ŘÍZENÍ FINANČNÍHO RIZIKA PŘI FINANCOVÁNÍ INVESTIC LEASINGEM

Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Podniková ekonomika a management

ŘÍZENÍ FINANČNÍHO RIZIKA PŘI FINANCOVÁNÍ INVESTIC LEASINGEM Financial Risk Management at Leasing Financing of Investments Disertační práce

Školitel: František KALOUDA

Autor: Martin SVÍTIL

Brno, 2011

2

Jméno a příjmení autora: Název disertační práce:

Katedra: Školitel: Rok obhajoby:

Ing. Martin SVÍTIL Řízení finančního rizika při financování investic leasingem / Financial Risk Management at Leasing Financing of Investments Katedra podnikového hospodářství Ing. František Kalouda, CSc., MBA 2011

Abstrakt: Disertační práce analyzuje finanční riziko a specifika jeho řízení při financování investic prostřednictvím leasingu, identifikuje některé unikátní vlastnosti finančního leasingu a také možnosti, které využití leasingového financování přináší příjemcům leasingu. Leasingové financování je v určitých ohledech jedinečné, zejména tím, že financovaný předmět zůstává po celou dobu trvání smluvního vztahu ve vlastnictví poskytovatele financování, tedy leasingové společnosti. To umožňuje - při správném pochopení a využití výhod leasingu - dosáhnout výrazně nižší míry úvěrového a tedy i celkového finančního rizika (ve srovnání s bankovním úvěrem). Je ukázáno, že úvěrové riziko leasingové společnosti může s nárůstem angažovanosti u jednoho klienta (příjemce leasingu) být za určitých podmínek nerostoucí nebo dokonce klesající. To je možné díky krytí stávajícími (dříve financovanými) předměty vhodného druhu a při vhodném rozložení investic v čase. Díky nižšímu úvěrovému riziku jsou leasingové společnosti schopny a ochotny splnit i takové požadavky na financování ze strany výrobních či obchodních podniků, které by pro jiné poskytovatele resp. metody financování byly nepřijatelné. Leasing tak nabízí za splnění příslušných podmínek řešení požadavků podniků na financování, které by jinak nebylo možno realizovat. Klíčová slova: leasing, financování, investice, riziko, finanční riziko, úvěrové riziko, krytí

Abstract: This dissertation aims to analyse the financial risk, and specific features of its management, arising from financing of corporate investments through leasing. Further it identifies several unique characteristics of financial leasing and some of the possibilities, which financial leasing offers to lessees. In some aspects, leasing is a unique type of financing, especially because the leasing provider retains the ownership right to the financed object throughout the entire lease. This enables to achieve a significantly lower degree of credit risk and therefore also of the total financial risk (compared to financing through bank loans). The dissertation shows that if some further conditions are met, then while the leasing provider’s credit exposure to a single lessee increases, the provider’s credit risk to that lessee can be non-increasing or even decreasing. This is possible due to the additional coverage obtained from the assets financed previously, if the leasing investments of the lessee are well distributed in time. Due to the lower credit risk, leasing providers are able and ready to meet even such investment needs of manufacturing or trading companies, for which the usual bank loans or other types of financing would be unavailable (too risky). In some situations, leasing is the

3

only realistic way for companies to finance their new investments and can thus be essential for their expansion or even for a mere survival. Keywords: Leasing, Financing, Investment, Risk, Financial Risk, Credit Risk, Material Coverage JEL CLASSIFICATION: G32

4

Prohlašuji, že jsem disertační práci ŘÍZENÍ FINANČNÍHO RIZIKA PŘI FINANCOVÁNÍ INVESTIC LEASINGEM vypracoval samostatně pod vedením Ing. Františka Kaloudy a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

Poděkování Chtěl bych touto cestou poděkovat svému školiteli Ing. Františku Kaloudovi, CSc., MBA za vedení během doktorandského studia a za důležité rady a připomínky k mé disertační práci. Za pomoc s realizací dotazníkového průzkumu dále děkuji Mgr. Romanu Vaníčkovi.

V Brně dne 27. února 2011

Martin Svítil

5

Obsah 1. ÚVOD A CÍLE PRÁCE.................................................................................................................................... 8 2. VÝZKUM A POUŽITÉ METODY ............................................................................................................... 10 2.1 OBJEKT A PŘEDMĚT VÝZKUMU, POUŽITÉ METODY ....................................................................................... 10 2.2 PRŮBĚH VÝZKUMU ....................................................................................................................................... 11 3. FINANCOVÁNÍ INVESTIC CIZÍM KAPITÁLEM ................................................................................... 13 3.1 ÚVĚR A PŘÍBUZNÉ PRODUKTY ...................................................................................................................... 13 3.1.1 Klasický účelový (investiční) úvěr od banky......................................................................................... 13 3.1.2 Úvěr od jiného (ne-bankovního) poskytovatele (LS) ............................................................................ 13 3.1.3 Splátkový prodej................................................................................................................................... 14 3.2 LEASING ....................................................................................................................................................... 15 3.2.1 Finanční leasing ................................................................................................................................... 15 3.2.2 Finanční leasing se zůstatkovou hodnotou ........................................................................................... 17 3.2.3 Zpětný leasing (Backleasing, též SALB - Sale and Lease Back)........................................................... 18 3.2.4 Operativní leasing ................................................................................................................................ 18 3.2.5 Další typy leasingového financování.................................................................................................... 20 3.3 VÝHODY A NEVÝHODY LEASINGOVÉHO FINANCOVÁNÍ ................................................................................ 21 3.4 STRUČNÁ HISTORIE LEASINGOVÉHO FINANCOVÁNÍ ...................................................................................... 23 Příklad z praxe: .......................................................................................................................................................26

4. RIZIKO ............................................................................................................................................................ 28 4.1 KATEGORIE A TYPY PODNIKATELSKÉHO RIZIKA Z HLEDISKA VĚCNÉ NÁPLNĚ ............................................... 29 4.2 FINANČNÍ RIZIKO JAKO KATEGORIE PODNIKATELSKÉHO RIZIKA ................................................................... 30 4.3 DALŠÍ MOŽNOSTI KATEGORIZACE PODNIKATELSKÉHO RIZIKA ..................................................................... 33 4.4 POSTOJ K RIZIKU........................................................................................................................................... 35 4.5 NÁSTROJE SNIŽOVÁNÍ RIZIKA ....................................................................................................................... 36 4.5.1. Přesun (transfer) rizika na jiné subjekty ............................................................................................. 37 4.5.2. Pojištění............................................................................................................................................... 38 4.6 ODLIŠNOST FINANČNÍHO RIZIKA MEZI LEASINGOVOU SPOLEČNOSTÍ A BANKOU ........................................... 38 4.6.1 Tržní riziko ........................................................................................................................................... 39 4.6.2 Úvěrové riziko ...................................................................................................................................... 39 4.6.3 Reprodejní riziko (riziko reprodeje) nahrazující likvidní riziko ........................................................... 41 4.6.4 Operační riziko..................................................................................................................................... 41 4.6.5 Obchodní riziko .................................................................................................................................... 42 4.6.6 Riziko vyplývající z cese ....................................................................................................................... 42 4.6.7 Závěr – specifické typy rizika pro LS.................................................................................................... 43 5. OBECNÉ PŘEDPISY OVLIVŇUJÍCÍ LEASINGOVÉ FINANCOVÁNÍ ................................................ 44 5.1 LEASING Z POHLEDU ČESKÉHO PRÁVA.......................................................................................................... 44 5.1.1 Obchodní podmínky finančního leasingu ............................................................................................. 48 5.1.2 Zajišťovací instrumenty a některé další smlouvy používané v souvislosti s finančním leasingem........ 54 5.2 MEZINÁRODNÍ DOHODY O PRAVIDLECH KAPITÁLOVÉ PŘIMĚŘENOSTI (BASEL I A BASEL II) Z POHLEDU LEASINGOVÉ SPOLEČNOSTI................................................................................................................................. 56 5.2.1 Základní ideje a pilíře "New Basel Capital Accord" neboli "Basel II" ................................................ 57 5.2.2 Úvěrové riziko v rámci prvního pilíře "Basel II".................................................................................. 58 5.2.3. Diskuse o pravidlech Basel III ............................................................................................................ 59 6. ŘÍZENÍ RIZIKA V PODMÍNKÁCH LEASINGOVÉ SPOLEČNOSTI ................................................... 61 6.1 STRATEGIE ................................................................................................................................................... 62 6.1.1 Strategická východiska LS jako části finanční skupiny z hlediska postavení na finančním trhu .......... 62 6.1.2 Volba strategie ze strany podniku požadujícího financování ............................................................... 66 6.2 ŘÍZENÍ RIZIKA V LEASINGOVÉ SPOLEČNOSTI V SOUČASNÉ ODBORNÉ LITERATUŘE ....................................... 69 6.3 ROZHODOVACÍ HLEDISKA A ROZHODOVACÍ PROCESY LS............................................................................. 76 6.3.1 Volba mezi kvantitativním a kvalitativním rozhodováním při řízení úvěrového (kreditního) rizika..... 78 6.3.2 Řízení úvěrového (kreditního) rizika LS na základě kvantitativního rozhodování ............................... 80 6.3.3 Kvalitativní rozhodování: Rozhodovací hlediska v rámci risk managementu LS................................. 83 a) Zkušenost s žadatelem (zákazníkem) ..................................................................................................................83

