UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra technické a informační výchovy
JAKUB DOSOUDIL 4. ročník- prezenční studium
Obor: matematika – technická a informační výchova
KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE A JEJICH VYUŢITÍ ŢÁKY ZÁKLADNÍCH ŠKOL Informační a komunikační technologie ve vzdělávání
Diplomová práce
Vedoucí práce: Doc. Ing. Čestmír Serafín Dr.Ing-Paed.
OLOMOUC 2009
Čestně prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a pouţil jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 30.3.2009 …………………………… vlastnoruční podpis 2
Děkuji Doc. Ing. Čestmíru Serafínovi Dr.Ing-Paed., za odborné vedení práce a poskytování rad, ale i učitelům základní školy, u nichţ jsem prováděl průzkum.
3
Obsah Obsah
4
Úvod
5
1.
8
Teoretická část
8
1.0
Informační společnost a rozvoj ICT
1.1
Technické vybavení
11
1.1.1 Počítače
11
1.1.1.1 Historie počítačů
11
1.1.1.2 Klasifikace počítačů
16
1.1.1.3 Hardwarové vybavení počítače
17
1.1.1.4 Vstupně – výstupní zařízení
24
1.1.1.5 Internetové připojení
36 38
1.1.2 Mobilní zařízení
38
1.1.2.2 PDA a Smartphone
46
1.1.2.3 Notebook
48
1.1.3 Televizní technika
50
1.1.3.1 Televize
51
1.1.3.2 Přehrávání DVD filmů
54
1.1.3.3 Stručně o digitalizaci
58
Programové vybavení
62
1.2.1 Uţivatelský, aplikační software
65
1.3
Hrozba pouţívání počítače na psychiku dítěte
71
1.4
Vliv práce s počítačem na zdraví
77
1.2
2.
1.1.2.1 Mobilní telefon
Aplikační část
81
2.1
Cíle průzkumu
82
2.2
Metoda průzkumu
82
2.3
Vyhodnocení průzkumu
86
3.
Závěr
102
4.
Seznam pouţité literatury
104
5.
Seznam obrázků
107
6.
Seznam grafů
108
7.
Přílohy
109
4
Úvod Informační a komunikační technologie (ICT) jsou od konce 20. století jednou z nejvíce se rozvíjejících oblastí na svět ě a jsou jedním
z
nejv ýznamnějších
v yspěl ých
zemí.
Informační
faktorů
rozvoje
společnost
ekonomiky
ovlivňuje
všech
celou
řadu
odvětví naší společnosti. Není tomu jinak ani v případě ovlivňování ţáků základních škol. V této
práci
se
zaměřuji
na
v yuţívání
základních
elektrotechnick ých spotřeb ičů, spadajících do oblasti ICT, ţák y , jeţ navštěvují druh ý stupeň základní školy. Úkolem této práce není pouze podat informace o v yuţití technologií ţák y, ale také lehce nastínit
funkci,
technické
parametry,
dělení
a
vyuţití
běţn ými
uţivateli tří hlavních elektronických zařízení, jeţ jsou dnes jiţ běţnou
součástí
přístroji
kaţdodenního
m yslím
osobní
ţivota
počítač,
kaţdého
mobilní
z nás.
telefon
a
Těmito televizní
přijímač. T yto tři zástupce jsem si zvolil z toho důvodu, ţe nejvíce zasahují do našeho ţivota, jsou cenově dostupné a společnost dnes v yţaduje, ab y b yl člověk „on -line“, či prostě jen v obraze. Pro ukázku uvádím graf Českého statistického úřadu o vyuţitelnosti osobního počítače, mobilního telefonu a internetu v příloze práce v grafu č. 17. J e z něj patrné, ţe z dotázan ých ve věku 16 a více let v yuţívá tuto techniku skoro 99% lidí, i to b yl důvod , proč jsem si je zvolit jako stěţejní. Televizní přijímač jsem přidal z úsudku, ţe je velice důleţitý, co se t ýče ICT technologií, ţe jej má naprostá většina ob yvatel , a také ţe dokáţe hodně působit na mentalitu lidí. V této
práci
také
uvádím
průzkum,
zabývající
se
četností
a způsobem uţívání této elektroniky ţáky ve věku od 12 do 15 let. M ým
hlavním
dlouholetý elektronik y,
či
důvodem
dokonce
z větší
pro
zvolení
celoţivotní
míry
osobních
tohoto
zájem
tématu
je
můj
o
oblast
spotřební
počítačů.
Tento
zájem
se
projevoval nejen m ým studiem na střední škole elektrotechnické, ale později také na v ysoké škole. Oblast elektronik y je totiţ dle mého mínění v dnešní době velice se rozvíjející částí techniky 5
a obchodu a je na ní nejvíce zajímavé to, ţe se stále ve velké míře objevují nové a nové technologie a přístroje, jeţ obohacují trh a posk ytují uţivatelům zábavu i poučení . I kd yţ tato oblast z velké části
láká
uţivatele
spíše
volného času, lze t yto
pouze
formou
zábavnou
a
trávením
spotřebiče v yuţívat také ve velké míře
v pracovní sféře a prům yslu. T yto p řístroje jsou pak někd y mnohem sloţitější a mnohonásobně draţší, neţ t y, které v yuţívají běţní uţivatelé. Ale neje n v pracovní sféře a v prům yslu je zapotřebí se stále učit nov ým věcem a umět se v této oblasti orientovat. Tato oblast totiţ obsahuje kvanta technických informací a poznatků, které uţivatel musí znát, pokud chce zařízení obsluhovat, nebo jej dokonce oprav ovat. Proto není tato oblast určena pro všechn y. V mé
práci
nastíněním
se
funkce
tedy a
věnuji,
jak
technickými
jsem
jiţ
zmínil,
náleţitostmi
nejen
jednotlivých
zařízení, ale také v yuţití technologií ţák y základních škol a jejich působením na ně. Zajímalo mne, co děti na počítačích dělají, jak často a dlouho jej denně vyuţívají a v malé míře zjistit, jestli na ně počítače nemají špatný vliv. To jsem chtěl zjistit z toho, ţe jsem se dětí zeptal, co na počítačích dělají a pokud u nich tráví hodně času, tak proč. Podobně jsem otázky zaměřil i u pouţívání mobilních telefonů.
Zde
jsem
také
zjišťoval ,
jaké
jeho
funkce
vyuţívají
nejčastěji a jestli dokáţí v dnešní době b ýt bez mobilního telefonu , a to i na delší dobu. Z osobní zkušenosti se ovšem domnívám, ţe děti chtějí mít mobilní telefon zřejmě z největší míry z hlediska sociálního, pokud prostě jeden spoluţák mobil má, chtějí ho mít i ostatní, aby se necítili pozadu. Ovšem najdou se v dnešní době i tací,
kteří
nerozumí.
t yt o
technologie
Zejména
lidé
nevyhledávají
v yššího
věku
se
a
moc
sloţitým
si
s nimi
přístrojům
vyhýbají velkým obloukem, ale ani někteří mladší nemají trpělivost se
těmto
věcem
věnovat.
Z hlediska
miniaturizace
a
z potřeby
umístit do zařízení co největší mnoţství funkcí, v nichţ je problém se
vyznat
nemůţeme
i
pro
moc
technicky divit.
Jako
nadaného poslední
sledovanost televize. 6
člověka, jsem
se
těmto
otázkami
lidem
zkoumal
Práce se tedy v úvodní části zabývá nastíněním
vlastností
informační společnosti, dále kapitolou věnující se počítačům, kd e uvádím stručnou historii počítačů, dělení na hardware a software, popisuji vstupní a v ýstupní zařízení a moţnosti v ysokorychlostního připojení
k sítím.
V další
kapitole
se
zab ývám
přenosn ými
komunikačními zařízeními, mezi jejichţ nejv ýznamnější zástupce patří
mobilní
Notebooky lze
telefon.
Zmiňuji
ale zároveň
zde
zařadit
jeho
funkce
a
vyuţití.
do kapitoly počítačů.
Další
kapitola je věnována televizi jako pojmu a televizním přijímačům. Dále
pak
sledovanosti
DVD
disků
i
na
PC
a
přenosných
přehrávačích a také digitalizaci vysílání TV . V poslední kapitole teoretické části se věnuji působení médií na ps ychiku a zdraví dětí a na to jak ovlivňuje jejich chování.
7
1. Teoretická část 1.0 Informační společnost a rozvoj ICT (Information and
cummunication
–
technology
informační
a komunikační technologie) „Informační společnost í se standardně rozumí společnost, kde kvalita
ţivota
a
perspektiva
rozvoje
stále
více
závisí
na
sociálních
změn
informacích
a
a
ekonomického
jejich
v yuţívání. “
(25, s. 1). To znamená především silnou závislost ţivotní úrovně, způsobu práce, vyuţití volného času, s ystému v ých ov y i trţních podmínek
na
a neustále
úrovni
rostoucí
a sluţeb,
které
jsou
vyuţívání oblast
informací
informačně
elektronické
–
a
znalostí
intenzivních
digitální
(široká v ýrobků
povahy).
Jednou
z vlastností informační společnosti je to, ţe je charakterizována posunem od v ýznamu v ýrobních odvětví k odvětvím posk ytujícím sluţb y,
a
to
především
sluţby
informační.
Tyto
sluţby
jsou
základem znalostí a inovací jako strategických fak torů rozvoje společnosti. Proto se také pouţívá termín společnost znalostí. Ve všech případech je kladen klíčov ý v ýz nam informacím a znalostem. Tento problém je více rozveden v ( 25). Informační společnost je spojována s tzv. třetí etapou (vlnou) rozvoje
lidské
civilizace.
(25,
s.
1).
První
etapa
b yla
charakterizována tzv. agrární vlnou, která skončila kolem 70. let 19. století. Agrární etapa b yla v ys třídána tzv. etapou industriální, jeţ
trvala
zhruba
100
let.
Informace
jsou
zde
označovány
za
klíčový zdroj rozvoje lidstva a společenského ţivota. Znamená to, ţe informace se vedle základních priorit (půda, práce, kapitál) stal y čtvrt ým v ýznamově prioritním zdrojem. Celá tato etapa se v yznačuje stále ro stoucí d ynamikou změn informačních technologií . Vzniká
tzv.
globální
celosvětovou informační
informační
společnost,
která
buduje
infrastrukturu, zaloţenou především
v yuţití síťov ých technologií, jak je uvedeno v ( 25).
8
na
V této
souvislosti
se
také
začala
rozvíjet
jiná
podoba
ekonomiky, která b yl a postavena na v yuţívání digitálních informací a moţnostech jejich rychlého přeno su počítačov ými sítěmi. Hlavní vlastností této ekonomiky je skutečnost, ţe její rozvoj je dán informačními
technologiemi
nové
generace,
především
tzv.
internetov ými technologiemi (internet, W WW, elektronick ý obchod, apod.).
Stále
hustší
a
v ýkonnější
internetová
síť
je
s ymbolem
hospodářství budoucnosti, ted y ek onomiky, kde bud ou hrát hlavní roli informace, jejich zpracování, interpretace, přenos, ale také vyuţití a jejich přeměna na znalosti. Evropská
unie
zastoupena
evropskou
člensk ým zemím strategii na rozvoj oblasti
komisí
stanovila
informační společnosti
a médií. Navazuje na předchozí strategie a je označována jako tři „i“: inovace, investice a integrace do kaţdodenního ţivota. Plánem je
tedy
dobudovat
jednotný
informační
prostor,
který
podpoří
otevřený vnitřní trh pro elektronické komunikace a digitální obsah. Dále
chce
posílit
inovace
a
investice
do
v ýzkumu
nových
technologií v oblasti ICT a jako poslední úkol si klade zřídit všem přístupnou
informační
společnost
podporující
v yt váření
nových
pracovních míst, lepší veřejné sluţby a kvalitu ţivota. Něco jiného je ovšem předsevzetí a skutečné čin y, které ne všechn y stát y EU plní podle toho , jak b y si to Evropská komise představovala a t yto země za to kritizuje. (25). Prostředkem pro zlepšování a rozvoj informační společnosti jsou tzv. programy na rozvoj informační společnosti. Pomocí těchto programů
Evropská
unie
realizuje
všechny
své
Akční
plány
a iniciativ y. Mezi nejznámější program y pat ří před evším IDAbc, který se zabývá rozvíjením moţností ICT pro podporu dodávání veřejných sluţeb občanům i podnikům. Jeho cílem je tedy to, aby se Evropa stala atraktivním místem pro ţivot, práci a investování. Podobnými, ale také úplně jin ými plán y se za b ývají další program y, z kterých b ychom mohli jmenovat například Econtent plus, eTen, IST, bezpečnější internet plus, Galileo a další. (25)
9
Rozvoj v nemalé
ICT
míře.
se Vláda
samozřejmě ČR
dotkl
přikládá
i
naší
největší
republiky, důleţitost
a
to
čt yřem
oblastem, na které je třeba se zaměřit. První oblast se zab ývá dostupností
a
bezpečností
komunikačních
sluţeb
a
zahrnuje
problematiku regulace trhu elektronických komunikací a posilování konkurence. Druhá oblast se t ýká informační vzdělanosti, která obsahuje
tzv.
informatizaci
škol
a
například
ještě
informační
gramotnost. Další oblast si bere na zřetel moderní veřejné sluţby a jejich zajištění pro lidi on -line. A poslední se t ýk á d yn amického prostředí pro elektronické podnikání a jeho podpory. (25).
10
1.1 Technické vybavení Tato kapitola se věnuje elektronice, kterou lidé vyuţívají nejčastěji v kaţdodenním ţivotě, tudíţ tu techniku , jiţ v yuţívají v domácnostech i mimo ni. Touto elektronikou je míněn počítač, mobilní
telefon
a
televizní
nastínit
funkci, sloţení
a
přijímač.
v yuţitelnost
C ílem
je
zde
jednoduše
reprezentantů
spotřebičů
z několika základních skupin, které se samozřejmě neustále rozvíjí. 1.1.1 Počítače 1.1.1.1 Historie počítačů Prvopočátky Od
dávných
dob
b ylo
snahou
lidí
pouţívat
všelijaké
mechanické pomůcky, které by jim při počítání pomohly a přitom b yli lepší neţ počítání na prstech. Ve 3. století př.n.l se objevila první počítadla, tzv. Abakusy (dřevěná, nebo hliněná destička, do které se vkládaly kamínky - "calculli" - odtud název kalkulačka.). Abakus je zobrazen na obr. č. 1. To jim v ystačilo aţ do počátku 17. století, kdy se začali pouţívat matematické tabulky , které lidem usnadňovali práci v různ ých oblastech. Např. v námořní navigaci, astronomii, architektuře atd. Jejich nevýhodou a nedos tatkem však b ylo,
ţe
často
obsahovali
ch yb y,
coţ
mělo
dost
často
špatné
následk y. (27).
Obrázek č. 1: Abakus „první kalkulátor“ ( 29) Roku 1833 Angličan Charles Babbage představil svůj ne zcela dokončený stroj – Difference Engine, programově řízený číslic ový 11
stroj, který vyuţíval programování pomocí Jacquardových karet neboli
„děrných
štítků“.
Avšak
to
Babbagovi
nedodalo
na
spokojenosti a stanovil si, ţe by mohl sestrojit mnohem lepší stroj, a
to
Anal ytical
Engine.
To
se
mu
do
konce
ţivota
sestrojit
nepovedlo, neboť sv ými m yšlenkami předbě hl svou dobu nejméně o sto
let
a
tato
doba
mu
neposk ytla
dostatečnou
materiální
a morální podporu, tak jeho nápad upadl v zapomnění. (27) Za první všeobecně známý a pouţitelný počítač povaţují vědci teprve
ENIAC
(Electronic
Numerical
Integrator
sestrojený v r. 1946 na univerzitě v
and
Computer)
Pens ylvanii, který neměl
ţádné poh yblivé, ale pouze elektronické části, váţil 30 tun, zabíral 15 m2 a měl příkon 174kW pro 17460 elektronek, 1500 relé, 70000 odporů a 10000 kondenzátorů. Pracoval na frekvenci 100 kHz a pro násobení potřeboval 2,8 mikrosekund y. Stroj nepracoval binárně, n ýbrţ dekadick y. Stroj se programoval ručně pomocí přepínačů a kabelov ých kontaktů a b yl chlazen vzduchem vháněn ým vrtulemi dvou leteck ých motorů. Tímto problémem se zab ývá publikace (7 ).
Generace počítačů Počítače se dají rozdělit do tzv. generací. Kaţdá z generací je charakteristická vlastní konfigurací, rychlostí počítače a základním stavebním prvkem. 0. generace Počítače z tohoto období existovaly většinou pouze v jednom ex empláři. Základní součástka b yla různorodá a záleţela na funkci počítače, buď šlo o elektromechanické, reléové nebo elektronkové počítače. V roce 1941 zkonstruoval v Německu Konrad Zuse malý samočinný
reléový
počítač
Zuse
Z4.
Tento
počítač
upadne
v zapomnění, neboť je ve válce při jednom z náletů zničen. O něco podobného se roku 1943 pokusil další vědec a tím spatřil světlo světa reléový počítač Mark 1, sestrojený za podpory firmy IBM. Předpokládá se , ţe tento počítač b yl pouţit p ři v ýpočtech první atomové bomb y. (27). 12
1. generace Základním stavebním prvkem této generace b yl y elektronk y, elektronka
dovoluje
odstranění
pomal ých
a
nespolehliv ých
mechanických relé. Tyto počítače měly obrovské rozměry a jejich příkon se uváděl v desítkách kW. Počítače první generace jsou vybudovány podle von Neumannova schématu. John von Neumann je znám
v ytvořením
schématem.
nové
Počítač
se
koncepce podle
něj
počítače skládá
tzv.
z
Neumannov ým
několika
základních
funkčních částí. Paměť programu je tedy oddělena od paměti dat. Program se pak ukládá do paměti a vykonává se postupně tak, jak b yl
uloţen.
Mimo
jiné
Neumann
zavedl
binární
soustavu.
Charakteristický je pro tuto generaci diskrétní reţim práce. Při tomto
zpracování
program v jehoţ
a
data,
průběhu
je se
do
paměti
kterými
jiţ
není
počítače
pracuje.
moţné
zaveden
Poté
s
je
počítačem
vţdy
spuštěn
jeden
v ýpočet,
v reálném
čase
komunikovat. Po ukončení v ýpočtu musí obsluha do počítače zavést další program s jeho daty. Tento diskrétní reţim práce se v dalším pouţívání ukazuje jako ne příliš produktivní , jelikoţ velmi pl ýtvá strojovým časem. Hlavní příčinou toho je příliš pomalé zavádění nového
programu
v ytvořen y
v yšší
a
dat
operátorem.
programovací
V
jazyky,
této z
době
čehoţ
nejsou
v ypl ývá
náročnost při v ytváření nov ých programů. Neex istují ani
zatím vysoká ţádné
operační s ystém y. (27). 2. generace V době
této
generace
počítačů
je
revoluční
součástkou
tranzistor. Miniaturizace dovoluje t yto tranzistory integrovat do malých klopných obvodů, které slouţí ja ko spínací prvky a dovolují tak výrazné zmenšení rozměrů celkového počítače a poţadavky na jeho napájení. „První plně tranzistorov ý počítač na s větě b yl model PHILCO TRANSAC S – 2000 společnosti Philco z roku 1959.“ (7, s. 10). Dalšími firmami na trhu těch to počítačů b yla firma Sperry – Rand s počítačem UNIVAC LARC, firma CDC s počítačovou řadou CDC 3600 a také známá firma IBM s modely počítačů pod názvy 13
IBM 7030 STRETCH, IBM 1401 a další. Prvními programovacími jaz yk y b yl y jaz yk FORTRAN, ALGOL či COBOL. Sv ětlo světa spatřují také první operační s ystémy. (27). 3. generace Počítačová zařízení třetí a v yšší generac e jsou v ybud ován y na integrovaných
obvodech,
které
na
svých
čipech
integ rují
velké
mnoţství tranzistorů, od 10 aţ do 100 kusů. A to má přitom tento čip velikost jen několik čtverečn ých milimetrů. Samozřejmě nejsou na
tomto
čipu
tranzistory jedinou
součástkou, jsou
tam
i
jiné
polovodičové součástky a některé pasivní. Je jasné, ţe díky této technologii došlo ještě k většímu zmenšení rozměrů celého počít ače a zvětšení jeho operační rychlosti.
U této generace se začíná
objevovat paralelní zpracování více programů, které má opět za úkol zv ýšit v yuţití strojového času počítače. Takové program y pak mohou pracovat na počítači společně, čímţ se lépe vyuţije ka pacity počítače. S postupn ým v ývojem integrovan ých obvodů se neustále zv yšuje
stupeň
integrace
(počet
integrovaných
členů
na
čipu
integrovaného obvodu). Podle počtu takto integrovaných součástek je
moţné
rozlišovat
tzv.
stupně
integrace.
Těmi
jsou:
malá
integrace – SSI (10 součástek), střední integrace – MSI (10 aţ 100 součástek),
velká
integrace
–
LSI
(1000
aţ
10000
součástek)
a velmi vysoká integrace – VLS I (10 000 a více součástek). (27). 4. generace Do této generace se počítají počítače vyrobené od roku 1981 aţ dodnes. Zde nalezneme integrované obvody střední a vysoké integrace. Jsou charakteristické opět miniaturními rozměry, velkou rychlostí,
velkou
kapacitou
paměti
a
dialogovou
spoluprácí
s uţivatelem. Mikropočítače – osobní počítače První počítače, kt eré se dostal y do pouţívání veřejnosti byl y stavebnice, jejich pořízená neb ylo zas tak drahou záleţitostí, ale sestavit je se povedlo Firma
IBM
se
jen některým
snaţila
těmto 14
technicky nadaným
počítačům
lidem.
konkurovat
jiţ
smontovan ými stroji, ale nedařil o se. J eden její model ale zlevnila a prodejnost rapidně vzrostla nad jejich očekávání. IBM neb ylo ovšem první, v té době se o něco podobného pokoušela firma Apple. V srpnu 1981 spatřil světlo světa první IBM PC (Personal Computer - osobní počítač). Základ nového standardu výpočetní techniky byl na světě. Parametry tohoto PC jsou z dnešního pohledu komické procesor Intel 8088 na frekvenci 4,77 Mhz, 16 kB RAM (b ylo ji moţné rozšířit aţ na 256 kB) a disketová nebo kazetová mechanika jen u draţších modelů, na něţ se ukládaly data (ţádný pevný disk). Pro operační systém do jejich počítačů IBM oslovila velké firmy, ale ty zakázka nelákala, tak oslovila společnost tvořenou dvěma lidmi – neznámou společnost Microsoft. Ta se po dodání operačního s ystému
DOS
1.0
a
následné
další
spolupráci
stala
gigantem
a z jejího majitele Billa Gatese udělala multimilionáře. (27). Osobní počítače šl y neuvěřitelně na odb yt , coţ nikdo nečekal a prodej necelého čtvrt milionu kusů, plánovaný na nejbliţších pár let, b yl dosáhnut za jedin ý měsíc. Dva rok y po nástupu prvního osobního počítače se objevuje standard PC XT. První PC, které se objevilo i na našem trhu ve větší míře . Počítač měl jiţ 10 MB pevný disk, coţ výrazně zjednodušilo jeho obsluhu (nebylo nutné měnit disket y s různ ými pr ogram y), hnal jej procesor Intel 286 . V roce 1984 vzniká nová norma nazvaná AT (Advanced Technology - pokročilá technologie). O rok později dob ývají svět procesory Intel 386 podporující multitasking (s ouběţné zpracovávání více úloh) a první verze Windows. Na
začátku
devadesátých
let
počítačové
firmy
vydávají
procesor Intel 486 a spolu s ním i Windows 3.0, která se díky počítači s označením 486 začala výrazně prosazovat. O tři roky později vzniká první procesor s vlastním jménem - Pentium. To co nastupovalo dále, není zas aţ tak dávno. Vedoucí pozici disket přebraly CD nosiče a kromě procesorů začaly hrát velkou roli i grafické akcelerátory. Počítače propojila celosvětová síť Internet. Objevil se standard ATX, směřující k začlenění všech důleţit ých komponentů do základní desky, nečekaně pomalu nastupuje DVD. 15
Intel má konečně konkurenci ve firmě AMD, která dříve vyráběla procesory
niţších
kategorií
a
z
řady
486
v yţd ímala
opravdu
maximum. Není tomu dlouho, co se frekvence přestala počítat na megahertze a objevil se první gigahertzový procesor. Dnes v roce 2009 je zcela běţn ý takzvan ý dvo ujádrov ý procesor, jenţ posk ytuje výkon např. 2 x 2 GHz. Operační paměť 1 GB je standard, 2 GB aţ 4GB standard lepší. Kapacita disků na ukládání dat se pohybuje ve stovkách GB, prodávají se i 500 GB HDD. Na trhu se dnes jiţ ale objevují
v hojném
počtu
i
čt yřjádrové
procesory,
jeţ
poskytují
nepředstaviteln ý v ýk on a jejich cena není vůbec v ysoká. (27).
1.1.1.2 Klasifikace počítačů Technické v yb avení počítačů (hardware) je moţné rozd ělit do dvou hlavních kategorií, a to podle způsobu pouţití dle ( 25) na: osobní
počítače
(PC
–
Personal
Computer)
–
jsou
v yuţíván y přímo jednotliv ými koncov ými uţivateli a lze je označit za prostředk y tzv. osobní informatik y. J e to kategorie výpočetní t echniky nasazována do kanceláří sluţební
počítače
-
jsou
v yuţ íván y
zprostředkovaně
(nepřímo) prům yslové počítače – v yuţíván y podnik y k v ýrob ě či jinému druhu práce. I osobní počítače lze dle (25) dělit dle stupně mobility do dvou základních skupin: „nepřenosné tvořeny
–
klasické
skříní,
pracovní
samostatnou
stanice,
zobrazovací
které
jsou
jednotkou,
klávesnicí a m yší. přenosné
(mobilní)
–
standardně
sdruţují
všechny
komponent y (včet ně zobrazovacího a vstupně/v ýstupního zařízení) v jedné „skříni“. J ako zdroj na pájení v yuţívají kromě
speciálního
zdroje 16
také
baterie.
