JuDr. Jan lasák, ll.m. je Lawrence A. Wien Fellow (Columbia). Je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde též v současné době

Práva společníků (akcionářů) a třetích osob a jejich ochrana

Slovo o autorovi: JuDr. Jan lasák, ll.M. je Lawrence A. Wien Fellow (Columbia). Je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde též v současné době externě přednáší na katedře obchodního práva. V letech 2008 až 2009 byl asistentem předsedkyně Nejvyššího soudu. V současnosti působí v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík. Je členem redakční rady Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek. 2

PRÁVNÍ PŘEDPISY EVROPSKÉ UNIE S JUDIKATUROU PRÁVO OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ

PRÁVNÍ PŘEDPISY EVROPSKÉ UNIE S JUDIKATUROU

Právo obchodních společností SESTAVIL JAN LASÁK

Směrnice EP a Rady 2009/101/ES

I


II


III


Vzor citace: Jan Lasák Právní předpisy Evropské unie s judikaturou. Právo obchodních společností. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011. s. 480 KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Právní předpisy Evropské unie s judikaturou : právo obchodních společností / sestavil Jan Lasák. — Praha : Wolters Kluwer ČR, 2011. — 480 s. — (Právní předpisy Evropské unie s judikaturou ; sv 1) ISBN 978-80-7357-611-0 347.7 * 347.72 * 341.171(4) * 347.951 * (4) - obchodní právo — země Evropské unie - obchodní společnosti — země Evropské unie - komunitární právo - soudní rozhodnutí a stanoviska — země Evropské unie - právní předpisy - přehledy 347.7 - Obchodní právo. Finanční právo. Právo průmyslového vlastnictví. Patentové právo. Autorské právo [16]

Právní stav publikace je k 30. 11. 2010. © Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011 ISBN 978-80-7357-611-0

IV

Obsah

Obsah

seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

VII

slovo redakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VIII Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

IX

a. Práva společníků (akcionářů) a třetích osob a jejich ochrana směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/101/Es ze dne 16. září 2009 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (kodifikované znění) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1

Druhá směrnice Rady 77/91/Ehs ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

20

Jedenáctá směrnice Rady 89/666/Ehs ze dne 21. prosince 1989 o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu . . . . . . . . . . . . . . . .

58

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/102/Es ze dne 16. září 2009 v oblasti práva společností o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem (kodifikované znění) . . . . . . . . . . . . . .

69

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/36/Es ze dne 11. července 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

77

Doporučení Komise 2004/913/Es ze dne 14. prosince 2004 o podpoře vhodného systému odměňování členů správních orgánů společností kótovaných na burze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

98

Doporučení Komise 2005/162/Es ze dne 15. února 2005 o úloze nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady a o výborech správní nebo dozorčí rady společností kótovaných na burze . . . . . . . . . . . 106 V

Obsah

b. Fúze, rozdělení a nabídky převzetí Třetí směrnice Rady 78/855/Ehs ze dne 9. října 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o fúzích akciových společností . . . . . . 125 Šestá směrnice Rady 82/891/Ehs ze dne 17. prosince 1982, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o rozdělení akciových společností . . . . 143 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/Es ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/56/Es ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností . . . . . 179

C. Nadnárodní formy obchodních společností Nařízení Rady (Ehs) č. 2137/85 ze dne 25. července 1985 o evropském hospodářském zájmovém sdružení (EHZS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Nařízení Rady (Es) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 směrnice Rady 2001/86/Es ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců . . . . . . . . 243 Nařízení Rady (Es) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 směrnice Rady 2003/72/Es ze dne 22. července 2003, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299

D. Účetnictví obchodních společností Čtvrtá směrnice Rady 78/660/Ehs ze dne 25. července 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 sedmá směrnice Rady 83/349/Ehs ze dne 13. června 1983, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o konsolidovaných účetních závěrkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (Es) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů . . . . . 404 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/Es ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 411 VI

Obsah

E. Přílohy Přehled citovaných právních předpisů s uvedením novel a pramenů . . . . . 449 Chronologický přehled citovaných právních předpisů . . . . . . . . . . . . . . . . 456 Chronologický přehled citovaných rozsudků ESD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 461

sEzNam zKRaTEK Právní předpisy: obch. zák. zák. o EDS zák. o EHZS jmovém sdružení (EHZS) zák. o ES zák. o nabídkách převzetí zák. o přeměnách ností a družstev ZPKT

zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zák. č. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti zák. č. 360/2004 Sb., o Evropském hospodářském zázák. č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti zák. č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí zák. č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společzák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu

Ostatní zkratky: ES Evropské společenství, resp. Evropská společenství ESD Evropský soudní dvůr (Soudní dvůr Evropských společenství, resp. Soudní dvůr Evropské unie, v textu též Soudní dvůr) EU Evropská unie NS Nejvyšší soud ČR SES Smlouva o založení Evropského společenství Smlouva Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství, resp. Smlouva o založení Evropského společenství, resp. Smlouva o fungování Evropské unie Smlouva o ES Smlouva o založení Evropského společenství Úř. věst. Úřední věstník Evropské unie VII

Úvod

sLOVO REDaKCE

Vážení čtenáři, dostáváte do rukou první publikaci z nové ediční řady vydavatelství Wolters Kluwer ČR, a. s., nazvané Právní předpisy Evropské unie s judikaturou. První svazek této řady je věnován právu obchodních společností, které představuje významnou oblast právní úpravy jak v evropském, tak v českém právu. Zahrnuje směrnice, nařízení a doporučení týkající se práv společníků a třetích osob a jejich ochrany; fúze, rozdělení a nabídek převzetí; nadnárodních forem obchodních společností a účetnictví obchodních společností. Publikace přináší praktický a ucelený soubor platných komunitárních právních předpisů v aktuálním znění z oblasti práva obchodních společností spolu s rozhodovací praxí Evropského soudního dvora. Předkládaný svazek obsahuje kromě textu právních předpisů též úplný přehled relevantní judikatury Evropského Soudního dvora, pokud jde o výklad právních předpisů, jež jsou v tomto přehledu zahrnuty. Jelikož Soudní dvůr je zpravidla povolán, aby vyložil konkrétní ustanovení dotčeného právního předpisu, jsou právní věty, případně části odůvodnění jednotlivých judikátů, zařazeny pro přehlednost právě u těch ustanovení směrnic a nařízení, která byla uvedeným rozhodnutím vyložena. Uvedený soubor předpisů s judikaturou je vybaven rejstříky, a to chronologickým rejstříkem předpisů i judikátů a rejstříkem citovaných předpisů s uvedením všech změn a pramenů. Publikace je určena všem, kteří potřebují mít k dispozici soustředěný soubor předpisů a judikatury k dané problematice, a bude též praktickou učební pomůckou pro studenty právnických fakult. Redakce

VIII

Úvod

ÚVOD

Od okamžiku, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie, začalo komunitární právo výrazným způsobem ovlivňovat českou realitu všedního dne. Záchvěvy evropského legislativního procesu se přitom odráží v nespočtu oblastí společenského a hospodářského života. Spolu se zvyšujícím se množstvím evropské legislativy, jakož i judikatury Soudního dvora Evropské unie*), pak narůstá potřeba právní praxe konzultovat evropské právní předpisy, ať už se jedná o nařízení nebo směrnice. Předkládaná příručka proto představuje první publikaci nové edice, která přináší praktický a ucelený soubor platných komunitárních právních předpisů v aktuálním znění z oblasti práva obchodních společnost spolu s rozhodovací praxí Evropského soudního dvora. I v oblasti práva obchodních společností platí princip přednosti komunitárního práva, jehož vyjádření se datuje přibližně od rozhodnutí Soudního dvora ES ve věci 6/64 (Costa proti ENEL).**) Některé prameny evropského práva jsou přitom přímo závazné a nepotřebují, aby byly transformovány do českého práva. Kromě zakládacích smluv se jedná též o nařízení, která jsou přímo závaznými akty normativní povahy, a to jak na úrovni Společenství, tak na úrovni jednotlivých členských států. Nařízení mohou přímo zavazovat jak členské státy, tak i soukromé subjekty práva, byť mohou v některých případech vyžadovat provedení na zákonné úrovni, pokud tak příslušné nařízení stanoví (srov. např. nařízení o evropské společnosti, které je dále provedeno zákonem č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti). Pokud jde o evropské právo obchodních společností, jsou nařízeními upraveny nadnárodní formy obchodních společností, a to evropská (akciová) společnost, evropské hospodářské zájmové sdružení a evropské družstvo. Směrnice naproti tomu zavazují jen subjekty, jimž jsou adresovány – tedy členské státy. Směrnice coby jiné právní předpisy Evropské unie nejsou závazné mezi soukromými (tj. nestátními) subjekty, nebudou-li transponovány do českého právního řádu. Upravují přitom významnou část práva obchodních společností, a to od pravidel publicity přes problematiku změn základního kapitálu až po úpravu přeměn obchodních společností. Předkládaný přehled evropských právních předpisů proto zahrnuje nejen přímo účinná nařízení, která je nutné v České republice aplikovat přímo, ale i směrnicové právo Evropské unie, které upravuje problematiku obchodních společností. Přestože směrnice nezavazují soukromé subjekty přímo, nejsou-li transponovány do právního řádu příslušného státu, je jejich význam pro právní praxi značný. Projevuje se především v požadavku tzv. eurokonformního výkladu. Jeho podstatou je požadavek, aby národní právní předpisy, které transponovaly do českého *) Před 1. 12. 2009 (účinnost Lisabonské smlouvy) Soudní dvůr Evropských společenství; v textu též Evropský soudní dvůr (ve zkratce ESD), resp. v judikatuře Soudní dvůr. **) Srov. též rozhodnutí Soudního dvora ze dne 9. 3. 1978 ve věci 106/77, Simmenthal.

IX

Úvod

právního řádu evropské směrnice, byly vykládány v souladu se zněním a duchem evropského práva, především tedy v souladu se zněním příslušných směrnic (včetně těch netransponovaných).*) Právní praxe proto jen stěží může odpovídajícím způsobem aplikovat národní právo, které je transpozicí evropské směrnice, bez náležité pozornosti věnované právě evropským směrnicím, respektive jejich recitálům. Ze zásady eurokonformního výkladu ostatně plyne povinnost národního soudce, aby transponované právo vykládal konformně s evropskou předlohou. Sluší se dodat, že k požadavku eurokonformního výkladu (nejen) v oblasti práva obchodních společností se již Nejvyšší soud ČR přihlásil například v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 780/2006.**) Pro úplnost je vhodné uvést, že v některých případech nelze právní případ vyřešit ani podle znění příslušného ustanovení směrnice, které národní právo mělo v daném případě implementovat. Nelze-li interpretační problém vyřešit ani porovnáním různých jazykových verzí (zejména anglické, francouzské nebo německé), je nutné přistoupit k výkladu příslušného ustanovení směrnice, ke kterému je povolán pouze Soudní dvůr EU. Soudní dvůr je tedy institucí, která poskytuje závazný výklad evropských právních předpisů. Nutno dodat, že národní soudy jsou povinny respektovat jeho rozhodnutí o výkladu či aplikaci pravidel komunitárního práva. Předkládaný přehled evropských právních předpisů proto obsahuje též úplný přehled rozhodovací praxe Soudního dvora, pokud jde o výklad právních předpisů, jež jsou v tomto přehledu zahrnuty. Jelikož Soudní dvůr je zpravidla povolán, aby vyložil konkrétní ustanovení dotčeného právního předpisu, jsou právní věty, případně části odůvodnění jednotlivých judikátů, zařazeny pro přehlednost právě u těch ustanovení směrnic a nařízení, která byla uvedeným rozhodnutím vyložena. V některých případech Soudní dvůr uvedl obecnější úvahu, kterou lze vztáhnout k celému vykládanému předpisu. V takovém případě lze tuto úvahu nalézt u konkrétního předpisu před vlastním textem směrnice popř. nařízení. Právní předpisy Evropské unie podléhají samozřejmě novelizačním změnám. Při přípravě předkládané publikace bylo tudíž nutné zodpovědět otázku, jakým způsobem přikročit k výběru příslušných právních předpisů. V zásadě připadaly v úvahu dvě cesty. Tento výběr mohl obsahovat oficiální soubor veškerých relevantních směrnic a nařízení a vedle nich i příslušné novely. Jakkoliv má uvedený postup své výhody, rozhodli jsme se nakonec pro cestou jinou. Předkládaná publikace proto obsahuje konsolidovaná znění příslušných směrnic a nařízení ve znění k 30. 11. 2010. Uvědomujeme si, že konsolidované znění evropských směrnic a nařízení není oficiální, avšak máme za to, že konsolidované znění je z uživatelského hlediska *) **)

X

Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 13. 11. 1990 ve věci C-106/89, Marleasing. Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005, usnesení ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 836/2006, usnesení ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1280/2005, usnesení ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 838/2006, případně usnesení ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 53/2006.

Úvod

praktičtější. Koneckonců, praxe obecně tíhne k používání konsolidovaných znění zákonů. Advokáti, soudci, notáři, státní úředníci, ale třeba i studenti jsou navyklí používat konsolidované znění zákonů (například v rámci edic typu Texty zákonů nebo Úplné znění, popřípadě elektronické databáze, například program ASPI). Ostatně, málokdo v dnešních dnech skutečně pracuje s oficiálním zdrojem, který představuje tištěná Sbírka zákonů, neboť je poněkud nepraktický. Na závěr je vhodné uvést, že předkládaná publikace nezahrnuje právní problematiku svobody usazování, ačkoliv některá významná rozhodnutí, která se vztahují nejen ke svobodě usazování, nýbrž i k předpisům sekundárního práva, jsou v rámci tohoto přehledu uvedena u těch ustanovení směrnic, popřípadě nařízení, s nimiž věcně souvisí. Za příklad lze uvést rozhodnutí ze dne 13. 12. 2005 ve věci C-411/03, SEVIC Systems, ve kterém Soudní dvůr dospěl k závěru, že „(č)lánky 43 ES a 48 ES brání tomu, aby byl v členském státě obecně odepřen zápis fúze uskutečněné zrušením společnosti bez likvidace a převodem celého jmění této společnosti na jinou společnost do vnitrostátního obchodního rejstříku, pokud má jedna z těchto dvou společností sídlo v jiném členském státě, zatímco takový zápis je možný, jsou-li dodrženy určité podmínky, pokud společnosti účastnící se fúze mají obě sídlo na území prvního členského státu.“ Jelikož se uvedené rozhodnutí věcně vztahuje k problematice (přeshraničních) fúzí, nalezne čtenář část odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí jak u Třetí směrnice Rady 78/855/EHS ze dne 9. října 1978, založenéna čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o fúzích akciových společností, tak u směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností. Nicméně, judikatura ke svobodě usazování není v tomto souboru právních předpisů a judikatury obecně zahrnuta. V případě otázky spadající do oblasti svobody usazování však lze snadno konzultovat příslušná rozhodnutí Soudního dvora, případně relevantní právní literaturu.*) Jan Lasák

Viz např. Dědič, J.; Čech, P. Obchodní právo po vstupu ČR do EU. 2. doplněné a aktualizované vydání. Praha : Bova Polygon, 2005.

*)

XI

Úvod

XII


A. PRÁVA SPOLEČNÍKŮ (AKCIONÁŘŮ) A TŘETÍCH OSOB A JEJICH OCHRANA Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES*) ze dne 16. září 2009 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (Kodifikované znění) (Text s významem pro EHP) Uveřejněno: Úř. věst. L 258 ze dne 1. října 2009, s. 11 Související ustanovení: obch. zák.: § 13a, § 27 až 38l, § 64, § 68a EVROPSKý PARLAmENT A RAdA EVROPSKé UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 44 odst. 2 písm. g) této smlouvy, s ohledem na Obecný program pro odstranění omezení svobody usazování1), a zejména na hlavu VI tohoto programu, s ohledem na návrh Komise, s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru2), 1) 2)

*)

Úř. věst. 2, 15. 1. 1962, s. 36/62. Úř. věst. C 204, 9. 8. 2008, s. 25. Uvedená směrnice nahradila První směrnici rady (68/151/EHS) ze dne 9. března 1968 o koordi naci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření.

1


v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy3), vzhledem k těmto důvodům: (1) První směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření4) byla několikrát podstatně změněna5). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedená směrnice měla být kodifikována. (2) Koordinace vnitrostátních předpisů týkajících se zveřejňování, platnosti závazků akciových společností a společností s ručením omezeným a neplatnosti těchto společností nabývá zvláštního významu zejména s cílem zajištění ochrany zájmů třetích osob. (3) Zveřejňování by mělo umožnit třetím osobám seznámit se se základními listinami společnosti a s některými údaji, které se jí týkají, zejména s údaji o osobách, které jsou oprávněny společnost zavazovat. (4) Bez dotčení zásadních požadavků a náležitostí stanovených vnitrostátními právními předpisy členských států by společnosti měly mít možnost výběru ukládání povinných dokladů a údajů v papírové nebo elektronické formě. (5) Zúčastněné osoby by měly mít možnost získat z rejstříku kopii takových dokladů a údajů v papírové i elektronické formě. (6) Členské státy by měly mít možnost rozhodnout o vedení vnitrostátního věstníku, kterým se oznamují povinně zveřejňované dokumenty a údaje, v papírové nebo elektronické formě, nebo o zajištění zveřejňování jiným stejně účinným způsobem. (7) Přeshraniční přístup k informacím o společnostech je třeba zjednodušit tak, aby se kromě povinného zveřejňování v jednom z jazyků povolených v členském státě společnosti umožnila dobrovolná registrace povinně zveřejňovaných listin a údajů v dalších jazycích. Třetí osoby jednající v dobré víře by měly mít možnost se těchto překladů dovolávat. (8) Je vhodné upřesnit, že údaje předepsané v této směrnici je třeba uvádět na všech obchodních dopisech a objednávkových listech společností, bez ohledu na to, zda jsou v papírové, nebo jiné formě. S ohledem na technický pokrok je také vhodné zabezpečit, aby tyto údaje byly uváděny na internetových stránkách společností. Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. června 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 13. července 2009. 4) Úř. věst. L 65, 14. 3. 1968, s. 8. 5) Viz část A přílohy I tohoto návrhu. 3)

2


(9) Ochrana třetích osob by měla být zajištěna předpisy, které v co největší míře omezují důvody neplatnosti závazků přijatých jménem společnosti. (10) Za účelem zajištění právní jistoty ve vztazích mezi společností a třetími osobami a stejně tak mezi společníky je nezbytné omezit případy neplatnosti a zpětného účinku prohlášení neplatnosti a stanovit krátkou lhůtu pro námitky třetích osob proti tomuto prohlášení. (11) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v části B přílohy I, PŘIJALy TUTO SměRNICI:

KAPITOLA 1 PŮSOBNOST Článek 1 Koordinační opatření stanovená touto směrnicí se použijí na právní a správní předpisy členských států, které se vztahují na tyto formy společností: – v Belgii: naamloze vennootschap, société anonyme, commanditaire vennootschap op aandelen, société en commandite par actions, personenvennootschap met beperkte aansprakelijkheid, société de personnes ą responsabilitée limitée, – v Bulharsku акционерно дружество, дружество с органичена отговорност, командитно дружество с акции, – v České republice: společnost s ručením omezeným, akciová společnost, – v dánsku: aktieselskab, kommanditaktieselskab, anpartsselskab, – v Německu: die Aktiengesellschaft, die Kommanditgesellschaft auf Aktien, die Gesellschaft mit beschränkter Haftung, – v Estonsku: aktsiaselts, osaühing, – v Irsku: companies incorporated with limited liability, 3


– v Řecku: ανω ′νυμη εταιρι′α, εταιρι′α περιωρισμε′νης ευθυ′νης, ετερο′ρρυθμη κατα′ μετοχε′ς εταιρι′α, – ve Španělsku: la sociedad anónima, la sociedad comanditaria por acciones, la sociedad de responsabilidad limitada, – ve Francii: société anonyme, société en commandite par actions, société ą responsabilité limitée, société par actions simplifiée, – v Itálii: societą per azioni, societą in accomandita per azioni, societą a responsabilitą limitata, – na Kypru: δημο′σιες εταιρει′ες περιορισμε′νης ευθυ′νης με μετοχε′ς η′ με εγγυ′ηση, ιδιωτικε′ς εταιρει′ες περιορισμε′νης ευθυ′νης με μετοχε′ς η′με εγγυ′ηση, – v Lotyšsku: akciju sabiedrība, sabiedrība ar ierobežotu atbildību, komanditsabiedrība, – v Litvě: akcinė bendrovė, uždaroji akcinė bendrovė, – v Lucembursku: société anonyme, société en commandite par actions, société ą responsabilité limitée, – v maďarsku: részvénytársaság, korlátolt felelősségű társaság, – na maltě: kumpannija pubblika/public limited liability company, kumpannija privata/private limited liability company, – v Nizozemsku: naamloze vennootschap, besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid, – v Rakousku: die Aktiengesellschaft, die Gesellschaft mit beschränkter Haftung, – v Polsku: spółka z ograniczoną odpowiedzialnością, spółka komandytowo-akcyjna, spółka akcyjna, – v Portugalsku: a sociedade anónima de responsabilidade limitada, a sociedade em comandita por acćões, a sociedade por quotas de responsabilidade limitada, 4


– v Rumunsku: societate pe acțiuni, societate cu răspundere limitată, societate în comandită pe acțiuni, – ve Slovinsku: delniška družba, družba z omejeno odgovornostjo, komanditna delniška družba, – na Slovensku: akciová spoločnosť, spoločnosť s ručením obmedzeným, – ve Finsku: yksityinen osakeyhtiö/privat aktiebolag/julkinen osakeyhtiö/publikt aktiebolag, – ve Švédsku: aktiebolag, – ve Spojeném království: companies incorporated with limited liability.

KAPITOLA 2 ZVEŘEJŇOVÁNÍ Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 1998 ve věci 136/87, Ubbink Isolatie BV, SbSD [1988] , s. 04665 Kapitola I (nyní Kapitola 2 směrnice 2009/101/ES) První směrnice Rady o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností (směrnice 68/151) stanoví zveřejnění určitých údajů za účelem předchozího informování třetích osob o základních charakteristikách společností ve smyslu uvedené směrnice. Třetí osoby se mohou oprávněně dovolávat informací týkajících se takové společnosti pouze, pokud informace byly zpřístupněny předepsaným způsobem.

Článek 2 Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění povinného zveřejňování alespoň následujících listin a údajů týkajících se společností uvedených v článku 1: a) akt, kterým se společnost zakládá, a stanovy, pokud jsou obsaženy v samostatném aktu; b) změny aktů uvedených v písmenu a), včetně prodloužení trvání společnosti; 5


c) po každé změně aktu, kterým se společnost zakládá, nebo stanov, úplné znění změněného aktu v platném znění; d) jmenování, ukončení funkce a totožnost osob, které jako statutární orgán společnosti nebo členové takového orgánu i) jsou oprávněny zastupovat společnost vůči třetím osobám a v soudních řízeních; při zveřejnění musí být uvedeno, zda osoby, které jsou oprávněny zastupovat společnost, tak mohou činit samostatně nebo společně, ii) účastní se správy, dozoru nebo kontroly společnosti; e) alespoň jednou ročně výši upsaného základního kapitálu, jestliže akt, kterým se společnost zakládá, nebo stanovy uvádějí schválený základní kapitál, pokud jakékoliv navýšení upsaného základního kapitálu nevyžaduje změnu stanov; f) účetní doklady za každé účetní období, které je třeba zveřejnit v souladu se směrnicemi Rady 78/660/EHS6), 83/349/EHS7), 86/635/EHS8) a 91/674/EHS9); g) každé přemístění sídla společnosti; h) likvidaci společnosti; i) soudní rozhodnutí o neplatnosti společnosti; j) jmenování, totožnost a pravomoci likvidátorů, pokud tyto pravomoci nevyplývají výslovně a výlučně z právního předpisu nebo stanov společnosti; k) ukončení likvidace a výmaz z obchodního rejstříku v členských státech, kde má tento výmaz právní účinky. Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. listopadu 1974 ve věci 32-74, Friedrich Haaga GmbH, SbSD [1974], s. 01201 Vzhledem k intenzifikaci obchodních styků v důsledku vytvoření společného trhu, jakož i v zájmu právních transakcí mezi státními příslušníky různých členských států, je důležité, aby každý, kdo si přeje navázat a rozvinout obchodní vztahy se společnostmi usídlenými v jiných členských státech mohl jednoduše získat základní informace vztahující se k založení obchodních společností a pravomoci osob oprávněných je zastupovat: relevantní informace proto musí být výslovně uvedeny v oficiálním rejstříku nebo úředních záznamech, přestože některé informace bez dalšího vyplývají z národního zákonodárství nebo se mohou jevit jako samozřejmé.

Čtvrtá Směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností (Úř. věst. L 222, 14. 8. 1978, s. 11). 7) Sedmá Směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o konsolidovaných účetních závěrkách (Úř. věst. L 193, 18. 7. 1983, s. 1). 8) Směrnice Rady 86/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí (Úř. věst. L 372, 31. 12. 1986, s. 1). 9) Směrnice Rady 91/674/EHS ze dne 19. prosince 1991 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven (Úř. věst. L 374, 31. 12. 1991, s. 7). 6)

6


Článek 2(1)(d),věta druhá, první směrnice rady z 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření (nyní směrnice 2009/101/ES), která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu článku 58 druhého pododstavce Smlouvy za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření ve Společenství, musí být vykládán tak, aby v případě, kdy se orgán oprávněný zastupovat společnost může skládat z jednoho nebo několika členů, byly zpřístupněny nejen ustanovení ohledně zastoupení vztahující se na jmenování několika oprávněných zástupců, ale také v případě jmenování jediného oprávněného zástupce, byla uvedena skutečnost, že tento zástupce zastupuje společnosti sám, i když jeho oprávnění jednat tímto způsobem bez dalšího vyplývá z národního práva. Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 21. června 2006 ve věci T-47/02, Danzer proti Radě, SbSD [1988], II-01779 1. Žaloba na náhradu škody založená na čl. 288 druhém pododstavci ES je autonomním procesním prostředkem, který má v rámci systému procesních prostředků zvláštní funkci a podléhá podmínkám výkonu stanoveným s ohledem na jeho zvláštní účel. Tato žaloba se od žaloby na neplatnost odlišuje v tom, že nesměřuje ke zrušení určitého opatření, ale k nápravě škody způsobené orgánem. Zásada autonomie žaloby na náhradu škody má tak své odůvodnění ve skutečnosti, že taková žaloba se svým účelem odlišuje od žaloby na neplatnost. Žaloba na náhradu škody proto musí být prohlášena za nepřípustnou, jestliže ve skutečnosti směřuje ke zpětvzetí aktu, který se stal konečným, a jestliže by, v případě, že by jí bylo vyhověno, měla za následek zmaření právních účinků dotčeného aktu. Tak je tomu obzvláště v případě, kdy žaloba na náhradu škody směřuje k zaplacení částky, jejíž výše odpovídá přesně výši poplatku, který byl zaplacen žalobcem na základě výkonu aktu, který se stal konečným. 2. Pokud otázka týkající se výkladu práva Společenství vyvstane před vnitrostátním soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud v zásadě povinen v souladu s čl. 234 třetím pododstavcem ES obrátit se na Soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Nicméně za předpokladu, že použití práva Společenství je tak zřejmé, že neponechává prostor pro žádné rozumné pochybnosti, může se tento soud v rámci výkonu posuzovací pravomoci, která přísluší jen jemu, zdržet předložení otázky Soudnímu dvoru týkající se výkladu práva Společenství, která vyvstala při jednání před tímto soudem. Tím spíše není tento soud povinen vyhovět každému návrhu, který je k němu podán, aby se obrátil na Soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce směřující k posouzení platnosti aktu Společenství.

7


Nestačí totiž, že účastník řízení tvrdí, že spor nastoluje otázku ohledně platnosti práva Společenství, aby dotyčný soud musel mít za to, že vyvstala otázka ve smyslu článku 234 ES. Obzvláště má tento soud právo mít za to, že o platnosti zpochybněného aktu Společenství ve skutečnosti nejsou pochyby, a že tedy není namístě klást v tomto ohledu Soudnímu dvoru otázku. dotčený soud může přezkoumat platnost aktu Společenství, a pokud nepovažuje žalobní důvody neplatnosti, kterých se účastníci řízení před ním dovolávají, za opodstatněné, může zamítnout tyto žalobní důvody se závěrem, že je akt v plném rozsahu platný. Pokud totiž soud jedná tímto způsobem, nezpochybňuje existenci aktu Společenství. 3. Přijetí článku 2 odst. 1 písm. f) první směrnice 68/151 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy a článku 47 směrnice 78/660 o ročních účetních závěrkách některých forem společností, jejichž ustanovení stanoví povinné zveřejňování ročních účetních závěrek, nemůže představovat protiprávní jednání, které by zakládalo odpovědnost Společenství. Případná protiprávnost koordinační směrnice totiž není sama o sobě dostatečná k založení mimosmluvní odpovědnosti Společenství, protože tato odpovědnost může být založena pouze tehdy, je-li dáno dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům.

Článek 3 1. V každém členském státě je veden spis buď v ústředním rejstříku, obchodním či podnikovém rejstříku pro každou společnost, která je v něm zapsána. 2. Pro účely tohoto článku se „v elektronické formě“ rozumí, že informace jsou prostřednictvím zařízení na elektronické zpracování (včetně digitální komprese) a ukládání dat odeslány z výchozího místa a přijaty na místě určení a v úplnosti odesílány, přenášeny a přijímány způsobem stanoveným členskými státy telegraficky, rádiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky. 3. Všechny listiny a všechny údaje, které musí být zveřejněny podle článku 2, jsou vloženy do spisu nebo zapsány do rejstříku; předmět zápisů do rejstříku musí být v každém případě uveden ve spisu. Členské státy zajistí, že společnosti a další osoby nebo orgány mající oznamovací povinnost nebo povinnost při oznamování spolupracovat budou moci ukládat všechny dokumenty a údaje povinně zveřejňované podle článku 2 v elektronické formě. Kromě toho mohou členské státy vyžadovat, aby všechny společnosti nebo některé jejich formy ukládaly všechny takové dokumenty a údaje nebo některé jejich druhy v elektronické formě. 8


Všechny listiny a údaje uvedené v článku 2, které se ukládají v papírové nebo elektronické formě, musí být vedeny ve spise nebo zapsané v rejstříku v elektronické formě. K tomuto účelu členské státy zabezpečí, aby všechny dokumenty a údaje ukládané v papírové formě, byly převedeny prostřednictvím rejstříku do elektronické formy. Listiny a údaje uvedené v článku 2, které se až do 31. prosince 2006 ukládají v papírové formě, nebude nutné automaticky převádět prostřednictvím rejstříku do elektronické formy. Členské státy však zabezpečí, že budou převedeny do elektronické formy prostřednictvím rejstříku po obdržení žádosti o zveřejnění v elektronické formě podané v souladu s opatřeními přijatými pro provádění odstavce 4. 4. Na žádost musí být možné získat úplnou nebo částečnou kopii každé listiny nebo každého údaje, které jsou uvedeny v článku 2. Žádosti mohou být do rejstříku předávány v papírové nebo elektronické formě podle volby žadatele. Z rejstříku musí být možné získat kopie uvedené v prvním pododstavci v papírové nebo elektronické formě podle volby žadatele. To se týká všech již uložených listin a údajů. Členské státy však mohou rozhodnout, že listiny a údaje nebo některé jejich druhy uložené v papírové formě do data nebo před datem, které nesmí být pozdější než 31. prosince 2006, nebude možné získat z rejstříku v elektronické formě, uplynula-li stanovená lhůta mezi dnem uložení a dnem, kdy byla žádost rejstříku podána. Tato lhůta musí činit nejméně deset let. Poplatky za vyhotovení úplné nebo částečné kopie listiny nebo údaje podle článku 2 na papíře nebo elektronicky nesmí převýšit správní náklady. Kopie předané na papíře jsou ověřeny, ledaže žadatel na tomto ověření netrvá. Kopie předané elektronicky se neověřují, pokud o to žadatel výslovně nepožádá. Členské státy přijmou potřebná opatření, aby zabezpečily, že ověření kopií v elektronické formě zaručí věrohodnost původu i neporušenost obsahu přinejmenším prostřednictvím zaručeného elektronického podpisu ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice 1999/93/ES10). 5. Listiny a údaje uvedené v odstavci 3 se zveřejní ve vnitrostátním věstníku určeném pro tento účel členským státem buď v plném, nebo zkráceném znění, nebo prostřednictvím odkazu oznamujícího uložení dokumentu ve spisu nebo jeho zápis do rejstříku. Vnitrostátní věstník určený pro tento účel může být veden v elektronické formě. Členské státy se mohou rozhodnout, že nahradí zveřejňování ve vnitrostátním věstníku jiným, stejně účinným způsobem, který bude přinejmenším využívat systému

10)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy (Úř. věst. L 13, 19. 1. 2000, s. 12).

9


umožňujícího přístup k zveřejněným informacím v chronologickém sledu prostřednictvím centrální elektronické platformy. 6. Společnost se může dovolávat listin a údajů vůči třetím osobám až po zveřejnění uvedeném v odstavci 5, ledaže prokáže, že tyto třetí osoby tyto listiny nebo údaje znaly. U úkonů, které proběhly do šestnáctého dne po tomto zveřejnění, se nelze dovolávat těchto listin a údajů vůči třetím osobám, které prokáží, že nebylo možné, aby listiny nebo údaje znaly. 7. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zabránění jakéhokoli nesouladu mezi obsahem informací zveřejněných v souladu s odstavcem 5 a obsahem rejstříku nebo spisu. V případě nesouladu se však nelze dovolávat textu zveřejněného v souladu s odstavcem 5 vůči třetím osobám; třetí osoby se jej však mohou dovolávat, ledaže společnost prokáže, že znaly texty uložené ve spisu nebo zapsané v rejstříku. Třetí osoby se mohou vždy dovolávat listin a údajů dosud nezveřejněných, ledaže má nezveřejnění za následek jejich neúčinnost. Článek 4 1. Listiny a údaje, které podléhají zveřejnění podle článku 2, se vyhotovují a ukládají v jednom z jazyků povolených jazykovými pravidly platnými v členském státě, kde je veden spis uvedený v čl. 3 odst. 1. 2. Kromě povinného zveřejňování uvedeného v článku 3 umožní členské státy, aby listiny a údaje uvedené v článku 2 mohly být dobrovolně zveřejněny v souladu s článkem 3 v kterémkoli úředním jazyce Společenství. Členské státy mohou nařídit, aby překlad takových listin a údajů byl ověřen. Členské státy přijmou potřebná opatření na usnadnění přístupu třetím osobám k dobrovolně zveřejněným překladům. 3. Kromě povinného zveřejnění uvedeného v článku 3 a dobrovolného zveřejnění podle odstavce 2 tohoto článku mohou členské státy umožnit, aby dotyčné listiny a údaje byly zveřejněny v souladu s článkem 3 v kterémkoli jiném jazyce. Členské státy mohou nařídit, aby překlad takových listin a údajů byl ověřen. 4. V případě nesouladu mezi listinami a údaji zveřejněnými v úředních jazycích rejstříku a překladem dobrovolně zveřejněným se překladu dobrovolně zveřejněného nelze dovolávat vůči třetím osobám. Třetí osoby se však mohou dovolávat překladu dobrovolně zveřejněného, ledaže společnost prokáže, že znaly znění, které bylo předmětem povinného zveřejnění. 10


Článek 5 Členské státy stanoví, že dopisy a objednávkové listy v papírové nebo jiné formě mají obsahovat tyto údaje: a) informace nezbytné k identifikaci rejstříku, u kterého je veden spis uvedený v článku 3, a číslo zápisu společnosti do tohoto rejstříku; b) právní formu společnosti, sídlo společnosti a případně údaj, že společnost je v lik vidaci. Jestliže je v těchto listinách zmínka o základním kapitálu společnosti, musí se údaj týkat upsaného a splaceného základního kapitálu. Členské státy stanoví, že internetové stránky společností budou obsahovat alespoň údaje uvedené v prvním pododstavci a případně odkaz na upsaný a splacený základní kapitál. Článek 6 Každý členský stát určí osoby, které mají povinnost splnit náležitosti zveřejnění. Článek 7 Členské státy stanoví přiměřené sankce pro případ a) nezveřejnění účetních dokladů tak, jak to stanoví čl. 2 písm. f); b) neuvedení povinných údajů stanovených v článku 5 na obchodních dokumentech nebo internetové stránce společnosti. Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. prosince 1997 ve věci C-97/96, Daihatsu, SbSD [1997], s. I-06843 1. Článek 6 První směrnice 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření (nyní čl. 7 směrnice 2009/101/ES), která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření ve Společenství, musí být vykládán tak, že brání tomu, aby právní předpisy členského státu omezovaly oprávnění žádat o uložení sankce stanovené podle národního práva členského státu v případě nesplnění povinnosti společnosti ohledně zveřejnění roční účetní závěrky stanovené První směrnicí 68/151 pouze na společníky nebo věřitele společnosti, ústřední podnikovou radu nebo podnikovou radu společnosti. 2. Protože směrnice nemůže sama o sobě ukládat povinnosti jednotlivci a nelze se jí vůči němu dovolávat, není potřeba zkoumat, zda má článek 6 První směrnice 68/151 přímý účinek.

11


Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. května 2005 ve spojených věcech C-387/02, C-391/02 a C-403/02, Silvio Berlusconi a další, SbSD [2005], s. I-03565 Režim sankcí v případě nezveřejnění roční účetní závěrky, stanovený v článku 6 první směrnice 68/151 o koordinaci ochranných opatření (dnes čl. 7 směrnice 2009/101/ES), která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření, musí být chápán tak, že zahrnuje nejenom případ jakéhokoliv nezveřejňování ročních účetních závěrek, ale také případ zveřejňování účetních závěrek, které nebyly sestaveny v souladu s pravidly předepsanými čtvrtou směrnicí 78/660, založenou na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností, pokud jde o obsah těchto účetních závěrek. Článek 6 první směrnice (dnes čl. 7 směrnice 2009/101/ES) nemůže být naopak použitelný v případě nerespektování povinností ohledně konsolidovaných účetních závěrek, stanovených sedmou směrnicí 83/349 o konsolidovaných účetních závěrkách, na které se první směrnice vůbec nevztahuje. V situaci, jako je ta dotčená v původním řízení, se orgány členského státu nemohou v rámci trestních řízení dovolávat vůči obviněnému první směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření, jako takové, protože směrnice nemůže sama o sobě a nezávisle na vnitrostátním zákonu členského státu přijatému k jejímu provedení stanovit nebo zpřísnit trestní odpovědnost obviněných.