6

b) Požadovaný předmět financování a dodavatel ....................................................................................................85 c) Současné obligo (aktuálně nafinancované předměty) a krytí ..............................................................................88 d) Podmínky leasingu..............................................................................................................................................90 e) Ekonomické výsledky žadatele ...........................................................................................................................93 f) Zajištění ...............................................................................................................................................................94 g) Investiční záměr, výhled do budoucna, obecná situace v odvětví .......................................................................97 h) Rating..................................................................................................................................................................97 i) Další (dotace, zvýhodněný úvěr, zapojení státu)..................................................................................................98

6.4 ZÁSADNÍ VÝZNAM KRYTÍ STÁVAJÍCÍMI PŘEDMĚTY V ŘÍZENÍ RIZIKA LEASINGOVÉ SPOLEČNOSTI - VÝVOJ ÚVĚROVÉHO RIZIKA S RŮSTEM ANGAŽOVANOSTI................................................................................................99 6.4.1 Rozdílný vývoj úvěrového rizika banky a LS s růstem angažovanosti.................................................102 6.5 ROZDÍLNÉ VNÍMÁNI RIZIKA LEASINGOVOU SPOLEČNOSTÍ A BANKOU A Z NĚJ VYPLÝVAJÍCÍ PŘÍLEŽITOSTI PRO PODNIK POŽADUJÍCÍ FINANCOVÁNÍ ...................................................................................................................108 6.6 DOTAZNÍKOVÝ VÝZKUM .............................................................................................................................110 6.7 SHRNUTÍ: LEASING JAKO ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ S UNIKÁTNÍMI VLASTNOSTMI DÍKY ODLIŠNÉMU ÚVĚROVÉMU RIZIKU .........................................................................................................................................112 7. VLIV NĚKTERÝCH AKTUÁLNÍCH PROBLÉMŮ NA FINANCOVÁNÍ INVESTIC CIZÍM KAPITÁLEM POMOCÍ LEASINGU .............................................................................................................115 7.1 DOPAD REFORMY VEŘEJNÝCH FINANCÍ NA LEASINGOVÉ SPOLEČNOSTI.......................................................115 7.2 DOPADY FINANČNÍ (BANKOVNÍ) KRIZE NA LEASINGOVÝ TRH A LEASINGOVÉ SPOLEČNOSTI V ČR ..............119 7.2.1 Dopady z hlediska vlastního financování leasingových společností ...................................................120 7.2.2 Dopady z hlediska poskytování financování klientům.........................................................................120 7.3 ZMĚNY V DPH U FINANČNÍHO LEASINGU ...................................................................................................124 8. VLASTNÍ VĚDECKÝ PŘÍNOS DISERTAČNÍ PRÁCE ..........................................................................127 8.1 VĚDECKÝ PŘÍNOS ........................................................................................................................................127 8.1.1 Teorie rizika a terminologie................................................................................................................127 8.1.2 Význam krytí stávajícími předměty a rozdílný vývoj úvěrového rizika s růstem angažovanosti u jednoho klienta mezi bankou a LS................................................................................................................128 8.2 PŘÍNOS PRO PRAXI ......................................................................................................................................130 8.2.1 Strategie podniku využívajícího financování investic alternativními formami financování cizím kapitálem......................................................................................................................................................131 8.2.2. Leasing jako jediný dostupný zdroj financování cizím kapitálem ......................................................132 8.3 PEDAGOGICKÝ PŘÍNOS ................................................................................................................................132 8.4 DOPORUČENÍ PRO DALŠÍ VÝZKUM...............................................................................................................133 9. ZÁVĚR: NAPLNĚNÍ CÍLŮ A POTVRZENÍ HYPOTÉZ ........................................................................134 DÍLČÍ CÍL 1) ......................................................................................................................................................134 DÍLČÍ CÍL 2) ......................................................................................................................................................135 DÍLČÍ CÍL 3) ......................................................................................................................................................140 NAPLNĚNÍ CÍLŮ A POTVRZENÍ HYPOTÉZ ............................................................................................................140 10. LITERATURA.............................................................................................................................................141 Seznam obrázků ...........................................................................................................................................148 Seznam tabulek ............................................................................................................................................148 Seznam použitých zkratek ............................................................................................................................149 Seznam příloh ..............................................................................................................................................150 Příloha 1: Dotazník pro podniky .................................................................................................................150 Příloha 2: Výsledky dotazníkového průzkumu .............................................................................................152

