Klarinetistka Sabine Meyer

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na klarinet

Klarinetistka Sabine Meyer Bakalářská práce

Autor práce: Jiří Tolar DiS. Vedoucí práce: doc. MgA. Milan Polák Oponent práce: doc. MgA. Vít Spilka

Brno 2015

Bibliografický záznam TOLAR, Jiří. Klarinetistka Sabine Meyer [Clarinetist Sabine Meyer]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2015. 21 s. Vedoucí bakalářské práce doc. MgA. Milan Polák.

Anotace Tato práce pojednává o klarinetistce Sabine Meyer. V práci je životopis Sabine Meyer, rozbor její interpretace a diskografie.

Annotation This thesis deals with clarinetist Sabine Meyer. Thesis includes biography of Sabine Meyer, analysis of her interpretation and list of recordings.

Klíčová slova Meyer, klarinet, nahrávka, interpretace, koncert, Stamic

Keywords Meyer, clarinet, recording, interpretation, concert, Stamitz

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně dne 10. května 2015

Jiří Tolar

Obsah Úvod ......................................................................................................................................... 1 1. Životopis ............................................................................................................................... 2 2. Trio di Clarone ...................................................................................................................... 7 3. Bläserensemble Sabine Meyer........................................................................................... 11 4. Interpretační přínos ........................................................................................................... 14 4. 1. Interpretační rozbor Koncertu pro klarinet Nr. 10 B dur Karla Stamice .................... 16 Závěr ...................................................................................................................................... 20 Použité informační zdroje ...................................................................................................... 21 Příloha: Diskografie ................................................................................................................... I

Úvod Klarinetistku Sabine Meyer jsem si oblíbil již na počátku svého studia na konzervatoři. Díky její technické dokonalosti hry spojené s osobitou interpretací je dodnes jednou z nejznámějších sólistek na světě. V této práci chci kompletně shrnout život Sabine Meyer, komorní soubory, jichž je členkou, popsat její zásadní interpretační přínos, podrobně rozebrat interpretaci koncertu B dur od Karla Stamice a vytvořit seznam diskografie.

1

1. Životopis Sabine Meyer se narodila 30. března 1959 v německém Crailsheimu. Již v raném věku začala hrát na klarinet, jejím prvním učitelem byl její otec Karl Meyer. Byl to všestranný hudebník; působil jako varhaník v kostele sv. Marie a také vyučoval hře na klarinet a klavír. Později si se svou ženou Ellou otevřel obchod s hudebninami a ten se zanedlouho stal významným v širokém okolí. Karl Meyer také založil kapelu, kde hrál na elektrické varhany, klarinet a saxofon. Hrály se zde převážně skladby Glenna Millera a Benny Goodmana. Z nahrávek, které měl k dispozici, Meyer podle sluchu po nocích sám přepisoval aranže. Ovšem malá Sabine a její starší bratr Wolfgang znali svého otce hlavně jako učitele klavíru. První hudební nástroj, na který se Sabine učila hrát, byl akordeon. V šesti letech začala od svého otce dostávat první lekce klavíru. Ačkoliv její bratr začal vedle klavíru hrát na klarinet, Sabine dostala do rukou po vzoru svého strýce, houslisty v berlínské Staatskapelle, housle. Ke klarinetu se Sabine dostala v osmi letech a hned se do něho zamilovala; hra na klarinet jí přišla stejně přirozená jako zpěv. Nicméně housle a klavír pro ni nadále zůstaly důležitými nástroji, bylo to otcovým přáním. Později to její učitel Hans Deinzer velmi ocenil, neboť tato průprava jí vytvořila výborné základy prstové techniky. Otec brzy začal oba sourozence přihlašovat na hudební soutěže. Ne proto, že by jeho hlavním cílem bylo vidět je na stupních vítězů, ale proto, aby on i oni sami měli porovnání s ostatními mladými hráči. Navíc se při častém vystupování naučili rychle pracovat s trémou tak, aby nekazila jejich výkony. Sabine v letech 1969 a 1971 získala první ceny v celostátních soutěžích. Také byla v roce 1969 přijata jako vůbec nejmladší do Bundesjugendorchester1; možná se tak stalo s ohledem na členství jejího staršího bratra. Ten byl považován za zázračné dítě od chvíle, kdy v patnácti letech uvedl s velkou přesvědčivostí Stravinského Tři kusy pro klarinet sólo.

1

Národní mládežnický orchestr – koncertoval nejen v evropě, ale i v Americe.

2

Ve

třinácti

letech

Sabine

složila

příjímací

zkoušky

na

Stuttgart

Musikhochschule, byla přijata jako junior student. Jejím profesorem ve hře na klarinet byl Otto Hermann, jenž zastával též post prvního klarinetisty v Stuttgart Opera Orchestra. Sabine nebyla u svého profesora příliš spokojená, neustále pracovali na etudách, na hodinách je hráli dokola znovu a znovu, dokud nebyly bez jediné chyby. Jeho přístup k žákům byl velice tvrdý a jeho metodika výuky neoplývala velkými výsledky.

Skrze svého bratra Wolfganga poznala Hanse

Deinzera2, u něhož studoval na Hochschule v Hannoveru. Jeho styl učení se Sabině velice líbil, také jí věnoval kovovou ligaturu3, které sám vyráběl. Tu ji posléze na hodině ve Stuttgartu prof. Hermann vyhodil s tím, že tohle na klarinet nepatří. V roce 1974 Sabine sólově provedla Koncert pro klarinet A dur od W. A. Mozarta a těšila se velkého uznání. O dva roky později byla přijata ke studiu na Hannover Hochschule k profesoru Hansi Deinzerovi. Během studií začala Sabine spolupracovat s klavíristkou Liese Klahn a také se v Hannoveru seznámila se svým životním partnerem Reinerem Wehlem4. S Liese Klahn si vytvořila pestrý repertoár (Alban Berg, Čtyři miniatury / Bohuslav Martinů, Sonatina / Johanes Brahms, Sonáta pro klarinet a klavír op. 120 No. 2 / Robert Schumann, Fantazijní kusy / Claude Debussy, První rapsodie); obě umělkyně ke spolupráci přizvaly houslistku Susanne Rabenschlag, kterou později nahradil Erich Höbarth. Vzniklo tak trio, v jehož repertoáru se nacházely významné skladby (Béla Bartók, Kontrasty / Darius Milhaud, Suita / Alban Berg, Komorní koncert pro housle klarinet a klavír). Sabine spolu s Liese založily také malý festival na zámku v Gartow. Později jejich spolupráce vlivem začínajícího Sabinina mezinárodního koncertování postupně utichla. Výborné kritiky na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zajistily Sabine Meyer start sólové kariéry. Dokázala hudební veřejnosti, že i klarinet je 2

Hans Deinzer (* 14. 1. 1934, Norimberk) studoval na konzervatoři v Norimberku, poté u Rudolfa Galla v Mnichově, 4 roky jako klarinetista v Norimberském symfonickém orchestru, 11 let v Hamburku v Symfonickém orchestru NDR, 30 let jako profesor v Hannoveru na Hochschule, nejznámější studenti: Sabine Meyer, Wolfgang Meyer, Reiner Wehle, Martin Fröst, Andrew Marriner, Nicholas Cox, Antonio Salguero, Michele Zukovsky, premieroval skladby Pierra Bouleze a Henriho Pousseura. 3 Svěrka držící plátek na hubičce. V Německu se většinou místo kovové či kožené ligatury používá provázek, kterým se plátek přivazuje. 4 Životopis viz kapitola 2. Tri di Clarone.

3

plnohodnotný sólový nástroj, ne jen součást orchestru či komorního souboru. Jejího talentu si všiml Michael Hocks, zprostředkoval jí smlouvu s hudební agenturou, kterou řídil Hans Ulrich Schmid. Jednadvacetileté Sabine tímto začala kariéra sólistky na mezinárodním poli.

