Kallberget porfyr

Souvky 3 / 2015

Kallberget

porfyr

Souvek - souvky ? Pavel Wodecki Se slovem "souvek" jsem se setkal již dříve, ale nevěnoval jsem mu žádnou větší pozornost, protože mi neznělo a pro tuto problematiku se používaly i jiné termíny jako např. ledovcové sedimenty, severské horniny, apod. Protože toto slovo není moc známé, tak jsem zadal Dr. Gábovi, odborníkovi na tuto problematiku, na bolatickém setkání sběratelů "souvků" otázku odkud se toto strašné slovo vzalo. Zda je to jen špatný překlad německého "(das)Geschiebe", nebo kde je jeho původ. Dr. Gába mi odpověděl, že toto slovo je skutečně dobrým překladem z německého Geschiebe a že se do češtiny dostalo počátkem 19. století a to přes lužickou srbštinu, která má podobné slovo "suwanki".Zrovna jsem v poslední době četl knihu Italská cesta od J.W Goetheho (cestoval v letech 1786 - 9), což byl i vášnivý sběratel nerostů a zájemce o geologické vědy. Na svých cestách se věnoval nejen divadlu, architektuře, výtvarnému umění ( a krásným ženám), ale i procházení obtížného terénu, kde tušil možnost nálezů. Když dorazil na břeh neapolského zálivu, pozoroval tam na břehu moře "Geschiebe", které evidentně nepocházely z okolních skal. Další zkoumání prováděl v údolí řeky Oretu u Palerma, kde nacházel v korytě různé druhy "Geschiebe" jako rohovec, jaspis, brekcie se zkamenělinami, na jejichž základě pak usuzoval na geologické složení hornin na horním toku. Goethe používal slovo Geschiebe pro kameny, které byly přesunuty vodou na jiné místo. Chtěl jsem si ověřit, zda tento termín používal správně a proto jsem se podíval do dobového výkladového slovníku ( 2. sv. z r.1796), kde je v podstatě zachycen stejný význam (viz obr.).

Tento význam má však ještě dost daleko k významu v jakém se slova Geschiebe(souvek) používá dnes, jako produktu ledovce, který transportuje a tvaruje kameny. Zkoumal jsem dál a zjistil jsem, že i po celé 19. století se v němčině slovo Geschiebe používá pro "kámen“, který byl vodou nebo dalšími přírodními silami přesunut na místo vzdálené původnímu výskytu" (Herderův slovník 1855). Na počátku 20. století se mezi silami podílejícími na přesunu a tvarování kamenů poprvé jmenují i led a ledovce. S rozvojem poznání kontinentálního zalednění se začíná používat i pojem "Nordische Geschiebe" pro bludné balvany, které byly z cizího materiálu a měly divný vzhled (Findlinge). Autoři věnují také pozornost tvarům takových kamenů, které jsou spíše ploché (na rozdíl od kulatých štěrkových kamenů) a mají i lichoběžníkový tvar. Tvar "Geschiebe" byl odvozován především od mrazového zvětrávání a tlaku ledovce, které měly "souvkům" dát zvláštní tvar. Nyní se slovo "Geschiebe" používá převážně ve významu kamenů, které byly přesunuty ledovci nebo kontinentálním zaledněním a jimi také tvarovány a pak uloženy v morénách. V menší míře i pro kameny transportované vodou. (tj. přežívá stále původní význam). A nyní k původu slova "souvek" v češtině.

Dostalo se do ní skutečně prostřednictvím lužicko-srbského překladu na počátku 19. století, jak jsme se dověděli na setkání v Bolaticích? Podíval jsem se do největší české encyklopedie z 19. století, Otova slovníku naučného, ten však toto slovo nezná. V odborné literatuře (R.Kettner, Obecná geologie, 1955) se uvádí, že toto slovo uvedl do odborné literatury Cyril Purkyně ( 1862 - 1937). Byl to gelolog a první ředitel Geologického ústavu v Praze, který v roce 1893 navštívil i Norsko. Je docela možné, že se na této cestě setkal s problematikou nordických hornin, které se nacházejí v ledovcových sedimentech i ve střední Evropě a to ho pak přivedlo k použití překladového slova "souvek". Nelze přitom samozřejmě vyloučit ani lužickosrbskou inspiraci. Takže se nakonec ukázalo, že i slova mají zajímavý vývoj a jejich význam se v souvislosti s vývojem poznání vyvíjí a mění.