7

1. Úvod a cíle práce Riziko je spojeno s téměř každou lidskou činností. V podnikání i v soukromém životě musí každý provádět rozhodnutí, jejichž výsledek je nejistý. Přestože nedokážeme riziko z našeho života nikdy vyloučit, neznamená to, že bychom se nemohli pokusit jej ovlivnit a minimalizovat. Proto se ekonomická věda začala zabývat řízením rizika (risk managementem), jehož úkolem je právě cílevědomá práce s podnikatelským rizikem. Risk management patří mezi ty ekonomické disciplíny, jež jsou v současné literatuře poměrně podrobně zpracované. Je to dáno jednak zmíněnou důležitostí tohoto oboru pro většinu druhů podnikání a jednak relativně velkým objemem dat, dostupných a vhodných k empirickému zkoumání. Oblasti finančního rizika a firemních financí – které se této disertační práce týkají zejména - jsou zpracovány neméně podrobně. Přesto se dá říci, že v těchto disciplínách a zejména na jejich vzájemné hranici ještě existují témata, která příslušně teoreticky zpracována nebyla. Většina literatury bere při financování podniku v úvahu buď vlastní kapitál, nebo obligace a úvěry od bank. To je samozřejmě v pořádku, ale často se nedostatečně zdůrazňuje existence dalších moderních způsobů financování podnikatelských aktivit, zejména financování investic podniku. Mám na mysli zejména různé typy leasingu (finanční, operativní, se zůstatkovou hodnotou atd.) či příbuzný splátkový prodej, stojící na pomezí leasingu a úvěru. Pří použití těchto nástrojů mohou být strategie, rozhodovací hlediska a postupy i samo vnímání rizika odlišné, a to jak u podniku poptávajícího financování, tak u poskytovatele financování. Leasingová společnost (dále jen „LS“) se také rozhoduje za odlišných podmínek než banka poskytující úvěr, o investorovi nakupujícímu akcie či obligace ani nemluvě. Pro podnik požadující financování znamená možnost využití různých forem leasingu podstatné rozšíření jeho strategických možností. Podniky si výhody alternativních forem financování uvědomují a vnímají je jako běžnou součástí svého rozhodování. V některých případech se poptávky zákazníků stávají impulsem pro poskytovatele financování, aby rozšířili svou nabídku o produkt, o nějž je mezi zákazníky zájem. Tato oblast si přitom podle mého názoru zaslouží teoretické zpracování, už proto, že zmíněné alternativní formy financování mají v určitých odvětvích významný podíl na financování (např. u dopravní techniky) a začínají se prosazovat i do oblastí, kde ještě před několika roky jasně „vládly“ bankovní úvěry (nemovitosti1, rozsáhlé investiční celky). Důvodů k tomu je mnoho - od často problematického získávání úvěru od bank2 (zejména pro menší a začínající podniky), přes vyšší flexibilitu a snadnější vyřizování formalit až po výhody účetní a daňové. Proto pokládám za účelné, věnovat svou práci právě řízení rizika v souvislosti s alternativními metodami financování cizím kapitálem, zejména pak v souvislosti s leasingem. Věřím, že pro mou disertační práci může být přínosem má dlouholetá praxe v oblasti leasingového financování, přesněji řečeno v oddělení risk managementu (bonity) jedné z významných leasingových společností na českém trhu. Vzhledem k příslušnosti mého zaměstnavatele k nadnárodní finanční skupině mohu využít i přehled o rozdělování činností mezi národní (regionální) pobočky a centrální rozhodovací úroveň takovéto finanční instituce. 1

Leasingu nemovitostí jako velmi specializované formě se nicméně ve své disertaci podrobněji věnovat nebudu, mnohé obecné závěry ale budou platné i pro něj 2 srov. např. KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vyd. Praha: C.H.Beck 2004. 714 stra. ISBN 807179-802-9. na str. 366.

8

Předmětem disertační práce je problematika finančního rizika a jeho řízení v souvislosti s financováním investic cizím kapitálem. Důraz je kladen na alternativní formy financování, zejména různé formy leasingového financování popř. další produkty poskytované leasingovými společnostmi, např. splátkový prodej. Hlavním cílem disertační práce je analyzovat finanční riziko a specifika jeho řízení při financování investic prostřednictvím leasingu, identifikovat některé unikátní vlastnosti finančního leasingu a také možnosti, které využití leasingového financování přináší příjemcům leasingu K naplnění tohoto primárního cíle byly vytyčeny následující dílčí cíle a hypotézy: Dílčí cíl 1) Shrnout současný stav znalostí a teorie v oblasti řízení podnikatelského rizika s důrazem na finanční riziko a doplnit tento stav o následující oblasti: - přesnou (a prozatím chybějící) definici některých termínů vztahujících se k řízení finančního rizika u LS i leasingu obecně - jedinečné resp. odlišující se kategorie rizika (zejména finančního) u LS oproti běžně zmiňovanému riziku banky resp. pojišťovny (viz např. Cipra3) Hypotéza 1.1: Některé druhy finančního rizika jsou pro banku významnější než pro LS, u jiných je tomu naopak. Hypotéza 1.2: Existují také kategorie finančního rizika, specifické pouze pro LS.

Dílčí cíl 2) Analyzovat rozhodovací proces, rozhodovací hlediska, pohled na riziko a na financovaný předmět v rámci leasingové společnosti. Hypotéza 2.1: Existují rozdíly v rozhodovacích procesech a rozhodovacích hlediscích při schvalování nového financování u LS oproti bance. Hypotéza 2.2: Klíčový význam krytí stávajícími (tedy již dříve financovanými) předměty z dosud aktivních smluv pro řízení rizika LS se projevuje rozdílným vývojem úvěrového rizika banky a LS s růstem angažovanosti u jednoho klienta. Hypotéza 2.3: Díky krytí a specifickému vývoji úvěrového rizika leasingové společnosti s růstem angažovanosti u jednoho klienta (oproti bance resp. oproti úvěrovému financování) může LS poskytovat financování i v případech, které by pro banku byly příliš rizikové nebo by vyžadovaly dodatečné zajištění.

Dílčí cíl 3) Analyzovat vliv změn v legislativě, souvisejících s reformou veřejných financí a se změnami v zákoně o dani z přidané hodnoty v ČR a také dopad současné (finanční) krize na LS.

3

CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress 2002. 271 s. ISBN 80-86119-54-8 na str. 15 a dále

9

2. Výzkum a použité metody 2.1 Objekt a předmět výzkumu, použité metody Objektem výzkumu je podnik. Podnikem pro účely této disertační práce rozumím jak výrobní či nefinanční služby poskytující podnik, který požaduje či využívá financování cizím kapitálem, tak leasingovou společnost, která takové financování poskytuje. Předmětem zkoumání je řízení finančního rizika v podniku v souvislosti s financováním investic pomocí cizího kapitálu. Metodickým východiskem je konstruktivistická metodologie. Použité metody výzkumu byly voleny s ohledem na naplnění cílů práce. Využity byly následující metody: - Metoda deskripce sloužící v rámci disertace k popisu poznatků z teorie rizika a obecných předpisů ovlivňujících leasingové financování. - Metoda analýzy a syntézy. Jak konstatuje Stenczel: „Jsou to pojmy, označující myšlenkové nebo faktické rozkládání celku na součásti a opětné spojení části v celek. Při analýze rozlišujeme na objektu jednotlivé části, nebo prvky, určujeme podmínky vzniku, etapy vývoje atd., oddělujeme podstatné od nepodstatného, vedeme od složitého k jednoduchému, od mnohosti k jednotě. (...) Syntéza spojuje prvky v celek, dodává jednotě konkrétnost, doplňuje analýzu tak, že s ní tvoří jeden nedílný celek.“4 - Metoda abstrakce a konkretizace. Při procesu abstrakce se u zkoumaných objektů vybírají jejich specifické znaky a následně je utvářen objekt obsahující společné znaky. Opakem tohoto procesu je konkretizace, při níž se specifikuje a vyhledává konkrétní prvek z určitého souboru zkoumaných objektů. - Metoda indukce a dedukce. Indukce představuje proces vyvozování obecného závěru na základě poznatků o jednotlivostech5 a zajišťuje přechod od jednotlivých soudů k obecným, z konkrétních údajů se vyvozují závěry. Pro ověření těchto závěrů byla ve vhodných případech využita metoda dedukce, vyvozující na základě logických pravidel z obecnějších poznatků konkrétnější nová tvrzení. Tyto vzájemně se doplňující dvojice logických metod byly využity ve stěžejních částech disertace týkajících se řízení rizika v leasingové společnosti a také při analýze vlivů aktuálních problémů na leasingové financování. - Metoda srovnání (komparace). Slouží k posouzení shodných či odlišných charakteristických rysů zkoumaných objektů nebo jevů či pro porovnání kvantitativních dat (údajů). - Metoda analogie. K určení společných a rozdílných rysů mezi srovnávanými objekty s ohledem na důležité faktory.

4

STENCZEL, J. a kol. Vědecké metody řešení problémů. Dostupný na Blíže viz např. MOLNÁR, Z. Úvod do základů vědecké práce. SYLABUS pro potřeby semináře doktorandů. Dostupný na

5

10

Metody srovnání a analogie byly v disertaci využity např. pro srovnání leasingového financování a bankovního úvěru resp. pro porovnání pozice a chování leasingové společnosti a banky.

