Komunální politický systém obce Doubice1 Václav Bubeníček Úvodem Komunitní studie politického systému obce Doubice je součástí monografického výzkumu podchycujícího nejdůležitější dimenze politického života jihozápadní oblasti Šluknovského výběžku. Hlavním objektem původního výzkumu bylo politické dění ve městě Krásná Lípa a analýza místního politického procesu v kontextu s jeho historickými, demografickými, sociologickými a ekonomickými aspekty. Rozbor vztahů města s jeho nejbližším okolím umožnil sledovat vnější napojení na regionální struktury oblasti a analyzovat vztahy spolupráce či případné rivality mezi municipalitami regionu. Postupným studiem obcí Šluknovského výběžku si důležité místo vydobyla obec Doubice, která se po 18ti letech strávených pod správou Krásné Lípy osamostatnila a poslouží nám tak jako názorný příklad vzniku unikátního politického prostředí ve složitých podmínkách nejnižší úrovně komunální politiky (determinované nepatrnou velikostí obce). Struktura textu zachovává logickou návaznost vybraných úhlů pohledu na politický život obce. Těžištěm celé studie je část popisující proces vzniku místního komunálního politického systému a závěrečná analýza faktorů působících na volební chování doubického elektorátu u voleb všech politických úrovní. Stejně jak pro interpretaci vzorců volebního chování voličstva bude výchozí platformou analýza demografického a sociologického aspektu politické orientace sociálních skupin, tendence komunální politiky uplatňované místní administrativou budou dány do souvislosti s kapitolou o místní ekonomice, která identifikuje politický potenciál aktérů podnikatelské sféry udávající směr místnímu politickému životu. Zastřešující a také první kapitolou studie je část, která přidává časový rozměr jako vertikální úhel pohledu na stav místní politicko-sociální infrastruktury v kontextu s historickým vývojem popisované příhraniční oblasti poznamenané zejména poválečnou výměnou obyvatelstva a následným ekonomickým, kulturním a sociálním úpadkem. Cílem původní studie spočíval zejména v ověření funkčnosti některých teorií politické vědy vycházejících primárně z praxe politiky vyšší úrovně i v rovině komunální. Při jejich aplikaci byl kladen důraz především na praktickou stránku popisovaných jevů. Určitou výjimkou je odstavec zabývající se odlišnými pohledy na determinanty vzorců volebního chování sociálních skupin, jejichž uvedení bylo v souvislosti s další aplikací na případ místního elektorátu považováno za relevantní. Pro případný hlubší teoretický výklad bude, vzhledem k omezenému rozsahu studie, čtenář odkazován na příslušnou politologickou literaturu.
Historické hledisko Záměrem následující kapitoly je přiblížit politický, sociální a ekonomický život oblasti v jeho historickém kontextu a uvést její současný sociální vývoj do souvislosti s některými významnými historickými událostmi. V zájmu návaznosti na další části stu1
Studie je upraveným extraktem z diplomové práce autora (Bubeníček 2002b), která shrnovala výsledky monografického výzkumu realizovaného v oblasti Šluknovska v letech 2000 až 2002.
61
die se popis úmyslně vyhýbá událostem, které přímo nesouvisejí s tématickou linií předkládané studie. Účelem je vystihnout politické, sociální a ekonomické okolnosti událostí doby minulé, které mají přímý či nepřímý vliv i na současný společenský vývoj oblasti. Nejdůležitější část se tak zaměří na období industrializace, kdy oblast procházela etapou největšího ekonomického a tedy i společenského rozmachu. Údobí mezi první a druhou světovou válkou bylo poznamenáno hospodářskou krizí a především národnostními problémy, které vedly k postupně se zvyšujícímu útlaku české menšiny. Vztahy mezi Němci a Čechy a zejména postoj místních obyvatel k Němcům v podstatě až do dnešní doby nepřímo ovlivňují i místní ekonomiku, která vzhledem ke své příhraniční poloze je odvislá od rozvoje cestovního ruchu. Největší úpadek oblast zažívala po druhé světové válce, kdy byla odsunuta většina obyvatel německé národnosti a doosídlení heterogenní skupinou českého obyvatelstva podstatně poznamenalo sociální a demografickou strukturu obyvatel regionu. Další odstavce se tak budou snažit přiblížit místní společnost před a po historickém mezníku výměny obyvatelstva, což poslouží k porovnání se současným demograficko-sociálním, ekonomickým a politickým životem popisované oblasti, kterým se zabývají následující části studie. Snadno dostupná literatura se bohužel omezuje pouze na období mezi 13. až 19. stoletím. Údaje o válečném a poválečném období jsou jen těžko dostupné a nebo vůbec neexistují. Informace byly ve většině případů doslova posbírány z fragmentů různých dokumentů, novinových článků, místních průvodců a vyprávění místních obyvatel. Kapitola o historii je rozdělena do dvou celků: nejprve bude uvedena historie celé oblasti, kterou následuje popis společenského a kulturního života sledované obce. Historie oblasti Období industrializace Popis bohaté historie kraje započněme až v 18. století. Vyššími správními jednotkami v oblasti byla panství. Doubice v té době patřila do panství českokamenického, které již téměř dvě století vlastnil rod Kinských. Václav Norbert Oktavián Kinský (1642-1719) podporoval především rozvoj řemesel, zejména pak plátenictví, sklářství a dřevozpracující průmysl. Nerentabilní zemědělskou výrobu omezil a prodejem rozparcelovaných vrchnostenských statků dal vzniknout mnoha dominikálním vesnicím (podobně v roce 1704 vznikla i Nová Doubice). Na přelomu 18. a 19. století se v kraji začalo s textilní výrobou. Feudální vztahy postupně ustupovaly manufakturní a průmyslové výrobě. Současně s rozvojem hospodářství se také zkvalitnil sociální a kulturní život místních obyvatel. Po zrušení robotných povinností v roce 1848 zanikl institut panství a území České Kamenice se stalo soudním okresem administrativně spadající pod děčínské hejtmanství. Období do druhé světové války Po první světové válce byl politický život podobně jako v ostatních oblastech severních Čech zaměřen především na národnostní otázku. Místní němečtí politici nesouhlasili s připojením oblasti k osamostatněnému Československu a již 29. října 1918 se oblast Deutschböhmen, do které patřila také Doubice, stala jednou ze čtyř oblastí ustanovené německé zemské vlády v Liberci. V prosinci do Deutschböhmen pronikly československé vojenské jednotky, které nakonec zdolaly odpor německých ozbrojených složek Bürgwehr.
62
Spolu s hospodářskou krizí let třicátých, kdy v textilním průmyslu klesla zaměstnanost až na 40 %, ještě více vzrostlo napětí mezi německým obyvatelstvem a českou menšinou. Vítězství nacistů v Německu značně povzbudilo místní nacionalisty. Při komunálních volbách na jaře 1938 získala Sudetoněmecká strana (SdP) v obcích děčínského kraje v průměru 80 % hlasů. Důležitou roli v předmnichovských jednáních o okupaci českého pohraničí sehrál místní šlechtic kníže Oldřich Kinský. V srpnu 1938 navštívil při své slavné misi lord Runciman spolu s členem jeho výpravy Frankem Ashton-Gwatkinem i lovecký zámeček knížete Kinského Na Tokáni2 (Balzhütte). A právě Ashton-Gwatkinovi zaslal kníže Kinský 29. září 1938 do Mnichova telegram, kde mu připomněl důležitost obsazení Sudet německou armádou, která by bránila místní obyvatelstvo před krutostí Čechů. Po zářijovém zákazu činnosti Henleinovy SdP se Kinský dle některých dokumentů3 stal členem teroristické jednotky, tzv. sudetoněmeckého dobrovolnického sboru (Sudetendeutscher Freikorps), která od 19. září podnikala záškodnické akce po celém českém pohraničí. Důležitou roli při obraně státní hranice sehrály jednotky Stráže obrany státu (SOS), které tvořili příslušníci Finanční stráže a místního četnictva.4 Den po podpisu mnichovské dohody začala na území Sudet pronikat německá armáda, před kterou se čeští občané snažili narychlo uprchnout do vnitrozemí. Už v říjnu mohlo místní německé obyvatelstvo nadšeně uvítat Adolfa Hitlera, který při své triumfální cestě po nově získaném území navštěvoval tamní města. Poválečné období Poválečný exodus německého obyvatelstva a problematika sudetských Němců obecně je v popisované oblasti stále živým tématem především v souvislosti s požadavky sudetských Landsmannschaftů na navrácení majetku. Obavy před ztrátou majetku mohly posílit volební zisky SPR-RSČ v volbách do PSP ČR v letech 1996 a 1998, která byla známá svým striktně negativním postojem k jakémukoli dialogu s německou stranou.5 Odsun velké části německého obyvatelstva a doosídlení obyvatel s neadekvátní profesní a morální strukturou v porovnání s původními obyvateli mělo za následek celkový hospodářský a kulturní pokles celé oblasti.6 Počet příchozích nestačil na plné obydlení všech sídel, čímž zanikly některé části obcí (jako kupříkladu Zadní Doubice) a došlo k zchátrání a následné demolici mnoha historicky cenných budov.7 Historie Doubic Současná Doubice stojí na místě středověké sklárny přibližně z poloviny 15. století.8 Oblast byla pokryta neproniknutelnými hvozdy, které poskytovaly dostatek dřeva potřebného pro výrobu skla. Pro majitele neosídlených a pustých pozemků byla činnost sklářské 2
Přibližně 5 km od Doubic. Viz Šiška 2002. 4 O významu Finanční stráže při obraně státu pojednává například Marek 1982. 5 Viz kupříkladu Sládek 1996. 6 PRÚK (2000 i 2001) 7 Doubice jako součást oblasti Krásnolipska se nachází na pomyslné hranici dvou architektur venkovských stavení: slovanského srubu a hrázděného domu. Kombinací architektonických prvků obou typů budov vznikl tzv. dům s podstávkou. Doubický fond domů s podstávkou (většinou z 18. a 19. století) tvoří více jak polovina místních staveb. K zachování některých objektů podstatnou měrou přispěl i nový trend chalupaření (v Doubici kupříkladu 170 domů z 205 patří rekreantům). I nadále ovšem mnoho tradičních budov v okolních obcích chátrá díky indolentním postojům některých vlastníků, ve kterých se dodnes odráží poněkud odlišné chápání hodnot a přinejmenším zvláštní vztah k instituci vlastnictví evidentně poznamenaný relativně krátkou minulostí. 8 Viz http://www.uappmost.cz/CZ/VYZKUMY/sklo.htm. 3
63
výroby prakticky jedinou možností jejich ekonomického využití.9 Velká spotřeba dřeva, která často nutila skláře měnit stanoviště, umožnila mýcením lesů následnou vesnickou kolonizaci. Doubice původně tvořily dvě osady - Přední Doubice a šest kilometrů vzdálená Zadní Doubice (ta po odsunu německého obyvatelstva zanikla). Přední Doubice se dále dělila na Starou Doubici datovanou do 16. století10 a Novou Doubici, která vznikla rozparcelováním panského statku na počátku 18. století (viz výše). Původně doubické obyvatelstvo živila zemědělská výroba. Až založením Nové Doubice se rozšířila výroba nití, plátenictví, zpracování bavlny a řemeslná výroba.11 Největší význam měl průmysl textilní, podobně jako v celém kraji. Na počátku 20. století měla obec kolem 800 obyvatel, nacházela se zde pletárna bavlněných punčoch, dvě přádelny (150 dělníků), působilo zde 36 drobných podnikatelů a 8 ubytovacích hostinců. Doubice byly označovány za vstupní bránu Česko-Saského Švýcarska a staly se registrovaným letoviskem, které bylo dle dochovaných dokumentů doporučováno jako ideální prostředí pro lidi nervově nemocné, čímž si Doubice vysloužily označení Mozkové lázně.12 Společenský život osadníků byl patrně velice čilý, což mimo jiné dokazuje i velké množství místních spolků.13 Po třetím a posledním odsunu zůstalo v obci 10 německých rodin, převážně se jednalo o odborníky, kteří zajišťovali chod místních podniků. Některým paradoxně ani nebyl povolen odsun, ačkoli si o něj opakovaně žádali.14 Stav obyvatelstva Doubic se v příštích letech řídil především pracovními příležitostmi v obci, které původně zabezpečovaly tři textilní továrny. V roce 1958 již v Doubicích fungovala pouze jedna továrna, kde pracovalo přibližně 250 až 300 dělníků. Z původních 400 obyvatel z roku 1948 do roku 1975, kdy byla výroba v továrně zrušena, klesl jejich počet přibližně na 110.15 Ten samý rok byla Doubice přičleněna ke Krásná Lípě. Rozhodnutím Okresního úřadu v Děčíně byly na základě referenda z roku 1992 Doubice k 1. lednu 1993 opětovně prohlášeny za samostatnou obec. V současnosti má obec 85 obyvatel a je využívána hlavně na rekreaci (pouze 30 budov ze 205 je obydleno místními, zbývající domy patří rekreantům), z čehož lze usoudit, že společenský život obce se před 2. světovou válkou podstatně lišil od toho současného.
