Klubový zpravodaj č. 5

Specializovaná základní organizace ČZS

SAINTPAULIA

Klubový zpravodaj č. 5

OBSAH

ÚVODNÍ SLOVO ....................................................................................... 3

ACHIMENES ............................................................................................. 4

DOBRÉ RADY........................................................................................... 8

ŽIROVNICE, ŘÍJEN 2008 ....................................................................... 10

NA NÁVŠTĚVĚ V ZUBŘÍ........................................................................ 11

POVÍDÁNÍ O FIALKÁCH S PANÍ BRAUNOVOU .................................. 14

KORŠUNOVA, JELENA VASILJEVNA ................................................. 17

GALERIE ................................................................................................. 19

2

ÚVODNÍ SLOVO

Milé fialenky, vážení fialáci, ani si to neuvědomujeme, ale našemu fialkářskému klubu už budou tři roky. Proti ostatním zahrádkářským organizacím máme tu nevýhodu, že jsme rozeseti po celém území bývalého Československa. I když – možná je to výhoda, protože jsme si vzácnější a naše jarní a podzimní setkání jsou pak opravdovější. V poslední době mám však dojem, že se i na našich stránkách potkáváme nějak málo a nesměle, jako bychom se báli zde projevit. Vždyť stránky jsme budovali jako ideální komunikační kanál, prostřednictvím kterého se přes mnohakilometrové vzdálenosti snadno a rychle domluvíme, ale také si zde můžeme vyměňovat zkušenosti, dělit se o radosti i starosti s našimi rostlinami. Je škoda, že to děláme tak málo. Na druhou stranu jsme dokázali, že když nám o něco jde, dokážeme téměř nemožné. V Žirovnici jsme ukázali kytky nejen z Prahy a okolí, ale také z Rokycan, z Rousínova, Blanska, Studénky… děvčata, děkuji! Ostatní vystavovatelé nevěřili vlastním očím, a také jsme dostali pozvánky na další výstavy. Záleží jen na nás, které využijeme. I tak ale máme jistě spoustu rezerv. Výbor, který jste zvolili, se několikrát od říjnového setkání v Brně sešel, aby řešil spoustu organizačních věcí, které sice příliš vidět nejsou, ale jsou potřebné. Zda však klub bude naplňovat naše očekávání, záleží na každém z nás. Věřím, že i letošní rok bude zajímavý. Čeká nás 3. ročník výstavy v Litoměřicích, předběžně jsme přislíbili účast na podzimní výstavě v Častolovicích, a jistě se najdou i další příležitosti, kde se potkáme a budeme mít možnost ukázat veřejnosti, jaké jsou gesnerky úžasné kytky. A třeba i rozšíříme naše řady o další nadšence. Jan Stanzel předseda SZO ČZS SAINTPAULIA

3

ACHIMENES První zmínka o rodu Achimenes pochází z poloviny XVIII. století, z roku 1756, od Patrika Browna. Patrik Browne při svém průzkumu přírody na Jamajce popsal druh Achimenes vzpřímený (Achimenes erecta). Dnes rod Achimenes tvoří 24 druhů, které se vyskytují v oblasti Střední a Jižní Ameriky a na antilských ostrovech. Rodové jméno je řeckého původu a naznačuje, že tyto rostliny nesnášejí chlad (acheimano = nesnášet chlad). Achimenesy totiž od vytvoření nadzemních částí nesnesou teplotu nižší než 15 °C. Optimální jsou teploty v rozmezí 21–25 °C, což odpovídá běžné pokojové teplotě. Achimenesy vyrůstají do výšky asi 30 cm, lodyhy jsou vystoupavé až poléhavé. Poměrně velké květy, které tvoří krátký kalich, z něhož vyrůstá dlouhá zakřivená korunní trubka, na konci talířovitě rozšířená, se objevují po jednom nebo v trsech v paždí listů. Kvetou krátce, ale stále se otvírají další.

