Tento projekt byl spolufinancován z prostředků Evropské unie v rámci iniciativy Společenství INTERREG IIIA. Dieses Projekt wurde in Rahmen des Projektes INTERREG IIIA finanziert.
Jenišov
Obec Jenišov
Stanislav Burachovič
2007
Stanislav Burachovič
Obec Jenišov
2007
Jenišov Obsah: Vyznání, Prameny a literatura k dějinám Jenišova, Statistika obyvatel a domů z let 1523-2006, Základní etapy správní historie, Příroda a památky (Přírodní prostředí, Kaple sv. Anny, Lidová architektura, Kříže), Název obce, Název místní části Zátiší-Haselbeint Jenišov v době feudalismu Počátky obce, Jenišov v urbáři hrabat Šliků, Těžba železné rudy, Ve znamení války a víry, Jenišov za časů berní ruly a tereziánského katastru, Jenišov ve světle loketských urbářů, starých map a topografií Jenišov v letech 1850-1945 Vznik samostatné obce a její vývoj do roku 1900, Soumrak c.k. monarchie, první světová válka a založení ČSR, Jak se v Jenišově žilo za první republiky, Školství, Zdravotnictví, Vodovod, Významné osobnosti (Oskar Grimm, Franz Katz), Německá kronika obce, Silnice a cestáři, Honitba, Činnost obecního úřadu, Krize ekonomiky a česko-německého soužití, Těžba uhlí, Výroba porcelánu, Řemesla a živnosti, Statistika Jenišova 1939, Připojení Karlovarska k Německu a druhá světová válka Jenišov v letech 1945-2006 Počátky českého života po roce 1945, Školství, Zemědělství, Firmy se sídlem v obci, Malé vodní elektrárny, Dopravní stavby, Jenišovská kronika let 1945-2006, Vzpomínky pamětníků (Dětství na vesnici, Jenišov za časů našeho mládí) Použité prameny a literatura Německé rezumé-Zusammenfassung
5
Jenišov
Motto: Jen stěží lze najít něco, co by mysl více potěšilo, nežli četba pamětihodností o rodném místě a vlasti. Jí se mocně povzbuzuje přírodou vrozená láska, jež způsobuje, že máme zvláštní radost i z maličkostí seběhnuvších se v domovině, které by, pokud by byly vyprávěny o jiných místech, nikterak nevzbudily náš zájem. (Christian Lehmann, 1611-1688, pastor ve Scheibenbergu v Sasku, historik a kronikář Krušných hor)
Věnováno mamince a všem těm, kteří to, o čem píši, osobně znali a prožili. Až na několik výjimek jsou všichni už dávno mrtví. Přesto slyším jejich vyprávění docela zřetelně.
Náhon malé vodní elektrárny • Wasserkanal des kleinen Wasserkraftwerks
Vyznání. Vždy, když na podzim kráčím krasosmutnou krajinou kolem Jenišova, po té nesčetnými generacemi a věky zbrázděné zemi mého rodného kraje, cítím zvláštní neklid. Chodidly, póry kůže, do očí a hlavně do duše nasávám neomylné a sladkobolné tušení věčnosti. Tam, kde je věčnost, je nablízku i smrt, bez níž není života a vzestupu. A pak znovu před mým duševním zrakem ožívají zasuté děje dětství. Velmi intenzívně vnímám události, jež se v krajině odehrály před staletími. Jsou tu stále, jenže v jiné dimenzi. Krajina má paměť a ve vzácných chvílích se na ni dokážeme napojit. Cítím dojetí, chvějivý stesk a nostalgii, o níž pořád nemohu s konečnou platností rozhodnout, zda je konstruktivní či rozkladná. Vedu monolog se stíny někdejších světel a pouštím se do úvah o míjených světlech budoucích stínů. Pak někdy nastává mystický okamžik, kdy v záblescích vteřin zřetelně chápu dosud netušené souvislosti. Rozumím šepotu větru a šplouchání vln horské bystřiny. Jsem v harmonii a souzvuku se skrytým rytmem krajiny, stávám se její součástí a má paměť najednou sahá daleko zpátky před zrození mých nejvzdálenějších předků. Jsem pln pokory, úcty a metafyzické bázně z dálek vesmíru, jehož jsem nepatrným stopovým prvkem s nestanovitelným vzorcem. Má tichá kontemplace je modlitbou a vyznáním lásky krajině mého dětství zároveň. Jsem obklopen tisíci hlasy života, jež ke mně promlouvají z každé skály, studánky a stromu - ale také z deštěm vymleté polní cesty, z vyvráceného kříže a z opuštěných ruin domu. V takových chvílích vím, proč a jak se rodily prastaré mýty a pověsti. Tehdy do své neklidné krve vstřebávám jejich zašifrované poselství s přísahou, že uposlechnu veliké duchovní výzvy této požehnané krajiny a nikdy ji nezradím. Shlížím z dosaženého vrcholu hory a téměř fyzicky bolestně nesu poznání o velikosti a nízkosti člověka. Vzpomínám na dlouhá léta hledání, tápání a nejistot. Zasvěcení do tajů krajiny nepřichází najednou, musí být vykoupeno nesčetnými hodinami putování a naslouchání. A také hodinami láskyplného studia, kdy v sobě skládáme střípek po střípku vzácný obraz poznání. Není poznání v hluku a hřmění hostiny nepovolaných – je jím však těhotné zimní ticho bělostných horských plání či časové vakuum zasněných rašelinišť, kde jen kovový bzukot hmyzu ruší něžný dech nedotčené země. Dlouhé hodiny jsem o poznání krajiny a života také rozmlouval se stříbronosnou skálou, v jejíchž rudných žilách mí dávní předkové dobývali svůj nelehký chléb. Zlověstným nebezpečím hlubin a temnot čelili odvahou a důvěrou v Boží prozřetelnost. Hledal jsem v Krušnohoří, v Císařském lese a také u Jenišova jejich časem a prachem zapomenutí zaváté stopy a sklonil se s dojetím i před svědectvím jejich chvilkové slabosti, kdy přemoženi lidským strachem vytesali do tvrdé stěny štoly kříž, znamení prosby a vykoupení. Každé mé zdejší magické putování v čase a prostoru je sladkou katarzí, po níž se cítím očištěn jako blahodárnou koupelí. Světlo tohoto zvlněného obzoru v sobě nesu jako planoucí pochodeň. Jsme té krajině velikými dlužníky. Více bereme a přijímáme, než jí dáváme a než jí skutečně můžeme dát. Toto vědomí mne prostupuje znovu a znovu, když smutním nad zemřelým stromem, vyschlou studánkou léčivé vody, pošlapanou květinou a lidským nevděkem. Tehdy mé bolavé duši pomáhá jen jediný lék – víra ve věčný návrat v koloběhu životů a opětné hledání a nacházení, putování k zázračným lesním pramenům, kde ještě sídlí skřítkové a hadí královna se zlatou korunkou, žezlem a zlatým jablkem věčné touhy a Mládí. PhDr. Stanislav Burachovič 7
Jenišov Prameny a literatura k dějinám Jenišova. O dějinách obce Jenišov doposud nebyla vydána žádná vlastivědná monografie. Pramenná základna ke starším i novodobým dějinám Jenišova je skromná a časově nevyvážená. Tvoří ji v podstatě jen série urbářů a katastrů loketského panství ze 16.-19. století urbář hrabat Šliků (1523-1525), berní rula (1654), tereziánský katastr (1713-1748), dále pak 3 urbáře městského panství Loket (1705-1710, 1741 a 1777) jakož i katastry josefínský (17851789) a stabilní (1826-1846). Následují základní topografická díla Schallerova (1785), Sommerova (1847) a četné statistické lexikony z průběhu 19. století, jejichž strohá řeč čísel je sice zajímavá, leč nic nevypovídá o lidských osudech či dobových událostech. Lze litovat, že pro dobu 19. a 1. půle 20. století chybějí obci kronikářské záznamy, takže časové dění tohoto období nelze zrekonstruovat. Roku 1922 sice byla založena obecní kronika, její autor však napsal jen 37 úvodních stran, k popisu jednotlivých let se vůbec nedostal. O to více je potěšitelné, že existuje nepřetržitě vedená česká kronika obce, postihující v základních rysech události let 1945-2006. Dílčí archivní materiály k Jenišovu z časového údobí sklonku 19. století a 1. poloviny 20. století (převažují jednotliviny z agendy obecního úřadu a místní školy) jsou sice dochovány ve fondu SOA Karlovy Vary, nelze z nich však sestavit ucelený obraz dění. Pro období 18. a 19. století jsou ve Státním oblastním archivu v Plzni zachovány téměř kompletní řady jenišovských matrik narození, sňatků a úmrtí, cenný pramen genealogického bádání (Matriky narození: Jenišov 1791-1846, 1847-1867, 1867-1880, 1880-1892, 1892-1898, Haselbeint 1793-1872, 1796-1941, 1794-1938. Matriky sňatků: 1791-1859. Matriky úmrtí: 1791-1859, 1859-1873, 1873-1896). Nejstarší mapová zachycení Jenišova a okolí najdeme v dílech F.M.Zurnera (1715), J.Chr. Müllera (1720) a na mapách Loketska z doby kolem roku 1730. Výtečnou kvalitu má 1. vojenské mapování Čech z let 1764-68, kde je Jenišov rovněž zachycen. Několik zajímavých sdělení k historii obce lze nalézt v listu odsunutých německých obyvatel Karlovarska Karlsbader Zeitung (Karlsbader Badeblatt) počínaje ročníky 1950 až do současnosti. Ti však měli po roce 1945 jiné starosti, než se zabývat historií, takže se v novinách omezili hlavně na gratulace a kondolence. Vše, co se odsunutým rodákům z jenišovských reálií podařilo v 50.-70. letech 20. století zachránit, shromáždit a zrekonstruovat, je sepsáno v publikaci Die Karlsbader Landschaft z roku 1974. Shrnuto: archivních pramenů a literatury o Jenišovu je málo, pamětníci umírají a tak má následující obraz jenišovských dějin mnoho bílých míst. Jejich odstranění či umenšení Mapa loketského kraje M. Seuttera 1732 Landkarte des Ellbogener (Loketer) Landbude úkolem pro budoucí badatele. strichs von M.Seutter 1732 8
Jenišov
Rok: 1523 1581 1654 1713 1740 1780 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1945 1946 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Statistika obyvatel a domů z let 1523-2006 Počet obyvatel: Počet domů: cca 80 15 cca 90 18 91 12 domů a 1 obilný mlýn 91 (?) cca 25 cca 120 cca 35 cca 200 cca 42 339 58 628 76 778 89 895 83 1203 (včetně Tašovic) 91 1338 (včetně Tašovic) 92 1122 94 1406 (samotný Jenišov 1243) 126 (vč. Tašovic) 2489 (samotný Jenišov 1476) 2400 (včetně Tašovic, září 1945) 767 (včetně Tašovic, 31.12.) 242 496 121 379 332 69 294 64 305 81 303 + 29 cizinců 90+1 332 + 29 cizinců 106 + 4 č.evidenční * 366 + 27 cizinců 113 + 4 č.e.* 403 + 26 cizinců 117 + 6 č.e.* 425 + 37 cizinců 142 + 6 č.e.* 497 + 25 cizinců 160 + 6 č.e.*
(Poznámka: Pro některé roky se žádné údaje nenašly, v několika případech se ke stejným letům neshodují. Rozdíly vznikly nepřesností soupisů, tiskovými chybami, někde je problematické odlišit údaje k samotnému Jenišovu od údajů vztažných společně k Jenišovu s Tašovicemi aj. Údaje k období 16.-18. století jsou v některých ohledech hypotetické, vycházejí z loketských urbářů (1523,1710,1741 a 1777), berní ruly (1654) a tereziánského katastru (1713-1748). *Čísla evidenční: kaplička 1, márnice 2, hasičárna 3, hala Anran 4, zahradní chata 5, hala Baustavu 6.
Základní etapy správní historie. Od svého založení ve 14. století až do konce feudalismu patřil Jenišov jako poddanská vesnice k panství Loket. V rozmezí let 1598 až do roku 1850 příslušel k loketskému městskému 9
Jenišov
Letecký snímek z roku 1946 Luftaufnahme aus dem Jahre 1946
10
Jenišov
Letecký snímek z roku 2006 Luftaufnahme aus dem Jahre 2006
11
Jenišov panství, resp. k Loketskému kraji. V letech 1850-1873 Jenišov správně náležel do zastupitelského okresu Loket. Od roku 1874 obec získala samostatnost, byla připojena k soudnímu a politickému okresu Karlovy Vary a sloučena s Tašovicemi. Spojení s Tašovicemi bylo ukončeno až roku 1954. Místní část Nový Jenišov byla roku 1959 připojena ke Karlovým VarůmDvorům. V letech 1960-1975 byl Jenišov sloučen s obcí Hory. V roce 1975 byl Jenišov administrativně připojen ke Karlovým Varům. V roce 1990 se stal samostatnou obcí. Příroda a památky. Přírodní prostředí. Jenišov leží v nadmořské výšce 415 m. Dnešní stav biotopů, tj. ploch, na kterých žijí rostliny a živočichové, je výsledkem historických proměn hospodaření na širším území obce. Jen za krátké období druhé poloviny 20. století máme možnost porovnat tvářnost zdejší krajiny na leteckých fotografiích. Pestrá mozaika polí se proměnila v plochy travních porostů a dřevin rostoucích mimo les. Les se objevuje v podobě rekultivační výsadby na důlní výsypce. Stopy důlní těžby jsou rozeznatelné jen podle vodních ploch v pozůstatcích jam, u nichž nastupuje vegetace. Relativně nejdéle stabilizovaným biotopem je pobřežní vegetace podél Chodovského potoka. Rozšířila se téměř na celou plochu nivy, kde tvoří údolní jasano-olšový luh a ve svahu se vyvíjí v doubravu. Vzhledem ke kvalitě přitékající vody není zde příhodné prostředí
OÁZA - bývalý důl Poldi • OÁZA - ehemaliges Bergwerk „Poldi“
12
Jenišov pro přirozené společenstvo vodních rostlin a živočichů. Zato četná jezírka v zaniklých důlních plochách jsou příhodná pro hmyz a obojživelníky vázané na vodní prostředí, jaké vzniklo např. západně od Zátiší. Nejpočetnější populací je tu skokan zelený. Další podobný, ale jinak usměrněný vývoj bude v nově vytvořených rybnících na svahu Loketské výsypky. Pozorovatelný je v rekreační lokalitě Oáza v místě bývalého dolu Poldi. Vedle intenzívně obhospodařovaných polí byly pro někdejší zemědělství typické květnaté louky. Ve velkovýrobní éře byly většinou proměněny na monotónní travní kultury, ale jejich semenný potenciál se místy ještě projevuje. Také u Zátiší najdeme květnatou louku. Na drobných mokřadech v budoucnu snad vykvete více vstavačů. V tomto prostředí se ozývá celoevropsky chráněný chřástal polní. Někdejší pastviny na svahu Rohu byly v poválečné době zčásti využity pro vojenské cvičiště. Vyskytovaly se zde některé vzácné rostliny jako hořec jarní, vstavač osmahlý a pro Krušnohoří typický zvonečník černý. Značná část těchto ploch se mění v urbanizované území a představuje další etapu proměn přírodního prostředí a výrazu krajiny. (Autorem této stati je ing. Stanislav Wieser) Památky. Kaple sv. Anny. Kaple stojí na obecním pozemku uprostřed vsi a je majetkem obce. Její venkovní obvod měří 22,38 m, uvnitř má rozměry 3,5 m šířky, 5,6 délky a výšku 3,7 m. Má obdélný půdorys s půlkruhovým závěrem. Vchod i okna jsou obdélná. Nad dveřmi je trojúhelníkový štít. Hlavní římsa je fabionová. Na hřebeni střechy je postaven sanktusník se zvonem. Klasicistní kaplička je zčásti novodobě upravená. Na jenišovské návsi stávala před zbudováním kaple jednoduchá dřevěná zvonice. Byla postavena někdy po roce 1835. Protože cesta do farního kostela v Sedleci byla velice daleká, rozhodli se místní věřící, že zvonici přestaví na kapli, v níž by se mohly konat i bohoslužby. Plán kaple sv. Anny, který byl schválen magistrátem v Lokti dne 4.12.1846, nakreslil zedník Franz Gelink. Dne 30.11.1848 jenišovský rychtář Josef Kempf, dva přísedící a tři členové výboru farnímu úřadu v Sedleci jménem obce a svých dědiců písemně stvrdili, že nově postavenou kapli budou udržovat v pořádku a souhlasili se zanesením této povinnosti do pozemkových knih. Nová kaple byla postavena roku 1849. Dne 26.6.1849 konzistoř přípisem povolila její vysvěcení. Povinnost údržby kaple byla zapsána do pozemkových knih a vázla na majitelích domů čp. 2,3,4,5,6,9,10,11,12,14,17,18,20,27,28,29,30,38,45,46,49,50,51 až do roku 1950, kdy ji odstranil nový patronátní zákon, jenž přenesl všechna práva a povinnosti na československý stát. Kaple sv. Anny měla dvě mešní fundace. První ve výši 50 zlatých byla složena 15.11.1851 do rukou sedleckého faráře Schipaunského pro sloužení mše na svatého Josefa. Vyplynula z vděčnosti za otevření místní bohaté uhelné šachty Josef. Druhá fundace byla založena 1.12.1851 také s částkou 50 zlatých s úmyslem, aby 4.5. každého roku kněz sloužil v kapli mši svatou za ochranu Jenišova před ohněm. V roce 1855 odkázal Wenzl Maier ve své závěti kapli 15 zlatých. Dne 27.8.1903 byl posvěcen kalich pro jenišovskou kapli vídeňským světícím biskupem dr. Johanem Schneiderem. Vnitřní vybavení kaple bylo, jak svědčí 13
Jenišov
Jenišov šovských osadníků z Častrova na Pelhřimovsku. Zásluhou energické babičky paní Marie Holé dostala kaple novou střechu, zvenku i uvnitř nové omítky, byla vybavena novými lavicemi a vymalována. Zavedeno bylo elektrické světlo. Oltář a všechny sochy byly natřeny. Celková oprava měla hodnotu 28 000 korun, vše bylo vykonáno dobrovolnou prací. Stavební materiál a dřevo byly koupeny z výnosu dvou tanečních zábav a dvou divadelních představení. Za velké účasti obyvatel byla kaple vysvěcena dne 20.7.1947 dr. Vojtěchem Sádlem, vikářem z Rybář. Poslední velká rekonstrukce kaple proběhla v letech 1991-1993. Sochu Madony a další plastiku věnovala kapli jenišovská rodačka ze SRN paní Gábina Alfonso (Matějková). Jinou sochu darovala paní Růžena Srbová (Novotná). Nový dřevěný oltář a dubový kříž nechal Obecní úřad vyrobit na zakázku roku 1993. Kaple stávala až do půle 50. let 20. století také v Novém (Dolním) Jenišově u místního hostince, byla zasvěcena Andělům strážným. Při tzv. Rutscherer Fest, v den Andělů strážných, se v kapli vždy konala velká bohoslužba. V kapli, jež byla v majetku soukromé osoby, byli s oblibou křtěni novorozenci.
Kaplička sv. Anny 1988 Kapelle der heiligen Anna 1988
Kaplička sv. Anny 2006 Kapelle der heiligen Anna 2006
dochované inventáře, až do jejího postupného vyplenění někdy v 50. letech 20. století velmi bohaté. Umělecky cenná byla křížová cesta (14 obrazů neznámého lidového malíře), na kterou se složili jenišovští občané kolem roku 1850. Na oltáři stály lidové sochy sv. Rocha, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Anny a sv. Floriana, pocházely též z doby kolem roku 1850. Dále byla v kapli stará socha světice, snad z doby renesance, 63 cm vysoká. Před obrazy křížové cesty viselo 12 cínových lamp věčného světla. V dřevěném přístřešku stávala na barokním podstavci socha Panny Marie s Ježíškem, korpus soch byl dřevěný, jejich korunované hlavy byly zhotoveny z porcelánu. Plastiku P. Marie sedláci nosívali při obchůzkách polí. Ve věžičce kaple visel zvon vážící cca 25 kg. Od samého založení kaple se v Jenišově sloužily mše svaté o tzv. druhých svátcích, zpravidla na svátky sv. Josefa a sv. Floriana. Děti chodily ke svátostem do Sedlece, od roku 1945 pak do zámecké kaple v Doubí. Od roku 1945 se mše sloužily pravidelně o druhých svátcích, v neděli před svatou Annou, na počátku půstu a při zahájení školního roku. Až do roku 1950 na každý půst přestaly všechny zábavy a občané v hojném počtu přijímali popelec. Ve farním archívu kostela v Sedleci jsou zachovány podrobné inventáře obecní kaple sv. Anny v Jenišově z 28.9.1950 a z 13.9.1951. Kaple byla častokrát opravována. Nejnutnější drobné opravy se uskutečnily v letech 1876, 1892, 1899, 1916 a 1923. Důkladná oprava byla až roku 1947, kdy byl objekt v dezolátním stavu a hrozilo jeho zřícení. V té době dle sedleckého farního archívu pocházela většina jeni14
Lidová skříň z Jenišova, 1820 Schrank mit Volkskunstmotiven aus Jenišov (Janessen)
Lidová architektura. Jenišov měl až do konce první světové války řadu hrázděných domů a selských usedlostí chebského typu, jejich typologie byla v podstatě rozšířena po celém bývalém Loketsku. Počínaje dvacátými lety 20. století však byla tato 120-200 let stará stavení barokního založení rychlým tempem „modernizována“, tj. přestavována podle módních městských vzorů. Úpravami dveřních a okenních otvorů, střech, fasád a dispozic došlo k nevratnému znehodnocení původní lidové architektury s výjimečnou památkovou hodnotou. Dlužno dodat, že mnohé pozdně-barokní hrázděné stavby se šindelovými střechami také věkem dožily, byly demolovány a nahrazeny unifikovanými novostavbami. Ještě kolem roku 1930 stál v obci cenný hrázděný dům čp. 51 zvaný „Beim Schaffer“ (U šafáře). Nejstarší dům čp. 1 stával až do roku 1952 na návsi. Byl hrázděný a tradovalo se 15
Jenišov
Jenišov
o něm, že pocházel ze středověku. K nejstarším dodnes dochovaným (byť mnohokráte přestavovaným) stavením Jenišova patří domy čp. 5, 28, 29, 30, 38, 2, 21, 19 a 50. Jejich počátky nutno klást minimálně do sklonku 18. století. Některé z uvedených domů byly postaveny na místě prvních středověkých usedlostí v prostoru kolem návsi a kapličky (zvoničky). Většina uvedených domů byla v průběhu posledních 80-100 let znehodnocena dalekosáhlými stavebními úpravami v duchu soudobých architektonických trendů, takže již nemají památkovou hodnotu. Svědectvím staré půdorysné dispozice statků je dochovaný komplex ohradních zdí mezi domy č.p. 28-38. Kříže. Zbožní věřící zřídili v minulosti na katastru Jenišova a Nového Jenišova více než 10 křížů, vesměs pocházely z průběhu 19. století a byly železné či dřevěné. Každý kříž měl svého majitele, který byl povinnen jej udržovat v dobrém stavu. Kříže byly po roce 1945 v době vypjatého ateismu postupně zničeny. V Spitz-Kreuz-Strasse stával železný kříž na vysokém kamenném soklu, majitelem kříže byl Anton Fritzsch. Kříže u cest: majitelé byli Wenzel Böhm a při tzv. Wiesenwegu do Staré Role Karl Maier a Karl Kempf. Majitelé křížů v jednotlivých zahradách: Karl Rohm, Josef Maier (Pfeiffer-Garten), Adolf Dietl-Griesl (Pötzl-Garten), Gustav Steidl, Hermann Pfeiffer, Anton Horner, Josef Fritsch (Rutscher) a Josef Böhm (Haselbeint). Zátiší od kolejí - dobová pohlednice • Zátiší von den Gleisen aus - zeitgenössische Postkarte
Název obce. Německým lidovým (tzv. egerlandským, chebským) nářečím se Jenišovu do roku 1945 říkalo Am Ganessn či Ganassn. Ve starých písemnostech z let 1504, 1549 a 1651 a rovněž ještě na mapách z půle 18. století občas nacházíme označení Jenessen a Jänesen, ale již roku 1598 také Janessen, což byl oficiální německý název obce až do roku 1945. Základem jejího názvu se patrně stala nářečně zkrácená forma osobního jména Johann či Johannes. Jméno obce bylo nejspíše odvozeno od hovorové přezdívky prvního osadníka (Johannes, Jenes, Jänes, Janes apd.). Tomu odpovídá i česká verze názvu Jenišov (Jen, Jenda, Jeník aj.). Někteří badatelé, patrně mylně, zvažovali také keltský původ jména. Místní část Nový Jenišov je mnohem mladší (vznikla až kolem roku 1880) než samotný Jenišov a tak nese označení „Nový“. Leží níže než Jenišov a proto se jí lidově říkalo Dolní Jenišov či německy Rutscher. Název místní části Zátiší-Haselbeint. Při Chodovském potoce mezi Jenišovem a Počernami byl již ve středověku založen obilný mlýn, kde se mlela mouka pro sedláky z okolí. Podle hojně zde rostoucích lískových keřů (Haselstauden) dostal mlýn název Haselmühle, Lískový mlýn. V archiváliích je mlýn uváděn jako Haselmuel (1589) a Haselmühle (1638 a 1643). Na louce nedaleko mlýna se začaly již v 16. století stavět první domy a místu se začalo říkat Auf der Haselbeint, Haselpeint. Slovo Beint znamená kus louky za domem. Místní část Haselbeint se od roku 1948 nazývá Zátiší. 16
Letecký snímek Zátiší, 2006 • Luftaufnahme Zátiší, 2006
17
