Jan Táborský z Klokotské hory a hudební sborníky vzešlé z jeho písařské dílny Petr Matuszek
Obsah
Úvod………………………………………………………………….2
1. Osobnost Jana Táborského z Klokotské hory……………………..2
2. Nástin základních faktů dějin 16. století…………………………..2
3. Fakta o Janu Táborském z Klokotské hory………………………..3
4. Rukopisné zpěvníky z dílny Jana Táborského
4.1. Všeobecné údaje……………………………………………...5
4.2. Popis jednotlivých zpěvníků………………………………....6
Závěr……………………………………………………………….9
Seznam použité literatury………………………………………….10
Úvod Předkládaná práce nemá prioritně badatelský charakter. Záměrem bylo pouze utřídit a zkompletovat dostupné informace o osobnosti Jana Táborského z Klokotské hory z pohledu hudební historie, seřadit hudební sborníky vzešlé z jeho písařské dílny a vytvořit z dostupné literatury jejich stručnou charakteristiku. 1. Osobnost Jana Táborského z Klokotské hory Jméno Jana Táborského z Klokotské hory je českou kulturní veřejností vnímáno především v souvislosti se staroměstským orlojem. Vedl jeho druhou generální opravu v letech 1552 až 1560, jehož součástí bylo i zdokonalení natahovacího mechanismu. O tom je následující citace z pamětního spisu Jana Táborského z roku 1570, kde popisuje vznik staroměstského orloje, jeho ústrojí apod.: „Ta strana třetí bicí měla jest velmi těžké natahování váhy své, tak že jsem ji musil sám druhý natahovati, ač i rumpálem se natahovalo. Tehdy pro lehčejší natahování vnuknutím Václava Medka vymyslil jsem kolo heverní i radil jsem se o tom s Danielem Skřivanem, hodinářem, může-li to uděláno a upraveno býti na nižší hřídel, na níž je menší vál, a on ohledav to pověděl, že může, i dal jsem mu to udělati, a páni úředníci dali mu za to 7 kop miš., a tudy oblehčeno jest to natahování, že je pacholík natáhne sám“.1 V své práci se budu věnovat další významné činnosti Janova Táborského, a to v oblasti "hudebně vydavatelské": Byl provozovatelem jedné z největších českých písařských dílen, z které vzešlo mnoho významných hudebních sborníků té doby; jmenujme např. vodňanský kancionál, graduály žlutický, lounský nebo klatovský ad.2 Podívejme se nyní blíže na tuto všestrannou a jistě velmi zajímavou osobnost českých dějin a na dobu, ve které jeho dílna prosperovala.
2. Nástin základních faktů dějin 16. století Z časového odstupu se jeví 1. polovina 16. století jako období relativně klidné, přející kulturním aktivitám - alespoň z hlediska století předcházejícího a následujícího. Jen zběžný pohled do historické literatury nás však přesvědčí, jak hlubokými změnami Evropa procházela. Na sklonku druhého desetiletí M. Luther poprvé definoval své teze a v roce 1521 se rozešel s katolickou církví. V roce 1529 se stala znovu silně aktuální vojenská konfrontace s Turky. Roku 1533 Řím odmítl uznat rozvod Jindřicha VIII., což vedlo k roztržce a o rok později k definitivnímu odtržení od jediné správné víry. Roku 1542 byl učiněn první pokus o svolání koncilu, který pod označením tridentský následně probíhal v letech 1545 – 1563. Situace v Čechách nebyla o mnoho klidnější: Otázka víry zasahovala do každodenního života a není lehké se orientovat. Postupně do Čech pronikaly myšlenky reformační vlny ze sousedního Německa s požadavkem bohoslužby ve srozumitelném jazyce. V rámci utrakvistické církve sílily hlasy po počeštění bohoslužby a celkem spontánně se začal překládat repertoár chrámových zpěvníků do češtiny. Nejstarší doklady jsou z doby kolem 1
Táborský, Jan. Sprawa o orloji Pražském 1570, In: J. Teute. Jan Táborský z Klokotské Hory a jeho zpráva o orloji Staroměstském, In: Časopis Společnosti přátel starožitností českých, ročník 9, Praha 1900, s. 1 – 12, 65 – 69 (originál je čtrnáct pergamenových listů, Pudilová ve své diplomové práci Dílna Jana Táborského z Klokotské Hory z roku 1973 uvádí šestnáct listů) 2 Význačný počin Jana Táborského byla i příprava „kritického vydání“ písní Václava Miřínského, které byly vydány roku 1567 na Starém Městě u Markéty Kozlové (Kouba, Jan. Kancionály Václava Miřínského, In: Miscellanea musicologica VIII, Praha, 1959, s. 13 – 14). Vzhledem k tomu, že ho nevytvořila Táborského písařská dílna, nepatří tento zpěvník do tématického zadání mé práce.