Patří
sem
notebook y, ale i další skupin y zaří zení, jako např. PDA, mobilní komunikátory, apod. “ (25, s. 17) Sluţební počítače jsou také velice důleţitou součást oblasti ICT.
Vykonávají
činnost
na
zákl adě
poţadavků
osobních
nebo
jin ých sluţebních počítačů. Zpracov ávají velké mnoţství poţadavků a jejich provoz je nepřetrţit ý. J ejich vzhled můţe b ýt stejn ý jako u klasick ých
počítačů,
ale
také
mohou
mít
speciální
design
a konstrukci. Můţeme je rozdělit do tří základních kategorií: superpočítače – pro řešení vědeck ých bádání a v ýpočtů; sálové
počítače
(mainframe)
–
pro
potřeby
velkých
organizací (např. banky); střední počítače (midrange) – jsou vyuţívány menšími a středními organizacemi. Běţný uţivatel se setkává většinou pouze s osobními počítači, se sluţebními nejčastěji v podobě serverů. (7).
1.1.1.3 Hardwarové vybavení počítače Skoro ve všech případech je moţné rozdělit kaţdý výpočetní s ystém na základní procesor, paměť (operační paměť), propojení hlavního procesoru (u PC se pojmenovává sběrnice) a periferní zařízení (např. DVD jednotka, Blue Ray jednotka, flash disk apod. nebo také tiskárna, monitor, atd.). (6).
Základní deska (motherboard) Jednou
z nejdůleţitějších
částí
počítače
je
bez
poch ybu
základní deska, na které záleţí charakter celé sestavy počítače (ten je dán typem desky a komponentami, které se na ni nalézají). Parametry základní desk y totiţ určují , jak ým způsobem se dá dále rozšiřovat
konfigurace
počítače
(mnoţství
a
typ
sběrnic
pro
rozšiřující kart y, počet a t yp slotů pro pamě ťové modul y a jiné). 17
Základní deska obv ykle obsahuje hlavně čipovou sadu (chipset), patici (slot, socket) pro uch ycení procesoru, slot y pro paměťové moduly
typu
RAM,
neboli
operační
paměti,
integrovaný
řadič
pruţn ých a pevn ých disků (včetně CD, DVD, Blue Ray jednotek, apod.), sloty pro rozšiřující karty (PCI, AGP, PCI Express, apod.), BIOS
uloţený
v paměti
ROM
(dnes
běţně
EPROM)
a
další
komponent y. Lze se také dnes setkat s integrovan ými komponentami počítače přímo na desce (grafická karta, zvuková karta – nejčastěji, modem, apod.) a to především u notebooků. (9). Díky
neustálému
vývoji
základních
desek
se
rozloţení
a celková architektura včetně rozměrů desky mění. Na obrázku č. 2 v příloze je popsána starší koncepce des k y, i kd yţ v dnešní době ještě hodně v yuţívána na počítačích pořízených ještě zhruba před 3 lety (ATX). Na obrázku č. 3 je popsána deska modernější, jeţ je příkladem desky i nstalovan ých ve většině dnes pořízen ých nov ých počítačích. Tato novější verze desek dovoluje provoz 64 bitov ých procesorů, dvou jádrových procesorů, rychlejší paměti a místo slotu AGP mají rychlejší PCI Express.
Obrázek č. 3: Asus RAMPAGE EXTREME - Intel X48, ATX (28)
18
Procesor (CPU – Central Processing Unit) Nenahraditeln ým prvkem kaţ dého počítače je procesor. J e to ústřední v ýkonná jednotk a, která čte instrukce z paměti a za jejich pomoci
v ykonáv á
program.
Nejdůleţitějším
měřítkem
v ýkonu
procesoru je jeho frekvence a počet zpracovan ých instrukcí za jeden hodinový cyklus (např. při fre kvenci 1 MHz jde o 1 milion hodinových dosahuje
c ykl ů
různé
hodinových rozumí
a
sekundu).
frekvence
cyklů které
za za
a
takt.
byl y
Kaţdý
také
různého
„Soubor
v ytvořen y
procesor počtu
instrukcí,
s cílem
určitého
zpracovan ých
kterým
provádět
t ypu
procesor
určité
typ y
v ýpočtů, se naz ývá instrukční sada.“ ( 25, s. 23) Novinkou několika posledních let je dvoujádrový procesor. Tato řídící jednotka v sobě integruje dvě výpočetní části a chová se i podobně jako by k sobě byl y propojeny dva procesory stejného v ýkonu. Tento produkt b yl přiveden na trh z důvodu neschopnosti firem dále zv yšovat frekvenci jediného procesoru. Snahou ale také b ylo sníţení spotřeb y a mnoţství v yzařovaného tepla. V dnešní době jsou na trhu osobních počítačů celkem vzato pouze procesory dvou
hlavních výrobců
– firma Intel a AMD.
Kaţdý z výrobců nabízí levnější a také pomalejší řadu (Celeron),
AMD
(Sempron)
spolu
se
silnější
řadou
– Intel –
Intel
(Pentium), AMD (Athlon). Novinkou jsou dnes jiţ čtyř jádrové procesory „Dual -core“ firmy Intel a to Intel Xeon a firmy AMD a to AMD Phenom, které disponují neuvěřitelnou rychlostí a nepouţívají se
jen
na
serverové
stanice,
ale
jiţ
také
v domácnostech.
Nejnovější t yp procesoru můţete vidět na obr. č. 4.
Paměti Paměť je nezb yt nou součástí počítače. Slouţ í k uchovávání programů a jejich dat, s nimiţ pracuje procesor. Mikroprocesor ted y čte z paměti program y, kter ými je řízen a zároveň do ní ukládá v ýsledk y své
práce.
Základními
parametry pamětí,
které
určují
jejich kvalitu jsou v ybavovací doba (udává rychl ost s jakou paměť 19
zapíše nebo vyhl edá procesorem uloţená data) a kapacita pamětí (udávána
v b yt ech
–
B).
Pokud
něco
omezuje
výkon
rychlého
procesoru, tak právě pomalé paměti. Proto v yššího v ýkonu počítače a tak i procesoru dosáhneme zv ýšen ím kapacit y pamět í. Do nedávné dob y b yl standard 1 GB, ale dnes je to spíše 2 GB a lepší sestav y na trhu obsahují jiţ 4 GB paměti. „Kaţdá paměť je tvořena sítí paměťov ých buněk uspořádan ých do matice, kde kaţdá paměťová buňka nese informaci jednoho bitu („0“ nebo „1“).“ ( 21, s. 43) Pamětí je ale mnoho t ypů, některé z nich jsou v ( 21): ROM (Read Only Memory) – paměti, ve kterých se zachovají data i po vypnutí počítače:
ROM – t yto paměti mají svá data uloţená v ýrobcem při výrobě a pouţívají se při mnohonásobné opakovanosti pouţití (např. ASCII se při překladu pouţívá neustále, je neměnn ý a proto je uloţen na tomto t ypu paměti).
PROM (Programmable ROM) – jsou podobě konstrukčně řešeny jako paměti ROM, ale liší se tím, ţe data na ně zapisuje
uţivatel
pomocí
speciálního
pro gramátoru.
Zapsat data do pamětí PROM lze pouze jednou, zápis má totiţ na paměti destruktivní vliv.
– jsou paměti, na něţ lze
EPROM (Erasable PROM) zapisovat
elektricky
a paměť
znovu
ultrafialového křemičitého
data,
pouţít.
záření, skla
-
které
ale
také
je
Data
se
do
paměti
okénka
lze
v ym azat
maţí
pomocí
vniká
uprostřed
pomocí pouzdra.
Z bezpečnostních důvodů je okénko zalepené, odkrývá se pouze při potřebě v ym azat data.
EEPROM
(Electrically
EPROM)
–
je
elektricky
zapisovatelná, ale také elektrick y mazatelná pamě ť t ypu ROM. K mazání slouţí elektrické impulzy. RAM (Random Access Memory) – někd y se také označují jako RWM (Read Write Memory). Jsou to paměti, s nimiţ procesor pracuje nejčastěji. J sou rychlejší neţ ROM, lze z nich číst 20
i do
nich
ztrácejí
zapisovat
informace.
opakovaně, V porovnání
ale
po
v ypnutí
s pamětmi
napájení
ROM
je
jich
v počítači instalována mnohem větší kapacita. (21). Některé paměti
t ypu
RAM
můţete
vidět
na
obráz ku
č.
5
dole
a v příloze na obrázku č. 6.
SRAM (Static RAM) – statická paměť, která pro uchování informace nevýhoda
potřebuje a
to
neustálé
energetická
napájení.
náročnost
a
Z toho s ní
pl yne
související
zv ýšené zahřívání. J ejí v ýhodou je ale rychlost. Na úkor rychlosti je ale zase tato paměť nízkokapacitní. Proto se pouţívá pro rychl é p aměti (např. CACHE). ( 21).
DRAM (d yn amická RAM)
– paměťová buňka je tvořena
kondenzátorem miniaturních rozměrů. Uloţená hodnota je zastoupena přítomností nebo absencí elektrického náboje. Pokud
je
kondenzátor
nabití
představuje
hodnotu
„1“
a v ybit ý hodnotu „0“. T yto malé kondenzátory mají malou kapacitu a rychle se v ybíjejí. Ab y s e ted y kvůli tomu paměť nev ym azala, je třeba kondenzátory dobíjet a to periodick y, tomuto
periodickému
dobíjení
se
říká
regres
(zapsaná
informace v buňce se přečte a znovu se zapíš e zpět do stejné
buňk y).
Díky
tomuto
procesu
také
nevzniká
přeb yt ečné teplo, napětí totiţ není připojeno trvale a to umoţňuje
větší
integraci,
tedy
více
pa měťov ých
buněk
v jednom pouzdře. Nev ýhodou je ale její menší rychlost, v porovnání
s SRAM.
V počítačích
operační paměť. (21).
21
se
v yuţívá
jako
Obrázek č. 5: Paměť t ypu RAM - DIMM DDR2 2048MB 800 (28) Pevný disk (hard disk) Pevný
disk
počítače
je
jeho
základní
komponentou,
která
slouţí pro trvalé ukládání obrovského mnoţství dat a programů , se kterými počítač pracuje. Základními parametry pevn ých disků jsou rychlost a kapacita, jeţ se na trhu výpočetní techniky neustále mění,
samozřejmě
směrem
procesor
většinu času
potřebu.
Důleţitou
nahoru.
nepouţívá a
vlastností
této
Data
uloţená
jsou zde paměti
v této
v záloze je,
ţe
paměti
pro jeho
po
vypnutí
nezpůsobí ztrátu dat v ní uloţen ých. Pro připojení disků se nově prosazuje rozhraní Seriál ATA (SATA). Výhodou tohoto rozhraní je především v yšší rychlost (kolem 150 MB/s ), ale také inteligence řadiče
a
s ystémem
menší je
rozměry
toto rozhraní
kabelů.
Z hlediska
shodné se
starším
řízení
operačním
ATA neboli
IDE
(Integrated Drive Electronics). Pevné disky jsou dnes dodávány v počítačích s velk ými
kapacitami,
plně
dostačujícími
uţivateli.
U notebooků se poh ybují sta ndardně nad 80 GB a u stolních PC je to v řádu stovek GB. (13) Pevné disky se všeobecně dají rozdělit na několik částí : médium, na němţ jsou data uloţena; magnetické hlavy pro zápis a čtení dat; mechaniku, která obstarává pohyb s hlavami; motorek točící
diskem;
řadič,
řídící
práci
disku;
rozhraní ,
jeţ
slouţí
k připojení disku k desce počítače. Médium s daty disku HDD je s l o ţ e n o z t u h ýc h k o t o u č ů u m í s t ě n ýc h v n ě k o l i k a p o s c h o d í c h n a d s e b o u . Data
se
zapisují
na
magnetickou
vrstvu
nanesenou
na
kaţdý
jednotliv ý kotouč. S daty manipulují hlav y, které se nepoh ybují 22
přímo po povrchu disku, ale vznášejí se těsně nad ním a to několik mikrometrů. Pevné disky pak tedy díky vznášejícím se hlavám nad disk y v ynikají svou rychlostí, trvanlivostí a spolehlivostí. Pro t yto disky je důleţité, aby se do nich nedostala ani nejmenší nečistota, či zrnko prachu, aby nepoškodila čtecí hlavy, proto jsou kotouče uloţeny ve vzduchotěsném pouzdře. Průměr současných disků je 3,5“, pro notebooky je rozměr menší a to 2,5“. (21). Povrch
disku
tvoří
poměrně
rozsáhlý
prostor.
Pokud
si
operační s ystém v yţádá určitá data od disků, musí je pro něj vyhledat řadič. Ten nemá jednoduchý úkol, potřebuje totiţ znát přesnou geometrickou polohu zapsaných dat. Proto je jím povrch disku
rozdělen
na
stopy
(soustředné
kruţnice),
do
kterých
si
zapisuje údaje. Kaţdá stopa je navíc rozvrţena do tzv. sektorů. Toto uspořádání s e naz ývá f yzická organizace dat. Pokud má pevn ý disk
například
povrchem
5
kotouče
kotoučů, se
můţe
vznáší
mít
jedna
i
10
z hlav.
hlav.
Nad
Všechny
kaţd ým
hlavy
jsou
v disku umístěny na jednom společném rameni. Pokud tedy řadič v yšle pok yn, ab y se jedna z hlav přesunula na určité místo na povrchu disku, posunou se na toto místo i všechn y ostatní hlav y. Proto
dostaly
stejné
stopy
na
různ ých
povr ších
speciální
pojmenovaní - cyl indr. (11). Některé HDD jsou uveden y na obr. č. 7 v příloze a č. 8 zde.
Obrázek č. 8: Pevný disk SAMSUNG F1 320GB SATAII (28)
23
Grafická karta Tato
přídavná
karta
je
součást
počítače,
jenţ
se
stará
o zpracování grafického v ýstupu n a obrazovku monitoru, televizní obrazovku
či
jinou
zobrazovací
jednotku.
Grafické
adaptéry
vyráběné v dnešní době obsahují vlastní mikroprocesor (GPU
–
graphics processing unit), vlastní sběrnice a paměti, jsou to prostě samostatné fungující jednot k y, funkčně stavěné podobně jako celé počítače. Grafické kart y jsou v zásadě v yuţíván y p ro náročnější zobrazování grafiky, míněno ty přídavné , jeţ se zasouvají v podobě přídavn ých karet do základní desk y. Pro jednodušší zobrazování totiţ postačují grafické adaptéry integrované na základní desce, jejichţ polohu na desce laik nerozezná. Silnější karty se uţívají hlavně
pro
počítačové
hry,
jenţ
na
ni
kladou
nesmírně
velké
nárok y, některé i více neţ 512 MB videopaměti. T yto kart y slouţí ale
také
zároveň
pro
jednoduch ých videí
ztvárnění
běţn ých
prací
s obrázk y,
a tex tov ých editorů. Základní sběrnicí,
jeţ
slouţila a stále slouţí je sběrnice AGP, která je ale postupně v ytlačována grafická
rychlejší
karta
do
sběrnicí
PCI-Express.
PCI-Express
je
uvedena
(19). na
Nejnovější
obrázku
č.
16
v příloze.
1.1.1.4 Vstupně – v ýstupní zařízení Vstupní zařízení Klávesnice Klávesnice
je
jedním
z nejdůleţitějších
vstupních
zařízení
počítače. V dnešní době ovšem technika posk ytuje takové moţnosti, ţe klávesnice mohou slouţit jako z obrazovací jednotka určit ých údajů o programech, aplikacích či s ystému počítače, tak mohou b ýt částečné brán y jako zařízení výstu pní. Prostřednictvím klávesnice komunikuje počítač s uţivatelem, který mu zadává příkaz y, které pak počítač plní, nebo posk ytuj e informace a data, které ukládá. Základním
principem
klávesnic
je
s ystém
zaloţený
na
prolnutí
horizontálních a vertikálních vodičů v tzv. síť. Přítlakem klávesy 24
dojde k sepnutí spínače pod ní a ke kontaktu dvou kříţících se vodičů. Toto sepnutí detekuje ř adič klávesnice a dále jej předá ostatním členům, které signál upraví tak, aby jej mohly odeslat mikroprocesoru počítače. (10). Klávesnice
můţeme
rozlišovat
z hlediska
různé
konstrukce
spínačů, které jsou umístěny pod klávesam i. Rozlišujeme: spínače mechanické tvořené gumovou podloţkou, jenţ obsahuje na vnitřní stěně měděné pásky (tento typ je nejlevnější a zároveň, nejčastěji pouţívan ý,
ale
bohuţel
kapacitní
spínače,
vyuţívají
kond enzátory.
kondenzátoru a v yšle
a
tím
informace
s nejmenší
pouţívané ke
především
Přítlakem změně
ţivotností); dojde
napětí,
procesoru;
u
notebooků,
ke
jenţ
nemechanické
změně
klávesnice
mechanické
které
kapacity porovná
mikrospínače
(po
stisknutí kláves y sl yšíme cvaknutí. ( 21). Standardní klávesnice je označována názvem „US Keyboa rd“ (podléhá
standardu
USA)
a
má
běţně
několik
oddělených
klávesov ých částí. První částí je alfanumerická, zde je několik funkčních
kláves,
mezi
které
zařazujeme
např.
klávesu
Tab
(přesunuje kurzor doprava o několik znaků), Backspace (maţe text nalevo od kurzoru) a třeba i Ctrl (Control – v kombinaci s písmeny mění
jejich
funkci
na
příkaz y) .
V této
části
klávesnice
jsou
i znaky, písmena a číslice. Další částí je numerická část, jenţ plní funkci rychlého zapisování čísel a operací s nimi a po vypnutí klávesy NumLock k ovládání kurzoru. K ovládání kurzoru slouţí i další část a tou jsou směrové šipky, klávesy End, Home, Delete, Page
Up,
Page
Down
atd.
Posledními
klávesami
jsou
klávesy
funkční, které slouţí k ovládání procesů počítače jedinou klávesou, jsou pojmenovány od F1 po F12. Součástí všech běţných klávesnic je i trojice indikátorů pro zjištění zapnutí určité funkce, těmi jsou NUM LOCK, CAPS LOCK a SCROLL LOCK. (11). Na trhu se ale jiţ dnes objevují klávesnice, jenţ mají mnohem více funkcí - říká se jim kl ávesnice multimediální. J sou v ybaven y hlavně dalšími tlačítky pro ovládání PC, především multimediálních programů, jak ými
jsou
přehrávače
MP3,
či 25
videa,
ale
také
tlačítka
pro
ovládání internetových prohlíţečů a správců pevných disků. Ty nejmodernější klávesnice obsahují i například displej, který můţe zobrazovat základní údaje o s ystému PC, ukazatel nabití bezdrátové klávesnice, sílu bezdrátového signálu či různé údaje z počítačov ých her. Některé typy klávesnic jsou na obr. č. 9 v příloze a na obr. č. 10 zde.
Obrázek č. 10: Multimediální klávesnice LOGITECH G15 (28)
M yš Nezb ytnou
součástí
kaţdého
stolního
počítače
je
vstupní
zařízení, jeţ svým vzhledem připomíná jednoho z nejznámějších hlodavců – m yš. J ejí pojmenování opravdu vzniklo z podobnosti na známého savce, i kd yţ první m yš, jeţ vznikla v Americe v roce 1964 b yla skoro celá ze dřeva , nebyl a zrovna nejmenší a měla tvar kvádru.
Z konstrukčního
hlediska
se
dají
m yši
rozdělit
na
jiţ
zastaralé mechanické (kuličkové), optické a laserové. I kd yţ jsou t yto tři kategorie dle funkčnosti odlišné, spojuje je jedno hledisko, které mají všechny 3 společné a to tlačítka. Kaţdá m yš totiţ musí mít 3 hlavní tlačítka: Akční tlačítko (levé), pro potvrzování, v ýběr, přetahování
oken,
atd.;
Funkční
tlačítko,
slouţící
pr o
otevření
nabídk y pro další eventuální operace, které aplikace, v níţ b ylo kliknuto, nabídne, nebo soubor na který b ylo kliknuto podporuje (např. kopírování, vloţení, úprava objektu, atd.); Rolovací kolečko,
26
které umoţňuje poh yb v tex tu, stejn ý jako kd yb y chom táhli za rolovací lišty na okraji okna. (21). Nejstarším
principem
technologie
funkce
m yši
je
m yš
mechanická neboli kuličková. Základem je tedy gumová kulička, poh ybující se po podloţce. Na tuto kuličku přiléhají dvě na sebe kolmé
t yčink y.
Na
jejich
koncích
jsou
malá
kolečka
s mal ými
dírami na okrajích. U kaţdého kolečka je umístěn , kolmo na směr otáčení, zdroj
infračerveného světla a
na druhé straně optické
snímače, například fotorezistory. Poh yb kuličk y ro ztáčí kolečka, která světeln ý paprsek propouš tí dírkami na sv ých okrajích. Tím vzniká přerušované blikání, které dopadá na snímače a elektronika v m yši je dále p řevádí na elektrické signál y. T y se pak z m yši v yšlou do počítače, který je v yhodnocuje a přesně ví, jak se m yš poh ybuje. Nev ýho dou těchto m yší byl a nutnost stále čistit kuličku a na ní přiléhající t yčink y. (8). J elikoţ ţijeme v době rozmachu v ýp očetních technologií, b ylo otázkou
času,
kdy
zastaralou
mechanickou
m yš
nahradí
lepší
modernější technologie, tou b yla optická m yš. Největší v ýhodou oproti její starší kolegyni, je to, ţe se nemusí tak často čistit a nev yţaduje ţádnou speciální podloţku, jen nepracuje dobře na lesklém a průhledném povrchu. Tato m yš b yla zavedena na trh kolem
roku
1999
a
stala
se
velice
rychle
nástupcem
myši
mechanické. Princip její činnosti je obdobný jako u kuličkové m yši. Rozdíl je ve způsobu snímání poh ybu. Na spodní části je m yš vybavena
místo
kuličky
červenou
LED
diodou,
která
osvětluje
povrch, po kterém se pohybuje. Diodou osvětlená plocha je snímána malou kamerou, která posílá řadiči (DSP – Digital Signal Procesor) kaţdou vteřinu 1500 snímků. DSP přijímá obrázk y, zpracovává je a porovnává je s předchozími. Díky tomuto porovnávání je řadič schopen rozpoznat směr a rychlost poh ybu m yši. DSP pak t yto informace o pohyb u a rychlosti předá mikroprocesoru, který je v yhodnotí a spočítá přesnou polohu ukazatele m yši na obrazovce. Optická m yš b yl a z počátku připojována rozhraním PS/2, ovšem toto rozhraní se ukázalo jako rychlostně nev yhovující pro rychlou 27
technologii optické m yši, proto bylo nahrazeno konektorem USB (Universal Serial Bus). (5). Poslední technologií funkce myši je laserová myš, která je nástupcem
myši
optické,
stejně
jako
ona
b yla
nástupcem
myši
mechanické. Tato myš ovšem pracuje také na obdobném principu jako m yš optická, rozdíl je jen ve zdroji světla. U optické je zdrojem světla LED dioda u laserové m yši je to laser. Výhodou laseru je, ţe jeho světlo má větší intenzitu a je více usměrněné do jednoho
bodu.
Technologií
dvacetinásobného
zv ýšení
laseru
v m yši
účinnosti
se
tak
snímání
dosáhlo poh ybu
aţ neţ
u technologie optické m yši. Laserová m yš dokáţe pracovat i na obtíţně snímatelných površích, například i na skle. ( 10). Dnešní nejmodernější počítačové jak optické, tak hlavně laserové m yši jsou neuvěřitelně přes né, rychlé a skvěle ergonomicky tvarované a padnou
tak
přesně
do
ruky
a
uţivatel
pak
nemá
problémy
s dlouhou prací s m yší. Velk ým pozitivem novějších m yší je, ţe podporují
bezdrátovou
technologii
propojení
s počítačem
pomocí
a
kabelu
fungují a
tak
nijak
bez
pak
přímého neomezují
v poh ybu obsluhu PC. P říklad laserové moderní m yši, vhodné např. pro hraní počítačových her je uveden na obr. č.11.
Obrázek č. 11: Herní m yš LOGITECH Cordless MX Revolu tion (28)
28
Výstupní zařízení Monitor Grafická
karta
spolu
s monitorem
tvoří
tzv.
zobrazovací
soustavu. Tato soustava je energeticky nejnáročnější, nejdraţší a je první, kterou uvidíme, kd yţ se na stolní počítač podíváme. Dlouhou dobu b yl y klasické CRT monitory (obr. č. 12 v příloze) skoro jedin ým v ýstupním zařízením , které b ylo k počítači moţné připojit . Dnes jsou ale postupně nahrazovány úspornějšími LCD panel y, jenţ mají podstatně menší rozměry. Přesto ovšem nalezneme ve spoustě sestav
starší
monitory,
které
lidem
dobře
slouţí
delší
čas
a v obchodech se stále prodávají. Přízeň dnešních kupujících si přitahují hlavně niţší cenou, která je v porovnání s LCD monitory přece jen menší. (21). Nyní si nejprve jednoduše popíšeme princip staršího CRT monitoru. Základním prvkem celého monitoru je obrazovka, která začíná v zadní části celé skříně monitoru a rozšiřuje se směrem dopředu k uţivateli PC, stavebně se obrazovka dá přirovnat k velké elektronce. prostředí.
Je Na
to
skleněná
jedné
baňka,
straně
je
ve
které
úzká
je
vzduchoprázdné
válcovitá
část
s tzv.
elektronov ým děl em zastupující katodu a na druhé s traně je strana plochy obrazovky, která představuje anodu. Na straně obrazovky je zevnitř nanesena vrstva luminoforu, materiálu, který se dopadem elektronového
paprsku
rozsvěcuje.
