Karel Bartošek Z PAPÍRKŮ 1973–74
Z papirku Zlom.indd 1
8/6/15 10:36 PM
Z papirku Zlom.indd 2
8/6/15 10:36 PM
Karel Bartošek
Z PAPÍRKŮ 1973 –74
PASEKA PRAHA – LITOMYŠL 2015
Z papirku Zlom.indd 3
8/6/15 10:36 PM
Copyright © Karel Bartošek – dědicové, 2015 Epilogue © Françoise Mayer, 2015 Translation © Zuzana Tomanová, 2015 ISBN 978-80-7432-600-4
Z papirku Zlom.indd 4
8/6/15 10:36 PM
Zapějme si píseň, bratři, jak to volným mužům patří, třeba v žaláři byli. V mužné písni, v mužném slově nemá žalář vadit tobě, i kdyby tě trápili. (1881–82)
Z papirku Zlom.indd 5
8/6/15 10:36 PM
Z papirku Zlom.indd 6
8/6/15 10:36 PM
1973
Z papirku Zlom.indd 7
8/6/15 10:36 PM
Z papirku Zlom.indd 8
8/6/15 10:36 PM
5. 1. Pět hodin dvacet. Kotle naskočily normálně. Už mě to nevzrušuje, tahle chvíle na- či nenaskočení. Jednak jsem si zvykl, jednak jsem ospalý, příliš neprobuzený na vzrušování se. Pátý den nového roku. Život „naskočil“ taky normálně. Setkání konce roku starého a začátku roku nového byla přinejlepším smutně veselá, spíš smutně melancholická. Několik přátel prohlašovalo, že tak nehezký rok, jako byl 1972, ještě neprožili – a nepůsobily na to, jak se mi zdálo, povánoční či silvestrovské kocoviny. „Drápy doby“ jsou zadřeny v kůži, působí v nevědomí i na lidi v podstatě veselé. Únavy z útlaku, smutky z hald kolemjdoucí primitivnosti, generační pocity z uzavřenosti životů při myšlení na dlouhodobost vlády hlouposti, osobní neštěstí či smůly, v nichž hrají velkou roli nemoci způsobené poruchami nervového systému, neschopnost intelektuála střední generace najít si jiné sféry zájmů za ukradenou aktivitu. Na Nový rok u Slánských. S mámou o době. Ona: „Aspoň teď vidíte, co to byla padesátá léta – a to je to teď podstatně lehčí.“ A povídali jsme si – i když jsem celou diskusi asi ovlivnil svou výjimečně smutnou, „kocovinovou“ náladou – o smrti, o chuti někam utéci, někam do přírody daleko od lidí (s námi seděl Jindřich Hegr, jehož duše je na takováto témata vždycky naladěna), o únavě duší a těl. Druhý den roku s Robertem Kalivodou. Už dlouho jsem neviděl jeho tvář tak zpustošenou napětím a bolestí. Říkal jsem si, že v této době, možná letos, umře. Nesmírně trpí tím, co se děje kolem. Mluvil o televizní inscenaci Svatého Michala, kterou
9
Z papirku Zlom.indd 9
8/6/15 10:36 PM
Čs. televize zahájila nový rok – a srovnával ji s tím, na co česká kultura měla a má. Byl otřesen, že se dělají věci ještě schematičtější než před dvaceti lety – a že se to vydává za vrchol socialistického umění. A mluvil – tentokrát o tom byl strašně přesvědčen – o perspektivě dvaceti let; dřív, vzhledem k minulé zkušenosti, se dle něho nic podstatného nestane, je zapotřebí nových dvaceti let postupného reformování, než budeme zase v dýchatelnějším ovzduší. „Můj život je skončen,“ říkal, „ty máš ještě naději – jestli odejdeš do Francie a pokusíš se tam internacionálně zobecnit naše zkušenosti.“
10
Z papirku Zlom.indd 10
8/6/15 10:36 PM
8. 1. Robert Kalivoda je těžce nemocný člověk, s vysokým tlakem a nefritidou (ledviny). Je stále zaměstnán v ústavu akademie, a mohl by být tedy zdánlivě klidnější. Ale – jak si někdy říkáme s Karlem Kosíkem – „zaměstnaní“ intelektuálové, myslící jako my, jsou na tom podstatně hůř. Setkávají se totiž denně s přikrčeností či přetvářkou jiných, s primitivností či zlobou nekulturní politiky, mají stále co ztratit, což je nutí – a zřejmě často – mlčet nebo trochu hrát. S Robertem Kalivodou si už měsíce hrají, kdy ho vyhodí, a prodlužují mu pracovní smlouvu na krátký čas – teď je právě „zaměstnán“ do konce března, do této doby mu byla prodloužena pracovní smlouva. A hlavní představitelé moci jsou „slušní“ – chtějí, aby šel do invalidního důchodu. Smutné je, že člověk s takovou minulostí (Robert byl, říká, i počátkem padesátých let v podstatě programovým antistalinistou; vyplývalo to z jeho surrealistických kořenů) má občas strach. Přesvědčil jsem se o tom zcela konkrétně, byl totiž v prvních dnech mého zatčení jedním z mála svědků, který na mě něco povídal – řekl o mně, že jsem mu ukázal „nelegální“ časopis. Po mém návratu mi to vysvětloval: dal se jednak zaskočit, a hlavně se chtěl za každou cenu dostat domů – měl jít totiž podepsat nějaký papír, rozhodující pro přijetí jeho patnáctileté dcerky na střední školu. Jinému příteli to také vysvětloval. „Nedá se nic dělat, vlastní krev je vlastní krev.“ A má z toho, právě proto, že prožil takový život, nesmírné trauma. Cítím a vidím to při každém setkání s ním.