Demograficko-sociologické hledisko Kapitola pojednává o demograficko-sociálních jevech, jejichž deskripce mimo jiné poslouží následně v podkapitole zabývající se politickou orientací místního voličstva pro identifikaci sociálních a demografických faktorů působících na vzorce volebního chování doubického elektorátu. Analýza vychází ze statistických údajů získaných od obecních úřadů (Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001), ze studie Sdružení pro rozvoj Šluknovska (1999) a z Programu pro rozvoj Ústeckého kraje (2000) a jeho aktualizace (2001), které
9
Více o sklářství v oblasti pojednává Rez a Gelnar 1999. V 16. století se v Doubici nacházelo deset usedlostí, několik domkářských stavení, pila a vrchnostenský hospodářský dvůr (viz Hamáček 2002). 11 Záznam z roku 1900 uvádí, že se v Doubici nacházeli 4 truhláři, 2 kováři, 1 klempíř, 3 ševci, 2 řezníci, 2 bednáři, 3 zedníci, 1 stavitel a 1 pila (Chmelík 1995). 12 Viz Chmelík 1995. 13 Ze seznamu uveďme kupříkladu Okrašlovací spolek, Spolek pro podporu nemocných a vdov, Spolek válečných vysloužilců, Hasičský spolek, Spolek pojištěnců proti požáru či Školský spolek (Chmelík 1995). 14 Zdroj: rozhovor s Annou Šikýřovou, OÚ Doubice, 14. srpna 2002. 15 Obecní kronika Doubice 1945 – 2001. 10
64
jsou následně dávány do souvislostí s historickým vývojem popsaným v předešlé části předkládaného příspěvku. Počet obyvatel Podle historie oblasti popsané v předešlé kapitole lze populační vývoj přibližně rozdělit do následujících fází.16 1) od 2. poloviny 19. století nastává období intenzivní industrializace a urbanizace oblasti 2) v období mezi 1. a 2. světovou válkou dochází k moderaci populačního růstu 3) radikální výměna obyvatelstva po poválečném odsunu Němců a nedostatečné doosídlení oblasti 4) progresivní vývoj v počtu obyvatel během období socialismu 5) stagnace populačního růstu po roce 1989 Nejvýznamnějším zlomem byl poválečný transfer obyvatelstva z vnitrozemí do příhraničních oblastí, který znamenal významný zásah do sociálně-demografické struktury místních obyvatel. Noví kolonisté v porovnání s původním německým obyvatelstvem tvořili nehomogenní skupinu relativně mladých lidí s průměrně nižší úrovní vzdělání. Současný populační vývoj uvádí tabulka 1. Pro srovnání je v tabulce uveden údaj o počtu obyvatel před 2. světovou válkou. Tabulka 1: Vývoj počtu obyvatel v Doubicích 1930 1993 1994 846 64 72 zdroj: OÚ Doubice
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 71 70 66 75 74 79 84 85 pozn.: do roku 1993 byla Doubice pod správou Krásné Lípy
Časová řada počtu obyvatel Doubic má na první pohled pozitivní trend. Jde však o oficiální údaj o počtu obyvatel přihlášených k trvalému pobytu v obci, který nereflektuje skutečný stav trvale bydlících obyvatel. Za dosavadní existence obce přirozený přírůstek (5 dětí) nedokázal kompenzovat přirozený úbytek obyvatel (14 osob).17 Vzhledem k tomu, že obec nedisponuje žádnými volnými bytovými prostory, pozitivní vývoj v bilanci doubických obyvatel způsobují přihlášky místních rekreantů k trvalému pobytu v Doubicích (viz graf 1 migrační saldo). Jde povětšinou o přihlášky účelového charakteru, které na oživení vnitřního života stárnoucí vesnice nemají vliv. Bohužel ani jejich množství nestačí pro překonání hranice 100 obyvatel, což by mohlo Doubicím výrazněji napomoci k vyššímu příjmu ze státního rozpočtu.18 Obec má v současnosti 205 domů a z toho 170 domů patří místním rekreantům (jde o jedinečný případ v regionu). Vesnice tak díky velkému počtu rekreantů na svou velikost žije velice kvalitním společenským životem. Avšak situace místních z hlediska přirozeného pohybu obyvatel je v souvislosti s uvedeným faktem značně nepříhodná. Vzhledem k nedostatečné dopravní obsluze a nedostatku pracovních příležitostí v oblasti nelze předpokládat významnější zvraty v popsaném trendu.19
16
PRÚK 2001. Výzkum byl prováděn v letech 2000 až 2002, uvedená data se proto vztahují k období let 1993 - 2002. 18 Viz Čmejrek, Bubeníček 2004. 19 Potenciální záchranou ze současné situace by mohla být atraktivnost obce z hlediska jejího zdravého životního prostředí (Doubice patří do oblasti Národního parku České Švýcarsko). Současný společenský vývoj ve městech vyvolává zpětné tendence k návratu k rurální společnosti. Spíše než o návrat k rurálnímu 17
65
Graf 1: Vliv komponent bilance obyvatelstva Doubic na celkový přírůstek obyvatel (vypracováno podle dat od OÚ Doubice)
Věková struktura Obyvatelstvo Doubic je obecně staršího věku (průměrný věk je přibližně 42 let). Trend stárnutí venkovského obyvatelstva je zvláště patrný na vesnicích velikosti podobných Doubicím. Pomalé stárnutí Doubic tak umocňuje málo nadějnou perspektivu oživení obce (viz graf 2). Graf 2: Věková struktura obyvatel Doubic (zdroj: OÚ Doubice, září 2002) 12
muži ženy
10
8
6
4
2
0 1996 - 2002 1986 - 1995 1976 - 1985 1966 - 1975 1956 - 1965 1946 - 1955 1936 - 1945 1926 - 1935 1915 - 1925
ročníky
způsobu života se ovšem jedná v převážné většině případů o tzv. rurbanismus, kdy obyvatelstvo z měst se stěhuje na venkovská sídla, ale ponechává si svůj městský způsob života. Přesto se v okolí Doubic vyskytují náznaky ruralizačních tendencí. Příkladem může být kozí farma v nedaleké krásnolipské osadě Kyjov, kterou provozuje rekreantka z Prahy.
66
Vzdělanostní struktura Úroveň vzdělání obyvatel v Ústeckém kraji výrazně zaostává za ostatními kraji republiky. V rámci Ústeckého kraje je na tom nejhůře právě okres Děčín, kde dochází k odlivu především obyvatel s vysokoškolským vzděláním. Důvodem je malá možnost uplatnění a nedostatečná příležitost k bydlení.20 Podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním se v děčínském okrese pohybuje kolem 4,5 %, což je o 1/4 méně než na krajské úrovni a o 1/2 méně než je celorepublikový průměr.21 Vzdělanostní strukturu obyvatelstva Doubic může naznačit profesní skladba místních obyvatel (tabulka 2). Zaměstnanost Profesní struktura. Profesní strukturu obyvatel Doubic uvádí následující tabulka. Tabulka 2: Rozdělení dospělých občanů Doubic podle profesí a činností (zdroj: OÚ Doubice, září 2002) Profese # % dělník 8 11,4% učitel 1 1,4% živnostník / podnikatel 16 22,9% číšník 3 4,3% administrativní pracovník 3 4,3% policejní úředník 1 1,4% ostatní 10 14,3% nezaměstnaní 5 7,1% studenti 10 14,3% důchodci 13 18,6% Celkem 70 100,00% Sezónní výkyvy zaměstnanosti. Nový trend uzavírání pracovních smluv na dobu určitou se v popisované oblasti začíná vyskytovat již poměrně často. Praktikují to především podniky zabývající se sezónními pracemi (stavební firmy, hotely, restaurace, …). Podle neověřené informace je podobný postup uplatňován v okolních městech také u povolání učitelů kvůli omezeným finančním prostředkům škol. Průměrný plat. Průměrné platy se v daném regionu nejčastěji pohybují od 5 800 Kč do 15 500 Kč. Průměr uvedených částek činní přibližně 10.500 Kč, což ovšem neodpovídá reálné hodnotě průměrného platu vypočteného z celkové sumy platů přepočtem na jednoho pracovníka. Ten se blíží spíše spodní hranici uvedeného intervalu (přibližně 8 500 – 9 000 Kč). Spádovost. Téměř třetina obyvatel Doubic vyjíždí za prací do okolních měst. Jedná se především o Krásnou Lípu, Rumburk a Varnsdorf. Největším problémem v souvislosti se zaměstnaností obyvatel Doubic je nedostatečná dopravní obslužnost obce. Vzhledem k nízké platové úrovni a nedostatečné dopravní obslužnosti se vyjíždění za prací do vzdálenějších měst (např. do Varnsdorfu) místním příliš nevyplácí. Náklady spojené s dopravou do práce pro dělníka mohou představovat až 1/4 jeho výdělku, což nízká mzda dostatečně nevykompenzuje. Často je tak paradoxně výhodnější pobírat sociální podporu 20 21
Viz studie SPRŠ (1999) a PRÚK (2000 a 2001). Jedná se o podíl vysokoškolsky vzdělaných na počtu obyvatel starších 25 let (zdroj: PRÚK, 2001).
67
v nezaměstnanosti než plat dělníka. Ze stejného důvodu se pravděpodobně v obci nachází tak velký počet živnostníků (viz podkapitola o místní ekonomice). Do Doubice dojíždějí někteří zaměstnanci místních restauračních a hotelových zařízení. Jedná se především o mladé lidi, jejichž platové nároky často převyšují možnosti a ochotu podnikatelů. Dochází tak k časté obměně personálu, který je nejčastěji rekrutován z okolních obcí Rybniště, Chřibská a Krásná Lípa. Nezaměstnanost. Nezaměstnanost v popisované oblasti je ovlivňována celkovým ekonomickým vývojem regionu. Ekonomická transformace devadesátých let spolu s nevyhovující strukturou ekonomických aktivit v okrese měla za následek rušení celých podniků či jejich částí. Synergický efekt rozličných nepříznivých faktorů22 způsobil zvyšování regionální nezaměstnanosti, která v současnosti činní 12,4 % (je tedy přibližně o 1/2 vyšší než je celorepublikový průměr). Dle věku tvoří největší skupinu mezi nezaměstnanými mladí uchazeči bez praxe a uchazeči předdůchodového věku. Nicméně nejzávažnějším problémem z hlediska nezaměstnanosti v popisované oblasti je vysoký podíl uchazečů se základním či středoškolským vzděláním bez maturity. Problematika nezaměstnanosti kraje se navíc komplikuje postupným nárůstem dlouhodobé nezaměstnanosti. Vytváří se tak skupina chronicky nezaměstnaných obyvatel, jež ztrácí pracovní návyky a stává se tak nealokovatelnou na trhu práce. S tímto úzce souvisí i problematika nezaměstnanosti místních rómských komunit.23 Kromě sociálních podpor je zdrojem příjmů mnohých romských rodin dovoz použité domácí elektroniky (i ze skládek) z Německa, její následná oprava a prodej.24 V některých případech jde až o vysoce organizovanou spolupráci mezi rómskými rodinami na obou stranách hranic. Vzhledem k relativně vysoké rentabilitě činnosti nelze očekávat jakoukoli změnu v současném stavu. Ukazatel počtu volných míst na jednoho uchazeče o zaměstnání naznačuje disparátnost vztahu nabídky a poptávky na trhu práce. V polovině roku 2001 bylo v okrese Děčín hlášeno 8 uchazečů na jedno volné pracovní místo.25 Situace v děčínském okrese je relativně nejlepší ze všech okresů Ústeckého kraje, přesto převyšuje republikový průměr přibližně o 1/5. Pozitivní je také klesající tendence ukazatele. Od roku 1999 v kraji klesl počet uchazečů o zaměstnání na jedno pracovní místo prakticky na polovinu. Bydlení Jedním z důležitých indikátorů životní úrovně obyvatelstva je bydlení. Většinu místních staveb tvoří historické budovy vesnického typu z konce 18. a počátku 19. století. Nicméně, jak již bylo dříve řečeno, převážná část patří rekreantům, čímž ztrácí svůj význam z pohledu demografického rozvoje obce (pouhá pětina z celkového počtu domů je trvale obydlena). Východiskem z neutěšené situace by mohla být nová bytová výstavba, která by mohla podpořit imigrační mobilitu. Vzhledem k limitům místního rozpočtu však v Doubici nelze počítat s výstavbou nových obecních objektů. Doubice patří do oblasti 22
Identifikace nepříznivých faktorů viz PRÚK 2001. Podle Kotýnkové (1999) má obecně vysoká míra nezaměstnanosti Rómů mimo jiné základ také v mentalitě daného etnika, které odlišným vnímáním časového horizontu neuznává dlouhodobou hodnotu vzdělání jako významný faktor k dosažení ekonomického úspěchu, který je ovšem Rómy velice ceněný. Nízké vzdělání a kvalifikace předurčuje složitou alokaci příslušníků komunity na trhu práce, což implikuje nízký sociální status, závislost na sociálních dávkách, drobnou kriminalitu a s tím související nevraživost majoritního obyvatelstva vůči rómskému etniku. 24 Zdroj: studie SPRŠ (1999). 25 PRÚK 2001. 23
68
Národního parku České Švýcarsko, což navíc omezuje možnost soukromé výstavby, uváží-li se omezené možnosti získání stavebních povolení.
Ekonomické hledisko Struktura kapitoly následuje rozlišení dle sfér místní ekonomiky. Ekonomický pohled na místní politický život by měl přispět k odhalení hlavního potenciálu místní komunální ekonomiky, na který by se měla zaměřit podpora vedení obce. Úroveň hospodářského rozvoje oblasti nejlépe indikuje ukazatel hrubého domácího produktu per capita. Obec Doubice spadá pod děčínský okres Ústeckého kraje, kde HDP na obyvatele v roce 1997 vykazoval úroveň 89 % průměru ČR a 57,5 % průměru EU.26 Oblast Šluknovska ovšem narozdíl od zbývající části kraje zaznamenává rostoucí dynamiku rozvoje malého a středního podnikání (MSP) zapříčiněnou především rozvojem cestovního ruchu a služeb s ním souvisejících, což také dokládá převaha podnikatelských subjektů terciární sféry (viz tabulka 3). Jistý díl na zvýšené atraktivnosti oblasti má i vznik Národního parku České Švýcarsko v roce 2000 a umístění sídla Správy NPČŠ do nedalekého města Krásná Lípa. Turistický ruch je v současné době považován za největší potenciál rozvoje celé oblasti. Tabulka 3: Struktura místních podnikatelských subjektů podle odvětví (zdroj: Hospodářský atlas severozápadních Čech 2000) Podnikatelské subjekty podle odvětví 9,5 % Zemědělství, lesnictví a rybářství 0,0 % Průmysl 4,8 % Stavebnictví Doprava a spoje 4,8 % 52,4 % Obchod, pohostinství, ubytování 4,8 % Ostatní obchodní služby 4,8 % Veřejná správa, obrana Školství a zdravotnictví 0,0 % Ostatní veřejné, sociální služby 19,0 % V případě zemědělské výroby dochází oproti předešlým odvětvím místní ekonomiky ke značné stagnaci. Možnost obratu nabízí konjunktura turistického průmyslu usnadňující potencionální rozvoj agroturistiky. Pozitivním vývojem lze označit rostoucí trend podílu podnikatelských subjektů na 100 obyvatel (viz tabulka 4).27 Z tabulky je patrné, že v Doubicích nárůst počtu podnikatelských subjektů na 100 obyvatel je způsoben zakládáním živností. Je velice pravděpodobné, že důvod takového vývoje paradoxně spočívá v nedostatečné dopravní obsluze, která finančně znevýhodňuje dojíždění za prací a prakticky nutí místní obyvatelstvo k zakládání vlastních živností, která jim tak umožňují pracovat v místě bydliště.