Paprsek
postupně
putuje
od
horní části obrazovky po spodní a rozsvěcuje body luminoforu. Úkolem těchto bodů je zářit i tehdy, kd yţ je paprsek elektronů na jiném místě, aby tedy měl určitou setrvačnost. Pokud ji totiţ nemá a bod luminoforu září příliš krátkou dobu, pro pozorovatele by se obraz jevil, ţe bliká. Na druhou stranu, kd yb y b yl zase svit moc dlouh ý, na obrazovce b y se objevoval y stín y. (5). Luminofor
není
nanesen
souvislou
vrstvou,
ale
v podobě
mnoha miniaturních bodů tvořící rastr. Výsledn ý obraz se pak ted y skládá z postupně se rozsvěcující ch a zhasínajících bodů. Důleţitá je také přesnost dopadu paprsku na t yto bod y. Pokud b y totiţ 29
paprsek
dopadal
nepřesně
a
rozsvítil
tak
i
další
body
kolem
cílového bodu, obraz b y pak b yl rozostřen ý. Ab y s e tomuto jevu předcházelo, umístila se mezi dělo a l uminofor mříţka, neboli s přesně
maska,
odpovídá nemůţe
rozmístěn ými
jednomu dopadat
v ystřelení
světelnému
tam,
z děla
dírkami.
kam
musí
bodu
nesmí,
elektron
Poloha
otvoru
obrazovky.
maska
mu
během
to
své
mříţky
Paprsek
tedy
nedovolí. cesty
Po
proletět
magnetickým polem vychylovacích cívek, které jej nasmě rují na správné místo na obrazovce. Vychylovacích cívek jsou v obrazovce dvě dvojice, jedna pro vychylování ve vodorovném směru a druhá ve
svislém
směru.
U
barevných
monitorů
je
zařízení
umístěné
v obrazovce ještě sloţitější. Kaţdou barvu je nutné sloţit z tří základních sloţek: červené, zelené a modré. Proto je v ystřelování elektronů zajištěno dvěma způsoby, buď třemi samostatn ými děl y pro kaţdou barvu zvlášť (DELTA), nebo jedním emitorem, který vypouští tři paprsky, kaţdý pro jednu barvu (tomuto uspořádání se říká TRINITRON). Častěji pouţívan ým t ypem starších monitorů je provedení DELTA. (19). Mezi velikost
důleţité
úhlopříčky.
parametry Tato
při
velikost
výběru se
CRT
udává
monitoru
v palcích,
patří
coţ
je
přibliţně 25,4 mm. Nejstarší monitory měly úhlopříčku 14“ nebo 15“, ale dnes se jiţ skoro nepouţívají. Nejčastěji pouţívané CRT monitory mají velikost úhlopříčk y 17“. T yto zobrazovací jednotk y totiţ
uţ
plně
dostačují
pro
zobrazování
sloţitějších
aplikací,
zobrazují více informací a mají kvalitnější ovládání. Větší displeje 19“, 20“, 21“ a 24“ jsou velice kvalitními monitory a pouţívají se spíše
jen
pro
profesionální
práci.
Dalším
ukazatelem
kvality
monitoru je plochost obrazovk y. První řešení obrazovek b y lo částí kulové ploch y, ab y b yl dopadající paprsek na všechna místa stejně dlouh ý. Nev ýhodou tohoto uspořádání jsou ale rušivé odraz y světla z okolí a drobná zkreslení obrazu.
Proto se v ýrobci snaţili o co
nejplošší obrazovku, která by neodráţela okolí ja ko ve vypouklé čočce a měla také přesnější obraz. I přes problém zkracujícího se paprsku se firmám podvedlo na trh dostat monitory, jenţ mají téměř 30
plochou
obrazovku
a
postupně
tak
v ytlačil y
starší
kulatější
obrazovk y. (24). I kd yţ b yl obraz ploch ých CRT m onitorů velice kvalitní, měl tento t yp všeobecně mnoho nev ýh od. Mezi t y největší nev ýhod y klasick ých monitorů patří hlavně v ysoká spotřeba, velké rozměry a při delší práci bolest očí. Proto byl y t yto starší monitory na trhu skoro úplně nahrazeny novějšími LCD panely (obr. č. 13 níţe). T yto
monitory
mají
mnohem
menší
spotřebu,
malé
rozměry,
nevydávají skoro ţádné škodlivé záření, nedochází ke zkreslení obrazu a obraz nekmitá a neunavuje tak zrak uţivatele. I kd yţ první t yp y na trhu nebyl y cenově dostupné pro všechn y, dnešní cen y levnějších monitorů klesl y uţ i pod tři tisíce a stal y se tak běţn ým v ýstupním zařízením počítače.
Obrázek č. 13: LCD monitor LG L226WTQ 22 palců (28) Princip těchto monitorů je o něco sloţitější neţ u starších t ypů. Princip LC D d ispleje (Liquid Crystal Displey) je zaloţen na natáčení tekut ých krystalů, z nichţ se skládají jednotlivé obrazové bod y. Téměř kaţd ý LCD displej má podsvětlení, ab y plnil svou funkci a b yl čiteln ý i za horších světeln ých podmínek. Proto pod krystaly
svítí
světlo,
nejvíce
se
vyuţí vá
elektroluminiscenční
výbojka. Toto světlo pak LCD buňka buď utlumí, celé nechá projít k pozorovateli, nebo jej nepropustí vůbec. Displej tedy tvoří na jeho spodní a horní straně polar izátory, které prop ouštějí pouze polarizované světlo a to ve vodorovném nebo svislém směru . Mezi těmito polarizátory je umístěna vrstva tekutého krystalu. Podle 31
toho jak se kryst al y natáčejí , ted y displej mění intenzitu světla jednotliv ých
bodů.
Krystaly
jsou
natáčeny
změnou
velikosti
přivedeného stří davého napětí, připojeného k elektrodám krystalu. (11). Při koupi LCD panelu je samozřejmě také nutné dávat pozor na parametry, které obrazovka má. První, co by vás zřejmě mělo zajímat je rozlišení displeje. Rozměry těchto panelů jsou stejné jako u monitorů, jen je jejich viditelná úhlopříčka větší, proto monitor a LCD panel se stejn ým označením nebudou mít stejné rozteče rohov ých bodů. Důleţité je také dát si pozor na zobrazování menších rozlišení. LCD monitory totiţ nejlépe zobrazují rozlišení, které
přesně
odpovídá
počtu
tranzistorů.
Při
menším
by
totiţ
rozsvítil například jen 640 řádkových a 480 sloupcových bodů a obraz b y tak b yl nečiteln ý. Proto je zásadní si uvědomit , na co chceme
monitor
vyuţívat,
jelikoţ
např.
v programu
DOS
nelze
zvolit větší rozli šení a většina účetnick ých programů potřebn ých ve firmách pod jin ým operačním s ystémem nepracuje. (19). Nepříjemnou
vlastností
těchto
panelů
je
moţnost
pixelové
vady. Např. na širokoúhlém displeji s rozlišením 1440 x 990 je pouţito přibliţně 3888000 tranzi storů a můţe dojít k tomu, ţe bude při takovém velkém mnoţství jeden z tranzistorů vadný. Tato vada se projeví tak, ţe pixel stále svítí jen jednou barvou. Problémem kupujících je stanovení v ýrobce, ţe menší počet vadn ých pix elů neţ 5 není reklamovatelnou vadou.
Další vlastností je například doba
odezv y, která závisí na setrvačnosti svitu buňky a je důleţitá při zobrazování rychle se měnících snímků na obrazovce, např. při hraní her nebo sledování filmů. Čím je doba odezvy menší tím lépe. Běţná hodnota ode zv y dnešních monitorů se pohybuj e kolem 5 ms. Nezanedbateln ým ukazatelem kvality LCD displeje je také kontrast (kontrastní poměr), který popisuje ostrost obrazu. Zde platí čím větší
kontrast
tím
lépe.
Hodnota
tohoto
parametru
se
udává
u lepších například 8 000 : 1. U tohoto t ypu v ýstupního zařízení je také dobré vědět rozmezí úhlu pohledu. J eho menší nev ýhodou je totiţ
to,
ţe
při
větším
úhlu 32
pohledu
na
monitor
dochází
k viditelnému poklesu kontrastu a barevnosti obrazu. LCD panely se ale stále zdokonalují a i tuto nevýhodu se výrobcům podařilo téměř eliminovat. (5).
Tiskárna Tiskárna je velice důleţité a stále hodně pouţívané v ýstupní zařízení, které slouţí pro převod digitální formy dokumentů na list papíru. Mezi základní t yp y tiskáren patří inkoustové a la serové, které jsou nejvíce zastoupen y na trhu s v ýpočetní technikou, ale stále se ještě v domácnostech najdou starší inkoustové tiskárn y. Stále
vyuţívanějšími
se
ale
stávají
multifunkční
zařízení,
jeţ
kombinují v jednom zařízení tiskárnu, scanner i kopírku . I kd yţ b yl y laserové tiskárn y velmi drahé, zvláště t y barevné, postupně zlevňovaly a dnes se běţně pouţívají na řadě míst. Standardní sběrnicí pro připojování tiskáren a multifunkčních zařízení je dnes jiţ konektor USB. Mezi
základní
U inkoustov ých
a
vlastnosti
laserových
tiskáren
tiskáren
se
patří
rychlost
udává
ve
tisku.
stranách
za
minutu, u jehličkov ých ve znacích za sekundu. R ychlost tisku ale závisí na tom, co tiskneme (jestli obrázky nebo text ) a na tom, jestli tiskneme barevně nebo černobíle. Dal ší vlastností je kvalita tisku. Záleţí, z kolika bodů se skládají určité obrazce, čím větší je jejich hustota, tím lepší je kvalitu tisku. Pro tento ukazatel se uvádí jednotka DPI (Dots per Inches) tedy počet bodů na palec. Pro barevný
tisk
existují
dva
druhy
metod
míchání
barev,
RGB
a CMYK. Model RGB pouţívá tři barv y: Red – červená, Green – zelená
a
Blue
–
modrá.
Jejich
mícháním
získává
poţadované
spektrum barev. Bílou barvu dosáhne smícháním všech tří barev. Model
CMYK pouţívá:
C yan
–
azurová, Magneta
–
purpurová,
Yellow – ţlutá a blacK – černá. Mícháním těchto barev získává všechny ostatní barvy, tedy i černou, zelenou i modrou. Dalšími důleţit ými parametry jsou hlučnost, ţivotnost a samozřejmě i cena. (10). 33
J ehličková tiskárna je starším typ em tiskárn y a mo c se dnes jiţ nev yuţívá, je totiţ příliš hlučná, pomalá a kvalita tisku není příliš
dobrá.
Je
zaloţena
zřejmě
na
nejjednodušším
a
nejlépe
v ysvětlitelném principu. Při posunu papíru pomocí válečku jsou elektromagnetem
v ystřelován y
jehličk y,
většinou
umí stěné
v jednom nebo dvou sloupcích, a prochází skrz barevnou pásku , jeţ stojí mezi jehličkami a papírem. Čím více jehliček tisknoucí hlava obsahuje, tím je tisk kvalitnější. (17). Inkoustové tiskárny (obr. č. 14 v příloze) jsou dnes zřejmě nejpouţívanějším t yp em tiskáren. Vyrábějí se v mnoha variantách jak pro domácnosti tak i pro profesionální a v ysoká objem tisku. Ale oproti novějším laserov ým mají nev ýhodu pomalejšího tisku a menší Princip
odolnosti tisku
tisknut ých zaloţen
je
na
dokumentů, pohybu
např.
hlavy nad
proti
rozpití.
p oh ybujícím
se
papírem. V hlavě jsou umístěn y miniaturní trysk y, do kterých je vpouštěna
barva
je zahřívána
do
a
pomocí
v ysoké
rezistoru,
teploty
a
je
kterým pak
barva
z trysk y
prochází, rozpínáním
vypuzena na papír. Kvalitnějšího tisku je dosáhnuto větším počtem trys ek. U barevného tisku inkoustové tiskárn y pouţívají barevn ý s ystém CMYK. (21). Laserové
tiskárny
se
povaţují
za
nejkvalitněji
tisknoucí
v ýstupní zařízení. Nespornou v ýh odou laserového tisku je jeho kontrast,
čistota,
stálost
a
rychlost
v ytištění
dokumentu.
Za
nevýhodu se zde povaţuje pouze pořizovací cena a stále vysoká cena
toneru,
coţ
je
velmi
jemný prášek
skládající
hmot y, barviva a ţeleza , pouţívajícího se k tisku .
se
z umělé
U laserové
tiskárny je princip tisku o n ěco sloţitější neţ u inkoustové, probíhá ve více krocích. Základem tisku je válec ze selenu, který je nabitý po
celém
jeho
povrchu
statick ým
nábojem.
Válec
se
otáčí
konstantní rychlostí a pomocí laseru nebo LED diod, podle toho o jak ý t yp lasero vé tiskárn y se jedná, se na něj „v ypálí“ v ýsledn ý obraz. Po st yku s tonerem se válec obarví právě na těch místech, která b yla zasaţena paprskem a ztratila tak svůj náboj. Tento jev probíhá
proto,
ţe
byl
válec
původně 34
nabit
záporn ým
nábojem,
stejně jako toner. Pak se tedy místa, zasaţená paprskem, stala elektricky neutrálními, a proto se na nich neutrálně nabitý toner zach ytil. Na válci zach ycen ý toner rotuje dále směrem k papíru a ten, jelikoţ je nabit ý kladn ým náb ojem , toner přitáhne k sobě. Na papíru je pak tedy téměř hotový obraz, který jsme poţadovali, ale drţí na něm pouze elektrostaticky a pouhý dotyk prstu by jej setřel. Je tedy třeba toner na papír pevně přichytit. Kvůli tomu papír v posledním
kroku
projde
dvěma
válci,
zahřát ými
na
v ysokou
teplotu, které jej stlačí a toner do papíru zaţehlí. Tímto způsobem pak vznikne velice kvalitní a odolný obraz. (5). Příklad laserové tiskárny je na obr. č. 15 zde.
Obrázek č. 15: Barevn á laserová tiskárna MINOLTA MC 2530 (28)
Reproduktory J e to po monitoru zřejmě nejpouţ ívanější výstupní zařízení, které pracuje na principu převodu elektrického signálu na signál zvuku. Reproduktor se skládá z elektromagnetu, který rozechvívá membránu
a
ta sv ým
chvěním
vytváří
zvuk.
Existují
dva t yp y
reproduktorů, pasivní a aktivní. Rozdíl v nich je ten, ţe pasivní reproduktory jsou pouze připojeny na výstup z počítače a aktivní obsahují ještě zesilovač, který signál z PC zesiluje. Většina dnes vyráběných reproduktorů se prodává tzv. reprosoustavách. Základ kaţdé reprosoustavy tvoří subwoofe r. Je to reproduktor viditelně větších rozměrů oproti ostatním kusům v soustavě a slouţí pro reprodukci
hlubokých
basů.
Nejlepším 35
místem
pro
umístění
subwooferu je roh pokoje, pak jsou totiţ basy nejvíce výrazné. Na trhu jsou reprosoustavy označování čí sl y, např. 2.1 a 5.1. Označení 2.1
znamená,
ţe
soustava
osahuje
1
subwoofer
a
2
přídavné
reproduktory, lev ý a prav ý. Soustava 5.1 obsahuje 1 subwoofer, 1 střední
reproduktor
(center),
pravý přední,
levý
přední,
levý
zadní surround a pravý zadní surround, tudí ţ celkem 6 beden. Tato soustava posk ytuje špičkov ý prostorov ý zvuk surround a pokud se člověk posadí na správné místo mezi t yto reproduktory, dokáţe soustava v yvolat pocit, jako b yste se ocitli přímo ve filmu, který sledujete. (16).
1.1.1.5 Internetové připojení Je
známé,
ţe
se
internet
stává
všeobecnou
součástí
kaţdodenního ţivota většiny lid í na světě. Dnes si spousta jedinců nedokáţe představit ţivot bez internetu a někteří jsou na něm buď pracovně, nebo třeba i ps ychick y závisl í. I kd yţ b ylo zavedení internetu do domácností před několika roky vymoţeností, dnes je připojeno k síti více neţ 40% všech domácností po ČR, jak je vidět z grafu č. 18 přiloţeného v příloze . Historicky nejrozšířenějším a prvně masově vyuţívan ým připojením k internetu b yl a klasick á v yt áčená telefonní linka (Dial -Up), jejíţ rychlost byl a pouze 56 kb/s
ve
směru
k současnému
od
posk yto vatele
rozvoji
komunikačních
k uţivateli. technologií
Vzhledem b ylo
toto
připojení nedostačující a tak se začalo v yuţívat v hojném počtu připojení
v ysok orychlostní.
Mezi
t yto
připojení
patří
ADSL,
kabelové připojení, bezdrátové připojení a mobilní připojení. (25). Připojení
ADSL
je
realizováno
prostřednictvím
telefonní
přípojk y. Dnes jsou všeobecně k dispozici široké nabídk y sluţeb od různ ých posk ytov atelů , těch známějších posk ytovatelů je 8 a sluţeb kolem 150. Obecně si lze volit parametry připojení, jako jsou pořizovací cena, rychlost, paušál, přístroj, atd. Původní rychlost tohoto připojení byl a docela v ysoká, od 512 kb/s do 4096 kb/s. Od roku
2007
však
operátor
O2
přišel 36
s dvojnásobným
zrychlením
připojení
bez
nav ýš ení
ceny
za
paušál
a
přilákal
tak
mnoho
uţivatelů k tomuto druhu připojení. (25). Kabelové připojení, tedy přes kabelovou televizi patří také k těm rychlejším, ale v našich podmínkách má poměr ně omezenou dostupnost. Je u něj totiţ důleţité, aby byl do dané oblasti zaveden datový kabel. A to se týká především míst z větší koncentrací budov, tudíţ mají lidé na venkově problémy s jeho pořízením. Je podobné
připojení
rozmanitější
ADSL,
moţnosti.
v některých
R ychlost
má
případech
srovnatelnou
pos k ytuje
také
s ADSL,
někdy i 10 Mb/s. (9). Dalším připojením
v ysokorychlostním je
připojení
a
bezdrátové.
dnes Je
nejv yuţívanějším
totiţ
velice
v ýhodné
z hlediska zavedení do domácnosti a hodí se do většiny lo kalit jak na venkově, tak i v některých městsk ých částech. J e ale důleţité vědět, jakou viditelnost máte z vašeho domova do okolí, k připojení je totiţ potřebná přímá viditelnost na vysílač. Samozřejmě tuto technologii ruší nepříznivé počasí. Přenosová ryc hlost se pohybuje od desítek kbit/s po desítky Mbit/s. Kolísá ale také v závislosti na tom,
kolik
je
právě
na
síti
připojeno
uţivatelů .
Bezdrátové
připojení pouţívá mnoho technologií, tou nejv yuţívanější je WiFi. Oblíbenost si toto připojení získalo také z řejmě proto, ţe je třeba málo financí na jeho zřízení a provoz. (11). Posledním připojením je mobilní připojení. Toto připojení je nejlákavější z hlediska přístupnosti. Hodí se totiţ hlavně pro t y, kteří se potřebují připojit odkudkoli a kdykoli. J e totiţ omezené pouze
signálem
mobilních
sítí,
které
ale
v dnešní
době
není
problém, většina operátorů totiţ posk ytuje více neţ 9 0% pokrytí republik y.
Ne vš ichni poskytovatelé ovšem
nabízí stejně dobré
podmínky v kvalitě sluţeb. Problém je také niţší a negarantova ní rychlost, kolem 237/118 kb/s. Také musíte mít telefon a počítač vybaven odpovídajícími technologiemi a zvolit operátora, který všechny potřebné technologie podporuje. (25).
37
1.1.2 Mobilní zařízení Mobilní součástí
zařízení
před
se
ţivota kaţdého
z nás
nedávnem a
u
staly
některých
neodmyslitelnou se
dokonce
staly
nejlepšími společník y, kteří jim slouţí jak na telefonování, ale také k brouzdání
na
internetu,
fotografování,
čí
poslouchání
hudby
a sledování filmů. S tímto zájmem jednotlivců také roste nabídk a operátorů s novými a nov ými funkcemi, kteří na trh přinesou vţd y něco revolučního. Souběţně s operátory vydávají výrobci mobilních zařízení
na
trh
nová
modely,
které
jsou
„nadupané“
funkcemi
a jejich uţivatel ani neví, kterou z nich má v yuţít jako první. Snaha zavádět podporování určité funkce mobilních zařízení operátory je sporná. Uţitečnost těchto funkcí totiţ kolísají od velmi praktick ých sluţeb určen ých pro práci aţ po funkce určené k pobavení,
které
vám
velice
rychle
uberou
peníze.
Levnější
funkce, které b y člověka opravdu zaujal y a b yl y b y mu k uţitku, nejsou pro operátory tak atraktivní, ti volí spíš ty, jeţ mu přinesou největší trţb y a které nemusí b ýt ani tak moc uţitečné. Proto je důleţité,
jste-li
vlastníkem
lepšího
mobilního
zařízení
s mnoha
funkcemi, se v tomto světě dobře orientovat a vědět co váš malý elektronický „přítel“
opravdu
umí.
Mohlo
by se
totiţ
stát, ţe
snadno naletíte marketingovému tlaku a přistoupíte na vyuţívání funkcí, které vlastně ani nepotřebujete, moţná i vůbec nevyuţíváte a pak jste jen nemile překvapeni, aţ vám domů přijde vyúčtování za telekomunikační sluţby.
1.1.2.1 Mobilní telefon Mobilní telefon, či zkráceně mobil je zřejmě nejpočetnějším a nejv yuţívanějším
zástupcem
mezi
přenosným i
zařízeními.
Průzkum trhu zjistil, ţe se dnes v naší republice v ysk ytuje skoro dvakrát tolik mobilních telefonů, neţ má naše republika ob yvatel, tudíţ na kaţdého připadnou 2, i na kojence. V dnešní velice rychle technicky se rozvíjející době je totiţ běţné, ţe i pětileté děti jiţ svůj
vlastní mobilní telefon mají. Niţší věkovou hranici, jako 38
vlastníka mobilního telefonu zřejmě jiţ uvaţovat nemůţeme a proto vychází, ţe někteří dospělí lidé vlastní i tři telefony. Ovšem jiţ nezjistíme,
jestli
všechny
tři
zároveň
v yuţívají
a
ne leţí
jim
vypnuté doma. U některých podnikatelů je ale nutnost pouţívat více mobilů pro svoji práci pochopitelná. Mobilní
telefon
je
tedy
zařízení,
jeţ
můţete
pouţívat
v rozlehl ých prostorách, bez pouţit í drátového připojení k jakékoli ústředně. Přenos signálu je zprostře dkován pomocí satelitu, který komunikuje s v ysílačem operátora, u kterého j e zákazník přihlášen. Tak
je
pouţití
mobilu
téměř
neomezené
a
funguje
na
velké
vzdálenosti. Telefonní hovor se zahajuje pomocí klávesnice, kterou má většina mobilů vestavěnou, nebo pomocí potvrzení kontaktu, který si opět pomocí klávesnice dříve do telefonu uloţíte. Mezi největší producenty mobilních telefonů dnes patří např. Nokia, LG, Motorola, Samsung, Sony Ericsson a Sagem. (30). Důleţit ým a nezanedbateln ým tématem co se t ýče mob ilních telefonů, je jejich působení na zdraví lidí. Ve společnosti kolovalo mnoho pověstí, ţe záření mobilního telefonu můţe po dlouhé době jeho uţívání mít karcinogenní účink y. Tímto tématem se zab ývalo mnoho vědců a lékařů dlouhou dobu, ale nepodařilo se jim tuto hypotézu
ani
potvrdit,
ale
ani
vyvrátit.
Další
oblast,
kterou
telefonování touto technickou novinkou 20. století zasáhlo, b yla bezpečná
jízda
autem.
Bylo
totiţ
zjištěno,
ţe
velké
mnoţství
dopravních nehod b ylo způsobeno právě telefonováním za jízd y. Velice
dlouho
se
vedly
spory,
zda
by
se
mělo
telefonování
v automobilech za jízdy zakázat a u nás se tak i stalo před několika let y, b ylo povoleno pouze telefonování s hands-free sadou. Toto zařízení dovoluje uţivateli telefonovat a zároveň umoţňuje, a by měl
během
zesílení
telefonování
v ýstupu
volné
ruce.
reproduktoru
a
Pracuje
mikrofonu,
buď
na
nebo
principu v podobě
sluchátka a mikrofonu přich yceném na uchu uţivatele.( 30). J ak bylo jiţ uvedeno, mobilní zařízení opl ývají mnoţstvím funkcí a není tomu jinak ani u mobilních telefonů. Většina lidí 39
totiţ v dnešní době v yţaduje, ab y jejich mobilní telefon neb yl pouh ým „telefonem“, ale ab y mu přinesl i mnoho uţitečn ých funkcí a v případě volné chvilky jej i zabavil. Dnes je ale celkem jisté, pokud si mobil budete kupovat, ţe bude mít přinejmenším vibrační zvonění, polyfonní melodie, kalkulačku, hry a většina i fotoaparát. Funkcí
ale
existuje
mnohem
víc, v některých
lepších,
ale také
draţších telefonech, jich můţe být i kolem stovky. Jeden z těch lepších
mobilních
telefonů
s dot ykov ým
displejem
a
5Mpix
fotoaparátem je zobrazen na obrázku č. 17 zde.
Obrázek č. 17: Samsung SGH-i900 Omnia 8GB
Pro lepší představu uvedeme dělení funkcí dle ( 31), některé z nich budou dále rozveden y: Běţné funkce dnešních mobilních telefonů: o
telefonování
o
posílání krátk ých textov ých zpráv ( SMS – Short Message Service)
o
posílání multimediálních zpráv (MMS - Multimedia Messaging Service)
o
vibrační zvonění
o
hodin y, budík, kalendář
o
mobilní internet - WAP
o
technologie GPRS a EDGE
o
funkce hands-free 40
o
JAVA aplikace
Doplňkové speciální funkce: o
vestavěný digitální fotoaparát (rozlišení aţ 5 megapixelů, digitální zoom, přisvětlovací dioda nebo xenonový blesk, nahrávání a přehrávání videa)
o
videohovory
o
infraport
o
bluetooth
o
slot na paměťové karty
o
přehrávač hudebních souborů (MP3, WMA, WAW, atd.)
o
dot ykov ý displej
o
integrovaný GPS přijímač
o
FM rádio
o
operační s ystém (S ymbian, Windows Mobile, atd.)
o
mini USB konektor
o
sítě 3G (3.generace)
o
organizér
o
hlasové v ytáčení
o
příjem TV signálu
o
E-mail klient
o
internetový prohlíţeč
Pro lepší pochopení některých funkcí mobilních telefonů n yní v ysvětlím ,
jak ým
způsobem
jsou
uţivateli
uţitečné
a
nastíním
jejich vlastnosti. 3 G (sítě 3. generace) – sítě nové generace, které podporují nejen
přenos
telefonního
v ysokor ychlostní a videohovorů.
přenosy
Nepřevratnější
hovoru dat
tedy určené
vymoţeností
hlasu,
al e
k přenosu této
také videa
technologie
je
moţnost sledování televizního v ys ílání přímo na displeji vašeho mobilního
telefonu.