2
roku 1540. Právě z pražské písařské dílny Jana Táborského vzešlo poměrně velké množství těchto zpěvníků a častá šifra I\T vyskytující se u řady zpěvů svědčí, že Jan Táborský byl i pilným překladatelem či autorem některých českých textů. Nástup Ferdinanda I. Habsburského na český trůn pak přinesl nový, pragmatický přístup k problémům a ústí do povstání stavů v roce 1547. Pro mnohé se příklon k té či oné straně stal v budoucnu dalším krokem ke společenské prosperitě (např. právě v případě Táborského). Ferdinandovo vítězství spojené s odměňováním spojenců a perzekucí protivníků pozměnilo českou společnost a zpětně mělo vliv i na situaci církví: Jednota bratrská byla znovu důsledně pronásledována, Jan Augusta byl uvězněn (1548 – 1564) a do čela Jednoty se postavil Jan Blahoslav. Roku 1556 přichází do Čech řád jezuitů a když byl konečně roku 1564 Římem povolen kalich, nemělo to na místní poměry prakticky žádný vliv.
3. Fakta o Janu Táborském z Klokotské hory V osobnosti Jana Táborského se prameny shodují na následujících faktech: Narodil se nedaleko Tábora v Klokotech (v Klokotské Hoře nebo v Táboře3) roku 1500. Rok narození potvrzuje sám Táborský ve své „Spráwě“, ve které o sobě v roce 1570 mluví jako o sedmdesátníkovi (viz Táborský, Jan. Sprawa o orloji Pražském). Z téhož zdroje víme, že studoval roku 1519 v Praze astronomii u Pavla z Příbrami. V roce 1537 se stal měšťanem na Novém Městě v Praze, 1548 byl přijat mezi staroměstské měšťany. Roku 1550 získal predikát z Klokotské Hory a tento znak byl v roce 1556 povýšen do vladyckého stavu. Byl dvakrát ženatý, poprvé ovdověl patrně v roce 1550, z prvního manželství měl dceru Markytu, z druhého Magdalenu. Po smrti Jakuba, žáka mistra Hanuše, byl městskou radou pověřen, aby opravil a udržoval v chodu staroměstský orloj. V roce 1556 byl v této funkci nahrazen hodinářem Václavem Tobiášem, který ovšem roku 1560 zemřel a Táborský se opět stal zodpovědným za chod stroje. V lednu 1568 napsal Táborský poslední vůli, v níž veškerý majetek odkázal manželce Kateřině. Shoda panuje i ohledně Táborského majetkových poměrů: Doložené koupě domů na Novém i Starém Městě i jeho aktivity v hornictví mluví jasně o člověku na svou dobu a stav opravdu majetném s velmi moderním podnikatelským přístupem. (podrobný životopis viz Pudilová, s. 14 – 18). Neví se datum zřízení Táborského písařské dílny, ví se pouze, že v době jeho přistěhování do Prahy již fungovala. Po stránce společenské i v otázkách víry se Táborský jeví jako pragmatik: Šlechtický predikát byl zřejmě oceněním loajality vůči králi v letech 1546 - 1547. V literatuře je pak často připomínaný spor Táborského s místními radními o konečnou podobu dvou kutnohorských rukopisů. Táborský se roku 1565 ohrazoval, že žádané korektury jsou proti jeho svědomí. Nesouhlasil patrně, jakožto mírný kališník, který přijímal objednávky i od svatovítské kapituly, s radikalismem kutnohorských4. Ze všech dosavadních zjištění můžeme dojít k závěru, že Jan Táborský z Klokotské Hory byl jak mnohostranně vzdělaným humanistou, tak i zdatným obchodníkem a spekulantem, který svou víru považoval za věc výsostně soukromou, od které striktně odděloval záležitosti profesní, což byl na tu dobu nepříliš obvyklý postoj. Rozpor je v uvádění data úmrtí Jana Táborského: Ottův slovník naučný a Masarykův slovník naučný uvádějí rok 15725 a tentýž rok se objevuje i u Wintera6. Tuto informaci přejímá jak
