Kalendář vydaný u příležitosti vyhlášení vítězů soutěže
Vesnice roku
v jednotlivých krajích
za rok 2009
úvodní text
01/2011
Zlatá stuha - Karlovarský kraj -
Březová
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Březová
Obec Březová se rozkládá na mírných svazích první linie zalesněných vrchů Slavkovského lesa. Jižně nad starou vesnicí vystupuje do výše 659 m n.m. vrch U kaple (Kapellenberg), jihovýchodně od sídlištní části města se zvedá typické panoráma Paseckého vrchu, kterému Němci říkali Schwandberg. Na současných mapách má tento vrch nadmořskou výšku 743 m. Mezi dvěma vrchy si nalezl cestu Březovský potok s prastarou silnicí do sousední Kamenice a nedalekých Lobzů, jež bývaly v minulosti jednou z nejdůležitějších vesnic Slavkovského lesa. Nejstarší známý tvar pojmenování osady se vztahuje k roku 1353. V prameni z roku 1353 jsou uvedeni bratři z Březové. V roce 1370 je zaznamenán tvar Preysa a o více než sto let později, v roce 1492, tvar Presa. V těchto a dalších tvarech pojmenování zemědělské osady se ozývá jako základ slovanský výraz pro břízu, která tu všude v okolí byla a je hojná. Šlikovský údržbář z roku 1525 uchovává dvě podoby jména Březové - Presau a Bresau. Někdy v první polovině 17. století se stala Březová součástí majetku Nosticů. Podle záznamů topografa Sommera byla vesnice před polovinou 19. století součástí sokolovkého nosticovského panství a jmenovala se Prosau. Podle pamětní knihy sokolovského pátera Korbla z roku 1841 stály u usedlostí čp. 1 a 13 malé kapličky a na stavení číslo 4 byla zvonička. Později se začalo rozvíjet v kraji hnědouhelné dolování. Pro chudší obyvatelstvo vesnice představovaly doly vhodné pracovní příležitosti, ale přesto si Březová svůj převážně zemědělský ráz uchovávala. Z první světové války se nevrátili čtyři březovští muži. Pomník padlým byl jako v jedné z mála obcí Sokolovska znovu pietně upraven v roce 1993. Malé slavnosti se tenkrát zúčastnili i někteří z původních německých obyvatel vesnice, kteří ji po skončení 2. světové války museli opustit. Doba první republiky přinesla do vesnice některé z vymožeností moderní doby. V letech 1923-1924 byla vesnice elektrifikována a byl vybudován vodovod. V roce 1931 vyhořel zdejší mlýn, který stával v horní části vesnice. V roce 1939 byla zahájena v nevelké vzdálenosti od Březové otvírka nového uhelného lomu Silvester, který byl pak v provozu celých čtyřicet let. Konec druhé světové války proběhl v Březové stejně jako ve většině míst Sokolovska bez bojových akcí. Osm místních občanů se z války domů nevrátilo. Z poválečného odsunu bylo vyjmuto šest rodin německých starousedlíků, z nichž někteří se podíleli i na činnosti poválečné místní správní komise. Ta v prvním období vykonávala základní funkce pozdějšího národního výboru. První léta poválečné historie Březové připomínají jen útržkovitě retrospektivní zápisy kroniky, která byla založena až v roce 1960. Přeměnu zemědělské vesničky v nové dělnické sídliště zahájily dolnorychnovské sklárny, které zde postavily v letech 1948-1952 osmnáct dvojdomků, šest čtyřdomků a sedm činžáků pro rodiny zaměstnanců. Na tuto výstavbu navázaly i doly, jejichž prvním stavebním počinem byl internát a takzvané domovy pracujících. Nárůstu obyvatel neodpovídala základní občanská vybavenost. Teprve od roku 1952 byla zavedena pravidelná autobusová linka Sokolov-Březová. Provizorní vyučování žáků prvních a druhých tříd bylo zahájeno v budově internátu až v září 1954, do té doby navštěvovaly všechny březovské děti školu v Dolním Rychnově. Teprve v roce 1958 byla veřejnosti slavnostně předána novostavba úplné osmileté střední školy, která slouží svému účelu dodnes. V průběhu let se několikrát měnil březovský katastr. Už v roce 1954 byly k Březové jako její části připojeny vesnice Kamenice, Lobzy a katastrální území zaniklé vesnice Paseka. Další integrace, tentokrát bývalé obce Tisové, byla provedena v roce 1960. Toho roku získal dosavadní místní národní výbor právo používat označení městský národní výbor a Březová se stala městem. Největší integrace byla provedena v roce 1976, kdy dosud samostatná obec Kostelní Bříza byla připojena k Březové i s řadou území a vesnic, které tvořily její správní celek. Tak se staly částmi Březové vsi Arnoltov a Rudolec a katastrální území kdysi existujících vesnic a osad Krásné Lípy, Ostrova, Týmova, Studánky, Smrkovce a Žitné, které zanikly v souvislosti s existencí vojenského výcvikového prostoru v letech 1946-1954. V současné době tvoří Březovou sedm obcí – Arnoltov, Kostelní Bříza, Tisová, Rudolec, Lobzy, Kamenice a samotná Březová. v roce 2009 měla Březová a její části celkem 2 756 obyvatel. V roce 1979 byl udělen městu Březová znak, který byl v roce 1993 pozměněn. Nazýváme ho mluvící znak, jeho březový list vyjadřuje název města, černá pata štítu má připomínat těžbu uhlí, která byla základem průmyslového podnikání na katastru města. Občané Březové a přidružených obcí jsou spokojeni s možnostmi trávení svého volného času. V současnosti ve městě působí sportovní oddíly - Olympie Březová (volejbal, řecko-římský zápas, sportovní gymnastika atd.), FK Olymie Březová (fotbal), cyklistický klub Team Bike Březová, oddíl gymnastek ZŠ Březová, Motokross Březová, Biketrial Březová, hokejový oddíl HC Březová, oddíl kulturistiky a silového trojboje, malá kopaná, klub aerobiku. V obci funguje také řada spolků a organizací věnujících se kultuře - dramatický soubor Lupínek, loutkový divadelní soubor Zvoneček, dechová hudba Březováček, pionýrská skupina Březová, Český svaz chovatelů Kostelní Bříza, Český rybářský svaz, Český zahrádkářský svaz, Sbor dobrovolných hasičů Březová a mnoho dalších. Většina výše uvedených spolků a organizací se spolu s Městským úřadem Březová podílí na konání řady kulturních a společenských akcí ve městě. Jsou to nejen typu stavění máje a pálení čarodějnic, maškarní rej pro děti, posezení seniorů, plesy, milulášská nadílka či silvestrovská zábava. V obci se pravidelně koná rockfest, pěvecká soutěž Březovský lístek s významnými hudebními hosty, Porta, dětský den, přehlídka harmonikářů a heligonkářů, advent na kapličce v Kamenici apod. Kromě výše uvedených kulturních a společenských akcí probíhá v obci pravidelně řada sportovních soutěží - mistrovství ČR a často i mistrovství světa v cyklotrialu, turnaje v řecko-římském zápase, Březovský bike, prakiáda, motokrosové závody krajského i republikového formátu, turnaje ve stolním tenise, kick-boxu, kulečníku, gymnastice, volejbale, nohejbale apod. Nedílnou součást obce je městská knihovna. Společenský život v obci je pravidelně měsíčně publikován v Březovském zpravodaji. V roce 2006 je vydána kniha Březová – brána do Slavkovského lesa, která zachycuje historii, současnost, kulturu, sport i budoucnost Březové. V roce 2008 vychází na DVD prezentace města Březová a okolních obcí. Město Březová s přidruženými obcemí mohou turistům nabídnout historické, církevní i přírodní památky - kostel sv. Petra a Pavla, boží muka s reliéfem madony s dítětem, barokní kaple Pod lipami, morový sloup, smírčí kříže, torzo barokního zámku, barokní zájezdní hostinec v Kostelní Bříze, kamenný pomník, kaple a rozhledna sv. Máří Magdalény, památník obětem 1. světové války na Kamenici, pozůstatky lobezského mlýna, hřbitova a kostela sv. Vavřince v Lobzech, torzo zámku Špiegl a židovský hřbitov v Arnoltově, hrázděný mlýn v Tisové – Černý Mlýn, památník obětem 1. a 2. světové války v Rudolci, náměstí města a hrázděnka č.p. 1 v Březové.
Březová
02/2011
Zlatá stuha - kraj Vysočina -
Hluboké
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
Hluboké
Obec Hluboké je obcí, jejíž vznik sahá do daleké minulosti. Kolem roku 1349 náležela pánům Kralickým, potom patřila k panství náměšťskému. Leží na hranici kraje Vysočina. Hranice katastru obce tvoří krásné údolí říčky Chvojnice, které je současně i hranicí mezi krajem Vysočina a krajem Jihomoravským. Název vsi je odvozen od polohy v hlubokém údolí a lesích. Hluboké je obec zemědělská. Od roku 1989 začali vystupovat družstevníci ze zemědělského družstva a postupně si nesmírnou pracovitostí a pílí vybudovali zemědělské rodinné farmy, kterých je dnes v obci deset. Díky zemědělcům se také začal rozvíjet kulturní a společenský život. Sedláci slaví společně dožínky, narozeniny nebo se setkávají na školeních, společně jezdí na zájezdy. Také pomáhají obci se svými stroji během zimy i v létě. Do soutěže Vesnice roku jsme se poprvé přihlásili v roce 2007, kdy obec získala Oranžovou stuhu za spolupráci obce se zemědělci. V obci pracují různé spolky a zájmové organizace. Kroniku vede schopný a obětavý kronikář a knihovník pana Stanislav Řezanina. Za dobrou práci hlavně s mládeží získal pro obec ocenění - Knihovna Vysočiny 2006. Čtyři družstva hasičů - hasiči veteráni, hasiči, hasiči junioři a družstvo žen se zúčastňují mnoha soutěží a mohou se pochlubit množstvím vítězných pohárů. Hasiči veteráni opravili koňskou hasičskou stříkačku a jsou ozdobou mnoha soutěží v okolí. Dobře si vedou hokejisté týmu Hluboké, kteří v letošní sezóně získali druhé místo v NHL (Náměšťská hokejová liga). Všem se líbí malé mažoretky, které vede paní Nevoralová. Aktivní jsou také rybáři, kteří pořádají pro děti soutěže v rybaření a každý má odpracováno mnoho brigádnických hodin. Obec žije bohatým kulturním a společenským životem. Začátkem roku přijedou Tři králové na koních a pořádá se charitní sbírka. V únoru je ochutnávka slivovice - slivovicový košt. Potom následují vostatky, při nich maškarády navštíví všechny domy s krávou, která je doprovází od roku 1959. Alespoň některé tradiční akce – pochod kolem studánek, pálení Čarodějnic, oslava dne dětí, fotbalové utkání mezi ženatými a svobodnými, poutˇ na sv. Petra a Pavla, hasičské soutěže, v červnu se pak konají ukázky vojenské techniky - Závod o zlomenou poloosu. Další akcí jsou dožínky, vinobraní na Vysočině, slavnostní zahájení adventu neboli zpívání u vánočního stromu, ke všem dětem chodí Mikuláš, koncem roku je oblíbené setkání starších spoluobčanů. Všem záleží na vzhledu vesnice, to je vidět nejen na upravených předzahrádkách, ale i na obecních plochách. Občané pečují o květiny, které zdobí dětské hřiště, autobusovou čekárnu, pomník padlých hrdinů i kříže. V obci je obecní vodovod, vytápění plynem a plánuje se výstavba kanalizace a čističky odpadních vod. Díky komplexním pozemkovým úpravám jsou zpevněny polní cesty v katastru obce. Z dotací byla opravena v posledních letech víceúčelová budova obecního úřadu, hasičská zbrojnice, postavena autobusová čekárna, opravena hřbitovní zeď, dvě garáže pro hasičskou techniku a hřiště pro hasičské soutěže. Děti si hrají na pěkném dětském hřišti. V roce 2007 byl vydán kalendář s fotografiemi obce, který měl velký úspěch. Přes obec vede cyklotrasa, v okolních lesích roste množství hub, je zde možnost koupání, v zimě můžete na rozlehlých pláních holdovat pohybu na běžkách. Na návsi je kaplička zasvěcená Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu. Podobně jako u mnoha jiných obcí jsou také u Hlubokého roztroušeny podél cest kříže a boží muka. Mezi největší zajímavosti patří malý lesní evangelický hřbitov, který začátkem ledna 2007 vyhlásila agentura Dobrý den v Pelhřimově jako nejmenší hřbitov v České republice. Jeho plocha je 102 m2 a je na něm sedm hrobů. První písemná zmínka o hřbitůvku pochází z roku 1885. Hřbitov je na krásném místě na kraji lesa s vyhlídkou do okolí, jeho zeď lemují staleté stromy. U lesa Křinky najdeme rybník Ouvary a poblíž něho další tři vodní tůně. Je to klidné a nerušené místo. V lese nad rybníkem jsou dvě upravené studánky - Karlova a Kalinova. Vede tudy trasa pochodu kolem jinošovských studánek, těch je celkem devět a délka trasy je dvanáct kilometrů. Pochod pořádají společenské organizace z okolních obcí včetně Hlubokého každoročně v květnu. Nedaleko rybníka Ouvary je nový rybník Na Formance. Podle vyprávění jel kdysi dávno po cestě kolem říčky Chvojnice z Hlubokého směrem na Krokočín forman s plně naloženým vozem, který táhli dva koně. Po děštích byla cesta hodně rozbahněná a na louce pod Krokočínskou hůrkou stála na cestě voda. Kolem Chvojnice vedla tehdy jediná cesta, která spojovala obce Krokočín, Stanoviště a Újezd. Forman se dlouho nerozmýšlel, pobídl koně a vjel do bahna na cestě. Těžce naložený vůz uvízl a začal se do bahna bořit. Forman chtěl vypřáhnout a zachránit alespoň koně. Těm už ale nebylo pomoci a nezachránil se ani forman. Proto se rybník kousek od místa, kde se forman s vozem a koňmi utopil, jmenuje Na Formance. Rybník najdete u cesty z Hlubokého do Krokočína. Kolem rybníka teče překrásným údolím říčka Chvojnice, ta vás přivede ke stejnojmenné vodní nádrži, která je rájem rybářů a láká ke koupání.