2.2 Průběh výzkumu Výzkum pro účely této disertační práce byl prováděn po dobu pěti let. V tomto období jsem pracoval jako pracovník oddělení risk managementu, v jeho poslední fázi pak v oddělení interního auditu jedné z významných leasingových společností na českém trhu. Tato leasingová společnost patří do skupiny vlastněné zahraniční bankovní skupinou a z hlediska objemu nově financovaných předmětů patřila po celé toto období mezi pět největších LS u nás. Výhodu pro můj výzkum představovalo to, že zmíněná LS poskytuje širokou paletu produktů k financování movitých investic6. Největší podíl na tržbách tvoří finanční leasing, který je nabízen pro investice do movitého majetku mnoha druhů: pro dopravní techniku, osobní automobily, medicínskou techniku, zemědělské a stavební stroje, obráběcí stroje a další vybavení pro výrobní podniky atd. Během mého působení bylo realizováno i financování některých méně obvyklých objektů (letadla, lodě) a také některé investiční akce, blížící se svým pojetím projektovému financování. Dále jsem se při svém výzkumu setkal s financováním pomocí operativního leasingu, zpětného leasingu i úvěru poskytovaného leasingovou společností. U tohoto posledního instrumentu jsem patřil do týmu zodpovědného za jeho přípravu a zavádění do praxe. Z hlediska výzkumu pro disertační práci zde bylo velmi zajímavé sledovat a analyzovat vlivy rozdílných postupů při řízení rizika u běžných leasingových obchodů na jedné straně a při bankovními metodami částečně inspirovaném schvalování úvěrů na druhé. Spolupráce s českou pobočkou mateřské banky a některé doplňkové informace z jiných zdrojů z bankovní sféry mi také umožnila srovnat pohled risk managementu banky a LS. Na některých obchodních případech se podílela jak banka, tak naše LS a bylo tak možno analyzovat použité rozhodovací procesy, rozhodovací hlediska atd. Podílel jsem se také na zavádění ratingového systému podle pravidel Basel II a posléze na vytváření ratingů významných klientů. Bezprostředně jsem tak mohl sledovat reálné problémy při vývoji a změnách příslušného softwarového systému, při tvorbě a úpravách postupů k získávání údajů a tvorbě vlastního ratingu a také využívání výstupů tohoto systému, tedy ratingů jednotlivých klientů. Kde to bylo možné a účelné, snažil jsem se získat informace i od jiných LS působících na českém trhu. To ovšem představuje problém - LS obvykle nezveřejňují své strategie a cíle, přímé oslovení jejich managementu bylo znemožněno mým zaměstnání v jiné (a tedy konkurenční) společnosti. Některé závěry či alespoň kvalifikované odhady bylo možno vyvodit ze zveřejněných informací, zejména na webových stránkách jednotlivých společností a na stránkách České leasingové a finanční asociace7. Na druhou stranu nepovažuji tento omezený rozsah informací od konkurenčních LS za zásadní problém či překážku formulace obecných závěrů disertační práce. S jistou znalostí věci a obvyklých postupů v odvětví lze na základě ekonomických výsledků, vývoje tržeb a 6 7

Leasing nemovitostí pak poskytuje sesterská specializovaná leasingová společnost. O této organizaci se blíže zmiňuji v kapitole o historii leasingu

11

dalších dostupných údajů s vysokou pravděpodobností určit využívanou strategii té které LS. Ostatně u LS s podobnou pozicí na trhu a s podobnou nabídkou financování se nedají očekávat velké rozdíly v použitých strategiích nebo ve způsobech řízení rizika. U LS v odlišném postavení, např. spojených s některým výrobcem či dovozcem, se dá strategie určit na základě informací získaných od prodejců konkurenčních značek, se kterými jsme spolupracovali. Informace získané při rozhovorech s našimi zákazníky (podniky využívajícími nebo žádajícími o financování) a od spolupracujících dodavatelů také doplnily obraz o konkurenčních LS, o jejich rozhodovacích postupech, hlediscích atd. Celkově lze říci, že přestože mé poznatky vycházejí především z dlouhodobého výzkumu u jedné významné LS a spolupracujících společností (banky, dodavatelů, zákazníků), informace získané z jiných zdrojů mě přesvědčily, že moje závěry uvedené v této disertační práci lze vztáhnout i na ostatní poskytovatele leasingového financování na českém trhu.

12

3. Financování investic cizím kapitálem V této kapitole práce se zaměřím na formy financování investic cizím kapitálem. Tím bude položen základ pro další analýzu alternativních forem financování - zejména leasingového financování - z hlediska finančního rizika, jeho řízení a vlivu na možnost podniku získat takové financování. V rámci ČR a kontinentální Evropy hrají zásadní úlohu při financování investic cizí zdroje ve formě úvěru a leasingu, zatímco vydávání dluhopisů je méně významné. Podobně získávání dodatečného vlastního kapitálu dodatečnými emisemi akcií není v tomto prostoru zdaleka tak časté jako např. ve Spojených státech či jiných mimoevropských zemích. K tomu například Nývltová: „Průmyslové podniky mají při svém rozhodování o způsobu získávání finančních zdrojů více možných alternativ, které mají mnoho dílčích variant a struktur. Zatímco v Evropě převládá financování formou bankovních úvěrů, v anglosaských zemích (zvláště v USA) je běžné financování pomocí akcií a dluhopisů - tedy prostřednictvím kapitálového trhu.“8 V ČR je také velmi významná role leasingu resp. dalších alternativních forem financování, a to přes pokles v letech 2008 a zejména 2009. I tak má leasing v ČR asi třetinový podíl na financování movitých investic, čímž se v Evropě řadí na druhé místo za Velkou Británii.9 Význam leasingu a alternativních zdrojů financování dokládají i další zdroje, např. Kalouda a Málek uvádí10, že za rok 2006 měly v ČR alternativní formy financování vyšší podíl na financování investičních aktivit v průmyslu než bankovní úvěr a že z těchto alternativních forem dosáhl za tento rok právě leasing nejvyššího objemu.

3.1 Úvěr a příbuzné produkty 3.1.1 Klasický účelový (investiční) úvěr od banky V evropských podmínkách je bankovní úvěr nejobvyklejším způsobem financování investic pomocí cizího kapitálu. Na tento finanční produkt se díky tomu soustřeďuje i největší pozornost, a to jak při tvorbě zákonů, mezinárodních dohod (Basel I a Basel II) atd., tak v teorii firemních financí a příbuzných oborů. Díky tomu je tato oblast v teorii a v dostupné literatuře již dobře zpracována. Já se ve své disertační práci budu bankovním úvěrům věnovat především v rámci jejich srovnání s ostatními způsoby financování investic cizím kapitálem, zejména s leasingem. 3.1.2 Úvěr od jiného (ne-bankovního) poskytovatele (LS) V současnosti je možné získat úvěr na financování investic nejen od banky, ale i od jiných poskytovatelů včetně leasingových společností. Ty se k tomuto kroku uchylují na základě poptávky klientů, kteří od nich takový produkt vyžadují. Čeští zákazníci, zvyklí v posledních 8

NÝVLTOVÁ, R. Cizí zdroje financování z kapitálového trhu. Dostupný na 9 O leasing je rekordně nízký zájem. Dostupný na 10 KALOUDA, F., MÁLEK, P. Alternativní zdroje financování – outsideři v útoku? In "Nové trendy - nové nápady 2009" Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Znojmo : Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o., 2009. s. 452-458, 7 s. ISBN 978-80-87314-04-3