Nejsou
v mobilních
telefonech
většiny
uţivatelů zatím běţné, jelikoţ jsou stále ještě novinkou a zařízení, jenţ je podporují se poh ybují ve větších cenov ých rel acích.( 14) 41
Bluetooth – Jedná se o technologii (standard), která dovoluje bezdrátově
komunikovat
a
přenášet
data
mezi
dvěma
a
více
zařízeními, např. mezi počítačem, PDA nebo mobilním telefonem na malé vzdálenosti. Technologie bluetooth je v yuţívána také pro propojení
periferních
zařízení
k počítači,
jak ými
jsou
tiskárna,
kopírka, scanner a jiné. Připojuje se k počítači v podobě malé krabičky o rozměrech přibliţně 4 x 2 cm s USB konektorem jako v ýstup. Bluetooth můţe b ýt v yuţit také v hands -free sadě a to v podobě sluchátka s mikrofonem, připevněném na uchu hovořícího a touto technologií spojeného s mobilem. (14). Digitální telefonu
je
fotoaparát
dnes
jeho
–
Vestavěný
běţn ým
vybavením
fotoaparát a
v mobilním
objevuje
se
i
na
přístrojích v niţších cenových třídách, podle toho se také liší jeho vlastnosti
a
funkce.
Dnešní
fotoaparáty
v mobilech
totiţ
mají
rozlišení aţ 8 megapixelů, aţ 10 x digitální zoom, přisvětlovací diodu
nebo
xenonový
blesk.
Rozlišení
3264
x
2448
bodů
odpovídající 8 Mpix mají telefony od pěti tisíc korun nahoru. Ty levnější disponují spíše provizorním „fotoaparátem“, jenţ slouţí spíše pro pobavení a fotografování za hodně dobrých světel ných podmínek a na menší vzdálenosti. Rozlišení fotografií mají jen 640 x 480 bodů, coţ odpovídá 0,3 Mpix a to je oproti 8 Mpix rozdíl. I kdyţ všeobecně fotografování a jejich následná archivace je stále výhodnější
klasickým
digitálním
fotoaparátem,
jenţ
p osk ytuje
mnohem v yšší kvalitu a variabilitu focení. Fotoaparátem v mobilu je také moţné nahrávání videoklipů, ovšem v menším rozlišení. E-mail klient – Je programové vybavení mobilního telefonu, které umoţňuje odesílání a přijímání emailových zpráv. Podp oruje ji dnes většina telefonů, ale je u většiny operátorů zpoplatněna, jelikoţ se samozřejmě musí telefon při odesílání i stahování zpráv vţdy připojit na síť.
42
EDGE – Datové přenos y, jenţ jsou podobné technologii GPRS (viz.
dále),
ale
pracující
na
jiném
kódování
,
která
umoţňuje
rychlejší přenos dat, aţ 384 kb/s. ( 33). GPS
zařízení
–
Zkratka
z anglického
Global
Positioning
S ystem. J edná se o zařízení pro určení přesné zeměpisné polohy. Toto zařízení přijímá signál z několika satelitů na oběţné dráze a z údajů,
které
následně
v ypočít á,
zjistí
svoji
přesnou
pozici.
GPS modul tedy slouţí pro udání polohy jeho majitele a zobrazuje jej většinou v příjemné grafické formě na velkém displeji. Můţe b ýt buď součástí mobilního telefonu, nebo lze koupit samostatně, ale
za
s větším
to
displejem
a
s rozsáhlejšími
mapami
neţ
u mobilních telefonů. (31). GPRS – General Packet Radio Service. Technologie , jeţ je vyuţívána pro přenos dat v síti a umoţňuje účtování dle mnoţství staţen ých dat a ne, jako tomu b yl dříve, podle dé lk y připojení k síti. Dovoluje tedy zákazníkovi operátora, aby měl stále přehled o mnoţství peněz, které za stahování dat při připojení na síť utratil. V mobilním telefonu totiţ existuje čítač, který zaznamenává přesné mnoţství odchozích a příchozích dat. (14). Internetový
prohlíţeč
–
Je
to
opět
programové
v ybavení
mobilního telefonu, které slouţí jako běţný internetový prohlíţeč v počítači
jako
prohlíţeč
webových
stránek
na
internetu.
Samozřejmě musí telefon podporovat sítě nové generace 3G, jenţ umoţňují
v ysokorychlostní
přenos
dat,
jenţ
je
u
webového
prohlíţeče potřeba. (26). IrDA – Infračervený port. Tato technologie umoţňuje stejně jako bluetooth (viz. v ýše) dvou
zařízení.
Nevýhodou
k bezdrátovému propojení a komunikaci oproti
technologii
bluetooth
je
jeho
menší dosah, maximálně několik desítek centimetrů a nutnost přímé viditelnosti.
Pokud
tedy
potřebujete
propojit
notebook,
který
většinou toto zařízení má vestavěné, s mobilním telefonem, musíte je při přenosu dat poloţit vedle sebe a počkat neţ se da ta přenesou. 43
Zařízení k sobě musí b ýt navzájem namířen y červ en ými sklíčk y, které většinou zakrývají LED diodu, která data přenáší pomocí infračerveného světla a fotodiodu, která signál přijímá. ( 14). JAVA – J edná se o programovací jaz yk, jehoţ nahráním do mobilního telefonu lze dále doinstalovat další aplikace, které jsou tímto
jaz ykem
napsané.
Těmito
aplikacemi
jsou
především
hry
mnoha ţánrů, aplikace na správu dat, matematické aplikace, editory fotek a jiné. T yt o aplikace buď nabízí operátor na síti a jejich stáhnutí vás můţe přijít i na desítky korun, nebo je moţné si je do telefonu nahrát za pomocí datového kabelu, připojeného k počítači. Na internetu je totiţ spousta aplikací napsan ých v jaz yce J AVA zdarma ke staţení. (31). MMS – Multimedia Message S yst em. J e to sluţba operátora, která dovoluje uţivateli z jeho mobilního telefonu posílat zpráv y, které ale neobsahují jen text, jako je tomu u SMS, ale lze k nim také připojit obrázek, video či zvukový záznam. Je samozřejmě důleţité mít mobil, který tuto fun kci podporuje, má barevný displej pro zobrazení obrázků, je vybav en fotoaparátem (pokud si chcete obrázek sami pořídit v yfocením) a v poslední řadě se musí umět připojit k síti a zprávu odeslat. (15). MP3 přehrávač – Jedná se o softwarové vybavení mobilu, které umoţňuje přehrávání MP3 souborů. MP3 je formát hudebního souboru, který je bez minimální ztráty kvality oproti nahrávkám na CD zkomprimován aţ na 10 x menší velikost. Přehrávače nabízí řazení nahrávek dle interpretů, alb a různé další moţnosti. Jsou velice hezky graficky ztvárněné, lze mezi písničkami libovolně přepínat, přetáčet je, či dočasně pozastavit. Do některých telefonů lze nahrát aţ 30 hodin hudb y. Po připojení sluchátek lze dnešní telefony pouţívat jako hodně kvalitní MP3 přehrávače, které s e stále prodávají jako samostatné přístroje. Slot na paměťové karty – Zařízení, které uţivateli umoţňuje do mobilního telefonu vloţit přídavné paměťové karty pro zvětšení 44
uţivatelské
paměti.
Toto
rozšíření
je
obzvlášť
důleţité ,
pokud
vlastníte telefon s malou interní pamětí a rádi na vašem mobilu fotografujete, či posloucháte hudbu, t yto aktivit y totiţ zabírají mnoho
místa
v paměti.
Existuje
mnoho
t ypů
paměťových
karet
s různými kapacit ami. Patří mezi ně MMC kart y, SD kart y, Memory Stick a microSD. Kapacit y se dnes poh ybují spíše jen v gigabitech. Na trhu jsou 1GB, 2GB a 8GB karty,
které se dají pořídit v řádu
pár set korun. (14). Symbian – Operační s ystém pro mobilní telefony a ostatní zařízení podporující t yto aplikace, např. komunikátory, či PDA. Umoţňuje velmi pohodlně obsluhovat váš přístroj, pracovat ve více aplikacích najednou (psát SMS zprávu a při tom mít otevřený prohlíţeč fotek), přepínat mezi nimi a přidávat do zařízení nové aplikace. Další výh odou je také to, ţe S ymbian podporuje většinu formátů,
se
kterými
pracuje
operační
systém
počítače,
např.
Windows XP a dovoluje tak pohodlné nahrání souborů z počítače a jejich následné prohlíţení čí úpravu. Konkurenčními operačními s ystém y do mobilních zařízení jsou Windows Mobile, MacOS, atd. (30). WAP – Wireless Aplication Protocol. Jde o protokol speciálně v ytvořen ý pro GSM sítě a mobilní řečeno
upravuje
internetové
telefony. Ten
stránky,
aby
b ylo
zjednodušeně moţné
jejich
prohlíţení na mobilu. Problémem by pak mohlo totiţ být, ţe stránka bude díky displeji mobilu v miniaturní podobě a bude nečitelná. Internetové stránky se tedy displeji telefonu přizpůsobí a lze je bez problému přečíst, pouze grafická úprava určit ých stránek není tak efektní jako na počítači. Ovšem i tak je pro uţivatele lepší mít telefon s dostatečně velk ým displejem. (33). O dnešních technologiích, které v sobě schovávají mobilní telefony, b y se nám před pár lety ani ne zdálo. Úspěšné i uţitečné technologie jsou vţdy vystřídány ještě úspěšnějšími a pro uţivatele výhodnějšími.
Mobily
se
stávají 45
opravdov ými
multimediálními
centry. Lze v nich prohlíţet obrázky, poslouchat hudbu, hrát hry , či brouzdat
na
internetu.
K tomuto
všemu
také
potřebuje
mobilní
telefon kvalitní a plně barevný displej , aby si mohl všechny funkce plně v ychutnat . Nejnovější telefon y mají displeje s velice kvalitním rozlišením
a
posk ytují
vskutku
čistý
obraz.
z levnějších
Ty
kategorií mívají displej s rozlišením 128 x 160 bodů a barevnost displeje činí 65 536 barev. Lepší střední kategorie jsou v ybaven y rozlišením 240 x 320 bodů a počet barev je většinou 262 144 nebo u
lepších
displejů
hlavně
firmy
Nokia
16 777 216
barev.
Ty
nejdraţší mobil y a komunikátory s dot ykov ým displejem disponují rozlišením 320 x 480 nebo 480 x 640. (33).
1.1.2.2 PDA a Smartphone T yto
dvě
zařízení,
mobilních
telefonů
zařízení.
Oba
kategoriemi, především
také
t yto
které
osobním
tedy
PDA
velice
přístroje
měly
Smartphone,
rychle
se
b yl y
jasné
asistentem
a
rozšiřující
nedávno
odlišnosti. uţivatele
jsou
PDA
a
vedle
mobilní
samostatn ými b yl
Smartp hone
opravdu b yl
jen
chytrý telefon. Ovšem vzhledem k modernímu trendu integrování mnoha funkcí do mobilních zařízení se postupně jejich rozdíly stíraly a dnes mají společně s lepšími mobilními telefony tyto dvě kategorie většinu funkcí společnou. Společn ým jmenov atelem se stává hlavně v yu ţívání programového v yb avení, i kd yţ technické vybavení
pro
určité
funkce
musí
b ýt
ve
většině
případů
také
samozřejmě stejné. T yto společné rys y ovlivňuje potřeb y do všech zařízení implementovat zařízení na komunikaci, připojení a další funkce, které lidé povaţují za potřebné. PDA (Personál Digital Assistant) – nejprve b yl tento přístroj pouţíván
jako
varianta
kapesního
počítače
s absencí
jakékoli
komunikace, jak hlasové tak datové (GSM i GPRS). I všechny jeho ostatní funkce b yl y omezen y. Za nedlouho dobu b ylo nutné v yhovět poptávce a také bojovat proti konkurenčním v ýrobcům mobilních zařízení a tak se to PDA začaly zavádět další a další funkce. Mezi 46
ně patřily např. WiFi, IrDA, Bluetooth, atd. Samozřejmě nech yběla komunikace prostřednictvím GSM, GPRS nebo EDGE. Do zařízení se dostávají i první operační s ystém y, mezi jej ichţ první zástupce patří s ystém řad y Windows. Jsou instalována programová v ybavení na
podporu
kancelářských
aplikací,
multimediálních
aplikací,
vyuţití prohlíţečů i nternetu, e-mail klientů, GPS modulů a dalšího vybavení.
Důleţit ým
rozpoznávání
znakem
„pédéáček“
psaného textu. Uţivatel
elektronického
pera
na
se
stává
můţe pomocí
dotykový
displej
moţnost
přiloţeného
přístroje
kreslit
v grafických programech co se mu za chce, nebo v jiných editorech prostě
jen
zapisovat
poznámky.
Zajímavými
vlastnostmi
těchto
přístrojů je moţnost připojení ex terní klávesnice, i kd yţ někt eré z nich ji mají dnes jiţ integrovanou . Součástí PDA také b ývají hodně často GPS modul y, které jsou h lavně hodně uţitečné , pokud vlastníte dostatečně velký displej. (25). Smartphone (ch yt rý telefon)
–
jedná se o velice v ýkonn ý
mobilní telefon s mnoha funkcemi a některé jsou shodné s funkcemi PDA.
Jeho
a datové volný
v yuţití
komunikace
den
se
s moţnostmi
v organizéru
a manipulovat
zaměřuje
s kontakty
či
především si
plánovat
kalendáři
v paměti.
a
na
oblast
svůj
pracovní
pohodlně
Samozřejmostí
hlasové
je
či
vyhledávat dnes
také
pouţívání kancelářských balíčků se spoustou uţitečných aplikací od multimédií po internet. Součástí jsou i některé operační systémy stejně jako u PDA. Přenos dat na menší vzdálenosti je zajištěn jak zařízením Bluetooth, tak u některých přístrojů i infračerveným portem. Na delší vzdálenosti opět technologie GPRS, EDGE a Sítě 3G. Nelze ani zapomenout zmínit, ţe Smartphone podporuje vloţení přídavn ých karet stejně jako u mobilních telefonů aţ na 8 GB, také moţnost v yuţít jej jako GPS navigaci a to, ţe lze do telefonu vloţit i více SIM karet najednou. M ůţete se tak libovolně přepínat mezi sítěmi různ ých op erátorů, např. z důvodu levnějšího telefonování čí SMS.
Výjimkou
Smartphone
není
a přídavné pero ve st ylu PDA. (25).
47
ani
dot yko vá
klávesnice
1.1.2.3 Notebook V 21. století je běţn ým v ybavením kaţdého podnikatele či pouze
v ysokoškolského
neodm yslitelnou
studenta
součástí
notebook.
mobility
Notebooky
člověka.
se
Disponují
staly svojí
přenosností a díky v ysokému v ýko nu a technick ým v ymoţenostem dnes do značné míry zastupují klasické pracovní stanice – PC. Vedle
zařízení
vybaveny
podporující
stejně
vypalování
jako
DVD
konektivitu
osobní
disků
k síti
počítače
různ ých
t ypů,
DVD všemi
jsou
notebooky
mechanikami
pro
nejpouţívanějšími
rozhraními pro připojení periferních zařízení, sta ndardně alespoň 2 USB
konektory
a
plnohodnotným
operačním
systémem
(nyní
nejčastěji Windows Vista). Vyvin utí nové technologie procesorů a dalších zařízení se spolu s moţností instalace baterií velk ých kapacit
podepsalo
na
v ýrazném
prodlouţení
doby
provozu
notebooku na jedno nabití. Vliv miniaturizace je také zřejm ý, máte li totiţ poloviční velikost notebooku a jeho hmotnost je místo 5 kilogramů pouze 2 kg a je jasné, ţe je zapotřebí tento přístroj „ţivit“
menší
dávkou
energie.
I
ceny
současných
mobilních
počítačů nejsou tak obrovské, jako tomu b ylo před pár let y. I za méně
neţ
deset
tisíc
lez
koupit
dobrý
notebook.
Samozřejmě
existuje stále pravidlo, ţe za stejnou cenu, za kterou jste pořídili notebook, pořídíte skoro dvakrát výkonnější stolní počítač. Tento rozdíl se ale postupně jistě v ytratí. Připojení notebooků je standardně zajištěno v plném rozsahu od
Dial-Up
připojení
k lokálním
sítím
LAN,
také
WiFi,
IrDa
a Bluetooth jsou také součástí. Lze vyuţít i připojení k síti internet za pomoci přenos
mobilního telefonu. Telefon i
musí
podporovat
a
telefon
operátor ovšem
musíte
spojit
tento
s notebookem
kabelem. Po té se můţete pohodlně připojit k sítí odkudkoli, kde máte mobilní signál. Notebook je také moţné k síti připojit pomocí kabelu nebo bezdrátově prostřednictvím WiFi. Za pomoci WiFi se ale lze připojit k síti, pokud se právě nacházíte v prostranství nějaké
budovy
či
na
náměstí,
kde
je
signál
vysílačem
WiFi
zprostředkován. Nově jsou nabízeny i speciální PCMCIA kart y, 48
díky nimţ se stanete „on-line“ kdekoli, kde je opět mobilní signál a to pouze vloţením této karty do notebooku. (25). Hardware notebooku je sloţen ze stejn ých funkčn ích celků jako osobní počítač, jen je v miniaturní podobě a většina hardwaru je integrovaná na základní desce, jako zvuková karta, síťová karta, grafická karta, atd. Procesor a operační paměti lze dle potřeby v ym ěnit čí přidávat dle moţností určitého t ypu počítače . Všechn y notebooky v ýstupní
mají
LCD
zobrazovací
monitory, zařízení.
ale
lze
k nim
připojit
i
jiné
Všechny principy hardwaru
jsou
popsané v kapitole 1.1.1 Počítače. Jeden notebook od firmy DELL uvádím na obrázku č. 18 zde.
Obrázek č. 18: Notebook DELL Studio 1737 17" (28)
49
1.1.3 Televizní technika Televizní
technika
je
společně
s počítačovou
a
mobilní
technikou jedna z nejv yuţívanějších technologií vůbec. Lidé totiţ vesměs
televizi
sledují
kaţdý den,
bez
ohledu
jestli
se
chtějí
zrovna zabavit, dovědět se něco nového, sledovat filmy na různých přehrávačích nebo mají televizi pouze jen zapnutou proto, v jejich domácnosti neb yl
aby
příliš velký klid. Televize je prostě
všestranný „člen“ domácnosti, který vţdy nabídne něco, na co se dá dívat a čím se dá v danou dobu „zabít“ čas. Důleţitým ukazatelem oblíbenosti televize jsou mediálně velice propagované „koláče“ grafy sledovanosti. Z nich se jednotlivé televizní stanice chlubí před celým národem, kolik diváků se zrovna dívalo na jejich pořad v danou dobu. Ovšem nemůţeme brát t yto grafy j ako věrohodné, stanicím samozřejmě záleţí na propagaci a pokud oznámí, ţe určitý pořad sledovalo jeden a půl milionu ob yvatel, donutí další občan y, aby si, aţ poběţí další epizoda, zapnuli také jejich stanici. Je ale z těchto grafů vidět, ţe více neţ třetina celého národa měla v tu chvíli
televizi
zapnutou,
ať
se
zrovna
dívali
na
cokoli.
Na
televizních přijímačích se ale v dnešní době dá zabavit mnoha věcmi. Vedle
sledování
klasických
televizních
stanic,
lze
po
připojení např. DVD přehrávačů sledovat filmy různých ţánrů ve velice dobré kvalitě. Na DVD nosičích lze filmy nejen sledovat, ale také je zrovna natáčet z nějakého televizního kanálu. Nahrávání záznamu ze stanic lze i na pevné disk y, které v s obě mají DVD přehrávače zabudované a šetří tak DVD nosiče, na které se jednou film zapíše a musíte příště pouţít nové, čisté DVD. Z disku lze totiţ záznam libovolně mazat a znovu nahrávat. Některé přehrávače mají buď jen vlastní pevný disk – HDD, nebo přehrávač, nebo jen přehrávač a rekordér, nebo dokonce i vše v jednom. Často jsou spolu s přehrávači prodávány reproduktorové soustavy, které se následně s přehrávačem propojí a nabízí tak skvěl ý, i prostorový zvuk. Soustava můţe mít aţ deset reproduktorů. DVD filmy lze ale také sledovat na přenosn ých přeh rávačích, které mají miniaturní 50
obrazovku a celkově malé rozměry pro snadnou přenosnost. Dnes samozřejmě není v ýjimkou ani sledování DVD filmů na počítači, který
je
pak
vskutku
multimediálním
centrem,
obzvlášť
kd yţ
k počítači, stejně jako k DVD přehrávači připojíte reproduktorovou soustavu.
1.1.3.1 Televize Samotný
pojem
televize
by
se
dal
popsat
jako
soustava
telekomunikačních zařízení pro příjem a vysílání obrazu a zvuku na dlouhé vzdálenosti. Slovo „televize“ lze také brát jako označení veškerých
aspektů
televizního
vysílání .
Od
v ýrob y
televizních
programů televizní společností aţ po v ysílání televizního signálu a jeho příjem.(15). Pojem televize je tedy velice všestran ný a proto zde uvedu jeho dělení dle různ ých kritérií dle (23). Rozdělení televizí Prům yslové televize - jedná se o pojem, kterým je často označován
s ystém
pro
sledování
určitého
vyhrazeného
prostoru. V nejčastějších případech z důvodu ostrahy majetku a osob, nebo v prům yslu pro kontrolu a obsluhu výrobního procesu firm y. T yto speciální televizní okruh y b ýv ají často z bezpečnostních
důvodů
omezené
technicky
tak,
ţe
jsou
jejich signál y šířen y z velké části po interních kabelov ých rozvodech. Soukromé televize - v naší republice jsou známé především dvě společnosti, které jsou soukrom ými stanicemi a to Nova a Prima.
Nejsou
nijak
podporovány
státem
a
jejich
zisky
závisí hlavně na televizní reklamě. S rozvojem digitálního v ysílání
se
očekává
velký
stanic.
51
nárůst
soukromých
televizních
Veřejnoprávní
televize
-
tento
označuje
pojem
veřejné
v ysílání uskutečňované veřejnoprávními subjekt y . V ČR je veřejnoprávní televizí zatím Česká televize. Kabelové kabelu
televize
a
signál
-
zajišťuje
ve
šířený
je
většině
pomocí
případů
podzemního
přenos
signálu
veřejnoprávních stanic ( mohou b ýt přidané i další v ybrané soukromé stanice) po kabelové síti. Dle potřeby je moţné po kabelové
síti
šířit
i
signál
prům yslové
televize.
Prostřednictvím kabelových spojů lze přenášet i rozhlasové stanice a data pro internet. Internetová televize - televizní v ysílání šířené po síti Internet Satelitní televize - jedná se o satelitní v ysílání televizního signálu. Lze jej šířit buď v klasické podobě analogově nebo digitálně z druţic na oběţné dráze Země. Samotné televizní přijímače se tedy dají označit jako koncové zařízení
pro
sledování televizního nebo
prům yslového
v ysílání.
Televizory jsou velice oblíbenou elektronikou, která se neustále rozvíjí a přináší nové a nové moţnosti. V prodejnách jsou stále velice ţádan ým zboţím. Na trhu je velké mnoţství různ ých variant televizorů, vlastnila
od asi
těch kaţdá
klasick ých
starších
domácnost,
po
CRT,
který
nejmodernější
donedávna tenké
LCD
obrazovk y a plazmové televizory. Nyní ale na trhu nastupuje LCD trend,
který
vytlačuje
z trhu
všechny
moţné
typy
televizí
a v prodejnách jsou všechna pomys lná místa zaplněná LCD panel y. Klasické CRT televizory jsou totiţ rozměrově příliš velké a spolu s novějšími,
i
kdyţ
tenkými,
ale
stále
také
velice
energeticky
závislými plazma televizory s prodejností za jejich konkurentem jménem LCD zaostávají . Nejsou však úplně odepsané. Funkce CRT televizorů je zaloţena na v ystřelování elektronů z elektronového děla,
které
po
dopadu
na
vnitřní
stranu
obrazovky
rozsvěcují
jednotlivé body nanesené vrstvy luminoforu a řádek po řádku tak vykreslují
celou
obrazovku.
Princip 52
je
více
popsán
v kapitole
1.1.1.4 Počítače – Monitory. Princip LCD panelů je zaloţen na malých
tekutých
krystalech .
T yt o
krystaly
jsou
napojeny
na
elektrické napětí, a jak se mění jeho velikost, natáčejí se podle potřeby a propouští či utlumí světlo , které je umístěno za nimi. Princip
LCD
panelů
je
opět
blíţe
rozebrán
v kapitole
1.1.1.4
Počítače – Monitory. Zajímavé jsou i nové trend y, jeţ se protlačují na náš trh. Tí m jsou m yšlen y no vé nápad y a technická v ylepšení, které plánují výrobci a konstruktéři elektroniky uvést do prodeje. Jejich snahou je totiţ multimediální centrum zábavy implementované do jednoho jediného
přístroje.
Tento
přístroj
by
byl
dominantou
celého
ob ýv acího pokoje. J ejich plánem do budoucna je multimediální s velkoplošnou
televizor
a
širokoúhlou
obrazovkou,
v ybaven ý
počítačem, s moţností ovládání třeba i v ýklopnou klávesnicí či dot ykov ým displejem. Samozřejmostí b y b ylo připojení na internet, telekomunikační sluţby všeho druhu, hraní her či dálkové řízení ostatních
spotřebičů
v domácnosti.