Setkání v Bolaticích Aleš Uhlíř Odkaz na stránky Aleše Uhlíře, kde najdete krátký text o setkání a cca 28 obrázků: http://www.souvky.estranky.cz/

K setkání v Bolatickém skanzenu Jiří Dudek Především bych chtěl poděkovat obci Bolatice, že nám umožnila se ve skanzenu setkat. Připravili venkovní stoly pro prezentaci nálezů a další náležitosti. Dále místostarostovi obce p. Martinovi Bortlíkovi, za přivítání v obci a oficiální zahájeni našeho setkaní. Taktéž za občerstvení, které pro nás připravili a výborné hlučínské koláče. Ohlasy na setkání byly velice příznivé. Přispělo k bližšímu poznání a navázání kontaktů mezi znalci artefaktů a souvkaři. Byly zde prezentovány velice pěkné ukázky nálezů: ( viz. souvky 3 / 2015 - foto ) Ferda Scholz - ukázky nordických souvku i lokálních z oblasti Krnovska a Brumovic Ruda Pelikan - nordické souvky Jiří Dudek - norské souvky,včetně norských souvku z muzea Bolatice, pazourky Krakowsko - čenstochovské jury ze sběru v Polsku, které byly prezentovány v info-souvky 2/2015, ukázky štípaných industrii z pazourku a strusky, včetně vyrobených nástrojů. Bruno Kladiva - nálezy artefaktů z paleolitu a neolitu Karel Veverka - nálezy artefaktů z paleolitu a neolitu Pavel Wodecki - pazourky krakowsko - čenstochovské jury z lokality Krakow - Nowa Huta. O jednotlivé nálezy byl veliký zájem, provázela je odborná diskuze. Přítel Zdeněk Gába byl pod neustálým tlakem množstvím dotazů na mnoho témat z oblasti naši působnosti. Jeho přítomnost i přes zdravotní problémy našla u nás velikou úctu a radost, že zde byl mezi námi a mohl nám předat spoustu zkušenosti a znalosti z jeho celoživotní praxe. Zabývá se celý život souvkovou tematikou, založil „ KRUH „ který začal spojovat zájemce o souvky. Napsal o souvcích mnoho literatury a článků, ze kterých můžeme čerpat a jsou základní biblí každého souvkaře. Odborná diskuse pokračovala ještě dlouhou dobu i po obědě v místní restauraci u skanzenu.