26
PRÚK 2001. Uvedený index přepočtu na 100 obyvatel podstatně zkresluje skutečné množství podnikatelských subjektů v obci vzhledem k výrazně menšímu počtu obyvatel Doubic. 27
69
Tabulka 4: Časová řada počtu podnikatelských subjektů a podnikatelů (FO) na sto obyvatel v kontextu vývoje počtu obyvatel v Doubicích (zdroj: Hospodářský atlas severozápadních Čech 2000) Podnikatelské subjekty Z toho FO Počet Rok (na 100 obyvatel) (na 100 obyvatel) obyvatel 1993 16,0 10,1 64 1994 5,2 5,2 72 1995 11,7 6,5 71 1996 17,1 9,2 70 1997 22,2 66 1998 26,6 15,2 75 Zemědělství Specifika zemědělství v oblasti Nízká úroveň podnikatelských aktivit v odvětví zemědělství (viz tabulka 3) vyplývá zejména z obecně nízké produkční schopnosti (determinované půdními a klimatickými podmínkami oblasti), špatné finanční situace místních zemědělců a mimo jiné i dotační politiky státu orientované především na podporu udržování krajinotvorné funkce zemědělství.28 Děčínský okres taktéž patří do oblasti s nejvyšší výměrou neobdělávané půdy v republice (podíl úhoru na celkové ploše zemědělské půdy se v oblasti pohybuje v průměru kolem 30 %).29 Tabulka 5: Druhy pozemků v Doubicích (zdroj: Hospodářský atlas severozápadních Čech 2000) Celkem 7,7 % 0,7 % - Orná půda 8,4 % - Zahrady 0,0 % Zemědělská - Sady 0,0 % půda - Chmelnice Druhy 0,0 % - Vinice pozemků 74,0 % - Louky 16,9 % - Pastviny 89,5 % Lesní půda 0,3 % Zastavěná plocha 2,5 % Ostatní plocha Pozitivní změnu v současném špatném stavu v odvětví lze jen těžko očekávat. Vzhledem k zaměření místní ekonomiky především na cestovní ruch se naskýtá možnost rozvoje zejména v oblasti agroturistiky. Sporné je, zda-li se dají vkládat naděje také do nové tendence určité části především mladší populace k návratu k původnímu rurálnímu způsobu života. Určité náznaky takového trendu lze již vypozorovat v nedalekém Kyjově (osada Krásné Lípy).30 Krajinný charakter a atraktivnost okolí Doubic vytvářejí příhodné podmínky pro vznik zejména menších farem rodinného typu. 28
SPRŠ 1999 PRÚK 2000 30 V krásnolipské osadě Kyjov působí dvě soukromé farmy. Kozí farmu vlastní pražská rekreantka, jejíž forma hospodářství podporuje již zmiňovanou tezi o návratu městského obyvatelstva k rurálnímu způsobu 29
70
Skladba půdního fondu Doubic (viz tabulka 5) očividně neumožňuje velký prostor pro zemědělskou produkci založenou na rostlinné výrobě. Potencionální rozvoj odvětví lze nalézt ve velkém podílu luk a pastvin, který vytváří vhodné podmínky pro intenzivnější chov dobytka. Nicméně v současnosti slouží pro pěstování biomasy jako krmivové základny pro dobytek soukromého zemědělce z přilehlé osady Kyjov. Největší plochu katastrálního území obce pokrývají lesy, jejichž hospodářské využití je vzhledem k tomu, že z větší části zasahují do Národního parku České Švýcarsko, podstatně omezené. Z výše popsaného je patrné, že zemědělská produkce má v Doubicích ostře vymezené mantinely. Uvážíme-li, že ekonomika obce je založena převážně na turistickém ruchu, jako perspektivní se jeví využití potencionální možnosti rozvoje agroturistiky. V současnosti již jeden z doubických podnikatelů provozuje farmu specializující se na chov koní pro turistické účely. Průmysl Doubice patří do oblasti s tradicí textilního a strojírenského průmyslu. V devadesátých letech se ovšem místní struktura průmyslu podstatně změnila. Postupně došlo k zániku či k útlumu výroby ve velkých podnicích, které se často rozdělovaly na menší podniky (kupříkladu krásnolipská Novia vznikla v roce 1994 z původního druhého závodu varnsdorfského podniku Elite). Přesto má průmysl v ekonomice celé oblasti z hlediska zaměstnanosti stále dominantní postavení. V současnosti stále významnějšími se stávají firmy se zahraničním kapitálem, které využívají podstatně levnější pracovní síly a sousedství s Německem. Ve Šluknovském výběžku je průmysl soustředěn především do Varnsdorfu a do Rumburku. Prioritou OÚ Doubic by tak v zájmu snížení nezaměstnanosti mělo být udržení dostačující dopravní obslužnosti, což se zatím nedaří. Ačkoli v minulosti v Doubicích pracovaly dvě textilní továrny, v současnosti již ani jedna neslouží svému účelu. Průmyslová výroba se tak zastavila spolu se zavřením poslední továrny v roce 1975. Za největší brzdu rozvoje průmyslového odvětví v oblasti se považuje zejména nedostatek vysoce kvalifikovaných osob a neznalost německého jazyka.31 Terciární sféra a turistický průmysl Jak uvádí tabulka 3 převládají v místní ekonomice aktivity terciární sféry. Ze struktury služeb je patrné, že většina jich je spojená s turistickým cestovním ruchem. Význam turistiky pro dynamiku místní ekonomiky vedl obce Šluknovska k založení sdružení obcí Tolštejn, jehož účelem je právě podpora podnikatelských aktivit zaměřených na cestovní ruch. Se zřetelem k blízkosti německých hranic je podmínkou přílivu turistů ze zahraničí také kladný postoj místních k německým turistům, který vzhledem k nesnadné společné minulosti není v kraji úplnou samozřejmostí (viz historické hledisko). Atraktivnost kraje spočívá zejména ve výhodné poloze v sousedství Národního parku České Švýcarsko, života. Podobné prvky lze vypozorovat také u druhé kyjovské bio-farmy, která se zaměřuje především na chov hospodářských zvířat. Rodinný typ podobného typu farem v podstatě předurčuje nemožnost větší intenzifikace zemědělské výroby či její extenzivnější využití vzhledem k omezenému přístupu k výrobnímu faktoru práce (omezená počtem zainteresovaných členů rodiny) a kapitálu (finanční situace drobných rolníků je všeobecně špatná). 31 SPRŠ 1999
71
CHKO Labské pískovce a CHKO Lužické hory, z čehož je třeba vycházet při identifikaci cílové skupiny při stanovení hlavních rozvojových priorit obce pro podporu turismu. Využití všech možností, které příliv turistů nabízí, si ještě vyžádá další investice do základní a také doprovodné turistické infrastruktury,32 která by mohla částečně zmírnit dopad značné sezónnosti místního turismu. Z tohoto důvodu se také jako nejvhodnější zdají být ubytovací jednotky typu penzion, případně menší hotel. Za důležitou součást místního cestovního ruchu lze také považovat fenomén druhého bydlení (chataření a chalupaření), který taktéž významně přispívá k vyrovnávání negativních ekonomických dopadů období mimo sezónu. Za slabé místo rozvoje turistického průmyslu v oblasti lze označit nerozvinutost turistických služeb a absence komplexního podnikatelského prostředí v daném odvětví, což je způsobeno především nezájmem podnikatelských subjektů spolupracovat. Za nedostatečné lze kupříkladu označit nabídky incomingových cestovních kanceláří, jejichž činnost by mohla být podpořena vybudováním jakéhosi oblastního informačního a rezervačního systému. Z výše uvedeného vyplývá, že základ rozvoje cestovního ruchu spočívá ve vybudování funkční turistické organizační struktury (mikroregion Tolštejn), vypracování turistických programů a marketingové strategie (Tolštejnské panství) a investování do základní a doprovodné turistické infrastruktury. Narozdíl od okolních obcí lze kvalitu i počet doubických ubytovacích a restauračních zařízení prohlásit v kontextu velikosti obce za nadprůměrné. V současnosti se v Doubicích nachází jeden hotel a tři penziony. Za indikátor míry rekreační funkce obce lze považovat počet teoretického počtu lůžek rekreačních objektů na jednoho trvale bydlícího obyvatele.33 V Doubicích dosahuje daný indikátor hodnoty 10, čímž se zařazuje do skupiny obcí se zcela dominantní rekreační funkcí. Uvážíme-li kapacitu doubických ubytovacích zařízení (181 lůžek),34 není překvapující, že během turistické sezóny se v Doubicích vystřídá v průměru na 1 500 rekreantů. Kromě zmíněných zařízení je turistického ruchu využíváno podnikatelem, který se čistě jen pro rekreační účely zabývá chovem koní. Možnost podpory MSP ze strany doubické administrativy je z hlediska nízkého rozpočtu obce značně limitována. Přesto lze za jakýsi náznak subvence MSP označit minimální nájem obecního prostoru poskytnutý místní podnikatelce pro provoz obchodu potravinami. Udržení chodu doubické prodejny je totiž jednou z priorit vedení obce.
Politologické hledisko Následující odstavce nabízejí pohled politické vědy na místní politický život. Stěžejní kapitolou předkládané studie ovšem není jen svým rozsahem. Záměrně byla umístěna za předešlé kapitoly jako jejich logické vyústění. Historický vývoj, demograficko-sociální a ekonomické podmínky podmiňují vztahy v místní sociální síti, které mají návaznost na celkovou politickou atmosféru uvnitř komunity. Podkapitolu uvede zařazení obce do jejího okolí, které je následně využíváno jako referenční báze při porovnávání místních výsledků voleb s výsledky takovéto komparativní
32
Doprovodnou turistickou infrastrukturou jsou různá sportovně-rekreační či společensko-kulturní zařízení. Výpočet zahrnuje také teoretický počet lůžek objektů vlastnících místními rekreanty. 34 Koncepce rozvoje cestovního ruchu v okrese Děčín 2000. 33
72
oblasti s víceméně paralelními ekonomickými a sociálními podmínkami. Následná analýza odlišností vzorců volebního chování aplikovaných místním elektorátem při volbách do zastupitelských orgánů různých politických úrovní je dávána do kontextu se závěry rozboru politické orientace obyvatel z hlediska jejich demograficko-sociálních charakteristik. Neméně důležitou částí kapitoly je rozbor komunálního politického prostředí Doubic zaměřující se na formát a dynamiku lokálního stranického systému a identifikaci faktorů, které komunální politický proces přímo ovlivňují. Poslední část podkapitoly se na základě rozboru vzorců volebního chování místního elektorátu pokusí o podrobnější interpretaci výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu. Administrativní začlenění oblasti Doubice spadá pod bývalý okres Děčín Ústeckého kraje, který tvoří východní část statistické jednotky NUTS II Severozápad. Vzhledem k větší vzdálenosti některých obcí Šluknovského výběžku od okresního města vznikla postupem času zastoupení nejdůležitějších institucí a úřadů v nedalekém městě Rumburk,35 čímž tak splnil podstatné podmínky pro jeho prohlášení za tzv. obec III. stupně v rámci druhé fáze reformy veřejné správy, v jejímž důsledku zanikl děčínský okres jako územně-správní jednotka. Regionální spolupráce Sdružení pro rozvoj Šluknovska Sdružení bylo založeno všemi osmnácti městy a obcemi Šluknovského výběžku v roce 1994 původně za účelem společného postupu při řešení záležitostí regionální infrastruktury (silniční obchvaty, posílení vysokého napětí, regionální televizní kanál,...).36 Postupně se působnost SPRŠ rozšířila na ochranu ŽP, podporu podnikání, vzdělávání a zdravotnictví.37 Ke konci devadesátých let se na území Šluknovska zformovaly dva turistické mikroregiony, což přispělo k rozšíření aktivit SPRŠ i do oblasti turistického ruchu především zaměřené na rozvoj turistického produktu Tolštejnské panství, které se v budoucnu postupně rozšíří o Českolipsko, Českokamenicko a částečně bude zahrnovat i příhraniční oblast Německa.38 Euroregion Nisa Euroregion Nisa (ERN) vznikl iniciativou komunálních sdružení příhraničních oblastí Česka, Německa a Polska v roce 1991. Cílem přeshraniční spolupráce bylo především postupné odstranění disparit mezi regiony a snižování významu hranic, což mělo usnadnit následnou integraci do Evropské unie. Činnost ERN je zaměřena především na podporu vzájemné spolupráce v otázkách územního plánování, udržování životního prostředí, zvyšování životní úrovně obyvatel, rozvoj přeshraniční infrastruktury, spolupráce při likvidaci přírodních katastrof, rozvoj turistiky, kultury a sociální infrastruktury.39 Základními principy uplatňovanými ERN jsou: parita, rotace, konsensus a rovnocennost.40 Výhodou členství v ERN je možnost čerpání finančních prostředků pro investice splňující podporované aktivity některého z prioritních projektů euroregionu ze Společného fondu 35
V Rumburku je nyní zastoupení Úřadu práce, Finančního úřadu, Okresní správy sociálního zabezpečení, Kontrolního úřadu a Školského úřadu. 36 Stanovy sdružení SPRŠ 1994. 37 Komplexní rozvojový dokument Šluknovského výběžku 2001. 38 Schválené stanovisko měst a obcí Šluknovského výběžku k návrhu PRÚK 2001 39 Rámcová dohoda o spolupráci Euroregionu Nisa 1991 40 http://www.euroregion-nisa.cz
73