Usnesení Soudního dvora ze dne 4. května 2006 ve spojených věcech C-23/03, C-52/03, C-133/03, C-337/03 a C-473/03, Mulliez a další, SbSD [2006], s. I-03923 Orgány členského státu se nemohou v rámci trestních řízení dovolávat vůči obviněným požadavku vztahujícího se k přiměřenému charakteru sankcí v případě nezveřejnění roční účetní závěrky, uloženého článkem 6 první směrnice 68/151 o koordinaci ochranných opatření (dnes čl. 7 směrnice 2009/101/ES), která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření, za účelem přezkoumání

12


slučitelnosti trestních ustanovení výhodnějších pro obviněné, která vstoupila v platnost po spáchání soudně trestných činů, s tímto požadavkem, jelikož tento přezkum by mohl vést k vyloučení použití režimu mírnějších trestů, který stanoví tato ustanovení. Směrnice nemůže totiž sama o sobě a nezávisle na vnitrostátním zákonu členského státu přijatému k jejímu provedení vést ke stanovení nebo zpřísnění trestní odpovědnosti obviněných. Rozsudek Soudního dvora ze dne 29. září 1998 ve věci C-191/95, Komise proti Německu, SbSD [1998], s. I-05449 Neexistence vhodných sankcí nemůže být odůvodněna tím, že uplatnění těchto sankcí vůči všem společnostem, které nezveřejňují svou účetní závěrku, by kvůli jejich vysokému počtu bylo pro německou správu spojeno se značnými potížemi, jež by byly nepřiměřené cíli sledovanému zákonodárcem Společenství.

KAPITOLA 3 PLATNOST ZÁVAZKŮ SPOLEČNOSTI Článek 8 Jestliže byly provedeny úkony jménem společnosti předtím, než tato společnost nabyla právní subjektivity, a jestliže společnost nepřevezme závazky vyplývající z těchto úkonů, odpovídají za tyto závazky bez omezení společně a nerozdílně osoby, které jednaly, pokud není dohodnuto jinak. Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 1998 ve věci 136/87, Ubbink Isolatie BV, SbSD [1988], s. 04665 Kapitola I (nyní Kapitola 2 směrnice 2009/101/ES) První směrnice Rady o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností (směrnice 68/151) stanoví zveřejnění určitých údajů za účelem předchozího informování třetích osob o základních charakteristikách společností ve smyslu uvedené směrnice. Třetí osoby se mohou oprávněně dovolávat informací týkajících se takové společnosti pouze, pokud informace byly zpřístupněny předepsaným způsobem. Pokud jsou úkony učiněné jménem společnosti s ručením omezeným, která dosud nenabyla právní subjektivity, považovány podle použitelného národ-

13


ního práva za úkony učiněné jménem společnosti v procesu zřizování ve smyslu čl. 7 směrnice (dnes článek 8 směrnice), musí příslušné národní právní předpisy stanovit v souladu s tímto ustanovením, že jednající osoby jsou společně a nerozdílně odpovědny za tyto úkony.

Článek 9 Splnění náležitostí zveřejnění údajů týkajících se osob, které jsou jako orgán společnosti oprávněny společnost zastupovat, způsobuje, že se nelze dovolávat jakékoli nesrovnalosti v jejich jmenování vůči třetím osobám, ledaže společnost prokáže, že byly těmto třetím osobám známy. Článek 10 1. Společnost je vázána úkony svých orgánů vůči třetím osobám, i když tyto úkony nespadají do předmětu podnikání této společnosti, ledaže tyto úkony překračují pravomoci, které jim právní předpis svěřuje nebo umožňuje těmto orgánům svěřit. Členské státy však mohou stanovit, že společnost není vázána, jestliže tyto úkony překračují rámec předmětu podnikání, pokud prokáže, že třetí osoba věděla, že úkon tento předmět překračuje, nebo o tom nemohla vzhledem k okolnostem nevědět, přičemž pouhé zveřejnění stanov nepostačuje k poskytnutí tohoto důkazu. 2. Omezení pravomocí orgánů společnosti, která vyplývají ze stanov nebo z rozhodnutí příslušných orgánů, se nelze dovolávat vůči třetím osobám, i když byla zveřejněna. 3. Jestliže vnitrostátní právní předpisy stanoví, že oprávnění zastupovat společnost může být odchylně od obecné právní úpravy v této oblasti svěřeno stanovami jediné osobě nebo několika osobám jednajícím společně, mohou tyto právní předpisy stanovit možnost dovolat se tohoto ustanovení stanov vůči třetím osobám za podmínky, že se týká obecné pravomoci zastupování; možnost dovolání se tohoto ustanovení stanov vůči třetím osobám je upravena v článku 3. Rozhodnutí Soudního dvora ES ze dne 16. prosince 1997 ve věci C-104/96, Coöperatieve Rabobank „Vecht en Plassengebied“ BA, SbSD [1997], s. I-07211 Pravidla týkající se účinnosti úkonů učiněných členy orgánů společnosti ve vztahu k třetím osobám za okolností, kdy dochází ke střetu zájmů mezi nimi a zastoupenou společností, nespadají do normativního rámce První směrnice Rady 68/151/EHS z 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v člen-

14


ských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření ve Společenství a jsou otázkou národního zákonodárství.

KAPITOLA 4 NEPLATNOST SPOLEČNOSTI Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 1998 ve věci 136/87, Ubbink Isolatie BV, SbSD [1988], s. 04665 Kapitola I (nyní Kapitola 2 směrnice 2009/101/ES) První směrnice Rady o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností (směrnice 68/151) stanoví zveřejnění určitých údajů za účelem předchozího informování třetích osob o základních charakteristikách společností ve smyslu uvedené směrnice. Třetí osoby se mohou oprávněně dovolávat informací týkajících se takové společnosti pouze, pokud informace byly zpřístupněny předepsaným způsobem. Pravidla týkající se neplatnosti společností stanovené v Kapitole III (nyní Kapitola 4) První směrnice (nyní směrnice 2009/101/ES) se vztahují pouze na případy, kdy se třetí osoby domnívaly na základě informací zveřejněných v souladu s Kapitolou I, že společnost ve smyslu První směrnice vznikla. Nevztahují se na případy, kdy úkony byly učiněny jménem společnosti s ručeným omezeným, jejíž existence nevyplývá ze zápisu ve veřejném rejstříku, protože náležitosti vzniku vyžadované podle národních právních předpisů nebyly splněny. Článek 11 Ve všech členských státech, jejichž právní předpisy nestanoví předběžnou správní nebo soudní kontrolu při zakládání společnosti, musí být akt, kterým se společnost zakládá, a stanovy, jakož i jejich změny úředně ověřeny. Článek 12 Právní předpisy členských států mohou upravovat režim neplatnosti společností pouze za následujících podmínek: a) neplatnost musí být stanovena soudním rozhodnutím; b) o neplatnosti lze rozhodnout pouze v případech uvedených v bodech i) až vi): 15


i) chybí akt, kterým se společnost zakládá, nebo nebyly dodrženy náležitosti předběžné kontroly či forma úředního ověření, ii) skutečný předmět podnikání je protiprávní nebo je v rozporu s veřejným pořádkem, iii) v aktu, kterým se společnost zakládá, nebo ve stanovách není uvedena obchodní firma společnosti nebo výše jednotlivých vkladů základního kapitálu nebo celková výše upsaného základního kapitálu, nebo předmět podnikání, iv) nebyla dodržena ustanovení vnitrostátních právních předpisů vztahujících se na minimální splacení základního kapitálu, v) nezpůsobilost k právním úkonům všech zakládajících společníků, vi) skutečnost, že v rozporu s vnitrostátními právními předpisy upravujícími společnost je počet zakládajících společníků nižší než dva. Kromě těchto případů neplatnosti nepodléhá společnost žádnému důvodu neexistence, absolutní neplatnosti, relativní neplatnosti nebo prohlášení ze neplatnou. Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. listopadu 1990 ve věci C-106/89, Marleasing SA, SbSD [1990], s. I-04135 1. Povinnost členských států vyplývající ze směrnice směřující k dosažení účelu stanoveného danou směrnicí a jejich povinnost podle článku 5 Smlouvy učinit veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření ke splnění této povinnosti, zavazuje všechny nositele veřejné moci v členských státech, včetně soudů, pokud se jedná o záležitosti spadající do jejich působnosti. Z toho vyplývá, že národní soud je při aplikaci národního práva povinen vykládat předmětná ustanovení, ať již byla přijata před nebo po dni účinnosti směrnice, ve světle znění a účelu směrnice k dosažení cíle sledovaného touto směrnicí a jednat tak v souladu s třetím odstavcem článku 189 Smlouvy. 2. Národní soud projednávající případ, který spadá do rozsahu působnosti směrnice 68/151 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření ve Společenství, je povinen vykládat národní právo ve světle účelu a znění této směrnice, aby vyloučil prohlášení neplatnosti akcio vé společnosti z jiných důvodů než stanovených v článku 11 směrnice (nyní článek 12 směrnice 2009/101/ES). Tyto důvody musí být rovněž interpretovány restriktivně ve světle tohoto účelu tak, aby neplatnost z důvodu, že předmět podnikání je nedovolený nebo odporuje veřejnému pořádku, byl chápán výlučně v tom smyslu, že se jedná o předmět podnikání společnosti uvedený v zakladatelské smlouvě nebo ve stanovách společnosti.

16


Článek 13 1. možnost dovolat se soudního rozhodnutí o neplatnosti vůči třetím osobám se řídí článkem 3. Námitka proti rozhodnutí příslušející třetí osobě, pokud je stanovena ve vnitrostátních právních předpisech, je přípustná pouze ve lhůtě šesti měsíců ode dne vyhlášení soudního rozhodnutí. 2. Neplatnost vede k likvidaci společnosti tak, jako je tomu u zrušení. 3. Aniž jsou dotčeny důsledky likvidace společnosti, zůstává platnost závazků společnosti nebo závazků přijatých vůči ní neplatností nedotčena. 4. Právní předpisy každého členského státu mohou upravit důsledky neplatnosti mezi společníky. 5. majitelé podílů nebo akcií jsou i nadále povinni splatit upsaný a nesplacený základní kapitál v té míře, v jaké to vyžadují závazky přijaté vůči věřitelům.

KAPITOLA 5 OBECNÁ USTANOVENÍ Článek 14 Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Článek 15 Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě do 1. ledna 2012 zprávu spolu s případným návrhem na změnu čl. 2 písm. f) a článků 3, 4, 5 a 7 na základě zkušeností získaných při používání uvedených ustanovení, s ohledem na jejich cíle a na technologický vývoj, k němuž do té doby dojde. Článek 16 Směrnice 68/151/EHS ve znění aktů uvedených v části A přílohy I se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v části B přílohy I. Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II. Článek 17 Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. 17


Článek 18 Tato směrnice je určena členským státům. Ve Štrasburku dne 16. září 2009. Za Evropský parlament předseda J. Buzek

Za Radu předsedkyně C. malmström

PŘÍLOHA I ČÁST A Zrušená směrnice a její následné změny (uvedené v článku 16) Směrnice Rady 68/151/EHS (Úř. věst. L 65, 14. 3. 1968, s. 8) Příloha I bod III.H aktu o přistoupení z roku 1972 (Úř. věst. L 73, 27. 3. 1972, s. 89) Příloha I bod III.C aktu o přistoupení z roku 1979 (Úř. věst. L 291, 19. 11. 1979, s. 89) Příloha I bod II.d aktu o přistoupení z roku 1985 (Úř. věst. L 302, 15. 11. 1985, s. 157) Příloha I bod XI.A aktu o přistoupení z roku 1994 (Úř. věst. C 241, 29. 8. 1994, s. 194) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/58/ES (Úř. věst. L 221, 4. 9. 2003, s. 13) Příloha II bod 1.4.A aktu o přistoupení z roku 2003 (Úř. věst. L 236, 23. 9. 2003, s. 338) Směrnice Rady 2006/99/ES (Úř. věst. L 363, 20. 12. 2006, s. 137)

pouze bod A.1 přílohy

ČÁST B Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu (uvedené v článku 16) Směrnice 68/151/EHS 2003/58/ES 2006/99/ES

18

Lhůta pro provedení 11. září 1969 30. prosinec 2006 1. leden 2007


PŘÍLOHA II SROVNÁVACÍ TABULKA Směrnice 68/151/EHS Článek 1 Článek 2 Čl. 3 odst. 1 Čl. 3 odst. 2 Čl. 3 odst. 3 Čl. 3 odst. 4 Čl. 3 odst. 5 Čl. 3 odst. 6 první a druhý pododstavec Čl. 3 odst. 7 Čl. 3 odst. 8 Článek 3 a Článek 4 Článek 5 Článek 6 Článek 7 Článek 8 Článek 9 Článek 10 Čl. 11 návětí Čl. 11 bod 1 Čl. 11 bod 2 návětí Čl. 11 bod 2 písm. a) až f) Článek 12 Čl. 13 první, druhý a třetí pododstavec Čl. 13 čtvrtý pododstavec Článek 14 — — — — —

Tato směrnice Článek 1 Článek 2 Čl. 3 odst. 1 Čl. 3 odst. 3 Čl. 3 odst. 4 Čl. 3 odst. 5 Čl. 3 odst. 6 Čl. 3 odst. 7 první a druhýpododstavec Čl. 3 odst. 7 třetí pododstavec Čl. 3 odst. 2 Článek 4 Článek 5 Článek 6 Článek 7 Článek 8 Článek 9 Článek 10 Článek 11 Čl. 12 návětí Čl. 12 písm. a) Čl. 12 písm. b) návětí Čl. 12 písm. b) body i) až vi) Článek 13 — Článek 14 Článek 18 Článek 15 Článek 16 Článek 17 Příloha I Příloha II

19


Druhá směrnice Rady 77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření Ve znění: směrnice Rady 92/101/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/68/ES, směrnice Rady 2006/99/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/109/ES, Aktu o přistoupení Řecka, Aktu o přistoupení Španělska a Portugalska, Aktu o přistoupení Rakouska, Švédska a Finska, Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Eston ské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, maďarské republiky, Republiky malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie

Uveřejněno: Úř. věst. L 26 ze dne 31. ledna 1977, s. 1, resp. ze dne 22. října 2009 (konsolidované znění) Související ustanovení: obch. zák.: § 9–10, § 59–59c, § 60, § 173, § 119, § 130, § 155, § 161–161e, § 162, § 163a, § 165, § 178–179, § 186, § 190, § 193, § 196a, § 202–210, § 211–216c; zák. o přeměnách: § 360–382

RAdA EVROPSKýCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na čl. 54 odst. 3 písm. g) této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu1), s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru2), vzhledem k tomu, že koordinace uvedená v čl. 54 odst. 3 písm. g) a v Obecném programu pro odstranění omezení svobody usazování, která byla zahájena směrnicí 1) 2)

Úř. věst. C 114, 11. 11. 1971, s. 18. Úř. věst. C 88, 6. 9. 1971, s. 1.

20

druhá směrnice Rady 77/91/EHS

68/151/EHS3) je zvláště důležitá pro akciové společnosti, neboť jejich činnost v hospodářství členských států převažuje a často překračuje jejich státní území; vzhledem k tomu, že pro zajištění minimální míry rovnocennosti ochrany akcionářů a věřitelů těchto společností je zvláště důležitá koordinace vnitrostátních předpisů týkajících se jejich zakládání a udržování, zvyšování či snižování jejich základního kapitálu; vzhledem k tomu, že na území Společenství musí stanovy nebo akt, kterým se společnost zakládá, akciové společnosti umožnit, aby se každý zájemce seznámil se základními údaji o společnosti, zejména s přesným složením jejího základního kapitálu; vzhledem k tomu, že Společenství by mělo přijmout předpisy na udržení základního kapitálu, které představuje záruku pro věřitele, zejména zákazem neoprávněného rozdělování akcionářům a omezením možnosti společnosti nabývat vlastní akcie; vzhledem k tomu, že je nezbytné, s ohledem na cíle uvedené v čl. 54 odst. 3 písm. g), aby právní předpisy členských států zajišťovaly při zvyšování nebo snižování základního kapitálu dodržování zásad rovného zacházení akcionářů, kteří jsou ve stejném postavení a ochrany věřitelů, jejichž pohledávky vznikly před rozhodnutím o snížení základního kapitálu, a harmonizovaly provádění těchto zásad, PŘIJALA TUTO SměRNICI: Článek 1 1. Koordinační opatření stanovená touto směrnicí se použijí na právní a správní předpisy členských států, které se vztahují na tyto formy společností: – v Belgii: la société anonymede naamloze vennootschap, – v Dánsku: aktieselskabet, – ve Francii: la société anonyme, – v Německu: die Aktiengesellschaft, – v Irsku: the public company limited by shares the public company limited by guarantee and having a share capital, – v Itálii: la societa per azioni, 3)

Úř. věst. L 65, 14. 3. 1968, s. 8.

21


– v Lucembursku: la société anonyme, – v Nizozemsku: de naamloze vennootschap, – ve Spojeném království: the public company limited by shares a the public company limited by guarantee and having a share capital, – v Řecku: η ανω ′ νυμη εταιρι′α, – ve Španělsku: la sociedad anónima, – v Portugalsku: a sociedade anónima de responsabilidade limitada, – v Rakousku: die Aktiengesellschaft, – ve Finsku: julkinen osakeyhtiö/publikt aktiebolag, – ve Švédsku: aktiebolag, – v České republice: akciová společnost, – v Estonsku: aktsiaselts, – na Kypru: Δημο ′ σιες εταιρει′ες περιορισμε′νης ευθυ ′ νης με μετοχε′ς, δημο ′ σιες εταιρει′ες περιορισμε′νης ευθυ ′ νης με εγγυ ′ ηση που διαθε′τουν μετοχικο ′ κεϕα ′ λαιο, – v Lotyšsku: akciju sabiedrība, – v Litvě: akcinė bendrovė, – v Maďarsku: nyilvánosan működő részvénytársaság, – na Maltě: kumpanija pubblikapublic limited liability company, – v Polsku: spółka akcyjna, 22


– ve Slovinsku: delniška družba, – na Slovensku: akciová spoločnosť, – v Bulharsku: акционерно дружество, – v Rumunsku: societate pe acțiuni Obchodní firma každé společnosti, která má jednu z výše uvedených forem, musí obsahovat označení odlišné od označení předepsaného pro jiné formy společností nebo být takovým označením doprovázena. 2. Členské státy mohou z působnosti této směrnice vyloučit investiční společnosti s proměnným základním kapitálem a družstva založená v jedné z forem společností uvedených v odstavci 1. Pokud právní předpisy členských států využijí této možnosti, uloží těmto společnostem, aby uváděly výrazy „investiční společnost s proměnným základním kapitálem“ nebo „družstvo“ na všech dokumentech uvedených v článku 4 směrnice 68/151/EHS. Investiční společností s proměnným základním kapitálem se ve smyslu této směrnice rozumí výlučně společnosti, – jejichž jediným předmětem je investování prostředků do různých cenných papírů, různých nemovitostí nebo jiných majetkových hodnot s výlučným cílem rozložit investiční rizika a poskytovat svým akcionářům podíl na zisku z hospodaření s jejich majetkem, – které veřejně vyzývají k úpisu vlastních akcií a – jejichž stanovy určují, že v mezích minimálního a maximálního základního kapitálu mohou kdykoli vydávat, odkupovat nebo dále prodávat své akcie. Článek 2 Stanovy nebo akt, kterým se společnost zakládá, musí obsahovat alespoň tyto údaje: a) právní formu a obchodní firmu společnosti; b) předmět podnikání; c) – pokud společnost nemá schválený základní kapitál, výši upsaného základního kapitálu, – pokud má společnost schválený základní kapitál, jeho výši a výši základního kapitálu upsaného v okamžiku založení společnosti nebo v okamžiku získání povolení k zahájení činnosti a rovněž během jakékoli změny schváleného základního kapitálu, aniž je dotčen čl. 2 odst. 1 písm. e) směrnice 68/151/EHS; 23


d) nevyplývají-li z právních předpisů, pravidla, která určují počet a způsob jmenování členů orgánů pověřených zastupováním společnosti ve vztahu ke třetím osobám, správou, řízením, dozorem nebo kontrolou společnosti, a rozdělení pravomocí mezi tyto orgány; e) trvání společnosti, není-li neomezené. Článek 3 Ve stanovách, v aktu, kterým se společnost zakládá, nebo v odděleném dokumentu, který musí být zveřejněn způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu, musí být v souladu s článkem 3 směrnice 68/151/EHS obsaženy alespoň tyto údaje: a) sídlo; b) jmenovitá hodnota upsaných akcií a alespoň jednou ročně jejich počet; c) počet upsaných akcií bez uvedení jejich jmenovité hodnoty, pokud vnitrostátní právní předpisy emisi těchto akcií umožňují; d) popřípadě zvláštní podmínky omezující převoditelnost akcií; e) existuje-li více druhů akcií, údaje podle písmen b), c) a d) pro každý z nich a práva spojená s akciemi každého druhu; f) forma akcie, na jméno nebo na doručitele, pokud vnitrostátní právní předpisy stanoví tyto dvě formy, a rovněž ustanovení o jejich přeměně, pokud ji právní předpisy upravují; g) výše upsaného základního kapitálu splaceného v okamžiku založení společnosti nebo v okamžiku získání povolení zahájit svou činnost; h) jmenovitá hodnota akcií nebo, není-li jmenovitá hodnota stanovena, počet akcií vydaných jako protiplnění na nepeněžitý každý vklad a rovněž předmět tohoto vkladu a jméno vkladatele; i) totožnost fyzických nebo právnických osob nebo společností, které podepsaly, nebo jejichž jménem byly podepsány stanovy nebo akt, kterým se společnost zakládá, nebo, pokud založení společnosti nebylo okamžité, totožnost fyzických nebo právnických osob nebo společností, které podepsaly nebo jejichž jménem byly podepsány návrhy stanov nebo aktu, kterým se společnost zakládá; j) celková alespoň přibližná výše všech nákladů, které připadají společnosti nebo které jí byly připsány z důvodu jejího založení a popřípadě než získá povolení zahájit svou činnost; k) veškeré zvláštní výhody poskytnuté při založení společnosti nebo před získáním povolení k zahájení činnosti osobám, které se účastnily založení společnosti nebo činností vedoucích k udělení tohoto povolení. Článek 4 1. Stanoví-li právní předpisy členského státu, že společnost nemůže zahájit svou činnost bez povolení, musí rovněž stanovit pravidla týkající se ručení za závazky při24


jaté společností nebo na její účet během období, které předchází udělení nebo zamítnutí tohoto povolení. 2. Odstavec 1 se nevztahuje na závazky, které vyplývají ze smluv uzavřených společností, s podmínkou, že jí je uděleno povolení zahájit činnost. Článek 5 1. Požadují-li právní předpisy členského státu, aby společnost založilo více společníků, neznamená spojení všech akcií v rukou jedné osoby nebo snížení počtu společníků po založení společnosti pod právním předpisem stanovené minimum bez dalšího zánik společnosti. 2. Je-li možné v případech uvedených v odstavci 1 podle právních předpisů členského státu soudně prohlásit zánik společnosti, musí příslušný soudce poskytnout této společnosti dostatečnou lhůtu pro nápravu tohoto stavu. 3. Prohlášením o zániku společnosti vstupuje společnost do likvidace. Článek 6 1. Pro založení společnosti nebo pro získání povolení zahájit činnost požadují právní předpisy členských států upsání minimálního základního kapitálu, který musí činit nejméně 25 000 ECU. ECU definuje rozhodnutí Komise č. 3289/75/ESUO4). Protihodnotou v národní měně je zpočátku ta, která je použitelná v den přijetí této směrnice. 2. Změní-li se protihodnota ECU v národní měně tak, že výše minimálního základního kapitálu stanovená v národní měně je po dobu jednoho roku nižší než 22 500 ECU, uvědomí Komise příslušný členský stát, že musí ve lhůtě 12 měsíců po uplynutí této doby své právní předpisy přizpůsobit odstavci 1. Členský stát však může stanovit, že přizpůsobené právní předpisy se budou na již existující společnosti vztahovat až za osmnáct měsíců po vstupu této změny v platnost. 3. Rada na návrh Komise každých pět let přezkoumá a popřípadě změní částky uvedené v tomto článku vyjádřené v ECU s ohledem na hospodářský a měnový vývoj ve Společenství a s ohledem na tendence k povolení možnosti výběru forem společností uvedených v čl. 1 odst. 1 pouze velkým a středním podnikům. Rozsudek Soudního dvora ES ze dne 9. března 1999 ve věci C–212/97, Centros, SbSD [1999], s. I-01459 Články 43 a 48 Smlouvy o ES brání tomu, aby členský stát zamítal zápis pobočky společnosti založené podle práva jiného členského státu, kde má své 4)

Úř. věst. L 327, 19. 12. 1975, s. 4.

25


sídlo a kde nevykonává žádnou obchodní činnost, pokud je pobočka určena k tomu, aby předmětné společnosti umožnila vykonávat veškerou činnost ve státě, ve kterém bude tato pobočka založena, aniž by v něm tak musela založit společnost, a tím tak obešla právní předpisy o zakládání společností, které jsou v tomto státě přísnější, co se týče upsání minimálního základního kapitálu. Tento výklad nicméně nevylučuje, že úřady příslušného členského státu mohou přijmout veškerá opatření, která mohou zabraňovat podvodům nebo za ně ukládat sankce, buď vůči samotné společnosti, případně ve spolupráci s tím členským státem, kde byla založena, nebo vůči společníkům, kterým bude prokázáno, že se ve skutečnosti snaží prostřednictvím založení společnosti vyhnout se svým závazkům vůči soukromým či veřejným věřitelům na území dotčeného členského státu. Rozsudek Soudního dvora ES ze dne 5. listopadu 2002 ve věci C-208/00, Überseering, SbSD [2002], s. I-09919 1) Články 43 ES a 48 ES brání tomu, aby v případě, že se u společnosti založené v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území má své sídlo, má podle práva jiného členského státu za to, že své skutečné sídlo přenesla do tohoto státu, posledně uvedený členský stát upřel uvedené společnosti způsobilost k právům a povinnostem, a tudíž i způsobilost být účastníkem řízení před jeho vnitrostátními soudy za účelem vymáhání práv vyplývajících ze smlouvy uzavřené se společností se sídlem v uvedeném státě. 2) Pokud společnost založená v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území má své sídlo, využívá své svobody usazování v jiném členském státě, články 43 ES a 48 ES posledně uvedenému členskému státu ukládají povinnost uznat způsobilost k právům a povinnostem, a tudíž i procesní způsobilost, kterou tato společnost má na základě práva státu svého založení. Rozsudek Soudního dvora ze dne 30. září 2003 ve věci C-167/01, Inspire Art, SbSD [2003], s. I-10155 Je v rozporu s článkem 43 SES a 48 SES, aby národní právní předpisy jako Wet op de Formeel Buitenlandse Vennootschappen stanovily pro výkon svobody zakládat pobočky v tomto členském státě společnostmi, založenými v souladu s právními předpisy jiného členského státu, podmínky stanovené národními předpisy práva společností pro založení společnosti vztahující se k základnímu kapitálu a odpovědnosti jednatelů. důvody, pro které byla společnost založena v jiném členském státě, jakož i skutečnost, že vykonává svou

26


činnost výlučně nebo téměř výlučně ve státě sídla, ji nezbavují práva dovolávat se svobody usazování zaručené Smlouvou o ES, s výjimkou případů kdy je v konkrétním případě zjištěno zneužití tohoto oprávnění.

Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 27. září 1998 ve věci C-81/87, Daily Mail, SbSD [1988], s. 05483 1. Podle Smlouvy jsou rozdíly v národním zákonodárství týkající se spojovacího faktoru vyžadovaného od společností založených podle práva určitého členského státu a otázka zda – a pokud ano, jak – může být zapsané sídlo nebo skutečné sídlo společnosti založené podle národního práva přeneseno z jednoho členského státu do druhého považovány za otázky, které nejsou upraveny pravidly o svobodě usazování, ale musí být vyřešeny budoucími právními předpisy nebo úmluvami, které však dosud nebyly přijaty nebo uzavřeny. Proto, za současného stavu práva Společenství, články 52 a 58 Smlouvy, náležitě interpretovány, nepřiznávají společnosti založené podle práva určitého členského státu, jež zde má zapsané sídlo, právo přenést své ústřední sídlo a správu do jiného členského státu. 2. Směrnice Rady 73/148 ze dne 21. května o odstranění omezení pohybu a pobytu státních příslušníků členských států uvnitř Společenství v oblasti usazování a pohybu služeb se podle svého názvu a obsahu vztahuje pouze na pohyb a pobyt fyzických osob a ustanovení směrnice nemohou z povahy věci být analogicky použity na právnické osoby. Směrnice 73/148, náležitě interpretována, proto neposkytuje společnosti právo přenést své ústřední sídlo a správu do jiného členského státu.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 2008 ve věci C-210/06, Cartesio, SbSD [2008], s. I-09641 (body odůvodnění zkráceny autorem) Právní úpravy členských států se velmi liší jak co do vazby ke státnímu území vyžadované pro účely založení společnosti, tak co do možnosti společnosti založené podle takovéto právní úpravy následně tuto vazbu změnit. Právní úpravy některých členských států vyžadují, aby se na jejich území nacházelo nejen statutární sídlo, ale rovněž sídlo skutečné, tj. sídlo ústřední správy společnosti, takže přesun ústřední správy z tohoto území předpokládá zrušení společnosti se všemi následky, jaké to může mít na úrovni práva Společenství. Jiné právní úpravy přiznávají společnostem právo přemístit svou ústřední správu do zahraničí, některé však podrobují toto právo určitým omezením a právní důsledky přemístění se v jednotlivých státech liší.

27


Smlouva o EHS s touto rozdílností vnitrostátních právních úprav počítala. Při definování společností, které mohou využívat práva na usazování, v článku 58 této smlouvy (později článek 58 Smlouvy o ES, nyní článek 48 ES), postavila Smlouva o EHS statutární sídlo, ústřední správu a hlavní provozovnu společnosti coby vazbu k určitému území na stejnou úroveň. … možnost společnosti založené podle právní úpravy členského státu přemístit své sídlo, ať již statutární, nebo skutečné, do jiného členského státu, aniž by ztratila právní subjektivitu, kterou měla v právním řádu členského státu svého založení, jakož i případné bližší podrobnosti tohoto přemístění jsou určeny vnitrostátní právní úpravou, podle níž byla společnost založena. Aby si společnost mohla zachovat svou právní subjektivitu, která jí přísluší podle práva členského státu, má členský stát možnost uložit společnosti založené podle jeho právního řádu omezení týkající se přesunu jejího skutečného sídla z jeho území. Když Smlouva o EHS definovala v tomto článku společnosti oprávněné k využití práva na usazování, považovala rozdíly ve vnitrostátních právních úpravách – týkající se jak vazby vyžadované od společností podléhajících těmto právním úpravám, tak možnosti a případných podmínek přemístění statutárního či skutečného sídla společnosti založené podle vnitrostátního práva určitého členského státu do jiného členského státu – za problém, který nebyl vyřešen pravidly, jimiž se řídí právo usazování, a který musí být vyřešen legislativní činností a prací na smluvní úpravě, která zatím není završena. Proto tedy v souladu s článkem 48 ES platí, že neexistuje-li v právu Společenství jednotná definice společností oprávněných k využití práva na usazování v závislosti na jednotném hraničním určovateli, který by určoval vnitrostátní právo použitelné na společnosti, je otázka, zda se článek 43 ES použije na společnost, která se dovolává základní svobody zakotvené v tomto článku, ostatně stejně jako otázka, zda je fyzická osoba státním příslušníkem členského státu, který může z tohoto titulu využít této svobody, předběžnou otázkou, která za současného stavu práva Společenství může být zodpovězena pouze na základě příslušného vnitrostátního práva. Pouze v případě, že je ověřeno, že tato společnost skutečně požívá svobody usazování s ohledem na podmínky uvedené v článku 48 ES, tedy vyvstává otázka, zda se musí uvedená společnost potýkat s omezením této svobody ve smyslu článku 43 ES. Členský stát má možnost volby při definování jak vazby, která je vyžadována od společnosti k tomu, aby mohla být považována za společnost založenou podle jeho vnitrostátního práva, která může z tohoto titulu využít práva na usazování, tak vazby vyžadované pro pozdější zachování tohoto postavení. Tato možnost volby zahrnuje možnost členského státu nedovolit společnosti podléhající jeho vnitrostátnímu právu zachovat si toto postavení, hodlá-li se

28


reorganizovat v jiném členském státu tak, že přemístí své sídlo na území tohoto jiného členského státu, čímž přeruší vazbu, kterou stanoví vnitrostátní právo členského státu založení. Z uvedeného vyplývá, že za současného stavu práva Společenství musí být články 43 ES a 48 ES vykládány tak, že nebrání právní úpravě členského státu, která nedovoluje společnosti založené podle vnitrostátního práva tohoto členského státu přemístit své sídlo do jiného členského státu a zároveň být považována i nadále za společnost, která se řídí vnitrostátním právem členského státu, podle jehož právní úpravy byla založena.

Článek 7 Upsaný základní kapitál mohou tvořit pouze aktiva, která je možné hospodářsky ocenit. Součástí těchto aktiv nemohou být závazky provedení prací nebo poskytnutí služeb. Článek 8 1. Akcie a podíly nemohou být vydány za hodnotu nižší, než je jejich jmenovitá hodnota, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, než je jejich účetní hodnota. 2. Členské státy však mohou povolit, aby ti, kteří umisťují akcie při výkonu svého povolání, platili méně než celkovou hodnotu akcií, které upisují během této transakce. Článek 9 1. Akcie vydávané jako protiplnění za vklady musí být splaceny v okamžiku založení společnosti nebo získání povolení k zahájení činnosti ve výši alespoň 25 % jejich jmenovité hodnoty, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, jejich účetní hodnoty. 2. Akcie vydávané jako protiplnění za nepeněžité vklady v okamžiku založení společnosti nebo získání povolení k zahájení činnosti však musí být zcela splaceny ve lhůtě pěti let od okamžiku založení nebo získání povolení. Článek 10 1. Nepeněžité vklady jsou uvedeny ve zprávě vypracované před založením společnosti nebo získáním povolení k zahájení činnosti jedním nebo více odborníky nezávislými na společnosti, jmenovanými nebo schválenými správním orgánem nebo soudem. Odborníky mohou být v souladu s právními předpisy každého členského státu fyzické nebo právnické osoby nebo společnosti. 29


2. Zpráva odborníka musí obsahovat alespoň popis každého z vkladů, postupy přijatého ocenění a musí uvádět, zda hodnoty získané těmito postupy odpovídají alespoň počtu a jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotě a popřípadě i emisnímu ážiu akcií vydaných jako protiplnění. 3. Zpráva odborníka bude zveřejněna způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 68/151/EHS. 4. Členské státy nemusí tento článek použít, pokud je 90 % jmenovité hodnoty, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnoty všech akcií vydaných jako protiplnění za nepeněžité vklady vložené jednou nebo více společnostmi a pokud jsou splněny tyto požadavky: a) u společnosti přijímající tyto vklady se osoby nebo společnosti podle čl. 3 písm. i) vzdaly vypracování zprávy odborníků; b) toto vzdání se bylo zveřejněno v souladu s odstavcem 3; c) společnosti poskytující tyto vklady mají rezervy, které podle právního předpisu nebo podle stanov nelze rozdělit a jejichž výše dosahuje alespoň jmenovité hodnoty, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnoty akcií vydaných jako protiplnění za nepeněžité vklady; d) společnosti poskytující tyto vklady se prohlásí za ručitele do výše uvedené v písmenu c) za dluhy přijímající společnosti, které vzniknou mezi okamžikem vydání akcií jako protiplnění za nepeněžité vklady a jedním rokem po zveřejnění roční účetní závěrky této společnosti vztahující se na účetní období, během kterého byly tyto vklady poskytnuty. Během této lhůty je zakázán jakýkoli převod těchto akcií; e) záruka podle písmene d) se zveřejní v souladu s odstavcem 3; f) společnosti poskytující tyto vklady vloží částku rovnající se částce uvedené v písmenu c) do rezervy, kterou je možné rozdělit až po uplynutí lhůty tří let od zveřejnění roční účetní závěrky přijímající společnosti za účetní období, během kterého byly tyto vklady poskytnuty, nebo případně později po splnění uplatněných nároků vyplývajících ze závazku uvedeného v písmenu d). 5. Členské státy nemusí tento článek použít na založení nové společnosti fúzí nebo rozdělením, pokud je nezávislým znalcem zpracována zpráva o projektu fúze nebo rozdělení. Jestliže se členské státy rozhodnou použít tento článek v případech uvedených v prvním pododstavci, mohou stanovit, že zpráva podle tohoto článku a zpráva nezávislého znalce o projektu fúze nebo rozdělení mohou být vypracovány stejným znalcem či znalci. Článek 10a 1. Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat čl. 10 odst. 1, 2 a 3 v případech, kdy jsou na základě rozhodnutí správního nebo řídícího orgánu převoditelné 30


cenné papíry definované v čl. 4 odst. 1 bodě 18 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů5) nebo nástroje peněžního trhu definované v čl. 4 odst. 1 bodě 19 uvedené směrnice vloženy jako nepeněžité vklady a tyto cenné papíry nebo nástroje peněžního trhu jsou ohodnoceny váženým průměrem ceny, za kterou byly obchodovány na jednom nebo více regulovaných trzích definovaných v čl. 4 odst. 1 bodě 14 uvedené směrnice po dostatečně dlouhou dobu stanovenou vnitrostátními právními předpisy přede dnem příslušného nepeněžitého vkladu. Avšak v případech, kdy byla cena ovlivněna výjimečnými okolnostmi, které by významně změnily hodnotu těchto aktiv ke dni vkladu, včetně situací, kdy se trh těchto převoditelných cenných papírů nebo nástrojů peněžního trhu stane nelikvidním, provede se nové ocenění z podnětu a na odpovědnost správního nebo řídícího orgánu. Při tomto novém ocenění se použije čl. 10 odst. 1, 2 a 3. 2. Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat čl. 10 odst. 1, 2 a 3 v případech, kdy jsou na základě rozhodnutí správního nebo řídícího orgánu aktiva jiná než převoditelné cenné papíry a nástroje peněžního trhu uvedené v odstavci 1 vložena jako nepeněžitý vklad a jejich reálná hodnota již byla stanovena uznávaným nezávislým odborníkem a kdy jsou splněny tyto podmínky: a) reálná hodnota je stanovena ke dni, který nepředchází o více než šest měsíců dni tohoto vkladu aktiva; b) ocenění bylo provedeno v souladu s obecně uznávanými standardy a zásadami pro oceňování v daném členském státě platnými pro druh aktiv, která mají být vložena. V případě nových okolností, které by významně změnily reálnou hodnotu aktiva ke dni jeho vkladu, musí být z podnětu a na odpovědnost správního nebo řídícího orgánu provedeno nové ocenění. Při tomto novém ocenění se použije čl. 10 odst. 1, 2 a 3. Není-li provedeno nové ocenění, může jeden nebo více akcionářů, kteří vlastní celkový podíl alespoň 5 % upsaného základního kapitálu společnosti v den, kdy je přijato rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu, požadovat ocenění nezávislým odborníkem, přičemž se použije čl. 10 odst. 1, 2 a 3. Tento akcionář nebo akcionáři mohou takovou žádost podat až do nabytí účinnosti vkladu aktiva, pokud ke dni jejího podání stále vlastní podíl alespoň 5 % upsaného základního kapitálu společnosti, jako tomu bylo v den, kdy bylo přijato rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu. 3. Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat čl. 10 odst. 1, 2 a 3 v případech, kdy jsou na základě rozhodnutí správního nebo řídícího orgánu aktiva jiná než převoditelné cenné papíry a nástroje peněžního trhu uvedené v odstavci 1 vložena jako nepeněžitý vklad, jehož reálná hodnota je odvozena podle jednotlivého aktiva 5)

Úř. věst. L 145, 30. 4. 2004, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/31/ES (Úř. věst. L 114, 27. 4. 2006, s. 60).