13

letech financovat své potřeby zejména prostřednictvím finančního leasingu si mnohdy přejí pokračovat ve spolupráci se známým a osvědčeným partnerem, ale díky měnícím se podmínkám potřebují i jiné finanční produkty (nejde jen o úvěr, LS často zajišťují např. pojištění apod.). Velkou roli zde hrají dotace (od EU, ministerstva, obce), nebo zvýhodněné úvěry na část investice (např. od ČMZRB). U těchto podpor je obvyklou podmínkou, aby klient byl od počátku majitelem pořizovaného objektu a zároveň aby dotace nebo zvýhodněný úvěr kryla jen určitou část (obvykle max. 50%) investice. Investor tak vyžaduje finanční produkt, který mu umožňuje tyto podmínky splnit a zároveň na něj nebude klást o mnoho větší požadavky, než klasický finanční leasing, na který je zvyklý. Některé LS vychází klientům vstříc a nabízí úvěry ve vlastní režii, jiné sází na spolupráci s bankami v jejich finanční skupině. Dalším důvodem pro úvěr nebo splátkový prodej může být požadavek klienta, aby byl financovaný předmět v jeho vlastnictví a tedy zachycen v účetních výkazech11, což u finančního leasingu nenastává. V některých případech jde o přání zahraniční mateřské firmy, která si přeje, aby v účetnictví byla zřetelná její snaha investovat. V neposlední řadě napomáhá rozvoji poskytování úvěrů ze strany LS konzervativní přístup některých bank, zejména k financování movitých investic12. Pro banky je často obtížné ocenit hodnotu a obtížnost prodeje movitého majetku, v našich podmínkách s tím nemají téměř žádné zkušenosti. Proto u úvěrů vyžadují zástavu nemovitosti nebo jiné tradiční zajištění. Pro LS je naopak odhad hodnoty movitosti (stroje, automobilu atd.) rutinní záležitostí, dokáží díky svým zkušenostem ocenit i vývoj tržní ceny v čase či reálnost případného prodeje v dražbě. Proto jsou LS často ochotny poskytnout úvěr pouze proti zástavě financovaného předmětu (popř. s jiným doplňkovým zajištěním, např. firemní směnkou apod.), zejména u klientů, s nimiž mají dlouhodobou zkušenost. Díky tomu pak může LS schvalovat úvěry téměř stejně snadno a rychle jako finanční leasing. Dvojnásob to platí v případech, kdy je úvěr využit k financování části investice, podpořené dotacemi či zvýhodněným úvěrem od jiného poskytovatele. Naopak nevýhodou LS při poskytování úvěru je to, že nemá informace o peněžních tocích na klientových účtech a zejména nemá možnost v případě problémů se splácením tyto finanční prostředky využít pro krytí úvěru. Dá se říci, že tak dochází k uzavření kruhu: leasing (zejména finanční) původně vznikl jako alternativa úvěru, umožňující získat financování i těm podnikům a pro takové projekty, pro které by klasický úvěr od banky byl nedostupný. Leasingové společnosti pak postupem času získaly na finančním trhu takové postavení, že se mohou pouštět i do poskytování úvěrů. 3.1.3 Splátkový prodej Obvykle jej poskytují LS, ale nejde o leasing v pravém slova smyslu, má blíže k úvěru. Vlastníkem předmětu se od počátku stává příjemce splátkového prodeje, naopak poskytovatel využívá různé zajišťovací instrumenty pro snížení rizika; po ukončení smlouvy předmět obvykle zůstává v majetku příjemce splátkového prodeje.

11

Jak potvrdily i výsledky dotazníkového průzkumu, viz kapitola 6.6 Jak to ostatně potvrzuje i literatura, např. KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance. 1. vyd. Praha: C.H.Beck 2004. 714 stra. ISBN 80-7179-802-9. na str. 366.

12

14

Základním rozdílem mezi splátkovým prodejem a úvěrem je osoba dodavatele předmětu; u splátkového prodeje je - alespoň po formální stránce - poskytovatel financování zároveň dodavatelem. Může jít o leasingovou spolčenost, která předmět odkoupí od dealera a pak jej prodává příjemci splátkového prodeje. Druhou standardní možnost představuje dealer, který jako další službu vedle vlastního prodeje poskytuje i financování formou splátkového prodeje. Naopak u úvěru se dodavatel liší od poskytovatele financování - příjemce úvěru si vyjedná financování u banky nebo jiné finanční instituce a získané prostředky použije na nákup zvoleného předmětu. Samozřejmě se tyto dvě fáze mohou časově shodovat nebo může být jejich pořadí opačné, dodavatel může zájemci s vyjednáním úvěru pomoci atd., ale na podstatě věci to nic nemění. Z hlediska zákona o daních z příjmů jde o prodej s postupným splácením kupní ceny. Dá se říci, že splátkový prodej stojí (z ekonomického, nikoliv z právního hlediska) mezi úvěrem a leasingem.

3.2 Leasing Leasing patří ve srovnání s bankovním úvěrem patří mezi moderní formy financování – počátky leasingu ve vyspělých zemích západní Evropy spadají do 60. let dvacátého století. V tehdejším Československu se tomuto druhu obchodů blížil pronájem televizorů domácnostem prostřednictvím Multiservisu, mezi organizacemi bylo až do roku 1987 uzavřeno jen několik desítek leasingových obchodů, převážně dovozních13. Podstatou této formy financování je, že příjemce leasingu (nájemce14) používá financovaný předmět, který ovšem po celou dobu leasingu zůstává v majetku poskytovatele (leasingové společnosti). Klient platí splátky na základě dohodnutého splátkového kalendáře a na konci sjednané doby obvykle (ne vždy) předmět odkoupí. Jak bude popsáno níže, poskytovatelé leasingu si spolu nekonkurují pouze cenou (resp. finančními náklady, které zahrnují úroky, různé poplatky a další), nýbrž i necenovými prostředky. Sem patří např. důvěryhodnost samotné LS resp. celé finanční skupiny15, různé marketingové akce, možnost podpisů smluv a vyřizování agendy přímo u zákazníka resp. u dodavatele při předání předmětu leasingu (aniž by zákazník musel jezdit do sídla LS), omezení formalit a v neposlední řadě také co nejrychlejší a nejjednodušší schvalování obchodního případu. To je velmi důležité z hlediska práce oddělení risk managementu, které je tak nuceno pracovat co nejrychleji a přitom udržovat „kvalitu“ svého rozhodování na požadované výši. S tím souvisí i množství informací, které LS požaduje po poptávajícím (zájemci o financování). Celková výše finančních nákladů ovšem zůstává pro drtivou většinu zákazníků rozhodujícím nebo alespoň jedním z rozhodujících kritérií. Rozlišuje se několik typů leasingu : 3.2.1 Finanční leasing

13

POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vyd. Praha: Ekopres 1999. 450 stran. ISBN 8086119-11-4. na str. 211 14 V české legislativě se používá termín „nájemce“, leasingové společnosti ale mnohem častěji hovoří o příjemcích leasingu 15 Zde mohou hrát zásadní roli zkušenosti zákazníka.