malých projektů (SFMP). Nízký rozpočet Doubic ovšem neumožňuje splnit podmínku částečné finanční participace na většině projektů, čímž její členství v ERN částečně ztrácí na významu. Euroregion Labe Část území Šluknovska také spadá pod Euroregion Labe (EL). Vznikl v roce 1992, podobně jako Euroregion Nisa, dobrovolným sdružením obcí části Ústeckého kraje a Komunálního společenství Euroregionu Horní Polabí a Východní Krušnohoří. Cíle EL se prakticky shodují s cíli ERN.41 Doubice však není jeho členem. Pomineme-li výši členského poplatku, důvodem neúčasti Doubic na aktivitách EL je pravděpodobně fakt, že její členství v euroregionu by bylo spíše jen formální záležitostí, jelikož žádosti o finanční podporu projektů ze SFMP může obec žádat vždy jen v rámci jednoho euroregionu. Mikroregion Tolštejn Mikroregion Tolštejn vznikl v srpnu roku 1999 sdružením osmi obcí Šluknovského výběžku za účelem podpory turistické návštěvnosti kraje. Koncepce rozvoje cestovního ruchu v okrese Děčín (2000) označuje mikroregion Tolštejn za organizačně nejlépe připravený ze všech turistických mikroregionů děčínského okresu. Předsedou svazku obcí Tolštejn je jiřetínský starosta a v současnosti i senátor za děčínský okres Josef Zoser. Mikroregion má již schválen Realizační plán rozvoje cestovního ruchu, jehož nejzajímavějším produktem je vyhlášení tzv. Tolštejnského panství, které prakticky definovalo nosnou ideu celého dobrovolného svazku obcí. Tolštejnské panství42 se snaží systémem různých slev poskytovaných zainteresovanými podnikatelskými subjekty zvýšit atraktivnost Šluknovska a docílit tak zkvalitnění turistických služeb zmíněných podniků.43 Mikroregion v současné době disponuje přibližně 2100 lůžky v hromadných ubytovacích zařízeních.44 Komunální politické prostředí Z hlediska politických věd zkoumajících politický život na nejnižší úrovni je komunálních politické prostředí vůbec nejzajímavějším projevem místního politického dění. Podkapitola se věnuje místnímu komunálnímu politickému procesu. Analýzu lokálního stranického systému následuje interpretace výsledků komunálních voleb a pokus o identifikaci činitelů, které na místní politické klima působí. Vznik komunálního politického prostředí v obci Obec Doubice vznikla v roce 1993 jejím odloučením od Krásné Lípy. Hlavní příčinou vedoucí k osamostatnění Doubice je uváděn fakt, že jako nejmenší osada regionu se šedesáti čtyřmi obyvateli (1992) nebyla schopna dostatečně ovlivňovat chod obce. Malá velikost a tedy i nedostatečná voličská síla místního elektorátu totiž neumožňovala prosazení doubického reprezentanta do zastupitelstva Krásné Lípy, který by hájil zájmy osady při rozhodování o jejím rozvoji. Odstředivé tendence osad Krásné Lípy vznikly na počátku let devadesátých především v osadách Doubice, Vlčí Hora a Zahrady. Ve všech třech případech iniciativa vzešla ze strany vlastníků rekreačních objektů, kteří nepovažovali zájem městského úřadu o rozvoj 41
Viz http://www.euroregion-labe.cz Projekt Tolštejnského panství nyní zahrnuje prakticky celý Šluknovský výběžek (tzn. i obce mikroregionu Sever) a chystá se jeho rozšíření o další okolní obce a města okresu Děčín. 43 Viz Zoser (2000). 44 Koncepce rozvoje cestovního ruchu v okrese Děčín (2000). 42
74
okrajových oblastí města za dostatečný. Doubičtí rekreanti v obci vlastní přibližně 85 % budov (175 z 205). Podle jejich názoru osamostatnění obce, kromě samostatného rozhodování o správě obce, umožnilo Doubicím vyniknout jako samostatná obec a zvýšil se tak o ní zájem. V roce 1992 se rekreantům nakonec povedlo přimět skupinu obyvatel k sepsání petice o vypsání referenda o odtržení osady od Krásné Lípy.45 Podle § 11 tehdy platného zákona č. 298/1992 Sb. bylo zapotřebí podpořit vypsání místního referenda podpisy alespoň 30 % oprávněných občanů. V Doubici se jednalo o 15 podpisů. Návrh podpořilo 16 občanů a tak se 12. září 1992 konalo referendum o vzniku samostatné obce Doubice, kde místní obyvatelstvo poměrem 32 ku 9 vyjádřilo souhlas s osamostatněním. Ačkoli pro vznik obce hlasovalo téměř 4x více voličů, 32 občanů tvoří „pouze“ 68 % ze 47 oprávněných voličů (6 občanů se k hlasování nedostavilo), což se nedá považovat za drtivou většinu, uvážíme-li, že „pro“ získalo jen o 8 hlasů více než je nadpoloviční většina všech voličů. Důvodem nesouhlasného či lhostejného postoje k tak závažné otázce, která měla změnit budoucí vývoj obce, byl pravděpodobně úzký vztah některých místních k Městskému úřadu Krásné Lípy či dokonce jejich přímá účast v některých výborech či komisích Městského úřadu. Městský úřad pod vedením starosty Součka (ČSSD) nebyl nakloněn osamostatnění Doubice.46 Následné rozdělení majetku mezi obce poznamenala neznalost a nezkušenost čerstvých zastupitelů Doubice oproti tehdejším zběhlým radním Krásné Lípy. Ještě těsně před vyhlášením místního referenda se městu například podařilo uskutečnit prodej Doubické hospody, z něhož nově vzniklá obec nezískala ani korunu. Začátek pro nové zastupitelstvo nebyl lehký. Město Krásná Lípa již dříve prodalo budovu bývalé školy, ve které sídlil původní MNV a tak jako první vyvstala otázka kam umístit Obecní úřad. Většina vhodných budov nebyla v majetku obce. První rok se tedy Obecní úřad usídlil v náhradních prostorách zmíněné Doubické hospody, které jim nový vlastník poskytl. Rekonstrukcí horních pater budovy místní prodejny potravin získal Obecní úřad již natrvalo své sídlo. Rekonstrukce budovy Obecního úřadu se měla na dlouhou dobu stát jedinou větší investicí obce. Obyvatelé Vlčí Hory a Zahrad váhali s uskutečněním podobného kroku a vyčkávali až jak se bude dařit Doubicím. Rok na to vešel v platnost zákon č. 152/1994 Sb., který doplnil zákon č. 298/1992 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o místním referendu o písmeno i) v § 10, které zakázalo konat referendum o rozdělení obce, pokud by jím měla vzniknout obec s méně než 300 občany s trvalým pobytem,47 což zmařilo veškeré separatistické snahy zmíněných osad.48 Doubické komunální volby a místní stranický systém Doubice se bezesporu může chlubit jedinečným politickým systémem oproštěným od vázanosti na politické prostředí z vyšších politických úrovní. S podobným jevem se ostat-
45
Dle Schonfielda a Toinetové jde o jednu z tzv. protestních forem politické participace občanů (viz Novák 1995) 46 Viz citace starosty Součka v článku Hořeňovského z března 1993. 47 § 62 zákona č.152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích. Od roku 2000 podle § 21 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) se dokonce zvýšil limit pro nově vzniklé obce na 1000 občanů. 48 Osada Vlčí Hora má v současnosti 86 obyvatel a Zahrady 71, což by nedosáhlo požadovaného počtu ani při založení společné obce.
75
ně u obcí obdobné velikosti setkáváme velmi často.49 V Doubici tak kromě nezávislých kandidátů nenalezneme zastoupení žádné z celorepublikových politických stran. Mimořádné komunální volby po vzniku samostatné obce Doubice se konaly dne 6. března 1993. Tehdy se do zastupitelstva obce volilo 9 členů. Vysoký počet zastupitelů byl pravděpodobně vybrán proto, že šlo o vůbec první volební období a vzhledem k malé zkušenosti a typu problémů, které zastupitelstvo mělo na počátku řešit, bylo vhodnější vytvořit větší skupinu zaangažovaných osob. Do voleb kandidovalo pouze jediné sdružení nezávislých kandidátů složené ze signatářů místního referenda o osamostatnění obce doplněné o část podporovatelů zmíněné petice. Šlo evidentně pouze o formální záležitost, jak to u obcí podobného typu a velikosti bývá. Na ustavující schůzi zastupitelstva byla starostkou jednomyslně zvolena důchodkyně Božena Stejskalová (původním povoláním tkadlena). Podobně jako v jiných stejně malých obcích je starostka neuvolněnou funkcí.50 Obecní rada se u podobných obcí nezřizovala a výkonnou funkci tak zastávala starostka.51 Obecní úřad zaměstnal jednu úřednici, která vyřizuje veškeré administrativní náležitosti obce a ačkoli nedisponuje rozhodovací pravomocí prakticky udržuje Obecní úřad a potažmo i obec v chodu. V roce 1994 se opakovala situace z komunálních voleb roku předchozího. Zaregistrována byla pouze jediná kandidátní listina, ačkoli změnou zákona č. 298/1992 Sb. se podání kandidátek sdružení nezávislých kandidátů v obcích nejmenší velikosti zjednodušilo. Přestože zatím nedochází ke vzniku pluralitní politické scény, nastaly již určité posuny k zárodku jejího vzniku. Zastupitelstvo obce redukovalo počet svých členů na 7 a vytvořila se pevnější skupina místních politických osobností, která i nadále měla určovat budoucí vývoj Doubic. Z politiky obce tak odešlo pět osob, které se ke kandidatuře již nevrátily. Šlo o podporovatele osamostatnění Doubic, kteří s největší pravděpodobností v roce 1993 souhlasili s přechodným členstvím v zastupitelstvu obce, aby napomohli Obecnímu úřadu v jeho složitém začátku. Ve volbách tak opět šlo evidentně jen o formální záležitost. Starostkou obce i nadále zůstala Božena Stejskalová. Pozoruhodný vývoj na místní politické scéně nastal v roce 1998, kdy v komunálních volbách kandidovala proti sobě tři sdružení nezávislých: Za obec krásnější, Za veselejší Doubici a Za obnovu důvěry občanů.52 Situaci napomohla především ta skutečnost, že pro registraci kandidátní listiny SNK k doubickým komunálním volbám bylo díky zákonu č. 152/1994 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí a malému počtu místních voličů (57) potřeba získat pro vyžadovanou petici pouhé 4 podpisy.53 V Doubicích tak nečekaně vznikl pluralitní politický systém. Hlavním důvodem byl pravděpodobně stanovený počet členů zastupitelstva pro volební období 1998 – 2002. Bylo rozhodnuto, že budoucí zastu49
Viz Jüptner 2001. Viz tamtéž. 51 § 44 odstavce 4 zákona č. 367/1990 Sb. 52 Ani podrobnější analýzou volebních programů by nebylo možné lokalizovat jednotlivá politická sdružení v pravicově-levicovém politickém spektru vzhledem k typu problémů, ke kterým se volební programy vyjadřovaly. Přihlédneme-li k demografické velikosti Doubice lze s jistotou tvrdit, že místní elektorát se při volbě orientuje zejména podle osobních sympatií k danému kandidátovi. 53 Do roku 1994 platil § 49 zákona č. 298/1992 Sb. o volbách do zastupitelstev v obcích a o místním referendu, který požadoval po neregistrovaných politických uskupeních, tedy i nezávislých kandidátech a jejich sdruženích v obcích do 1000 obyvatel připojit petici s 20 podpisy. Na každý pád v roce 1994 politické prostředí Doubice zatím nedozrálo natolik, aby proti sobě kandidovalo více volebních stran, jako tomu bylo v roce 1998. 50
76
pitelstvo bude pětičlenné. Sedmičlenná kandidátní listina z roku 1994 se tak rozdělila. Vzniklo sdružení Za obec krásnější se starostkou v čele a dalšími čtyřmi členy původního zastupitelstva. Jeden ze zbývajících dvou členů zastupitelstva sestavil vlastní SNK nazvané Za veselejší Doubici spolu se dvěma místními podnikateli. Pravděpodobně se však jednalo o tzv. kandidátku B sdružení Za obec krásnější.54 Nejspíše proto bylo jako protipól zmiňovaným dvěma volebním stranám zaregistrováno třetí sdružení nezávislých: Za obnovu důvěry občanů (nešťastně zvolený název patrně vznikl jako analogie k událostem na národní politické scéně na sklonku roku předchozího, využitého pro náznak nespokojenosti se současným vedením obce) ve složení dvou kandidátů. Ti ovšem měli pramalou šanci na úspěch. Důvody byly dva. Především proto, že je mnoho lidí neznalo. Doubický elektorát se řídí sympatiemi ke konkrétním kandidátům a osobní zkušeností s kandidujícími subjekty. Většina členů předešlého zastupitelstva si již vydobyla pevnou pozici v preferenčním žebříčku doubických voličů díky výsledkům již vykonané práce, což byla jejich výhoda oproti novým politickým aktérům. Lze však uvést i protiargument, že jeden z nových kandidátů mohl být přeci jenom známější osobností pro místní obyvatele, protože v obci vlastnil truhlářskou dílnu. Nicméně druhý důvod jejich neúspěchu spočívá v malém počtu kandidátů na kandidátní listině. Vzhledem k metodě přepočtu volebních výsledků na mandáty měla kandidátní listina s pouze dvěma kandidáty mizivou naději na získání mandátu. Podobná volební strana by mohla uspět jedině s podporou nadpoloviční většiny voličů, což bylo v rámci výše popsaných podmínek prakticky nemožné. Tedy i v tak malé obci jako jsou Doubice se projevuje diskriminační charakter zákona, který znesnadňuje pozici nezávislých kandidátů.55 Ve volbách zvítězilo sdružení Za obec krásnější s třemi mandáty. Sdružení Za veselejší Doubici získalo 2 mandáty a sdružení Za obnovu důvěry občanů u voleb podle očekávání propadlo (viz tabulka 6). Tabulka 6: Volební výsledky doubických komunálních voleb 1998 (zdroj: www.volby.cz) Počet hlasů Počet mandátů Volební strana (abs) (v %) (abs) (v %) Za veselejší Doubici 88 33,7 2 40,0 Za obnovu důvěry občanů 20 7,7 0 0,0 Za obec krásnější 153 58,6 3 60,0 celkem 261 100,0 5 100,0 Volební účast 81,5 % Vzhledem k většině mandátů Za obec krásnější nebylo třeba jednání o vzájemné podpoře či vytváření koalic (spíše se však jednalo o tzv. superkoalici)56 při opakovaném prosazení 54
