karelv eselý-2 006rea der
publicistické texty osti a historii populární hudby
Jazz z kosmu (Harmonie 4/2006) Konec šedesátých let minulého století je epochou nejen v politice. se iv populární a také se jazzu. O slovo se hlásí nová generace hledají nové, progresivní se dá že jazzová avantgarda té doby opouští Zemi a do kosmu. Zapisují svojí hudbou prostor ("Interstellar space" Johna Coltranea), sní o procházkách ve vesmíru (Quincy Jones - "Walking in Space") nebo se rovnou prohlašují za a "Moje hudba této (Sun Ra) Motivy na jiné planety jsou jmenovatelem hnutí, které bývá nazýváno kosmické groove nebo space jazz. Metafory cest do jiných jsou odrazem které se v jazzu, ale i v americké té doby odehrávají. jazzu kosmické éry se nachází v neklidné epoše války ve Vietnamu je to boj afroza práva. Malcolma X v roce 1965 temná epocha radikalizace hnutí, jež doprovází zesilující deziluze z možnosti a toto období vrcholí smrtí Martina Luthera Kinga v roce 1968. Kubánská krize a možnost atomové katastrofy pak sebou apokalypické nálady a pocit všeobecného zmaru. Na druhou stranu do hudebního vývoje dál promlouvat technologický vývoj. V 60.let se na trh dostávají klávesy Moog, elektrické piáno Fender Rhodes a analogový sampler Mellotron, které se na stanou symbolem progresivního ducha v Do centra pozornosti se dostává studiová a práce na nahrávkách (viz. precizní práce se zvuky alb "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band" a "Pet Sound"), které zahajují v populární posun od melodie k zvuku samotnému. Jazz na tyto reaguje pomaleji než rocková hudba a na konci 60.let (demonstrace síly nové rockové avantgardy na festivalu ve Woodstocku) v poprvé ztrácí. Teprve pak se v jazzové prosazovat Z konformní jazzové tradice se odpojuje mladá generace, která odmítá svazující pravidla harmonie a dává improvizaci. O slovo se hlásí free jazz. Základy tohoto hnutí (spíše než stylu) položili saxofonista Ornette Coleman a trumpetista Don Cherry na albech z konce 50.let. "Something Else" (1958) a "The Shape of Jazz to Come" (1959) uvedly nové postupy, které vycházely z tvorby Charlese Minguse a svobodomyslného pojetí jazzu Sun Ra. "Neexistuje žádný správný jak hrát jazz. o mé mi umožnily si, že moderní jazz, kdysi tak odvážný a se stal, v mnoha ohledech, zavedenou a mé skupiny a já se pokoušíme prorazit novou, koncepci jazzu, která se snaží upustit od všech a klišé "moderního" jazzu," Coleman na svém albu "Change Of The Century" (1959) Colemanovo album "Free Jazz: A Collective Improvisation" z roku 1960 dalo celému hnutí název. Do nové škatulky byl i viditelný, ale o nic progresivní klavírista Cecil Taylor (album "Looking Ahead!" (1958). Novou vlnu symbolizovala divoká expresivita, živelná energie, hudebních hranic a také nepochopení ze stran jazzových Indiference k nové se teprve ve chvíli, kdy free jazz jako zdroj i John Coltrane, tedy velká modálního jazzu. Neortodoxní free alba položek jeho diskografie, jako "Ascension", "Om" 1966 s Pharaohem Sandersem) a "Interstellar Space", kterou nahrál svou smrtí v 1967. bodem zlomu byly také festivaly v Cellar Cafe na newyorské 91.ulici nazvaný "The October Revolution In Jazz" v roce 1964 a o koncert na Black Arts Repertory Theatre ve Village Gate v New Yorku. Z hudebního hlediska bývá free jazz popisován jako tonálního systému a pravidelného metru, v smyslu je jeho cílem vybudování nové estetiky, která bude nezávislá od té a nekompatibilní s teoriemi jazzu. Snaha o emancipaci jazzu od svoji obdobu v hnutí nové literatury 60.let spojené s jmény jako Langston Hughes, James Weldon Johnson nebo Zora Neal Hurston.
Konec padesátých let je epocha, kdy se naplno rozjíždí souboj dvou velmocí v kosmickém prostoru. Colemanovy desky vychází v kdy vypustili první satelit a lidstvo poprvé fotografii planety z vesmíru. Kosmická dopad na populární kulturu. Od konce 40. let až po šedesátých najdeme velký nahrávek populární orchestrální hudby, které spadají do škatulky "kosmické exotiky", jak tento žánr nazývá Ken Sari (1). Je pro typické použití nových hudebních (theremin, preparovaný klavír) nadužívání primitivních i stylový (kosmický) obal. Jako verze skladby "Music Out of the Moon" Harry Revela, je ta od Lese Baxtera. po kláves Moog je nahradila syntezátorová hudba. Do jazzu se tyto vlivy dostávají zatím jen Duke Ellington nahrál kosmickou operu „A Drum Is A Woman“ v roce 1956, basista Curtis Counce nahrál o rok LP „Exploring The Future“, na jehož obalu se objevil v kosmickém skafandru. Westcoastový trumpetista Shorty Rogers se v 50.let proslavil skladbou "Martians Go Home" a na následných deskách ("Martians, Stay Home", "Martians, Come Back") rozvíjí svoje Nikdy ovšem nezastírá, že je to jen parodie "kosmické To pro Hermanna Poole Blounta alias Sun Ra jsou kosmické metafory radikálního se odpojení od všeho pozemského Prohlašuje, že pochází ze Saturnu a na Zem zavítal jako posel velké vesmírné civilizace s úkolem nastolit zde znovu kosmickou harmonii. Na padesátých let si jméno na Sony'r Ra slunce podle egyptské mytologie) a s hudebníky ze souboru Arkestra (jméno verzí hard-bopu budoucí free revoluci. Ve své se Sun Ra proslavil excentrickými koncerty, na kterých hudebníci vystupovali v kosmických a produkovali skladby jako Interplanetary Music, We Travel the Spaceways nebo Rocket Number Nine Take for the Planet Venus, nejlepší léta v období 1959 – 1961. Raova filosofie má v radikálních afro-centrických myšlenkách akademika George G. M. Jamese, který v knize „Stolen Legacy“ (1954) své teorie, podle nichž je západní kultura postavená na ukradených objevech velké egyptské civilizace Z Raovy kosmické mytologie i funkový hudebník George Clinton, avantgardní skladatel Karlheinz Stockhausen nebo dubový producent Lee Scratch Perry. Kosmických metafor v jazzu si mezi prvními všímá hudební teoretik LeRoi Jones známý jako Amiri Baraka). V eseji "The Changing Same: R&B and New Black Music" publikované ve "Black Music" (1968) Jones spojuje free jazzové hnutí s bojem o práva a prohlašuje, že v jako Sun Ra a John Coltrane už svoboda, o kterou Afrousilují, dávno existuje. Jazz je pro "místo, kde žijí lidé, kde se mohou pohybovat v absolutní a síle."(s. 193) Toto místo nenašli v Americe, ani v konvencemi svázaném jazzu. "Když chór Arkestry zpívá "Pohybujeme se z planety na planetu, to není fantastika, to je faktistika" (s. 198-99) a že mluví o spirituální Novou hudbu, kterou vidí u Coltranea nebo Jamese Browna deklamuje pro za nepochopitelnou, což je pro toho, že svébytné, na obvyklé estetice nepochopitelné Hnutí vycházející z chudých a agresivních vrstev obyvatelstva (spíše než z etablované vrstvy) považoval za projev Podobný pohled na jazzové kosmologie podává hudební publicista John Corbett v "Brothers from Another Planet" z knihy "Extended Play (1994)", jen pohled Objevuje sérii dualit, které popisují situaci na okraj odsunutého v bílé Metafora neznámého kosmického prostoru slouží Sun Ra a jeho jako tropa k bílé racionální civilizaci. "Tradice je inovace je vesmírný prostor", (s.17) se v bílé cítí jako a obrazy kosmických lodí, kterými odplouvají z planety evokují vzpomínky na na z Afriky do Ameriky, které stojí na destrukce svébytnosti afrických kultur. Do širších souvislostí zasazuje kosmický jazz publicista Doug Watson, který mluví o nadžánrovém hudebním schématu, který nazývá Kozmigroov. Sám ho definuje jako "transgresivní hudbu, která kombinuje elementy psychedelie, spirituality, jazzu, rocku, soulu, funk a africko, latinsko, brazilsko, indicko a asijské vlivy, které spojuje do vše pohlcujícího kosmického groove. V ideálním stavu je kozmigroov expanzivní a vysoce rytmický a hledá spojení mezi myslí, duší a (3) Historie kosmického groove pro u Sun Ra, Davisovou a
Hancockovou fúzi, transcendentálním jazzem Alice Coltrane, funkem a evropskou improvizací až k elektronickému nu-jazzu. Oblibu kosmických metafor v která oblastí ve zasahuje i rap (Kool Keith, Esham) nebo techno (Underground Resistance) popisuje hudební teoretik Kodwo Eshun ve své knize "More Brilliant Than the Sun: Adventures In Sonic Fiction" (1998). Mytologie diaspory a návratu do zaslíbené je mimo Zemi) je estetiky tzv. afro-futurismu, se prolíná temné s touhou krásné budoucnosti, jak ho definovali Mark Sinker „Black Science Fiction“, Wire 1992) (4) a Greg Tate („Yo Hermeneutics“, in: Flyboy In The Buttermilk (1992)). Kosmické motivy z populární hudby nezmizely ani v dalších letech, v jazzu už ztratili avantgardní a progresivní nádech. Živé v psychedelickém rocku, experimentálním rocku (krautrocku) nebo o další dekádu v detroitského techna. V druhé 90.let se také objevily v tehdy sílící nové jazzové fúzi nazvané nu-jazz. Scéna vzešla ze spojení moderních elektronické scény a instrumentálního jazzu. Reprezentovaná je jmény jako St. Germain, Jazzanova nebo Cinematic Orchestra a v novém tisíciletí se v norském future jazzu s projekty Jaga Jazzist osobností Nilse Pettera Molvara. Téma z kosmického jazzu u nich figurují jako se k retro „autentického“ jazzu 60.let, jako znaky progresivity. Jako uvedu projektu Isotope 217 „Looking After Life On Mars“ nebo album dvojice Flanger (Inner Space/Outer Space). Epocha kosmického jazzu 60.let zanechala v jazzových výraznou stopu. Do míry historii jeho vývoje, už v následující se jazzová kultura vrátila k tradicionalizmu, který ji do míry „zakonzervoval“. lze ale silný vliv, který vývoj avantgardní hudby, v punku nebo hlukové ale také v poezii experimentálním filmu. Proto je free jazz ne jako žánrovou anomálii, ale jako Watson v kontextu vývoje dalších progresivních hudebních vycházejících touhy jiné (Eshun). Free jazz v okrajových žánrech, jako závan svobodného ducha, který odmítá pozemské ve vesmírného. Duch této hudby popisuje freejazzový saxofonista David S. Ware jako což je silný vklad i do naší hudební
1) 2) 3) 4)
na
http://www.ele-mental.org/~ecc/exo/exotica/osearticle.html LeRoi Jones – Black Music (1968) http://www.freeform.org/music/kozmigroov.html http://www.thewire.co.uk/archive/essays/black_science_fiction.html
Microhouse - Nanotechnologie slasti (Hisvoice 3/2006) Hudební publicisté mají ale provází její první
vztah adoptivních Nejsou u ani u porodu, ve A jí také dávají jména. Když v roce 2001 otisklo The Wire MicroHouse: Rules of Reduction amerického hudebního publicisty Philipa Sherburneho, získala jméno jedna hudební scéna, o jejíž existenci do té doby jen znalci. Autor blogu abstractdynamics.org a XLR8R, Pitchforkmedia.com nebo Slate se v pokusil zachytit novou vlnu houseových vlévali novou krev do skomírající evoluce klubové scény. Popsal spojení hédonistického house a experimentálních odnoží scény v hudbu na parketu i ve sluchátcích. Termín microhouse se ujal v odborných publikacích, jeho nebylo vždy a provázely ho mnohé debaty. (Navíc seattleskou programátorskou firmu Microhouse Systems). Na se stal synonymem víry v nový úsvit klubové scény a znamenal návrat techna a house do hudebního Microhouse se nikdy nerozvinul do