31


z povinné účetní závěrky za předchozí účetní období, pokud tyto účty podléhají audi tu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek6). Ustanovení odst. 2 druhého a třetího pododstavce se použijí obdobně. Článek 10b 1. Je-li nepeněžitý vklad podle článku 10a proveden bez zprávy odborníka uvedené v čl. 10 odst. 1, 2 a 3, zveřejní se kromě splnění požadavků stanovených v čl. 3 písm. h) do jednoho měsíce ode dne účinnosti vkladu aktiva prohlášení obsahující tyto informace: a) popis dotyčného nepeněžitého vkladu; b) jeho hodnota, zdroj jeho ocenění a případně metoda ocenění; c) vyjádření, zda získané hodnoty odpovídají alespoň počtu a jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, zúčtovatelné pari hodnotě a popřípadě i emis nímu ážiu akcií vydaných za dané protiplnění; d) sdělení, že nenastaly nové okolnosti, pokud jde o původní ocenění. Zveřejnění se provádí způsobem stanoveným právními předpisy členského státu po dle článku 3 směrnice 68/151/EHS. 2. Pokud je navrženo, aby bylo zvýšení základního kapitálu podle čl. 25 odst. 2 nepeněžitým vkladem provedeno bez zprávy odborníka uvedené v čl. 10 odst. 1, 2 a 3, zveřejní se způsobem stanoveným právními předpisy členského státu podle článku 3 směrnice 68/151/EHS oznámení uvádějící datum přijetí rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu a informace uvedené v odstavci 1, a to před nabytím účinnosti vkladu aktiva jako nepeněžitého vkladu. V tomto případě se prohlášení podle odstavce 1 omezí na sdělení, že od zveřejnění výše uvedeného oznámení nenastaly žádné nové okolnosti. 3. Každý členský stát dostatečně zajistí, aby byl postup stanovený v článku 10a a v tomto článku dodržen v případech, kdy dojde k nepeněžitému vkladu bez zprávy odborníka, jak je uvedeno v čl. 10 odst. 1, 2 a 3. Článek 11 1. Nabytí jakýchkoli aktiv, která náleží osobě nebo společnosti uvedeným v čl. 3 písm. i), jako protihodnoty alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu společností, musí být ověřeno a zveřejněno obdobně podle čl. 10 odst. 1, 2 a 3 a podléhá schválení valné hromady, pokud k tomuto nabytí došlo před uplynutím lhůty, která je stanovena vnitrostátními právními předpisy a činí nejméně dva roky od oka6)

Úř. věst. L 157, 9. 6. 2006, s. 87.

32


mžiku založení společnosti nebo získání povolení k zahájení její činnosti. Články 10a a 10b se použijí obdobně. Členské státy mohou rovněž stanovit, že tato ustanovení budou použita, pokud aktiva náleží akcionáři nebo jiné osobě. 2. Odstavec 1 se nepoužije na nabývání v rámci běžných obchodů společnosti, ani na nabývání z podnětu správního orgánu nebo soudu nebo pod jeho dohledem, ani na nabývání na burze. Článek 12 Nestanoví-li ustanovení o snížení upsaného základního kapitálu jinak, nemohou být akcionáři osvobozeni od povinnosti splatit svůj vklad. Článek 13 dokud nedojde k další koordinaci vnitrostátních právních předpisů, přijmou členské státy nezbytná opatření, aby byly v případech přeměny některé formy společnosti na akciovou společnost dány záruky alespoň odpovídající těm, které jsou stanoveny v článcích 2 až 12. Článek 14 Články 2 až 13 se nedotýkají předpisů členských států o pravomoci a postupu při změnách stanov nebo aktu, kterým se společnost zakládá. Článek 15 1. a) S výjimkou případů snížení upsaného základního kapitálu nesmí dojít k rozdělení akcionářům, pokud se ke dni skončení posledního účetního období čisté obchodní jmění vyplývající z roční účetní závěrky společnosti nebo čisté obchodní jmění po tomto rozdělení sníží pod výši upsaného základního kapitálu zvýšenou o rezervy, které nelze podle právních předpisů nebo stanov rozdělit. b) Výše upsaného základního kapitálu uvedená v písmenu a) se snižuje o výši upsaného dosud nesplaceného základního kapitálu, pokud tento není dosud zúčtován v aktivech uvedených v rozvaze. c) Částka k rozdělení akcionářům nesmí překročit výši výsledků posledního skončeného účetního období zvýšenou o zisk z předchozích období a platby z rezerv určených k tomuto účelu a sníženou o ztráty z předchozích období a o částky vložené do rezerv v souladu s právními předpisy nebo stanovami. d) Výraz „rozdělení“ použitý v písmenech a) a c) zahrnuje zejména výplatu dividend a úroků spojených s akciemi. 33


2. Pokud právní předpisy členského státu umožňují výplatu zálohy na dividendy, musí být dodrženy alespoň tyto podmínky: a) je sestavena mezitímní účetní závěrka, ve které se projeví, že prostředky použitelné pro rozdělení jsou dostatečné, b) částka určená k rozdělení nesmí překročit výši zisku vytvořeného od konce posledního účetního období, za které je účetní závěrka vypracována, zvýšenou o zisk z předchozích období a platby z rezerv určených k tomuto účelu a sníženou o ztráty z předchozích období a o částky vložené do rezerv v souladu s právními předpisy nebo stanovami. 3. Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny předpisy členských států týkající se zvyšování upsaného základního kapitálu o rezervy. 4. Právní předpisy členského státu mohou stanovit odchylky od odst. 1 písm. a) pro investiční společnosti s fixním kapitálem. Investiční společností s fixním kapitálem se ve smyslu tohoto odstavce rozumí pouze společnosti, – jejichž jediným předmětem je investování prostředků do různých cenných papírů, různých nemovitostí nebo jiných majetkových hodnot s výlučným cílem rozložit investiční rizika a poskytovat svým akcionářům podíl na zisku z hospodaření s jejich aktivy, a – které veřejně vyzývají k úpisu svých vlastních akcií. Pokud právní předpisy členských států využívají této možnosti, a) uloží těmto společnostem, aby uváděly výrazy „investiční společnost“ na všech dokumentech uvedených v článku 4 směrnice 68/151/EHS; b) nepovolí společnosti tohoto typu, jejíž čisté obchodní jmění je nižší než částka uvedená v odst. 1 písm. a), rozdělení zisku akcionářům, pokud je v závěrce posledního účetního období celková výše obchodního jmění této společnosti, vyplývající z roční účetní závěrky, nižší než jedenapůlnásobek celkové výše dluhů společnosti vůči věřitelům, jak vyplývá z roční účetní závěrky, anebo by se po rozdělení zisku pod tuto hranici snížila; c) uloží každé společnosti tohoto typu, která přistoupí k rozdělení zisku, i když je její čisté obchodní jmění nižší než částka uvedená v odst. 1 písm. a), aby v poznámce k roční účetní závěrce tuto skutečnost upřesnila. Článek 16 Jakékoli rozdělení, které není v souladu s článkem 15, musí akcionáři, kteří jej obdrželi, vrátit, pokud společnost prokáže, že tito akcionáři o vadnosti rozdělení v jejich prospěch věděli anebo vzhledem k okolnostem měli vědět. 34


Článek 17 1. V případě vážné ztráty upsaného základního kapitálu musí být svolána valná hromada ve lhůtě stanovené právními předpisy členských států, aby posoudila, zda je třeba společnost zrušit nebo přijmout jiná opatření. 2. Právní předpisy členského státu nemohou stanovit výši ztráty považované za vážnou ve smyslu odstavce 1 na více než polovinu upsaného základního kapitálu. Článek 18 1. Společnost nesmí upisovat vlastní akcie. 2. Pokud byly upsány akcie společnosti osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti, musí se na upisovatele pohlížet, jako by upsal na svůj účet. 3. Osoby nebo společnosti uvedené v čl. 3 písm. i), nebo v případě zvýšení upsaného základního kapitálu, členové správního nebo řídícího orgánu jsou povinni splatit akcie upsané v rozporu s tímto článkem. Právní předpisy členského státu však mohou stanovit, že každá zúčastněná osoba se může této povinnosti zprostit, pokud prokáže, že není osobně odpovědná. Článek 19 1. Aniž je dotčena zásada rovného zacházení pro všechny akcionáře, kteří se nacházejí ve stejném postavení, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zne užívání trhu)7), mohou členské státy umožnit, aby společnost nabývala vlastní akcie přímo nebo prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti. Pokud je toto nabývání umožněno, stanoví pro ně členské státy alespoň tyto podmínky: a) nabytí povolila valná hromada, která stanoví podrobnosti tohoto nabytí, a zejména nejvyšší počet akcií, které může společnost nabýt, dobu, na kterou může společnost akcie nabýt, jejíž maximální délku určí vnitrostátní právní předpisy a která nesmí být delší než pět let, a při nabytí akcií za úplatu rovněž nejvyšší a nejnižší protiplnění. Členové správních nebo řídících orgánů se ujistí, že jsou v okamžiku povoleného nabytí splněny podmínky uvedené v písmenech b) a c); b) nabytí akcií, včetně akcií, které společnost nabyla již dříve a které stále drží, a akcií nabytých osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet společnosti, nesmí mít za následek snížení čistého obchodního jmění pod částku uvedenou v čl. 15 odst. 1 písm. a) a b); c) transakce se může týkat pouze zcela splacených akcií. 7)

Úř. věst. L 96, 12. 4. 2003, s. 16.

35


Členské státy mohou navíc podřídit nabývání ve smyslu prvního pododstavce splnění kterékoli z těchto podmínek: i) jmenovitá hodnota nabytých akcií, včetně akcií, které společnost nabyla již dříve a které stále drží, a akcií nabytých osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet společnosti, nebo nemají-li uvedené akcie jmenovitou hodnotu, jejich zúčtovatelná pari hodnota nesmí překročit hranici, kterou stanoví členský stát. Tato hranice nesmí být nižší než 10 % upsaného základního kapitálu, ii) povolení společnosti nabýt vlastní akcie ve smyslu prvního pododstavce, nejvyšší počet akcií, které může společnost nabýt, doba, na kterou může společnost akcie nabýt, a nejvyšší či nejnižší protiplnění jsou určeny ve stanovách nebo v zakládací listině společnosti, iii) společnost splňuje odpovídající požadavky na podávání zpráv a oznámení, iv) od určitých společností, určených členskými státy, lze požadovat, aby zrušily nabytí akcií, za předpokladu, že částka rovná jmenovité hodnotě zrušených akcií musí být zahrnuta do rezerv, jež nemohou být rozděleny akcionářům, s výjimkou případu snížení upsaného základního kapitálu. Tyto rezervy lze použít pouze za účelem zvýšení upsaného základního kapitálu kapitalizací rezerv, v) nabytí se nedotkne uspokojování nároků věřitelů. 2. Právní předpisy členského státu se mohou odchýlit od odst. 1 písm a) první věty, pokud je nabytí vlastních akcií nezbytné, aby se společnost vyhnula vážné a bezprostředně hrozící újmě. V takovém případě musí správní nebo řídící orgán společnosti informovat následující valnou hromadu o důvodech a cílech provedeného nabytí, o počtu a jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, o účetní hodnotě nabytých akcií, o podílu na upsaném základním kapitálu, který tyto akcie představují, a o protihodnotě za tyto akcie. 3. Členské státy mohou vyloučit použití odst. 1 písm. a) první věty na akcie nabyté společností samou nebo osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti, které mají být rozděleny zaměstnancům této společnosti nebo zaměstnancům společnosti, která je s touto společností spojena. K rozdělení těchto akcií musí dojít ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne nabytí. Článek 20 1. Členské státy mohou vyloučit použití článku 19 na a) akcie nabyté k provedení rozhodnutí o snížení základního kapitálu nebo v případě uvedeném v článku 39; b) akcie nabyté v důsledku univerzálního převodu majetku; c) akcie zcela splacené, nabyté bezplatně nebo bankami a jinými finančními institucemi jako kupní provize; d) akcie nabyté na základě právní povinnosti nebo v důsledku soudního rozhodnutí k ochraně menšinových akcionářů například v případě sloučení, změny předmě36


e) f) g) h)

tu nebo právní formy společnosti, přenesení sídla společnosti do zahraničí nebo zavedení omezení pro převod akcií; akcie nabyté od akcionáře v případě jejich nesplacení; akcie nabyté pro odškodnění menšinových akcionářů spojených společností; akcie zcela splacené, nabyté během soudní dražby provedené s cílem splacení pohledávky společnosti u majitele těchto akcií; akcie zcela splacené, vydané investiční společností s fixním kapitálem podle čl. 15 odst. 4 druhého pododstavce a nabyté na žádost investorů touto společností nebo společností s ní spojenou. Použije se čl. 15 odst. 4 písm. a). Tato nabytí nesmí způsobit snížení čistého obchodního jmění pod částku upsaného základního kapitálu zvýšenou o rezervy, které nemohou být podle právních předpisů rozděleny.

2. Akcie nabyté v případech podle odst. 1 písm. b) až g) však musí být převedeny nejpozději ve lhůtě tří let ode dne jejich nabytí, ledaže jmenovitá hodnota, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnota nabytých akcií, včetně akcií, které společnost nabyla prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet společnosti, nepřesahuje 10 % upsaného základního kapitálu. 3. Nedojde-li k převedení akcií ve lhůtě podle odstavce 2, musí být akcie zrušeny. Právní předpisy členského státu mohou pro toto zrušení vyžadovat snížení upsaného základního kapitálu o odpovídající částku. Toto snížení musí být uloženo, pokud nabytí akcií, které mají být zrušeny, má za následek snížení čistého obchodního jmění pod částku uvedenou v čl. 15 odst. 1 písm. a) a b). Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. října 2009 ve věci C-101/08, Audiolux, SbSD [2009], s. I-09823 Právo Společenství neobsahuje obecnou právní zásadu, podle které jsou menšinoví akcionáři chráněni povinností většinového akcionáře, který ovládl nebo ovládá společnost, nabídnout jim odkoupení jejich akcií za stejných podmínek, jaké byly sjednány při nabytí podílu, prostřednictvím kterého většinový akcionář ovládl společnost nebo v ní zvýšil svůj vliv.

Článek 21 Akcie nabyté v rozporu s články 19 a 20 musí být převedeny ve lhůtě jednoho roku od jejich nabytí. Pokud k převedení ve stanovené lhůtě nedojde, použije se čl. 20 odst. 3. Článek 22 1. Umožňují-li právní předpisy členských států, aby společnost samostatně nebo prostřednictvím osob jednajících vlastním jménem, avšak na účet této společnosti nabývala vlastní akcie, podřídí držení těchto akcií alespoň těmto podmínkám: 37


a) z práv, která jsou spojena s akciemi, je v každém případě pozastaveno hlasovací právo spojené s vlastními akciemi; b) pokud jsou tyto akcie zúčtovány v aktivech rozvahy, je v pasivech uvedena nepohotová rezerva ve stejné výši. 2. Umožňují-li právní předpisy členských států, aby společnost samostatně nebo prostřednictvím osob jednajících vlastním jménem, avšak na její účet, nabývala vlastní akcie, musí požadovat, aby výroční zpráva obsahovala alespoň a) důvody nabytí, ke kterým došlo během účetního období; b) počet a jmenovitou hodnotu, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotu akcií nabytých a převedených během účetního období a podíl na upsaném základním kapitálu, který tyto akcie představují; c) v případech nabytí nebo převodu za úplatu protihodnotu za tyto akcie; d) počet a jmenovitou hodnotu, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotu všech akcií nabytých a držených v portfoliu společnosti a rovněž podíl na upsaném základním kapitálu, který tyto akcie představují. Článek 23 1. Pokud členské státy umožňují společnosti přímo nebo nepřímo poskytovat zálohy, půjčky nebo úvěry nebo zajišťovat závazky s cílem umožnit nabytí vlastních akcií třetí osobě, lze tyto transakce provést za splnění podmínek stanovených v druhém, třetím, čtvrtém a pátém pododstavci. Transakce probíhá na odpovědnost správního nebo řídícího orgánu za spravedlivých tržních podmínek, zejména pokud jde o úrok, který společnost obdrží, a pokud jde o zajištění poskytnutá společnosti za půjčky a zálohy uvedené v prvním pododstavci. Je náležitě přešetřena finanční způsobilost třetí osoby nebo, v případě transakce za účasti více stran, každé ze zúčastněných smluvních stran. Transakci předloží správní nebo řídící orgán předem ke schválení valné hromadě a valná hromada jedná v souladu s pravidly týkajícími se usnášeníschopnosti a většiny stanovené v článku 40. Správní nebo řídící orgán předloží valné hromadě písem nou zprávu, ve které uvede důvody pro danou transakci, zájem společnosti na provedení takové transakce, podmínky, za kterých má být transakce provedena, rizika související s transakcí v otázkách likvidity a platební schopnosti společnosti a cenu, za kterou má třetí osoba akcie nabýt. Tato zpráva se předloží rejstříku za účelem zveřejnění podle článku 3 směrnice 68/151/EHS. Celková finanční podpora poskytnutá třetím osobám nesmí mít v žádném okamžiku za následek snížení čistého obchodního jmění pod částku uvedenou v čl. 15 odst. 1 písm. a) a b), i s přihlédnutím k případnému snížení čistého obchodního jmění, k němuž může dojít, když společnost nebo jiná osoba na její účet nabývá akcie této společnosti podle čl. 19 odst. 1. Společnost zahrne do pasiv v rozvaze nerozdělitelnou rezervu ve výši celkové finanční podpory. 38


V případech, kdy třetí osoba prostřednictvím finanční pomoci od společnosti nabývá akcie této společnosti ve smyslu čl. 19 odst. 1 nebo upisuje její akcie vydané v průběhu zvyšování upsaného základního kapitálu, je toto nabytí nebo upsání uskutečněno za spravedlivou cenu. 2. Odstavec 1 se nevztahuje na transakce prováděné v rámci běžných obchodů bankami a jinými finančními institucemi, ani na obchody prováděné s cílem nabytí akcií zaměstnanci nebo pro zaměstnance společnosti dané nebo společností s ní spojených. Tyto transakce a obchody však nesmí způsobit snížení čistého obchodního jmění společnosti pod částku stanovenou v čl. 15 odst. 1 písm. a). 3. Odstavec 1 se nevztahuje na obchody provedené s cílem nabýt akcie podle čl. 20 odst. 1 písm. h). Článek 23a Jsou-li smluvními stranami transakce uvedené v čl. 23 odst. 1 jednotliví členové správního nebo řídícího orgánu společnosti, nebo členové správního či řídícího orgánu mateřského podniku ve smyslu článku 1 směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983 o konsolidovaných účetních závěrkách8), nebo samotný mateřský podnik, anebo fyzické osoby jednající vlastním jménem, ale na účet členů těchto orgá nů nebo tohoto podniku, zajistí členské státy přiměřenými ochrannými opatřeními, aby se tyto transakce nedostávaly do střetu s nejlepšími zájmy společnosti. Článek 24 1. Přijetí vlastních akcií samotnou společností nebo prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti, jako záruky se považuje za nabytí uvedená v článku 19, čl. 20 odst. 1 a v článcích 22 a 23. 2. Členské státy mohou vyloučit použití odstavce 1 na běžné obchody bank a jiných finančních institucí. Článek 24a 1. a) Upisování, nabývání nebo držení akcií akciové společnosti jinou společností ve smyslu článku 1 směrnice 68/151/EHS, ve které akciová společnost přímo či nepřímo drží většinu hlasovacích práv nebo ve které může přímo či nepřímo uplatňovat dominantní vliv, se považuje za jednání samotné akciové společnosti. b) Písmeno a) se použije rovněž tehdy, pokud se jiná společnost řídí právem třetí země a má právní formu srovnatelnou s právní formou uvedenou v článku 1 směrnice 68/151/EHS. 8)

Úř. věst. L 193, 18. 7. 1983, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/43/ES.

39


2. Pokud však akciová společnost drží nepřímo většinu hlasovacích práv nebo může nepřímo uplatňovat dominantní vliv, nemusí členské státy uplatnit odstavec 1, pokud stanoví pozastavení hlasovacích práv spojených s akciemi akciové společnosti, které drží jiná společnost. 3. Nedojde-li ke koordinaci vnitrostátních předpisů v oblasti práva koncernů, mohou členské státy a) vymezit případy, ve kterých se předpokládá, že akciová společnost je schopna uplatňovat dominantní vliv na jinou společnost; pokud členský stát využije této možnosti, musí jeho právní předpisy v každém případě stanovit, že možnost uplatňovat dominantní vliv existuje, pokud akciová společnost – má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu a zároveň je akcionářem nebo společníkem jiné společnosti, nebo – je akcionářem nebo společníkem jiné společnosti a sama kontroluje většinu hlasovacích práv jejích akcionářů nebo společníků na základě dohody uzavřené s ostatními akcionáři nebo společníky této společnosti. Členské státy nejsou povinny stanovit jiné případy, než které jsou uvedené v první a druhé odrážce; b) vymezit případy, kdy je akciová společnost považována za nepřímého držitele hlasovacích práv nebo za schopnou nepřímo uplatňovat dominantní vliv; c) upřesnit okolnosti, za kterých je akciová společnost považována za společnost drží cí hlasovací práva. 4. a) Členské státy nemusí uplatňovat odstavec 1, pokud k upisování, nabývání nebo držení dochází na účet osoby jiné, než která upisuje, nabývá či drží akcie a která není ani akciovou společností podle odstavce 1, ani jinou společností, ve které akcio vá společnost přímo či nepřímo drží většinu hlasovacích práv, nebo ve které může přímo či nepřímo uplatňovat dominantní vliv. b) Členské státy nemusí uplatňovat odstavec 1, pokud upisování, nabývání nebo drže ní provádí jiná společnost jako obchodník s cennými papíry a v rámci svého předmětu podnikání, pokud je členem burzy cenných papírů se sídlem nebo působící v členském státu nebo jde o společnost schválenou orgánem nebo pod dohledem orgánu členského státu příslušného pro dohled nad obchodníky s cennými papíry, mezi které je možné ve smyslu této směrnice zahrnout i úvěrové instituce. 5. Členské státy nejsou povinny uplatňovat odstavec 1, pokud držení akcií akciové společnosti jinou společností vyplývá z nabytí, ke kterému došlo před tím, než vztah mezi těmito dvěma společnostmi odpovídal kritériím stanoveným v odstavci 1. Hlasovací práva spojená s těmito akciemi jsou však pozastavena a tyto akcie se vezmou v úvahu při stanovení, zda je splněna podmínka podle čl. 19 odst. 1 písm. b). 6. Členské státy nemusí uplatňovat čl. 20 odst. 2 nebo 3 ani článek 21 v případě nabytí akcií akciové společnosti jinou společností, pokud stanoví 40


a) pozastavení hlasovacích práv spojených s akciemi akciové společnosti, které drží jiná společnost, a b) že členové správního nebo řídícího orgánu akciové společnosti jsou povinni odkoupit od jiné společnosti akcie uvedené v čl. 20 odst. 2 a 3 a v článku 21 za cenu, za kterou je tato jiná společnost nabyla; tato sankce se neuplatní výlučně v případě, že zmínění členové prokáží, že akciová společnost se na upisování ani nabývání zmíněných akcií nijak nepodílela. Článek 25 1. O každém zvýšení základního kapitálu musí rozhodnout valná hromada. Toto rozhodnutí i provedení zvýšení upsaného základního kapitálu budou zveřejněna způsobem stanoveným v právních předpisech každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 68/151/EHS. 2. Stanovy, akt, kterým se společnost zakládá, nebo valná hromada, jejíž rozhodnutí musí být zveřejněno v souladu s odstavcem 1, mohou povolit zvýšení upsaného základního kapitálu až do maximální výše, kterou stanoví s ohledem na maximální výši případně stanovenou právními předpisy. V mezích stanovené výše případně rozhodne o zvýšení upsaného základního kapitálu k tomu zmocněný orgán společnosti. Tato pravomoc orgánu má maximální dobu trvání pět let a může být jednou nebo vícekrát obnovena valnou hromadou pokaždé na období nepřesahující pět let. 3. Existuje-li více druhů akcií, je rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu podle odstavce 1 nebo o povolení ke zvýšení základního kapitálu podle odstavce 2 schvalováno odděleně pro každý druh akcionářů, jejichž práv se obchod týká. 4. Tento článek se vztahuje na vydání všech cenných papírů, které jsou převoditelné na akcie nebo se kterými je spojeno právo upisovat akcie, ale nevztahuje se na přeměnu těchto cenných papírů, ani na výkon práva na úpis. Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. března 1992 ve věci C-381/89, Syndesmos, SbSD [1992], s. I-02111 Jednotlivci se mohou vůči veřejným orgánům před národními soudy členských států dovolávat článků 25(1) a 29(1) druhé směrnice (77/91/EHS), jejichž účelem je na ochranu zájmů společníků a třetích osob koordinovat ochranná opatření, která jsou vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření. Tato ustanovení musí být vykládána tak, že vylučují aplikaci pravidel, přijatých za účelem zajištění ozdravení a nepřetržité obchodní činnosti podniků,

41


které mají zvláštní význam pro ekonomiku členského státu a jsou ve výjimečné situaci v důsledku svého zadlužení, jež dovolují rozhodnout o zvýšení základního kapitálu na základě správního aktu, aniž by bylo takové rozhodnutí přijato valnou hromadou a umožňují na základě správního aktu rozhodnout o přidělení nového podílu bez nabídky na základě přednostního práva akcionářům v poměru k základnímu kapitálu představovanému jejich akciemi. Rozsudek Soudního dvora ze dne 30. května 1991 ve spojených věcech C-19/90 a C-20/90, Karella a Karellas, SbSD [1991], s. I-02691 Jednotlivci se mohou vůči veřejným orgánům před národními soudy členských států dovolávat článku 25 druhé směrnice Rady 77/91/EHS o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření. Na základě ustanovení, podle něhož o jakémkoliv zvýšení základního kapitálu musí být rozhodnuto valnou hromadou, článek 25(1) stanoví pravidla, která jsou, pokud se jedná o jejich obsah, bezpodmínečná a dostatečně určitá, aby odůvodnila shledání jejich přímého účinku. Článek 25 ve spojení s článkem 41(1) této směrnice musí být vykládán tak, že vylučuje aplikaci pravidel, která za účelem zajištění přežití a nepřetržitého provozu podniků, které mají zvláštní ekonomický a sociální význam pro společnost jako celek a nacházejí se ve výjimečné situaci v důsledku svého předlužení, stanoví přijetí rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu na základě správního aktu, aniž by ustanovení o přednostním právu stávajících akcio nářů v případě vydání nových akcií bylo dotčeno. V tomto ohledu je nepodstatné, že tato pravidla stanoví, že akcie takto vytvořené mohou být za účelem podpory držení akcií širokou veřejností převedeny na zaměstnance společnosti nebo na jinou skupinu soukromých osob, pokud tato možnost nebyla uskutečněna. Rozsudek Soudního dvora ES ze dne 12. listopadu 1992 ve spojených věcech C-134/91 a C-135/91, Kerafina-Keramische-und Finanz Holding AG, SbSD [1992], s. I-05699 1. Jednotlivci se mohou vůči veřejným orgánům před národními soudy členských států dovolávat článku 25(1) druhé směrnice Rady 77/91/EHS o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58

42


druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření. Článek 25 ve spojení s článkem 41(1) této směrnice musí být vykládán tak, že vylučuje aplikaci pravidel členských států, která za účelem zajištění přežití a nepřetržitého provozu podniků, které mají zvláštní ekonomický a sociální význam pro společnost a nacházejí se ve výjimečné situaci v důsledku svého předlužení, stanoví přijetí rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu na základě správního aktu, aniž by ustanovení o přednostním právu stávajících akcionářů v případě vydání nových akcií bylo dotčeno. Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. března 1996 ve věci C-441/93, Panagis Pafitis a další, SbSD [1996], s. I-01347 druhá směrnice (77/91) o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, a především články 25 a 29 této směrnice, musí být vykládány tak, že se vztahují na banky zřízené ve formě akciové společnosti. Kritériem stanoveným legislativou Společenství pro definici rozsahu působnosti druhé směrnice je právní forma společnosti, bez ohledu na její předmět podnikání. Článek 25 této směrnice, podle něhož o každém zvýšení základního kapitálu musí rozhodnout valná hromada, brání národním právním předpisům, podle kterých může být základní kapitál banky zřízené ve formě akciové společnosti, která se v důsledku svého zadlužení nachází ve výjimečné situaci, zvýšen na základě administrativního opatření, bez rozhodnutí valné hromady. Přestože směrnice nebrání opatřením směřujícím k exekuci, jež vedou k zániku společnosti, a především nebrání ustanovením o likvidaci, jež podřizují společnost nucené správě v zájmu ochrany práv věřitelů, není její aplikace vyloučena v případě běžných sanačních opatření za účelem zajištění přežití společnosti, přestože tato opatření mohou vést k tomu, že akcionáři a řádné orgány společnosti jsou přechodně zbaveny svých práv. Použití pravidel národních právních předpisů, jež zakazují zneužívající výkon práva, nesmí omezovat plný účinek a jednotnou aplikaci práva Společenství v členských státech, a proto jednání akcionáře na základě článku 25 nesmí, aniž by byl změněn rozsah tohoto ustanovení, být považováno za zneužívající pouze z toho důvodu, že je minoritním akcionářem společnosti, která podléhá sanančním opatřením, nebo že měl údajně prospěch ze sanace společnosti.

43


Zveřejnění nabídky k upsání akcií v celostátním deníku v souvislosti se zvýšením základního kapitálu nepředstavuje písemné poskytnutí informace majiteli akcie na jméno předepsané podle třetí věty článku 29(3) směrnice, pokud národní právní předpisy nevyžadují zveřejnění ve vnitrostátním věstníku určeném k tomu účelu. Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1998 ve věci C-367/96, Kefalas, SbSD [1998], s. I-02843 1. Zneužívající nebo podvodné dovolávání se práva Společenství je zakázáno. Právo Společenství proto nevylučuje použití národních právních předpisů pro posouzení, zda právo vyplývající z ustanovení právních předpisů Společenství je vykonáváno zneužívajícím způsobem. Použití tohoto pravidla členského státu však nesmí ohrožovat plný účinek nebo jednotnou aplikaci práva Společenství v členských státech. Národní soudy nesmí především při posuzování výkonu práva vyplývajícího z ustanovení právních předpisů Společenství měnit rozsah tohoto ustanovení nebo mařit jím sledovaný účel. 2. Akcionáři, jež se dovolává článku 25(1) druhé směrnice 77/91 o právu společností, nesmí být kladen za vinu zneužívající výkon práva vyplývajícího z tohoto ustanovení pouze proto, že zvýšení základního kapitálu na základě správního aktu, jež napadá, vyřešilo finanční potíže ohrožující existenci společnosti a jednoznačně mu poskytlo ekonomický prospěch, nebo proto, že nevykonal své přednostní právo podle článku 29(1) této směrnice k nabytí nových akcií vydaných za účelem sporného zvýšení kapitálu. Za prvé se rozhodovací pravomoc valné hromady stanovená v článku 25(1) uplatní i v případě, kdy společnost má vážné finanční potíže. Za druhé by akcionář výkonem přednostního práva prokázal svou ochotu podílet se na výkonu rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu bez rozhodnutí valné hromady, ačkoliv právě toto rozhodnutí napadá na základě článku 25(1) druhé směrnice. Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. března 2000 ve věci C-373/97, Dionysios Diamantis, SbSD [2000] I-01705 1. Zneužívající nebo podvodné dovolávání se práva Společenství je zakázáno. Právo Společenství proto nevylučuje použití národních právních předpisů pro posouzení, zda právo vyplývající z ustanovení právních předpisů Společenství je vykonáváno zneužívajícím způsobem. Použití tohoto pravidla členského státu však nesmí ohrožovat plný účinek nebo jednotnou aplikaci práva Společenství v členských státech.

44


2. Akcionáři dovolávajícímu se článku 25(1) druhé směrnice 77/91 o právu společností nesmí být kladen za vinu zneužívající výkon práva přiznaného tímto ustanovením pouze z toho důvodu, že je minoritním akcionářem, měl prospěch ze sanace společnosti podléhající sanačnímu opatření, nevykonal své přednostní právo, nebo protože patří k akcionářům, kteří požádali o podřízení společnosti režimu platnému pro společnosti s vážnými potížemi, nebo nechal uplynout určitou dobu před podáním žaloby. Oproti tomu právo Společenství nebrání použití takového ustanovení národních právních předpisů národními soudy, pokud se akcionář rozhodne mezi opatřeními k nápravě, které má k dispozici pro případy vyplývající z porušení směrnice, pro takové, které natolik vážně poškozuje oprávněné zájmy třetích osob, že je zcela zjevně nepřiměřené.