Součásti
přístroje
by
b ylo
i přehrávání a vypalování DVD disků. Pevný disk, pro nahrávání televizních chybět.
pořadů,
Minimální
by
také
ţádnému
velikost
úhlopříčky
takovémuto
centru
obrazovky
by
se
neměl měla
poh ybovat kolem 1 m. Nesmělo by ch ybět v ysoké rozlišení, nejlépe Full HD. (15). I kd yţ jsou v yhlídk y do budoucna velice lákavé a dá se předpokládat velký růst technologií přidruţených LCD panelům, na staré klasické vakuové obrazovky by se nemělo zapomínat. Jsou totiţ
technologicky
nejméně
nákladné
a
jejich
ţivotnost
se
poh ybuje kolem 15 let. CRT obrazovk y ale stále posk ytují dík y nepřetrţit ým
v yl epšováním
jejich
elektronick ých
obvodů
velice
kvalitní obraz a zvuk. J ejich největší nev ýhodou jsou jiţ dříve zmiňované velké rozměry. Celkové objemové rozměry a hmotnost je totiţ limitující pro velikost úhlopříčky. Základem těchto televizorů je totiţ silnostěnná baňka, v níţ je podtlak. Největší televizor, který se v yrábí , disponuje úhlopříčkou 36“, coţ je asi 90cm. I kd yţ jsou tyto t yp y o brazovek spíše na ústupu, nikd y nevíme, s čím 53
v dnešní
velice
rychle
technicky
se
rozvíjející
době
výrobci
elektroniky a televizorů přijdou. Třeba s ultra tenkou vakuovou CRT televizí s úhlopříčkou 120 cm. (15). Kromě zmíněných televizorů lze ale televizní v ysílání také sledovat na obrazovkách počítačů. Jsou dvě moţnosti. První z nich je pořídit si televizní kartu do svého stolního počítače a napojit na ni klasickou analogovou anténu pro střednictvím kabelu. Televizní v ysílání lze ale také sledovat na internetu, k čemuţ je zapotřebí speciálního softwaru.
1.1.3.2 Přehrávání DVD filmů Jiţ
dávno
jsou
pryč
ty
doby,
kdy
se
člověk
musel
na
nejnovější film chodit dívat do kina, pokud tedy nech těl čekat několik
let
na
jeho
uvedení
v televizi.
Před
několika
lety
se
objevili přehrávače videokazet a náhle je měl téměř kaţd ý, kdo ho měl k čemu připojit. Bylo to proto, ţe videorekordéry uměl y jak kazety přehrávat, třeba ty půjčené s nejnovějším filmem co zrovna přestali dávat v kině, tak i natáčet, například z televizního kanálu. T yto
přehrávače
domácnost
b yl y
disponovala
tak
oblíbené,
opravdovou
ţe
skoro
sbírkou
kaţdá
černých
movitější hranat ých
videokazet. Ale po čase si lidé uvědomili, ţe mít doma tak velké mnoţství rozměrných kazet, na které se nevešly více neţ 4 hodiny záznamu a ještě ne moc kvalitního, není moc praktické. Za delší dobu se objevil formát S-VHS, s porovnatelně lepší kvalitou, ale pořád to nějak neb ylo ono. Prvním poměrně pouţiteln ým digitálním formátem, který se hojně rozšířil mezi ob yčejné lidi , b yl formát Video CD (VCD). J ednalo se o normální disk CD, se kterým přišla firma Philips. Brz y se objevil y první přehrávače, ale neb yl y příliš levné. Navíc formát , ve kterém b yl film kompr imován - MPEG-1, a který se kvalitou rovnal záznamu VHS mohl b ýt na CD dlouh ý max . 74 minut. To si v yţádalo půlení filmů na dvě CD a kvalita stejně neb yla nějak převratná. Proto b ylo jasné, ţe ani VCD a ani VHS nejsou tím 54
prav ým co b y divákovi přineslo lep ší záţitek a více moţností. V roce 1995 se tedy objevují první zprávy o disku s názvem Digital Video
Disc,
tedy
DVD.
Dnes
je
tato
zkratka
zkratkou
jin ých
anglických slov – Digital Versatile Disc, jelikoţ se toto médium nepouţívá jen na záznam videa, jako t omu b ylo při jeho začátcích, ale také na uloţení hudb y, či počítačov ých dat. Pokrok ale nelze zastavit a tak se na trhu objevují další technologie, které těmto diskům velice konkurují. Těmito médii jsou disky Blue -Ray. Jejich značkou je větší kapacita a špičkový čistý obraz spojený s velmi kvalitním zvukem a aţ s 25 GB dat. (3). Nyní
zpět
k DVD,
tento
disk
má
několikanásobně
v yšší
kapacitu oproti svému CD předchůdci díky hustšímu záznam dat. Vzdálenost
záznamových
stop
je
mnohem
menší,
necelý
1 mikrometr a velikost pitů, coţ jsou miniaturní výs tupk y , pomocí nichţ
počítač
rozpoznává
zakódovaná
data
v binárním
kódu
laserem, je necelá polovina mikrometru. DVD je v dnešní době zatím nejkvalitnějším a nejrozšířenějším záznamov ým s ystémem pro přehrávání
či
uchování
digitálního
videa.
DVD
jiţ
dnes
téměř
nahradil y CD i VHS a stal y se tak nejv yuţívanějším médiem dnešní dob y. T yto disk y jsou variabilní z hlediska zápisu. Rozlišujeme jednostranné a jednovrstvé DVD s kapacitou 4,7 GB (přibliţně 7 CD), dále jednostranné a dvouvrstvé DVD s kapacitou 8,5 GB, dvoustranné a jednovrstvé s 9,4 GB a dvoustranné a dvouvrstvé s kapacitou 17 GB dat. (3). Při
v yšší
kapacitě
disku
na
něj
lze
zapisovat
video
s kvalitnější kompresí – MPEG2. Tento formát má mnohem lepší kvalitu obrazu i zvuku neţ u S-VHS i MPEG1. Jeho podstatou je ukládání pouze změněných snímků jdoucích po sobě. Tento princip neubírá obrazové informace, a přitom umoţňuje podstatné zmenšení mnoţství ukládaných dat. Díky tomu lze zaznamenat aţ 133 minut filmu
včetně
zvuku
i
titulků
v několika
jaz ycích
a
menu.
Celosvětově se pouţívá pro formát DVD rozlišení 720 x 576 bodů, coţ je asi čt yř násobek bodů oproti VHS a video CD. U DVD videa se často v yuţívá formátu 16 : 9, coţ je poměr stran zobrazovaného 55
videa. Pro klasické televize, které mají poměr stran 4 :3 se musí buď
obraz
speciálně
ořezat,
coţ
většina
zařízení
provádí
automaticky, nebo se obraz velikosti stran přizpůsobí a poměr stran filmu se změní, film je pak mírně deformovan ý. (15). Vysoká kapacita těchto disků tedy dovoluje i trvalé uchování dat a ta třeba i jako doplňkov ý nosič k pevn ým diskům v počítači. Pokud tedy chcete zapisovat svá data s počítače, musíte si nejdřív v ybrat jeden z formátů DVD, které jsou na trhu nabízen y. Lze zakoupit přepisovatelé disky DVD+R W (rewritable) a DVD-RW, nebo klasické disky pro jedno zapsání DVD+R a DVD -R. Znaménka +
a
–
označeními
mezi
disků
znamenají
dva
různé
technické
standardy výroby, které jsou do určité míry kompatibilní. Musíte mít ale adekvátní přehrávač, či DVD v yp alovačk u. T yto disk y lze zakoupit
různou
s
rychlostí
zápisu
a
čtení
dat.
Disky
mají
v průměru 120 mm a jsou 1,2 mm silná. Data se ukládají do spirál y, začínající u středu a končící po obvodu. Ke čtení dat se uţívá laserové
světlo,
s informacemi, disků
jsou
které
které
je
vysíláno
přijímá
DVD-ROM
a
k disku
fotosoučástka.
DVD-RAM.
a
vrací
Dalšími
DVD-ROM
se
zpět
typ y
DVD
(Read
Only
Memory) je, jak uţ napovídá název, určeno pouze ke čtení a vyrábí se lisováním. Na t yto disk y jsou lisován y film y, či originální hudba,
jenţ
se
dá
zakoupit
v prodejnách.
DVD-RAM
(Random
Access Memory) slouţí k podobnému účelu jako běţný pevný disk HDD, lze na něj totiţ běţně zapisovat a mazat z něj data a to několiktisíckrát za sebou, u těch lepších aţ 100 000x. Posledním t yp em těchto médi í je DVD+R DL, čímţ se označují dvouvrstvé DVD disk y, jeţ umoţňují na jednu stranu disku zapsat 8,5 GB dat. (15). Hlavní v yuţití DVD disků je jasné, ukládání filmů. K tomu abyste mohli sledovat kvalitní film na kvalitním nosiči, musíte mít i kvalitní přeh rávač. K tomuto účelu jsou v yráběn y stolní DVD přehrávače, které umoţňují v dnešní době sledování všech t ypů a formátů televizní
DVD
disků.
přijímač
Nutností
pomocí
je
určitého 56
samozřejmě kabelu,
připojení
nejčastěji
na
SCART.
Velmi časté jsou také přístroje pro produkci filmů, jeţ se dají koupit přímo v sestavě s reproduktory. Těmto soustavám se pro jejich
skvělý
prostorový
zvuk
říká
domácí
kino.
Všechny
přehrávače dovolují v ýběr z Menu, které DVD titul nabízí, zvolení zvukov ých stop v různ ých jaz ycích , př epínání titulků a například i pohledů kamery. Domácí kino ale není jedin ým místem, kde můţete DVD filmy sledovat. K tomuto účelu jsou také dobře v ybaven y klasické stolní počítače, notebooky, přenosné přehrávače, čí herní konzole jako je Microsoft X-Box či Sony Playstation. Přenosné přehrávače jsou velice ch ytré a h lavně malinkaté věcičk y, které se vám pohodlně vejdou
do
batohu.
Připomínají
trošku
větší
discmany či
menší
notebook y. J sou omezen y hlavně velikostí DVD disku a tak je jich velikost jen o pár centimetrů větší neţ samotné médium. Mají svůj vlastní
LCD
displej
přibliţné
s úhlopříčkou
18
cm
a
část
pro
vloţení DVD s ovládacími tlačítky. Zvuk je zprostředkován buď vestavěn ými
reproduktory,
nebo
má
přehrávač
pouze
v ýstup
na
sluchátka. T yto přehrávače s e svou kvalitou přehrávání hodí spíše pro nouzové situace, do vlaku či do auta. (3).
Obrázek č. 19 : Přenosný DVD přehrávač Sencor (28) Filmy notebooku.
na
DVD
Většina
nosičích dnes
se
dají
prodávaných
pohodlně notebooků
přehrávat má
i
na
dostatečné
parametry a v ybavení, ab y toho byl y schopn y. Samozřejmostí je 57
DVD mechanika pro čtení disků a aspoň středně v ýk onná grafick á karta.
DVD
mechaniky
by
si
se
všemi
rychlostmi
DVD
měly
poradit, jsou v ytv ořen y tak, ab y je b ylo moţné přehrávat rychlostí jen
1x
mechaniku
a
méně
neţ
dvourychlostní
nenajdete.
Pro
přehrávání je zapotřebí software, který si s tímto formátem poradí, ale pokud jiţ není dodán spolu s operačním s ystémem, není problém jej zdarma stáhnout z internetu. Při sledování filmů je také ideální větší obrazovka, nejméně 14 palců, ale hodí se i menší. U dnešních v yráběn ých „mininotebooků“ se velikost úhlopříčk y poh ybuje i pod 9 palců a sledovat filmy na nich lze bez problémů a mimo to vám notebook
nabídne
i
spoustu
jiných
funkcí,
srovnateln ých
s klasickým notebookem. A pokud tyto malé přenosné počítače stojí ani ne dvojnásobek přenosných DVD přehrávačů, je zřejmě lepší volbou „mininotebook“. Záţitek srovnatelný s domácím kinem můţe nabídnout i klasick ý stolní počítač. Pro ně j je totiţ dnes t ypické připojení
na
počítače
nesedíte
podívanou.
větší Není
monitory, příliš
od
daleko,
problémem
17
palců
nahoru ,
nabídne
vám
k počítači
připojit
a
pokud
také
od
dobrou
reproduktorové
soustav y a dopřát si tak podobn ý záţitek, jako kd yb ys te šli do kina.
1.1.3.3 Stručně o digitalizaci Ke konci dvacátého století se postupně začala uplatňovat nová komunikační technika , a to technika digitální. S velk ým rozvojem počítačov ých s yst émů, které pracoval y s čísl y v digitální formě, se začal y rozvíjet hojně i komunikace. Digitali zace totiţ b yla vizí budoucnosti, jeţ bude prospěšná všem okruhům technik y, od zvuku po obraz. Umoţňovala totiţ s daty, neboli se signálem provádět podobné věci, jako na počítači, tudíţ je efektivně zpracovat. Proto b ylo cílem zmenšení objemu přenášen ých d at, aniţ b y došlo ke znatelnému
zkreslení
v ýsledného
upraveného
signálu.
Během
v ýzkumu se došlo k tomu, ţe klasick ý analogov ý přen os televizního signálu přenáší příliš mnoho zb yt ečn ých informací , které nejsou nutné k převedení čistého obrazu. Stejně tomu b ylo i se zvukem. 58
Odstranění nadbytečných informací ve zvuku se stalo klíčem ke zmenšení potřebné šíře přenosového kanálu. Kromě tohoto omezení se hledal y další cest y, jak omezit celkov ý tok digitálního signálu bez
znatelného
takové
zhoršení
přeměny
v ýsledného
signálu,
které
by
obrazu. dovolily
Pro stě
se
hledaly
přenesený
obrázek
odeslat k divákovi bez jeho jakékoli změn y. Pomalu začal světlo světa spatřovat projekt, jenţ měl za úkol umístit více programů digitální televize dobré kvality do jednoho kanálu. (2). Zanedlouho sestavily (Moving
mezinárodní
skupinu Picture
televizní
odborníků, Expert
která
byla
jeţ
Group),
a
spojové označena
měla
za
organizace jako
úkol
MPEG
v ypracovat
standard pro v ysílání digitální televize. J ejich práce neb yl a marná , a co si předsevzali, to také splnili. Byl y zpracovány dva standardy, MPEG-1 a MPEG-2 definující strukturu digitálního signálu. Tito ex perti v ypracovali standard digitální televize zemské – Digital Video Broadcasting Terrestrial – DVB-T. Dnes se jiţ celá Evropa řídí digitální televizní strukturou dle MPEG -2 a DVB-T. (2).
Jelikoţ v mnoha
šíření
zemích
digitálního
signálu
nejrozšířenější
a
zemsk ým
také
nejvíce
prostředím
je
komplikované,
obsahuje standard speciální modulační metody a také ochrany, které zabraňují vzniku chyb. Po zabezpečení těchto problémů dosahuje zemská digitální televize vynikající kvality a skvěl ýc h v ýsledků. Dle (2) lze mezi základní přednosti zemské digitální televize zařadit t yto věci:
1. „Prakticky přenosového
plná kanálu
v yuţitelnost při
výborné
v ysokofrekven čního kvalitě
přenosu,
v yj ádřená moţností současného přenosu 4 aţ 6 televizních programů, 4 aţ 6 rozhlasov ých programů a dalších dat. Datový tok obsahující všechny programy a další informace se naz ývá multiplex .
59
2. Vysílané program y dosahují v ysok é obrazové a zvukové kvalit y,
protoţe
přenos
a
dekódování
je
oproštěno
za
určit ých podmínek od neţádoucích vlivů prostředí.
3. Všechny uvedené programy spolu s daty lze vysílat jedním televizním v ysílačem.
4. Přenos lze navzájem s ynchronizovat a lze tak v ytvářet velkoplošné
jednofrekvenční
sítě,
coţ
opět
vede
k podstatné frekvenční úspoře, tj. k úspoře přenosových kanálů.“ (2, s. 9). I kd yţ se technici pro klasické televizní analogové v ysílání nepřetrţitě snaţí, takov ých kvalit , jako digitální signál nedosahují. I
kdyţ
například
standard
PAL,
který
pouţívají
starší
antény,
obsahuje samoupravující prvk y, které například odstraňují ch yb y v přenosu a vzájemné „přeslech y“ mezi sloţkami , jeţ přenášejí barvy obrazu, nepodařilo se stále odstranit neţádoucí vlivy přenosu prostředím. Těmito vliv y jsou m yš len y šum y a odraz y sign álu od překáţek. I kd yţ technika v yuţívá pro zkvalitnění analogového signálu
všech
moţn ých
prostředků,
stále
se
nepodaří
jedním
kanálem přenést více neţ jeden televizní program, coţ je docela omezující . Nev ýh odou je i potřeba dvou vysílačů signálu, jednoho pro obraz a druhého pro zvuk. (1). Uvedené technik y,
artikly
jsou
jejich
snahu
pro
samozřejmě úplné
jistou
změny
záminkou
televizního
pro
v ysílání
z analogu na digitál a digitální televize se tak stal a moderním prostředkem v ytváření a přenosu signálu televizních stanic. Tato transformace vybavení
jak
by
jistě
obnášela
televizních
i
změnu
v ysílacích
veškerého
prostředí,
tak
technického i
domácích
přijímacích. V případě analogové televize stačí pouze do televize zavést
kabel
připojený
na
anténu
na
střeše
a
na
televizním
přijímači např. pomocí dálkového ovladače naladit stanice , třeba i za pomoci automatického ladění . Ovšem n yní na pokraji nové etapy
zemského
televizního
v ysílání,
která
spočívá
v zavedení
digitalizace, jsou podmínky trochu jiné. Nestačí totiţ mít pouze 60
televizní přijímač a do něj připojit kabel s digitálním signálem, analogový přístroj by si s digitálním signálem neporadil. Je nutné nainstalovat buď digitální převodník, komerčně nazvaný Set Top Box,
nebo
si
pořídit
novou
moderní
televizi,
se
zabudovan ým
konvertorem analogového signálu na digitální. Dnešní
Set
domácností, a
Top
Boxy
jsou
lze předpokládat
jiţ
jejich
součástí další
nemalého
počtu
velký růst. Hlavní
příčinou, proč ještě není tento převodník součástí všech domácností na našem území, je to, ţe je digitální signál rozšířen pouze jen na některých místech naší republik y. Procentuálně b y se dalo mluvit asi o padesáti procentech. O pořizovací ceně se jako o důvodu absence této v ysp ělé t echnik y nedá ve většině případů mluvit, Set Top Boxy se totiţ dnes dají v obchodech pořídit za velice malé ceny, dokonce hodně pod hranici jednoho tisíce korun. Ukázka Set Top Boxu je na obrázku č. 19 níţe. Televizory, jeţ v sobě skrývaj í analog/digitál převodníky nejsou také příliš drahé. Jde totiţ velice často o LCD televizory či plazmové obrazovk y. I k d yţ se některé z nich poh ybují vysoko nad hranicí třiceti tisíc korun, lze televizor ihned připojitelný na digitální signál pořídit i za cenu poloviční. V nejbliţší
době
se
očekává
navyšování
oblastí
s pokrytím
digitálním signálem a tak se zřejmě celá naše republika můţe těšit na sledování velice čistého a kvalitního obrazu snad všech znám ých stanic.
Obrázek č. 20: Set Top Box Philips (28)
61
1.2 Programové vybavení Technické v ybavení počítače je samozřejmě velice důleţit ým aspektem při jeho výběru, ale musíme si uvědomit, ţe pokud tomuto počítači, který můţe b ýt velice v ýkonn ý, neopatříme do jeho nitra pořádný software, je z něj stále jen prázdná krabice se spoustou zb ytečn ých součástek. Be z programového v ybavení prostě ţádn ý počítač
nevyuţijeme.
Software
je
tedy
programové
vybavení
počítače, které mu určuje a napovídá, jak má v sobě zabudovaný v ýkonn ý hardware v yuţít a na co. Pokud zrovna v rukou nedrţíme instalační CD či DVD se softwarem, který máme v počítači, je v tu chvíli
software
jakýmsi
nehmotn ým
prostředkem
výpočetní
technik y, na něhoţ si nemůţeme sáhnout, na rozdíl od hardware. Samotná činnost počítače je řízena tzv. program y, bez nich bych počítač nemohl pracovat tak jak má. Dle ( 7) je program „Posloupnost informací o tom, jak má počítač řešit danou úlohu. Je tvořen
posloupností
příkazů,
které
jsou
základními
elementy
programu. Příkaz předepisuje provést určitou operaci s určit ými objekt y. Deklara ce určující vlastnosti těchto objektů, dat.“ ( 7, s. 85).
Dalším
důleţit ým
termínem
je
instrukce.
„Instrukce
je
posloupnost s ymb olů, která předepisuje provedení určité operace. Instrukce jsou jednoduché návod y pro práci, pracovní předpisy. “ (2, s. 85). Další
důleţitou
součástí
pojmu
software
jsou
operační
s ystém y. J sou hlavním zástupcem všech softwarů a práce bez nich na počítači není moţná. Jsou to takoví prostředníci v komunikaci mezi
hardwarem
počítače
a
uţivatelem.
Řídí
chod
všech
dodatečných programů, k teré máme v počítači nainstalované. Jeho úkolem
je
také
z určitého
hlediska
hlídat
a
řídit
činnost
s ystémov ých prostředků, jak ými jsou paměti, procesor a vstupně v ýstupní zařízení. Pomocí operačního s ystému je například moţné, ab y počítač rozeznával znak y, které zrovna píšeme na klávesnici a také je zobrazoval na monitoru. Operačních s ystému je velká řada
62
a vyrábí je mnoho společností. Pro zajímavost můţeme jmenovat Microsoft Windows XP či Vista, Linux, nebo MAC OS. ( 7). Softwaru je celá řada a lze jej rozd ělit do několika skupin. Z hlediska účelu se dá software dle ( 7) dělit do několika skupin: - Operační
systémy,
které
jsou
prostředníkem
počítačem, ostatními programy a uţivatelem.
mezi
Bez OS
počítač prostě nelze ovládat. Př.: MS DOS, MS Windows XP, UNIX, atd. - Překladače překládají text zdrojového programu, který uţivatel
či
programátor
vytvořil
v některém
z programovacích jaz yků d o strojového kódu počítače. Př.: FORTRAN, C Language, BASIC, atd. - Databázové systémy jsou programy, umoţňující efektivní zpracování,
velkých
objemů
dat,
jak ými
jsou
např.
kartoték y, či evi dence skladů. Umoţňují data ukládat, měnit, v yhledávat
a mazat.
Př.: FoxPro, MS
Access,
k účelu
tabulek
SQL, atd. - Tabulkové
procesory
slouţí
v ytváření
dat, které se skládají z buněk, uspořádaných do sloupců a řádků. Je zde moţně si do tabulek zapisovat data, v ytvářet mezi daty závislosti pomocí vztahů , jeţ zapíše uţivatel a při změně jednoho údaje, který je závislý na jiném, se mění hodnota i ve druhé buňce. Nejvíce jsou vyuţívány pro statistické zpr acování dat, nebo pro okruh financí. Do tabulek lze ale také pohodlně zapisovat text a tak jsou moţnosti pouţití těchto tabulkov ých proces orů téměř
neomezené.
Př.:
Microsoft
Excel,
Wingz
for
Windows, Quattro Pro, atd. - Grafické
programy
(označované
jako
CAD)
jsou
programy vyuţívající se pro tvorbu a úpravu grafiky, fotografií
či
výkresů.
v konstruktérsk ých,
tak
Vyuţívají i
ve
se
výtvarných
tedy
jak
oblastech.
Nabízí moţnost úpravy a tvorby i trojrozměrných modelů 63
a
práci
s nimi.
Př.:
CorelDRAW,
MS
Photo
Editor,
AutoCAD, atd. - Textové editory se specializují na práci s textem, tedy jeho tvorbu v podobě dokumentu, jeho uloţení, editování dokumentu, formátování textu (znaky, odstavce, stránky, atd.),
tisk
dokumentu
souborů.
Př.:
a
jiné
Microsoft
práce
s těmito
Word,
Word
druhy
Perfect,
WinText602, atd. - Obsluţné programy, neboli diskové managery pomáhají uţivateli
v orientaci
mezi
mnoţstvím
dat,
uloţen ým
v počítači, v adresářích a mezi diskov ými jednotkami. Jsou
nadstavbou
operačního
s ystému,
proto
nemusíte
u některých OS znát přesně všechny příkazy pro jeho ovládání, t yto manager y to provedou za vás. Př.: Norton Commander, Total Commander, Průzkumník, atd. - Antivirové
programy
jsou
velmi
důleţit ým
typem
software, který svou činností i preventivně bojuje proti napadením dat a programů ve vašem počítači virovými nákazami. Vir dokáţe zničit velké mnoţství dat, dokáţe se
mnoţit
i
dokonce
poškodit
hardware,
ale
existují
i viry, které jsou v ytvořen y pouze pro pobavení a nejsou škodlivé. Ale i tak je velice důleţité mít na počítači antivir nainstalován a být tak preventivně chráněn proti horším t ypům virů. Mezi t y nejznámější antiviry p atří AVG Antivir, Avast, NOD 32, atd. - Uţivatelský, softwaru, zahrnuje které
aplikační
děleného velké
jsou
uţivatelů. zpracování
software
dle
účelu
mnoţství
v ytvářen y Můţe
se
je
pouţití.
programů
individuálně jednat
účetnictví,
pro
poslední
např.
skupinou
Tato
kategor ie
různ ých
zaměření ,
pro o
jistý
programy
personalistiku,
okruh pro
evidenci
doprav y, řízení výrobních a technologick ých procesů, či výukové programy a také počítačové hry. Tyto programy 64
sice třeba vznikly pro uţší okruh lidí, ale mohly se také rozšířit tak, ţe se staly celosvětově pouţívané a všem lidem známé.
1.2.1 Uţivatelský, aplikační software Uţivatelský neboli aplikační softw are (aplikace) v informatice tedy
znamená
určeno
pro
veškeré
přímý
programové
kontakt
s
vybavení
uţivatelem.
počítače, Účelem
které
je
aplikačního
software je zpracování a řešení konkrétního problému uţivatele. Pro
kontakt
a
dorozumívání
s uţivatelem
je
většinou
program
zpracován v příjemné grafické či textové formě. Tato oblast je také velice oblíbenou oblastí softwaru mezi mladšími generacemi a lze sem
zařadit
mnoho
aplikací,
které
vyuţívají
často
děti
na
základních školách. Nyní některé uved eme.