plnohodnotné hudební scény, v rámci které by i hudebníci ctili identitu a nepoužívá se ani ve s deskami, je dnes microhouse považován za nálepku popisující stav klubové hudby v mezi léty 2001 - 2005, díky které se psát o labelech Perlon, Force Tracks nebo Kompakt a jménech jako Farben, Ricardo Villalobos nebo Luomo, hudby o nic výrazným kterým jejich krajané v rámci tzv. krautrocku (Can, Neu) v 70.letech podobu rocku. Sherburne v inkriminovaném definuje microhouse jako to, co provedeme, když "z kypého house odsekáme tlusté partie, když všechny ty teatrální vokály, hymnické riffy a textury ze základní hmoty house oloupeme, abychom obnažili jeho kosti - rytmus a basovou linku." Termín poptávku po jednotném popisu inteligentní formy hudby, která sice vychází z click'n'beep a glitchových tisíciletí (Oval, Raster-Noton), které povýšily chybové lupance a praskání na hudbu, ale nerezignuje na funkcionalitu hudby jako "mašiny na slast". Microhouse stojící mezi house a technem je podle Sherburna reakce na zkomercionalizovanou podobu scény konce 90.let, kdy se duch zadusil v megalomanských festivalech a progresi nahradilo falešných DJských ikon. Je návratem na samotný k Kraftwerk a detroitskému triumvirátu Atkins, May a Saunderson, k realizací holých repetitivních ovšem v sofistikované dané technologickými možnostmi prvního desetiletí nového století. V "Digital Disciple: Minimalism in House and Techno" ve sborníku Audio Culture: Readings In Modern Music, 2005) Sherburne si microhouse zaslouží odlišit od techna house a to sice na pozadí minimalismu hudební avantgardy (Reich, Glass) v "Minimalismus v technu a house se vydat cestami skeletalismu nebo masifikace," V prvním jde o holého rytmu (Plastikman, Thomas Brinkmann), v tom druhém jde o "extrémní hustoty v rámci malého prostoru sonických což je microhouse. Producenti jako Ricardo Villalobos minimalistické tím lépe, ale z minima se jim maximální „Pokud je techno armáda která chce ovládnout hrubou silou, microhouse jsou nanostroje, se prokoušou exoskeletonem všeho, co jim stojí Detailní práce s texturou zvuku je akademických glitchových kompozic house a technu. oblíbená je technika tzv. microsamplingu, používání malých zvukových jejichž je neodhalitelný. Microsampling poprvé použil montrealský hudebník Akufen, který samploval útržky vysílání rozhlasových stanic na albu "My Way". Podobnou cestou šel i Jan Jelinek, který se pod svým jménem proslavil samplofoniemi jako na albu "Loop Finding Jazz Records". O Jelinekovi by se dalo ve dne glitchový dekonstruktér, v noci microhouseový producent, singlová kompilace jeho alter ega Farben "Texstar" bývá považován za vhodný úvod do microhouseového žánru. Nové tendence v house objevují na století i nahrávky frankfurtského labelu Playhouse LoSoul s albem "Belong" a Isoleé s "Rest", za stylu je považován i Morgain Geist, newyorský producent, který sblížil detroitské techno se synthipopem 80.let. Obrovský vliv na microhouseové producenty i tvorba labelu Mille Plateaux z Frankfurtu, kde vydávali Oval, Alec Empire nebo Cristian Vogel. roli hrála jejich série Clicks & Cuts 1-3. V neposlední je mezi praotce stylu jmenovat anglického producenta Herberta, jehož "Bodily Functions" jsou považovány za klasickou nahrávku moderního house. laptopu zabilo smyslnost techna,“ popisuje Michael Mayer v rozhovoru pro i-magazín Stylus bod zlomu. „Byl to zajímavý základ a až se za deset let obrátíme, uvidíme tato hudba byla tak ale pro tuto chvíli Za album microhouse je považována kompilace Andrewa Weatherhalla Two Lone Swordsmen) "Hypercity", která vyšla 1. 2001 na berlínské Force Tracks. Zatímco v mixu zní skladby dvorních Force Tracks - MRI a Luoma, o rok mladší mix "Friends" DJe Triple R už obsahuje od Superpitcher, Heiko Voss nebo Sami Koivikko. Michael Mayer má na další klasický microhouseový mix "Immer" a také kompilaci "Fabric 13", která vyšla nákladem stejnojmenného londýnského klubu v listopadu 2003 a ohlásila stylu mimo Na zazní také
skladba "Easy Lee", desetiminutový hypnotický hit s vokální mantrou na pozadí deep houseových pod kterým je podepsán Ricardo Villalobos, chilský DJ žijící v Jeho diskografie originální DJské mixy Love Family Trax a Taka Taka a vysoce autorské album "Alcachofa". let 2002 - 2004 udávala na minimialistického house trend kvarteto mezi frankfurtská Force Tracks (Luomo, MRI, SCSI-9), což je sesterský label Mille Plateaux z rodiny Force Inc., dále berlínský Perlon, který vydává mixy Superlongevity a hostí Villalobose Markuse Nikolaie a Francouze Ark. byl Playhouse, v jehož stáji jsou Isolée, LoSoul a Lindstrom. Posledním byl a je Kompakt. Je na kde k orientaci slouží jména vysoké kvality a v rámci klubové hudby nefalšovaným fenoménem. S Kompaktem je spojována renesance inteligentního techna na tisíciletí a velký vliv si udržuje dodnes. Label sídlící v nad Rýnem vlastní trojice renomovaných a Wolfgang Voigt, Michael Mayer a Jürgen Paape. Jejich vydávají své nahrávky jména jako Kaito, Superpitcher, DJ Koze nebo Justus Köhncke, všechno výrazné individuality na Kompakt vznikl v roce 1998 a z ambientních nahrávek (kolekce Pop Ambient) definovala microhouseový styl v novém tisíciletí alba jako "Here Comes Love" Superpitchera, Closer Musik "After Love" nebo "Special Love" Japonce Kaito. obnovované série Total, jejíž šestý díl vyšel za velkého zájmu loni v shrnuje singly vydané za uplynulý rok. základní provozuje Kompakt i osm striktní techno Immer, nebo Kompakt Pop, který se na fúzi techna a popu. Jak kanadských Junior Boys nebo sólového debutu Erlanda Oye, spojení technologických a sofistikovaných s popovou senzibilitou a líbivostí se nemusí za každou cenu rovnat krachem. Skladby dvojice Closer Music sólový debut Mathiase Aguayo se dá poslouchat také jako k svéráznému mezi popem a technem, Superpitcher na své album „Here Comes Love“ i zvláštní houseovou verzi starého hitu Fever Peggy Lee. jsou tyto tendence návratu ke slyšení na jiném kolínském labelu Areal (Ada, Metope). hudebníci vydávající na Kompakt mají stylové tento label bývá spojován s podstylem "schaffel beat" termín pro shuffle, šraml). Schaffel drží klasický techno rytmus 4/4, ale akcent na beaty je odlišný, takže ve výsledku je to spíše 6/8, což zdánlivé zpomalení repetitivní rytmické struktury. Techno producenti si tuto variaci z zdroje - z glam rocku 60.let. Když Philip Sherburne zahajoval v roce 2004 schaffel set pro festival Sonar, první kterou zahrál byla skladba "Baby Strange" hardrockové kapely T. Rex, jejíž beat pak plynule do microhouseového tracku Jürgena Paapeho. Kompakt novému stylu kolekce Schaffelfieber, je ale T. Raumschmiere, který se experimentálního techna i punku. Na schaffel beat plynule navazuje trend v klubech - electro house, který spojuje retro revival 80.let s moderními beaty a bývá jmenován v souvislosti s berlínskou Get Physical (M.A.N.D.Y, Booka Shade, DJ T.). Loni zde vyšel mix "Body Language Vol. 1 By M.A.N.D.Y., který scénu proslavil i mimo hranice Zeštíhlení house do podoby microhouse je širšího pohybu hudby, který k minimalismu. „Se že technologie zaplnit každé prázdné místo, se dnešní hudba dala cestou anorexie,“ Sheburne ve svém o minimalismu. Tyto dietní programy jsou k slyšení i v jiných hudebních stylech, pronikají do jazzu, kde si skupina Flanger vysloužila škatulku microjazz a se projevují i asném hip hopu (The Neptunes, Lil Jon). Jiné diety house v novém tisíciletí podává internetový blog espressowerk.blogspot.com. „Já chci house makro, velké srdce, velký dupák a velkou oslavu,“ a microhouse z oedipovského komplexu. „House byl smrsknut lidmi, ho ovládnout. House je otec techna a dalších Mohutný rytmus house je mužský element hudby. Sexuální a klasického house nám naše otce, se kterými nikdy Jakou lepší odplatu na otce než ho smrsknout?“ otce ale z microhouse
nemizí a je jako basová linka, „která se vzdouvá za asexuálními microrytmy. Je to stín otce, který chce svého syna masturbaci. Není pak divu, že microhouse zní tak a neuroticky.“ nahrávky: Ricardo Villalobos – Alcachofa (Playhouse), Taka Taka mix (Perlon), Family Trax mix (Perlon) MRI – All That Glitters (Force Tracks) Closer Music – After Love (Kompakt) Luomo/Vladislav Delay – Vocal City mix (Force Tracks), The Present Lover (Kinetic) Superpitcher – Here Comes Love (Kompakt) - Kompakt 2-6 (Kompakt) Triple R – Friends (mix) (Kompakt) Michael Mayer – Immer (mix) (Kompakt) – Superlongevity 2 (Perlon) Andrew Weatherhall - Hypercity mix (Force Tracks)
Baile funk Street 02/2006 Na bálu v Riu s Brazílie znamená pro z nás nejlepší fotbal, pláž Copacabana a karneval v Riu. Co se hudby, napadne vás samba nebo bosanova. Všechno je až na to, že na tyhle dva styly už tancovali vaši a báby, takže by to V klubech v Riu už mají jasno, vládne jim místní odnož urban music, divoký electro hip hopu z 80.let, hudby a rapu. tomu baile funk nebo jenom funk, ale myslím, že James Brown by z toho moc nadšený nebyl. Z v ghettech se bláznivý sound do zbytku a z historek kolem baile funku naskakuje husí i z Harlemu. Ghetto fabulous Baile funk je spojený s osadami na kopcích kolem bájného – s favelami. Jeho srdce tepe v ghettech, kde rytmus života udávají kliky drogových a jejich vzájemné války. Favel je celkem asi šest set a žije v nich milión lidí, ale na mapách je nenajdete, protože pro brazilské neexistují. Jsou to teritoria drogových kam se policie nikdy neodváží. Jsou zcela protože fungují z které gangy v kokainovém byznysu. Ve slumech voda, nefunguje ale obyvatelé, pleti, si nemají moc kde Bosové jim dávají práci a udržují ghett Tedy jen do chvíle, kdy na favelu gang. Tyto drogové války stojí každý rok život set lidí, mladých se ani nedožijí dvacítky. Baile funk nebo jestli chcete funk Carioca (funk z Ria) v kostce shrnuje životní styl ve dne pracují a v noci se bavit. Jak jinak než poslechem hudby, která je stejná jako jejich život – rychlá, agresivní a nekomplikovaná. Desky s americkým funkem a soulem se do Brazílie dostaly poprvé v 70.let a v klubech si je zamilovali. Brazilci si užívali i transformaci funku do diska a první hiphopové tracky, škatulky pro nehrály roli a tomu funk. To i ve chvíli, kdy se hrát electro pecky jako Planet Rock a jižanský miami bass. hédonismus basové linky a sprostých "We Want Some Pussy" nebo "Don’t Stop The Rock" chytl brazilské funkatýry za srdce a protože se v té už prodávat první syntezátory, místní muzikanti se pokoušeli beaty svých amerických napodobit. Výsledek je originální bombastický mix syntetického soundu primitivního electra a brazilských syrový a energický. se mu baile funk a za dvacet let se v nijak dodnes se produkuje v levných podmínkách, na mizerných zvukových kartách a z nekvalitních Brazilci z chudinských
