Jon Fosse Někdo přijde Z norského originálu Nokon kjem til å komme přeložila Karolína Stehlíková (2000, revize překladu 2008). Osoby On Ona Muž I
Na dvoře před starým, dosti sešlým domem. Olupuje se z něj barva, některé okenní tabulky jsou rozbité. Přesto má opuštěný, větrem ošlehaný dům, stojící na plošině v prudkém svahu s výhledem na moře, jisté kouzlo. Kolem pravého rohu stavení vcházejí na dvůr muž a žena. On je obtloustlý padesátník s delšími, šedivými vlasy, těkavým pohledem a pomalými pohyby . Jí může být kolem třiceti. Je poměrně vysoká, mohutná, s vlasy po ramena. Má velké oči a trochu dětská gesta. Muž a žena kráčejí kolem domu, drží se za ruce, dívají se stále směrem k domu Ona
Vesele
Už brzy budeme v našem domě On V našem domě Ona Starý krásný dům Daleko od ostatních domů a ostatních lidí On Sami – ty a já Ona Nejen sami ale spolu sami
Podívá se mu do tváře
Náš dům V tom domě budeme spolu
ty a já spolu sami On A nikdo sem nepřijde
Zastaví se, hledí k domu Ona Už jsme u našeho domu On Je to fakt pěkný dům Ona Už jsme u našeho domu u našeho domu kde budeme spolu Sami – ty a já u domu kde ty a já budeme spolu sami Daleko od všech ostatních U domu kde budeme spolu sami u sebe On Náš dům Ona Dům který je náš On Dům který je náš Dům kam nikdo nepřijde A už jsme u našeho domu U domu kde budeme spolu sami pro sebe
Pokračují dál kolem domu Ona
Trochu zneklidněná
Ale je to trochu jiné
nemyslela jsem si že to bude takové
Náhle se strachem
Protože někdo přijde je to tu tak pusté že někdo určitě přijde
On se stále dívá směrem k domu, jakoby ponořen do vlastních myšlenek Ta dlouhá cesta sem nebylo vidět ani človíčka tak dlouho jsme jeli a neviděli jsme ani človíčka jenom cestu a teď stojíme tady před tím domem a
Naléhavěji
představ si až se setmí a představ si až bude ošklivo až vítr bude profukovat stěnami až uslyšíš burácet moře až se vlny budou tříštit až moře bude bílé a černé a představ si jaká bude v domě zima až bude vítr profukovat stěnami a představ si jak je to daleko k lidem jak temné to tu je jak ztichlé to tu bude a představ si jak se žene vítr jak vlny burácí představ si jaké to tu bude na podzim ve tmě za deště a ve tmě Bělající a černající moře a jenom ty a já tady v tom domě A tak daleko od lidí On Ano tak daleko od lidí
Pauza
Teď jsme konečně sami Ona
Trochu zneklidněná
Ale přece jenom jsme neodjeli od všech Nešlo přece o všechny Šlo přece jen o některé
On se zastaví, pohlédne na ni On Odjíždíme pryč od všech pryč od všech ostatních
Ona se zastaví se, pohlédne na něj Ona
Tázavě
Od všech ostatních Odjíždíme pryč od všech ostatních On Ano od všech ostatních Ona Ale může to člověk vůbec udělat Nebudou tu ti ostatní stejně s námi Může člověk odjet od všech ostatních Není to nebezpečné On Ale my přece chceme žít sami pro sebe To přece ti ostatní všichni ostatní nás od sebe rozdělují Všichni ostatní
Důrazněji
My přece jen chceme být spolu sami někde chceme přece jenom být sami někde kde můžeme bydlet Někde kde ty a já můžeme být
spolu sami Sami pro sebe To jsme chtěli My jsme přece jenom chtěli být spolu sami Sami pro sebe Ona Jenže budeme tu sami Někdo tu prostě je
Zoufale
Někdo tu je Někdo přijde On
Klidně
Jsme tady sami
Otočí se k ní zády, jde přes dvůr, vzdaluje se podél levého rohu domu, zastaví se a dívá se dolů k moři Nikdo tu přece není A tam
Ukazuje
je moře Nikdo sem nepřijde
Ona přijde k němu, postaví se vedle něho. Také se dívá k moři. Veseleji A podívej jak krásné je moře Dům je starý a moře je krásné Jsme sami A nikdo sem nepřijde Nikdo A tam dole je moře tak krásné podívej – vlny podívej jak se převalují přes ty oblé kameny tam dole v odlivu vlna za vlnou a pak moře tam na obzoru Kam až oko dohlédne je vidět jenom moře a ještě pár ostrůvků
tam v dálce pár černých ostrůvků proti modrému a bílému moři A tam
Pauza Hm
Pohlédne na ni. Ona se dívá do země, vypadá jako malá vyděšená holčička. Zamyšleně Ano
Trochu zneklidněná Nikdo nepřijde
Ona Já to ale moc dobře cítím že někdo přijde On Ne jsme sami nikoho tu neznáme Je tu jenom tenhle dům A pak moře Ona Někdo už je tu
Důrazněji
Ano někdo tu je Někdo přijde Já vím že někdo přijde On Ne jsme tu sami
Pauza
Konečně jsme sami Teď jsme sami spolu sami
Rozhodně
Nemohli jsme tam přece zůstat Museli jsme odjet Přece jsme chtěli někam odjet A tak jsme tady u tohohle domu
Potěšeně
A tady v tom domě teď budeme bydlet
Dívá se znovu směrem k domu Rozhodli jsme se přijet sem
Šťastně
Rozhodli jsme se pro to A tak jsme to udělali A teď jsme tu To my teď budeme bydlet v tomhle domě Rozhodli jsme se přece že sem pojedeme V tomhle domě budeme bydlet To jsme si řekli Teď jsme tu V tom domě teď budeme bydlet
Zadívá se znovu k moři A tam
Ukazuje
je moře Veliké a hezké