Jenišov Jenišov v době feudalismu Počátky obce. Obec Jenišov se zrodila ze středověkého hospodářského dvora, z něhož se časem vyvinula nevelká zemědělská návesnice o zhruba 5-10 usedlostech (před rokem 1500) v chráněné mělké nivě při malém potoce. Ta se postupně rozrůstala silnicovitě směrem k jihovýchodu směrem na Dvory, Tašovice a Doubí. Není známo, kdy byla obec Jenišov založena. O jejím vzniku a stáří nemáme žádné zprávy a tak jsme odkázáni pouze na hledání pravděpodobných hypotéz. Zdá se, že její počátky by mohly sahat do období, kdy vznikly nedaleké lázně Karlovy Vary. Ty byly založeny nejspíše roku 1349. Podle retrospektivního lexikonu obcí ČSSR 1850-1970 se první dochovaná písemná zmínka o Jenišovu váže k roku 1390. V téže době již také existovala blízká ves Hory, prvně připomínaná k roku 1350. Dodejme, že v polovině 14. století byla kolem Lokte a Karlových Varů již vytvořena zhruba dnešní struktura lidských sídel, jejíž součástí byl i Jenišov. Archeologické nálezy z intravilánu Jenišova nejsou známy. Nejstarší stopy lidského osídlení v blízkém okolí Jenišova byly objeveny v lokalitě Starý Loket u Tašovic, ležící vzdušnou čarou 2 km jižně od Jenišova. Na výrazném skalním ostrohu nad ohybem řeky Ohře zde archeologové ve 40. a 50. letech 20. století našli sídliště ze střední doby kamenné (mezolitická industrie a 2 chaty). Toto strategicky významné místo při křižovatce cest pak podruhé osídlili a opevnili Slované někdy v 9.-10. století n.l. Jejich přítomnost zde dokládají nálezy keramiky, torza příbytků a obranné valy někdejšího opevnění hradiště. Nelze pochybovat o tom, že pravěcí a poté slovanští obyvatelé hradiště Starý Loket dobře znali terén v prostoru pozdějšího Jenišova, který vznikl jako německá kolonizační ves v úzké souvislosti s rozvojem hospodářského zázemí královského města Lokte někdy ve 14. století za vlády králů Jana Lucemburského (1310-1346) či Karla IV. (1346-1378). Nelze ovšem vyloučit a bohužel ani dokázat, že prvotní skromné osídlení na místě pozdějšího Jenišova započalo již za vlády hrabat Vohburků na Chebsku a Loketsku (1057-1149). Do jisté míry lze zvažovat založení obce i v souvislosti s kolonizační činností cisterciáckého kláštera ve Waldsassen, který se určující měrou zasloužil o založení nedalekých vsí Mírové (Mnichova) a Chodova ve 12. století. Jenišov v urbáři hrabat Šliků. Za účelem lepší evidence, správy, zpřehlednění majetkoprávních poměrů a hlavně k dosažení maximálních daňových výnosů byl v letech 1523 a 1525 sepsán urbář loketských hrabat Šliků. V jejich majetku zaujímalo zvláštní a privilegované postavení panství loketského hradu, tzv. purkrabství. To zahrnovalo 228 usedlostí v 36 vesnicích kolem Lokte. Ve zmíněném urbáři z éry loketského hraběte Sebastiana Šlika nacházíme první soupis jenišovských sedláků a jejich naturálních a peněžních odvodů loketské vrchnosti. Jenišov je v urbáři označen jako GENASEN, GENASSEN a Jhenassen. Jenišov podléhal purkrabství v Lokti ve všech ohledech, právem hrdelním, káracím, daňovým a selským. Dlužno poznamenat, že způsob psaní osobních jmen a názvů v urbáři je nejednotný s četnými nepřesnostmi. Urbář přináší seznam následujících jenišovských sedláků: 18
Jenišov Nickoll Körner - 1 dvůr Hans Stuefel (Stofel) 1 dvůr Nickel Leun - půl dvora Wenzel Neithard - půl dvora Thomas Leun – 3/4 dvora Jobst - dtto Kess Mathel – dtto Philip Kauzner - půl dvora Georg Mendel – půl dvora Mathel Linpeck (Beck) – půl dvora Dyner Mendell – půl dvora Thoman Eckell - půl dvora Philip Eckell – půl dvora Hans Maurer (Meurle) – 1 hostinec (Herberg) Andres Teufell - dtto Michael Neithart – bez určení majetku Celkem měl Jenišov 9 hospodářských dvorů, 1 hostinec a celkem 16 osazenstev, povinných platit daně. Urbář Sebastiana Šlika obsahuje detailní rozpis termínů a povahy finančních a naturálních odvodů, které museli sedláci i chudí vůči panstvu zapravit. 16 osazenstev platilo své finanční dávky ve výši mezi 4-16 groši na svátky Valburgy a Michaela. V naturáliích odváděli žito, oves, slepice, vejce, len, sýr a jiné zemědělské produkty. Každý hospodář musel odevzdat panstvu 1-3 slepice a kolem 4 strychů obilí. Odvody byli v Jenišově povinni Nickel Leun, Venzell Neithard, Michäll Neithard, Hans Meurle (Mauerer), Andres Teusel (Teufel), Thoma Leun, Jobst Hans, Kesse Motl, Philip Kautzner, Georg Mendel, Motel Beck (Linpeck), Dyener Mendel, Thoma Eckell, Philip Eckell, Nickel Körner a Hans Stoffel (Stueffel). V roce 1562 císař Ferdinand I. městu Lokti zastavil loketský hrad s purkrabstvím a hradním panstvím na dobu 30 let. Tím byly významně posíleny pravomoci města a jeho ekonomická základna. V dalším období loketští měšťané nákupy pozemků, vesnic a nemovitostí svůj správní a majetkový potenciál cílevědomě rozšiřovali. Po uplynutí třicetileté zástavy se městu Lokti podařilo dne 30.6.1598 zakoupit od císaře Rudolfa II. do svého vlastnictví téměř celé hradní panství včetně vesnice Jenišova a obilného mlýna Haselmuel. Těžba železné rudy. V 16. a 17. století vlastnili někteří loketští měšťané dolové výměry na těžbu železné rudy v okolí Nového Sedla, Louček a Jenišova. Z archiválií, jež v Lokti po roce 1925 objevil historik a archeolog dr. Anton Gnirs, vysvítá, že těžaři z Jenišova v 16. a 17. století metodou rýžování a vymývání těžili tzv. luční železo neboli hnědel. Kyselé okrovité odpadní vody z rýžovišť a plavíren železa kazily louky a pole v níže položených Dvorech. Dvorští si na zkázu svých luk 19
Jenišov u vrchnosti často stěžovali a domáhali se na jenišovských těžařích finančního odškodnění. O těchto sporech v době před třicetiletou válkou se dochovala řada písemností v loketském radničním archívu. Tak např. dne 4.6. 1617 si karlovarský starosta s radou stěžují u rady v Lokti ve prospěch svého poslance Daniela Christela na zatím neúspěšnou žalobu vůči loketskému poddanému, který v Jenišově vymýval železnou rudu a tím karlovarskému poddanému zničil v Dolních Dvorech dobrou louku. Na to loketský magistrát odpověděl dne 5. června 1617 s tím, že bude svolána komise, která na místě posoudí škody vzniklé odpadními vodami z jenišovské plavírny železa. Dne 19.7.1618 karlovarský starosta opět píše loketské radě ve věci okrem zabahněných luk v Dolních Dvorech, jež byly poškozeny vymýváním železné rudy v Jenišově. Svolává schůzku na místě škod. Další rok, dne 11. dubna 1619 karlovarský starosta loketské radě opět píše stížnost za své poddané v Horních Dvorech. Ti utrpěli velké škody na loukách tím, že Bertl Zuleger v Jenišově vymýval z luk železo. Jak uvádí dopis svobodné šlechtičny Barbary Collony z Felsu na Javorné z 12.7.1614, vozilo se luční železo z oblasti Jenišova odedávna do panské tavicí hutě v Javorné. Užívalo se jako přísada tavby. Na dodávku železné rudy do hutě měla paní Barbara smlouvu s jenišovským těžařem Hansem Zulegerem. O těžbě železa u Jenišova najdeme zmínku např. v berní rule z roku 1654. V topografickém popisu Loketského kraje z roku 1842 se píše, že u Počeren a Jenišova se v zemi nacházely zajímavé útvary podobné zkamenělým plodům, např. ořechům, bukvicím či jívovým kočičkám. Jednalo se o hrudky lučního železa, jež vytvářely v hnědouhelných jílech celá hnízda. Na železité zkameněliny byla nejbohatší vrstva ležící 1,5 stopy pod trávníkem. Jihozápadně od Jenišova směrem na Hory se rozkládá zalesněné návrší dříve zvané Eisenberg. Jeho název patrně upomínal na někdejší výskyt a těžbu lučního železa. Ve znamení války a víry. Smrtelnou ránu hospodářskému rozvoji oblasti Karlovarska a Loketska zasadila třicetiletá válka. Karlovarsko, jež bylo enklávou Loketského kraje, bylo od poloviny l6. století až do 1. třetiny l7. století oddáno luteránství (protestantství) a jeho majetkové državy byly převážně v rukou nekatolické šlechty. Velký význam pro zdejší rozšíření protestantismu mělo působení jáchymovského kazatele Johanna Mathesia, jenž byl osobním přítelem Lutherovým. Po porážce českého protestantského stavovského povstání let l6l8-l620 Ferdinand II. odbojnou stavovskou šlechtu tvrdě potrestal majetkovými konfiskacemi. Po bitvě na Bílé hoře (1620) došlo v Čechách k dlouholetému složitému politickému procesu násilné rekatolizace. Vyznačovala se radikálními politicko-ekonomickými změnami ve společnosti a zejména již zmíněnými konfiskacemi. Také města a obce Karlovarska a Loketska byly v jejím rámci císařem Ferdinandem II. citelně postiženy hospodářským restrikcemi a za dlouhodobý příklon k luteránství potrestány odnětím majetků a starých práv. Loket přišel po roce 1621 císařskou konfiskací o své rozsáhlé městské panství, jehož větší část byla vrácena až v letech 1630 a 1636. Šlechta i poddaný lid byli císařským mandátem z 31.7.1627 postaveni před příkré dilema víra versus majetek. Těm, kteří nechtěli od protestantství dobrovolně 20
Jenišov přestoupit zpátky ke katolické církvi, hrozilo zbavení všech práv, konfiskace majetku a vyhoštění ze země, zpravidla do protestantského Saska. Ti, kteří i přes nátlak zůstali věrni protestantismu, museli opustit své domovy. V rámci horlivého rekatolizačního úsilí po prohrané bitvě na Bílé hoře byly po celém území Čech sepisovány seznamy poddaných podle víry. Seznam poddaných podle víry byl purkmistrem a radou města Lokte zpracován k 20.4. 1651 i pro Loketský kraj, kde se většina osob urozeného i prostého původu po vítězné rekatolizaci kolem roku 1630 opět poslušně a často jen formálně (v zájmu zachování svého majetku a privilegií) hlásila ke katolictví. Není známo, že by v rámci rekatolizace někdo z Jenišova z důvodu víry emigroval do Saska. V Jenišově se v onom seznamu z roku 1651 uvádějí následující osoby podle víry. Až na několik výjimek se všichni hlásili ke katolické víře. U nekatolíků označených písmenem U byla naděje na jejich brzké obrácení ke katolictví. Celkem bylo roku 1651 v Jenišově evidováno 63 osob. Ten v té době farně náležel k Sedleci, jejíž faru spravoval farář v Karlových Varech. Nápadný je poměrně nízký věk obyvatel (číslo za jménem) a častý výskyt ženského jména Margaretha. Mathes Leinn, soudce-rychtář, 35, U Anna, manželka, 32 Eva Leinin, matka, 56 Martin Eckel, čeledín, 20 Christina Pircknerin, děvečka, 21 Andreas Lein, sirotek, 21 Margareth Leinin, sirotek 18 Erhard Steudel, sedlák, 48, U Ursula, manželka, 40 Matz Fuchss, čeledín, 14 Adam Lorenz, nádeník, 50 Sabina, manželka, 23 Adam Kautzner, zahradník, 38, U Ursula, manželka, 27 Hans Kautzner, sirotek, 24 Eva Kautznerin, sirotek, 23 Andreas Leinn, chalupník, 39 Eva, manželka, 33 Magdalena, dcera, 15 Jacob Zuleger, chalupník, 65 Ursula, manželka, 46 Eva Brandnerin, děvečka, 15 Anna Melchiorin, spolubydlící, 43 Dorothea Hutherin, dtto, 40 21
Jenišov
Jenišov Christina Ecklin, dtto, 20 Michel Frolich, kovář, 34 Regina, manželka, 28 Mathes Steudel, chalupník, 27 Maria, manželka, 22 Margareth Kohlerin, spolubydlící, 50 Lorenz Kuhrberger, spolubydlící, 48 Walburg, dcera, 24 Johann Krantzberger, chalupník, 36 Eva, manželka, 31 Margaretha, dcera, 12 Johann Haber, chalupník, 31 Regina, manželka, 26 Eva, dcera, 15 Elisabeth Zulegerin, spolubydlící, 60 Michel Pancker, spolubydlící, 33, U Margareth, manželka, 34 Maria, dcera, 15 Thomas Haberzeth, chalupník, 26 Margareth, manželka, 24 Maria Kührbergerin, děvečka, 23 Jacob Brendel, spolubydlící, 63 Ursula, manželka, 50 Johann Pleyer, chalupník, 25 Margareth, manželka, 20 Dorothea Neudertin, děvečka, 17 Thomas Kohler, chalupník, 23 Ursula Neudertin, spolubydlící, 36 Margareth, dcera, 18 Nicol Haumann, chalupník, 30 Margaretha, manželka, 23 Maria Leinin, děvečka, 16 Margaretha Frölichin, sirotek, 20 Georg Kantzner, spolubydlící, 35 Margareth, manželka, 25 Catharina Kürbergerin, vdova, 36 Georg Kohler, spolubydlící,20 Margareth, manželka, 18 Johann Christel, čeledín, 15
22
Jenišov za časů berní ruly a tereziánského katastru. Trvalo dlouhá desetiletí, než se kraj kolem Jenišova vzpamatoval z těžkých následků třicetileté války. O jeho zpustošení, vylidnění a úpadku v l. půli l7. století vypovídají údaje (úbytek obyvatel měst a obcí, statistika prázdných domů, spáleniště domů aj.) v zemském rustikálním katastru z roku l654 zvaném berní rula. Berní rula, tj. soupis rustikální půdy a poddaných osob povinných berněmi-daněmi (vrchnostenská půda, tj. dominikál, byla nezdanitelná) je důležitým pramenem informací k hospodářským, demografickým, sociálním a právním dějinám. Byla sepsána v letech 1653-1655. Profesor Karlovy univerzity v Praze, rodák z Nejdku, dr. Rudolf Schreiber vydal v roce 1935 studii, v níž detailně analyzoval část berní ruly týkající se Loketského kraje. Ta přináší k obci Jenišov následující údaje. Pro lepší představu o uváděných plošných mírách zmiňme, že 1 strych měřil cca 0,287732 ha. Vesnice obdělávala 230,5 strychů orné půdy, 15 strychů leželo ladem. Obdělávaných luk bylo 159,5 strychů, ladem leželo 9 strychů. Celkem obce obhospodařovala půdu o výměře 414 strychů. Na podzim se osévalo 65 strychů půdy, na jaře 82,25 strychů, celkem tedy 147,25 strychů. Z tažného dobytka bylo v obci 14 dospělých koní a 1 hříbě, 17 vlastních a 3 pronajatí voli. Užitkový dobytek čítal 55 krav vlastních a 3 pronajaté, 77 vlastních a 1 pronajatou jalovici, 116 ovcí, 7 prasat a 28 koz. Obyvatel bylo 91, obydlených domů 12, 1 dům byl pustý, v roce 1651 byl postaven 1 nový dům, 1652 postaven opět 1 nový dům, 1653 byly postaveny 3 nové domy a 1654 jeden nový dům. V obci byl 1 mlýn (Haselmühle). Daňová kvóta k roku 1654 činila 5 5/8. Podaní byli vůči loketskému panství povinni robotními dávkami, které určoval příslušný urbář. Dále se v berní rule píše: „Jenišov farně náleží k Sedleci.Obyvatelé hovoří německy. Na katastru obce jsou plavírny železa. Pole obce obdělávána jsou 2-3 zvířaty. Oséváno po 1 strychu zimní setby do lepší půdy 4, do střední půdy 3 a do špatné půdy 2 mandly. Mandel dá zrní 3 čtvrtky. Prodávají obilí do Jindřichovic. Louky jsou dobré“. Podle studie dr. Rudolfa Schreibera měl Jenišov v roce 1523 15 domů, r. 1581 18 domů a r. 1654 12 domů. Úbytek domů v půli 17. století lze přičíst na konto škod třicetileté války. Rok 1680 byl po celých Čechách ve znamení selských povstání proti vrchnosti. Příčinou byly těžké životní podmínky poddaných, jimž vrchnost ukládala stále větší robotní a daňová břemena. Nepokoje zasáhly malou měrou i zemědělské okolí Karlových Varů. Na katolickém panství Loket však nedošlo k ozbrojeným srážkám a škodám na lidských životech a majetku, jak tomu bylo v nedalekém Nejdku. Jenišova se selské pozdvižení nedotklo, zdá se proto, že urbariální povinnosti jenišovských poddaných byly únosné. Obdobný význam jako berní rula (tj. úřední soupis poddanského majetku pro stanovení výše daní) měl pro správu Českého království v 1. půli 18. století tzv. Tereziánský katastr český, sepsaný v první fázi mezi lety 1713-1748 a zachycující stav poddanského hospodářství. Ten ve vztahu k Jenišovu a roku 1713 uvádí, že „obec je městskou vsí Lokte. Bonita polí má číslo 7. Hospodářů je 18. Polí je 400,3 strychů, pastvin 16,3 strychů, luk 163,1 strychů, lesů 1,3 strychů. Obec má 12 domů. Z uvedené výměry pastvin je 7 strychů obecních. Ves 23
Jenišov
Jenišov
má výtažní rybníky na 6 a půl kopy. Řemeslníci: 1 kovář a 1 forman. Jenišovští prodávají své obilí do Jindřichovic nebo do Lokte. 9 strychů polí a louky na 2 vozy sena a 1 vůz otavy loketská vrchnost převedla k panskému mlýnu zvanému Haselmühle. Jenišovští sedláci poskytují přípřeže lázeňským hostům v Karlových Varech a přivydělávají si povoznictvím a nádenickou prací. Poddaní jsou povinování vůči loketské vrchnosti přesně stanovenými robotními dávkami.“ Autoři německé vlastivědy Jenišova (Adolf Kempf a Anna Forster) z roku 1974 srovnali na základě berní ruly a tereziánského katastru proměny majitelů (plátců daní) stejných usedlostí mezi lety 1654 a 1713. Jenišov ve sledovaném období patřil k panství města Loket. Měl polí a luk 178 ha, 20 stavení, 91 obyvatel a 1 mlýn Haselmühle. Rok 1654 Bratři Mathes a Andreas Lein Mathes Steudel Erhard Steudel Johann Kempf Hans Haber Thomas Haberzettl Hans Stahl Thoma Kohler Adam Kautzner Niclas Haubner Andreas Lein Georg Kohler Mathes Kirchberger/Hans Paucker Adam Lorenz Michael Paucker Georg Kautzner Michel Fröhlich Jakob Zuleger Martin Eckl Hans Kuntz Mlýn Haselmühle se 2 chody, patří městu Lokti
Rok 1713 David Heinl Krautzberger Michael, dědicové Andreas Steudel Maria Moder Thoma Haber Bräutigam Martin Johann Mayer Martin Kohler Georg Ittner Georg Steudel Christoph Pötzl Mathes Kohler Martin Steudel Georg Haberzeth Georg Schindler Thoma Krautzberger Mathes Fröhlich, podkovář Mathes Siegert Georg Moder Catharina Pleyer Michel Nachbar
Plátci daní 1713: Thoma Pleyer, Georg Pötzl, Georg Peterl, Georg Krautzberger, Martin Kraus, u HaselmühleAndreas Storckh (Stark), Mathes Schindler, Johann Stöher (Stöhr), Georg Moder jun., Michael Mayer.
24
Jenišov ve světle loketských urbářů, starých map a topografií Podobu robotních dávek a tím i dobové sociální poměry vesnického lidu dobře ilustrují 3 vzácné rukopisné urbáře (soupisy poddaných povinných robotními, peněžními a naturálními dávkami) městského panství Loket z let 1705-1710, 1741 a 1777, které zahrnují také obec Jenišov. Urbáře jsou uložené ve fondu SOA Sokolov se sídlem v Jindřichovicích. Jsou v nich uvedeny jmenné seznamy poddaných v obci Jenišov a jejich urbariální povinnosti. U každého sedláka, chalupníka a domkaře je přesně stanoveno, ve kterých termínech byl povinnen loketskému panství odvést daně, kdy měl na loketském panství povinnost kosit trávu, sklízet při žních obilí, svážet seno, dávat k dispozici své koně, odvádět určený počet slepic, vajec, hrachu, lnu a jiných naturálií. Urbář městského panství Loket z let 1705-10 uvádí tyto obyvatele Jenišova: V lokalitě Haselmühle: Johann Stöhr, Lorenz Stark, Martin Schindler, Georg Felber, Christoph Hoberger, Margareta Haberin, Johann Rohmb, Georg Mayer, Georg Rohmb, Anna Steudlin. V Jenišově: David Heinl č. 2, Andreas Steudl č. 4, Mathes Moder č. 3, Adam Ütner (Ittner) č. 5, Christoph Petzelt č. 6, Johann Kohler č. 9, Johann Meyer č. 10, Martin Steudl č. 10, Martin a Johann Krautsberger č. 14, Johann Schindler č.18, Thomas Haber č. 20, Johann Lorentz č. 27, Georg Mayer č.28, Adam Kohler č. 29, Georg Steudl č. 2, Georg Haberzeth
Loketský urbář z let 1705-1710 • Ellbogener (Loketer) Urbar aus den Jahren 1705-1710
25
Jenišov č. 17, Georg Moder sen. nečitelné číslo domu, Matthes Pleyer č. 19, Thomas Krautzberger č. 30, Michael Harbauer 11, Georg Frühling č. 12, Andreas Peterl bez čísla, David Krautsberger sen. b.č, Christian Kraus bč., Andreas Haber bč., Georg Pötzl bč., Andreas Schindler bč., Adam Moder bč., Matthes Moder bč. Loketský urbář z roku 1741, sepsaný úředním písařem Johannem Franzem Kuglerem, uvádí v Jenišově tyto povinné osoby, rozdělené na domkaře a sedláky: V lokalitě Haselmühle: Domkaři - Johann Stöhr, Martin Schindler, Lorentz Starck, Andres Krautsberger, Johann Rohmb. V Jenišově: Sedláci - Andres Steidl sen., Matthes Moder, Adam Ittner, Christoph Pötzl, Johann Kohler, Johann Krautsberger, Johann Meyer jun., David Heinl, Thomas Haber, Georg Steidl, Johann Lorentz, Georg Mayer, Martin Krautsberger, Thomas Krautsberger, Adam Kohler, Johann Schindler, Michl Harbauer, Georg Haberzeth, Georg Fröhlich, Georg Moder sen., Mathes Pleyer. Domkaři - Georg Krautsberger, Andreas Kohler, Maria Fetterlin, Adam Moder, Georg Pötzelt, Christian Kraus, Andres Schindler, Mathes Haber, Joseph Lorentz, Georg Moder, Anton Pecher, Andres Haber, Georg Haberer. Urbář z roku 1777 uvádí tyto sedláky, chalupníky a domkaře: Sedláci - Adam Heinl č.2, Carl Meyer sen. č. 10, Mathes Kempf č. 14, Magdalena Steidlin č. 3, Andreas Steidl č.4, Antoni Meyer č. 20, Mathes Lorentz č. 27,Carl Meyer jun. č. 28, Johann Zuleger č 5, Josef Pötzl č. 6, Andreas Kretsch č. 9, Rosina Schmirlerin č. 29. Chalupníci Lorentz Ulsperger č. 30, Mathes Schindler č. 18, Michl Harbauer č. 11, Antoni Bartl č. 17, Josef Fröhling č. 12. Domkaři Johann Adam Moder č. 15, Andreas Pleyer č. 19, Johann Pötzl č. 7, Johann Deltz č. 8, Mathes Schindler č. 16, Josef Haberer č 21, Andreas Kohler 22, Antoni Becher č. 24, Josef Lorentz č. 25, Johann Michl Lorentz č. 26, Michl Bartl č. 23, Johann Saidl bč. Haselmühle: Antoni Zuleger, mlynář, osvobozen od roboty, č. 31, Andreas Starck č. 32, Andreas Kempf č. 33, Johann Christl č. 34, Johann Adam Rahm č 35, Andreas Ulsperger č. 36, Michl Haberer č. 37, Josef Hein č. 38, Franz Karl Eckl č. 39, Josef Steidl Typické hospodářské stavení z roku 1780 Typischer Bauernhof aus dem Jahre 1780 č. 40, Georg Adam Steidl č. 42. 26
Jenišov Ročně museli poddaní odvádět cca 2-3 zlaté, částky byly různé, podstatné byly daně dědičné a daně za půdu. Průměrná robotní kvóta byla 6 dnů roboty s koněm a 4 dny roboty při sklizni obilí. Naturální dávky obnášely např. 10 vajec, 3 sýry, hrách, 4 strychy pšenice, 5 strychů ovsa, 10 svazků lnu. V roce 1777 se robotní práce dělily na ruční a potažní, tj. s koňským povozem, naturálie zahrnovaly široké spektrum rostlinných a živočišných produktů, např. slepice, husy, Müllerova mapa z roku 1720-výřez Landkarte von Müller aus dem Jahre 1720 - Ausschnitt vejce, sýr, pšenici, žito, oves aj. Od poloviny 18. století dochází v českých zemích k dalekosáhlým proměnám společenského a hospodářského systému, staré feudální poměry začínají být neudržitelné, doba se změnila. Také na Karlovarsku a Loketsku se v 18. století kladně projevily tereziánské a josefinské politické, školské, právní a soudní reformy. Velký význam měl vznik moderní státní správy, která už nebyla závislá na libovůli regionálních vrchnostenských úřadů. Roku 1751 došlo k postátnění, tj. centralizaci krajské správy. Staronovým správním centrem Loketského kraje, jenž zahrnoval velkou část dnešního Karlovarského kraje včetně lázní Karlových Varů, se stává hradní město Loket.
Mapa bratrů Platzerů kolem 1850 • Landkarte der Gebrüder Platzer um 1850
27
Jenišov
Důlní mapa 1889 • Bergwerkskarte 1889
28
Jenišov Odvěká správní závislost Karlových Varů na Lokti skončila až po roce 1850, kdy byl zřízen soudní a politický okres Karlovy Vary a kdy se vřídelní město stalo sídlem samostatného hejtmanství. Velké povstání poddaných po celých Čechách roku 1775 uspíšilo vydání patentu, který omezil vrchnostenskou zvůli a zmírnil placení daní a robotní dávky. Patent císaře Josefa II. z 1.11.1781 zrušil nevolnictví a tolerančním patentem z 13.10. 1781 byla zavedena svoboda vyznání. V roce 1785 se začal sepisovat tzv. josefínský katastr, který zahrnoval veškerou půdu, poddanskou i vrchnostenskou. Sérii daňových katastrů Čech pak v letech 1826-1846 završil tzv. stabilní katastr, jenž ale začal platit až od roku 1860. Zánik nevolnictví sice nezrušil robotu, vrátil však poddaným osobní svobodu. Svoboda stěhování uvolnila pracovní síly, jež přispěly k rozmachu průmyslového podnikání, v němž od konce 18. Katastrální mapa obce 1861 století na Sokolovsku a Loketsku zaujímaKatastralkarte der Gemeinde 1861 la stále důležitější místo těžba uhlí. Ta započala kolem roku 1800 u Louček v těsné blízkosti Jenišova. První přesné topografické zachycení Jenišova a okolí najdeme na příslušném listu 1. vojenského (josefského) mapování Čech z let 1764-1768. V roce 1785 vyšel topografický popis Loketského kraje od Jaroslava Schallera. Ten uvádí k Lokti příslušnou obec Jenišov jako Janesen. Žádné další informace o počtu domů a obyvatel bohužel nepřináší. Z kulturní historie připomeňme, že v rozmezí let 1785-1823 Jenišovem koňským dostavníkem často projížděl slavný německý básník Johann Wolfgang von Goethe při svých cestách z Výmaru do Karlových Varů, kde se léčil. Za svých 13 lázeňských pobytů podnikl četné výlety, z nichž některé jej přivedly do těsné blízkosti Jenišova. Navštívil Doubí, Svatošské skály, Loket a také čedičový vrch Roh (Hornerberg), o jehož bazaltu napsal odborné pojednání. Z Watterichova statistického lexikonu českého království na rok 1847 se dozvídáme, že „Janessen na městském panství Loket poštovně patří ke Karlovým Varům, leží 1 1/4 hodiny západně od K.Varů, farně náleží k Sedleci a že místní branci jsou příslušní k c.k. armádnímu regimentu č. 35.“ Topografie Loketského kraje J.G.Sommera z roku 1847 popisuje Jenišov takto: „Janessen. Obec ležící 1 1/4 hodiny ssv. od Lokte při karlovarské silnici, ves má 58 domů a 344 obyvatel, farně náleží k Sedleci na panství 29
Jenišov
Jenišov
Děpoltovice, v ústraní leží při Chodovském potoce samota Haslpeint či Haselbeinth o 7 číslech popisných včetně 1 mlýna“. Evropský revoluční rok 1848, jenž rozbil feudální společenský řád, se v Karlových Varech a okolí pro konzervativnost německého maloměstského a venkovského prostředí projevil jen několika formálními okázalostmi měšťanů. Ti zde po vzoru jiných měst v Čechách nadšeně uvítali vyhlášení konstituce a své střelecké spolky přeorganizovali na oddíly Národní gardy, jež se pravidelně cvičily ve střelbě a dodávaly pseudorevoluční kolorit všem politickým manifestacím. Opatrní venkované z Jenišova se do revolučního dění nezapojili.