hudbu jako staví svoje domy, z které najdou na ulici. A když není k mání zdarma, si to za jako jednoho funkových "A Baile Todo" Bonde Do Tigrão, který je zamaskovanou coververzí amerického hitu "Who Let The Dogs Out" od Baha Men. S copyrightem originalitou si nikdo velkou hlavu, hlavní je, že to šlape. „Producenty baile funku zajímá jediné: na co budou holky tancovat, na co zahodí svoje hadry na pódium a na co budou chtít sex,“ Diplo, americký hiphopový producent, který se pro baile funk nadchl. Rap obstarávají mutující ti starší se ve favelách trochu jiným povoláním. to tak moc nevypadá, baile funk je hudební styl vycházející z hip hopu a taky Musel to uznat i Afrika Bambaataa, když vloni navštívil Rio a se speciální ochrankou hodnou mistra se vypravil do místních "Tohle je ten ten pravý funk," prohlásil prý nadšený velmistr. Když to baví, do vzduchu Staré pravidlo, kterým se je, že „baile funk se neposlouchá, baile funk se musí žít“. Baile v názvu znamená "bál" a to je to místo, kde se dá funk naplno prožít. Každý víkend se ve favelách koná na a chodí na milionu Mezi hradbami a jejich tam zavítají i soldados a užívají si hlasité a drsné hudby. "Když je track baví, vytáhnou revolvery a do vzduchu," DJ Malboro, veterán baile scény, majitel velkého labelu Link Records a brazilský rozhlasový DJ. Párty na bálu má svoje pravidla. je lepší, když se na nepotkají drogových frakcí. Když je atmosféra opravdu hustá, DJ vyhlásit "Mortal Combat" nebo "quinze minutos de alegria" (patnáct minut radosti), kterém se sešikují na stranách klubu a v smrti si to rozdávají holými Je to prý jak se odreagovat od každodenních starostí. Tyto bitky ale po patnácti minutách, ale až ve chvíli, kdy už není s kým bojovat. Jedna taková se vymkla z rukou v roce 1992 na pláži Arpoador a po následné bitce desítky lidí. Pro média byl viníkem baile funk a z muziky se stal jedna. Vláda se rozhodla vzít licenci na Ria, bály což ovšem znamenalo jediné se do ghett na kopcích, pod kontrolu do míst, kde slovo licence nic neznamená. Od té doby je baile funk úzce spojen s nelegálními drogami a hudební ve zbytku Brazílie s ním proto nechce mít nic Desky s baile funkem tak v nevychází, velké firmy se bojí vstoupit do drsné hry se šéfy favel, kterým se nejlepší MCs, DJové a producenti zodpovídají. Jen opravdová baile funku totiž vystupovat mimo své vlastní favely, na cizích pódiích by riskovali život. Tomuto faktu odpovídají témata, o kterých se rapuje. MC musí oslavovat život ve své favele, svoji frakci a slibovat smrt protesty takový MC by brzy zmizel z povrchu zemského. Oblíbeným tématem je sex a sprostší je text, tím lepší. Speciální jsou skladby oslavující anální sex, zpívané holkama. Oslava gangsterského života je další která je trnem v oku brazilské Do favel policie tak jim dala zákon, který kriminalizuje držení vypálených) CD s touto hudbou. Trochu absurdní situace vedla podžánru funk (zakázaný funk), který je jako gangsta rap v hip hopu a hraje se ve favelách. skladeb ale má i svoji verzi, aby se mohla hrát v brazilských rádiích. Všimli jste si, že jsem zatím nemluvil o žádných deskách nebo interpretech? Hledat v chaosu baile funku je Tedy jedno vodítko tu je – musí k gangu. Tím jsou Comando Vermelho a jejich rapperem jedna je Mr. Catra, který loni (nemusím dodávat, že na místní už je to skoro Kdysi dýloval drogy jako všichni jeho kámoši, ale šéfové gangu si oblíbili jeho rap a Catra mohl do Dnes je je pobožný, má žen a Už se o ví i mimo Brazílii, o dokument The Faithful a Catra dokonce koncertoval u, Švýcarsku a Polsku a šeptá se, že album, které vyjde na západním trhu. soundsystémem byl celá 90.léta Furacão 2000, který produkoval dv Když se ale tým za ním rozešel, mužem baile funku se stal už DJ Malboro. Loni se mu dokonce koupit další významnou Pipos a tak svoje panství pro soundsystem Big Mix. Malboro je díky své rozhlasové show celebritou i mimo
Rio a trochu tak možná trend, kterým se bude baile funk letech ubírat, vláda chce nebo nechce. Dalším je ve favelách i mimo - korpulentní rapperka Tati Quebra Barraco, která se nejprve proslavila jako hlavní hrdinka telenovely America. Její sláva nebude mít dlouhého trvání, ale po ní další. Baile funk je posledních let žhavou novinkou na dancefloorech v i v Americe. za to aktivita zažili hudební masírku v Riu a rozhodli se, že jim nikdo co tam neslyšeli, dokud to nevydají na deskách. Mezi nimi je berlínský a DJ Daniel Haaksman, autor mixu Rio Baile Funk Favela Booty Beats (Essay Recordings), díky kterému se o baile funku lety mluvit nahlas i na Velkou zásluhu má i filadelfský producent Wesley Pentz alias Diplo, který se do Ria vydal na studijní cestu a zvuku z místních zcela propadl. Vliv je trochu cítit na jeho producentském albu "Florida" skladba "Diplo Rhythm"), ale je slyšet na excelentním mixu "Favela On Blast: Rio Baile Funk" sestavaném z desek, které si ze studijní cesty. Diplo také stojí za výbušnou mixtape Piracy Funds Terrorism Vol.1, kterou nahrál se srílanskou M.I.A., jeho tehdejší M.I.A. debutovala vloni na kritikou do nebes vynášeném albu "Arular", kde (produkované Diplem) originály z planety baile funk. Singl "Bucky Done Gun" je ripem skladby Injeção rapperky Deyse Tigrona z Ria. M to ale Diplovi mít za zlé, ve favele by ho za podobný postup pochválili.
Humor na stojáka (Street 02/2006) Tak jsem dostal úkol napsat a jeden druhýmu komediantech s
o humoru. Hm, humor… A tenhle znáte? Jdou dva Ne, Tenhle má být o humoru. O pusou, sprostých jak zákon káže a vtipných.
Jeho jediný úkol je vzít do ruky mikrofon a bavit lidi. V kapse má smlouvu na padesát a do své show si dovolit pozvat Kanye Westa nebo Wu Tang Clan a ví, že rádi Jeho osobní život propírají v New York Times a klubem, kde vystupuje je kilometr dlouhá fronta na dávno vyprodané lísky. Není to rapper, tenhle chlapík taky ke svý práci mikrák. Takhle vypadá život Dave Chappella, posledního z se prosadili stand-up humoru – komické rapového freestyle, humoru na stojáka. Chappelle navazuje na dlouhou tradici s mikrofonem, rasové hranice v zábavním Jména jako Eddie Murphy nebo Chris Rock jsou v známá díky jejich filmové dávno se ale oba proslavili v drsném stand-up job jako v hip hopu, v stand-upu dominují. Je to možná proto, že jako k rapu k nic jiného než odvahu a charisma. Není nic jednoduššího než se stát stand-up komikem, kluby v Americe hostí tzv. open mike kde (pokud máte dost odvahy) vylézt na pódium a chopit se mikrofonu. Na druhou stranu, všichni komici se shodnou, že je to povolání zábavního ve kterém jste naprosto dáni všanc vrtkavého publika. jen mít vtipy, musíte je prodat a mít dar improvizace. pracuje na svém materiálu, na své komické celé roky a pilují ji k dokonalosti. Když jsou se z malých zaplivaných dostávají do pak jezdí turné po univerzitách a desku. a disciplína stand-up je jako rapový freestyle v tomto v televizi. Komik jako vedlejší postava do sitcomu nebo v show Když se na dostane vlastní show, kde už se nemusí spoléhat jen na mikrofon. scénky a zve si celebrity na pokec. Pak si ho pozvou na svoje album, aby jim komický skit. Pravý cream ale mají ti, dostanou šanci u filmu. Tam komik proslaví se, ztloustne a
poté, co otiskne ruku do chodníku v LA, i možnou pro budoucí filmové nebo Steve Martin, o každém
Roky u mikfrofonu jsou nejlepší Sítem prošli i Woody Allen, Robin Williams komikovi, na kterého si vzpomenete.
do
70.let byl komický freestyle krotkou disciplínou. Uhlazení v nekonfliktní historky o a deštnících, za což je publikum uchichtáváním. Mezi estrádní komiky i Richard Pryor. Vysoký s knírkem, kterého jeho kolegové nazývají "Muhammad Ali a Beatles stand-up humoru", byl ze tuctovým, populárním Jednoho dne ale nástupu na další z show moment pohledu na vyprodaný sál vzal do ruky mikrofon a "Co tady, kurva, a odešel do zákulisí. se do Kalifornie, vrátil se zpátky do malých kde pracoval na novém, stylu. Když se z undergroundu, byl to jiný Pryor. Sprostý, nesmlouvavý, sarkastický a mluvící o o kterých ostatní
"Poldové nás drtí. Pracuješ kurva celej týden, pak se v pátek vohodíš a jedeš ve fáru se svojí bábou do klubu a zastaví policajti. "Vystupte si z auta! Máme hlášenou a ten negr vypadal zrovna jako ty. Ruce nahoru, kalhoty dolu a roztáhni Kurva, kterej negr by po tomhle zkaženej Jdeme stará. Zmlátíme musíme si na vybít zlost." Richard Pryor Sprostý a sprostší Pryorem existovali populární komici jako Redd Foxx nebo Dick Gregory, který se angažoval v boji o práva v 60. letech, nikdo z nich ale nebyl tak ostrý. V kdy Pryor používat ve svých historkách slova jako nigger, bitch nebo motherfucker, bavil Ameriku vzpomínkami na svoje Bill Cosby. Ano, to je ten chlapík z rodinného televizního sit-comu Cosby Show, jednoho z tohoto formátu všech dob. Pro byla stand-up comedy jen dlouhé kariéry v zábavním na druhou stranu byl prvním komikem, který získal za svoji nahrávku cenu Grammy (na 60. a 70. let jich posbíral celkem osm). Pryor tatíka Billa moc rád a o své krotké v 60.letech že lidem Cosbyho". má Cosby nepopíratelné zásluhy. v kdy komici bavili svoje vlastní lidi v klubech a teprve po jeho se jim do is publikem. jako jeho bojoval Pryor celý život s cenzurou a opatrnými televizními stanicemi, pro které byl jeho humor drsný. se nevyhnuly ani jeho koncertní filmy, které ho zachycují na pódiu. (Richard Pryor Live On The Sunset Strip, Richard Pryor - Live In Concert). po do Afriky a náboženském na konci 80.let sám používat sprostá slova a reedice jeho slavného alba That Nigger's Crazy už musela vyjít pod novým název That African American's Crazy. To už byl nohama ve filmovém hrál v komediích Brewsterovy milióny, Nevidím zlo, neslyším zlo nebo v dokonale tragické trojce Supermana. filmových rolí byla jen odvarem jeho komických ze zlaté doby, navíc to byly kdy dostával v Hollywoodu jen role v atraktivních filmech. Poslední léta svého života bojoval s roztroušenou sklerózou a vystupoval už jen sporadicky. Když vloni mohli mu na hrob vytesat epitaf, který si zvolil už dávno za svého života. Není moc dlouhý, zní jen: "Motherfucker". I když už nevystupoval, Pryor žil dál na svých nahrávkách a album Craps (After Hours) je dodnes považováno za nejlepší stand-up desku všech dob a obrovským ovlivnilo všechny následující generace Mezi jeho obdivovatele i Eddie Murphy, který si ho pozval do role svého do komedie Noci v Harlemu. I tenhle film byl propadákem, ale mohl ohrozit platinovou kariéru Murphyho komického génia. Tomu se v 80.letech povedlo spojit hrubozrnost Pryorova humoru i dopad Cosbyho a stal se komikem své doby. I on s mikrofonem na prknech z komických v talk show Saturday Night Live už pak byl jen do filmového byznysu. už byl hereckou (trháky 48 hodin,
Policajt v Bevely Hills nebo Cesta do Ameriky) i nadále se standdesky svých komických rutin, které byly snad sprostší než ty Pryorovy. živáky Comedian z roku 1983 a Raw. "V ráno si prohlížím noviny. Jsou v nich bílí týpci, co nemají žádný koule ani péro. se kurva. Já kdybych Kdyby na tý fotce stál brácha a stejný jednu speciální stránku." Eddie Murphy
a vydával z nich jsou
A nikdy v nich žádný koule, moc bych se nesmál. tak by pro svoje péro
je smíchem S