Ona se dívá k moři Ona Ale nenapadlo mě že přijít sem bude tak Tak no jak to mám říct
Dívá se do země. Pauza
Moře je tak velké Nenapadlo mě že je takové Představovala jsem si ho úplně jinak On Ale my jsme prostě nedokázali být tam kde byli ostatní my jsme prostě nedokázali být s ostatními Chtěli jsme přece jenom být spolu Chtěli jsme přece být spolu sami Nechtěli jsme být tam kde jsou ostatní Musíme žít někde kde nikdo jiný není
tam kde budeme jenom my Máme přece bydlet někde kde bychom ty a já
Hlasitěji
byli spolu sami Někde daleko Někde daleko pryč od všech ostatních tam někde daleko jsme přece tak moc chtěli žít Ona Ale tady je to svým způsobem tak opuštěné A navíc jako by tu někdo byl a přitom není Je to tu opuštěné a zároveň to tu není opuštěné Je to
Zmlkne
On Takové už jsou staré domy Ona ano možná že jsou
On dojde ke staré ztrouchnivělé lavičce, která stojí u stěny domu, a posadí se. Ona ho sleduje Jenže teď je světlo představ si až bude tma až bude podzim a zima až bude tma a zima A navíc tu nejsme sami Protože tu pořád někdo je
Vzrušeně
Někdo tu je Já vím že tu někdo je A někdo přijde Já vím že někdo přijde
On Budeme sami dva konečně budeme sami dva budeme spolu sami nebudeme tam kde jsou všichni ostatní ale budeme spolu spolu sami Teď budeme spolu sami Spolu pro sebe sami spolu Nebude tu nikdo jiný Jenom ty a já tu teď budeme spolu
Mírně prosebně
Pojď sem a posaď se vedle mě
Tázavě
Nechceš se posadit
Ona přikývne
Ona Přece jenom tu ještě někdo je Někdo přijde
Zoufale
Nikdy tu nebudeme spolu sami Nikdy nebudeme spolu On Pojď sem sedni si Vždyť jsme teprve přijeli
Ona se posadí vedle něj na lavičku Ona Ale někdo přijde Já to vím Já to cítím že někdo jde někdo nechce
abychom my dva byli sami Někdo přijde On Nikdo tu není Nikdo nepřijde Ona
Nahlas
Já vím že někdo přijde On Ne Ona Nikdy nás dva nenechají samotné On Takhle nesmíš uvažovat Ona Někdo fakt přijde já to cítím
Vstane, postaví se před něj, shlíží k němu Zoufale Někdo přijde
On Ale my jsme přece odjeli sem abychom mohli být spolu sami Nikdo nepřijde My jsme přece
Odmlčí se, náhle na ni zoufale pohlédne. Pauza. Vyděšený, tázavě A kdo přijde
Ona Já jenom vím že někdo přijde A ty taky chceš aby někdo přišel
Raději bys byl s ostatními než se mnou Raději bys byl s ostatními Někdo přijde jestli půjdeme dovnitř někdo zaklepe na dveře Bude na ty dveře klepat a klepat Někdo na ty dveře zaklepe a bude na ně klepat a klepat a nevzdá to bude pořád klepat Jen co vejdeme do domu tak někdo přijde On
Protestuje Ne
Prosebně
Nemůžeš se posadit tady vedle mě na lavičku
Chlácholivě
Nikdo nepřijde Ona Já vím že někdo přijde Já to dobře cítím Je to tu tak opuštěné že někdo přijde Někdo jde Já vím že někdo přijde On Ne nikdo nejde Nikdo nepřijde Ona Vždycky někdo přijde Někdo přijde Ona přijde Ona přijde a posadí se tam si sedne a bude se ti dívat do očí
Já to vím Někdo přijde A ona si tam sedne s těma svýma očima Ona si tam sedne a bude se ti jakoby nic dívat do očí Já to vím Někdo přijde Ona přijde A to já nezvládnu Já to nezvládnu jestli někdo přijde A ona přijde On Nemůžeš se posadit tady na lavičku vedle mě
Ona se posadí vedle něj. On jí položí ruku kolem ramen Nikdo nepřijde Ani ona Ani nikdo jiný Teď jsme sami teď jsme spolu Sami pro sebe
Ona si opře hlavu o jeho rameno Jenom ty a já Ona Ty a já On Ty a já Ona Ale já za to nemůžu já to cítím že někdo přijde Anebo tu někde už je
Tázavě
Možná je někdo v domě
Naléhavě A teď slyšels to
Vyděšeně na něj pohlédne, narovná se. Tázavě Nebyly to kroky
On se dívá na ni, poslouchá Něco to bylo Byly to kroky Něco jsem slyšela
On přikývne. Ona tázavě Taky jsi to slyšel
On přikývne
Tys to taky slyšel
On vypadá poněkud vyděšeně On Ano Ona Někdo tu je Někdo jde On Myslím že jsem zaslechl kroky Ona A teď něco slyšíš
On zavrtí hlavou
Ale před chvílí tu něco bylo
Rozhlíží se, pak pohlédne na něj Teď zase
On vstane, shlíží k ní On Někdo jde
Jde znovu k levému rohu domu, podívá se za roh, obrátí se, pohlédne na ni, sedící na lavičce, zavrtí hlavou Ona
Tázavě Nikdo
On opět zavrtí hlavou. Otočí se zpátky, znovu se dívá za roh, pak se opět obrátí k ní
On Půjdu se kouknout za roh
Ona přikývne. On jde pomalu za roh, zmizí. Ona sedí dál na lavičce, rozhlíží se. Pak vstane, jde k rohu, za kterým on právě zmizel. Dívá se za ním Ona
Hlasitěji, tázavě Nic Nevidíš nic Nic On
Zpoza rohu Ne
Ona se obrátí, vrací se zpátky na dvůr II
Ona jde přes dvůr. Náhle spatří muže, který se objeví u pravého rohu domu. Je mu ke třiceti. Je to vcelku obyčejný muž. Ona na něj pohlédne, pak sklopí hlavu. Znovu vzhlédne, pokývne mu. Muž také pokývne. Pak pokračuje směrem k ní podél domu a pozoruje ji. Ona pozoruje jeho. Muž přijde až k ní, zastaví se před ní Muž