Článek 26 Akcie vydané jako protiplnění na vklad v souvislosti se zvýšením upsaného základního kapitálu musí být splaceny alespoň do výše 25 % své jmenovité hodnoty, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, své účetní hodnoty. Je-li stanoveno emisní ážio, musí být zcela splaceno. Článek 27 1. Akcie vydané jako protiplnění za nepeněžité vklady v souvislosti se zvýšením upsaného základního kapitálu musí být zcela splaceny ve lhůtě pěti let od rozhodnutí zvýšit upsaný základní kapitál. 2. Vklady uvedené v odstavci 1 tvoří předmět zprávy vypracované před provedením zvýšení upsaného základního kapitálu jedním nebo více odborníky nezávislými na společnosti, jmenovanými nebo schválenými správním orgánem nebo soudem. Odborníky mohou být v souladu s právními předpisy každého členského státu fyzické nebo právnické osoby nebo společnosti. Použijí se čl. 10 odst. 2 a 3 a články 10a a 10b. 3. Členské státy mohou vyloučit použití odstavce 2, pokud ke zvýšení upsaného základního kapitálu dojde s cílem provést fúzi, rozdělení nebo veřejnou nabídku na nákup nebo výměnu akcií a s cílem vyplatit akcionáře společnosti zaniklé při sloučení nebo rozdělení nebo akcionáře společnosti, která je předmětem veřejné nabídky na nákup nebo výměnu akcií. Avšak v případech fúze nebo rozdělení uplatňují členské státy první pododstavec pouze tehdy, je-li nezávislým znalcem vypracována zpráva o projektu fúze nebo rozdělení. 45


Jestliže se členské státy rozhodnou použít odstavec 2 v případě fúze nebo rozdělení, mohou stanovit, že zpráva podle tohoto článku a zpráva nezávislého znalce o projektu fúze nebo rozdělení mohou být vypracovány stejným znalcem či znalci. 4. Členské státy mohou vyloučit použití odstavce 2, pokud jsou všechny akcie vydané v souvislosti se zvýšením upsaného základního kapitálu vydány jako protiplnění na nepeněžité vklady jedné či více společností, za podmínky, že se všichni akcio náři společnosti přijímající vklady vzdali vypracování zprávy odborníků a že jsou splněny podmínky čl. 10 odst. 4 písm. b) až f). Článek 28 Pokud zvýšení základního kapitálu není zcela upsáno, zvýší se základní kapitál o výši úpisů pouze tehdy, stanoví-li výslovně tuto možnost podmínky emise. Článek 29 1. V průběhu každého zvyšování základního kapitálu upsaného peněžitými vklady musí být akcie přednostně nabídnuty akcionářům poměrně podle podílu na základním kapitálu, který představují jejich akcie. 2. Členské státy mohou a) vyloučit použití odstavce 1 na akcie, se kterými je spojeno omezené právo na účast na rozdělení podle článku 15 a/nebo na rozdělení majetku společnosti v případě její likvidace, nebo b) připustit, je-li upsaný základní kapitál společnosti, který tvoří více druhů akcií s rozdílným hlasovacím právem nebo právem na účast na rozdělení podle článku 15 nebo právem na rozdělení majetku společnosti v případě likvidace zvyšován vydáním nových akcií pouze jednoho z těchto druhů, výkon předkupního práva akcionáři vlastníky ostatních druhů akcií až po uplatnění tohoto práva akcionáři vlastníky druhu akcií, které jsou vydávány. 3. Nabídka na přednostní úpis akcií a lhůta, ve které má být toto právo uplatněno, musí být zveřejněny ve vnitrostátním věstníku určeném v souladu se směrnicí 68/151/EHS. Právní předpisy členského státu nicméně nemusí požadovat toto zveřejnění, pokud všechny akcie společnosti znějí na jméno. V tomto případě musí být všichni akcionáři informováni písemně. Předkupní právo musí být vykonáno ve lhůtě alespoň čtrnácti dnů od dne zveřejnění nabídky nebo ode dne odeslání dopisů akcionářům. 4. Stanovy nebo akt, kterým se společnost zakládá, nemohou předkupní právo omezit ani zrušit. Toto rozhodnutí však může přijmout valná hromada. Řídící nebo správní orgán společnosti je povinen předložit této valné hromadě písemnou zprávu, ve které uvede důvody omezení nebo zrušení předkupního práva a stanovení navrhované ceny emise. Valná hromada přijme rozhodnutí podle pravidel o usnášeníschopnosti a pravidel o většinovém rozhodování uvedených v článku 40. Její roz46


hodnutí bude zveřejněno způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 68/151/EHS. 5. Právní předpisy členského státu mohou stanovit, že stanovy, akt, kterým se společnost zakládá, nebo valná hromada usnášející se podle pravidel o usnášeníschopnosti, o většinovém rozhodování a o zveřejňování uvedených v odstavci 4, mohou udělit pravomoc omezit nebo zrušit předkupní právo orgánu společnosti, který je oprávněn rozhodovat o zvýšení upsaného základního kapitálu v mezích schváleného základního kapitálu. Toto oprávnění nemůže být uděleno na dobu delší, než je doba stanovená v čl. 25 odst. 2. 6. Odstavce 1 až 5 se vztahují na vydání všech cenných papírů, které jsou převoditelné na akcie nebo se kterými je spojeno právo upisovat akcie, ale nevztahuje se na přeměnu těchto cenných papírů, ani na výkon práva na úpis. 7. Jsou-li akcie vydány bankám nebo jiným finančním institucím s cílem jejich nabídky akcionářům společnosti podle odstavců 1 a 3 na základě rozhodnutí o zvýšení upsaného základního kapitálu, k vyloučení předkupního práva podle odstavců 4 a 5 nedojde. Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. března 1992 ve věci C-381/89, Syndesmos, SbSD [1992], s. I-02111 Jednotlivci se mohou vůči veřejným orgánům před národními soudy členských států dovolávat článků 25(1) a 29(1) druhé směrnice (77/91/EHS), jejichž účelem je na ochranu zájmů společníků a třetích osob koordinovat ochranná opatření, která jsou vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření. Tato ustanovení musí být vykládána tak, že vylučují aplikaci pravidel, přijatých za účelem zajištění ozdravení a nepřetržité obchodní činnosti podniků, které mají zvláštní význam pro ekonomiku členského státu a jsou ve výjimečné situaci v důsledku svého zadlužení, jež dovolují rozhodnout o zvýšení základního kapitálu na základě správního aktu, aniž by bylo takové rozhodnutí přijato valnou hromadou a umožňují na základě správního aktu rozhodnout o přidělení nového podílu bez nabídky na základě přednostního práva akcionářům v poměru k základnímu kapitálu představovanému jejich akciemi. Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. března 1996 ve věci C-441/93, Panagis Pafitis a další, SbSD [1996], s. I-01347 druhá směrnice (77/91) o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od

47


společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akcio vých společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, a především články 25 a 29 této směrnice, musí být vykládány tak, že se vztahují na banky zřízené ve formě akciové společnosti. Kritériem stanoveným legislativou Společenství pro definici rozsahu působnosti druhé směrnice je právní forma společnosti, bez ohledu na její předmět podnikání. Článek 25 této směrnice, podle něhož o každém zvýšení základního kapitálu musí rozhodnout valná hromada, brání národním právním předpisům, podle kterých může být základní kapitál banky zřízené ve formě akciové společnosti, která se v důsledku svého zadlužení nachází ve výjimečné situaci, zvýšen na základě administrativního opatření, bez rozhodnutí valné hromady. Přestože směrnice nebrání opatřením směřujícím k exekuci, jež vedou k zániku společnosti, a především nebrání ustanovením o likvidaci, jež podřizují společnost nucené správě v zájmu ochrany práv věřitelů, není její aplikace vyloučena v případě běžných sanačních opatření za účelem zajištění přežití společnosti, přestože tato opatření mohou vést k tomu, že akcionáři a řádné orgány společnosti jsou přechodně zbaveny svých práv. Použití pravidel národních právních předpisů, jež zakazují zneužívající výkon práva, nesmí omezovat plný účinek a jednotnou aplikaci práva Společenství v členských státech, a proto jednání akcionáře na základě článku 25 nesmí, aniž by byl změněn rozsah tohoto ustanovení, být považováno za zneužívající pouze z toho důvodu, že je minoritním akcionářem společnosti, která podléhá sanančním opatřením, nebo že měl údajně prospěch ze sanace společnosti. Zveřejnění nabídky k upsání akcií v celostátním deníku v souvislosti se zvýšením základního kapitálu nepředstavuje písemné poskytnutí informace majiteli akcie na jméno předepsané podle třetí věty článku 29(3) směrnice, pokud národní právní předpisy nevyžadují zveřejnění ve vnitrostátním věstníku určeném k tomu účelu. Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 1996 ve věci C-42/95, Siemens, SbSD [1996], s. I-06017 druhá směrnice Rady (77/91/EHS) o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření, především článek 29(1) a (4), nebrání národním právním předpisům členských států, které poskytují akcionářům v případě zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady přednostní právo a stanoví obsahový přezkum legality rozhodnutí

48


o vyloučení tohoto práva, který zajišťuje silnější ochranu akcionářů než je podle článku 29(4) směrnice vyžadována pro zvýšení peněžitými vklady. Ze skutečnosti, že toto ustanovení neplatí pro zvýšení upsaného základního kapitálu nepeněžitými vklady, nelze vyvodit, že zákonodárce Společenství zamýšlel omezit přednostní právo akcionářů na zvýšení základního kapitálu peněžitými vklady a tím bránil členským státům stanovit přednostní právo také při zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady. Protože druhá směrnice stanoví přednostní právo pouze při zvýšení upsaného základního kapitálu peněžitými vklady a neobsahuje úpravu pro případ komplexní, ve většině členských států neznámé možnosti výkonu přednostního práva při zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady, ponechává tak na uvážení členských států, zda poskytnou přednostní právo v posledně uvedeném případě. Národní právní předpisy, které rozšiřují přednostní právo akcionářů na zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady, avšak zároveň stanoví, že toto právo může být za určitých podmínek omezeno nebo vyloučeno, jsou v souladu s jedním z cílů druhé směrnice, spočívajím v zajištění účinné ochrany akcionářů. Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1998 ve věci C-367/96, Kefalas, SbSD [1998], s. I-02843 1. Zneužívající nebo podvodné dovolávání se práva Společenství je zakázáno. Právo Společenství proto nevylučuje použití národních právních předpisů pro posouzení, zda právo vyplývající z ustanovení právních předpisů Společenství je vykonáváno zneužívajícím způsobem. Použití tohoto pravidla členského státu však nesmí ohrožovat plný účinek nebo jednotnou aplikaci práva Společenství v členských státech. Národní soudy nesmí především při posuzování výkonu práva vyplývajícího z ustanovení právních předpisů Společenství měnit rozsah tohoto ustanovení nebo mařit jím sledovaný účel. 2. Akcionáři, jež se dovolává článku 25(1) druhé směrnice 77/91 o právu společností, nesmí být kladen za vinu zneužívající výkon práva vyplývajícího z tohoto ustanovení pouze proto, že zvýšení základního kapitálu na základě správního aktu, jež napadá, vyřešilo finanční potíže ohrožující existenci společnosti a jednoznačně mu poskytlo ekonomický prospěch, nebo proto, že nevykonal své přednostní právo podle článku 29(1) této směrnice k nabytí nových akcií vydaných za účelem sporného zvýšení kapitálu. Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. prosince 2008 ve věci C-338/06, Komise proti Španělsku, SbSD [2008], s. I-10139 Členský stát, který zachoval v platnosti právní úpravu, podle které valná hromada akcionářů společnosti kótované na burze může, jestliže rozhoduje

49


o zvýšení kapitálu s úplným či částečným vyloučením přednostního práva na upisování akcií, rozhodnout o vydání nových akcií za jakoukoli cenu, pokud uvedená valná hromada disponuje stanoviskem členů řídícího orgánu společnosti a zprávou auditora určeného za tímto účelem a pokud je cena emise akcií vyšší než jejich výše čistého obchodního majetku, jak vyplývá ze zprávy audi tora, se nedopustil nesplnění povinností, které pro něj vyplývají z článku 42 druhé směrnice 77/91 v oblasti práva společností ve spojení s čl. 29 odst. 1 a 4 této směrnice. Přednostní právo na upisování zavedené ve prospěch akcionářů totiž sice připouští pouze výjimku výslovně stanovenou v čl. 29 odst. 4 druhé směrnice, avšak to nic nemění na tom, že tato směrnice stanoví minimální požadavky v oblasti ochrany akcionářů a věřitelů akciových společností tím, že ponechává na členských státech, aby podle své úvahy přijaly ustanovení vůči uvedeným osobám příznivější, která stanoví přísnější podmínky pro vyloučení uvedeného přednostního práva. mimoto skutečnost, že stanovení ceny vydání nových akcií může podle této právní úpravy být na úrovni nižší než jejich tržní hodnota, nemůže při ne existenci poznatku, jenž má prokázat, jak to vyžaduje uvedený článek 42, že tyto dvě kategorie akcionářů jsou ve stejném postavení, takže by jim mělo být zajištěno rovné zacházení, být považována za skutečnost, která by mohla vytvořit nerovné zacházení mezi stávajícími a novými akcionáři ve smyslu článku 42 druhé směrnice. Krom toho vyžadovat, aby cena vydání nových akcií nebyla nižší než jejich tržní hodnota, by mohlo mít za následek, že i kdyby taková cena byla odůvodněna zprávou členů řídícího orgánu, valná hromada akcio nářů by ji nemohla použít, aniž by porušila zásadu rovného zacházení uvedenou v článku 42 druhé směrnice. Členský stát, který přednostní právo na upisování akcií v případě zvýšení upsaného základního kapitálu peněžitými vklady přiznává nejen akcionářům, ale také majitelům dluhopisů převoditelných na akcie, a který přednostní právo na upisování dluhopisů převoditelných na akcie přiznává nejen akcionářům, ale také majitelům dříve vydaných dluhopisů převoditelných na akcie, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 29 odst. 1 a 6 druhé směrnice 77/91 v oblasti práva společností. Jak vyplývá ze znění uvedeného čl. 29 odst. 1 a 6, nabídka nových akcií a dluhopisů převoditelných na akcie není totiž akcionářům a majitelům dluhopisů učiněna simultánně, nýbrž je „přednostně“ učiněna akcionářům. Proto pouze v rozsahu, v němž akcionáři nevyužili svého přednostního práva, mohou uvedené akcie a dluhopisy být nabídnuty dalším nabyvatelům, mezi něž patří zejména majitelé dluhopisů převoditelných na akcie. Členský stát, který nestanoví, že valná hromada akcionářů společnosti může při vydání dluhopisů převoditelných na akcie rozhodnout o vyloučení

50


přednostního práva na upisování dluhopisů převoditelných na akcie, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 29 odst. 6 druhé směrnice 77/91 v oblasti práva společností ve spojení s odstavcem 4 téhož článku. I když je pravda, že členské státy mohou podle své úvahy stanovit přísnější podmínky pro vyloučení dotčeného přednostního práva, nic to nemění na tom, že čl. 29 odst. 6 druhé směrnice ve spojení s odstavcem 4 téhož článku vyžaduje, aby za určitých okolností valná hromada akcionářů mohla rozhodnout o vyloučení přednostního práva na upisování veškerých cenných papírů, které jsou převoditelné na akcie. Vnitrostátní právní úprava, která výslovně možnost takového vyloučení nestanoví, i za předpokladu, že by mohla být vykládána ve smyslu odporujícím jeho znění, by nemohla vytvořit dostatečně přesný, jasný a transparentní stav, aby jednotlivci měli možnost se seznámit se všemi svými právy a tato práva uplatnit před vnitrostátními soudy.

Článek 30 Každé snížení upsaného základního kapitálu s výjimkou snížení nařízeného soudním rozhodnutím musí podléhat alespoň rozhodnutí valné hromady, která se usnáší podle pravidel o usnášeníschopnosti a o většinovém rozhodování podle článku 40, aniž jsou dotčeny články 36 a 37. Toto rozhodnutí musí být zveřejněno způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 68/151/EHS. V oznámení o svolání valné hromady musí být uveden alespoň účel snížení základního kapitálu a způsob jeho provedení. Článek 31 Existuje-li více druhů akcií, je rozhodnutí valné hromady o snížení základního kapitálu schvalováno odděleně pro každý druh akcionářů, jejichž práv se obchod týká. Článek 32 1. V případě snížení upsaného základního kapitálu mají alespoň věřitelé, jejichž pohledávky vznikly před zveřejněním rozhodnutí o snížení, alespoň právo na zajištění pohledávek, které ke dni zveřejnění nejsou splatné. Členské státy mohou toto právo vyloučit, pouze jsou-li věřiteli k dispozici odpovídající ochranná opatření nebo nejsou-li tato opatření potřebná s ohledem na aktiva společnosti. Členské státy stanoví podmínky pro výkon práva stanoveného v prvním pododstavci. V každém případě členské státy zajistí, aby se věřitelé mohli obrátit na příslušný správní orgán nebo soud se žádostí o odpovídající ochranná opatření, pokud mohou 51


spolehlivě prokázat, že snížení upsaného základního kapitálu ohrozí uhrazení jejich pohledávek a že společnost pro ně nezajistila žádná odpovídající ochranná opatření. 2. Právní předpisy členských států alespoň stanoví, že snížení základního kapitálu bude neúčinné nebo že ve prospěch akcionářů nedojde k žádné platbě, dokud věřitelé nebudou uspokojeni nebo pokud soud nerozhodne, že žádosti věřitelů nemá být vyhověno. 3. Tento článek se použije, pokud ke snížení upsaného základního kapitálu dojde celkovým nebo částečným odmítnutím splatit zůstatky vkladů akcionářů. Článek 33 1. Členské státy mohou vyloučit použití článku 32 na snížení upsaného základního kapitálu, jehož cílem je vyrovnat způsobené ztráty nebo zahrnout finanční částky do rezerv, za podmínky, že výše těchto rezerv nepřesáhne 10 % sníženého upsaného základního kapitálu. Tato rezerva nemůže být s výjimkou snížení upsaného základního kapitálu rozdělena akcionářům; může být použita pouze k vyrovnání vzniklé ztráty nebo ke zvýšení upsaného základního kapitálu zahrnutím rezervy, pokud členský stát tuto operaci umožňuje. 2. V případech uvedených v odstavci 1 stanoví právní předpisy členského státu alespoň opatření nezbytná k tomu, aby částky plynoucí ze snížení upsaného základního kapitálu nemohly být použity k provedení plateb nebo k rozdělení akcionářům, ani ke zbavení akcionářů povinnosti poskytnout vklad. Článek 34 Upsaný základní kapitál nesmí být snížen na částku nižší, než je minimální základní kapitál stanovený v článku 6. Členské státy však mohou povolit takové snížení, pokud zároveň stanoví, že rozhodnutí provést snížení nabude účinku až tehdy, dojde-li ke zvýšení upsaného základního kapitálu na úroveň, která se rovná alespoň stanovenému minimu. Článek 35 Umožňují-li právní předpisy členského státu částečnou nebo úplnou amortizaci upsaného základního kapitálu bez jeho současného snížení, požadují splnění alespoň těchto podmínek: a) umožňují-li stanovy nebo akt, kterým se společnost zakládá, amortizaci, rozhodne o této amortizaci valná hromada alespoň za obvyklých podmínek usnášeníschopnosti a většinového rozhodování. Neumožňují-li stanovy nebo akt, kterým se společnost zakládá, amortizaci, rozhodne o ní valná hromada alespoň za obvyklých podmínek usnášeníschopnosti a většinového rozhodování podle článku 52


40. Toto rozhodnutí musí být zveřejněno způsoby stanovenými právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 68/151/EHS; b) amortizace může být provedena pouze prostředky určenými k rozdělení v souladu s čl. 15 odst. 1; c) akcionáři, jejichž akcie jsou amortizovány, si ponechají svá práva ve společnosti, s výjimkou práva na vyplacení vkladu a práva na účast na rozdělení první dividendy získané z nesplacených akcií. Článek 36 1. Umožňují-li právní předpisy členského státu společnostem snížit jejich upsaný základní kapitál povinným stažením akcií, požadují dodržení alespoň těchto podmínek: a) povinné stažení musí být stanoveno nebo povoleno ve stanovách nebo v aktu, kterým se společnost zakládá, před úpisem akcií, které mají být staženy; b) je-li povinné stažení stanovami nebo aktem, kterým se společnost zakládá pouze povoleno, rozhodne o něm valná hromada, pokud ho jednomyslně neschválí dotyční akcionáři; c) orgán společnosti, který rozhodne o povinném stažení, určí podmínky a podrobnosti provedení této operace, pokud nebyly určeny ve stanovách nebo aktu, kterým se společnost zakládá; d) článek 32 se použije, nejedná-li se o zcela splacené akcie, které jsou společnosti bezplatně poskytnuty nebo které jsou staženy s využitím prostředků určených k rozdělení v souladu s čl. 15 odst. 1; v těchto případech musí být do rezerv zahrnuta částka rovná jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotě všech stažených akcií. Tato rezerva nesmí být, s výjimkou snížení upsaného základního kapitálu, rozdělena akcionářům; tuto rezervu lze použít pouze k vyrovnání vzniklých ztrát nebo ke zvýšení upsaného základního kapitálu zahrnutím těchto rezerv, pokud to právní předpisy členského státu umožňují; e) rozhodnutí o povinném vzetí akcií z oběhu musí být zveřejněno způsobem stanoveným právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 68/151/EHS. 2. V případech uvedených v odstavci 1 se čl. 30 odst. 1 a články 31, 33 a 40 nepoužijí. Článek 37 1. V případě snížení upsaného základního kapitálu vzetím z oběhu akcií nabytých samostatně společností nebo prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti, musí o tomto vzetí z oběhu rozhodnout valná hromada. 2. Článek 32 se použije, nejedná-li se o zcela splacené akcie, které byly nabyty bezplatně nebo s využitím prostředků určených k rozdělení v souladu s čl. 15 odst. 1; v těchto případech musí být do rezerv zahrnuta částka rovná jmenovité hodnotě, 53


nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotě všech akcií vzatých z oběhu. Tato rezerva nesmí být, s výjimkou snížení upsaného základního kapitálu, rozdělena mezi akcionáře; tuto rezervu lze použít pouze k vyrovnání vzniklých ztrát nebo ke zvýšení upsaného základního kapitálu zahrnutím těchto rezerv, pokud to právní předpisy členských států umožňují. 3. V případech uvedených v odstavci 1 se články 31, 33 a 40 nepoužijí. Článek 38 Existuje-li v případech uvedených v článku 35, čl. 36 odst. 1 písm. b) a čl. 37 odst. 1 více druhů akcií, je rozhodnutí valné hromady o amortizaci upsaného základního kapitálu nebo o jeho snížení vzetím akcií z oběhu podmíněno odděleným hlasováním alespoň pro každý druh akcionářů, jejichž práva jsou touto transakcí dotčena. Článek 39 Povolují-li právní předpisy členského státu společnostem vydávat odkoupitelné akcie, požadují pro odkoupení těchto akcií splnění alespoň těchto podmínek: a) odkoupení musí být povoleno stanovami nebo aktem, kterým se společnost zakládá, před úpisem odkoupitelných akcií; b) tyto akcie musí být zcela splaceny; c) podmínky a podrobnosti odkoupení jsou určeny stanovami nebo aktem, kterým se společnost zakládá; d) k odkoupení může dojít pouze prostředky určenými k rozdělení v souladu s čl. 15 odst. 1 nebo z výnosu nové emise provedené s cílem tohoto odkoupení; e) částka, která se rovná jmenovité hodnotě, nebo nemají-li jmenovitou hodnotu, účetní hodnotě všech odkoupených akcií, musí být zahrnuta do rezervy, kterou není možné, s výjimkou snížení upsaného základního kapitálu, rozdělit akcionářům; tuto rezervu lze použít pouze ke zvýšení upsaného základního kapitálu zahrnutím těchto rezerv; f) písmeno e) se nepoužije, pokud k odkoupení dojde s využitím výnosu z nové emise provedené s cílem tohoto odkoupení; g) je-li v důsledku odkoupení stanovena výplata ážia ve prospěch akcionářů, může být toto ážio vyplaceno pouze z prostředků určených k rozdělení v souladu s čl. 15 odst. 1 nebo z rezervy jiné než uvedené v písmenu e), kterou není možné, s výjimkou snižování upsaného základního kapitálu, rozdělit akcionářům; tuto rezervu lze použít pouze ke zvýšení upsaného základního kapitálu zahrnutím rezerv, k vyrovnání nákladů uvedených v čl. 3 písm. j) nebo k vyrovnání nákladů na emisi akcií nebo dluhopisů nebo k výplatě ážia držitelům odkupovaných akcií nebo dluhopisů; h) odkoupení musí být zveřejněno způsoby stanovenými právními předpisy každého členského státu v souladu s článkem 3 směrnice 68/151/EHS. 54


Článek 40 1. Právní předpisy členských států stanoví, že rozhodnutí podle čl. 29 odst. 4 a 5, článků 30, 31, 35 a 38 vyžadují schválení alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů spojených se zastoupenými cennými papíry nebo zastoupeným upsaným základním kapitálem. 2. Právní předpisy členských států však mohou stanovit, že je-li zastoupena alespoň polovina upsaného základního kapitálu, stačí prostá většina hlasů uvedených v odstavci 1. Článek 41 1. Členské státy se mohou odchýlit od čl. 9 odst. 1, čl. 19 odst. 1 písm. a) první věty a článků 25, 26 a 29 v rozsahu, v jakém jsou tyto odchylky nezbytné k přijetí nebo uplatňování předpisů na podporu účasti zaměstnanců nebo jiných skupin osob vymezených vnitrostátním právem na základním kapitálu podniků. 2. Členské státy mohou z použití čl. 19 odst. 1 písm. a) první věty a článků 30, 31, 36, 37, 38 a 39 vyloučit společnosti podléhající zvláštnímu statutu, které vydávají podílové i zaměstnanecké akcie; zaměstnanecké akcie jsou vydávány ve prospěch sdružení zaměstnanců, které je na valné hromadě akcionářů zastupováno zmocněnci s hlasovacím právem. Rozsudek Soudního dvora ze dne 30. května 1991 ve spojených věcech C-19/90 a C-20/90, Karella a Karellas, SbSD [1991], s. I-02691 Článek 25 ve spojení s článkem 41(1) této směrnice musí být vykládán tak, že vylučuje aplikaci pravidel, která za účelem zajištění přežití a nepřetržitého provozu podniků, které mají zvláštní ekonomický a sociální význam pro společnost jako celek a nacházejí se ve výjimečné situaci v důsledku svého předlužení, stanoví přijetí rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu na základě správního aktu, aniž by ustanovení o přednostním právu stávajících akcio nářů v případě vydání nových akcií bylo dotčeno. V tomto ohledu je nepodstatné, že tato pravidla stanoví, že akcie takto vytvořené mohou být za účelem podpory držení akcií širokou veřejností převedeny na zaměstnance společnosti nebo na jinou skupinu soukromých osob, pokud tato možnost nebyla uskutečněna. Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. listopadu 1992 ve spojených věcech C-134/91 a C-135/91, Kerafina-Keramische-und Finanz Holding, SbSD [1992], s. I-05699 Článek 25 ve spojení s článkem 41(1) směrnice této směrnice musí být vykládán tak, že vylučuje aplikaci pravidel členských států, která za účelem

55


zajištění přežití a nepřetržitého provozu podniků, které mají zvláštní ekonomický a sociální význam pro společnost a nacházejí se ve výjimečné situaci v důsledku svého předlužení, stanoví přijetí rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu na základě správního aktu, aniž by ustanovení o přednostním právu stávajících akcionářů v případě vydání nových akcií bylo dotčeno.

Článek 42 Pro účely uplatňování této směrnice zajistí právní předpisy členských států rovné zacházení všem akcionářům ve stejném postavení. Rozsudek Soudního dvora ES ze dne 15. října 2009 ve věci C-101/08, Audiolux, SbSD [2009], s. I-09823 Právo Společenství neobsahuje obecnou právní zásadu, podle které jsou menšinoví akcionáři chráněni povinností většinového akcionáře, který ovládl nebo ovládá společnost, nabídnout jim odkoupení jejich akcií za stejných podmínek, jaké byly sjednány při nabytí podílu, prostřednictvím kterého většinový akcionář ovládl společnost nebo v ní zvýšil svůj vliv. Povinnost zajistit rovné zacházení s akcionáři, kteří se nacházejí ve stejném postavení, uvedená v článku 42 směrnice 77/91, se použije, jak vyplývá ze vsuvky „pro účely uplatňování této směrnice“, pouze v rámci této směrnice, to znamená, jak je upřesněno v pátém bodu odůvodnění této směrnice, při zvyšování nebo snižování základního kapitálu.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. prosince 2008 ve věci C-338/06, Komise proti Španělsku, SbSD [2008], s. I-10139 Členský stát, který zachoval v platnosti právní úpravu, podle které valná hromada akcionářů společnosti kótované na burze může, jestliže rozhoduje o zvýšení kapitálu s úplným či částečným vyloučením přednostního práva na upisování akcií, rozhodnout o vydání nových akcií za jakoukoli cenu, pokud uvedená valná hromada disponuje stanoviskem členů řídícího orgánu společnosti a zprávou auditora určeného za tímto účelem a pokud je cena emise akcií vyšší než jejich výše čistého obchodního majetku, jak vyplývá ze zprávy audi tora, se nedopustil nesplnění povinností, které pro něj vyplývají z článku 42 druhé směrnice 77/91 v oblasti práva společností ve spojení s čl. 29 odst. 1 a 4 této směrnice. Přednostní právo na upisování zavedené ve prospěch akcionářů totiž sice připouští pouze výjimku výslovně stanovenou v čl. 29 odst. 4 druhé směrnice,

56


avšak to nic nemění na tom, že tato směrnice stanoví minimální požadavky v oblasti ochrany akcionářů a věřitelů akciových společností tím, že ponechává na členských státech, aby podle své úvahy přijaly ustanovení vůči uvedeným osobám příznivější, která stanoví přísnější podmínky pro vyloučení uvedeného přednostního práva. mimoto skutečnost, že stanovení ceny vydání nových akcií může podle této právní úpravy být na úrovni nižší než jejich tržní hodnota, nemůže při ne existenci poznatku, jenž má prokázat, jak to vyžaduje uvedený článek 42, že tyto dvě kategorie akcionářů jsou ve stejném postavení, takže by jim mělo být zajištěno rovné zacházení, být považována za skutečnost, která by mohla vytvořit nerovné zacházení mezi stávajícími a novými akcionáři ve smyslu článku 42 druhé směrnice. Krom toho vyžadovat, aby cena vydání nových akcií nebyla nižší než jejich tržní hodnota, by mohlo mít za následek, že i kdyby taková cena byla odůvodněna zprávou členů řídícího orgánu, valná hromada akcio nářů by ji nemohla použít, aniž by porušila zásadu rovného zacházení uvedenou v článku 42 druhé směrnice.

Článek 43 1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do dvou let od jejího oznámení. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. 2. Členské státy mohou vyloučit použití čl. 3 písm. g), i), j) a k) na společnosti, které již existují ke dni vstupu předpisů uvedených v odstavci 1 v platnost. mohou stanovit, že ostatní ustanovení této směrnice se na tyto společnosti použijí až osmnáct měsíců po tomto dni. Tato lhůta však může pro články 6 a 9 činit tři roky a pět let pro unregistered companies ve Spojeném království a v Irsku. 3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Článek 44 Tato směrnice je určena členským státům.

57


Jedenáctá směrnice Rady 89/666/EHS ze dne 21. prosince 1989 o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu Uveřejněno: Úř. věst. L 395 ze dne 31. prosince 1989, s. 36 až 39 Související ustanovení: obch. zák.: § 13a, § 27 až 38l RAdA EVROPSKýCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 54 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise1), ve spolupráci s Evropským parlamentem2), s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru3), vzhledem k tomu, že za účelem usnadnění výkonu práva usazování společností uvedených v článku 58 Smlouvy stanoví čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy a Obecný program pro odstranění omezení svobody usazování nezbytnost koordinace ochranných opatření požadovaných na společnostech v členských státech na ochranu zájmů jak společníků, tak třetích osob; vzhledem k tomu, že tato koordinace v oblasti zveřejňování byla až dosud uskutečněna přijetím první směrnice 68/151/EHS4)], vztahující se na kapitálové společnosti, naposledy pozměněné aktem o přistoupení z roku 1985; že tato koordinace pokračovala v oblasti účetnictví čtvrtou směrnicí 78/660/EHS o ročních účetních závěrkách některých forem společností5), naposledy pozměněnou aktem o přistoupení, sedmou směrnicí 83/349/EHS o konsolidovaných účetních závěrkách6), pozměněnou aktem o přistoupení z roku 1985, a osmou směrnicí 84/253/EHS o schvalování osob pověřených prováděním auditů účetních dokumentů7); Úř. věst. C 105, 21. 4. 1988, s. 6. Úř. věst. C 345, 21. 12. 1987, s. 76 a Úř. věst. C 256, 9. 10. 1989, s. 27. 3) Úř. věst. C 319, 30. 11. 1987, s. 61. 4) Úř. věst. L 65, 14. 3. 1968, s. 8. 5) Úř. věst. L 222, 14. 8. 1978, s. 11. 6) Úř. věst. L 193, 18. 7. 1983, s. 1. 7) Úř. věst. L 126, 12. 5. 1984, s. 20. 1) 2)

58

Jedenáctá směrnice Rady 89/666/EHS

vzhledem k tomu, že se tyto směrnice vztahují na společnosti jako takové, ale nevztahují se na jejich pobočky; že vytvoření pobočky, podobně jako založení dceřiné společnosti, je v současné době jednou z možností, které společnosti mají při výkonu svého práva usazování v jiném členském státě; vzhledem k tomu, že chybějící koordinace, zejména v oblasti zveřejňování, vede v oblasti ochrany společníků a třetích osob k rozdílům mezi společnostmi působícími v jiných členských státech tím, že vytvořily pobočky, a mezi společnostmi, které tam působí na základě založení dceřiných společností; vzhledem k tomu, že rozdíly v právních předpisech členských států mohou v této oblasti narušovat výkon práva usazování, a že je proto nutné tyto rozdíly odstranit, aby byl mimo jiné zabezpečen výkon tohoto práva; vzhledem k tomu, že pro zabezpečení ochrany osob, které jednají se společnostmi prostřednictvím pobočky, je nutné zavést opatření na zveřejňování v členském státě, kde se pobočka nachází; že v určitých ohledech může být hospodářský a sociální vliv pobočky srovnatelný s vlivem dceřiné společnosti, takže existuje veřejný zájem na zveřejňování společnosti u pobočky; že při organizaci tohoto zveřejňování je vhodné se odvolat na postupy již zavedené u kapitálových společností ve Společenství; vzhledem k tomu, že toto zveřejňování se vztahuje na řadu důležitých listin a údajů, jakož i na jejich změny; vzhledem k tomu, že s výjimkou práva jednat jménem společnosti, obchodní firmy a právní formy, zrušení nebo zániku a úpadkového řízení společnosti může být toto zveřejňování omezeno na informace týkající se poboček samotných a na odkaz na rejstřík společnosti, jehož je pobočka integrální částí, protože podle stávajících pravidel Společenství jsou všechny informace týkající se společnosti jako takové k dispozici v tomto rejstříku; vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní předpisy, které ukládají zveřejňování účetních dokumentů týkajících se pobočky, ztratily své opodstatnění poté, co došlo ke koordinaci vnitrostátních právních předpisů v oblasti vypracování, ověřování a zveřejňování účetních dokumentů společností; že je proto dostačující zveřejňovat v rejstříku pobočky účetní dokumenty ověřené a zveřejněné společností; vzhledem k tomu, že obchodní dopisy a objednávkové listy používané pobočkou musí obsahovat alespoň stejné údaje jako obchodní dopisy a objednávkové listy používané společnosti, jakož i uvedení rejstříku, ve kterém je pobočka zapsána; vzhledem k tomu, že pro dosažení cílů této směrnice a pro zamezení jakékoli diskriminace na základě země původu společnosti se tato směrnice vztahuje také na pobočky vytvořené společnostmi řídícími se právem třetích zemí a organizovaných v právní formě srovnatelné s právními formami společností, na něž se vztahuje směrnice 68/151/EHS; že u těchto poboček jsou nutná některá ustanovení odlišná od těch, 59


která se uplatňují na pobočky společností řídících se právem jiných členských států, protože uvedená směrnice se nevztahuje na společnosti třetích zemí; vzhledem k tomu, že tato směrnice se nijak nedotýká povinnosti zveřejňování uložené pobočkám na základě jiných předpisů, např. pracovního práva z hlediska práva zaměstnanců na informace, daňového práva nebo pro statistické účely, PŘIJALA TUTO SměRNICI: Rozsudek Soudního dvora ES ze dne 9. března 1999 ve věci C–212/97, Centros, SbSD [1999], s. I-01459 Členský stát, který odmítne registraci pobočky společnosti, která byla v jiném členském státě, v němž má své sídlo, zřízena v souladu s platným právem, avšak nevyvíjí žádnou obchodní činnost, porušuje čl. 52 a 58 Smlouvy o ES (dnes čl. 49 a 54 SFEU), jestliže tato pobočka má společnosti umožnit vykonávat její veškerou obchodní činnost ve státě, v němž je zřízena pobočka, aniž by tam zřídila společnost, a tím obešla zákon o zakládání obchodních společností, který klade vyšší požadavky na vklady minimálního jmění společnosti. Tento výklad však nebrání tomu, aby úřady dotyčného členského státu mohly přijmout vhodná opatření pro zabránění podvodům a jejich postihu. To platí (v případě potřeby v součinnosti s členským státem, v němž byla zřízena) pro samotnou společnost, tak pro společníky, jestliže by se chtěli prostřednictvím zřízení společnosti vyhnout svým závazkům vůči tuzemským soukromým nebo veřejným věřitelům. Rozsudek Soudního dvora ze dne 30. září 2003 ve věci C-167/01, Inspire Art, SbSD [2003], s. I-10155 Články 43 a 48 Smlouvy o ES brání národní legislativě podrobovat výkon sekundární svobody usazování (například zřizování poboček, pozn. J. L.) v tomto státě společností založenou v souladu s legislativou jiného členského státu určitým podmínkám stanoveným v domácím právu pro založení společnosti týkajících se základního kapitálu a odpovědnosti jednatelů. důvody, pro které byla společnost založena v tomto jiném státě, jakož i skutečnost, že vykonává své činnosti výlučně nebo téměř výlučně v členském státě usazení, ji kromě případů existence zneužití nezbavuje práva dovolávat se svobody usazování zaručené Smlouvou o ES

60


OddÍL I Pobočky společností jiných členských států Článek 1 1. Listiny a údaje týkající se poboček vytvořených v členském státě společnostmi, které se řídí právem jiného členského státu a na které se vztahuje směrnice 68/151/EHS, jsou zveřejňovány v souladu s článkem 3 uvedené směrnice podle práva členského státu, ve kterém se nachází pobočka. 2. Je-li zveřejňování provedené u pobočky odlišné od zveřejňování u společnosti, je pro operace uskutečněné s pobočkou určující způsob zveřejňování u pobočky. Článek 2 1. Povinné zveřejňování stanovené v článku 1 se vztahuje pouze na tyto listiny a údaje: a) adresa pobočky; b) činnost pobočky; c) rejstřík, ve kterém je veden pro společnost spis uvedený v článku 3 směrnice Rady 68/151/EHS, a číslo zápisu této společnosti do tohoto rejstříku; d) název a právní forma společnosti a název pobočky, pokud se liší od názvu společnosti; e) jmenování, ukončení funkce a totožnost osob, které jsou oprávněny zastupovat společnost vůči třetím osobám a v soudních řízeních – jako statutární orgán nebo členové takového orgánu v souladu se zveřejňováním společností podle čl. 2 odst. 1 písm. d) směrnice 68/151/EHS, – jako stálí zástupci společnosti pro činnosti pobočky s uvedením rozsahu jejich pravomocí; f) likvidace společnosti, jmenování, totožnost a pravomoci likvidátorů a ukončení likvidace, v souladu se zveřejňováním provedeným u společnosti podle čl. 2 odst. 1 písm. h), j) a k) směrnice 68/151/EHS, – úpadkové řízení nebo jiné podobné řízení, jehož předmětem je společnost; g) účetní dokumenty za podmínek uvedených v článku 3; h) zrušení pobočky. 2. Členský stát, ve kterém byla pobočka vytvořena, může stanovit zveřejňování tak, jak je uvedeno v článku 1, a) podpisu osob uvedených v odst. 1 písm. e) a f) tohoto článku; b) aktu, kterým se společnost zakládá, a stanov, pokud jsou obsaženy v samostatném aktu, v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. a), b) a c) směrnice 68/151/EHS, a změn těchto aktů; 61


c) osvědčení z rejstříku uvedeného v odst. 1 písm. c) tohoto článku o existenci společnosti; d) údaje o zárukách zatěžujících majetek společnosti nacházející se v tomto členském státě, pokud se toto zveřejňování týká platnosti takových záruk. Rozsudek Soudního dvora ze dne 30. září 2003 ve věci C-167/01, Inspire Art, SbSD [2003], s. I-10155 Je v rozporu s článkem 2 jedenácté směrnice 89/666 o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu, který obsahuje seznam údajů, jež musí být zveřejněny v členském státě sídla pobočky, jakož i seznam nepovinných opatření stanovících požadavky zveřejnění, aby národní právní předpisy stanovily pro pobočky společností založených podle právních předpisů jiného členského státu povinnosti zveřejnění údajů, které nejsou stanoveny v této směrnici, jako např. údaj v obchodním rejstříku, že se jedná o formálně zahraniční společnost, údaj o datu prvního zápisu v zahraničním rejstříku a informace o jediném společníkovi v obchodním rejstříku hostitelského členského státu, povinné uložení potvrzení auditora, že společnost splňuje předpoklady ohledně upsaného a splaceného základního kapitálu a vlastního kapitálu nebo údaj o statusu formálně zahraniční společnosti na všech písemnostech této společnosti. Bez ohledu na informační povinnosti stanovené pro pobočky sociálněprávními nebo daňovými předpisy nebo pro statistické účely, je totiž harmonizace zveřejnění údajů vyžadovaných od těchto poboček provedená jedenáctou směrnici vyčerpávající. Článek 3 Povinnost zveřejňování stanovená v čl. 2 odst. 1 písm. g) se týká pouze účetních dokumentů společnosti tak, jak byly v souladu se směrnicemi 78/660/EHS, 83/349/EHS a 84/253/EHS vypracovány, ověřeny a zveřejněny podle práva členského státu, kterým se řídí společnost. Článek 4 Členský stát, ve kterém byla pobočka vytvořena, může nařídit, že zveřejňování listin uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. b) a v článku 3 se provede v jiném úředním jazyce Společenství a že překlad těchto listin musí být ověřen. Článek 5 Jestliže v členském státě existuje více poboček vytvořených stejnou společností, lze zveřejňování stanovené v čl. 2 odst. 2 písm. b) a článku 3 provést u rejstříku pobočky podle volby společnosti. 62


V tom případě se povinnost zveřejňování ostatních poboček vztahuje na uvedení rejstříku pobočky, u kterého je zveřejnění provedeno, a číslo této pobočky v tomto rejstříku. Článek 6 Členské státy nařídí, aby obchodní dopisy a objednávkové listy používané pobočkou uváděly vedle údajů stanovených v článku 4 směrnice 68/151/EHS také rejstřík, u kterého je veden spis pobočky, a číslo této pobočky v tomto rejstříku.