Není nás mnoho. Všechny nás spojuje láska k přírodě a poznání minulosti našeho kraje. Především co nám dávné doby zanechaly do dnešního dne. Doby ledové a ledovce k nám přinesly obrovské množství materiálů a hornin z Evropy, která je na sever od našich hranic a taky přemístilo spoustu místních hornin. Mezi severskými souvky je značné množství pazourku. Pazourky doprovázely člověka od dávnověku až do minulých staletí. Aby přežil, začal je používat především pro jejich vlastnosti. a) jako zbraň b) jako nástroj Svědčí o tom řada nálezů, které dokládají přítomnost člověka v našem kraji v dávných dobách. Spojeni zájmu v poznání osídlení našeho kraje a poznáním ledovcových souvku úzce souvisí. První lidé používali jak souvky,tak i pazourky. Záleželo na tom jaké vlastnosti a tvar určitá hornina měla. Pískovcové souvky sloužili především jako otloukače a později pro broušení, drcení a mletí např. obilí. Pohybujeme se ve stejném prostoru. Znalci artefaktu přinesou pěkné vzácné souvky,my jim zase předáme informace, kde nacházíme artefakty. Spolupráce je nutná, aby nedošlo ke zničení a znehodnoceni archeologických lokalit. Souvkaři se dozví lokality možných vzácných a krásných nálezů souvků. Věřím, že se tato spolupráce v budoucnosti osvědčí a vzniknou tandemy, kdy na společný průzkum půjde znalec artefaktu a souvkař. Pevně věřím, že se společná setkání mohou konat dvakrát v roce. V době, kdy je ve skanzenu na odpolední hodiny připravována akce. Budou k dispozici stoly pro ukázky. Jedna na jaře – stavění majky a druhá na podzim – kobzolfest. První by mohla být, pro setkání místních souvkařů, druhá pak hlavní, záleží na tom, jak se dohodneme. I náhodná setkání nám pomohou určit souvky, které máme doma ležet dlouhou dobu a pořád nevíme co to je. Mám takových souvků spoustu, přesto dva druhy se mi podařilo určit díky těmto setkáním. Jsou cicváry a revait. Byl jsem s Alešem Uhlířem u Jirky Jakubala v Dřevohosticích a na zahradě jsem viděl spoustu jakoby vápenných konkrecí. Taky jsem měl doma tři. Pořád jsem je zkoumal a nepřišel na to, co to může být. Na můj dotaz Jirka odpověděl – cicváry. Druhý případ byl s revaitem. Našel jsem v Hlučíně krásně zelený souvek.Jelikož jsem nevěděl co to je, tak jsem ho rozbrušovačkou rozřezal. Byl velmi tvrdý. Ke konci řezu praskl. Moje překvapení bylo veliké. Nebyl vevnitř zelený. Měl krásné hnědé kresby a při okrajích měl červené skvrny. Rozhodl jsem se ho vybrousit a vyleštit. Červené skvrny při broušení skoro zmizly, zůstaly na okrajích jen nevýrazné fleky, takže nevím, zda vznikly při řezání nebo už tam byly uvnitř předtím. Každopádně jsem si s broušením a leštěním užil. Materiál byl mimořádně tvrdý a diamantové brousky byly skoro bez účinnosti. Pomohl mi pak kameník z naší rodiny, který mi sehnal z Německa brousky na pemzovém základě o různé zrnitosti, které brousí i leští !!!!!! Byl jsem začínající souvkař a zrovna byla na VŠB burza minerálu. Ukázal jsem souvky více vystavovatelům a nikdo nevěděl co to je. Jeden mne poslal za p.Pelikánem, kterého jsem do té neznal. Ten ho určil jako revait, který se v této době nacházel jen v nějaké štěrkovně u Ostrožské Nové Vsi, na j. Moravě. Hned po burze jsem navštívil sbírky minerálů na VŠB a tam jsem ve vitríně zahlédl podobný souvek.

Po určité době jsem jel k p. Zdeňkovi Gábovi do Šumperka a oba rozřezané a vyleštěné kusy vzal s sebou. On je poslal jeden kus na expertizu, kde bylo potvrzeno, že to je revait. Taky jeho přednášce na VŠB byl promítán snímek tohoto souvku. Jeho nalezení na Hlučínsku nikdo nedokázal zodpovědět. Uběhla delší doba. Po otevření muzea souvku se do Bolatic přijel podívat p. Přichystal. Mezi řečí se dostalo na revait. Řekl jsem mu, že mu pošlu obrázek mého revaitu. Ten obratem toto určení zpochybnil, že asi není revait. Sdělil jsem mu, aby mi zaslal snímek skutečného revaitu. Když mi přišla fota tak jsem zajásal radostí. Takových revaitu , jsem měl ve své sbírce cca 30 ks. Měl jsem je uvedené pod názvem, který jsem si vymyslel jako: velmi tvrdé, eolizované ,velice jemnozrnné souvky s lasturnatým lomem. Poté jsem mu zaslal snímky mých revaitu. Od té doby se i v odborné literatuře uvádí, že se revait nachází v ledovcových uloženinách na Hlučínsku. Zde jsou dva případy o nutností předávání nabytých zkušeností na setkáních včetně ukázek s nálezů. To je taky důvod pro to, abychom pokračovali ve vydávání tohoto zpravodaje, kde si může každý napsat své číslo o svých zkušenostech a tím předat dále své zkušenosti.

Cicvára na poli Snímek Ferdy Scholze ze společného průzkumu souvkového pole u Hlučína

Revait

Snímek prvního rozřezaného a vyleštěného revaitu Zda to je revait, nebo není, se do dnešního dne přesně neví ???

Cicvary Nejsou to souvky.Nepřinesl je ledovec, ale jsou s dobou ledovou úzce spjaty. Vznikají ve spraši. Spraš jsou velmi jemné sedimenty, které vznikly v době ledové rozdrcením hornin a vítr je roznesl do rozlehlých oblastí. Jsou však tvořeny zrničky křemene, živce, slídy a velice jemnými jílovitými minerály. Obsahují také veliké množství uhličitanu vápenatého vytvářejícího sražené hrudky – cicváry. Tyto konkrece mohou mít různé oválné, kulaté, spiralovitě vinuté a jiné neobvyklé tvary. Na povrchu mohou být vysráženy jemné drůzky krystalů kalcitu. Nahnědlý odstín jim dávají oxidy železa.

