Jakoubek ze Stříbra a počátky utrakvistického kazatelství v českých zemích Studie o Jakoubkově postile z let

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví

Autoreferát disertační práce

Jakoubek ze Stříbra a počátky utrakvistického kazatelství v českých zemích Studie o Jakoubkově postile z let 1413–1414 Jindřich Marek

Studijní obor: Pomocné vědy historické Školitel: Doc. PhDr. Helena Krmíčková, Dr. Brno 2010

Tato práce se zabývá sbírkou kázání z let 1413 až 1414, jejímž autorem je „první teolog husitství“, mistr svobodných umění, bakalář teologie na pražské univerzitě a pozdější kazatel v Betlémské kapli Jakoubek ze Stříbra († 1429). Postupné objevování pramenů k rané české reformaci způsobilo, že Jakoubek ze Stříbra byl v raném diskursu o českém náboženském hnutí, reprezentovaném především Františkem Palackým, poněkud v pozadí. Změnu přineslo až zpřístupnění sbírky rukopisů středověké pražské univerzity, jež ve svém katalogu provedl Josef Truhlář. Náhle se objevilo množství děl, za jejichž autora byl v rukopisech označen právě Jakoubek. Přinést kanonický seznam jeho děl se zanedlouho pokusil František M. Bartoš, obsáhle kritizovaný Josefem Pekařem. Začalo se tříbit také povědomí o počátcích utrakvismu v Čechách, i když pak ještě dlouhou dobu existovalo několik teorií, kdo přinesl rozhodující podnět pro zavedení laického kalicha. Když se František M. Bartoš ve své časopisecké studii z let 1922 až 1923 zabýval počátky utrakvismu, vzal si na pomoc právě naši postilu, jež byla tehdy známa v jediném rukopisu (Knihovna Národního muzea XIV E 4, označuji jej siglou R). Prohlásil ji přitom za „nejcennější pramen pro počátky kalicha“, a to proto, že to je údajně nejstarší z děl dokládajících utrakvismus. Bartoš si totiž povšiml, že běh postily se – s několika snadno vysvětlitelnými odchylkami – přimyká k církevnímu roku 1413 až 1414. Za předpokladu, že texty zachycují skutečně proslovená kázání, by první jasně utrakvistické proklamace patřily do dubna a června 1414. Přitom je zřejmé, že utrakvistická praxe začala až na podzim téhož roku. Snažil se také vysvětlit zmínku o koncilu v Kostnici, která by vyšla na 1. dubna 1414, nenaznačil však, proč by Jakoubek kázal o kalichu lidu, když se o přijímání podobojí teprve měla vést učená disputace.

3

Na další rukopis, Knihovna Národního muzea XII F 25 (označuji jej siglou B), upozornil poprvé Bartoš v útlém svazečku z roku 1935 věnovaném nálezům nových husitik. Kodex se tehdy nacházel v knihovně průmyslníka a sběratele knih Otakara Kruliše-Randy (1890–1958). V téže knize autor zmínil také třetí rukopis sbírky, Národní knihovna ČR X G 11 (označuji jej siglou A). Upozornil též, že znění rukopisů A, B je odlišné od rukopisu R a na to, že v rukopise A je zařazen raný text hájící přijímání z kalicha. Poté co Helena Krmíčková v devadesátých letech minulého století objasnila chronologii zavádění laického kalicha v Čechách a prokázala, že rozhodující podnět vyšel od Jakoubka ze Stříbra, zbývá podrobně prozkoumat raná utrakvistická kazatelská díla z let 1414 až 1415 a určit jejich pramennou hodnotu ve vztahu k počátkům utrakvismu. Význačné a výlučné postavení mezi těmito prameny zaujímá právě Jakoubkova postila z let 1413 až 1414, i když poněkud jiným způsobem, než si badatelé dříve mysleli. Stav poznání kazatelských sbírek Jakoubka ze Stříbra byl ve srovnání s Janem Husem mnohem horší. Existovaly sice analytické studie rozebírající obsah jednotlivých sbírek, chyběl však celostní pohled a až na výjimky nebyly analyzovány vztahy mezi jednotlivými postilami. (Jistou výjimkou je jen nedávná disertační práce Pavla Soukupa věnovaná Jakoubkovým nejstarším univerzitním kázáním.) U postily z let 1413 až 1414 navíc nebyla vůbec zkoumána její textová tradice v rukopisech ani nebylo přihlíženo k tomu, že její text má dvě redakce. (Jediným textem, který byl z postily vydán, nepočítáme-li již dříve publikovanou nekritickou edici textu De bellis a jeho pozdější český překlad, je kázání na Boží Tělo z rukopisu R. Jeho vydavatel Romolo Cegna si však nepovšiml, že totéž kázání se v jiné redakci a bez utrakvistických interpolací nachází také v rukopisu A.) Postila

4

má přitom velký význam pro poznání počátků kalicha; u jiných sbírek připisovaných Jakoubkovi se ukázalo, že jejich zápisy jsou podle všeho pozdní a mají ke svému původci o mnoho dále než zkoumaná postila. Hlavním problémem, který je v práci řešen, je povaha a pramenná hodnota Jakoubkovy postily z let 1413 až 1414. Badatelé si dříve na základě názoru Františka M. Bartoše mysleli, že kázání v rukopisu R přesně zachycují Jakoubkovy kazatelské projevy, a tedy že posluchači již 1. dubna, 5. dubna a 7. června 1414 slyšeli první zmínky o utrakvismu. Bylo tedy třeba prověřit, zda autorem postily je skutečně Jakoubek ze Stříbra, zda je platná datace postily do let 1413 až 1414 a zda zápisy kazatelských látek skutečně odrážejí proslovené projevy, resp. jaký je poměr mezi jednotlivými rukopisy díla. Při zkoumání textové tradice sbírky bylo třeba zabývat se rozložením kázání v rukopisech, homogenitou sbírky, stylem a druhem kázání, jejich obsahem ve vazbě na církevní rok. A samozřejmě také vzájemnými shodami mezi sbírkami. Tato práce nemá být vyčerpávající studií o Jakoubkovi ani o jeho kazatelství, na to je materiál, který je v ní zkoumán, příliš úzce vymezen. První kapitola se věnuje středověkému kazatelství, a to jak obecným vlastnostem žánru (oddíl 1.1), tak kazatelství v českých zemích do počátku reformace (1.2), jakož i výzkumu středověkého kazatelství (1.3). Zatímco charakter první, nejméně rozsáhlé kapitoly je kompilační, další části práce už mají spíše analytické rysy. Druhá kapitola je věnována osobnosti Jakoubka ze Stříbra. Probírá nejprve Jakoubkův život a jeho veřejné působení (2.1), poté nejednoznačný obraz Jakoubka v literatuře (2.2). Třetí kapitola se zabývá Jakoubkovým kazatelstvím. Úvodní oddíl (3.1) pojednává o Betlémské kapli, protože tato církevní instituce sehrála v českém reformním myšlení

5

zcela jedinečnou úlohu. Zkoumaná sbírka sice nepochází z období, kdy Jakoubek v kapli působil, přesto se zapsal do dějin české reformace jako betlémský kazatel a sbírku je možné chápat jako jeho přípravu na působení zde. Navazující oddíl (3.2) zkoumá radikální kázání k lidu v Praze v první čtvrtině 15. století. Zabývá se obecně metodou husitských kázání, rozvojem husitského kazatelství, počátky kalicha i konkrétními sbírkami, připisovanými představitelům české reformace. Poslední oddíl (3.3) rozebírá kazatelské sbírky připisované Jakoubkovi ze Stříbra. Zde bylo publikováno několik nových zjištění o vztazích mezi sbírkami. Poslední rozsáhlá analytická kapitola rozebírá Jakoubkovu postilu z let 1413 až 1414. Nejprve shrnuje dosavadní bádání o sbírce (4.1), přináší popisy rukopisů (4.2) a konkordanci kázání (4.3), aby posléze přinesla zhodnocení, k němuž patří základní charakteristika kázání a redakcí postily (4.4), rozbor jejích rukopisů a jejich vazby na církevní rok (4.5), resp. vztahů mezi rukopisy a jejich datace (4.6). Další oddíly upozorňují na dosud neznámé souvislosti s jinými kazatelskými sbírkami (4.7) a pojednávají o textové tradici postily a úrovni zliterárnění jejích redakcí (4.8). Hlouběji pak jde obsahový rozbor postily objasňující její autorství, ideový obsah a hledající zamýšleného čtenáře (4.9). Významu díla pro poznání počátků kalicha v Čechách se věnuje oddíl nazvaný Doktrína utrakvismu v postile (4.10). Navazující oddíl se zabývá traktátovými texty zařazenými do sbírky a recepcí myšlenek Johna Wyclifa (4.11). A konečně poslední oddíl (4.12) přináší edici dvou Jakoubkových textů, De confessione a De bellis, jež byly do postily zařazeny. Závěr stručně shrnuje dosažené poznatky. Formální části na konci práce přinášejí především soupisy pramenů (dělený na prameny nevydané a vydané) a literatury (strukturovaný do několika tematických celků). Textové přílohy obsahují Seznam zkratek a Seznam svátků církevního roku. Řešení některých

6

otázek technického rázu nastiňuje Ediční poznámka. Práci uzavírá Soupis vyobrazení. Při studiu sbírky byl uplatněn interdisciplinární přístup založený na kodikologii, jež představuje souhrnnou disciplínu zastřešující různé přístupy k rukopisům, od materiálových až po filologické. Důraz byl kladen na jednotu interpretace tzv. vnějších a vnitřních znaků rukopisů. Byly užity i metody převzaté ze středolatinské filologie, jež sama v tomto kontextu má povahu pomocné vědy historické. Při analýze bylo třeba si položit otázku po umělosti sbírky a úrovni jejího zliterárnění, oddělit zápis a dílo. Analýza sbírky byla ztížena tím, že kázání často neuvádějí svátek, pro který jsou určena, někdy nemají zapsánu ani perikopu svátku či jsou psána per extensum, takže začátek textu kázání je v některých případech uprostřed stránky. Časté jsou také případy, kdy jsou svátek či perikopa udány mylně. Jakoubek ze Stříbra, jehož autorství jakož i datace postily do let 1413 až 1414 byly potvrzeny, v postile vystupuje jako zásadní přívrženec opravného směru v církvi. Spolu s Matějem z Janova, od něhož se v mnohém poučil, poukazuje na – podle jeho názoru – špatný stav současné církve a nutnost její reformy. Nejeden recept na nápravu přebírá od anglického reformátora Johna Wyclifa, jehož textů v postile ve velké míře užil. Reformu potřebuje ovšem nejen špatná církev, ale především mravy lidí, které se do značné míry podílejí na současném úpadku. Nejde jen o individuální rovinu, Jakoubek se vyjadřuje i k různým společenským institucím a žádá trestání tzv. veřejných hříchů a vylučování nenapravitelných provinilců z městské komunity. Stejně tak se staví proti některým běžným zvykům, například proti úroku a lichvě. V tomto směru tedy Jakoubkovy názory vůbec nejsou „cizí sociálním požadavkům“, jak se domníval belgický badatel Paul

