ŠKOLA V PŘÍRODĚ – MŠ SLUNÍČKO
BOUDA SVORNOST – 2015
1.
DEN PONDĚLÍ 25.5.2015
Je pondělí ráno, mnozí z nás nemohli dospat. Scházíme se před MŠ, skotačíme okolo kufrů a čekáme na autobus. Poslední kontrolní otázky: Máme zimní bundy? Vzali jsme rukavice? Zabalili jsme.....? Ve smluvený čas autobus přijíždí. Silní tatínci nakládají kufry, děti již sedí na sedadlech. Neprodlužujeme zbytečně dobu loučení. Děti si ani nestačily uvědomit, že už odjíždíme a tudíž i zapomněly smutnit. Teď už nezbývá jen doufat, že se nám počasí vydaří, že nám bude chutnat, že se vrátíme všichni v pořádku a že si ten týden pěkně užijeme. Jinak to ani nemůže být, vždyť vezeme báječné děti! V Peci nás čeká vláček, který nás doveze kousek pod Svornost. Jízdu v něm jsme již natrénovali minulý týden na výletě do hradeckých lesů. Cestou nahoru pozorujeme kopce, chalupy, sjezdovky, stromy, potůčky, ptáky, hmyz, stačilo by jen natáhnout ruku. Neprší, ale nebe je zatažené. Před Svorností si dáváme sváču, máme možnost si boudu v klidu prohlédnout z venku.
Do oběda zbývá 1,5 hodiny, je čas se seznámit s nejbližším okolím. Cesta okolo chalupy Mír, k Lesní boudě a na oběd. Tady teprve kvetou blatouchy! Ani jsme si nevšimli a ušli jsme 1,5 km. Konečně se ubytováváme, všichni vědí, s kým budou na pokoji. Než paní učitelky rozdělí kufry, musí se vyzkoušet jak válendy pérují, jestli záchod splachuje, kde se rozsvěcí, kde bydlí kamarádi,... Oběd: polévka hovězí s nudlemi, vepřové na smetaně s knedlíkem Po obědě vybalujeme nejdůležitější věci z kufrů – plyšáka do postele a hračky. Po krátkém seznámení s bydlením se oblékáme, do batohů dáváme tatranky, natáčíme čaj do lahví a s dobrou náladou vyrážíme směr Černohorské rašeliniště. Cesta vede kolem Pražské boudy ke Kolínské. U výběhu zakrslých ovcí a koz si dáváme sváču a pozorujeme povedené kousky zvířat. Kůzlátka vypadají jako malí čertíci, což nás docela rozesmívá.
Po sváče jdeme volně přes Václavák, po dřevěných chodníčcích celým rašeliništěm, pozorujeme rostliny a hmyz zblízka. Také vyhlídka z rozhedny na celé rašeliniště je zajímavá. Ještě vybíháme pár metrů k Hotelu pod Černou horou a vracíme se zpátky stejnou cestou. Ani jsme si nevšimli, že máme v nohou 6 km.
Večeře: těstoviny s kuřecím masem, zeleninou a sýrovou omáčkou Po večeři kreslíme svoje první zážitky do deníčků. Na pokojích za pomoci učitelek připravujeme čisté prádlo na ráno, smýváme prach z prvních túr a posloucháme příběhy z knihy Malí indiáni. S veselou náladou a prvním pohledem pod polštářem upadáme do posilujícího spánku. Ve 21.00 hod je všude klid a je slyšet jen klidné oddychování malých Indiánů. Dnes jsme našlapali 7,5 km.
2. DEN ÚTERÝ 26.5. Snídaně: snídaně probíhají formou švédského stolu – pečivo, sýry, šunka, med, marmeláda, paštika
Po snídani je čas na nakreslení pohledů domů rodičům, prarodičům, tetičkám, strýčkům, sestřenicím, … Počasí se nemění, ale neprší, zima nám nevadí! Můžeme vyrazit na Vlčí jámy. Pod chalupou leží ještě sníh, vyzkoušíme, jestli studí. Poté Vlčími jamami okolo Čertova mlýna zpátky na oběd. Chvíli si hrajeme u potoka s dřevěným korytem. Připsali jsme si další 2 km.
Oběd: polévka krupicová s vajíčkem, knedlo, zelo, uzo Začíná foukat, ale neprší, je čas vyběhnout za dalším poznáváním. Naplánovaná trasa nás vede okolo boudy Mír směrem k Lesní boudě. Asi po 200 metrech se stáčíme do lesa. Jdeme po modré. Opět nás čeká chůze lesem po dřevěných chodníčkách. Na cestě k Tetřevím boudám odpočíváme u chaloupky jako z pohádky. Posvačíme, zadovádíme a jdeme dál. Trochu se ochladilo a začal foukat vítr. Snad se nevrací zima?! Ale na nás je každá nepododa krátká! Přes zimní bundy natahujeme pláštěnky a hopsáme dál lesem přes výmoly, vývraty. Vysušené kořeny probouzí naši fantazii. Vidíme v nich medvídky nebo prehistorické ještěry. Ušli jsme 4 km.
Večeře: rizoto Po večeři opět deníčky a stačíme si ještě vymyslet indiánská jména, která každého Indiána vystihují.
pí ředitelka Bylinka pí uč Jana Velká medvědice Baruška Šedá vlčice Danielka Velké medvídě Daniel Rychlý blesk Terka M. Červená růže Týna Rychlý pes Maru Velká kočka Baru Čiko Roman Bystrá hlava Viktor Krvavé koleno Eli Bílá růže Terka F. Bublavý potůček Majda Červánek
Sofi Běhalka Sára Žlutá růže Zuzka Zlatý cop Páťa Malý tygřík Sam Tašatunka Kája Rychlý skok Terka T. Květinka Filda Ostrý šíp Táďa Orlí péro Míra Padající hrom
Večer nám zbyl ještě čas na malý koncert. Dnes nedorazily dopisy, ale nám to neva, máme si stále o čem vyprávět. Poslech četby o Indiánech nás příjemně ukolébal. V 9 hod vládne všude klid a pohoda. Dnes jsme ušli 6 km.