Obrázek 1: Oblast výskytu rodu Achimenes

4

 



 





Stanoviště musí mít s dostatkem světla, chráněné před přímým slunečním světlem, s optimální teplotou v rozmezí 24-25 °C. V přírodě rostou achimenesy na vápencovém podkladě, proto substrát obohatíme o drcený vápenec. Substrát musí být vzdušný, propustný a výživný. Zálivka musí být přiměřená, substrát nesmí vyschnout, ani v misce nesmí stát voda. Achimenes snáší a potřebuje vysokou vlhkost vzduchu. Dobře se mu daří ve sklenících, kde je možno vysokou vlhkost vzduchu zajistit. Přihnojujeme od dubna do října dvakrát v měsíci (v době květu i jednou týdně) plným hnojivem. Po odkvětu necháme rostlinky zatáhnout. Suchou nadzemní část ustřihneme a nádobu uložíme. V únoru vybereme z květináče šupinovité oddenky a zasadíme je do nového substrátu. Achimenesy množíme právě zmíněnými šupinovitými oddenky (rhizomy). Jednak jich v nádobě každoročně přibude, jednak větší můžeme dělit. V létě můžeme achimenesy množit také pomoci vrcholových částí rostliny. Achimenesy začínají kvést 3–4 měsíce od zasazení rhizomů.

Achimenes erecta

P ě s t o v á n í: Jak již bylo řečeno, achimenesy mají v zemi drobné šupinovité oddenky, které již v únoru, po přezimování při pokojové teplotě, vysazujeme do nového substrátu. Do květináče o průměru 12 cm dáme maximálně 8 oddenků, zasypeme přibližně centimetrovou vrstvou substrátu a zalijeme. Na rozdíl od mnoha jiných příbuzných druhů achimenesy můžeme v letním období a během květu zalévat denně. Prospěje jim i rosení. K zálivce a rosení používáme vlažnou měkkou vodu. Vzhledem k tomu, že většina odrůd má slabé lodyhy, můžeme je opatřit oporou, nebo ponechat rostlinu růst jako převislou. 5

Achimenes cettoana     

Achimenesy hynou, když teplota klesne pod 15 °C. Chceme-li získat zdatné rostliny, musíme vrcholky zaštípnout a rostliny opatřit podpěrou. Pravidelně kontrolujeme, zda rostliny nejsou napadeny škůdci, a preventivně je ošetříme chemicky. Rostliny udržujeme v teple, ale nenecháme je proschnout. Když každoročně vybereme k sadbě nejsilnější oddenky, dosáhneme v průběhu několika roků, že naše rostliny budou silné a bohatě kvetoucí.

Achimenes grandiflora

6

Achimenes admirabilis

Achimenes longiflora Z původních přírodních druhů bylo vyšlechtěno mnoho hybridů s celou paletou barev. Kromě bílých, růžových a fialových existují též odrůdy s červenými, oranžovými i žlutými květy, mnohdy ještě zdobenými kresbou v jiném odstínu nebo v odlišné barvě. Česká jména honzík, bouloň či křivůtka svědčí o tom, že i u nás mají svou tradici. Text a foto: Belo Jamriška

7

DOBRÉ RADY Jistě jste se setkali s tím, že vám fialky nerostly tak, jak byste si přáli. Fialky odumírají a vy nevíte, jak byste jim pomohli. S takovým problémem se mně svěřila Eva Kalužová. Ze dne na den fialka zčerná právě v okamžiku, kdy má nasadit na květ. Vždyť to všichni známe a každého mrzí, když musí fialku vyhodit. Nejvíce to zamrzí, když se musí vyhodit fialek více a nevíme, jestli je to už konečná várka, která půjde do koše. Myslím, že by i ostatní zajímalo, co vlastně děláme špatně? Proto jsem se zeptala Bela Jamrišky, který konec konců má asi z nás největší zkušenosti. Belo, můžeš nám říci, co tedy je špatně? Kde děláme chybu? Podle svých zkušeností mohu stanovit chybu v pěstování následovně.  Eva použila zahradnický substrát, který má hrubou skladbu a je nasycen živinami.  Byl doplněn oblázky, které také tvoří hrubé zrno a u fialek se používají jenom jako drenáž.  Fialky moc přihnojuje, je to vidět na tvorbě solí na zemině. Hnojení způsobuje, že velkým rostlinkám uhnívá kořenový bal, fialky hynou zapříčiněnou hnilobou.  Tyto substráty mohou být i příčinou výskytu roztočíka. V našem časopise číslo 3 v “Radách„ se o prevenci u rostlin i o zemní směsi zmiňuji. Snažme se proto dodržovat tyto zásady, nebádejme nad tím, co je ověřené léty a popsané v odborné literatuře.