OddÍL II Pobočky společností třetích zemí Článek 7 1. Listiny a údaje týkající se poboček vytvořených v členském státě společnostmi, které se neřídí právem členského státu, ale které mají právní formu srovnatelnou s právními formami uvedenými ve směrnici 68/151/EHS, jsou zveřejňovány podle práva členského státu, ve kterém byly pobočka vytvořena, v souladu s článkem 3 uvedené směrnice. 2. Použije se čl. 1 odst. 2. Článek 8 Povinné zveřejňování stanovené v článku 7 se vztahuje alespoň na tyto listiny a údaje: a) b) c) d)

adresa pobočky; činnost pobočky; právo státu, kterým se řídí daná společnost; pokud to právo stanoví, rejstřík, do kterého je společnost zapsána, a číslo zápisu této společnosti do tohoto rejstříku; e) akt, kterým se společnost zakládá, a stanovy, pokud jsou obsaženy v samostatném aktu, jakož i všechny změny těchto aktů; f) právní forma, sídlo a předmět podnikání společnosti, jakož i alespoň jednou ročně výše upsaného základního kapitálu, pokud tyto údaje nejsou obsaženy v aktech uvedených v písmenu e); g) název společnosti a název pobočky, pokud se liší od názvu společnosti; h) jmenování, ukončení funkce a totožnost osob, které jsou oprávněny zastupovat společnost vůči třetím osobám a v soudních řízeních: – jako statutární orgán nebo členové takového orgánu, – jako stálí zástupci společnosti pro činnosti pobočky. musí být uveden rozsah pravomocí osob oprávněných zastupovat společnost, jakož i to, zda tak mohou činit jednotlivě, nebo zda musí jednat společně; 63


i) – zrušení společnosti, jmenování, totožnost a pravomoci likvidátorů a ukončení likvidace, – úpadkové řízení nebo jiné podobné řízení, jehož předmětem je společnost; j) účetní dokumenty za podmínek uvedených v článku 7; k) zrušení pobočky. Článek 9 1. Povinnost zveřejňování stanovená v čl. 8 odst. 1 písm. j) se týká účetních dokumentů společnosti tak, jak byly vypracovány, ověřeny a zveřejněny podle práva členského státu, kterým se řídí společnost. Jestliže tyto dokumenty nejsou vypracovány v souladu se směrnicemi 78/660/EHS a 83/349/EHS nebo rovnocenným způsobem, mohou členské státy požadovat vypracování a zveřejňování účetních dokumentů, které se vztahují k činnostem pobočky. 2. Použijí se články 4 a 5. Článek 10 Členské státy nařídí, aby obchodní dopisy a objednávkové listy používané pobočkou uváděly rejstřík, u kterého je veden spis pobočky, a číslo této pobočky v tomto rejstříku. Pokud právo státu, kterým se společnost řídí, vyžaduje zápis do rejstříku, musí být uveden také rejstřík, do kterého je společnost zapsána, a číslo zápisu této společnosti do tohoto rejstříku.

OddÍL III Uvedení poboček ve výroční zprávě společnosti Článek 11 V čl. 46 odst. 2 směrnice 78/660/EHS se vkládá nový pododstavec, který zní: „e) existence poboček společnosti“.

OddÍL IV Přechodná a závěrečná ustanovení Článek 12 Členské státy stanoví přiměřené sankce pro případ, že nedojde ke zveřejnění stanovenému v článcích 1, 2, 3, 7, 8 a 9 nebo jestliže v obchodních dopisech a na objednávkových listech nejsou uvedeny povinné údaje stanovené v článcích 6 a 10. 64


Článek 13 Každý členský stát určí osoby, které jsou povinny splnit náležitosti zveřejňování stanovené touto směrnicí. Článek 14 1. Články 3 a 9 se nevztahují na pobočky vytvořené úvěrovými a finančními institucemi, na které se vztahuje směrnice 89/117/EHS8). 2. Až do další koordinace nemusí členské státy uplatňovat články 3 a 9 na pobočky vytvořené pojišťovnami. Článek 15 Zrušují se článek 54 směrnice 78/660/EHS a článek 48 směrnice 83/349/EHS. Článek 16 1. Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. ledna 1992. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. 2. Členské státy stanoví, že předpisy uvedené v odstavci 1 se použijí ode dne 1. ledna 1993, a pokud jde o účetní dokumenty, od roční účetní závěrky za účetní obdo bí počínající dne 1. ledna 1993 nebo v průběhu roku 1993. 3. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Článek 17 Kontaktní výbor ustavený článkem 52 směrnice 78/660/EHS má dále za úkol a) usnadňovat, aniž jsou dotčeny články 169 a 170 Smlouvy, harmonizované uplatňování této směrnice pomocí pravidelných jednání, zejména o konkrétních obtížích vznikajících v souvislosti s jejím uplatňováním; b) radit Komisi v případě potřeby ve věcech doplnění nebo změn této směrnice. Článek 18 Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 21. prosince 1989. Za Radu předsedkyně E. Cresson 8)

Úř. věst. L 44, 16. 2. 1989, s. 40.

65


Poznámka autora k Jedenácté směrnici: Uvedená směrnice se vztahuje k otázkám zveřejňování údajů a listin týkajících se poboček vytvořených v členském státě společnostmi, které se řídí právem jiného členského státu. Komunitární úprava poboček společností z jiného členského státu se tím však nevyčerpává, neboť práva při zřizování poboček jsou upravena též v rovině primárního komunitárního práva, a to v rámci práva usazování (svobody usazování). Právo usazování se zakládá na čl. 49 a násl. (dříve čl. 43 a násl.) Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“). V uvedených článcích zakládací smlouvy jsou zakotveny základní principy upravující právní rámec svobody usazování, jež jsou dále rozvíjeny a konkretizovány judikaturou a sekundárním právem Evropských společenství.*) Právo usazování přitom inherentně reguluje problematiku přeshraničních vztahů, tedy vztahů obsahující mezinárodní prvek, který s sebou přináší účast hned několika osobních statutů společností a je tvořena dvěma složkami.**) Tzv. primární svoboda usazování zahrnuje právo podnikatele přemístit těžiště výkonu své podnikatelské činnosti na území jiného členského státu EU. Jinými slovy jde o oprávnění přesunout sídlo vlastní činnosti podnikatele, aniž by byla dotčena jeho právní subjektivita.***) Na druhou stranu, sekundární svobodou usazování se rozumí zejména možnost a právo podnikatelů zakládat na území jiných členských zemí dceřiné společnosti s vlastní právní subjektivitou nebo nesamostatné části podniku (pobočky), které se následně mohou v tomto jiném členském státě účastnit hospodářské soutěže.****) Některé členské státy se od vzniku Evropského společenství snažily různými cestami regulovat otázku zakládání poboček na svém území. Uvedená Právo usazování je v prvé řadě třeba odlišovat od volného pohybu pracovníků. Zatímco volný pohyb pracovníků dopadá na zaměstnance, tedy osoby pracující v závislém postavení, zasahuje svoboda usazování podnikatele, a to jak osoby samostatně výdělečně činné, tak i právnické osoby. K tomuto rozlišení srov. rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESd) ze dne 30. listopadu 1995, ve věci C 55/94 (Gebhard v. Cosiglio dell ‘Ordine degli Avvocati e Procuratori di milano). **) Pauknerová, m. Svoboda usazování obchodních společností a mezinárodní právo soukromé ve světle novějších rozhodnutí Evropského soudního dvora. Právník, 2004, č. 12, s. 1164. ***) V rozhodnutí daily mail (C-81/87), the Queen v. H.m. Treasury and Commissioners of Inland Revenou, ex parte daily mail and General Turst plc. však Evropský soudní dvůr dovodil, že primární svoboda usazování dopadá výlučně na fyzické osoby. Jinými slovy, svoboda usazování nezakládá právo společnosti založené podle práva jednoho členského státu, aby skutečné sídlo (hlavní správu) přemístit do jiného členského státu. ****) Viz dědič, J., Čech, P. Obchodní právo po vstupu do EU. Praha : Bova Polygon, 2005, s. 40. Srov. rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 9. března 1999 ve věci C-212/97 (Centros Ltd.). Srov. Tichý, L. et al. Evropské právo. Praha : C. H. Beck, 1999, s. 361. *)

66


omezení pak stála u předběžných otázek položených Evropskému soudnímu dvoru, který svou rozhodovací činností evropské právo obchodních společností ve vztahu k pobočkám v jiných členských státech dotváří (viz rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Centros a Inspire Art v úvodu této směrnice). Právo usazování pobočky je však nutno odlišovat od práva přemístit sídlo společnosti do jiného členského státu, pokud tomuto přemístění sídla brání stát, jehož právním řádem se dotčená společnost řídí. V uvedeném ohledu dospěl Evropský soudní dvůr k závěru, že uvedené právo z komunitárního práva usazování neplyne, a to v rozhodnutích ve věci daily mail, Überseering případně Cartesio. Naopak však z uvedeného rozhodnutí ve věci Cartesio plyne, že takovýto případ přemístění sídla společnosti založené podle práva určitého členského státu do jiného členského státu beze změny práva, kterým se řídí, musí být odlišen od případu, kdy dochází k přemístění společnosti z určitého členského státu do jiného členského státu se změnou použitelného vnitrostátního práva, přičemž se společnost změní na společnost určité formy upravené vnitrostátním právem členského státu, do něhož se přesunula. 1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 27. září 1988 ve věci 81/87, Daily Mail 1. Podle Smlouvy jsou rozdíly v národním zákonodárství týkající se spojovacího faktoru vyžadovaného od společností založených podle práva určitého členského státu a otázka zda – a pokud ano, jak – může být zapsané sídlo nebo skutečné sídlo společnosti založené podle národního práva přeneseno z jednoho členského státu do druhého považovány za otázky, které nejsou upraveny pravidly o svobodě usazování, ale musí být vyřešeny budoucími právními předpisy nebo úmluvami, které však dosud nebyly přijaty nebo uzavřeny. Proto, za současného stavu práva Společenství, články 52 a 58 Smlouvy, náležitě interpretovány, nepřiznávají společnosti založené podle práva určitého členského státu, jež zde má zapsané sídlo, právo přenést své ústřední sídlo a správu do jiného členského státu. 2. Směrnice Rady 73/148 ze dne 21. května o odstranění omezení pohybu a pobytu státních příslušníků členských států uvnitř Společenství v oblasti usazování a pohybu služeb se podle svého názvu a obsahu vztahuje pouze na pohyb a pobyt fyzických osob a ustanovení směrnice nemohou z povahy věci být analogicky použity na právnické osoby. Směrnice 73/148, náležitě interpretována, proto neposkytuje společnosti právo přenést své ústřední sídlo a správu do jiného členského státu.

67


2) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2002 ve věci C-208/00, Überseering možnost, aby společnost založená v souladu s právními předpisy členského státu přenesla své sídlo, ať již statutární nebo skutečné, do jiného členského státu bez ztráty právní subjektivity, které požívá v právním řádu členského státu založení, a popřípadě podmínky tohoto přenesení je třeba posoudit podle těch vnitrostátních právních předpisů, v souladu s nimiž byla uvedená společnost založena. Na tomto základě dospěl k závěru, že členský stát má možnost uložit společnosti založené podle jeho právního řádu omezení v souvislosti s přenesením jejího skutečného sídla mimo jeho území za účelem zachování právní subjektivity, které požívala na základě práva téhož státu. 3) Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 2008 ve věci C-210/06, Cartesio Články 43 a 48 Smlouvy o ES musí být za současného právního stavu vykládány tak, že nebrání právní úpravě členského státu, která nedovoluje společnosti založené podle vnitrostátního práva tohoto členského státu přemístit své sídlo do jiného členského státu a zároveň být považována i nadále za společnost, která se řídí vnitrostátním právem členského státu, podle jehož právní úpravy byla založena. Takovýto případ přemístění sídla společnosti založené podle práva určitého členského státu do jiného členského státu beze změny práva, kterým se řídí, musí být odlišen od případu, kdy dochází k přemístění společnosti z určitého členského státu do jiného členského státu se změnou použitelného vnitrostátního práva, přičemž se společnost změní na společnost určité formy upravené vnitrostátním právem členského státu, do něhož se přesunula. Členský stát nemá jakoukoli imunitu, pokud jde o vnitrostátní právní úpravu v otázkách založení a zrušení společnosti vůči ustanovením Smlouvy o ES, kterými je upravena svoboda usazování. Obzvlášť nemůže odůvodnit to, aby členský stát založení tím, že uloží povinnost zrušit a zlikvidovat společnost, zabránil této společnosti přeměnit se na společnost podle vnitrostátního práva jiného členského státu, pokud to jeho právní předpisy dovolují. Takováto překážka v uskutečnění přeměny – bez předchozího zrušení a likvidace – takovéto společnosti na společnost podle vnitrostátního práva členského státu, do něhož se společnost hodlá přemístit, by byla omezením svobody usazování dotyčné společnosti, které je zakázáno článkem 43 ES, ledaže by bylo odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu.

68


Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/102/ES*) ze dne 16. září 2009 v oblasti práva společností o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem (kodifikované znění) (Text s významem pro EHP) Uveřejněno: Úř. věst. L 258 ze dne 1.října 2009, s. 20 až 25 Související ustanovení: obch. zák.: § 27 až 38l, § 162, § 132, § 190

EVROPSKý PARLAmENT A RAdA EVROPSKé UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 44 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru1), v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy2), vzhledem k těmto důvodům: (1) dvanáctá směrnice Rady 89/667/EHS ze dne 21. prosince 1989 v oblasti práva společností o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem3) byla několikrát podstatně změněna4). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedená směrnice měla být kodifikována.

Úř. věst. C 77, 31. 3. 2009, s. 42. Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 18. listopadu 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 13. července 2009. 3) Úř. věst. L 395, 30. 12. 1989, s. 40. 4) Viz část A přílohy II. 1) 2)

*)

Uvedená směrnice nahradila dvanáctou směrnici Rady ze dne 21. prosince 1989 v oblasti práva společností o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem (89/667/EHS) (Úř. věst. L 395, 30. 12. 1989, s. 40).

69


(2) Je nezbytné koordinovat některé záruky, které jsou v některých členských státech vyžadovány od společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy na ochranu zájmů společníků a třetích osob, aby bylo dosaženo jejich rovnocennosti v celém Společenství. (3) V této oblasti se na jedné straně na všechny kapitálové společnosti vztahují první směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření5), čtvrtá směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností6) a sedmá směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o konsolidovaných účetních závěrkách7), které se týkají zveřejňování informací, platnosti závazků společnosti, neplatnosti společnosti a roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky. Na druhé straně se druhá směrnice Rady 77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření8), třetí směrnice Rady 78/855/EHS ze dne 9. října 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o fúzích akciových společností9) a šestá směrnice Rady 82/891/EHS ze dne 17. prosince 1982, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o rozdělení akcio vých společností10), které se týkají založení, základního kapitálu, fúzí a rozdělení společností, vztahují pouze na akciové společnosti. (4) Právní nástroj umožňující omezení ručení jednotlivého podnikatele v celém Společenství je nezbytný, aniž tím jsou dotčeny právní předpisy členských států, které ukládají tomuto jednotlivému podnikateli ve výjimečných případech ručení za závazky podniku. (5) Společnost s ručením omezeným může mít jediného společníka jednak již při svém založení, jednak v důsledku soustředění všech společenských podílů do jediných rukou. Až do koordinace vnitrostátních předpisů v oblasti práva koncernů mohou členské státy stanovit zvláštní ustanovení nebo sankce, je-li fyzická osoba jediným společníkem více společností nebo je-li společnost jedné osoby nebo jakákoli jiná právnická osoba jediným společníkem některé společnosti. Jediným cílem této možnosti je zohlednit zvláštnosti některých vnitrostátních právních předpisů. Za Úř. věst. L 65, 14. 3. 1968, s. 8. Úř. věst. L 222, 14. 8. 1978, s. 11. 7) Úř. věst. L 193, 18. 7. 1983, s. 1. 8) Úř. věst. L 26, 31. 1. 1977, s. 1. 9) Úř. věst. L 295, 20. 10. 1978, s. 36. 10) Úř. věst. L 378, 31. 12. 1982, s. 47. 5) 6)

70


tímto účelem mohou členské státy ve zvláštních případech stanovit omezení práva na založení společnosti jedné osoby nebo neomezené ručení jediného společníka. Členské státy mohou volně stanovit pravidla, aby čelily možným nebezpečím vyplývajícím z toho, že společnost jedné osoby má jen jediného společníka, zvláště s cílem zajistit splacení upsaného základního kapitálu. (6) Soustředění všech podílů do jediných rukou a totožnost jediného společníka by měly být zveřejněny v rejstříku, který je přístupný veřejnosti. (7) Rozhodnutí, která přijímá jediný společník v postavení valné hromady společníků, je nutné pořizovat písemně. (8) Písemná forma by měla být rovněž požadována u smluv uzavřených mezi jediným společníkem a společností, za niž jedná, pokud se tyto smlouvy nevztahují na běžné operace uzavřené za obvyklých podmínek. (9) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v části B přílohy II, PŘIJALy TUTO SměRNICI: Článek 1 Koordinační opatření stanovená touto směrnicí se použijí na právní a správní předpisy členských států, které se vztahují na formy společností uvedené v příloze I. Článek 2 1. Společnost může mít jediného společníka jednak již při svém založení, jednak v důsledku soustředění všech společenských podílů do jediných rukou (společnost jedné osoby). 2. Až do koordinace vnitrostátních předpisů v oblasti práva koncernů mohou zákony členských států obsahovat zvláštní ustanovení nebo sankce: a) je-li fyzická osoba jediným společníkem více společností nebo b) je-li společnost jedné osoby nebo jakákoli právnická osoba jediným společníkem některé společnosti. Článek 3 Pokud se společnost stane společností jedné osoby v důsledku soustředění všech podílů v jediných rukou, musí být tato skutečnost a totožnost jediného společníka vloženy do spisu nebo zapsány do rejstříku uvedených v čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 68/151/EHS nebo vyznačeny v rejstříku vedeném u společnosti a přístupném veřejnosti. 71


Článek 4 1. Jediný společník vykonává pravomoci valné hromady společníků. 2. Rozhodnutí jediného společníka přijatá v oblasti uvedené v odstavci 1 musí být uvedena v zápisu nebo pořízena písemně. Článek 5 1. Smlouvy uzavřené mezi jediným společníkem a společností, za niž jedná, musí být uvedeny v zápisu nebo pořízeny písemně. 2. Členské státy nejsou povinny uplatňovat odstavec 1 na běžné operace uzavřené za obvyklých podmínek. Článek 6 Povolí-li členský stát společnost jedné osoby ve smyslu čl. 2 odst. 1 také u akciové společnosti, vztahuje se na ni tato směrnice. Článek 7 Členský stát nemusí povolit společnost jedné osoby, jestliže jeho vnitrostátní právní předpisy umožňují jednotlivým podnikatelům zakládat podniky, jejichž ručení je omezeno na majetek určený pro určitou činnost, jsou-li pro tyto podniky stanoveny záruky rovnocenné těm, které obsahuje tato směrnice a ostatní předpisy Společenství vztahující se na společnosti uvedené v článku 1. Článek 8 Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Článek 9 Směrnice 89/667/EHS ve znění aktů uvedených v části A přílohy II se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost uvedených v části B přílohy II. Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III. Článek 10 Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. 72


Článek 11 Tato směrnice je určena členským státům. Ve Štrasburku dne 16. září 2009. Za Evropský parlament předsedkyně C. malmström

Za Radu předseda J. Buzek

PŘÍLOHA I Formy společností uvedené v článku 1 – Belgie: société privée ą responsabilité limitée/besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid, – Bulharsko: дружество с органичена отговорност, акционерно дружество, – Česká republika: společnost s ručením omezeným, – dánsko: anpartsselskaber, – Německo: Gesellschaft mit beschränkter Haftung, – Estonsko: aktsiaselts, osaühing, – Irsko: private company limited by shares or by guarantee, – Řecko: εταιρει′α περιορισμε′νης ευδυ ′ νης, – Španělsko: sociedad de responsabilidad limitada, – Francie: société ą responsabilité limitée, – Itálie: societą a responsabilitą limitata, 73


– Kypr: Ιδιωτικη ′ εταιρει′α περιορισμε′νης ευθυ ′ νης με μετοχε′ς η ′ με εγγυ ′ ηση, – Lotyšsko: sabiedrība ar ierobežotu atbildību, – Litva: uždaroji akcinė bendrovė, – Lucembursko: société a responsabilité limitée, – maďarsko: korlátolt felelősségű társaság, részvénytársaság, – malta: kumpannija privata/private limited liability company, – Nizozemsko: besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid, – Rakousko: Aktiengesellschaft, Gesellschaft mit beschränkter Haftung, – Polsko: spółka z ograniczoną odpowiedzialnością, – Portugalsko: sociedade por quotas, – Rumunsko: societate cu răspundere limitată, – Slovinsko: družba z omejeno odgovornostjo, – Slovensko: spoločnosť s ručením obmedzeným, – Finsko: osakeyhtiö/aktiebolag, – Švédsko: aktiebolag, – Spojené království: private company limited by shares or by guarantee.

74


PŘÍLOHA II ČÁST A Zrušená směrnice a její následné změny (uvedené v článku 9) Směrnice Rady 89/667/EHS (Úř. věst. L 395, 30. 12. 1989, s. 40) Příloha I bod XI.A aktu o přistoupení z roku 1994 (Úř. věst. C 241, 29. 8. 1994, s. 194) Příloha II bod 4.A aktu o přistoupení z roku 2003 (Úř. věst. L 236, 23. 9. 2003, s. 338) Směrnice Rady 2006/99/ES pouze bod A.4 přílohy (Úř. věst. L 363, 20. 12. 2006, s. 137)

ČÁST B Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu a použitelnost (uvedené v článku 9) Směrnice

Lhůta pro provedení

datum použitelnosti

89/667/EHS

31. prosince 1991

nejpozději 1. ledna 1993, pokud jde o společnosti již existující k 1. lednu 1992

2006/99/ES

1. ledna 2007

PŘÍLOHA III SROVNÁVACÍ TABULKA Směrnice 89/667/EHS Čl. 1 návětí Čl. 1 první až dvacátá sedmá odrážka Články 2 až 7

Tato směrnice Článek 1 Příloha I Články 2 až 7

75


Směrnice 89/667/EHS Čl. 8 odst. 1 Čl. 8 odst. 2 Čl. 8 odst. 3 — — Článek 9 — — —

76

Tato směrnice — — Článek 8 Článek 9 Článek 10 Článek 11 Příloha I Příloha II Příloha III


Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. července 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi Uveřejněno: Úř. věst. L 184 ze dne 14. července 2007, s. 17 až 24 Související ustanovení: obch. zák.: § 56a, § 155, § 156b, § 180 až § 182, § 184 až § 184a zák. o podnikání na kap. trhu: § 97, § 202 EVROPSKý PARLAmENT A RAdA EVROPSKé UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 44 a 95 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru1), v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy2), vzhledem k těmto důvodům: (1) Komise ve sdělení Radě a Evropskému parlamentu ze dne 21. května 2003 „modernizace práva společností a efektivnější řízení podniků v Evropské unii – plán postupu“ uvedla, že by měly být přijaty nové vhodné iniciativy s cílem posílit práva akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi a že problémy související s přeshraničním hlasováním by se měly bezodkladně řešit. (2) Evropský parlament vyjádřil v usnesení ze dne 21. dubna 20043) podporu záměru Komise posílit práva akcionářů, zejména prostřednictvím rozšíření pravidel o průhlednosti, hlasování na základě plné moci, možnosti účasti na valných hromadách elektronickými prostředky a zajištění možnosti vykonávat hlasovací práva přes hranice.

Úř. věst. C 318, 23. 12. 2006, s. 42. Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 15. února 2007 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 12. června 2007. 3) Úř. věst. C 104 E, 30. 4. 2004, s. 714. 1) 2)

77


(3) Vlastníci akcií s hlasovacím právem by měli mít možnost tato práva vykonávat, protože jsou zohledněna v ceně, kterou musí zaplatit při jejich nabytí. Navíc je účinná kontrola akcionáři předpokladem řádné správy a řízení společností, a proto by se měla usnadňovat a podporovat. Z tohoto důvodu je nezbytné přijmout opatření ke sblížení právních předpisů členských států v tomto ohledu. Překážky, které odrazují akcionáře od hlasování, jako je například podmínění výkonu hlasovacích práv pozastavením nakládání s akciemi po určitou dobu před valnou hromadou, by měly být odstraněny. Touto směrnicí však nejsou dotčeny stávající právní předpisy Společenství o podílech emitovaných subjekty kolektivního investování nebo o podílech, které tyto subjekty nabyly či prodaly. (4) Stávající právní předpisy Společenství nejsou pro dosažení tohoto cíle dostatečné. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/34/ES ze dne 28. května 2001 o přijetí cenných papírů ke kotování na burze cenných papírů a o informacích, které k nim mají být zveřejněny4), se zaměřuje na informace, které musí emitenti uveřejnit na trhu, a neupravuje tedy samotný průběh hlasování akcionářů. Navíc směrnice Evrop ského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu5), ukládá emitentům povinnost zpřístupnit určité informace a dokumenty důležité pro valnou hromadu, ale tyto informace a dokumenty mají být zpřístupněny v členském státě emitenta. Proto by v zájmu ochrany investorů a podpory snadného a účinného výkonu práv akcionářů, která jsou spojena s akciemi s hlasovacím právem, měly být stanoveny určité minimální standardy. Pokud jde o jiná než hlasovací práva, mohou členské státy rozšířit tyto minimální standardy i na akcie bez hlasovacího práva, pokud se na takové akcie již tyto standardy nevztahují. (5) Značné podíly akcií ve společnostech s kótovanými akciemi vlastní akcionáři, kteří nemají bydliště ani sídlo v členském státě, ve kterém má společnost sídlo. Tito akcionáři-nerezidenti by měli mít možnost vykonávat svá práva v souvislosti s valnou hromadou stejně snadno jako akcionáři-rezidenti členského státu, v němž má společnost sídlo. To vyžaduje odstranění stávajících překážek, které brání akcionářům-nerezidentům v přístupu k informacím důležitým pro valnou hromadu a ve výkonu hlasovacích práv, aniž by byli na valné hromadě osobně přítomni. Odstranění těchto překážek by mělo být rovněž přínosné pro akcionáře-rezidenty, kteří se valné hromady neúčastní nebo se jí zúčastnit nemohou. (6) Akcionáři by měli mít možnost hlasovat se znalostí věci v průběhu valné hromady nebo před jejím konáním, bez ohledu na své bydliště nebo sídlo. Všichni akcio náři by měli mít dostatečný čas na posouzení dokumentů určených k předložení Úř. věst. L 184, 6. 7. 2001, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/1/ES (Úř. věst. L 79, 24. 3. 2005, s. 9). 5) Úř. věst. L 390, 31. 12. 2004, s. 38. 4)

78


valné hromadě a na rozhodnutí, jak budou ohledně svých akcií hlasovat. Za tímto účelem by mělo být konání valné hromady akcionářům včas oznámeno a měly by jim být poskytnuty veškeré zprávy, které mají být valné hromadě předloženy. měly by se využívat možnosti moderních technologií, které nabízejí okamžitou dostupnost informací. Tato směrnice předpokládá, že všechny společnosti s kótovanými akciemi již mají internetové stránky. (7) Akcionáři by měli mít v zásadě možnost zařazovat body na pořad jednání valné hromady a předkládat návrhy usnesení k jednotlivým bodům pořadu jednání. Aniž jsou dotčeny různé časové rámce a předepsané postupy, které jsou v současnosti platné ve Společenství, měl by být výkon těchto práv podřízen dvěma základním pravid lům, totiž že žádná hranice požadovaná pro výkon těchto práv nesmí být vyšší než 5 % základního kapitálu společnosti a že všichni akcionáři by měli vždy obdržet konečnou verzi pořadu jednání dostatečně včas, aby se mohli připravit na diskusi a hlasování ke každému bodu pořadu jednání. (8) Každý akcionář by měl mít v zásadě možnost klást otázky související s body pořadu jednání valné hromady a dostat na ně odpověď, přičemž předpisy o tom, jak a kdy mají být otázky pokládány a zodpovídány, by měly stanovit členské státy. (9) Společnostem by neměly být kladeny žádné právní překážky v tom, aby nabízely svým akcionářům možnost účasti na valné hromadě elektronickými prostředky. Hlasování bez osobní přítomnosti na valné hromadě, ať už korespondenčně nebo elektronickými prostředky, by nemělo být předmětem jiných omezení, než která jsou potřebná pro ověření totožnosti a pro zabezpečení elektronické komunikace. To by však nemělo bránit členským státům v přijetí předpisů, jejichž cílem je zajistit, aby hlasování odráželo za všech okolností záměr akcionářů, včetně pravidel zaměřených na řešení situací, kdy nastanou nebo vyjdou najevo nové okolnosti poté, co akcionář již odevzdal svůj hlas korespondenčně nebo elektronickými prostředky. (10) Řádná správa a řízení společností vyžadují hladký a účinný průběh hlasování na základě plné moci. Stávající omezení a překážky, které způsobují, že hlasování na základě plné moci je těžkopádné a nákladné, by proto měly být odstraněny. Řádná správa a řízení společností však rovněž vyžadují přiměřené záruky proti možnému zneužití hlasování na základě plné moci. Zmocněnec by měl být proto povinen dodržovat veškeré pokyny, které obdržel od akcionáře, a členské státy by měly být schopny zavést vhodná opatření, která zajistí, že zmocněnec nesleduje jiný zájem než zájem akcionáře, bez ohledu na důvod, který střet zájmů způsobil. Opatření proti možnému zneužití mohou zahrnovat zejména pravidla, která členské státy přijmou pro regulaci činnosti osob, jež se aktivně snaží shromažďovat plné moci nebo jež skutečně shromáždily více než určitý významný počet plných mocí, aby se zajistila odpovídající míra spolehlivosti a průhlednosti. Podle této směrnice mají akcionáři neomezené právo udělit těmto osobám plnou moc, aby je zastoupily a hlasovaly jejich jménem na valných hromadách. Touto směrnicí však nejsou dotčeny pravidla nebo sankce, které mohou členské státy uložit těmto osobám, pokud hlasovaly 79


na základě podvodného použití shromážděných plných mocí. Tato směrnice navíc ne ukládá společnostem povinnost ověřovat, zda zmocněnci hlasují v souladu s hlasovacími pokyny od akcionářů, kteří je k hlasování zmocnili. (11) Jestliže se hlasování provádí prostřednictvím finančních zprostředkovatelů, závisí účinnost hlasování podle pokynů do značné míry na efektivitě řetězce zprostředkovatelů, vzhledem k tomu, že investoři nemohou zpravidla vykonávat hlasovací práva spojená se svými akciemi bez spolupráce s každým zprostředkovatelem v řetězci, který nemusí mít na akciích ekonomický zájem. S cílem umožnit investorům výkon jejich hlasovacích práv v přeshraničních situacích je proto důležité, aby zprostředkovatelé usnadňovali výkon hlasovacích práv. Podrobněji by se touto problematikou měla zabývat Komise v rámci doporučení s cílem zajistit, aby investoři měli přístup k účinným hlasovacím službám a aby hlasovací práva byla vykonávána v souladu s pokyny investorů. (12) Ačkoli je načasování zpřístupnění počtu hlasů, které byly elektronickými prostředky nebo korespondenčně odevzdány před valnou hromadou, správnímu, řídícímu nebo dozorčímu orgánu společnosti či veřejnosti významnou součástí správy a řízení společnosti, mohou je určit členské státy. (13) Výsledky hlasování by měly být zjištěny způsoby, které co nejpřesněji odrážejí hlasovací záměry vyjádřené akcionáři, a tyto výsledky by po valné hromadě měly být průhledným způsobem uveřejněny alespoň na internetových stránkách společnosti. (14) Jelikož cíle této směrnice, totiž umožnit akcionářům účinně vykonávat svá práva v celém Společenství, nemůže být na základě stávajících právních předpisů Společenství uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je potřebné pro dosažení tohoto cíle. (15) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů6) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily, PŘIJALy TUTO SměRNICI:

6)

Úř. věst. C 321, 31. 12. 2003, s. 1.

80


KAPITOLA I OBECNÁ USTANOVENÍ Článek 1 Předmět a oblast působnosti 1. Tato směrnice stanoví požadavky související s výkonem některých práv akcionářů, jež jsou spojena s akciemi s hlasovacím právem, na valné hromadě společností, které mají sídlo v členském státě a jejichž akcie jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu umístěném nebo provozovaném v členském státě. 2. K právní úpravě záležitostí upravených touto směrnicí je příslušný členský stát, v němž má společnost sídlo, a „rozhodným právem“ se rozumí právo tohoto členského státu. 3. Členské státy mohou z působnosti této směrnice vyloučit tyto typy společností: a) subjekty kolektivního investování ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP)7); b) subjekty, jejichž výhradním předmětem činnosti je kolektivní investování kapitálu získaného od veřejnosti, které provozují svou činnost na základě zásady rozložení rizik a které neusilují o získání právní ani řídící kontroly nad žádným emitentem akcií svých podkladových investic, za předpokladu, že tyto subjekty kolektivního investování jsou povoleny a podléhají dozoru příslušných orgánů a že mají depozitáře vykonávajícího činnosti rovnocenné činnostem stanoveným ve směrnici 85/611/EHS; c) družstva. Článek 2 Definice Pro účely této směrnice se rozumí: a) „regulovaným trhem“ trh, tak jak je definován v čl. 4 odst. 1 bodě 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů8); b) „akcionářem“ fyzická anebo právnická osoba, která je považována za akcionáře podle rozhodného práva; 7) 8)

Úř. věst. L 375, 31. 12. 1985, s. 3. Úř. věst. L 145, 30. 4. 2004, s. 1.

81


c) „plnou mocí“ oprávnění fyzické nebo právnické osoby akcionářem k výkonu některých nebo všech práv akcionáře na valné hromadě jeho jménem. Článek 3 Další vnitrostátní opatření Tato směrnice nebrání členským státům ukládat společnostem další povinnosti ani přijímat další opatření s cílem usnadnit akcionářům výkon práv uvedených v této směrnici.

KAPITOLA II VALNÁ HROMADA AKCIONÁŘŮ Článek 4 Rovné zacházení s akcionáři Společnost zajišťuje rovné zacházení se všemi akcionáři, kteří mají stejné postavení, pokud jde o účast a hlasování na valné hromadě. Článek 5 Informace před konáním valné hromady 1. Aniž je dotčen čl. 9 odst. 4 a čl. 11 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí9), zajistí členské státy, aby společnost uveřejnila oznámení o konání valné hromady jedním ze způsobů uvedených v odstavci 2 tohoto článku nejpozději dvacátý první den přede dnem konání valné hromady. Členské státy mohou stanovit, že v případech, kdy společnost umožňuje akcionářům hlasovat elektronickými prostředky dostupnými všem akcionářům, může valná hromada akcionářů rozhodnout o uveřejnění oznámení o konání jiné než řádné valné hromady jedním ze způsobů uvedených v odstavci 2 tohoto článku nejpozději čtrnáctý den přede dnem konání valné hromady. Toto rozhodnutí musí být přijato nejméně dvoutřetinovou většinou hlasů spojených se zastoupenými akciemi nebo se zastoupeným upsaným základním kapitálem a na dobu ne delší než do příští řádné valné hromady. Členské státy nemusí ukládat minimální lhůty uvedené v prvním a druhém pododstavci pro uveřejnění druhého či následného oznámení o konání valné hromady, která se koná v důsledku toho, že nebylo dosaženo schopnosti usnášení pro valnou hro9)

Úř. věst. L 142, 30. 4. 2004, s. 12.