Jenišov v letech 1850-1945 Vznik samostatné obce a její vývoj do roku 1900 Dne 7. září 1848 byl vydán zákon o zrušení poddanství a feudálních povinností a v červnu 1849 bylo k tomuto zákonu vydáno prováděcí nařízení. Po revolučním roce 1848 přijala rakouskouherská administrativa zásadu: „Základem svobodného státu budiž obec“. Praktické prosazování této zásady započalo císařským patentem (prozatímním obecním zákonem) ze 17.3.1849, který přinesl směrnice pro tvorbu samostatných a samosprávných zemských a městských obcí. Největší význam pro realizaci obecních samospráv pak měl zemský zákon Království českého č. 7 z 16.4.1864. Ten stanovil obecní správní a volební řád a jasně určil pravomoci obcí v rámci státu. Teprve tento zákon ve státním právním řádu de facto zakotvil samosprávnost obcí. V roce 1850 město Loket ztratilo pozici feudální vrchnosti a stalo se tzv. politickou obcí. Loketský kraj zanikl. V těsné návaznosti došlo od 1.2. 1850 k celkové reorganizaci státní politické a od 1.7.1850 soudní správy. Dle oficiálního statistického lexikonu Čech z roku 1854 měla katastrální obec Jenišov rozlohu 791 jiter a 475 čtverečních sáhů. Obyvatel měla celkem 339. Její místní částí byla lokalita Haselbeint, farně obec náležela k Sedleci. Kolem roku 1850 měl Jenišov 58 domů. V letech 1850-1874 byl Jenišov administrativně spojený s Počernami. Zásadní význam měly pro Jenišov roky 1873 a 1874. Dne 15.5.1873 připadl Jenišov (spojený s Tašovicemi a Počernami) od zastupitelského okresu Loket k soudnímu a politickému okresu Karlovy Vary. Dne 31.12.1874 se pak Jenišov a Počerny oddělily a staly se samostatnými politickými obcemi. Spojení Jenišova s Tašovicemi trvalo až do roku 1954. Kolem roku 1880 byly při cihelně A.Schwalba a uhelném dole postaveny první domy místní části Nový Jenišov, jíž se lidově říkalo Rutscher. Chebský archivář a historik Vincenz Pröckl ve svém díle o Lokti z roku 1879 píše: „Tři obce Jenišov, Počerny a Tašovice se odloučily od Loketského okresu a jsou od roku 1873 soudně příslušné k c.k. okresnímu soudu Karlovy Vary. 1879 byly v Jenišově doly: Mariasorg-Zeche barona Kleina, Antoni-, Josephi- und Wilhelmzeche a Philipp-Jakobi-Zeche, majetek stejné firmy, Carolizeche Antona Stainla, Floriani-Zeche patřící M.Matejkovi a Katharinazeche, jejímž majitelem je firma J.A.Reif Comp.“ V 19. století byly staré urbariální povinnosti obyvatel postupně nahrazeny jiným důmyslným systémem daňových odvodů. Z let 1881-1882 se dochoval první soupis daňových poplatníků 30
Střed obce se školou 1903 Dorfmitte mit Schule 1903
Jenišova, je uvedený v obecní kronice z roku 1922. V roce 1882 vydal karlovarský c.k. školský inspektor F.J.Herrmann vlastivědný popis okresu Karlovy Vary. Z díla citujeme: „Jenišov k severu a východu hraničí s Počernami, k jihu s Dvory, Tašovicemi a Horami, k západu pak s Horami a Mnichovem. Jenišovem protéká potůček, který se spojuje s Chodovským potokem, jenž přitéká od Haselbeint. Teplota je zde průměrná, vlivem vládnoucích západních a severních větrů se však rychle mění. Půda je hodně jílovitá a těžce se zpracovává. Jenišov má 778 obyvatel, živí se zčásti obděláváním půdy a chovem dobytka, zčásti hornictvím a výrobou cihel. Školní obec Jenišov zahrnuje Jenišov, Haselbeint a Rutscher. Jenišov patří církevně k Sedlci a tvoří s Haselbeint, Rutscherem (Nový Jenišov) a Tašovicemi jednu politickou obec.“ V roce 1886
Pohlednice z roku 1898 • Ansichtskarte aus dem Jahre 1898
31
Jenišov náležely k Jenišovu části Haselbeint a Tašovice, farně obec spadala k Sedleci, poštovně patřil Jenišov s místem Haselbeint k Rybářům, Tašovice byly poštovně příslušné do Doubí. Roku 1886 měl Jenišov bez Tašovic 778 obyvatel a 90 domů. Grumbachova Vlastivěda politického okresu Karlovy Vary z roku 1892 uvádí: „Obec Jenišov je spojená s Tašovicemi. Má 1130 obyvatel a 102 domy. Představeným obce je Karl Kempf. Na daních odvádí Jenišov eráru 2334 zlatých, Tašovice 719 zlatých. Odvod pivního krejcaru za Jenišov činí 655 zlatých, za Tašovice pak 185 zlatých. Škola má 3 třídy, vrchním učitelem je Ignaz Schönfelder. Ke škole přísluší místní části Rutscher (Nový Jenišov) a Haselbeint. Farní příslušnost je k Sedleci, poštovní k Rybářům. Roční úmrtnost činí cca 29 osob. Chudinský fond má 625 zlatých a 95 krejcarů. Průmysl: 1. Uhelný důl St. Caroli- und Johannizeche, majitel Anton Leonhardt v Chebu 2. Parní cihelna, majitel Alfred Schwalb, bankéř v K.Varech. Spolky: Spolek hasičů, založen 1883, předsedou je pan Vinzenz Schirmer, hasiči mají 3 jednotky a celkem 43 členů, inventář spolku je v hodnotě 3000 zlatých, 1 pojízdná a 1 přenosná stříkačka s příslušenstvím. Velící důstojník: E.Bečvař, Rybáře“. V roce 1892 Jenišov z hlediska zdravotní péče náležel k Doubí. Příslušným distrikčním lékařem byl dr. Stefan von Farkas, jeho obvod měl rozlohu 13,69 km čtverečních, patřily k němu obce Doubí, Tuhnice, Dvory, Jenišov a Tašovice, celkový počet obyvatel jeho obvodu činil 4457 osob. Za lékařské ohledání zesnulého a vystavení úmrtního listu se platilo 75 krejcarů. Lékařem Okresní zdravotní pojišťovny v Karlových Varech příslušným pro Jenišov byl MUDr. C.Heinzl v Rybářích. Honitba Jenišov měla výměru 452,17 ha. Správcem honitby byl Vinzenz Schimmer, pronájemcem Johann Damm za pachtovné ve výši 85 zlatých. V letech 1892 a 1900 byla péčí c.k. okresního hejtmanství v Karlových Varech provedena částečná novostavba a oprava silnice z Doubí přes Tašovice do Jenišova. Soumrak c.k. monarchie, první světová válka a založení ČSR. Na prahu 20. století je Jenišov v lexikonu obcí Království českého z roku 1900 charakterizován takto: “Jenišov přísluší k okresnímu hejtmanství a soudnímu okresu Karlovy Vary. Katastrálně je obec spojena s Tašovicemi. Samotný Jenišov má 91 domů a 1203 obyvatel. Farně patří k Sedleci, poštovně k Rybářům. Součásti obce: Caroli-Johanni-Zeche, Haselbeint, Janessen, Neu-Janessen, Katharina-Zeche, Poldischacht, Stefanihöhe, Zechenhaus, Ziegelhütten.“ Jako stěžejní technická vymoženost začínajícího 20. věku byla roku 1912 v Jenišově zavedena elektřina a v obci se namísto čadících petrolejek rozsvítily první žárovky, jež vydávaly doposud nevídaně intenzivní světlo. Dva roky poté však byla Evropa uvržena do duchovní tmy a hrůz masového zabíjení ve jménu císaře pána a mocenských zájmů jednotlivých států. První světová válka let l9l4-l9l8, onen tragický předěl novodobých dějin Evropy, se na Karlovarsku projevila velice tíživou sociální a hospodářskou situací. Přinesla kraji bídu a žal. Mnoho mužů Karlovarska padlo na válečných bojištích po celé Evropě. Nebylo téměř žádné obce, z jejíž mužské populace by během války někdo nezahynul. O mrtvých první světové války z Karlovarska máme přesné statistické údaje. Z bývalého politického okresu Karlovy Vary úhrnem padlo 32
Jenišov
Obchod U Hoyerů počátkem 20. století • Laden „U Hoyerů“ („Beim Hoyer“) Anfang des 20.Jahrhunderts
2612 mužů ze 49 obcí, což byla 3,25 procenta všech obyvatel (78 762 osob). Po skončení války každé město a každá obec Karlovarska usilovaly v rámci svých finančních možností o vybudování co nejhezčího pomníku svým padlým. Na frontu musela „narukovat“ většina jenišovských mužů. Padlo jich 51, což představovalo 2,87 % obyvatel. Také Jenišov si pod vlivem c.k. válečné propagandy Jenišov musel vzít válečnou půjčku ve výši 33 000 rakouských korun. Český protihabsburský odboj vyvrcholil po porážce Rakouska-Uherska dne 28. října 1918 založením Československé republiky. Vznik ČSR byl potvrzen versailleskou mírovou smlouvou (28. června 1919), jež stanovila nové hranice v Evropě po 1. světové válce. V Němci osídleném pohraničí ČSR a tedy i na Karlovarsku nastala velmi složitá politická situace. Většina obyvatel německých jazykových území Čech nesouhlasila se začleněním těchto regionů do nového státu, v němž získali národnostní dominanci Češi a Slováci. Němečtí poslanci z Čech se 29. října 1918 sešli ve Vídni a prohlásili pohraniční území ČSR za autonomní provincii Deutsch-Böhmen (tento útvar se měl stát součástí uvažovaného tzv. Německého Rakouska, Deutsch-Österreich), jež deklarovala právo na sebeurčení zdejšího německého etnika. Karlovy Vary se po správní stránce chtěly zcela odtrhnout od ČSR. Dne 27. října 1918 zde byla založena Německá národní okresní rada. Podle jejího výnosu z 30. října 1918 neměla nařízení československé vlády na území Karlových Varů platnost a lázeňské město s okolím bylo prohlášeno za součást provincie Deutsch-Böhmen. Separatistický pokus českých Němců 33
Jenišov o vytvoření autonomních sudetoněmeckých provincií neměl dlouhého trvání, radikálním mocenským zásahem československé armády a policie byl zlikvidován. Města Karlovarska byla po 12 . prosinci 1918 obsazena ozbrojenými oddíly českých a slovenských důstojníků a vojáků. Ti z moci úřední zavedli řadu přísných opatření, jež směřovala k normalizaci politickými vášněmi rozjitřených poměrů. Zrušili národní okresní radu, německou vojenskou formaci Volkswehr a další protičeské instituce. Jako vždy stáli pragmatičtí a konzervativní venkované z Jenišova (vesměs naštěstí) poněkud stranou této dramatické vřavy, jež se uklidnila až po roce 1920. V souvislosti s nerealizovanými ambicemi německého obyvatelstva v ČSR a jeho politických představitelů došlo ve dnech 4.-5. března l9l9 (na 4. března 1919, kdy se mělo poprvé sejít rakouské Národní shromáždění, vyhlásili němečtí politikové v českém pohraničí generální stávku a protivládní demonstrace) v Karlových Varech k výrazným protestním akcím Němců, kteří demonstrovali za právo na sebeurčení. Při demonstraci bylo během násilného střetu s českou armádou a policií 6 Němců zastřeleno. Tato událost neblaze předznamenala dalších 20 let konfliktního soužití Čechů a Němců nejen na Karlovarsku. Ono dvacetiletí bylo ve znamení stupňujících se národnostních třenic, jež byly uměle živeny hlavně německým nacionalistickým hnutím, zčásti ale měly příčinu také v mnohdy protekcionistické hospodářské politice československého státu v pohraničí. Ta vedla zejména v době hospodářské krize kolem roku 1930 v německém příhraničí k vysoké nezaměstnanosti.
Dobová pohlednice • Zeitgenössische Ansichtskarte
34
Jenišov Jak se v Jenišově žilo za první republiky. Životní základnu obyvatel Jenišova mezi válkami tvořilo zemědělství a průmyslová výroba. Na obecním katastru byly uhelné doly Poldi a Sachsenwerk, 2 porcelánky (Klein, Wehinger) a cihelna Schramm, v Haselbeintu pak pila Moder. Většina obyvatel pracovala v porcelánkách ve Dvorech, Doubí a Staré Roli. Muži byli také zaměstnáni ve Wolfově kovozávodě a ve sklárně Moser ve Dvorech a v Schrammově cihelně v Novém Jenišově. Pitnou vodu dodávala řada soukromých studní a veřejný vodojem. V zemědělství bylo určující mléčné hospodářství. Samostatně hospodařících sedláků s velkými polnostmi bylo jen několik. Mnozí sedláci si přivydělávali povoznictvím. Peněžní transakce a spoření obstarávala místní pokladna banky Raiffeisen. V Jenišově a Tašovicích bylo kolem roku 1930 celkem 6 hostinců. Obyvatelům sloužila svými službami řada živnostníků. Poměrně bohatý byl spolkový život. Jenišov měl tyto spolky - spolek dobrovolných hasičů založený 1883, spolek veteránů, německý tělocvičný spolek, dělnický tělocvičný a sportovní spolek (ATUS), dělnický pěvecký sbor, cyklistický spolek a hudební spolek. Po první světové válce určovala obecní politiku německá sociálně demokratická strana. Starosty obce byli před 1910 Karl Kempf, 1910-1914 Karl Schunk, 1914-1938 Karl Peter a od října 1938 Oskar Schimmer. Poštovně Jenišov ve dvacátých a třicátých letech 20. století patřil ke Dvorům. Ve Dvorech bylo dne 1. června 1931 otevřeno železniční nádraží, což byla velká sláva a radost nejen pro obyvatele Dvorů, ale i Jenišova a Počeren, kteří to měli na dvorské nádraží blíž než na nádraží v Karlových Varech. Je pozoruhodné, že ve dvacátých letech 20. století byl v Jenišově velmi aktivní spolek esperantistů. Výuka esperanta se na Karlovarsku ujala po 1. světové válce, v Jenišově byly dávány večerní kurzy. Vyučujícími byli státně zkoušení učitelé Hájek, Fischbach a Schneider. Nejčilejší spolek esperantistů byl v sousedních Dvorech. Před rokem 1938 činil průměrný plat horníka 150160 korun týdně, po roce 1938, tj. po připojení Sudet k Německu, zhruba 40-50 marek. Tato mzda stačila jen na skrovné živobytí. Maso se kupovalo jen 1x týdně na neděli, bylo dosti drahé. Lidé v Jenišově žili skromně. Mzda se vyplácela vždy v sobotu. Mnoho „přespolních“ horníků bydlelo se svými rodinami v Jenišově v podnájmu za stísněných poměrů. Byly doby, kdy téměř v každém domě byli podnájemníci. Kdo měl kuchyň a 1 pokoj, byl spokojený. Tehdejší životní úroveň nelze srovnávat s dneškem. Chovalo se hodně drobného zvířectva, hlavně králíci, kachny, husy a slepice. Téměř v každé chalupě měli kozu, kterou za účelem kůzlat čas od času připouštěli k obecnímu kozlovi. V létě si horníci přilepšovali tím, že o nedělích pomáhali sedlákům. Za deputát (naturálie) či peníze kosili trávu a zúčastnili se žňových prací. Když skončily pracovní povinnosti, býval společenský život velmi družný, neboť zejména mezi horníky a dělníky existovala silná profesní soudržnost. Obec, jak už zmíněno, měla několik hostinců, jež byly každý večer plně obsazené. V nich se odehrávala valná část kulturního dění, v nich se dělala politika a uzavíraly obchody. U stolů vládla dobrá zábava, hrály se karty a vypila se 2-3 piva. Mnohdy v obci vystupovala mládežnická dechová kapela, jež se těšila velké oblibě a pořádala též zájezdy do okolí. Obecní pěvecký sbor měl 40 členů. Velkou slavností byl pro pracující Jenišova a okolí každoročně 1. máj. Již v jeho předvečer se v hostinci oslavovalo. 35
Jenišov
Jenišov Ráno 1. máje bylo uvítáno hudebním budíčkem. Následoval pestrý průvod obcí. V 1 hodinu odpoledne vyšel z Jenišova průvod o zhruba 100 osobách do Karlových Varů. Tam se konal společný průvod městem. Jeho trasa vedla od od hlavní pošty k Puppu. Večer byla v hostincích zábava až hluboko do noci. V neděli se někdy chodilo do Karlových Varů, byl to vždy tak trochu svátek. Šlo se s dětmi do kina, na varietní představení do hotelu Schützenhaus (artisté, představení se zvířaty, někdy např. i sloni) nebo na výletní a vyhlídková místa v okolních lesích (Linhart, Jelení skok, Výšina přátelství aj.). Ať se ve dvacátých letech chodilo z Jenišova kamkoliv do okolí, chodilo se pěšky, autobusy nejezdily či jen minimálně. Občas se využívaly koňské povozy. Do kostela se zhruba do roku 1930 chodilo až do Sedlece, poté do bližší Staré Role. K obecnímu koloritu a jeho rituálům vždy patřily taneční zábavy, křtiny, svatby, pohřby s hudbou a bohoslužby jakož i pestrá škála tradičních výročních obyčejů, např. masopustní, velikonoční, posvícenské či mikulášské obchůzky. V červnu roku 1933 překvapil obyvatele Jenišova president T.G. Masaryk, který obec navštívil během jezdecké vyjížďky z Karlových Varů.
Hasičský spolek 1933, 50. výročí založení spolku • Feuerwehrverein 1933, 50.Jahrestag der Vereinsgründung
Oslavy roku 1933, 50. výročí založení spolku hasičů • Feier der Feuerwehrgründung 1933, 50. Jahrestag
36
Školství. Povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let byla zavedena za vlády Marie Terezie. Potýkala se s nevyhovujícími prostory pro výuku, nedostatkem kvalifikovaných učitelů a s neochotou rodičů posílat děti do školy. Začátky jenišovského školství sahají do 2. poloviny 18. a začátku 19. století. Velké zásluhy o zavedení regulérní školní výuky v Jenišově měl farář P. Adalbert Czech, jenž nastoupil dne 24.8.1823 na faru Sedlec, kde působil až do roku 1834. V jeho době bylo školství plně podřízeno církvi. V údobí baroka bylo obvyklé, že děti z Jenišova a všech okolích vsí musely v létě docházet do farní školy v Sedleci, v zimě byl zjednán do vsi učitel, který vyučoval střídavě v různých chalupách. Czechovým přičiněním byla roku 1828 v Jenišově zřízena první skromná škola, tzv. školní výpomocná stanice s 1 učitelem, jež celoročně dětem poskytovala alespoň základní vzdělání ve čtení, Plán přístavby školy 1903 • Plan des Schulanbaus 1903 psaní, počítání a náboženství. Ve druhé 37
Jenišov půli 19. století museli rodiče školáků platit obci tzv. školní daň. Spektrum základních školních předmětů se postupně rozšiřovalo. Zákonem z roku 1869 byla zavedena osmiletá všeobecná povinná školní docházka. Roku 1920 měla jenišovská škola 4 třídy. V roce 1932 byla v Jenišově lidová škola (Volksschule) se 3 třídami a 2 provizorními paralelními třídaŠkolní třída dětí narozených 1928-29 mi, měla 186 žáků, byt ředitele a školSchulklasse den 1928-29 geborenen Kinder ní zahradu. Řídícím učitelem byl Franz Harant, ročník 1881. Jako učitel byl zaměstnán Rudolf Herold, ročník 1895. Učitelem čekatelem byl Josef Lenk, *1910 a učitelkou čekatelkou Eleonora Michl, *1910. Výpomocným učitelem byl Rudolf Grosser, *1912. Ruční práce vyučovala Gertrud Dümml z lidové školy v Počernech. V SOA Karlovy Vary se dochovaly 2 knihy zápisů obecní školní rady Jenišov z let 1898-1927 Obecná škola 1930 • Volksschule 1930 a 1927-1938. Protokoly jsou velmi zajímavé, ukazují mj. i velmi kuriozní sociální případy a ilustrují potíže s absentujícím žactvem. Za špatnou docházku dětí školní rada udělovala rodičům pokuty v částkách 5,10,15, 20 a 50 korun podle míry absencí jejich dětí. Ve třicátých letech 20. století činil roční rozpočet obecní školy v Jenišově cca 31 000 korun. Pro ilustraci uveďme výdaje školy v roce 1938, jež sestávaly z následujících položek: plat školníka 3000 korun, kancelářské potřeby, údržba školní budovy 10 000 korun, pojištění školy, školní zahrada, daně a poplatky, učitelská knihovna, žákovská knihovna, kabinet a učební pomůcky, zařízení tříd a jejich údržba, školní pomůcky, nákup křídy a houby, zařízení a údržba školní jídelny, ruční práce žáků, pojištění žáků, uhlí a dřevo na otop 6000 korun, pomůcky pro školáky z chudých rodin, plat pro kominíka, úklid školy, školní lékař 2000 korun, školní zubař. Kolem roku 1937 navštěvovalo lidové a měšťanské školy okresu Karlovy Vary kolem 10 000 dětí. Více než polovina měla zapotřebí nějakou formu sociální výpomoci, protože jejich rodiče přišli v důsledku hospodářské krize o práci. Výpomoc zajišťovala instituce zvaná Svaz okresní péče o mládež. Na 36 školách byly dětem zdarma poskytovány svačiny (mléko s houskami či chlebem) a zčásti i obědy. V Jenišově bylo 1937 takto podporováno 160 školních dětí. 38
Jenišov Zdravotnictví. Jenišov neměl vlastního lékaře. Jak již zmíněno, patřil od 19. století stabilně ke zdravotnímu obvodu Doubí. Ve dvacátých letech 20. století zde byl obvodním lékařem velmi oblíbený MUDr. Ernst Pechauschek. Vodovod. Vodojem ve svahu tzv. Eisenbergu nad obcí Jenišov byl postaven roku 1889. Byly do něj svedeny vodní prameny z pozemků směrem od Podhoří. V obci byly dříve 4 veřejné vodní pumpy. Na zimu byly proti mrazu chráněny slámou a dřevěným bedněním. Sloužily hlavně domkářům a nájemníkům. Jedna pumpa stála pod velkými duby v Haberzettlově zahradě, další při obecní ulici u holiče Zulegera. Další pumpa byla u mlékaře Zankla a čtvrtá vedle ševce Kowařika. Většina sedláků měla na statku vlastní studnu. Koncem čtyřicátých let 20. století však bylo potrubí u vodojemu poškozeno stády krav z místního statku, zkázu pak dokončil v zimě mráz. Jenišov od té doby měl trvalé problémy se zásobováním vodou. Někdy se řešily přívozem cisteren s vodou do vodojemu. Po letech problémů byl Jenišov napojen na vodovodní síť Karlových Varů, což situaci zlepšilo, ale nevyřešilo zcela. Pramenná oblast vodojemu byla v 70. a 80. letech 20. století zavezena důlní hlušinou v povrchových dolů od Nového Sedla. Halda tzv. Loketské výsypky se v současnosti táhne od rybníka Oáza až k Loučkám a k chodovskému nádraží. Obec Podhoří byla z důvodu výsypky zlikvidována ve druhé půli 60. let 20. století. Halda loketské výsypky byla zalesněna a na místě bývalého Podhoří je dnes sportovní letiště.
Významné osobnosti. Oskar Grimm Krušnohorský lidový básník, jenž působil v Jenišově jako učitel. Psal žertovné krátké historky inspirované životem lidu v regionu Karlovarska. Karlovarský národopisec Josef Hofmann jej fotograficky zachytil na str. 111 svého díla Karlsbader Heft z roku 1906. Grimm se narodil 3. června Lidový básník Oskar Grimm • Volksdichter Oskar Grimm 1855 v Jáchymově. Po absolvování učitelského ústavu v Praze působil od 1.11.1880 jako učitel v Ostrově a pak od 1.3.1906 nastoupil jako řídící učitel v Jenišově. Patřil vedle Antona Günthera, Maxe Tandlera a Eduarda Hegera k prvním básníkům, kteří ve svých literárních dílech užívali krušnohorský dialekt. Své osobitým humorem kořeněné básně a povídky shrnul do sbírky Hoch vom Erzgebirg (Z výšin Krušnohoří), kterou vydal v nakladatelství Uhl v Ostrově. Tamtéž také vydal několik veselých rytířských dramat. Zemřel v Jenišově dne 14.2.1920. Oskar Grimm byl pohřben v Ostrově, v roce 1935 však jeho hrob již údajně nebyl k nalezení. 39
Jenišov
Jenišov
Franz Katz Politik, narozen v Jenišově 25.9.1887, zemřel v Londýně 2.8.1955. Původní profesí horník, poté okresní tajemník německé sociálně demokratické dělnické strany, krajský předseda Svazu pracovní péče a městský poslanec v Sokolově. Roku 1908 byl delegátem při založení Svazu dělnické mládeže v Rakousku. V letech 1926-1938 byl poslancem Národního shromáždění ČSR. V roce 1938 emigroval z rasových důvodů před nacisty do Anglie. Tam působil v londýnském exilu jako člen předsednictva emigrovaných sudetoněmeckých sociálních demokratů, jejichž čelným představitelem se stal společně s Wenzelem Jakschem a Reitznerem. Od roku 1942 byl členem sdružení „London Representative of the Sudeten German Refugees“. Roku 1944 se stal členem „Democratic Sudeten Comittee“. Kritizoval plány exilového presidenta E.Beneše na odsun Němců z ČSR, byť mu Beneš nabízel výhodné politické pozice v budoucí národní radě. Po válce Katz zůstal v Anglii a stal se tam prvním předsedajícím Společnosti sudetoněmeckých sociálních demokratů. Německá kronika obce. Nese název Gemeinde-Gedenkbuch der politischen Gemeinde Janessen a je dnes uložena ve fondu Státního okresního archivu v Karlových Varech. Kronika , jež byla vedena od 17. ledna 1922, čítá bohužel pouhých 37 popsaných stran. Kronikářem byl Alois Franz Blaha, tajemník obce. V úvodu jsou uvedeny základní údaje o obci: „Politická obec Jenišov sestává z obce
Jenišov od jihu 1941 • Jenišov (Janessen), Blick von Süden 1941
Jenišov, z místních částí Neujanessen (Rutscher), Haselbeint (Haselmühle) a z obce Tašovice, která však má vlastní správu. Obec Jenišov-Tašovice na severu hraničí s obcí Počerny, na východě s obcí Dvory resp. Doubí, hranici tvoří řeka Ohře, na jihozápadě částečně s obcí Hory a Podhořím (Hunschgrün) a na západě s obcí Mírová. Jižní a západní hranice obce Jenišov tvoří současně i hranici politického okresu Karlovy Vary. Jedinou tekoucí vodou obce je Chodovský potok. Nadmořská výška Jenišova činí 418 metrů, Tašovic pak 368 metrů. Vrch Hornerberg (Roh) má nadmořskou výšku 579 metrů.“ Kromě obecného úvodu najdeme v kronice povšechný popis osídlení krajiny Karlovarska, pojednání o její geologii, znění barokních robotních předpisů a zmínku o místní těžbě lučního železa v době kolem roku 1600 dle zjištění dr. Antona Gnirse v loketském archivu. Z neznámých důvodů vedl kronikář své zápisy jen velmi krátkou dobu, takže popisy obecního dění ve dvacátých a třicátých letech 20. století bohužel chybí a znemožňují tak dnešnímu badateli sestavit věrný obraz dění v Jenišově mezi světovými válkami.
Jenišov od východu 1941 • Jenišov (Janessen), Blick von Osten 1941
40
Silnice a cestáři. Všechny silnice a cesty jenišovského katastru spravoval a jejich opravy zajišťoval příslušný cestář, jmenovaný obecním úřadem. Úřad cestáře požíval značné úcty. V roce 1926 byl v Jenišově cestářem silnice č. 41 pan Wenzel Kraus. Po roce 1920 byli všichni cestáři okresu Karlovy Vary vybaveni odznaky, plášti do deště a černými služebními čepicemi a služebním oděvem včetně holínek a koženého kabátu. 41
Jenišov
Jenišov Honitba. V roce 1865 měla myslivecká honitba Jenišov výměru 452 ha a 17 arů. Jejím pronájemcem byl Franz Knoll za částku 44 zlatých 27 krejcarů. V roce 1924 ji měl pronajatou Heinrich Wehinger (majitel místní porcelánky) za 4200 korun. Předsedou loveckého výboru Jenišov byl starosta Karl Schunk. Rozloha honitby kolem roku 1925 byla stále stejná jako roku 1865, měřila tedy 452 ha a 17 arů. Ve třicátých letech ji měl pronajatou pan Václav Rádl, policejní inspektor v Plzni za částku 1000 korun ročně na dobu 6 let (1936-1942). V roce 1939 po zřízení protektorátu Čechy a Morava však byl pacht Radlovi vypovězen a novým pronájemcem se stal Paul Fuchs, zasloužilý člen Sudetoněmecké strany. Inu, politické zásluhy. Rádl byl Čech a tak měl po připojení Sudet k německé říši smůlu.