Hluboké
03/2011
Zlatá stuha - Ústecký kraj -
Hrušovany
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Hrušovany
Nejstarší zpráva o obci Hrušovany je v listině z roku 1209, zmiňující cisterciácký klášter v Oseku. Obec Hrušovany se rozkládá ve východní zemědělské části okresu Chomutov v nadmořské výšce 300 m n. m. Má tři části - Hrušovany, Lažany a Vysočany. Dnes žije v obci 481 obyvatel. Zástavbu tvoří převážně rodinné domy, dále pak objekty s bytovým fondem a panelové stavby, sloužící dříve vojenským účelům (dnes přebudovány na byty). Dopravní obslužnost je zajišťována především autobusovou dopravou na trase Chomutov – Žatec. Další možností dopravy je železnice, jejíž zastávka se nachází v obci Hořetice, vzdálené asi kilometr. Na území obce Hrušovany a Lažany jsou navrženy rozvojové zóny pro výstavbu zhruba 300 rodinných domků. Obec také vlastní několik parcel, díky tomu se daří průběžně uspokojovat požadavky jednotlivých stavebníků na získání pozemků. Obec Hrušovany se snaží stavět bytové domy, to se odrazilo i ve věkové struktuře obyvatel obce, zvyšuje se podíl mladé generace. Snahou obce Hrušovany je rozvíjet společenský život, aby místní občané nemuseli za kulturou jezdit do měst. Je důležité ukázat, že i v malé obci je možno kulturně a společensky žít. Proto se koná několik stálých akcí, z nichž se pro občany již stává tradice. Mezi ně patří např. dětský karneval, oslava MDŽ, vázání velikonočních věnců, akce Kdo si hraje, nezlobí (oslava MDD a oslava ukončení prázdnin a začátku školního roku), svatováclavská pouť, vázání adventních věnců, vánoční punčové zpívání a mikulášská nadílka. Obec také každoročně pořádá vítání občánků, které je spojeno s další akcí pro jubilanty. Je to společenské posezení, kde zástupci obce předají rodičům novorozenců finanční dar, kosmetický baby balíček a kytičku pro maminku. Jubilanti, občané nad padesát let, obdrží dárkové koše a květiny. Mezi nové akce patří například společenský ples obce Hrušovany, soutěž ve výzdobě oken a soutěž dětí v malování. První ročníky se vydařily a měly kladný ohlas, proto se zřejmě zařadí mezi tradiční akce. Obec kulturní akce financuje a v rámci možností zajišťuje obsluhu z řad pracovníků, kteří jsou v obci zaměstnáni při veřejně prospěšných pracích. V obci aktivně pracuje fotbalový klub FK Čechie Hrušovany, jehož zástupci se starají o mládež z vesnice. Vytvořili fotbalové mužstvo, ve kterém chlapci i děvčata zdárně bojují ve fotbalové soutěži s chlapeckými mužstvy jiných klubů. Akce jsou zaznamenávány do kroniky kronikářkou paní Zollpriesterovou, která se stará i o fotodokumentaci. V současné době jsou všechny kroniky převedeny do digitální podoby a některé z nich byly následně vloženy na webové stránky obce. Obec provozuje místní knihovnu, která umožňuje všem občanům přístup k internetu. Místním občanům není obec lhostejná. Mnoho rodičů dobrovolně pomáhá při akcích pro děti. Tatínkové udělají mužskou práci (dřevo na táboráky, posekají prostranství na akce) a maminky zas pomohou organizačně. Obec zaměstnává na veřejně prospěšné práce občany z Hrušovan, kteří jsou evidováni na úřadu práce a nemohou najít zaměstnání, ti se starají o vzhled, čistotu a úpravy zeleně v obci. Na vzhledu obce se rovněž podílejí i děti z mateřské školy Hrušovany, postaraly se o výsadbu zeleně na dětských hřištích na zahradě MŠ a v Lažanech. Starší děti se ochotně zapojují do organizování menších akcí v obci - vázání věnců, pletení z PEDIGU aj. Pomohou při přípravách, v průběhu i při úklidu po skončení akce. Pro občany starší padesáti let je pořádáno každoročně posezení jubilantů. Při této příležitosti děti ze školky a některé starší děti pod vedením ředitelky MŠ paní Jany Petrovajové připraví malou besídku. Obec poskytuje každoročně osamělým občanům příspěvek na otop. Akcí, při které se sejdou zejména naše starší spoluobčanky, je posezení ke dni žen - MDŽ. Obec podporuje výjezdy dětí na ozdravné pobyty formou příspěvku. To uvítají zejména sociálně slabší rodiny, jejichž děti se mohou zúčastnit letních táborů nebo škol v přírodě. Občanům je k dispozici obchod, bistro, kulturní dům, mateřská škola, pošta, obecní úřad, knihovna, čtyři dětská hřiště, multifunkční a fotbalové hřiště. Ve spádové obci Vysočany je restaurace a penzion, jejichž vlastníkem je obec a provoz zajišťuje akciová společnost Vysočanské zahrady. Obec věnuje velkou pozornost dobudování inženýrských sítí, na které v minulosti vynaložila značné množství prostředků. Dnes je ve všech osadách obce rozveden plyn a elektřina, vybudována splašková kanalizace, čistírna odpadních vod a dokonce i dešťová kanalizace. V rámci modernizace byla tomto roce provedena výměna výkladních skříní v obchodě, oken v bistru, oprava střešní krytiny na budově obecního úřadu, dvě dětská hřiště byla dovybavena novými herními prvky a vybudována komunikace k novým rodinným domům. V současné době se realizují plánované projekty na výstavbu sportovního centra, zahrádkářské kolonie, školícího centra, rekvalifikačního centra, penzionu a ubytovny. Obec přistoupila v minulých letech k třídění odpadů. Má uzavřenou smlouvu s firmou Ekokom, od které získává za třídění odměnu. Vzhledem k vyššímu počtu nádob na odpad buduje obec postupně kontejnerová stání, která svým vzhledem nenarušují přírodní ráz obce. Dvakrát ročně je pro občany zajištěn svoz objemného a nebezpečného odpadu. V mateřské škole se děti zapojily do sběrové soutěže, která je součástí ekologické výchovy dětí. Formou her a soutěží se učí kladnému vztahu k ekologii. Z hlediska úspor energií se obec snaží v rámci možností zateplovat obecní objekty, provádět výměnu starých oken za okna plastová a třídit odpad. Obec vlastní i dvě fotovoltaické elektrárny.
Hrušovany
04/2011
Zlatá stuha - Jihočeský kraj -
Jankov
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Jankov
Obec Jankov leží západně od krajského města České Budějovice v nadmořské výšce 488 m n.m. v blízkosti chráněné krajinné oblasti Blanský les. První písemná zmínka o obci pochází ze 13. století. Z celkové rozlohy 1 207 ha nejvíce zaujímá orná a zemědělská půda, to určuje i charakter hospodářských činností a využití území především v oblasti zemědělství, lesnictví a rekreace. Obec se nachází při okraji významné kulturně-historické oblasti Hlubockých blat, která se vyznačuje zachovalými stavbami vesnické lidové architektury ve stylu selského baroka, jednotlivá sídla jsou obklopena tradičním venkovským prostředím. Hodnotné jsou především návesní prostory, okraje sídel a vazby na rybniční soustavy či lesní porosty. V současné době žije v obci 386 stálých obyvatel, obec Jankov tvoří katastrální území sídla Jankov a Holašovice. Z ekonomicky aktivních obyvatel převážná většina dojíždí za prací mimo obec, především do krajského města České Budějovice. V obci samotné jsou pracovní příležitosti minimální. Nejvíce obyvatel pracuje v průmyslu, stavebnictví a zemědělství. Spádovou oblastí pro obec Jankov je krajské město České Budějovice, které vykonává i správu v rámci obce s přenesenou působností. Základní dopravní obslužnost je dobrá. V polovině roku 2008 byl schválen s nabytím právní moci nový územního plán sídel Jankov a Holašovice. Cílem a účelem zpracovaného územního plánu obou sídel bylo stanovit v řešeném území optimální funkční členění dostupných ploch a navrhnout další postupy využití území. Schválený plán vychází ze zadání potřeb a požadavků obyvatel a samosprávy daného správního území ve vztahu k životnímu prostředí, potřebám a rozvoji trvalého bydlení, zajištění služeb a občanské vybavenosti, z hlediska potřeb technického a dopravního vybavení území a rovněž z požadavků na rozvoj podnikání, sportu, rekreace a turistického ruchu (Holašovice). Společenský život má v naší obci dlouholetou a bohatou tradici, kterou udržují další nastupující věkové generace především činností místních spolků a občanských sdružení. Jedním z nejvýznamnějších počinů je každoroční pořádání červencových selských slavností ve stylu dobového lidového jarmarku s ukázkami přibližně dvou set tradičních i netradičních lidových řemesel a s bohatým doprovodným kulturním programem. Záměrem celého snažení obce je uchování, podpora a rozvoj jihočeské tradice staročeské lidové pouti a předání dochovaného dědictví našich předků současné generaci, kterou stále více pohlcuje automatizace a digitalizace všedního života. V dlouhodobé koncepci obce je podpora místních spolků a rozvoj spolupráce s nimi. Tato podpora se projevuje velmi dobrou činností fotbalového oddílu SK Jankov, hasičských spolků Jankov a Holašovice, občanského sdružení Selské baroko, dechové kapely Skalačka či místního mysliveckého sdružení nebo včelařského spolku. Výsledkem jsou sportovní úspěchy fotbalistů SK Jankov, vybudování krásného sportovního areálu a vybavení zásahové jednotky HZS Jankov, spolupráce při pořádání selských slavností, tradičních poutí, bálů, dětského dne nebo finanční podpora včelařského spolku. Pro starší občany je každý rok pořádáno v předvánočním čase tradiční posezení s občerstvením a kulturním programem. Obec nezapomíná popřát starším občanům k významnému životnímu jubileu formou přání v písničkách pro radost a osobní gratulací zastupitelů. Obec také oceňuje významné úspěchy občanů obce formou poděkování a finančního příspěvku. Udržování sousedských vztahů je dnes velmi složitou a citlivou záležitostí, obec se snaží je podporovat pořádáním sousedských posezení občanů a informacemi o dění v obci formou rozsáhlejších zpráv a zápisů z projednání zastupitelstev či přímým vkládáním informačních zpravodajů do poštovních schránek. V roce 2008 připravila obec s občany oslavy 10. výročí zápisu Holašovic na seznam památek UNESCO, při nich byly představeny a slavnostně vysvěceny nové obecní symboly - prapor a znak. Péče o historickou zástavbu je již z hlediska samotného významu místa neoddělitelnou, i když ne vždy pouze příjemnou součástí života vesnice zejména v obci Holašovice. Nicméně právě díky původní dochované architektuře, půdorysu a panoramatu se Holašovice staly vesnickou památkovou rezervací a od roku 1998 členem prestižní společnosti světového kulturního a přírodního dědictví památek UNESCO. Centrum sídla tvoří dvacet tři památkově chráněných usedlostí včetně návesní kapličky, kovárny a hostince. Základní historickou částí je náves obdélníkového tvaru o rozměrech 210x70 metrů a kolem ní stojící statky. Uprostřed se nachází malý návesní rybníček, vedle bývalá kovárna a dům kováře z počátku 19. století, poblíž kaplička. Dříve se každý statek skládal z hlavní budovy, ve které bydlel hospodář. Na druhé straně dvora stál tazvaný výměnek, který obývali rodiče hospodáře, nebo špýchar, do kterého se uskladňovalo obilí. Na něj navazovaly další hospodářské budovy. Dvůr uzavírala stodola, za kterou byla zahrada. Dnes je náves ve svém celku naprosto unikátní ukázkou stylu lidového selského baroka. Typy stejných staveb můžeme najít i v obci Jankov, kde již převládá tradičnější venkovská zástavba, také ovšem v souladu s krajinou. Je velice důležité udržet soulad při zástavbě v obou obcích - právě proto byl zpracován a je neustále průběžně aktualizován management plánu vesnické památkové rezervace Holašovice UNESCO, jež má za cíl zachovat hodnoty světových památek pro příští generace, zajistit stálou péči o ně a podmínky pro návštěvu lokalit i patřičnou propagaci.