11
Z papirku Zlom.indd 11
8/6/15 10:36 PM
V úterý večer (2. 1.) s Jiřím Čutkou. Má potřebu popovídat si o zážitcích minulého týdne, o mém setkání s mládím. Také Čut zdrcen televizní inscenací Svatého Michala, začal o tom sám, srovnával dnešní schematismus s tím minulým před dvaceti lety, jemuž jsme také tleskali. Dlouze jsme hovořili o našem fanatismu z počátku padesátých let a o jeho příčinách, o naší nevzdělanosti (a odporu k určitým výsledkům poznání), o víře a „monopolu pravdy“ atd. Ve středu a čtvrtek (3. a 4.) mě přišel do kotelny navštívit pan Mach, který zde přede mnou topil. V padesátých letech byl tajemníkem Svazu novinářů; od počátku roku 1958 šest let seděl – dostal na krk nějakou rozkrádačku ve Svazu, jež byla vhodnou v době, kdy moci šlo (říká) o politickou pomstu za chování tohoto Svazu v letech 1956–57; podobná věc se dle něho „pekla“ i proti tehdejšímu tajemníkovi Svazu spisovatelů Janu Otčenáškovi. Dnes je Mach v penzi, občas si přivydělá děláním korektur nebo nějakým drobným psaním. Je to bystrý děda, „živá kronika“ spousty lidských osudů. Jak dalece „pábí“, mohu těžko posoudit, ale vzhledem k mým ostatním informacím a mé zkušenosti se zdá, že si příliš nevymýšlí. Vysvětlil mi už před několika měsíci, že je bývalý melantrišský redaktor, má za sebou trochu českého odboje za okupace a koncentrák, byl po válce v KSČ zřejmě s duší opravdového sociálního demokrata (vstoupil do KSČ už před válkou). V dnešní době se od nás liší tím, že občas potká své bývalé známé či kamarády – lidi režimu – a hovoří s nimi. A dovede je zřejmě vyprovokovat ke sdílnosti. Tentokrát například hovořil o setkání
12
Z papirku Zlom.indd 12
8/6/15 10:36 PM
s profesorem Frendlovským, pedagogem z Brna, který byl jeho spolužákem, „ostrým mužem“, jenž mimo jiné politicky „odrovnával“ Jaroslava Šabatu. Dle Macha mají dnes tito lidé nesmírný strach z „pravičáků“, kteří zde zůstali, kteří teď jsou sice závozníky, topiči, skladníky apod., ale kteří jsou podle nich neustále připraveni okamžitě nastoupit na odpovídající místa. (A navíc si prý studují.) Strach z obyvatelstva – pan profesor prý hovořil o mládeži takto: „S námi jde jen asi deset procent mladých, a ty by se ještě ztenčily, kdyby zafoukal jiný vítr.“ A strach – a to se mi zdá pozoruhodné – z „Moskvy“. Ten člověk (a kolik jiných?) si myslí, že je „Moskva“ může nechat kdykoliv na holičkách, jestli se jí to bude hodit do mezinárodních kombinací. V diskusi prý připomínal, jak Stalin při dohodách s Hitlerem nechal napospas polské komunisty… Jiné drby: Katušev prý počátkem roku 1972 čs. vůdcům: „Už nás budete stát tolik jako Kuba.“ – Náš novinář, který byl v Moskvě v době, kdy volby v NSR. Večer voleb, kdy hlášeny výsledky, seděl v klubu novinářů. Jeho poznatek: všeobecné zděšení, ne uspokojení. A vysvětlení ruské nálady (nejasné, o jaké rozhovory se opírá): Češi a Poláci si budou moci víc foukat, když z NSR nehrozí nebezpečí! Bystrý děda prožil Vánoce na Vysočině, ve Žďáru, odkud pochází. Jeho dojmy: politická netečnost – lidi ve velké fabrice nechodí na schůze atd. (syn tam dělníkem). O agitačních a propagandistických úspěších v továrně se dozvídají ne z vlastní zkušenosti, ale z RP (tam už o Žďárských strojírnách 2× článek). V místě „vládne“ penzionovaný učitel,
13
Z papirku Zlom.indd 13
8/6/15 10:36 PM