7

De Vooght. Snaží se totiž implantovat model asketického kněžského života celé městské komunitě. Postila představuje sbírku latinských exegetických homilií s prothematy na svátky temporálu i křesťanských světců. Je považována za sbírku evangelních kázání, přesto obsahuje také výklady epištolních perikop; výklady evangelií však značně převažují. Zápisy jsou na základě kalendáře datovatelné do let 1413 až 1414, tato léta se někdy v rukopisech střídají a běh postily vykazuje různé anomálie. Podařilo se rozlišit dvě redakce textu postily a určit vztahy mezi rukopisy. Zatímco rukopisy A, B představují první redakci textu (pouze výběr kázání je různý) sestavenou na základě kazatelových příprav (označujeme je Q), rukopis R má vyšší úroveň zliterárnění a vychází z týchž příprav, nejspíše zprostředkovaně přes další předpokládaný výběr z nich, který označujeme jako rukopis C. Bylo prokázáno, že některá kázání církevního roku 1414 v rukopisu R (včetně těch obsahujících doktrínu utrakvismu) jsou redigovanými verzemi kázání církevních let 1413 a 1414 v rukopisu A (zde bez utrakvistických míst, která jsou pozdějšími interpolacemi). Obtížná je otázka písařů rukopisů, protože kodexy k ní poskytují jen málo dokladů. Pouze v rukopisu A nalezneme jméno, jež můžeme snad dát do souvislosti se vznikem rukopisu: „Iohannes Knyezmost“. I přes jisté úsilí se o této osobě nepodařilo zjistit nic bližšího. Máme pouze povědomí o tom, že zřejmě tentýž Jan z Kněžmosta pořídil opis postily Haimona z Auxerre v rukopisu Národní knihovny ČR III C 3 z první poloviny 15. století. Bezprostředně za tímto textem následuje výklad kanonických epištol od Jana Husa, tedy i tento rukopis pořídily osoby blízké českému reformnímu okruhu. Rukopisy A, B byly sepsány nejspíše na základě příprav kazatele, ačkoliv je styl kázání, jež jsou v nich obsažena, místy poměrně lite-

8

rární. Kázání, která jsou oběma rukopisům společná, vykazují vzájemně jen zanedbatelné odchylky (většinou se jedná o odlišnou grafiku zápisu či o pořádek slov ve větě, příp. jsou v jednom z rukopisů více kráceny některé stereotypní formule). Nelze přitom tvrdit, že by byl jeden z rukopisů opisem druhého; na základě zachycených shod se spíše zdá, že rukopisy měly společnou předlohu. Podle všeho se v rukopisech A, B jedná o následně vypracovaný text vycházející z kazatelových příprav, které byly dány k opisu posluchačům na nějakých škarticích (jak je to doloženo u Husa). Ti na základě torzovitě dodaného materiálu (pokryty pouze části let 1413 a 1414) vytvořili sbírky v rukopisech A a B. Narozdíl od pouhých příprav, jež se u některých jednotlivých kázání dochovaly v jiných rukopisech, obsahují tyto homilie prothemata. Jejich text je ucelenější: obsahuje sice odkazy na jednotlivé části biblické perikopy, ale není členěn na biblické verše (psané obyčejně větším písmem) a jejich výklady (psané normálním písmem). Rukopis R s druhou redakcí sbírky sám sebe na přední desce označuje jako: „Sermones reportati a Iacobello per circulum anni“, tj. zaznamenaná kázání pronesená Jakoubkem v průběhu roku, resp. uvádí: „Iste libellus continet sermones reportatos a magistro Iacobello de Miza per circulum anni“. V tomto případě jde o zredigovaný a adaptovaný autorský text. O tom, zda se jedná o tradicí kanonizovaný text ve funkci „díla“, by nás mohlo přesvědčit dochování ve více rukopisech. To však v tomto případě není doloženo. Přesto je pravděpodobné, že se jedná o konstituovaný, kanonický text. V kontextu vztahů mezi rukopisy zbývá položit si hypotetickou otázku, jaká byla původní podoba textu na kazatelových škarticích (rukopis Q). Z dochovaných zápisů není možné původní podobu kazatelových náčrtů rekonstruovat. Tyto přípravy měly v každém pří-

9

padě blíže k rukopisům A, B než k R. Rukopis Q obsahoval kázání společná rukopisům A, B, součástí jeho textu byl i traktátek De confessione, ale ne traktátek De bellis. Důležité je, že původní předloha měla svátky řazeny průběžně a na jejím začátku nebyly svátky počátku církevního roku (typicky svátek sv. Ondřeje či případně první neděle adventní), jak je to pravidlem v umělých sbírkách. Stejně ošemetná je otázka datace rukopisů. Při jejím řešení je nutné přihlížet ke skladbě a obsahu rukopisů a částečně též k filigránům. Je evidentní, že všechny rukopisy vznikly nedlouho po sobě. Svědčí o tom podobná redakce textu v rukopisech A, B (resp. blízká redakce v rukopisu R vycházející ze stejné podkladové materie) a důsledné řazení kázání podle pořádku církevního roku 1413 a 1414. O tom, že kodexy vznikly nedlouho po této době, svědčí i intertextové vztahy s dalšími rukopisy z této doby. Přihlédneme-li k uvedeným skutečnostem, konstatujeme, že rukopisy A, B vznikly na základě stejných kazatelských příprav z let 1413 a 1414. Zatímco v případě rukopisu A se jednalo o montáž kazatelské materie pro období po Velikonocích přes počátek církevního roku až po Velikonoce, rukopis B začíná až počátkem církevního roku a v postě před Velikonocemi přibírá i kázání na všední dny z nějakého quadragesimale. Vzhledem k nedostatku dokladů je možné stanovit pouze relativní chronologii. Zdá se, že rukopis A vznikl na podzim roku 1414, nejspíše již v listopadu či v prosinci. Nedlouho po něm asi následoval rukopis B, který čerpá také z postních kázání, z nichž některá byla zařazena do quadragesimale na rok 1415. Potom teprve byl vytvořen rukopis R s přepracovanou verzí textu. Zkoumaná sbírka vykazuje textové shody s rukopisem VI E 22 (označujeme jej siglou Y), který obsahuje latinská kázání na rok 1414 od páté neděle po Trojici po konec církevního roku. Tato sbírka sice

10

neobsahuje doktrínu utrakvismu, ale bývá dávána do spojitosti s Jakoubkem ze Stříbra. Nejvýznamnější shodu představuje text kázání na svátek Jakuba v rukopisu A (zde patří do církevního roku 1413). Ačkoliv v rukopisu Y je toto kázání řazeno podle pořádku církevního roku 1414, má v něm méně vypracovanou podobu bližší autorské přípravě. Další shody jsou méně nápadné, ale přesto vypovídají o vztahu obou rukopisů. Jiné zajímavé souvislosti má sbírka s latinským quadragesimale v rukopisu VI E 23 (označujeme jej siglou X) na rok 1415, kladeném svým vznikem do blízkosti Jakoubka ze Stříbra. Kázání na čtvrtek po neděli quinquagesima, jež je uvedeno v rukopisu B (resp. také v rukopisu R), se v rukopisu X nachází v méně literární podobě bez prothematu. Částečnou shodu lze nalézt ve dvou kázáních rukopisu A, jež jsou zapsána i v dalších rukopisech postily (v rukopisu X je opět méně literární podoba textu). Shody vykazují také dvě prothemata. Poslední postilou, s níž se některé texty naší sbírky shodují, je tentokrát český text quadragesimale na rok 1416 připisovaného Jakoubkovi. Výpravné kázání na středu po neděli Reminiscere (druhé postní) z rukopisu B tu nalezneme v počeštěné, mírně pozměněné verzi. (Počáteční kázání tohoto českého quadragesimale jsou – včetně první neděle postní – v latinské verzi v rukopisu X.) Částečná shoda se pak týká dalších dvou kázání rukopisu B. Je možné hovořit také o částečné shodě s jedním kázáním připisovaným Janu Husovi. Pro autorství Jakoubka ze Stříbra máme následující přímé doklady: 1. Svědectví rukopisu R. 2. Text De confessione, součást postily, je zapsán samostatně také v pražském kapitulním rukopise, kde je přiřknut Jakoubkovi. Mezi nepřímé doklady patří: 3. Vztah k jiným sbírkám (přejaté texty), jež jsou – přinejmenším zčásti – považovány

11

za Jakoubkova díla. 4. Ideový obsah odpovídá Jakoubkově obraně, v níž charakterizuje obsah svých kázání, i jiným Jakoubkovým textům. 5. Obhajoba doktríny utrakvismu v rukopisu A dokazuje, že utrakvistická teorie v době redakce postily začínala být promýšlena a kazatel byl jedním z jejích protagonistů. Zamýšleným čtenářem postily, byť se jedná o kázání k lidu, je rozhodně kněz, jemuž měla sbírka sloužit jako homiletická příručka pro jeho vlastní vystoupení na kazatelně. Svědčí o tom i relativní složitost a kompendiálnost kázání v tuhé pozdněscholastické formě, přičemž na kazatelně jistě mohly zaznívat části textu tak, jak jsou v postile zapsány. Nemůže nás zmýlit ani styl textu v rukopisu R, který má na první pohled blízko k mluvenému projevu. Přitom ale styl rukopisu R je literárnější. Tento zdánlivý rozpor je možné vysvětlit tím, že kázání je chápáno jako promluva a ty prvky literární stylizace, jichž přibývá s vyšší literárností textu a jež představují de facto „fikci mluvenosti“, mají představit kázání jako promluvu, jako slovem fixovanou řeč. Stejných prvků se pak nedostává méně literárním kazatelským přípravám, jejichž úkolem je především přinést rozvrh myšlenek, základní exegezi textu, z nichž pak má kázání vycházet. Na základě studia kodexů je evidentní, že se ani v případě rukopisů první redakce nejedná o záznamy toho, co zaznělo na kazatelně, ale rukopisy představují zliterárněné přepisy kazatelových příprav. Jde tedy o umělou sbírku, stejně jako u textu druhé, ještě literárnější redakce. Vždyť postila měla sloužit kněžím a kazatelům jako vhodná příručka pro jejich vlastní pastorační činnost. Sbírka s jedinou výjimkou Článku neobsahuje žádný skutečně utrakvistický text, vždy se jedná o utrakvistické interpolace do starších kázání. Soubor homilií je v postile doplněn krátkými texty traktátového typu, jež se věnují některé speciální otázce, často té, jež byla probí-

12

rána v předcházejícím kázání. Jsou založeny na dílech Johna Wyclifa. Přední místo mezi nimi patří traktátkům De confessione a De bellis, jež jsou do značné míry samostatnými Jakoubkovými díly, i když z myšlenek Johna Wyclifa bohatě těží. Naproti tomu několik dalších podobných textů je možné považovat za pouhé výpisky z jednotlivých Wyclifových děl k dané problematice. Text De confessione je pevně spjat s textovou tradicí postily, ale vyskytuje se i samostatně. Čerpá ze dvou Wyclifových děl, z Trialogu a z De blasphemia, přesto je možné jej považovat za původní Jakoubkův text. Důležité podle znalce penitenciální literatury Jiřího Kejře je, že Jakoubek uznává zpověď a rozlišuje její tři stupně (Bohu, veřejná, knězi), přičemž neuznává nutnost zpovídat se nejméně jednou ročně podle ustanovení IV. lateránského koncilu. Zpovídat se má hříšník dobrému (nikoliv vlastnímu) knězi. Plyne z toho, že text De confessione se svým vyzněním neshoduje s Wyclifem, ač z něj na obecné rovině do značné míry čerpá. Text De bellis sehrál důležitou úlohu při formulaci husitské teorie války. Vychází především z Wyclifova díla De civili dominio. Text o přísaze je vypsán ze dvou míst textu Wyclifova Operis evangelici. Text o svatokupectví je postaven na dvou místech Wyclifova Tractatus de simonia. Text o pravém pokání čerpá z Wyclifova traktátu De blasphemia. Wyclifova díla, z nichž Jakoubek vychází v těchto traktátcích, sice byla v Čechách recipována, zachovala se v bohemikálních opisech, ale citáty z nich, byť se zamlčením jména autora, byly – alespoň jak dosud víme – neobvyklé. Součástí rukopisu A s první redakcí textu je jeden významný raně utrakvistický text – tzv. Articulus pro communione sub utraque specie. Kodikologickým rozborem jediného rukopisu, v němž je Článek zapsán, bylo dokázáno, že se nachází nejspíše mezi kázáními ze srpna