Jednání o vodovodu 1917 Verhandlungen über die Wasserleitung 1917
Plán vodovodu v obci 1929 Plan der Wasserleitung im Dorf 1929
Poděkování za rekonstrukci vodovodu 1932 Danksagung für die Wasserleitungsrekonstruktion 1932
Korespondence ohledně výstavby vodovodu 1934 Korrespondenz bezüglich des Wasserleitungsbaus 1934
42
Činnost obecního úřadu. Z dochovaných archiválií jenišovského obecního úřadu z doby od sklonku 19. století do roku 1945 je zjevné široké spektrum a preciznost místní úřední agendy. Zájemci v ní najdou detailní roční rozpočty a výkazy, evidenci půjček a daňových povinností (daně živnostenské, občanské, domovní, pozemkové aj.), pachtovného, nájmů, poplatků ze psů, odvodů z nápojů, dlužných plateb za elektřinu, účetní uzávěrky, majetkové bilance, knihy záloh, statistická hlášení nadřízeným institucím a četné další písemnosti. Ve shora uvedeném časovém období měl Jenišov chudinský fond, roku 1926 např. ve výši 11 165 korun. Jeho výše ročně o něco vzrostla. Chudinský fond roku 1933 čítal 18 041 korun. Užíval se na sociální výpomoc v nouzi, na podpory, stravování pro chudé, úhradu nákladů na pohřby aj. Starostové Jenišova a jejich zástupci: 1910-14 – starosta Karl Schunk, 1923 – starosta Anton Peter, zástupce starosty Josef Sandig, 1939 – starosta Oskar Schimmer, zástupce Franz Harant Daňové výnosy a odvody: Počet obyvatel Jenišova roku 1910 - 1338 Počet domů roku 1926 = 95 Katastrální výměra 1926 = 455 ha, 33 arů a 85 m2 Daňový výnos před 1. válkou = 9330 korun (1914) Daňový výnos po 1. světové válce = 8860 korun (1920) Daňové odvody obce Jenišov za rok 1924 byly dosti rozsáhlé, zahrnovaly daně za vodné, poplatky za kanály, poplatky ze staveb, domovní daně, poplatky za maso a nápoje, za pronájmy a luxusní byty, za přechodná ubytování, za držení motorových vozidel, za držení psů, za cenový nárůst nemovitostí, za konání zábavních akcí. Již tehdy, jak vidno, nebylo před daněmi úniku. Jmění obce roku 1926: Před 1. válkou = 124 068 korun (1914), po 1. válce = 130 166 korun (1920), dluhy před válkou = 83 246 korun, dluhy po válce = 75 721 korun (1926). Stav obecního hospodaření v květnu 1932: Obec nevlastnila žádné nemovitosti. Obec neměla žádná pasíva. Obecní penzijní fond – 2877,60 korun. Hotovost v obecní pokladně – 6372, 45 korun. 43
Jenišov Rozpočet obecního úřadu na elektrický proud v roce 1932: Správní výdaje 7000, úhrada za proud 29 000, nové odběry 2400, opravy místní sítě 4000, kontrola transformátorů 160, daně a odvody 5000, pojišťovací prémie 640, zálohové platby penzijního fondu 11 800, celkem 60 000 čs. korun. Mimořádné výdaje: přestavba elektrické sítě na napětí 220/380 V a připojení Nového Jenišova – 80 000. Celkový „elektrorozpočet“ v roce 1932 činil 140 000 korun. V roce 1932 měl Jenišov 1475 obyvatel, z toho bylo 1434 Němců. Poštovně náležel ke Dvorům. Železnice byla nejblíže ve Dvorech, Doubí a Chodově. V obci byl uhelný důl, 4 těžní jámy keramických hlín, mlýn na výrobu porcelánové masy, cihelna a keramický závod, v Novém Jenišově se těžila cihlářská hlína. Stálé potíže s pitnou vodou vedly k tomu, že obecní úřad dne 24.6.1933 uzavřel u Zemské banky v Praze půjčku ve výši 175 000 korun na vybudování vodovodu. Jeho výstavba a splácení úvěru však byly ztíženy finančními potížemi spjatými s hospodářskou krizí. Krize ekonomiky a česko-německého soužití. Světová hospodářská krize zasáhla Karlovarsko svými nepříznivými projevy v roce l930. Došlo k omezení, výlukám a k zastavení výroby v četných výrobních provozech, řada firem zbankrotovala, peníze znehodnocovala inflace, dělníci byli propouštěni z práce (např. porcelánky, sklárny, uhelné doly aj.). Nezaměstnanost prudce rostla a v přímé úměře se zhoršovaly životní podmínky obyvatel, což se týkalo i velkého množství porcelánských a důlních dělníků v Jenišově. Hospodářská mizérie vedla v pohraničí k antičeským, tj. protistátním náladám a ty zase byly vodou na mlýn politických radikálů a demagogů z řad Sudetoněmecké strany Konrada Henleina a K.H.Franka. Po roce 1933, kdy se v Německu dostal k moci Adolf Hitler, se na politické scéně Karlovarska začaly projevovat ostré střety mezi příznivci a odpůrci hitlerovského národního socialismu zastoupenými především henleinovci ze Sudetoněmecké strany a sociálními demokraty a komunisty. Ty vnášely neklid i do zatím relativně spořádané vesnické komunity Jenišova, nad níž se však už začaly stahovat temné mraky politikaření a národnostně-rasových svárů. Statistický Lexikon obcí v zemi České z roku 1934 charakterizuje Jenišov následně: „Obec Jenišov-Janessen sestává z Jenišova a Nového Jenišova, poštovně patří ke Dvorům u Karlových Varů, má katastrální území o rozloze 455 ha, 126 domů, 1406 obyvatel, 44 Čechů, 1342 Němců, 1 jiné národnosti, 19 cizinců, vyznání obyvatel: 1231 římsko-katolické, 19 evangelické, 10 československé, 4 izraelské, 3 bez uvedení, 139 bez vyznání. Uhelný důl Karel Jan (Caroli-Johannizeche), místní část Haselpeint, dále je zde Havírna (Zechenhaus) a uhelný důl Poldina jáma (Poldischacht).“ Těžba uhlí Velmi důležitou roli v hospodářském vývoji Jenišova sehrála místní hlubinná i povrchová těžba hnědého uhlí, jež u blízké vsi Loučky započala již v roce 1772 (důl Kateřina). Její stopy jsou na jenišovském katastru patrné až do současnosti (odvaly, pinky, propadliny, terénní deprese, zatopené jámy aj.). Těžba uhlí vedla již v průběhu 19. století k pozvolné industrializaci původní 44
Jenišov ryze zemědělské vesnice. Doly exploatovaly uhlí ve sloji Josef mocné 2-6 metrů v hloubce až 80 metrů. Důlní pole jenišovských šachet (udává se, že jich mělo být celkem 19) se vesměs rozkládala po obou stranách silnice Karlovy Vary-Loket. Nebyly to doly velkého rozsahu. Největší byla díla Poldi a Caroli-Johanni (Karel Jan, později firma Sachsenwerk). Uhlí se v prostoru Jenišova začalo těžit již počátkem 19. století. Kolem roku 1840 byla místní těžba uhlí již v plném proudu. V té době jsou v Jenišově zmiňována díla Amálie, Antonín, , Prokop a Vilém (činný do roku 1870) a Kateřina (1863). U většiny těchto starých a dávno zmizelých dolů již nedokážeme určit jejich přesnou lokaci. Patrně nejstarším jenišovským dolem bylo dílo Mariasorg (Marie Starostlivá), který založil roku 1806 jáchymovský obchodník Josef Kalesánský
Jenišovští horníci a hutníci počátkem 20. století • Bergmänner und Hüttenarbeiter aus Jenišov (Janessen) wahrscheinlich 1927
Paulus. Ve druhé půli 19. století byly v Jenišově provozovány doly Andreas-Caroli (18831899), Anna, Antonín II (do roku 1929), Josefi a Rudolf. V první třetině 20. století zde byly činné doly Pavel-František (do roku 1935), Petr-Pavel (do roku 1938), Leonhard (pracoval kolem roku 1870). Doly tehdy těžily ročně maximálně 35 00 tun uhlí. V šedesátých letech 19. století si horníci v úkolové 12tihodinové směně vydělali zhruba 50-70 krejcarů, v době konjunktury pak za směnu až 2 zlaté a 20 krejcarů. Roku 1864 byl v jenišovském dole Vilemína instalován první vodotěžní stroj. V krátké době pak přibývaly i na dalších dolech technické vymoženosti, k nimž patřil především parní těžní stroj. Mnoho dolů bylo kolem Jenišova 45
Jenišov
Pohlednice s dolem Poldi 1905 • Ansichtskarte mit dem Bergwerk „Poldi“ 1905
založeno v 80. letech 19. století. Významnými odběrateli uhlí byly regionální porcelánky ve Staré Roli, Dalovicích, Doubí, v Rybářích, Dvorech, Lokti, Stružné, Jakubově aj. a dále pak cihelny a výrobny keramického zboží. Velkou spotřebu mělo i lázeňské město Karlovy Vary se svými četnými domácnostmi, hotely a lázeňskými domy. Od poloviny 70. let 19. století byly na dolech zaváděny visuté transportní lanovky. Jednu z nejdelších měl důl Poldi směrem na chodovské nádraží. Od sklonku 19. století se doly rychle elektrifikovaly, např. 1912 důl Karel Jan v Jenišově. V roce 1901 byla v Jenišově založena první hornická odborová organizace, jež usilovala o zavedení osmihodinové pracovní doby a další sociální vymoženosti. Podle karlovarského kalendáře z roku 1904 působily v Jenišově tyto 2 protokolované firmy obchodní komory Karlovy Vary: 1.Caroli-Johanni-Zeche, těžba hnědého uhlí, 2.FalkenauEgerer-Bergbaugesellschaft, Wien. Uhlí z dolu Antonia Nathalia-Zeche v Jenišově prodávala kolem roku 1900 společnost Falkenau-Egerer Bergbaugesellschaft, kterou v Karlových Varech zastupoval Josef A.Liehm, sídlo firmy bylo v Nádražní ulici v Rybářích, doplněné četnými prodejnami v Karlových Varech. Uhlí se prodávalo pod obchodní značkou Poldi-Kohle. Bezpečnost práce v dolech byla jen průměrná. V době hospodářské krize si obyvatelstvo vypomáhalo kutáním uhlí na černo, kdy se na bezpečnou výdřevu příliš nehledělo a tak docházelo často k závalům a úmrtím. Mechanizace v dolech byla ve starších dobách nízká, při nevelkém rozsahu některých děl se nevyplatilo investovat do moderního strojového zařízení. Uhlí se dobývalo ručními vzduchovými sbíječkami, krumpáči, mlátky a lopatami. Vytažené uhlí se odváželo hunty (důlní vozík) na kolejích, v kleci těžní věží 46
Jenišov nahoru a pak šlo na třídičku v podobě různých sít. Odváželo se koňskými povozy, lanovkami nebo v menší míře nákladními automobily. Na dole Karel Jan v Jenišově došlo roku 1911 ke stávce horníků, kterou vedli sociální demokraté. Většina jenišovských dolů zanikla ve 20. a 30. letech 20. století z důvodu vyčerpání zásob a hospodářské krize. Dochované údaje o místních dolech v Jenišově: Andreas (těžba skončila 1934), majitelem byla Gertruda Klec Antonie-Natálie 1896-1927), dne 20.3.1924 byl závod sloučen s dolem Poldi Caroli-Florian (Florián 1859-1880), doly těžily ve společném poli, odtěžovala se čočka ve sloji Josef, důl byl přibližně situován v místech dnešních firem Baustav a Fornax. Mariasorg (1866-1890), zdejší uhlí se prodávalo hlavně do místních porcelánek, důl byl v prostoru směrem od hlavního kruhového objektu k lokalitě Krušnohor. Kolem roku 1870 důl patřil bratřím Kleinům. Karel-Jan (Caroli-Johanni), založen patrně kolem roku 1880 Karel-Ondřej, založen 1899. Otto (těžba skončila 1938), majitelka Johanna Reich Vilemína (1855-1873), hlubinný důl pod obcí Hory v prostoru mezi hřbitovem a prodejnou BMW, těžil čočku sloje Josef v nevelké ploše 100x300 metrů, v době hospodářské krize kolem roku 1930 zde načerno těžilo až 300 nezaměstnaných, za což byli mnozí uvězněni, ilegální rubači svou pilnou činností částečně poddolovali státní silnici Sokolov-Karlovy Vary, což vedlo k jejímu sesouvání. Nejvýznamnější jenišovské doly. 1. Caroli-Johanni. Hlubinný důl založený patrně kolem roku 1880 (?) byl situován na katastru Nového Jenišova jižně od silnice Karlovy Vary-Loket, v prostoru západně od dnešních firem Fornax, Tesco, OBI a Citroen. Dochovaly se údaje o jeho těžbě z let 1900-1928. Jeho dolové pole mělo výměru kolem 28 JM, výměra se postupně zmenšovala, sloj byla mocná 4 metry, těžní jáma hluboká 72 m, vzdušná jáma 73 m, těžní štola měřila 260 m. Pracovalo se ve sloji Josef o mocnosti 0,25-6,20 m. . V roce 1900 zde bylo zaměstnáno 104 horníků. Největší hloubka dolu činila 80 metrů. Uhlí se prodávalo do okolí. Šachta neměla vlečku, nejbližší železniční stanice ve Dvorech byla vzdálená cca 2 km. V roce 1920 byl majitelem dolu Gustav Steiner z Prahy, závodním a plnomocníkem byl ing. Gustav Mücke z Jenišova. Těžba uhlí v jednotlivých letech kolísala, nejvyšší těžby bylo dosaženo roku 1921 ve výši 40 053,4 tun. Onoho roku zde pracovalo 140 dělníků. V roce 1926 byl závodním ing. Jaroslav Tschapka, přidělenec ing. K.Steiner, směnmistr F. Borde, 3 úředníci, 2 poddůlní, 1 dozorce rampy a 11 dělníků. Roku 1928 (13.1.), kdy důl z důvodu vyčerpání zásob skončil, činila těžba 370 tun. Před uzavřením měla těžní jáma hloubku pouhých 30 metrů. Kolem roku 1930 se součástí rozlehlého důlního areálu stal prosperující velkoobchod uhlím Sachsenwerk, jehož majitelem byl ing. K. Steiner. Firma prodávala uhlí, koks, brikety, antracit a palivové dříví. 47
Jenišov 2. Poldi. Stavba hlubinného dolu na západním okraji Jenišova byla zahájena roku 1896. Jeho dolové pole zahrnovalo 71 dolových měr na katastrech obcí Hory, Jenišov a Tašovice. Důl vznikl fúzí těžařstva Antonie-Natálie a Montánní společnosti v Jenišově. Kolem roku 1900 měla těžní jámy hloubku 45 m, vzdušná jáma 41 m. Uhelná sloj byla 5,8 m mocná s 3,4 m silnou vrstvou lesklého uhlí. Uhlí se transportovalo 2200 m dlouhou lanovkou k jámě, venku bylo roztříděno a střední velikost uhlí se odvážela visutou Bleichertovou lanovkou dlouhou 2700 m na chodovské nádraží. V roce 1913 bylo vytěženo 56 145 tun uhlí. Nejvyšší těžba byla roku 1925, kdy bylo dosaženo 66 672 tun. V té době bylo na dole Poldi zaměstnáno 165 dělníků V roce 1920 patřil důl Poldi Falknovsko-Chebské horní společnosti. Závodním byl ing. Vilém Gacek, důlní pole měřilo 84 JM, rubání bylo hlubinné, pilířování se závalem. Pracovalo se ve 2-5 m mocné sloji, největší hloubka 50 m. V roce 1922 dolové pole mělo výměru 83 JM, což bylo 4 200 473 m2. V roce 1924 na Poldi pracovalo 183 dělníků. Dne 1.12.1927 byl důl pro vyčerpání zásob uzavřen. Dne 2.11.1929 dolovalo v zastaveném dole Poldi 35 nezaměstnaných osob uhlí pro vlastní potřebu, což vedlo k jejich policejnímu vyšetřování. Výrazné odvalové haldy a ruiny některých provozů dolu Poldi (např. kotelna, stožáry lanovky aj.) stály v terénu ještě po roce 1945. Dnes připomíná důl Poldi jen zatopená pinka, před rokem 1945 Němci nazývaná Oram, poté rybník Oprám, Šachta a dnes také Oáza. (Zpracováno podle studií ing. Jaroslava Jiskry a dr. Petra Berana) Výroba porcelánu. V Jenišově existovaly ve dvacátých letech 20. století dvě nevelké porcelánky. 1. Porzellan- und Schamottefabrik Schramm, Strunz Comp. Podnik v roce 1920 založil Viktor Klein, který od roku 1917 v Novém Jenišově provozoval výrobnu šamotových cihel a keramiky. V letech 1925-1927 továrna patřila společníkům (Schramm, Strunz a Comp.). Továrna, jež produkovala své zboží v areálu cihelny, skončila činnost v roce 1927. Závod stával v Novém Jenišově v prostoru dnešní firmy Baustav, hlavní budova dnes již neexistuje. 2. Porzellanfabrik Heinrich Wehinger Company. Továrna stávala nedaleko jenišovského hřbitova při silnici do Lokte, budova dnes již neexistuje. Zakladatelem porcelánky byl roku 1920 Heinrich Wehinger, který pocházel z města Bischofswerda v Sasku. Od roku 1903 byl společníkem Wenzla Grünese v porcelánce v Horách, kterou pak 1905 koupil celou. V Jenišově Wehinger provozoval šamotovou cihelnu. Tu roku 1912 prodal Rudolfu Wagnerovi a v roce 1918 ji zase koupil zpátky. Od roku 1920 provozoval Wehinger v Jenišově druhou porcelánku, jež byla vedlejším závodem jeho porcelánky v Horách. V továrně se vyráběl užitkový porcelán a oblíbená plastika hrnčíře. V roce 1921 Wehinger své porcelánky předal akciové společnosti, v jejímž čele byli advokáti Berthold Knöpflmacher a Oswald Kochler z Litoměřic. Porcelánka vlivem hospodářské krize zanikla 1928 s velkými dluhy. Ke dni 26.4.1928 firma dlužila městu Lokti za elektrický proud 87 937,10 korun. V roce 1930 byl podnik definitivně rozpuštěn.
Jenišov Řemesla a živnosti. Německá vlastivěda Jenišova z roku 1974 (Die Karlsbader Landschaft) uvádí seznam 145 majitelů domů, živností a zemědělských pozemků k roku 1939. Uvádíme zde výtah z tohoto seznamu s výběrem stěžejních živností, úřadů, řemesel a firem. Řeznictví – Wilhelm Friedl, čp. 1 Povoznictví - Karl Rohm, čp. 2 Povozník - Gustav Steidl, čp.3 Zahradnictví -Theresia Leipert, čp. 4 Pohostinství - Anton Sandig, čp 12 Truhlářství - Felix Kraus, čp.15 Trafika a mandl - Marie Peter, čp. 16 Obchod potravinami, mandl, sběrna mléka, kiosk - Heinrich Zankl, čp 22 Stavba karosérií, oprava vozů - Josef Steidl, čp 24 Konzum, potraviny – Franz Weiss, čp 27 Povoznictví a provoz kaolínového dolu – Karl Mayer, čp 28 Pila v bývalé Haselmühle – Moderovi dědicové, čp. 31 Malířství pokojů – Julie Putscher, čp.36 Cestářství – Wenzl Kraus, čp. 43 Obchod uhlím a zemědělskými produkty – Plán obce Jenišov se stavem k roku 1939 Dorfplan von Jenišov (Janessen), Stand zum Jahre 1939 Ernst Reipold, čp. 44 Povoznictví – Josef Kempf, čp. 50 Obchod uhlím – Alois Haberzettl, čp. 51 Obecní úřad, čp. 52 Důl Poldi, čp. 53 Cihelna Schramm, čp. 62, 84 Důl a velkoobchod uhlím Sachsenwerk, Nový Jenišov čp. 63, 75, 80, 91 Pohostinství – Karl Schunk, čp. 68 Řeznictví v Novém Jenišově – Anton Schmirler, čp. 69 Povoznictví, hostinec a řeznictví – Richard Kohler, čp. 70 Pekárna –Adolf Brandl, čp. 76 Hostinec v Haselbeint – Reinl, čp. 78 Plán místní části Jenišov - Zátiší 1939 Hostinec – Kempf, čp. 81 Plan des Ortsteils Jenišov (Janessen) - Zátiší 1939 (Haselbeint)
48
49
Jenišov Těžba keramických jílů v Novém Jenišově – Josef Fritsch, čp. 87 Obecní lidová škola, čp. 88 Obchod potravinami – Heinrich Hoyer, čp. 89 Starý obecní úřad, čp. 94 Zámečnictví, těžba cihlářské hlíny v Novém Jenišově – Gustav Fritsch, čp. 96 Hostinec Spitz – Karl Schmidt, čp. 97 Pohostinství – Hedwig Triltsch, čp. 98 Kovářství – Eduard Felber, čp. 98 Plán Dolního Jenišova 1939 Obecní dům - škola, čp. 101 Plan von Dolní Jenišov (Unter-Janessen) 1974 Pokrývačství – Schmidt, čp. 108 Krejčovství – Oskar Zuleger, čp. 111 Obchod potravinami a textilem, Nový Jenišov – Josef Schmirler, čp. 112 Krejčovství – Robert Palm, čp. 113 Smíšené zboží – Josef Schmirler, čp. 116 Přeprava zboží – Paul Schösser, čp. 120 Obchod uhlím v Doubí – Anni Sommer, čp. 121 Obchod textilem – Adolf Fritsch, čp. 125 Nový obecní dům, čp. 127 Holič – Karl Zuleger, čp. 28, holičství v domě čp. 111 Trafika v Novém Jenišově – Josef Bierl, čp. 137 Obuvnictví – Rudolf Rejschek, čp. 140 Němečtí pamětníci si vzpomínají, že ještě před druhou světovou válkou byly v Jenišově 3 koňské žentoury, ve třicátých letech vesměs už mimo provoz. Děti je rády užívaly ke hraní namísto kolotoče. Žentoury patrně souvisely se zemědělskou či důlní činností. Statistika Jenišova 1939. K 17.5. 1939 bylo v obci hlášeno 2489 obyvatel včetně Tašovic, z toho 1243 mužů (pro srovnání stav obyvatel k 1.12. 1930 = 2507), domácností k 17.5.1939 = 775. Náboženské vyznání: římsko-katolické 2253, evangelické 71, bez vyznání 51. Zaměstnání: 191 v zemědělství a lesnictví, 1504 v průmyslu a řemeslech, 367 v obchodu a dopravě, 121 veřejné a soukromé služby, 276 samostatně hospodařící. Všechny statistiky se shodují v tom, že v roce 1939 měla obec Jenišov s Tašovicemi celkem 2489 obyvatel. Její katastr měl výměru 623,8 ha, lidová škola měla 5. tříd. Tašovice školně náležely k Doubí. Farně byl Jenišov příslušný k Sedleci, pošta a železniční stanice byly ve Dvorech, četnická stanice ve Staré Roli. Pro dokreslení demografického obrazu Jenišova před druhou světovou válkou se ještě podívejme do statistického lexikonu Die Gemeinden des Reichsgaues Sudetenland, který vydalo nakladatelství 50
Jenišov Strache ve Varnsdorfu roku 1941. Obsahuje údaje o Jenišovu (včetně Tašovic) se stavem k 17.5.1939: Obyvatelé podle počtu a věku: 1.12.1930 –1243 (jen Jenišov) 17.5.1939 – 2489 17.5.1939 – 775 domácností do 6 let – 237 osob 9,5% 6-14 let – 383 osob 15,4 % 14-18 let – 183 osob 7,4 % 18-65 let – 1562 osob 62,7 % 65 a výše- 124 osob 5% Náboženské vyznání: 2253 římskokatolických 71 evangelíků 51 bez vyznání
90,5 % 2,9 % 2,1 %
Zaměstnanost: 206 samostatně činných 110 v domácnosti 135 úředníci 1762 dělníci Zemědělci dle výměry obhospodařované půdy: 0,5-2 ha 34 2-5 ha 10 5-20 ha 26 20-100 ha 2 Bývalý starosta Jenišova Oskar Schimmer v roce 1957 vyčíslil počty obyvatel jednotlivých části obce k roku 1939 následovně: Jenišov 877, Haselbeint 104, Nový Jenišov 356, Tašovice 1100 osob, celkem 2489 obyvatel. Připojení Karlovarska k Německu a druhá světová válka. Pro československý stát potupná Mnichovská dohoda z 29. září l938 byla německým obyvatelstvem Karlovarska vnímána s radostí jako naplnění jejich dlouholetých tužeb a jako osvobození od domnělého národnostního útlaku ze strany československého státu. Na základě Mnichovské dohody bylo Karlovarsko v říjnu l938 obsazeno německým vojskem a připojeno 51
Jenišov k tzv. Třetí říši. Stalo se součástí tzv. Sudetské župy (Sudetengau, Gau Sudetenland), jejíž život byl na všech úrovních ve velmi krátkém čase centralizován podle říšského vzoru. Všichni vyšší úředníci včetně obecních (např. starostové obcí) museli, pokud chtěli zůstat ve funkci, vstoupit do řad NSDAP. Dne 4. října 1938 projel Jenišovem ve směru z Lokte do Karlových Varů říšský vůdce Adolf Hitler. Stalo se tak v rámci jeho triumfální jízdy „osvobozeným“ krajem západočeských lázní od Chebu do Karlových Varů. Druhá světová válka, jež začala dne 1. září 1939 útokem německého Wehrmachtu na Polsko (Gdaňsk), postupně uvrhla Karlovarsko do neutěšených hospodářských poměrů. Během druhé světové války sloužili odvedení muži z Karlovarska v německém Wehrmachtu. Mnoho tisíců jich padlo, ponejvíce na ruské frontě. Lexikon obcí sudetské župy z roku 1941 popisuje Jenišov v době války následovně: „Obec je poštovně příslušná ke Dvorům, její součástí jsou Tašovice, které poštovně náleží k Doubí. 2489 obyvatel, katastrální výměra 624 ha, starostou je Oskar Schimmer, jeho zástupcem Franz Harant, 3 zastupitelé. Místní organizace NSDAP. Příslušný zemský úřad, zdravotní pokladna, nemocnice, pracovní úřad, finanční úřad, soud, pracovní soud a policejní okrsek Karlovy Vary, zemský soud Cheb, oddací úřad a školní obec Jenišov, katolická církevní obec Sedlec, evangelická Karlovy Vary, nejbližší železniční stanice osobní a nákladní dopravy Dvory 2 km, obec má eletrickou a vodovodní síť.“ Ke konci války byl zjara roku 1944 v jenišovské škole zřízen nouzový lágr pro německé uprchlíky z východu. Ti zde pobývali až do konce války 1945. V Jenišově našly přechodný domov hlavně rodiny z Ukrajiny, mnozí byli ve vsi zapojeni i pracovně. Říkalo se jim Volksdeutsche. Jejich specifická lidová kultura byla pro Jenišováky velmi exotická (oblečení, písně, zvyky, tance aj.). Lidové písně uprchlíků zaznamenal regionální národopisec a muzikolog Albert Brosch, který je v táboře často navštěvoval. V jenišovské škole byli vysídlenci z Jamburgu na Dněpru, potomci Němců z oblasti Amberg, kteří se za císařovny Kateřiny roku 1766 odstěhovali do Ruska jako kolonisté. Je obdivuhodné, že i v nesmírně obtížných konspirativních podmínkách nacistické diktatury existoval, byť v malé míře, na Karlovarsku za druhé světové války organizovaný odpor proti hitlerovskému režimu, zejména v řadách německých sociálních demokratů a komunistů. Nejaktivnější antifašistický odboj prováděla na Karlovarsku ilegální skupina skláře Valentina Meerwalda z Karlových Varů-Dvorů, v níž působilo i několik mužů z Jenišova a Tašovic. Meerwaldova skupina byla na základě udání zatčena gestapem a šest jejích členů včetně Valentina Meerwalda bylo v roce 1944 popraveno. Hans Nickl publikoval v padesátých letech 20. století v listu Karlsbader Badeblatt detailní statistiku ztrát obcí Karlovarska během války, politické a rasové perzekuce a odsunu. U samotné obce Jenišov se uvádí z celkového počtu 1476 obyvatel 49 obětí války a 2 oběti odsunu, tj. úhrnem 51 osob, tedy 3,4 % obyvatel. Z toho bylo 34 padlých na frontě, 3 zemřeli v lazaretu, 1 zemřel v zajetí, 10 nezvěstných, 1 oběť bombardování, celkem 49 osob. Dalšími oběťmi válečného pronásledování byli: 1 Čechy zatčený a 1 nezvěstný, 3 antifašisté (Adolf Steidl, Anton Pötzl a Karl Pötzl) zahynuli v nacistickém koncentračním táboře Dachau, celkem 5 osob. Společně s Tašovicemi padlo za oběť 2. světové válce 120 osob, tj. 4,8 procenta obyvatel k roku 1939. V nacistickém koncentračním táboře Dachau byli z Jenišova 52
Jenišov za války vězněni prodavač Franz Fischer, malíř pokojů Wilhelm Fischer, stavební dělník Adolf Füssl, zedník Anton Heidler, dělník Karl Heidler, Robert Hofmann, Karl Hoyer, Friedrich Neumann a horník Ernst Zankl.