Jankov
05/2011
Zlatá stuha - Pardubický kraj -
Jenišovice
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Jenišovice
Malebná a starodávná obec Jenišovice leží západně od Vysokého Mýta v nadmořské výšce 285 metrů, protéká jí řeka Novohradka, do níž se v obci vlévá Řepnický potok. Se všemi místními částmi má obec 430 obyvatel. Jenišovice jsou nepochybně velmi starým sídlem, první spolehlivá písemná zmínka o nich pochází z roku 1130, kdy měla ves patřit vyšehradským kanovníkům. Ještě starší zpráva se vztahuje k roku 1088, ta je ovšem součástí mladšího listinného falza. O středověkém původu vsi svědčí nepravidelná shluková zástavba a umístění kostela za původním okrajem vsi. Stavení se rozkládají na návrší a jihozápadním svahu, zčásti při Řepnickém potoku, zčásti při pravém břehu řeky Novohradky. Některá stavení jsou si podobná hlavně zděnými štíty a obloukovitými vjezdy. Budovy tvoří tři menší návsi. Přirozené vysvětlení názvu je od vlastního jména prvního zakladatele Jeniše (Janiše). V 19. století se vedle dnešního názvu vyskytovala rovněž varianta Jenšovice, pro rakouské či německé úřady byl používán poněmčelý tvar Jenischowitz nebo Jentschowitz, v české verzi Jenšovice nebo i Jenčovice. Dnes je oficiální název Jenišovice. Hlavní dominantou obce je kostel zasvěcený Nejsvětější Trojici, v regionu jeden z nejstarších. Svojí panoramatickou siluetou s věží a dvěma věžičkami skutečně zdáli připomíná symbol Trojice Boží nebo velmi volně symbol tří křesťanských principů - víry , naděje a lásky. První zmínka o farním kostele Nejsvětější Trojice v Jenišovicích pochází z roku 1349 v souvislosti se založením litomyšlského biskupství. V obci se stále udržuje letitý předvelikonoční zvyk chození vrkáčů s klapačkami a na závěr vodění Jidáše mládeží do patnácti let v místních částech Jenišovice,Martinice a Zalažany. Další tradiční společenskou akcí v obci je babský bál, který pořádají ženy a Červený kříž. Ples zahajují vždy místní ženy svým předtančením. Každý ples je na jiný námět, od toho se odvíjí i výzdoba sálu a kostýmy předtančících žen. Každoročně je po babském bále dětský karneval, program je zpestřen různými soutěžemi a vyhodnocením masek. V letních měsících pořádají hasiči a ostatní občanská sdružení obce na parketě kulturního areálu diskotéky a tradiční benátskou noc s velkým ohňostrojem. V měsíci září pořádá obec ve spolupráci s občanskými sdruženími každoročně pro starší generaci posvícenské odpoledne spojené s koncertem dechových hudeb. V obci je osm občanských sdružení - sbor dobrovolných hasičů Jenišovice, Zalažany, Štěnec, Český červený kříž Jenišovice, Štěnec, myslivecké sdružení Jenišovice, tělovýchovná jednota – Sokol Jenišovice a METAXA – minikopaná. V prostorách nově zrekonstruované hasičské zbrojnice vzniklo hasičské minimuzeum, kde je mimo jiné vystavena historická stříkačka z roku 1897 a historické vozidlo ŠKODA 125 z roku 1928. Veřejná prostranství se v obci daří udržovat a obnovovat. Postupně jsou obnovovány zastaralé sady ovocných stromů (jabloňová alej v Jenišovicích, švestkový sad v Zalažanech). Byly nebo budou zpracovávány projekty na úpravy veřejných prostranství a prováděny výsadby nových stromů ve všech obcích – v roce 2008 vysazení nového vánočního stromu, památných lip k 920. výročí obce. Některé akce jsou spolufinancovány z dotačních titulů Pardubického kraje ke zlepšení životního prostředí. Obci pomáhá i nově vzniklé sdružení Okrašlovací spolek Vraclavského hřbetu, který za pomoci dětí a dospělých provádí v lesích a okolí sběr odpadů a pomáhá tak pečovat o krajinu. Za přispění Svazku obcí Košumberska, jehož je obec členem, byly v letech 2005–2008 opraveny a restaurovány všechny pomníčky v našich obcích. V roce 2005 byla slavnostně odhalena pamětní deska jenišovickému rodákovi plk. letectva Josefu Koukalovi D.F.C., narozenému 1912 v Jenišovicích. V roce 2008 obec spolu s občanskými sdruženími připravila oslavy 920. výročí obce Jenišovice a sraz rodáků všech místních částí s kulturním programem. V roce 2009 obec Jenišovice získala mimo jiné dotaci na revitalizaci vybavenosti a zeleně v obci, v rámci ní byly opraveny chodníky v obci, místní komunikace, veřejné osvětlení, rozhlas a nakoupena nová zahradní technika. Dokončila také rekonstrukci budovy bývalé školy, její prostory slouží v současnosti občanům k jejich kulturnímu, společenskému a sportovnímu vyžití. Obec má připraveny projekty kanalizace obcí, protipovodňového opatření na řece Novohradce, rekonstrukci budovy obecního úřadu, ve kterém sídlí pošta a místní knihovna, dále projekt na vybudování infrastruktury pro budoucí výstavbu rodinných domů v Jenišovicích. Martinice, v minulosti i nyní někdy nepřesně vyslovováno Martěnice, je velice stará osada, která se nachází v samém sousedství Jenišovic a dnes s nimi v podstatě splývá. Název je bezpochyby odvozen od jména Martin, což byl asi jeden z prvních osadníků. Od roku 1850 je nedílnou součástí Jenišovic. První písemná zmínka pochází z roku 1318. Historicky sdílela tato osada osud s Jenišovicemi. Pozoruhodně a půvabně působí zrestaurovaná mariánská socha z roku 1890. Zalažany leží v údolí Novohradky. Název obce se odvozuje od označení lidí usazených za lánem pole, původní podoba Zalažané. Vznik obce je spojován s panstvím podlažického kláštera a tvrzí Žilovice. Ve středověku byla obec v držení několika majitelů, v posledním období patřila k chroustovickému panství. Od roku 1986 jsou Zalažany místní částí Jenišovic. Do roku 1960 patřily k okresu Vysoké Mýto, poté do okresu Chrudim. Největší rozmach obce z hlediska počtu obyvatel i činnosti byl v meziválečném období. Vznikl zde velmi aktivní Sokol a divadelní ochotnický spolek. Obec měla i dobré vedení, soudíme tak podle tehdy dobře vedené kroniky. Nad silnicí směrem do Luže stojí starobylý pískovcový kříž. V roce 1924 byl v obci postaven pomník padlým v první světové válce, jeho autorem je vysokomýtský sochař František Antoch. Název obce Štěnec může pocházet od štěněte nebo od staré varianty jména Čeněk.Obec leží pod Kusou horou a je místem velmi starého osídlení na našem území. Od 14. století náležela ves, vzniklá zřejmě u tvrze, ke košumberskému panství. Vystřídala několik majitelů, nakonec se dostala do chroustovického panství. Od roku 1850 byl Štěnec samostatnou obcí v okrese Vysoké Mýto, od roku 1960 přešel do okresu Chrudim. V roce 1965 se sloučily obce Štěnec a Mravín se sídlem ve Štěnci. V roce 1986 se Štěnec stal místní částí Jenišovic. Na návsi stojí zvonička a pomník s křížem a reliéfem Panny Marie z roku 1895. Blízká Kusá hora byla prohlášena roku 1996 přírodní rezervací a památkou, její součástí je i Štěnecký rybník. Velké opukové území je zalesněno smrkovými monokulturami se vzácnými rostlinami a živočichy. Mravín je obec severovýchodně od Jenišovic, ďělí se na Dolní a Horní Mravín. Název obce je pravděpodobně odvozen od slova mravenec. Obec leží na stráni pod pravděpodobnou středověkou tvrzí Hradiskem, první historická zmínka pochází z roku 1457. Ve středověku prošel Mravín držením několika majitelů, nejvýznamnější etapa historického vývoje je spojena s příslušností ke košumberskému panství, později k chroustovickému. Od roku 1850 byl Mravín samostatnou obcí v rámci okresu Vysoké Mýto, od roku 1960 okresu Chrudim.V roce 1986 se Mravín stal místní částí Jenišovic. Při silnici z Mravína na Stradouň stojí starodávný kříž postavený v roce 1861 s reliéfem Panny Marie. Na návsi je opravena zajímavá historická nádrž z pískovcových kvádrů. Kolem nádrže stojí šest lip zasazených v roce 1928. Většina usedlostí má zachovaný původní hospodářský ráz.