ICQ – Jedná se o program, který slouţí pro komunikaci dvou a více uţivatelů v reálném čase. Umoţňuje chatovat (Chat je krátká komunikace nebo rozhovor dvou nebo více lidí prostřednictvím komunikační sítě. Uskutečňuje se vţdy v reálném čase), posílat soubory (i několik set MB), posílat zprávy, i pokud není uţivatel připojen k síti (zpráva se mu objeví pří dalším připojení), posílat omezené
mnoţství
posílat animované
SMS
zpráv
zdarma
pohlednice,
na
mobilní
telefonovat
telefon y,
prostřednictvím
mikrofonu a reproduktorů a zároveň i uskutečňovat videohovorů za pouţití webkamery. ICQ také umoţňuje hraní interaktivních her mezi
hráči,
kteří
jsou
zrovna
připojení.
Program
také
nabízí
telefonická spojení na mobilní telefon y či pevné l ink y, ale tato sluţba je jiţ zpoplatněna, ostatní sluţby jsou zcela zdarma. Název ICQ
vznikl
z fonetického
přepisu
(Hledám tě).
65
anglické
věty
„I
seek
You“
Obrázek č. 21: Ukázka komunikace prostřednictvím ICQ
SKYPE je dalším programem, který je hojně v yuţívan ý pro komunikaci mezi dvěma lidmi na síti. Tento program je na rozdíl od svého příbuzného ICQ vyuţíván nejčastěji pro telefonická spojení. Nabízí ale také posílání zpráv v reálném čase a videohovor y. Lze také telefonovat na mobilní telefony i pevné linky, samozřejmě také za poplatek.
66
Obrázek č. 22: Ukázka uskutečňovaného hovoru programem SKYPE
Windows videopřehrávačů
Media
Player
je
jeden
z nejznámějších
a je součástí operačního s ystému Windows. J eho
v yšší verze jsou k dispozici volně ke staţení z webu společnosti Microsoft. Přehrává mnoho druhů formátů, od video formátů po hudební formáty MP3. Je velmi oblíbený.
Obrázek
č.
23:
Ukázka
přehrávání
Windows Media Playeru 67
hudebního
formátu
MP3
ve
WinAMP je velice populární a rozšířený přehrávač hudebních formátů. Kromě nich dokáţe rovněţ přehrávat řadu videoformátů a ţivého (stream) vysílání rozhlasových a televizních stanic . Řada z nich je dostupná ihned po instalaci, další si můţete naladit. Standardní instalaci je moţné doplnit řadou doplňků a schémat vzhledu prostředí přehrávače. Samoz řejmostí je i tvorba seznamů skladem. Nadšence potěší i moţnost upravování hlasitosti tónu pomocí ekvalizéru. Přehrávač je dostupný zdarma ke staţení na mnoha portálech na síti.
Obrázek č. 24: Přehrávání MP3 skladby v programu WinAMP
Jak
jiţ
i počítačové
bylo hry,
uvedeno, které
jsou
do velice
aplikačního oblíben ým
software softwarem
patří dětí
školního věku. Není divu, ţe si mnoho dětí v tomto uţivatelském softwaru našlo oblibu, počítačových her je totiţ celá řada ţánrů 68
a celkově je her nespočet. Proto se mezi těmito hrami najde vţdy alespoň
jedna,
která
by
někoho
zaujala,
jak
svou
hratelností,
grafickou úpravou, tak i hudbou, či příběhem. Počítačové hry jsou velice
často
ovládány klávesnicí
a
m yší,
ale
k PC
se
dá také
jednoduše připojit jo ystick , či gam epad. Těmito dvěma termín y se označují kategorie ovladačů, které slouţí k pohodlnému ovládání počítače při hraní počítačov ých her a dodají autentičnost např. při hraní leteck ých simulátorů. J ak byl o zmíněno v ýše, P C hry lz e dělit do několika kategorií. Mez i t y nej známější patří adventury, akční hry, arkádové hry, strategie, simulátory a RPG (hra na hrdin y). Adventury se zaměřují na řešení určit ých úkolů, kter é hráč musí během hry plnit a řešit různé zápletk y a hádank y. Hlavní náplní akčních počítačov ých her je eliminace cílů pomocí bojov ých technik ve virtuáln ím znázornění boje a násiln ých sekvencí za pomoci
škály
zbraňového
arsenálu.
Tento
ţánr
rozlišujeme
dle
pohledu na postavu, kterou ovládáte (např. FPS – First Person Shooter, neboli pohled a střelba z první osob y). Ark ádové hry jsou zaloţen y na hbitosti a ch ytrosti prstů hráčů, při ovládání kláves počítače. Strategie ovládáme většinou za pomoci myši a cílem je obhospodařovat určitý svěřený kus hrací plochy a snaţit se o jeho vzkvétání, údrţbu a ochranu p řed nepřáteli. Simulátory simulují činnosti určit ých lidí většinou v reálném světě. Hráč se tak můţe ocitnout
v kůţi
fotbalist y,
hokejisty,
pilota
letadla,
či
automobilového závodníka. Hry RPG představují tvorbu a vcítění se do určité postavy, kterou si sa mi vytvoříte, či přizpůsobíte dle vlastního vkusu a jste zasazeni do určitého příběhu hry. Vašim úkolem je řešit úkoly či problémy herního světa, zabavit vaši postavu, nebo třeba i mluvit s lidmi z vašeho okolí. Počítačové hry jsou prostě hitem dnešní doby a jen málo jedinců naší společnosti jejich vábení odolá. Jako příklad uvádím obrázek z velice oblíbené akční FPS hry Counter Strike.
69
Obrázek č. 25: Akční FPS hra Counter Strike
70
1.3 Hrozba pouţívání počítače na psychiku dítěte Dětská m ysl je křehk ým s ystémem, který můţe být velice zraniteln ý. Ve v ývoji dítěte je velice důleţité dbát na to, s čím dítě přijde do st yku a bránit tomu, ab y dítě neb ylo v ystaveno sledování násilí či jiného špatného chování. Tohle všechno na dítě totiţ dnes číhá skoro úplně všude, nejen v počítačích, ale také v televizi i v tiskovinách. totiţ
Multimediální
těchto negativních vlivů
počítač také
připojený
plný,
záleţí
k internetu
je
na tom, jestli
je dítě objeví. Otázkou je, jestli bychom neměli děti varovat, dříve neţ usednou k počítači, o všech nebezpečích, která n a ně při práci číhají. Celkově je hrozba počítače zaloţena na dvou aspektech, a to na internetu a na počítačov ých hrách. V roli rodičů b ychom si měli dát pozor na to, zda je dítě natolik
zralé,
aby k počítači
vůbec
mohlo
usednout. Je
mnoho
důleţit ých otázek, které b ychom si mohli poloţit, jen b ychom mohli moţná začít u té, proč je vlastně počítač tak nebezpeční. Velké riziko s mnoha aspekty negativního působení zřejmě v otázce vlivu počítačů na děti zaujímá jiţ zmíněn ý internet. V (22) je zmínka o tom, ţe je internet vlastně jen zrcadlem, které odráţí vlastnosti celé naší společnosti a člověka samotného, jak v dobrém i zlém. Na internetu se totiţ nachází vše, od dobročinn ých organizací, spolků pro ochranu zvířat, zájmových krouţků a všeho pozitivního aţ po negativní
věci,
a všechny
různé
návody
pro
zvrhlosti,
vaření které
by
drog, si
pornografii,
člověk
ani
vraţdy
nedokázal
představit. (22). Při rozhovoru se sv ým dítětem b y si měl rodič uvědomit, ţe zakázané ovoce nejlépe chutná. Neměl by tedy dítěti pouze jen něco neustále zakazovat, ab y nenavštěvovalo t y a t y určité stránk y, ab y nehrálo tu násilnou hru, ale měl b y mu postupně v ys větlova t, proč je to pro něho nebezpečné , a pojmout v ylíčení této rad y tak, ab y dítě všemu dobře porozumělo a přijalo radu jako opodstatněnou. Dobré je si s dítětem jeho nejoblíbenější hru zahrát a u ní mu
71
v ysvětlovat, proč a kvůli čemu mu zrovna tuhle hru zakazujete. Pak vše lépe pochopí. (20). Otázka zralosti dětí dnešní generace na počítačov ý svět také není
příliš jednoduchá. V dnešní
zahlcena
nevhodnými
věcmi,
době je totiţ
které
se
objevují
celá společnost často
tam,
kde
bychom je nečekali. Pokud totiţ jde dítě ze školy a na novinovém stánku
uvidí
vyv ěšené
časopisy
s odhalen ými
těly
v ne
zrovna
slušn ých pozicích, je těţké ho před tímto záţitkem ochránit. Hodně často
děti
také
při
sledování
televize
naraz í
místo
k ýţen ých
pohádek na jiném kanálu na milostné scény se sexuálním podtextem a to nemusí b ýt ani po třetí hodině odpolední. J e ale jasn é, ţe milostná scéna v televizi, nemůţe dítěti uškodit tak, jako to mohou udělat různé nevhodné stránky plné různých sexuálních praktik. Děti by mohly přijmout za své myšlenku, ţe nesmí hledat st ránky s nah ými slečnami a násiln ým obsahem, protoţe b y tím ub líţili sami sobě, jak je uvedeno v ( 20). Dle (20) by bylo ideální, aby si dítě zapamatovalo a umělo dodrţovat následující pravidla: „Nahé tělo není zakázané, ale na internetu nikdy nevíme, jaký obrázek se nám ukáţe. Ne všechny obrázky nahého těla zobrazují jeho krásu, ale mohou ukazovat tělo pro lidi, kteří neumějí milovat a hledají záměrně zvrhlé a ošklivé obrázky. “ (20, s. 65). Dle (20) se čím dál častěji počítač stává bariérou v kontaktu jeho uţivatele s okolním světem. Dítě vţdy počítač zaujme natolik, ţe nevnímá svět kolem sebe a utíká do virtuální reality. Důvodů pro únik do tohoto světa můţe b ýt něk olik. Mnoho uţivatelů internetu uvádí jeho velké mnoţství v ýhod, které běţná komunikace a svět nenabízí.
Mezi
některé
výhody
dle
(21)
lidé
zařazují
větší
otevřenost nebo komunikaci bez zábran. Mizí zde totiţ bariéry, které
jsou
u
některých
jedinců
viditelné
na
první
pohled.
„Dospívající se označují jako odváţnější, v ýřečnější, udávají v yšší schopnost
odhalení
se.“
(22,
s.
23).
T yto
zábrany
se
častěji
objevují u mladých uţivatelů internetu. Ti také uvádějí, ţe je k internetu
táhne
právě
otevřenost,
komunikovat s ostatními. (22). 72
se
kterou
mohou
na
síti
Velmi důleţitou aspektem virtuálního světa je také anon ymita. Mnoho uţivatelů na internet láká právě to, ţe m ohou napsat cokoli a nikdo je za to později nebude odsuzovat a nemusejí se bát nějakých sankcí. Někteří lidé vidí výhodu také v moţnosti nemuset ukazovat svou fyzickou podobu. Nemusí dbát na to, jaký zrovna mají
účes,
nebo
jaké
oblečení
si
mají
vzít
na
seb e.
Spousta
dospívajících se totiţ svého vzhledu obáv á a jsou k sobě aţ příliš sebekritičtí (22). Mezi poslední dobu velmi diskutovaná témata patří téma chatu a jeho rizik . Chat je, jak b ylo jiţ popsáno v kapitole Aplikační software, komunikace dvou a více osob v reálném čase. Uţivatelům se tedy objeví napsaná věta hned , jak ji uţivatel na druhém konci napíše a potvrdí její odeslání. N a internetu je spousta takových to portálů, které chat umoţňují, mezi ty nejznámější patří xchat.cz, lide.cz nebo pro ty mladší alik.cz. Základem moţnosti chatování je v ytvoření
svého
vlastního
jména
–
nicku,
pod
kterým
budete
zobrazováni. Trendem mlad ých lidí, je volit si anglická jména, či anglické překlad y různých věcí. V této oblasti si lidé také v ytvářejí své dialekty a to hlavně v podobě zkratek. V místnostech, jak se naz ývají oblasti rozdělené dle témat povídání, můţete buď mluvit k všem lidem, kteří zrovna v místnosti jsou,
nebo
jen
„šeptat“
a
psát
svoje
vzkazy
pouze
jednomu
uţivateli. Důvodem proč se děti k takov ým rozh ovorům připojují, můţe
b ýt
jejich
neschopnost
či
ostýchavost
komunikovat
s ostatními osobně. Není divu, ţe pak vznikají mnohá rizika, která na děti mohou působit. Hlavním z nich je zřejmě ztráta soukromí a kontrola nad tím, s k ým si zrovna povídá. Totiţ člověk, který se představí jako mladík, který chodí do deváté tříd y základní škol y, také
můţe
úm ysl y.
b ýt
o
mnoho
starším
dospěl ým
muţem
se
špatn ými
Záminkou na rozhovor můţe b ýt na začátku třeba jen
povídání o novém filmu, který zrovna běţí v kinech. Je ale těţké dětem v ysvětlit, ţe se to opravdu můţe stát zrovna jim, většina nad tím totiţ mávne rukou a řekne si, ţe není přece tak hloupé, aby naletělo. (20). 73
Dítě se prostě musí naučit znát určitá pravidla, která musí, nejen
na
chatu,
dodrţovat.
Těmi
nejzásadnějšími
je
nesvěřovat
cizím lidem svá osobní data jako jméno, adresu, či telefonní číslo. Byla by to pouze zámink a pro špatné činy špatných lidí. Děti musí znát pravidla, ţe se do internetu, do různ ých formulářů, na které můţe narazit, např. při registraci na email, zadávají pouze jen ty nejnutnější údaje. Těmi údaji často b ývá pouze emailová adresa a heslo, coţ pro vytvoření el. pošty bohatě postačí. (2 2). Nekal ými
praktikami
b ývá
i
chatování
starších
muţů
s mlad ými školačkami se sex uálně zabarven ými úm ys l y. V poslední době se ve zpravodajské relaci objevily zprávy o školačkách, které právě
takto zneuţit y b yl y.
Muţ
děvčatům
v yhroţ oval
fyzick ým
násilím, ţe si je, nebo někoho z jejich rodiny v yhledá a fyzick y je napadne.
Výkupným
mělo
být
svlékání
dívek
před
webkamerou
a odhalování částí těla očím pachatele. Školačka tak ze strachu většinu příkazů uposlechla. Snad z naivity si myslela, ţe ji můţe pachatel opravdu v yhledat a ublíţit jí, i kd yţ si dívku v yhledal náhodně a netušil ani ve kterém městě b ydlí. I pře sto ale dívka utrpěla
velkou
psychiatra. sexuálního
citovou
Takový
újmu
to
obtěţování
a
případ a
musela nebyl
pedofilie
a
u
b ýt
svěřena
nás
vzhledem
prvním
do
rukou
případem
k sílícímu
vlivu
internetu se dají bohuţel další případy očekávat.
Druhou kategorií špatného vlivu počítače na psychiku dítěte jsou počítačové hry. Hraní počítačových her je velice oblíbenou činností mlad ých lidí a není dnes výjimkou narazit na pětileté dítě, které ovládá počítačovou hru lépe neţ dospěl ý. Počítačové hry prostě svou hra telností, grafick ým zpracováním a vším moţným lákají na svou stranu víc a víc lidí. V (12 ) autor odpovídá sm yšlené paní
na
otázku, proč
jsou
počítačové
hry tak
oblíbené,
takto:
„Počítačová hra na hráče reaguje, odpovídá mu, tedy jinými slovy je
s ním
v interakci.
I
slabý
a
zneuznaný
člověk
na
ní
m ůţe
přemáhat monstra, zachraňovat světy a dosahovat netušené moci. 74
Přesněji řečeno hra mu o tom umoţňuje snít. Při hře je také moţné dopouštět se činů, které nejsou v praktickém ţivotě m yslitelné. Z plachého chlapce se při hře můţe stát neodolatelný svůdce nebo sadista
z bázlivého
a
dítěte
bezohledný
násilník,
který
si
ve
fantazii v yřizuje účt y se spoluţák y, kteří mu ublíţili. Při hře se lze dopouštět skutků, které jsou ve skutečném ţivotě tabu , jako je zabíjení. Řada her také obsahuje překvapivé a fantazii podněcující prvk y a uspokojuje hledače siln ých podnětů. A konečně je třeba pamatovat i na soutěţivý charakter dnešní společnosti. Lidé nemají s k ým soutěţit, soutěţí alespoň se sebou. A to počítačové hry umoţňují.“ (12, s. 41). Hry jsou velice rozšířené, pokud děti nemohou hry hrát na školních počítačích, jelikoţ by je nejdřív musely nainstalovat, coţ zřejmě skoro ţádná škola neumoţní, hledají hry jinde. V dnešní době internetu to ale není problém. Na síti se totiţ objevují tisíce her, které děti mohou hrát bez instalace a které mohou během chvilky začít hrát. Herní svět nabízí totiţ úplně jinou realitu , neţ je ta naše. Člověk se v něm můţe chovat úplně jinak, neţ by se choval v reálu. Nabízí útěk od realit y, vcítěn í se do různ ých postav a v yzkoušení
si
různ ých
modelů
chování,
které
mohou
b ýt
samozřejmě pro mnoho lidí velice lákavé. Hráče uspokojuje pocit z v yhrané hr y a dodává mu chuť hrát dál. Pak ale dochází k tvorbě negativního
individualismu
a
odosobnění,
které
můţe
vést
aţ
k tvorbě různ ých deviací. ( 20). Problémem se při hraní počítačových her stává také chtíč hráčů
hranou
hru
bezpodmínečně
dokončit.
Mnoho
her
totiţ
v yţaduje dosáhnutí určité úrovně či splnění daného počtu bodů s neomezeným
počtem
pokusů.
Pokud
t otiţ
hráč
prohraje
a
na
obrazovce se mu objeví známé „game over“ , většinou můţe začít hrát znovu, často od té chvíle kd y udělal ch ybu, tudíţ nemusí hrát celou hru od začátku. A pokud chce dosáhnout konce za kaţdou cenu, není pro něj problém u této hry vydr ţet i několik hodin. Není divu,
ţe
některé
děti
se
pak
na
počítačových
hrách
stávají
závisl ými. Velk ým zklamáním pak také pro hrající býv á, kd yţ je ve 75
hře, hlavně pak v RPG (viz. Aplikační software – počítačové hry) zabit jejich „v ypiplan ý“ hrdina. Celou d obu si ho totiţ tvořili ke svému obrazu, proţívali s ním všechna úskalí herního světa a nyní je všemu konec. Pro hráče pak tato ztráta znamená mnoho , i kd yţ jde stále jen o hru. Tento špatný výsledek pak můţe mít na hráče negativní dopad. (20). Oblastí, k terá úzce souvisí s osobnostním v ývojem dítěte , je násilí ve hrách. Násilí se dnes objevuje ve všech zákoutích naší společnosti a často se nev yh ýb á dět skému zraku. Děti b y pak totiţ mohl y ztratit ţebříček hodnot, který se jeho rodiče snaţí vytvořit výchovu a mohlo by pak násilí pochopit jako uţitečnou dovednost. Dětská m ysl není někd y natolik rozvinutá, aby rozlišila dobré od špatného,
a
můţe
se
stát,
ţe
přijme
vzorec
špatného
chování
z odpozorovan ých situací v médiích a v počítačovém světě. J e sice veliký
rozdíl
v chování
v počítačovém
a
reálném
světě,
ale
stisknutí tlačítka m yši se poh ybově příliš neodlišuje od zmáčknutí spouště zbraně. Následky tohoto činu jsou ale obrovsky rozdílné. Případ y několikanásobn ých vraţd ze školních prostředí jsou ale bohuţel smutnou připomínkou, ţe je tato teorie skutečností, ţe mladiství do rukou berou čím dál častěji zbraň s úmyslem vraţdit. Ale my se můţeme pouze domnívat, jestli jsou toho počítačové hry příčinou.
76
1.4 Vliv práce s počítačem na zdraví Počítače sv ým vlivem a svou poutavostí neovlivňují pouze psychiku
dětí,
další
kategorií,
kterou
počítače
v dnešní
době
poznamenávají, je zdraví dětí. Ještě nejsme v takové době, abychom s počítačem komunikovali pomocí hlasu a on nám zobrazoval v ýstup pomocí projektoru na stěnu , aniţ bychom museli vůbec mačkat nějaké kláves y. U dnešních počítačů stále člověk musí sedět, dívat se
minimálně
z jednoho
a
půl
metru
na
obrazovku,
psát
na
klávesnici a drţet v ruce m yš a pracovat s ní. T yto všechn y činnosti mohou člověku přinášet nepříj emné fyzické pocit y, t řeba i bolest a to obzvlášť, kdyţ u počítače člověk tráví delší dobu , neţ je obv yklé. Hlavními částmi lidského těla, které jsou nejvíce při práci s počítačem zatěţovány, jsou dle (12): zápěstí, záda a oči. V souvislosti s čast ým pouţ íváním klávesnice, čili psaní tex tu a s prací s myší, se dle ( 12) často u lidí objevuje s yndrom RS I. „RSI není nemoc, ale spíš skupina příznaků, které mají společnou příčinu. RSI (Repetitive Strain Injury) je volně přeloţitelné jako poškození z opakujícího se přetěţování. Z lékařského hlediska se pod tímto názvem skrývají nejčastěji dvě diagnostické jednotk y. Tou první je zánět šlach a i jejich pouzder, druhou pak syndrom karpálního
tunelu.“
(12,
s.
5).
S yndrom
karpálního
tunelu
je
zaloţen na jednom nervu, který probíhá mezi kůstkami v zápěstí společně se šlachami. „J estliţe zanícené šlach y zd uří, můţe b ýt v tomto průchodu (v karpálním tunelu) těsno. Zv ýšen ým tlakem pak trpí především zmíněný nerv. Nejčastější příznaky zahrnují brnění nebo
sníţenou
citlivost
palce,
ukazováku
a
vnitřní
strany
prostředníku. Někd y se dokonce objevuje bolest v ystřelující aţ do ramene.“ (12, s. 5). Problém y se zápěstím můţe mít skoro kaţdý, kd o jej při dlouhodobé práci s počítačem dostatečně přetěţuje. Proto je dle (12) důleţité dodrţovat několik pravidel pro předcházení vzniku potíţí se zápěstím. Mezi doporučená pravidla autor zařadil jako první
dodrţování
pravidelných
přestávek 77
od
práce
s počítačem
alespoň na 10 aţ 20 minut přibliţně po hodině. Další radou je pravidelné procvičo vání zápěstí různ ými cvik y, ale i masírování a v ytřepávání,
které
by
mělo
nervům
v ruce
odlehčit
od
tlaku
klávesnice a stolu. Důleţité je také nepouţívat zb yt ečnou sílu při práci na klávesnici, dále zb ytečně nezvedat zápěstí směrem vzhůru a nev ych ylovat zá pěstí v horizontálním směru do stran a mít jej pouze v rovině od předloktí. Toto všechno je také velice závislé na tom, jakou polohu při práci zaujímáme. Měli b ych om mít správně nastavenou ţidli a v ýšku stolu. ( 12). Dalším aspektem, který je připomínán v souvislosti s prací u počítače, je správné sezení a poloha těla. Pokud totiţ člověk bude dle
(12)
dodrţovat
ty
správná
pravidla
předejde
tak
spoustě
nepříjemn ých věcí, které by mu mohl y zkomplikovat práci. Pokud totiţ bude sedět lépe, tělo se tak rychle ne unaví, nedostává se snadno do stresu, nebolí ho záda a tak ho nic neruší při práci a předchází tak nemocem poh ybo vého aparátu. Člověk pak také můţe
lépe
d ýchat,
protoţe
se
jeho
hrudník
a
bránice
mohou
poh ybovat přirozeně. Pokud totiţ sedíme zborceně, hrudn ík nám tlačí na břišní dutinu. To neprospívá našemu trávení a zejména to blokuje
d ýchání
bránicí.
Pokud
se
v yhneme
špatnému
sezení,
budeme mít více energie a obecně nám to prospěje zdraví. ( 12). Rad na správné sezení je mnoho, proto by si člověk měl dát pozor, aby alespoň některá dodrţoval. Pak by se také mohlo stát, ţe děti budou mít zcela nepřirozené drţení těla, čímţ jsou odpředu posazená ramena a hrudník posunutý dozadu. Výjimkou nejsou ani různá
skoliotická
drţení
těla.
Zásadním
pravidlem
pro
správné
sezení je dle ( 12) pravidlo prav ých úhlů. To říká, ţe b y měl y b ýt nohy celou plochou chodidel poloţené na podlaze, holeně by k nim měli b ýt v pravém úhlu a stehna poloţená na sedací ploše zase k holením. Trup by měl být také kolmo ke stehnům a volně svěšen é paţe by měly být kolmé k předloktí směřujícímu ke klávesnici. T yto pravidla ale vţd y nemusí b ýt striktní a například v zadní části sedací plochy se někdy doporučuje vloţit podloţka, která napomáhá k přirozenému drţení těla a k odlehčení páteře. Ramena by člověk 78
měl tlačit dolů a zasunovat bradu směrem k tělu, aby si nekulatila záda. Monitor se doporučuje umisťovat tak, aby jeho horní okraj b yl v rovině očí, nebo t rochu pod ní. Pokud ted y máme umístěn ý monitor příliš v ysoko, mohli b ych om si zb ytečně n amáha t šíjové sval y a také při p ohledu v ýš odkr ýváme větší plochu oka a to vede k v ysušování slz a následnému pálení a únavě očí. ( 12). Oči jsou právě další rizikovou částí našeho těla, která můţe b ýt dlouhou prací zatěţována a můţe se tato zátěţ nějak projevo vat. Problémovější b yla otázka dlouhého sledování monitoru v případě starších
monitorů,
CRT
monitorů
s katodov ým i
obrazovkami.
Hlavním problémem b ylo elektromagnetické pole, které pronikalo z obrazovky
monitoru.
Experti
se
sice
nebyli
jisti
škodlivostí
záření, ale raději lidem doporučili, aby sledovali monitory z delší vzdálenosti (asi délka nataţené paţe), nebo s i před monitor pořídili zevní filtr, který toto záření měl pohlcovat. Jednalo se ale spíš o starší
monitory.