Hrdě, trochu vychloubačně
To vy jste koupila tenhle dům
Ona se na něj dívá
Slyšel jsem že někdo ten dům koupil Jen jsem si tak vyšel Dům byl tak dlouho prázdný že už se začal rozpadat A najednou se našel někdo kdo ho chtěl koupit To já jsem ten dům prodával Chtěl jsem jenom vědět kdo ho koupil
Ona se dívá před sebe
Já jsem ho zdědil moje rodina tu bydlela Ale před pár lety zemřela babička Ta byla poslední kdo v domě bydlel
Od té doby je prázdný Stojí tak stranou a je dost starý Bylo celkem těžké ten dům prodat Ale nakonec se prodal Nemyslel jsem si že se mi podaří ho prodat Ona Tak to vy jste ten dům prodával
Muž přikývne. Pauza. Tázavě A vy jste tu někdy bydlel Muž Ne jenom můj otec Rodiče mého otce tady bydleli
Rozhodí rukama v tomhle domě
Ona Je to pěkně starý dům Muž Ano Nevím přesně jak je starý Ale že je starý to je jasné Ona Hezký starý dům Muž Ale já bych v něm nikdy nebydlel Ona Ne Muž Ne ten dům je moc starý
Ona
Tázavě
A bylo těžké ho prodat Muž Ano to bylo těžké
Ona se posadí na lavičku. Muž ji pozoruje. Pak se posadí vedle ní. Ona na něj pohlédne Ona Bydlíte tady poblíž Muž Ano nedaleko
Pauza. Dívá se na ni, tázavě A vy tu teď budete bydlet
Ona přikývne
Člověk se tu může cítit opuštěný
Ona znovu přikývne
Moc lidí tu kolem dokola není skoro nikdo Ona Je tu málo lidí to ano Muž Nebydlí tu skoro nikdo
Pauza. Oba se dívají před sebe. Náhle on vyhlédne zpoza levého rohu, právě v okamžiku, kdy ona vzhlédne k muži. On se stáhne zpět, zůstane stát hned za rohem opřený o zeď. Dívá se do země, neposlouchá, ale slyší, co říkají Ale já tu každopádně bydlím není to odsud daleko Je to kousek
Muž se směje Ona Ano
Muž Bydlím tady poblíž to ano
Muž na ni pohlédne. Trochu rošťácky
Možná bychom si mohli navzájem dělat společnost
Ona na něj pohlédne, zavrtí hlavou Ale to neříkejte
Není tu moc jiných a já nejsem z nejhorších bych řekl
Ona se dívá přímo před sebe. Pauza. On stojí neklidně za rohem, chce vyjít, zarazí se Ne já chtěl jenom vědět jestli už je někdo v domě Ona Ano
Muž se na ni podívá. Ona k němu vzhlédne Muž Chtěl jsem zjistit kdo ten dům koupil Ona Tomu rozumím Muž Neprodávám domy každý den
Vychloubačně
A teď mám peníze Ona To jistě máte Muž Ano teď mám slušný peníze Ona
Trochu vystrašeně
Vy bydlíte nedaleko
Pohlédne muži do očí Muž Ano není to daleko
Flirtuje
Tak co kdyby Ona
Skočí mu do řeči
Ne ne
On stojí za rohem a je čím dál tím neklidnější, nakonec se jakoby proti své vůli odhodlá, vyjde zpoza rohu, kráčí přes dvůr a dívá se k lavičce, kde sedí ona a muž. Zastaví se, sklopí hlavu. Ona na něj pohlédne Ona
Nervózně
To jemu patřil ten dům Od něho jsme ho koupili
Muž se zvedne, jde k němu. Rychle Říká že tu bydlel jeho dědeček
Váhá, obrácená k muži Nebo ten ne
Muž Ano můj dědeček taky Ale ten zemřel už dávno Dědečka si nepamatuju Ale moje babička tu žila ještě před pár lety než umřela
Zastaví se před ním
Chtěl jsem vás jenom pozdravit
Stojí a dívá se do země On Právě jsme přijeli Muž To se tu určitě chcete trochu porozhlédnout
Hledí na něho
Ale já se můžu za chvíli vrátit A pak vám můžu ukázat dům Ona
Rychle
Bydlí tu ještě někdo jiný myslím tady v okolí
Muž k ní přijde, zavrtí hlavou, stoupne si před lavičku Muž Přímo v okolí to ne Ale ano počkejte
Váhá
no já Jenom já
Ona se dívá do země. Pauza. Muž je na odchodu Vrátím se teda za chvíli Mohl bych vás třeba večer pozvat na skleničku Protože teď mám přece peníze
Muž se zasměje. On a ona pokývnou směrem k muži, který zdvihne ruku, zamává jim a poté zmizí za pravým rohem domu. On jde k lavičce, sedne si úplně na kraj, aby byl od ní co nejdále. Dívá se před sebe na zem. Ona po něm opatrně pokukuje. Dlouhá pauza On
Trochu roztřeseným hlasem
To tys mu nabídla aby si sednul vedle tebe na lavičku Ona Ne ne On Takže on jen tak přišel a posadil se
Jakoby ironicky
Jen tak z ničeho nic přišel a posadil se
Ona hledí strnule před sebe
Takže to bylo takové tajné přání které jsi vyslala No to se musíte posadit tady těsně vedle mně Ty jsi to prostě jak je tvým zvykem řekla aniž bys to vyslovila Ona Ne nech toho
Mám hrozný strach On Ne ty jsi nedělala nic Ani do očí ses mu nepodívala
Vztekle
Dívala ses mu do očí celou dobu Nebo ses to zrovna chystala udělat zrovna když jsem přišel
Zavrtí rezignovaně hlavou Ona Ne prosím tě Mám hrozný strach On
Vzrušeně
A nechtěla ses o něj zrovna tak nějak opřít akorát když jsem přišel Ona Neopřela jsem se o něj On Já jsem to přece viděl na vlastní oči Viděl jsem přece jak ses o něj opřela
Smířlivěji
Přece jsem to viděl Ona
Rezignovaněji
Neudělala jsem to On Líbil se ti Ona Ani líbil ani nelíbil On
Líbil se ti Ona Tak dobře trochu se mi líbil
On vstane, jde přes dvůr