Špatná směs zeminy složená z hrubých částic (oblázky a jiný materiál) 8

I když rostlina vypadá zdravě, zemní směs je plná živin – proto jak mladé rostlinky, i když jsou zasazené do zeminy pro mladé rostlinky, tak i dospělé, zasazené do zahradnického substrátu s obsahem živin, NEPŘIHNOJUJEME.

Tvorba solí na povrchu zeminy je projevem přehnojování. Rostlině hyne kořenový bal, uhnívá během tří až pěti dnů. Rostlinu nehnojíme mladou, během vegetačního klidu, a když je zasazena do zahradnického substrátu s výživou. Nevím, ale myslím si, že nám schází osvěta. Samozřejmě nezatracuji zkoumání. Ale provádějme ho na několika pokusných rostlinách, ne na celé sbírce. Naučme se dodržovat preventivní ochranu, jak zemní směsi, tak rostlinek, a samozřejmě základní zásady při pěstování. Jak jsem již psal, jsme pěstitelé pro jaro a podzim, kdy jsou příznivé podmínky vytvořeny ročním obdobím bez našeho přičinění. Naučme se fialky pěstovat i v létě, aby nebyly nadměrnou zalévací péčí při vysokých denních teplotách uvařené, i v zimě, aby nebyly zalévací péčí přelité a podchlazené.

Belo, díky za cenné rady. Doufám, že Eva i my ostatní se poučíme z chyb, aby nám fialky mohly krásně kvést a dělat nám radost. Pokud se ale přece jenom stane, že budeme mít nějaký úhyn, mohu vás ujistit, že se na pravidelných setkáních určitě najdou z našich řad dobré duše, a mezery v našich sbírkách fialek budou zaplněny. Text: Belo Jamriška Foto: Eva Kalužová

9

ŽIROVNICE, ŘÍJEN 2008 …ještě pár fotografií z naší zatím nejúspěšnější výstavy v Žirovnici v říjnu 2008

Foto: Jan Stanzel 10

NA NÁVŠTĚVĚ V ZUBŘÍ Byli jste někdy na Valašsku? Já jsem měla to štěstí, že jsem byla pozvaná Zdeňkou Šejstalovou do Zubří, kousek od Rožnova pod Radhoštěm. Se Zdeňkou se pravidelně vídáme na našich setkáních. Vždy mě srdečně zve k nim na Valašsko. Minulý rok na podzim v Brně jsem jí slíbila, že někdy na jaře si udělám čas a určitě přijedu na návštěvu. Zdeňka nelenila a hned po Novém roce na mě zaútočila: „Tak kdy přijedeš? Chci vědět přesné datum!“ Věděla jsem, že již žádné vytáčky nezaberou, proto jsem zalistovala kalendářem a padl mi do oka poslední březnový víkend. Tak a bylo dohodnuto. Čas utekl jako voda a smluvený víkend ťukal na dveře. Nejsem moc zvyklá cestovat a už vůbec ne sama. Ale i přes mé počáteční obavy jsem cestu vlakem z Kladna až do Zubří zvládla bez úhony. Zdeňka mě přivítala ve svém velkém bytě, který na podzim s manželem moc pěkně zrekonstruovali. Hned jsme si měly o čem povídat. Abych vám Zdeňku více přiblížila, vyzpovídala jsem ji i za vás. Zdeňko, je vidět, že máš květiny moc ráda, máš jich plný byt, ale máš tady plno sukulentů. Ty také pěstuješ? Sukulenty pěstuje manžel. Já se specializuji hlavně na africké fialky, ale mám také tořivky, kolumney a plno dalších „pokojovek“. Někdy se s manželem hádáme o místo na oknech – já straním mým fialkám, a on samozřejmě upřednostňuje své sukulenty. Jak vidíš, všech pět oken v bytě je plných. Manžel vymyslel nad okenní parapety ještě jednu řadu poliček. Na horních má své sukulenty a na dolních mám já své fialky. Zdeňko, máš své fialky přesně spočítané? A jak to všechno u tebe začalo? Ne, spočítané všechny nemám, jak víš, na podzim jsme rekonstruovali kompletně celý byt. Museli jsme se přestěhovat na několik týdnů k mým rodičům, kteří bydlí pár minut od nás ve svém domě se zahrádkou. Bohužel jsem tam nemohla všechny fialky přestěhovat, a tak jsem jich plno rozdala. Ale 11