13

1414. Vzhledem k souvislostem s jinými texty, jež prokázal obsahový rozbor, je pravděpodobné, že tento text skutečně v této době vznikl. Naopak texty rukopisu R, které byly dosud v souvislosti s počátky utrakvismu především citovány, vznikly jako utrakvistické interpolace při jeho redakci, nejspíše v první polovině roku 1415, kdy už byl utrakvismus rozvinut teoreticky i po stránce praktické. Zkoumaná sbírka je tedy jedinečným pramenem pro počátky utrakvismu, ovšem nikoliv pro své texty v rukopisu R, ale pro Článek v rukopisu A. Nápadná je poměrně nerozvinutá forma obhajoby kalicha určující tento text jako velmi raný, jako jeden z prvních utrakvistických textů vůbec. Zatímco v úvodu byl utrakvismus zmíněn jen jakoby mimoděk, v textu se obsáhle zdůvodňuje: Podle Prvního listu apoštola Pavla Korintským se má na přijímání pod oběma způsobami připravovat člověk, nikoliv jen kněz. Z Lyranovy glosy k tomuto textu vyplývá, že křesťané v prvotní církvi přijímali pod oběma způsobami. Tento požadavek je pak doložen dalšími biblickými citáty. Z uvedených příkladů svatých a skutků Ježíše Krista podle autora plyne, že v prvotní církvi křesťané svátostně přijímali Tělo i Krev Ježíše Krista. Případnou námitku, že je už mnoho let zachováván zvyk přijímat pouze pod jednou způsobou, je možné vyvrátit citátem z církevního otce Cypriána z Kartága, který říká, že poslouchat se má pouze Kristus a je jedno, co činí druzí. Doplněny jsou ještě další citáty zdůvodňující, že od utrakvistické praxe nemá být ustupováno až do dne posledního soudu. Asi se nikdy nedozvíme, zda text Článku byl zapsán už v kazatelových přípravách, z nichž by byl přepsán do rukopisu a zařazen do srpna 1414. Sice platí to, co Bohumil Ryba doložil u Husova díla Postilla adumbrata, tj. že materie postil byla redigována na konci církevního roku a přitom do ní byly shrnuty materiály, které v daném roce

14

vznikly, a případně zařazeny k datu, kdy ještě texty nebyly napsány, přesto je docela dobře možné, že text vznikl v srpnu 1414. Ovšem není pravděpodobné, že by tehdy zazněl na kazatelně. Jeho distribuce v kazatelské materii je záležitostí šíření postily, k němuž mohlo dojít nejdříve v listopadu 1414. Dále najdeme v rukopisu A již jen jednu zmínku o doktríně utrakvismu, jež je v kázání na 13. neděli po Trojici zmíněna jen mezi řečí. Articulus je jediný ucelený text ve sbírce, který hájí utrakvismus. Ostatní projevy doktríny utrakvismu je možné považovat za narážky, které jsou učiněny mimochodem. Tam, kde rukopis R čerpá z rukopisu A, je evidentní, že utrakvistické zmínky jsou pozdějšími interpolacemi do textu, který původně utrakvismus zcela postrádal, byť se věnoval eucharistii (tak zejména kázání na svátek Božího Těla). Je to dáno tím, že v době, kdy vznikala druhá redakce postily v rukopise R, ještě skutečně utrakvistická kázání nebyla napsána a naopak bylo k dispozici množství Jakoubkových starších kázání bez utrakvismu. Navíc Jakoubek nejprve své myšlenky na téma přijímání z kalicha prezentoval vzdělancům v podobě učených traktátů, utrakvistická kázání byla napsána až později. Význam Článku je nepochybně také v tom, že podává jedinečné svědectví o vzniku myšlenky kalicha. Jsou zde myšlenkové a místy i formulační shody s kvestií Quia heu in templis (tu Jakoubek z větší části vypsal z Matěje z Janova, jak prokázala Helena Krmíčková) a souborem autorit Quod non solum sacerdotes, jež pocházejí snad ze září 1414, jakož i s traktátkem Pius Iesus. V rukopisu B je v kázání na sobotu před Oculi, jež nalezneme pouze v tomto kodexu, zmínka o hladu po božím slově a po Těle a Krvi Kristově (zajímavé je to, že kázání má stejnou perikopu jako výše zmíněný

15

projev na 9. neděli po Trojici v rukopisu A a že oba texty ve svých zmínkách spojují slyšení božího slova a přijímání Těla a Krve Kristovy). Podobná zmínka je v závěru téhož textu. Dále v kázání na Zelený čtvrtek, jež v A nenalezneme (zato je obsažena v R), jsou nejprve zmínky pouze o Těle Kristově, avšak v textu je také je zmínka o svátostném přijímání Těla a Krve Kristovy, jež má trvat až do soudného dne, kterou snad můžeme považovat za ohlas doktríny utrakvismu. V následujícím textu jsou již jen zmínky o Kristově Těle, tj. můžeme tuto zmínku považovat za interpolaci při psaní textu: v původním kázání nejspíše nebyla. Po vyřazení textů, jež nejsou jasně utrakvistické, konstatujeme, že utrakvismus je v rukopisu R hlásán v kázáních na Květnou neděli, na Zelený čtvrtek, na svátek Božího Těla a v narážce na svátek Vavřince. Úkolem pro další bádání bude jednak tematický výzkum husitské ideologie na základě dochovaných kázání, jednak srovnávací studium textů těch kázání, jež se dochovaly v různých úrovních zliterárnění či v různých jazykových verzích.

16

Seznam literatury Kazatelství, literatura a písemnictví obecně ANDERSSON, Roger (ed.), Constructing the Medieval Sermon, Turnhout 2007. AMOS, Thomas L. – GREEN, Eugene A. – KIENZLE, Beverly M. (eds.), De ore domini. Preacher and Word in the Middle Ages, Kalamazoo 1989. BARTHES, Roland, De l’œuvre au texte, Revue d’Esthetique 3, 1971, s. 225–232. BATAILLON, Louis-Jacques, Approaches to the Study of Medieval Sermons, Leeds Studies in English, N. S. 11, 1980, s. 19–35. BÉRIOU, Nicole – D'AVRAY, David L. (eds.), Modern Questions about Medieval Sermons. Essays on Marriage, Death, History and Sanctity, Spoleto 1994. BRISCOE, Marianne G. – JAYE, Barbara J. (eds.), Artes praedicandi, Artes orandi, Turnhout 1992. COMPAGNON, Antoine, Démon teorie. Literatura a běžné myšlení, Brno 2009. COURTENAY, William J., Franciscan Learning: University Education and Biblical Exegesis, in: CUSATO, Michael F. – GELTNER, Guy (eds.), Defenders and Critics of Franciscan Life. Essays in Honor of John V. Fleming, Leiden 2009, s. 55–64. CURTIUS, Ernst R., Evropská literatura a latinský středověk, Praha 1998. DONAVIN, Georgiana – NEDERMAN, Cary J. – UTZ, Richard (eds.), Speculum sermonis. Interdisciplinary Reflections on the Medieval Sermon, Turnhout 2004. FOUCAULT, Michel, Archeologie vědění, Praha 2002. FOUCAULT, Michel, Diskurs, autor, genealogie. Tři studie, Praha 1994. HAMESSE, Jacqueline – KIENZLE, Beverly M. – STOUDT, Debra L. – THAYER, Anne T. (eds.), Medieval Sermons and Society. Cloister, City, University, Louvain-la-Neuve 1998. CHINCA, Mark – YOUNG, Christopher (eds.), Orality and Literacy in the Middle Ages. Essays on a Conjunction and its Consequences in Honour of D. H. Green, Turnhout 2005. KIENZLE, Beverly M. (ed.), The Sermon, Turnhout 2000. MANGUEL, Alberto, Dějiny čtení, Brno 2007. MARTIN, Hervé, Le métier de prédicateur a la fin du Moyen Age 1350–1520, Paris 1988. MERTENS, Volker – SCHIEWER, Hans-Jochen (eds.), Die deutsche Predigt im Mittelalter, Tübingen 1992. MUESSIG, Carolyn (ed.), Preacher, Sermon and Audience in the Middle Ages, Leiden – Boston – Köln 2002.

17

MUESSIG, Carolyn, Sermon, Preacher and Society in the Middle Ages, Journal of Medieval History 28, 2002, s. 73–91. NECHUTOVÁ, Jana, Die lateinische Literatur des Mittelalters in Böhmen, Köln 2007. NECHUTOVÁ, Jana, Latinská literatura českého středověku do roku 1400, Praha 2000. NIETZSCHE, Friedrich, My filologové, Praha 2005. POLO DE BEAULIEU, Marie-Anne, Kázání, in: LE GOFF, Jacques – SCHMITT, JeanClaude (eds.), Encyklopedie středověku, Praha 2002, s. 273–280. RICŒUR, Paul, The Model of the Text. Meaningful Action Considered as a Text, Social Research 38, 1971, s. 529–562. SCHNEYER, Johann Baptist, Geschichte der katholischen Predigt, Freiburg 1979. SCHNEYER, Johann Baptist, Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters für die Zeit von 1150–1350, I–XI, Münster 1969–1995. TEEUWEN, Mariken (ed.), The Vocabulary of Intellectual Life in the Middle Ages, Turnhout 2003. WENZEL, Siegfried, Latin Sermon Collections from Later Medieval England: Orthodox Preaching in the Age of Wyclif , Cambridge 2005. Předhusitské a husitské myšlení, kultura a kazatelství; odkaz husitství AUŠTECKÁ, Božena, Jan Želivský jako politik, Praha 1925. BARTOŠ, František M., Čechy v době Husově, Praha 1947. BARTOŠ, František M., Hus jako student a profesor Karlovy univerzity, AUC-HUCP 2, 1958, s. 9–26. BARTOŠ, František M., Husitská revoluce I, II, Praha 1965, 1966. BARTOŠ, František M., Husův učitel Dr. Jan Štěkna a kaple Betlémská, VČA 58, 1949, s. 5–13. BARTOŠ, František M., Kdy vznikl Biskupcův výklad na Zjevení Janovo?, ČSPSČ 67, 1959, s. 11–13. BARTOŠ, František M., Lollardský a husitský výklad Apokalypsy, RS 6, 1937, s. 112–114. BARTOŠ, František M., Martin Lupáč a jeho spisovatelské dílo, RS 7, 1939, s. 115–140. BARTOŠ, František M., Několik problémů a naděje husovského bádání, in: ŘÍČAN, Rudolf (ed.), Husův sborník. Sborník prací k 550. výročí narození M. Jana Husa, Praha 1966, s. 6–19. BARTOŠ, František M., O Husovu kazatelskou metodu, JSH 11, 1938, s. 107–108. BARTOŠ, František M., Pád Želivského, JSH 21, 1952, s. 77–89.