Jenišovice
06/2011
Zlatá stuha - Středočeský kraj -
Lány
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Lány
Ve středověku sídlili v Lánech vladykové regionálního významu - Kladenští z Kladna, Jan Hromada z Boršic - měli zde poplužní dvůr. V r. 1528 koupil dvůr v Lánech a ves Jindřich Zejdlic ze Šenfeldu. Jeho potomci zbudovali v Lánech nedlouho před r. 1581 jednopatrové renesanční kamenné sídlo na místě, kde nikdy předtím žádná budova nestála. Císař Rudolf II. usoudil, že by křivoklátské panství mohlo pomocí Lán lépe posloužit potřebě a kratochvíli císaře. Domluvil se s Jiřím Bořitou z Martinic a na Smečně, že Martinicové ze sousedního panství odkoupí od Zejdliců na jistý čas stochovské a lánské zboží, a až bude mít královská komora dost hotových peněz, odprodají je císaři Rudolfu II. Jiří Bořita tedy koncem roku 1581 odkoupil dvůr a ves Lány, aby je rezervoval pro královskou korunu. 1589 pak Martinic skutečně prodal tvrz Lány Rudolfu II. Císař přebudoval v letech 1592-1593 zejdlicovskou tvrz na jednopatrový lovecký zámek obehnaný valy a vodním příkopem. Až do r.1658 náležely Lány české koruně. Teprve habsburský císař Leopold I. dal Křivoklátsko do zástavy Schwarzenberkům a 1685 ho odprodal Arnoštu Josefovi z Valdštejna. Roku 1731 se ujala panství Marie Anna z Valdštejna, provdaná za knížete Viléma Arnošta z Fürstenberka. V roce 1921 vykoupila Československá republika od Fürstenberků zámek Lány, dvůr Lány, poplužní dvůr Ploskov a lesní revíry Lány, Ploskov a Běleč. Rozhodnutím Národního shromáždění ČSR byl lánský zámek prohlášen za přechodné a letní sídlo prezidentů naší republiky. Název obce Lány je odvozen od slova lán, které označovalo jistou výměru polnohospodářských pozemků. Rozloha zemědělské půdy na jejich katastrálním území však činí pouhou jednu čtvrtinu a zbytek jsou lesy. Téměř všechno, co se v historii Lán odehrálo, souvisí přímo či nepřímo s tím, že jsou Lány lokalizovány na relativně dobře přístupném severním okraji křivoklátských lesů. Kultura je v obci zastoupena divadelním spolkem Tyrš. Patnáct zakládajících členů v čele s kladenským divadelníkem Romanem Havelkou se poprvé sešlo koncem října roku 2001 a svou první premiéru uvedlo v rekordním čase za dva měsíce poté 30. prosince. Předposlední den roku se pro divadelní premiéry v Lánech od té doby stal tradicí. Dnes soubor působící pod hlavičkou Sokola sklízí nemalé úspěchy a hraje pro obecenstvo po celé republice. V březnu 2006 založil Roman Havelka také dětskou odnož souboru – Tyršata. První premiéru původního muzikálu S úsměvem jde všechno líp si lánský herecký potěr zahrál v polovině října téhož roku. Lánští občané založili Sokol na podzim roku 1918. Slavnostnímu otevření místní sokolovny byl dne 19. května 1934 přítomen i Jan Masaryk a tehdejší starosta České obce sokolské Dr. Bakovský. Lánští sokolové nechyběli od 20. let na řadě sletů a obdivuhodně aktivní jsou dodnes. Lánský Sokol patří k největším v župě. V současné době tvoří lánský Sokol pět oddílů - všestrannosti, stolního tenisu, volejbalu, nohejbalu, floorbalu a přijali mezi sebe i divadelní spolek Tyrš. Základy hokejové tradice v Lánech položila skupina nadšenců v sezóně 1934-35, kdy vznikl zdejší hokejový klub. Po desítky let si udržuje zájem mladé generace, přestože přímo v obci dnes není ledová plocha a hokejisté za svým sportem dojíždějí. Fotbalový klub SK Lány vznikl roku 1928 a dnes má pět družstev - přípravku, starší žáky, dorost, mužstvo B a mužstvo A dospělých. Od starších žáků hrají všechna družstva v okresních soutěžích - především mužstvo A sklízí řadu úspěchů a v sezóně 2007-08 postoupilo do vyšší I.B třídy. Historie lánského sboru dobrovolných hasičů sahá do roku 1881, kdy po vzájemné dohodě rodiny Fürstenberků a místního obecního zastupitelstva vznikl. Dnes je jedním z nejaktivnějších sdružení v obci a platným partnerem profesionálních hasičů v kraji. Může se pochlubit širokou mládežnickou základnou včetně dívčího družstva a četnou účastí na soutěžích. Jednopatrový lánský zámek vybudoval v letech 1592-1593 císař Rudolf II. Fürstenberkové r. 1824 provedli nástavbu druhého patra zámecké budovy, která silně potlačila původní pozdně renesanční ráz stavby. Současný exteriér zámku je výsledkem eklektické přestavby z let 1902-1903. Marie Anna z Valdštejna provdaná za knížete Viléma Arnošta z Fürstenberka dala v letech 1748-1752 vybudovat rokokovou zámeckou kapli Nejsvětějšího Jména Ježíš, která od r. 1850 slouží jako lánský kostel. Budovu projektoval architekt František Ignác Prée, realizoval ji stavitel Slon. Vnitřní výzdoba je dílem sochařů Richarda Prachnera a Ignáce Platzera, malíře Franze Barberriho, mramoráře Josefa Lauermanna a dalších. V roce 1785 zřídil M. Georg Stumpf kolem zámku malé arboretum a rozárium, po zavezení vodního příkopu a valů byl r. 1852 za Karla Egona II. z Fürstenberka založen anglický park s rybníkem, tehdy módní přírodní krajina. Skleník vznikl r. 1880. Podoba parku po r. 1921 je dílem Josipa Plečnika. Pomník padlým v 1. světové válce – deset metrů vysoký obelisk z mrákotínské žuly s nižším kulatým hlazeným sloupem - zhotovil podle návrhu Josipa Plečnika architekt Rothmajer. Slavnostní odhalení provedl v květnu 1927 generál Céček se svým pobočníkem, legionářským spisovatelem Rudolfem Medkem. Plečnikův monolit tvoří důstojný protějšek k zámecké bráně. Hrob rodiny Masarykových je na lánském hřbitově, který byl zřízen r. 1833. Je zde pohřben první prezident naší republiky Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), jeho choť Charlota Garrigue Masaryková (1850-1923), jejich syn, ministr zahraničních věcí ČSR Jan Masaryk (18861948) a jejich dcera Alice Masaryková (1879-1966). Z barokního fürstenberského špýcharu poblíž zámku vzniklo r. 2003 Muzeum T. G. M. s badatelnou, přednáškovým sálem a malou kavárnou. K nejvzácnějším exponátům patří posmrtné masky T. G. Masaryka a jeho manželky Charlotty. Objekt je díky citlivé rekonstrukci působivý i po architektonické stránce. Pamětní síň Dr. Alice Masarykové nechala r. 1928 vlastním nákladem zřídit Dr. Alice Masaryková pro lánskou organizaci ČSČK. Budova sloužila do r. 1991 jako poradna pro matky a kojence. Nyní je zde expozice Muzea T.G.M., věnovaná osobnosti Dr. Masarykové a historii Čs. červeného kříže.
Lány
07/2011
Zlatá stuha - Jihomoravský kraj -
Lužice
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Lužice
Obec Lužice leží v rovinaté krajině jižní Moravy jihozápadně od Hodonína. Nejstarší písemná zmínka o Lužicích pochází z roku 1250. K podzemnímu bohatství lokality patří naleziště ropy, zemního plynu a lignitu. Těžba těchto surovin a vybudování železniční tratě v r. 1841 přispěla již v 19. století k rozvoji průmyslu, který převažuje nad zemědělskou výrobou. Ropa, zemní plyn i lignit se na katastru obce těží dodnes. Od r. 1999 má obec svůj prapor a znak se symbolem naftařského kozlíku a vinařským nožem. Veřejná prostranství obce ozvláštňují sochařská díla vytvořená mladými umělci na tradičních sochařských sympoziích a obec se tak stává postupně sochařskou galerií pod širým nebem. Lužice jsou součástí etnologicky bohatého regionu Podluží. Přestože jsou převážně průmyslovou vesnicí s rozrůstající se moderní bytovou a průmyslovou výstavbou, lidové kroje, písně, tance a folklorní tradice jsou zde stále živé a patří k největšímu kulturnímu bohatství obce. Partnerství s francouzskou obcí Isdes je od r. 2005 důkazem toho, že Lužice jsou obcí, která je otevřená i mezinárodní spolupráci zemí Evropské unie. Lužice leží v rovinaté krajině Dolnomoravského úvalu na pravém břehu řeky Moravy. Mírné klima a rovinatá krajina jsou příznivé pro pěstování vinné révy, ovoce a teplomilné zeleniny. Katastr obce je poměrně malý. Zastavěná část obce je obklopena zahradami, zahrádkářskými koloniemi, vinicemi a sady. Lesní půdy je velmi málo. Severně od obce lemuje les rybniční soustavu. Převažujícími dřevinami jsou dnes trnovník akát a borovice lesní. Hranici katastru tvoří říčka Kyjovka. Ráz krajiny významně utváří také její zvlnění vzniklé poklesem půdy vlivem poddolování, těžba ropy a zemního plynu (těžební kozlíky a v minulosti i těžní věže). Obec Lužice si dala za cíl systematicky podporovat předškolní,školní a mimoškolní vzdělání v oblasti folklóru a činnost zájmových kroužků a spolků, které mají v náplni péči o tradiční lidovou kulturu. Přínosem pro udržení tradic byl vstup obce do dobrovolného svazku obcí s názvem Region Podluží. Obec Lužice založila po roce 2000 dětský folklorní soubor Lužičánek, dětskou cimbálovou muziku a kurz výuky sólového zpěvu. Výsledky jejich práce jsou takové, že účinkují při kulturních akcích v nejen v obci, ale i na přehlídkách v rámci regionu a v zahraničí. Obec eviduje, udržuje a půjčuje dětem čtyřicet dětských krojů, postupně nakupuje také krojové součásti ženského a mužského kroje, aby i pro mládež starší patnácti let bylo finančně dostupné chodit v kroji. Národopisná oblast Podluží, kam Lužice patří, je na folklorní tradice bohatá a tradiční folklorní akce prolínají celým rokem. Velkým úspěchem je obnovení fašaňkové obchůzky a maškarní taneční zábavy, pořádání chasovní zabijačky a udržování lidových tradic a zvykoslovných obřadů (velikonoční obchůzka v krojích, stavění májek děvčatům, předhodové zpívání, cyrilometodějské hody, vinobraní, krojový ples apod.), které organizují Slovácký krúžek, Lužičtí mužáci a muzejní spolek. Významným přínosem pro udržení folklorních tradic byl III. ročník soutěže dětských verbířů Podluží, kterou obec pořádala v květnu 2009 ve spolupráci se sborem lektorů verbuňku ve Strážnici a Regionem Podluží. Od r. 2000 organizuje muzejní a letopisecká komise a muzejní spolek sbírkovou činnost (asi 1000 exponátů) – sběr předmětů, krojů a krojových součástí, jejich vystavování, evidenci, uchovávání, údržbu. Starý kvartýr je nejstarší budova v obci, která byla v letech 2005-2009 rekonstruována za vydatné spolupráce obce, místní akční skupiny a muzejního spolku. Slouží k pořádání kurzů (vyšívání, malování kraslic) a pořádání výstav o historii i současnosti obce. Římsko-katolická farnost dodržuje a pořádá církevní obyčeje, svátky a slavnosti. Lužický kulturní rok je velmi pestrý a bohatý na události. K rozvoji esteticky vytvářeného životního stylu a urbanistiky napomáhá každoročně pořádané sochařské sympozium Dřevo – kámen Lužice. Sympozium se koná vždy v červenci po dobu tří týdnů ve volné přírodě v areálu Cihelna. Účastní se ho studenti umělecko-průmyslových škol z ČR i ze zahraničí. Jejich výtvarnou činnost se zájmem sledují dospělí, mládež a děti z Lužic a okolí po celou dobu trvání sympozia. Na závěr jsou výtvarná díla studentů představena veřejnosti. Kurátorem sympozia je sochařka Ludmila Pecková, která zajišťuje vhodný materiál, výběr studentů a pro každý ročník připraví motto ke ztvárnění. Vytvořené plastiky a sochy potom zkrášlují jednotlivé části obce.