Jenišov v letech 1945-2006. Počátky českého života po roce 1945. Konec války v květnu 1945 znamenal pro Karlovarsko totální chaos. Jeho průvodním jevem bylo zhroucení politické a správní struktury, obecná rezignace německých obyvatel z prohrané války, nejistota z budoucnosti a perzekuce Němců ze strany některých Čechů (neblaze prosluly tzv. Revoluční gardy, jimž se pejorativně říkalo také rabovací gardy) a některých ruských vojáků Rudé armády. Východní část regionu byla osvobozena ruským vojskem, západní část kraje armádou americkou a některé oblasti byly kontrolovány československými bezpečnostními silami. Jenišov ležel na rozhraní mezi Sověty a Američany ovládaným územím nedaleko demarkační linie u Jalového dvora. Část jeho katastru byla v „území nikoho“. Trasa demarkační linie a místa styku obou spojeneckých armád na Karlovarsku nebyla v mnoha ohledech zcela jasně deklarována a v rámci zmatků prvních poválečných dnů byla mnohokráte měněna a překročena jak americkými tak i ruskými vojsky. Linie, jež nebyla předem pevně stanovena, se ustálila až kolem 12. května 1945 a vedla od severu na jih západně od Nejdku přes Chodov na tzv. Jalový dvůr (1 km západně od obce Hory), dále pak přes Doubí a přehradu v Březové údolím Teplé po trase silnice Karlovy Vary-Plzeň na Bečov. K 1. lednu 1945 bylo v obci Jenišov hlášeno celkem 1999 obyvatel, z toho Čechů – 3 muži, 9 žen a 8 dětí do 14 let, z toho Němců – 427 mužů, 991 žen, 561 dětí do 14 let. Počet obyvatel Jenišova k 3.8.1945 činil celkem 2216 osob. Z toho bylo Čechů – 10 mužů, 11 žen a 8 dětí do 14 let, z toho bylo Němců – 570 mužů 1040 žen a 577 dětí do 14 let. Po skončení války bylo v obci zajištěno 9 tzv. kolaborantů a škůdců národa, 8 mužů a 1 žena. Jednalo se o tyto muže, kteří byli po zatčení internováni v koncentračním táboře: Anton Lenhart, Josef Forster, Franz Horner, Franz Stich, Ottomar Schmidt, Rudolf Weidl, Julius Paulus, Franz Russ. Jméno ženy se nedochovalo. Písemným rozkazem Českého národního výboru v Jenišově ze dne 14.6. 1945 bylo nařízeno, že se počínaje dnem 15.6. veškeré mléko muselo povinně odevzdávat do mlékárny v Karlových Varech. Sběrnou mléka byla určena mlékárna Zankl. Každý týden musel mléko povozem odvážet někdo jiný. Prvním odvozcem byl stanoven Karl Rohm z čp.2, dalšími byli Karl Kempf, Adolf Dietl, Alois Haberzettl, Gustav Steidl, Herta Haberzeth, Josef Schmirler, Karl Maier, Karl Schunk, Katherine Kretsch, Josef Maier, Ernst Schmidt a Josef Kempf. Za neuposlechnutí rozkazu, který azbukovým razítkem stvrdilo i ruské velitelství v Karlových Varech, hrozily přísné tresty. Pilu v v místní části Haselbeint převzal dne 2.7.1945 do národní správy pan Václav Chalupníček, narozený 5.3.1901. Pila byla provozována zhruba do půle 50. let a následně z neznámých důvodů zbořena. V září roku 1945 obec čítala na 2400 obyvatel a sestávala z částí Jenišov, osady Nový Jenišov, lokality Haselbeint a z Tašovic. Zaměstnanci Místní 53
Jenišov
Firemní přímluva za specialistu 1946 Firmenfürsprache für einen Spezialisten 1946
Jenišov
Seznam německých specialistů k vynětí z odsunu 1946 • Verzeichnis deutscher Spezialisten zur Ausnahme aus der Aussiedlung 1946
Žádost o vynětí z odsunu 1946 • Antrag auf Ausnahme aus der Aussiedlung 1946
54
správní komise Jenišov k 1. září 1945 byli převážně Němci: Rudolf Huml, *12.6.1896, Čech, obecní tajemník, Augusta Mynářová, *18.7.1900, Němka, Václav Schindler, *6.4.1887, Němec, Václav Linder, *11.11.1891, Němec, Alois Marterer, * 24.3.1880, Němec, Františka Lorenzová, *17.8.1926, Němka, Erna Katzová, *29.6.1928, Němka. V letech 1945-1951 byl v Jenišově velký, ba možno říci chaotický pohyb obyvatel v rámci odsunu Němců, dosídlování Čechy, stěhování a přidělování domů, živností a půdy nejdříve do národní správy a poté do vlastnictví. V této souvislosti byl obecní úřad zavalen téměř nezvladatelným množstvím úřední agendy (hlášení, přípisy, nařízení, statistiky, žádosti, předávací protokoly aj.). Většina těchto dobových materiálů je dochována ve fondu SOA Karlovy Vary. V letech 1945-1946 musela MSK Jenišov vyřizovat jako dobové specifikum stovky reálných i fingovaných žádostí podniků o vyjmutí svých německých specialistů a nezbytných pracovních sil z odsunu. Jednalo se hlavně o pracovníky v dolech a porcelánovém průmyslu v okolí Karlových Varů. Velké množství těchto žádostí se dochovalo ve Státním okresním archivu Karlovy Vary jako autentický doklad dramatických lidských osudů po květnu 1945. Např. porcelánka Benedikt ve Dvorech koncem roku 1945 sepsala seznam svých specialistů německé národnosti k vynětí z odsunu. Z Jenišova to bylo 32 osob, z Tašovic 17 osob. Jenišovská MSK vypracovala seznam firmami nepostradatelných osob z Jenišova a Tašovic čítající celkem 156 osob. MNV Jenišov vyčíslil dne 12.9.1945 válečné škody v obci na 220 000 korun. Velmi poškozená byla budova školy užíváním pro vojenské ubytovací účely. Dne 7.2.1946 byla v Jenišově založena Místní osvětová rada ve složení: K. März, tajemník MSK, za I. oddíl Junáka v Jenišově, Josef Volánek, rolník, za KSČ, Václav Josíf, řezník, za České socialisty, Fr. Dvořák, holič, za Hasičský sbor, Artur Pelda, rolník, za Jednotný svaz česk. zemědělců, Václav Jonák, obchodník, za Svaz přátel SSSR, H.Pavlišová, učitelka, za Péči o mládež, Miroslav Pavliš, předseda MSK, za Obecnou školu. Obecní úřad v Jenišově musel i v letech krátce po roce 1945 trvale nouzově řešit stálé problémy s vodovodem. Nebyla to žádná novinka, problémy s vodou a vodojemem, jak už zmíněno, se datují i dalece před druhou světovou válkou. Už brzy po válce se obec musela potýkat také s dalším aktuálním problémem tzv. bouraček, což byly „budovy určené ku zrušení“. Obecní návrh z 28.2.1946 uvádí v Jenišově celkem 10 domů ke zboření. Byla to čísla popisná 6, 9, 11, 20, 22, 48, 51, v Tašovicích pak čísla 2, 18 a 21. Návrh z 29.7. 1947 pak uváděl již 10 domů v Jenišově a 5 domů v Tašovicích. Odhadní ceny bouraček v roce 1951, tedy před měnovou reformou (1953), byly např. následující: čp. 9 Tašovice – 3800 korun (po měnové reformě 1953 to bylo 760 korun), čp 19 Tašovice – 2900 korun (po měnové reformě 1953 to bylo 580 korun). K 24.7.1946 byly v Jenišově a Tašovicích hlášeny osoby kvůli potravinovým lístkům takto: počet Čechů a obyvatel neněmecké národnosti 412 počet Němců, kteří pobírali české potravinové lístky 444 počet Němců, kteří pobírali německé potravinové lístky 1187 počet všech Němců 1631 počet všech obyvatel 2043 55
Jenišov Úřední statistika vybavenosti obce Jenišov k 31.12.1946 podává toto svědectví: obyvatel 767 (je patrný velký úbytek lidí v důsledku odsunu Němců, který skončil v říjnu 1946), domů 242, velikost katastru 622,50 ha, z toho obecní majetek 79 ha, 2 telefonní stanice, hřbitov, praktický lékař, měšťanská škola, školní knihovna, skupinový vodovod pro více obcí, částečná kanalizace elektrická síť. Dne 2.5. 1948 se MNV Jenišov rozhodl přejmenovat místní část Haselbeint na Zátiší. Druhého října 1949 se MNV Jenišov usnesl jmenovat presidenta republiky Klementa Gottwalda čestným občanem Jenišova. Z dochované korespondence MNV s úřadem vlády v Praze je patrné, že z rozličných administrativních průtahů nakonec ke jmenování nedošlo. V lednu 1951 bylo v Jenišově hlášeno 763 Čechů, 117 Němců a 2 cizinci, úhrnem 882 obyvatel. V listopadu 1952 měla obec 865 oby- Organizace odsunu německých obyvatel 1946 Organisation der Aussiedlung der deutschen vatel, z toho bylo 82 Němců a 18 Slováků. Einwohner 1946 Školství. Jenišov má velice pěknou českou školní kroniku z let 1945-1975. Dozvídáme se z ní celou řadu detailů z třicetileté české historie místní školy a tak se do ní s chutí začtěme. V době na konci války byli ve škole ubytováni němečtí vojáci a utečenci z východu, což vedlo ke značné devastaci budovy. Německou obecní školu Jenišov dne 1.7.1945 převzal jako správce první český učitel Miroslav Pavliš. Pocházel z Veselé, okres Kamenice nad Lipou. Do pohraničí byl povolán do školní služby zmocněním ministerstva školství a osvěty ode dne 27.6.1945. Říkalo se tomu “Přikázán službou do Jenišova“. S ním byla do školy přikázána učitelka Růžena Maříková z Vlachova Březí a Věra Tomšová, též z Vlachova Březí a dále pak paní Hedvika PavlišováDostálová. Od září 1945 nastoupila jako učitelka domácích prací p. Marie Šťastná z Dírné u Soběslavi. Dále byly jenišovské škole dány k dispozici učitelky Věra Tomsová a Marta Sobotková z Březníku, okres Třebíč. Pan učitel M. Pavliš se stal v Jenišově předsedou Místní správní komise. Kronika k roku 1945 uvádí: „V obci nebyli Češi“. K jenišovskému školnímu obvodu patřily Tašovice, Haselbeint (Zátiší) a Nový Jenišov. Během prázdnin roku 1945 přišly do školy 2 učitelky, paní Věra Tomšová a paní Růžena Maříková. Obě při nehodě těžce zranil ruský voják na motocyklu. Školní rok začal řádně dne 1. září 1945. Učilo se ve 4 třídách. Zapsáno bylo 129 žáků, z toho bylo jen 6 Čechů. Během školního roku vzrostl počet českých žáků na 28. Kulturní život obce byl veden školou. Ta organizovala např. oslavy 28. října, 7. března – 56
Jenišov výročí narození TGM, květnové revoluce a Týdne dětské radosti (15.-22. června). Slavnostní ukončení 1. školního roku po válce bylo dne 22.6.1946. Od září 1946 byly v jenišovské škole 4 třídy, českých dětí bylo 50, německých 60, celkem 110 dětí a 4 učitelské síly. Učitel M.Pavliš ve své zprávě z 31.5.1946 píše: „Dotazem na MSK a četnické stanici bylo zjištěno, že převážná většina německého obyvatelstva Jenišova zde zůstane jako nepostradatelné osazenstvo v porcelánkách, sklárnách a dolech. Přestárlí a neproduktivní němci byli již odsunuti.“ V červnu 1946 bylo ve škole zahájeno vyučování římsko-katolického náboženství, vyučoval pan páter Karel Dokoupil, správce nového kostela v K.Varech (patrně kostel redemptoristů ?). Jinými učiteli náboženství v roce 1946 byli Vladimír Studený, farář ze Sedlece a Josef Persan z Doubí. Po M. Pavlišovi převzal dne 31.8.1946 správu školy ředitel František Diessl. Po něm školu 16.9.1946 převzala Jana Rettová. Ve školním roce 1946-47 učila domácí nauky paní Karla Široká-Šmídlová 3 hodiny týdně. V roce 1946 se do Jenišova přistěhovalo mnoho rodin s dětmi ze Slovenska. V prosinci 1947 bylo rozhodnuto zřídit v Jenišově veřejnou mateřskou školu. Podle statistického výkazu za školní rok 1947-48 měla obecná škola Jenišov 2 třídy a užívala 2 učebny. Jako učitelé zde byli zaměstnání Školní rok 1946-47 • Schuljahr 1946-47 Jana Rettová a Růžena Kailová. V 1.-5. postupném ročníku bylo celkem 41 dětí, z toho 20 hochů a 21 dívek. Z toho bylo 23 Čechů, 4 Slováci a 14 Němců. Zajímavá jsou svědectví zápisů z učitelských porad v letech 1946-1951. V roce 1946 někteří němečtí žáci 1.-2. třídy propadali z důvodu „úplné neznalosti českého jazyka“. V zápise z 5.2.1947 se píše, že při výuce ruštiny bylo nutno postupovat pomaleji, „neboť značné procento žáků je národnosti německé a neovládají ani jazyk český.“ V zimě 1946/47 byly ve škole velké potíže s palivem, hrozilo zavření školy pro zimu, všichni byli nastydlí, žáci chyběli z příčiny kašle a chřipky. Ze zápisů lze vyčíst v roce 1947 velkou aktivitu žáků při kontrole výskytu a sběru amerického brouka. A stále se opakuje lamentování nad tím, že německé děti neznají češtinu a propadají. Citace: „Děti neznají českého jazyka, ale projevují při vyučování neobvyklou píli“. Od podzimu roku 1948 byl název „obecná škola“ nahrazen označením „národní škola“. Od roku 1948-1949 byla v Jenišově jen dvoutřídka, roku 1949 do školy chodilo 48 žáků. Plat jenišovského školníka v roce 1949 činil 1700 korun. Jak již zmíněno, v roce 1947 začaly na obecné škole Jenišov pracovat mladé učitelky Jana Rettová a Růžena Kailová. Dosahovaly velmi dobrých výsledků, za což se jim dostalo četných pochval. V roce 1948 byla 57
Jenišov do jenišovské školy dekretem potvrzena jako definitivní učitelka paní Růžena Kailová, výpomocnou učitelkou Mateřské školy Jenišov byla dekretem téhož roku jmenována paní Olga Kučerová. Správou Mateřské školy byla od března 1948 pověřena dosavadní řídící učitelka v Jenišově paní Jana Rettová. Rettová byla na čas také ředitelkou a poté odešla učit do Doubí. Po ní byla v Jenišově ředitelkou paní Růžena Zavoralová-Bezdíčková, jež do školy nastoupila 1. září 1949. Ředitelka Zavoralová skončila ve funkci roku 1950 a zůstala učitelkou. Po ní se stal ředitelem Jiří Hostouš. V roce 1948 dostali učitelské dekrety v Jenišově ještě Josef Spal, Jiří Hostouš a Evženie Manajovová-Havrusevičová, učitelka ruštiny. Dochoval se popis jenišovské školy z 1. září 1949. Její oficiální název zněl Národní škola v Jenišově u Karlových Varů. „Budova má 11 místností. Stav dobrý, špatné podlahy v tělocvičně a ve 2. třídě. Třídy a záchody obíleny 1949, střecha opravená, i okapové roury, vadné vedení hromosvodu. Budovu nutno zvenčí obílit. Okna zasklená, ale vadné rámy. 2 záchody pro chlapce a 2 pro dívky, 1 pro učitele, 1 pro mateřskou školu, jsou dřevěné s příklopem, bez splachování. Vodovod je na chodbách a ve školní kuchyni. Dvůr není. Hřiště je za školou. Zbořeniště nutno uklidit. Zahrada je u čp. 115 (naturální byt pro ředitele školy). Stará se o ni ředitel. Žákovská knihovna čítá 123 svazky. Učebnic pro chudé žáky je 135“. Komunistický převrat v ČSR roku 1948 se projevil ve výuce velmi rázně. Počínaje roky 19491950 se děti začaly učit o údernictví a o únorovém „vítězství“ dělnické třídy. Od ledna 1949 počala výuka stále více propagovat vládnoucí komunistickou ideologii. Rychlým tempem přibývají povinné referáty učitelů a žáků o marxismu-leninismu, o Rudé armádě, o Únoru 1948, o světovém míru, Svátku práce, Slovenském národním povstání, Dnech čsl.-sovětského přátelství, o narozeninách J.V.Stalina, o VŘSR. Trvalým repertoárem se stávají pojmy mičurinské kroužky, pochody míru, socializace venkova, odpor k válečným štváčům, bitva u Stalingradu aj. Do školy byly povinně zakoupeny busty Gottwalda a Stalina a povinně se musel odebírat časopis Svět sovětů. Hojné byly besedy s úderníky práce. Ještě v roce 1949 v jednom ze zápisů školních porad čteme: „V českém jazyku se jeví nedostatky v 1. a 2. třídě proto, protože někteří žáci doma mluví stále německy. Rodiče budou upozorněni na to, aby s dětmi mluvili česky.“ Poněkud kuriózní, uvážíme-li, že většina rodičů česky neuměla. Ve školním roce 1950-1951 do školy chodilo 42 žáků, o rok později zde byla jednotřídka Školní rok 1954-55 • Schuljahr 1954-55 s 32 žáky. V roce 1952 byli 58
Jenišov v jednotřídce s 5 postupnými ročníky vyučováni 33 žáci. V březnu 1953 byla ve škole držena tryzna za zesnulého presidenta Gottwalda. K 1.9.1953 měla jenišovská škola 1 třídu se 4 ročníky a 22 žáků. Stavy dětí mírně začaly růst až po roce 1960. Ještě roku 1968 byla škola jednotřídní se 4 postupnými ročníky. Vyučování dne 1. září 1968 bylo zahájeno jen s 10 žáky. Stavy žáků po roce 1970 ukazuje následující tabulka: Školní rok 1970-71 1971-72 1972-73 1973-74 1974-75
Počet žáků 15 9 9 12 14
Poslední ředitelkou školy před uzavřením byla paní Antonie Laciaková. V roce 1975 byl Jenišov připojen ke Karlovým Varům. Škola byla v obci ponechána jen pro děti 1.-3. postupného ročníku, žáci 4.-5. tříd museli do roku 1977 dojíždět do školy do Dvorů. V roce 1977 byl provoz školy ukončen. Zemědělství. Jenišov byl po celá staletí od svého založení ve 14. století až do počátku 19. století ryze zemědělskou obcí. Těžištěm místního hospodářství byl po staletí chov hovězího dobytka a produkce mléka, jehož hlavní odbyt směřoval do lázeňského města Karlovy Vary. Až do roku 1945 byl ráz jenišovského zemědělství určován soukromě hospodařícími německými sedláky, kteří pracovali na svých gruntech, jež se dědily z generace na generaci. Jejich statky s živým a neživým inventářem a s pozemky po odsunu v letech 1945-1946 získali do národní správy a poté do osobního držení noví čeští osídlenci. Ti se však z nabytého majetku dlouho netěšili, neboť byl záhy zestátněn. Soukromé vlastnictví bylo v podstatě zrušeno, hospodáři byli nátlakem nuceni vstupovat do společných družstevních útvarů. Přišel tzv. „Vítězný únor“, KSČ připravený politický převrat roku 1948 a ním komplexní kolektivizace venkova a zakládání státních Jednotných zemědělských družstev (JZD) a Strojních traktorových stanic. Ještě před založením JZD bylo v roce 1948 v Jenišově činné Zemědělské a strojní družstvo v Jenišově a Tašovicích. To 1949 zaniklo a jeho členové přešli do JZD. K 23. lednu 1950 bylo v Karlovarském kraji ustanoveno 44 JZD. Bylo v nich 1299 členů, z toho 436 žen. JZD Jenišov bylo založeno jako jedno z prvních roku 1949. Pozemky JZD Jenišov byly z velké části poddolované, s velkým výskytem kaolínu a nevalné bonity. Jejich výměra činila 220 ha, z toho orné půdy bylo 109,97 ha. V roce 1951 byl předsedou JZD pan Jan Krejča, ve funkci setrval do roku 1955. Následovali předsedové Rukavička (1955-1959) a Vladimír Baloun (1960-1963). Roku 1960 proběhlo slučování malých JZD do větších celků. Tehdy byla sloučena JZD Jenišov a Hory a 2.2.1960 bylo založeno společné JZD Stráž míru Jenišov. Jeho předsedou se stal Vladimír Baloun, 59
Jenišov
Jenišov místopředsedou p. Jedlička a členy vedení JZD byli p. Holý, Rukavička a Malíková. JZD mělo celkem 60 družstevníků, výměra jeho zemědělské půdy stoupla na 576 ha, z toho orná půda měla plochu 265 ha. V roce 1962 byl do čela družstva zvolen s. Mikeš, po 3 měsících pak byl předsedou s. Alois Bořek, jenž setrval ve funkci až do zániku JZD. Dne 28.8.1963 se sešla mimořádná členská schůze JZD, kde bylo pro nepříznivou situaci družstva (málo peněz, málo místa pro ustájení hovězího dobytka, málo skladovacích prostor aj. ) rozhodnuto, že se JZD sloučí se Státním statkem Jenišov. Sloučení bylo provedeno k 1.1.1964. Členové družstva přešli do pracovního poměru ke Státnímu statku Jenišov. Státní statek přešel reorganizací v roce 1973 do oborového podniku Státní statky Karlovy Vary-hospodářství Počerny. V roce 1983 se název změnil na Agrokombinát Karlovy Vary, jehož privatizace proběhla roku 1994. Pole a louky začala obhospodařovat firma Agropol Počerny, která však z orné půdy využívá pouze jednu desetinu rozlohy, jelikož velké množství půdy má různé vlastniky. Louky na sklizeň píce jsou obhospodařovány také pouze omezeně, seče se jednou ročně.
Dekret o vlastnictví půdy 1946 • Dekret über den Besitz von Grund und Bboden 1946
60
Firmy se sídlem v obci V době před rozdělením Dolního a Horního Jenišova, byl největším podnikem na území obce podnik TEPLOTECHNA v Dolním Jenišově. Se stavbou podniku se začalo v roce 1957. O rok později byl slavnostně zahájen provoz. Budova ředitelství a jeden rodinný dům pro správce byl postaven u hlavní silnice, ostatní provozy a sklady byly umístěny v ulici V Aleji, v areálu bývalého dolu. V době založení zde pracovalo 150 zaměstnanců. Firma se zaměřením na vysokožárné stavby funguje dodnes pod názvem Fornax a.s. a má kolem 120 zaměstnanců. LSD – lidové stavební družstvo se nacházelo v Dolním Jenišově, v areálu bývalé porcelánky a cihelny. Družstvo sem přesídlilo v roce 1957. V květnu 1958 prodala obec Jenišov cihelnu i s pozemky LSD za cenu 142 000 Kčs. Družstvo zaměstnávalo dělníky všech profesí. Byli zde zaměstnáni kameníci, truhláři, zedníci, malíři a lakýrníci, elektrikáři, pokrývači, podlaháři, sklenáři, topenáři a další profese. Družstvo pracovalo pro Podnik Bytového hospodářství v K.Varech a okolí a hlavně pro lázně. Velkou akcí pro ně byla oprava pravoslavného kostela v Karlových Varech, kde se obnovovaly fresky na stěnách a zlatily kopule na věžích. V roce 1968 zde byla zřízena i pila. Po sloučení závodů K.Vary, Planá u M.Lázní a Cheb vzniklo Družstvo STAVBA Karlovy Vary. V roce 1980 se postavila nová administrativní budova a další sklady a garáže. V roce 1991 družstvo Stavba skončilo a přeměnilo se na KV Stavba a.s. Před touto změnou měla KV STAVBA 480 zaměstnanců. K 31.12.2000 KV Stavba a.s. zanikla a rozpadla se na 6 samostatných akciových společností, které zůstaly v areálu. Kompostárna STS Toužim byla v Jenišově zřízena v roce 1962 a dodnes stojí po levé straně silnice II/20 směrem na Tašovice. Do jámy po bývalé šachtě ze zavážely odpadky z Karlových Varů a okolí. Po zaplnění jámy byl dovoz odpadů zastaven. Odpad se po určité době tlení prosíval, pak se mísil s rašelinou a dalšími přísadami a vznikal tak kompost. V kompostárně byli zaměstnáni řidiči nákladních vozů a různých zemních strojů v počtu asi 20 zaměstnanců. V roce 1987 byl dokončen nový moderní areál, v kterém byla vybudována montážní hala 61
Jenišov
Firma BMP - Bohemia Metal Produkt • Firma BMP-Bohemia Metal Produkt
spojená s administrativní budovou č.p. 148, kde byl v podzemí postaven kryt CO. Další nová budova sloužila jako zázemí pro pracovníky kompostárny a jejich techniku. Po roce 1992 byl areál rozdělen na dvě části a to firmu BINOM (kompostárna) a firmu LUTZ později ANRAN a nyní se podnik jmenuje BMP - Bohemia Metal Produkt s.r.o.. V současné době se zde vyrábí velké množství různých velkoobjemových kontejnerů a podnik má v současné době cca 70 zaměstnanců. REALISTIC v Jenišově č.6 vznikl na jaře roku 1969 jako pobočka závodu Realistic v Karlových Varech. Vyráběly se zde vulkanizační desky pro svařování gumových pásů používaných k přepravě uhlí na dolech. Dále se tu vyráběly peruny (topná tělesa do mandlů) a topné spirály do různých pecí. Byl zde umístěn i sklad keramických směsí pro vyzdívání pecí a různé šamotové cihly. Později se zde vyráběly žáruvzdorné komponenty a tvarovky pro pece. Podnik v Jenišově měl kolem 15 zaměstnanců. Výroba zde byla ukončena v roce 2002, kdy byl objekt po restitucích vrácen rodině Knotových. Státní statky. Poté, kdy ukončil v Jenišově činnost státní statek, vznikl zde v roce 1976 odštěpný závod státních statků Karlovy Vary - Těžká mechanizace. V roce 1983 byly vyasfaltovány všechny plochy a postavena velká opravárenská hala. V roce 1988 byl podnik přejmenován na Agrokombinát Karlovy Vary, závod služeb Jenišov. Během let 1977 až 1988 se zde postavilo či přestavělo několik objektů, takže v roce 1989 zde byly tyto budovy: č.p. 65 ředitelství s šatnami pro úsek dopravy , č.p. 41 ekonomický úsek, budova s jídelnou a kuchyní, objekt s padacími nůžkami pro kovovýrobu, budova skladu s kotelnou a provozem údržby vozidel a opravárenská hala. Později se podnik přejmenoval na AGRA s.p. Jenišov. Firma zajišťovala služby pro zemědělství, prováděla meliorace a opravovala zemědělskou techniku. Pod tento podnik spadala pracoviště ve Štědré, Kostrčanech (sady) a Tašovicích 62
Jenišov (zahrady). Podnik měl i vlastní autobus, který svážel zaměstnance do práce. V obci odkoupil podnik 6 domů a postavil 4 řadové domy typu OKAL, aby zajistil pracovníkům bydlení. Firma zaměstnávala kolem 180 lidí ve čtyřech střediscích. V samotném Jenišově pracovala asi polovina. V budově uzavřené školy v Jenišově začal od 1.1.1985 působit ORGRES, projekční ústav malých vodních elektráren. Pracovalo zde kolem 28 zaměstnanců. Aby se budova mohla vytápět akumulačními kamny, musela se provést výměna trafostanice v obci a přípojka elektrického proudu k budově bývalé školy. Při tom bylo vybudováno nové veřejné osvětlení od trafostanice až ke škole. Firma ukončila činnost v roce 1991, ale v budově zůstal archiv, který si pronajal ing.J.Bočan-Energoeco. Firma ENERGOECO se vrátila do obce v roce 2003, kde si v prvním patře pronajala 4 kanceláře a zaměstnává 4 pracovníky. AGRA-METAL vznikl po bývalém Agrokombinátu v Jenišově č.65. Firma se zabývala převážně výrobou kotlů spalujících štěpku a dřevní odpad a kovovýrobou. Ke svému provozu měla ještě zahradnictví v Tašovicích. Protože se však firmě nepodařilo uspět v dražbě při konkurzu bývalé firmy Agrkombinát Jenišov, musela se provozovna na konci roku 1995 přemístit do pronajatých prostor v Počernech. Sídlo firmy bylo zřízeno na OÚ v Jenišově č.88, kde je kancelář majitele a účetní. Firma zaměstnává kolem 15 lidí. Výroba kotlů byla ukončena a zůstala jen kovovýroba pro automobilový průmysl s dílnou v Počernech. AUTODOPRAVA VOREL – sídlí v areálu bývalého Agrokombinátu č.65 od roku 1995, kdy bývalý areál Agrokombinátu vydražil v aukci Pavel Vorel. Pro svou činnost si ponechal budovu č.65 a 2 plechové haly. Dům č.p. 41 s jídelnou a kuchyní odprodal firmě Alfa Therm K.Vary. Firma pana Vorla se zabývala opravou nákladních vozů a autodopravou. Zpočátku měla kolem 15 zaměstnanců, v současné době kolem 10 lidí. ALFA THERM- začal v Jenišově působit od dubna 1991, zřídil zde jídelnu s kuchyní. Obědy se vařily pro Městský úřad, Okresní úřad a Finanční úřad v Karlových Varech a také pro místní firmy. Kuchyně byla nejprve pronajata od firmy Agrametal, v roce 1996 koupila firma ALFA THERM a.s. dům č.41 i s kuchyní a jídelnou od pana Vorla. Bylo zde zřízeno sídlo společnosti, která se věnuje maloobchodní činnosti, převážně v menších městech. Firma má kolem 200 zaměstnanců převážně na prodejnách, přímo v Jenišově pracuje 12 lidí na ředitelství firmy a v kuchyni jsou zaměstnány 2 ženy. s.N.E.T. – nezávadná ekologická technologie – byl nejprve v pronájmu v budově OÚ, v roce 1996 odkoupili část usedlosti č.14 a z bývalého teletníku vybudovali kanceláře a provozní dílny. Ve stodole č.p. 18 mají sklady a vedle postavili lehkou halu, kde mají katr na dřevo. Firma používá nejnovější nezávadné metody a prostředky k povrchové úpravě kovů, restaurování a impregnaci cihlových a břizolitových fasád. Firma provádí nátěry všeho druhu, na které se používají ekologicky nezávadné nátěry, nátěry stožárů VN, ocelové konstrukce, nátěry technologických zařízení jaderné elektrárny a střechy. Dále čistí dlaždice, obklady, betonové stavby, pískovcové, kamenné a mramorové reliéfy, sochy a sousoší. Firma má 11 kmenových zaměstnanců a na sezónu přibírá dalších až 40 zaměstnanců. V areálu firmy během let postavili přístřešky pro auta a zřídili si zde rybník. 63
Jenišov
Firma ZEMA KV • Firma ZEMA KV
Firma DyCom Group - BMW • Firma DyCom Group-BMW
Jenišov Firma VÝTAHY Schmitt a Sohn, s.r.o. začala působit v Jenišově č.p. 116 v roce 1992. Společnost se zaměřila na oblast výtahů. Staví a opravuje výtahy v celé České republice. Montují nové moderní výtahy od bytových domů až po hotely a historické objekty. Firma zaměstnává 36 zaměstnanců. V roce 1996 přistavěli k domu sklad a dílnu. Nádvoří bylo vydlážděno a vytvořena parkovací plocha. ZEMA KV sídlí v Jenišově č.10. Společnost Zemní práce pana Anatola Červenky, Karla Lizala a Vladislava Cingroše zakoupila v roce 1996 areál bývalého kravína s domem č.10. Celý dům kompletně opravili od půdy až po střechu a v přízemí jsou kanceláře firmy, nyní ZEMA KV a v patře a podkroví je byt. Ve druhé části budovy je sociální zařízení a šatny. Firma vlastní zemní stroje a nákladní automobily a provádí veškeré zemní práce a autodopravu. LEMIGAS zakoupil roku 2001 v Jenišově dům č.p.68 pro sídlo své firmy. Dům celý kompletně zrekonstruovali a přistavěli novou budovu, kde jsou sklady, kotelna a dílna. Firma provádí plynoinstalace, vodoinstalace, topení, koupelny a provádí montáže bazénů. Ve firmě je zaměstnáno kolem 14 zaměstnanců. SPOLAK – koupil polorozpadlý objekt č.39 v roce 1992 a postavil vedle plechovou halu, kde se provádělo lakování hotových výrobků. V roce 1995 majitel firmu prodal zaměstnancům a ti založili novou firmu ELBELAK. Z původních 10 lidí tu pracuje jenom 4 -5 zaměstnanců. Autosalon DyCom Group dostavěl svou provozovnu v květnu 2004 a objekt dostal číslo 187. Sídlo má firma v Praze, v provozovně v Jenišově pracuje 11 lidí. Prodávají se zde vozy BMW, Land Rover a Jaguar. Firma plánuje rozšíření prodeje vozů a stavbu dalších prodejních prostor. Firma MONTY ( se sídlem v Kolové) zakoupila v roce 2003 dům č.p. 97 u hlavní silnice a zabývá se zde prodejem přívěsných vozíků všech velikostí. Od obce má pronajatou část pozemku u silnice, kde mají výstavní a předváděcí plochu. V prodejně pracují 3 lidé. Autosalon MERCEDES-Benz firmy S&W Automobily, Daimlerova č.p. 202 je nejmodernější a nejnovější provoz v Jenišově. Objekt má moderní prodejnu a servis vozů značky Mercedes, Chrysler a Jaguár. Budova byla postavena a zprovozněna v roce 2005 a firma zaměstnává 45 lidí. V nebytových prostorách, patřících obci Jenišov, jsou další menší firmy: V budově bývalého kulturního domu č.98 sídlí v 1. patře firma Elektrosystémservis Jiřího Puchálky od roku 1993. V objektu bývalého sálu byla od roku 1995 firma ALIMO, dnes kovoobrábění T.Dvořák. V přízemí OÚ č.88 byly v pronájmu postupně různé firmy a společnosti, od roku 2003 zde působí firma W.E.T. pana Petra Lose, která montuje rozvodné skříně a kabely pro SRN. V pronájmu mají pravou stranu přízemí Obecního úřadu. Na konci roku 2006 zaměstnával 3 lidi a plánuje se rozšíření výroby.