18

BARTOŠ, František M., Po stopách obrazů v Betlémské kapli v době Husově, JSH 21, 1951, s. 121–127. BARTOŠ, František M., Po stopách obrazů v Betlémské kapli v době Husově, ČNM 133, 1964, s. 129–142. BARTOŠ, František M., Postilový sborník Martina Lupáče z let 1428–31, RS 5, 1934, s. 92–93. BARTOŠ, František M., První století Betléma, in: Betlémská kaple. O jejích dějinách a zachovaných zbytcích, Praha 1922, s. 9–21. BARTOŠ, František M., Předvečer husitské revoluce v osvětlení pražského duchovního, JSH 8, 1935, s. 43–49. BARTOŠ, František M., Příspěvky k dějinám Karlovy university v době Husově a husitské I–V, SH 4, 1956, s. 33–70. BARTOŠ, František M., Táborské bratrstvo na soudě svého biskupa, ČSPSČ 29, 1921, s. 102–122. BARTOŠ, František M., Z dějin kaple betlemské, Praha 1951. BARTOŠ, František M., Z dějin Karlovy university v době husitské, JSH 40, 1971, s. 54–63, 115–122. BARTOŠ, František M., Z husitského a bratrského dějepisectví, SH 2, 1954, s. 83–112. BARTOŠ, František M., Z politické literatury doby husitské, SH 5, 1957, s. 21–70. BLÁHOVÁ, Marie, Česká historiografie v husitské revoluci, in: PÁNEK, Jaroslav – POLÍVKA, Miloslav – REJCHRTOVÁ, Noemi (eds.), Husitství – Reformace – Renesance. Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela, sv. 2, Praha 1994, s. 439–448. BLÁHOVÁ, Marie, M. Vavřinec z Březové a jeho dílo, in: Vavřinec z Březové, Husitská kronika, Praha 1979, s. 305–316, 380–389. BLÁHOVÁ, Marie, Milíč von Kroměříž und seine Synodalpredigten, in: KRUPA, Nathalia – ZYNGER, Leszek (eds.), Partikularsynoden im späten Mittelalter, Göttingen 2006, s. 363–376. BOUBÍN, Jaroslav, „Dána jest každému člověku svoboda. . . “. K užití pojmu svobody v husitských postilách, in: MIKULEC, Jiří – POLÍVKA, Miloslav (eds.), Per saecula ad tempora nostra. Sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka, sv. 1, Praha 2007, s. 87–93. BOUBÍN, Jaroslav, Petr Chelčický. Myslitel a reformátor, Praha 2005. CAMERON, Euan, Waldenses. Rejections of Holy Church in Medieval Europe, Oxford 2000. CERMANOVÁ, Pavlína, „Et vidi de mare bestiam ascendentem habentem capita septem.“ Světská moc v husitské apokalyptice, in: BOBKOVÁ, Lenka – HOLÁ, Mlada (eds.), Lesk

19

královského majestátu ve středověku. Pocta prof. PhDr. Františku Kavkovi, CSc. k nedožitým 85. narozeninám, Praha 2005, s. 361–372. CÍSAŘOVÁ-KOLÁŘOVÁ, Anna, Posluchačky v kapli Betlemské, Praha 1947. CÍSAŘOVÁ-KOLÁŘOVÁ, Anna, Žena v hnutí husitském, Praha 1915. ČORNEJ, Petr, Pád Jana Želivského, ČČH 101, 2003, s. 261–305. ČORNEJ, Petr, Rozhled, názory a postoje husitské inteligence v zrcadle dějepisectví 15. století, Praha 1986. ČORNEJ, Petr, Tajemství českých kronik. Cesty ke kořenům husitské tradice, 2. vyd., Praha 2003. ČORNEJ, Petr, Velké dějiny zemí Koruny české V, 1402–1437, Praha 2001. ČORNEJ, Petr – BARTLOVÁ, Milena, Velké dějiny zemí Koruny české VI, 1437–1526, Praha 2007. DAŇHELKA, Jiří, Textologická studie ke kázání údajně Husovu, ČL 40, 1992, s. 25–36. DOLEŽALOVÁ, Eva, Svěcenci pražské diecéze 1395–1416, Praha 2010. FLAJŠHANS, Václav, Husova Postilla, zvl. otisk, Praha 1900. GOLL, Jaroslav, Rokycanova Postilla, ČČM 53, 1879, s. 59–70, 199–211; později přetištěno in: TÝŽ, Vybrané spisy drobné II, Praha 1929, s. 99–124. HALAMA, Ota, Otázka svatých v české reformaci. Její proměny od doby Karla IV. do doby České konfese, Brno 2002. HEROLD, Vilém, Pražská univerzita a Wyclif. Wyclifovo učení o ideách a geneze husitského revolučního myšlení, Praha 1985. HLAVÁČEK, Ivan, Hussens Bücher. Einige Überlegungen zu Hussens Bibliothek und Bücherbenutzung, in: SEIBT, Ferdinand (ed.), Jan Hus. Zwischen Zeiten, Völkern, Konfessionen, München 1997, s. 113–119. HLAVÁČEK, Ivan, Knihy a knihovny českého středověku. Studie k jejich dějinám do počátku husitství, Praha 2005. HLAVÁČEK, Ivan (ed.), Ze zpráv a kronik doby husitské, Praha 1981. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Církev v českých zemích na přelomu 14. a 15. století, in: DRDA, Miloš – HOLEČEK, František J. – VYBÍRAL, Zdeněk (eds.), Jan Hus na přelomu tisíciletí. Mezinárodní rozprava o českém reformátoru 15. století a o jeho recepci na prahu třetího milénia. Papežská lateránská univerzita Řím, 15.–18. prosince 1999, Ústí nad Labem 2001, s. 35–58. HLEDÍKOVÁ Zdeňka, O „Devotio moderna“ trochu jinak, in: KRMÍČKOVÁ, Helena – PUMPROVÁ, Anna – RŮŽIČKOVÁ, Dana – ŠVANDA, Libor (eds.), Querite primum regnum Dei. Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové, Brno 2006, s. 403–415.

20

HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Synoden in der Diözese Prag 1280–1417, in: KRUPA, Nathalia – ZYNGER, Leszek (eds.), Partikularsynoden im späten Mittelalter, Göttingen 2006, s. 307–330. HOLEČEK, František J., „Ministri dei possunt in dampnacionem perpetuam papam male viventem detrudere. . . “ (Hus a problém Antikrista), in: DRDA, Miloš – HOLEČEK, František J. – VYBÍRAL, Zdeněk (eds.), Jan Hus na přelomu tisíciletí. Mezinárodní rozprava o českém reformátoru 15. století a o jeho recepci na prahu třetího milénia. Papežská lateránská univerzita Řím, 15.–18. prosince 1999, Ústí nad Labem 2001, s. 219–245. HRUBÝ, Hynek, České postilly. Studie literarně a kulturně historická, Praha 1901. HRUBÝ, Karel, Sociologický model husitské revoluce v hranicích politického systému pražských měst, Sociologický časopis 3, 1967, s. 575–590. HRUBÝ, Karel, Struktury a postoje husitských skupin pražského politického systému, AUCHUCP 9/1, 1968, s. 29–78. HUDSON, Anne, Aspects of the ”Publication” of Wyclif's Latin Sermons, in: MINNIS A. J. (ed.), Late-medieval Religious Texts and their Transmission: Essays in Honour of A. I. Doyle, Woodbridge 1994, s. 121–129. HUDSON, Anne, From Oxford to Prague: The Writings of John Wyclif and His English Followers in Bohemia, The Slavonic and East European Review 75, 1997, s. 642–657. HUDSON, Anne, Lollardy and Eschatology, in: PATSCHOVSKY, Alexander – ŠMAHEL, František (eds.), Eschatologie und Hussitismus, Praha 1996, s. 99–113. HUDSON, Anne, The Survival of Wyclif’s Works in England and Bohemia, in: TÁŽ, Studies in the Transmission of Wyclif’s Writings, Aldershot 2008, č. XVI, s. 1–43, zde s. 29–41. HUDSON, Anne, Wyclif's Latin Sermons: Questions of Form, Date and Audience, Archives d'histoire doctrinale et littéraire du moyen âge 68, 2001, s. 223–248. CHYTIL, Karel, Antikrist v naukách a umění středověku a husitské obrazné antithese, Praha 1918. KADLEC, Jaroslav, Die Bibel im mittelalterlichen Böhmen, Archives d'histoire doctrinale et littéraire du moyen âge 31, 1963, s. 89–109. KADLEC, Jaroslav, Neznámé nápisy v Betlémské kapli, ČSPSČ 64, 1956, s. 29–31. KALIVODA, Robert, Husitské myšlení, Praha 1997. KAMÍNKOVÁ, Eva, Husova Betlémská kázání a jejich dvě recense, Praha 1963. KAMINSKY, Howard, A History of the Hussite Revolution, Berkeley – Los Angeles 1967.

21

KAMINSKY, Howard, The University of Prague in the Hussite Revolution. The Role of Masters, in: HYDE, John K. (ed.), Universities in Politics. Case Studies from the Late Middle Ages and Early Modern Period, Baltimore 1972, s. 79–106. KAMINSKY, Howard, Wyclifism as Ideology of Revolution, Church History 32, 1963, s. 57–74. KEJŘ, Jiří, Husitské učení o pokání a zpovědi, in: TÝŽ, Z počátků české reformace, Brno 2006, s. 49–84; totéž HT 15, 2006, s. 35–70. KEJŘ, Jiří, Kdo je Parisiensis ve spisech Husových?, StR 18, 1979, s. 3–27. KEJŘ, Jiří, Mistři pražské univerzity a kněží táborští, Praha 1981. KEJŘ, Jiří, Stát, církev a společnost v disputacích na pražské universitě v době Husově a husitské, Praha 1964. KOPIČKOVÁ, Božena, Dvanáct táborských článků ze srpna 1420 v zrcadle Želivského kázání, FHB 10, 1986, s. 173–191. KOPIČKOVÁ, Božena, Pražský radikalismus a valdenství, PSH 20, 1987, s. 5–32. KOPIČKOVÁ, Božena, „. . . quod mulieres, que sunt in Christo, in hoc tempore viros in virtutibus antecurrunt“. Radikálně nový pohled českých reformátorů na ženy a manželství? (Od druhé poloviny 14. století do roku 1419), BRRP 4, 2000, s. 81–97. KOPIČKOVÁ, Božena, „Stav panenské čistoty jest ze všech stavóv najduostojnější“. K názorům na ženy v českém reformním prostředí od poloviny 14. století do roku 1419 (Příspěvek ke středověkým mentalitám), in: KŮRKA, Pavel B. – PÁNEK, Jaroslav – POLÍVKA, Miloslav (eds.), Angelus pacis. Sborník k poctě Noemi Rejchrtové, Praha 2008, s. 121–131. KOPIČKOVÁ, Božena, Vztah pražských radikálů ke státní moci, FHB 12, 1988, s. 287–304. KOPIČKOVÁ, Božena, Želivského Praha, FHB 3, 1981, s. 103–134. KOPIČKOVÁ, Božena, Žena evropského středověku v zajetí své doby, in: LENDEROVÁ, Milena (ed.), Eva nejen v ráji. Žena v Čechách od středověku do 19. století, Praha 2002, s. 13–44. KRAUS, Arnošt, Husitství v literatuře, zejména německé I–III, Praha 1917–1924. KYBAL, Vlastimil, M. Jan Hus. Život a učení, díl II., Učení, sv. 1–3, Praha 1923–1931. KYBAL, Vlastimil, M. Matěj z Janova. Jeho život, spisy a učení, Praha 1905. LANCINGER, Luboš, Čtyři artikuly pražské a podíl universitních mistrů na jejich vývoji, AUC-HUCP 3/2, 1962, s. 3–61. MACEK, Josef, Tábor v husitském revolučním hnutí I, II, Praha 1952, 1955 (2. vyd. I. dílu Praha 1956). MAREK, Jindřich, Betlémský kazatel Václav z Dráchova. Kazatelské rukopisy a otázky jejich zpracování, in: HALAMA, Ota – SOUKUP, Pavel (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 257–271.