Největší událostí léta jsou začátkem července cyrilometodějské hody. Přípravy začínají postavením máje a stavbou zeleného. Zahájeny jsou předhodovým zpíváním a nedělní krojovou mší. V neděli a v pondělí se koná krojový průvod obcí, taneční zábava pod zeleným, na kterou se sjíždí chasa z celého Podluží. V úterý se vybírá po dědině a večer se děvčata přestrojí za šohaje. Na podzim slavíme tradiční lužické vinobraní nejdříve před radnicí, u kostela se posvětí hrozen a hora. Na taneční zábavě pod střechou staré stodoly se zarazí hora. Taneční zábavu doplňuje ochutnávka mladého vína burčáku. TELETHON aneb S Mikulášem do Francie – to je úplně nová akce po vzoru naší partnerské francouzské obce Isdes, která se jistě stane tradicí. Jednotlivá občanská sdružení mezi sebou soutěží v motání stuhy partnerství, web kamerou je zabezpečeno spojení s účastníky akce ve Francii. Lužickým kulturním adventem se slavnostním rozsvícením vánočního stromu kulturní rok končí. V obci pracují spolky podporované obcí – TJ Sokol, TJ Baník, klub seniorů, chrámový sbor, muzejní spolek, svaz včelařů, chovatelů, vinařů a zahrádkářů, oddíly Českého svazu skautů a skautek, klub přátel Francie, Lidová jednota, místní akční skupina, Slovácký krúžek a Lužičtí mužáci. Spolková činnost je velmi bohatá a zájem občanů zapojovat se do společenského života a programu rozvoje obce postupně roste. Slovácký krúžek a Lužičtí mužáci jsou občanská sdružení, zaměřená na udržování folklorních tradic a lidových zvyků, jsou hlavními organizátory folklorního života v obci, reprezentují obec na hodech, festivalech a folklorních pořadech regionu Podluží i mimo něj (Moravany, Javorník, Regiontour). Pravidelně reprezentují obec v partnerské francouzské obci Isdes. Dobrovolná práce občanů a jejich zájem o dění v obci je opakem lhostejnosti, se kterou se dnes ve společnosti často setkáváme. Jsme rádi, že v Lužicích převažuje to pozitivní. Přes šedesát občanů je zapojeno do práce komisí a výborů. Společenské organizace a jejich členové se převážně bezplatně podílejí svou činností, organizací společenského, kulturního, sportovního života, opravami a údržbou svého majetku formou brigád nebo sponzorských darů na realizaci obnovy venkova. Partnerství s francouzskou obcí Isdes aktivizovalo velkou skupinu občanů, hlavně mladých lidí. Od r. 2005 se vzájemně navštěvují a navazují vzájemná přátelství, naučili se dokonce úspěšně podávat žádosti na setkání z bruselského fondu AECEA. Na návštěvě v partnerské obci Isdes byl v roce 2006 Slovácký krúžek, v roce 2007 lužičtí fotbalisté, kteří se zúčastnili fotbalového turnaje dětí a veteránů. V roce 2008 dětská cimbálová muzika spolu se včelaři předvedli kulturní program v Orleans a na jarmarku v Isdes předváděli naše tradiční výrobky. Každoročně do Lužic přijíždějí návštěvníci z Isdes, kteří jsou ubytováni v rodinách. V průběhu návštěvy se účastní společenských, kulturních a sportovních akcí v obci, jsou seznamováni s historickými a kulturními památkami v okolí i celé České republice.
Lužice
08/2011
Zlatá stuha - Moravskoslezský kraj -
Spálov
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Spálov
Městys Spálov se nachází severozápadně od města Oder, na rozhraní krajů Moravskoslezského a Olomouckého, v oblasti přírodního parku Oderské vrchy. První zmínka o Spálovu je z roku 1394, tehdy spálovská tvrz patřila k panství potštátskému. Reliéf katastru městyse je velmi členitý, převážně svažitý, přecházející téměř po celém obvodu do příkrých zalesněných svahů. Městys Spálov patří k větším obcím vesnického charakteru okresu Nový Jičín. Zástavba je poměrně hustá, je zde několik původních gruntů a novější zástavba má podobný vzhled staveb. Občané Spálova jsou poměrně konzervativní, z čehož plyne velký vztah k tradicím a tradičním hodnotám vůbec. Akce v průběhu roku začínají pořádáním společenského a dětského maškarního plesu. Masopust je ukončen tradičním voděním medvěda po vsi s průvodem rozličných masek a místní dechovkou. Večer je na programu končinová zábava s pochováváním basy, kterou organizují hasiči. Na Smrtnou neděli pořádá základní škola vynášení zimy ze vsi. Další tradiční akcí je velikonoční zábava, hodová zábava a kateřinská zábava, pořádaná TJ Spálov. V květnu se koná koncert souborů, na něm v různých uskupeních vystoupí spálovští muzikanti. Hasiči každoročně staví a kácí máj, městys se SRPŠ organizuje dětský den se soutěžemi a programem pro děti. Hody jsou slaveny na sv.Jakuba. V září u příležitosti svátku Panny Marie je pořádána pouť k Panně Marii ve Skále. Koncem září je tradiční vinobraní a drakiáda, v prosinci mikulášská nadílka, rok je ukončen Štěpánskou zábavou. Mezi novější akce patří Malý alternativní festival – MAF, na kterém zazní poezie a hudba, je možno shlédnout výstavu výtvarných prací, workshopy. V městysu fungují občanská sdružení a spolky, které tvoří žijící srdce městyse, bez jejich veskrze dobrovolné činnosti by obec nežila. Tělovýchovná jednota Spálov tvoří ze svých členů fotbalová družstva žáků, dorostu a mužů, která se účastní příslušné soutěže v rámci okresu. Pořádá kulturní akce, zábavy, fotbalové turnaje, pečuje a zvelebuje hřiště, při brigádách se zapojují dospělí i děti. Velmi aktivní je sbor dobrovolných hasičů, který mimo širokou kulturní a společenskou činnost vychovává mladé hasiče a pomáhá při údržbě obce, zasahuje také při kalamitních situacích. Svaz zahrádkářů pořádá večerní posezení s hudbou, ořezává a stříhá stromy na veřejných prostranstvích, navštěvuje jubilanty s malým dárkem a přáním. Velmi úzká spolupráce je mezi obcí a skautským oddílem. Společně pořádají Den dětí, spolupracují na projektech obnovy starých alejí a děti jsou tak vedeny k praktické pomoci životnímu prostředí a aktivnímu vnímání potřeb svého okolí. Zapojují se do charitativních projektů (Tříkrálová sbírka, Pomozte dětem), významným způsobem se podíleli na opravě fary, pořádají dva tábory pro mladší a starší děti. Sbor pro občanské záležitosti navštěvuje jubilanty, zajišťuje kulturní vystoupení při setkání osamělých, vítání narozených, svatbách, pohřbech. V obci dále fungují Český svaz chovatelů, Český svaz včelařů, Tělocvičná jednota Sokol Spálov, myslivecké sdružení Královec, klub tatínků Mateřídoušek a klub maminek Sedmikrásek. Divadelní soubor Dolňáci nepravidelně nastuduje představení, většinou pohádkového žánru, jejich vystoupení je vždy s velkou radostí očekáváno a nikdy nezklame. Historie spálovských ochotníků sahá až do roku 1896. V obci funguje několik hudebních sdružení - dechovka Spálovanka, smíšený pěvecký sbor, dixieland a kapela Kokeš - vystupují se svým programem při mnoha příležitostech. V obci je pořádán kurz angličtiny, přednášky a koncerty v průběhu roku, v závěru roku setkání pro osamělé důchodce. Obecní zpravodaj je vydáván jednou ročně ke konci roku a zdarma distribuován všem domácnostem. K vesnické pospolitosti obec přispívá pravidelným přáním jubilantům. V loňském roce se nám podařilo uskutečnit ve spolupráci s občanským sdružením Tora a skauty projekt Ovocné stromy na Odersku, na který byl získán grant ve výši sto tisíc korun, cílem projektu bylo obnovení třešňové aleje v Mlýnici a vysazení ovocného sadu v Klokočůvku, součástí projektu byla Ovocná slavnost, zahrnující ochutnávky výrobků z ovoce, přednášku o starých ovocných odrůdách, ekofilm, nechyběla lidová hudba v podání místní kapely Kokeš a dua Huso ze Zlína. Velmi přínosná jsou setkání s dětmi, jejichž nápady jsou cenné pro další rozvoj obce. Obec také zaměstnává sociálně potřebné na veřejně prospěšné práce, sociálně slabým v odůvodněných případech poskytuje úlevy na poplatcích. Obec vydala pohlednice, propagační mapy. Velkou chloubou Spálova je vlastivědný kroužek Oderské vrchy, jehož založení se datuje k roku 1948. Vydává vlastivědný zpravodaj Oderské vrchy, jehož náplní jsou články, studie, zprávy a glosy týkající se historické vlastivědy, kulturní historie, geografie i přírody Spálovska a Potštátska. Vydávání bylo přerušeno pouze v období normalizace, od roku 1991 vychází opět pravidelně. Nevšední je vydání dvou publikací věnovaných Spálovu - knihy Spálov v minulosti a současnosti od Antonína Ondřeje z roku 2002 a slovník Nářečí Spálovska, ten zachycuje původní ráz svébytného nářečí na Spálovsku, které je v současné době vytlačováno hovorovým jazykem a je reálná hrozba zapomnění. Součástí slovníku je zvukové CD s mluvenými ukázkami nářečí. Kronika Spálova je velmi pečlivě vedena již od roku 1900. Obec dále zřídila ve svých prostorách archiv, ve kterém jsou soustředěny archiválie týkající se Spálovska ze zrušeného archívu ve Vítkově. S velkou láskou a pečlivostí je třídí a přehledně seřazují tři spálovští občané. Materiály jsou často využívány studenty pro disertační práce, různými badateli a mnoho lidí v nich našlo to, co léta hledali. Obecní knihovna se nachází v prostorách budovy úřadu městyse. Knižní fond každoročně doplňuje, spolupracuje s městskou knihovnou v Novém Jičíně, která poskytuje metodickou, poradenskou i vzdělávací činnost, tvorbu výměnných knihovních fondů a jejich cirkulaci, spolupráci při zpracování projektů a grantů. V obecní knihovně je umístěn veřejný internet, který je hojně využíván. Spolky jsou poměrně výrazně finančně podporovány z rozpočtu městyse, podpora je směřována těm, kteří se aktivně zapojují do dění v obci a pracují ve prospěch obce. Spálov patří do turistické oblasti Poodří. Nejvýznamnější pro rekreaci a turismus je půvabné údolí řeky Odry, kde se nachází poutní místo Panny Marie ve Skále, vyvěrá zde pramen vody, která je hojně vyhledávána. Možnost ubytování je v hotelu Maria Skála a v penzionu Švamlův mlýn, v obci je možnost ubytování na faře a v restauraci U stromu. V údolí řeky Odry se nachází několik dětských táborů a areál Spálovského mlýna s možností ubytování v chatkách či na tábořišti pro méně náročné turisty a hromadné akce. Obcí prochází cyklotrasa Odry – Luboměř – Spálov – Odry. Ve spolupráci s mikroregionem Odersko se připravuje projekt cyklostezky s pracovním názvem Střecha Evropy. Povede od Hranic na Moravě přes Odry, Vítkov do Budišova nad Budišovkou. Významnou atraktivitou je nejmenší větrný mlýn v Čechách, Balerův větrný mlýn, který prochází rekonstrukcí, prováděnou pod odborným vedením sekce větrného mlynářství při Technickém muzeu v Brně ve spolupráci s obcí a majitelkou.
