraté (EPP/ED), která před pěti lety poprvé od roku 1979 sesadila z trůnu socialisty. Lidovci porazili i Stranu evropských socialistů (PES), a to ještě drtivěji, když obsadili 276 ze 732 křesel, zatímco PES bude mít v novém EP podle dosavadních výsledků 201 poslanců. výsledky voleb do EP 10.- 13. června 2004 podle politických frakcí (v závorce počet poslanců ve frakcích v dosavadním EP včetně poslanců z deseti nových zemí EU):

•

Evropská lidová strana a Evropští demokraté (EPP/ED) – 276 (294)

•

Strana evropských (PES) - 201 (232)

•

Evropská federace liberálních, demokratických a reformních stran (ELDR) - 66 (67)

•

Zelení/Evropská svobodná aliance (V/EFA) - 42 (47)

•

Konfederovaná skupina evropské sjednocené levice/Severské zelené levice (GUE/NGL) - 39 (55)

•

Unie pro Evropu národů (UEN) 27 (30)

•

Evropa demokratická a různoro-

socialistů

globálních pravidel. A co se týče drobných živnostníků, kteří se živí vlastní prací - nikdo je nechce znárodňovat či postihovat za jejich dřinu (a to byla podle mého i chyba předlistopadového systému, by byla daná i bipolaritou světa)! Naopak - je to tento systém, který přijímá všechny zákony pro to, aby zvýhodňoval velkokapitál, nadnárodní monopoly právě na úkor živnostníků - vezměte si např. nesmyslné normy EU, které vyřadí řadu živnostníků prostě pro to, že na rozdíl od mamutích koncernů nemají kapitál na rozsáhlé rekonstrukce svých provozoven na vesnicích apod. Zkrátka, to současný kapitalismus živnostníky omezuje a likviduje. My si myslíme, že musíme dnes bojovat za to, aby nedošlo k privatizaci veřejných služeb, aby se zachovala kontrola nad klíčovými odvětvími, jako je zdravotnictví, školství, doprava, energetika atd. Radek Grabovský: Problém je v tom, že současný systém, my říkáme kapitalismus, nepreferuje schopné lidi, ale lidi schopné všeho. Když si dnes jde koupit dobré místo, vysokoškolský diplom, tak to nesvědčí právě o rovnosti příležitostí.

Navíc, úroveň bohatství ovlivňuje i další stránky života člověka, v celém jeho životě. Místo toho, aby se dávaly šance schopným a minimálně důstojné jistoty všem, dostávají prioritu bohatí (to, opakuji, neznamená automaticky schopní, jelikož zde hraje velkou roli např. vstupní kapitál, rodinný majetek, mocenské a ekonomické vazby, místo bydliště atd.). Celý systém je nastaven pro obhajobu právě určité skupiny vyvolených a používá k jejich podpoře rozličných nástrojů, ekonomických, politických a koneckonců i vojenských. Přes daňovou politiku (zvyšování nepřímých daní a snižování přímých), politiku bankovního sektoru v oboru půjček, individuální penzijní a sociální politiku dochází k neustálému přesunu bohatství od stále chudších k bohatým. Vezměte si jen poslední údaje o zadluženosti českých rodin, o vymírající střední vrstvě nejen u nás, ale v celé Evropě. O zvyšujícím se počtu chudých a na hranici chudoby žijících obyvatel Evropy. Ten systém se zkrátka musí změnit. Musíme ho změnit tak, aby byl lidský, sociální, solidární, ale samozřejmě i motivující. Aby skutečně podporoval schopné, rozvíjel osobnost každého člověka, zajiš oval důstojné podmínky pro život v míru a skutečně svobodě. A z toho vyplývá i náš postoj k druhé otázce. V Manifestu komunistické strany je vyjádřen jednou větou program komunistů: Chceme odstranit soukromé vlastnictví výrobních

19 prostředků. Pojetí komunismu jako společnosti, kde nebude soukromého vlastnictví výrobních prostředků však vychází z mnohem širší analýzy, kdy bude soukromá forma vlastnictví výrobních prostředků pozitivně překonána mnohem efektivnější formou, doprovázenou automatizací, robotizací, obrovským pokrokem ve všech oborech lidské činnosti. Kdo dnes dá nejvíce do práce v podniku, obzvláště v malém? No je to právě živnostník, malý podnikatel, který společně s rodinou dnes tráví v práci i víkendy i dovolené (ne akcionář…). Nebude tedy efektivnější, když vlastnický přístup k podniku budou mít i zaměstnanci? Když se budou podílet přímo na řízení podniku? To nepopisuji formální společenské vlastnictví před listopadem 1989, kdy pracující byli od vlastních podniků značně odcizeni, což se projevovalo i v řadě negativních dopadů... V moderním marketingu se začátku této cesty říká politika korporační identity a ta funguje v řadě zemí (Japonsko) již dnes, by je prováděna metodami vládnoucí třídy, tedy shora, zvýšeným tlakem na pracující a jejich výkonnost… Rozhodně však tento náš dlouhodobý cíl neznamená znárodňování dnešních živnostníků a podnikatelů, kteří jsou sami v době transnacionálních korporací již jen velkokapitálem trpěným a neustále zadupávaným přežitkem.

CO JE OPORTUNISMUS? Co je oportunismus v dělnickém a komunistickém hnutí? Jeto projev maloburžoazního a buržoazního vlivu, odvádějícího hnutí od revolučního způsobu boje za marxisticky chápaný socialismus a vedoucího je k smíření s kapitalismem a k podřízenosti vůči buržoazii. Oportunismus není jen vlastností myšlení a jednání jednotlivců. Je to společenský jev, který má hlubší a širší společenské kořeny. Nositelem oportunismu v dělnickém a komunistickém hnutí je „dělnická aristokracie“ (to je vžitý „terminus technicus“), tj. vrstva lépe placených pracujících, která se svým postavením a životním způsobem přibližuje maloburžoazii, kolísající mezi buržoazií a proletariátem. Do takového postavení se dnes

(aniž by si to širší veřejnost uvědomovala) dostávají široké vrstvy pracujících vyspělých kapitalistických zemí vůči pracujícím rozvojových zemí v důsledku stále se rozevírajících nůžek mezi těmito zeměmi. My všichni – jedni více, druzí méně – parazitujeme vlastně na bídě a vykořis ování tzv. rozvojového světa a bereme to jako „přirozené“. Nositelem oportunismu v hnutí pracujících je dále maloburžoazní inteligence, nacházející v něm sociální oporu pro své kariéristické cíle. Vzhledem ke svému vzdělání se poměrně snadno dostává nad prosté členy strany a namísto, aby jim sloužila, je začíná ovládat k svému osobnímu prospěchu.

Rozšiřování oportunismu v hnutí pracujících napomáhají dnes dvě zvláštní okolnosti. Oslabení a následně porážka prvního historického pokusu o budování socialismu vyvolaly zklamání, skepsi, někdy i panický úprk od praporů. Také zvyšující se tlak buržoazie dává vystoupit pravičáckým tendencím. Je to výhodné pro oportunisty i pro buržoazii. Oportunisté se mohou tvářit „levě“ (ale ne příliš, aby si neublížili), a kapitalisté mohou být klidní – z této strany jim nebezpečí nehrozí. K tomu přistupuje posun v postavení a postojích sociální demokracie. Ta se už dávno, nejprve cudně a pak už otevřeně, vzdala by