nyní, jak vidíš, se mi už opět „okna“ pěkně rozrůstají. Fialky pěstuji více než 15 let. Pěstovala jsem je, ještě když jsme bydleli u mých rodičů, než jsme se nastěhovali sem, do tohoto bytu. Pěstovala jsem tam také gloxínie, ale po přestěhování do paneláku – jak už to tak bývá – bojuje se o každičké místo. A tak jsem se tedy gloxínií musela vzdát. Rostlinky jsem sháněla různě – jakmile se mi třeba na návštěvě nebo v lázních, kam každý rok jezdím, zalíbila fialka, vezla jsem si domů lístek. Nejdříve jsem květinky pěstovala, asi jako každý, jen podle barvy, žádné názvy jsem neznala. Až jednou jsem si přečetla v časopisu „Zahrádkář“ o klubu. Okamžitě jsem poslala přihlášku a jela na jaře v roce 2007 do Prahy. Tam jsme se, jak si vzpomínáš, seznámily. Od té doby africké fialky pěstuji s názvem. :-) Jaké je tvé původní zaměstnání? A máš ještě nějaké koníčky? Když jsem studovala elektrotechnickou průmyslovku, žádné květiny jsem nepěstovala. Studium bylo náročné a vlastně jsem neměla na žádné své koníčky čas. Až po maturitě jsem se začala zajímat o ruční práce. Naučila jsem se háčkovat, plést, vyšívat. Mým snem bylo zvládnout paličkování, ale v tu dobu u nás žádný kurz ještě neexistoval. Až před třemi lety se podařilo a naučila jsem se konečně i paličkovat krajky. Poslední rok jsem začala fotografovat, hlavně přírodu. Mám docela dost, z mého pohledu, povedených fotek krajinek. Zkouším fotografovat detaily květin. Ráda vařím, sbírám recepty a vždy mě moc potěší, když uvařím něco dobrého a všem moc chutná. To musím potvrdit. Frgály, co jsi upekla, byly bezkonkurenční. Zdeňko, máš docela velkou rodinu. Můžeš ji v krátkosti představit? Mám tři děti. Syn Martin je již dospělý a odstěhoval se z rodného hnízda. Nyní žije v Mladé Boleslavi. Pravidelně jezdí domů, ale není to moc často. Musím se přiznat, že se mi po něm stýská a vždy jeho odjezd opláču. Mám ještě dceru Alenku, té je 24 let, a jedenáctiletou Petrušku.

12

Doplním tě jen, že Alenka má Downův syndrom a potřebuje stálý dohled. Musím říci, že je velmi šikovná a zvídavá, je vidět, že se jí velmi věnujete. Petruška, jak jsem ji stihla za tu krátkou dobu, co jsem byla u vás, poznat, je velice inteligentní děvče. Samozřejmě nesmím zapomenout na tvého manžela Libora. Jak jsi již říkala, pěstuje sukulenty, ale musím ještě podotknout, že se stará o zahradu tvých rodičů, kde má skleník s kaktusy. Bohužel v březnu ještě přezimovaly ve sklepě, ale v létě prý má krásně rozkvetlý skleník. Musím na tebe také prozradit, že ti zdravíčko bohužel moc neslouží, jsi v invalidním důchodu. Přesto stíháš neuvěřitelně mnoho věcí a tvůj elán by ti mohl kdekdo závidět. Zdeňko, řekni mi – co ti vlastně dává pěstování afrických fialek a dalších pokojových rostlinek? Zjistila jsem, že fialky a vůbec květiny potřebuji k svému životu. Prací s nimi se odreagovávám od bolestí a starostí. Vždy mě potěší, když mě odmění krásnými květy. Čerpám z nich další energii k životu. Uznávám jiné hodnoty, než jsou třeba peníze, umím se radovat z každého lístku a jsem vděčná za nový kvítek, který vykvete na fialce… Se Zdeňkou se mi krásně povídalo, seděly jsme spolu dlouho do noci. V sobotu jsme si udělaly výlet do Rožnova pod Radhoštěm. Navštívily jsme muzeum Valašska a samozřejmě valašský skanzen. Naobědvaly jsme se v pravé valašské hospodě. Pro mě to byl úžasný zážitek. Víkend uběhl, jako když okem mrkne, a byla tady neděle a čas k návratu domů. Zdeňko, moc ti děkuji za krásně prožitý víkend a přeji ti, abys vždy byla dobře naladěná jako doposud a měla stále hodně pevné vůle do života. Držím ti palce!!!