15

Vlastníkem předmětu je po celou dobu trvání smlouvy leasingová společnost. Příjemce finančního leasingu16 přebírá od počátku rizika i veškeré náklady spojené s provozováním předmětu leasingu, např. servis; předmět je na konci sjednané doby prodán příjemci, prodejní cena je obvykle velmi nízká, běžně 1000 Kč nebo 50 euro. Pokud příjemce leasingu přestane řádně platit splátky, LS v souladu se smluvními podmínkami předmět zabaví a prodá třetí osobě. Významnou výhodu tohoto způsobu financování představuje jeho flexibilita: - Akontace (první splátka) je možná od nuly až do výše přes 50% ceny pořizovaného předmětu, standard dnes představuje rozmezí 0 až 15% u dopravní techniky, 0 až 30% u osobních automobilů a 10 až 30% u strojů. - Splátkový kalendář je možno také sestavit - po dohodě obou stran - zcela individuálně. Mezi obvyklé varianty patří odsun první splátky až o několik měsíců, měnící se výše splátek (např. první rok nižší, než financovaná investice začne vydělávat), jejich sezónní kolísání (např. u zemědělské techniky) atd. Hraničním případem je v tomto ohledu finanční leasing se zůstatkovou hodnotou (viz níže). - Vedle faktu, že LS zůstává během leasingu majitelem financovaného předmětu je možné dohodnout i další způsoby zajištění. - Délka finančního leasingu se až do konce roku 2007 pohybovala nejčastěji mezi třemi a pěti roky, výjimkou nebyl ani leasing delší. Nicméně díky změnám v legislativě, zejména v zákoně 586/1992 Sb. o daních z příjmů, bylo od počátku roku 2008 možno uzavřít smlouvu o finančním leasingu (z hlediska výše zmíněného zákona pronájem s následnou koupí) u movitých věcí minimálně na dobu rovnající se době odepisování a u nemovitostí minimálně na 30 let17. Rok 2009 přinesl v tomto ohledu další úpravy, když v březnu 2009 schválila Poslanecká sněmovna změny v zákoně o dani z přidané hodnoty a v zákoně o daních z příjmů schválené 3. března 2009 Poslaneckou sněmovnou. Jde zejména o dvě změny: 1) Zkrácení minimální doby finančního leasingu předmětů patřících do 2. resp. 3. odpisové skupiny o 6 měsíců, tedy na 54 resp. 114 měsíců. Navíc v období od 20. července 2009 do 30. června 2010 platilo ustanovení §24 odst.15 Zákon č. 586/1992 Sb.18, které zavedlo zkrácení doby finančního leasingu. Nájemné u finančního leasingu (resp. dle znění zákona pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku) se uznávalo jako výdaj (náklad), pokud doba nájmu u hmotného majetku zařazeného v 1.odpisové skupině trvala nejméně 12 měsíců a u hmotného majetku zařazeného v 2.odpisové skupině (auta) trvala nejméně 24 měsíců19. 2) Možnost odpočtu DPH zaplacené podnikatelskými subjekty (plátci daně) při pořízení osobního vozu. Finanční leasing sice prodloužením minimální doby trvání smlouvy ztratil jednu ze svých konkurenčních výhod, nicméně LS se již v předstihu snažily nalézt řešení, výhodné pro jejich zákazníky i pro ně samotné. Pokud si leasingový nájemce hodlá financovaný předmět ponechat v majetku po celou dobu odepisování nebo ještě déle (typické např. u strojního vybavení), neznamená pro něj prodloužení leasingové smlouvy žádný problém. Leasingová společnost navíc může navrhnout takový splátkový kalendář, aby smlouva sice trvala potřebných pět let (u druhé 16

někdy též nazývaný „kapitálový leasing“, např. VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1.vyd. Praha: Ekopress 2001. 447 stran. ISBN 80-86119-38-6, na str. 374 17 Detaily viz kapitola 7 18 Tyto změny přinesla změna zákona o daních z příjmů a změna některých dalších zákonů pod číslem 216/2009 Sb. s účinností ode dne vyhlášení 20.7.2009 19 Obdobné zkrácení se nicméně týkalo i odpisů hmotného majetku financovaného jiným způsobem.

16

odpisové skupiny), ale aby splátky byly zaplaceny během prvních tří nebo čtyř let a zbytek trvání smlouvy již byly nulové nebo jen v minimální výši (tzv. udržovací splátky) a podle situace též pojistku. Tím lze ovlivnit Cash Flow příjemce leasingu podle potřeb jeho finančního řízení. Jinak je tomu u leasingových nájemců podnikajících v dopravě – pro mnohé bývalo běžné, že se vozový park (zejména tahače resp. nákladní automobily) obměňoval po třech nebo čtyřech letech, bezprostředně po ukončení leasingové smlouvy. Vysloveně problematická situace pak nastává u podnikatelských subjektů, financujících finančním leasingem osobní nebo lehké užitkové automobily. U takových vozidel znamená pět let intenzivního provozu, že se dostávají na a mnohdy za hranici své ekonomické životnosti20 a často se blíží i hranicím životnosti technické. Takoví zákazníci budou pravděpodobně hledat jiné způsoby financování než klasický finanční leasing. Prodloužení doby smluv přináší pro LS také jedno pozitivum – při jinak stejných úrokových sazbách přinese totiž delší smlouva v absolutním vyjádření vyšší marži. Na druhou stranu se tak samozřejmě o něco zvyšuje riziko, zejména úvěrové - u déle trvající smlouvy roste krytí financovaným předmětem pomaleji (za předpokladu rovnoměrných splátek) a toto zajištění je tak v průběhu smlouvy nižší. Pokud si zákazník přeje hradit na konci platnosti leasingové smlouvy vyšší než obvyklou splátku (a udržet tedy splátky během trvání smlouvy co nejnižší), až do konce roku 2007 se obvykle volil klasický finanční leasing s navýšenou poslední splátkou. Navýšená poslední splátka obvykle neměla z daňového a účetního hlediska charakter zůstatkové hodnoty. Důvodem byla především jednoduchost - např. při zájmu klienta o prodloužení smlouvy a tedy o „rozpuštění“ poslední navýšené splátky do delšího období stačil poměrně jednoduchý a standardizovaný dodatek k původní smlouvě. Naopak u smlouvy se stanovenou zůstatkovou hodnotou by takové prodloužení znamenalo buď nestandardní ukončení smlouvy nebo komplikovaný prodej předmětu třetí straně a uzavírání nové smlouvy o jeho dalším financování. Podobně při nezaplacení poslední navýšené splátky nájemcem (zákazníkem) byla LS při finančním leasingu s navýšenou poslední splátkou ve výhodě – vymáhala ji stejně jako kteroukoliv jinou splátku, mohla předmět zabavit a prodat atd. Navíc na konci životnosti leasingové smlouvy existovalo vysoké krytí. Finanční leasing s navýšenou poslední splátkou je samozřejmě možno uzavírat i dnes, musí ovšem respektovat změny platné od začátku roku 2008 a obvykle již není pro příjemce leasingu zajímavý. Právě tyto změny, související s reformou veřejných financí znamenají růst významu následujícího typu leasingu: 3.2.2 Finanční leasing se zůstatkovou hodnotou Jde o finanční leasing, u něhož je odkupní cena předmětu na konci vyšší než obvyklých 1000 Kč či 50 eur. Výše zůstatkové hodnoty se odlišuje podle předmětu, délky leasingu, nájemce a dalších parametrů. Z hlediska zákona 586/1992 Sb. o daních z příjmů jde stále o finanční pronájem s následnou koupí najatého hmotného majetku. Úroky z finančního leasingu se zůstatkovou hodnotou jsou tedy daňově uznatelné, pokud při prodeji financovaného majetku dříve než po uplynutí běžné doby odepisování a zároveň po ukončení nájemní smlouvy kupní cena tohoto hmotného majetku není vyšší než zůstatková cena vypočtená ze vstupní ceny evidované u vlastníka, kterou by předmět nájmu měl při rovnoměrném odpisování k datu prodeje. 20

Tj. bylo by již ekonomicky výhodnější pořídit nové vozidlo s nižšími nároky na údržbu, méně odstávkami kvůli závadám a často s hospodárnějším provozem