On Jasně jsem tě viděl jak tam sedíš s očima široce rozevřenýma Určitě si počkal až jsem zašel za dům aby mohl vejít na dvůr a mluvit s tebou o samotě
Potřese zoufale hlavou A prý se ještě vrátí
Vzdychne těžce a zoufale
Už sem bude chodit pořád
Jde zpět a sedne si znovu na lavičku, trochu blíž k ní Bydlí tady sám A nás dva nenechá nikdy o samotě
Pohlédne na ni
A navíc jsme ten dům koupili od něj
Vstane
Do hajzlu A jeho rodina prý bydlela v tomhle domě kde teď máme bydlet my
Hledí na ni zoufale
kde teď musíme bydlet my
Klidněji
A ty si tu sedíš a díváš se mu do očí dlouze se mu díváš do očí
Vztekleji
Lepíš se tu na něj na lavičce
Dívá se před sebe. Pauza A on přijde zas Přijde zas Přijde
Chodí sem a tam. Pauza. Klidněji
Tys přece věděla že někdo přijde Já jsem to vlastně taky tak nějak věděl Jenže já jsem to nechtěl vědět Ale tys to věděla celou tu dobu
Zastaví se, dívá se na ni. Vztekle Tys vlastně chtěla aby přišel Ty jenom tak říkáš že nechceš aby někdo přišel ale ve skutečnosti si nepřeješ nic jiného
Vrtí rezignovaně hlavou Ona
Tiše a klidně Uklidni se
On stále přechází sem a tam Už toho nech tak se uklidni
Pauza. S falešným optimismem
Musíme jít dovnitř a prohlédnout si dům
On jenom dál přechází sem a tam. Ona vstane. Prosebně Nepůjdeme do domu
On Někdo přece přijít musel
Ona jde k němu, vezme ho za ruku Ona Pojď půjdeme do domu
On na ni pohlédne On Já tu nechci bydlet
Zoufale
Já tu nechci zůstat Ona
Chlácholivě, má trochu strach Pojď půjdeme dovnitř
On Musela ses mu dívat do očí
Osvobodí se z jejího sevření, jde si sednout na lavičku, opře si lokty o kolena, bradu si podepře dlaněmi. Skutečně zoufalý Ne ne ne
Ona jde k němu a posadí se vedle něj na lavičku Ona
S falešným optimismem Bude dobře uvidíš
On na ni pohlédne. Pauza On
Úplně vážně a upřímně Mám tě tak rád
Obejme ji, přitiskne ji k sobě, dívá se jí do očí. Ona ho obejme, opatrně ho začne kolébat Ona Ty a já
Políbí ho na čelo On Ty a já Ona Ty a já
On na ni rezignovaně pohlédne On Vždycky musí někdo přijít Ona
Chlácholivě
Jen buď klidný Ty a já to přece víš On Ano jenom být klidný Ona A teď můžeme jít do našeho domu
On se narovná
On Půjdeme dovnitř
Zvedne se z lavičky. Ona vstane. Berou se za ruce a jdou směrem ke dveřím Ona
Pohlédne na něj
Ty máš klíč že ano
On se zastaví, prohmatá si kapsu, přikývne. Vytáhne klíč z kapsy. Jdou směrem ke dveřím. On odemkne, podrží jí dveře. Ona vejde dovnitř. On ji následuje, zavře za sebou dveře, je slyšet, jak zamyká a ověřuje si, zda jsou dveře zamčené, cloumá dveřmi III
Ona přichází z chodby, vchází do starobylé, velké, podlouhlé kuchyně. On vejde za ní, zavře za sebou dveře Ona
Pohlédne na něj nadšeně
Podívej na ten pěkný kuchyňský stůl
Ukazuje na dlouhý, neopracovaný, častým používáním opotřebovaný stůl, který stojí podél vzdálenější krátké stěny tady můžeme sedávat a jíst přímo naproti sobě můžeme sedávat a jíst
Pohlédne na něj Posadíme se
Posadí se na jednu z neopracovaných rozvrzaných židlí, které stojí v řadě podél jedné strany stolu. On ji následuje, posadí se přímo naproti ní na neopracovanou rozvrzanou lavici, která stojí u stěny podél druhé strany Takhle můžeme sedávat každé ráno Protože teď jsme v našem domě A budeme tu spolu jen my dva tady budeme spolu spolu sami Sami pro sebe A nikdo sem nepřijde On Ano jenom my dva spolu Ona Ty a já
On Ty a já
Vstane, jde ke kuchyňskému oknu, které je uprostřed stěny a z něhož je vidět na dvůr, dívá se ven, rozhlíží se na všechny strany. Pauza Ona Vidíš něco On Ne
Otočí se k ní Myslím že
Odmlčí se Ona Co
On Ale ne nic Ona
Veseleji
Podívej se na ten starý sporák
Ukazuje na sporák. On přikývne A na tu starou ledničku
Ukazuje na ledničku
Myslím že jsem tak starou ledničku ještě nikdy neviděla Zvláštní že funguje A tady ty záclony A je to tu zatuchlé
Rozhlíží se po pokoji
A tady budeme bydlet Koupili jsme tenhle dům Koupili jsme tady to všechno A teď tu budeme spolu sami sami pro sebe A nikdo sem nepřijde
On se znovu zadívá z okna. Ona se dívá na něj. Ne zcela přesvědčivě Budeme spolu
Přesvědčivěji
Jenom ty a já
Se stále větší jistotou Nikdo jiný
S jistotou
Nikdo nepřijde
On stále hledí z okna On
tiše
Už je tam zase Ona Ne ty si děláš legraci
On energicky vyhlíží z okna On Já myslím že jsem ho zahlédl Ona Vždyť sotva odešel
On na ni pohlédne
On Jo ale já jsem si skoro jistý že jsem ho zahlédl Venku na dvoře Tam vedle
Zmlkne
Ona To ale jistě nemohl být on
On znovu vyhlíží z okna On Ale já myslím že to byl on
Ona jde k oknu, stoupne si vedle něj, položí mu ruku kolem ramen, dívá se ven Něco jsem zahlédl to musel být on
Ona na něj kradmo pohlédne Ona Chceš abych šla ven a porozhlédla se Podívala se jestli tam je
On na ni zoufale hledí, v očích má strach On Ne
Ona skloní hlavu. Rezignovaně Ty ho snad chceš potkat Ty tu nechceš být se mnou ty ho snad chceš potkat Ona