Firma S a W Automobily - Mercedes • Firma S und W Mercedes-Wagen
64
65
Jenišov
Jenišov Malé vodní elektrárny První MVE stojí na Chodovském potoce v části obce Zátiší a je vybudována na místě bývalé vodní pily. Při stavbě byl využit pouze vodní náhon a jez. MVE byla provozována v letech 1993–1998, kdy byl provoz z důvodu soudních sporů zastaven. V MVE je instalována Kaplanova turbína o výkonu 33 kW a hltnosti 1250 l/s. Přívodní náhon je otevřený o délce 300 m, odpadní kanál je dlouhý 110 m. V současné době je předpoklad opětovného zprovoznění. Druhá elektrárna je asi o 1,5 km níže a stojí na místě bývalého mlýna. Elektrárna byla postavena v roce 1990. V MVE je osazena Francoisova turbína o výkonu 20 kWa hltnosti 260 l/s. Elektrárna využívá jezu na Chodovském potoce, odkud je voda přiváděna otevřeným, betonovým náhonem o délce 157 m, odpadní kanál je dlouhý 45 m. Elektrárna je trvale v provozu a v roce 2005 byla opravena střecha na budově bývalého mlýna.
Bývalý mlýn - nyní malá vodní elektrárna • Ehemalige Mühle-jetzt ein kleines Wasserkraftwerk
Dopravní stavby Nejstarší stavbou procházející obcí byla středověká zemská cesta spojující významná města Poohří s vnitrozemím (Cheb, Loket, Karlovy Vary aj.). Přibližně ve stejných místech nyní vede silnice první třídy I/6 spojující Prahu, Karlovy Vary a Cheb. Další velkou stavbou na katastru obce je „Buštěhradská dráha“ nazvaná dle sídla ředitelství výstavby této dráhy. Tato dráha spojila 19. září 1870 Karlovy Vary s Chebem a koncem roku 1871 byla dokončena, takže mohla začít pravidelná doprava z Prahy do Chebu. Tato dráha měla velký význam pro průmysl v regionu a následný rozvoj obcí a měst. Největší stavbou katastru Jenišova byl kamenný viadukt přes Chodovský potok, který slouží bez velkých oprav dodnes. V obci nebyla zřízena zastávka a tak místní obyvatelé docházeli buď na stanici do Dvorů nebo Chodova. Do Chodova byla roku 1896 postavena lanovka, po které se dopravovalo uhlí do železniční stanice Chodov. Lanovka přestala svému účelu sloužit po roce 1927 kdy byla těžba uhlí na dole Poldi zastavena. V roce 1968 začala přestavba silnice I/6 v úseku Dvory – Jenišov a dokončeno narovnání silnice v katastru obce Hory. Dalším mezníkem v dopravních stavbách byl rok 2000, kdy byly v obci vybudovány dvě kruhové křižovatky. Jedna byla vybudována na silnicich I/6 a I/20 a druhá na silnici I/20, kde slouží k napojení silnice R6 a k propojení části obce Pod Rohem. V roce 2004 započala dlouho očekávaná stavba rychlostní komunikace R6, která rozděluje obec na dvě části. Na této stavbě je v obci několik mostů a tunel, na jehož povrchu přechází biokoridor. Po dokončení této silnice, bude stávající komunikace I/6 přeřazena do silnic druhé třídy a bude sloužit ke spojení s obcí Hory a městy Loktem a Horním Slavkovem. V roce 2006 byla v obci vybudována první část chodníku až k obecnímu úřadu.
Viadukt na Chodovském potoce • Überführung über den Chodov-Bach
66
67
Jenišov
Jenišov Jenišovská kronika let 1945-2006. 1945 Po skončení druhé světové války roku 1945 čítala obec Jenišov s Tašovicemi a místní částí Haselbeint (dnes Zátiší) přes 2400 obyvatel. Správu obce od května 1945 zajišťovala Místní správní komise (MSK). Prvním komisařem byl Josef Pelc, Čech, jenž za okupace žil v Tašovicích. Od července 1945 nastoupil na jeho místo učitel Miroslav Pavliš. Při MSK byly zřízeny 2 komise, zemědělská a osídlovací. Osídlovací komise rozdělovala majetek po Němcích českým novoosídlencům. Němci museli nosit na rukávu bílé pásky a měli snížené dávky potravinových lístků. Prvními českými osídlenci Jenišova po roce 1945 byli pp. Miroslav Pavliš, Chalupníček, Krejča, v červenci 1945 přišli do obce pp. Rukavička na čp 45, Kříž na čp. 28, Holý na čp. 29, Starý na čp. 17, Vaněk na čp. 2, Knot na čp. 46 a Kuchta. Obecní školu dne 1.7.1945 převzal učitel Miroslav Pavliš. Škola byla po nouzovém ubytování německých uprchlíků z východu koncem války značně zdevastovaná. Výuka byla zahájena 1. září 1945, kdy byly otevřeny 4 třídy se 129 žáky, z nichž bylo 6 Čechů. Na škole vyučovali M. Pavliš, Hedvika Pavlišová a 2 mladé učitelky. V listopadu se v obci narodila první poválečná česká občanka Eva Pavlišová, dcera manželů Pavlišových. V září roku 1945 MSK žádala okresní správu o zřízení poštovní služebny (poštovna) v Jenišově. Žádosti bylo po urgencích vyhověno. Na podzim 1945 začal podle vládních směrnic odsun místních Němců do Německa, jako první odešli antifašisté do východní okupační zóny, pozdější NDR.
Výstavba tunelu na komunikaci R6 2005 • Tunnelbau zur Landstraße R6 2005
68
1946 V onom roce bylo v únoru a březnu odsunuto kolem 2000 německých obyvatel obce do západní části Německa. Transporty se vypravovaly 1x týdně z nádraží ve Dvorech. Sběrný tábor odsouvaných Němců byl rovněž ve Dvorech. Poslední oficiální odsunový transport německých občanů Karlovarska byl za účasti vládních činitelů a médií vypraven z nádraží Karlovy Vary-Dvory dne 29. října 1946. V půli padesátých let žilo v důsledku odsunu z Jenišova v Bavorsku 687 osob, v Hessensku 91 osob, v Porýní a Vestfálsku 31 osob, v Holštýnsku 1 osoba, v Hamburku 5 osob, v Berlíně 2 osoby, v Rakousku 3 osoby, v NDR 24 osob, v ČSR zůstalo 92 osob. U 224 osob nebylo nové bydliště zjištěno. Souběžně s odsunem Němců začalo výraznější osídlování obce Čechy z vnitrozemí, zpočátku zejména z oblasti Českomoravské vysočiny. Po květnových volbách byla MSK přejmenována na Místní národní výbor. Ten byl složen ze zástupců 4 politických stran. Předsedou byl zvolen Karel Tomášek, člen KSČ. V obci byly provozovány 2 prodejny družstva Osvobození a 3 prodejny s koloniálním zbožím pod národní správou. V domě čp. 69 bylo řeznictví, Jenišov měl v té době 4 hostince. V čp. 125 byla otevřena kampelička. V březnu 1946 dostali noví osídlenci zemědělských usedlostí své dekrety ve Dvorech na koňské dostihové dráze od ministra zemědělství Júlia Ďuriše. 1946 byl ve vsi založen první český spolek – Sbor dobrovolných hasičů. Spolek vyvíjel bohatou kulturní činnost. Začaly se demolovat zchátralé budovy, jimž se lidově říkalo „bouračky“. 69
Jenišov
Jenišov
V letech 1946-1980 bylo v Jenišově celkem demolováno 36 objektů, tj. 32 % domovního fondu. Důvodem bylo fyzické a morální dožití budov. Jednalo se o čísla popisná 1, 3, 9, 12, 16, 20, 22, 23, 25, 26, 31, 32, 33, 34, 35, 40, 42, 43, 44, 47, 48, 51, 54, 56, 57, 58, 59, 61, 63, 66, 71, 76, 85, 86, 119 a 131. Materiál z bouraček byl lidem levně či zdarma přidělován k opravám a přístavbám domů, dřevo se užívalo na topení. Po odsunu Němců zůstaly v obci tyto německé rodiny, které zde setrvaly nastálo: Götzinger Wenzl, Kempf Adolf, Hoger Rudolf, Sommer Franz, Felber Josef, Weber Fanni, Kraus Felix, Beck Josef sen., Beck Josef jun., Schmirler Max, Kowarschik Johann, Kowarschik Anton, Matejka Wenzl, Möckl Anna, Matejka Franz, Matejka Anna, Schreiber Josef, Schreiber Franz, Schmidt Berta, Rejscheil Josef, Schiefert Ida, Schmirler Aloisia, Ullmann, Pötzl Arthur, Fischer Josef, Kraus Marie, Reinl Marie, Koschek Rudolf (českého původu), Koschek Josef, Dennler Josef a Pilvousek Josef. Většina rodin musela zůstat z důvodu nepostradatelnosti v důlním či porcelánovém průmyslu, někteří mohli zůstat pro svůj český původ.
2. typu – JZD. Bylo jedním z prvních JZD v okrese Karlovy Vary. Vliv KSČ po únorových událostech velmi posílil. KSČ měla v obci Jenišov 75 členů, s Tašovicemi pak jich bylo 150. V obci byla založena šestičlenná Lidová milice. Z nařízení okresních politických složek byl v obci upraven tzv. Leninův dům, kde se konala veškerá schůzová činnost. V měsíci dubnu byla v budově Národní školy otevřena mateřská škola. Dne 19.11. 1948 MNV Jenišov zaslal blahopřání presidentu Klementu Gottwaldovi.
1947 V obecní kronice se píše: „Život se dostával do normálních kolejí a tzv. hurá akce, způsobované jednotlivci, byly konsolidovány.“ Namísto tzv. Rolnické komise byl ustanoven Jednotný svaz českých zemědělců – JSČZ. Pokračovalo osídlování prázdných domů Čechy, rodinné domy byly dávány lidem postupně do vlastnictví, pokračovalo odklízení „bouraček“. Průvod k svěcení kapličky 1947 Prozession zur Kapellweihe 1947 Kaplička sv. Anny byl opravena a znovu vysvěcena. Dne 27.7.1947 zažila obec velkou slávu - Jenišov navštívil pražský arcibiskup dr. Beran. Pomodlil se v nově vysvěcené kapli. JSČZ byl záhy zrušen a nahrazen Strojním družstvem. Na Místním národním výboru byla založena Místní lidová knihovna. V obci se utvořil nový spolek zvaný Svaz brannosti. V Novém Jenišově došlo ke zrušení Schrammovy cihelny. V jejím areálu bylo zřízeno velkoskladiště nábytku po Němcích pod správou Fondu národní obnovy. Ze skladu byli mj. zásobováni přistěhovalí volyňstí Češi. V obci zemřel první český osídlenec pan František Děd. Byl pochován na místním hřbitově. V budově školy byl zřízen Útulek pro předškolní děti s učitelkou Gestheilovou, o rok později pak přejmenovaný na Mateřskou školku.
1950 Před budovou MNV byl založen Sad míru. V obci aktivně působili divadelní ochotníci. Započala adaptace kravína, žně byly úspěšné. Ve farmách JZD byl zaveden tzv. referentský systém.
1948 V rámci únorového politického převratu byl v obci nařízením shora utvořen Akční výbor Národní fronty. V dubnu bylo zrušeno Strojní družstvo a vytvořeno Jednotné zemědělské družstvo 70
1949 Ve vsi založena Jednota zahrádkářů, jež se zaměřila na výsadbu ovocných stromků. Spolek však záhy zanikl. Dne 5. listopadu 1949 byl založen Spolek dobrovolných hasičů-ochotníků. Svaz brannosti byl zrušen a založen Svaz mládeže. KSČ začala s kádrovými prověrkami svých členů, někteří byli pro své „reakční“ politické smýšlení vyloučeni ze strany. Ještě v roce 1949 se na katastru Jenišova nacházela nevybuchlá munice z doby války.
1951 V JZD začal ideologicky motivovaný boj s tzv. americkým broukem, mandelinkou bramborovou. Při kontrole polí a sbírání mandelinky pomáhaly hlavně pionýři ze školy. V Jenišově byl povinně založen Svaz československo-sovětského přátelství. Koncem října byla ustanovena Myslivecká jednota Jenišov. V neděli 15.4.1951 proběhl v Jenišově Pochod míru. 1952 Ustaven Výbor žen. Na jaře započal historik dr. Alexander Gross z Krajského muzea Karlovy Vary s archeologickými vykopávkami na hradišti Starý Loket na katastru obce Tašovice. Na místě pravěké mezolitické stanice s hojnými nálezy pazourkové industrie bylo objeveno slovanské sídliště. V dalším odkryvu hradiště nemohlo být pokračováno, protože jeho území zabrala Vojenská správa pro vojenské účely. 1953 Ustanovena Osvětová beseda, jež se starala o zajištění kulturních akcí. Dne 1. června 1953 v ČSR proběhla měnová reforma, jež přinesla také do Jenišova mnoho fám, neklidu a rozhořčení. JZD se potýkalo s nedostatkem pracovních sil, mnoho nových osídlenců mělo špatnou pracovní morálku. Založena místní organizace Sokola, jejíž činnost ale záhy ochabla. Koncem roku byl v bývalém německém hostinci Gareis slavnostně otevřen Kulturní dům s tanečním sálem (dnes hostinec). Proběhla oprava kaple sv. Anny. V bývalé cihelně Schramm v Novém Jenišově (dnes Baustav) zřízeny Sběrné suroviny. 71
Jenišov
Jenišov 1954 Dne 12.2.1954 bylo úředně rozhodnuto o odloučení Tašovic od Jenišova. Osamostatnění Tašovic pak proběhlo po volbách. Hasičská jednota si změnila název na Požární sbor. V JZD byl postaven nový teletník.V Novém Jenišově byla zřízena autobusová zastávka. 1955 Do obce jezdilo každých 14 dní putovní kino a promítalo filmy v sále Kulturního domu. V měsíci říjnu byl vybudován místní rozhlas. V listopadu bylo dokončeno místní veřejné osvětlení. Z JZD vystoupili někteří zemědělci, protože byli nespokojeni s tím, že pracovní jednotka klesla na mizerných 8 Kčs.
Kulturní dům před opravou 1953 Kulturhaus vor der Rekonstruktion 1953
Noviny OB Jenišov z 50 let 20. století Zeitung OB Jenišov (Janessen) aus den 50er Jahren des 20. Jahrhunderts
1956 JZD obhospodařovalo 231,50 ha zemědělské půdy, z toho bylo 117,34 ha orné půdy. V obecní kronice čteme: „Situace v JZD byla neutěšená“. Místní divadelní kroužek všude sklízí úspěchy s hrou Ženichové. Občanská beseda začala 1x měsíčně vydávat list Jenišovské noviny. Občané německé národnosti opravili hřbitov. Jenišov byl přičleněn k matričnímu úřadu ve Staré Roli. Německé zdroje z řad odsunutých ve svém listu Karlsbader Badeblatt uvádějí, že „Jenišov měl roku 1956 315 obyvatel, z toho 231 Čechů a 84 Němců“. Tytéž zdroje uvádějí a litují, že v obci zcela zaniklo soukromé podnikání: „Není zde žádný řezník, kovář, truhlář, kolář, sedlář ani holič. Je tu pouze státní konzum. Již neexistují žádní soukromí sedláci, všichni pracují v kolchozu. Louky a meze byly rozorány a jsou obdělávány velkoplošně. Pěstuje se pšenice, žito, ječmen, oves, brambory, cukrová řepa a len. Většinou se pracuje s traktory, takže ve vsi mají už jen 10 koní. Z velké stodoly sedláka Josefa Maiera byl vybudován kravín. Většina zůstavších Němců pracuje na šachtě či v porcelánkách, takže mohou vcelku slušně vyžít. Nájmy v obci jsou velmi levné, za kuchyň a pokoj se platí 300 korun, za kuchyň a 2 pokoje 400 korun ročně“. 1957 Zavezen rybníček naproti obchodu Jednota. Sad míru byl oplocen. Opravena kaplička. V Novém Jenišově byla v areálu bývalé uhlofirmy Sachsenwerk zahájena stavba podniku Teplotechna. Dne 19.5. byly volby. V obci byla vybudována mičurinská zahrada. Dne 1.11. byl v domě čp. 125 otevřen poštovní úřad. Dne 13.11.1957 zemřel president ČSR Antonín Zápotocký, v kulturním domě za něj byla držena tryzna, při níž drželi pionýři čestnou stráž. Od roku 1957 psala obecní kroniku paní Zdeňka Lukášová, ředitelka národní školy v Jenišově v letech 1955-1965. V roce 1972 se z Jenišova odstěhovala.
Kulturní dům po opravě 1956 • Kulturhaus nach der Rekonstruktion 1956
72
1958 Skončila existence správního okresu Karlovy Vary, Jenišov připadl k okresu Ostrov nad Ohří. Při MNV byly zřízeny služby pro občany: obuvnictví, sklenářství, malířství pokojů a provozovna 73
Jenišov
Jenišov
zednických prací. Opravena hasičská zbrojnice. Ve škole a v mateřské škole pokračuje stálý úbytek dětí. Byla dostavěna budova Teplotechny. MNV prodal objekt bývalé Schrammovy cihelny v Novém Jenišově za 142 000 korun.
německých tiskových zdrojů „disponuje reorganizací vzniklý velkosovchoz Jenišov více než 3000 ha užitkové plochy. Předsedou se stal Herbert Kittlaus, jenž zavedl četné reformy a vcelku úspěšně zásobuje Karlovy Vary čerstvou zeleninou a květinami.“
1959 Na návrh ONV (Okresní národní výbor) byl Nový Jenišov připojen k Dvorům a Jenišov se měl spojit s obcí Hory. Tím došlo ke změně katastru obce. Část Nového Jenišova byla přidělena ke Dvorům a Jenišov za to dostal výměnou část vojenského cvičiště u Tašovic. V domě čp. 101 bylo zřízeno zdravotní středisko. Z požárních důvodů se začala stavět vodní nádrž. Do Nového Jenišova byla prodloužena linka č. 9 městského autobusu, zajížděla sem 5x denně. JZD dosáhlo dobrých výsledků v rostlinné i živočišné výrobě. Ve škole byla zavedena povinná devítiletá školní docházka. Na vánoce byla otevřená nová samoobsluha.