22

MAREK, Jindřich, Husitské postily připisované M. Václavovi z Dráchova, MORST 18, 2003–2004, s. 4–144. MARIN, Olivier, Libri hereticorum sunt legendi. Svoboda výuky na pražské univerzitě (1347–1412), AUC-HUCP 42, 2002, s. 33–58. MARTÍNKOVÁ, Dana, Hlavní prameny Admontského quadragesimale a Johlínovy Zderazské postily, in: KRMÍČKOVÁ, Helena – PUMPROVÁ, Anna – RŮŽIČKOVÁ, Dana – ŠVANDA, Libor (eds.), Querite primum regnum Dei. Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové, Brno 2006, s. 301–306. MEZNÍK, Jaroslav, Praha před husitskou revolucí, Praha 1990. MIŠKOVSKÁ, Hana, K třídění rukopisů Husových Sermones de sanctis, LF 114, 1991, s. 170–175. MIŠKOVSKÁ, Hana, Latinské překlady Husovy české Postilly v rukopise Mk 91 a Mk 56 a vztah k jejich předlohám, LF 113, 1990, s. 188–199. MODRÁKOVÁ, Renáta – UHLÍŘ, Zdeněk, Husitství, in: TÍŽ, Zákon a Písmo. Rukopisy české reformace 14.–16. století, Praha 2009, s. 27–42. MOLNÁR, Amedeo, Apocalypse XII dans l’interpretation hussite, Revue d’Histoire et de Philosophie religieuses 45, 1965, s. 212–231. MOLNÁR, Amedeo, Českobratrská výchova před Komenským, Praha 1956. MOLNÁR, Amedeo, Eschatologická naděje české reformace, in: TÝŽ et al., Od reformace k zítřku, Praha 1956, s. 11–101. MOLNÁR, Amedeo, K otázce reformační iniciativy lidu. Svědectví husitského kázání, in: TÝŽ (ed.), Acta reformationem Bohemicam illustrantia. Příspěvky k dějinám utrakvismu, Praha 1978, s. 5–44. MOLNÁR, Amedeo, Pohled do Husovy literární dílny, LF 82, 1959, s. 239–246. MOLNÁR, Amedeo, Pohyb teologického myšlení. Přehledné dějiny dogmatu, Praha 1982. MOLNÁR, Amedeo, Theologie husitského kalicha, TP KR 32, 1965, s. 1–9. MOLNÁR, Amedeo, Valdenští. Evropský rozměr jejich vzdoru, 2. vyd., Praha 1991. MOLNÁR, Amedeo (ed.), Výzva Jana Želivského. Výbor z kázání, Praha 1954. MOLNÁR, Amedeo, Želivský, prédicateur de la révolution, CV 2, 1959, s. 324–334. MOLNÁR, Amedeo – DOBIÁŠ, František Martin (eds.), Husova výzbroj do Kostnice, Praha 1965. MORÉE, Peter C. A., Od kázání k společenství a častému přijímání. Eucharistie v Miličových kázáních pro svátek Božího těla, in: KŮRKA, Pavel B. – PÁNEK, Jaroslav – POLÍVKA, Miloslav (eds.), Angelus pacis. Sborník k poctě Noemi Rejchrtové, Praha 2008, s. 143–158.

23

MORÉE, Peter C. A., Preaching in fourteenth-century Bohemia. The Life and Ideas of Milicius de Chremsir († 1374) and His Significance in the Historiography of Bohemia, Heršpice 1999. MORÉE, Peter C. A., The Role of the Preacher According to Milicius de Chremsir, BRRP 3, 1998, s. 35–48. NECHUTOVÁ, Jana, Die charismatische Spiritualität in Böhmen in der vorreformatorischen Zeit, Österreichische Osthefte 39, 1997, s. 412–419. NECHUTOVÁ, Jana, Ecclesia primitiva v husitských naukách, SPFFBU E 33, 1988, s. 87–93. NECHUTOVÁ, Jana, Eschatologie in Böhmen vor Hus, in: PATSCHOVSKY, Alexander – ŠMAHEL, František (eds.), Eschatologie und Hussitismus, Praha 1996, s. 61–72. NECHUTOVÁ, Jana, Frauen um Hus. Zu den frauenfeindlichen Satiren der Hussitenzeit, in: SEIBT, Ferdinand (ed.), Jan Hus. Zwischen Zeiten, Völkern, Konfessionen, München 1997, s. 73–79. NECHUTOVÁ, Jana, Husovo kázání „Dixit Martha“ a Mikuláše z Drážďan traktát „De purgatorio“, LF 88, 1965, s. 147–157. NECHUTOVÁ, Jana, K charakteru eucharistie v české reformaci, SPFFBU B 18, 1971, s. 31–44. NECHUTOVÁ, Jana, K současné znalosti latinských textů české reformace (cca 1350–1450), HT 12, 1999, s. 23–31. NECHUTOVÁ, Jana, Konrád Waldhauser a myšlenkové proudy doby Karla IV., SPFFBU B 26–27, 1979–1980, s. 51–57. NECHUTOVÁ, Jana, Literatura – ancilla theologiae, in: JIROUŠKOVÁ, Lenka (ed.), Speculum medii aevi = Zrcadlo středověku, Praha 1998, s. 55–69. NECHUTOVÁ, Jana, Matěj of Janov and His Work Regulae Veteris et Novi Testamenti. The Significance of Volume 6 and Its Relation to the Previously Published Volumes, BRRP 2, 1996, s. 15–24. NECHUTOVÁ, Jana, Místo Mikuláše z Drážďan v raném reformačním myšlení. Příspěvek k výkladu nauky, Praha 1967. NECHUTOVÁ, Jana, Povědomí antiky u M. J. Husa a v husitství, in: Antika a česká kultura, Praha 1978, s. 141–156. NECHUTOVÁ, Jana, Prameny předhusitské a husitské ikonofóbie, HT 8, 1985, s. 29–38. NECHUTOVÁ, Jana, Probet autem seipsum homo. . . (exegeze Matěje z Janova 1. Cor. 11,27–29), in: LÁŠEK, Jan B. – SKALICKÝ, Karel (eds.), Mistr Matěj z Janova ve své a v naší době, Brno 2002, s. 70–77.

24

NECHUTOVÁ, Jana, Prology protihusitských traktátů Štěpána z Dolan, in: CHOCHOLÁČ, Bronislav – JAN, Libor – KNOZ, Tomáš (eds.), Nový Mars Moravicus aneb Sborník příspěvků, jež věnovali Prof. Dr. Josefu Válkovi jeho žáci a přátelé k sedmdesátinám, Brno 1999, s. 119–126. NECHUTOVÁ, Jana, Reform- und Bussprediger von Waldhauser bis Hus, in: EBERHARD, Winfried –MACHILEK, Franz (eds.), Kirchliche Reformimpulse des 14./15. Jahrhunderts in Ostmitteleuropa, Köln 2006, s. 239–254. NECHUTOVÁ, Jana, Traktát Mikuláše z Drážďan „De imaginibus“ a jeho vztah k Matěji z Janova, SPFFBU E 9, 1964, s. 149–162. NEJEDLÝ, Zdeněk, Dějiny husitského zpěvu III. Jan Hus, Praha 1955. NEUMANN, Augustin, Z dějin bohoslužeb v době husitské, Hradec Králové [1922]. NOVOTNÝ, Václav, M. Jan Hus. Život a učení, díl I., Život, sv. 1–2, Praha 1919, 1921. ODLOŽILÍK, Otakar, The Chapel of Bethlehem in Prague. Remarks on its Foundation Charter, in: STÖKL, Günther (ed.), Studien zur älteren Geschichte Osteuropas, Bd. 1, Festschrift für H. F. Schmidt, Graz – Köln 1956, s. 125–142. PATSCHOVSKY, Alexander, „Antichrist“ bei Wyclif, in: PATSCHOVSKY, Alexander – ŠMAHEL, František (eds.), Eschatologie und Hussitismus. Internationales Kolloquium. Prag 1.–4. September 1993, Praha 1996, s. 83–98. PEKAŘ, Josef, Nový Bartoš, ČČH 32, 1926, s. 342–376. PEKAŘ, Josef, Žižka a jeho doba I, II, 2. vyd., Praha 1933, 1935. PEKAŘ, Josef, Žižka a jeho doba III, IV, 1. vyd., Praha 1930, 1933. POLC, Jaroslav V. – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Pražské synody a koncily předhusitské doby, Praha 2002. POLÍVKA, Miloslav, Hussens Adel – Hussens König, in: SEIBT, Ferdinand (ed.), Jan Hus. Zwischen Zeiten, Völkern, Konfessionen, München 1997, s. 81–89. POLÍVKA, Miloslav, Šlechta a reformátoři. Ke vzájemným vztahům české šlechty a ideologů husitství před rokem 1419, MHB 1, 1991, s. 231–255. PROKEŠ, Jaroslav, M. Prokop z Plzně. Příspěvek k vývoji konservativní strany husitské, Praha 1927. REJCHRTOVÁ, Noemi, Sondy do postilní literatury pokompaktátního (či předbělohorského) období, FHB 15, 1991, s. 59–71. REJCHRTOVÁ, Noemi, Studie k českému utrakvismu zejména doby jagellonské. Habilitační práce Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, Praha 1984. RYBA, Bohumil, Strahovské zjevenie. Český husitský výklad na Apokalypsu a jeho latinská předloha Johna Purveye, Strahovská knihovna 1, 1966, s. 7–29.