Text a foto: Martina Oppolzerová

13

POVÍDÁNÍ O FIALKÁCH S PANÍ BRAUNOVOU Přemýšlela jsem, koho dalšího z našich řad bych vám představila. Rozhodla jsem se pro paní Braunovou, protože ji všichni známe ze setkání v Brně. Hodně členů má od ní plno lístků a rostlinek. Proto jsem si dovolila položit paní Braunové pár otázek. Paní Braunová, jak dlouho pěstujete africké fialky a jaké byly vaše začátky v pěstování? Fialky pěstuji asi 35 roků. Moje úplně první fialka byla velká, jednoduchá, růžová. Dostala jsem tehdy dva listy a z obou se mi bez jakýchkoliv zkušeností podařilo vypěstovat květuschopné rostliny. To mě povzbudilo, a proto jsem se snažila získat i jiné barvy, ale tehdy byly v obchodech pouze tři: růžová, bílá a modrá. Už v těch letech se i u nás lidé zabývali pěstováním afrických fialek. Bylo to v roce 1979, když jsem objevila inzerát na listy afrických fialek paní Marie Šrámkové z Kytlice. Napsala jsem jí o seznam – ten obsahoval asi 120 odrůd, což bylo neuvěřitelné. A to byl ten impuls, kdy jsem je začala i já pěstovat, neboť ona nabízela do té doby nevídané odrůdy. Později jsme dokonce paní Šrámkovou v Kytlici navštívili a byli jsme mile přijati. V dalších letech jsem si postupně objednávala i od jiných tuzemských pěstitelů. Byli to např. Věra Šlamborová, Alena Blažková, J. Šimáček, Jindřich Loužil, Ing. Jitka Otradovská, Zuzana Janebová, Alena Stoklasová, Tamara Hanušová, Miroslava Nováková, Věra Kmentová a Věra Jamrišková. Kromě toho jsem mnoho pěkných odrůd získala ze Švýcarska a z USA. Jezdili jsme i do zahradnictví Sempra v Hranicích na Moravě, kde kromě jiného pěstovali hlavně africké fialky a gloxínie na vysoké úrovni v poměrně velkém sortimentu. Věnovala jsem jim několik lístků těch nejmenších miniaturních fialek růžových a modrých, které jsme si přivezli ze Švýcarska. V Hranicích takové ještě nikdy neviděli a měli z nich velkou radost. S úspěchem je ve velkém počtu namnožili a rozšířili si tak stávající sortiment. Toto zahradnictví se dostalo v restituci k původnímu majiteli a slyšela jsem, že tam nyní pěstují konifery.

Foto č. 1

California Beauty 14

Foto č. 2

Manželé Braunovi

Většina z nás si míchá svoji zaručenou zeminu pro fialky, můžete se s námi podělit o vaše zkušenosti? Zeminu na fialky jsme si někdy připravovali sami, vyzkoušeli jsme i lesní borovou hrabanku, ale ta se neosvědčila, neboť v ní byli škůdci. Také jsme zkoušeli substrát propařovat, ale nerostlo to v něm dobře. Postupně jsme zkoušeli různé jiné směsi. Nyní jsme objevili na trhu tzv. „Speciální substrát na výsevy a řízkování“ /profesional/. Takže uvidíme, jak se to osvědčí. Své známé jsem věnovala lístky fialek, a když jsem je později u ní viděla kvést, byla jsem překvapená, v jaké zemině to má zasázené. Vzala normální zeminu u nich ze zahrady, která je těžká, tzv. žlutice, zkrátka jako beton. Zasázela je do velkých truhlíků a fialky nejenže krásně kvetly, ale byly to robustní rostliny s krásnými listy. Takže to je asi individuální. V zahradnictví v Hranicích promíchali rašelinu s cereritem a nechali to přes zimu na hromadě venku, kde na to pršelo a padal sníh. Pak do toho zjara sázeli.