3
Graham, Barry F. H.. Three More Jan Táborský Graduals, In: Studie o rukopisech XXXIII, 1999 – 2000, s. 229 - 230 4 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 179 5 Ottův slovník naučný, 25. díl, Praha, 1906, s. 16 a Masarykův slovník naučný, 7. díl, Praha, 1933, s. 134
3
Pudilová7, tak Graham. Orel podává jinou verzi: „...Od r. 1555 bydlel ve svém domě v Celetné ul., kde zemřel 1570. Tento rok úmrtí Teige zjistil zcela přesně. Nalezl totiž kšaft Táborského, napsaný jeho vlastní rukou r. 1568. Jednání o něm provedl purkmistr na prospěch pozůstalé vdovy Kateřiny r. 1570, v roce smrti manželovy..“ Že se nejedná pouze o náhodný omyl dokládá další citace:..“Táborský se rád podpisoval prostě jako knihpísař…Pět let před svou smrtí 1565 vzpomíná, že napsal na dvacet knih..“8. Rok 1570 najdeme i u Hejnice: „Hornická činnost zabírá léta 1558 až 1570, tedy až do konce života Táborského...“9. V novodobých publikacích Bohatcová10 životopisná data Táborského neuvádí, Ilustrovaný encyklopedický slovník11 uvádí rok 1570, Černušák12 se přiklánějí k roku 1572, Kouba v Hudbě v českých dějinách13 označuje za rok úmrtí 1576 (?). Z nepřímých důkazů víme také o působení Táborského na místě varhaníka v Mělníku ve dvacátých letech 16. století. Na základě akrostichů v Táborského rukopisech k tomuto zjištění dospěl Jireček ve své Hymnologii a Orel jeho názor přejímá. Následně se tato informace objevuje i u Pudilové, Grahama a Hřebcové14. Zatímco u Pudilové a Hřebcové jde o tvrzení zprostředkované, Graham toto potvrzuje identifikováním Táborského akrostichů ve vodňanském kancionálu z roku 1543 a v tisku Miřínského písní z roku 157715. Protože ve vodňanském kancionále se vyskytují nejen akrostichy, ale rovněž typický, evidentně rukou Táborského psaný monogram JT16, předpokládá se, že je tím dostatečně potvrzena dočasná varhanická profese budoucího majitele a provozovatele jedné z největších písařských dílen v 16. století.
6
Winter, Z.: Český průmysl a obchod v 16. věku, s. 502, dle Žižková, Jitka. Repertoár jednohlasých písní adventního a vánočního období v rukopisech Jana Táborského z Klokotské Hory, s. 19 7 viz Pudilová, s. 18:...“Poslední vůli…napsal Jan Táborský 8. ledna roku 1568. Prohlášena byla 23. ledna 1572, několik dní předtím tedy Jan Táborský zemřel.“ 8 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 197 a 198 9 viz Hejnic, O.. Příspěvky k životopisu humanisty a iluminátora Jana Táborského z Klokotské Hory, In: Památky archeologické a místopisné, 23, sešit 3, Praha 1908, s. 158 „Hornická činnost zabírá léta 1558 až 1570, tedy až do konce života Táborského...“, dle Žižková, Jitka. Repertoár jednohlasých písní adventního a vánočního období v rukopisech Jana Táborského z Klokotské Hory, s. 20 10 Bohatcová, M. a kol.. Česká kniha v proměnách staletí, Praha: Panorama, 1990, s. 115, dle Žižková, Jitka. Repertoár jednohlasých písní adventního a vánočního období v rukopisech Jana Táborského z Klokotské Hory, s. 20 11 Ilustrovaný encyklopedický slovník, 3. díl, Praha: Akademia, 1982, s. 532 12 Černušák, G. a kol.. Dějiny evropské hudby, 5. vydání, Praha: Panton, 1974, s. 103 13 viz kolektiv. Hudba v českých dějinách od středověku do nové doby, Praha: Supraphon, 1989, s. 142 14 viz Žižková, Jitka. Repertoár jednohlasých písní adventního a vánočního období v rukopisech Jana Táborského z Klokotské Hory, s. 