25

SEDLÁK, Jan, Husův vývoj dle jeho postil, in: Studie a texty k náboženským dějinám českým 2, 1915, s. 394–415. SEDLÁK, Jan, M. Jan Hus, Praha 1915. SEDLÁK, Jan, Mikuláš z Drážďan, Brno 1914 (zvl. otisk z: Hlídka 31, 1914, passim). SEDLÁK, Jan, Vlivy valdské, in: Studie a texty k náboženským dějinám českým 1, 1914, s. 75–117. SEIBT, Ferdinand, Hussitica. Zur Struktur einer Revolution, 2. vyd., Köln 1990. SILAGIOVÁ, Zuzana, Fabula potest dici. . . Poznámky k narativním prvkům v Quadragesimale admontském, in: KRMÍČKOVÁ, Helena – PUMPROVÁ, Anna – RŮŽIČKOVÁ, Dana – ŠVANDA, Libor (eds.), Querite primum regnum Dei. Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové, Brno 2006, s. 291–300. SOKOL, Vojtěch, Příspěvek k dějinám kaple Betlémské, ČNM 97, 1923, s. 24–34. SOUČEK, Bohuslav, Česká Apokalypsa v husitství. Z dějin textu Zjevení Janova od Konstantina ke Komenskému, Praha 1967. SOUČEK, Bohuslav, „Veritas super omnia“. Z biblických studií a odkazu Mikuláše Biskupce z Pelhřimova, TP KR 28, 1961, s. 73–90. SOUKUP, Pavel, Dvojí ideál křesťanského rytíře v husitském období, ČČH 99, 2001, s. 1–32. SOUKUP, Pavel, Metaphors of the Spiritual Struggle Early in the Bohemian Reformation: The Exegesis of Arma Spiritualia in Hus, Jakoubek, and Chelčický, BRRP 6, 2004, s. 87–109. SOUKUP, Pavel, „Ne verbum dei in nobis suffocetur. . . “ Kommunikationstechniken von Predigern des frühen Hussitismus, Bohemia 48, 2008, s. 54–82. SPUNAR, Pavel, Česká devotio moderna – fikce a skutečnost, LF 127, 2004, s. 356–370. STEIN, Evžen, Želivský jako náboženská osobnost, VKČSN 1947. ŠIMEK, František, Latinská postila Rokycanova z r. 1468/9, LF 63, 1936, s. 125–129. ŠIMEK, František, Učení M. Jana Rokycany, Praha 1928. ŠMAHEL, František, Antiideál města v díle Petra Chelčického. Příspěvek k sociální kritice středověkého města, ČSČH 20, 1972, s. 71–94. ŠMAHEL, František, Dějiny Tábora I/1, do roku 1421, České Budějovice 1988. ŠMAHEL, František, Husitská revoluce, I–IV, 2. vyd., Praha 1996. ŠMAHEL, František, Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje, Praha 2001 (2. vyd. Praha 2008). ŠMAHEL, František, Idea národa v husitských Čechách, 2. vyd., Praha 2000. ŠMAHEL, František, Psané a mluvené slovo ve službách rané české reformace, in: TÝŽ, Mezi středověkem a renesancí, Praha 2002, s. 215–230. SVATOŠ, Michal, Husitští mecenáši pražské univerzity, HT 2, 1979, s. 47–54.

26

SVATOŠ, Michal, Koleje jako základní článek středověké struktury pražské univerzity, DP 20, 2002, s. 351–365. SVATOŠ, Michal, Univerzitní kniha před husitstvím a po něm, DP 10, 1990, s. 119–130. TRUHLÁŘ, Josef, Paběrky z rukopisů klementinských. VII. Husova sváteční postilla latinská, VČA 7, 1898, s. 48–50. TRUHLÁŘ, Josef, Paběrky z rukopisů klementinských. XI. Kázání kněze Martina Lupáče, VČA 7, 1898, s. 409–410. TRUHLÁŘ, Josef, Paběrky z rukopisů klementinských. XIII. Latinská kázání sváteční M. Jana z Příbramě, VČA 7, 1898, s. 522–524. TRUHLÁŘ, Josef, Paběrky z rukopisů klementinských. XIX. Nový rukopis sváteční postilly Husovy, VČA 8, 1899, s. 180. TRUHLÁŘ, Josef, Paběrky z rukopisů klementinských. XXIV. Husitská kázání z let 1416–1418, VČA 8, 1899, s. 287–288. TRUHLÁŘ, Josef, Paběrky z rukopisů klementinských. XLV. Některé doplňky p. Flajšhansova spisu: „Literární činnost Mistra Jana Husi“, VČA 9, 1900, s. 470–472. TRUHLÁŘ, Josef, Paběrky z rukopisů klementinských. LXV. Kázaní kněze Jana Želivského z r. 1419, ČČH 9, 1903, s. 198–202. TŘÍŠKA, Josef, Rétorický styl a pražská univerzita ve středověku, Praha 1975. UHLÍŘ, Zdeněk, Dušičková kázání v rukopisech pozdního středověku. I. Rozpad heortologického systému, MORST 16, 1999–2000, s. 14–57. UHLÍŘ, Zdeněk, Literární prameny svatováclavského kultu a úcty ve vrcholném a pozdním středověku, Praha 1996. UHLÍŘ, Zdeněk, Mistři a studenti Karlovy univerzity a jejich dílo ve středověku, Praha 1998. UHLÍŘ, Zdeněk, Středověké kazatelství v českých zemích: nástin problematiky, Almanach historyczny 7, 2005, s. 57–94. UHLÍŘ, Zdeněk, The Bohemian Reformation: Sanctity and/or Piety, BRRP 5/1, 2004, s. 13–31. VIDMANOVÁ, Anežka, Autentičnost Husových citátů, FČ 18, 1970, s. 1018–1024. VIDMANOVÁ, Anežka, Autoritäten und Wiclif in Hussens homiletischen Schriften, in: ZIMMERMANN, Albert (ed.), Antiqui und moderni. Traditionsbewußtsein und Fortschrittsbewußtsein im späten Mittelalter, Berlin – New York 1974, s. 383–393. VIDMANOVÁ, Anežka, Hus a Viklefovy Sermones super epistolas, in: KŮRKA, Pavel B. – PÁNEK, Jaroslav – POLÍVKA, Miloslav (eds.), Angelus pacis. Sborník k poctě Noemi Rejchrtové, Praha 2008, s. 159–166. VIDMANOVÁ, Anežka, Hus a Vilém z Auvergne, StR 18, 1979, s. 29–47.

27

VIDMANOVÁ, Anežka, Hus als Prediger, CV 19, 1976, s. 65–81. VIDMANOVÁ, Anežka, Husova tzv. Postilla De tempore (1408/9), LF 94, 1971, s. 7–22. VIDMANOVÁ, Anežka, Husovo Leccionarium bipartitum ve světle textové kritiky, LF 98, 1975, s. 199–207. VIDMANOVÁ, Anežka, K autorství Husovy Passio Domini nostri Iesu Cristi, LF 91, 1968, s. 116–132. VIDMANOVÁ, Anežka, K Husovým kázáním Vos estis sal terrae, LF 81, 1958, s. 80–84. VIDMANOVÁ, Anežka, K textové tradici letní části Husova Leccionaria bipartita, LF 109, 1986, s. 147–155. VIDMANOVÁ, Anežka, K vydávání latinských textů české provenience ze 14. a 15. století, HT 8, 1985, s. 271–283; později přetištěno in: TÁŽ, Laborintus. Latinská literatura středověkých Čech, Praha 1994, s. 36–54. VIDMANOVÁ, Anežka, Kde, kdy a jak psal Hus českou Postillu, LF 112, 1989, s. 144–158. VIDMANOVÁ, Anežka, Reportata – dílo Husovo?, LF 85, 1962, s. 123–133. VIDMANOVÁ, Anežka, Stoupenci a protivníci mistra Jana Husi, HT 4, 1981, s. 49–56. VIDMANOVÁ, Anežka, Základní vydání spisů M. Jana Husa, in: DRDA, Miloš – HOLEČEK, František J. – VYBÍRAL, Zdeněk (eds.), Jan Hus na přelomu tisíciletí. Mezinárodní rozprava o českém reformátoru 15. století a o jeho recepci na prahu třetího milénia. Papežská lateránská univerzita Řím, 15.–18. prosince 1999, Ústí nad Labem 2001, s. 267–277. VIDMANOVÁ-SCHMIDTOVÁ, Anežka, K edičním zásadám latinských spisů Husových, LF 82, 1959, s. 79–85. VLK, Miloslav, Obrazy v Betlémské kapli, ČNM 130, 1961, s. 151–169. VYDRA, Bohumil, Polská středověká literatura kazatelská a její vztahy ke kazatelské literatuře české, Praha 1927. WERNER, Ernst, Der Kirchenbegriff bei Jan Hus, Jakoubek von Mies, Jan Želivský und den linken Taboriten, Berlin 1967. WERNER, Ernst, Ständebildung und hussitische Reformation in Böhmen bis 1419, ZfG 35, 1987, s. 601–618. WERNISCH, Martin, Husitství. Raně reformační příběh, Brno 2003. ZACHOVÁ, Jana, Postila Dicta de tempore, ČČH 92, 1994, s. 228–241. ZILYNSKÁ, Blanka, Husitské synody v Čechách 1418–1440. Příspěvek k úloze univerzitních mistrů v husitské církvi a revoluci, Praha 1985. ZILYNSKÁ, Blanka, Pražská univerzita – patron církevních beneficií?, AUC-HUCP 47/1–2, 2007, s. 75–87.

28

ZILYNSKÁ, Blanka, Synoden im utraquistischen Böhmen 1418–1531, in: KRUPA, Nathalia – ZYNGER, Leszek (eds.), Partikularsynoden im späten Mittelalter, Göttingen 2006, s. 377–386. ZILYNSKÁ, Blanka, Synody v Čechách mezi Kostnicí a Tridentinem, in: KRAFL, Pavel (ed.), Sacri canones servandi sunt. Ius canonicum et status ecclesiae saeculis XIII–XV, Praha 2008, s. 531–539. ZILYNSKÁ, Blanka, Utrakvističní církevní „hodnostáři“ – součást městské elity?, in: FEJTOVÁ, Olga – LEDVINKA, Václav – PEŠEK, Jiří (eds.), Pražské městské elity středověku a raného novověku – jejich proměny, zázemí a kulturní profil, Praha 2004, s. 117–124. ZILYNSKYJ, Bohdan, Česká šlechta a počátky husitství (1410–1415), JSH 48, 1979, s. 52–65. Jakoubek ze Stříbra a jeho kazatelství AMANN, Émile, Jacobel et les débuts de la controverse utraquisme, Studi e testi 37, 1924, s. 375–387. BARTOŠ, František M., Betlémská kázání Jakoubka ze Stříbra z let 1415–6, TP KR 20, 1953, s. 53–65, 114–117. BARTOŠ, František M., Do čtyř pražských artikulů. Z myšlenkových a ústavních zápasů let 1415–1420, 2. vyd., Praha 1940; původně SPDMP V/2, 1932, s. 481–591, kde také přílohy ve 2. vyd. neotištěné; zvl. otisk vyd. 1925. BARTOŠ, František M., Dodatek datování Jakoubkova projevu o Táborech, JSH 2, 1929, s. 83–84. BARTOŠ, František M., Dvě husitské postily ze Stříbra, Theologia evangelica 1, 1948, s. 70–79. BARTOŠ, František M., Dvě studie o husitských postilách [Husitské postily, Dva husitští kazatelé věku poděbradského.], Praha 1955. BARTOŠ, František M., Husitství a cizina, Praha 1931. BARTOŠ, František M., Jakoubkova Betlémská postila z prvního roku revoluce 1419–20, TP KR 19, 1952, s. 119–127. BARTOŠ, František M., Jakoubkova postilla na Apokalypsu, LF 50, 1923, 119–130. BARTOŠ, František M., Jakoubkovo původství postily na Jeremiášův pláč a na 24. kap. evangelia Matoušova prý z druhé poloviny roku 1420, VČA 51, 1942, s. 100–104. BARTOŠ, František M., Jakoubkovský sborník táborský, ČČM 93, 1919, s. 59–62. BARTOŠ, František M., Jakoubkův projev o Táborech, JSH 9, 1936, s. 29–34.