Eddie Murphyho, který si mohl za své role v o jakoukoliv se mezi komiky dostávají peníze. A kde jsou peníze, tam je Russell Simmons. Zakladatel prvního velkého hiphopového labelu Def Jam má prsty i v projektu Def Comedy Jam, která se vysílá na HBO od roku 1992. Má skoro obsazení, výjimkou byl Jim Carey, který se v ní také mihnul. Díky ní ke taková jména jako Chris Tucker, Martin Lawrence, Bernie Mac, Cedric the Entertainer nebo Chris Rock. Každý z nich by si zasloužil v našem ale máme málo místa a ostatními dostane jmenovaný. Chris Rock je uznávaný za stand-up komika jedna. Dave Chappelle výborné scénky, nikdo neumí tak komunikovat s publikem jako Bernie Mac a Eddie Murphy umí nejlépe dabovat osla, ale když se ujme mikrofonu Chris Rock a ho svým hlasem atakovat stylem šíleného kazatele v baptistickém kostele, nemá žádného konkurenta. V posledních letech se filmové (nutno dodat, že se na HBO vlastní Chris Rock Show, kde zpovídal celebrity, taky Oskary, ale pokud chcete zakusit opravdového Rocka, pak nelze volit nic jiného než záznamy (audio video) jeho vystoupení jako Bring the Pain (1996), Bigger and Blacker (1999) a Never Scared (2004). Ty vám ukážou, Chris Rock na pátém v kanálu Comedy Central o nejlepšího stand-up komika všech dob Pryorovi). "Když ženská je to volba mezi ní a jejíma kámoškama. Ženská a ona a její kamošky se sejdou a mají takový malý potratový tribunál a pak o tom hlasují, je to jako v Survivalu...a takhle se rozhoduje o v Americe." Funniest nigga alive Protože Rock vystupuje v televizi už jen sporadicky, hlavní komedie je David Chappelle. I Richard Pryor ho na smrtelné posteli za svého nejlepšího žáka a to už je velká poklona. vypadající vyzáblý chlapík také jako stand-up komik, byl dlouhá léta cirkusu Def Comedy Jam a poté se proslavil jednorázovým na HBO Killin' 'Em Softly (vyšel i na desce). Od roku 2003 má na Comedy Central svoji vlastní show Chappelle's Show, která je av s ní dokáže na stanici jen South Park. Chappelle v ní uvádí své scénky, ve kterých paroduje Ameriku, si srandu z velkých korporací, showbyznysu i samotných. v prvním díle kosil diváky scénkou s Claytonem Bigsbym, od mládí slepým který je Ku Klux Klanu a autorem rasistických knih, které vzývají bílou nadvládu. Bigsby netuší, že je a jeho prosí mu, že je Je tak posedlý svými myšlenkami, že se zabije, aby bylo o jednoho negra Protože Chappelle je velkým fandou hip hopu, se v jeho objevují slavní si s radostí zahrají i malý Tak Redman propaguje ve fitkivní vlastní na Damon Dash Rock-A-Fella vložky a RZA a GZA zase pro reklamu na Wu Tang Bank. „You know, cash rules everything around me, so invest with Wu!“. Slavné jsou i Chappellovy parodie R Kellyho (videoklip Pee On You), Ricka Jamese nebo vtipná scénka s Lil Jonem u doktora. Svoji lásku k urban music potvrdil Chappelle v Brooklynu. svými homies tam fórky a
lety hiphopové
velkolepé párty Hostil Kanye Westa,
Mos Defa, Jill Scott nebo Erykah Badu a po letech se tam znovu sešli v kompletní The Fugees. všechno je to na dokumentárním filmu Dave Chappelle's Block Party, který slavný klipový režisér Michel Gondry. Film za oceánem premiéru v letošního roku a za první dva týdny 11 I my budeme mít šanci jeden letošního roku, promítat se bude na léta na karlovarském filmovém festivalu, by jít i do distribuce a nakonec na DVD. Máme se na co Block Party zachycuje Chappella na vrcholu jeho kariéry. O pár opouští sérii své show a bez odjíždí na neznámé místo do Jižní Afriky. Stráví tam a média spekulují, že je na psychiatrické klinice nebo na odvykací Když ho vypátrá reportér Time, zjistí, že je Chappelle do Afriky utekl, aby se v klidu mohl vyrovnat se smrtí svého otce a také si od obrovského tlaku, pod kterým se ocitl díky své show. Na konci roku se vrátil zpátky na svou farmu v Ohiu, ale místo aby do studií Comedy Central, jeho cesta vedla do k stand-up "Cítil jsem se jako Chci a svému humoru a je to prohlásil sledovaném televizním interview s Oprah a potvrdil, že hledá nový styl, kterým by své fanoušky. Zatím nemá kam DVD s první sérií Chappelle’s Show se stalo miliony prodaných historicky s televizním Stand-up comedy je na vzestupu. americký sen jako jsou Dave Chappelle nebo Chris Rock plní kluby v New Yorku dalšími odvážnými adepty. Pokud máte zkusit v Upright Citizens Brigade Theater na newyorské 26th Street na který se jmenuje Crash Test. Zájemci jsou podle dál mladší. Ti, se možná stanou za pár let dalšími filmovými na které vyžene publika zase možná školy a kurzy pro stand-up komiky, které rostou jako houby po dešti po celé Americe.
Breakcore - rozverní teroristé (Hisvoice 1/2006) Co je to breakcore? Pokus -
1
je kotel z jiných hudebních je všechno co chceš, aby byl není jako hudba, spíš jako zelenina epileptické opice na drogách tancující po bicích jako mlátit se bez do hlavy…ale jako lézt po který nemá šprušle nacistické
na otázku z diskusní skupiny serveru Soulseek http://membres.lycos.fr/resetparams/soulseek/wtf.html)
Pokus Breakcore je odnož elektronické hudby, která se vyžívá zrychlených rytmických (breakbeatech) a jejich kombinacích. Obsahuje provokativní odkazy k ostatním hudebním avšak distorzuje je s punkovou vervou k nepoznání. Všechno to tak jak to jen jde a s maximálním smyslem pro humor ironií. Všechny tyto poznatky by mohly vést k poznámce, že breakcore je hudební styl. Další zkoumání by prozradilo, že breakcore ani není hudební styl, nýbrž strategie hudební perverze.
Zlí si smrtelný roj jako bombardéry na si která buší jako srdce adrenalinem a steroidy. To je gabba, ultrarychlá, superagresivní forma techna“. Tak popisuje hudební publicista Simon Reynolds ve své knize Generation Ecstasy hudební styl gabba. dnešního breakbeatu je spojený s klubovou scénou v holandském Rotterdamu na 90.let. Nové „zrychlující“ drogy jako speed novou rychlou muziku a producenti jako Mescalinum United nebo Rotterdam Terror Corps mají - filtrovaný rytmus ze syntezátoru Roland 909, zrychlený až na 180 až 250 za minutu. Znovu Reynolds: „V každý nástroj funguje jako rytmický element, rytmus sám je primitivní.“ Gabba gabber) se z Holandska léta 1992 i do zbytku Evropy. Militantní, agresivní hudba, z estetiky her a drogových se brzy stala synonymem pro neofašistickou hudbu. Omyl pochází z toho, že rotterdamských gabberhouses byli holohlaví fotbaloví fanoušci. brzy obrousili agresivní hrany a sice rychlé, ale radikální happy hardcore. v té vrcholila raveová jejíhož potenciálu si všímat i nahrávací firmy. Jako reakce na komodifikaci scény se prosazovat hardcore (nebo ardcore), které objevilo sílu výbušných V letech 1993 a 1994 a djský tým Bass Terror Crew hrát breakbeatové raveové desky na rychlost 45 místo zamýšlených 33. Ve stejné DJ Tanith organizuje první jejichž letáky obsahují už slovo breakcore. Labely jako frankfurtský Planet Core Production (The Mover), Riot Beats nebo berlínský Force Inc. vydávat první vinyly s nálepkou breakcore – zrychlené kadence První vlna breakcore zažívá boom v 90.let. Pod nálepkou digital hardcore ho provozuje berlínský gigant Alec Empire, šéf kapely Atari Teenage Riot a labelu Digital Hardcore Recordings. Míchali zrychlené breakbeaty s heavy metalovými riffy a nekompromisním politickým postojem. gabby je dalším zdrojem dnešního breakcore také jungle. hudba vycházející z jamajského dancehallu využívá technologických možností práce s rytmem. Jeho zjednodušená forma drum’n bass se vyvinula v jednu scén. Ragga jungle, které vrací breakbeaty k odkazu reggae, je dodnes silnou undergroundovou scénou. kdy drum’n’bass (1996), hraje v jeho rámci roli hardcore scéna - industriálním drum’n’bass (Panacea). V roce 1997 se objevuje druhá vlna breakcore. s nástupem jako Ambush (Noise Creator, DJ Scud), Amputate, Zhark (Hecate, Kareem) nebo Praxis (Heist). Vznikla pro breakcoreové nahrávky a kvetly ilegální a festivaly prostoru. Tato renesance rave kultury, ke které se už i Amerika, byla ovšem snahou politického establishmentu zastavit sílící a nezvladatelnou mladou kulturu. Zesílená represe proti ilegálním breakcore do ložnic kde dál mutoval. Ironie bez skurpulí V novém tisíciletí taktiky breakcoreových staré školy experimentální elektronické scény, v extremizaci svých našli lék na krizi hudby. K hyperkinetickým se hudebníci jako Kid 606, DJ/ rupture, Cex a další na sanfranciském labelu Tigerbeat6, na Planet Mu vydávající µ-Ziq, Hrvatski, Hellfish, Shitmat nebo Venetian Snares. breakcoreoví hudebníci se pak na vydavatelství Rephlex, které pod Warp Records (DMX Krew a Soundmurderer & SK-1). Této je blízká mashupová scéna divokých Mezi je vkládat popové hity do beatových kakofonií, jak to DJ / rupture na dnes už klasickém mixu „Minesweeper Suite“ (Tigerbeat 2002). Tato odnož breakcore se dnes už stala mainstreamem na poli experimentální elektroniky. Stará breakbeatová škola ji odmítá pro flirtování s popem, eklekticismus a ironizaci. Mají pocit, že hudebníci jako Jason Forrest (label Cock Rock Disco) svým ironickým zmenšují dopad extrémních hudebních politických scény levicových až anarchistických nebo
breakcoreová scéna, která se na konci 90.let starému étosu radikální breakbeatové hudby. Využívá vlastního systému sítí, díky kterým se nové nahrávky mimo hudební Minimalizace je pro underground bodem v rámci boje proti V posledních letech sílí možnosti komunikace po internetu a hlavní v breakcoreové se na internetová fóra (www.c8.com). Zde „scéna“ také odmítá koncept pop music - kult velkého Cení se práce miniaturních které hledají nové spíše než aby ze slávy velkých jmen. Odtud pramení rozporuplný vztah, který má tvrdé jádro breakbeatové komunita Aaronu Funkovi, alias Venetian Snares. Nepochybný hudební breakcore totiž vydává své nahrávky hned na najednou. „Stará škola“ je v zajetí klasických které v nadužívání Amen-breaku. Dnes se jako breakcore hudba, která na pozadí frenetických hybridizuje hudební žánry, intenzifikuje je a radikalizuje. Nemá žádná omezení. Pronikají do ní nové postupy (granulární syntéza), ironicky rocková klišé a novátorským elementem jsou živá vystoupení, kterých se hudebníci za gramofony doprovází performancemi, nebo tancem (Otto von Shirac). žánru Ježíš Táhne na Berlín charakterizuje breakcore jako „svobodný, agresivní styl, který má v sob jistou míru nesnesitelnosti, která je výsledkem skladeb "energií", jež tento "hudební" sm r.“ Je lokalizovat scény do konkrétních existuje ve západoevropských zemích, bohatých zemích Asie (Japonsko, Singapur, Jižní Korea) a scéna je silná v USA. První vlaštovkou pronikání i do republiky byl festival Breakcore macht frei, který se konal díky aktivitám soundsystému Communal Waste Sound System. Výraznými domácí scény jsou producenti Guma Guar a Ježíš Táhne na Berlín. Druhý jmenovaný se objeví na únorovém pražském festivalu Sperm, kde bude hrát i Kid 606. Hlavní
a desky:
Venetian Snares http://www.vsnares.com Kanadský zvukový mentalista, jež se pyšní jménem Aaron Funk je a také hudebníkem scény. Jeho diskografie patnáct alb, které vydává kadencí za rok. Jeho nahrávky byly Songs About My Cats (Planet Mu, 2001) a Doll Doll Doll (Hymen Records, 2001). Na letošní velmi abiciózní desce Rossz Csillag Alatt Született (Planet Mu, 2005) sampluje Funk divoce vážnou hudbu (Bélu Bartóka) a hraje na housle. + Duran Duran Duran – Very Pleasure (2005, Cock Rock Disco) Hrvåtski – Swarm & Dither (Planet Mu, 2004) DJ Scud – Ambush! (Rephlex 2003) Doormouse – Broken (Planet Mu, 2002) Soundmurderer & SK1 – Rewind (Rephlex 2003) Webové stránky: http://www.c8.com/ - breakcoreový rozcestník a diskuzní skupina http://www.rhinoplex.org/ - breakcoreový rozcestník II http://www.in-the-hell.org/fstab/ - domácí breakcoreová skupina a rozcestník
Kodwo Eshun -
než slunce (K. V. Remix) (Hisvoice 1/2006)
Americký hudební publicista Kodwo Eshun si pro svoji první knihu nezvolil jednoduché téma. Rozhodl se zkonstruovat odlišné populární hudby, než jak jsou obvykle prezentovány. Jeho provokativní vedlejší historie popu sepsaná v More Brilliant Than The Sun (1998) je postavená na velikánech hudby od jazzu (Miles Davis, John Coltrane, Sun Ra), funk (James Brown, George Clinton), dub (Lee Scratch Perry), techno (Underground Resistance), hip hop (Grandmaster Flash, Dr. Octagon, Public Enemy, Wu Tang Clan), jungle (Goldie, 4 Hero) nebo trip hop (Tricky), tedy hudebnících, svébytnou hudební tradici futuristické hudby. Spekulativní analýzou jejich tvorby, demontáží desek, v bookletech nebo otevírá dosud neznámé cesty k neviditelným konexím mezi hudebními deskami. Mnohdy kryptický text obsahuje slovních vyžaduje dobrou znalost hudebního kontextu, trochu fantazie a Co následuje je Eshunovy knihy, které si nárok na úplnost.