Daný termín používá Jüptner ve své studii (Jüptner 2001), kterým označuje kandidátní listinu spřátelené volební strany. Předpokládá se, že kandidující strany zakládají další politické subjekty, aby v nejistém konkurenčním prostředí zvýšily pravděpodobnost svého volebního výsledku, což jim umožňuje technologie volebního systému, která uplatňuje stranický přístup při přepočtu volebních hlasů na mandáty (blíže o problematice vlastností technologie volebního systému viz Bubeníček 2004). V popisovaném případě se lze domnívat, že vznik nového politického uskupení byl reakcí na existenci třetí volební strany, která potenciálně mohla ohrozit výběr konkrétních kandidátů preferovaných stranou „A“. 55 Viz Bubeníček 2004, resp. Bubeníček In Čmejrek, Bubeníček, Luhanová 2004:127-128. 56 Tímto termínem označuje Jüptner (2001) koalici, kde jsou zastoupeny všechny strany. Dle americké tradice teorie koalic jde o deviantní formu popírající koncept racionality (Říchová 2000, s. 121). Obecná teorie koalic ovšem počítá především s parlamentními koalicemi, jejichž konstrukce se řídí odlišnými pravidly než na komunální úrovni. Místní politika je často determinována mimopolitickými zákonitostmi dané
77
Boženy Stejskalové na post starosty (obecní rada se v obcích s méně jak patnácti zastupiteli nevolila).57 Zastupitelstvo tvořilo pět členů. Dva z nich nastoupili do svého třetího funkčního období, dva do druhého, zbývající nový člen zastupitelstva byl provozovatel jednoho z doubických restauračních zařízení. Rok 1998 byl ovšem pouhým zábleskem snahy o pluralitní politické prostředí. Originální politická scéna v Doubici volebního období 1999 až 2002 se již ve volbách v roce 2002 neopakovala. Volby do zastupitelstva v roce 2002 se opět účastnilo pouze jediné sdružení nezávislých (Doubice 2006). Počet členů zastupitelstva byl stanoven na sedm. Za určitý náznak soutěže mezi kandidáty lze alespoň považovat to, že na kandidátce bylo uvedeno o dva kandidáty více než byl počet budoucích členů zastupitelstva.58 Dva zastupitelé za SNK Za veselejší Doubici sestavili spolu se starostkou (Za obec krásnější) devítičlennou kandidátní listinu, kde většinu tvořili místní podnikatelé, kteří se tak rozhodli vystoupit z pasivní role zájmové skupiny a podílet se aktivněji na rozhodování o dalším rozvoji Doubic. Volební program Doubice 2006 se týkal kromě drobných úprav okolí obce zejména dvou investic infrastrukturního charakteru: posílení vodovodního řadu, na které obec získala dotaci 8 milionů Kč od Ministerstva zemědělství a plynofikace obce. Obě investice se ovšem potýkají s problémy jejich finančního zajištění. Dotace od státu většinou vyžadují částečnou finanční participaci obce na realizaci projektu. V případě posílení vodovodního řadu se jedná o částku převyšující roční rozpočet Doubic. Budoucí zastupitelstvo je tak postaveno před úkolem sehnat další zdroje financování. Dle dopisu rozesílaném před volbami místním voličům bude zastupitelstvo připraveno v případě nutnosti vyhlásit i veřejnou sbírku. Ve volebním programu se kandidáti Doubice 2006 také zavazují vytvořit nové pracovní příležitosti, které by vytvořily příznivé podmínky pro přírůstek obyvatel obce. Vzhledem k tomu, že většina kandidátů Doubice 2006 jsou místní podnikatelé, mají tak větší možnost aktivně přispět ke zlepšení zmíněné situace.59 Přestože se na výsledku voleb nedalo příliš změnit, k volbám přišlo plných 80 % voličů.60 Nejvíce hlasů získala místní podnikatelka, která v té době provozovala v obci jedinou
především osobními vztahy mezi zastupiteli a velikostí obce. V menších obcích, kde se všichni znají, může jakýkoli zásadní projev nesouhlasu vést až k exkluzi jedince místní komunitou a jeho izolaci na okraji společnosti. Údržbářský charakter doubické politiky však prakticky stejně neumožňoval vznik jakéhokoli konfliktu v obecním zastupitelstvu – můžeme hovořit o tzv. principu velké rodiny (Jüptner 2001). 57 § 44 odstavce 4 zákona č. 367/1990 Sb. 58 Umožnil to § 22 odstavec 2 zákona č. 491/2001 Sb., který povoluje v obcích se 7 či méně členy zastupitelstva obce uvést na kandidátní listině o 1/3 více kandidátů než bude budoucí počet zastupitelů. Pro sedmičlenné zastupitelstvo v Doubici tak mohlo být na kandidátce uvedeno až 9 kandidátů. 59 Prostor pro konstrukci volebního programu (a tedy i pro politické rozhodování) je podstatně předurčen finančními limity obce. Výši daňových příjmů rozpočtů obcí v současnosti určuje zákon č. 243/2000 Sb. novelizovaný zákonem č. 483/2001 Sb., který mimo jiné určuje koeficient velikostní kategorie obce. Ten spolu s počtem obyvatel určuje konečnou výši podílu obce na konkrétní sdílené dani. Doubice má v současnosti 94 obyvatel, tudíž patří do nejnižší velikostní kategorie stanovené zákonem. Pro zvýšení příjmů z daní přesunem do vyšší kategorie by obec musela překonat hranici 100 obyvatel, jejíž dosažení je v současné situaci Doubic málo pravděpodobné. Lze se domnívat, že pravidla přerozdělování finančních prostředků plynoucích ze státního rozpočtu ve formě sdílených daní, které tvoří hlavní část příjmů v rozpočtech malých obcí, jsou určitou diskriminační politikou státu vůči malým obcím. Zdá se, že touto formou se stát snaží potlačit další separatistické tendence osad či částí větších obcí a naopak podpořit centralizaci samosprávy tlakem na obce ke slučování ve větší územní celky (problematikou malých obcí se zabývá kupř. studie Čmejrka a Bubeníčka 2004 či práce Hajného 2005). To je evidentně hlavní důvod převážně údržbářského charakteru místní politiky v obcích velikosti Doubic. 60 Lze se domnívat, že účastí u voleb v takových případech voliči především vyjadřují svojí podporu politice místní politické elity, což má z hlediska základních principů demokratických voleb velký význam pro
78
prodejnu potravin, ve které byla také sama prodavačkou. Starostka se umístila na čtvrtém místě (volilo ji 58,9 % voličů). Analýza vzorců volebního chování Rozbor vzorců volebního chování místní voličské báze vychází ze souhrnné analýzy všech dosavadních výsledků voleb. Cílem bude identifikovat odlišnosti v aplikovaném vzorci volebního chování ve volbách různých politických úrovní. Následná interpretace se pokusí dát výsledky dané analýzy do souvislosti s presumpcemi politické orientace místní společnosti postavené na závěrech sociologických studií charakteristických znaků demograficko-sociálních skupin obyvatelstva indikujících jejich předpokládanou politickou orientaci. Následující odstavce vycházejí z poznatků demograficko-sociologického hlediska. Z původní statistické deskripce se pokouší o identifikaci demograficko-sociálních charakteristik sociálních skupin místní společnosti, které by hypoteticky měly predeterminovat vzorce volebního chování doubického elektorátu především při volbách do PSP ČR. Popis politické orientace daných skupin voličů se v následujícím textu omezí pouze na základní jednodimenzionální definici politického prostoru organizovaného podle levice a pravice.61 Jedinou výjimku tvoří deskripce voličské báze SPR-RSČ, která bude vzhledem ke specifiku dané strany (viz dále) uváděna samostatně. V této části, se studie zaměří také na identifikační znaky jednotlivých demografickosociálních skupin v závislosti na jejich volebním chování. Výchozím bodem byla studie Řehákové (1999), která lokalizuje sociální skupiny v politickém spektru pravice-levice na základě sociologického výzkumu uskutečněného na rozsáhlém vzorku voličů při volbách do Poslanecké sněmovny v letech 1996 a 1998. Pro definici voličské báze SPR-RSČ, které se autorka zmíněné studie vyhnula, se použily analýzy Kreidla a Vlachové (1998, 1999). Zvláštní zřetel byl brán na rozdílné pohledy na faktory ovlivňující politickou orientaci konkrétní sociální skupiny. Zatímco Řeháková (1999) vychází z premisy příslušnosti k sociální skupině, Matějů a Kreidl (1998) hovoří o (in)konsistenci sociálního statusu jako determinanty volebního rozhodování voliče. Matějů (1998) navíc uvádí, že určujícím faktorem může být také subjektivní identifikace jedince s určitou sociální třídou. Výzkumy posledního ze jmenovaných a Vlachové (Matějů, Vlachová, 1997a, 1997b) se zaměřují na stavy anomie, které mohou vést voliče k náklonnosti k extremismu. Deduktivní závěry o politické orientaci zmíněných skupin se opírají především o zmíněnou studii Řehákové (1999), která uvádí typologii voličů pravicových a levicových stran z hlediska demograficko-sociálních charakteristik. Jak již bylo zmíněno, autorka se ve své studii striktně vyhýbá popisu voličské báze SPR-RSČ z důvodů nejasností panujících okolo vymezení strany na škále levicově-pravicového politického spektra.62 Vzhledem k faktu, že v doubických volbách do PSP ČR v roce 1996 a 1998 legitimizaci mandátu zvolených zastupitelů a potažmo i celého místního politického systému (podrobněji o principech demokratických voleb viz Bubeníček 2005). 61 Podle Matějů a Vlachové (1997a, 1997b) existují v České republice následující politicky relevantní hodnotové dimenze: dimenze levice-pravice, dimenze požadavků na povinnosti vlády a dimenze anomie. Dimenze libertarianismus-autoritarianismus či vnitřní a vnější důvěra v politiku jsou již méně zřetelnějšími. 62 Samotná SPR-RSČ se považuje za stranu pravicovou (viz Sládek 1996), přesto někteří žurnalisté (např. Žeglitz in Kreidl, Vlachová 1998) upozorňovali na zřejmé levicové prvky programu SPR-RSČ, které by stranu lokalizovaly na opačném křídle politického spektra. Novák (in Kreidl, Vlachová 1998 a 1999) ovšem poukazuje na podobnost SPR-RSČ s tzv. západoevropskou extrémní pravicí, která odpovídá spíše stranám středového fašismu. Se zajímavým zjištěním ovšem přišli Matějů a Vlachová, kteří ve své studii (Matějů, Vlachová 1997a respektive 1997b) shledali voliče SPR-RSČ za elektorát, který se svojí hodnotovou politic-
79
SPR-RSČ získala jen minimum voličských hlasů, lze evidentně usuzovat, že z hlediska doubického elektorátu se jedná o irelevantní politický subjekt, který tudíž lze v analýze opomenout. Přesto byly údaje o charakteristikách voličské báze SPR-RSČ do studie zahrnuty. Pro daný účel byla použita zejména výše uvedená studie Kreidla a Vlachové (1998 respektive 1999). Ačkoli od roku 1998, ke kterému se uvedené studie vztahují, došlo v Doubicích k jistým posunům v politické orientaci místních voličů, lze se domnívat, že použitá typologie neztratila na významnosti. Jak si ukážeme později, lze aplikací uvedených premis politických orientací jednotlivých sociálních a demografických skupin voličů na poslední výsledky voleb spíše usuzovat na další posun v krystalizaci politických názorů doubického elektorátu. Faktory působící na politickou orientaci sociální skupiny Příslušnost k sociální skupině. Bezpochyby nejdůležitějším činitelem ovlivňujícím politickou orientaci jedince a tedy i jeho volební chování je příslušnost k určité sociální skupině. Níže uvedené schéma zjednodušeně znázorňuje závěry šetření Řehákové (1999).63 Z uvedeného výzkumu vyplývá, že dělníci a zemědělci jsou fundamentem levicového voličstva. Na opačné straně je situována skupina samostatně výdělečně činných jako nejpravicovější sociální skupina. Ke středu či k vyrovnanému postoji mezi levicí a pravicí patří především pracující rutinních nemanuálních profesí spolu se zaměstnanci bez VŠ, u kterých se ovšem projevuje jistá tendence k posunu na pravé křídlo politického spektra. Odborníci vykazují převážně pravicovou politickou orientaci. U zaměstnanců s VŠ dochází k dichotomickému dělení skupiny dle uplatnění ve veřejném či soukromém sektoru, jež odlišuje především výše příjmů každé z podskupin. U podskupiny pracující ve veřejném sektoru se tak s největší pravděpodobností projevuje zklamání z podprůměrného ohodnocení jejich práce a tedy i tendence k posunu doleva. Problematickou skupinou z hlediska zjednodušené lokalizace v rámci politického spektra jsou důchodci. Stejně jako zmiňovaná podskupina zaměstnanců s VŠ jsou závislí na přerozdělování v rámci státního rozpočtu, proto lze odhadovat na jejich převažující levicovou orientaci. Přesto se názory na politickou orientaci důchodců rozcházejí. Afirmaci lokalizace skupiny na levém křídle hned po skupině dělníků a zemědělců napomáhají obecně nižší důchody. Existují ovšem názory,64 že důchodci jsou heterogenní sociální skupinou, jejíž podskupiny je nutno identifikovat dle profese, jež vykonávaly před odchodem do penze. Schéma 1: Lokalizace sociálních skupin v levicově-pravicovém politickém spektru65 • zaměstnanci bez VŠ • dělníci • zemědělci
• rutinní nemanuálně pracující
• důchodci (?) levice
• odborníci • zaměstnanci s VŠ
střed
• samostatně výdělečně činní pravice
kou orientací nejvíce odchyluje od orientace deklarované (autoři studie lokalizovali SPR-RSČ do pravého středu) a to směrem doleva. Potvrzují to i tzv. druhé hlasy voličů (viz Kreidl, Vlachová 1999, s. 344). Záložní hlas pro levicovou stranu deklarovalo v roce 1998 celkem 65,5 % voličů SPR-RSČ. 63 Podobně identifikuje politickou orientaci sociálních skupin i Matějů (1998). 64 Viz Řeháková (1999) 65 Vlastní konstrukce dle závěru výzkumu Řehákové (1999).