Nicméně díky relativně malému sólovému

repertoáru pro klarinet jí Michael Hocks doporučil, aby si zajistila budoucnost místem v orchestru. Zajímavostí je, že Sabine Meyer ve skutečnosti neměla podepsanou žádnou písemnou smlouvu s touto agenturou. Její zakladatel Hans Ulrich Schmid stavěl obchod na důvěře, čestném slovu a pevném stisku ruky. Sabinin přítel Reiner Wehle vyhrál v roce 1980 konkurz do špičkového orchestru bavorského rozhlasu, v září toho roku nastoupil. O rok později se Sabine naskytla možnost hrát po boku svého přítele, tu využila a v roce 1981 nastoupila na post druhého klarinetu. V těchto letech se zároveň uvolnil post sóloklarinetisty Berlínské filharmonie, nejprestižnějšího orchestru v Německu. Na první konkurz v listopadu 1980 Sabine nebyla pozvána. Důvod byl zřejmý, celý orchestr tvořili pouze muži, toto téma bylo v médiích horlivě diskutováno. Reiner Wehle a Wolfgang Meyer sice postoupili do finálního kola konkurzu, ale nakonec post sólo klarinetisty zůstal neobsazen. Na další konkurz v lednu 1981 již byla Sabine pozvána. Po konkurzu jí rada orchestru nabídla spolupráci na několik koncertů. Stala se tak druhou ženou v historii, která hrála v Berlínské filharmonii. Tehdejší šéfdirigent Herbert von Karajan5 nebyl na konkurzu přítomen, ale později ho její hra na klarinet velmi zaujala. Její specifický zvuk přesně zapadal do Karajanových představ, ale totéž nemohli říci ostatní klarinetisté v orchestru. Jindy neosobní Krajan si k mladé Sabine vytvořil neobvykle přátelský vztah a velmi za ní orodoval. V prosinci 1981 se konal v pořadí již třetí konkurz na post sóloklarinetisty, Sabine Meyer jej opět vyhrála, ale rada orchestru jí nenabídla smlouvu, což Karajana velmi rozezlilo. Ve skutečnosti nešlo o to, že by Sabine nevyhovovala požadavkům členů orchestru, ale o demonstrování toho, že si Karajan ze svého postu šéfdirigenta nemůže dovolit všechno; šéfdirigent neměl žádné pravomoce stran rozhodování o výsledcích konkurzů, to záleželo pouze na radě orchestru. Nicméně vedení filharmonie nechtělo o Karajana v žádném případě přijít, a tak nakonec Sabine smlouvu 5

Herbert von Karajan (* 5. 5. 1908, Salzburg † 16. 7. 1989, Anif, Rakousko) rakouský dirigent, jeden z nejvýznamnějších dirigentů 20. Století, 35 let dirigentem v Berlínské filharmonii.

4

na zkušební rok dostala. S ubíhajícím rokem se tlak uvnitř orchestru zvyšoval, média se o toto téma opět zajímala a když se blížilo datum, kdy měla rada orchestru rozhodnout o dalším setrvání Sabine na postu sóloklarinetistky, Sabine sama rezignovala. Tlak byl na mladou umělkyni příliš velký, navíc si uvědomila, že nejen orchestrální hra je pro ni vším, ale že se chce věnovat komorní hudbě, která jí velmi naplňuje, sólovému koncertování a možná i učení. Díky ukončení spolupráce s Berlínskou filharmonií nastala doba četného koncertování po celém světě, a to na postu sólového i komorního hráče. V celém rozsahu její působnosti ji zastupovala hudební agentura Schmid. Časově nebyla Sabine nijak výrazně vázána, a tak mohla přijímat spousty nabídek, což by jistě při angažmá v Berlínské filharmonii nešlo. Zároveň jí její příběh s tímto orchestrem, mediálně velmi sledovaný, zajistil popularitu. Naplnilo se přísloví, že „vše zlé je k něčemu dobré“. V roce 1987 se Sabine Meyer vdala za Reinera Wehleho, ještě téhož roku se jim narodil syn Simon a o rok později dcera Alma. Rodina se usadila ve vesničce Elze, 30 km od Hannoveru, kde Reiner Wehle od roku 1987 hrál v Rozhlasovém orchestru NDR. Sabine dosáhla krásného rodinného zázemí, jak si od mala přála. Bydleli ve starém domě s velkou zahradou a stájemi, kde měli koně. Simon a Alma nešli ve šlépějích svých rodičů a nestali se profesionálními hudebníky. Sabine a Reiner nikdy nenutili děti k urputnému cvičení. Měli na věc jasný názor, buď hudbě propadnou sami a budou se jí pilně věnovat, nebo jim zůstane dobrým koníčkem. V období mateřství byla Sabine nucena snížit počet koncertů na pouhých 50 60 za rok. Spousty nabídek byly odmítány, což samozřejmě vedlo i ke snížení zisků zastupující agentury Schmid. S příchodem druhého potomka se začal Hans Ulrich Schmid obávat, že dlouhodobým odmítáním koncertů klesne Sabinina popularita a nabídek do budoucna značně ubude. Nic z toho se však nestalo. V roce 1993 začala Sabine spolu se svým manželem pedagogicky působit na Musikhochschule v Lübecku. Dnes Sabine vyučuje i na Musikhochschule v Hamburku. Za svoji dosavadní kariéru dosáhla mnohých ocenění. Celkem šestkrát byla oceněna cenou „Echo-Preis“ kterou uděluje Deutsche Phonoakademie, z toho čtyři ceny byly za nejlepší instrumentalistku roku. V roce 1994 a 1996 za vynikající nahrávky koncertů Jana Václava Stamice a Karla Stamice, v roce 2000 pak za nahrávku 5

koncertu Wolfganga Amadea Mozarta s Berlínskou filharmonií a Claudiem Abbadem a naposledy v roce 2003 za harávku virtuózních kusů Carla Maria von Webera a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. Nikdo z řad vážných umělců dodnes nebyl tolikrát oceněn cenou „Echo-Preis“ jako Sabine Meyer. Reiner Wehle k roku 2012 zmapoval Sabininu dosavadní kariéru. Tento seznam obsahuje více než dvěstěpadesát dirigentů, pod jejichž taktovkami Sabine sólově koncertovala. Mezi nejznámější patří Claudio Abbado, Giovanni Antonini, Sylvain Cambreling, Rafael Frühbeck de Burgos, Sir Neville Marriner, Franz WelserMöst, Christian Thielemann, Sändor Vegh nebo David Zinman. S mnohými dirigenty se na pódiu setkala vícekrát. Sabine premiérovala třicet děl, patří mezi ně i klarinetové koncerty těchto skladatelů: Peter Eötvös, Werner Heider, Toshio Hosokawa, Aribert Reimann, Fazil Say a Manfred Trojahn. Koncertovala s víc než čtyřiceti sólisty, většinou se jednalo o delší spolupráci. Jsou mezi nimi Elly Ameling, Juliane Banse, Dietrich Fischer-Dieskau, Paul Gulda, Radu Lupu, Emmanuel Pahud, Anneliese Rothenberger, Heinrich Schiff, Christian Tetzlaff, Lars Vogt nebo Christian Zacharias. Nelze opomenout dvacet smyčcových kvartet, mezi které patří Alban Berg Quartett, Cleveland Quartet, Cherubini-Quartett, Quatuor Mosaiques a Tokyo String

Quartet.

A

nakonec

počet

orchestrů,

s nimiž

koncertovala,

zní

až neuvěřitelně: 2 v Austrálii, 6 v Belgii, 2 v Brazílii, 3 v České republice, 1 v Číně, 6 v Dánsku,

4 ve Finsku,

9 ve Francii,

1 v Chorvatsku,

11 v Itálii,

1 v Izraeli,

8 v Japonsku, 2 v Kanadě, 1 v Koreji, 1 v Lotyšsku, 2 v Lucembursku, 4 v Maďarsku, 105 v Německu, 14 v Nizozemsku, 1 v Norsku, 4 v Polsku, 8 v Rakousku, 2 v Rusku, 8 ve Španělsku, 2 ve Švédsku, 14 ve Švýcarsku, 2 v Turecku, 8 v USA a 10 ve Velké Británii. Jmenovitě to byly například Berliner Philharmoniker, Chicago Symphony Orchestra, Wiener Philharmoniker, Istanbul State Symphony Orchestra, NHK Orchester

Tokyo,

China

Gewandhausorchester Philharmonie,

Philharmonic

Leipzig,

Philharmonischen

Orchestra,

NDR

Gürzenich-Orchester, Orchester

der

Stadt

Sinfonieorchester, Neubrandenburger

Lübeck,

Stuttgarter

Kammerorchester, Münchner Kammerorchester, Deutschen Kammerphilharmonie Bremen a NDR Bigband.