17

Od začátku roku 2008 tento typ leasingu znamená pro podnik reálnou možnost, jak uzavřít smlouvu o finančním leasingu na dobu kratší, než je doba odepisování. Po ukončení smlouvy (např. po třech nebo čtyřech letech) prodá LS financovaný předmět nájemci (leasingovému příjemci) nikoliv za symbolickou částku jak tomu bylo do konce roku 2007, nýbrž za zůstatkovou hodnotu, obvykle nepatrně nižší než by byla hodnota při pravidelném odepisování. Nájemce pak může předmět prodat21, nebo nadále užívat. Velmi častá zde může být spolupráce dodavatele v podobě garance zpětného odkupu. Dodavatel garantuje LS, že v případě nezaplacení zůstatkové hodnoty nájemcem a následném zabavení předmětu tento odkoupí za předem stanovenou cenu (obvykle odpovídající zůstatkové hodnotě). LS tak může realizovat i rizikovější obchody. Takováto garance je samozřejmě o to důležitější, čím je financovaný předmět specializovanější a běžným způsobem hůře reprodatelný. Naopak dodavatel takových zařízení registruje často poptávku po použitém a tedy levnějším zařízení, kterou může nasytit prodejem zabavených zařízení a docílit tak dalšího zisku. 3.2.3 Zpětný leasing (Backleasing, též SALB - Sale and Lease Back) V tomto případě odkoupí LS předmět, který je již ve vlastnictví klienta a následně mu jej zpětně profinancuje jako u standardního finančního leasingu22. Dodavatelem je tedy sám leasingový příjemce, zákazník LS. Tento postup se využívá z několika důvodů. Prvním z nich je potřeba klienta získat hotové peníze, aniž by přestal používat své vybavení. Tyto finanční prostředky díky backleasingu získá a následně pak splácí po dohodnutou dobu, odpovídající standardnímu finančnímu leasingu. LS přijímá jen relativně malé riziko, neboť předmět obvykle odkoupí za nižší než běžnou tržní cenu, čímž vzniká určitá rezerva pro případ zabavení a prodeje třetí osobě. Tento důvod je obzvlášť významný nyní v situaci finanční krize, kdy může backleasing sloužit jako výhodný zdroj hotovosti. Dalším důvodem, proč využít backleasing může být dovoz financovaného předmětu ze zahraničí, zejména pokud jde o předmět starší nebo podléhající homologačním či jiným schvalovacím řízením nezbytným pro využití v ČR. LS se samozřejmě chce vyhnout možným komplikacím (nechce nést riziko případného neschválení či jiných problémů) ani být uvedena v dokumentech jako dovozce. Proto ponechá tyto záležitosti na starosti zákazníkovi, pouze je zkontroluje a financování realizuje teprve v okamžiku, kdy jsou všechny formality vyřešeny a předmět v provozu. Nevýhodou tohoto postupu ovšem je, že klient musí mít k dispozici dostatečnou hotovost k tomu, aby pokryl právě ono časové období mezi zaplacením předmětu prodejci a získáním prostředků od LS, tj. období schvalování. 3.2.4 Operativní leasing Vlastníkem předmětu je podobně jako u finančního leasingu po celou dobu trvání smlouvy leasingová společnost. Hlavní rozdíly operativního23 oproti finančnímu leasingu:

21

Pokud je vše dohodnuto s LS a dobře sladěno, může výnos z prodeje použít k úhradě zůstatkové hodnoty. Z hlediska zákona 586/1992 Sb. o daních z příjmů jde stále o finanční pronájem s následnou koupí najatého hmotného majetku ( tedy o klasický finanční leasing). 23 často též označován jako „provozní leasing“, např. VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1.vyd. Praha: Ekopress 2001. 447 stran. ISBN 80-86119-38-6, na str. 374, nebo LEVY, H., 22

18

1) Z hlediska zákona o daních z příjmů (586/1992 Sb.) jde o nájem. V případě prodeje majetku, který byl předmětem nájemní smlouvy po jejím ukončení nájemci, uznává se nájemné do výdajů (nákladů) pouze za podmínky, že kupní cena po ukončení nájemní smlouvy není nižší než zůstatková cena vypočtená na základě rovnoměrného odpisování. Doba takové nájemní smlouvy není časově omezena. 2) Často (ne vždy) zajišťuje LS servis, údržbu a opravy předmětu leasingu během trvání leasingové smlouvy; po jejím ukončení se předmět obvykle vrací pronajímateli (v praxi obvykle dodavateli, nikoliv leasingové společnosti, i když ani to není vyloučeno). Většinou se poskytuje na kratší období než finanční leasing, nejčastěji na dva až tři roky. Jde o tzv. operativní leasing full service. Od počátku roku 2008 a tedy od platnosti změn daných reformou veřejných financí získává operativní leasing na důležitosti. Zejména to platí o operativním leasingu bez služeb a dalšího plnění ze strany LS. Nájemce (příjemce leasingu) je tedy sám zodpovědný za údržbu a servis předmětu během trvání smlouvy, úroky leasingové společnosti platí pouze za poskytnutí kapitálu. Takové financování tvoří v podstatě alternativu finančnímu leasingu, ovšem s tím, že po ukončení platnosti smlouvy o operativním leasingu se předmět vrací leasingové společnosti resp. dodavateli. Pokud by nájemce chtěl po ukončení smlouvy předmět odkoupit, půjde z hlediska zákona o stejný případ, jako u finančního leasingu se zůstatkovou hodnotou a dobou trvání smlouvy kratší než doba odepisování (viz výše). Přesto dosud v ČR operativní leasing (ať už se službami nebo bez nich) jako způsob financování investic nedosahuje takové obliby jako v některých zemích západní Evropy (např. Německo, Francie...), ačkoliv jeho podíl na nově uzavřených obchodech v poslední době narůstá24. Nejčastějšími zákazníky jsou velké podniky25, často české pobočky zahraničních koncernů, které na bázi operativního leasingu financují flotily svých firemních vozidel. Jejich hlavním zájmem je úspora personálních nákladů (obejdou se bez správce vozového parku) a minimalizace administrativy. U takových firem bývají služební vozidla obvykle periodicky (nejčastěji po třech letech nebo určitém ujetém počtu kilometrů) nahrazována novými a firma se tak zbaví starostí s odprodejem ojetých aut. Totéž platí o servisu. Podobně jako u výše uvedených typů leasingu spolupracuje LS v případě operativního leasingu často s třetí stranou, tj. dodavatelem financovaného předmětu (nejčastěji dopravní techniky). LS si např. může od dodavatele objednat větší množství vozidel, aby získala výhodnější cenu a uzavře s ním i servisní smlouvu. Podobně postupuje u poskytovatelů služeb, dodavatelů náhradních dílů, pneumatik apod. Zákazníkovi pak může nabídnout operativní leasing na prakticky libovolnou dobu s veškerými službami. V takovém případě ovšem musí příjemcem leasingu placené úroky pokrýt i ztráty (náklady) z období, kdy vozidla nejsou pronajata. LS se tak ocitá prakticky v postavení autopůjčovny, ovšem s tím, že SARNAT, M. Kapitálové investice a finanční rozhodování. 1. vyd. Praha: Grada 1999. 924 stran. ISBN 8071695041 na str. 794. 24 Podle údajů České leasingové a finanční asociace byl podíl operativního leasingu na celkovém leasingu movitých věcí za 1.-3. čtvrtletí 2010 29,5% (z pořizovacích cen bez DPH), zatímco v roce 2009 to bylo 26,9%, o rok dříve 19,7% a v r. 2007 jen 12,5 % (pro srovnání: v roce 2004 pouhých 8 %). Zdroj: Zpráva o stavu a vývoji nebankovního leasingového, úvěrového a factoringového trhu v ČR v 1.- 3. čtvrtletí 2010, dostupná na WWW:< http://www.clfa.cz/index.php?textID=64> 25 Např. podle studie Studie Barometr CVO 2008 představoval v roce 2007 u podniků s více než 500 zaměstnanci v ČR operativní leasing hlavní způsob financování parku osobních vozidel ve 25% případů, u podniků se 100 až 499 zaměstnanci jen u 12% a u menších podniků ještě méně (12% resp. 5%). V celkovém pohledu u podniků se 100 a více zaměstnanci je v ČR operativní leasing hlavním způsobem financování parku osobních vozidel v 16% případů, v rámci celé EU pak ve 38% případů.