29

BARTOŠ, František M., K datování Jakoubkova výkladu na Zjevení Janovo, in: TÝŽ, Pád Želivského, JSH 21, 1952, s. 88–89. BARTOŠ, František M., M. Jakoubek ze Stříbra, in: TÝŽ, Světci a kacíři, Praha 1949, s. 82–105. BARTOŠ, František M., M. Jakoubek ze Stříbra. Husův spolubojovník a obnovitel kalicha. K 525. výročí husitského kalicha, Praha 1939. BARTOŠ, František M., M. Jakoubek ze Stříbra, spolubojovník a nástupce Husův, Příbram 1936. BARTOŠ, František M., M. Jakoubek ze Stříbra, spolubojovník Husův a obnovitel kalicha, JSH 12, 1939, s. 1–14. BARTOŠ, František M., Nová betlémská kázání Jakoubkova, KJ 1951, č. 29, s. 1. BARTOŠ, František M., Nová betlémská postila M. Jakoubka ze Stříbra, JSH 18, 1949, s. 103–105. BARTOŠ, František M., Nová postila pražského kazatele husitského z doby revoluce a nové zlomky postily Matěje z Janova, TP KR 26, 1959, s. 42–44. BARTOŠ, František M., Postila pražského husity z doby revoluce, VČA 60, 1951, s. 121–135. BARTOŠ, František M., Půlstoletí husitského badání a nové nálezy husitských památek, Praha 1935. BARTOŠ, František M., Sborník husitského kazatele asi z r. 1415, VČA 57, 1948, s. 15–33. BARTOŠ, František M., Sněm husitské revoluce v Betlémské kapli, JSH 18, 1949, s. 97–102. BARTOŠ, František M., Táboři a duchovní jejich otec, JSH 2, 1929, s. 75–83. BARTOŠ, František M., Vrcholná bitva M. Jakoubka ze Stříbra, KR 28, 1961, s. 245–248. BEDNÁŘOVÁ, Blanka, De ymaginibus et adoracione illarum. Názory na uctívání obrazů v díle M. Jakoubka ze Stříbra. Diplomová práce Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2002. BEDNÁŘOVÁ, Blanka, Utrum purgatorium est ponendum. Edice traktátu a kázání O očistci Mistra Jakoubka ze Stříbra. Písemná práce Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2001. BĚLOHLÁVKOVÁ, Jana, Die Ansichten über Bilder im Werk der tschechischen Reformprediger, StR 29, 1992, s. 53–64. BĚLOHLÁVKOVÁ, Jana, Jakoubek ze Stříbra a Petr Payne: O obrazech. Diplomová práce Ústavu dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 1987. BORECKÝ, František, Mistr Jakoubek ze Stříbra, Praha 1945. CEGNA, Romolo, Początki utrakwizmu v Czechach w latach 1412–1415, PH 69, 1978, s. 103–114.

30

CERMANOVÁ, Pavlína, Jakoubkův a Biskupcův Výklad na Apokalypsu. Porovnání s důrazem na interpretaci antikristovského mýtu, in: HALAMA, Ota – SOUKUP, Pavel (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 209–228. DE VOOGHT, Paul, Jacobellus de Stříbro († 1429), premier théologien du hussitisme, Louvain 1972. DE VOOGHT, Paul, Le sermon „Factum est ut moreretur mendicus“ de Jacobellus de Stříbro (nov. 1413), Recherches de théologie ancienne et médiévale 36, 1969, s. 195–212. HALAMA, Ota, Doplněk k soupisu literárního odkazu M. Jakoubka ze Stříbra. Nová fakta k Jakoubkovu spisku „Posicio de imaginibus et adoracione illarum“ z roku 1417, StR 34, 2001, s. 241–244. HALAMA, Ota, Jakoubkovy české postily, in: HALAMA, Ota – SOUKUP, Pavel (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 183–208. HALAMA, Ota, Kázání o poctivosti a cti, kterou má věrný člověk učiniti Tělu a Krvi Boží, Mistra Jakoubka ze Stříbra, in: KŮRKA, Pavel B. – PÁNEK, Jaroslav – POLÍVKA, Miloslav (eds.), Angelus pacis. Sborník k poctě Noemi Rejchrtové, Praha 2008, s. 191–208. HOLETON, David R., The Communion of Infants and Hussitism, CV 27, 1984, s. 207–225. HOLETON, David R., The Role of Jakoubek of Stříbro in the Creation of a Czech Liturgy, in: HALAMA, Ota – SOUKUP, Pavel (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 49–86. HOLINKA, Rudolf, Nová betlémská postila M. Jakoubka ze Stříbra, VČA 60, 1951, s. 1–27. HRDLIČKA, Jaroslav, Jakoubek ze Stříbra v životě a díle prof. F. M. Bartoše, in: HALAMA, Ota – SOUKUP, Pavel (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 103–119. HRUBÝ, Hynek, M. Jakoubek ze Stříbra, in: TÝŽ, České postilly. Studie literarně a kulturně historická, Praha 1901, s. 38–47. KADLEC, Jaroslav, Literární polemika mistrů Jakoubka ze Stříbra a Ondřeje z Brodu o laický kalich, AUC-HUCP 21/2, 1981, s. 71–88. KADLEC, Jaroslav, Studien und Texte zum Leben und Wirken des Prager Magisters Andreas von Brod, Münster 1982. KAVKA, František, Jakoubkův traktát Contra usuram a židovská otázka, AUC-HUCP 40, 2000, s. 17–24. KOLÁŘ, Pavel, K Jakoubkovu „Tractatulus de confessione“, in: HALAMA, Ota – SOUKUP, Pavel (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 153–170. KOPIČKOVÁ, Božena, Jan Želivský, Praha 1990. KRMÍČKOVÁ, Helena, Articulus pro communione sub utraque specie Jakoubka ze Stříbra, Studie o rukopisech 39, 2009, v tisku.

31

KRMÍČKOVÁ, Helena, Jakoubkova utrakvistická díla z roku 1414, in: HALAMA, Ota – SOUKUP, Pavel (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 171–181. KRMÍČKOVÁ, Helena, Kanonické právo v počátcích utrakvismu, in: KRAFL, Pavel (ed.), Sacri canones servandi sunt. Ius canonicum et status ecclesiae saeculis XIII–XV, Praha 2008, s. 145–150. KRMÍČKOVÁ, Helena, Nedochovaná předloha rukopisů PUK XI D 9 a ÖNB 4940, SPFFBU C 50, 2001, s. 89–98. KRMÍČKOVÁ, Helena, Několik poznámek k přijímání maličkých 1414–1416, SPFFBU C 46, 1997, s. 59–69. KRMÍČKOVÁ, Helena, Paběrky z rukopisů univerzitních, in: Campana Codex Civitas. Miroslao Flodr octogenario, Brno 2009, s. 178–211. KRMÍČKOVÁ, Helena, Příspěvek k edici kázání Mikuláše z Drážďan Sermo ad clerum Nisi manducaveritis, LF 123, 2000, s. 251–299. KRMÍČKOVÁ, Helena, Studie a texty k počátkům kalicha v Čechách, Brno 1997. KRMÍČKOVÁ, Helena, The Fifteenth Century Origins of Lay Communion sub utraque in Bohemia, BRRP 2, 1996, s. 57–65. KRMÍČKOVÁ, Helena, Utraquism in 1414, BRRP 4, 2000, s. 99–105. KRMÍČKOVÁ, Helena, Vliv Matěje z Janova na utrakvismus Jakoubka ze Stříbra a Mikuláše z Drážďan, in: LÁŠEK, Jan B. – SKALICKÝ, Karel (eds.), Mistr Matěj z Janova ve své a v naší době, Brno 2002, s. 78–88. KRÚPOVÁ, Andrea, Příspěvek k dějinám husitství. Jakoubka ze Stříbra kázání Venit Helias, Sborník prací Filozofické fakulty v Ostravě 226, 2006, Historie, č. 13 = Acta Facultatis Philosophicae Universitatis Ostraviensis 226, 2006, Historica, N. 13, s. 187–195. KYBAL, Vlastimil, M. Matěj z Janova a M. Jakoubek ze Stříbra. Srovnávací kapitola o Antikristu, ČČH 11, 1905, s. 22–37. MAREŠ, Zdeněk, L'ecclesiologia Calistina di Jacobello da Misa (1373–1429), Roma 1997. MOLNÁR, Amedeo, Poslední věci v pohledu Jakoubka ze Stříbra, TP KR 22, 1955, s. 38–42; později přetištěno in: REJCHTROVÁ, Noemi (ed.), Směřování. Pohled do badatelské a literární dílny Amedea Molnára provázený příspěvky domácích i zahraničních historiků a teologů. Sborník k šedesátinám Amedea Molnára, Praha 1983, s. 61–66. MUTLOVÁ, Petra, Mikuláše z Drážďan Apologie. Kompozice díla a citované autority, in: HALAMA, Ota – SOUKUP, Pavel (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 229–240.

32

MUTLOVÁ, Petra, Mikuláše z Drážďan Apologie proti rozhodnutí kostnického sněmu. Disertační práce Ústavu pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Brno 2007. NEJEDLÝ, Zdeněk, Jakoubek ze Stříbra, in: TÝŽ, Dějiny husitského zpěvu IV. Táboři, Praha 1955, s. 87–147. RANSDORF, Miloslav, Kapitoly z geneze husitské ideologie, Praha 1986. RANSDORF, Miloslav, Vztah Prahy a Tábora v bádání o Jakoubkovi ze Stříbra, FHB 9, 1985, s. 33–88. RYBA, Bohumil, Epitafy v kapli Betlemské, VKČSN, třída filosoficko-historickofilologická, 1951, č. IV. SEDLÁČKOVÁ, Kristína, Jakoubek of Stříbro and the so-called “Sermon in Týn Church” of 31 January 1417, BRRP 6, 2004, s. 77–85. SEDLÁČKOVÁ, Kristína, Jakoubek ze Stříbra a tzv. týnské kázání z 31. ledna 1417. Názory předhusitských a husitských „reformátorů“ na obrazy, SPFFBU F 53, 2004, 7–43. SEDLÁK, Jan, Husův pomocník v evangeliu I–IV, in: Studie a texty k náboženským dějinám českým 1, 1914, s. 362–428 (I); 2, 1915, s. 302–350 (II), s. 446–477 (III); 3, [1919], s. 24–74 (IV). SEDLÁK, Jan, Jakoubkův traktát remanenční, Hlídka 29, 1912, s. 433–440; později přetištěno in: POLC, Jaroslav V. – PŘIBYL, Stanislav (eds.), Miscellanea husitica Ioannis Sedlák, Praha 1996, s. 134–140. SEDLÁK, Jan, Liturgie u Husa a husitův, in: Studie a texty k náboženským dějinám českým 2, 1915, s. 132–164. SEDLÁK, Jan, Počátkové kalicha, ČKD 52, 1911, s. 97–105, 244–250, 397–401, 496–501, 583–587, 703–708, 786–791; 54, 1913, s. 226–232, 275–278, 404–410, 465–470, 708–713; 55, 1914, s. 75–84, 113–120, 315–322. SEIBT, Ferdinand, Die Revelatio des Jacobellus von Mies über die Kelchkommunion, DA 22, 1966, s. 618–625; později přetištěno in: TÝŽ, Hussitenstudien. Personen, Ereignisse, Ideen einer frühen Revolution, München 1987, s. 113–120. SOUKUP, Pavel, Current Status and Prospects of Research into Jakoubek of Stříbro, in: MOTLÍČEK, Tomáš – RECHCÍGL, Miloslav Jr. (eds.), Morava viděna z vnějšku 1, Ostrava 2006, s. 275–284. SOUKUP, Pavel, Dílo Jakoubka ze Stříbra – Jacobelli de Misa Opera. SOUKUP, Pavel, Dobývání hradu Skály v roce 1413 a husitská teorie války. Ke spisku Jakoubka ze Stříbra o duchovním boji, MHB 9, 2003, s. 175–210.