15

Snad každý pěstitel se setkal s nějakými škůdci na fialkách. Někteří takový atak poměrně dobře zvládají, někdo bojuje s menším úspěchem. Jaké je to u vás? Co se týká škůdců, nemám naštěstí u fialek problémy. Nově získané rostlinky pro jistotu ponechávám po určitou dobu zvlášť v tzv. karanténě.

Určitě nejen mě by zajímalo, jestli máte svou sbírku afrických fialek spočítanou? Nemám to spočítané.

Myslím, že každý má svou nejoblíbenější fialku, takovou tu, jak se říká, srdeční záležitost – máte ji také? Moje nejoblíbenější fialka je jednoznačně California Beauty. Samozřejmě bych chtěla získat nějaké další novější odrůdy, zajímavé barvou i tvarem…

Jaké rostliny ještě pěstujete? Z dalších rostlin pěstuji např. muškáty pnoucí a vzpřímené, chryzantémy, pivoňky, eremurusy, okrasné česneky – prostě to, co se běžně na zahrádkách pěstuje. Také máme hodně odrůd lilií, ale to je doména mého manžela. Oba jsme členy SZO ČZS LILIUM Brno, kde se sdružují pěstitelé lilií z celé republiky. Z letniček pěstuji aksamitníky, astry, cínie, karafiáty a petúnie. A kolem malého jezírka s lekníny mám ještě skalku a skalničky. Samozřejmě se vším kolem kytiček mi velmi pomáhá můj manžel.

Ještě by mě zajímalo, jestli vaše původní povolání má něco společného s pěstováním květin? Mám obchodní školu, pracovala jsem nejprve jako mzdová účetní, později v České spořitelně. Paní Braunová, děkuji za rozhovor a přeji vám hodně radosti z pěstování vašich rostlinek – a samozřejmě ruku v ruce pevné zdraví

Martina Oppolzerová Foto č. 1: sbírka paní Braunové Foto č. 2: Belo Jamriška

16

KORŠUNOVA, JELENA VASILJEVNA Známá ruská šlechtitelka z města Toljatti, matka dvou dětí. Šlechtěním afrických fialek se zabývá asi 10 let. Hlavním cílem jejího šlechtění jsou velkokvěté fialky s květem v průměru kolem 8 cm. Její fialky jsou snadno identifikovatelné, protože v názvech používá přívlastek „EK“. V současné době je Koršunova se svými více než 170 vyšlechtěnými odrůdami nejproduktivnějším ruským šlechtitelem. Stává se ale, že její odrůdy mutují, nemají ustálenou barevnost květu – čas od času bývají některé odrůdy z jejího katalogu vyřazeny a znovu se objeví až po své stabilizaci. I přes tyto „závady“ jsou však její kultivary (ověřené dobou) mimořádné a ojedinělé.

EK-Agatovyy Tyulpan

EK-Dikaya Orkhideya

EK-Koroleva Bala

EK-Kupidon 17

EK-Lesnaya Ezhevika

EK-Magiya Lyubvi

EK-Mramornyy Apollon

EK-Nefertiti

EK-Shakhinya

EK-Shedevr Khudozhnika

Autor a foto: Belo Jamriška

18

GALERIE

Silverglade Gems

Cartoon Balloon

Okie Easter Bunny

Bubble Gum Charm

Golden Autumn

Lua

Foto: Jan Stanzel 19

Kontaktní adresa: SZO ČZS Saintpaulia Rokycanova 15 130 00 Praha 3 e-mail: [email protected]

webové stránky organizace: www.saintpaulia.cz

Upozorňujeme, že všechny materiály zde použité a uveřejněné jsou dílem členů našeho klubu a nemohou být kopírovány ani jinak využity bez jejich svolení.

20