20 - 21 15 Graham, Barry F. H.. Jan Táborský and the Vodňanský kancionál, In: Studie o rukopisech XXXIV, 2001, viz – výčet akrostichů zjištěných ve sledovaných pramenech s. 222 – 229 (jedná se o pramen Národní knihovna 54 F 169, který i Orel uvádí jako Táborského edici Miřínského písní. Přesto, že na poslední straně tisku Graham nachází označení „Jan Táborský z Klokotské Hory“, vylučuje vzhledem k datu úmrtí Táborského - připomeňme si, že u Grahama 1572 - jako editora a vydavatele. Jak ale doložil Kouba [viz Kancionály V. Miřínského, s. 13 – 14], jedná se pouhý přetisk Táborského vydání z roku 1567, které je až na jiné grafické pojetí nadpisů totožné s původní verzí, která je skutečně dílem Jana Táborského) 16
Graham, Barry F. H.. Three More Jan Táborský Graduals, In: Studie o rukopisech XXXIII, 1999 – 2000, s. 234
4
4. Rukopisné zpěvníky z dílny Jana Táborského 4.1. Všeobecné údaje Pokud jde o počet zpěvníků vzešlých z Táborského dílny, východiskem základních údajů byla práce Dobroslava Orla Jana Táborského proza o Mistru Janovi z Husince17, jehož údaje o počtu dochovaných rukopisů přejala diplomová práce Jany Pudilové18 a statě Barryho F. H. Grahama (úplné bibliografické údaje Grahamových prací viz seznam použité literatury). Soupisy obou autorů ovšem byly posuzovány ze zcela rozdílných hledisek. Podle vlastního životopisu Táborského existovalo v roce 1565 dvacet rukopisných kodexů a nejméně tři prokazatelně ještě poté zhotovil19. Pudilová uvádí deset dochovaných (a známých v roce 1973), Graham třináct. Shoda panuje v případě osmi z nich: Chrudimského (1530), svatovítského (1551 – 2), čáslavského (1557), žlutického (1558), klatovského (1560), teplického (1560), lounského (1563) a tzv. „Rybářovského“ (kostela sv. Kříže v Praze – 1568). Graham, zaměřený v této studii pouze na graduály, pomíjí ve výčtu jak kancionál vodňanský z roku 1543, tak teplický z roku 1566, protože to jsou kancionály v užším slova smyslu, tedy sbírkami duchovních písní. Nechybí však klatovský graduál (1537), neboť obsahuje, podobně jako chrudimský, část chorální i písňovou. Pudilová teplický kancionál zařazen má, Grahamovo rozlišení zde neplatí, protože její diplomová práce komentuje zpěvníky z hlediska knihovnického se zaměřením na podobu výtvarného pojetí, nikoliv z hlediska hudebně vědného. Shrneme-li dosavadní informace o dochovaných Táborského zpěvnících, dojdeme k následujícímu chronologicky řazenému přehledu:
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16
Místo uložení
signatura
Chrudim, Regionální muzeum Klatovy, Vlastivědné muzeum Klatovska Kroměříž, Arcibiskupský zámek a zahrada Vodňany, Městské muzeum a galerie Praha, Knihovna Strahovského kláštera Praha, Knihovna metropolitní kapituly (tzv. svatovítský) Praha, Muzeum Hlavního města Prahy Vídeň, Österreichische NationalBibliothek Mus. Hs. (tzv. čáslavský) Praha, Památník národního písemnictví (tzv. žlutický) Klatovy, Vlastivědné muzeum Klatovska Teplice, Regionální muzeum Praha, Národní knihovna Louny, Městský archiv Teplice, Regionální muzeum Vídeň, Österreichische NationalBibliothek Mus. Hs. (tzv. „Rybářovský“) Londýn, British Library, Ms. add., 16
17
sine sign. 403 MI – 1 sine sign. DA I 6 P 10
rok vzniku 1530 1537 ? 1543 1543 1551
písař Jan Táborský Jan Táborský Jan Táborský Jan Táborský Jan Táborský Jan Táborský
178 15503
1552 1557
Jan Táborský Jan Táborský
sine sign.