Revait Je to silicifikovaný jílovec, velice jemnozrnný, tvrdý. Většinou má eolizovaný povrch – velice hladký. Na úštěpech má lasturnatý lom. Mívá barvu od krémově bílé až po tmavě hnědou. Někdy jsou nazelenalé a našedlé. Revaity, které se nacházejí rozlomené, bývají uvnitř páskované, které jsou většinou rovnoběžné s povrchem. Hornina byla pojmenována po studentovi Revaitovi, který ji přinesl do umělecké školy v Turnově a byla použita jako surovina pro výrobu šperků. Podle Přichystala byla tato hornina na j. Moravě požívaná ve štípané industrii.

Pseudoartefakt nebo artefakt z revaitu ??? http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/mineralogie/kvarter-2/ ( odkaz na článek o revaitu )

Kallberget porfyr viz obrázek na úvodní straně

Je to velice vzácný souvek z oblasti Dalarna ve Švédsku a nevyskytuje se často. Strukturou a barvou je nezaměnitelný s jinými souvky.Má velice hustou strukturu a jemně nafialovou matrici s purpurově červenými nebo hnědočervenými vyrostlicemi živců. Krystaly křemene jsou řídce zastoupeny a jsou viditelné pouhým okem. Původ: Dalarna – Švédsko Místo nálezu: pískovna Závada, 2015 Podrobný popis horniny naleznete na: www.skan-kristallin.de

Snímky z mikrokamery

Setkání “sběratelů souvků” v Bolaticích – příspěvek do diskuse Když, jsem dostal pozvánku na setkání zájemců o ledovcové sedimenty ve skanzenu v Bolaticích, kladl jsem si otázku, o čem se budeme bavit? Co bude smyslem tohoto setkání? I když jsem chtěl připravit svůj názor k tomuto tématu již tehdy, z osobních důvodů (zdraví) se mi to podařilo až nyní. Lze si představit dvě extrémní varianty aktivit – občasné setkání a výměna informací a zkušeností. Výsledkem takového stylu práce je pak nepochybně zvýšení kompetence jednotlivých účastníků a vytvořené nulové struktury. Výhodou je naprostá svoboda „bádání“ a minimální náklady na udržování organizace. Nevýhodou je pak pomíjivost takového snažení, které zaniká s odchodem zájemců a zmizením jejich sbírek. Druhou extrémní variantou je organizovaný a institucionalizovaný spolek, který má svá pravidla, platformy setkávání a spolupráce, svou dokumentaci, způsoby prezentace (webová stránka), ale i časové/pracovní a finanční náklady. Výhodou je větší přínos pro poznání předmětu a trvalost takových poznatků. Rozhodování o tom jakým směrem jít, je v našem případě usnadněno tím, že můžeme navázat na pionýrskou práci, která byla vykonána panem J. Dudkem v Bolaticích. Řekl bych, že jsme tím byli zbaveni nutnosti začínat od nuly a můžeme hned přejít k činnosti, která je bližší druhému modelu. V Bolatickém skanzenu je k dispozici výstavní prostor pro prezentaci nejlepších nálezů, je zde dokumentace zde vystavených nálezů a podpora obce Bolatice, která se projevila i při organizaci našeho setkání (datum). Zájemce o sbírání „souvků“ vychází z potřeby terénního průzkumu, dokumentační přípravy, vlastního provedení sběru (podle určitých pravidel), dokumentace a uložení nálezů a jejich eventuální publikace nebo zařazení do širších souvislostí. Nevyhnutelnou souvislostí je i vytvoření sbírky, její popis a uložení. Ve všech těchto fázích je dobré vytvořit určité standardy (nebo je převzít z jiných oborů jako je geologie, archeologie) a následně komunikovat na jejich základě. Dle mého názoru je určité minimum, které by se mělo dosáhnout, aby činnost sdružení zájemců mohla být efektivní a mít nějakou odbornou a společenskou vážnost. Je potřeba vymezit, co se bude sledovat (výchozy ledovcových sedimentů, jejich rozsah a obsah), jejich vztah k procesu zalednění, Jak se to bude sledovat, terénní pochůzky, studium map, výměnou informací, Jak se bude dokumentovat, (včetně technické stránky), kde bude dokumentace uložena, jak bude dostupná, apod. Jak se bude výsledky prezentovat, včetně výměny informací s dalšími zájemci a institucemi. Dle mých informací je část těchto činností (dokumentace) již řešena v rámci Bolatického skanzenu a je na ni možné navázat. Osobně jsem se s touto problematikou setkal jako s oborem, který může prostřednictvím určení původu materiálů pomoci objasnit některé souvislosti rozvoje pravěkých kultur – jako technologické aspekty výroby nástrojů, prostorové vztahy kultur a jejich interakce a shledal jsem ho zajímavým. Ve svém rozsahu, který zasahuje nejen geologii, ale i ekologii, hydrologii, archeologii, zemědělství, morfologii krajiny má nekonečně mnoho zajímavých aspektů. Mnoha lidem může poskytnout nečekané poznatky o jejich okolí, které obohatí jejich život a učiní jej i zajímavým. Ve své zájmové činnosti jsem se setkal s několika momenty, které by mohly být zajímavými i pro „sběratele souvků“. Ledovcové sedimenty obsahující souvky jsou zachycené v geologických mapách kvartéru, které jsou běžně dostupné. Při jejich používání pro plánování pochůzek v terénu jsem zjistil, že jsou nepřesné a že některé odlehlejší výchozy nejsou zachyceny vůbec a jiné jsou rozsahově poddimenzovány. Nevím, zda si je toho Geologický ústav vědom, a zda podniká něco pro nápravu. Pro „sběratele souvků“ je však lokalizace ledovcových sedimentů elementárním východiskem pro jejich činnost. Proto si myslím, že dokumentace prováděná sběrateli v terénu by pomohla nejen jim samým, ale pomohla by i zlepšit i geologické poznatky. Ledovcové souvky, především severská eratika byly v důsledku své odlišnosti, velikosti, apod. odjakživa předmětem zájmu, ale i manipulace ze strany lidí. Používaly se jako stavební materiál ve středověku, odstraňovaly se z polí, ale i sbíraly jako okrasné kameny do zahrádek.