80
Lokalizace sociální skupiny v jednorozměrném politickém prostoru evidentně koinciduje s výší příjmů dané skupiny. Lze si ji tedy zjednodušeně představit jako klesající lineární funkci, jejímž definičním oborem je právě výše příjmu a oborem hodnot index poměru hlasů pro levici a pravici. K podobnému závěru ovšem nelze dojít u voličů SPR-RSČ. Podle analýzy Kreidla a Vlachové (1998 a 1999) mezi průměrnou mzdou a volebním výsledkem SPR-RSČ neexistuje souvislost. Největší riziko volby extremistů bylo prokázáno u dělníků a u zaměstnanců s nižším vzděláním.66 Dokázalo se, že rozhodujícím faktorem u zmíněných dvou skupin bylo nízké vzdělání, což se již nedá tvrdit u další sociální skupiny důležité pro SPR-RSČ, samostatně výdělečně činných, u kterých závislost mezi volbou extrémní pravice a jejich úrovní dosaženého vzdělání nebyla prokázána. Subjektivní identifikace se sociální třídou. Jiný pohled na politickou orientaci sociálních tříd nabízí Matějů (1998), který dokazuje, že důležitější než objektivní příslušnost k sociální skupině je subjektivní zařazení jedince na určitou úroveň v stratifikované sociální hierarchii. Analýza se zaměřuje především na obnovující se střední třídu, která podle autora studie je jedním ze základních pilířů tržních ekonomik a zárukou stability politického systému. Objektivně jí tvoří především odborníci a drobní podnikatele. V posledních letech došlo k zásadní změně subjektivní představy obyvatel o potřebných kritériích příslušnosti ke střední třídě. Zatímco dříve k identifikaci se střední třídou stačilo být podnikatelem, mít vyšší vzdělání či vyšší příjem, v současnosti hraje rozhodující roli především vyšší příjem. Obecně lze říci, že lidé, kteří se identifikují se střední či vyšší třídou uznávají spíše pravicové hodnoty bez ohledu na jejich zařazení do objektivní sociální třídy. Navíc u nich převládá odpor k extremismu, který je patrný především u podnikatelů, u kterých naopak absence subjektivní vazby na střední třídu vyvolává značnou náklonnost k extremismu v politické orientaci. Inkonsistence sociálně-ekonomického statusu. Podobnou koncepci vlivu příslušnosti k sociální třídě na politickou orientaci voliče uplatňují Matějů a Kreidl (1998), kteří hovoří o konsistenci sociálního statusu jako faktoru působícího na voličovo rozhodování. Sociální status dle autorů určují zejména čtyři kriteria: vzdělání, příjem, subjektivní zařazení v sociální hierarchii a sociálně-ekonomický status zaměstnání. Podobně jako v předcházejícím případě je zařazení jedince v rámci vertikály sociální diferenciace definované vzájemným postavením úrovně vzdělání, zaměstnání a příjmu.67 Ačkoli platí logický závěr, že preference pravice rostou spolu s růstem sociálního statusu, je třeba podotknout, že také záleží na jeho míře vykrystalizovanosti, jejíž nižší úroveň zvyšuje pravděpodobnost volby levice a vice versa. Podle výzkumu zmíněných autorů nejvyšší míru konsistence vykazují samostatně výdělečně činní. Významnou roli pro politickou orientaci hraje sociálně-ekonomický status voliče. Dominantní postavení z hlediska inkonsistence sociálně-ekonomického statusu mají ze sociálních tříd rutinní nemanuální pracovníci spolu s odborníky a ve skupině rozlišené podle typu podniku se na nejvyšším stupni umístili zaměstnanci veřejného sektoru a státních podniků. Vyšší míra inkonsistence jedinci neumožňuje subjektivní zařazení na vyšší úroveň v sociální hierarchii, což podle výše popsaného závěru, že růst tendence volit pravici závisí na růstu sociálního statusu, implikuje větší sklony popsaných skupin k levicové 66
Potvrzuje to i Matějů (1998). Matějů, Kreidl (1998) hovoří o komponentách tzv. základní stratifikační triády (zaměstnání, vzdělání, příjem). 67
81
orientaci. V tomto bodě je studie Matějů a Kreidla (1998) v rozporu s analýzou Řehákové (1999). Zatímco Řeháková umisťuje rutinní nemanuální pracovníky do středu politického spektra s mírnou tendencí k přesunu napravo, Matějů a Kreidl uvádějí přesný opak. Pravděpodobně rozhodujícím faktorem při odlišení politické orientace pracovníka bude jeho uplatnění v soukromém či veřejném sektoru. Věk. Z výše zmíněné studie Řehákové (1999) vyplývá, že z hlediska levice a pravice lze identifikovat dvě skupiny obyvatel rozdělené hranicí 45 let. Mladší 45ti let jsou obecně pravicovější než občané starší. V rámci pravice nejmladší věková kategorie preferuje US, od 29ti do 60ti let převažuje ODS a nad 60 let je upřednostňována KDU-ČSL. Levicově orientovaní voliči se mohou definovat na věkovém kontinuu, kde nejmladší preferují ČSSD a u nejstarších převládá KSČM. Pozoruhodnou charakteristikou voliče SPR-RSČ byl obecně nízký věk, což z delšího časového hlediska (např. čtyř let mezi volbami) implikuje značnou nestabilitu elektorátu strany. Nejdůležitější roli pro SPR-RSČ tak museli hrát prvovoliči. Vzdělání. Studie Řehákové (1999) uvádí, že se vzděláním rostou preference zejména pravicově orientovaných stran a vice versa. Dle Kreidla, Vlachové (1998, 1999) a Matějů (1998) hraje pro voliče s nižším vzděláním také významnou roli pravicový extremismus.68 Uvnitř skupiny pravicově orientovaných voličů povětšinou ti se ZŠ a vyučení preferují KDU-ČSL, která postupně se zvyšujícím se vzděláním uvolňuje místo ODS až po skupinu vysokoškolsky vzdělaných, kteří dávají přednost US. Levicově orientovaní se vzděláním vyšším (alespoň s maturitou) povětšinou upřednostňují ČSSD, z čehož lze derivovat charakteristiky voliče KSČM jako osobu staršího věku s nižším vzděláním. Místo bydliště (venkov vs. město). Důležitým faktorem ovlivňujícím politickou orientaci je místo bydliště voliče, rozděleno do kategorií dle velikosti obce. Obecně lze říci, že obyvatelstvo vesnických sídel je převážně levicověji orientováno než obyvatelstvo větších měst. Zajímavým závěrem analýzy Kreidla a Vlachové (1998) je zjištění o převažující venkovské podpoře SPR-RSČ, čímž se vymyká zkušenosti ze západoevropských zemí, kde pravicový extremismus je spíše městským fenoménem (viz např. Husbands in Kreidl a Vlachová 1998 i 1999). Kostelecký (in Kreidl a Vlachová 1998) dokonce dává rurální pozici stran podobných SPR-RSČ do souvislosti s větší koncentrací rómského etnika v některých venkovských lokalitách. Nezaměstnanost. Podle zmíněných analýz Kreidla a Vlachové (1998, 1999) či Řehákové (1998) se vliv nezaměstnanosti na politickou orientaci projevuje shodně jak ve prospěch levicových stran, tak i SPR-RSČ. V souvislosti s nezaměstnaností je možné zmínit i studii Matějů a Vlachové (1997), která se zabývá vlivem anomie na politickou orientaci. Pocit anomie navozuje zejména ztráta sociálních jistot či rostoucí důraz na princip ekonomického úspěchu jednotlivce, což může být neschopností získat zaměstnání ještě umocněno. Pocity blízké rozpadu sociálního řádu u daného individua mohou zvýšit pravděpodobnost inklinace k levici, popřípadě ho mohou dovést až k volbě extremistických stran. Presumpce politické orientace doubického voličstva Pomocí výše popsaných kritérií definujících předpokládanou politickou orientaci sociálních skupin určitého společenství lze určit hlavní charakteristické znaky doubického elektorátu na základě analýzy uvedené v kapitole o demograficko-sociální skladbě místní spo-
68
Autoři se přidržují tradičního názvu, ačkoli poukazují na převládající levicovou orientaci u voličů SPRRSČ.
82
lečnosti. Tímto způsobem lze pak sestavit hypotézu o obecné politické orientaci doubického voličstva. 1) Profesní skladba místních obyvatel (tab. 2) naznačuje, že nejvýznamnějšími sociálními skupinami Doubic jsou místní podnikatelé, důchodci, studenti a dělníci. Dosadíme-li si podíly jednotlivých skupin obyvatelstva do schématu 1 uvedeného v předešlých odstavcích, dojdeme k závěru, že doubický elektorát by měl vykazovat spíše levicovou politickou orientaci (dokonce i přes relativně velkou skupinu místních podnikatelů). 2) Dle profesní skladby lze také odhadnout pravděpodobnou vzdělanostní strukturu doubického obyvatelstva. Lze se domnívat, že skupina obyvatel s nižším vzděláním bude pravděpodobně tvořit významnou část místního voličstva.69 Pokud by byl odhad správný, pak lze potvrdit hypotézu uvedenou v předešlém bodě, protože právě voličstvo s nižším vzděláním vytváří potenciální bázi levicově orientovaných voličů. 3) Neméně významnou sociální skupinu tvoří obyvatelé bez zaměstnání a zaměstnanci s nízkou platovou úrovní, u kterých lze jen těžko předpokládat subjektivní identifikaci se střední třídou. V místních ekonomických podmínkách s vysokou mírou nezaměstnanosti se lze navíc domnívat, že u některých jedinců této sociální třídy se může vyskytovat subjektivní pocit anomie. Pravděpodobnost orientace dané sociální skupiny na levicové či dokonce extrémistické politické strany se taky významně zvyšuje. 4) Vzhledem k vyššímu průměrnému věku doubických občanů lze opět odhadovat, že doubický elektorát bude spíše levicově orientovaný. Rozbor věkové struktury místního obyvatelstva ukázal, že nejpočetnější demografickou skupinou jsou obyvatelé narození v letech 1946 až 1955 (důchodci či pracovně aktivní občané těsně před odchodem do důchodu). Řeháková (1999) uvádí, že levicovou orientaci vykazuje především skupina obyvatel, která překročila hranici 45 let. Druhou nejvýznamnější skupinou vzhledem k věku jsou ročníky 1976 až 1985, kterou s největší pravděpodobností tvoří studenti. Podle zmíněných studií by tato skupina měla spíše preferovat pravicové strany. Vzhledem k obecné nesourodosti názorů ohledně lokalizace studentů v politickém spektru však nelze jednoznačně předpokládat jejich konkrétní politickou orientaci.70 5) Z hlediska typu sídla Doubice patří do skupiny obcí vesnického typu, jejichž obyvatelstvo by mělo být teoreticky více levicově orientováno v porovnání s obyvateli obcí větších velikostních kategorií městského typu. Z výše uvedené analýzy lze vyvodit, že místní voličstvo by mělo vykazovat spíše inklinaci k levicově orientovaných politických uskupení. Rozbor vzorců volebního chování doubického elektorátu Výsledky voleb do zastupitelských sborů všech politických úrovní srovnané do časové řady (tabulka 7) umožňují snadnější analýzu voličského chování místních obyvatel a jeho konfrontaci s hypotézou o předpokládané politické orientaci uvedenou v předešlém odstavci.71
69
Nižším vzděláním se ve zmíněném kontextu rozumí základním vzdělání či vyučení bez maturity. Podobně jako v případě důchodců můžeme identifikovat rozsáhlý soubor vlivů na politickou orientaci studentů (úroveň dosaženého vzdělání, vliv rodinných tradic, studijní obor apod.) 71 Vzhledem ke specifikům místních komunálních voleb, kterých se neúčastní žádná celostátní politická strana, se analýza zaměřuje pouze na volby do zastupitelských orgánů vyšších úrovní politické vertikály. 70
83
Tabulka 7: Porovnání výsledků voleb, podílu propadlých hlasů, volební účasti a poměru hlasů pro levici a pravici v Doubicích na různých úrovních v časové řadě (zdroj: www.volby.cz) PSP 1996 ČSSD 23,5% ODS 52,9% 7,4% ODA KDU-ČSL 1,5% DEU 1,5% US KSČM 8,8% HNHRM SNK ED Propadlé hlasy 4,4% Levice / pravice 0,56 - zahr. hlasy 95,5% Počet obyvatel Zapsaní voliči 85 - komun. volby Volební účast 81,2%
Senát 1996 1. kolo 2. kolo 15,4% 32,1% 50,0% 67,9% 0,0% 0,0% 19,2% -
PSP 1998 21,2% 41,2% 3,5% 3,5% 12,9% 10,6% 10,6% 0,56 95,3% 70 75 60 104 65 43,3% 46,7% 84,6%
Senát 2002 PSP EP Kraj 2002 1. kolo 2. kolo 2004 2004 26,2% 7,5% 15,7% 8,2% 20,5% 26,2% 7,5% 36,7% 48,7% 0,0% 10,0% 0,0% 0,0% 3,7% 22,6% 2,6% 29,6% 11,9% 10,0% 20,4% 15,4% 65,0% 84,3% 10,7% 2,6% 20,4% 2,6% 14,8% 13,1% 10,2% 15,4 % 1,30 0,78 0,78 0,70 85,2% 86,9% 65,3% 87,2% 85 94 79 67 97 69 70 90 82 70 40,3% 86,6% 62,3% 72,9% 55,6% 47,6 % Kraj 2000 18,5% 33,3%
Tabulka znázorňuje nejdůležitější údaje o místních volbách do Poslanecké sněmovny, krajského zastupitelstva (Ústecký kraj), Senátu a Evropského parlamentu.72 Na první pohled je patrné, že výsledky voleb různých úrovní se výrazně liší. O odlišnosti vzorců volebního chování aplikovaných doubickým elektorátem u voleb různých politických úrovní (zejména konaných ve stejném roce) tedy nelze zapochybovat. Nicméně, při diachronické analýze volebních zisků stran ve volbách stejné úrovně (porovnání volebních výsledků v čase) lze také nalézt podstatné rozdíly. Charakteristickým znakem doubických voleb je totiž značně nehomogenní struktura voličstva. Místních voleb se vždy účastní relativně početná skupina doubických rekreantů, jejíž strukturu prakticky nelze jednoznačně vymezit. Vzhledem k jejímu rozsahu (tedy i významnému vlivu na výsledky voleb) však nelze voliče-rekreanty v analýze opomenout. Podle zjištěných informací od místního zdroje se jedná především o rekreanty z Prahy (volby do PSP), Mostu a Ústí nad Labem (volby do PSP a krajského zastupitelstva).73 Zmíněný fakt znemožňuje interpretaci přesunu voličské podpory kupř. pomocí indexu volatility.74 Pro snadnější orientaci byl pro indikaci úrovně teoretické „stranické loajality“ v analýze použit index vyjadřující podíl voličské podpory 72
Do tabulky byly zahrnuty volební zisky jen těch politických stran, které se zdály být pro účely analýzy nejrelevantnějšími. 73 Z daného důvodu tabulka obsahuje údaje o počtu registrovaných voličů, počtu obyvatel v příslušném volebním roce a případně i počtu voličů uvedených ve voličských seznamech pro komunální volby, které se konaly ve stejném roce (výchozí informace o skutečné četnosti místní voličské báze). 74 Index volatility Mogense Pedersena indikuje přesun voličské podpory mezi stranami ve dvou po sobě jdoucích volbách (stejného druhu). Index tvoří součet absolutních rozdílů mezi volebním výsledkem získaným jednotlivými stranami a volebního zisku daných stran z voleb předešlých (v %). Aby nedošlo k duplicitě získaných rozdílů (úbytek volebních preferencí jedné strany je rozdělen mezi strany ostatní) je výsledek dělen dvěmi. Z popisu výpočtu je zjevné, že index je pouze orientačním indikátorem transferu volebních preferencí, jelikož nebere v úvahu „započtené“ mezistranické přesuny volební podpory. Nicméně, aplikace indexu ve zkoumaném případě se nezdá být příhodnou, jelikož jeho konstrukce pracuje s procentickými rozdíly a počítá se tak s relativně stabilní voličskou bází. V případě doubických voleb by tak jeho výpočet vykazoval značně zkreslené výsledky vzhledem ke značným rozdílům v početnosti skupiny voličů u jednotlivých voleb.