1558
Vavřinec Bílý
sine sign. MS 1 XVII A 40 I G 8c MS 2 15509
1560 1560 1561 1563 1566 1568
175
1570
Matěj Pecka Matěj Pecka Matěj Pecka Jan Táborský ? Adam Kazibaba Jan Táborský
Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 196 – 237 Pudilová, Jana. Dílna Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, dipl. práce, 1973 19 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 198 18
5
4.2. Popis jednotlivých zpěvníků Obvyklým omylem starší literatury či literatury nehudebně orientované je užití názvu kancionál pro rukopisy typu graduálu. Protože Pudilová používá ve své práci pro všechny rukopisy název kancionál, Orel graduál, porovnejme doposud známé informace z hlediska obsahu, abychom mohli jednotlivé zpěvníky správně zařadit: Ad 1. Popis chrudimského graduálu z hlediska struktury provedli Orel20 a Hřebcová21. Obsahuje ordinarium (jednu ucelenou skupinu tvoří Kyrie a Gloria, druhou Sanctus, Benedictus a Agnus Dei), proprium de tempore i de sanctis a sekvence. Po oddílu jednohlasých i vícehlasých patriamin následují canciones a vícehlasé cantilene. Po nich ještě následují některé zpěvy graduale, kyrie, sanktus, credo,…. Graduál obsahuje ucelený oddíl adventních a vánočních písní. Ad 2. Popis klatovského graduálu a rozbor struktury repertoáru znovu provedla Hřebcová 22. Jedná se o přehledně zpracovaný pramen, takže pouze můžeme konstatovat, že podobně jako v předcházejícím chrudimském graduálu zde najdeme zpěvy ordinária (oproti chrudimskému graduálu bez Agnus Dei), proprium de tempore a de sanctis, sekvence, patriamina a písně jednohlasé i vícehlasé. Netypicky je zde oddíl vícehlasých písní řazen před jednohlasými. Ad 3. Inventární popis pramene i stručná charakteristika repertoáru máme od Grahama23. Je jedním ze tří rukopisů, které dosud nebyly s dílnou Táborského spojovány. Graham to však nejen považuje za vysoce pravděpodobné, vzhledem k objevení charakteristického monogramu Táborského dokonce předpokládá, že se na jeho napsání sám značnou měrou podílel. Ohledně datace není situace zcela jasná, je zde pozdější zápis, podle něhož byl dosud vznik zpěvníku řazen k r. 1580, což by vzhledem datu úmrtí Táborského nebylo možné (ať se již přikláníme ke kterékoliv verzi). Protože se jedná o český graduál a podle Grahama se v oblasti počešťování chorálu jeví jako přelomový rok 1539 (nejstarší datum uvedený ve vodňanského kancionálu), předpokládá jeho vznik v raných 40. letech. Kromě části ordinaria zde najdeme pouze sekvence, zpěvy zimní části propria de tempore a de sanctis a část jarního propria de sanctis. Ad 4. Inventární popis vodňanského rukopisu a jeho struktury je znovu od Grahama24, dále od Horyny25 a především od Žižkové26. Tento rukopis je jeden ze dvou pramenů z dílny Jana 20
Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 200 - 203 Hřebcová M. Latinský graduál literátského bratrstva v Klatovech z roku 1537, Brno: FF Masarykovy univerzity, dipl. práce , 2003, s. 133 – 134, dle Žižková, Jitka. Repertoár jednohlasých písní adventního a vánočního období v rukopisech Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, disertační práce, 2007, s. 27 22 Hřebcová, M. Latinský graduál literátského bratrstva v Klatovech z roku 1537, Brno: FF Masarykovy univerzity, dipl. práce, 2003 (popis s. 12- 13, analýza a popis repertoáru s. 55 – 57, souhrnný soupis repertoáru s. 77 – 128), dle Žižková, Jitka. Repertoár jednohlasých písní adventního a vánočního období v rukopisech Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, disertační práce, 2007, s. 27 23 Graham, Barry F. H.. Three More Jan Táborský Graduals, In: Studie o rukopisech XXXIII, 1999 – 2000, s. 235 - 236 21
24
Graham, Barry F. H.. Jan Táborský and the Vodňanský kancionál, In: Studie o rukopisech XXXIV, 2001, s. 233 - 234 25 Horyna, Martin. Vodňanský kancionál, In: Výběr z prací Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích 18, 1981 , s. 172 - 173
6