82


madu svolanou prvním oznámením, pokud byl dodržen tento článek při uveřejnění prvního oznámení, pokud pořad jednání neobsahuje nové body a pokud mezi konečným oznámením a dnem konání valné hromady uplyne nejméně deset dnů. 2. Aniž jsou dotčeny další požadavky na oznamování nebo uveřejňování stanovené příslušným členským státem ve smyslu čl. 1 odst. 2, uveřejňuje společnost oznámení o konání valné hromady podle odstavce 1 tohoto článku způsobem, který za jistí rychlý a nediskriminující přístup. Členský stát od společností vyžaduje, aby používala takové sdělovací prostředky, od nichž lze rozumně očekávat, že zprostředkují účinným způsobem informace veřejnosti v celém Společenství. Členský stát nesmí ukládat povinnost výhradního využití sdělovacích prostředků, jejichž provozovatelé jsou usazeni na jeho území. Členský stát nemusí uplatňovat první pododstavec na společnost, která je schopna zjistit jména a adresy svých akcionářů z aktuálního seznamu akcionářů, má-li tato společnost povinnost zaslat pozvánku každému ze svých akcionářů. Společnost nesmí za uveřejnění oznámení nebo zaslání pozvánky předepsaným způsobem účtovat žádné specifické náklady. 3. Oznámení o konání valné hromady uvedené v odstavci 1 musí alespoň a) přesně uvádět, kdy a kde se valná hromada koná a jaký je navržený pořad jejího jednání; b) obsahovat jasný a přesný popis postupů, které musí akcionáři dodržet, aby se mohli účastnit valné hromady a hlasovat na ní. To zahrnuje informace o i) právech akcionářů podle článku 6, jestliže mohou být tato práva vykonávána po uveřejnění oznámení, a podle článku 9, a o lhůtách, ve kterých mohou být tato práva vykonána; oznámení se může omezit pouze na stanovení lhůt, ve kterých mohou být tato práva vykonána, pokud obsahuje odkaz na podrobnější informace o těchto právech zpřístupněné na internetových stránkách společnosti, ii) průběhu hlasování na základě plné moci, zejména o formách hlasování na základě plné moci a prostředcích, jimiž je společnost připravena přijímat elektronická oznámení o udělení plné moci, a iii) případně průběhu korespondenčního hlasování nebo hlasování elektronickými prostředky; c) uvádět rozhodný den ve smyslu čl. 7 odst. 2, pokud je určen, a vysvětlit, že právo účasti a hlasování na valné hromadě mají výhradně osoby, které jsou akcionáři k rozhodnému dnu; d) uvádět, kde a jak je možno získat úplné nezkrácené znění dokumentů a návrhů usnesení uvedených v odst. 4 písm. c) a d); e) uvádět adresu internetových stránek, kde budou zpřístupněny informace uvedené v odstavci 4. 4. Členské státy zajistí, že společnost po nepřetržité období, které začíná nejpoz ději dvacátý první den přede dnem konání valné hromady a které zahrnuje den ko83


nání valné hromady, zpřístupní akcionářům na svých internetových stránkách alespoň tyto informace: a) oznámení o konání valné hromady uvedené v odstavci 1; b) celkový počet akcií a hlasovacích práv v den svolání (včetně oddělených součtů pro každý druh akcií, jestliže je základní kapitál společnosti rozdělen do dvou nebo více druhů akcií); c) dokumenty, které mají být předloženy valné hromadě; d) návrh usnesení, nebo pokud není předkládán žádný návrh usnesení, vyjádření příslušného orgánu společnosti určeného na základě rozhodného práva ke každému bodu navrhovaného pořadu jednání valné hromady; kromě toho se co nejdříve po obdržení společností na internetové stránky připojí návrhy usnesení předložené akcionáři; e) případně formuláře pro účely hlasování na základě plné moci nebo korespondenčně, pokud nejsou tyto formuláře zaslány přímo každému akcionáři. Nemohou-li být formuláře uvedené v písmenu e) z technických důvodů zpřístupněny na internetu, informuje společnost na své stránce o možnosti získat je v tištěné podobě. V tom případě zašle společnost bezplatně tyto formuláře poštovní službou každému akcionáři, který o to požádá. Je-li na základě čl. 9 odst. 4 nebo čl. 11 odst. 4 směrnice 2004/25/ES nebo na základě odst. 1 druhého pododstavce tohoto článku oznámení o konání valné hromady uveřejněno později než dvacátý první den přede dnem jejího konání, lhůta uvedená v tomto odstavci se odpovídajícím způsobem zkracuje. Článek 6 Právo zařazovat body na pořad jednání valné hromady a předkládat návrhy usnesení 1. Členské státy zajistí, aby akcionáři jednající samostatně nebo společně a) měli právo zařazovat body na pořad jednání valné hromady za předpokladu, že každý z těchto bodů je doplněn odůvodněním nebo návrhem usnesení, které by mělo být valnou hromadou přijato, a b) měli právo předkládat návrhy usnesení k bodům, které jsou nebo mají být zahrnuty na pořad jednání valné hromady. Členské státy mohou stanovit, že právo uvedené v písmenu a) může být vykonáváno jen ve vztahu k řádné valné hromadě, mají-li akcionáři jednající samostatně nebo společně právo svolat mimořádnou valnou hromadu, jejíž pořad jednání obsahuje alespoň všechny body požadované těmito akcionáři, nebo požadovat od společnosti, aby takovou valnou hromadu svolala. Členské státy mohou požadovat, aby tato práva byla vykonávána písemně (zaslání poštovní službou nebo elektronickými prostředky). 84


2. Je-li některé z práv uvedených v odstavci 1 podmíněno tím, že daný akcionář nebo akcionáři vlastní minimální podíl akcií společnosti, nesmí tento minimální podíl přesáhnout 5 % základního kapitálu. 3. Každý členský stát stanoví jednotnou lhůtu vymezenou stanoveným počtem dnů před svoláním nebo konáním valné hromady, ve které mohou akcionáři vykonat právo uvedené v odst. 1 písm. a). může rovněž stanovit obdobně vymezenou lhůtu pro výkon práva uvedeného v odst. 1 písm. b). 4. Členské státy zajistí, že tam, kde výkon práva uvedeného v odst. 1 písm. a) způsobí změnu pořadu jednání valné hromady již oznámeného akcionářům, uveřejní společnost pozměněný pořad jednání stejným způsobem jako předchozí pořad jednání a v dostatečném předstihu před stanoveným rozhodným dnem, nebo není-li rozhodný den ve smyslu čl. 7 odst. 2 stanoven, v dostatečném předstihu přede dnem konání valné hromady, tak aby měli ostatní akcionáři možnost udělit plnou moc třetí osobě nebo případně hlasovat korespondenčně. Článek 7 Požadavky pro účast a hlasování na valné hromadě 1. Členské státy zajistí, a) aby právo akcionáře účastnit se valné hromady a hlasovat ohledně kterékoli ze svých akcií nebylo podmíněno požadavkem, aby jeho akcie byly před valnou hromadou uloženy u jiné fyzické nebo právnické osoby nebo na ni převedeny či registrovány na její jméno, a b) aby právo akcionáře prodávat nebo jinak převádět jeho akcie v době mezi rozhodným dnem vymezeným v odstavci 2 a dnem konání valné hromady, k níž se vztahuje, nepodléhalo žádným omezením, jimž jinak nepodléhá. 2. Členské státy stanoví, že právo akcionáře účastnit se valné hromady a hlasovat ohledně svých akcií se určuje na základě akcií, které tento akcionář vlastní k určitému dnu před valnou hromadou („rozhodný den“). Členský stát nemusí uplatňovat první pododstavec na společnosti, které jsou schopny zjistit jména a adresy svých akcionářů z aktuálního seznamu akcionářů v den konání valné hromady. 3. Každý členský stát zajistí, že se pro všechny společnosti použije jednotný rozhodný den. Členský stát však může stanovit jeden rozhodný den pro společnosti, které vydaly akcie na majitele, a jiný rozhodný den pro společnosti, které vydaly akcie na jméno, za podmínky, že pro každou společnost, která vydala obě formy akcií, platí jediný rozhodný den. Rozhodný den nemůže předcházet dnu konání valné hromady, k níž se vztahuje, o více než 30 dnů. Při provádění tohoto ustanovení a čl. 5 odst. 1 zajistí každý členský stát, aby mezi nejzazším přípustným dnem pro svolání valné hromady a rozhodným dnem uplynulo nejméně osm dnů. do tohoto počtu dnů se 85


oba uvedené dny nezahrnují. Za okolností uvedených v čl. 5 odst. 1 třetím pododstavci však může členský stát požadovat, aby mezi nejzazším přípustným dnem druhého nebo dalšího svolání valné hromady a rozhodným dnem uplynulo nejméně šest dnů. do tohoto počtu dnů se oba uvedené dny nezahrnují. 4. Na prokazování postavení akcionáře lze klást pouze ty požadavky, které jsou nezbytné k zajištění ověření totožnosti akcionáře, a pouze v rozsahu, v němž jsou pro dosažení tohoto cíle přiměřené. Článek 8 Účast na valné hromadě elektronickými prostředky 1. Členské státy umožní společnostem, aby nabídly svým akcionářům jakoukoli formu výkonu hlasovacích práv na valné hromadě elektronickými prostředky, zejména některé nebo všechny z těchto forem účasti: a) přenos valné hromady v reálném čase; b) dvousměrnou komunikaci v reálném čase umožňující akcionářům oslovit valnou hromadu ze vzdáleného místa; c) mechanismus pro odevzdávání hlasů před konáním valné hromady nebo v jeho průběhu bez potřeby udělit plnou moc třetí osobě, která je na valné hromadě osobně přítomna. 2. Použití elektronických prostředků s cílem umožnit akcionářům účast na valné hromadě může být předmětem jen těch požadavků a omezení, jež jsou nezbytné k zajištění ověřování totožnosti akcionářů a zabezpečení elektronické komunikace a přiměřené těmto cílům. Tím nejsou dotčeny jakékoli právní normy, které členské státy přijaly nebo přijmou, pokud jde o rozhodovací postup v rámci společnosti pro zavádění nebo provádění jakékoli formy účasti elektronickými prostředky. Článek 9 Právo klást otázky 1. Každý akcionář má právo klást otázky související s body pořadu jednání valné hromady. Společnost na otázky položené akcionářem odpoví. 2. Právo klást otázky a povinnost odpovídat na ně podléhá opatřením, která mohou členské státy přijmout nebo jejichž přijetí mohou společnostem umožnit s cílem zajistit ověření totožnosti akcionářů, řádný průběh valných hromad a jejich přípravy a ochranu důvěrnosti informací a obchodních zájmů společností. Členské státy mohou umožnit společnostem, aby poskytly jednu souhrnnou odpověď na otázky stejného obsahu. 86


Členské státy mohou stanovit, že za odpověď je považováno i zpřístupnění dané informace ve formě otázek a odpovědí na internetových stránkách společnosti. Článek 10 Hlasování na základě plné moci 1. Každý akcionář má právo udělit plnou moc jakékoli jiné fyzické nebo právnické osobě, která se jeho jménem účastní valné hromady a hlasuje na ní. Zmocněnec má na valné hromadě stejná práva vyslovit se a klást otázky, jaká by měl akcionář, kterého zastupuje. Kromě požadavku, aby měl zmocněnec způsobilost k právním úkonům, zruší členské státy veškeré právní normy, které omezují nebo umožňují společnostem omezit způsobilost osob obdržet plnou moc. 2. Členské státy mohou omezit udělení plné moci pro jednu valnou hromadu, anebo několik valných hromad ve vymezené době. Aniž je dotčen čl. 13 odst. 5, mohou členské státy omezit počet osob, jimž může akcio nář udělit plnou moc pro kteroukoli jednu valnou hromadu. Pokud má však akcio nář akcie společnosti na více než jednom majetkovém účtu, nebrání tato omezení akcionáři v udělení plné moci různým osobám pro akcie na každém z majetkových účtů pro kteroukoli jednu valnou hromadu. Tím nejsou dotčeny normy rozhodného práva, podle nichž nelze hlasovat odlišně ohledně akcií vlastněných stejným akcionářem. 3. Kromě omezení výslovně uvedených v odstavcích 1 a 2 nesmějí členské státy omezit ani umožnit společnostem omezit výkon práv akcionáře prostřednictvím zmocněnce ze žádného důvodu kromě možného střetu zájmů mezi zmocněncem a akcionářem, v jehož zájmu je zmocněnec povinen jednat, a pokud členské státy stanoví omezení z důvodu možného střetu zájmů, nesmějí ukládat jiné požadavky než tyto: a) členské státy mohou nařídit, aby zmocněnec oznámil některé konkrétní skutečnosti, které by mohly mít pro akcionáře význam při posuzování, zda zmocněnec nemůže prosazovat jiné zájmy než zájmy tohoto akcionáře; b) členské státy mohou omezit nebo vyloučit výkon hlasovacích práv akcionáře prostřednictvím zmocněnců bez zvláštních hlasovacích pokynů pro každé usnesení, o němž má zmocněnec jménem akcionáře hlasovat; c) členské státy mohou omezit nebo vyloučit udělení plné moci zmocněncem další osobě, což však nesmí zmocněnci, který je právnickou osobou, bránit ve výkonu jemu svěřených práv prostřednictvím kteréhokoli člena jeho správního nebo řídícího orgánu nebo kteréhokoli z jeho zaměstnanců. Střet zájmů ve smyslu tohoto odstavce může nastat zejména v případech, kdy je zmocněnec 87


i) ovládajícím akcionářem společnosti nebo jiným subjektem ovládaným tímto akcionářem, ii) členem správního, řídícího nebo dozorčího orgánu společnosti nebo ovládajícího akcionáře nebo ovládaného subjektu uvedeného v bodě i), iii) zaměstnancem nebo auditorem společnosti nebo ovládajícího akcionáře nebo ovládaného subjektu uvedeného v bodě i), iv) v rodinném poměru s fyzickou osobou uvedenou v bodech i) až iii). 4. Zmocněnec je povinen hlasovat v souladu s pokyny, jež mu dal akcionář, který mu udělil plnou moc. Členské státy mohou vyžadovat, aby zmocněnec vedl záznam o hlasovacích pokynech po vymezenou minimální dobu a na požádání prokázal, že hlasovací pokyny dodržel. 5. Osoba jednající jako zmocněnec může obdržet plnou moc od více než jednoho akcionáře bez omezení co do množství akcionářů takto zastupovaných. Pokud zmocněnec zastupuje více akcionářů, umožní mu rozhodné právo hlasovat za určitého akcio náře odlišně než za jiného akcionáře. Článek 11 Formality spojené s udělováním a oznamováním plných mocí 1. Členské státy umožní akcionářům udělovat plnou moc elektronickými prostředky. Členské státy navíc umožní společnostem přijmout oznámení o udělení plné moci elektronickými prostředky a zajistí, že každá společnost nabídne svým akcionářům alespoň jeden účinný způsob oznámení elektronickými prostředky. 2. Členské státy zajistí, aby plné moci a oznámení o udělení plné moci určené pro společnost měly písemnou formu. Kromě tohoto základního formálního požadavku mohou být plná moc, oznámení o udělení plné moci určené pro společnost a vydání případných hlasovacích pokynů zmocněnci předmětem pouze takových formálních požadavků, které jsou nezbytné k zajištění ověření totožnosti akcionáře a zmocněnce nebo k zajištění možnosti ověřit obsah hlasovacích pokynů, a pouze v rozsahu, který je pro dosažení těchto cílů přiměřený. 3. Tento článek se použije obdobně na zrušení plné moci. Článek 12 Korespondenční hlasování Členské státy umožní společnostem, aby nabídly svým akcionářům možnost korespondenčního hlasování ještě před konáním valné hromady. Korespondenční hlasování může podléhat jen takovým požadavkům a omezením, které jsou nezbytné k za88


jištění ověření totožnosti akcionářů, a pouze v rozsahu, který je pro dosažení tohoto cíle přiměřený. Článek 13 Odstranění některých překážek účinného výkonu hlasovacích práv 1. Tento článek se použije, pokud fyzická či právnická osoba považovaná rozhodným právem za akcionáře jedná v rámci své podnikatelské činnosti na účet jiné fyzické nebo právnické osoby (dále jen „klient“). 2. Jestliže rozhodné právo podmiňuje výkon hlasovacích práv akcionářem uvedeným v odstavci 1 splněním požadavků na uveřejnění, není požadováno více než seznam sdělující společnosti totožnost každého klienta a počet akcií, ohledně nichž se na jeho účet hlasuje. 3. Jestliže rozhodné právo ukládá formální požadavky na oprávnění akcionáře uvedeného v odstavci 1 k výkonu hlasovacích práv nebo na hlasovací pokyny, nepřesahují tyto formální požadavky to, co je nezbytné k ověření totožnosti klienta nebo k ověření obsahu hlasovacích pokynů a co je přiměřené pro dosažení těchto cílů. 4. Akcionář uvedený v odstavci 1 je oprávněn hlasovat za některé akcie odlišně od jiných. 5. Jestliže rozhodné právo omezuje počet osob, kterým může akcionář udělit plnou moc podle čl. 10 odst. 2, nesmějí tato omezení bránit akcionáři uvedenému v odstavci 1 tohoto článku udělit plnou moc každému ze svých klientů nebo jakékoli jiné třetí osobě, kterou klient určí. Článek 14 Výsledky hlasování 1. Společnost zjistí pro každé usnesení alespoň počet akcií, ohledně kterých bylo platně hlasováno, podíl základního kapitálu představovaného těmito hlasy, celkový počet platných hlasů a rovněž počet hlasů odevzdaných pro nebo proti každému usnesení a popřípadě počet těch, kdo se zdrželi hlasování. Členské státy však mohou stanovit nebo umožnit společnostem stanovit, že pokud žádný z akcionářů nepožádá o úplný součet hlasování, postačí zjištění výsledků hlasování jen v míře potřebné k ujištění, že pro každé usnesení bylo dosaženo potřebné většiny. 2. Ve lhůtě stanovené rozhodným právem, která nepřesáhne patnáct kalendářních dnů po dnu konání valné hromady, uveřejní společnost na svých internetových stránkách výsledky hlasování zjištěné v souladu s odstavcem 1. 89


3. Tímto článkem nejsou dotčeny žádné právní normy, které členské státy přijaly nebo přijmou, pokud jde o formality potřebné pro platnost usnesení či možnost následného napadení výsledků hlasování žalobou.

KAPITOLA III ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 15 Provedení Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 3. srpna 2009. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. Aniž je dotčen první odstavec, uvedou členské státy, v nichž k 1. červenci 2006 platily vnitrostátní předpisy omezující nebo zakazující udělení plné moci třetí osobě v případě uvedeném v čl. 10 odst. 3 druhém pododstavci bodě ii), v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 10 odst. 3, pokud jde o tato omezení či zákazy, do 3. srpna 2012. Členské státy sdělí počet dnů stanovených podle čl. 6 odst. 3 a čl. 7 odst. 3 a každou další změnu uvedených lhůt Komisi, která tyto informace zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Předpisy uvedené v prvním pododstavci přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Článek 16 Vstup v platnost Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Článek 17 Určení Tato směrnice je určena členským státům. Ve Štrasburku dne 11. července 2007. Za Evropský parlament předseda H.-G. Pöttering 90

Za Radu předseda m. Lobo Antunes


Poznámka autora ke směrnici 2007/36/ES Otázkou hlasovacích práv v akciové společnosti se Evropský soudní dvůr zabýval též v rovině práva usazování. Zejména šlo o otázku tzv. zlatých akcií, jejichž majitel (zpravidla stát nebo jiný územně správní celek) nabývá prostřednictvím této akcie zvláštní práva, která nejsou dostupná jiným akcionářům. Například může zlatá akcie umožňovat jejich majiteli právo přehlasovat všechny ostatní akcionáře, právo veta, pokud jde o určité úkony (například prodej některých aktiv). Konečně může napříkal zlatá akcie umožňovat jejímu majiteli jmenovat některého člena statutárního orgánu. Otázka slučitelnosti zlatých akcií s vnitřním trhem se dostala před Soudní dvůr ES, který téměř ve všech případech konstatoval, že zlaté akcie jsou neslučitelné s právem volného pohybu kapitálu případně svobodou usazování. Stalo se tak v rozhodnutích: 1) Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 4. června 2002, ve věci C-483/99, Komise proti Francii 2) Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 4. června 2002, ve věci C-367/98, Komise proti Portugalsku 3) Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 13. května 2003, ve věci C-98/01, Komise proti Spojenému království 4) Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 13. května 2003, ve věci C-463/00, Komise proti Španělsku 5) Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 14. února 2008, ve věci C-274/06, Komise proti Španělsku 6) Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 17. července 2008, ve věci C-207/07, Komise proti Španělsku 7) Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 28. září 2006, ve věci C-282/04 a C-283/04, Komise proti Nizozemí 8) Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 2. června 2005, ve věci C-174/04 Komise proti Itálii 9) Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 6. prosince 2007, ve věci C-463/04 a C-464/04, Federconsumatori and others v Comune di Milano Jediný případ, ve kterém Soudní dvůr ES neshledal rozpor zlaté akcie s jednotným vnitřním trhem (volným pohybem kapitálu nebo svobodou usazování), lze nalézt v rozhodnutí ve věci C-503/99, Komise proti Belgii. V daném případě Soudní dvůr ponechal v platnosti zlatou akcii, která belgickému státu dávala následující práva ve společnosti Société nationale de transport par canalisations: a) jakýkoliv převod, jakékoliv poskytnutí pro účely zajištění nebo jakákoliv změna určení položených vedení společnosti tvořících velké

91


infrastruktury vnitřního přenosu energetických produktů nebo způsobilých sloužit k tomuto účelu musejí být dopředu oznámeny gesčně příslušnému ministrovi, který je oprávněn zamítnout tyto operace, má-li za to, že ohrožují národní zájmy v oblasti energetiky; b) ministr může jmenovat dva zástupce federální vlády v představenstvu společnosti. Tito zástupci mohou ministrovi navrhnout zrušení jakéhokoliv rozhodnutí představenstva, které je podle jejich názoru v rozporu s obecnými směry energetické politiky země, včetně vládních cílů, pokud jde o zásobování země energií; – ustanovení královského nařízení ze dne 16. června 1994 zřizující ve prospěch státu zvláštní akcii společnosti distrigaz (moniteur belge ze dne 28. června 1994, s. 17347), podle nichž poskytuje tato akcie následující zvláštní práva: a) jakýkoliv převod, jakékoliv poskytnutí pro účely zajištění nebo jakákoliv změna určení strategických aktiv společnosti musejí být dopředu oznámeny gesčně příslušnému ministrovi, který je oprávněn zamítnout tyto operace, má-li za to, že ohrožují národní zájmy v oblasti energetiky; b) ministr může jmenovat dva zástupce federální vlády v představenstvu společnosti. Tito zástupci mohou ministrovi navrhnout zrušení jakéhokoliv rozhodnutí představenstva nebo řídícího výboru, které je podle jejich názoru v rozporu s energetickou politikou země. Soudní dvůr ES se zabýval též otázkou hlasování v kapitálové obchodní společnosti též v aranžmá, které nelze tak jednoduše spojovat se zlatou akcií. Ve věci Volkswagen Soudní dvůr ES posuzoval platnost tzv. Volkswagen zákona, který ve společnosti Volkswagen založil limit hlasovacích práv a kvalifikovanou většinu pro některé významné rozhodnutí společnosti. Ačkoliv uvedená opatření nezvýhodňují stát per se jako v případě zlatých akcií, shledal je Soudní dvůr ES v rozporu s komunitárním právem: Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. řijna 2007 ve věci C–112/05, Komise proti Německu, SbSD 2007, I-08995 Z odůvodnění: 1) Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že § 2 odst. 1 a § 4 odst. 1 a 3 zákona ze dne 21. července 1960 o převodu práv z podílů na společnosti s ručením omezeným Volkswagenwerk do soukromých rukou (Gesetz über die Überführung der Anteilsrechte an der Volkswagenwerk Gesellschaft mit beschränkter Haftung in private Hand, BGBl. 1960 I, s. 585, a BGBl. 1960 III,

92


s. 641-1-1), ve znění vztahujícím se na projednávaný spor (dále jen „zákon VW“), porušují články 43 ES a 56 ES. Zákon VW 4) Ustanovení § 1 odst. 1 zákona VW uvádí, že společnost s ručením omezeným Volkswagenwerk se přeměňuje na akciovou společnost (dále jen „Volkswagen“). 5) Ustanovení § 2 zákona VW, týkající se hlasovacího práva a jeho omezení, stanoví ve svém odstavci 1: „Hlasovací právo akcionáře, který vlastní akcie v celkové jmenovité hodnotě více než jedné pětiny základního kapitálu, se omezuje na počet hlasů, se kterými jsou spojeny akcie v celkové jmenovité hodnotě jedné pětiny základního kapitálu.“ 6) Ustanovení § 3 téhož zákona, které se týká zastupování při výkonu hlasovacích práv, stanoví ve svém odstavci 5: „Na valné hromadě nesmí nikdo vykonávat hlasovací právo odpovídající více než jedné pětině základního kapitálu.“ 7) Ustanovení § 4 uvedeného zákona s nadpisem „Stanovy společnosti“ zní následovně: „1. Spolková republika Německo a spolková země dolní Sasko jsou oprávněny vyslat do dozorčí rady po dvou zástupcích, pokud vlastní akcie společnosti. […] 3. K přijetí usnesení valné hromady, pro něž zákon o akciových společnostech vyžaduje nejméně tříčtvrtinovou většinu základního kapitálu zastoupeného při usnášení, je nutná nejméně čtyřpětinová většina základního kapitálu společnosti zastoupeného při usnášení.“ K porušení článku 56 ES 17) Podle ustálené judikatury zakazuje čl. 56 odst. 1 ES obecně omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy (viz zejména rozsudek ze dne 28. září 2006, Komise v. Nizozemsko, C–282/04 a C–283/04, Sb. rozh. s. I–9141, bod 18 a uvedená judikatura). 18) Jelikož pojem „pohyb kapitálu“ ve smyslu čl. 56 odst. 1 ES není ve Smlouvě definován, Soudní dvůr již dříve přiznal informativní povahu klasifikaci připojené ke směrnici Rady 88/361/EHS ze dne 24. června 1988, kterou se provádí článek 67 Smlouvy [článek zrušený Amsterodamskou smlouvou] (Úř. věst. L 178, s. 5; Zvl. vyd. 10/01, s. 10). Pohyb kapitálu ve smyslu čl. 56 odst. 1 ES představují tedy zejména přímé investice, čili, jak vyplývá z této klasifikace a souvisejících vysvětlujících poznámek, investice jakékoli povahy, které provádí fyzické nebo právnické osoby a které slouží k tomu, aby vytvořily nebo udržely

93


dlouhodobé a přímé vztahy mezi osobou, která poskytla kapitál, a podnikem, kterému je tento kapitál určen za účelem výkonu hospodářské činnosti (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 12. prosince 2006, Test Claimants in the FII Group Litigation, C–446/04, Sb. rozh. s. I–11753, body 179 až 181, a ze dne 24. května 2007, Holböck, C–157/05, Sb. rozh. s. I–4051, body 33 a 34). Pokud jde o účasti v nových nebo stávajících podnicích, jak potvrzují tyto vysvětlující poznámky, cíl vytvořit nebo udržet dlouhodobé hospodářské vztahy předpokládá, že akcie vlastněné akcionářem mu dávají buď na základě ustanovení vnitrostátních právních předpisů o akciových společnostech, nebo jinak možnost skutečně se účastnit řízení této společnosti nebo její kontroly (viz výše uvedené rozsudky Test Claimants in the FII Group Litigation, bod 182, a Holböck, bod 35; viz rovněž rozsudky ze dne 4. června 2002, Komise v. Portugalsko, C–367/98, Recueil, s. I–4731, bod 38; Komise v. Francie, C–483/99, Recueil, s. I–4781, bod 37; Komise v. Belgie, C–503/99, Recueil, s. I–4809, bod 38; ze dne 13. května 2003, Komise v. Španělsko, C–463/00, Recueil, s. I–4581, bod 53; Komise v. Spojené království, C–98/01, Recueil, s. I–4641, bod 40; ze dne 2. června 2005, Komise v. Itálie, C–174/04, Sb. rozh. s. I–4933, bod 28, jakož i výše uvedený rozsudek Komise v. Nizozemsko, bod 19). 19) Co se týče této formy investic, Soudní dvůr upřesnil, že jako „omezení“ podle čl. 56 odst. 1 ES musejí být kvalifikována vnitrostátní opatření, která mohou zabránit nebo omezit nabytí akcií v dotčených podnicích nebo mohou odradit investory jiných členských států od investování do kapitálu těchto podniků (viz výše uvedené rozsudky Komise v. Portugalsko, bod 45; Komise v. Francie, bod 41; Komise v. Španělsko, bod 61; Komise v. Spojené království, bod 47; Komise v. Itálie, body 30 a 31, jakož i Komise v. Nizozemsko, bod 20). 20) V projednávaném případě Spolková republika Německo v podstatě uplatňuje, že zákon VW nepředstavuje vnitrostátní opatření ve smyslu judikatury zmiňované ve třech předcházejících bodech. dodává, že napadená ustanovení tohoto zákona, ať již posuzovaná jednotlivě, nebo společně, nepředstavují ani omezení ve smyslu uvedené judikatury. 21) Argumenty, kterých se dovolává Komise na podporu svého žalobního důvodu, vycházejícího z porušení článku 56 ES, je třeba přezkoumat ve světle těchto úvah. K existenci omezení 30) S ohledem na argumentaci účastníků řízení týkající se dvou prvních vytýkaných skutečností,, jakož i na kumulativní účinky obou ustanovení zákona VW, zpochybňovaných v rámci těchto vytýkaných skutečností, je tyto skutečnosti třeba zkoumat společně.

94


K první a druhé vytýkané skutečnosti, vycházejícím z omezení hlasovacího práva na 20 % a stanovení blokační menšiny 20 % – Posouzení Soudního dvora 38) Jak poznamenala Spolková republika Německo, je omezení hlasovacího práva známým nástrojem práva obchodních společností. 39) mezi účastníky řízení je ostatně nesporné, že § 134 odst. 1 první věta zákona o akciových společnostech sice stanoví zásadu proporcionality hlasovacího práva k podílu na kapitálu, druhá věta uvedeného ustanovení však v určitých případech umožňuje omezení hlasovacího práva. 40) Nicméně, jak správně podotýká Komise, existuje rozdíl mezi možností akcionářů, kteří se mohou rozhodnout, zda ji chtějí využít, či nikoliv, a zvláštní povinností stanovenou akcionářům prostřednictvím právního předpisu, aniž by měli možnost se od ní odchýlit. 41) Navíc se účastníci řízení shodují v tom, že § 134 odst. 1 první věta zákona o akciových společnostech ve znění zákona o kontrole a transparentnosti v podnikání zrušil možnost zavést omezení hlasovacího práva ve stanovách společností kótovaných na burze. Jak uplatňuje Komise, aniž by jí v tomto bodě německá vláda odporovala, jelikož je Volkswagen společností kótovanou na burze, nemohlo by být omezení hlasovacího práva běžným způsobem zavedeno do jejích stanov. 42) Spolková republika Německo tvrdí, že omezení stanovené v § 2 odst. 1 zákona VW lze chápat jako výhodu, a zároveň i nevýhodu, neboť se uplatní bez rozdílu na všechny akcionáře. Omezení hlasovacího práva akcionáře, který drží více než 20 % základního kapitálu, odpovídá ochrana proti vlivu jiných případných akcionářů držících významné podíly, a tím i záruka možnosti skutečné účasti na řízení společnosti. 43) Před posouzením tohoto argumentu je třeba zkoumat účinky uvedeného omezení hlasovacího práva ve vztahu k požadavku stanovenému v § 4 odst. 3 zákona VW, tj. více než 80% většiny základního kapitálu pro přijetí určitých usnesení valné hromady akcionářů společnosti Volkswagen. 44) Jak uplatňuje Komise, aniž by jí Spolková republika Německo odporovala, jedná se o rozhodnutí jako je změna stanov, kapitálu nebo finanční struktury společnosti, pro něž zákon o akciových společnostech stanoví požadovanou většinu nejméně 75 % základního kapitálu. 45) Jak poznamenala Spolková republika Německo, stanovy společnosti mohou zajisté stanovit vyšší procentuální míru, než je 75% většina základního kapitálu, stanovená zákonem o akciových společnostech. Nicméně, jak správně poznamenává Komise, jedná se o možnost, o jejímž využití či nevy užití se akcionáři mohou svobodně rozhodnout. Naproti tomu stanovení požadované většiny v § 4 odst. 3

95


zákona VW na více než 80 % uvedeného kapitálu nevychází z vůle akcio nářů, ale jak bylo rozhodnuto v bodě 29 tohoto rozsudku, z vnitrostátního opatření. 46) Tento požadavek, který se odchyluje od obecného práva a který byl uložen zvláštním zákonem, tak dává všem akcionářům držícím 20 % základního kapitálu možnost disponovat blokační menšinou. 47) Je pravda, že tato možnost se, jak zdůrazňuje Spolková republika Německo, uplatní bez rozdílu. Stejně jako omezení hlasovacího práva může působit ve prospěch, či v neprospěch všech akcionářů společnosti. 48) Ze spisu nicméně vyplývá, že při přijetí zákona VW v roce 1960 byly spolkový stát a spolková země dolní Sasko dvěma hlavními akcio náři společnosti Volkswagen, nově privatizované společnosti, na níž každý z nich držel 20 % kapitálu. 49) Podle informací poskytnutých Soudnímu dvoru se spolkový stát rozhodl zbavit se svého podílu na kapitálu společnosti Volkswagen, avšak spolková země dolní Sasko stále drží podíl v řádu 20 %. 50) Ustanovení § 4 odst. 3 zákona VW tak vytváří nástroj, který umožňuje veřejnoprávním subjektům ponechat si blokační menšinu, která jim umožňuje stavět se proti důležitým rozhodnutím, a to s menší investicí, než vyžaduje obecné právo obchodních společností. 51) Omezením hlasovacího práva ve stejné výši 20 % doplňuje § 2 odst. 1 zákona VW právní rámec, který dává uvedeným veřejnoprávním subjektům možnost vykonávat podstatný vliv s takovou nižší investicí. 52) Tato situace, která omezuje možnost jiných akcionářů účastnit se na společnosti s cílem vytvořit nebo udržet dlouhodobé a přímé hospodářské vztahy s touto společností umožňující skutečně se účastnit jejího řízení nebo její kontroly, může odradit přímé investory z jiných členských států. 53) Toto konstatování nemůže být zpochybněno argumentem, kterého se dovolává Spolková republika Německo, podle něhož akcie společnosti Volkswagen jsou jedněmi z nejvíce kupovaných akcií v Evropě a velmi mnoho se jich nachází v rukou investorů z jiných členských států. 54) Jak uplatňuje Komise, omezení volného pohybu kapitálu, na nichž se zakládá tato žaloba, se totiž týkají přímých investic do kapitálu společnosti Volkswagen, a nikoli portfoliových investic, které byly vynaloženy pouze s úmyslem investovat (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Nizozemsko, bod 19) a tato žaloba se jich netýká. Co se týče přímých investorů, je nutno konstatovat, že § 2 odst. 1 a § 4 odst. 3 zákona VW v rozsahu, v němž vytvářejí nástroj způsobilý omezit jejich možnost skutečně se účastnit řízení společnosti s cílem vytvořit nebo udržet dlouhodobé a přímé hospodářské vztahy s touto společností

96


umožňující skutečně se účastnit jejího řízení nebo její kontroly, činí získání podílu na základním kapitálu společnosti Volkswagen méně zajímavým. 55) Toto konstatování není dotčeno tím, že se mezi akcionáři společnosti Volkswagen vyskytuje velký počet přímých investorů, který je podle Spolkové republiky Německo v současnosti obdobný počtu akcio nářů jiných velkých podniků. Tato okolnost totiž nevyvrací to, že z důvodu dotčených ustanovení zákona VW mohli být přímí investoři z jiných členských států, ať již aktuální, nebo potenciální, odrazeni od získání podílu na základním kapitálu této společnosti za účelem účasti na této společnosti s cílem vytvořit nebo udržet dlouhodobé hospodářské vztahy s ní umožňující skutečně se účastnit jejího řízení nebo její kontroly, ačkoliv byli oprávněni k tomu, aby se na ně vztahovala zásada volného pohybu kapitálu a ochrana, kterou tato zásada zavádí v jejich prospěch. 56) Je tedy namístě určit, že § 2 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 3 zákona VW představuje omezení pohybu kapitálu ve smyslu čl. 56 odst. 1 ES. Poznámka k rozsudku: Soudní dvůr však blíže neobjasnil, zda důvodem jeho rozhodnutí bylo, že uvedené opatření zvýhodňovalo stát, byť nepřímo, anebo zda by uvedenou analýzu použil i v případě, že by předmětná úprava zvýhodňovala akcionáře od státu odlišného.*) V takovém případě by se totiž před Soudní dvůr ES mohly dostat nejrůznější omezení hlasovacích práv u obecného práva obchodních společností (například již uvedené stropy hlasovacích práv).

*)

Blíže viz Ringe, W. G. Case C-112/05, Commission v. Germany („VW law“), Judgment of the Grand Chamber of 23 October 2007’ (2008), Common market Law Review, Vol. 45, s. 537 a násl.