84
stran levicově orientovaných a stran s pravicovým politickým programem,75 který i přes své nedostatky alespoň částečně zachycuje pohyb voličských hlasů mezi příslušnými volbami a umožňuje porovnání jednotlivých druhů voleb z hlediska volebního chování elektorátu.76 Ze všech pravděpodobných schémat přístupu místního voličstva k volbě politické alternativy se nejvíce odlišuje vzorec volebního chování aplikovaný ve volbách do Senátu. Příčinu lze s největší pravděpodobností nalézt v podobě většinového volebního systému, který předpokládá vysokou míru personalizace volby. Voliči se řídí většinou dle osobních sympatií ke kandidátům a jejich stranická příslušnost a politická orientace voliče tak ztrácejí na významnosti. V případě doubických senátních voleb to platí dvojnásob, jelikož oboje dosavadní volby byly poznamenány úzkým vztahem doubických voličů vždy alespoň k jednomu z kandidátů. V roce 1996 ve druhém kole voleb dvě třetiny aktivních voličů hlasovalo proti kandidátovi ČSSD Egonu Lánskému (který nakonec volby vyhrál proti Tomáši Ježkovi), přestože v obci vlastní rekreační objekt. Projevil se tak tzv. sousedský efekt ve své negativní formě, pravděpodobně způsobený negativním postojem místních voličů k samotné osobě Egona Lánského v důsledku nedobrých vztahů mezi kandidátem a jeho nejbližšími sousedy.77 Z výsledku senátních voleb z roku 2002 lze naopak odvodit pozitivní vliv sousedského efektu. Téměř 85 % doubických voličů hlasovalo pro kandidáta za Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst (HNHRM) Josefa Zosera, starostu nedalekého Jiřetína pod Jedlovou (již od roku 1990), který je v oblasti velmi známou osobností - v roce 1999 byl hlavním iniciátorem založení Svazu obcí Tolštejn (jehož součástí je také Doubice), jemuž od té doby předsedá a od roku 2001 vykonává také funkci místopředsedy Euroregionu Nisa. Volby nakonec vyhrál - nyní tedy representuje Děčínský region také na půdě Parlamentu. Odlišnost volebního chování místních voličů při senátních volbách možná také spočívá v tom, že představují jediné doubické volby, jejichž výsledek pozbývá vlivu místních rekreantů. To však již nelze tvrdit o ostatních volbách. Porovnáme-li počet zapsaných voličů k volbám do PSP, do Zastupitelstva Ústeckého kraje či do EP s počtem obyvatel obce, zjistíme, že počet voličů z řad rekreantů tvoří podstatnou část místního elektorátu. Vezmeme-li v úvahu i výši volební účasti, dojdeme k závěru, že jejich voličská síla v některých případech může i převyšovat voličskou sílu místních obyvatel – lze se totiž oprávněně domnívat, že nechá-li si někdo vystavit volební pas, s velkou pravděpodobností se i chystá voleb zúčastnit. Pro exemplifikaci vlivu rekreantů na výsledky místních voleb uveďme hypotézu o politické orientaci místních voličů-rekreantů při volbách do Poslanecké sněmovny. Platnost níže analyzované hypotézy je velmi sporná, protože se opírá pouze o informace získané z rozhovorů s místními obyvateli. Nicméně její potvrzení by napomohlo k osvětlení evidentní inkonsistence předpokladu politické orientace místního voličstva odhadnuté na základě demograficko-sociálních charakteristik místní společnosti a skutečných výsledků voleb.
75
Mezi pravicové strany je zařazena ODS, ODA, US, DEU a KDU-ČSL (spíše pravostředová strana, není ovšem levicová) a do skupiny levicových stran patří ČSSD, KSČM a DŽJ. Pro potřeby názornosti analýzy byly vybrány jen uvedené nejdůležitější politické strany, které lze snadno zařadit mezi levici a pravici. SPRRSČ je vzhledem k různorodosti názorů některých odborníků v dimenzi levicově-pravicového spektra těžko zařaditelná, proto je při výpočtu indexu opomíjena. 76 Hlavním nedostatkem uvedeného indexu je omezený počet zahrnutých stran, jejichž voličská podpora postupně klesá, což snižuje podstatným způsobem jeho vypovídací hodnotu – zatímco např. v roce 1996 index vypočítaný z výsledků voleb do PSP zahrnoval 96 % voličských hlasů, v roce 2004 v případě voleb do EP index pokrýval už jen pouhých 65 % hlasů (viz tabulka 7). 77 Připomeňme si demografickou velikost Doubic, která implikuje značnou provázanost místní sociální sítě.
85
Místní pravicově-levicový souboj – hypotéza o příslušnosti rekreantů-voličů k voličské bázi ODS 78 Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se v Doubici těší největší volební účasti hned po volbách komunálních. Ačkoli se pravidelně účast voličů pohybuje kolem 80 %, neindikuje to přesný údaj o volební účasti místních obyvatel. Doubických voleb do PSP se totiž vždy účastní určitý počet rekreantů, který často dosahuje až jedné čtvrtiny z celkového počtu zapsaných voličů. Setkáváme se tak se zajímavým faktorem ovlivňujícím podstatně volební výsledky v obci. Podle místního zdroje79 se jedná především o pražské voliče-rekreanty patřící povětšinou k voličské základně ODS. ODS je také ta strana, která ve volbách v roce 1996 dokonce získala nadpoloviční většinu hlasů (52,9 %). Dle stejného zdroje jsou ovšem Doubičtí převážně levicového smýšlení (což by pouze potvrzovalo výše uvedenou hypotézu). Dochází tak ke kuriózní situaci, kdy vlivem rekreantů se často obrátí volební výsledky, které by dopadly jinak při účasti pouze místních voličů. Prokazatelnost informace o pravicově-levicovém boji mezi místními a rekreanty ve volbách do PSP se postupem let ztěžuje. Jako základní východisko poslouží především volby do PSP v roce 1996, kdy nadpoloviční poměr hlasů pro ODS značně navádí k uznání hodnověrnosti informace. Hypotéze napomáhá především tehdejší menší počet politických stran s významnějším volebním ziskem a jejich ostré rozlišení v pravicovělevicovém politickém spektru. V následujících volbách dochází k rozložení hlasů mezi více politických stran, což značně komplikuje použitou metodu analýzy, která by tak ztratila svoji průhlednost. Navíc nelze považovat část doubického elektorátu rekrutovaného z řad rekreantů za ideově stabilní skupinu vzhledem k velmi pravděpodobné mutaci její členské struktury a změn, kterých národní politická scéna doznala v posledních letech. Hypotéza vychází z následujících skutečností: 1. Celá hypotéza je postavena na informaci od místního zdroje, že většina doubických obyvatel jsou levicově zaměření. 2. Volební výsledky se znatelně liší od krajských či celorepublikových výsledků (viz tabulka 8). Pravdou je, že od malé obce jako jsou Doubice nelze očekávat těsnou korelaci s krajskými či snad i celorepublikovými volebními výsledky, přesto nezapomeňme na vnější infiltraci vlivu rekreantů na výsledky voleb. 3. Podle údajů o volební účasti se zúčastnilo voleb v roce 1996 celkem 68 voličů z 85ti zapsaných. Stejný zdroj udává, že k senátním volbám, které se konaly o půl roku dříve, bylo v Doubici zapsáno 60 voličů. Lze tudíž považovat číslo 60 za přibližný počet místních voličů také u voleb do PSP. Rekreanti s voličskými průkazy tak tvořili skupinu 25 voličů. Logickým předpokladem plné volební účasti rekreantů získáme inherentní účast místních u voleb, čítající 44 voličů (77 %). Třebaže volební účast místních lze považovat za úctyhodnou, podíl rekreantů na počtu voličů se takto zvýšil na více jak třetinu (36,2 %), což vytvořilo značný voličský potenciál rekreantů pro ovlivnění výsledků voleb. Podobným způsobem lze odhadnout, že v roce 1998 se voleb účastnilo 39 rekreantů a 47 místních z celkového počtu 65 (odhad je založen na údajích o komunálních vol-
78
Částečně se tématem zabývá také Bubeníček (2002a). Informací od místního zdroje je chápaná zdánlivě nedůležitá informace, jenž byla získána od blíže neurčené osoby či skupiny osob například při neformálním rozhovoru v místním obchodě s potravinami či restauračním zařízení. 79
86
bách z téhož roku). Volební účast místních se tedy pohybovala kolem 72,3 %, což je méně než dva roky předtím. Vliv rekreantů byl v těchto volbách ještě větší než v předešlých, jelikož disponovali 44 procenty z celkových voličských hlasů. Tabulka 8: Analýza volebních výsledků z voleb do PSP 1996 v Doubici80 (zdroj: Bubeníček, 2002a) rozdíl od Platné hlasy rozdíl od Politická strana celorep. kraje výsledků abs. % 23,53 -5,21 Česká str.sociál.demokratická 16 -2,91 52,94 +26,46 +23,32 Občanská demokratická strana 36 Demokratická unie 1 1,47 -1,32 -1,33 7,35 Občanská demokratická aliance 5 +1,47 +0,99 -6,61 Křesť.a dem.unie-Čs.str.lid. 1 1,47 -1,92 Důchodci za životní jistoty 2 2,94 -1,02 -0,15 8,82 Komunistická str.Čech a Moravy 6 -2,74 -1,51 -11,18 -6,54 Sdruž.pro rep.-Republ.str.Čsl. 1 1,47 Celkem 68 100,00 4. Každý hlas při podobně nízkém počtu voličů představuje přibližně 1,5 %, tudíž výkyvy v procentních rozdílech od porovnávaného většího souboru jsou velice pravděpodobné, přesto drtivé vítězství ODS již samo pobízí k hlubší úvaze. 5. Dle typologie voličů (viz výše) místní obyvatelstvo naplňuje většinu z charakteristik typických pro levicově zaměřený elektorát. Hypotéza tak získává další argument. Hypotetickým očištěním volebních výsledků z roku 1996 o zmíněných pětadvacet rekreantů (předpokládaných voličů ODS) dostaneme volební výsledky, kde vítězem se stává ČSSD, následovaná ODS, KSČM a ODA (viz tabulka 9). Docházíme tedy k výsledku opačnému. Tabulka 9: Hypotetické volební výsledky doubických voleb do PSP 1996 Politická strana Česká str.sociál.demokratická Občanská demokratická strana Demokratická unie Občanská demokratická aliance Křesť.a dem.unie-Čs.str.lid. Důchodci za životní jistoty Komunistická str.Čech a Moravy Sdruž.pro rep.-Republ.str.Čsl. Celkem
Platné hlasy rozdíl od kraje abs. % 36,36 +7,62 16 12 27,27 +0,79 1 2,27 -0,52 11,36 +5,48 5 1 2,27 -1,12 2 4,55 +0,59 13,64 6 +2,08 -10,38 1 2,27 44 100,00
80
Sloupce v tabulkách označené jako „rozdíly“ představují rozdíl procent výsledků různých úrovní, nejedná se tedy o procentický rozdíl.