6

2. Trio di Clarone Wolfgang Amadeus Mozart hojně používal dnes již ne příliš známého předchůdce klarinetu, kterým byl basetový roh6. Tento nástroj má tmavý zvuk a jeho základní rejstřík je oproti klarinetu níže položený. Mozartovo Requiem KV 626 vděčí své melancholické náladě právě zvuku basetových rohů, kterými Mozart nahradil v symfonickém orchestru klarinety. Zdá se, že basetový roh byl zvláště v posledních letech Mozartova života jeho oblíbeným nástrojem. Zkomponoval pět divertiment KV 439b pro trojici basetových rohů a mnoho dalších skladeb pro basetové rohy; ty ovšem bohužel většinou upadly v zapomnění. Výše uvedených pět divertiment se dochovalo v paměti díky aranži pro dva klarinety a fagot. Důvod ústupu basetového rohu je prostý - hra je oproti hře na klarinet technicky náročnější, intonačně labilnější a snadno také vznikají velmi nelibozvučné kiksy. Proto se basetový roh téměř přestal využívat a plně jej nahradil klarinet. A proto je v dnešní době velmi málo hráčů na basetový roh a ještě méně nástrojů. Bohužel velmi často hraná aranž pro dva klarinety a fagot je z důvodu rozsahu nástrojů posazena o kvartu výše, a tak silně přichází o svůj charakter. Sám jsem hrál aranž pro dva klarinety a basklarinet v originální tónině, která se mnohem více blíží původnímu znění tria basetových rohů. A právě snaha oživit originální zvuk tria basetových rohů svedla ke spolupráci Sabinu Meyer, jejího bratra Wolfganga Meyera a manžela Reinera Wehle. Trio di Clarone vzniklo v roce 1983. První koncert byl 5. března na rodinné oslavě narozenin. Načasování vzniku tohoto komorního souboru nemohlo být příhodnější. Díky celosvětově sledovanému dění kolem Sabinina působení v Berlínské filharmonii, se stala velmi známou umělkyní. Nabídky jí přicházeli z celého světa, a tak bylo ideální postavit celý marketing tria na její popularitě. Samozřejmě nebylo možné vytvořit koncertní program pouze z pěti Mozartových divertiment, a tak se namísto zařazení méně kvalitních skladeb Mozartových 6

Basetový roh je laděn in F a původně měl úzkou menzuru klarinetu, dnešní nástroje jsou z důvodu zlepšení kontroly o něco širší. Je mu velmi podobný altový klarinet, ten je laděn in Es a má širokou menzuru, zhruba mezi klarinetem a basklarinetem. Basetový roh má pro svůj hluboký rozsah psaného c (znějícího F) tmavý zvuk, ale zároveň je velmi koncentrovaný, kulatý a zpěvný stejně jako klarinet, proto se využíval jako sólový nástroj i v operních ariích. Altový klarinet se zvukem velmi blíží basklarinetu, nezní sólově, dobře se začleňuje do harmonie, proto se využívá v dechových souborech k vyplnění prostoru mezi klarinetem a basklarinetem.

7

současníků rozhodlo trio pro kontrast Mozartova geniálního díla s významnými soudobými kompozicemi. Každý hráč měl na programu jeden současný kus pro sólový klarinet. Sabine ráda hrála In Freundschaft od Karlheinz Stockhausena, Reiner Wehle interpretoval Elegii pro sólový klarinet od Carla Alessandra Landiniho a Wolfgang Meyer měl na programu Abirrte des Oiseaux od Oliviera Messiaena nebo Sonátu pro sólový klarinet od Tiberiu Olaha. Trio di Clarone s takto sestaveným programem brzy slavilo úspěch. Pravidelné koncerty v Německu i v dalších evropských zemích, četné rozhlasové nahrávky a vystoupení v televizi rychle udělaly Trio di Clarone populárním. Trio absolvovalo koncertní turné v USA, Africe, Japonsku a Číně. Ve své snaze provádět významné, ale málokdy hrané originální skladby, občas spolupracuje Trio di Clarone s dalšími hudebníky. I takto vznikl vzácný a zajímavý program se třemi zpěváky a třemi klarinetisty nebo program se skladbami pro tři klarinety a klavír. Základem bylo Mozartových Šest nokturn pro tři zpěváky a tři basetové rohy KV 549. Dále se do programu přidali Berceuses du Chat pro soprán a tři klarinety nebo Elegy for J. F. K. pro soprán dva klarinety a altový klarinet, oboje od Igora Stravinského, či Drei Morgenstern-Lieder pro soprán a klarinet od Matyase Seibera. U příležitosti desátého výročí založení spolupracoval soubor se známým americkým nejen jazzovým klarinetistou Eddie Danielsem. Byl vytvořen program „skrz žánry“, který následně vydalo nakladatelství EMI Classics na CD pod názvem „Blues pro Sabine“. V roce 2000 spolupracovalo trio s německým jazzovým klarinetistou Michaelem Riesslerem; společně vytvořili program s názvem „Bach 2000“, který opět vydalo nakladatelství EMI Classics na CD s názvem „Bach v jedné hodině“. Spolupráce s francouzským hráčem na flašinet Pierrem Charialem odrážela dobu dvacátých let v Paříži a nazývala se „Paris Mécanique“, také byla vydána na CD. Dalším úspěšným projektem je CD „Invitacion al Danzon“ s kubánským jazzovým klarinetistou a saxofonistou Paquito D’Riverou. Spolu s klavíristou Kalle Randalu natočili CD „Una Voce – per Clarone“ které obsahuje slavné hity z oper jako je Rigoletto, Cosi fan tutte, Don Giovanni nebo Il barbiere di Siviglia. Působnost Tria di Clarone je skutečně pestrá. Skladatel Peter Lehel napsal svitu „Manhattan-Sweet, 8

Woody Clarinets“, která byla hrána na fascinujícím večerním koncertě jako živá hudba k sestřihu z filmů Woodyho Allena. Hlavním těžištěm nejnovějšího programu „Die andere Seite der Luft“ (2012) jsou básně od Rainera Maria Rilkeho. Program funguje jako rozhlasová hra, texty k hudbě W. A. Mozarta a Erika Satieho recituje Dominique Horwitz. Programy a projekty Tria di Clarone se vždy odvíjely od nápadů a chuti samotných hráčů, kteří se nikdy neorientovali podle trendů té které doby. Tím se silně vyčlenili od ostatních podobných souborů a dosáhli tak úspěchů po celém světě.

Wolfgang Meyer Wolfgang Meyer (bratr Sabine Meyer) se narodil 1954 v německém Cralsheimu. Nejprve studoval hru na klarinet u Otto Hermanna ve Stuttgartu a po té u Hanse Deinzera v Hanoveru. V letech 1969, 1971 a 1973 získal první cenu v celostátní soutěži „Jugend musiziert“. V roce 1974 mu byla udělena „Kranichsteiner MusicPrize“ a o rok později se jako člen Syrinx Quintetu stal laureátem mnichovské mezinárodní soutěže ARD. 1976 následovala první cena ze soutěže německých vysokých hudebních škol a 1977 první cena na soutěži v Bonnu. Od roku 1989 Wolfgang Meyer působí jako profesor na Musikhochschule v Karlsruhe, mezi lety 2001 a 2007 byl dokonce jejím ředitelem. Také vedl mnohé mistrovské kurzy v Brazílii, Itálii, Japonsku, Kanadě a Finsku. Jako sólista rád prezentuje díla současných autorů, např. Tiberiu Olaha, Jeana Francaixe, Huberta Stuppera, Petera Eötvöse a Edisona Denissova. Od roku 1996 pravidelně koncertuje s Concentus Musicus pod vedením dirigenta Nicolause Harnoncourta. V oblasti komorní hudby je členem několika souborů. Patří mezi ně Trio di Clarone, Zemlinsky Trio a trio s Hariolfem Schlichtigem a Rudi Springem. Dále pravidelně spolupracuje se smyčcovými kvartety Carmina Quartet a Quatour Mosaiques. Také natočil mnohé nahrávky pro společnosti EMI, Amati, Bayer Records, Dabringhaus und Grimm a Harmonia mundi. Od roku 2004 je členem Lucerne Festival Orchestra pod vedením Claudia Abbada.

9

Reiner Wehle Reiner Wehle (manžel Sabine Meyer) se narodil v roce 1954 v německém Kielu. Studoval hru na klarinet u Hanse Deinzera v Hannoveru a Guya Deplusa v Paříži. Je laureátem soutěží v Praze, Colmaru, Toulonu, ARD v Mnichově, také získal první cenu na soutěži „Deutscher Musikwettbewerb“ v Bonnu. Jako sólista vystupoval s mnoha orchestry v různých zemích. Byl členem bavorského rozhlasového orchestru a mezi léty 1987 a 1993 zastával post sóloklarinetisty rozhlasového orchestru NDR v Hannoveru. Nyní je členem Lucerne Festival Orchestra pod taktovkou Claudia Abbada, dále členem komorních uskupení Trio di Clarone, Bläserensemble Sabine Meyer, Quintett Chalumeau, Ensemble Kontraste a Trio Integral. Vytvořil mnohé nahrávky pro společnosti EMI Classics, Thorofon, Ambitus a Novalis labels. V letech 1999 a 2000 dokonce získal velmi uznávanou cenu „EchoPreis“ za CD roku. Od roku 1993 pedagogicky působí na Musikhochschule v Lübecku. Také vedl mnohé mistrovské kurzy v Německu, Itálii, Švýcarsku, Číně, Bulharsku a Izraeli.