Trochu vyděšeně Nedělej si legraci
Pauza
Vždyť víš že to tak není
Pauza
Můžeš jít klidně ven sám
Pauza. S falešným optimismem
Anebo si to tu můžeme projít a prohlédnout si ty staré věci které tady v tom našem domě jsou To bychom mohli On Ale já jsem si jistý že jsem ho zahlédl Pst
Poslouchá. Podívá se na ni. Tlumeně, tázavě Slyšelas něco
Ona zavrtí hlavou. Hlasitěji Nic
Ona znovu zavrtí hlavou. On opět vyhlíží z okna. Náhle se ozve zaklepání. On na ni zděšeně pohlédne. Ona pohlédne na něj. Má velké, vyděšené oči. On zavrtí hlavou, pak jde zpátky k lavici, posadí se. Ona se posadí na židli. Znovu se ozve klepání, tentokrát silněji. Oba tiše sedí, dívají se na sebe. Ona
Tlumeně
Neotevřeme
On zavrtí hlavou. Nadšeně
Necháme ho tam prostě stát
On přikývne. Znovu se ozve zaklepání Ať si tam klidně stojí a klepe
Nemusíme otevírat Ten dům je přece náš otevřeme jenom tomu komu chceme
On se opře lokty o stůl, skryje tvář v dlaních Nemusíme přece otevírat
Pauza
Otevřeme přece jenom tomu komu chceme
On zvedne hlavu, položí ruce na stůl, dívá se na ni On Nikdy nebudeme sami dva A tys věděla že prostě někdo přijde
Znovu se ozve zaklepání Ona
Tázavě
Musíme otevřít On Stejně bys nejradši abychom otevřeli Tak ráda bys
Zmlkne
Ona Nemusíme otevírat
Sedí a vzájemně se na sebe dívají Myslíš že už je pryč On Možná
Pauza
Nebo tam možná stojí a čeká Stojí na dvoře možná stojí přede dveřmi Ona Já myslím že už je pryč
Nadšeně
A už nepřijde Už znovu nepřijde
a jestli ano tak až za několik dní a pak už nikdy nepřijde On
Šťastně Myslíš
Ona přikývne Ona
Trochu veseleji
Pojď půjdeme do pokoje Teď už je určitě pryč Klepal na dveře ale my jsme mu neotevřeli A už je pryč Je pryč On Snad je pryč Ona Já vím že je pryč Takže můžeme jít do pokoje
Vezme ho za ruku. On vstane. Ona ho vede ke dveřím do pokoje IV
Ona ho vede za ruku do starobyle zařízeného pokoje se zažloutlým dřevěným obložením na stěnách Ona Teď si to tu projdeme a prohlédneme si všechno co v pokoji je On
Poněkud rezignovaně
Ale on tam stojí přede dveřmi stojí tam a čeká a za chvíli zase zaklepe
Ona Já myslím že je pryč On
Nebojácně
Jen ať si tam klidně stojí Dveře jsou stejně zamčené Ona Ať si tam klidně stojí
Rozhlíží se po pokoji
Ale tady je to moc hezké Ten pokoj je pěkný A všechny ty fotografie co visí na stěnách
Oba se rozhlížejí po pokoji Všechno tu zůstalo jak to tu asi bylo po celá ta léta
Se zájmem se rozhlíží, všimne si portrétu mladé ženy, který visí na dlouhé stěně přímo naproti Ta fotografie tam na zdi
Ukazuje
to je určitě ta co tu bydlela před námi babička
Odmlčí se, pohlédne na něho, rychle Támhle vzadu
Ukazuje
tam vzadu ta co ji vidíš tam na zdi ta mladá žena tam na té fotografii to je určitě ona babička zamlada
Pustí jeho ruku, jde k portrétu, stoupne si před něj. On zůstane stát. Ona se dívá na portrét. Pauza Musela být krásná On
Poněkud rezignovaně
A on teď určitě stojí před dveřmi
Určitě zaklepe na dveře
Zoufale
Proč jsi neřekla dřív že prostě někdo přijde
Ona se k němu obrátí Ona Ať si tam klidně stojí
On se dívá do země
On Navíc se ti jistě zdá hezký docela je babičce podobný Ona Nijak zvlášť jí tedy podobný není
On se směje. Ona se znovu obrátí k portrétu On Že ty si tak dobře pamatuješ jak vypadá
Jde k portrétu, dívá se na něj. Pohlédne na ni. Ironicky Mně se zdá že se trochu podobá své babičce když byla mladá
Pauza
A teď tam venku obchází
Ona přechází po pokoji. On se za ní otáčí Co myslíš Podobá se jí Ona Nevím On Dívala ses mu do tváře tak pozorně
Ona dělá, že neslyší, dál se rozhlíží po pokoji Ona Tam
Hledí na svatební fotografii, která visí vlevo na krátké stěně to je svatební fotografie
Ukazuje
tam to musí být svatební fotografie
Spontánně
Ale ten muž byl taky krásný
Jde ke svatební fotografii blíž, podrobně si ji prohlíží. Obrátí se k němu. Konstatuje jen tak mimochodem Oba dva byli krásní
On přikývne, jde k ní, postaví se vedle ní Byl to pěkný pár A byli dost mladí když se brali On
S výraznějším zájmem
Já myslím že se trochu podobá jak babičce tak dědečkovi Ale na téhle fotografii jsou oba mladší Ona Ano jsou dost mladí
Trochu váhá
Tak nejvýš dvacet On Ona je možná ještě mladší Ona Nejsou na tom jako my On Ty přece nejsi tak stará Ona Úplně mladá už taky ne
Položí mu ruku kolem pasu, přitiskne se mu k boku. Pauza. Vzhlédne k němu Ale já jsem tak ráda že jsme se my dva potkali Ale trvalo to než jsem potkala někoho s kým jsem si mohla
odpočinout
Pauza
U koho jsem si mohla odpočinout Spolu sami pro sebe To je přesně to To je přesně to co chceme Chceme si přece odpočinout společně On Ale přece odpočíváme společně