Taborského, které lze označit skutečně jako kancionál. Obsahuje početný oddíl jednohlasých písní (Horyna uvádí cca 120) a 43 písní vícehlasých. Oba oddíly jsou řazeny podle liturgického roku, tedy počínaje adventem. Některé jednohlasé písně zde jsou od Klimenta Bosáka. „Lze konstatovat, že vodňanský kancionál jako nejstarší známý pramen mnoha českých verzí latinských adventních písní svým obsahem strukturou zásadním způsobem ovlivnil podobu českých kancionálů druhé poloviny 16. století“. (Žižková, Jitka. Vodňanský kancionál a jeho význam pro pochopení vývoje repertoáru české duchovní písně 16. století, s. 123) Ad. 5. Inventární popis pramene a stručnou charakteristiku repertoáru máme pouze od Grahama27. Jedná se o další z nově přiřazených rukopisů, který byl v osmdesátých letech 18. století v držení městského archivu v Litoměřicích a spojovaný je s děkanským chrámem Všech svatých v Litoměřicích. Jedná se o jeden z prvních kompletně českých graduálů, jehož příslušnost k Táborského dílně opět potvrzuje monogram písaře. Obsahuje ordinarium, proprium de tempore a de sanctis a sekvence. Ad 6. Popis pramene a stručné zmínky o obsahu máme od Orla28 a Pudilové29. Latinský graduál (Grahamův „zlomový“ rok 1539 pro počeštění chorálních textů zde není samozřejmě aktuální, neboť zadavateli byli katolíci) byl napsán pro chrám sv. Víta v Praze v létech 1551 2 a řazení mešních částí zde odpovídá úzu katolické liturgie. Ad 7. Popis pramene a charakteristiku repertoáru máme především od Orla30, Pudilová má o tomto sborníku pouze stručnou zmínku na s. 38. Liber invitatorius, rukopis vzniklý na objednávku pražské kapituly, dle Orla obsahuje „solistické chorální zpěvy k církevním hodinkám“ (Orel, s. 203). Ad 8. Popis tohoto pramene a jeho stručnou charakteristiku máme od Orla31 a Pudilové32, podrobně se jím zabýval ve své práci Maňas33. Český graduál byl psaný pro literátské bratrstvo v Čáslavi, struktura jeho obsahu je obdobná jako u chrudimského graduálu z roku 1530. Je zajímavý vzhledem k dochované „prose“ o M. Janu Husovi. Ad 9. Popis a podrobnější charakteristiku struktury obsahu žlutického graduálu (v mnoha publikacích hybně nazýván jako žlutický kancionál) napsal znovu Orel34 a Pudilová35. Český graduál žlutický je strukturou mešních částí podle Orla téměř totožný s rukopisem D A I 6, 26
Žižková, Jitka. Vodňanský kancionál a jeho význam pro pochopení vývoje repertoáru české duchovní písně 16. století, In: Vodňany a Vodňansko 6, Městské muzeum a galerie ve Vodňanech, 2004, s. 123 - 133 27 Graham, Barry F. H.. Three More Jan Táborský Graduals, In: Studie o rukopisech XXXIII, 1999 – 2000, s. 236 - 237 28 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 203 29 Pudilová, Jana. Dílna Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, dipl. práce, 1973, s. 37 30 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 203 31 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 204 32 Pudilová, Jana. Dílna Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, dipl. práce, 1973, s. 39 33
Maňas, Vladimír. Hudební liturgická bohemika z 15. a 16. století ve fondech Österreichische NationalBibliothek, Brno: Ústav hudební vědy Filosofické fakulty Masarykovy univerzity, 2001 s. 25 – 27 (podrobný popis viz přílohy k této práci) 34 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 204 35 Pudilová, Jana. Dílna Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, dipl. práce, 1973, s. 40
7
tedy č. 5 našeho seznamu. Tento graduál byl původně majetkem literátského bratrstva ve Žluticích a vznikal z peněz, které mezi sebou vybrali mistři žlutických cechů, význační žlutičtí měšťané a žlutické panstvo - je zajímavý i z hlediska informací o nákladech na pořízení tohoto zpěvníku (283 kop grošů míšenských). Nádherné iluminace jsou dílem nejlepšího malíře knižní malby šestnáctého století v Čechách Fabiána Puléře z Ústí nad Labem a jedná se asi o nejznámější sborník z dílny Jana Táborského. Jako datum vzniku jsou uváděny léta 1558 - 1565. Ad 10. Popis pramene máme od Hřebcové36, Orel pouze zmiňuje skutečnost, že graduál je z dílny Táborského a uvádí akrostich s jeho jménem37. Podle zjištění Jitky Žižkové38 se opět jedná o podobnou strukturu mešních zpěvů jako u předešlých graduálů: ordinarium rozdělené