33

SOUKUP, Pavel, Jacobellus de Misa: Sermones vetustissimi. Formální členění. SOUKUP, Pavel, Počátky Jakoubkovy literární činnosti. Nejstarší univerzitní kázání, in: HALAMA, Ota – SOUKUP, Pavel (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 121–152. SOUKUP, Pavel, Reformní kazatelství v pozdněstředověkých Čechách. Studie o nejstarších kázáních Jakoubka ze Stříbra. Disertační práce Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Praha 2007. SOUKUP, Pavel, Rytíři ducha na pražské univerzitě. Jakoubkovo kázání Abiciamus opera tenebrarum, in: DOLEŽALOVÁ, Eva – NOVOTNÝ, Robert – SOUKUP, Pavel (eds.), Evropa a Čechy na konci středověku. Sborník příspěvků věnovaných Františku Šmahelovi, Praha 2004, s. 413–431. SOUKUP, Pavel, „Sed heu hodie!“ Kritika církve v Jakoubkových kázáních k duchovenstvu, in: DOLEŽALOVÁ, Eva – ŠIMŮNEK, Robert (eds.), Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky, Praha 2007, s. 438–453. SOUKUP, Pavel, Svatá válka v představách husitských mistrů. K formování a zdrojům husitského učení o válce, in: DRDA, Miloš – VYBÍRAL, Zdeněk (eds.), Jan Žižka z Trocnova a husitské vojenství v evropských dějinách, Tábor 2007, s. 277–289. ŠMAHEL, František – TECL, Rudolf – UHLÍŘ, Zdeněk, Příspěvky archivní. (Ke 130. výročí nálezu souboru středověkých rukopisů prof. Martinem Kolářem v Táboře.), TA 5, 1993, s. 5–19. URFUS, Valentin, Jakoubek ze Stříbra a Mikuláš z Drážďan jako teoretikové úroku a lichvy, JSH 35, 1966, s. 199–204. ZILYNSKÁ, Blanka, Jakoubek ze Stříbra a dobová církevní správa, in: HALAMA, Ota – SOUKUP, Pavel (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 9–48. Bibliografické přehledy, soupisy rukopisů, referenční zdroje BARTOŠ, František M., Literární činnost M. J. Husi, Praha 1948. BARTOŠ, František M., Literární činnost M. Jakoubka ze Stříbra, Praha 1925. BARTOŠ, František M., Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna, Praha 1928. BARTOŠ, František M., Soupis rukopisů Národního musea v Praze I, II, Praha 1926, 1927. BARTOŠ, František M. – SPUNAR, Pavel, Soupis pramenů k literární činnosti M. Jana Husa a M. Jeronýma Pražského, Praha 1965. BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie, Praha 2001.

34

BRODSKÝ, Pavel, Rukopisy Otakara Kruliše-Randy v Knihovně Národního muzea, MORST 7/2, 1990, s. 19–30. CLCLT-4-Cetedoc Library of Christian Latin Texts, CD-ROM, Version 4.0, 1999. Decretum Gratiani, . DENIS, Michael, Codices manuscripti theologici Bibliothecae palatinae Vindobonensis Latini aliarumque occidentis linguarum 1, Wien 1793. DOKOUPIL, Vladislav, Soupis rukopisů knihovny augustiniánů na Starém Brně, Praha 1957. DOKOUPIL, Vladislav, Soupis rukopisů mikulovské dietrichstejnské knihovny, Praha 1958. Hauptstaatsarchiv Stuttgart, Wasserzeichenkartei Piccard, Bestand J 340, . HÖDL, Ludwig – KNOCH, Wendelin, Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters für die Zeit 1350–1500. Nach den Arbeiten von Johannes Baptist Schneyer, CDROM, Münster 2001. KRZENCK, Thomas, Die Bautzener Hussitica der ehemaligen Gersdorfschen Bibliothek, StR 31, 1995–1996, s. 153–178. Lexikon české literatury I–IV. Osobnosti, díla, instituce, Praha 1985–2008. Lexikon des Mittelalters I–IX, München 1980–1998. Lexikon für Theologie und Kirche I–X, 3. vyd., Freiburg i. B. 1993–2001. Liber Extra, . Literatur des Mittelalters. Lexikon I, II, Stuttgart 2002. PATERA, Adolf – PODLAHA, Antonín, Soupis rukopisů knihovny metropolitní kapitoly pražské I, II, Praha 1910, 1922. Patrologia Latina Database, CD-ROM, Version 5.0b, 1996. PICCARD, Gerhard, Die Wasserzeichen Piccard im Hauptstaatsarchiv Stuttgart. Findbuch, Stuttgart 1966–1996. SPUNAR, Pavel, Literární činnost utrakvistů doby poděbradské a jagellonské, in: Amedeo MOLNÁR (ed.), Acta reformationem Bohemicam illustrantia. Příspěvky k dějinám utrakvismu, Praha 1978, s. 165–269. SPUNAR, Pavel, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans, tomus I, Wratislaviae et al. 1985. SPUNAR, Pavel, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans, tomus II, Warsaviae – Pragae 1995. STEGMÜLLER, Friedrich – REINHARDT, Klaus, Repertorium biblicum Medii Aevi I–XI. Matriti 1950–1980, 2. vyd. (I–IV) 1981–1989.

35

ŠMAHEL, František – NOVOTNÝ, Robert – SOUKUP, Pavel (eds.), Tschechische Mittelalterforschung 1990–2002, Praha 2003. TEIGE, Josef (ed.), Základy starého místopisu pražského (1437–1620). Oddíl I, díly I, II, Staré Město pražské, Praha 1910, 1915. THOMSON, Williell R., The Latin Writings of John Wyclyf. An Annotated Catalog, Toronto 1983. TOMEK, Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy V, 2. vyd., Praha 1905. TOMEK, Václav Vladivoj, Mappy staré Prahy k letům 1200, 1348 a 1419, Praha 1892. TOŠNEROVÁ, Marie (ed.), Průvodce po rukopisných fondech v České republice III. Rukopisné fondy muzeí a galerií, Praha 2001. TOŠNEROVÁ, Marie (ed.), Průvodce po rukopisných fondech v České republice IV. Rukopisné fondy centrálních a církevních knihoven v České republice, Praha 2004. TRUHLÁŘ, Josephus, Catalogus codicum manu scriptorum Latinorum qui in C. R. Bibliotheca atque Universitatis Pragensis asservantur I, II, Pragae 1905, 1906. TŘÍŠKA, Josef, Literární činnost předhusitské univerzity, Praha 1967. TŘÍŠKA, Josef, Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348–1409, Praha 1981.

36

Seznam publikací V seznamu nejsou uvedeny autorem publikované recenze. A. Knižní publikace 1. Soupis židovských rodin 1793. Prácheňsko, Praha 2003. (S Karlem Skalickým a Irenou Veselou.) 2. Zlomky rukopisů v Národní knihovně České republiky, Praha 2006. (S Renátou Modrákovou.) 3. Na rozhraní křesťanského a židovského světa. Příběh hebrejského cenzora a klementinského knihovníka Karla Fischera (1757–1844), Praha 2007. (S Ivetou Cermanovou.) B. Studie a články 1. Husitské postily připisované M. Václavovi z Dráchova, Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků 18, 2003–2004, s. 4–144. 2. Daj Pane Bože jasný večer, když náš život zacházie. K recepci artis moriendi ve staročeských rukopisných textech pozdního středověku, in: Jitka RADIMSKÁ (ed.), K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Vita morsque et librorum historia. Opera Romanica 9, České Budějovice 2006, s. 109–126. 3. Betlémský kazatel Václav z Dráchova. Kazatelské rukopisy a otázky jejich zpracování, in: Ota HALAMA – Pavel SOUKUP (eds.), Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 257–271. 4. Bratrská nauka o posledních věcech člověka a smrt pana Kunráta Krajíře z Krajku (1487–1542), Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků 19, 2005–2006, s. 33–59. 5. Ďáblova bible ve Švédsku, in: Kamil BOLDAN et al., Codex gigas – Ďáblova bible. Tajemství největší knihy světa, Praha 2007, s. 99–117. (Anglická verze: The Devil’s Bible in Sweden, in: Kamil BOLDAN et al., Codex gigas – The Devil’s Bible. The secrets of the world’s largest book, Prague 2007, s. 99–117.) 6. Schriften des utraquistischen Konsistoriums aus den Jahren 1471–1489 in der Nationalbibliothek der Tschechischen Republik. Prolegomena zur zukünftigen Studie über die utraquistische Kirchenverwaltung im Zeitalter der Jagiellonen, in: Pavel

37

KRAFL (ed.), Sacri canones servandi sunt. Ius canonicum et status ecclesiae saeculis XIII–XV, Praha 2008, s. 545–556. 7. Historické fondy Národní knihovny ČR. Stručné dějiny jejich zpracování, Knihovna 18, 2007, s. 99–118. 8. Nové písemnosti utrakvistické konzistoře a další dodatky k soupisu samostatných rukopisných zlomků v Národní knihovně ČR, Archivní časopis 59, 2009, s. 27–49. 9. Die „Quaestio“ des Magisters Prokop von Pilsen über die kirchliche Autorität, in: Kateřina BOBKOVÁ-VALENTOVÁ – Eva DOLEŽALOVÁ – Eva CHODĚJOVSKÁ – Zdeněk HOJDA – Martin SVATOŠ (eds.), Roma-Praga, Praha-Řím. Ommaggio a Zdeňka Hledíková, Praga 2009, s. 159–172. (= Bolletino dell'Istituto Storico Ceco di Roma, supplemento 2008) 10. Husitský výklad žalmů v rukopise Národní knihovny ČR XIII G 25, Studie o rukopisech 37–38, 2007–2008, s. 3–23. 11. Smrt a pohřby bratrské šlechty v polovině 16. století, in: Martin WERNISCH (ed.), Unitas Fratrum 1457–2007. Jednota bratrská jako kulturní a duchovní fenomén. Studie a texty Evangelické teologické fakulty, č. 15, 2009/2, Jihlava [2010], s. 122–171. (S Otou Halamou.) 12. Díla Johna Wyclifa v rukopisech vratislavské univerzitní knihovny, Studie o rukopisech 39, 2009. V tisku.

38

Summary in English This work deals with the collection of sermons originating from the years 1413–1414, the author of which is “the first Hussite theologian” Jakoubek of Stříbro († 1429). The first chapter is devoted to medieval preaching, namely to the general characteristics of the genre, to the preaching in Bohemia in the early Reformation, as well as to the research of medieval preaching. The second chapter presents the personality of Jakoubek. It discusses first his life and his public exposure, then an ambiguous picture of Jakoubek in the research. The third chapter deals with Jakoubek’s preaching. Introductory section is concerned with the Bethlehem Chapel in Prague because this religious institution played a unique role in the thinking of the Czech reform. Consequent section examines the radical preaching to the people in Prague in the first quarter of the 15th century. It deals with the general method of Hussite sermons, the development of the Hussite preaching, the beginnings of utraquism and particular collections attributed to the representatives of the Czech Reformation. The last section examines sermon collections attributed to Jakoubek. The fourth chapter provides an extensive analysis of the postil from the years 1413–1414. It summarizes the current research on the collection, provides manuscript descriptions and concordance of sermons. The evaluation includes the basic characteristics of sermons and of the postil redactions, accompanied by the analysis of the manuscripts and of their binding to the church year. Relations among manuscripts and their dating are also investigated. Other sections highlight the yet unknown connections to other collections and deal with the textual tradition of the postil and with the literary level of its redactions. An extensive analysis of the postil content clarifies its authorship and searches for the intended reader. The importance of the work for understanding the beginnings of utraquism in Bohemia is discussed. Treatise texts included in the collection and reception of ideas of John Wyclif are also researched. The last section gives an edition of two texts, De confessione and De bellis, which were included in the postil.

39