Všechny tyto činnosti vedly k přemístění a často i ztrátě či zničení takových objektů. V některých případech však takovou činností vzniky depoty obsahující soubory eratik z blízkého okolí a mohou se tak stát vděčným objektem studia a dokumentace sběratelů. Narazil jsem na takové kumulace v Hrozové (důsledek použití speciálního stroje na odstraňování kamenů z pole) a ve Slezských Rudolticích, kde byly do remízky uklizeny větší balvany severských hornin. Kdo se pohybuje v terénu, tak pravděpodobně takových větších i menších „depotů“ zná více, meze mnoha polí jsou lemovány takovými „perlami“. Popularizaci poznatků o zalednění Hlučínska by nepochybně prospěla i spolupráce s Muzeem Hlučínska, které se znova buduje. Některé expozice, např. archeologická byly připravovány, ale ještě nejsou zrealizovány, dle mého názoru by se v expozici měla odrazit i geologie regionu. Nevím, jaké jsou plány muzea a jeho možnosti, nicméně tato spolupráce by dle mého názoru měla smysl. V muzeu se pořádají přednášky, často o odtažitých tématech. Téma pozůstatky zalednění v okolí Hlučína by se tématicky velmi hodilo a taková akce by se mohla stát i zkušebním kamenem zájmu o tuto problematiku v kraji. Pavel Wodecki 2.12.2015 Z diskuze : Ahoj Jirko, Do zpravodaje souvky můžeš dát toto sdělení: V publikaci Archeologie Moravy a Slezska 2015 (vydává Česká archeologická společnost, pobočka pro Moravu a Slezsko), která vyjde na jaře příštího roku, bude článek Setkání v muzeu souvků v Bolaticích. Text je ilustrován pěti fotografiemi. Publikaci lze koupit kupř. v Muzeu Beskyd ve Frýdku-Místku u pana Mgr. Jaromíra Poláška (tel. 558 628 001, 558 622 718) nebo ji může zaslat na dobírku pan Dalibor Kolbinger ([email protected], mob. 604 167 660), se kterým lze popřípadě dohodnout osobní odběr. A mohla by se také ve zpravodaji doporučit publikace Kvartér Ostravska a Moravské brány od Jaroslava Macouna a kol., vydaná v roce 1965 v Nakladatelství Československé akademie věd. Říká se jí také "bible kvartérní geologie", má mnoho map a fotografií (90 obr., 42 příloh). Dlouho jsem ji sháněl, až jsem ji objevil v nabídce Antikvariátu odborné a technické literatury v Praze 2 a přes internet ji koupil. Vyšlo to na 720 korun, je to ale vynikající kniha, stále v ní listuji a vyhledávám různé věci. Podle Tomáše Rozehnala je to dnes vzácnost, on sám ji nemá, ale měl ji k dispozici v práci. Vyšlo 850 výtisků, a myslím, že se stále dá čas od času v některém antikvariátu sehnat. Popřípadě vypůjčit z knihovny. Můžeš se o té publikaci ve zpravodaji zmínit. Aleš Uhlíř Rady a návody: Velice často se stává, že doneseme domů souvek,na kterém jsou skvrny popř. tvrdé hrudky oxidů železa. Jak tyto skvrny odstranit,aby souvek byl pěkný ??? Připravíme si plastovou nádobu a roztok z vody, soli, octu a kyseliny citronové, (tu můžeme nahradit) citronovou šťávou, která se dostane koupit do čaje. Já dávám 2 lžíce soli, 2 lžíce octa, 2 lžíce citronové šťávy na cca půl litru vody. Souvek ponechám několik dnů v roztoku, občas ho otočím. Po této době jde snadno nečistoty odstranit. Pokud nějaké skvrny zůstanou, postup opakujeme. I velmi silné nánosy jdou několikerým opakováním úplně vyčistit.