1. Hudba je jiný „Jste zrození do z tohoto a usednout na
které dozorci nazývají Opravdový život. Sonická fantastika je manuál pro program na zážehovou sekvenci, který ti vstoupit na dráhu plochu tvých
1.1 Sonická fantastika je ekvivalentem fantastiky už literární nebo filmové) v "Obsahuje vizi toho, jaký by život mohl být (...) a je vždy Jednotlivé sonické fantastiky, styly a žánry jsou futurytmostroje, alternativní budoucnosti, vize vzniklé za odlišných vstupních podmínek a na stupních technologického Futurytmostroje generují paralelní budoucí jazz, dub, hip hop, techno nebo elektronická avantgarda jsou alternativními ve kterých se nefunkativní ve vize budoucích utopií. 1.2 Sonická fantastika je ale také která pomáhá orientaci v prostých zkušeností a dá se použít k pochopení sonicko-fantastické hudby. "Hudba je monstrum, se kterým musíme bojovat." hudebního díla se ocitá v pozici Dr. Frankensteina, který nadlidského. Proces pochopení hudby je kreativní tohoto monstra pomocí nových Tyto fungují jako motory k stroji našeho myšlení. Tím, že vystavuje naše myšlení do vize budoucího (neznámého), s pomocí sonické fantastiky se osvobozujeme od zažitých myšlení a vstupujeme do svobodné sféry myšlení. „Sonická fantastika je motor subjektivity“, je naše rytmomašina, tím je je naše schopnost žít v budoucí utopii. "Hudba jsou do jiného Hudba je šok. „Poslech se stává poznávacím zájezdem po známém okolí.“ 2. Stát se strojem "Co si Spooky a další afroproducenti bylo, že mohou opustit lidskou stránku, s níž byla hudba obvykle spojena ve nového vesmíru možností, do postižitelného elektronických s jejich lesklým povrchem (…) a zvukem který zní jako když se stroje baví mezi sebou; do zcela nalezené svobody." 2.1 Futurytmostroje nevznikají z lidského, ale z fúze lidské a západní se bojí Romantická idea návratu k nezkažené obsahuje i vizi který je bez rurální idylu Mechanofobie ovládla i hlavní hudební proud, kterému vládne
konzervativní a a avantgardní mechanofilické techniky musique concrète z hudebních „Futurytmostroje diskontinuum, které je nepostihnutelné. Hudba je proto prezentována jako nepopulární a nekulturní, jako neidentifikovatelný zvukový objekt.“ 2.2 bílé, luditské hudby je tu ale odlišná, tradice. Vychází ze zesílené schopnosti improvizace, která dovoluje kreativní zneužití hudebních pro resistentních taktik ( gramofony v hip hopu), syntezátory v technu, chybové zvuky v glitchi. „Futurytmostroje obrovský potenciál v supersenzorické schopnosti“. Technologická vylepšení už jsou to jednoduché efekty v dubu, technologická ve studiu, sampling, scratching, sekvencery a syntezátory, to vše jsou k našemu rytmostroji myšlení. Jejich aplikace z technologické mutanty - myšlením nadané kyborgy. „Technizovat se znamená sekvenci z automatického na audiomaniakální.“ 2.3 Technizace sonickou fantastikou je jediná možnost osvobození od zastaralých hudebních i Jedinec se díky svému technickému vylepšení stává strojem, nadhumanoidem, kybotronem. „Studio Kling Klang je porodní sál nové životní formy Stroj je ultimátní touha být jiným exaltovaná do maxima. „Kraftwerk nepopírají automatické. ho. Ovládají své syntezátory, ale ve technologie syntetizují je. (…) se nechávají Detroitské techno je oslava pocitu strojovosti jako definitivního úniku z bílého pojmu lidskosti, z humanity, která vymezila Jde o osvobozující poznání že to nejsou stroje, které nás ovládají. mutanti existují také mimo pojmy identity, nebo autenticity a nejsou pochopitelní pojmy hudební kritiky. Diaspora lidskosti a hudební autenticity dává vzniknout která vzniká ve strojového 3. Stroj nadaný rytmem „Sampler nezajímá, co jsi
Jen
používá ke své reprodukci.“
3.1 Sampler narušuje kontinuitu hudby. Produkuje skladby, která vznikají z jiných bez ohledu na jejich historickou hodnotu. Sampler rozbíjí hudbu na DNA, demokratizuje zvuky. Díky technologii permutace jsme vstoupili do post-humánní éry hudby, do éry elektronické, v níž už nejsou hudebníci ani jejich nástroje. „Nikdo neunikne tomu, jak stroje seškrábou identitu stiskem jediného a z duše FX efekt.“ 3.2 Oproti sci-fi nebude hudba budoucnosti ambientní, arytmický proud který zcela smaže naopak. Budoucí hudba bude postavená na rytmech a jejich variaci. Používání a jimi manipulace s rytmy narušují zažité „Breakbeat je rytmotor, který generuje kulturní zrychlení.“ Breakbeatová „Producent futurista je který jde do breaku, který práh lidského bubeníka, aby prozkoumal hyperdimenzionalitu a dematerializaci breakbeatu.“ "Hyperrytmus jungle nebo ragga generuje jinou fyziku fyzikálnosti." Nové hyperkinetické rytmy stav digitální zvuk V se ztrácí mozek a se stává myšlením. „Rytmická psychedelie aktivuje nový typ dermálního myšlení, oko sluchu.“ 4. Coda Sun Ra, Alice Contrane a Pharaohe Sanders generují nového Afro(primaudiálního) Svatá bytost Sandersovy „Black Unity“ nebo Sun Raovy „Astro Black“ žije ve kde mentální tlaky a muskulární presy mizí v shluku víry v hi-fi. tajemství je prozrazeno a opona se zvedá): Jen poslouchej, poslouchej Poslouchej!!!
Materiály použité k remixu: Kodwo Eshun – More Brilliant Than the Sun: Adventures In Sonic Fiction, Quarted Books, Londýn, 1998 Kodwo Eshun – „Motion Capture (Interview)“ in: Abstract Culture Series, 1996 (www.ccru.net/swarm1/1_motion.htm) Geert – „Everything was to be done. All the adventures are still there. A Speculative Dialogue with Kodwo Eshun,“ in: Online Magazine Telepolis, 1999 (http://www.heise.de/tp/english/inhalt/co/6902/1.html)
Jak je na tom (uncut)
hip hop
(Respekt 34/2006) domácí hiphopová skupina druhým albem "Rap'n'Roll". Ukazuje jak svého
rap
Homeboye se vrací po letech se svým a vyrostl, ale ztratil z kouzla
po listopadové revoluci nazpíval skladbu mi , jejíž slogan se stal smutnou diagnózou brzkého konce folku. Na 90.let vyschla tehdy velmi populárnímu žánru studnice témat a nad konzervativními neschopnými aklimatizovat se v nových podmínkách se voda. Dnes náctiletí nejezdí na Portu, ale na Hip hop Kemp, rapový festival ve Hip hop se stal novým folkem, jako on existoval dlouhá léta mimo zájem médií a bez pomoci velkých nahrávacích firem vybudoval silnou komunitu. Mnozí že rap dokáže zachytit ve svých textech duch doby jako to na konci totality. Realita je trochu odlišná, hip hop prožívá krizi témat. Na prahu Pro historii hip hopu jsou data – 1993 a 2001. jsou spojená s pražskou skupinou Homeboye. V prvním vydala parta kolem rappera Oriona svoje první demo, v tom druhém pak první desku. Když debut vyšel, za sebou dlouhé roky koncertování a nahrávek po kompilacích, ale jim i hip hopu autorské album, za které by se mohla rodící se scéna postavit. hip hop v sahají do (Lesík Hajdovský a Manželé, Piráti), ale první éra až s pádem železné opony. V roce 1993 se koná proslulý koncert v Komotovce a své první demo vydávají WWW a Homeboye devadesátých let se scéna ale ani WWW, ani další skupiny jako Coltcha a 6Polnic nikdy dostatek materiálu na album a kvas je zachycen jen na kompilacích Real Acid Juice nebo East Side Unia. První hiphopové album tak vydává skupina Chaozz, ke které má hiphopová komunita dodnes rozporuplný vztah. Hip hop sice svými velmi deskami popularizovali, ale ho na let spojili s pubertální a to kdy v sousedních zemích už vycházely velmi silná alba srovnatelná se západní produkcí (Trosky na Slovensku nebo Grammatik v Polsku). Repertoár splnil úkol dokonale a to i díky práci DJ Wiche, dodnes nejlepšího hiphopového producenta I omezené možnosti (kapela album vydala sama na labelu Terorist?) deska ohromný ohlas i v mainstreamu. Poslouchat Repertoár s odstupem let je zvláštní zážitek. dnes už trochu zastaralé hudby jde o texty Oriona a Wladimira518, které zní z dnešního pohledu a idealisticky. Jako kdyby se v nich té doby situovali do novodobých hippies. („Chceme klid a chceme mír co víc si ). V mezidobí se Orion vydal na sólovou dráhu a rozdíl mezi díly jeho sólové desky Teritorium ukazují cestu, kterou hip hop za poslední roky ušel. Zatímco u jedna (2003) shrne název poslední skladby „Bys víc“, dvojka, za
kterou dostal žánrového už Oriona jako hip hop se posunul od moralizování k užívání si.