97


Doporučení Komise 2004/913/ES ze dne 14. prosince 2004 o podpoře vhodného systému odměňování členů správních orgánů společností kótovaných na burze (Text s významem pro EHP) Uveřejněno: Úř. věst. L 385 ze dne 29. prosince 2004, s. 55 až 59 KOmISE EVROPSKýCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na druhou odrážku článku 211 této smlouvy, vzhledem k těmto důvodům: (1) V květnu 2003 přijala Komise sdělení „modernizace práva obchodních společností a zlepšení řízení a správy podniků v Evropské unii – Plán pro postup vpřed“1). mezi řadou návrhů na posílení práv akcionářů a obměně představenstev akcio vých společností připravuje iniciativu zaměřenou na podporu vhodné normativní úpravy odměňování členů správních orgánů společností v členských zemích. (2) Forma, struktura a výše odměn členů správních orgánů jsou v pravomoci společností a jejich akcionářů. měly by usnadnit nábor a udržení výkonných členů správních rad či členů představenstev majících způsobilost vyžadovanou pro řízení společnosti. Ovšem odměňování je jednou z klíčových oblastí, kde může dojít u výkonných členů správních rad či členů představenstev ke střetu zájmů a kde je nutno mít na zřeteli zájmy akcionářů. Systémy odměňování by proto měly podléhat vhodné kontrole řízení podniků založené na odpovídajících právech na informace. V tomto ohledu je důležité plně respektovat rozdílnost různých způsobů řízení a správy podniků ve Společenství, která odráží pohledy různých členských států ohledně rolí obchodních společností a orgánů odpovědných za určení způsobu odměňování členů správních orgánů a za stanovení odměny pro jednotlivé členy. (3) Poskytování přesných a včasných informací emitenty cenných papírů buduje trvalou důvěru investorů a tvoří důležitý nástroj podpory řádného řízení a správy podniků uvnitř Společenství. Z tohoto důvodů je důležité, aby společnosti kótované na burze zajistily odpovídající transparentnost při jednání s investory do té míry, aby jim umožnily vyjádřit jejich názor. 1)

COm(2003) 284 v konečném znění.

98

doporučení Komise 2004/913/ES

(4) Při provádění tohoto doporučení by členské státy měly vzít v úvahu specifika subjektů kolektivního investování korporačního typu a předcházet zbytečnému nerovnému zacházení s rozličnými typy subjektů kolektivního investování. Pokud jde o subjekty kolektivního investování, které jsou definovány ve směrnici Rady 85/611/EHS z 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP)2), stanovuje již uvedená směrnice soubor specifických mechanismů pro řízení a správu podniku. Aby však předešlo zbytečnému nerovnému zacházení s těmi subjekty kolektivního investování korporačního typu, které nepodléhají harmonizaci na úrovni Společenství, měly by vzít členské státy v úvahu, zda a do jaké míry jsou v těchto neharmonizovaných subjektech kolektivního investování uplatňovány stejné mechanismy řízení a správy podniku. (5) Akcionáři by měl být poskytnut jasný a podrobný přehled o politice odměňování společnosti. Takové uveřejnění by akcionářům umožnilo zhodnotit přístup společnosti k odměňování a posílit odpovědnost společnosti vůči nim. Přehled by měl obsahovat položky týkající se náhrad. Neměl by ovšem vést společnost k tomu, aby zpřístupnila veškeré informace obchodně citlivé povahy, které by mohly poškodit strategickou pozici společnosti. (6) měla by být rovněž zajištěna odpovídající transparentnost v oblasti politiky smluv se členy správních orgánů. měla by zahrnovat zpřístupnění informací týkajících se záležitostí, jako je výpovědní lhůta a odstupné podle těchto smluv, které jsou přímo spojeny s odměňováním členů správních orgánů. (7) Aby se akcionářům poskytla účinná možnost vyjádření jejich názorů a příležitost probrat politiku odměňování na základě srozumitelně podaných informací bez nutnosti zahájení postupu předkládání návrhu akcionářů, měla by být politika odměňování výslovným bodem jednání výroční valné hromady. (8) Za účelem posílení odpovědnosti by měla být politika odměňování předložena k hlasování na výroční valné hromadě. Hlasování na této valné hromadě by mohlo mít doporučující charakter, aby nebyla narušena práva příslušných orgánů odpovědných za odměňování členů správních orgánů. doporučující hlasování by neukládalo žádnou povinnost změnit smluvní nároky členů správních orgánů, ani povinnost změnit politiku odměňování. (9) Akcionářům by rovněž měly být poskytnuty informace, na jejichž základě mohou povolat jednotlivé členy správních orgánů k odpovědnosti za odměny, které vydělávají či vydělali. Uveřejnění odměňování jednotlivých členů správních orgánů společnosti, a to jak členů představenstva či výkonných členů správní rady, tak nevýkonných členů správní rady či členů dozorčí rady, za předchozí finanční rok je 2)

Úř. věst. L 375, 31. 12. 1985, s. 3. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES (Úř. věst. L 145, 30. 4. 2004, s. 1).

99


proto důležité k tomu, aby akcionářům pomohlo zhodnotit odměňování ve světle celkové výkonnosti společnosti. (10) Různé systémy odměňování, v jejichž rámci jsou členové správních orgánů odměňování formou akcií, opcemi na akcie či jakýmkoliv jiným právem získání akcií, nebo odměňováni na základě pohybu ceny akcií, a jakékoliv závažné změny těchto systémů by měly podléhat předchozímu schválení na výroční valné hromadě. Schválení by se mělo týkat systému odměňování a pravidel používaných pro určení jednotlivých odměn podle daného systému, ale ne odměňování jednotlivých členů správních orgánů podle daného systému. (11) Vzhledem k důležitosti otázky odměňování členů správních orgánů je vhodné sledovat provádění tohoto doporučení a v případě nedostatečného provádění zvážit další opatření, dOPORUČUJE:

OddÍL I Působnost a definice 1. Působnost 1.1 Členské státy by měly přijmout veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby společnosti kótované na burze, které mají zapsané sídlo na jejich území, dodržovaly toto doporučení. měly by však řádně zvážit specifika subjektů kolektivního investování korporačního typu ve smyslu směrnice Rady 85/611/EHS. Členské státy by také měly vzít v úvahu specifika subjektů kolektivního investování korporačního typu, jejichž činnost uvedenými směrnicemi není upravena a jejichž jediným účelem je investování peněz získaných od investorů do široké škály aktiv a které neusilují o převzetí právní nebo řídící kontroly nad žádným z emitentů jejich základních investic. 1.2 Členské státy by měly rovněž přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby společnosti kótované na burze, které nejsou zapsány v některém členském státě, ale mají primární kotaci na regulovaném trhu zřízeném na jejich území, dodržovaly ustanovení tohoto doporučení. 1.3 Členské státy by měly zajistit, aby se toto doporučení vztahovalo na odměňování generálních ředitelů v případě, že nejsou členy správních, řídicích nebo dozorčích orgánů společností kótovaných na burze. 2. Definice pro účely tohoto doporučení 2.1 „Členem správního orgánu“ se rozumí jakýkoliv člen správního, řídicího nebo dozorčího orgánu společnosti kótované na burze. 100


2.2 „Společností kótovanou na burze“ se rozumí společnost, jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu ve smyslu směrnice 2004/39/ES v jednom nebo více členských státech.

OddÍL II Politika odměňování 3. Uveřejňování politiky odměňování členů správních orgánů 3.1 Každá společnost kótovaná na burze by měla uveřejnit prohlášení o politice odměňování ve společnosti („prohlášení o odměňování“). mělo by být součástí samostatné zprávy o odměňování a/nebo být zahrnuto v roční účetní uzávěrce a výroční zprávě či v poznámkách k výroční účetní zprávě společnosti. Prohlášení o odměňování by mělo být také zveřejněno na internetových stránkách společnosti kótované na burze. 3.2 Prohlášení o odměňování by se hlavně mělo zaměřit na politiku společnosti v oblasti odměňování členů správních orgánů pro následující finanční rok, případně další roky. Také by mělo obsahovat přehled způsobu, jakým byla politika odměňování prováděna v předcházejícím finančním roce. Zvláštní důraz by měl být kladen na významné změny v politice společnosti kótovaných na burze v oblasti odměňování v porovnání s předcházejícím finančním rokem. 3.3 Prohlášení o odměňování by mělo obsahovat alespoň tyto informace: a) vysvětlení vzájemného vztahu proměnných a stálých složek odměňování členů správních orgánů; b) dostatečné informace o výkonnostních kritériích, na kterých jsou založeny jakékoliv nároky na opce akcií, akcie či proměnné složky odměn; c) dostatečné informace o vazbě mezi odměnami a výkonností; d) hlavní parametry a důvody pro veškeré systémy ročních bonusů a jiné nepeněžité výhody; e) popis hlavních znaků doplňkových důchodových systémů či systémů předčasného odchodu do důchodu pro členy správních orgánů. Uveřejnění těchto informací v prohlášení o odměňování by nicméně nemělo zahrnovat uveřejnění informací obchodně citlivé povahy. 3.4 Prohlášení o odměňování by mělo také obsahovat a vysvětlovat politiku společností kótovaných na burze ohledně podmínek smluv pro členy představenstva či výkonné členy správní rady. mělo by mimo jiné obsahovat informace o délce platnosti smluv s členy představenstva či výkonnými členy správní rady, příslušných výpovědních lhůtách a podrobnostech úpravy odstupného a jiných plnění poskytovaných v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy s uvedenými členy správních orgánů. 101


3.5 Informace související s přípravným a rozhodovacím postupem uplatňovaným při stanovování politiky společnosti kótované na burze v oblasti odměňování členů správních orgánů by měly být rovněž uveřejněny. měly by případně zahrnovat informace o pravomocech a složení výboru pro odměňování, jména externích poradců, jejichž služby byly využity pro stanovení politiky odměňování a role výročních valných hromad akcionářů. 4. Hlasování akcionářů 4.1 Aniž jsou dotčeny úlohy a organizace příslušných orgánů odpovědných za stanovení odměny členů správních orgánů, politika odměňování či každá významná změna v politice odměňování by měla být výslovným bodem jednání výroční valné hromady. 4.2 Aniž jsou dotčeny úlohy a organizace příslušných orgánů odpovědných za stanovení odměny správních orgánů, prohlášení o odměňování by mělo být předloženo akcionářům k hlasování na výroční valné hromadě. Hlasování může mít poradní nebo závazný charakter. Členské státy mohou ovšem stanovit, že se bude hlasovat pouze v případě, že o to požádají akcionáři reprezentující nejméně 25 % celkového počtu hlasů akcionářů přítomných či zastupovaných na výroční valné hromadě. Tímto nicméně není dotčeno právo akcionářů předložit návrh usnesení v souladu s vnitrostátními předpisy. 4.3 Společnost kótovaná na burze by měla informovat akcionáře, kteří mají právo na zaslání oznámení o konání valné hromady, o úmyslu hlasovat o návrhu na schválení prohlášení o odměňování na výroční valné hromadě.

OddÍL III Odměňování jednotlivých členů správních orgánů 5. Uveřejňování odměňování jednotlivých členů správních orgánů 5.1 Celkové odměny a další výhody poskytnuté jednotlivých členům správních orgánů v průběhu finančního roku by měly být podrobně uveřejněny v roční účetní uzávěrce či v poznámkách k roční účetní uzávěrce nebo případně ve zprávě o odměňování. 5.2 Roční účetní uzávěrka či poznámky k roční účetní uzávěrce nebo případně zpráva o odměňování by měly obsahovat alespoň informace uvedené v bodech 5.3 až 5.6 pro každou osobu, která byla členem správního orgánu společnosti kótované na burze po jakoukoliv dobu v příslušném finančním roce. 5.3 V souvislosti s odměnami a/nebo funkčními požitky je nutno předložit následující informace: 102


a) celková výše platu vyplaceného či dlužného členovi správního orgánu za služby vykonané v příslušném finančním roce, včetně případných odměn za účast na zasedání orgánu stanovených výroční valnou hromadou akcionářů; b) odměny a výhody získané od jakéhokoliv podniku patřícího do stejné skupiny; c) odměny vyplacené ve formě podílu na zisku a/nebo příplatků a důvody, proč byly tyto podíly na zisku a/nebo příplatky poskytnuty; d) kde je taková platba právně umožněna, veškeré významné dodatečné odměny vyplacené členům správních orgánů za zvláštní služby nad rámec jejich obvyklých povinností; e) vyplacené či nárokovatelné náhrady pro každého dřívějšího člena představenstva nebo výkonného člena správní rady v souvislosti s ukončením jeho činnosti během finančního roku; f) odhad celkové výše nepeněžitých výhod považovaných za odměny jiných, než položky uvedené v písmenech a) až e). 5.4 V souvislosti s akciemi a/nebo právy na získání opce akcií a/nebo všemi ostatními pobídkovými systémy využívajícími akcií by měly být předloženy následující informace: a) počet nabídnutých opcí akcií či akcií poskytnutých společností během příslušného finančního roku a jejich podmínky použití; b) počet opcí akcií uplatněných během příslušného finančního roku a pro každou z nich počet akcií a realizační cena či hodnota úroků v pobídkovém systému využívajícím akcií na konci finančního roku; c) počet opcí akcií neuplatněných ke konci finančního roku; jejich realizační cena, datum realizace a hlavní podmínky pro uplatnění práv; d) všechny změny v ustanoveních a podmínkách existujících opcí akcií během finančního roku. 5.5 V souvislosti s doplňkovými penzijními systémy by měly být uveřejněny následující informace: a) je-li penzijní systém systémem založeným na zisku, změny v nárůstu zisku členů správních orgánů dle tohoto systému v příslušném finančním roce; b) je-li penzijní systém systémem založeným na příspěvcích, podrobnosti o příspěvcích vyplacených či dlužných společností danému členu správního orgánu během příslušného finančního roku. 5.6 Uveřejněny by měly být i částky, které společnost či jakákoliv pobočka či společnost zahrnutá v konsolidovaném ročním účetnictví společnosti vyplatila za půjčky, zálohy či záruky každé osobě, která byla členem správního orgánu po jakoukoliv dobu během příslušného finančního roku, včetně zbývajících částek a úroků, umožňuje-li vnitrostátní právo nebo statut společnosti kótované na burze poskytnutí takové platby.

103


OddÍL IV Odměny formou akcií 6. Schválení akcionářů 6.1 Systémy, podle kterých jsou členové správních orgánů odměňováni formou akcií, opcí k akciím či jakýmkoliv jiným právem na získání akcií anebo odměňováni na základě pohybu ceny akcií, by měly podléhat předchozímu schválení akcionářů ve formě usnesení na výroční valné hromadě před jejich přijetím. Schválení by se mělo týkat systému samotného a ne poskytování konkrétních výhod ve formě akcií dle daného systému jednotlivým členům správních orgánů. 6.2 Schválení výroční valnou hromadou by se mělo vyžadovat v těchto případech: a) poskytnutí systémů založených na získání akcií pro členy správních orgánů, včetně opcí k akciím; b) určení jejich maximálního počtu a hlavní podmínky postupu při jejich poskytování; c) období, během něhož mohou být opce uplatněny; d) případné podmínky pro každou následující změnu v realizační ceně opcí, je-li to právně možné; e) jakékoliv jiné dlouhodobé pobídkové systémy, na něž mají členové správních orgá nů nárok a které nejsou nabízeny za podobných podmínek ostatním zaměstnancům. 6.3 Výroční valná hromada by měla rovněž určit termín, do něhož může orgán odpovědný za odměňování členů správních orgánů přidělit tento typ odměn jednotlivým členům správních orgánů. 6.4 Všechny významné změny v ustanoveních a podmínkách těchto systémů by měly být rovněž předmětem schválení akcionářů formou usnesení na výroční valné hromadě před jejich přijetím. V těchto případech by měli být akcionáři informováni o plném znění navrhovaných změn a mělo by jim být poskytnuto vysvětlení ohledně účinku navrhovaných změn. 6.5 Jakékoliv ujednání o opci na akcie za sníženou cenu, podle něhož jsou poskytnuta jakákoliv práva na upsání akcií za cenu nižší než tržní hodnota těchto akcií k datu určení ceny nebo nižší než průměrná tržní hodnota během několika dnů před datem určení realizační ceny, umožňuje-li je vnitrostátní právo či statut společnosti kótované na burze, by mělo být rovněž schváleno akcionáři. 6.6 Body 6.1 až 6.4 by se neměly vztahovat na systémy, které mohou za podobných podmínek využívat zaměstnanci společnosti kótované na burze nebo jakékoliv z jejích poboček, jejichž zaměstnanci se mohou účastnit na tomto systému a které byly schváleny výroční valnou hromadou.

104


OddÍL V Informace a závěrečná ustanovení 7. Informace 7.1 Před výroční valnou hromadou, na níž je předkládán návrh usnesení v souladu s bodem 6.1 a v souladu s vnitrostátním právem a/nebo se statutem společnosti kótované na burze, by mělo být akcionářům poskytnuto informační sdělení související s tímto usnesením. mělo by obsahovat alespoň plný text systému odměňování formou akcií či popis jeho základních podmínek a jména účastníků systému. mělo by rovněž uvést vazby mezi systémem a obecnou politikou v oblasti odměňování členů správních orgánů. Návrh usnesení by měl jasně odkazovat buď na systém samotný, nebo na shrnutí jeho základních podmínek. 7.2 Akcionářům by měly být rovněž zpřístupněny informace o tom, jak společnost hodlá získat akcie potřebné pro splnění jejích povinností dle pobídkových programů. Zejména by mělo být jasně uvedeno, zda společnost hodlá nakoupit potřebné akcie na trhu, má tyto akcie v držení či zda hodlá vydat nové akcie. 7.3 Tato informace by měla také obsahovat přehled o nákladech na systém pro společnost s ohledem na předpokládané použití. 7.4 Tyto informace by měly být uveřejněny na internetových stránkách společnosti kótované na burze. 8. Závěrečná ustanovení 8.1 Členské státy se vyzývají, aby do 30. června 2006 přijaly nezbytná opatření pro podporu uplatňování zásad stanovených v tomto doporučení a aby sdělily Komisi opatření přijatá na základě tohoto doporučení, čímž umožní Komisi důkladně sledovat situaci a na základě sledování zhodnotit potřebu dalších opatření. 8.2 Toto doporučení je určeno členským státům. V Bruselu dne 14. prosince 2004. Za Komisi Charlie mcCreevy, člen Komise

105


Doporučení Komise 2005/162/ES ze dne 15. února 2005 o úloze nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady a o výborech správní nebo dozorčí rady společností kótovaných na burze (Text s významem pro EHP) Uveřejněno: Úř. věst. L 52 ze dne 25.února 2005, s. 51 až 63

KOmISE EVROPSKýCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na druhou odrážku článku 211 této smlouvy, vzhledem k těmto důvodům: (1) Ve sdělení přijatém dne 21. května 2003, představila Komise svůj akční plán „modernizace práva obchodních společností a zlepšení řízení a správy podniků v Evropské unii – Plán pro postup vpřed“1). Hlavní cíle akčního plánu zahrnují posílení práv akcionářů a ochrany zaměstnanců, věřitelů a dalších osob, s nimiž společnosti přicházejí do styku, a to vhodnou úpravou společenstevního práva a pravidel řízení a správy podniků tak, aby vyhovovaly různým kategoriím společností, a posílení efektivnosti a konkurenceschopnosti podniků, se zvláštním důrazem na některé specifické problémy s přeshraničním prvkem. (2) Evropský parlament ve své rezoluci ze dne 21. dubna 2004 tento plán přivítal a vyjádřil silnou podporu pro většinu oznámených podnětů. Evropský parlament vyzval Komisi, aby navrhla pravidla na odstranění a předcházení střetů zájmů a zejména zdůraznil, že je nutno, aby společnosti kótované na burze měly výbor pro audit, mezi jehož funkce by patřila i kontrola nezávislosti, objektivnosti a výkonnosti externích auditorů. (3) Nevýkonní členové správní rady nebo členové dozorčí rady jsou společnostmi přijímáni za různými účely. Velmi důležitá je zejména jejich úloha dohlížet nad výkonnými členy správní rady nebo členy představenstva a podílet se na řešení situa cí, při nichž dochází ke střetům zájmů. Pro obnovení důvěry ve finanční trhy je zásadní posílit tuto úlohu. Členské státy by proto měly být vyzvány, aby přijaly příslušná opatření pro společnosti kótované na burze definované jako společnosti, 1)

KOm(2003) 284 v konečném znění.

106


jejichž cenné papíry jsou přijaty pro obchodování na regulovaném trhu ve Společenství. Při provádění tohoto doporučení by členské státy měly vzít v úvahu specifika subjektů kolektivního investování korporačního typu a předcházet zbytečnému nerovnému zacházení s rozličnými typy subjektů kolektivního investování. Pokud jde o subjekty kolektivního investování, které jsou definovány ve směrnici Rady 85/611/EHS z 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP)2), stanovuje již uvedená směrnice soubor specifických mechanismů pro řízení a správu podniku. Aby však předešlo zbytečnému nerovnému zacházení s těmi subjekty kolektivního investování korporačního typu, které nepodléhají harmonizaci na úrovni Společenství, měly by vzít členské státy v úvahu, zda a do jaké míry jsou v těchto neharmonizovaných subjektech kolektivního investování uplatňovány stejné mechanismy řízení a správy podniku. (4) Vzhledem ke složitosti mnoha záležitostí, které je nutno řešit, není přijetí podrobných závazných pravidel nezbytně tou nejlepší a nejúčinnější cestou k dosažení vytčených cílů. mnoho kodexů pravidel řízení a správy podniků přijatých v členských státech spoléhá na zpřístupnění informací jako prostředku k dodržování předpisů založeném na metodě „dodržujte nebo vysvětlujte“: společnosti jsou vyzývány, aby zpřístupnily údaje, zda dodržují příslušný kodex, a aby vysvětlovaly veškeré závažnější odchylky od něj. Tato metoda umožňuje společnostem reagovat na specifické požadavky daného odvětví a podniku a trhům zase hodnotit předkládaná vysvětlení a zdůvodnění. Pro posílení úlohy nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady je proto žádoucí, aby všechny členské státy byly vyzvány k podniknutí kroků nezbytných pro zavedení souboru pravidel založených na zásadách obsažených v tomto doporučení, kterými se budou na vnitrostátní úrovni řídit společnosti kótované na burze, a to buď pomocí metody „dodržujte nebo vysvětlujte“ nebo na základě právních předpisů. (5) Pokud se členské státy rozhodnou uplatnit metodu „dodržujte nebo vysvětlujte“ (což znamená, že se od společností požaduje, aby vysvětlovaly různé aspekty své činnosti odkazem na stanovený soubor doporučení pro osvědčené postupy), měly by mít možnost učinit tak na základě příslušných doporučení vytvořených účastníky trhu. (6) Cílem opatření přijatých členskými státy v souladu s tímto doporučením by mělo být především zlepšování řízení a správy společností kótovaných na burze. Jelikož je tento cíl důležitý pro ochranu jak současných, tak i budoucích investorů ve všech společnostech, které jsou kótované na burze ve Společenství, a to bez ohledu na to, zda jsou takové společnosti zapsané v jednom z členských států nebo nikoli, měla by se tato opatření vztahovat také na společnosti zapsané ve třetích zemích, ale kótované na burze ve Společenství. 2)

Úř. věst. L 375, 31. 12. 1985 s. 3. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES (Úř. věst. L 145, 30. 4. 2004, s. 1).

107


(7) Přítomnost nezávislých zástupců ve správní nebo dozorčí radě a/nebo v představenstvu, kteří jsou schopni napadnout rozhodnutí vedení, je obecně považována za prostředek ochrany zájmů akcionářů a dalších zúčastněných subjektů. Ve společnostech s rozptýleným vlastnictvím je prvotním zájmem zajištění odpovědnosti vedení vůči slabým akcionářům. Ve společnostech s majoritními akcionáři se více klade důraz na to, jak zajistit, aby společnost byla vedena způsobem dostatečně zohledňujícím zájmy menšinových akcionářů. Zajištění dostatečné ochrany třetích stran je důležité v obou případech. Činnost vedení, ať je formální struktura orgánů společnosti jakákoli, by proto měla podléhat účinnému a dostatečně nezávislému dozoru. Nezávislost by měla být chápána jako absence jakéhokoli závažného střetu zájmů; v této souvislost by měla být řádná pozornost věnována zejména nebezpečím, která mohou vyplynout ze skutečnosti, že člen orgánu společnosti má těsné vazby s konkurenční společností. (8) Pro zajištění toho, že činnost vedení společnosti bude podléhat účinnému a dostatečně nezávislému dozoru, by měl ve správní nebo dozorčí radě zasedat dostatečný počet nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady, kteří se nepodílejí na řízení společnosti ani její skupiny a jsou nezávislí v tom, že u nich nedochází ke střetu zájmů. Vzhledem k rozdílnosti právních režimů v různých členských státech, by podíl nezávislých členů správní nebo dozorčí rady neměl být na úrovni Společenství přesně definován. (9) dohlížecí úloha nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady je obecně vnímána jako zásadní ve třech oblastech, kde je možnost střetu zájmů zvláště vysoká, zejména když vedení není v takových záležitostech přímo odpovědné akcio nářům: jmenování členů správního orgánu, odměňování členů správního orgánu a audit. Je proto vhodné posilovat úlohu nevýkonných členů správní rady a členů dozorčí rady v těchto oblastech a v rámci dozorčích rad a správních rad podporovat vytváření výborů odpovědných jednotlivě za jmenování, odměňování a audit. (10) V zásadě, a aniž by byly dotčeny pravomoci valné hromady, pouze správní nebo dozorčí rada jako celek má výhradní statutární pravomoc činit rozhodnutí a jakožto sborový orgán je společně odpovědná za plnění svých povinností. Správní nebo dozorčí rada má pravomoc rozhodovat o počtu a složení výborů, jejichž vytvoření považuje za žádoucí pro zjednodušení své vlastní práce, ale tyto výbory v zásadě nenahrazují správní nebo dozorčí radu jako takovou. Výbory pro jmenování, odměňování či audit by proto obecně měly předkládat doporučení zaměřená na přípravu rozhodnutí, která má správní nebo dozorčí rada přijmout. Avšak správní nebo dozorčí radě by nemělo být předem bráněno přenést část svých rozhodovacích pravomocí na výbory, pokud to považuje za vhodné a pokud je to v souladu s vnitrostátními právními předpisy, ačkoli správní nebo dozorčí rada zůstává plně odpovědná za rozhodnutí přijatá v oblasti její působnosti. (11) Protože určování kandidátů, kteří mají být přijati na volná místa ve správních orgánech společností jak v monistických tak dualistických systémech vyvolává otázky související s výběrem nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady, 108


kteří mají dohlížet na vedení společnosti, nebo se setrváním členů vedení ve funkcích, měl by být výbor pro jmenování složen zejména z nezávislých nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady. Tak by zůstala ve výboru pro jmenování místa pro nevýkonné členy správní rady nebo členy dozorčí rady, kteří nesplňují kritéria pro nezávislost. Tak by byla rovněž zachována místa pro výkonné členy správní rady či členy představenstva (ve společnostech, v nichž je výbor pro jmenování vytvořen v rámci správního orgánu v monistickém systému a pokud výkonní členové správní rady či členové představenstva netvoří v tomto výboru většinu). (12) Vzhledem k tomu, že jednotlivé členské státy přistupují k otázce orgánů odpovědných za jmenování a odvolávání členů správního orgánu různě, měla by prvotní úloha výboru pro jmenování vytvořeného v rámci správní nebo dozorčí rady spočívat především v zajištění toho, aby v případech, kdy se správní nebo dozorčí rada podílí na procesu jmenování a odvolávání (na základě pravomoci předkládat návrhy nebo přijímat rozhodnutí vymezené vnitrostátními právními předpisy), byla tato funkce vykonávána co nejobjektivněji a nejprofesionálněji. Výbor pro jmenování by měl tedy správní nebo dozorčí radě především předkládat doporučení týkající se jmenování nebo odvolání členů správního orgánu orgánem příslušným k tomu podle vnitrostátního společenstevního práva. (13) V oblasti odměňování se kodexy pravidel řízení a správy podniků přijaté v členských státech zaměřují především na odměňování výkonných členů správní rady nebo členů představenstva, protože možnost zneužití a střetu zájmů je v zásadě soustředěna zde. mnoho kodexů také připouští, že na úrovni správních orgánů společnosti by měla být věnována určitá pozornost politice odměňování vrcholového vedení společnosti. V neposlední řadě je zvláštní pozornost věnována záležitosti akcio vých opcí. Vzhledem k tomu, že jednotlivé členské státy přistupují k otázce orgánů odpovědných za stanovení výše odměn pro členy správního orgánu různě, měla by úloha výboru pro odměňování vytvořeného v rámci správní nebo dozorčí rady spočívat především v zajištění toho, aby v případech, kdy se správní nebo dozorčí rada podílí na procesu stanovování výše odměn (na základě pravomoci předkládat návrhy nebo přijímat rozhodnutí vymezené vnitrostátními právními předpisy), byla tato funkce vykonávána co nejobjektivněji a nejprofesionálněji. Výbor pro odměňování by měl tedy správní nebo dozorčí radě především předkládat doporučení týkající se těch otázek odměňování, o kterých bude rozhodnuto orgánem příslušným k tomu podle vnitrostátního společenstevního práva. (14) Za dva nejdůležitější úkoly správní nebo dozorčí rady se považuje zajištění, aby zprávy týkající se finančních záležitostí společnosti a další související informace šířené společností přinášely přesný a úplný obraz o stavu společnosti, a kontrola postupů stanovených pro hodnocení a řízení rizik. V této souvislosti přisuzuje většina kodexů pravidel řízení a správy podniků hlavní úlohu výboru pro audit, který je nápomocen dozorčí radě nebo správní radě při plnění jejích funkcí. V některých členských státech jsou tyto povinnosti uloženy, zcela nebo částečně, orgánům společnos109


ti mimo správní nebo dozorčí radu. Je proto vhodné stanovit, aby výbor pro audit vytvořený v rámci správní nebo dozorčí rady obecně předkládal správní nebo dozorčí radě doporučení týkající se dotyčných záležitostí a aby takové činnosti mohly být stejně účinně prováděny v rámci jiných struktur mimo správní nebo dozorčí radu. (15) Aby nevýkonní členové správní rady nebo členové dozorčí rady mohli účinně plnit své úkoly, měli by mít odpovídající zázemí a dostatek času na svou práci. Kromě toho by dostatečný počet z nich měl splňovat příslušná kritéria nezávislosti. Před jmenováním nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady by měly být poskytnuty, k této záležitosti odpovídající informace a tyto informace by měly být s dostatečnou pravidelností aktualizovány. (16) Co se týká odborné způsobilosti členů správního orgánu, trvá většina kodexů pravidel řízení a správy podniků na potřebě mít ve správních orgánech odborně způsobilé osoby, ale na druhé straně uznává, že definice dostatečné odborné způsobilosti by měla být ponechána na samotných společnostech, protože určení takové odborné způsobilosti bude mimo jiné záviset na jejích činnostech, velikosti a prostředí, protože by kritéria odborné způsobilosti měl splňovat daný správní orgán jako celek. Nicméně existuje jedna záležitost, která většinou vzbuzuje zvláštní pozornost, a to potřeba zvláštní způsobilosti členů výboru pro audit, u nichž se určité znalosti považují za nepostradatelné. Proto by si správní nebo dozorčí rada měla sama stanovit potřebné složení výboru pro audit a pravidelně je posuzovat, přičemž by měla věnovat zvláštní pozornost zkušenostem nezbytným pro činnost tohoto výboru. (17) V souvislosti s povinnostmi členů správního orgánu, se většina kodexů pravidel řízení a správy podniků snaží zajistit, aby členové správního orgánu věnovali výkonu svých povinností dostatek času. Některé z těchto kodexů omezují počet členství ve správních orgánech jiných společností: funkce předsedy nebo výkonného člena správní rady či člena představenstva jsou obvykle považovány za náročnější než funkce nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady, ale přesné počty povolených členství ve správních orgánech společností se značně liší. Avšak angažovanost vyžadovaná od člena správního orgánu se může značně lišit v závislosti na společnosti a jejím prostředí; v takové situaci by se každý člen správního orgánu měl sám usilovat o vyváženost svých různých závazků. (18) Kodexy pravidel řízení a správy podniků přijaté v členských státech obecně uznávají potřebu významného podílu nezávislých nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady, tedy takových, u nichž nedochází k závažnému střetu zájmů. Nezávislost se často chápe jako absence blízkých vazeb s vedením, majoritními akcionáři a společností samotnou. Protože neexistuje společné chápání toho, co výraz nezávislost přesně znamená, je vhodné poskytnout obecné prohlášení popisující, co je obecným cílem. měl by být rovněž upraven (nevyčerpávající) výčet situací zahrnujících vztahy nebo okolnosti, které jsou obvykle považovány za situace, které by mohly vyústit v závažný střet zájmů, ke kterým pak musí členské státy přihlížet při stanovení kritérií, které má správní nebo dozorčí rada používat, na vnitro110


státní úrovni. Vymezení toho, co znamená nezávislost, by mělo být v zásadě ponecháno správní nebo dozorčí radě samotné. Když správní nebo dozorčí rada uplatňuje kritéria nezávislosti, měla by zaměřovat spíše na podstatu než na formu. (19) Vzhledem k důležitosti úlohy připisované nevýkonným členů m správní rady nebo členů dozorčí rady v souvislosti s obnovováním důvěry a obecněji s rozvojem řádných postupů řízení a správy podniků by měly být kroky přijaté v členských státech k provádění tohoto doporučení důkladně sledovány, dOPORUČUJE:

OddÍL I Působnost a definice 1. Působnost 1.1 Členské státy jsou vyzývány k podniknutí kroků nezbytných pro přijetí souboru ustanovení na vnitrostátní úrovni týkajících se úlohy nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady a výborů správní nebo dozorčí rady, které mají být zřízeny společnostmi kótovanými na burze, buď formou metody „dodržujte nebo vysvětlujte“ nebo prostřednictvím právních předpisů, a to pomocí nástrojů, které nejlépe vyhovují jejich právnímu prostředí. měly by však řádně zvážit specifika subjektů kolektivního investování korporačního typu ve smyslu směrnice Rady 85/611/EHS. Členské státy by také měly vzít v úvahu specifika subjektů kolektivního investování korporačního typu, jejichž činnost uvedenými směrnicemi není upravena a jejichž jediným účelem je investování peněz získaných od investorů do široké škály aktiv a které neusilují o převzetí právní nebo řídící kontroly nad žádným z emitentů jejich základních investic. 1.2 Pokud se členské státy rozhodnout uplatnit metodu „dodržujte nebo vysvětlujte“, která od společností požaduje, aby vysvětlovaly různé aspekty své činnosti odkazem na soubor uznaných doporučení pro osvědčené postupy, měly by od společností vyžadovat, aby každý rok konkrétně uvedly ta doporučení, která nesplnily (a v případě doporučení, jehož pravidla jsou trvalé povahy, pro jakou část účetního období k takovému neplnění došlo) a důkladně a konkrétně vysvětlit rozsah – a důvody – veškerých závažných neplnění daných doporučení. 1.3 Při zvažování zásad stanovených v tomto doporučení by členské státy měly vzít v úvahu zejména následující skutečnosti: 1.3.1 Funkce a charakteristické rysy přidělené členskými státy některému z výborů vytvořených v rámci správní nebo dozorčí rady a navrhovaných v tomto doporučení by měly řádně zohledňovat práva a povinnosti příslušných orgánů společnosti, jak jsou definovány ve vnitrostátní právní úpravě. 111


1.3.2 Členským státům by mělo být umožněno, zcela nebo částečně, se rozhodnout mezi vytvořením jakéhokoli výboru v rámci správní nebo dozorčí rady s charakteristickými rysy navrhovanými v tomto doporučení a využitím jiných struktur – stojících mimo správní nebo dozorčí radu – či postupů. Takové struktury nebo postupy, které by byly pro společnosti povinné buď podle vnitrostátního práva, nebo na základě osvědčených postupů doporučených na vnitrostátní úrovni prostřednictvím metody „dodržujte nebo vysvětlujte“, by měly být funkčně rovnocenné a stejně účinné. 1.4 Co se týká společností kótovaných na burze, které jsou zapsány v jednom z členských států, měl by se soubor předpisů, které mají členské státy zavést, týkat přinejmenším těch společností kótovaných na burze, které jsou zapsané na jejich území. Co se týká společností kótovaných na burze, které nejsou zapsané v jednom z členských států, měl by se soubor předpisů, které mají členské státy zavést, týkat přinejmenším společností kótovaných na burze s primární kotací na regulovaném trhu na jejich území. 2. Definice pro účely tohoto doporučení 2.1 „společnostmi kótovanými na burze“ se rozumí společnosti, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu ve smyslu směrnice 2004/39/ES v jednom nebo více členských státech; 2.2 „členem správního orgánu“ se rozumí jakýkoli člen správního, řídícího nebo dozorčího orgánu společnosti; 2.3 „výkonným členem správní rady“ se rozumí jakýkoli člen správního orgánu společnosti (v monistickém systému) podílející se na každodenním řízení společnosti; 2.4 „nevýkonným členem správní rady“ se rozumí jakýkoli člen správního orgánu společnosti (v monistickém systému) kromě výkonného člena správní rady; 2.5 „členem představenstva“ se rozumí jakýkoli člen řídícího orgánu společnosti (v dualistickém systému); 2.6 „členem dozorčí rady“ se rozumí jakýkoli člen dozorčího orgánu společnosti (v dualistickém systému).