Ona přikývne. Pauza. On se vymaní z jejího sevření, jde k dlouhé stěně, kde vedle portrétu visí chlapcova fotografie z konfirmace. Zastaví se před ní. Pohlédne na ženu. Trochu ironicky Tady je jeho fotografie v obleku a s kravatou
Pauza. Váhavě
To je divné že tady ty fotky nedal pryč než dům prodal aspoň ty na kterých je on sám Ona Je to dost divné
On otevírá dveře, které jsou v pravé krátké stěně pokoje, nakukuje do ložnice On
Pohlédne na ni
A tady je ložnice kde
Váhá
kde spala stará Smrdí to tu starobou Smrdí tu staré chcanky nevětrané a špinavé to tu je A malba je oprýskaná Postel neustlaná
Vejde do ložnice. Ona jde k fotografii z konfirmace, stoupne si před ni. On volá z ložnice A pod postelí je hrnec do půlky plný starých plesnivých chcanků To snad není možný
Ona si stále prohlíží fotografii z konfirmace.Vyděšeně
No představ si že tam pod postelí stojí hrnec do půlky plný starých chcanků To snad není možný Ona
Duchem nepřítomná do půlky plný starých chcanků On
Z ložnice
Musíme to vylít Ona Tady se toho musí tolik udělat v tomhle domě On
Z ložnice
Neměli jsme tenhle dům nikdy kupovat Ona To není tak jistý
On se vrátí zpět do pokoje, zavře za sebou dveře, dívá se na ni. Ona si stále prohlíží fotografii z konfirmace. Vzhlédne od fotografie, podívá se na něj. Opět se zahledí na fotografii. Zamyšleně. Hrnec se starýma chcankama pod postelí
On kýve, jde ke kanapi, které stojí podél levé kratší stěny pod svatební fotografií. Lehne si na pohovku, leží na zádech, dívá se přímo před sebe. Ona jde ke dveřím do ložnice, otevře je, vejde dovnitř. Z ložnice No teda Ne to snad není možný A smrdí to tu zatuchlou starobou A postel je neustlaná Vypadá to že ani nevyměnili povlečení potom co
Váhá
ona tady spala
On Určitě tam umřela v tý posteli v tom povlečení
Ona se vrátí zpět do pokoje, zavře za sebou dveře Ona Myslíš On Tys věděla že prostě někdo přijde Tys to věděla
Ona jde k oknu, které je trochu napravo v dlouhé stěně a napravo od portrétu a fotografie z konfirmace. Stoupne si k oknu a dívá se ven směrem k moři Ona
Skoro jako by se nudila
A támhle máme moře Jenom moře A nikdo tu není Jediné co vidím je moře Nic jiného On Nevidíš nikoho Ona Jenom moře On Jenom moře – dobře
Trochu radostněji
To je tak fajn vidět jenom moře To se člověk může cítit bezpečně Ty a já a tam venku je moře Je to tak jak má být Ty a já a moře A nikdo jiný tu nebude Jenom ty a já a moře
Nikdo jiný Ona Ale moře je tak veliké A není vidět ani živáčka Jediný dům Jenom moře
On se obrátí na kanapi, zůstane ležet zády k ní, dívá se do zdi. Pauza Ale nebuď smutný Já tě utěším
Jde ke kanapi, lehne si za něj, obejme ho, přitiskne se k jeho zádům. Chlácholivě Jenom ty a já A pak moře ty a já a moře Nesmíš být smutný Já tě budu opatrovat Nesmíš mít strach Uvidíš že všechno půjde dobře Nic zlého se nestane Ty a já budeme spolu Teď už budeme spolu pořád Ty a já budeme spolu Nikdo jiný tu nebude Jenom ty a já A dům je starý a pěkný A my jsme ujeli od všech A teď budeme spolu budeme spolu sami ty a já spolu sami budeme společně odpočívat teď budeme spolu jenom ty a já Ty a já sami spolu
Pauza. On se k ní obrátí, dívá se na ni
On
Ustrašeně
Slyšíš Slyším někoho venku On je venku Je tam pod oknem Ona
Klidně
Já nic neslyším Slyším jenom jak ti bije srdce Slyším že máš strach On Slyším tak zřetelně kroky Slyším že někdo je venku On neodešel ne je venku a obchází kolem domu
Oba leží a poslouchají Ona
Poněkud rezignovaně
Opravdu tam někdo je Tak on teda neodešel A teď chodí kolem domu obchází kolem domu
Pauza
Ale to nám přece nemusí vadit To přece není tak hrozné že je tam venku že obchází kolem domu
Přesvědčivě
To přece není tak hrozné
Jemně
Protože teď jsme ty a já spolu sami
Zoufale
Teď jsme spolu
sami společně On
Ustrašeně
On obchází kolem domu Slyším jak tam obchází A za chvíli se zastaví na dvoře Neodejde znovu a znovu se bude vracet
Posadí se na kraj pohovky. Ona se posadí vedle něj. Vyděšeně na něj pohlédne Ona
Zoufale
Bude se pořád vracet Že se bude pořád vracet Jak můžeš něco takového říct On Řekl že odejde ale nešel nikam Prostě tu zůstal Pořád se bude vracet Ona Ale to přece nejde Řekl přece že nás nechá abychom se tu sami porozhlédli Chtěl odejít Chtěl se vrátit až později Měli jsme se tu porozhlédnout On Jenže teď je tu zas
Trochu odvážněji
Ale dveře jsou zamčené Ona Jsi si jistý že je někdo
před domem
On přikývne Ona
Odvážněji
Můžu jít ven a podívat se
On vstane, jde do kuchyně, vrátí se zpátky, dívá se na ni rezignovaně On
Slabě
Stojí venku na dvoře Viděl jsem ho kuchyňským oknem Ona Řekl přece že odchází
Hledí na něj se strachem. Pauza Jsi si jistý že tam někdo je
On přikývne. Jde ke kanapi, posadí se vedle ní, pohlédne na ni On
Obviňujícím tónem
Teď je tam zase Tak ty sis tu našla přítele sotva jsme přišli To se ti povedlo Já jsem tě viděl