10

3. Bläserensemble Sabine Meyer Bläserensemble Sabine Meyer je dechový soubor o devíti hráčích (dva hoboje, dva klarinety, dva lesní rohy, dva fagoty a jeden kontrafagot). Soubor tohoto typu se většinou nazývá dechová harmonie, nikoliv dechové noneto. V mnohých skladbách není použit part kontrafagotu a soubor se tak úží na okteto. Díky dvojitému obsazení každého nástroje se ze souboru stává malý orchestr, nabízející možnosti bohatých harmonií. V porovnání s dechovým kvintetem jsou skladby pro dechovou harmonii bohatší, působí jako malé symfonie, a to jak rozsahem díla, tak sazbou hlasů a prokomponováním partitury. Bläserensemble Sabine Meyer debutoval v roce 1985 ve švýcarském městě La Chaux-de-Fonds. Tento soubor vděčí za svou propagaci mj. festivalu dechové hudby ve švýcarském Lugnez. Zde se každé léto v městečku Rumein v údolí Lugnez po dobu deseti let Sabine Meyer setkávala s vybraným kruhem sólistů na dechové nástroje. Od té doby tento soubor odehrál soustu koncertů v Německu a mnoha významných městech Evropy včetně Milána, Florencie, Neapole, Amsterodamu, Basileje, Curychu, Ženevy, Bruselu a Barcelony. Také se objevil na různých festivalech (Berlín, Schleswig-Holstein, Rheingau, Schwarzenberg Schubertiade, Ludwigsburg a Lucern) a v roce 1994 poprvé koncertoval v Japonsku. Ohromen jejich hudebním mistrovstvím angažoval Claudio Abbado toto komorní uskupení v několika dalších letech pro nový festival v Lucernu. Bläserensemble Sabine Meyer si vybudoval široký repertoár. Základ tvoří klasické skladby pro dechovou harmonii, v jejichž středu se nepochybně nachází Grand Partita KV 6317 od W. A. Mozarta. Ale velký důraz byl kladen i na současnou tvorbu. Tento soubor premiéroval mnohá díla napsaná renomovanými skladateli přímo pro něj; mezi tyto autory patří i Edison Denisov, Toshio Hosokawa nebo Niccolo Castiglioni. Toto komorní uskupení rozšiřuje obzory hudebního světa nejen premiérováním nově vznikajících děl, ale i znovuobjevováním již věkem

7

Obsazení skladby: 2 hoboje, 2 klarinety, 2 basetové rohy, 4 lesní rohy, 2 fagoty a 1 kontrabas. Na provedení této skladby byli přizváni další hráči, často známí sólisté nebo studenti samotných členů souboru.

11

zapomenutých skladeb, které si pozornost díky své kvalitě zasluhují. Příkladem za všechny jsou díla Františka Vincence Kramáře a Josefa Myslivečka; tyto skladby jsou skvosty klasické kompozice pro dechová uskupení. Naposledy spolu Bläserensemble Sabine Meyer koncertoval v říjnu 2012, šlo o krátké turné tvořené pěti koncerty v německých městech. Celkem vydala EMI Classics 10 CD nahrávek tohoto špičkového souboru. V roce 2001 byl Bläserensemble Sabine Meyer oceněn cenou „Echo-Preis“ za nejlepší nahrávku roku v kategorii komorních souborů.

Sabine Meyer – klarinet8 Reiner Wehle – klarinet9 Diethelm Jonas – hoboj Studoval u Heinze Holligera ve Freiburgu a Lady Rothwell Barbirolli v Londýně, je laureátem soutěží v Praze, Toulonu a Colmaru. Mnoho let zastával post sólohobojisty v rozhlasovém orchestru ve Stuttgartu, je členem Aulos Quintett. Od roku 2002 působí jako profesor na Musikhochschule v Lübecku.

Jonathan Kelly – hoboj Studoval na Royal Academy of Music v Londýně a pařížské konzervatoři. Deset let byl sólohobojistou v Birminghamském symfonickém orchestru, od 2003 je sólohobojistou

v Berlínské

filharmonii,

dále

je

hostujícím

sólohobojistou

v Evropském komorním orchestru a Bostonském symfonickém orchestru. Natočil několik CD pro EMI Classics.

8 9

Viz kapitola 1. Životopis. Viz kapitola 2. Trio di Clarone.

12

Bruno Schneider – lesní roh Studoval u profesora Höltzela v Detmoldu. Je sólohornistou v Tonhalle Orchestra Zürich, Mnichovském rozhlasovém orchestru (BR) a Lucernském festivalovém orchestru. Od roku 1993 je sólohornistou v Orchestra de la Suisse Romande. Od roku 1997 je profesorem ve Freiburgu.

Niklaus Frisch – lesní roh Studoval u Wernera Spetha v Zürichu, je členem Tonhalle Orchestra Zürich a festivalového orchestru v Lucernu. Působí v komorních uskupeních Zürcher Bläseroktett a Schweizerische Bläsersolisten.

Dag Jensen – fagot Studoval u Torleiva Nedberga v Oslu a Klause Thunemanna v Hannoveru, je laureátem ARD Mnichov. Je členem Bergenské filharmonie, sólofagotistou bamberských symfoniků a v rozhlasovém orchestru v Cologne. Od roku 1997 je profesorem na Hochschule für Musik und Theater v Hannoveru.

Stefan Schweigert – fagot Studoval u Alfreda Rinderspachera a Klause Thunemanna. Od roku 1985 je sólofagotistou v Berlínské filharmonii, od roku 1988 do 1996 byl členem Scharoun Ensemble Berlin.

Klaus Lohrer – kontrafagot Studoval u Johannese Zuthera ve Freiburgu a Klause Thunemanna v Hannoveru, je laureátem soutěží v Martigny, Colmaru a Mnichově. Od roku 1976 je členem orchestru Gürzenich Orchestra Cologne. Je členem komorního uskupení Chalumeau Quintett.

13

4. Interpretační přínos V průběhu historického vývoje klarinetu se prosadily dva systémy mechaniky klapek, Böhmův a Öhlerův systém. Böhmův systém je označován jako „francouzský klarinet“ a Öhlerův systém jako „německý klarinet“. Öhlerův systém vychází z hmatových systémů barokních fléten, hmaty jsou často nepohodlné a hra s větším počtem předznamenání je oproti Böhmovu systému velmi obtížná. Další podstatný rozdíl je, že německý klarinet má širší menzuru10, ale naopak užší hubičku a korpus než jeho francouzský kolega. Sabine Meyer hraje na německý klarinet s Öhlerovým systémem. Má velice vyrovnaný zvuk ve všech rejstřících, nejnižší tóny f, e jsou velice znělé a konkrétní – jako by hrála c1; tóny nemají tendenci „bučet“ a působit „rozplácnutě“. Také přechod přes slabý šalmajový rejstřík11 je zvukově velice vyrovnaný, tóny zní velice průzračně a zpěvně jako tón c2. Je radost poslouchat rychlé stupnicové postupy z jejích nahrávek klasicistních koncertů, sypou se doslova jako perličky, jedna jako druhá. Toto všechno jsou typické znaky německého klarinetu, stejně jako velká intonační a zvuková vyrovnanost alterovaných tónů. Tyto tóny nemají snahu znít tupě a nedoprovází je sykot, jak tomu občas je u francouzských nástrojů. Ale to zásadní, v čem se Sabine odlišuje, je barva zvuku. Německé nástroje svými parametry dobře zapadají do dřevěné dechové harmonie, ale typická barevnost, sytost sladkého francouzského zvuku jim chybí. Sabine jakoby dokázala zkombinovat výhody francouzského klarinetu s německým. Její zvuk je velice sytý, barevný, v mnohých pasážích až k nerozeznání od zvuku francouzského klarinetu. Tento zvuk je mnohem vhodnější pro sólové skladby. Je plastičtější, s velkými dynamickými možnostmi. Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že nejde o nic tak výjimečného. Ale vezmeme-li v úvahu, že Sabine se začala na sólovém pódiu prosazovat hlavně v druhé polovině 70. let, tedy v době, kdy byl už dlouho na výsluní slávy velice

10 11

Vnitřní průměr těla nástroje neboli průměr vrtání. Též střední rejstřík, rozsahem f1 – b1.