na dvojici Kyrie s Gloria a Sanctus, Benedictus a Agnus Dei, proprium de tempore a de sanctis a sekvence. Ad 11. Popis pramene máme pouze z výtvarného hlediska (Pudilová a Orel39). Pohled na obsah graduálu přináší poznání, že i zde se jedná o ustálenou strukturu chorálního repertoáru: ordinarium, proprium de tempore a de sanctis, velký oddíl sekvencí a patriamina jednohlasá i vícehlasá. Na závěr jsou ještě připojena dvě vícehlasá Sanctus a Agnus Dei. Interpolace jsou zde nenotované.40 Ad 12. O tomto rukopisu máme informací nejméně: Orel41 se o něm zmiňuje jako o graduálu obce staroměstské, který obsahuje officium o sv. Václavovi a že officium o Husovi je zde vyříznuto. Dále odkazuje na Truhlářův Katalog českých rukopisů. Ad 13. Popis a stručná charakteristika vnitřní struktury graduálu lounského máme od Orla42, Pudilová na straně 44 část Orlovy charakteristiky přejímá a doplňuje údaji o výzdobě graduálu. Orel si všímá shody repertoáru s čáslavským graduálem (“…jest patrno, že oba graduály měly společnou předlohu, ale notovány jsou samostatně, neboť písař používá odlišně v obou rukopisech různých klíčů při notaci týchž nápěvů...“ (Orel, s.206) i graduálem žlutickým. Jde tedy o další zpěvník s chorálním repertoárem. Podle titulního listu se též nazývá „Svatováclavský“ a maloval ho opět Fabián Puléř. Podle záznamů ho roku 1563 obec darovala kůru českých literátů při chrámu Svatého Mikuláše v Lounech. Ad 14. Popis pramene máme od Žižkové43. Po vodňanském rukopisu z roku1543 je to druhý skutečný kancionál. Převažují jednohlasé písně, řazené podle církevního roku (Advent – Boží tělo, svátky svatých a hymny). Na rozdíl od vodňanského kancionálu nemá samostatný oddíl vícehlasých písní, vyskytují-li se, pak na konci oddílu jednohlasých písní příslušného období. 36
Hřebcová, M. Latinský graduál literátského bratrstva v Klatovech z roku 1537, Brno: FF Masarykovy univerzity, dipl. práce, 2003, s. 12 – 16, dle Žižková, Jitka. Repertoár jednohlasých písní adventního a vánočního období v rukopisech Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, disertační práce, 2007, s. 29 37 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 205 - 206 38 Žižková, Jitka. Repertoár jednohlasých písní adventního a vánočního období v rukopisech Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, disertační práce, 2007, s. 30 39 Pudilová, Jana. Dílna Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, dipl. práce, 1973, s. 43, Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 206 40 Volná citace, viz Žižková, Jitka. Repertoár jednohlasých písní adventního a vánočního období v rukopisech Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, disertační práce, 2007, s. 30 41 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 203 42 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 206 43 Žižková, Jitka. Kancionál literátského bratrstva v Teplicích z roku 1566, s. 15 – 18, podrobnější charakteristika repertoáru s. 25 – 76
8
Ad 15. Popis a stručnou charakteristiku pramene máme od Orla44, Pudilové45 a Maňase46. Český graduál pro kostel sv. Kříže Většího v Praze, tzv. „Rybářovský“ (podle rybářského znaku a přípisem „Štěpán Rybář 1568“) je dalším z řady zpěvníků s typizovanou strukturou chorálního repertoáru: ordinarium ( opět obě osvědčené skupiny Kyrie s Gloria a Sanktus, Benedictus a Agnus Dei), proprium de tempore a de sanctis, sekvence a patriamina. „Je téměř totožný s čáslavským graduálem, pouze rubriky jsou psány latinsky“. (Maňas, s. 28) Ad 16. Inventární popis a stručná charakteristika repertoáru je od Grahama47. Jedná se patrně o první díl českého utrakvistického graduálu, příslušnost ke konkrétnímu kůru je zatím neurčena (Graham se v této souvislosti zmiňuje jako o hlavním sponzorovi tohoto zpěvníku o Sixtu z Ottersdorfu, který byl podobně jako Táborský člen nižší šlechty a staroměstský měšťan ). Na rozdíl od výše uvedených graduálů chybí v repertoáru zpěvníku Sanctus, Agnus Dei a sekvence, o nichž se Graham domnívá, že byly součástí druhého dílu. Jinak se struktura repertoáru v podstatě neliší od uvedeného vzoru.