1965 Hospodaření statku se pozvolna zlepšuje. Naproti tomu obecní spolková činnost upadá pro naprostý nezájem obyvatel.
1960 Ve zdravotním středisku ordinoval dr. Hruška. K volbám se dostavili 504 voliči, což bylo plných 100 procent. K obci Jenišov byla 1.1. 1960 připojena obec Hory, sloučení trvalo až do roku 1975. Došlo také ke sloučení obou JZD a dalších činností. Sloučená JZD Hory a Jenišov dostala budovatelský název Stráž míru. 1961 Název školy byl změněn na Základní devítiletá škola v Jenišově (ZDŠ), 1.-5. postupný ročník. V kině byly toho roku promítnuty 82 filmy, které shlédlo 2808 diváků. 1962 Velmi suché léto, vzniklo mnoho požárů. Směrem na Tašovice se začala stavět moderní kompostárna. JZD mělo mizerné výsledky, v obecní kronice se uvádí, že „družstvo mělo naprostý nedostatek jadrného krmiva. Zvířata byla pohublá, dostávala jen záchovné dávky, slepice hynuly, senoseč byla slabá“. Ve škole byla jen dvoutřídka. 1963 V kronice je psáno: „Družstvo JZD bylo zbídačelé a bylo zařazeno mezi družstva úpadková“. O prázdninách školní mládež pilně sbírala mandelinku bramborovou. Škola má ve dvoutřídce jen 32 dětí. 1964 V únoru převzal místní JZD Stráž míru podnik Státní statky se sídlem v Tuhnicích. Byly zřízeny 2 farmy – Jenišov a Hory. Dne 14. 6. proběhly volby. Pokračovala výstavba velkokapacitní kompostárny, jež zpracovávala především rašelinu z ložiska Abertamy v Krušných horách a odpadové suroviny z Karlových Varů. Škola i nadále fungovala jako dvoutřídka. Podle 74
1966 U Kulturního domu provedena dílčí kanalizace. Zahájena úprava silnice Karlovy Vary-Cheb v úseku u Hor, kde byly zrušeny nebezpečné zatáčky a trasa silnice narovnána. 1967 Po celý rok četné poruchy vodovodního potrubí, stálé potíže se zásobováním domácností vodou. Kronika konstatuje: „V obci je nedostatek kulturního vyžití“. Škola má jen 11 žáků, je pouze jednotřídní. V Kulturním domě se uskutečnilo 39 promítání filmů, jichž se zúčastnilo 1539 diváků. Jenišov v roce 1967 očima odsunutých Němců: „Hřbitov vypadá bezútěšně, márnice je zničená. Náhrobky všechny stojí, jsou však zcela zarostlé. Stále se tu pohřbívá. Domovní fasády a zahrady jsou zanedbané. Mnoho domů je prázdných, všude je ticho. Obecní rybník je spíše už jen louží. Celkový dojem je vesměs deprimující. Část Haselpeint je značně zpustlá (Karlsbader Badeblatt).“ 1968 V rámci politické obrody tzv. Pražského jara se lidé probudili z letargie a začali se aktivně účastnit veřejného dění. Dne 21.8. obcí od časného rána projížděly obcí tanky armád Varšavské smlouvy. V lese za Jenišovem se utábořil vojenský oddíl Rusů. Po potlačení „kontrarevoluce“, jak se píše v kronice, „agilnost občanů ustrnula na mrtvém bodě“. Byla dokončena úprava silnice u Hor a začala přestavba silnice v úseku Jenišov-Dvory na dvouproudovou trasu. Ve škole je jen 9 žáků. Po 21.8. skončilo v obci podnikání v oboru soukromých služeb a také spolková činnost pro útlum veřejného zájmu. Začala tzv. normalizace poměrů. 1969 Citace z kroniky: „Rok probíhal v duchu konsolidace“. Kronikářské zápisy začínají být politicky nudné a tendenční v duchu normalizace. Rada MNV a její komise pracovaly dobře. Jednalo se o komisi pro výstavbu, komisi zemědělskou, komisi veřejného pořádku, komisi školskou, komisi finanční a dohlížecí výbor. O Státním statku čteme toto lakonické sdělení: „Žně proběhly celkem dobře, ale výsledky jsou špatné“. Vesnická organizace KSČ měla 25 členů. Škola je stále jednotřídní, s 11 žáky. Ve škole funguje knihovna. Jediným aktivním spolkem byla Požární jednota. 75
Jenišov
Jenišov
1970 Rybáři provedli v Jenišově regulaci potoka a položili kanalizaci v délce 50 metrů. Opravena autobusová čekárna. Ve škole je 15 dětí. Založen Sbor pro občanské záležitosti. V obci existovaly spolky zahrádkářů a myslivců, nevyvíjely však téměř žádnou činnost. K 1. lednu 1970 byla statistika obyvatelstva a domů následující: 332 obyvatel a 69 domů. 1971 Ve škole je ve školním roce 1971-1972 pouhých 9 žáků. Sílí brigádnické hnutí zvané Akce Z, jež je orientováno na zvelebování obce. 1972 V obci se nic výjimečného nepřihodilo. Byla zde povinně založena místní organizace Svazu socialistické mládeže (SSM), čítající 12-14 členů. Její činnost skončila roku 1984. 1973 Obecní kroniku začala psát paní učitelka Tvrdá. V Jenišově je 21 členů KSČ. Proběhlo několik stavebních akcí, např. úprava obecních komunikací a kanalizace, propojení vodovodu Jenišov-Počerny. V místní části Zátiší bylo zřízeno veřejné osvětlení. Škola jednotřídní s 9 žáky. Žáci začali jezdit na ozdravné pobyty (tzv. škola v přírodě) do Čenkovic v Orlických horách na 4 týdny. Školáci dostávali zdarma mléčné, ovocné a zeleninové přesnídávky. V Jenišově zřízena prodejna Jednoty Toužim. Zahájena stavba přípojky tranzitního plynovodu z Vřesové u Chodova. V obci působí podniky Státní statek Sedlec a kompostárna STS (Strojní traktorové stanice) Toužim. Jenišov je sídlem poštovního úřadu, dostal přiděleno poštovní směrovací číslo 362 11. V obci trvale žije 664 (s Horami a Podhořím) obyvatel. Rok byl velmi suchý, což vedlo k nedostatku vody. Pitná voda se často musela dovážet v cisternách. 1974 Pokračováno v budování dílčí kanalizace a rekonstrukci vodovodní sítě. Jednotřídní škola má 15 žáků. Od 1. ledna 1974 bylo zrušeno hospodářství státního statku, Jenišov byl spojen s hospodářstvím Počerny. Výměra obhospodařované půdy v katastru Jenišov činila 590,36 ha zemědělské půdy, orné půdy bylo 336,07 ha. Průměrný plat v rostlinné výrobě byl 1950,-Kčs. V Jenišově bylo ustájeno 132 dojnic a 120 telat. Průměrná dojivost se pohybovala kolem 6,05 litrů. Průměrný výdělek v živočišné výrobě činil 2100,-Kčs. V Jenišově pracovala od konce 60. let filiálka podniku Strojoprav Stará Role, jež vyráběla vulkanizační zařízení pro svařování dopravních pásů. V květnu obcí projížděl cyklistický Závod míru. Myslivecké sdružení Hubertus v jenišovské honitbě ulovilo 200 zajíců a 95 bažantů. Roku 1974 měl Jenišov (s Horami a Podhořím) 607 obyvatel. 76
Poděkování Osvětové besedě Jenišov Danksagung an die Kulturstätte Jenišov (Janessen)
Poděkování za výstavbu prodejny 1987 Danksagung für den Aufbau der Verkaufsstelle 1987
1975-1989 V roce 1975 byly obce Jenišov a Hory správně přičleněny k městu Karlovy Vary, což v praxi vedlo k jejich degradaci. V sedmdesátých letech se na katastrech obcí Jenišov, Hory a Podhoří začala zakládat velkovýsypka hlušiny z povrchových dolů sokolovské uhelné pánve, tzv. Loketská výsypka. V důsledku toho obec Podhoří zcela zanikla. V půli sedmdesátých let obec ve většině ohledů stagnovala, což se projevilo i postupným úbytkem (odstěhováním) obyvatel. Jenišov byl v té době sídlem těchto podniků a jejich poboček: Realistic Stará Role, Strojní traktorová stanice Toužim-kompostárna, Státní statek Sedlec a Státní statek Karlovy Varytěžká mechanizace (z této provozovny vznikl Agrokombinát Jenišov). V roce 1977 došlo k definitivnímu uzavření školy, jež od roku 1975 fungovala jen omezeně. Roku 1980 měl Jenišov 294 obyvatel a 64 trvale obydlených domů, trvale obydlených bytů bylo 112. Roku 1984 započala v akci Z stavba nové prodejny u Kulturního domu. Prodej byl zahájen v roce 1987, objekt koupila Jednota Toužim. V roce 1985 byl v prázdné škole zřízen projekční ústav malých vodních elektráren. V letech 1984-1987 byl v areálu kompostárny vybudován nový výrobní závod kovovýroby. 1987 začal Agrokombinát Jenišov budovat pro své zaměstnance 4 rodinné domy typu Okál, dokončeny byly 1988. Jedná se o čp. 150-153. Politický převrat roku 1989 přinesl i do Jenišova nebývalý rozmach občanské angažovanosti pro veřejné dění a široké spektrum podnikatelských aktivit. V listopadu a prosinci 1989 působilo v obci Občanské fórum, nemělo však dlouhé trvání. Začala nová nadějná éra v rozvoji obce. 77
Jenišov 1990 Občané Jenišova (někteří však s akcí nesouhlasili) požádali Okresní národní výbor v Karlových Varech o osamostatnění obce. Žádosti bylo vyhověno, od 24.11.1990 je Jenišov samostatnou obcí. Dne 24.11. se v kulturním domě konaly volby do místního obecního zastupitelstva, kandidáti byli za KSČ a za nezávislé. Bylo zvoleno sedmičlenné zastupitelstvo. Starostou obce se stal pan Ivan Truksa. 1991 Rozpočet obce na rok 1991 činil 225 000 Kčs plus dotace z Okresního úřadu Karlovy Vary. Zahájena rekonstrukce veřejného osvětlení. Získáno povolení pro stavbu vodovodu v místní části Zátiší. Z hygienických důvodů byla dne 30.6. zrušena mateřská školka. V Kulturním domě se občas konaly taneční zábavy. Nastal velký rozmach soukromého podnikání, v obci byly založeny tyto firmy: cukrářská výroba B.Knotová, stavební práce J.Vašíček, truhlářství M. Knot, pronájem pohostinství Z.Hes, šití oděvů M.Hythová. Obecní úřad se z Kulturního domu přestěhoval do budovy školy. V domě čp. 125 působí pošta, dobře si vede prodejna Jednoty. Každý pátek v době mezi 8-9 hodinou do Jenišova přijíždí pojízdná prodejna masa. Z 2. na 3.3 1991 bylo provedeno sčítání lidu. Jenišov čítá 305 osob (168 mužů a 137 žen), z toho 267 Čechů, 15 Slováků, 2 Moravané, 1 Rom, 16 Němců, 3 Ukrajinci a 1 Bulhar. Je zde 66 obydlených domů, z toho 59 obydlených rodinných domů a 6 neobydlených RD, 109 obydlených bytů. Náboženské vyznání: bez vyznání 133 osob, římsko-katolické 99, československá církev husitská 3, českobratrské-evangelické 6 a nezjištěné 64. Vybavenost domácností: 47 automatických praček, 67 televizorů, 18 telefonů, 51 osobních aut a 5 chalup či chat. 1992 Na základě jednání s Rybářským svazem byl obci vrácen rybník. V bývalé škole byly pronajaty prostory těmto firmám: s.N.E.T, Šafr-textil, HASTEX a Energoeco. V červnu začala stavba vodovodu v Zátiší, akce dokončena v září. Skončila činnost Výrobního družstva Stavba v areálu někdejší cihelny v bývalém Novém Jenišově. Začala důkladná oprava kapličky sv. Anny. Od 1.5.1992 byl ve funkci potvrzen starosta Ivan Truksa. Rozsáhlý prostor Loketské výsypky po zdárné rekultivaci nabízí široké možnosti pro rekreační využití, cyklotrasy a dále pro zemědělskou a lesnickou výrobu. 1993 Psaní obecní kroniky převzala paní Jitka Pramuková, místostarostka obce, zpětně dopsala zápisy za roky 1975-1992. V lednu došlo k rozdělení státu na Českou a Slovenskou republiku. Dokončena oprava kaple. Provedeny úpravy místního rybníka jeho nájemcem. Rybník slouží k chovu kaprů. V obci zřízena veřejná telefonní budka. Občané Dolního Jenišova (původně Nový Jenišov), který patří ke Karlovým Varům, usilují o zpětné připojení k Jenišovu, ze záměru 78
Jenišov však sešlo. Teplotechna se proměnila na firmu FORNAX. K 31.12.1993 má Jenišov 289 trvale hlášených obyvatel. Roku 1993 byla dána do provozu malá vodní eletrárna Jenišov na Chodovském potoce v místní části Zátiší, v areálu bývalého středověkého mlýna a pily Haselbeint. Lokalita je v nadmořské výši 397 m. MVE je řešena jako derivační otevřený přivaděč 304m a odpad 79m ve spádu 4 metrů. Osazeno Kaplanovou turbínou o výkonu 33 kW. Provozovatelem je Ladislav Zima z Chodova. Veřejnost má možnost přístupu po předchozí domluvě. Projektovaná roční výroba činí 74 MWh. Byl zrušen Sbor dobrovolných hasičů. 1994 Obecní zastupitelstvo schválilo investiční záměr výstavby vilové čtvrti Westend v areálu bývalého vojenského cvičiště ve svahu vrchu Roh o výměře 97 ha. Úprava hřbitova. Dne 29.7. malý požár ve stodole čp. 18, shořela vrata a část střechy. Oheň založily děti, uhasili jej hasiči z Karlových Varů. V listopadu byly volby do obecního zastupitelstva. Kandidáti byli z KSČ a nezávislí. Starostou byl opět zvolen Ivan Truksa. Setrvale potíže s malým tlakem vody ve vodovodu. Přibývají firmy se sídlem v obci. V září skončil činnost Státní statek Sedlec. Hospodářství dostal do pronájmu zemědělský podnikatel Luboš Zahradníček z Počeren. Jenišov má 295 obyvatel. 1995 V kronice čteme postesknutí: „Zemědělská činnost v obci prakticky neexistuje, pole zarůstají, už 4 roky leží ladem“. Pozvolna se lepší vzhled obce, lidé se více starají o své domy, probíhá řada oprav a rekonstrukcí domů, začínají se stavět nové rodinné domy. V noci z 10.-11. dubna byl vykraden obecní úřad. Odcizen počítač a kopírka, zloději nestihli sebrat pokladnu s penězi. V Jenišově bohužel přibývá loupeží a krádeží. Obec má 288 obyvatel. 1996 Volby do parlamentu. Obec má příjmy ve výši 6 719 415,-Kč, výdaje jsou 4 725 023,-Kč. Zemědělství zcela skončilo, objekty a půda chátrají. Byla dokončena výstavba veřejného osvětlení v Zátiší a na hřbitově zřízena nová střecha na márnici. Kultura a sport skomírají, lidé se scházejí jen 30. dubna při pálení čarodějnic. V budově obecního úřadu byla zřízena pošta poté, co se musela vystěhovat z domu čp. 125. Vedoucí pošty je paní Helena Novotná z Tašovic. Kaplička dostala nový oltář s křížem, některé sošky a obrazy dodali místní rodáci. Několik vloupání do domů. Stala se řada autonehod v tzv. Bauerově zatáčce na silnici I/6 a na křižovatce silnic směrem na Tašovice. Jenišov má 289 obyvatel. 1997 V obci proběhla sbírka na pomoc Moravě, kterou postihly velké záplavy. Materiální pomoc z Jenišova odvezlo nákladní vozidlo Avia. Mezi lidmi a firmami se na Moravu vybralo 17 350,- Kč. Obecní úřad daroval zničené moravské vesnici Troubky 10 tisíc Kč. V obci se kladně 79
Jenišov
Jenišov projevují čilé aktivity místních firem. Z výstavbových akcí bylo důležité vyčištění rybníka Šachta na místě bývalého uhelného dolu Poldi. Obec zde chce vybudovat rekreační areál Oáza. Opět několik vážných nehod v Bauerově zatáčce, které se začíná říkat „zatáčka smrti“. Jenišov má 300 obyvatel. 1998 Kronika uvádí: „Na okolních polích dál bují plevely a bodláky“. Pokračují terénní úpravy na rybníce Šachta. V září byla zkolaudována rodinná rezidence čp. 160 velkopodnikatele Karla Holoubka na katastru Jenišova u Tašovic. Firmy v Jenišově dále zvelebují svá sídla. Dne 4.3. došlo k velké tragédii na křižovatce silnic směrem na Tašovice, kde čtyřletá holčička Vendulka Spilková vběhla pod kamión a na následky těžkého zranění zemřela. Jenišov má 296 obyvatel.
Letecký snímek 1997 • Luftaufnahme 1997
Letecký snímek 1999 • Luftaufnahme 1999
80
1999 Z důvodu plánované výstavby hypermarketu Globus a silničního obchvatu bylo na katastru Jenišova z bilančních surovinových zásob odepsáno ložisko kaolínu u Tašovic a také u hřbitova. Vydáno stavební povolení na plynofikaci obce. Výběrové řízení vyhrála firma EKO-KV-Karlovy Vary s nabídkovou cenou 1 744 176,-Kč. Dne 25.9. se v obci konal 1. sraz rodáků, občanů a přátel Jenišova. Přijelo 45 rodáků. Na památku dostali korbel s nápisem „Sraz rodáků Jenišov 1999“ a brožuru. V červenci byl schválen územní plán obce. Ta má 90 domů a 309 obyvatel. 2000 Jenišov se začíná dynamicky rozvíjet a proměňovat v prosperující obec. V květnu byly s Pozemkovým fondem České republiky podepsány smlouvy na prodej pozemků pro výstavbu silničního obchvatu R6, pro výstavbu hypermarketu Globus a pro vybudování kruhového objezdu směrem na Tašovice. Plánovaná stavba hypermarketu a sídliště rodinných domů se stala mediálně velmi diskutovanou a konfliktní kauzou. Ve velkém podnikatelském konkurenčním boji nakonec vyhrál záměr firmy KDT z Českých Budějovic vybudovat na katastru Jenišova pod vrchem Roh sídelní lokalitu Westend. Obec realizovala velké stavební úpravy, pracováno bylo na kanalizaci, vodovodu a plynovodu, položeny byly inženýrské sítě pro nové rodinné domy v lokalitě Krušnohor. Na pozemcích lokality Krušnohor byla téhož roku zahájena výstavba nových rodinných domů. Do obce přestala zajíždět pojízdná prodejna masa, místní obchod však její sortiment nahradil. Ze společenského a kulturního dění lze jmenovat stavění májky, pálení čarodějnic, velikonoční turnaj ve stolním tenise, zasazení Stromu milénia dne 17.11.2000 (lípa) na hrázi rybníka a vánoční nadílku pro děti od 2 do 14 let. Na katastru obce došlo v roce 2000 k 32 autonehodám. Jenišov má 310 obyvatel. Dne 18.12.2000 byly obci oficiálně uděleny významné atributy - znak, prapor a pečeť. Návrhy na znak a prapor vypracoval památkář Mgr. Lubomír Zeman. Popis znaku: V hlavě štítu je položen stříbrný meč na červeném poli, 81
Jenišov
Jenišov symbol historické příslušnosti obce k panství Loket. Snížená stříbrná špice připomíná význam těžby kaolínu a původní znamení hrabat Šliků, někdejších pánů Loketska. Symbolem důlní činnosti jsou zkřížená hornická kladívka (želízko a mlátek). Zpracování symbolů obce stálo 15 000,-Kč. 2001 K 1.3.2001 proběhlo sčítání obyvatel, Jenišov má 313 osob a 90 domů. Výstavbou nových RD vznikly nové ulice. Dostaly tato poetická jména: Na louce, Voňavá, Zvonečková, Ke Sklípku, Fialková, Rozkvetlá, Maková, Heřmanková, Kopretinová a Pampelišková. Názvy jsou svědectvím toho, že válkami a diktaturami neblaze poznamenané 20. století zcela degradovalo politicky a ideologicky motivovaná označení ulic. Začala výstavba 2 kruhových křižovatek. V obci je před dokončením 23 nových domů. Na hlavní silnici na Cheb došlo opět k řadě vážných havárií. Byla uctěna památka obětí teroristického útoku na americký New York dne 11.9.2001 rozezněním sirény a zvonu na kapličce. Starosta zvonil 2 minuty.
Přidělení znaku 2000 • Wappenerteilung 2000
Prapor obce Jenišov • Fahne der Gemeinde Jenišov (Janessen)
82
Znak obce Jenišov • Gemeindewappen von Jenišov (Janessen)
Pečeť obce Jenišov • Siegel von der Gemeinde Jenišov (Janessen)
2002 Dne 14.5. obecní úřad navštívil seržant US armády p. William H.Gray, aby se omluvil za škodu na krajnici silnice, jež se utrhla pod vahou obrněného transportéru. Mnoho stavebních akcí, velké potíže s dešťovou vodou, více prší a velká voda škodí. Nápadně silné přívalové deště. Firma Realistic po 34 letech v Jenišově ukončila svou činnost, její objekt na základě soudního rozhodnutí jako restituce připadl rodině Knotů. Ze stavby hypermarkteru Globus sešlo, lidé z Jenišova toho litují, na moderní obchodní centrum se těšili. Ve dnech 27. a 28.7. 2002 se na louce za Jenišovem konalo 10. mistrovství České republiky a 20. ročník Memoriálu Fr. Malenického v leteckém modelářství. Obec prosazuje zřízení cyklotras na Loketské výsypce. I v tomto roce policie šetřila – vesměs bez úspěchu - řadu vloupání do soukromých domů a firem. Bohužel rovněž pokračovala série autonehod v nebezpečné Bauerově zatáčce. V létě přišly četné přívalové deště, jež způsobily povodně. Obyvatelé Jenišova udělali humanitární sbírku pro povodněmi zasažené oblasti Čech, do Zálezlic posláno 21 077 Kč. Obec Jenišov ze svého rozpočtu uvolnila dalších 100 000,-Kč pro obce zasažené povodní. Jenišov má 313 obyvatel a 106 domů. Při volbách do obecního zastupitelstva dne 5.11.2002 byli zvoleni tito zástupci: starosta Ivan Truksa a místostarostka Jitka Pramuková jako uvolnění členové obecního zastupitelstva a dále pak Dana Sochorová, Zdeněk Braun, Zdeněk Hes, Věra Frídelová a Jiří Janka. Od roku 2002 zajíždí do obce kromě spojů ČSAD i autobusové linky č. 1 a 9 MHD z Karlových Varů do Hor. 2003 Ve dnech 13-14.6. v referendu o přistoupení ČR k Evropské unii hlasovalo pro vstup do EU 142 jenišovských voličů, 25 bylo proti. V březnu byla tiskem vydána a zdarma distribuována 1. Ročenka obce Jenišov. Pokračuje masivní výstavba rodinných domů. Dne 27.11.2003 bylo 83
Jenišov
Jenišov v Dolním (Novém) Jenišově otevřeno velké obchodní centrum TESCO. V obci je trvale hlášeno 366 obyvatel. Dne 1.11.2003 byl založen klub Oáza, který chce zvelebit okolí rybníka Šachta na místě někdejšího dolu Poldi.
Letecký snímek 2003 • Luftaufnahme 2003
84
2004 Zahájena výstavba RD v lokalitě „Pod Rohem“ zkolaudováním inženýrských sítí pro 107 rodinných domů (I. etapa). Výstavba domů zahájena také zasíťováním lokality Jenišov –Sever. Dne 7. května byla u kruhového objezdu otevřena nová prodejna a servis vozů BMW, investorem byla firma DyCom Group. V obci přibývají další firmy. Kulturní dění se omezilo na tradiční pálení čarodějnic, stavění májky, dětský den a kácení májky. O velikonocích a na vánoce se konaly turnaje ve stolním tenise. Prodejna smíšeného zboží v čp. 154 je majetkem obce, v pronájmu ji ke spokojenosti obyvatel provozují manželé Kurimských z Otovic. Hospodu U myslivce v čp. 98 má v pronájmu paní Alena Molnárová z K.Varů. Služby: truhlářství M.Knot, klempířství a pokrývačství K.Drexler a H.Bičík, prodej náhradních dílů a servis zahraničních aut P. Zedník, opravy vysokozdvižných vozíků M.Valeš, kosmetický salon Billig, stavební práce Marian Kolesnáč a Jaroslav Vašíček, penzin Athos Herta Knotová. Firmy: ALFATHERM (síť potravinářských prodejen), Bohemia Metal Produkt (výroba velkoobjemových kontejnerů), kompostárna BINOM, autodoprava Pavel Vorel, autodoprava Benteco, Jantra (prodej nákladních vozidel MAN), Výtahy Schmitt a Sohn, ZEMA KV (zemní a demoliční práce), Firma s. N. E.T (mobilní tryskání a ekologické nátěry fasád, dřevovýroba), Elbelak, AGRA Metal (kovovýroba), projekční kancelář Energoeco , V.E.T. (montážní dílna), LEMIGAS (instalatérské a topenářské práce), seřizování obráběcích strojů Puchálka, Alimo (soustružnické práce). Intenzivní projektové práce na výstavbě dešťové a splaškové kanalizace a plynofikace. Začaly práce na výstavbě luxusní prodejny firmy Mercedes-Benz, základní kámen nové prodejny položili zástupci společnosti S+W Automobily Karlovy Vary dne 27.10. V říjnu začala na katastru Jenišova dlouho plánovaná stavba silničního obchvatu Karlových Varů. Aktivně se staví rodinné domy v lokalitách Krušnohor, Pod Rohem a Jenišov-Sever, nově se ke stavební činnosti připravuje také lokalita U vodojemu. Připravena je také výstavba Pod Rybníkem, kde by mělo být 85 parcel pro rodinné domy a 7 parcel severně od rybníka, podle studie J.Hory. Obec má v plánu dokončení splaškové a dešťové kanalizace , opravu vodovodu a plynofikaci. Protože se jedná o velmi rozsáhlou akci, bude se na ní podílet společně s Vodohospodářským sdružením obcí Západních Čech (VSOZČ), kam bude po dokončení majetek (splašková kanalizace a vodovod) vložen do správy. Za památný strom byl dne 15.3.2004 vyhlášen tzv. Majvalův dub (dub zimní) u čp. 38. Největší investiční akcí bylo zatrubnění potoka pod hrází rybníka za 750 000 korun. Firma KDT České Budějovice prodala obci komunikace, chodníky a veřejné osvětlení v lokalitě Pod Rohem za symbolickou cenu 50 tisíc korun. Bylo zadáno zhotovení projektu na odkanalizování části Zátiší. K 31.12.2004 měla obec na svých účtech naspořeno celkem 9 907 655 korun. V minulých dvou letech zaznamenala obec značný rozvoj bytové výstavby. Na konci roku 2004 má obec již 403 trvale hlášených osob a 105 bytových 85
Jenišov domů. Všech domů celkem je nyní 117. Nejstarší občankou je paní Eleonora Čurdová, má 85 let. V katastru obce jsou dvě zahrádkářské kolonie s téměř dvěma sty chatkami. 2005 Úředně byla zaregistrována místní část Jenišova zvaná Pod Rohem. Nově vznikající sídliště Pod Rohem dostalo názvy ulic. Všude pokračuje velký stavební boom, obec se rychle rozrůstá. Pod Rohem je rozestavěno už 13 domů, v lokalitě Jenišov-Sever jsou rozestavěny 2 domy, lokalita Krušnohor je již téměř zastavěna, nově je tu rozestavěno 8 domů, v sídlišti U vodojemu jsou rozestavěny 4 domy. Svou blízkostí ke Karlovým Varům je Jenišov ideálním místem pro bydlení. Autosalón Mercedes-Benz je dokončen, pilně se pracuje na stavbě průtahu silnice I/6 v celém úseku od Tesca až k Horám. Silniční doprava a počet aut stále narůstají. V měsíci září byly vyhlášeny další 2 památné stromy, Jenišovský dub (dub letní) u čp. 68 a Dub U Vorlů (dub letní) u čp. 65 v areálu firmy Vorel. V noci z 29. na 30. 7. se strhla mimořádně silná vichřice o síle orkánu, jež způsobila na katastru obce a na celém Karlovarsku velké škody. Bylo vyvráceno mnoho stromů a poničeno mnoho střech. Na čp.2 odnesl vítr polovinu střechy i s krovem. Jenišov má 425 obyvatel a 142 domů. 2006 Rozvoj obce byl v tomto roce doslova hektický. Byla dokončena dostavba splaškové a dešťové kanalizace a plynofikace v celé obci. V dolní části bylo vyměněno vodovodní potrubí. Splašková kanalizace byla zaústěna do čerpací stanice odpadních vod a odtud je čerpána do čističky v Karlových Varech. Dešťová kanalizace je zaústěna do místního potoka, břeh je po jedné straně před domem č.19 zpevněn kamennou zídkou. Kanalizace jsou vedeny středem komunikací a proto se musely všechny cesty nově vyasfaltovat. Nově se položil asfalt kolem obecního úřadu, ve spodní ulici k firmě Lemigas č.68 a k firmě Zema KV č.10, spojka kolem domu č.50 k nové výstavbě na severním okraji obce, v ulici kolem rybníka až za dům č.145, odtud je cesta vyspravena asfaltovou drtí a uválcována. Vyasfaltována byla původní cesta k vodojemu a z jedné třetiny také náves. V ulici U Vodojemu, kde se již staví nové domy, byla vybudována zpevněná komunikace, zatím bez asfaltového povrchu a také veřejné osvětlení za téměř 926.000 Kč. Obec spolufinancovala výstavbu silnice kolem hřbitova, jež bude spojovat část Pod Rohem s obcí Jenišov po mostě nad průtahem R6. Více než 2 miliony Kč zaplatila obec za přeložku vysokého napětí. Zrušilo se vzdušné vedení od hřbitova křižující zastavitelné pozemky a v zastavěné části se kabel uložil do země podél budoucích komunikací. Vzdušné vedení VN se přeložilo na nové sloupy podél budoucí komunikace západně od obce až k lokalitě Sever, kde je nová trafostanice na p.p.č.39. V září byly zkolaudovány nové sítě a komunikace v části Pod Rohem 2, kde jsou připraveny parcely pro dalších 170 domů. V listopadu byl otevřen průtah rychlostní komunikace Karlovy Vary – Cheb a tak je silnice I/6 v úseku od křižovatky až ke čtyřem domům u Bauerovy zatáčky slepá na 1 rok. Provedlo se zateplení a nová fasáda severní stěny Obecního úřadu a výměna starých dřevěných oken za okna plastová na severní a východní straně objektu za více než půl milionu korun. Nová plastová okna byla 86
Jenišov vyměněna ve výčepu a v salonku hospody v č.98 za 40.000 Kč. V říjnu započala výstavba 1. etapy chodníku přes obec za 1.600.000 Kč a ukončena byla před Vánocemi. Kulturní akce: Masopustní průvod s veselicí a vepřovými hody v hospodě se uskutečnil 18.února, Svatojánský večer 24.června, Trampský večer 12.srpna a Rozloučení s létem 29.září - vše uspořádal klub OÁZA. Tradičně se 30.dubna pálily čarodějnice a stavěla se májka, Den dětí se soutěžemi a sladkými cenami proběhl 10.června. 2.Sraz rodáků a přátel obce se konal 16.září v jídelně Alfathermu č.41. Sešlo se kolem sedmdesáti účastníků a k posezení jim zahrála muzika. Všichni přítomní dostali na památku malý dárek - šálek se znakem obce a podšálek s nápisem Sraz rodáků Jenišov 2006. Ze sportovních akcí se tradičně konaly 2 turnaje ve stolním tenise. U rybníka Šachta byly na malém hřišti zabudovány sloupy pro síť na odbíjenou a nohejbal. Ve volbách do obecního zastupitelstva 20. a 21.10.2006 zvítězilo sdružení nezávislých kandidátů, starostou obce byl opětovně zvolen Ivan Truksa, místostarostkou Jitka Pramuková. Zkolaudováno bylo 25 rodinných domů, rozestavěno je 30 domů přímo v obci a 30 domů Pod Rohem. Vedle autosalonu Mercedes vyrůstá budova stanice technické kontroly. S rozvojem obce roste počet obyvatel. Roku 2006 se narodilo 15 dětí, to je nejvíc od té doby, co je obec samostatná. K pobytu se přihlásilo 74 osob, z obce se jich odhlásilo 15, 2 občané zemřeli. Na konci roku má obec Jenišov 497 trvale hlášených obyvatel české národnosti. K dlouhodobému pobytu je u Cizinecké policie v obci Jenišov přihlášeno kolem 25 cizinců. Počet domů s číslem popisným vzrostl na 161 a číslo evidenční má 6 staveb. (Zpracováno podle zápisů obecní kroniky)
Letecký snímek 2006 • Luftaufnahme 2006
87
Jenišov
Jenišov
Zvonečková ulice - Jenišov nová výstavba • Zvonečková-Straße - Jenišov, Neubauten