Zoufale
Viděl jsem dobře jak ses mu dívala do očí Když sis myslela že tě nevidím tak ses mu dívala do očí A já jsem dobře slyšel jak ses ptala jestli bydlí daleko Já jsem to dobře slyšel Ona Kde je On
Řekl jsem že stojí na dvoře Ona
Rychle
Tak ať si tam stojí Vždyť tam klidně může stát Ať si tam klidně stojí On To tys ho pozvala aby k nám zase přišel Ona Ne Sám řekl že se chce vrátit já jsem neřekla nic Sám řekl že se chce za chvíli vrátit to řekl On A teď už je tu
Ozve se zaklepání. On vstane, pohlédne na ni ustrašeně. Ona pohlédne na něj. Zoufale Nemám na to se s ním vidět Jdu pryč
Zadívá se ke dveřím do ložnice Jdu do ložnice
Ukáže na dveře do ložnice Nedokážu se na něj dívat
Dívá se na ni prosebně Jestli má někdo otevřít musíš to udělat ty Ona
Váhavě
Jsi si tím jistý Jsi si jistý že bychom měli otevřít a že to mám udělat já
On přikývne
On Já na to teď nemám Nemám na to dívat se na lidi Já nesnesu aby sem někdo chodil
Krátká pauza
Ale musíme mu otevřít Ty mu otevřeš dveře Ona
Tázavě
Mám otevřít
Znovu se ozve zaklepání On Jestli má někdo otevřít musíš to být ty kdo otevře dveře Já nemám na to abych otevřel Nemám na to abych se s ním viděl Já jsem to věděl že někdo přijde
Znovu se ozve klepání, tentokrát silněji Ona
Tázavě
Musíme otevřít
On pokrčí rameny. Klepání je ještě silnější. Ona na něj pohlédne Myslíš to vážně Že musíme otevřít Musíme otevřít
Znovu klepání
On On nepřestane klepat Takže musíme otevřít Ona
Tázavě
A já mu mám otevřít
Znovu klepání. Ona jde do kuchyně, dveře nechá otevřené. On jde do ložnice, zavře za sebou dveře, pak je znovu otevře, vrátí se do pokoje. Lehne si na pohovku s obličejem obráceným ke stěně, s rukama složenýma za hlavou, kolena pokrčená směrem ke stěně
V
Ona přidržuje dveře z kuchyně do chodby muži, který stojí na prahu a rozhlíží se po kuchyni Muž Říkal jsem si že vám ten dům vlastně můžu stejně dobře ukázat hned A přinesl jsem s sebou
Zvedne před sebe tašku, kterou drží v ruce, cinkají v ní lahve něco Víte přece že teď mám peníze
Zasměje se, usmívá se
Nikdy před tím jsem neměl tolik peněz
Směje se
To až teď mám peníze A vaší zásluhou
Vejde do kuchyně, pohlédne na ni. Ona za sebou zavře dveře. Muž projde kolem ní a posadí se na lavici. Pauza To víte já tenhle dům znám dobře vyznám se tu znám tu každou skulinku
Pauza. Postaví tašku na stůl. Ona si stoupne ke kuchyňskému oknu, přenese váhu na pravou nohu, takže se jí bok jemně vyboulí směrem k němu. Dívá se z okna. Muž zírá na její bok. Když jsem byl malý býval jsem často v tomhle domě Poměrně často jsem tu býval
Pauza
Nemohla byste mi podat skleničku
Ona na něj pohlédne Ona Já nevím kde jsou skleničky
Muž ukáže na skříňku s posuvnými dvířky, která visí na zdi za řadou židlí. Ona na něj hledí Kde
Muž Tam ve skříni
Pořád ukazuje. Ona odsune dvířka, za nimi spatří pěkně vyrovnané sklenice, hrnky a další nádobí Prodal jsem dům se vším co v něm bylo Nevěděl jsem stejně co bych s tím dělal Jí by se to tak jako tak nelíbilo staré babičce
Směje se
Ale takový už je holt život člověk si schovává věci pak umře a jiní mají zase svoje věci pro ně jsou tyhle věci skoro bezcenné Tak to prostě je Ona
Tázavě
Skleničku
Muž přikývne Muž A jednu pro vás protože vy si přece taky dáte něco k pití
Ona zavrtí hlavou
Takže vy nechcete nic pít
Vytáhne z tašky lahvové pivo a postaví ho před sebe na stůl. Dívá se na ni rošťácky Nic k pití
Ona zavrtí hlavou. Muž odzátkuje lahev a postaví ji opět na stůl. Ona vytáhne ze skříňky jednu skleničku, postaví ji před něj na stůl. Jde zpátky k oknu, kde zůstane stát. Opět se dívá ven. Muž na ni hledí Vám tedy nic
Ona se k němu pootočí, zavrtí hlavou. Muž si nalije trochu do sklenice, pěna přeteče přes okraj. Zírá na ni Musíte se posadit
Nemůžete se posadit a trochu si se mnou povídat
Lokne si, má pěnu kolem úst, pořád na ni hledí Nechcete nic Nechcete se posadit
Postaví sklenici na stůl. Pauza. Cituplně Ano tady sedávala moje babička ráno co ráno Nebývala často z domu A skoro vždycky byla sama A teď už tu není
Pauza
Tak tak
Pauza. Zírá na její bok. Ona se dívá z okna Byla sama babička tady v tom domě spoustu let Můj dědeček umřel už dávno Musela být dost osamělá Ale že by si někdy stěžovala to ne Určitě byla osamělá protože tady v okolí není zrovna moc lidí
Zachechtá se. Pauza
Co jste provedla se svým mužem
Ona na něj pohlédne
Ona Co jsem provedla se svým mužem Muž Teď se tady posaďte dejte si skleničku Trochu si se mnou povídejte
Ona si sedne přímo naproti němu na židli. Muž před ni postaví lahev piva. Ona zavrtí hlavou. On se zamyslí. Tlumeně Jo babička
Sentimentálně
Ta byla hodná Vždycky na mě byla hodná
Lokne si
Jo moje babička
Pauza. Hledí na ni