Spálov
09/2011
Zlatá stuha - Olomoucký kraj -
Tučín
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Tučín
Přestože jsou archeologické nálezy velmi skromné, je nade vši pochybnost, že katastr obce byl osídlen již v dávném pravěku. Tučínská travertinová kupa a okolní minerální prameny jistě přitahovaly pozornost pravěkého člověka, bohužel však jeho existenci v dané lokalitě dokládá jen jediný nález bíle patinovaného štípaného pazourkového nástroje, typického pro období paleolitu. Dnes je už bezpečně prokázáno mladopaleolitické osídlení travertinové kupy, na níž se rozkládá přerovské Horní náměstí. Dá se tedy předpokládat, že lovecké skupiny, pohybující se zde v průběhu paleolitu, se naší lokalitě nevyhýbaly, zatím však nelze blíže určit dobu, kdy se tak dělo. Nález jadeitové sekyrky dokládá přítomnost člověka v době neolitu - mladší době kamenné (cca 5500-4000 př.n.l.) a nález sekeromlatu vybroušeného z olivínického čediče spadá do mladší doby bronzové (1300-1000 př.n.l.). Dolní konec obce, od nepaměti zvaný Mohelňa, by mohl naznačovat dřívější existenci žárového pohřebiště z doby osídlení lidem lužických popelnicových polí. V neprospěch archeologických nálezů svědčí jistě i samotný charakter katastru, rozkládajícího se na úrodném černozemním půdním typu, vždy vhodném pro zemědělské využití. V důsledku toho byly mnohé pozůstatky pravěku rozorány a tak nenávratně zničeny. Proto jsou historické nálezy více dochovány v lesích a remízech, ty však v katastru obce Tučín chybí. Obec Tučín leží severovýchodním směrem od okresního města Přerova, sousedí východně s obcí Podolí, jižně se Želatovicemi, jihozápadně s Přerovem, západně s Kozlovicemi, severozápadně s Radslavicemi a severně s Pavlovicemi. Tučínský potok, který vyvěrá z místní tratě, rozděluje obec na dolní a vrchní konec. Vrchní konec je rozdělen silnicí, která vede rovnoběžně s potokem. Název obce pravděpodobně vznikl z osobního jména Tucha (jde o zkratku některého ze složených osobních jmen s částí Tuch-, Tucho-, tuch - odvaha, obdobně Drahotuch, Sobětuch, Tuchorad) příponou -ín. Charakteristickým pro dějiny obce Tučín je fakt, že usedlíci patřili několika vrchnostem. Nejstarší písemná zmínka o Tučíně pochází z roku 1351. Podle zápisu v zemských deskách prodali Tobiáš a Beneš ze Štrálku bratřím Janovi a Drslavovi z Kravař a jejich dědicům čtyři lány se vším příslušenstvím, které drželi ve vsi Tučíně. V roce 1371 směnil Vok z Kravař ony čtyři lány za statky patřící Ješkovi Hromadovi z Horky. Mezi významnější majitele patřili ve 14. století pánové z Nákla, v 15. století se část obce stala součástí pernštejnského majetku soustředěného kolem měst Lipníka a Hranic. V polovině 16. století prodali Perštejnové helfštýnské panství Půtovi z Ludanic, a to včetně části Tučína, krátce byl majitelem této části obce i Petr Vok z Rožmberka s Kateřinou z Ludanic. V roce 1636 měl v obci osm poddaných i Karel starší ze Žerotína. Před třicetiletou válkou patřil jeden díl obce k panství domaželickému, druhý díl k panství želatovickému, třetí díl tvořil svobodný dvůr. V roce 1795 koupil panství želatovické s Tučínem hrabě Antonín Alexandr z Magnisů a v držení tohoto rodu zůstalo až do roku 1917, kdy je hrabě Antonín Magnis prodal agrární bance. Z pohrom, které postihly obec, lze uvést velký požár v roce 1853, při němž vyhořelo půl vesnice, epidemii cholery v roce 1866, která si vyžádala v obci dvacet osm obětí a silnou větrnou smršť v roce 1910, která zničila větrný mlýn z roku 1743. V roce 1913 byl do vsi zaveden elektrický proud a následně zřízena i telefonní stanice. Z osvětových a vzdělávacích spolků existoval jako první předválečný čtenářský spolek, později přeměněný na odbor Národní jednoty, jehož majetkem bylo divadelní jeviště pořízené v roce 1906, pak Tělocvičná jednota Sokol, Tělocvičná jednota čsl. Orla. Z hospodářských spolků místní pojišťovací spolek hovězího dobytka a odbor Zemské dobytčí pojišťovny v Brně. V roce 1922 byl založen spolek dobrovolných hasičů. V roce 1923 se ustavila Místní domovina domkářů a malorolníků v Tučíně, 1924 Místní družina katolických zemědělců československých, 1925 Spolek k pojišťování skotu na vzájemnosti, 1926 Místní jednota československých malozemědělců, domkářů a živnostníků. V okolí je Tučín znám především pro své koupaliště, vybudované v roce 1940, které je napájeno podzemní minerální vodou teplou 21°C z místního zrušeného travertinového lomu. Ten se v obci těžil až do 80. let 20. století. Málokdo však ví, že se v obci kromě zmíněného travertinu málem těžilo i uhlí. Nález byl učiněn náhodou při hloubení studny na obecním pozemku v roce 1935. Naštěstí průzkumné vrty zjistily jen slabou vrstvu smolného uhlí. V roce 1976 došlo ke sloučení Místních národních výborů v Želatovicích, Tučíně a Podolí, které trvalo až do roku 1991. V této době byla vybudována kanalizace a vodovod. Z velkých investičních akcí po osamostatnění je nutno uvést výstavbu plynovodu v letech 1993-1995 a v roce 1997 nové telefonní vedení. V letech 2002–2007 bylo vybudováno v obci víceúčelové hřiště pro jedenáct druhů sportů, dětské hřiště a byla rekonstruována a dostavěna budova obecního úřadu z roku 1972, ve které jsou nové prostory knihovny s veřejným internetem, požární zbrojnice a sál pro společenské a sportovní akce. Obec je členem Mikroregionu Pobečví, členem Místní akční skupiny MAS Záhoří–Bečva, Spolku pro obnovu venkova a Svazu měst a obcí. Má vlastní internetové stránky www.tucin.cz, za které získala v letech 2006, 2007 a 2008 cenu veřejnosti v krajském kole soutěže Zlatý erb. V roce 2007 obec získala v krajském kole soutěže Vesnice roku 2007 Modrou stuhu za společenský život. V obci aktivně pracují spolky - Sešlost obecních nadšenců, Sbor dobrovolných hasičů, Český zahradkářský svaz ZO Tučín, kluby malé kopané Aktive team Tučín - účastník 4. ligy PLMK a SK Tučín - účastník 1. ligy PLMK, klub šipek Tučňáci Tučín - účastník 1. ligy šipek, dále cvičenky, klub žen, rodiče s dětmi, mladí zahrádkáři a dětská taneční country skupina. V obci je mateřská škola, kterou navštěvují děti z obce i okolí.
Tučín
10/2011
Zlatá stuha - Zlínský kraj -
Újezd
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Újezd
Nejstarší zpráva o Újezdě pochází z roku 1261. Obec leží na mírném návrší v nadmořské výšce 430 m n.m. nad údolím potoků Svíborky a Benčice, na jižním okraji Vizovické vrchoviny jihovýchodně od Vizovic. Jižní okraj vesnice spadá do chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Charakter krajiny je podhorský s lesy a loukami. Kulturně společenský život v obci je bohatý. Každoročně se koná tradiční plesová sezóna – maškarní a myslivecký ples, ples SRPŠ, všechny patří mezi hojně navštěvované. Pro děti se pořádá dětský karneval, pro občany důchodového věku společenský večer s bohatým kulturním programem, kde se představí folklorní kroužek základní školy a celý večer hraje k tanci místní skupina. Celé období vrcholí masopustním průvodem s pochováním basy a je začátkem postní doby. V úterý před Popeleční středou obchází vesnicí průvod dětí, členů folklorního souboru, které zpívají písně a navštěvují domácnosti i místní podnikatele. Velikonoce v naší obci tradičně zahajují na Zelený čtvrtek žáci osmých tříd. Tuto dobu připomínají takzvanými tragači, jejichž zvuk nahrazuje zvonění zvonů. SRPŠ pořádá pro děti divadlo v místním sále a dětský den, pro děti jsou připraveny zajímavé soutěže a hry. 30. dubna vyroste na návsi máj a místní ženy a dívky chodí podpořit velký slet čarodějnic a čarodějniček v sousední obci Loučka. Na podzim pořádá myslivecké sdružení Hubertskou mši a zvěřinové hody, obec připravuje doprovodný program. V měsíci říjnu se konají v obci hody, před vánočními svátky již tradiční a velmi populární vánoční koncert v místním farním kostele. Na rozloučení se starým rokem je uspořádán pod záštitou obecního úřadu lampiónový průvod obcí zakončený ohňostrojem, který sponzorují místní podnikatelé. Na návsi je pro účastníky připraveno občerstvení - pro děti čaj a pro dospělé svařené víno. V obci dobře pracuje místní knihovna. Základní škola oslavila v roce 2006 50. výročí uvedení školy do provozu a 350. výročí první zmínky o škole v Újezdě, patří tedy k nejstarším školám v našem kraji.V roce 2000 byl obnoven provoz kina. V letním období se na koupališti koná filmový festival, obec má k dispozici vlastní pojízdné kino. V roce 2000 navázala obec družbu se slovenskou vesnicí Kvetoslavov a 2005 s maďarskou obcí Mecsér, uzavřela s nimi dohodu o spolupráci v oblasti sportu, turistiky, kultury, školství a řízení veřejné správy. Občané těchto tří obcí se potkávají již delší dobu pří různých akcích. Sportovní klub se dělí se na oddíl kopané a stolního tenisu. K dispozici má od obecního úřadu nově zrekonstruovaný areál. Pro občany pořádá tradiční maškarní ples a fotbalový turnaj o putovní pohár obce. Hlavní činností je odehrání soutěží a práce s žáky. Oddíl stolního tenisu pořádá turnaj pro žáky a soutěže. Lyžařský oddíl je nové uskupení občanů, které vzniklo vybudovaném lyžařském areálu. Myslivecké sdružení má pro svou činnost k dispozici starší domek, o který pečuje a postupně ho zvelebuje, v loňském roce byla zahájena oprava střechy. V rámci spolupráce s obcí udržuje kulturní památku Hradištěk, pořádá tradiční ples, zvěřinové hody, při dětském dni spolupracuje na programu. Hlavní náplní práce je péče o zvěř a honitbu. V rámci akce Den země vysazují myslivci stromky společně se žáky naší ZŠ na pozemcích obce. Vzhledem k charakteru okolní krajiny vysazují pro drobnou zvěř a zpestření biotopu jeřabiny, plané hrušky a jabloně. Hasičský sbor má k dispozici novou hasičskou zbrojnici. Pořádá masopustní průvod s pochováním basy, pouťové zábavy, pomáhá při organizování Božího těla. Občanům provádí čištění studní, kanalizací a čištění veřejných prostranství. Hlavní činností je údržba požární techniky a zajištění požární ochrany majetku obce a občanů. Klub vojáků v záloze je nová organizace, která za pomoci obce dobudovala střelnici, na které pořádá střelecké soutěže. Český svaz včelařů vychovává mladou generaci, neboť většinu tvoří včelaři důchodového věku. Na akce pečou krásné a chutné perníky. SRPŠ při ZŠ – organizace složená z rodičů dětí školy, pořádá řadu kulturně společenských a sportovních akcí jak pro děti, tak i dospělé - ples, dětský karneval, karneval na lyžích, divadlo, dětský den. Podílí se na spolufinancování školních soutěží, zájezdů, kurzů pro žáky a vedení zájmových kroužků. Oddíl děvčat a kluků ve věku od šesti do dvanácti let Mladí svišťové pracuje pod vedením zkušených vedoucích v klubovně na obecním úřadě. Skupina mladých velmi dobře spolupracuje s obcí, zejména při zajišťování akcí, které pořádá obec, ale také se zúčastňují organizování akcí pořádaných mikroregiony. ZŠ a SRPŠ pořádá pro občany vánoční koncerty, Den matek, folklorní kroužek vystupuje na besedě s důchodci. S připravenými programy vystupují i v sousedních vesnicích a domově důchodců v Loučce, v místním kostele i v okolních. Folklorní kroužek při základní škole pod vedením učitelek sdružuje děti od 1. po 5. třídu, zúčastňuje se festivalů ve Zlínském kraji a zpestřuje pořádané akce v obci. Obec vytváří občanům velmi dobré podmínky pro trávení volného času . V současné době provozuje koupaliště, které je každoročně vyhledáváno lidmi z širokého okolí. Občanům je k dispozici moderní lyžařský vlek na svahu střední náročnosti dlouhém 450 metrů. V roce 2005 obec zakoupila sněhovou rolbu na úpravu svahu a běžeckých tras v okolí obce. V roce 2006 byl zakoupen dětský lyžařský vlek a odbavovací turniket. Připravován je projekt na dobudování celého areálu - zasněžování a ubytování. Základní škola pořádá v areálu lyžařské závody ve sjezdu, slalomu a běžecké závody, SRPŠ zimní karneval. Ve sportovním areálu za školou jsou zrekonstruované šatny pro sportovce a také místo pro pořádání kulturních akcí. V zimním období je v provozu kluziště. V širokém okolí je mnoho zajímavých tras pro pěší turisty i cykloturisty. V rámci mikroregionu připravujeme projekt Okruh tří dědin - Újezd, Vysoké Pole a Vlachovice, který bude zaměřen na historii, kulturní památky, kostely a kaple, první a druhou světovou válku a okrajově faunu a flóru. V letošním roce bude za spolufinancování Zlínského kraje vyznačena první část hřebene Vizovických vrchů a Bílých Karpat, na který bude výše popsaný projekt navazovat. Obec vyvíjí vlastní hospodářskou činnost v oblasti cestovního ruchu, provozuje koupaliště, lyžařský vlek a služby pro občany - pronájem obecního traktoru, vysokozdvižné plošiny, obecních bytů, kulturního zařízení a prodej dřeva z vlastního lesa.