Závěr Tento text si neklade za cíl zcela vyčerpat danou problematiku, do budoucna se nabízí hned celá řada možných rozšíření: např. každý zpěvník by mohl být popsán mnohem podrobněji (alespoň z hlediska obsahového), mohly by zde být (a nejspíš by i měly) konkrétně rozebrány jednotlivé odlišnosti a bylo by možné poukázat na to, co mají společného. Mám také za to, že zajímavé a osvětlující by byly srovnávací kapitoly s dalšími důležitými sborníky tohoto období, kde se dá i při prvním zběžném pohledu najít až překvapivě mnoho příbuzností (jako jsou např. Jistebnický kancionál48, Franusův kancionál49 a další vybrané rukopisy z fondů Východočeského muzea v Hradci Králové50, faksimile Rohova kancionálu z roku 154151 ad. Nabízí se rozšíření jak po všeobecné rovině, tak v rámci zkoumání některého výseku, jako jsou např. podrobný soupis obsahu a popis málo zmapovaných sborníků, hledání dalších historických faktů (např. sporný letopočet úmrtí Jana Táborského, neznámý letopočet založení jeho písařské dílny.) apod. Zajímavé by bylo určitě i srovnání a vystopování případné souvislosti s ostatními iluminátory, případně s písařskými dílnami; jmenujme alespoň Matouše působícího na pražském Uhelném trhu cca v letech 1490 - 1495 (kutnohorské graduály, "Smíškovský"), Jeníčka Zmilelého z Písku z přelomu 15. a 16. století (Franus, ostřihomský a žitavský graduál, jenský kodex ad.), Pavel Mělnický ze 30. let 16. století, v návaznosti na Táborského pak můžeme zmínit pražskou dílnu Jana Kantora Starého, dílnu novoměstského písaře M. Jakuba Codicilla (zemřel roku 1576) ad.52 44
Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 207 - 208 Pudilová, Jana. Dílna Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, dipl. práce, 1973, s. 45 45
46
Maňas, Vladimír. Hudební liturgická bohemika z 15. a 16. století ve fondech Österreichische NationalBibliothek, Brno: Ústav hudební vědy Filosofické fakulty Masarykovy univerzity, 2001, s. 28 47 Graham, Barry F. H.. Three More Jan Táborský Graduals, In: Studie o rukopisech XXXIII, 1999 – 2000, s. 238 - 240 48 Jistebnický kancionál, rkp, Praha: Národní muzeum, sign. II C 7, přibližně z druhého čtvrtletí 15. století 49 kancionál latinský z roku 1505, tzv. Franusův, rkp, Hradec Králové: Východočeské muzeum, sign. II A 6 50 např. dva kancionály české z 2. pol. 16. stol., rkp, Hradec Králové: Východočeské muzeum, sign. II A 10 a II A 14 nebo rorátník český z roku 1585 - 1586, rkp, Hradec Králové: Východočeské muzeum, sign. II A 11 51 kancionál bratrský, Písně chval božských...Jan Roh, etc. 1541..., tisk, faksimile, vydal Z. Tobolka, Monumenta bohemiae typpographica III, 1928 52 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 198
9
Ovšem jakýmkoliv dalším rozšířením by se tento text opravdu již hodně rozrostl. Proto ho nechávám v této podobě jako souhrn základních dostupných pramenů a literatury se stručnou charakteristikou daného tématu. Měl by sloužit k jednodušší orientaci v této problematice a především nabízí další možnosti vybrat si materiál k podrobnému studiu.
Seznam použité literatury:
Černý, Jaromír. Soupis hudebních rukopisů muzea v Hradci Králové, Praha: In: Miscellanea musicologica XIX,1966 Duzoselle, Jean-Baptiste. Evropa a Evropané, Praha: Fortuna Print, 2002 Frei, Jan. Písně Jistebnického kancionálu, Praha: FF Univerzity Karlovy, dipl. práce, 1995 Graham, Barry F. H.. Jan Táborský and the Vodňanský kancionál, In: Studie o rukopisech XXXIV, 2001 Graham, Barry F. H.. Three More Jan Táborský Graduals, In: Studie o rukopisech XXXIII, 1999 – 2000 Horyna, Martin. Vodňanský kancionál, In: Výběr z prací Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích 18, 1981 Kouba, Jan. Kancionály Václava Miřínského, In: Miscellanea musicologica VIII, Praha, 1959 Kouba, Jan. Nejstarší tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen, In: Acta universitatis Caroline, Philosophica et Historica, sborník, Praha 1962/2 Kolektiv. Hudba v českých dějinách od středověku do nové doby, Praha: Supraphon, 1989 Maňas, Vladimír. Hudební liturgická bohemika z 15. a 16. století ve fondech Österreichische NationalBibliothek, Brno: Ústav hudební vědy Filosofické fakulty Masarykovy univerzity, 2001 Orel, Dobroslav. Jana Táborského prosa o Mistru Janovi z Husince, Bratislava: sb., 6, 1932, s. 196 – 237 Pudilová, Jana. Dílna Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, dipl. práce, 1973 Táborský, Jan. Sprawa o orloji Pražském 1570, In: J. Teute. Jan Táborský z Klokotské Hory a jeho zpráva o orloji Staroměstském, In: Časopis Společnosti přátel starožitností českých, ročník 9, Praha 1900 Žižková, Jitka. Repertoár jednohlasých písní adventního a vánočního období v rukopisech Jana Táborského z Klokotské Hory, Praha: FF Univerzity Karlovy, disertační práce, 2007
10
Žižková, Jitka. Kancionál literátského bratrstva v Teplicích z roku 1566, Praha: FF Univerzity Karlovy, dipl. práce, 1994 Žižková, Jitka. Vodňanský kancionál a jeho význam pro pochopení vývoje repertoáru české duchovní písně 16. století, In: Vodňany a Vodňansko 6, Městské muzeum a galerie ve Vodňanech, 2004
11