krále
Zlom, který v hip hopu nastal, ilustruje dva roky staré album Toxic Funk - debut Supercrooo. Komiksová nadsázka, verbální agresivita a nadužívání sprostých slov ohlásilo nástup nové generace, která si nepamatuje idylické Komotovky a legendární zakladatele neuznává, nýbrž jim jde po krku. Ne náhodou to byli Supercrooo, vyvolali poprask útokem na Andreho z formace Indy&Wich, kterému se vysmívali za poetické texty. Jejich "válkou slov" žila hiphopová scéna celý rok. Supercrooo hip hop nejen díky svým ale také stylem instrumentálních Do té doby samplování z jazzových desek a následné krátkých v americkém hiphopu v 90.let nahradili zvuky které evokují atmosféru vlády Stejnou cestou jde i nový producent a DJ - Mike Trafik, který na "Rap n Roll" namíchal beaty z pípání, a syntetických basových linek a se zvukem mainstreamové produkci. Všichni na parket Jeden z spojených v s hip hopem je, že texty jsou než hudba. Hiphop na konci 70.let vznikl jako hudebních a rétorických tradic Afrojako svébytná kultura jejich Postupem se kontroverzní politická témata angažovaného hip hopu (Public Enemy, Boogie Down Productions, KRS-1) stala jen minoritním žánrem. Hip hop se zhruba v druhé 90.let stal hudební žánrem, ale ne tomu, že sypal do ran Ameriky, ale protože dokázal ostatní žánry a spojit je do chytlavého Dnes je hip hop multimiliónovým byznysem, nedílnou popového entertainmentu a jeho image a žánru je už jen pouhou iluzí. Mainstreamový rap dnes zobrazuje bohaté Afrosi užívají svého bohatství. Není to ale jen hédonismus, obrazy rasových minorit dává z minorit jiných ekonomických) žít si sen o rychlém zbohatnutí a bezstarostném Za rapem nestojí žádná minorita. rapper zastupuje sám sebe, svoji partu a možná tak vakuum mládeže, ale to je všechno. Z tohoto stojí zásadní otázkou - o rapovat? Plytké moralizování nad stavem do kterého se je neposlouchatelné. litanie o vlastní a verbální obdoba psího svého teritoria se rychle ohraje. A fiktivních z kriminálního je ale a v domácích reáliích i trochu Na Rap'n'Roll i PSH volí poslední možnosti. Ve revír na sebe berou podobu zkorumpovaného policisty a jeho v 1985 se vracíme zkratkovitými obrazy o 21 let a posloucháme dvou se pokouší o z komunistického ale PSH v okamžiku, kdy se jejich rap v oslavu odlišného životního stylu. Co si namlouvat, intelektuální rébusy, se bavit a užívat si. Parket s vynikajícím podkladem je na v klubu (Barmanka stojí na baru a rozlévá vodku/Krakovská crew píše rýmy o jejím zadku) a skladbou desky je Orionovo desatero Klubový pravidla (Za pátý, za vstupný se platí, zadarmo je jen od ochranky ). témata se odehrávají v osobních zkušeností, když Wladimir518 v Jackpotu rekapituluje svoje zkušenosti ze heren. Mezi i Rok PSH, kde kreslí vizi unifikovaného tupých ( free, cool, hype / dost ). jako na Repertoáru i na nové desce vyniká ostrý kontrast obou zatímco Orion je více zemi, jeho rap je a Wladimir518 je ve svých textech pro ale je to na úkol srozumitelnosti. Z se na desce objevují (La4, James Cole, Indy) jedna z mála rapperek Lela. WWW vstoupí do trochu morousovitého na které se jim jako závan Text je civilní se smyslem pro vtipný detail ("Nemám ráda škraloup v mlíku/ve sklenici vlas/ v
jídle mouchu. / Výchovné metody, tlustý chleby / nemám ráda ráno, rány, poslušné / poklidné ) a minuta, ve které Lela exceluje mezi momenty rapu Možná je to ženský hlas, co chybí rapu. Jiný pohled, který není napumpován testosteronem, odstup od siláckého slovních válek. Zpátky do Nová deska PSH má dobrý prodej se rozprodaly první tisíce a deska byla i v albové Top 10), ale reakce domácích hiphopových jsou zatím trochu vlažné. Album je možná pro domácí hiphopery až moc Není se co divit, místní populace se u nás rekrutuje z náctiletých, vnímají tento žánr jako svým rebelii proti systému (jako jejich otcové rock) a na Rap'n'Rollu primitivní hesla nenajdete. Album ani konzervativní jádro hiphopové komunity, které reprezentuje Bbarák. Pro je hip hop zakonzervovaným žánrem, kde se všechno podstatné už stalo a produkce, které se zvukem snaží PSH je pro úpadkovým stádiem. Jimi Hip hop Kemp sice mapuje rap, ale omezuje se na trendy a minulého desetiletí (AfuRa, DJ Krush, Vadim). Sílící nostalgie po starých zlatých undergroundu, nekomplikovaném (my vs. oni) s níž se PSH ve ( na starou školu, kidy. Není mi ) je vedlejším produktem které se v domácím hip hopu S mizí naivita a schopnost kalkulovat. se i u nás objeví nástupce Chaozzu, hiphopový projekt, který bude na kupní sílu – na teenagery. Velké nahrávací firmy brzy ovládnou situaci a dají své cílové to, co chce. Je to o to více když zjistíme, že starší generace rapu (PSH, Indy&Wich) nemá až na Supercrooo, se zlepšují každou nahrávkou, žádné nástupce. Výrazní mladí nejsou a tak se hiphopovou stát z televizní Superstar. Z podobné kategorie je debutové album rappera Pluta, který se reality show Vyvolení 2. Jeho Mikymauza je svojí kvalitou spíše kuriozitou k zasmání a tak mu pozornost bulvární média. Jediným výrazným hiphopovým albem poslední doby tak Punk Is Dead jihlavských PIO Squad. Nenápadná kapela, která léta vystupovala pod jménem Jižní na vliv z pro nás latino rapu a vyžívá se v sarkasmu. Jejich texty oscilují mezi hédonismem pitek a sebezpytováním ranní kocoviny s rafinovanými skladbou alba je Sex, prachy, auta a rap, ironický pohled do života rapové s textem, který diagnózou hiphopové schizofrenie: "Perverze ztratila chuti a / vyžilá rasa se dál baví / se bavím taky, mám v krvi jed (...)Není inspirace a není je jenom žít, jsme šílení". Pokud nebude chtít hip hop dopadnout jako folk po roce 1989, bude se muset novým a do sebe nové postupy. jako se to stalo za oceánem, kde se z hip hopu prvních let nového tisíciletí stal chytrý pop s neutuchající energií zavedená pravidla. Nové album Homeboye Rap’n‘Roll je jedním z mála že by to mohlo jít i u nás. hip hopu status na nové desce s chutí vsadili proti snaze posunou rap o krok dál.
Hip hop a porno – blízká setkání vlhkého druhu (Street 3/2006) Jde to k
si BET a nebo jejich svalnatých bikiny, ti hošani se opravdu
tam bude klip, ve kterém se krásný holky otírají o rozkroky Co by se asi stalo, kdyby si ty krasavice sundaly a všichni se pustili do akce. Už nemusíte Tohle se na kabelových televizích a nebo na
Hudba a sex, to je dlouhá historie. Populární hudba vždy sexuální hranice, zavedená pravidla a šokovala. Hip hop rovnou se všemi prudériemi a z erotiky své estetiky. jde dál. Hiphopové si z pornografie svého byznysu. "Celý roky jsme používali sex, abychom prodávali hudbu. to jsme to jen obrátili, užíváme hudbu, k tomu abychom prodali sex," Camille Evans, editorka Fish 'n' Grits, který na svých stránkách spojuje porno s hip hopem. Na obalu prvního lety spolu pózují Method Man a Solveig a se Kanye West že je na závislý na hambatých filmech. O tom, že nebude mít brzy co psát se nebojte. Intimní vztah porna a hip hopu není nová a poslední dobou se naopak prohlubuje. Porno a hip hop v Americe mezi byznysu, proto spojit rozkoše dohromady zní více než logicky. "To je nevyhnutelný," Ken "Buckwild" Francis, a série Buckwild, ve které na kabelové televizi Playboye vypráví o svých sexuálních choutkách. "Hip hop je miliardový byznys. Pokud do toho nejdete, ujíždí vám vlak," televizní persona. Ale zatímco na Playboy se OutKast, Busta Rhymes nebo Nelly jen zpovídají, jiní na pornu rovnou velké peníze. je Snoop Dogg, který se z rappera, jehož kariéra delší dobu stagnovala stal noc pornokrálem. Titul si zasloužil snímkem „Doggystyle“ z roku 2001. film obsahuje jedenáct nových Snoopých písní, kterých se na obrazovce které se obvykle v pornu "Každý má rád sex. My jsme ho navíc spojili se hudbou, ne levnou syntezátorovou kterou slyšíš v pornech, ale s rapem," chválí se Snoop. „Doggystyle“ obrovský mezi porna roku. Stal se dokonce první videokazetou svého druhu, která pronikla do Billboardu. Snoop za ni také dostal porno nejvyšší v branži. O distribuci se postarala slavná firma Hustler. jsme a jsme si, kdo nám to bude distribuovat. Je to porno, jsme si, takže to Larry Flynt," Snoop, který v „Doggystyle!“ také ale nahýho si nemusíte, film jen doprovází. Není to tím, že by se rapper bál své manželky, ale hudební v pornofilmech, které produkují obvykle nehrají. Srovnání se zkušenými pornoherci by totiž nemuselo být moc lichotivé. známých videokazet s R Kellym dokazuje, že to ani tak moc vadit nemusí. Pár se ale objevilo v akci. Cypress Hill, hispánský rapper Son Doobie klátí v „Son Doobie, Porn King“ jednu pornostar za druhou, Treach z Naughty By Nature, pyšný na svoji vypracovanou postavu si užíval ve roky starém filmu „Naturally Naughty Porno Movie“ a dodnes se tím chlubí. jako Kool Keith, který se považuje za posedlého pornem, sbírá ho, o rapuje a má svoji vlastní která filmy vydává. mezi hiphopery najdete spoustu, žádný z nich ale nemá na DJ Yella, jednoho z viditelných N.W.A. Tam mu "the quiet one", což si vynahradil svojí kariérou v supervýnosném Po svého alba „One Mo Nigga Ta Go“ nakoupil kamery a další filmové a založil malou ve které sám za deset let stovky levných "Porno je srandovní byznys. V nikdy tolik Je rozdíl prodat milion alb a 3 tisíce pornokazet," se nedávno Blender a je jasné, že svého rozhodnutí nelituje. Yella se tak vypracoval, že vloni ho najala Darkside jako režiséra a hádejte, jak se jmenoval jeho první film – jako slavné album N.W.A. „Straight Outta Compton“. O vstup do lukrativního byznysu se po „Doggystale“ snaží celá seriál American Sex Series produkuje Lil Jon a kde šustí cash 50 Cent a jeho G-Unit. Lloyda Bankse jeho málem odrovnali, když pomluvu, že hrál v gay-pornu, což se ukázalo jako lež. Aby si vylepšil vymyslel s Fiddym projekt interaktivního DVD „Groupie Luv“, ve kterém si vybrat ze sedmnácti dívek a se rozhodnout, v jaké poloze by je Další
se k necenzurovaných ve kterých to holky naostro, sex v nich ale není zobrazený, takže nejde technicky o porno. Donedávna se vysílaly v noci ve speciálním UnCut na hiphopové stanici BET. Na ale hostitel Jermaine Dupri uvedl poslední díl a show, která byla od samotného pod palbou kritiky zbyly pro podobné na menších kabelových televizích, se musí spolehnout na internet. Tradice rajcovní
klipy je mnohem starší než se zdá. si vzpomenou na klip s pro porno otázkou „How Do You Want It?“, drsná videa ale už legendární 2 Live Crew nebo Digital Underground. patnácti lety je nebylo kde pustit, a tak musely vycházet na videokazetách, které se distribuovaly mezi fandy. hudba a sex to nikdo nezpochybní. Když se hraje funk, kluci cítí rytmus v a upjatý holky vlhnout. Hip hop se na téhle neveze, on ji sjíždí jako slalom koksu. Za popularitou porna v hip hopu je ale také jedna z stylizací pimp neboli pasák. Proto není ani tak holky ve filmu opravdu ale ukázat, že mi Snoopovo druhé video se jmenuje „Hustlaz: Diary of a Pimp“ a rapper se v producíruje jako majitel harému. Jako kdyby tím že vlastní uspokojení je pro až na druhém bavit se musí holky, kluci, kameramani a diváci. posledních jdou peníze.
Nové mapy pekla (uncut) (Hisvoice 6/2006) aneb pohled do
vzdálenosti
Podle pravidel logiky kulturních musí hudební styl na revival dvacet let. Potvrzením této teorie se zdá být návrat zájmu o metalovou hudbu. Finští strašáci Lordi vyhráli k údivu všech cenu Eurovize, veteráni Iron Maiden bojující s plešatostí mají album v zemí Evropy republiky), mainstreamové hudební periodika dávají vysoká hodnocení metalovým kapelám jako Mastodon Opeth a festivaly této hudby se nebývalému zájmu. Pro kdo tento styl poslouchal ve svých rebelských na škole a pak ho macešsky opustil, je brouzdání se metalovým marastem návrat do stejné Na první pohled se nic Obrácené záhrobní zvuk je možná díky novým nahrávacím technologiím o trochu ale stará dobrá klišé stále vládnou. ale jít trochu a narazíte na malou skupinu které se v rámci metalové estetiky snaží o inovace a napojení extrémních svého žánru na další odnože avantgardní hudby. V tomto šuplíku najdete kapely, které citují Johna Cagea nebo Steve Reicha, snaží se dosáhnout stejných snivých ploch jako ambientu nebo naplnit ideály hudby a free jazzu, všechno ale s pomocí nesmlouvavých kytarových Možná to bude znít povýšenecky, ale dvacet let po albech Slayer Reign in Blood a Master of Puppets skupiny Metallica znovu stojí vrhnout se po do žánru, který už podle mnohých dávno zmizet z povrchu zemského.