14

uznávaný německý klarinetista Karl Leister12, přišla s úplně jiným způsobem interpretace. Například ve srovnání nahrávek obou sólistů Koncertu A dur od Wolfganga Amadea Mozarta je mnoho patrných rozdílu. V obou případech sólisty doprovází Berlínská filharmonie. Karl Leister hraje s absolutní jistotou, vše je technicky dokonalé. Zvuk je typicky německý, oproti francouzskému klarinetu se více blíží lehkému zvuku klasicistních klarinetů, zní velice ušlechtile. Sabine Meyer hraje také technicky dokonale, oproti Karlu Leistrovi používá basetový klarinet13, tedy nástroj, pro který byl tento koncert původně napsán. Sabine zaujme nejen plnějším zvukem, její hra je mnohem dynamičtější. Tempo první věty udává rychleji než Karl Leister a nebojí se používat větších tempových změn v rámci jednotlivých frází. Také dynamický rozsah má širší, s pianovou dynamikou pracuje tak, že nenechá žádného posluchače upadnout v nepozornost. Ve frázích klade větší důraz na detail. Karl Leister oproti Sabine působí velmi vznešeně, ušlechtile, až akademicky, jeho fráze jsou velice zdvořilé, lineární. Sabine je ve výrazu rozhodně temperamentnější, také hraje vlastní kadence. Druhá věta je v podání Sabine opět rychlejší. Největší rozdíl je v provedení dílu B, zde Sabine vytvoří takový děj, že oproti ní působí Karl Leister staticky. Kadence je opět vlastní, Karl použil vypsanou kadenci, respektive přejatou z Klarinetového kvinteta. Třetí věta se nese ve stejném duchu jako první dvě s jedním rozdílem: Sabinino staccato je perlivé, velice brilantní, Leisterovo staccato působí poněkud těžkopádně. Do doby než přišla Sabine Meyer, se klarinet převážně považoval za orchestrální nástroj, kde plní hlavně harmonickou funkci. Sabine dokázala, že nejen housle, klavír nebo violoncello jsou plnohodnotnými sólovými nástroji, ale že i klarinet si zasluhuje své místo na sólovém pódiu. Porovnáme-li výše zmíněné nahrávky s interpretací Martina Frösta14, klarinetové hvězdy dneška, zjistíme, že Martin Fröst a Sabine Meyer jsou si svým stylem velmi podobní. Ano, samozřejmě je Martin Fröst více extravagantní, dynamikou i tempem zachází 12

Karl Leister (* 15. 6. 1937 Wilhelmshaven, Německo) studoval na Musikhochschule v Berlíně, byl 30 let sóloklarinetistou Berlínské filharmonie, je mezinárodně uznávaný sólista a komorní hráč, v současné době pedagogicky působí na Musikhochschule Hanns Eisler v Berlíně. 13 Basetový klarinet je laděn in A, spodní rozsah je oproti klarinetu rozšířen do psaného c. 14 Marin Fröst (* 14. 12. 1970 Uppsala, Švédsko) studoval u Sölve Kingstedta a Kjell-Inge Stevenssona ve Stockholmu a Hanse Deinzera v Hannoveru. V současné době je jeden z neuznávanějších sólistů na dechový nástroj.

15

do větších extrémů, více pouští uzdu fantazii, ale oba interpreti pracují s frázemi stejným způsobem. Oba také studovali u stejného profesora Hanse Deinzera. Sabine Meyer doslova posunula hranice virtuozity, začala hrát ty nejtěžší skladby z klarinetového repertoáru na německý klarinet, např. Koncert od Carla Nielsena. Nedržela se pouze standardního a také nejvíce žádaného repertoáru Mozart – Weber – Brahms, ale nastudovala též netradiční skladby soudobých skladatelů. Díky tomu dala popud ke vzniku nových skladeb současných autorů, které sama premiérovala.

4. 1. Interpretační rozbor Koncertu pro klarinet Nr. 10 B dur Karla Stamice Za zmínku určitě stojí netradičně pojaté nahrávky Stamicových koncertů. V těchto klasicistních koncertech je po léta zažitá tradiční interpretace, kterou Sabine velmi změnila. Zaměřím se na Koncert pro klarinet Nr. 10 B dur od Karla Stamice a ke srovnání použiji nahrávku Michela Arrignona15, kterou určitě můžeme považovat za ukázku tradiční interpretace. První věta nese tempové označení Allegro a je napsána v celém taktu. Sabine zvolila rychlejší tempo 132 BPM oproti obvyklým 120 BPM, kterých se drží i Arrignon. Úvodní téma nechává Sabine beze změny, ale hned ve druhé frázi se opakuje melodie po dvou taktech, poprvé respektuje zápis, podruhé zdobí přidáním skupinky, na místo čtvrťových d2 d2 hraje osminové e2 d2 c2 h1 a na ně místo půlového g2 navazuje čtvrťovým g2 a šestnáctinovými g2 a2 g2 a2. O dva takty dále v osminových g2 f2 e2 d2 zdobí trylkem e2, poté se až do konce fráze drží zápisu. V další frázi zdobí stejným způsobem její konec, konkrétně trylkem na druhém a 2 v osminových h2 a2 a2 g2 (zakončeno čtvrťovým f2). V technické pasáži od taktu č. 80 mění tradiční artikulaci, šestnáctinové hodnoty hraje jednak legato po čtyřech, ale také tři legato a poslední staccato, Arrignon zde hraje tradičně dvě legato a dvě staccato. Dále v této pasáži hraje Sabine stupnicové běhy dvě legato šest staccato 15

Michel Arrignon studoval na Conservatoire National Supérieur de Musique v Paříži, zde je od roku 1989 pedagogem; je laureátem soutěže v Ženevě, hrál v Orchestre Mondial des Jeunesses Musicales a Orchestre National de l'Opéra de Paris, založil O. Messian Quartet a Ensemble Intercontemporain s Pierrem Boulezem, od roku 1985 pracuje na vývoji klarinetů Buffet Crampon.

16

a dalších osm váže všechny legato, Arrignon používá výhradně dvě legato šest staccato. V další frázi od taktu č. 90 Sabine zdobí trylkem půlové g 2 a poté výrazně mění zápis triol. Na místo plynulého triolového sestupu h2 až fis hraje střídavé melodické tóny h2 ais2 h2 g2 fis2 g2 e2 dis2 e2 c2 a1 a poté nahradí dvě trioly šestnáctinovými a1 až g (zakončeno čtvrťovým fis). Arrignon se zde drží notového zápisu. Provedení začíná zdvihem k taktu č. 128, Sabine se až do taktu č. 134 drží zápisu, zde zdobí půlové c3 přidanou skupinkou před ně. O dva takty dále se dvakrát opakuje dvojtaktový úsek. Při echu Sabine nejprve zdobí přidáním průtahu dis2 – e2 a poté skupinky fis2 g2 před a2. Poté v taktu č. 139 opět mění zápis na drobné hodnoty, konkrétně hraje šestnáctinové d2 a2 gis2 a2 h2 c3 h2 a2 (zakončeno čtvrťovým g2). V taktu č. 144 nahrazuje g1 šestnáctinovým během g1 fis1 g1 a1 h1 c2 d2 e2, dále interval e2 c3 vyplňuje rychlou skupinkou. V taktu č. 150 opět zdobí v dvoutaktovém echu trylkem na třetí době h1 a v dalším taktu mění šestnáctiny a1 h1 na d2 h1 gis1. Dále v taktu č. 153 na třetí době zdobí trylkem e 2, v dalším taktu mění druhou osminu d2 na šestnáctinové d2 e2. Poslední změnu v provedení Sabine dělá krátce před jejím závěrem na přelomu taktů č. 158 a 159. Konkrétně hraje poslední triolu h2 c3 d3 a navazuje šestnáctinami c2 h2 a2 g2. V celém provedení si Arrignon přidal jedinou ozdobu a to jsou dva obaly v echu v taktech č. 138 a 139, jinak se drží notového zápisu. V repríze se Sabine se drží zavedených změn z expozice, používá i stejné artikulace v technických pasážích. Na několika místech zdobí ještě výrazněji přidáním dalších drobných hodnot. První věta je zakončena kadencí, Arrignon se drží tradiční kadence, ale Sabine hraje svou vlastní kadenci, která samozřejmě cituje mnoho motivů a témat z první věty, které následně mnohokrát moduluje. Druhá věta nese tempové označení Andante moderato a je v tříčtvrťovém taktu. Sabine opět hraje v rychlejším tempu 66 BPM oproti Arrignonovým 52 BPM. Zpočátku se Sabine drží zápisu, až v taktu č. 40, kde je dvoutaktové echo, drobně pozmění šestnáctinové a2 g2 na gis2 a2 g2. Další změny jsou v taktu č. 66, tečkovaný rytmus a2 g2 mění na čtyři šestnáctiny g2 a2 b2 c3, v následujícím taktu na třetí době mění čtvrťové f2 na šestnáctiny f2 a2 b2 c3 a v dalším taktu opět na třetí době přidává šestnáctinu navíc, konkrétně hraje e3 d3. Dále v taktu č. 71 zdobí třídobé c2 přidáním 17