Újezd
11/2011
Zlatá stuha - Liberecký kraj -
Zahrádky
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Zahrádky
Vesnická památková zóna Zahrádecko se rozprostírá v údolí Robečského potoka na Českolipsku. První zmínky o obci pocházejí z roku 1376. Dnes mají Zahrádky tři místní části a osady Karasy, Karba a Šestidomí. Dominantou obce je renesanční zámek ze 16. století, k němu patří rozsáhlý park s množstvím cenných dřevin a soch. Součástí zámeckého parku se stal v 19. století i kaňon Robečského potoka, zvaný Peklo. K nejstarším kulturním památkám patří kostel sv. Barbory a zvonice. Dalšími zajímavostmi jsou národní přírodní rezervace Novozámecký rybník, Valdštejnská lipová alej, objekty lidové architektury, železniční viadukt v osadě Karba z roku 1898, Mnichovská a Novozámecká průrva, které jsou vytesané ve skále pro přívod a odvod vody z Novozámeckého rybníka. O kulturní život se stará obec ve spolupráci s občany a organizacemi (TJ Sokol Zahrádky, sportovně – turistický oddíl Piškoti, rybářský kroužek,mateřská a základní škola). Nejvýznamnější akcí roku je obnovená tradice Zahrádeckých slavností (původně dožínky), spojená s dobovým jarmakem, kulturním a sportovním programem. Zahrádečtí během roku pořádají zábavy, myslivecký bál, zájezd do divadla, kulturní akce ke Dni matek, dětský karneval, setkání se seniory, vítání občánků, dětský den se sportovními soutěžemi, běh lipovou alejí, mikulášskou nadílku apod. Výborná spolupráce je mezi obcí a mateřskou a základní školou při konání společenských akcí nebo při sběru lesních plodů a kaštanů pro zvěř. Veškeré sportovní a kulturní akce jsou uveřejněny v občasníku Zahrádecké listy, který obec vydává. Kronika obce je vedena od roku 1945, zajímavostí je kronika české školy od roku 1921 a divadelní kronika z let 1945-1975. Zahrádecko nabízí turistům návštěvu řady zajímavých míst. Nejvýznamnější památkou (dnes poškozenou požárem) v Zahrádkách je zámek, který vybudoval v letech 1547 – 1550 Jan z Vartenberka. Nahradil zřejmě původní tvrz, která zde stávala již koncem 14. století. Jan z Vartenberka nechal nákladně upravit i zámecké interiéry. Posledním z Vartenberků byl Jan Jiří. Ten se v letech 1618–1620 aktivně zúčastnil protihabsburského povstání, proto byl roku 1622 odsouzen ke ztrátě celého majetku. Nový zámek koupil v roce 1623 Albrecht z Valdštejna. V té době bylo v zámku velmi cenné vnitřní zařízení, vynikající knihovna a galerie. Po zavraždění Valdštejna roku 1634 v Chebu získala zámek nejdříve jeho žena Isabella a později jediná dcera Maria Alžběta, provdaná za nejvyššího lovčího Rudolfa Kounice. V držení Kouniců zůstalo novozámecké panství až do roku 1897. Za zmínku jistě stojí manželka jednoho z Kouniců, Eleonora Voračická z Paběnic, která se přátelsky stýkala s Josefem Dobrovským, Františkem Palackým a Pavlem Josefem Šafaříkem, jí také věnovala Božena Němcová svou Babičku. Od roku 1636 byl vlastníkem zámku Jan Lichtenštejn a po něm Emanuel Lichtenštejn. V současné době patří zámek Karlově univerzitě, zahraniční studenti se zde připravovali ke studiu na našich školách. V r. 1992 byl zámek rekonstruován na hotel, v lednu 2003 ale vyhořel. V 1. polovině 17. století byl kolem zámku založen veliký park s řadou vzácných dřevin. Zámecký park byl obohacen o zděný gloriet a sochy sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého, které se původně nacházely na Barbořině mostě přes Bobří potok na konci Valdštejnské lipové aleje. Ta je třista let stará a vede k jedné z nejstarších bažantnic v Čechách a do obory. Tam stojí na pískovcové skále zvané Žižkův vrch zbytky hradu Vřísek, který vznikl na místě bývalého slovanského hradiště. Obora je veřejnosti nepřístupná, chová se zde mufloní zvěř a kozy bezoárové. V samotné obci se zachovaly četné roubené lidové stavby, často s vyřezávanými lichými arkádami v přízemí a s arkádovou pavlačí v patře. Oblast Zahrádecka byla r. 1996 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Jihovýchodně od Zahrádek stojí kostel sv. Barbory. Původní renesanční stavba vznikla kolem roku 1550 a později byla zbarokizována. Blízká zvonice má nad portálem letopočet 1609. U schodiště ke hřbitovu, obklopujícímu kostel, stojí barokní sochy sv. Václava a sv. Prokopa, opodál pak plastika sv. Judy Tadeáše. V kostele je hrobka Kouniců, stavba je jediným pozůstatkem vsi Mnichova, která zanikla ve třicetileté válce. Peklo - národní přírodní památka - je území skalních stěn a potoční nivy v údolí Robečského potoka pod bývalým mlýnem osady Karba. Státní ochrana zde byla vyhlášena v roce 1967, ale jako oblast příměstské rekreace bylo toto území ceněno již v 19. století. Tehdejší majitel panství, hrabě Vincenc Karel Kounic, upravil okolí zahrádeckého zámku v romantický krajinný celek, k němuž patřilo i Peklo. Robečský potok byl po celé délce toku v chráněném území splavněn a plavba na lodičkách patřila k oblíbeným zábavám šlechty. Za třicetileté, prusko-rakouské i druhé světové války sloužilo Peklo jako úkryt pro obyvatele okolních vsí před vojenskými oddíly. Roku 1881 ohrozila Peklo stavba železnice, která tudy měla procházet. Na nátlak vlastivědného spolku Excursions-Club, veřejnosti a majitele pozemků hraběte Kinského byl projekt přepracován. V roce 1898 překlenul údolí viadukt nad osadou Karba a byla zprovozněna trať. Ocelový železniční most s klenutými oblouky, dlouhý 209 a vysoký 24 m, byl navržen k ochraně jako technická památka Dnes vede Pekelským údolím čtyři kilometry dlouhá naučná stezka pro pěší turisty. Návštěvníci mají možnost se seznámit s přírodními silami, modelujícími okolní pískovcové stěny, údolní nivou s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin (bledule jarní, prvosenka vyšší, stulík žlutý a mnoho dalších). Tato lokalita je také bohatá na živočišné druhy – při výzkumech bylo zjištěno téměř 250 druhů hmyzu, 4 druhy obojživelníků, 4 druhy plazů, velké množství ptáků, ryb a savců. Z chráněných druhů ptáků v lokalitě hnízdí výr velký, ledňáček říční a skorec vodní. Poslední zastavení stezky se nachází v osadě Karba na jižním konci údolí Robečského potoka. V okolním lese jsou zbytky hradu Frýdlant ze 13. století. Pro svoji romantickou polohu se Karba stala již začátkem 19. stol. oblíbeným cílem výletů. Zajímavostí je, že mnohé chalupy stojí v těsném dotyku pískovcových skal, částečně do nich vrůstají nebo je využívají jako sklepy. Novozámecký rybník byl založen v době Karla IV. Ve skále byla vytesána tzv. Novozámecká průrva, odvádějící z rybníka vodu (dlouhá 175 m, hluboká 11 m a široká 7 m). Průrva je začátkem Robečského potoka, Bobří a Mlýnský potok rybník napájejí. Hlubokým kanálem, vysekaným ve skále - Mnichovskou průrvou, proudí do Novozámeckého rybníka voda z Bobřího potoka. Roku 1933 byl Novozámecký rybník vyhlášen národní přírodní rezervací a v současné době patří z ornitologického hlediska spolu s přilehlými mokřadními ekosystémy k nejzajímavějším územím v České republice. Na území rezervace bylo pozorováno 220 druhů ptáků (mnohé z nich ohrožené - orel mořský, zde hnízdící bukač velký, jeřáb popelavý, moudivláček lužní, sýkořice vousatá), chráněné druhy obojživelníků (blatnice skvrnitá a ropucha krátkonohá), savců (vydra říční a veverka obecná) a 800 druhů brouků, z nichž mnohé patří mezi regionální unikáty. Lesní porosty do rezervace zasahují jen okrajově a jsou tvořeny podmáčenými olšinami a křovitými vrbami, na sušších místech rostou borové porosty s dubem letním, břízou bělokorou a osikou. Vodní společenstva se stulíkem žlutým a leknínem bělostným lemují rákosiny, ostřicové, slatinné a rašelinné louky. Od roku 1991 je Novozámecký rybník zapsán do seznamu mezinárodně významných mokřadů Ramsarské úmluvy. Díky zachovalému přírodnímu prostředí bylo toto území vyhlášeno ptačí oblastí v rámci soustavy evropsky významných chráněných území NATURA 2000. Ptačí oblast byla zřízena pro ochranu pěti druhů ptáků – jeřába popelavého, motáka pochopa, lelka lesního, slavíka modráčka a skřivana lesního.