OddÍL II Přítomnost a úloha nevýkonných členů správní rady a členů dozorčí rady 3. Přítomnost nevýkonných členů správní rady a členů dozorčí rady: 3.1 Ve správních, řídících a dozorčích orgánech by měl zasedat tak vhodně vyvážený počet výkonných členů správní rady či členů představenstva a nevýkonných 112


členů správní rady či členů dozorčí rady, aby ani jednotlivec ani malá skupinka jednotlivců nemohli ovládnout rozhodování těchto orgánů. 3.2 Současné nebo minulé výkonné povinnosti předsedy správní nebo dozorčí rady by mu neměly překážet v jeho schopnosti provádět objektivní dozor. V orgánu v monistickém systému je jednou z možností, jak toto zajistit, oddělení funkce předsedy a generálního ředitele; v orgánech monistického i dualistického systému je jednou z možností to, že se generální ředitel nestane okamžitě předsedou správní nebo dozorčí rady. V případech, kdy se společnost rozhodne spojit funkci předsedy a generálního ředitele nebo okamžitě jmenovat bývalého generálního ředitele předsedou správní nebo dozorčí rady, měla by toto své rozhodnutí doplnit informacemi o jakýchkoli zárukách přijatých v tomto směru. 4. Počet nezávislých členů správního orgánu do správní nebo dozorčí rady společnosti by měl být zvolen dostatečný počet nezávislých nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady, který zajistí, že jakékoli zásadní střety zájmů týkající se členů správních orgánů budou řádně vyřešeny. 5. Organizace ve výborech správních orgánů Správní orgány by měly být organizovány tak, aby dostatečný počet nezávislých nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady zastával účinnou roli v těch klíčových oblastech, kde je možnost střetu zájmů obzvláště vysoká. V této souvislosti, pokud není v bodě 7 stanoveno jinak, by měly být s přihlédnutím k příloze I vytvářeny výbory pro jmenování, odměňování a audit v rámci té správní nebo dozorčí rady, která se podle vnitrostátního práva podílí na jmenování, odměňování a auditu. 6. Postavení výborů vůči správní nebo dozorčí radě 6.1 Výbory pro jmenování, odměňování a audit by měly předkládat doporučení zaměřená na přípravu rozhodnutí, která má přijmout sama správní nebo dozorčí rada. Prvotním účelem výborů by mělo být zvýšení efektivnosti správní nebo dozorčí rady zajištěním toho, že rozhodnutí budou přijímána po řádném zvážení, a pomoc při organizaci její práce při zajišťování toho, aby při přijímání rozhodnutí nedošlo k závažnému střetu zájmů. Účelem vytvoření výborů není vyjmutí zmíněné záležitosti z působnosti správní nebo dozorčí rady samotné a tato stále zůstává plně odpovědná za rozhodnutí přijatá v oblasti její působnosti. 6.2 Podmínky výkonu pravomocí jakéhokoli vytvořeného výboru by měly být stanoveny správní nebo dozorčí radou. Pokud je to podle vnitrostátního práva přípustné, muselo by být každé přenesení rozhodovacích pravomocí výslovně uvedeno, řádně popsáno a zcela transparentním způsobem zveřejněno. 113


7. Pružnost při vytváření výborů 7.1 Společnosti by měly zajistit, aby funkce přidělené výboru pro jmenování, odměňování a audit byly vykonávány. Avšak společnosti mohou dle svého uvážení funkce seskupovat a vytvářet méně než tři výbory. V takových situacích by měly společnosti jasně vysvětlit důvody, proč si vybraly alternativní přístup, a jak při vybraném přístupu plní cíle stanovené pro uvedené tři samostatné výbory. 7.2 Ve společnostech, kde je správní nebo dozorčí rada malá, mohou být funkce přidělené uvedeným třem výborům vykonávány správní nebo dozorčí radou jako celkem za předpokladu, že splňuje požadavky na složení výborů a že je v tomto ohledu poskytován dostatek informací. V takových situacích by se na správní nebo dozorčí radu jako celek měly vztahovat vnitrostátní předpisy týkající se výborů správních orgá nů (zejména co se týká jejich úlohy, činnosti a transparentnosti). 8. Hodnocení správní nebo dozorčí rady Každý rok by měla správní nebo dozorčí rada provádět hodnocení své činnosti. Toto by mělo zahrnovat hodnocení jejího složení, organizace a činnosti jako skupiny, dále hodnocení způsobilosti a výkonnosti každého jejího člena a každého člena jejích výborů a posouzení, do jaké míry plnila cíle své činnosti, které byly stanoveny. 9. Transparentnost a komunikace 9.1 Správní nebo dozorčí rada by měla nejméně jednou ročně zveřejnit (jako součást informací každoročně zveřejňovaných společností ohledně jejího systému pravidel řízení a správy podniků) příslušné informace o její vnitřní organizaci a pra vid lech pro její činnosti včetně určení rozsahu zásadních změn uskutečněných na základě jí provedeného sebehodnocení. 9.2 Správní nebo dozorčí rada by měla zajistit, aby akcionáři byli řádně informováni o různých záležitostech společnosti, jejím strategickém přístupu a zvládání rizik a střetů zájmů. Úloha členů správního orgánu v souvislosti s komunikací a jednáním s akcionáři by měla být jasně vymezena.

OddÍL III Profil nevýkonných členů správní rady a členů dozorčí rady 10. Jmenování a odvolání Nevýkonní členové správní rady nebo členové dozorčí rady by měli být jmenováni pro konkrétní období s možností individuálního znovuzvolení, přičemž maximální intervaly budou stanoveny na vnitrostátní úrovni tak, aby umožnily jak nezbytný rozvoj zkušeností, tak i dostatečně časté opětovné potvrzování v jejich funkcích. 114


mělo by být také možné odvolat je, ale jejich odvolání by nemělo být jednodušší než odvolání výkonných členů správní rady nebo členů představenstva. 11. Odborná způsobilost 11.1 Pro udržení vyváženosti odborné způsobilosti svých členů by správní nebo dozorčí rada měla stanovit své požadované složení v souvislosti se strukturou a činností společnosti a pravidelně ho hodnotit. Správní nebo dozorčí rada by měla zajistit, aby byla složena z členů, kteří jako celek, mají požadovanou různost znalostí, schopnosti úsudků a zkušeností pro řádné plnění svých úkolů. 11.2 Členové výboru pro audit by měli společně mít příslušné aktuální znalosti a zkušenosti v oblasti finančních záležitostí a účetnictvím společností kótovaných na burze odpovídající činnostem dané společnosti. 11.3 Všem novým členům správní nebo dozorčí rady by měl být nabídnut individuální školicí program, který se v potřebné míře bude týkat povinností souvisejících s výkonem jejich funkce a organizace a činností společnosti. Správní nebo dozorčí rada by měla provádět pravidelný přezkum, aby určila oblasti, kde si členové správního orgánu musí zvýšit své dovednosti a znalosti. 11.4 Když je navrženo jmenování člena, měly by být zveřejněny jeho konkrétní schopnosti, které jsou důležité pro jeho práci ve správní nebo dozorčí radě. Aby měly trhy a veřejnost možnost zhodnotit, zda je tato odborná způsobilost odpovídající i po určité době, měla by správní nebo dozorčí rada každý rok zveřejňovat profil svého složení a informace o konkrétní způsobilosti jednotlivých členů správního orgánu, které se týkají jejich působení ve správní nebo dozorčí radě. 12. Povinnosti 12.1 Každý člen správního orgánu by měl věnovat svým povinnostem nezbytný čas a pozornost a měl by se zavázat omezit počet svých dalších pracovních závazků (zejména členství se správních orgánech jiných společností) do takové míry, aby bylo zajištěno řádné plnění jeho povinností. 12.2 Když je navrženo jmenování člena správního orgánu, měly by být zveřejněny jeho další důležité pracovní závazky. Správní nebo dozorčí rada nebo představenstvo by měly být informovány o následných změnách. Každý rok by měl správní orgán sbírat údaje o takových závazcích a takové informace pak zveřejňovat ve svých výročních zprávách. 13. Nezávislost 13.1 Člen správního orgánu by měl být považován za nezávislého pouze tehdy, nemá-li žádné obchodní, rodinné či jiné vztahy se společností, jejím většinovým akcio nářem nebo vedením, které vytvářejí střet zájmů zhoršující jeho úsudek. 115


13.2 Celá řada kritérií pro hodnocení nezávislosti členů správních orgánů by měla být přijata na vnitrostátní úrovni s přihlédnutím k pokynům v příloze II, kde je vymezena řada situací zahrnující vztahy a okolnosti, u nichž se obecně má za to, že mohou vyústit v závažný střet zájmů. Určení toho, co nezávislost znamená, je především záležitostí správní nebo dozorčí rady samotné. Správní nebo dozorčí rada může dokonce zvážit, že ačkoli některý člen správního orgánu splňuje všechny podmínky pro nezávislost stanovené na vnitrostátní úrovni, nemůže být považován za nezávislého z důvodu konkrétních okolností týkajících se jeho osoby nebo společnosti, přičemž platí i opak. 13.3 měly by být zpřístupněny dostatečné informace o závěrech, k nimž správní nebo dozorčí rada došla při rozhodování, zda by konkrétní člen správního orgánu měl být považován za nezávislého. 13.3.1 Když je navrženo jmenování nevýkonného člena správní rady nebo člena dozorčí rady, měla by společnost uveřejnit, zda ho považuje za nezávislého; pokud není splněno jedno nebo více z kritérií stanovených na vnitrostátní úrovni pro hodnocení nezávislosti členů správního orgánu, společnost by měla sdělit své důvody, proč tohoto člena správního orgánu přesto považuje za nezávislého. Společnosti by také měly každý rok zpřístupňovat údaje o tom, které členy správního orgánu považují za nezávislé. 13.3.2 Pokud jedno nebo několik kritérií stanovených na vnitrostátní úrovni pro hodnocení nezávislosti členů správního orgánu není splněno v průběhu roku, měla by společnost sdělit důvody, proč daného člena správního orgánu přesto považuje za nezávislého. Pro zajištění přesnosti informací poskytovaných ohledně nezávislosti členů správního orgánu by společnost měla požadovat, aby nezávislí členové správního orgánu pravidelně potvrzovali svou nezávislost.

OddÍL IV Závěrečná ustanovení 14. Další kroky Členské státy se vyzývají, aby do 30. června 2006 přijaly nezbytná opatření pro podporu uplatňování zásad stanovených v tomto doporučení a aby sdělily Komisi opatření přijatá na základě tohoto doporučení, čímž umožní Komisi důkladně sledovat situaci a na základě sledování zhodnotit potřebu dalších opatření. 15. Určení Toto doporučení je určeno členským státům. V Bruselu dne 15. února 2005. Za Komisi Charlie mcCreevy, člen Komise 116


Následující přílohy obsahují další pokyny pro výklad zásad stanovených v tomto doporučení.

PŘÍLOHA I Výbory správní nebo dozorčí rady 1. SPOLEČNé VLASTNOSTI 1.1 Velikost Pokud jsou výbory vytvářeny v rámci správní nebo dozorčí rady, měly by být obvykle složeny nejméně ze tří členů. Ve společnostech s malými správními nebo dozorčími radami mohou být výjimečně složeny i ze dvou členů. 1.2 Složení O předsednictví a členství ve výborech by mělo být rozhodováno s řádným přihlédnutím k potřebě zajistit, aby složení výborů byla obnovována a aby nedošlo k nepatřičné závislosti na některých osobách. 1.3 Podmínky výkonu pravomocí Přesná funkce každého vytvořeného výboru by měla být popsána v podmínkách výkonu pravomocí stanovených správní nebo dozorčí radou. 1.4 Dostupné zdroje Společnosti by měly zajistit, aby výborům byly poskytovány dostatečné zdroje pro výkon jejich povinností, což zahrnuje i právo na získání – zejména od zaměstnanců společnosti a osob jednajících jménem společnosti – všech nezbytných informací nebo na vyhledání nezávislého odborného poradenství týkajícího se záležitostí spadajících do jejich působnosti. 1.5 Účast na schůzích výboru S cílem zajistit nezávislost a objektivnost výborů, by členové správních orgánů, kteří nejsou členy výborů, měli být obvykle oprávněni navštěvovat schůze výborů pouze na pozvání příslušného výboru. Výbor může pozvat určité odpovědné osoby nebo odborníky k účasti na schůzi výboru nebo může jejich přítomnost vyžadovat. 1.6 Transparentnost 1. Výbory by měly plnit své povinnosti v rámci stanovených podmínek výkonu pravomocí a zajistit pravidelné podávání zpráv správní nebo dozorčí radě o svých činnostech a výsledcích. 117


2. Podmínky výkonu pravomocí stanovené pro jakýkoli vytvořený výbor vysvětlující jeho úlohu a, pokud je to možné podle vnitrostátního práva, pravomoc přenesenou na výbor správní nebo dozorčí radou, by měly být zveřejňovány nejméně jednou ročně (jako součást informací každoročně zpřístupňovaných společností o struktuře a metodách řízení a správy podniku). Společnosti by také měly každý rok zveřejňovat prohlášení stávajících výborů o jejich členech, počtu jejich jednání a účasti během daného roku a o jejich hlavních činnostech. Zejména pak výbor pro audit by měl potvrdit, že je spokojen s nezávislostí auditu a stručně popsat kroky, které pro dosažení tohoto závěru podnikl. 3. Předseda každého výboru by měl být schopen komunikovat přímo s akcionáři. Okolnosti, za kterých by měla tato komunikace probíhat, by měly být podrobně vysvětleny v podmínkách výkonu pravomocí výboru. 2. VýBOR PRO JmENOVÁNÍ 2.1 Vytvoření a složení 1. Pokud podle vnitrostátního práva zastává správní nebo dozorčí rada úlohu v procesu jmenování a/nebo odvolávání členů správních orgánů buď tak, že činí rozhodnutí sama, nebo že předkládá návrhy ke zvážení jinému orgánu společnosti, měl by být v rámci správní nebo dozorčí rady vytvořen výbor pro jmenování. 2. Výbor pro jmenování by měl být přinejmenším z větší části složen z nezávislých nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady. Pokud společnost považuje za vhodné, aby byli ve výboru v menšině zastoupeni i členové nesplňující kritéria nezávislosti, může být členem výboru generální ředitel. 2.2 Úloha 1. Výbor pro jmenování by měl přinejmenším: – určovat a doporučovat ke schválení správní nebo dozorčí radě kandidáty na uvolněná místa v radě, když taková vzniknou. Při plnění tohoto úkolu by měl výbor pro jmenování posoudit rovnováhu dovedností, znalostí a zkušeností ve správním orgánu, připravovat popis činností a schopností požadovaných pro konkrétní funkci a odhadovat předpokládaný časový rozsah závazku, – pravidelně hodnotit strukturu, velikost, složení a činnost orgánu v monistickém nebo dualistickém systému a předkládat správní nebo dozorčí radě doporučení ohledně jakýchkoli změn, – pravidelně hodnotit dovednosti, znalosti a zkušenosti jednotlivých členů správního orgánu a podávat o tomto hodnocení zprávy správní nebo dozorčí radě, – řádně zvažovat otázky týkající se plánování následnictví. 118


2. Kromě toho by měl výbor pro jmenování přezkoumávat politiku správní rady nebo představenstva v otázkách výběru a jmenování vrcholového vedení. 2.3 Činnost 1. Výbor pro jmenování by měl zvažovat návrhy předkládané příslušnými stranami včetně vedení a akcionářů1). Zejména s generálním ředitelem by měly proběhnout odpovídající konzultace a tento by také měl mít právo předkládat návrhy výboru pro jmenování, zejména pokud se jedná o výkonné členy správní rady či členy představenstva nebo vrcholové vedení. 2. Při plnění svých povinností by měl mít výbor pro jmenování možnost používat veškeré druhy zdrojů, které považuje za vhodné, včetně externího poradenství nebo inzerce, a měl by na svou činnost dostávat od společnosti dostatečné finanční prostředky. 3. VýBOR PRO OdměŇOVÁNÍ 3.1 Vytvoření a složení 1. Pokud se podle vnitrostátního práva správní nebo dozorčí rada podílí na procesu stanovování odměn členům správního orgánu buď tak, že rozhoduje sama, nebo že předkládá návrhy ke zvážení jinému orgánu společnosti, měl by být v rámci správní nebo dozorčí rady vytvořen výbor pro odměňování. 2. Výbor pro odměňování by se měl skládat výhradně z nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady. Přinejmenším většina jeho členů by měla být nezávislá. 3.2 Úloha 1. Ve vztahu vůči výkonným členům správní rady nebo členům představenstva, by měl výbor přinejmenším: – Předkládat správní nebo dozorčí radě ke schválení návrhy týkající se politiky odměňování výkonných členů správní rady a členů představenstva. Tato politika by se měla týkat všech forem odměňování včetně zejména pevné vyplácené částky, programů odměňování podle výkonu, penzijních systémů a odstupného. Návrhy týkající se programů odměňování v závislosti na výkonu by měly být doplněny doporučeními ohledně souvisejících cílů a kritérií hodnocení s cílem řádně sladit platy výkonných členů správní rady nebo členů představenstva s dlouhodobými zájmy akcionářů a cíli, které pro společnost stanovila správní nebo dozorčí rada. 1)

Pokud akcionáři předloží výboru pro jmenování návrhy a výbor pro jmenování se rozhodne nedoporučit správní nebo dozorčí radě takto navrhované kandidáty ke schválení, nebrání to akcionářům navrhnout tytéž kandidáty přímo valné hromadě, pokud mají v této souvislosti podle vnitrostátního práva právo předkládat návrhy usnesení.

119


– Předkládat správní nebo dozorčí radě návrhy ohledně individuálního odměňování výkonných členů správní rady a členů představenstva při zajištění souladu s politikou odměňování přijatou společností a hodnocením práce dotčených členů správní rady. Při této činnosti by měl být výbor řádně informován o celkové výši odměn, které ředitelé obdrželi od jiných společností přidružených k dané skupině. – Předkládat správní nebo dozorčí radě návrhy ohledně vhodných forem smluv pro výkonné členy správní rady nebo členy představenstva. – Napomáhat správní nebo dozorčí radě při dohledu nad postupem, kterým společnost plní stávající ustanovení týkající se zpřístupňování informací o odměňování (zejména uplatňované politiky odměňování a platů jednotlivých členů správního orgánu). 2. V souvislosti s vrcholovým vedením (jak je definováno správní nebo dozorčí radou) by výbor měl přinejmenším: – předkládat obecná doporučení výkonným členům správní rady nebo členům představenstva ohledně úrovně a struktury odměňování vrcholového vedení, – sledovat úroveň a strukturu odměňování vrcholového vedení na základě odpovídajících informací poskytovaných výkonnými členy správní rady nebo členy představenstva. 3. V souvislosti s akciovými opcemi a jinými podobnými pobídkami, které mohou být nabídnuty členům správního orgánu, řídícím pracovníkům a jiným zaměstnancům, by měl výbor alespoň: – Projednávat obecnou politiku týkající se zavádění takových programů, zejména akciových opcí, a předkládat správní nebo dozorčí radě veškeré související návrhy. – Přezkoumávat informace týkající se tohoto tématu uvedené ve výroční zprávě a předkládané na shromáždění akcionářů, pokud je takové pořádáno. – Předkládat správní nebo dozorčí radě návrhy týkající se výběru mezi možností úpisu akcií nebo možností nákupu akcií s vysvětlením důvodu své volby a jejích důsledků. 3.3 Činnost 1. Výbor pro odměňování by měl své názory týkající se odměňování výkonných členů správní rady nebo členů představenstva projednávat minimálně s předsedou a/nebo generálním ředitelem. 2. Výbor pro odměňování by měl být schopen využívat služeb poradců s cílem získat nezbytné informace o tržních standardech týkajících se systémů odměňování. Výbor by měl být odpovědný za stanovení kritérií pro výběr, za výběr, jmenování a stanovování pravomocí poradců pro odměňování, kteří výboru radí, a na tyto činnosti by měl od společnosti dostávat odpovídající finanční prostředky. 120


4. VýBOR PRO AUdIT 4.1 Složení Členy výboru pro audit by měli být výhradně nevýkonní členové správní rady nebo členové dozorčí rady. Přinejmenším většina jeho členů by měla být nezávislá. 4.2 Úloha 1. V souvislosti s vnitřní politikou a vnitřními postupy přijatými společností, by měl výbor pro audit napomáhat správní nebo dozorčí radě přinejmenším: – Při sledování úplnosti a správnosti finančních informací, které společnost poskytuje, zejména tak, že přezkoumává vhodnost a důslednost účetních metod, které používá společnost a celá skupina (včetně kritérií pro konsolidaci účetní závěrky společností ve skupině). – Přinejmenším jednou za rok při přezkoumávání systémů vnitřní kontroly a řízení rizika s cílem zajistit, aby byla řádně identifikována, řízena a zveřejňována hlavní rizika (včetně těch, která souvisejí s plněním stávajících právních a správních předpisů). – Při zajišťování výkonnosti interního auditu, zejména prostřednictvím doporučení ohledně výběru, jmenování, opětovného jmenování a odvolávání vedoucího oddělení interního auditu a ohledně rozpočtu takového oddělení a sledování reakce vedení společnosti na zjištění a doporučení tohoto oddělení. Pokud se ve společnosti vnitřní audit nepoužívá, mělo by být nej méně jednou ročně přezkoumáváno, zda ho není třeba. 2. V souvislosti s externím auditorem, kterého si společnost najímá, by měl výbor pro kontrolu přinejmenším: – Vydávat doporučení pro správní nebo dozorčí radu v souvislosti s výběrem, jmenováním, opětovným jmenováním a odvoláváním externího auditora orgánem, který je k tomu oprávněn podle vnitrostátního práva, a doporučení týkající se podmínek jeho najmutí. – Sledovat nezávislost a nestrannost externího auditora, zejména přezkoumávat, zda příslušná auditorská společnost postupuje v souladu s platnými pokyny týkajícími se změny partnerů auditorské společnosti, výši poplatků, které společnost platí, a další související předepsané požadavky. – S cílem zamezit vzniku jakýchkoli zásadních střetů zájmů, kontrolovat povahu a rozsah neauditorských služeb například tak, že externí auditor uveřejní veškeré poplatky, které společnost a její skupina zaplatily auditorské společnosti a její síti. Výbor by měl stanovit a používat formální postup, kterým určí podle zásad a pokynů uvedených v doporučení Komise 2002/590/ES2), typy neauditorských služeb a) zakázaných, b) povolených po schválení výborem a c) povolených bez oznámení výboru. 2)

Úř. věst. L 191, 19. 7. 2002, s. 22.

121


– Přezkoumávat účinnost externího auditu a reakce vedení na doporučení uvedená ve zprávě externího auditora. – Prošetřovat záležitosti, které vedly k případnému odstoupení externího audi tora a předkládat doporučení týkající se nutných kroků. 4.3 Činnost 1. Společnost by měla vytvořit školicí program uvedení do funkce pro nové členy výboru pro audit a průběžně a včas i jejich další vhodné následné vzdělávání. Všichni členové výboru by měli mít k dispozici zejména úplné informace týkající se účetních, finančních a provozních zvláštností společnosti. 2. Vedení by mělo informovat výbor pro audit o metodách používaných pro zúčtování významných a neobvyklých transakcí v případech, kde může být účetní zpracování provedeno několika způsoby. V této souvislosti by měla být zvláštní pozornost věnována jak existenci, tak i zdůvodnění jakékoli činnosti prováděné společností na offshore územích a/nebo prostřednictvím zvláštních nástrojů. 3. Výbor pro audit rozhodne zda, a pokud ano, kdy by generální ředitel nebo předseda představenstva, finanční ředitel (nebo členové vrcholového vedení odpovědní za finance, účetnictví a správu finančních zdrojů), interní auditor a externí auditor měli navštívit jeho schůze. Výbor by měl mít právo setkat se na své přání s jakoukoli osobou bez přítomnosti výkonných členů správní rady nebo členů představenstva. 4. Interním a externím auditorům by měl být kromě udržování efektivního pracovního vztahu s vedením zaručen volný přístup ke správní nebo dozorčí radě. V této souvislosti by měl výbor pro audit jednat jako hlavní styčný bod pro interní a externí auditory. 5. Výbor pro audit by měl být informován o pracovním programu interního audi tora a měl by dostávat zprávy nebo pravidelná shrnutí z interních auditů. 6. Výbor pro audit by měl být informován o pracovním programu externího audi tora a měl by obdržet zprávu od externího auditora s popisem veškerých vztahů mezi nezávislým auditorem a společností a její skupinou. Výbor by měl být včas informován o veškerých záležitostech vyplývajících z auditu. 7. Výbor pro audit by měl mít možnost získávat rady a pomoc od právních, účetních a jiných poradců mimo společnost, pokud to považuje za nezbytné pro výkon svých povinností, a měl by na tuto činnost dostávat od společnosti dostatečné finanční prostředky. 8. Výbor pro audit by měl přezkoumávat postup, kterým společnost plní stávající předpisy týkající se možnosti zaměstnanců informovat o domnělých nesrovnalostech zásadní povahy ve společnosti prostřednictvím podávání stížností nebo anonymních oznámení obvykle nezávislému členu správního orgánu, a měl by zajistit, aby byly stanoveny postupy pro odpovídající a nezávislé prošetření takových záležitostí a podniknutí následných kroků. 122


9. Výbor pro audit by měl nejméně každých šest měsíců podávat správní nebo dozorčí radě zprávy o své činnosti, a to v době, kdy se schvalují roční a půlroční výkazy.

PŘÍLOHA II Profil nezávislých nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady 1. Není možné zcela vyjmenovat veškerá nebezpečí ohrožující nezávislost členů správního orgánu; vztahy a okolnosti, které by se mohly jevit jako důležité pro její stanovení se mohou v jednotlivých členských státech a společnostech jistou měrou lišit a osvědčené postupy se v tomto ohledu během doby vyvíjí. Avšak existuje řada si tuací, které jsou často považovány za užitečné při rozhodování správní nebo dozorčí rady o nezávislosti nevýkonného člena správní rady nebo člena dozorčí rady, ačkoli je obecně přijímáno, že posouzení nezávislosti konkrétního člena správního orgánu by mělo vycházet spíše z podstaty než z formy. V této souvislosti by měla být na vnitrostátní úrovni přijata řada kritérií, která by používaly správní nebo dozorčí rady. Tato kritéria by měla být vytvořena tak, aby odpovídala situaci v daném státě, a při jejich vytváření by měly být řádně zváženy minimálně následující situace: a) nebýt výkonným členem správní rady nebo členem představenstva společnosti nebo přidružené společnosti a nevykonávat tuto funkci v předchozích pěti letech; b) nebýt zaměstnancem společnosti nebo přidružené společnosti a nebýt jím v předchozích třech letech kromě případů, kdy nevýkonný člen správní rady nebo člen dozorčí rady není členem vrcholového vedení a byl do správní nebo dozorčí rady zvolen v rámci systému zastoupení zaměstnanců zajišťujícího odpovídající ochranu proti nespravedlivému propouštění a jiným formám nespravedlivého zacházení; c) nedostávat a ani v minulosti neobdržet od společnosti nebo přidružené společnosti významnou doplňkovou odměnu, kromě odměn za výkon funkce nevýkonného člena správní rady či člena dozorčí rady. Taková doplňková odměna se týká především účasti na akciové opci společnosti nebo jakéhokoli dalšího programu odměn souvisejících s výkonem; to se netýká přijímání pevně stanovených částek podle důchodového plánu (včetně odložených odměn) za předchozí práci ve společnosti (za předpokladu, že tato odměna není žádným způsobem podmíněna pokračující prací ve společnosti); d) nebýt většinovým akcionářem ani ho žádným způsobem nezastupovat (pojem většinový je vymezen odkazem na případy uvedené v čl. odst. 1 směrnice Rady 83/349/EHS1)); 1)

Úř. věst. L 193, 18. 7. 1983, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/51/ES (Úř. věst. L 178, 17. 7. 2003, s. 16).

123


e) nemít v současné době ani v průběhu předešlého roku významný obchodní vztah se společností nebo přidruženou společností, a to ani přímo, ani jako partner, akcionář, člen správního orgánu nebo řídící pracovník orgánu, který takový vztah má. Obchodní vztahy se týkají i postavení významného dodavatele zboží nebo služeb (včetně finančních, právních nebo poradenských služeb), významného zákazníka nebo organizací, které od společnosti nebo skupiny, které je společnost členem, dostávají významné příspěvky; f) nebýt v současné době ani během předchozích tří let partnerem nebo zaměstnancem současného nebo bývalého externího auditora společnosti nebo přidružené společnosti; g) nebýt výkonným členem správní rady ani členem představenstva v jiné společnosti, ve které je nevýkonným členem správní rady nebo členem dozorčí rady výkonný člen správní rady nebo člen představenstva dotčené společnosti, a nesmí mít žádné jiné významné vazby s výkonnými členy správní rady dotčené společnosti prostřednictvím účasti v jiných společnostech nebo orgánech; h) nezasedat ve správní nebo dozorčí radě ve funkci nevýkonného člena správní rady nebo člena dozorčí rady již po dobu delší než tři období (nebo případně po dobu delší než 12 let, pokud vnitrostátní právo stanovuje velmi krátké normální funkční období); i) nesmí být blízkým příbuzným výkonného člena správní rady, ani člena představenstva, ani osob ve funkcích a postaveních uvedených v bodech a) až h). 2. Nezávislý člen správního orgánu se zavazuje a) udržovat při provádění rozborů, při přijímání rozhodnutí a při své činnosti za všech okolností svou nezávislost, b) nevyžadovat ani nepřijímat žádné nepřiměřené výhody, které lze považovat za výhody ohrožující jeho nezávislost a c) jasně vyjadřovat svůj nesouhlas v případě zjištění, že rozhodnutí správní nebo dozorčí rady by mohlo společnost poškodit. Pokud správní nebo dozorčí rada přijala rozhodnutí, k nimž má nezávislý nevýkonný člen správní rady či člen dozorčí rady zásadní výhrady, měl by z této situace vyvodit veškeré patřičné důsledky. Pokud by se rozhodl ze své funkce odstoupit, měl by vysvětlit své důvody v dopise správnímu orgánu nebo výboru pro audit a případně také příslušnému orgánu mimo společnost.

124

Třetí směrnice Rady 78/855/EHS

B. FÚZE, ROZDĚLENÍ A NABÍDKY PŘEVZETÍ Třetí směrnice Rady 78/855/EHS ze dne 9. října 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o fúzích akciových společností Ve znění: směrnice Rady 2006/99/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/63/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/109/ES, Aktu o přistoupení Řecka, Aktu o přistoupení Španělska a Portugalska, Aktu o přistoupení Rakouska, Švédska a Finska, Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie

Uveřejněno: Úř. věst. L 295 ze dne 20. října 1978, s. 36 až 43, resp. ze dne 22. října 2009 (konsolidované znění) Související ustanovení: zák. o přeměnách: § 1–75, § 88–165 RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na čl. 54 odst. 3 písm. g) této smlouvy, s ohledem na návrh Komise1), s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu2), s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru3),

Úř. věst. C 89, 14. 7. 1970, s. 20. Úř. věst. C 129, 11. 12. 1972, s. 50; Úř. věst. C 95, 28. 4. 1975, s. 12. 3) Úř. věst. C 88, 6. 9. 1971, s. 18. 1) 2)

125

Fúze, rozdělení a nabídky převzetí

vzhledem k tomu, že koordinace stanovená v čl. 54 odst. 3 písm. g) a v Obecném programu pro odstranění omezení svobody usazování4) započala směrnicí 68/151/EHS5); vzhledem k tomu, že koordinace pokračovala směrnicí 77/91/EHS6), pokud jde o zakládání akciových společností a udržování a změnu jejich základního kapitálu, a směrnicí 78/660/EHS7), pokud jde o roční účetní závěrky některých forem společností; vzhledem k tomu, že ochrana zájmů společníků a třetích osob vyžaduje koordinaci právních předpisů členských států týkajících se fúzí akciových společností a že je vhodné zavést do právních řádů všech členských států institut fúze; vzhledem k tomu, že v rámci této koordinace je zvláště důležité zajistit přiměřenou a co nejobjektivnější informovanost akcionářů fúzujících společností a zajistit přiměřenou ochranu jejich práv; vzhledem k tomu, že ochrana práv pracovníků v případě převodů podniků, provozoven nebo částí provozoven je v současnosti upravena směrnicí 77/187/EHS8); vzhledem k tomu, že věřitelé, včetně majitelů dluhopisů, a držitelé jiných cenných papírů fúzujících společností musí být chráněni před škodou způsobenou fúzí; vzhledem k tomu, že požadavky na zveřejňování stanovené směrnicí 68/151/EHS musí být rozšířeny na fúze, aby o nich byly třetí osoby dostatečně informovány; vzhledem k tomu, že je nutné rozšířit záruky pro společníky a třetí osoby při provádění fúze i na některé právní operace, které v podstatných bodech vykazují znaky podobné fúzi tak, aby obcházení ochrany nebylo možné; vzhledem k tomu, že pro zajištění právní jistoty ve vztazích mezi dotčenými společnostmi, mezi těmito společnostmi a třetími osobami a mezi akcionáři je nutné omezit případy neplatnosti fúze a stanovit na jedné straně zásadu zjednání nápravy pokaždé, kdy je to možné, a na druhé straně krátkou lhůtu pro uplatnění neplatnosti, PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: Rozsudek Soudního dvora ES ze dne 13. prosince 2005 ve věci C-411/03, SEVIC, SbSD [2005], s. I-10805 (body odůvodnění zkráceny autorem) 17) V souladu s čl. 43 druhým pododstavcem ES ve spojení s článkem 48 ES svoboda usazování společností uvedených v tomto posledně uvedeném

Úř. věst. 2, 15. 1. 1962, s. 36/62. Úř. věst. L 65, 14. 3. 1968, s. 8. 6) Úř. věst. L 26, 31. 1. 1977, s. 1. 7) Úř. věst. L 222, 14. 8. 1978, s. 11. 8) Úř. věst. L 61, 5. 3. 1977, s. 26. 4) 5)

126

Třetí směrnice Rady 78/855/EHS

článku zahrnuje zejména zřizování a řízení těchto společností za podmínek stanovených právem státu usazení pro vlastní společnosti. 18) Rozsah působnosti práva usazování zahrnuje každé opatření, které umožňuje nebo jen usnadňuje přístup do jiného členského státu, než je stát usazení, a výkon hospodářské činnosti v tomto státě tím, že umožňuje účinnou účast zúčastněných hospodářských subjektů na hospodářském životě uvedeného členského státu za stejných podmínek, jako jsou podmínky vztahující se na vnitrostátní hospodářské subjekty. 19) Přeshraniční fúze, podobně jako jiné přeměny společností, odpovídají potřebám spolupráce a reorganizace společností usazených v různých členských státech. Představují zvláštní způsoby výkonu svobody usazování, které jsou důležité pro řádné fungování vnitřního trhu, a patří tedy k hospodářským činnostem, u nichž jsou členské státy povinny respektovat svobodu usazování upravenou v článku 43 ES. 21) Přeshraniční fúze jako fúze představuje účinný způsob přeměny společností, jelikož v rámci jediné operace umožňuje vykonávat určitou činnost v nové právní formě a bez přerušení, v důsledku čehož se zmenší komplikace, zkrátí lhůty a sníží náklady spojené s jinými formami reorganizace společností, které zahrnují například zrušení společnosti s likvidací a založení nové společnosti s převodem částí jmění na tuto společnost. 22) Vzhledem k tomu, že na základě vnitrostátních pravidel není možné takového způsobu přeměny společností využít, pokud jedna z těchto společností má sídlo v jiném členském státě, než je Spolková republika Německo, německé právo zavádí rozdílné zacházení se společnostmi podle vnitrostátní nebo přeshraniční povahy fúze, což může společnosti odrazovat od výkonu svobody usazování zakotvené ve Smlouvě. 23) Takové rozdílné zacházení představuje omezení ve smyslu článků 43 ES a 48 ES, které je v rozporu s právem usazování a může být připuštěno pouze tehdy, pokud sleduje legitimní cíl slučitelný se Smlouvou a pokud je odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu. Krom toho je v podobném případě nezbytné, aby uplatnění tohoto omezení bylo způsobilé zaručit uskutečnění takto sledovaného cíle a nepřekračovalo meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (viz rozsudky ze dne 21. listopadu 2002, X a Y, C-436/00, Recueil, s. I-10829, bod 49, a ze dne 11. března 2004, De Lasteyrie du Saillant, C-9/02, Recueil, s. I-2409, bod 49). 26) I když jsou harmonizační pravidla Společenství sice užitečná k usnadnění přeshraničních fúzí, existenci takových harmonizačních pravidel nelze povýšit na předchozí podmínku výkonu svobody usazování zakotvené v článcích 43 a 48 ES.

127

Fúze, rozdělení a nabídky převzetí

27) Existují-li v členských státech, na základě přijetí třetí směrnice Rady 78/855/EHS ze dne 9. října 1978, založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o fúzích akciových společností (Úř. věst. L 295, s. 36; Zvl. vyd. 17/01, s. 42), harmonizovaná pravidla týkající se vnitrostátních fúzí, přeshraniční fúze vyvolávají specifické problémy. 28) Nelze vyloučit, aby takové naléhavé důvody obecného zájmu, jako je ochrana zájmů věřitelů, menšinových společníků a zaměstnanců, jakož i zachování účinnosti daňových kontrol a poctivosti obchodních transakcí, mohly za určitých okolností a při dodržení určitých podmínek odůvodnit opatření omezující svobodu usazování. 29) Je však také třeba, aby takové omezující opatření bylo způsobilé zaručit uskutečnění sledovaných cílů a nepřekračovalo meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné. 30) Skutečnost, že v členském státě je obecně odepřen zápis fúze mezi společností se sídlem v tomto státě a společností se sídlem v jiném členském státě, ve svém důsledku brání uskutečňování přeshraničních fúzí, i pokud uvedené zájmy nejsou ohroženy. Takové pravidlo v každém případě překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cílů sledujících ochranu uvedených zájmů. 31) Články 43 ES a 48 ES brání tomu, aby byl v členském státě obecně odepřen zápis fúze uskutečněné zrušením společnosti bez likvidace a převodem celého jmění této společnosti na jinou společnost do vnitrostátního obchodního rejstříku, pokud má jedna z těchto dvou společností sídlo v jiném členském státě, zatímco takový zápis je možný, jsou-li dodrženy určité podmínky, pokud společnosti účastnící se fúze mají obě sídlo na území prvního členského státu.

Článek 1 Oblast působnosti 1. Koordinační opatření stanovená touto směrnicí se použijí na právní a správní předpisy členských států, které se vztahují na tyto formy společností: – Německá republika: die Aktiengesellschaft, – Belgie: la société anonymede naamloze vennotschap, – Dánsko: aktieselskab, 128

JuDr. Jan lasák, ll.m. je Lawrence A. Wien Fellow (Columbia). Je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde též v současné době

Recommend Documents