3. DEN STŘEDA 27.5. Na snídani se všichni těšíme, naložíme si jídlo podle chuti i podle hladu. Po malých Indiánech nezůstává ani drobeček. To by měly mamky v Hradci vidět, jak nám vše chutná! Dopoledne se honí mraky nad celými Krkonošemi, ale my máme jinou práci: zdobení indiánských obleků (trik). Po vyzdobení a rozstříhání okrajů si je všichni oblékáme. Jé, ty nám sluší!
Po práci stíháme ještě malou vycházku a pomáháme - jako správní ochranáři přírody – odklízet větičky po kácení stromů z příjezdové cesty k chalupě. Oběd: bramboračka, rajská omáčka, hovězí maso, knedlík Odpoledne jsme si naplánovali výlet po naučné stezce pod Černou horou. Cesta nás vedla okolo Kolínské boudy, s výběhem již
známých zakrslých koz. Cesta se klikatila, každou chvíli se nám otevíral jiný pohled na Krkonoše. Sněžku jsme měli jako „na dlani“. Všichni turisté, kteří nás potkávají na našich toulkách se zastaví a obdivují malé Indiány, jejich indiánská trika a radost, s jakou si poskakují a dovádějí. Při zpáteční cestě okolo Kolínské byl výběh pro zvířata otevřen a ovce i kozičky se pohybovaly volně a beze strachu mezi procházejícími dětmi.
Nejen děti zajímalo, co bude k večeři. Při odpovědi na otázku : Co bude k večeři? Kašpárek!, znejistěly. Ale rozložením slova pochopily vtip pana kuchaře. Ke konci cesty někteří popoháněli kamarády se slovy : Pojďte rychle, k večeři je šašek! Tento výlet byl zatím nejdelší – 7 km. Večeře: kašpárek = kaše, párek Po večeři opět deníčky, sprchování, četba o Červeném ptáčeti a nejvíce očekávaný poštovní panáček. Ve 20.45 hod je slyšet jen klidné oddychování. 4. DEN ČVRTEK 28.5 Ráno v 7.15 hod je vzhůru jen Bylinka, Velká medědice a Padající hrom. Podaří se nám stihnout snídani v 8? U některých postelí
stojíme jako sudičky a probouzíme děti do krásného rána. Dnes nás po snídani čeká překvapení. Návštěva z keramické dílny ve Svobodě n Úpou „Bosorka“. Děti pouslouchaly příběh o zvířátkách, skládaly rozstříhaný obrázek a nakonec si každý naglazoval vybranou keramiku. Tato zábava nám zabrala celé dopoledne.
Oběd: gulášovka, kynuté knedlíky s borůvkami
Po obědě krátký odpočinek s hračkami na pokojích a s novou chutí vyrážíme hledat poklad.
Děti se nedají udržet, pobíhají a hledají fáborky, které označují cestu a úkryty úkolů. Známe názvy ptáků, zvířat, jména krkonošských vrcholků, skládání kamenů podle velikosti též zvládáme. Trošku problém nám dělá složení básně z nabídnutých slov. Poslední úkol – vyluštění tajenky máme za sebou, a jdeme pro poklad.
Samozřejmě ho Indiáni nachází v krátké době a dělí se o něj. Zasloužený odpočinek s tatrankou v jedné ruce a s............? v druhé
si užíváme. Zručnost a trpělivost některých dětí je obdivuhodná. Kuličku vhazují do kytičky až 4x.
Po odpočinku se jdeme podívat k rozhledně na Hnědém vrchu. Pec nám leží doslova u nohou. Na sjezdovce jsou poslední zbytky sněhu, musíme si sáhnout a někteří i sklouznout.
Pomalu naše kroky směřujeme ke Svornosti na večeři. Naběhali jsme 5 km.
Večeře: vepřové na houbách, rýže Dnes se nám lehce kreslí do deníčků, vždyť zážitků bylo přehršel! Sprchování, poslech četby a pohledy od milých nás jistě uspávají. Deváté hodiny se ve bdělém stavu nedožíváme.
5. DEN PÁTEK 29.5. Poslední ráno se nám vstává velice lehce a vesele. Snídani si užíváme, hned po ní začínáme balit. Jak je možné, že nejdou kufry zavřít, vždyť do nich nic navíc nebalíme?! Celé dopoledne nám zabralo skládání kufrů. Oběd jsme si naplánovali na půl 12, protože chceme k autobusu seběhnout pěšky. Nakonec ještě jeden indiánský tanec, diplom za statečnost a je konec.
Oběd: slepičí polévka s nudlemi, kuřecí řízek, brambory Hned po obědě dáváme bačkory a pití do batohů, navlékáme indiánská trika, narazíme čelenky a vydáváme se směrem dolů. Po cestě poznáváme místa, která jsme navštěvovali během celého týdne. Vše vidíme z nového úhlu, z nové nadmořské výšky. Cesta měla 3 km. Ke konci pochodu vyhlížíme autobus, který nás doveze domů. Je tady, my se skládáme na místa a většina z nás zaslouženě usíná.
Po probuzení jsme kousek od domova. Ve Svobodě si ještě vyzvedáváme vypálené keramické výrobky a teď už směr HK. Doma nás vítá sluníčko a nejen to na obloze. Děti jsou předané celé, zdravé. Konečně si můžeme všichni odpočinout! Za celý týden jsme nachodili 28,5 km!!!
HOWG