Novější
CRT
monitory
uţ
mají
v yspělej ší
technologie a filtry jiţ nepotřebovali, i kd yţ pálení očí se stále mohlo
v ysk ytnout.
zmizely, a nutností
U
nejnovějších
ale
problém
se
soustředit
LCD
s dlouhodob ým přetrval,
a
i
panelů
tyto
sledováním tak
LCD
problémy monitoru
monitory
oči
nenechají v klidu.(12). Příčinou bolestí očí, která se také často uvádí , je lesknoucí se povrch sledované obrazovk y. J e tedy důleţité umisťovat monitor na správná místa. Monitor b y neměl b ýt umístěn proti oknu ani před oknem, měl by se zdrojem světla svírat pravý úhel . Světlo by se nemělo odráţet ani od ostatních předmětů v okolí monitoru, to by pak na oči také mohlo působit rušivě. Pokud se ale člověk všech těchto faktorů vyvaroval a stále jej oči bolí, zřejmě prostě jen oči přetěţuje. „Přetěţování očí se můţe projevi t mimo jiné i bolestmi hlav y. Dalším zdrojem potíţí jsou problém y v yvolané dráţděním očního povrchu. Pokud někoho oči pálí , v ys ychají nebo má pocit, jakoby mu do oka něco spadlo, bude to asi jeho případ.“ (12, s. 19).
79
V (12) je doporučeno oči při delší práci na chvíli zavírat. Postačují prý pou ze 3 sekund y. Dál e b y se člověk měl čas od času podívat na jiné, vzdálenější předměty, neţ je obrazovka počítače. Proti v ys ychání a pálení očí je dobré často mrkat. Pokud má někdo horší zrak, měl by si také písmena n a počítači zvětšovat do větších formátů, coţ samozřejmě jde. Bolest hlav y b yla v ýš e spojov ána s přetěţováním očí. Existuje ale mnoho příčin, které mohou v yv olat bolest hlav y. Bolest můţe b ýt způsobena jak určitou vlastností krevního oběhu, tak také např. napětím
šíjových
svalů.
Šíjové
svaly
jsou
totiţ
při
sezení
u počítače velice namáhán y. Hlavu totiţ většina nedrţí v přirozené vzpřímené pozici a spíše ji mírně předklání dopředu. To způsobuje natahování svalů na krku a to pak můţe u člověka vyvolat bolest hlav y. Ta ovšem můţe být také v yv olána ps ychick ým stresem. ( 12). I kd yţ se můţe zdát, ţe práce u počítače je oproti ostatním pracím pohodlnou a člověk nemůţe b ýt po osmihodinové pracov ní době unaven ý, o pak je pravdou. Tělo je sezením a psaním na klávesnici dost zatěţováno, a pokud nedodrţujeme některá důleţitá pravidla, můţe se nám stát, ţe po delší době práce na PC budeme unaveni víc, neţ kdybychom manuálně pracovali.
80
2 Aplikační část V aplikační
části
se
budeme
zabývat
rozborem
průzkumu,
který b yl reali zován na ZŠ Náklo. Tento průzkum b yl proveden v sedmé,
osmé
a
deváté
třídě
druhého
stupně.
Dotazník
neb yl
z důvodu většího počtu technick ých záleţitostí podán dětem v šesté třídě a také proto, ţe b ylo cílem spíše zjistit k ýţené informace ve skupince
do
50
dětí.
Základní
škola
v Nákle
byla
předmětem
průzkumu z mnoha důvodů. Prvním důvodem b ylo to, ţe b yl autor také ţákem této základní školy a druh ým porovnání, jak ý vztah k informačním a komunikačním technologiím mají děti dnes a jaký jej měly děti dříve. Zjišťovalo se také, jestli zde děti mají také dobrý přístup k nov ým technologiím, stejně jako tomu b ývá ve větších městech. Otázk y b yl y volen y dle uváţení a zaměřoval y se n a tři hlavní oblasti ICT, na p očítače, na mobilní telefon y a televizi. T yto tři oblasti jsou totiţ velice důleţitým úsekem ICT a jsou nejvíce se rozvíjejícími oblastmi, které také ve velké míře ovlivňují dění ve společnosti. Zaměřují se na zjištění, zda děti danou technologii vlastní a také na co ji v yuţívají a jak často. J edna z otázek b yla také zaměřena na vliv této elektroniky na děti samotné. Aby sam y zhodnotil y, jestli na ně nějak techn ika působí a jestli je ovlivňuje, jak v dobrém tak i špatném sm yslu. Respondenti: -
44 ţáků ZŠ Náklo celkem (23 chlapců a 21 dívek)
-
10 ţáků sedmé tříd y (6 chlapců a 4 dívk y)
-
15 ţáků osmé třídy (10 chlapců a 5 dívek)
-
19 ţáků deváté třídy (7 chlapců a 12 dívek).
81
2.1 Cíle průzkumu Jako hlavní cíle jsou stanoveny: 1) Zjistit
kolik
ţáků
z celkové
počtu
vlastní
jednotlivé
technologie. 2) Zjistit na co dané technologie v yuţívají nejvíce. 3) Zjistit jak často se vyuţívání technologií věnují .
2.2 Metoda průzkumu Jako prostředek pro zjištění informací je pouţit vlastnoručně v ytvořen ý nestandardizovaný dotazník s otevřen ými i uzavřen ými otázkami. Otázky 1-8 jsou věnovány části o počítačích, otázky 8-12 mobilním telefonům a 12 -16 sledování televizorů. Sna hou b ylo dětem napovědět při odpovídání nabídkou variant a v případě, ţe by otázku nepochopily, je přidán příklad do závorky z a otázku. Na pár otázek lze v dotazníku odpovědět pouze odpověďmi Ano-Ne. Mezi číslované otázky nejsou zařazeny informativní otázky na pohlaví, věk a třídu dětí. Dotazník je přiloţen v příloze.
Otázka č. 1: Máte doma alespoň jeden osobní počítač nebo notebook nebo laptop? Je uzavřená otázka s moţnostmi Ano – Ne, s cílem zjistit, kolik ţáků má doma počítač nebo notebook, bez ohledu na to, jestli jej sami v yuţívají. Otázka
č.2:
Můţeš
na
tomto
počítači
dělat
cokoli
potřebuješ? Opět uzavřená otázka s volbou odpovědí Ano – Ne, která se ptá, jestli ţák, pokud potřebuje, můţe na počítači provádět jakékoli úkon y, které zrovna chce. Tudíţ jestli to má dovoleno, nebo jestli je to vůbec moţné.
82
Otázka č. 3: Máte doma počítač připojený k internetu? Poslední uzavřená otázka na úvod s odpověďmi Ano – Ne, která pouze zjišťuje, jestli mají ţáci doma počítač s připojením k internetu. Otázka č. 4: Co všechno na počítači děláš? Otázka, která nabízí íce moţností, ale jelikoţ je moţné na prázdný řádek dopsat něco, co není uvedeno a ţáci na počítači dělají, mohou to uvést a tak se jedná spíše o otevřenou otázku. Ţáci mohli zaškrtnout i více moţností. Součástí otázky je také podotázka na jednu nejoblíbenější činnost na počítači. Otázka č. 5: Pokud brouzdáš po internetu, jaké stránky navštěvuješ nejraději, co tyto stánky obsahuj í? Otevřená
otázka
s moţností
v yp sat
adresy
internetov ých
serverů, které ţáci nejčastěji navštěvují a jaké téma tyto stránky mají. Např. hry, hudba, stahování, film, seznamka, atd. Některé nejznámější stránky byl y ţákům nabídnuty v závorce. Otázka č. 6: Kolik času denně trávíš na počítači? Do této doby
počítej
i
čas,
který
na
počítači
strávíš
například
o přestávkách ve škole. Uzavřená otázka s moţností volby ze 4 odpovědí pouze jedné. Doba práce na PC za jeden den včetně práce ve škole. Moţnosti 0 – 45 m, 45 m – 1,5 hod, 1,5 hod – 3 hod a 3 hodiny a více. Ţádné další odpovědi neb yl y moţné. Otázka č. 7: Proč trávíš hodně času u počítače? (baví tě to nebo jen zaháníš nudu?) Naprosto otevřená otázka, ovšem s nápovědou v závorce, jestli děti tráví více času u PC z důvodu nudy nebo je to prostě jen baví. Důvodem b ylo zjistit , co děti na PC poutá.
83
Otázka č. 8: Napiš, co si myslíš o tom, co dobrého ti počítače mohou přinést, v čem tě obohatí a také o tom jak ti mohou uškodit a v čem na tebe mohou mít špatný vli v? Také čistě otevřená otázka, která nabízí spoustu místa pro m yšlenk y a názory ţáků na škodlivost počítačů a také na jejich výhody. Otázka č. 9: Máš svůj vlastní mobilní telefon? Uzavřená otázka, jeţ nabízí odpovědi Ano – Ne a zjišťuje, kolik ţáků má svůj vlastní mobilní telefon.
Otázka
č.
10:
Jaké
funkce
svého
mobilního
telefonu
vyuţíváš nejčastěji? Otevřená otázka s moţností napsat, které funkce svého mobilu ţáci v yuţívají nejčastěji. Mohli napsat nejvíce tři příklad y. Ţákům b yl y některé funkce nabí dnut y v závorce a b ylo jich záměrně více neţ tři, aby pouze odpovědi ţáci neopsali. Otázka č. 11: Dokáţeš si představit být v tuhle chvíli bez jakéhokoli mobilního telefonu třeba jen na 2 hod? Uzavřená otázka s odpověďmi Ano – Ne. Za úkol měla zjistit, kolik ţáků si v dnešní době nedokáţe představit být bez mobilního telefonu. A to jen na krátkou dobu – 2 hodin y. J estli jsou na telefonu jak ýmkoli způsobem závislí. Otázka č. 12: V čem myslíš, ţe ti můţe být mobilní telefon prospěšný? Co ti přinese nového a v jaké situaci si myslíš, ţe by se ti hodil? A můţe ti naopak nějak škodit? Otevřená otázka s cílem zjistit co si ţáci myslí o uţitečnosti mobilních telefonů, ve kterých situacích by se jim zřejmě hodil nejvíce a jestli si m yslí, zda jim také můţe nějak škodit. Otázka č. 13: Jak dlouho se denně díváš na televizi? Uzavřená otázka s nabídkou čt yř odpovědí, ze kterých si ţáci vybírali. Klade si za cíl zjistit dobu, kterou děti tráví sledováním 84
televize za jeden den. Odpověďmi b yl y: méně neţ hodin a, jedna aţ dvě hodiny, dvě aţ tři hodiny a více neţ 3 hodiny. Ţádná jiná odpověď nebyl moţná. Otázka č. 14: Co nejčastěji v televizi sleduješ? Otevřená otázka s moţností uvést dva aţ tři příklady druhu pořadu, nebo také mohli ţáci uvést přímo název pořadu. V závorce b ylo
dětem
napovězeno,
které
ţánry
mohou
jmenovat
–
např.
pohádk y, seriál y, soutěţe, dokumenty, atd. Otázka
č.
15:
Jaké
ţánry
filmů
v televizi
sleduješ
nejraději? Otevřená otázka, která měla za úkol zjistit, který ţánr filmů je dětem nejbliţší a který sl edují nejraději. Mohl y uvést nejvýš tři příklady ţánrů, jako komedie, romantické, či horor. Otázka
č.
16:
Co
myslíš,
ţe
ti
můţe
televize
přinést
dobrého? Z hlediska toho, na co se díváš. A jak ti naopak můţe televize škodit? Otevřená otázka s cílem zjistit, co si ţáci m yslí o negativních vlivech
hlavně
dlouhého
sledování
televize
na
jejich
zdraví
a ps ychiku. Také b yl a moţnost zmínit , co dobrého v televizi děti mohou vidět a co jim to můţe přinést.
85
2.3 Vyhodnocení výzkumu Část věnovaná počítačům Tato část se ted y bud e zab ývat v yhodnocováním otázek 1 -8, které
jsou
zaměřeny
na
počítače
a
internet.
Hodně
otázek
je
seskupen ých do jednoho grafu, ale některé jsou naopak rozčlen ěn y na
grafy
dva.
Pro
lepší
představu
znovu
uvádíme,
ţe
b ylo
dotazováno 44 ţáků ZŠ Náklo, z toho 23 chlapců a 21 dívek. Z toho b ylo 10 ţáků sedmé třídy (6 chlapců a 4 dívky), 15 ţáků osmé tříd y (10 chlapců a 5 dívek) a 19 ţáků deváté třídy (7 chlapců a 12 dívek). Graf č.1 Tento
graf
tedy ukazuje,
jak jsou
ţáci
7.,
8.
a 9.
třídy
vybaveni počítači a internetem. Je patrné, ţe všichni ţáci mají doma osobní počítač nebo notebook. Pouze jedna dívka deváté třídy uvedla, ţe na počítači nemůţe dělat to, co potřebuje. Dva ţáci sedmé třídy a jeden ţák deváté uvedli, ţe nemají doma připojení k internetu. Tato informace je překvapující, očekávalo se, ţe více ţáků
nebude
mít
do
domu
zavedený
internet.
Tato
skutečnost
ukazuje, ţe se internet stává nutností kaţdé domácnosti a je moţné, ţe brz y bude zaveden do téměř všech ob ydlí u nás .
Četnost v %
Počítač v domácnostech žáků ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/2009) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 7.
8.
9.
Celkem
Skupina Počítač v domácnosti
Možnost využívat PC
86
Připojení k internetu
Graf č. 2 Další graf se zabývá aktivitami, které ţáci rádi provádějí na počítači.
Mohli
jich
uvést
i
více.
Kaţdý
sloupec
představuje
procento ţáků, z počtu ţáků ve skupině, kteří uvedli aktivitu ve svém dotazníku. Takţe pokud uvedlo 90% ţáků sedmé tříd y, ţe hrají PC h ry, znamená to, ţe tuto skutečnost uvedlo 9 z 10 ţáků sedmé tříd y. J e patrné, ţe nejvíce aktivit na PC vyk onávají ţáci osmé tříd y a všeobecně chlapci. Celkově zvítězil poslech hudb y. Tuto
aktivitu
tedy
ţáci
uváděli
nejčastěji,
i
kdyţ
není
jejich
nejoblíbenější, jak je patrné z grafu č. 3. Z uvedených aktivit je nejméně zastoupeno programování, kterému se ale nejví ce věnují chlapci, dívky pouze dvě.
Četnost aktivity v %
Aktivity na PC žaky ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/2009) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 7.
8.
9.
Chlapci
Dívky
Celkem
Skupina Brouzdání na Int.
Poslech hudby
Stahování dat
Hraní PC her
Kreslení v graf. prog.
Programování
Prohlížení fotografií
Jiné (ICQ, Skype,…)
87
Graf č. 3 Tento graf zobrazuje nejoblíbenější činnosti ţáků všech třech tříd dohromad y. P rocenta jsou v yj ádřena ted y z celk ového počtu 44 ţáků. Činnost, která zvítězila, je vyznačena červenou barvou, je to hraní počítačov ých her. Tato skutečnost není překvapující. Totiţ to, ţe jsou počítačové hry velice rozšířené a oblíbené hlavně mezi dětmi, je bohuţel čím dál tím častější jev. Nejméně děti zmiňovaly jako nejoblíbenější činnost stahování dat. Hned za hraním PC her se
umístily
velice
dětmi
oblíbené
komunikační
programy
ICQ
a Sk ype. J e to ale docela smutné, ţe si děti spíše místo klasické verbální
komunikace
elektronickou.
Zřejmě
osobně v ní
vidí
volí
spíše
tuto
velké
v ýhod y,
jak
komunikaci je
uvedeno
v kapitole Aplikační software, nebo se prostě jen bojí s kamarády mluvit osobně a cítí se na internetu jistější.
Nejoblíbenější činnost na PC žáků ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/2009)
Brouzdání na Int. 23%
11%
7% 5%
Poslech hudby Stahování dat Hraní PC her ICQ, Skype Ostatní
25%
29%
88
Graf č. 4 Dalším
v pořadí
nejnavštěvovanější
je
servery,
tento které
graf,
uvedli
který
chlapci
ukazuje
sedmé,
osmé
a deváté tříd y. 35 % všech chlapců uvedlo jako oblíbenou stránku youtube.com. Na těchto stránkách se bohuţel
často právě také
objevují případy častého porušování kázně ţáků ZŠ. Ţáci t otiţ sami sv ými mobilními telefon y, i přímo ve v yučování, natáčejí různá videa s incidenty a rádi je sem nahrávají. Jsou zde ale také různá vtipná videa, sportovní záznam y, písničk y a další, tudíţ není nutné vţdy ţáky za návštěvu tohoto serveru odsuzovat .
50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
43 35 22 13
WWW stránky
89
O st at ní
O nl in eh ry .id ne s. c
z
9
G oo gl e. cz
9
Sk at eS ho p. cz
z. to Ul o
Yo uT ub e. co m
.c z
9
Se zn am
Četnost v %
Nejčastěji navštěvované stránky chlapci na ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/2009)
Graf č. 5 Tento dívek z
graf
pro
změnu
ukazuje
nejnavštěvovanější
stránky
průzkumu. Jasně vítězí stránka Líbímseti.cz. Tato stránka
představuje
prohlíţení
profilů
různých
lidí
a
hodnocení
jejich
vzhledu známkami od 1 do 10. Vzhledem k tomu, ţe dívky na základní škole dbají hodně i svůj vzhled, není uvedení této stránky nijak překvapivé. Mohou si na ní také umístit své fotky a nějaké informace
o
sobě
a
tak
se
tento
server
pro
ně
stává
ještě
zajímavější. Server Lide.cz je něčím obdobn ým. Na obou těchto portálech se mohou lidé i seznamovat a na Lide.cz je i chat. Proto zde
bohuţel
na
dívky
číhá
i
určité
riziko
ze
strany
různých
deviantů a pedofilů, kteří chtějí dívky oklamat a zlákat si je tak na svou
Objevuje
stranu.
se
zde
také
jako
u
chlapců
stránka
Youtube.com.
Nejčastěji navštěvované stránky dívkami na ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/2009) 67
70 50
43
40
29
30 20
29 14
10
29
14
10
WWW stránky
90
O st at ní
.c z Se zn am
Xc ha t.c z
Li de .c z
es .c z G am Su pe r
Yo uT ub e. co m
z. to Ul o
Se Ti
.c z
0
Li bi m
Četnost v %
60
Graf č. 6 Dalším tématem je doba strávená dětmi u počítače za jeden den. V tomto grafu je na první pohled vidět, ţe jsou doby docela vyrovnané.
Je
ale
zastoupená
doba
také jiná.
zajímavé, U
sedmé
ţe
kaţdé
u
třídy
je
třídy je
vyrovn aná
nejvíce nejmenší
s největší, u osmé je to 45 m aţ 1,5 h a u deváté 1,5 h aţ 3 hodin y. Doba 3 hodin y a více b yl a zastoupena pouze u chlapců. J e z toho zřetelné, ţe největším koníčkem chlapců je počítač a aktivity s ním spojené. Je ale také alarmující, ţe chlapci tráví u počítače tolik času, 3 hodiny a více znamená klidně i 5 hodin. Dobu nad dvě hodiny uvádí i hodně dívek. Pak se také není čemu divit, ţe se děti na počítačích stávají závislé a mají z dlouhého sezení zdravotní potíţe. Celkově b ylo n ejvíce uváděno 45 minut aţ 1,5 hodin y. Nejméně ţáci tráví u počítače 45 minut a míň a to nejvíce ze sedm é tříd y.
Doba strávená u počítače žáky ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/ 2009) 60
53 47
Četnost v %
50 40
40
39
40 30
21 20 10 10 10
13
33
30
27
22
21
30
29 24 14
11
27 27
16
9
7
0 7.
8.
9.
Dívky
Chlapci Skupina
0 - 45m
45m - 1,5h
91
1,5h - 3h
3h a více
Celkem
Graf č. 7 Nejvíce zastoupenou poloţkou v otázce č. 7 b yla odpověď „baví mě to“, coţ je jasně vidět z modrého úseku grafu č. 7. Dětem b yl a poloţ ena otázka, proč tráví dlouhou dobu u počítače. Druhou nejčastější b yla kombinace zábavy a nud y. J e těţké říci, zd a je lepší, ţe je častěji uvedená modrá oblast neţ oranţová. Pokud by totiţ
děti
pracovaly
s PC
pouze
z nud y,
ukazovalo
by
to
na
nedostatek jejich koníčků, takhle mají v počítači alespoň jeden. Nejvíce zajímavé je, ţe pracují na počítači pouze z pěti procent, kd yţ potřebují. To značí zřejmě jak malé mnoţství zadávan ých úkolů ve škole, ke kterým je zapotřebí uţít počítač, tak i to , ţe pokud děti někdy něco do školy dělat musí, zabere jim to hodně času.
Těţko
polemizovat,
jestli
z důvodu
obtíţnosti
zadaného
úkolu, nebo ţe neumí s počítačem pracovat natolik dobře, aby si práci trochu urych lil y.
Důvody dlouhé doby trávené u PC uvedené žáky ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/2009)
14% 5% 38%
27% 16%
Baví mě to
Nudím se
Baví mě to nebo se nudím
92
Když potřebuji
Ostatní
Graf č. 8 Grafem č. 8 je vyjádřeno, jaké procento ţáků uvedl o určitá negativa, která mohou být spojena s dlouhou prací na počítači. Nejvíce
uváděli
zrak,
tudíţ
ţe
nám
při
dlouhé
práci
počítač
negativně působí na zrak. Z vlastní zkušenosti zřejmě děti poznal y, ţe při delším koukání na monitor je mohou začít pálit a štípat oči, coţ je způsobeno nadměrn ým sous tředěním zraku na jedno místo. Blíţe je tato problematika popsána v kapitole Vliv počítače na zdraví. Jako druhou nejčastější věc děti uvedly závislost. Tato domněnka je zřejmě důsledkem častého mediálního upozorň ování na tuto problematiku. Je také moţné, ţe si děti závislost sami na sobě uvědomují a proto tuto skutečnost uvedl y, to se ale m ůţeme jen domnívat. Také si ale mimo jiné zřejmě sami uvědomují dle grafu negativní působení dlouhé práce na počítači na fyzic kou bdělost. Zřejmě opět z vlastní zkušenosti.
Negativa práce s PC uvedené žáky ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/2009)
Četnost uvedení žáky v %
40 35 30
27
25 18
20
18
15 10
5
5
7
7
0 Zrak
Ospalost
Záda
Závislost
Čím PC škodí
93
Negativní informace
Ostatní
Graf č. 9 Tento
graf
na
rozdíl
od
předcházejícího
grafu
ukazuje
pozitivní vliv počítače na děti. Tedy co si o to myslí ony. Nejvíce si myslí, ţe jim počítač poskytne znalosti a pomůţe jim v úkolech do škol y. Samozřejmě mají pravdu, na internetu se nachází spousta zajímav ých a poučn ých věci, kter ými b y se děti mohl y zab ývat celé dny a učit se něčemu novému. Další otázka je ale to, jestli vůbec takovéto zajímavé a pro ně prospěšné věci na internetu budou sa m y, bez donucení hledat a jestli přitom nenarazí na, pro ně nebezpečné a nevhodné, stránky. Hodně dětí také uvedlo, ţe jim počítač m ůţe přinést pobavení. Ano, je to pravda, ale zdravé pobavení je podle mého názoru maximálně hodina denně. Pokud u počítače t ráví dvě, tři a více hodin, kaţdopádně to není dobře.
Pozitiva PC uvedené žáky ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/09)
Četnost uvedení žáků v %
40 35 30 25
23 18
20
18
15 10
5
5
5
0 Znalosti
Hry
Úkoly do školy Čím je PC prospěšné
94
Pobavení
Nakupovaní přes internet
Část věnovaná mobilním telefonům Nyní se ted y bud eme zab ýv at odpověďmi na otázk y, t ýkající se mobilních telefonů a jejich funkcí. T yto otázk y jsou v dotazníku očíslovány od otázky č. 9 aţ 12. Graf č. 10 Tento graf samozřejmě ukazuje, kolik procent ţáků v sedmé, osmé a deváté třídě vlastní mobilní telefon. Hned je patrný velký počet mobilních telefonů, který na základních školách rozšířen. Sedm procent na grafu znamená tři ţák y, kteří nevl astní mo bilní telefon.
Z toho
jedna
dívka
uvedla,
ţe
mobilní
telefon
zrovna
ztratila a brzy si koupí další. To zase chlapec, který se také zařadil do ţáků bez mobilu, uvedl, ţe ho nemá kvůli dočasné situaci, kdy si prý zrovna mobilní telefon mění ze starého na nov ý. Otázka mobilů v rukou ţáku na základní škole je velice problematická. Je totiţ těţké posoudit, zda dítěti mobil dát či ne. Ab y b ylo vţd y k zastiţení, aby v nouzi zavolalo, nebo aby si prostě jen mohlo psát s kamarád y. Druhá stránka je velké peníze za pr ovolan ý kredit a časté pouţívání mobilů ve vyučov ání a ve škole všeobecně, kd yţ je to v ní například striktně zakázáno. Tato záleţitost není jen na rodičích, ale také na učitelích.
Mobilní telefon, žáci 7., 8., 9. tř. ZŠ (1/09)
7%
ANO NE
93%
95
Graf č. 11 Dalším
okruhem,
který
je
zastoupen
v grafu,
jsou
funkce
mobilního telefonu. Jak se dalo předpokládat, nejvíce děti uváděly psaní
SMS
zpráv. Pokud je totiţ něco, co umí
dnešní
mládeţ
perfektně, pak je to rychlé psaní SMS zpráv. Pak také člověka nepřekvapí čísla uváděná operátory, kolik se v nějak ý slavnostnější den poslalo zpráv. Ohromující je, ţe v grafu předčilo poslouchání MP3 samotné telefonování, pro které je vlastně telefon hlavně určen a vyroben. Pro děti je prostě telefonování nevýhodné a raději pošlou „ eSeMeS ku“. Poslouchání MP3 se totiţ stává velik ým hi tem a tyto skladby lze přehrávat i na levných přístrojích. Vnitřní paměť sice nemají v ysokou natolik, ab y pojala stovk y megabajtů hudb y, lze dokoupit paměťová karta
ale do telefonu
a paměť
tak
jde
rozšířit. Telefon se pak stane kvalitním MP3 přehrávačem. D ůleţité je také fotografování na čtvrtém místě. Smutné b y b ylo ale to, kd yb y děti m yslely fotografování ve škole, coţ se samozřejmě při v ýuce nesmí. Děti také uváděly n ovější technologie, jak ými jsou Bluetooth, WAP či JAVA, tudíţ je také určitě někdy vyuţí vají, coţ je dobře. Alespoň si tak rozšiřují rozhled v oblasti ICT.