87
V roce 1998 voličská síla rekreantů byla daleko vyšší (viz 3. východisko hypotézy). Hypotézu také podporuje již tradičně vysoký zisk ODS, poměrně vysoký podíl hlasů čerstvě vzniklé strany US, která vzešla ze stejných ideových kořenů jako ODS a malé rozdíly v získaných hlasech ostatních stran od voleb 1996. Výsledky voleb a rozdíly od kraje, od celorepublikových výsledků a od předešlých voleb znázorňuje tabulka 10. Tabulka 10: Analýza výsledků doubických voleb do PSP v roce 1998 Platné rozdíl od rozdíl (%) hlasy voleb 1996 Politická strana abs. % abs. % od kraje od rep. Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid. 3 3,5 +2 +2,1 -0,6 -5,5 Demokratická unie 3 3,5 +2 +2,1 +2,1 +2,1 -11,8 +14,9 +13,4 Občanská demokratická strana 35 41,2 -1 21,2 -13,5 -11,1 Česká str.sociálně demokrat. 18 +2 -2,4 Komunistická str.Čech a Moravy 9 10,6 +3 +1,8 -2,0 -0,4 Sdruž.pro rep.-Republ.str.Čsl. 3 3,5 +2 +2,1 -2,6 -0,4 Unie svobody 11 12,9 +5,1 +4,3 Důchodci za životní jistoty 2 2,4 0 -0,6 -1,6 -0,7 Strana zelených 1 1,2 -0,3 +0,1 Celkem 85 100
Zaměříme-li se v uvedené tabulce na rozdíly absolutní, zjistíme, že se volební zisky hlasů nepříliš liší od voleb předcházejících. Volební účast místních se prakticky nezměnila, ovšem na rozdíl od voleb v roce 1996 se těchto účastnilo o 14 rekreantů více. Vzhledem k téměř nezměněnému počtu hlasů pro ODS, by pro potvrzení domněnky o pravicové orientaci pražských rekreantů bylo třeba rozložit zbývající skupinu rekreantů mezi nově vzniklou US a ostatní politické strany. Zde možnosti uvedené analýzy končí. Následné spekulace vedené snahou prosadit a potvrdit výše popsanou hypotézu by jen zdiskreditovaly původní úvahu. Jen pro úplnost lze doplnit výsledky voleb do PSP ČR v roce 2002 uvedené v následující tabulce, kde jsou znázorněny rozdíly mezi všemi dosavadními volbami. Poslední volby do PSP již naznačují jistou změnu ve volebním chování doubického elektorátu tvořeného zmíněnými odlišnými skupinami voličů. Výsledky voleb se vyznačovaly především vysokou ztrátou hlasů pro ODS, mírným nárůstem hlasů pro ČSSD a vznikem nového elektorátu pro SNK Od voleb minulých se volby do PSP 2002 lišily především vyšší volební účastí jak celkovou tak i místních obyvatel. Posun orientace doubického elektorátu směrem doleva v závislosti na volební účasti místních je bez podrobnějšího šetření těžko obhajitelnou úvahou. Jisté ovšem je, že od roku 1996 došlo spolu se zvýšenou volební účastí místních současně i k posunu indexu poměru levice a pravice směrem doleva (doubický elektorát avšak i nadále vykazuje pravicovou politickou orientaci). Závěrem lze dodat, že z politologického hlediska je třeba chápat rekreanty jako neodmyslitelnou součást doubických voleb do PSP a jako významného činitele ovlivňujícího volební výsledky ho akceptovat. Proměnlivá volební účast voličů-rekreantů dodává doubickým volbám alespoň určitý nádech nepředvídatelnosti, čímž se zvyšuje jejich atraktivnost vybízející k další analýze.
88
Tabulka 11: Analýza volebních výsledků voleb do PSP ČR v letech 1996, 1998 a 2002 v obci Doubice volby 1996 Politická strana ČSSD ODS ODA DŽJ KSČM SPR-RSČ PrB KDU-ČSL US DEU SZ SNK SV-SOS
volby 1998
volby 2002
Platné hlasy Platné hlasy
rozdíl od Platné hlasy voleb 1996
abs. 16 36 5 2 6 1 1 1 0 -
abs. +2 -1 0 +3 +2 +2 +2 0 -
% 23,53 52,94 7,35 2,94 8,82 1,47 1,47 1,47 0,00 -
abs. 18 35 2 9 3 3 11 3 1 0 -
% 21,18 41,18 2,35 10,59 3,53 3,53 12,94 3,53 1,18 0,00 -
% -2,35 -11,76 -0,59 +1,76 +2,06 +2,06 +2,06 0,00 -
rozdíl od voleb 1996
abs. % abs. 22 +26,19 +6 22 +26,19 -14 0 0,00 -5 10 +11,90 +4 1 +1,19 -
% +2,66 -26,75 -7,35 +3,08 -
rozdíl od voleb 1998 abs. % +4 +5,01 -13 -14,99 +1 +1,32 -
19
+22,62 +17* +19,68* +2* +2,62*
0 9 1
0,00 +10,71 +9 +1,19 -
-1 -1,18 +10,71 +9 +10,71 -
Celkem 68 100,00 85 100,00 84 100,00 * vypočteno rozdílem hlasů a procenta Koalice KDU-ČSL a US-DEU od počtu hlasů a procenta získaného těmito stranami v minulosti dohromady
Závěr Komunitní studie Doubic měla za úkol analyzovat politické procesy na místní komunální úrovni. Monografický výzkum, jehož výsledkem je předložená studie, se zaměřil na historický, demografický, společenský a ekonomický aspekt politického života dané obce a okolní oblasti. Z historického hlediska měl na vývoj celé oblasti největší dopad odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce. Následné doosídlení heterogenní skupinou českého obyvatelstva nedostatečně kompenzovala původní demografickou strukturu obyvatel a došlo tak ke značnému společenskému, kulturnímu a ekonomickému úpadku oblasti. Z hlediska demograficko-sociologického lze za hlavní problém oblasti označit vysokou míru nezaměstnanosti, která prakticky diktuje směr komunální politiky většiny obcí zkoumané oblasti. Ekonomický pohled odhalil, že pro místní komunální politiku má největší význam podpora rozvoje turistického ruchu, ve kterém lze spatřovat největší potenciál místní ekonomiky. Význam cestovního ruchu pro ekonomický rozvoj celé oblasti se odráží v aktivní regionální spolupráci místních municipalit při podpoře podnikatelských činností v odvětví turistických služeb, který také vedl ke spolupráci obcí jižní části Šluknovského výběžku založením dobrovolného svazku obcí a k vypracování projektu turistického mikroregionu Tolštejn. Jeho produktem bylo vytvoření turistické hry „Tolštejnské panství“, které postupně přerostlo prostorové vymezení mikroregionu až na úroveň celého. Studie se také snažila přispět k výzkumu politických procesů komunální úrovně aplikací některých teorií politické vědy na příkladě nejmenší obce Šluknovského výběžku. Osa89
mostatněním Doubic od Krásné Lípy se obec stala zajímavým objektem analýzy procesu vznikajícího unikátního komunálního politického prostředí. Velikost obce také umožnil odhalení diskriminační politiky státu vůči nejmenším obcím. Ve studii bylo nastíněno, že nejlépe lze daný fakt prokázat na příkladě rozdělování daňových příjmů obcím ze státního rozpočtu. Nedostatek financí omezuje takové obce v jejich rozvoji a za tímto účelem je postupně nutí ke sloučení s okolními většími obcemi. To je ostatně i důvod převážně údržbářského charakteru doubické komunální politiky, což současně implikuje omezený prostor pro rozvoj kvalitnějšího stranického systému. Se zajímavým závěrem přišla analýza volebního chování místního elektorátu ve volbách do vyšších politických úrovní. Zatímco u voleb do Senátu byl patrný vliv tzv. sousedského efektu (a to jak v pozitivní, tak i negativní podobě), v případě doubických voleb do PSP bylo zjištěno, že pravidelně dochází k pravicově-levicovému souboji mezi místními občany a voliči z řad rekreantů. Přestože dle analýzy demografického a sociálního složení doubického elektorátu jej lze na základě použitých studií označit za levicově orientovaný, volební výsledky vždy naznačují opačnou tendenci. Ve studii tak byla rozvedena hypotéza o pravicové politické orientaci nesourodé a značně variabilní skupiny místních rekreantů-voličů. Vzhledem k faktu, že struktura dané skupiny elektorátu je těžko identifikovatelná z hlediska demograficko-sociálních kritérií, která by mohla definovat převažující politickou orientaci skupiny, nelze hovořit o významně vysoké vypovídací hodnotě uvedené hypotézy. Přínos studie k teorii politické vědy lze tedy shledat především v potvrzení výzkumů provedených v odlišných podmínkách politického komunálního prostředí a v podrobném popisu vzniku nového komunálního politického systému. Literatura BUBENÍČEK, V. Doubice - analýza volebního chování místního elektorátu. Praha: Katedra humanitních věd, Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2002a BUBENÍČEK, V. Komparace regionálních volebních systémů ČR ve světle fundamentálních principů demokratických voleb. In Sborník příspěvků z doktorandského semináře 2005. Praha, 15. února 2005. Praha: Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2005 BUBENÍČEK, V. Komunální volební inženýrství. In Sborník příspěvků z doktorandského semináře 2004. Praha, 17. února 2004. Praha: Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2004 BUBENÍČEK, V. Politický život v obci Krásná Lípa a v jejím přilehlém okolí. Diplomová práce, Praha: Katedra humanitních věd, Provozně ekonomická fakulta České zemědělské university v Praze, 2002b ČMEJREK, J; BUBENÍČEK, V.; LUHANOVÁ, M. Politika v regionálním rozvoji. Úvod do studia. Praha: Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2004 ČMEJREK,J; BUBENÍČEK,V. Reforma veřejné správy a rozvoj venkovského prostoru v ČR. In Trvale udržitelný rozvoj agrárního sektoru - výzvy a rizika: sborník příspěvků mezinárodní konference Agrární perspektivy XIII. Praha, 22. - 23. září 2004. Eds.: SVATOŠ, M.; BOHÁČKOVÁ, I. Praha: Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2004, s. 383 – 388. 90
HAJNÝ, P. Slučování obcí jako variantní řešení lokálního rozvoje? In Sborník příspěvků z doktorandského semináře 2005. Praha, 15. února 2005. Praha: Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2005 HAMÁČEK, J. Historie Doubic. Doubice, 2002, dostupné z: http://www.doubice.cz/historie.htm HOŘEŇOVSKÝ, P. Doubice má starostku. Vikýř č. 11, březen 1993 CHMELÍK, O. Doubice – pokus o historický obraz části českokamenického panství. Bakalářská práce. Ústí nad Labem: PedF UJEP, 1995 JÜPTNER, P. Komunální koalice a politické modely. Politologická revue č. 2, 2001, s. 147 – 158 KOTÝNKOVÁ, M. Fenomén sociálního vyloučení v kontextu české společnosti. In Česká společnost na konci tisíciletí 2. Editor: Potůček, M. Praha: nakladatelství Karolinum, 1999 KREIDL, M., VLACHOVÁ, K. Nastal soumrak extrémní pravice? Pracovní texty výzkumného projektu „Sociální trendy“ 5/1998, Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1998 KREIDL, M., VLACHOVÁ, K. Sociální zázemí extrémní pravice v ČR (voliči SPR-RSČ v letech 1996 – 1998). Sociologický časopis, XXXV, 1999 MAREK, J. Lesk a bída paschkönigů. Průboj, 9. ledna 1982 MATĚJŮ, P. Peripetie vývoje a krystalizace střední třídy. Pracovní texty výzkumného projektu „Sociální trendy“ 1/1998, Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1998 MATĚJŮ, P., KREIDL, M. Rekonstrukce sociálního statusu. Pracovní texty výzkumného projektu „Sociální trendy“, 3/1998, Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1998 MATĚJŮ, P., VLACHOVÁ, K. Krystalizace politického spektra a faktory působící na volební rozhodování v České republice. Pracovní texty výzkumného projektu „Sociální trendy“, 8/1997, Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1997a MATĚJŮ, P., VLACHOVÁ, K. The Role of Politically Relevant Attitudes and Value Orientations in Electoral Decisions, the Czech Republic in 1996. Working papers of the research project „Social trends“, 10/1997, Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1997b NOVÁK, M. Je voličské chování racionální? Politické revue 2, prosinec 1995 REZ, J.; GELNAR, M. Sklářská minulost kraje Lužických hor. 1999, dostupné z: http://www.luzicke-hory.cz/sklo.html ŘEHÁKOVÁ, B. Předčasné volby 1998: Volební chování různých skupin voličů. Sociologický časopis, XXXV, březen 1999 ŘÍCHOVÁ, B. Přehled moderních politologických teorií, empiricko-analytický přístup v soudobé politické vědě. Praha: vydavatelství Portál, 2000 SLÁDEK, M. Právě Váš hlas rozhodne! 1996, dostupné z: http://www.republikani.com/kniha4.zip ŠIŠKA, M. Kinský přispěl k rozbití země. Právo, 8.června 2002 ZOSER, J. Svazek osmi obcí - Tolštejn. Hlas severu, č. 8, 2000
91
Dokumenty, studie a jiné prameny Hospodářský atlas severozápadních Čech. Most: Regionální rozvojová agentura, a.s., 2000, dostupné z: http://www.oku-dc.cz/Other/Atlas2 Komplexní rozvojový dokument Šluknovského výběžku. Rada hospodářsko-ekonomického rozvoje Šluknovska, 23. října 2001, dostupné z: http://sprs.sluknovsko.cz/cinnost/stanovisko.htm Koncepce rozvoje cestovního ruchu v okrese Děčín. Brno: GaREP - Společnost pro regionální ekonomické poradenství, 2000 Obecní kronika Doubice 1945 - 2001. Upravil P. Nečásek, dostupné z: http://www.doubice.cz/obecni_kronika.htm PRÚK. Aktualizace programu rozvoje Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Agentura regionálního rozvoje Euroregionu Labe, o.p.s., listopad 2001 PRÚK. Program rozvoje Ústeckého kraje. Praha: Terplan a.s., listopad 2000 Rámcová dohoda o spolupráci Euroregionu Nisa. Žitava: Iniciační konference „Trojzemí“, 23. – 25. května 1991 Schválené stanovisko měst a obcí Šluknovského výběžku k návrhu PRÚK. Šluknov: SPRŠ, 2001, dostupné z: http://sprs.sluknovsko.cz/cinnost/stanovisko.htm SPRŠ. Studie pro rozvoj Šluknovska. Sdružení pro rozvoj Šluknovska. Šluknov: Agentura META, 1999, dostupné z: http://sprs.sluknovsko.cz/cinnost/cinnost3.htm Stanovy sdružení SPRŠ. Šluknov: Sdružení právnických osob pro rozvoj Šluknovska, 31. ledna 1994, dostupné z: http://sprs.sluknovsko.cz/stanovy.htm Judikatura zákon č. 367/1990 Sb. zákon č. 298/1992 Sb. zákon č. 152/1994 Sb. zákon č. 128/2000 Sb. zákon č. 243/2000 Sb. zákon č. 483/2001 Sb. zákon č. 491/2001 Sb. Internetové stránky http://www.uappmost.cz http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/home/ http://www.euroregion-labe.cz/ http://www.euroregion-nisa.cz/ http://www.volby.cz/
92
Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech Český statistický úřad - SLDB 2001 Euroregion Labe Euroregion Nisa Volební server ČSÚ