Ukradený metal Snad disco music neexistuje styl populární hudby než metal. Z je jako monolitický monolitický hudební celek anti-hudby kytarovými riffy a uniformitou jeho Odsouzení je jednoduché, ale ne spravedlivé, v tom, že bychom hledali jiný žánr, který by se do tolika stylových Po vývoji na 80. a 90.let se podstyly (death, speed, black, doom) usadily a další vývoj se zpomalil. podoby slavily (hair metal, rap metal), v dalších žánrech se zakonzervovala pravidla a metalová subkultura se do ghetta. Jedinci, nachází plochy extrémního rocku a hudební avantgardy v 90.letech Jazzman John Zorn se nechá metalem inspirovat v projektech Naked City, Painkiller nebo v triu Moonchild s Mikem Pattonem, Bill Laswell s ním koketoval v nadžánrovém sdružení Praxis a nesmlouvavá estetika bolesti je inspirací pro japonské hlukové úderníky jako jsou Merzbow Masonna. Až s novým tisíciletím se ale doposud izolacionalistického žánru objevovat projekty, které hledají cestu ze schizmat metalových pravidel k nové Zhruba kolem roku 2003 si i mainstreamoví hudební publicisté všímat skupin jako Khanate, Sunn
O))), Lightning Bolt, Boris nebo Isis se o novou metalovou vlnu je najednou
Southern Lord, Load nebo Hydra Head, protože zajímat cool.
se, že posloucháte metal se až donedávna rovnalo degradaci. Metalová ze let na a na staré kazety kdysi oblíbených kapel se prášilo. Až donedávna psaly seriózní tiskoviny o metalové jen v souvislosti s úmrtími na koncertech nebo satanismem inspirovanými demolicemi Všechno se ale posledních let. Snad za to celková decentralizace hudby její snadnou dostupností na internetu, která nutí hudební pokrývat mnohem širší spektrum hudby než a nebo je to znak znovuzrození skomírajícího žánru. už to byl jeden druhý v prestižních denících jako New York Times nebo The Guardian vedou k undergroundového proudu metalové scény a její celkové legalizaci. Správná je výtka, že jediným znakem citovaných kapel je jen jejich neochota hrát podle stanovených pravidel žánru a se jeho ortodoxní extrémnosti. Zatímco exkurze do metalového undergroundu podnikají další média, se jména a nálepky pro hnutí, které ani hnutím není. se zdá být termín thinking man's metal, který používali v 90.letech mainstreamoví hudební když pochválit metalovou kapelu a v našem tisíciletí ji do svých PR vpašoval vlivný label Hydra Head. Jiný termín metal for non-metalers se vžil na internetových blozích nebo diskuzních fórech jako ilx dissensus, nálepku subterranean metal zase použil ve svém v 252. Wire (únor 2005) Edwin Pouncey. hanlivé jméno hipster-metal se objevilo v nadpisu ze Decibel "prvního amerického pro extrémní hudbu" (existuje od roku 2004), významné postavy metalové scény debatovaly o zájmu neo jejich žánr. "Lidi od indie-rocku jsou unavení svým malým ghettem a z vystrkovat hlavy. Poslouchají taky trochu metal, ale snaží se ho popsat v intencích toho co znají a tím se stává jejich vesmíru," John Darnielle, Decibelu a frontman kapely Mountain Goats a shrnuje tak animozitu, kterou metalisté cítí mainstreamových médií ukrást jim jejich žánr. Možná mají pocit, že bude následovat výprodej, jako se to stalo v 90.letech a zarputile tvrdí: „Metal se vracet, protože nikdy nezmizel“. deklarovanou vlažnost k novým Decibel s britským Rock-A-Rolla (zatím vyšlo šest jedinými žánrovými periodiky, které se novou metalovou avantgardou zabývají. Pro metalové jako Kerrang! nebo Metal Hammer je tento metal intelektuální. Zatím název, který tato vlna/ne-vlna dostala je post-metal. je inspirace termínem post-rock, který do uvedl v roce 1994 Simon Reynolds. Jeho definice pro naše by že post-metal je hudba, která "používá metalové pro nemetalové ". V podobném duchu se nese kapitola o post-metalu v internetové encyklopedii Wikipedia k post-rocku, v jeho Narozdíl od stavby sloka-refrén-sloka vyznává post-metal volnou strukturu, která jako free jazz pracuje s postupným budování klimaxu. Podrobnost s post-rockem je i v delší stopáži skladeb a instrumentálních kompozic. V neposlední pojít oba post-styly jejich snaha o stínu historie svých a ironická hra s mimohudebními prvky jako jsou móda nebo životní názory.
Metal od neNaked City – Naked City (1989) Praxis - Transmutation (Mutatis Mutandis) (1992) Fantômas – Fantomas (1999) Zeni Geva – 10 000 Light Years (2001) Kevin Drumm – Sheer Hellish Miasma (2002) Angelblood – Labia Minora (2004) Nadja – Truth Becomes Death (2005)
Kytara s logaritickým pravítkem Když instrumentální metalová kapela Russian Circles dohrála set na nejmenovaném festivalu, k nim jeden z a jim, že na ladící nástroje pro hlavní hráli jenom dlouho. Zdá se, že tady není na Pokud se post-metal chce zbavit klišé usazených za historii dlouhou století, pak vokální linku záhrobního chrapotu se satanistickými texty se zdá být nejlepší cesta. "Jsou které - vokály a (snare drum). Když nestojí za nic, je skoro nemožné je poslechu ignorovat," v rozhovoru pro Decibel Tim Green, kytarista jedné z instrumentálních metalových kapel The Fucking Champs a dodává: když jsme vynechali vokály, co s tím . Instrumentální metal navazuje na kapely tzv. math rocku, které od poloviny 90.let experimentují s rockovými postupy na bázi jazzu (Breadwinner, Don Caballero, Drive Like Jehu, Shellac, The Dillinger Escape Plan a Touch and Go). Jeho kompozice jsou obvykle delší a strukturované, což je typické i pro post-rockové kapely jako Mogwai nebo Tortoise, matematický metal je ale tvrdší a norská kapela Noxaght využívá domácí tradice drsného black metalu, který bez vokálu zní docela Vedle Noxaght je podstylu kvarteto z Dallasu, které si Pelican. Jejich instrumentální album The Fire in Our Throats Will Beckon the Thaw se v Decibel stalo nejlepší deskou roku a završilo sezóny, které na metalové výrazným kapelám bez jako Red Sparowes, Lightning Bolt nebo Russian Circles. Fandy klasického a instrumentálního metalu si nespletete. Nedostatek obrácených na nahrazují ti druzí dioptriemi v brýlích a se na jejich fanouškovských kratochvílí jako headbanging (kývání hlavou do rytmu) nebo stagediving (seskok z pódia do Neuvidíte ani hru na imaginární kytaru (air guitar), protože sóla jsou relikvie klasického metalu. Fandové nového metalu spíše a budou se vlnit do rytmu. metalové kapely nové zvyklosti publika trochu vyvádí z míry. "Metal už dneska není tak záležitost jak býval," poznamenali si pro Decibel metalové kapely Capricorns, hrající pomalý styl sludge bez Jestli metalisté instrumentálnímu metalu jistou intelektuálnost, pak nejsou mimo mísu. Metalové kapely se zajímaly o epické fantasy nebo horror, Ulver zhudebnili nebe s peklem, brazilská Sepultura letos nahrála metalovou podobu Danteho Božské komedie, instrumentální kapely jdou ale dále. Nové album Red Sparowes jménem Every Red Heart Shines Towards The Sun vypráví v písních Mao Ce-Tungovy za masové vybíjení která v širším v obrovské hladomory v letech 1959 až 1961. poslechem nalistovat pasáže Cesty k Red Sparowes - At The Soundless Dawn (2005), Every Red Heart Shines Towards The Sun (2006) Pelican - The Fire in Our Throats Will Beckon the Thaw (2005) Noxagt - s/t (2006) Lightning Bolt – Hypermagic Mountain (2005)
Satan jako sociální konstrukce Japonská kapela Boris má na kultovního kolektivu. Možná za to fakt, že postavou tria je a kytaristka Wata, jejíž nástroj k údivu všech vyluzuje ty zvuky. Boris si ale svoji pozici zaslouží sérií alb jako Absolutego, Amplifier Worship nebo letos na vydaný Pink, na nichž je poznat, že se stále jedná o tutéž kapelu. Aby trochu orientaci v nahrávek, Wata a spol. vydávají své desky s názvem kapely s verzálkami, jako v Pink – tedy BORIS. Pokud ale je na obalu napsáno jen boris, bude to extrémní jízda s do noise, jako v Sun Baked Snow Cave, která vznikla na sessions s Merzbowem. Boris, kterým je už 30 let,
metalovou kulturu kulturními bariérami a vzdáleností. Bubeník Atsuo, který jako jediný z kapely umí trochu anglicky pro internetový portál radcompany.net že metal je pro odnoží punku a hardcore. neortodoxní je i jejich pojetí satanismu, typického znaku metalu. "Nejsme metalová kapela. Pro nás není symbol, ale okamžik, který se dotýká naší morálky. Chvíle, ve které se život v Ten okamžik, kdy se to je Nebo potenciál, který ho inspiruje k tomu se , Atsuo. Má to být definice Satana jako existenciální šifry? Atsuo Heideggera a poslouchal u toho Deicide? Satanismus a metal V je obraz už od blues, na které rock navazuje. Je to provokace a snaha vymezit se proti Okultistické hrátky Black Sabath se rozvinuly ve svébytný žánr black metal, který je pro externího pozorovatele odnoží metalu. Rockový satanismus vychází z LaVeyovy Satanské bible, který tvrdí, že "satan je symbol lásky k pozemskému ". Egoismus, nihilismus a opozice hodnotám je opakujícím se tématem metalových když celá skupin si vlastní symboliku posedlosti zlem. zašli trochu daleko, jako v norských metalových kapel na 90.let, které zapalovaly kostely a nebo páchaly rituální sebevraždy. Medializace scény metal více do vlastního ghetta, a stejný dopad i napojení skupin na neonacistické organizace. Použít dnes satanistické texty a další atributy záhrobního metalu zavání trochu klišé, což scény nevadí, navenek ale odstrašujícím dojmem. Když vyrazíte na koncert kultovní kalifornské skupiny Sunn O))), se na táhlé drones servírované ve vražedné hlasitosti a mlhu, ze které se po postavy v dlouhých druidských hábitech. "Vzali jsme si atmosféru metalu - barbarství, -a chceme, aby vibrovalo všechno. Celý prostor se stane performance," kapely Stephen O'Malley v rozhovoru pro New York Times. že posedlost metalovými klišé má svoji perverzní camp hodnotu. "S Gregem (Andersonem, druhým Sunn O))) máme podobný smysl pro humor, baví nás hrát si s metalovými klišé a stereotypy." O'Malley, který mezi své hudební vzory minimalistické skladatele jako Tony Conrada nebo Steve Reicha, byl doom metalové kapely Burning Witch, která posouvala hranice žánru k pomalému a valivému zvuku, jež do tranzu. O’Malley se k metalu dostal po slibné v oblasti výtvarného jeho instalace Fungal Hex byla (a slyšení) lety i v Praze. Jeho projekty Khanate (v a Sunn O))) jsou této cesty. Things Viral prvních a Flight of the Behemoth druhých jsou zásadní alba post-metalové vlny, O'Malley veškeré a subžánry odmítá a tvrdí, že jeho kapely hrají doom metal. Boris, Khannate a Sunn O))) shromáždili Anderson a Malley na svém labelu Southern Lord Records, který se stal vysoké kvality a pro pozorovatele metalové scény i labelem Zvuk SLR není experimentální, avantgardní ani jen se vrací do prehistorie metalu, k ranným nahrávkám Black Sabath, na kost hutnému zvuku valivých kytarových hradeb. Není náhodou, že této se ocitly i post-metalové legendy Earth. Seattleská skupina od 90.let provozuje repetitivní temný rock, který jak stoner rock (Queens Of The Stone Age, Sleep), tak i sludge scénu. Podle legendy založili O’Malley a Anderson Sunn O))) jako tribute band Earth a pojmenovali se podle jejich oblíbených Sunn Model T, které se velkou citlivostí pro nízké tóny. Poslech s obráceným Earth - Earth 2 (1993) Boris - Absolutego (1996), Amplifier Worship (1998) Burning Witch - Crippled Lucifer (1998) Sunn O))) - Flight of the Behemoth (2002), White1 (2003), White2 (2004), Black One (2005) Khanate - Things Viral (2003), Capture & Release (2005)
Hlava medúzy a jiné divy Pokud se experimentální metalové kapely shodnou na vzoru, pak to bude nejspíše kapela Neurosis. trash-metalová sestava si od poloviny 80.let prošla stylovými které na obrátili pozornost metalové avantgardy. Alba jako Times Of Grace a Through Silver in Blood jim vynesla k Pink Floyd a nálepku „apokalyptický folk“. Velký vliv na zvuk Neurosis skupina Swans, jejich kytaristka a Jarboe s nimi projekt Neurosis & Jarboe. Jejich zatím jediné album z roku 2003 žánrovým poslední doby. „Po celé roky jsem pocit, že s nikým v tomhle žánru nemám nic Byl jsem ale cítil jsem se jako nezvaný popisuje vztah k metalu posledního desetiletí Justin Broadrick. Muž, který má zvláštní dar být u všechno co se v metalu za poslední roky Jeho osobní diskografie se sestává z moderního metalového zvuku. V sedmnácti letech si zahrál na druhém album Napalm Death Scum, které položilo základy rychlého stylu grindcore (a obsahuje nekratší skladbu všech dob You Suffer, která trvá jen sekundu). Jeho další z mnoha Godflesh pak poprvé spojil industrial s kovovými riffy a kariéru kapel jako Fear Factory nebo Ministry. Po rozpadu Godflesh míchal Broadrick metal hudbou v projektu Techno Animal a hip hopem v Ice. Návratem ke kytarám byl projekt Jesu, který letos vydal EP Silver. Broadrick funguje jako spojnice remixuje Pelican nebo Isis a platí v oblasti metalu za nezpochybnitelnou Jesu vydávají na labelu Hydra Head, jehož šéfem je Aaron Turner. Pokud jsou nahrávky vydávané na Southern Lord tak trochu návratem do dávné minulosti metalu, Hydra Head se na progresivní metal, který chce vysvléci tvrdý rock z negativních konotací. Turner, šéf další post-metalové kapely Isis se vloni Guitar Player „Myslím si, že spousta metalových kapel inteligenci svých a také ochotu lidí zažívat nového“. Bylo to druhé album Isis nesoucí název Oceanic z roku 2002, kterému museli hudební publicisté o novém názvu pro dosud neslyšenou stylovou variaci. Táhlé ambientní kytarové plochy inspirované post-rockem navozují atmosféru vodních ploch, Isis si ale zachovali metalovou a a hrdelní také metalovým zvyklostem. Díky Oceanic si Isis získali nemálo mimo rock a album se i své remixové podoby, což je ve tvrdého rocku zcela Na sérii a i CD Oceanic Remixes and Reinterpretations se potkali Fennesz, Tim Hecker nebo Venetian Snares. Isis si svoji metalové kapely když se na turné se vydají s hiphopovými experimentátory Dälek. Isis poslední den vydali na Ipecac Mike Pattona své nové album In the Absence of Truth. Nahrávky Isis a dalších skupin v tomto v posledních letech k metalu nové fanoušky, hladové po hudebních zážitcích. Možná že metalový extremismus, který nemálo lidí odpuzuje, je tím pravým magnetem, který nás láká ve vyhrocenosti naší doby. „Metalový koncert není jen koncert, to je trochu v žertu O’Malley ze Sunn O))) a tak, že metal je pravým následovníkem rockové touhy po osvobození od konvencí. I když forma a mší nad obsahem, i nadále metal hudbu prožívat celým A posledních let dává post-metalová vlna šanci i k tomu navíc používat i mozek. Kovové Godflesh – Streetcleaner (1989) Neurosis - Neurosis & Jarboe (2003) Cult Of Luna – Salvation (2004) Jesu – Jesu (2005), Silver (2006) Isis – Oceanic (2002), Panopticon (2004) za laskavé konzultace
Janu Ryšavému a Pavlovi Klusákovi.