Fosilie v pazourcích Jednou z nejčastějších fosilií v pazourcích jsou ježovky neboli mořští ježci. Většinou se u nás najdou v pazourcích jejich části, ostny různých tvarů, podle druhu ježovky a torza jejich schránek. Pokud najdeme větší část od poloviny a více, máme obrovskou radost. U nás jsou celé ježovky vzácnější, jelikož je většinou rozdrtil ledovec. V Německu se na plážích ostrova Rujana a přímořských státech nacházejí celé ježovky dosti často.

Snímek části ježovky ze společného průzkumu s Ferdou Scholzem - souvkové pole u Brumovic

Detaily ježovky B 1070 z muzea v Bolaticích

Muzeum Bolatice: souvek B 1070 – ježovka, místo nálezu Bolatice, věnoval Pavel Wodecki

Broušení a leštění souvků Někdy potřebujeme souvek alespoň trochu lépe očistit, abychom lépe viděli jeho strukturu. Tuto metodu jsem dosti používal hlavně u nerozřezaných souvků. Postup: Nejprve hrubým brousícím kotoučem, upravených (rozlámaným na ruku). Souvek nahrubo obrousíme – pokud to jde. Pro tento účel mám více různých kotoučů o různých zrnitostech. Můžeme si pomoct taky jemným pískem nebo brousícími prášky. Brousíme namokro. V další fázi používám diamantové gumové kotouče na mokré broušení o různých zrnitostech.

Tyto kotouče se dají koupit v prodejnách s nářadím.

Kotouče o zrnitosti 100, 200 slouží k hrubšímu broušení. Zrnitost 400 pak vzorek zjemní. Zrnitosti 800 a 1200 pak slouží k leštění.

Souvky bývají na povrchu znečištěny. Pro určení a prohlédnutí struktury stačí i jen takový nábrus. Povrch souvků bývá někdy zkorodovaný do značné hloubky a při broušení neustále ze souvků vypadávají zkorodované částice. Hloubka koroze je vidět na některých rozřezaných a vyleštěných souvcích v muzeu. Nezkorodované souvky se pak dají i pěkně vyleštit a to doma v kuchyni. Chce to však mít vytrvalost. Tento proces nám zabere i 20 hodin, než dosáhneme kýženého výsledku.

Nábrus a vyleštění na rozřezaném souvku. „ Souvky 3 / 2015 „ pouze v elektronické podobě Jiří Dudek