„zhrzený“ básník (v mládí psal nepodařené verše), jenž si nyní může všestranně léčit své komplexy. Lidské postoje: urvat, co se dá, mašluje se (hraje se navenek). Hodně se pije – zřejmě všeobecný rys, i má zkušenost stejná. Mezi mladými lidmi se rozmáhá pověrčivost – pro mě novinka. Pátek (5.) – improvizovaná oslava narozenin přítele Jiřího Čutky. Já opět „ve formě“ – po diskusi o kriminále, kterou začal Jindřich Hegr (jeho trauma je zřejmě velmi silné), kdy se mně „vyčítá“, že se teď chovám, jak se chovám, vztek. Rozbíjení sklenic razantními údery o podlahu – dobré odreagování se. Přítel Čut v diskusi: „Prožil jsem strašný rok – já měl takový vztek a smutek, že mě taky nezavřeli.“ I když trochu přiopilý, asi ne gesto, ale pravda. Nádherná doba. A já pak vzpomínám na Döblinova Franciho, opouštějícího vězení: „Trest začíná…“
14
Z papirku Zlom.indd 14
8/6/15 10:36 PM
12. 1. Další „novoroční“ setkání. S Effenbergerem a spol. (Robert Kalivoda, Jiří Brabec). Touha tohoto surrealisty po diskusích, které by hledaly koncepci a perspektivu. Diskuse o mladých a jejich výchově – prý je třeba vychovávat je „nemoderně“, aby byli nuceni udělat „vzpouru proti otcům“ – v tom pro něho určitá naděje. Setkání s historiky – opět o potřebě diskusí, tvůrčích setkání. Tady konkrétnější výsledky, bude se dělat „nové čtení“ Odboje a revoluce, s koreferáty, které budou založeny na konkrétním materiálu. Já na schůzce trochu příliš „vzrušen“ a přiopilý, předtím u Jindřicha Hegra, který dostal dopis s výstřižkem z novin. Mladý muž – redaktor MF – napsal pseudolyrickou črtu o Svratouchu (nejmenovaném), v níž „zpracovává“ několik tajemství vesnice – mj. i Jindřichův osud. Ošklivé drby jako „lyrika Vysočiny“ – pro mě příznak doby. Na skutečnou lyriku a citlivost dnešní psavci nemají a rubem současné politiky je pak necudnost, ne-stud tohoto psaní o „obyčejných lidech“. Jindřich otřesen. Vlastně štěstí, že jsem byl v tu chvíli s ním. Prvně jsme se otevřeně bavili o jeho tragédii. A opět začal mluvit o své slabosti na policii. „Neumíte si představit, co jsem za patnáct let vytrpěl a co všechno jsem dovedl překonat a být silný. Proč jsem byl najednou slabý, vysvětli mně to.“ Znovu jsem jej dlouho uklidňoval. Setkání s Karlem Kosíkem. Přišel jsem ho potěšit v nemoci a asi jsem ho rozesmutnil svými historkami o lidských osudech. Ale – říkal jsem mu – krása života je ve smutné tragice osudů. Znovu do mě mluvil, že musím dopsat Čechy nemocné dějinami.
15
Z papirku Zlom.indd 15
8/6/15 10:36 PM
Pak chvíli U kocoura. Sdělení Jána Mlynárika a Edy Nováka, že byli předvoláni k výslechům jako svědci na mě (Eda měl mé jméno přímo na předvolání, Ján Mlynárik o mně napsal většinu protokolu). Přesto toto svědectví nebylo v mých ani v Hüblových spisech. Pánové se prý hlavně zajímali o mé styky s cizinci a styky s Janem Tesařem a Milanem Hüblem – měl jsem s nimi dělat velkou ilegalitu. Jindřich vyprávěl o setkání s Janem Smíškem. Tento bývalý spolužák a náš jezuitský komisař na fakultě byl udiven, že jsem byl propuštěn; prý je nevysvětlitelné, že ostatní sedí a já ne, když jsem měl – říkal – takové styky s francouzskými socialisty!!! Jindřich o něm říká, že je to zlý člověk. Učí na nějaké katedře marxismu-leninismu, snad je už docentem.
16
Z papirku Zlom.indd 16
8/6/15 10:36 PM