Co je to za hluk? (Hisvoice 5/2006) “Jestliže máte slovem hluk na mysli Masami Akita (Merzbow)
zvuky, pak pro
je hlukem pop.”
Hluková hudba – noise bývá považována za podobu hudebního Pokud je tedy považována za hudbu. Celé dvacáté století hluk znepokojoval i hudební teoretiky beztvarou hmotu, které je termíny hudební neuchopitelná. proto o roli hluku hlukové nabízí celou zajímavých teoretických které odhalují skrytá zákoutí našeho chápání hudby, nebo toho, co jsme za hudbu ochotni Civilizace produkující hluk „Za dávných byl život tichý. V devatenáctém století se s vynálezem stroje zrodil Hluk. Dnes hluk triumfuje a vládne lidským Manifest hluku italský futurista Luigi Russolo. Opájejíce se výdobytky moderní technické civilizace, Russolo na myšlenku, že nová technická doba vyžaduje i novou hudbu, zcela odlišnou od té "(…) máme mnohem z ideální kombinace hluku tramvají, spalovacích a rušných než z opakovaného poslechu jako jsou Eroica nebo Pastorální,“ píše a prohlašuje, že je vynalézt nové hudební nástroje, které by lépe odrážely kultury v hluku. Manifest hluku nás symbolicky na život v nastalé civilizaci hlukem a také její hudbu z tohoto manifestu je však myšlenka spektra které mohou být myšleny jako vhodné pro hudební produkci. "Musíme se vymanit z tohoto úzkého okruhu a dobít rozmanitost vyzývá Russolo a problematizuje tím samotný pojem hudby. Jsou zvuky, které vydává lokomotiva hudba? Pokud ne, pak kde je ona hranice, která zvuky na muzikální a ty ostatní. S nástupem zvukových (Cage, Schaeffer) a musique concrete se rozplývá dichotomie hudba vs. nehudební zvuky, s jejíž rigidním pojetím moderní hudební avantgarda samplery, pro které jsou všechny zvuky rovnocenné, jsou ideálu, který ve textu Hudba jako hluku (1939) další pionýr avantgardní hudby Edgar Varése, když prohlašoval za nutné vynalézt hudební nástroj „který místo aby zvuky reprodukoval, je bude produkovat.“ hudba používající zvuky bez ohledu na jejich zdroj by jako jejich jako definitivní osvobození nelichotivého slova hluk z negativních hudebních konotací. Slovo hluk ovšem i nadále plní svoji sémantickou funkci opozita libých a ve slovníku hudební teorie. Z pouhého nevhodných pro hudební produkci se se ve výrazový hudební který z toho onoho a zesílil zvuky považované za používání nelibých slyšíme v kompozici Gottlieba Michaela Koeniga Klangfiguren II (1955-56) nebo The Dresden Interleaf 13 February 1945 (1965) Gordona Mumma. Tato díla vršením pocházejících z neidentifikovatelného zdroje dnešní noise. Za hlukovou hudbu ovšem už v 60.letech bývají hlasité a kytarové riffy garážových kapel jako byli Velvet Underground nebo The Kinks. Elektrické kytary se stávají symbolem vzpoury, ale co není kytara, nýbrž její zvuk - agresivní a hlasitý. Hluk se stává nástrojem vzpoury. Psychoanalýzy hluku Do dovedená rocková revolta zrodila 70.let punk. Ten odráží životní situaci mládeže a ohlašuje nástup technik si sám‘. Punk podle plánu produkuje hudbu jako je život ve Intenzita kytarových je zbraní proti nástrojem kulturní rezistence. Dánský teoretik Torben Sangild v eseji The Aesthetics Of Noise fascinaci punkové a post-punkové éry smrtí, perverzností nebo melancholií, tedy
spadajících do sféry, kterou filosof George Bataille nazývá „heterogenní“. Ta je dominantní racionalitou vnímána jako deviantní chování. Hluková hudba zrozená z punkové éry dává na odiv svoji provokuje proti instrumentální nonšalantním nihilismem. Zaujímá stejnou pozici jako hluk v rámci hudební harmonie – pozici a elementu. Hlukové elementy nabývají roli zavržených (abjects), termínu který používá kulturní Julia Kristeva. Abjekty jsou tekutiny, které naše a které jsou považované za náš vztah k nim je však Jsou a i nejsou našeho hranice individuality a subjektu a každé zavržení naší identity. Analogicky k tomuto jsou hluky a šumy exkrementy hudby, kterou chce její institucionalizovaná podoba glitchové kompozice jsou pak podle této teorie obdobou fascinace vlastními výkaly. Metafora slasti zakázaného rezonuje s názorem japonského noise Masami Akity alias Merzbowa, který prohlašuje, že jako je pornografie sexu, noise je hudby“. Slast z bolesti V reportáži z koncertu punkové kapely The Ramones (Village Voice, duben 1979) popisuje slavný hudební publicista Lester Bangs že pod image drsných se skrývá maskovaná sebenenávist. I pozorování punkové scény odhalí výrazné symptomy násilí obráceného - propichování si svíracími špendlíky, sebedestruktivní punkový tanec pogo nebo drogová závislost jsou projevem masochistického vztahu k vlastnímu Pohrdání a posedlost vlastním subjektem jsou pro rock typické, v extrémním hlukové hudby dostává tento vztah podobu sado-masochistických fantasií. Noiseový hudebník na sebe bere podobu dominantního vládce nad ušními bubínky svých Ne náhodou je Merzbow specialista na japonské techniky bondáže a autorem teoretické knihy o pornografii. Tato slast však není na úrovni pouhé sexuální deviace, má hlubší Sangild ve své Noise – Three Musical Gestures pojmenovává gest, kódovaných hlukové hudby. nejsou tak jako že použití hlukových nabývají podob, už je introvertní (My Bloody Valentine) nebo extrovertního (Band Of Susans). Sangild se tím snaží fakt, že hluková hudba má pouze jediný - subversivní cíl, že chce být pouhým šokem systému dominantního popu. Toto možná byla taktika punkových využívajících pouze povrchové možnosti hluku, hluková hudba však obsahovat i slast. Ta leží podle teoretika Simona Reynoldse ve slasti nemít Reynolds ve své knize Blissed Out: Ruptures Of Rock podává následující definici hlukové hudby: „Pokud je hudba jazyk, který komunikuje citové a duchovní zprávy, pak noise definovat jako co blokuje tento rozbíjí kód a smysl.“ Hudba je harmonie a která vzbuzuje dojem univerzálního smyslu všech naproti tomu noise tento a vyvolává dojem chaosu. Z tohoto jsou témata hlukové hudby anti-humanistická, fascinace zlem, smrtí nebo zkázou a hlukoví interpreti bývají z fašismu. „Slast z noise pochází z fascinace zvukem, kterému nejsme schopni smysl.“ píše Reynolds a spojuje slast poslechu hluku se slastí ze znepokojujícího zážitku ze sledování filmového hororu. Simon Reynolds poslech noise k „neartikulovatelnému zážitku, konstituce nás samých je v ohrožení.“ z tohoto stavu pochází slast hlukové hudby – extáze chvilkové neidentity, schopnost vymanit se ze svého já vnuceného Sangild podává v The Aesthetics Of Noise hlubší – hluková hudba evokuje to, co Nietzsche ve Zrození tragedie nazývá „dionýské“. Je to stav extáze, divokosti, intoxikace a sjednocení. „V dionýské extázi jsme konfrontováni s vratkými základy naše života, absurdní které nás táhne našimi životy bezesmyslu,“ píše Sangild. Tento zážitek je osvobozující, protože nás vzdaluje od našich individuálních a utrpení. Apolinská melodie a forma popu je negaci dností dionýské slasti ze ztráty vlastního já. Hluková hudba rozpouští racionální subjekt, osvobozuje ho racionality.
Švédský hlukový hudebník Dror Feiler ve svém manifestu Music, Noise & Politics že pro je hluková hudba místem exilu. etymologický základ anglického slova noise, kterým je latinské nausea – nechutenství, zmatek. Poslech hlukové hudby je podobný aktu imigrace, ze stávající estetiky nudy, „která manipuluje lidi do stavu pasivity a konformity“. Je to individuální epifanie, která znejistí stav jež jsme doposud za bezproblémový. Zde však funkce hluku šoková terapie je destruktivní, ne však konstruktivní. Reynolds si všímá nevyhnutelného konce této koncepce, v níž estetika hluku/hororu ve spirále zesilování a zážitku, ve slepé Stejného problému si všímá i Paul Hegarty „Full With Noise: Theory And Japanese Noise Music“, který konstatuje, že revolta hluku nese „ svého vlastního selhání“. Místo „permanentní revoluce“, kterou ohlašuje Dror Feiler, jehož vzorem je Che Guevara, navrhuje Reynolds návrat k obrovskému potenciálu možností samplování a práce se zvukem, novému okouzlení hlukovým univerzem – kterou nazývá novou psychedelií. Je dodat, že Reynoldse našel zástupce pozitivního využití hluku ve svých knihách rave, elektronické nebo hip hopu. Použitá literatura: Gareth Branwyn - Factories of Deliberate Decay (http://www.streettech.com/bcp/BCPgraf/CyberCulture/factories.html) Dror Feiler - Exile as Noise - Noise as Exile (http://www.tochnit-aleph.com/drorfeiler/exile.html) Paul Hegarty - Full With Noise: Theory and Japanese Noise Music (www.ctheory.net/articles.aspx?id=314) Chad Hensley – „The Beauty Of Noise, An Interview With Masami Akita Of Merzbow“ in: Seconds 42 (1997) Douglas Kahn – Noise Water Meat: A History of Sound in the Arts (1999) Simon Reynolds – „Noise“ in: Blissed Out: Ruptures Of Rock (1990) Luigi Russolo – „Umenie hluku - Luigi Russolo (1913)“ in: Slovenská hudba - 1996 - Slovenská elektroakustická hudba 1-2, Juraj (http://www.radioart.sk/avr/visuopage.php?id=28) Torben Sangild – The Aesthetics Of Noise (2002) (http://www.ubu.com/papers/noise.html) Torben Sangild – Noise: Three Musical Gestures (www.musicandmeaning.net/issues/showArticle.php?artID=2.4) Mark Sinker – „Destroy All Music“ in: Rob Young (ed.) - Undercurrents (2002)
vznikaly za redaktorského dohledu Kratochvíla (Hisvoice), Jaroslava Pašmíka a Jana H. Vitvara (Respekt) a Mikyho Tallse (Street). za spolupráci v roce 2006 i Kománkové (Report), Formánkovi a Bartoškovi (Ex), Honzovi Baluškovi a Luboši (Musicserver.cz) a Petrovi Vizinovi (Lidové noviny).