melodické šestnáctiny h1 na druhou šestnáctinu první doby. V témže taktu hraje na druhou osminu druhé doby e2 a na třetí dobu šestnáctiny g2 a2 a osminu b2, následující takt tím pádem začne osminami a2 a2 místo c2 a2. Echo v taktu č. 78 Sabine mění obdobným způsoben jak echo v taktu č. 40, konkrétně hraje šestnáctiny cis3 d3 c3 místo d3 c3. A poslední změna druhé věty je v taktu č. 81, na třetí době hraje c3 d3 e3 f3. Na konci druhé věty Sabine opět hraje svoji vlastní kadenci, tentokrát mnohem menšího rozsahu než v první větě. Poslední třetí věta je Rondo v tříosminovém taktu. Sabine volí svižné tempo 88 BPM, což je značný rozdíl oproti Arrignonovým 72 BPM. Klarinet nastupuje ve čtyřicátém taktu, prvního ozdobení se dočkáme hned taktu č. 48, kdy Sabine hraje šestnáctinové a2 c3 fis2, dalšími šestnáctinami b2 g2 d2 h1 g1 d2 zdobí takt č. 51. V taktech č. 60 a 61 vždy druhou a třetí osminu zdobí nátrylem, následující takt hraje šestnáctiny c2 a1 fis1 d1 c1 d1 h. V taktu č. 69 přidává skupinku k dlouhému c3. V taktu č. 78 hraje Sabine krátkou kadenci s motivem dvou šestnáctin legato a dvou osmin staccato. Arrignon zde hraje také drobnou kadenci, jen na 3 takty. Po kadenci se vrací díl A, který je oproti úvodu ozvláštněn mollovým vstupem klarinetu v taktu č. 118. Sabine zdobí echo v taktech č. 126 a 128 přidanými trylky a v taktu č. 131 hraje na místo tří osmin šestnáctiny e2 dis2 e2 a2 c3 a2. V další frází zdobí v taktu č. 137 dlouhé g2 přidanou skupinkou před dlouhým g2, obdobně tak činí v taktu č. 141. Dále v taktech č. 166 a 167 hraje Arrignon stupnice v šestnáctinových hodnotách v klasické artikulaci dvě legato čtyři staccato, Sabine zde nestaccatuje, hraje dlouhá legata po šesti notách. Při echu v taktu č. 170 hraje oktolu e 2 d2 e2 f2 g2 a2 h2 c3 a další takt obdobně h2 c3 h2 a2 g2 f2 e2 d2, další tak šestnáctin již běžně staccatuje, dvě legato, čtyři staccato. V taktu č. 182 je opět krátká kadence; v podání Sabine 4 takty, v podání Arrignona 2 takty. Opět následuje hlavní téma, Sabine ho hned od první noty g2 zdobí skupinkou, v následujícím taktu přírazem k c3, a takty č. 187 a 188 vyplňuje šestnáctinami e2 dis2 e2 f2 g2 e2 a dále c2 h1 c2 d2 e2 c2. Po krátké mezihře přichází oblast technických pasáží. Úvodní čtyři takty Sabine i Arrignon shodně artikulují, takty č. 222 a 224 hrají celé legato a taky č. 223 a 225 hrají dvě šestnáctiny legato, čtyři staccato. Ovšem další takty č. 227, 229 a 230 Sabine hraje legato, Arrignon artikuluje klasicky dvě legato a čtyři staccato. Dále 18

Sabine v taktech č. 228 a 235 zdobí osminové noty přírazy. Následuje další technická pasáž plná šestnáctnim, zde takty č. 242 – 247 Sabine artikuluje klasicky dvě legato, čtyři staccato, ale Arrignon je odlišil jedna staccato, dvě legato a tři staccato. Následuje postup šestnáctinových not: přes tři takty hraje Sabine legato, Arrignon naopak klasicky artikuluje dvě legato čtyři staccato. Ten naopak hraje legato celý takt č. 256, který Sabine pro změnu celý hraje staccato. Další echo v taktu č. 271 Sabine zdobí šestnáctinami b2 g2 a2 b2 c3 b2. Podobně tak činí v taktech č. 277 a 278, zde hraje šestnáctiny gis2 a2 c3 a2 a dále fis2 g2 c3 g2. Dva takty před poslední kadencí oba shodně artikulují, hrají šestnáctiny legato vždy po dvou. Arrignon hraje kadenci jako rozklad akordu G dur, začíná na g2, poté se vyšvihne až na g3 a skončí na g. Sabine i v kadenci hraje šestnáctinové noty po dvou notách legato. Po kadenci naposledy zazní téma, Sabine ho ozvláštní téměř totožně jako po druhé kadenci, pouze v taktu č. 294 hraje šestnáctiny g2 fis2 g2 a2 g2 f2. Sabine Meyer ve srovnání s tradiční interpretací Michela Arrignona hraje rychlejší tempa, nedrží se striktně notového zápisu, různě zdobí, zejména pokud se melodie opakuje, jde o echa, reprízu nebo návrat v rondu, také netradičně artikuluje. Celkové provedení toho koncertu je velmi odlišné oproti běžné tradiční interpretaci, ale i přesto si zachovává krásný klasicistní punc.

19

Závěr Sabine Meyer svou interpretací přivedla klarinet na sólová pódia. Svojí snahou o co nejširší klarinetový repertoár přispěla i ke vzniku nových skladeb. Na rozdíl od mnohých úspěšných sólistů se Sabine nevyhýbala komorní hře, dokonce sama dva komorní soubory založila a pomocí nich oživila i zapomenutý repertoár. Byla jednou z prvních klarinetistů, jejichž způsob hry dnes nazýváme moderní interpretací. Dle mého názoru je dnešní generace studentů hry na klarinet vedena právě k takovémuto způsobu hry. Mojí první deskou se sólovým klarinetem byla shodou náhod právě jedna z nahrávek Sabine Meyer. Pevně věřím, že jednou uslyším tuto velkou klarinetistku i naživo. Sabine Meyer je dnes jednou z nejznámějších instrumentálních sólistek na světě. Počty koncertů a natočených nahrávek jsou živým důkazem jejích kvalit.

20

Použité informační zdroje ZANDER, Margarete. Sabine Meyer weltstar mit herz. Hamburg, Germany: Edel Germany GmbH, 2013. eISBN 9783841902382. MEYER, Sabine. Johann & Carl Stamitz: Klarinettenkonzerte Vol. 1. Germany: EMI, 1993. ASIN B007Y5GOS6. ARRIGNON, Michel. Les solistes français. Saint-Maur, France: Cybélia, 1987. ID 1254180. http://www.kdschmid.de/artists151.html?file=tl_files/KDS/Vermittlungsabteilung/artist.bio.english/Blaeserensembl e_en.pdf http://www.sabine-meyer.com/ http://www.reinerwehle.de/ http://www.triodiclarone.com/ http://en.wikipedia.org/ http://www.amazon.de/ http://www.emicatalogue.com/

21

Příloha: Diskografie 1983 Wolfgang Amadeus Mozart, Klarinetový kvintet / Carl Maria von Weber, Introdukce, téma a variace Philharmonia Quartett Berlin (Denon CD 8098) 1983 Johannes Brahms, Trio pro klavír, klarinet a violoncello a-moll, op. 114 / Ludwig van Beethoven, Trio pro klavír, klarinet a violoncello B-dur op. 11 „Gassenhauer“ Rudolf Buchbinder – klavír / Heinrich Schiff – violoncello (EMI 7 47683 2) 1985/86 Carl Maria von Weber, Koncert pro klarinet No. 1 f-moll / Carl Maria von Weber, Koncert pro klarinet No. 2 Es-dur / Klarinetový kvintet B-dur, op. 34 Staatskapelle Dresden, Herbert Blomstedt – dirigent / Württembergisches Kammerorchester Heilbronn, Jörg Färber – dirigent (EMI 7243 5 67988 2) 1986 „Belcanto“. Wolfgang Amadeus Mozart (arr. Rainer Schottstädt), 6 arií DON GIOVANNI / 3 arie LE NOZZE DI FIGARO / 4 arie COSI FAN TUTTE / 4 arie DIE ZAUBERFLÖTE / Divertimento podle Arie z LA CLEMENZA DI TITO Trio di Clarone (EMI 7243 5 55513 2) 1988 Wolfgang Amadeus Mozart, Trio pro klavír, klarinet a housle Es-dur KV 498 „Kegelstatt“ / Max Bruch, Osm kusů pro klavír, klarinet a violu op. 83 / Robert Schumann, Pohádky pro klavír, klarinet a housle op. 83 Tabea Zimmermann – housle / Hart mut Höll – klavír (EMI 7 497362)