Masopustní průvod • Faschingsumzug
88
Pod Rohem I. část 2006 • Pod Rohem (Unter dem Hornerberg) I. Teil 2006
89
Jenišov
Jenišov K. VARY I/6
POČERNY
CHODOV III/2226
JENIŠOV JENIŠOV
K. VARY III/2226
Zátiší
CHEB I/6 DOUBÍ I/20
Pod Rohem
JENIŠOV
Tašovice
HORY
K. VARY I/6
Mapa Jenišov, Ivan Truksa, Lubomír Luňáček © 2006, tel. 353 565 235
CHEB I/6
DOUBÍ I/20
Mapa Jenišova a místní části Pod Rohem 2006 • Karte von Jenišov (Janessen) und dem Ortsteil Pod Rohem (Unter dem Hornerberg) 2006
90
Mapa Jenišov, Ivan Truksa, Lubomír Luňáček © 2006, tel. 353 565 235
Mapa nové části obce Jenišov Pod Rohem 2006
91
Jenišov Vzpomínky pamětníků. Dětství na vesnici. Krajinný ráz Jenišova je určen polohou obce na protáhlém severovýchodním svahu vrchu Roh (Hornerberg) směrem k Chodovskému potoku. Původní hrázděné stavby byly během vývoje vesnice vytlačeny modernějšími staveními. Obyvatelstvo se ve třicátých letech sociologicky členilo na tři výrazné skupiny – na sedláky, na řemeslníky a živnostníky a na tovární dělníky, přičemž největší část obyvatel tvořili dělníci. Na skromné živobytí si vydělávali většinou v okolních porcelánkách ve Dvorech, Doubí a Staré Roli. Adekvátní k sociologické příslušnosti byly také příjmové a majetkové poměry. V povědomí dětí však členění vesničanů podle majetku nehrálo téměř žádnou roli. A tak se dostávám k tématu mého zcela osobního zpětného pohledu na ještě šťastné časy dobře chráněného dětství. Narozený v Chodově jsem jako jednoroční dítě přišel s rodiči do Jenišova. Vyrůstal jsem v domě mého dědečka Karla Schunka (19101914 byl starostou Jenišova), sedláka a hostinského. Pohlížím-li zpět, vidím, že jsem byl v dětství a mládí ovlivněn dvěma okolnostmi. Přehledné vesnické společenství mi darovalo pocit ochráněnosti a začlenění do většího celku. Teplo nářeční komunikace bylo nekomplikovaně blahodárné. Ve čtyřtřídní vesnické škole se pan řídící učitel a jeho kolegové se střídavým úspěchem snažili svým žákům přiblížit zvýšené nároky spisovného jazyka. Když jsem pak později směl na doporučení svých učitelů navštěvovat vyšší chlapeckou školu v Karlových Varech
Koupání v Chodovském potoce u Zátiší, 1945 • Baden bei Zátiší am Chodov-Bach vor 1945
92
Jenišov (můj otec měl pro tento krok zprvu málo pochopení, říkával, že „kluk se má naučit pořádné řemeslo!“), otevřel se mi nový svět. Karlovy Vary se pro mne staly symbolem duchovní šíře, otevřenosti vůči světu a světoběžnictví. Ještě dnes jsem vděčný za to, že jsem měl, žil a vychutnával oba rozměry. Již v předškolním věku jsem vyhledával styk se svými stejně starými vrstevníky, s Erwinem, Dolfem, Tonem, Edwinem, Peppem, Annerle, Margitou a Elfriedou. Hrávali jsme hry, jež byly jednoduché, nenáročné a přece zajímavé. Byly to hry vyžadující pohyb. Vzpomínám si na často praktikované skákání panáka (Kastelhupfen, skokem se v určitém pořadí musel překonávat na zemi křídou načmáraný kříž ze čtverců), na schovávanou, na chytanou, na hru na četníky a zloděje a také na válení koule proti domovní zdi a mnohé jiné dětské zábavy. Když jsme byli malé děti, hrávali jsme ve Steidlově zahradě či na prostranství před starým obecním domem tzv. kola. Mohlo se jich zúčastnit větší množství dětí, které vytvořily kruh. Mimo kruh stál „ sedlák“. Se zpěvem kroužil dokola a klepnutím na rameno jednoho z dětí si vyhledával „selku“, „čeledína“, „služku“ až dolů ke „psu“ a „kočce“ (teď potřebuji nového čeledína atd.). Z pořadí výběru se dal velmi dobře vyčíst vztah „sedláka“ k ostatním spoluhráčům. S přibývajícími roky se stávaly hry náročnější. Každý kluk musel mít v určitém věku prak vyrobený z větve ve tvaru písmene Y se 2 gumami a kouskem kůže. S prakem se dalo malými kameny poměrně přesně střílet na různé předměty. Kdo neměl vyhraněný vztah ke zvířatům, zvolil si občas za cíl střelby vrabce. Naštěstí byli vrabci většinou chytřejší a rychlejší než darebáčtí střelci. Moderní technické hračky byly téměř neznámé. Dětské potřeby byly velmi skromné a vypomáhaly si fantazií a vynalézavostí. Je to neuvěřitelné, ale skoro každý kluk měl vlastnoručně a jednoduše vyrobeného „mobila“. Spotřeba materiálu byla minimální a dostupná i tomu nejchudšímu výrostkovi. Bylo třeba mít 2 plechové krabičky od krému na boty, dlouhý špagát a 2 sirky. Hřebíkem se na zadní straně piksly vyrazila 1 díra a více „zvukových děr“na její přední straně. Špagát se protáhl otvory a připevnil na příčně ležící sirky. K „telefonování“ byl zapotřebí ještě partner. „Vedení“ muselo být hodně napnuté a nesmělo se ničeho dotýkat. Při troše dětské fantazie bylo na druhém konci opravdu něco slyšet. Těmito „mobily“ se přenášely např. celé koncerty na foukací harmoniku. Naše hry se řídily ročními obdobími. Začněme zimou. Sníh se ohlašoval relativně brzy, často už na Dušičky. Přidal-li se mráz, mohly v Jenišově začít zimní radovánky dětí a mládeže. Jejich hlavním dějištěm byl střed obce kolem rybníka, z čehož ale neměl radost obecní policista, postavou dobromyslný obr. Na veřejné silnici dolů přes Karerbergl až k Chodovskému potoku směrem na Počerny byla provozována sáňkařská dráha. Aby policista zamezil riskantní zábavě, občas dětem zabavil nějaké sáňky. Když pak děti úpěnlivě žadonily, dostaly sáně zpátky. Na trati byly sáně nejrůznějších kategorií: jednoduché s nízkým sezením na latích i lepší se zahnutými rohy a pletenými textilními sedáky. Kdo byl chudý a neměl sáně, jezdil se školním kamarádem. Když byl majitel sání mladší, bylo ideální se mu nabídnout jako bodyguard. Tak byl poměr sil vyrovnán a bylo možné se bez zábran oddat zimním radostem. Sáně se řídily okovanými podpatky nebo „kormidelníky“, kteří seděli vpředu mezi rohy a s bruslemi na nohou udávali kurz. Uvolnění dráhy bylo vyžadováno pokřikem 93
Jenišov „Uvolněte dráhu“ či houkáním „hoop“. Srážkám se ovšem nedalo zabránit a často byly záměrné. Chtěné srážky byly vhodnou záminkou jak na sebe upozornit či sloužily banálnímu účelu – navázání kontaktu s druhým pohlavím. Brusle za mého dětství netvořily jednotu s botou, nýbrž musely k ní být, k radosti ševců za úplatu, složitě přišroubovány ozubenými úchyty. Zpravidla byly tyto předpotopní „šlajfky“ užívány ke všemu možnému i nemožnému a tak brzy ztratily falc, tj. otupilo se jejich ostří a na ledě už nedržely stopu. Karerbergl lákal ke krkolomným výkonům, při nichž se na bruslích, stejně jako na lyžích, trénoval skok do dálky. Zase příležitost vzbuzovat obdiv a pozdvižení. Pády byly mnohdy velmi nebezpečné. Tehdy nikdo nemyslel na to, že tyto výkony extrémně zatěžují kosti a kolenní klouby. Hned vedle byl zamrzlý vesnický rybník, další dějiště zimního řádění. Už tehdy jsme hráli hokej s vhodně uříznutými větvemi a s kouskem uhlí coby pukem. Když s končící zimou ztrácel led svou pevnost, byl za pomoci pil a sekyr rozdělen na silné desky, na něž se skákalo. Velmi odvážně skákali kluci z jedné ve vodě se kymácející ledové platformy na druhou. Že se často některý z nich – mne nevyjímaje - „vykoupal“ v ledové vodě, bylo přírodním zákonem. Nebylo snadné se vydrápat na záchranný „ledovec“. Odměnou byl výsměch. Oběti vodního živlu, obávající se rodičovského hněvu, se rychle stáhly za Sandigovu hospodu, svlékly se téměř do naha, vyždímaly mokré oblečení a uchýlily se do chráněného koutu. Je medicínským zázrakem, že tehdy nikdo neonemocněl. Když slunce slízlo poslední zbytky ledu, přišel čas stavět první lodičky z kůry. Vesele pluly se svými papírovými plachtami lučními potůčky. Už za mého dětství se daly koupit hotové díly pro stavbu letadélek. Kamarád Erwin se brzy stal mistrem konstruktérem. Snažil jsem se jej napodobit. Jeho umělecká díla létala, moje však padala. Také léto bylo bohaté radostmi. Přišel čas různých míčových her, jimž ovšem kraloval fotbal. Na „fotbalovém hřišti“, což byl rovný kus louky nad Oramem (Oprám, vodou zaplněná těžní jáma z dolu Poldi, dnes Oáza), jsme se honili za mičudou. Jak známo, je mateřskou zemí fotbalu Anglie. A tak jsme my kluci převzali, angličtiny zcela neznalí, fotbalové pojmy tak, jak jsme je četli. Branka byla Gol, obránce byl Beck, poloútočník byl Half atd. Míč ke vzteku sedláka Hansla často letěl do jeho obilného pole, nebo, což bylo horší, spadl do Oramu (Oprámu). V tom případě musel ten, který špatnou střelu dal, slézt dolů strmým svahem a míč vylovit z vody. Hlavní rozkoší bylo koupání v tzv. Sinteru, což byla vodní plocha za lesem mezi Haselbeint a Jimlíkovem. Neplavci se hemžili v mělké vodě, plavci v hluboké. Často jsme skákali ze břehu do vln a vynášeli z vody kameny. Brzy bylo vypozorováno, že voda nese a tak jsme zkoušeli první plavecká tempa. Základem stylově čistého plavání byla „čubička“. Kdo viděl plavat psa, ví, co myslím. Dětská kola, pokud vím, za mého mládí v Jenišově ještě nebyla. Kolo však měl skoro každý otec rodiny. Samozřejmě měl každý kluk neodolatelnou touhu naučit se na kole jezdit. Učení prakticky probíhalo ve 4 etapách. Nejdříve se kolo užívalo jako koloběžka – pravou nohou se stouplo na pedál, řídítka se pevně sevřela, levou nohou se odráželo a tím frčelo do dálky. S tím se ale nebylo možné dlouho uspokojit. Po vzoru starších kluků se levou nohou stouplo na dolní pedál a poté pod štanglí prostrčena druhá noha na protější pravý pedál. V této abnormální poloze bylo při pil94
Jenišov ném šlapání již možné strávit na kole drahnou chvíli. Podle délky výdrže byly pravá nohavice či pravé lýtko umazány olejem z řetězu. Z toho se dalo usoudit, v jaké fázi výuky se žák nachází. Fázi 2 jsme říkali „prostrkovaná“. S postupujícím růstem bylo možné tuto strašlivě únavnou fázi opustit. Sedlo bylo vyšroubováno a na štangli byl namísto něj přivázán polštářek. Tím se jezdec konečně dostal mezi začínající cyklisty. Také tato forma cyklopohybu měla své jméno: „rajtování na štangli.“ Teprve ve 4. fázi – již se sedlem – byl kluk už (skoro) dospělým. Ještě dlouho bych mohl v růžovém světle plout na vlnách hřejivých vzpomínek na dětství. Nedostatek místa však vyžaduje kategorické zastavení „plavby“. Moje vesnice se změnila. Taková, jaká byla, žije jen v mých vzpomínkách. Kdo hledá svou identitu, musí vědět, kde jsou jeho kořeny, jinak se utopí v bahně bezdějinnosti. Walter Heinl, Pfaffenhofen, 22.8.2006 Jenišov za časů našeho mládí. Poslední dny války a následující letní týdny byly u Jenišova velice hektické. Směrem na Hory a Loket byla silnice plná opuštěných německých vozidel. Kolem 7. května 1945 přijížděly od Lokte a Jalového dvora k Jenišovu tanky americké armády. Jenišov byl v ruské zóně vlivu. Vzpomínáme si, že v létě 1945 ruští vojáci pásli koně u Haselbeintu a byli pořád opilí. Mnoho českých osídlenců Jenišova po skončení války přišlo z obce Častrov na Vysočině. S místními německými obyvateli, kteří v obci zůstali po odsunu, vycházeli vesměs dobře. Oblíbení byli zejména švec Kowařik a truhlář Felix Kraus. Většina Němců se časem naučila docela obstojně česky. Mnoho pobožných německých a českých rodin chodilo do kostela, zprvu až do Sedlece, pak do bližší Staré Role. Ti, kteří se nevěnovali zemědělské činnosti, byli ponejvíce zaměstnáni v okolních porcelánkách, kam je 2x denně zavážela autobusová linka. Domy po Němcích se daly po válce získat zčásti zdarma (např. účastníci odboje, vězňové nacistických žalářů) a zčásti za poměrně nízké ceny. Zchátralé domy se bouraly za pomoci speciálně upravených buldozerů. Patrně nejstarší dům Jenišova čp.1 stával po válce na návsi (bylo v něm jeden čas řeznictví), byl hrázděný se šindelovou střechou a říkalo se, že pochází ze středověku. Pro zchátralost byl dům zbořen 1952. Z bývalých uhelných šachet už nebyla po roce 1945 v provozu žádná. Z dolu Poldi zůstaly jen trosky několika budov a nosné sloupy visuté lanovky vedoucí do Chodova. Až do 50. let lidé načerno pro osobní potřebu kutali uhlí v šachtě Emma u Tašovic, dílo už bylo mimo provoz. Nepracovala ani cihelna v Novém Jenišově. V bývalém dole Sachsenwerk byly po válce zřízeny různé sklady a dílny, později pak závod Teplotechna (dnes Fornax). Vítězství KSČ v roce 1948 u lidí žádné nadšení nevzbuzovalo, spíše naopak. Na převrat nadávali hlavně živnostníci. V roce 1949 většina jenišovských hospodářů vstupovala do JZD snadno a snad i ochotně, protože si ke svým usedlostem a půdě po Němcích za 3-4 roky ještě nevytvořili žádný vztah. S činností JZD však neměli obyvatelé Jenišova vesměs příliš dobré zkušenosti, mnoho plánů se nepodařilo uskutečnit a hospodaření za moc nestálo. V JZD bylo i mnoho takových lidí, kteří zemědělství nerozuměli a jejich pracovní morálka byla mizerná. Na statku se chovaly hlavně krávy a prasata, nikoliv ovce. Na polích se pěstovaly 95
Jenišov
Jenišov
brambory, žito, oves, a ječmen. Jenišováci vozili své obilí hlavně do velkovýkupny ve Dvorech, kde se i mlelo. Někteří si nechávali obilí semlít v tzv. Spitzmühle u Počeren, kde se mlelo obilí až do 50. let. Mandelinka bramborová se na polích téměř nevyskytovala, její sběr byl agitační akcí komunistů. Školní děti se však hledání amerického brouka rády účastnily, často to bylo na úkor výuky a to se žákům líbilo. Víme, že se mandelinka sbírala, resp. marně hledala ještě kolem roku 1951. Potraviny se nakupovaly v Jenišově, nebylo zvykem jezdit za nákupy do okolních míst. Za socialismu byl sortiment potravinářských krámů stejně všude stejný a s minimální možností výběru. Stále bylo některé zboží nedostatkové a dalo se získat jen přes známosti, tzv. pod pultem. Jenišováci rádi chodili pro maso k řezníkovi Motalovi v Novém Jenišově. V Jenišově byly kolem roku 1950 dva krámy, jednomu se říkalo Osvobození a druhý provozoval pan Bečka (před 1945 obchod Hoyer). První osobní automobily měli po válce v Jenišově zámožnější občané pp. Bečka a Brož. Společenský život se odehrával v Kulturním domě, kde se konaly taneční zábavy, filmová promítání, koncerty a schůze. Počátkem 50. let byla v obci zubní ordinace, záhy ale byla zrušena. Za lékařem museli lidé do Dvorů (dr. Vopařil), Staré Role a Karlových Varů. Už si nevzpomínáme, kdy a proč byla zbořena kaplička v Novém Jenišově. Stranou od Nového Jenišova stávala osamoceně v louce nádherná vila, říkalo se jí Zöbel-Vila, bohužel nám není známo čí byla a kdy a proč byla zbořena. V Haselbeintu-Zátiší byly 2 hospody. Tamní pila byla zbořena v padesátých letech. Telefonní stanice byly pouze na obecním úřadu a v tzv. poštovně. Kolem roku 1960, po vybudování nového rybníka (požární nádrže), byl malý rybníček na návsi zavezen a zrušen. Zhruba od poloviny 60. let se začali v létě v obci objevovat jenišovští němečtí rodáci. Žasli, kolik bylo ve vsi zbořeno domů. Někteří dávali najevo, že jsou rádi, že už tu nežijí. Připojení Jenišova ke Karlovým Varům roku 1975 bylo nešťastné, bylo to ke škodě obce. Naproti tomu v současnosti prožívá Jenišov, poté co se roku 1990 osamostatnil, šťastné období velkého rozvoje, o jakém se nám v mládí ani nesnilo. Václav Bláha -Aleš Pavliš, Jenišov 27.10.2006
96
97
Jenišov
Jenišov
Důlně geologická mapa 1929-výřez
98
99
Jenišov Geschichte der Gemeinde Jenišov. Zusammenfassung. Es ist nicht bekannt, wann die Ortschaft Jenišov (Janessen) entstanden ist. Auf Grund der historischen Quellen dürfen wir jedoch ihre Gründung in der Mitte des 14. Jahrhunderts vermuten, wahrscheinlich in der Regierungszeit des Kaisers Karl IV. Die Menschen besiedelten die unmittelbare Umgebung von Jenišov (Janessen) schon seit der mittleren Steinzeit, was archäologische Funde auf der Wallburg Alt-Elbogen in Tašovice (Taschwitz) bezeugen. Auf Alt-Elbogen fand man auch Spuren der Slaven, die hier im 10. Jahrhundert eine befestigte Wallanlage errichteten. Die erste schriftliche Erwähnung des Ortes Jenišov (Janessen) bezieht sich zum Jahre 1390. Jenišov (Janessen) gehörte seit seiner Gründung bis 1873 zur Herrschaft (Stadt) Elbogen. Im 16. und 17. Jahrhundert wurde bei Jenišov (Janessen) Eisenerz abgebaut. Die ältesten Verzeichnise der Janessener Einwohner und deren Steuerund Robotleistungen finden wir im Urbar der Grafen Schlick (1525), im Untertanen-Verzeichnis des Elbogner Kreises (1651), in der Steuer-Rolle (1654), im Theresianischen Kataster (1713) sowie in der Urbaren der Elbogener Stadtherrschaft aus den Jahren 1710,1741 und 1777. Seit 1874 wurde Jenišov (Janessen) eine selbstständige Gemeinde, zugehörig zum politischen und gerichtlichen Bezirk Karlovy Vary (Karlsbad). Die Gemeinde umfasste die Ortschaften Janessen mit der Einschicht Haselbeint, Nový Jenišov (Neu-Janessen) und Tašovice (Taschwitz). Bis in die erste Hälfte des 19. Jahrhunderts war Jenišov (Janessen) ein ausschliesslich landwirtschaftliches Dorf, das jedoch später stark industrialisiert wurde (Kohlenbergbau, 2 Porzellanfabriken, Ziegelhütte, Brettsäge, Tonabbau u.a.). Die wichtigsten Kohlenschächte waren bis 1930 die Zechen Poldi und Caroli-Johanni (Sachsenwerk). In Neu-Janessen gab es die Ziegelei Schramm, in Haselbeint das Sägewerk Moder. Im Jahre 1912 wurde Jenišov (Janessen) elektrifiziert. Im ersten Weltkrieg sind 51 Männer aus Jenišov (Janessen) gefallen. Die Einwohner verdienten ihren Lebensunterhalt überwiegend als Arbeiter in den Kohlen-, Kaolin- und Tonabbauschächten und in den Porzellanfabriken in Doubí (Aich), Dvory (Maierhöfen), Stará Role (Alt-Rohlau) sowie auch in der Glasfabrik Moser und im Maschinenwerk Wolf in Maierhöfen. Die Gemeindepolitik bestimmten meistens die Sozialdemokraten. Die Janessener Landwirte waren auf Milchwirtschaft ausgerichtet, den Absatz fanden sie in der Kurstadt Karlsbad. Bedeutende Pörsönlichkeiten Janessens waren der Volksdichter Oskar Grimm und der sozialdemokratische Politiker Franz Katz. Ein reiches Vereinsleben kennzeichtete das Leben und die Kultur in Jenišov (Janessen) vor 1945 (Freiwillige Feuerwehr, Esperanto-Klub, Deutscher Turnverein, Arbeiter-Turn und Sportverein – ATUS, Radfahrerverein, Musikverein). Jenišov (Janessen) hat nur ein kunsthistorisches Baudenkmal, die St.Anna Kapelle aus dem Jahre 1849. Bis zum Anfang des 20. Jahrhunderts standen im Ort viele egerländer Fachwerkhäuser aus der Zeit um 1800, in der Neuzeit hat man sie wegen Baufälligkeit alle abgerissen. Die Wirtschaftskrise um 1930 brachte auch nach Jenišov (Janessen) Arbeitslosigkeit und Not. In den Kriegsjahren 1944-45 waren im Ort viele deutsche Flüchtlinge (Volksdeutsche) aus der Ukraine untergebracht. Nazigegner aus 98
Jenišov Jenišov (Janessen) wurden in der Zeit des nationalsozialistischen Regimes verfolgt und litten in Konzentrationslagern (Dachau u.a.). Der zweite Weltkrieg forderte von Jenišov (Janessen) 120 Opfer. Nach Kriegsende 1945 musste die Mehrzahl der deutschen Bewohner Janessens ihre seit Jahrhunderten angestammte Heimat verlassen und sich in Deutschland eine neue Existenz aufbauen. Es folgte die Neubesidleung der Gemeinde durch Tschechen. Die Entwicklung von Jenišov nach 1945 und 1948 brachte alle negativen Begleiterscheinungen der sozialistischen Ära im westlichen Grenzgebiet der ČSR mit sich – Verstaatlichung aller Firmen und Unternehmen, Gründungen zentraler landwirtschaftlicher Betriebe nach dem Muster der UDSSR (JZD), Mangelwirtschaft, massive Häuserdemolitionen und Verfall der Bausubstanz, Verfolgung der Regimegegner, Ideologisierung aller Lebensbereiche durch die Kommunistische Partei etc. Die Häuser- und Bewohnerzahlen Janessens sanken ständig. Die administrative Zugehörigkeit zur Stadt Karlovy Vary (Karlsbad) seit 1975 brachte der Gemeinde überwiegend Probleme und kein Geld. Die politische Wende des Jahres 1989 bedeutete für Jenišov ein neues Geschichtskapitel mit den Vorteilen aber auch Nachteilen der demokratischen Verhältnise und der freien Marktwirtschaft. Im Jahre 1990 erlangte die Gemeinde die Selbständigkeit. Die letzten 16 Jahre brachten Jenišov einen grossen wirtschaftlichen Aufschwung, es wächst von Jahr zu Jahr die Zahl der neuen Familienhäuser und der Einwohner, die Infrastruktur wird mit grossem Aufwand modernisiert und immer mehr Firmen werden in Jenišov gegründet oder wählen die Gemeinde zu ihrem Domizil. Grosse Verdienste um den Aufschwung von Jenišov seit 1990 hat der Bürgermeister Ivan Truksa. Nie in seiner Geschichte erlebte die kleine Ortschaft am Rande des Weltkurortes Karlsbad so eine dynamische Entwicklung wie heute. Mann kann nur hoffen, das diese auch in der Zukunft anhalten wird.
99
Jenišov Prameny a literatura: Adresáře Karlových Varů z let 1888-1946. Amtliches Fernsprechbuch für den Bezirk Karlsbad 1943. Archiv obce Jenišov (zahrnuje fondy MNV Jenišov, ZDŠ Jenišov, Obecná škola Jenišov, JZD Jenišov, Místní školní rada Jenišov, Záložna a kampelička Jenišov), uloženo ve fondu Státního okresního archivu Karlovy Vary. Augustin, Josef: Velká encyklopedie měst a obcí ČR. Praha, Knižní Klub-Arbor 2001. Behr, W.: Denkschrift anlässlich des 60jährigen Bestandes der autonomen Bezirksverwaltung Karlsbad. Karlsbad 1926. Bělohlávek, Miloslav: Staré míry, váhy a peníze. Plzeň, SOA, b.r. (asi 1980). Beran, Petr: Dolování hnědého uhlí na Karlovarsku. In: Historický sborník Karlovarska II, K.Vary 1994, str. 248-262. Bericht des Karlsbader Feuerwehr-Bezirks-Verbandes 1894-1895. Karlsbad 1895. Berní rula. Popis Čech z roku 1654. Praha 1953. Blaha, Alois Franz: Gemeinde-Gedenkbuch der politischen Gemeinde Janessen. Rukopis, 37 čísl. stran, ve fondu SOA Karlovy Vary. Brauchbüchlein Putschirn. Rukopis, 1855. Soukromá sbírka. Busch, Anton: Čechosl. Bergwerks-Handbuch 1929. Teplitz 1929. . Das Sudetenbuch 1941. Handbuch für den Reichsgau Sudetenland mit Ortsverzeichnis. Teplitz, Wächter 1941. Die Gemeinden des Reichsgaues Sudetenland. Warnsdorf, Strache 1941. Dokumentace (obrazová a písemná) Obecního úřadu Jenišov. Glückselig, August Maria: Der Elbogner Kreis in medizinischer, naturhistorischer und statistischer Hinsicht. Carlsbad-Elbogen, Franieck 1842. Gnirs, Anton: Karlsbader Geschichtsquellen in den älteren Ratsschriften der Stadt Elbogen. Als Beiträge zur Sozial- und Wirtschaftsgeschichte der Kurstadt für die Zeit des 16. bis 18. Jahrhunderts. Karlsbad, Heinisch 1929. Gnirs, Anton: Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad. München,R.Oldenbourg 1996. Grumbach, F.: Der Politische Bezirk Karlsbad. I. Theil. Karlsbad, Jakob 1892. Grünwald, Leopold: Sudetendeutscher Widerstand gegen den Nationalsozialismus. Benediktbeuren, Sudetendeutsches Archiv 1986. Harant, Franz: Gemeinde Janessen, rukopis, popis výročních obyčejů v Jenišově, 1936. Heinl, Walter, soubor rukopisných článků, fotografií a osobních vzpomínek k dějinám Jenišova z doby před 1945. Herold, Ludwig: Heimatkunde des Karlsbader Bezirkes. Volksbrauch und Volksglaube. Karlsbad, Bezirkslehrerverein 1937. Herrmann, F. J.: Kurze Heimatkunde zur Karte des Karlsbader Bezirkes. Karlsbad, Feller 1882. 100
Jenišov Hlavní pomístní názvy kraje Karlovarského. Praha, SNKL 1957. Hofmann, Josef: Deutsche Volkstrachten und Volksbräuche in West- und Südböhmen. Karlsbad, Arbeitsgemeinschaft für Heimatkunde 1932. Hofmann, Josef: Die ländliche Bauweise, Einrichtung und Volkskunst des 18. und 19. Jahrhunderts der Karlsbader Landschaft. Karlsbad, Selbstverlag 1928. Hofmann, Josef: Die nordwestböhmische Volkstracht im 19. Jahrhundert unter besonderer Berücksichtigung der des Elbogner Kreises. Karlsbad, Selbstverlag 1908. Jiskra, Jaroslav: Těžba v oblasti katastrů Hory, Jenišov, Dvory a okolí. In: Z historie uhelného hornictví na Sokolovsku, Chebsku a Karlovarsku. Sokolov 1994. John, Alois: Sitte, Brauch und Volksglaube im Deutschen Westböhmen. Prag, Calve 1905. Kaple v okolí Karlových Varů, studentská seminární práce, rukopis, bez udání autora, 1996. Karlsbader Zeitung (Karlsbader Badeblatt), ročníky 1950-2006. Kolektiv: Dějiny Karlovarského kraje. K.Vary, KÚ 2004. Kolektiv: Die Karlsbader Landschaft. Wiesbaden, Heimatverband der Karlsbader 1974. Kolektiv: Karlsbad. Dokumentation. Die Stadt und ihre Stadtkreisgemeinden. Berichte-Personenangaben-Zahlen. Wiesbaden-Grünwald 1981. Kolektiv: Unsere Heimat. Beiträge zur Erkundung des Karlsbader Bezirkes. Nr. 1-12. Karlsbad 1924-1925. Kolektiv: Volkskunde für Karlsbad und Umgebung. Sonderheft von “Unser Egerland”. Karlsbad, Volkskundeausschuss 1906. Kořistka,K.: Die Seehöhe von Carlsbad und seiner Umgebung. Prag 1878, str. 9. Kronika obce Jenišov z let 1945-2005. Rukopis, Obecní úřad Jenišov. Kürbisch, Friedrich: Chronik der sudetendeutschen Sozialdemokratie 1863-1938. Stuttgart,Seliger Archiv 1982. Landeseintheilung des Königreiches Böhmen. Prag 1854. Ludwig, Karl: Die Gegenreformation in Karlsbad. Prag, Dominicus 1897. Ortsbuch für den Reichsgau Sudetenland. Haida, Albert-Haneslik 1935. Orts-Repertorium für das Königreich Böhmen. Prag 1886. Pfohl, Ernst: Orientierungslexikon der Tschechoslowakischen Republik. Reichenberg, Stiepel 1932. Prökl, Vinzenz: Geschichte der Stadt Elbogen. Eger 1879. Prökl, Vinzenz: Geschichte der Stadt Karlsbad. Karlsbad, Feller 1883. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970. Praha 1978. Ročenky obce Jenišov z let 2003, 2004, 2005, 2006. Seznam obcí a okresů Republiky česko-slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku. Praha, SÚS 1939. Schaller Jaroslav: Topographie des Königreiches Böhmen. 2. Theil: Elbogner Kreis. Prag 1785. Schreiber, Rudolf: Das Elbogener Urbar der Grafen Schlick von 1525. Prag 1934. 101
Jenišov
Jenišov
Schreiber, Rudolf: Der Elbogener Kreis und seine Enklaven nach dem dreissigjährigen Kriege. Prag 1935. Sommer, J.G.: Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt. 15. Band: Ellbogner Kreis. Prag, Ehrlich 1847. Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Loketsko. Praha 1993. Statistisch-topographische Uibersicht des Elbogner Kreises. Karlsbad, Franieck 1840. Tereziánský katastr český. Sv. 2 a 3, Rustikál a Dominikál. Praha 1966 a 1970. Urbáře městského panství Loket z let 1705-1710, 1741 a 1777, rukopisy uložené ve fondu Státního okresního archivu Sokolov se sídlem v Jindřichovicích. Vlasák,Vladimír-Vlasáková,Eva: Dějiny města Lokte. Loket, Město Loket 2004. 200 s. Watterich, F.C.: Handwörterbuch der Landeskunde des Königreiches Böhmen. Prag, Mercy 1847. Weinmann, Josef: Egerländer biografisches Lexikon. Band I. und II. Männedorf 1985-1987. Weinmann, Josef: Egerländer Porzellan und Steingut 1792-1945. Männedorf 1998. Webová stránka www.genealogienetz.de/reg/SUD/kb/zettlitz.html (matriky, genealogie, obce farního obvodu Sedlec) Webová stránka obce Jenišov www.volny.cz/obecjenisov/znak.htm (informace o obci, obecní znak aj.) Webová stránka www.oldmaps.geolab.cz (1.vojenské mapování Čech z let 1764-1768) Zimmermann, Heinrich: Porzellanfabriken in Böhmen 1791-1945. München, Sudetendeutsches Archiv 1990.
102
103
Vydavatel: Mikroregion Sokolov – východ, Lázeňská 114, Královské Poříčí Obec Jenišov Grafická úprava, sazba a tisk: Jan Bodrov Tiskárna a grafické studio OKO Kraslická 264, 357 03 Svatava Autoři: Text dr. Stanislav Burachovič – Krajské muzeum Karlovarského kraje, Muzeum Karlovy Vary Fotografie ing. Stanislav Wieser a Ivan Truksa Vyobrazené archiválie jsou uloženy ve fondech Státního okresního archivu Karlovy Vary (archiv obce Jenišov), Státního okresního archivu Sokolov se sídlem v Jindřichovicích (loketské urbáře z 18. století), Krajského muzea Karlovy Vary (historické mapy) a Obecního úřadu Jenišov (historické fotografie, znak obce, současná mapa). Texty z historie posledních let byly čerpány z kroniky obce Jenišov, kterou vede kronikářka Jitka Pramuková. Část obrazové dokumentace poskytli Walter Heinl, Kristina Motzet a Heimatverband der Karlsbader. Rok vydání: 2007 Náklad: 3000 ks Dotace a řízení projektu: ABRI, s. r. o., Těšovice 1, Sokolov