Zahrádky
12/2011
Zlatá stuha - Královéhradecký kraj -
Žernov
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Žernov
Obec Žernov se nachází v Královéhradeckém kraji u České Skalice nad Babiččiným údolím v nadmořské výšce 383 m.n.m. Součástí katastrálního území jsou i osady Rýzmburk a Pohodlí a do roku 1960 i Ratibořice.Významným krajinotvorným prvkem území je údolí řeky Úpy na západě katastru, které je zahrnuto do národní přírodní památky Babiččino údolí a částečně Natura 2000. První zmínka o Žernovu se datuje do roku 1417, v té době se uváděl jako městečko, to znamená, že je podstatně starší. V současné době má obec 223 obyvatel. V obci Žernov se dodržují tradice a uskutečňují různé akce. V lednu je to soutěž a ochutnávka zelí a turistický výšlap na koncert na Boušíně. Následují únorové vepřové hody,dětský karneval, v březnu zástěrkový ples v sokolovně s celovečerní dámskou volenkou. Soutěž o nejlepší pálenku se koná v dubnu. Týden před velikonocemi drží koledu dívky a ženy, o týden později muži a chlapci. V tomto období je pořádána i přednáška, tématicky zaměřená výstava a velikonoční posezení. Po pálení čarodějnic 30. dubna následuje country zábava. 1. května se koná splavnění řeky Úpy, po něm populární kynologická soutěž Rýzmburský voříšek a Sultán CUP. V červnu je dětský den, rýzmburský kynologický závod O putovní pohár Atmos a hasičská soutěž. Na ukončení prázdnin se na návsi pod širým nebem pořádá sousedská veselice včetně sportovních soutěží pro děti i dospělé, v září posvícení a posvícenská mše, Žernovský bajk – závod horských kol. Cvičení žen –Sokolek – kalanetika je od října do dubna. Rok uzavírá mikulášská nadílka, adventní koncert v kapli Panny Marie Sněžné a živý betlém na návsi. V zimních měsících probíhají i různé vzdělávací a osvětové akce spojené s promítáním (cestopisy, ekologie, ornitologie). Od roku 2003 pořádá komise pro občanské záležitosti při obecním úřadě vítání občánků, v září stejného roku proběhla na rýzmburském altánu první oficiální svatba v historii obce. V obci působí TJ Sokol Žernov zaměřený na sportovní činnost, Sbor dobrovolných hasičů, jenž je nejpočetnější a velice aktivní organizací. Zajišťuje i velkou část uvedených akcí, podílí se brigádnickou formou na jarním úklidu a údržbě zeleně, úklidu příkopů v katastru obce a sběru železného odpadu. Od roku 2000 členové sboru svépomocí opravovali místní hasičskou zbrojnici. Na Rýzmburku působí kynologické sdružení Sultán, které mimo uvedených akcí vyvíjí celoročně pravidelnou činnost. Cyklističtí nadšenci pořádají již několik let závod horských kol Žernovský bajk, který se již dvakrát jel jako istrovství Královéhradeckého kraje. Dobrovolná práce občanů je především spojena s prací v místních spolcích, v zastupitelstvu, komisích obce a s pořádáním akcí. Obec postupně nakoupila veškerou nutnou komunální techniku k tomu, aby obecní prostranství vypadala dobře. V minulosti zajišťoval většinu činností obecní úřad, ale zhruba od poloviny devadesátých let se spousta činností uskutečňuje spontánně a různých akcí každým rokem přibývá. Samozřejmostí je péče obyvatel o předzahrádky, květinovou výzdobu a jarní úklid. V posledních letech byly opraveny všechny pomníky v obci – na hřbitově, u místní kapličky Panny Marie Sněžné, U vojáka na Rýzmburku a samozřejmě zmíněná kaple Panny Marie Sněžné. Všechny objekty kulturní hodnoty v majetku obce jsou tak opraveny, často s využitím grantů Královéhradeckého kraje. Obec nemá svoji vlastní školu od roku 1963, takže činnost pro děti je zaměřena především na aktivity volnočasové. Nabídka pro děti a mládež je tak spojena s činností Sboru dobrovolných hasičů, TJ Sokol, místní knihovny. V předloňském roce vznikl oddíl mladých hasičů, který sbírá ocenění na okresní i krajské úrovni. Obec se snaží zejména vytvořit kvalitní prostředí pro tyto aktivity - dvě hřiště, sokolovna. Knihovna má k dispozici nově zrekonstruované prostory v budově obecního úřadu včetně počítačového vybavení i bezplatného internetu a díky aktivní práci paní knihovnice je hojně navštěvována především dětmi. Kromě toho se uskutečňují akce pro děti – karnevaly, výstavy, dětský den, sportovní soutěže a zájezdy do sportovních zařízení obecním mikrobusem. Velmi úspěšnou akcí je každoročně vánoční výstava. V rámci činnosti obecního úřadu pečuje o vesnickou pospolitost komise kulturní pro občanské záležitosti, jejichž členové navštěvují starší občany, kteří se dožívají významnějších životních jubileí. V loňském roce bylo zahájeno fotografování občanů před jejich domy. Snahou je zachytit současný stav domů a zároveň i obyvatel, kteří v obci žijí. Novou akcí je zavedení tradice zmíněného vítání občánků. Velkým přínosem pro život v obci je existence restaurace U Čapků, kde se uskutečňuje i velká část společensko kulturních akcí. V případě nepředvídatelné živelné události je v budově obecního úřadu k dispozici nouzový byt, který již byl využit. Turisticky atraktivním územím je zejména část Pohodlí a Rýzmburk, místa známá a hojně navštěvovaná především díky románu Boženy Němcové Babička. Na Rýzmburku je poblíž altánu s krásným výhledem na údolí řeky Úpy sezónně otevřeno občerstvení. Celým katastrem obce procházejí cyklotrasy navazující v Pohodlí na okruh Boženy Němcové. Na jejich značení se obec podílela finančně i realizačně. Jejich využitelnost se v roce 2005 výrazně zvýšila po opravách povrchu. Územím obce prochází několik turistických tras pro pěší, jednou z nich je stezka Jana Jakuba Míly. Na rozvoji turistického ruchu spolupracuje obec zejména se Svazkem obcí 1866, Svazkem obcí Úpa, Společností pro záchranu Babiččina údolí a společností Branka. V obci by měla vyrůst 24 m vysoká rozhledna s výhledem na Krkonoše, Hořičky, Orlické hory a Polabí.
Žernov
1/2012
Zlatá stuha - Plzeňský kraj -
Zvíkovec
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Zvíkovec
Městys Zvíkovec se nalézá na samém okraji rokycanského okresu v místě, kde se protínají okresy Plzeň sever a Rakovník. Je zároveň součástí hranice mezi Středočeským a Plzeňským krajem. Leží na rozhraní chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a přírodního parku Horní Berounka na plošině nad řekou Berounkou, což předurčuje jeho turistickou vytíženost zejména v letních měsících. O původu a významu názvu Zvíkovce není nic známo. Nedá se určit, zda byl pojmenován podle nějaké osobnosti nebo polohy či přírodního úkazu. Podle Antonína Profouse pochází místní název Zvíkovec od osobního jména Zviek ze základu zvek nebo zviek, česky zvuk. To jsou však jen dohady a domněnky. Nejstarší zpráva o vsi Zvíkovec pochází z roku 1229, kdy se připomínají bratři Vicemil, Vlček a Jindřich ze Zvíkovce. Tento rok je proto považován za rok založení obce. Za třicetileté války byl v roce 1624 Zvíkovec zcela zničen. Od té doby se o něm přestalo psát jako o městečku. Od konce 17. století se majitelé Zvíkovce často střídali, spojovali a rozlučovali Zvíkovec s okolními panstvími. Na počátku 19. století koupil zvíkovecké panství JUDr. Matěj Kalina, rytíř z Jäthensteinu. Známý archeolog podrobně zmapoval okolí a popsal archeologické nálezy, zasloužil se také o rozvoj místního hospodářství. Posledním majitelem panství byl až do konfiskace v roce 1948 pražský advokát JUDr. Lubomír Růžička, jehož potomkům byl majetek v roce 1991 v restituci vrácen zpět. Architektonicky i kulturně je dnes nejvýznamnější stavbou ve Zvíkovci kostel Nanebevzetí panny Marie, který je jako farní chrám uváděn již v roce 1350. Je velmi pravděpodobné, že byl vystavěn ještě dříve a duchovní činnost zde zajišťovali hradní kaplani. Prvním zmiňovaným farářem ve Zvíkovci byl v roce 1358 páter Hřemko. Kostel stojí uprostřed rozlehlého náměstí na mírném návrší. Původně gotický, Švédy poničený kostel byl obnovený v baroku ještě v 17. století. Hlavní oltář i ostatní zařízení jsou raně barokní, ze 2. poloviny 17. století. Kolem kostela byl původně hřbitov, který byl ohrazen zdí. Na památku hřbitova stojí před kostelem litinový kříž, který nechal pořídit zvíkovecký mlynář Josef Reček v červenci roku 1886. Jeho restaurování v současné době provádí akademický sochař a zvíkovecký občan Mgr. Jiří Fiala. Barokní fara na západní straně kostela byla původně selský statek. Pro potřeby farnosti jej zakoupil František Kinský při obnovování samostatné farnosti roku 1769. V letech 1832 až 1843 zde žil Václav Krolmus (1787-1861), český katolický kněz, obrozenecký pracovník, zakladatel české archeologie a sběratel lidové slovesnosti a obyčejů. Byl i jedním z prvních praktických archeologů a zakladatelů sbírek Národního muzea. Roku 2005 byla fara zakoupena od biskupství plzeňského nynějšími majiteli Pavlem a Janou Adamcovými. V současnosti zde naleznete ubytování v soukromí a půjčovnu kol, lodí a čtyřkolek. Poblíž kostela stojí barokní socha sv. Františka Xaverského z roku 1733 (rovněž po rekonstrukci provedené firmou Mgr. Jiřího Fialy). Je velmi pravděpodobné, že ve zvíkoveckém kostele kázal v létě roku 1414 Jan Hus, který se v té době zdržoval na nedalekém hradě Krakovci. Zámek byl postaven roku 1735 na místě bývalé tvrze. Na konci 18. století byl rozšířen a upraven do dnešní podoby, je dvoupatrový, o dvou křídlech, které svírají tupý úhel. Po druhé světové válce byl zámek znárodněn. Po roce 1948 byl využíván ministerstvem zemědělství pro letní pionýrské tábory. Od roku 1962 byl sídlem Ústavu sociální péče Hlavního města Prahy. Nyní je zámek opuštěn a pro veřejnost uzavřen. Škola byla ve Zvíkovci zřejmě již od středověku jako součást farního kostela. Po zavedení povinné školní docházky byla pod patronátem držitelů panství a církevních úřadů. V roce 1829 nechal postavit Matěj Kalina z Jäthensteinu novou jednopatrovou zděnou jednotřídní školu, která sloužila také pro děti z obcí Chlum, Podmokly a Hradiště. Škola ve Zvíkovci zanikla v roce 1962, poté byla veškerá výuka soustředěna do obce Mlečice. Most přes řeku Berounku byl slavnostně otevřen v roce 1930 jako významná spojnice mezi rakovnickým, plzeňsko severským a rokycanským okresem. Celkovou obnovou prošel v roce 2003 po ničivých povodních, které zasáhly Českou republiku v srpnu roku 2002. Voda tehdy vystoupala až do výšky horních oblouků. V současné době žije ve Zvíkovci trvale 193 obyvatel, výrazně převažují ženy (120) nad muži (73), což je ovlivněno přítomností domova Zvíkovecká kytička – sociálního ústavu pro osoby s mentálním postižením. Velká část obyvatel je zaměstnána v domově, především ženy našly uplatnění v kuchyni, administrativě či přímo při péči o klientky. Muži nejčastěji pracují v zemědělství. Při realizaci projektů na obnovu a rozvoj obce využíváme zejména prostředky získávané z programů realizovaných Plzeňským krajem a evropskými fondy. V posledních letech byl díky těmto zdrojům zcela změněn ráz náměstí. V několika etapách se podařilo vydláždit komunikace žulovými kostkami, vybudovat dětské hřiště, postavit novou autobusovou zastávku sloužící rovněž jako infocentrum. Neustále se obnovuje a doplňuje zázemí pro obyvatele i návštěvníky Zvíkovce – lavičky, turistické rozcestníky, turistická ubytovna, informační tabule. Probíhá údržba a postupná rekonstrukce obecních budov. Zvíkovec se řadí v třídění opadu na přední místa v rámci Plzeňského kraje. Kontejnery na separovaný odpad jsou umístěny na několika frekventovaných a veřejně přístupných místech. Ke třídění odpadu jsou občané vedeni informační a osvětovou kampaní. Hasiči zajišťují několikrát do roka svoz železa. Úřad městyse uzavřel také smlouvu o likvidaci nebezpečného odpadu. V posledních letech probíhá po dlouhé době proces ozdravění a omlazení stromové výsadby v obci. Profesionální firma provádí prořez a průřez kaštanů a lip na náměstí a v přilehlých ulicích. Velmi rozsáhlá regenerace zeleně proběhla také na hřbitově, který městys ze zákona spravuje. Na náměstí probíhá souběžně s rekonstrukcí komunikací dlážděním obnova a rekultivace zelených ploch. V rámci veřejných brigád je vysazován a udržován trávník, sezónně upravována a obnovována květinová výsadba. Velkého úspěchu dosáhl Zvíkovec v roce 2008, kdy byla obec na základě historických pramenů znovu povýšena na městečko a získala status městyse. Velký dík patří prof. PhDr. Jiřímu Fialovi z Univerzity Palackého v Olomouci, který potřebné dokumenty dohledal a nárok obce doložil.
Zvíkovec