I

1988 František Vincenc Kramář, Koncert pro dva klarinety Es-dur, op. 35 / František Vincenc Kramář, Koncert pro dva klarinety Es-dur, op. 91 / Gioacchino Rossini, Variace pro klarinet a malý orchestr C-dur / Gioacchino Rossini, Introdukce, téma a variace pro klarinet a orchestr Wolfgang Meyer – klarinet / Württembergisches Kammerorchester Heilbronn, dirigent – Jörg Faerber (EMI 7 49397 2) 1989 Bohuslav Martinů, Sonatina / Krzysztof Penderecki, Tři miniatury / Darius Milhaud, Sonatina / Witold Lutoslawski, Taneční preludia / Paul Hindemith, Sonáta (1939) Alfons Kontarsky – klavír (EMI 7 49711 2) 1990 „Umělci naší generace“ Carl Maria von Weber, Concertino pro klarinet Es-dur op. 26 / Wolfgang Amadeus Mozart, Divertimento No. 6 F-dur KV 439b / Igor Stravinskij, Tři kusy pro klarinet sólo / Francis Poulenc, Sonáta pro dva klarinety / Felix Mendelssohn Bartholdy, Koncertní kusy pro klarinet, basetový roh a orchestr / Gioacchino Rossini, Introdukce, téma a variace pro klarinet / Robert Schumann, Pohádky pro klarinet, husle a klavír (Klassik Ordercode: 2523352) 1990 Wolfgang Amadeus Mozart, Koncert pro klarinet A-dur KV 622 / Sinfonia concertante Es-dur KV 297b pro hoboj, klarinet, lesní roh a fagot Diethelm Jonas – hoboj / Bruno Schneider – lesní roh / Sergio Azzolini – Fagot, Staatskapelle Dresden, Hans Vonk – dirigent (EMI 7243 5 66897 2) 1990 Johannes Brahms, klarinetový kvintet h-moll, op. 115 / Johannes Brahms, Smyčcový kvintet No. 2 G-dur Alban Berg Quartett (EMI 7243 5 56759 2)

II

1991 František Vincenc Kramář, Okteta op. 57, 71, 76, 78 / Wolfgang Amadeus Mozart, Serenáda Nr. 10 B-dur, KV 361 (370a) Bläserensemble Sabine Meyer (EMI 00777 7543832 1) 1992 Wolfgang Amadeus Mozart, Grand partita pro 13 nástrojů KV 361 Bläserensemble Sabine Meyer (EMI 7243 5 67645 2) 1993 Johann Sebastian Bach, Notturni (Arr. Birtwistle) / Wolfgang Amadeus Mozart, 12 Duet KV 487 (496a) / Igor Stravinskij, Elegy for J. F. K. / Carl Philipp Emanuel Bach, Duett C-Dur Wq 142 (H. 636) / Wofgang Amadeus Mozart, 6 Notturni KV 439, 438, 436, 437, 346 (439a), 549 / Edison Denisov, Dva kusy pro tři nástroje / Igor Stavinskij, Berceuses du Chat / Mátyás Seiber, 3 Morgenstern-Lieder / Wolfgang Amadeus Mozart, 2 kusy (arr. Schottstädt)/ Wolfgang Amadeus Mozart, BandeTerzett KV 441 (arr. Schottstädt) Trio di Clarone / Monika Frimmer – soprán / Martin Blasius – bas (EMI 7 54547 2) 1993 Karel Stamic, Koncert pro klarinet a orchestr Nr. 3 B-dur / Karel Stamic, Koncert pro klarinet a orchestr Nr. 11 Es-dur / Jan Václav Stamic, Koncert pro klarinet a orchestr B-dur / Karel Stamic, Koncert pro klarinet a orchestr Nr. 10 B-dur Academy of St. Martin in the Fields, Iona Brown – dirigent (EMI 7 54842 2) 1993 Karel Stamic, Koncert pro klarinet a orchestr Nr. 1 F-dur / Karel Stamic, Koncert pro basetový roh a orchestr B-dur / Karel Stamic, Koncert pro klarinet, fagot a orchestr B-dur (Sergio Azzolini, Fagott ) / Karel Stamic, Koncert pro klarinet a orchestr Nr. 7 Es-dur „Darmstädter Konzert“ Academy of St. Martin in the Fields, Iona Brown – dirigent (EMI 7243 5 55511 2)

III

1995 Wolfgang Amadeus Mozart, „Entführung aus dem Serail“ (Harmoniemusik) Bläserensemble Sabine Meyer (EMI 07243 5553422 4) 1995 „Kremerata Musica“ Gustav Mahler, Klavírní kvartet a-moll - 1. Nicht zu schnell / Alban Berg, 4 kusy pro klarinet a klavír op. 5 / Alban Berg, Komorní koncert pro klavír, housle a 13 dechů - 2. Adagio / Anton Webern, Čtyři kusy pro housle a klavír op. 7 / Anton Webern, Dva kusy pro violoncello a klavír / Anton Webern, Tři malé kusy pro violoncello a klavír op. 11 / Anton Webern, Sonáta pro Villoncello / Arnold Schoenberg, Jeden kus pro housle a klavír d-moll / Arnold Schoenberg, Smyčcové trio op. 45 / Arnold Schoenberg, Phantasy op. 47 Oleg Maisenberg – klavír / Gidon Kremer – housle (DG 447 112-2) 1995 „Blues for Sabine“ Clarinet Connection für 5 Klarinetten / Petit Quartuor für 2 Klarinetten, Bassetthorn U / Chelsea Bridge für 5 Klarinetten / Sonate für 2 Klarinetten / Three Pieces For Clarinet Solo / Jazz Suite für 2 Klarinetten / Divertimenti für 5 Klarinetten / Blues For Sabine für 5 Klarinet ten / Templet für 5 Klarinetten / A Little History für 5 Klarinetten; Trio do Clarone / Eddie Daniels – klarinet (EMI 07243 5550132) 1996 „A night at the Opera“ Giuseppe Verdi / Wolfgang Amadeus Mozart / Franz Danzi / Carl Maria von Weber / Gioacchino Rossini Orchester der Oper Zürich, Franz Welser-Möst – dirigent (EMI 7243 5 56137 2) 1997 Berthold Goldschmidt, Klarinetový koncert Orchester der Komischen Oper Berlin, Yakov Kreizberg – dirigent (Decca 455 586-2)

IV

1997 Wolfgang Amadeus Mozart, Dechová serenáda Nr. 11 Es-dur KV 375 / Wolfgang Amadeus Mozart, Dechová serenáda Nr. 12 c-moll KV 388 (384a) Bläserensemble Sabine Meyer (EMI 07243 567647) 1998 Leonard Bernstein, Prelude, Fugue & Riffs for soloclarinet and Jazz-Ensemble City of Birmingham Symphony Orchestra, Paavo Järvi – dirigent (EMI 07243 5452952 8) 1998 „Hommage to Benny Goodman“ Malcolm Arnold, Klarinetový koncert Nr. 2 / Aaron Copland, Clarinet Concerto / Igor Stravinskij, Ebony Concerto / Bernstein, Prelude, Fugue & Riffs / Niccolò Paganini, Caprice 24 / Mel Powell, Clarinade / Louis Andriessen, Prima, Sing, sing, sing / Benny Goodman, Rachel's dream / Eddie Sauter, Clarinet à la King / Original Dixieland Jazz Band, Tiger Rag / Gordon Jenkins, GoodBye Wolfgang Meyer – klarinet / Bamberger Symphony Big Band / Bamberger Symphoniker, Ingo Metzmacher – dirigent (EMI 7243 5 566522 5) 1999 Ludwig van Beethoven, Oktet e-moll op. 103 / Ludwig van Beethoven, Septett Bläserensemble Sabine Meyer (EMI 07243 5568172 0) 1999 Johannes Brahms, Klarinetový kvintet op. 115 / Johannes Brahms, Smyčcový kvintet Nr. 2 Hariolf Schlichtig – housle / Alban Berg Quartett (Bestellnummer 9706709)