Dostali jste ten dům lacino Fakt lacino Všechno co v životě měla byl tenhle dům a to co bylo v něm A já jsem ten dům zdědil Máte mi vážně za co děkovat
Směje se. Pauza
Ale možná jste za ten dům zaplatili moc Stojí na tak opuštěném místě A je tak zchátralý Možná jste za ten dům zaplatili až moc
Zachechtá se
Ne dostali jste ho lacino příliš lacino Měla byste mi za to být vděčná Jak říkám měla byste mi za to být vděčná
Ona vstane
Nemůžete si sednout a chvíli si se mnou povídat Jenom chvilku
Ona stojí u kuchyňského stolu a shlíží na něj Teď ne Tak třeba někdy jindy Třeba se můžeme sejít někde jinde Já přece bydlím tady kousek Můžeme se klidně sejít Anebo
Směje se
stejně se potkáme Není tady moc jiných lidí které byste tu mohla potkat ale mě tu potkat můžete Takže až si budete přát společnost
Lokne si
Takže až si budete přát společnost tak stačí prostě přijít můžete přijít kdykoli
ke mně domů A taky mi můžete zavolat Protože v tomhle domě je telefon a já mám telefon Tady
Vytáhne z kapsy kabátu pero a kus papíru Tady teď napíšu na které číslo můžete volat Stačí prostě zavolat Když budete chtít zavolejte kdykoli
Položí papír na stůl, sehne se, pečlivě píše číslo. Ona stojí na druhé straně stolu a dívá se na něj. Muž vzhlédne, vezme papír, podá jí ho. Ona si ho vezme. Vytáhne z kapsy kabátu peněženku, otevře ji, uloží papír do ní. Muž se na ni usmívá, kýve Stačí prostě zavolat Teď už máte číslo A máte ho dobře schované tam kde ho teď máte
Usměje se na ni, pak sklopí pohled na stůl. Ona jde zpátky ke kuchyňskému oknu, postaví se zpříma, opře se rukama o okenní rám, dívá se ven. Muž uchopí sklenici, dopije, postaví sklenici na stůl. Vezme lahev, zazátkuje ji, vrátí ji do tašky. Vstane Stačí prostě zavolat kdykoli zavolejte A to vám řeknu já nejsem nejhorší
Jde k oknu, stoupne si vedle ní, ona se stále dívá z okna. Hledí z okna přímo před sebe. Pauza Ne já jsem se chtěl jenom zastavit Určitě máte hodně práce Můžu přijít později nebo můžu přijít někdy jindy Stačí prostě zavolat Teď už víte kde mě najdete A vy mi určitě zavoláte
Jde ke dveřím do chodby. Ona se obrátí, dívá se za ním. Muž se ohlédne, dívá se na ni Tak já jdu a vrátím se někdy jindy
Ona přikývne. Muž otevře dveře, vyjde ven, dveře za sebou zavře. Ona zůstane stát u okna, dívá se ven
VI
Ona jde do pokoje. On leží na kanapi s obličejem stále obráceným ke zdi a koleny pokrčenými. Ona se posadí na kraj pohovky. On stále leží a dívá se do zdi. Dlouhá pauza Ona
Klidně
Už je pryč
Pauza. Hlasitěji Slyšíš Už je pryč
Pauza. Tišeji Spíš
Položí mu ruku na rameno, třese s ním Už šel Už je pryč
On na ni pohlédne, jeho pohled ztěžkne. Má strach Co je to s tebou
On se znovu zahledí do stěny Co je to s tebou Už je pryč Už jsme tu zase sami ty a já
Znovu s ním zatřese Tak řekni něco Co je
Sehne se nad ním, obejme ho Co je to s tebou Miláčku Co je to s tebou On
Mluví do zdi
Tak jsi spokojená Jsi spokojená Ona
Zoufale
Co tím myslíš Mám hrozný strach On
Teď máš cos chtěla
Pauza. Ona se od něj odtáhne, vstane, přejde po pokoji. On se na ni dívá. Ironicky Jsi šikovná Ty jsi vážně šikovná Samozřejmě je to tu až moc opuštěné a osamocené To chápu Já tomu rozumím Ona Nebuď takový Mám hrozný strach On Já tomu rozumím Moc dobře to chápu Ona Co jako On Musela jsi Ona
Trochu vztekle Co
On Kdy mu zavoláš Ona Nebudu mu volat On Tak proč sis vzala jeho telefonní číslo Ona To jsem přece musela Co jsem asi měla dělat když mi ho dával On Aha
A jak ráda sis ho vzala Já to chápu Ona Co tím myslíš On Proč sis dala ten papírek s číslem do peněženky Ona To jsem neudělala On Aha tak ne Ona Jak můžeš vědět že jsem to udělala On Prostě to vím Poznám ti to na hlase Prostě to vím
Ona jde do kuchyně, dveře nechá otevřené. Pauza. On se posadí na kraj pohovky, hledí do země. Úplně klidný Já jsem věděl že někdo přijde
Vstane, jde k oknu, dívá se dolů k moři A tam dole máme moře se všemi těmi vlnami moře je bílé a černé s těmi vlnami se všemi těmi měkkými a černými hlubinami
Sám pro sebe se směje
Vždyť my jsme jenom chtěli být spolu sami
Směje se nahlas. Pauza. Jde do kuchyně VII
On vyjde z hlavního vchodu, jde k pravému rohu domu, hledá ji, jde k levému rohu domu, hledá ji. Chodí po dvoře sem a tam On Ne ona mu nezavolá Určitě se brzy vrátí A pak budeme spolu sami Budeme spolu sami napořád budeme žít sami pro sebe
Jde k lavičce, posadí se. Opře si lokty o kolena, hlavu složí do dlaní. Hledí přímo před sebe Spolu sami sami pro sebe
Hrubě se zasměje. Dlouhá pauza. Ona přichází zpoza levého rohu domu, něžně se na něj dívá. On na ni pohlédne, sklopí hlavu. Ona se posadí vedle něj na lavičku, zvedne ruku, pohladí ho po tváři. Dlouhá pauza. Opona Právo k provozování této hry uděluje agentura Aura-pont, Veslařský ostrov 62, 147 00 Praha 4 Podolí, www.aura-pont.cz.