80
68
70 60
52 45 32
30 20
11
11
7
Funkce MT
96
Bu dí k
ika ce ap l
Bl
W AP
Fo to gr af ov án í
P3 Po sle
ch
M
SM S Ps an í
ue to ot h
5
10 0
JA VA
50 40
Te le fo no vá ní
Četnost uvedení žáky v %
Nejčastěji využívané funkce Mobilního telefonu žáky ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/09)
Graf č. 12 V posledním
grafu
věnovaném
mobilním
telefonům
je
uvedeno, co si ţáci m yslí o uţitečnosti a prospěšnosti mobilních telefonů. V otázce b yli nabádáni, ab y přem ýšleli, kde se jim mobil můţe hodit a v jaké situaci by jej potřebovali. Proto také uvedli jako nejčastější v ýhodu, ţe mohou z mobilu zavolat, kd yţ jsou zrovna v nebezpečí. A mají pravdu. Mobilní telefon je pro děti hlavně v ýhodn ý tehd y, kd y potřebují pomoct a jsou v ohroţení, děti jsou totiţ natolik bezbranné, ţe telefon můţe b ýt to jediné, co b y je v nebezpečí ochránilo. Hodně ţáků m yslelo na případ, kd y b y se stala nějaká nehoda a oni tak mohli zavolat záchra nnou sluţbu, coţ je od nich velice zodpovědné. Při otázce na nev ýhod y a škodlivost mobilních telefonů ţádný ţák nenapsal nic, co by se mu zdálo na mobilech
špatné.
s mobilními
Záření
telefony
a
totiţ
karcinogenní jiţ
nejsou
vlivy příliš
ve
spojitosti
medializované
a technika v yspívá natolik, ţe škodlivost telefonů zřejmě pomalu mizí.
Výhody mobilního telefonu uvedené žáky ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/09)
Četnost uvedení žáky v %
45 40
39
35
32
30 25 20 14
15 10
11 7
5 0 V nebezpečí
Stane se nehoda
Když něco potřebuji Druh výhody
97
Když se ztratím
Mohu psát kamarádům
Část věnovaná televizorům V této
poslední
části
se
tedy
budeme
věnovat
sledování
televizorů ţák y základních škol. T yto otázk y mají v dotazníku číslo 13 aţ 16. Graf č. 13 Tento
graf
na
začátek
ukazuje,
kolik
času
děti
tráví
sledováním televizí. Průměrně děti sledují televizi tedy od jedné do dvou hodin, coţ za celý den není zas tak hodně. A čtrnáct procent, coţ je asi 6 ţáků, kteří sledují televizi déle neţ 3 hodiny , sice také není velký počet, ale tři hodiny sedět u televize v kuse není zrovna pro tělo prospěšné. Navíc hodně ţáků, kolem patnácti , sleduje televizi dvě aţ tři hodin y, coţ se můţe zdát hodně, ale pokud se odpoledne dívají hodinu, pak jdou ven a večer se třeba podívají na jeden film, není to zas tak hrozné. Nejméně ţá ků sleduje televizi méně neţ hodinu.
Čas strávený sledováním TV za jeden den žáky ZŠ 7.,8.,9. tř (1/09)
11%
14%
34%
41%
Méně než 1 hod
1 - 2 hod
98
2 - 3 hod
Více než 3 hod
Graf č. 14 Nejoblíbenější televizní pořady dětí jsou uvedeny v grafu č. 14.
Na
otázku,
co
v televizi
děti
sledují
nejčastěji
z nabídky
dokumentů, zpravodajství a pořadů děti hlavně jmenovaly spíše seriál y.
Aţ
na
zpravodajství, pořadů
se
pár
dětí,
které
uvedl y,
nic
kromě
seriálů
ţe
sledují
pouze
Z velké
škály
neobjevilo.
jsou v ybr án y t y n ejčastější a umístěn y do grafu. Nejvíce je
zastoupena „Ordinace“. Tento pořad sice většinou uváděly dívky, ale
našlo
se
i pár
chlapců,
který
tento
pořad
sledují.
Je
předpokladem, ţe je k tomu donutil i zájem rodičů o tento seriál. Druhou
nejčastější
odpovědí
b yl y
americké
kriminálky
pojmenované podle města, ve kterém se seriály natáčely, všechny od stejného reţiséra. I kd yţ je ser iál pln ý v yšetřovacích metod a postupů
za
pomoci
moderní
techniky
a
mohl
by
dětem
něco
i přinést, je zde také spousta násilných scén, přestřelek a vraţd, které určitě na charakteru dětí příliš nepřidají. Na dalších místech jsou americké situační komedie a také jeden další český seriál. T yto seriál y běţí pravidelně a tak lákají děti téměř kaţd ý den k televizi.
Sledované pořady, uvedené žáky ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/09)
Četnost uvedení žáky v %
40 35
34
30 23
25 20
14
15 9
10
9 5
5 0 Ordinace v růžové zahradě
Kriminálka LV/NY/Miami
Přátelé
Ulice Pořady
99
Kobra 11
Simpsonovi
Graf č. 15 Tento graf ukazuje nejoblíbenější televizní ţánry, které děti sledují v televizi. Ţánr, který je zastoupen nejvíce , jsou komedie. Ty nejsou sice nijak násilné a spíš jsou plné legračních scén a vtipů,
ale
hlavně
v americk ých
komediích
se
poslední
dobou
objevuje hodně vulgárních výrazů a nechybí ani mnoho scén se sexuálním podtextem. Proto by rodiče měly dát pozor, na jakou komedii se jejich dítě zrovna kouká. Jako druhý v pořadí je film akční. Česká filmová scéna těchto filmů moc nenabízí, tak se spíše jedná o opět americkou tvorbu. Spolu s horory obsazují akční filmy stupně vítězů mezi ţebříčky sledovanosti ţáků a zřejmě to není dobře.
T yto
filmy
jsou
totiţ
poslední
dobou
plné
různ ých
drastick ých, krvav ých a mnohd y velice přehnan ých s cén, které b y si člověk ani nedokázal představit a při jejich sledování by se mu mohlo udělat nevolno. J ak pak mohou t yto film y působit na děti? J e jasné, ţe jsou zřejmě jiţ na tento ţánr zv yklé, ale rodiče b y se měly zamyslet, jestli je dobré, aby je nechaly na tu spoustu násilí v televizi dívat. Neškodné ţánry se totiţ objevily aţ na posledních místech j ako pohádk y, dokument y či fantas y.
80
73
70 60 50
48 39
40 30
20
20
11
16
11
9
5
10
5
7
2
Televizní žánr
100
i Kr im
en ty
Do ku m
Fa nt as y
r Tr ih le
ky
a
Po há d
Dr am
i Sc i-f
ké
Ro m an tic
Ho ro r
Vá le čn é
Ko m
ed ie
0
Ak čn í
Četnost uvedení žáky v %
Nejoblíbenější televizní žánry uvedené žáky ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/09)
Graf č. 16 Tento
poslední
graf
se
zajímá
o
to,
co
si
ţáci
m yslí
o negativních působeních sledování televize. Jak je vidět, více neţ třetina dětí uvedla, ţe jim sledování televize škodí na oči. Je to jasné, pokud u televizoru sedí déle, neţ je obvyklé, mohou je začít pálit a štípat oči, pak si vliv televize v yzkouší sam y na sobě. Dvakrát
po
třech
ţácích
dále
uvedlo,
ţe
má
na
ně
televize
všeobecně špatný vliv a ţe jim ubírá čas. Tito ţáci dle mého mínění televizi moc nesledují. Buď to mají zakázané, nebo tuto skutečnost přijali za svou. Dále pak dva ţáci napsali, ţe mají, nebo mohou mít z televize noční můry. Opět jde zřejmě o vlastní zkušenost. Ve zmínce o velké sledovanosti hororů se není čemu divit. Dva ţáci také uvedli, ţe kdyţ sledují televizi dlouho, mají málo poh yb u, coţ je pochopitelné. Teď je ale správné se jich zeptat, jestli to také dodrţují. O dobrém vlivu napsali pouze to, ţe se mohou dovědět nové věci, jak z televizních novin, tak i z dokumentárních filmů. Tuto skutečnost uvedlo kolem 40 % dět í. Jelikoţ neuvedly nic jiného, graf zde není uveden.
Negativa TV uvedené žáky ZŠ 7.,8.,9. tř. (1/09)
Četnost uvedení žákyv %
40 35
34
30 25 20 15 10
7
5
5
5
Noční můry
Málo pohybu
7
9
0 Škodí očím
Všeobecně špatný vliv
Druh vlivu
101
Ubírá čas
Ostatní
3 Závěr V této diplomové práci jsem se tedy zabýval informačními a komunikačními technologiemi (v angličtině ICT), jejich funkcí, moţnostmi a také jejich v yuţitím ţák y základních škola a vlivem na ně.
Jako
aplikační
část
jsem
si
zvolil
průzkum,
který
jsem
realizoval na Základní škole v Nákle. Ptal jsem se 44 dětí sedmé, osmé a deváté třídy. Výsledky
dotazníku
b yl y
ve
velké
míře
překvapivé,
ale
objevily se také odpovědi, které jsem očekával. V otázce, zda mají všichni ţáci v domácnosti alespoň jeden počítač , jsem očekával, ţe budou mít a také se tak ukázalo. Všechny domácnosti, ve kterých ţáci
ţijí,
jsou
vybaveny výpočetní
technikou
a
pouze
tři
ţáci
neměli domů zavedené internetové připojení. Tato skutečnost se dala očekávat, jelikoţ není pořízení internetu dnes vůbec drahou záleţitostí
a
jeho
pronajmutí
se
poh ybuje
v řádech
pár
stovek
korun. Vesměs děti v yuţívají technologie pro svoji zábavu a bohuţel málo k vlastnímu vzdělávání a k hledání poučn ých věcí. Mobilní telefony jsou hlavně prostředkem pro komunikaci prostřednictvím SMS a hojně slouţí jako přehrávače hudb y. V dnešní době rozmachu spousty nových technologií, které zasahují i do oblasti mobilních telefonů, je jasné, ţe ani pozornosti ţáků neuniknou a pokud budou mít tu moţnost, naplno ji vyuţijí. Otázkou je, jestli je budou umět dobře v yuţít. Otázka vlivu těchto technologií na zdraví a ps ychiku ţáků je velice problematická. I kd yţ jsem zjistil z průzkumu, ţe ţáci na počítači hrají hry a na televizích často sledují akční a hororové film y,
je
opodstatněné
se
zeptat,
jestli
se
na
nich
sledování
agresivního chování a násilí nějak nepodepíše. Tento problém je ale spíše určen pro psychologicky zaměřené pedagogy, kteří by mohli realizovat v ýzkum na více základních školách a zaměřit se právě na růst agresivit y mladistv ých a dětí. 102
Kázeň ve školách se totiţ čím dál tím víc zhoršuje a my se pouze
můţeme
domnívat,
co
je
toho
příčinou.
Mohou
to
b ýt
počítačové hry plné násilí, mohou to b ýt i film y plné brutálních scén, ale můţe to b ýt také pouhé působení dnešní ho uspěchaného chodu
společnosti
a
nedostatek
času
věnovaný
dětem
anebo
působení médií globálně. Úkolem a cílem všech rodičů a pedagogů na světě b y pak měla b ýt snaha děti před tímto vlivem ochránit a snaţit se je vychovat v rozumné a slušné lidi .
103
4 Seznam pouţité literatury 1) BEDNÁŘ,
J.
Digitální
televize
–
populární
průvodce
technologií DVB -T. 2. v yd. Praha: Sdělovací technika, 2007. 141 s. ISBN 978-80-86645-17-9. 2) BEDNÁŘ, J. Příjem DVB-T. 1. vyd. Praha: BEN - technická literatura, 2007. 134 s. ISBN 978 -80-7300-221-3. 3) BROŢA, P. Domácí kino – výběr, sestavení a využití . 1. v yd. Brno: Computer Press, 2003. 194 s. ISBN 80 -251-0076-6. 4) HOLOUŠOVÁ, D. - KROBOTOVÁ M. Diplomové a závěrečné práce. Olomouc: Vydavatelství UP, 2004. 117 s. ISBN 80-2440458-3. 5) HORÁK, J. Hardware: učebnice pro pokročilé . 3. vyd. Brno: CP Books, 2005. 344 s. ISBN 80 -251-0647-0. 6) HORÁK, J. Stavíme si počítač. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2008. 229 s. ISBN 978-80-251-2330-0. 7) KLEMENT, M. Výpočetní technika: hardware a software . 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2001. 124 s. ISBN 80 244-0316-1. 8) LEŢÁK, Z. Elektronický hlodavec. 21. století Junior, duben 2009, č. 4, s. 25. 9) MEYERS, M. Osobní počítač: názorný průvodce hardwarem, softwarem a sítěmi . 1. v yd. Brno : CP Books, 2005. 815 s. ISBN 80-251-0834-1. 10) MUELLER, S. Osobní počítač: hardware, upgrade, opravy . 1. v yd. Brno: Computer Press, 2003. 862 s. ISBN 8 0 -7226796-5. 11) NESVADBA, J. Architektura PC. 1. vyd. Kunovice: Evropský pol ytechnick ý institut, 2003. 155 s. ISBN 80 -7314-022-5. 12) NEŠPOR, K. Počítače a zdraví. 1. vyd. Praha: BEN, 1999. 96 s. ISBN 80-86056-71-6. 13) NYGRÝN, P. – BÁBÍČEK R. 444 tipů a triků pro nákup počítače a komponent . 1. v yd. Brn o: Computer Press, 2006. 135 s. ISBN 80-251-0928-3. 104
14) POHL,
Využijte
O.
svůj
mobil
naplno! .
1.
v yd.
Brno:
Computer Press, 2006. 143 s. ISBN 80 -251-0887-2. 15) POSPÍŠIL,
M.
Multimediální
slovník.
1.
v yd.
Olomouc:
Rubico, 2004. 183 s. 80 -ISBN 7346-019-X. 16) PRÁŠIL, M.
Kupujeme počítač . 1. v yd. Praha: Computer
Press, 2002. 61 s. ISBN 80-7226-622-5. 17) ROUBAL, P. Hardware pro úplné začátečníky . 1. v yd. Praha: Computer Press, 2002. 153 s. ISBN 80 -7226-730-2. 18) Ř ÍČNÝ, V. Základy televizní techniky . 2. v yd. Brno : VUT, 2006. 161 s. ISBN 80-214-3203-9. 19) SCOTT, C. Osobní počítač. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2004. 235 s. ISBN 80-251-0145-2. 20) STŘEŠTÍK,
J.
Využití
ICT
na
1.
stupni
ZŠ.
1.
v yd.
Praha: Armex, 2004. 127 s. ISBN 80 -86795-09-8. 21) ŠIMKOVÁ, D. Hardware pro začátečníky : průvodce nitrem počítače na první pokus . 1. v yd. Praha: Grada, 2 007. 117 s. ISBN 978-80-247-2029-6. 22) ŠMAHEL, D. Psychologie a internet . 1. v yd. Praha: Triton, 2003. 158 s. ISBN 80-7254-360-1. 23) ŠMÍD, M. Média, internet, TV Nova a já . 1. vyd. Praha: ISV, 2000. 231 s. ISBN 80-85866-69-2. 24) VALEČKO,
Z.
Řešení
problémů
s PC.
2.
v yd.
Brno:
Computer Press, 2005. 332 s. ISBN 80 -251-1203-9. 25) VANĚK, J. Informační gramotnost . 1. v yd. Klatov y : Úhlava, 2007. 212 s. ISBN 978-80-903851-1-5. Elektronické zdroje 26) Budoucnost internetu na mobilních telefonech – IT byznys [online]. [cit.2009-03-14]. Dostupné z WWW:
. 27) Dějiny počítačů | Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [cit.2009-03-02]. Dostupné z WWW: . 105
28) Obrazová dokumentace – TS Bohemia [online]. [cit.2009-0315]. Dostupné z WWW: . 29) Obrazová dokumentace – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [cit.2009-03-15]. Dostupné z WWW: . 30) Parametry mobilních telefonů - Mobil mánie [online]. [cit.2009-03-12]. Dostupné z WWW: . 31) Pojmy mobilních telefonů - Katalog mobilů [online]. [cit.2009-03-12]. Dostupné z WWW: . 32) Statistiky – Český statistický úřad [online]. [cit.2009-0316]. Dostupné z WWW: . 33) Technologické pojmy – Vševěd [online]. [cit.2009-03-14]. Dostupné z WWW: .
106
5 Seznam obrázků Obrázek č. 1: Abakus …………………………………………………… -11Obrázek č. 2: Základní deska staršího t ypu (příloha). ………....-109Obrázek č. 3: Základní deska moderní……………………………… .-18Obrázek č. 4: Procesor Intel (př.).………………………………….-109Obrázek č. 5: Paměť RAM DDR2……………………….…………….-22Obrázek č. 6: Paměť RAM DDR3(př.)……………………………...-109Obrázek č. 7: Pevný disk PATA(př.)………………………………..-110Obrázek č. 8: Pevný disk SATA ……………………………………...-23Obrázek č. 9: Klasická klávesnice (př.).…………………………..-110Obrázek č. 10: Multimediální klávesnice……………………………-26Obrázek č. 11: Laserová m yš. ……………………………….…………-28Obrázek č. 12: CRT monitor (př.)……………………………………-110Obrázek č. 13: LCD monitor… …………………………………………-31Obrázek č. 14: Inkoustová tiskárna (př.).. …………………………-111Obrázek č. 15: Laserová tiskárna. ……………………………………-35Obrázek č. 16: Grafická karta (př.)……………………… …………-111Obrázek č. 17: Mobilní telefon.………………………………………-40Obrázek č. 18: Notebook ………………………………………………-49Obrázek č. 19: DVD přehrávač.………………………………………-57Obrázek č. 20: Set Top Box ……………………………………………-61Obrázek č. 21: Program ICQ ….………………………………………-66Obrázek č. 22: Program Sk yp e.. ………………………………………-67Obrázek č. 23: Windows Media Player ………………………………-67Obrázek č. 24: Program Winamp…………..…………………………-68Obrázek č. 25: PC hra Counter Strike. ………………………………-70-
107
6 Seznam grafů Graf č. 1: Počítač v domácnostech dětí………………………………-86Graf č. 2: Aktivity ţáků prováděné na PC………………. ………....-87Graf č. 3: Nejoblíbenější aktivita ţáků na PC. …………………….-88Graf č. 4: Nejoblíbenější internetové stránky dívkami. ………….-89Graf č. 5: Nejoblíbenější internetové stránky chlapci.. ………….-90Graf č. 6: Doba strávená u PC ţáky ZŠ………………….. ………...-91Graf č. 7: Důvod dlouhé doby trávené u PC… ……………………..-92Graf č. 8: Negativa PC uvedená ţáky……..………………………...-93Graf č. 9: Pozitiva PC uvedená ţáky…………. ……………………..-94Graf č. 10: Mobilní telefon………………….…………………………-95Graf č. 11: Nejv yuţívanější funkce mobilního telefonu ţák y..… -96Graf č. 12: Výhod y MT uvedené ţáky… ……….. ……………………-97Graf č. 13: Čas strávený sledováním TV.……………………………-98Graf č. 14: Nejsledovanější pořady ţáky …… ………………………-99Graf č. 15: Nejoblíbenější televizní ţánr ţák y. …..………………-100Graf č. 16: Negativa televize uvedená ţák y. ………………………-101Graf č. 17: Procento studentu vyuţívající v ybrané IC T …………-112Graf č. 18: Internet v domácnostech ČR ……………………………-112-
108
7 Přílohy Příloha č. 1 Obrazová příloha Obrázek č. 2: Starší základní deska ASRock K7VT4A (28)
Obrázek č. 4: Procesor Intel Core Duo E8500 3,16GHz (28)
Obrázek č. 6: Paměť RAM Kingmax 2048MB 16000Mhz DDR3 (28)
109
Obrázek č. 7: Pevný disk WD CAVIAR BLUE 500GB PATA (28)
Obrázek č. 9: Běţná klávesnice GENIUS KB -120 PS2 (28)
Obrázek č. 12: Monitor CRT (28)
110
Obrázek č. 14: Inkoustová tiskárna EPSON (28)
Obrázek č. 16: Grafická karta ATI EAH4870 512MB PCI-E (28)
111
Příloha č. 2 Grafy
Graf č. 17 : Procento student ů 16 let a starších v yuţívající v ybrané ICT (32)
Graf č. 18 : Domácnosti mající internet v jednotlivých krajích ČR, 2. čtvrtletí 2008 (32)
112
Příloha č. 3 Dotazník Průzkum na téma vyuţití Informačních a komunikačních technologií (zkratka ICT) Dobrý den, jmenuji se Jakub Dosoudil a mým zájmem je zjistit informace o vyuţití ICT ţáky na základních školách, pro začlenění průzkumu do diplomové práce. Proto vás tímto ţádám o pravdivé a pečlivé vyplnění tohoto dotazníku, jeţ obsahuje otázky týkající se vyuţití mobilních telefonů, počítačů a televizních přijímačů. Budu velice rád za vaše poskytnuté informace. Předem děkuji za vyplnění. Dotazník je anonymní. Stručné informace: Třída: ………. Věk: ………... Pohlaví: muţské -
ţenské
(zakrouţkuj odpovídající)
Otázka č. 1 Máte doma alespoň jeden osobní počítač nebo notebook nebo laptop? □ Ano □ Ne Otázka č.2 Můţeš na tomto počítači dělat cokoli potřebuješ? □ Ano □ Ne Otázka č. 3 Máte doma počítač připojený k internetu? □ Ano □ Ne Otázka č. 4 Co všechno na počítači děláš? (zaškrtni i více moţností) □ brouzdám po internetu □ poslouchám hudbu □ stahuji data (filmy, hudbu, obrázky) □ sleduji filmy □ hraji počítačové hry □ kreslím si v grafických programech □ programuji □ prohlíţím si fotky Něco jiného? Vypiš: ..………………………………………………………………………… Co děláš na počítači nejraději (1 věc): …………..…………………………………………… Otázka č. 5 Pokud brouzdáš po internetu, jaké stránky navštěvuješ nejraději, co tyto stánky obsahují? ……………………………………………………………………………………………….... (např. www.seznam.cz, www.idnes.cz, www.libimseti.cz, www.hrej.cz – nebo mail, sport, škola, dokumenty, hry atd.) Otázka č. 6 Kolik času denně trávíš na počítači? Do této doby počítej i čas, který na počítači strávíš například o přestávkách ve škole. □ 0 – 45 minut □ 45 minut – 1,5 hodiny 113
□ 1,5 hodiny – 3 hodiny □ 3 hodiny a více Otázka č. 7 Proč trávíš hodně času u počítače? (baví tě to nebo jen zaháníš nudu?) ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Otázka č. 8 Napiš co si myslíš o tom, co dobrého ti počítače mohou přinést, v čem tě obohatí a také o tom , jak ti mohou uškodit a v čem na tebe mohou mít špatný vliv? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Otázka č. 9 Máš svůj vlastní mobilní telefon? □ Ano □ Ne Otázka č. 10 Jaké funkce svého mobilního telefonu vyuţíváš nejčastěji? (napiš 3 příklady) ………………………………………………………………………………………………….. (např. SMS, telefonování, fotografování, poslouchání MP3, rádia, WAP, Java hry) Otázka č. 11 Dokáţeš si představit být v tuhle chvíli bez jakéhokoli mobilního telefonu třeba jen na 2 hod? □ Ano □ Ne Otázka č. 12 V čem myslíš, ţe ti můţe být mobilní telefon prospěšný? Co ti přinese nového a v jaké situaci si myslíš ţe by se ti hodil? A můţe ti naopak nějak škodit? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Otázka č. 13 Jak dlouho se denně díváš na televizi? □ méně neţ hodinu □ jednu aţ dvě hodiny □ dvě aţ tři hodiny □ více neţ 3 hodiny Otázka č. 14 Co nejčastěji v televizi sleduješ? (napiš 2 nebo 3 věci, klidně i název seriálu a pořadu) …………………………………………………………………………………………………... ( např. zprávy, soutěţe, filmy, seriály, pohádky, dokumenty, sport, zábavné pořady, atd.) Otázka č. 15 Jaké ţánry filmů v televizi sleduješ nejraději? (napiš 3 příklady) ………………………………………………………………………………………………….. ( např. romantické, akční, sci-fi, fantasy, horor, dokumentární, historické, komedie,atd.) Otázka č. 16 Co myslíš, ţe ti můţe televize přinést dobrého? Z hlediska toho, na co se díváš. A jak ti naopak můţe televize škodit? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Děkuji za vyplnění dotazníku.
114
ANOTACE Jméno a příjmení:
Jakub Dosoudil
Katedra:
Technické a informační výchovy
Vedoucí práce:
Doc. Ing. Čestmír Serafín Dr.Ing-Paed.
Rok obhajoby:
2009
Název práce:
Komunikační technologie a jejich vyuţití ţáky základních školy – Informační a komunikační technologie ve vzdělávání
Název v angličtině:
Communication technology and their usage by pupils of basic schools – Information and communication technology in education
Anotace práce:
Diplomová
práce
s názvem
„Komunikační
technologie a jejich vyuţití ţáky základních škol“ se zabývá informačními a komunikačními technologiemi v širším smyslu, popisuje jejich funkci, technické parametry a dělení. Popisuje také vyuţití těchto technologií dětmi na základní škole a zajímá se o vliv elektroniky na jejich psychiku a zdraví. Klíčová slova:
ICT, počítače, mobilní technologie
Anotace v angličtině:
Diploma thesis called „Communication technology and their usage by pupils of basic schools.” deals with information and communication technologies in global sense, describes their function, technical characteristics and partition. It describes usage by pupils of basic school and also takes interest in electronics impact over their psyche and health.
Klíčová slovav angličtině:
ICT, computers, mobile technologies
Přílohy vázané v práci:
Příloha č. 1 – Obrazová příloha Příloha č. 2 – Grafy Příloha č. 3 – Dotazník
Rozsah práce:
115
Jazyk práce:
čeština 115
116