V

1999 Wolfgang Amadeus Mozart, Koncert pro klarinet a orchestr A-dur KV 622 / Claude Debussy, Première rapsodie pro klarinet a orchestr/ Toru Takemitsu, Fantasma / Trou Takemitsu , Cantos pro klarinet a orchestr Berliner Philharmoniker, Claudio Abbado – dirigent (EMI 7243 5 56832 2) 2000 Edison Denisov, Dechový oktet / Niccolö Castiglioni, Dechový oktet / Toshio Hosokawa, Variations for wind ensemble / Michael Obst, Dechový oktet / Alexander Rastakov, Paradise lost? (dechový nonet) Bläserensemble Sabine Meyer (EMI 7243 5 57084 2) 2000 Max Reger, Kvintet pro klarinet a smyčcový kvartet A-dur, op. 146 / Max Reger, Smyčcový sextet F-dur, op. 118 Wiener Streichsextett (EMI 7243 5 55602 2) 2000 „Bach in 1 Hour“ Michael Riessler, Bachmaschine / Wolfgang Amadeus Mozart, Adagio und Fuge f-moll KV 404a / Michael Riessler, Unwucht / Carl Philipp Emanuel Bach, Duo C-dur Wq. 142 / Johann Sebastian Bach, Invention d-moll BWV 775 (arr. Lachenmann) / Michael Riessler, B-A-C-H – Victim's Cadenza / Michael Riessler, Deceleration / Johann Sebastian Bach, Wer nur den lieben Gott lässt walten BWV 434 (arr. Birtwistle) / Johann Sebastian Bach, Jesu, meine Zuversicht BWV 365 (arr. Birtwistle ) / Michael Riessler, Thorough Basses I / Michael Riessler, Thorough Basses II / Michael Riessler, Into-Air Trio di Clarone / Michael Riessler – klarinet (EMI 7243 5 57003 2) 2001 Franz Lachner, Dechový kvintet Nr. 1 F-dur Franz Lachner, Dechový oktet op. 156 Niklaus Frisch – lesní roh / Jörg Steinbrecher – fagot / Quintett Chalumeau (EMI 5141746) VI

2001 „Sabine Meyer plays Romantic Music“Antonín Dvořák, Dechová serenáda op. 44 / Johannes Brahms, Klarinetový kvintet / Josef Mysliveček, Dechový oktet Nr. 1 Esdur/ Josef Mysliveček, Dechový oktet Nr. 2 Es-dur / Josef Mysliveček, Dechový oktet Nr. 3 B-dur / Isang Yun, Klarinetový kvintet Wiener Streichsextett / Bläserensemble Sabine Meyer (EMI 7243 5 67644 2 2) 2002 Carl Maria von Weber, Klarinetový kvintet B-Dur op. 34 / Felix MendelssohnBartholdy, Konzertstück Nr. 1 pro klarinet basetový roh a orchestr f-moll op. 113 / Heinrich Baermann, Klarinetový kvintet Nr. 3 Es-Dur, op. 23 Wolfgang Meyer – klarinet, basetový roh / Academy of St. Martin in the Fields, Kenneth Sillito – dirigent (EMI 7243 5 573592) 2003 „Spannungen Heimbach“ Johannes Brahms, Sonáta pro klarinet a klavír Nr. 2 Es-dur, op. 120 / Alban Berg, 4 kusy pro klarinet a klavír op. 5 / Alban Berg, Sonáta pro klavír / Johannes Brahms, Sonáta pro klarinet a klavír Nr. 1 f-moll, op. 120 / Johannes Brahms, „Vergebliches Ständchen“ op. 84 Nr. 4 Lars Vogt – klavír (EMI 7243 5 57524 2) 2005 „Paris mecanique“ Michael Riessler, Introduction mecanique / Pierre Charial und Gerard Dole, Le flaneur des deux rives / Gabriel Pierne, Marche de fauves / Jean Francaix, Danses exotiques (excerpts) / Francis Poulenc, Sonate pour deux clarinettes / Michael Riessler, I Venti / Darius Milhaud, Scaramouche / Erik Satie, Jack in the box / Leroy Anderson, The Typewriter the Syncopated Clock / Erik Satie, Jack in the box II Java martienne / Leroy Anderson, Fiddle Faddle / Daniel Goyone, Le vilain petit canard / Michael Riessler, Conchita Mots croises / Leroy Anderson, Jazz Pizzicato / Scott Joplin, Solace / Enrico Morricone, A l'aube du cinquieme jour Trio di Clarone / Michael Riessler – klarinet / Pierre Charial – flašinet (Harmonia mundi MAR-1801 2) VII

2005 „Schubert-Lieder“ Franz Schubert, výběr 16 písní Barbara Hendricks – soprán / Bruno Schneider – lesní roh / Radu Lupu – klavír (EMI 0777 7 54239 2 1) 2005 „Una Voce – per Clarone“ Wolfgang Amadeus Mozart, Cosi fan tutte „Alla bella Despinetta“ (arr. Rainer Schottstädt) / Gioacchino Rossini, Fantasia di Concerto Rigoletto / Wolfgang Amadeus Mozart, Don Giovanni „Madamina, il catalogo e questo“ „Non mi dir, bell'idol mio“ „Riposate, vezzose regazze“ (arr. Rainer Schottstädt) / Carl Maria von Weber, Variace op. 33 / Albert Franz und Karl Doppler, Rigoletto-Fantasie op. 38 (arr. Rainer Schottstädt) Trio di Clarone / Kalle Randalu – klavír (Avi 42 6008553162 2) 2006 Max Bruch, 3 kusy op. 83 Nr. 2, 5, 4 / Robert Schumann, Tři romance op. 94 / Robert Schumann, Märchenerzählungen op. 132 / Robert Schumann, Fünf kanonische Studien op. 56 / Robert Schumann, Fantasiestücke op. 73 / Max Bruch, 3 kusy op. 83 Nr. 1, 6, 7 Trio di Clarone / Kalle Randalu – klavír (Avi 4260085530106) 2006 Richard Strauss, Serenáda pro 13 dechových nástrojů / Antonín Dvořák, Serenáda op. 44 d-moll Bläserensemble Sabine Meyer (Avi 4260085530144)

VIII

2006 Felix Mendelssohn Bartholdy, Sonáta pro violoncello a klavír Nr. 1 & 2 / Felix Mendelssohn Bartholdy, Klavírní trio Nr. 1 & 2 / Felix Mendelssohn Bartholdy, Smyčcový kvartet Nr. 1-6 / Felix Mendelssohn Bartholdy, Smyčcový kvintet op. 18 / Felix Mendelssohn Bartholdy, Konzertstücke pro klarinet, basetový roh a orchestr op. 113, 114 / Paul Tortelier, Oktet op. 20 Paul Tortelier – violoncello / Maria de la Pau – klavír (EMI 9784101) 2007 Alban Berg, Violinkonzert „Dem Andenken eines Engels“ / Alban Berg, 3 Orchesterstücke op. 6 / Alban Berg, Lulu-Suite / Alban Berg, 7 frühe Lieder / Alban Berg, Klaviersonate op. 1 / Alban Berg, 4 Stücke für Klarinette & Klavier op. 5 / Alban Berg, dagio aus „Wozzeck“ / Alban Berg, Lyrische Suite Frank Peter Zimmermann – housle / Peter Donohoe – klavír / Lars Vogt – klavír / Alban Berg Quartett (EMI 9208687) 2007 Carl Nielsen, Flétnový koncert/ Carl Nielsen, Klarinetový koncert op. 57 / Carl Nielsen, Dechový kvintet op. 43 Emmanuel Pahud – flétna / Berliner Philharmoniker, Simon Rattle – dirigent (EMI 00946 3944212) 2007 František Vincenc Kramář, Koncert pro dva klarinety / Louis Spohr, Klarinetový koncert Nr. 2, 4 Julian Bliss – klarinet / Academy of St. Martin in the Fieldsm, Kenneth Sillito – dirigent (EMI 0946 3797862)

IX

2007 Camille Saint-Saens, Sonáta pro klarinet a klavír Es-dur, op. 167 / Francis Poulenc, Sonáta pro klarinet a klavír op. 184 / Francois Devienne, Sonáta pro klarinet a klavír Nr. 1 / Darius Milhaud, Scaramouche Oleg Maisenberg – klavír (EMI 0946 3797872) 2008 Wolfgang Amadeus Mozart, Serenáda Nr. 10-12 / Wolfgang Amadeus Mozart, Klarinetový kvintet KV 581 / Wolfgang Amadeus Mozart, Kvintet pro lesní roh KV 407 / Wolfgang Amadeus Mozart, Harmoniemusik zu „Die Entführung aus dem Serail“ Bruno Schneider – lesní roh / Wiener Streichsextett / Bläserensemble Sabine Meyer (EMI 7941368) 2009 Wolfgang Amadeus Mozart, Adagio a Fuga d-moll KV 404a / Wolfgang Amadeus Mozart, Adagio pro skleněnou harmoniku C-dur KV 617a / Johann Sebastian Bach, French Suite No. 5 in C-dur BWV 816 / Carl Philipp Emanuel Bach, Duo in C-dur Wq 142 Trio di Clarone (Avi 4260085531622) 2010 Wolfgang Amadeus Mozart, Klarinetový kvintet KV 581 / Wolfgang Amadeus Mozart, Allegro KV 580b pro klarinet basetový roh a smyčcové trio / Johannes Brahms, Klarinetový kvintet op. 115 Wolfgang Meyer – basetový roh/ Carmina Quartett (Sony 3678779) 2011 „Jazz-Clazz“ Paquito D’Rivera – klarinet / Trio Clarone / (Timba 1427152)

X