19

smlouvy o operativním leasingu se příjemcům vyplatí a tedy bývají uzavírány na delší dobu, obvykle minimálně půl roku. Poskytování operativního leasingu s plným servisem klade na poskytovatele (LS) relativně vysoké nároky. Pokud nemá uzavřeny výše zmíněné dohody s dodavateli, musí disponovat vlastním dostatečně vyškoleným personálem, musí mít smlouvy se servisy (a to pokud možno po celém území daného státu) atd. Proto se tomuto typu financování věnují obvykle specializované LS (např. Lease Plan, Business Lease), které naopak neposkytují klasický finanční leasing. Dříve docházelo i k paradoxu, že velké leasingové společnosti se stávaly zákazníky mnohem menších firem, poskytujících operativní leasing na jejich služební vozidla. Někdy také takovéto firmy uzavíraly vzájemné dohody o doporučování zákazníků (ta LS, které nemá v nabídce odpovídající produkt, doporučí zákazníkovi svého smluvního partnera). Svou roli hraje i to, že pro dosažení rentability (zejména vzhledem k vysokým personálním nákladům) potřebuje poskytovatel operativního leasingu financovat relativně vysoký počet vozidel (řádově tisíce), což u osobních vozů na nevelkém českém trhu není snadné. V zemích západní Evropy se pomocí operativního leasingu s plným servisem financují i jiné předměty než jen osobní vozy - celkem časté je takové financování u nákladních automobilů a jiné dopravní techniky. Poskytovatelem pak bývají zejména velké firmy, které jsou zároveň dealery určitých značek automobilů návěsů atd., disponují servisním zázemím a někdy také půjčovnou takovýchto vozidel. Pak lze s výhodou spojit všechny tyto druhy podnikání a dosáhnout významných úspor nákladů odstraněním duplicit (nemluvě o možnosti rozšiřování služeb, např. poskytnutí náhradního vozidla z vlastní půjčovny nájemci operativního leasingu během opravy jeho vozidla atd.). Na bázi operativního leasingu je také možno financovat jiné předměty, např. kancelářskou techniku, stavební stroje atd. 3.2.5 Další typy leasingového financování Mimo výše zmíněných lze v literatuře najít další typy leasingu - hovoří se např. o zadluženém26 neboli úvěrovém27 leasingu, který je definován jako druh finančního leasingu, při němž velká část majetku pronajímatele je kryta úvěrem28. V tomto pojetí by pak bylo možno označit většinu realizovaných smluv finančního leasingu v ČR také jako leasing úvěrový či zadlužený, neboť refinancování mají v našich podmínkách skutečně většinou na starosti banky, ať už ze stejné finanční skupiny jako LS, nebo jiné. Podobně by bylo možno hovořit o leasingu revolvingovém, zahraničním a mezinárodním, vývozním a dovozním29, přímém a nepřímém30 atd. Vesměs ale jde jen o varianty či podkategorie leasingu finančního popř. operativního. Samozřejmě existují i další možnosti financování investice cizím kapitálem než úvěry, leasing a příbuzné produkty. Patří sem např. vydání obligací (dluhopisů). Těmito se vzhledem k rozsáhlosti tématu a jinému pojetí řízení rizika nebudu ve své práci zabývat. 26

LEVY, H., SARNAT, M. Kapitálové investice a finanční rozhodování. 1. vyd. Praha: Grada 1999. 924 stran. ISBN 8071695041 na str. 805. 27 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1.vyd. Praha: Ekopress 2001. 447 stran. ISBN 80-86119-38-6, na str. 374 28 tamtéž 29 POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vyd. Praha: Ekopres 1999. 450 stran. ISBN 8086119-11-4 30 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1.vyd. Praha: Ekopress 2001.447 stran. ISBN 80-86119-38-6,

20

3.3 Výhody a nevýhody leasingového financování Vznik leasingu (finančního i operativního) výrazně rozšířil možnosti podniků při volbě strategie financování cizím kapitálem. Leasing se z okrajového způsobu financování osobních automobilů a drobného majetku postupně, nicméně v českých podmínkách poměrně rychle, vyvinul v plnohodnotnou alternativu a konkurenci úvěru i jiných typů financování. Vzhledem k vyspělosti a relativní stabilitě leasingového trhu je možno na financování leasingem založit i strategická rozhodnutí a středně- popř. i dlouhodobé plánování rozvoje podniku. Leasingové financování popř. financování kombinující leasing s jinými formami se stalo plnohodnotnou strategickou alternativou. Jako výhody leasingového financování se obvykle uvádí31: - Urychlení zavádění investic do provozu, neboť podnik nepotřebuje mít kapitál na jednorázové zaplacení investice - Flexibilita, např. z hlediska rozložení splátek - Zahrnutí leasingových splátek do nákladů a tím snížení daňového základu (porovnání leasingového a úvěrového financování pomocí metody čisté současné hodnoty viz níže.) - Leasing umožňuje nájemci využití majetku, aniž by podstupoval riziko spojené s jeho pořízením a vlastnictvím, např. riziko prodlužování doby výstavby, zvyšování ceny investice atd. Jak ovšem Valach dodává (a zkušenosti z praxe potvrzují), vždy záleží na podmínkách příslušné leasingové smlouvy, ujednání s dodavatelem atd. - Leasing není zachycen v rozvaze podle českých předpisů a nezvyšuje tak míru zadlužení podniku. Podobně leasing svým nezachycením v českých výkazech příznivě ovlivňuje i jiné finanční ukazatele. To ovšem neplatí, pokud podnik účtuje podle mezinárodních účetních standardů, navíc leasing bývá obvykle uveden v příloze k výkazům. - Možná (ovšem rozhodně nikoliv jistá či samozřejmá) nákladová výhodnost díky levnějšímu (refinančnímu) úvěru pro LS než pro samotný podnik požadující financování. - Přenesení rizika inflace na LS v případě fixní výše leasingových splátek (což je obvyklý případ). Naopak jako nevýhody leasingu uvádí Valach32: - Leasing bývá často dražší než srovnatelný úvěr, zejména pro bonitní podniky, které se získáním úvěru nemají problém33 - Po ukončení leasingu přechází do vlastnictví příjemce téměř odepsaný majetek - Omezení užívacích práv příjemce leasingu, riziko zabavení předmětu financování - Možné obtíže při provádění změn na majetku – vyžaduje se souhlas LS - Nebezpečí bankrotu LS - Nemožnost resp. nevýhodnost vypovězení smlouvy Vlastní jednotlivé rozhodování o typu financování mezi úvěrem, leasingem popř. jinou formou samozřejmě závisí na mnoha hlediscích, zejména na výši celkových finančních nákladů. Tomuto rozhodování se nicméně ve své práci věnovat nebudu, je dostatečně popsáno v existující literatuře34. Uvedu pouze nejdůležitější metodu, porovnávající čistou současnou 31

VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vyd. Praha: Ekopress 2001. 447 s. ISBN – 8086119386 str. 384 a dále 32 tamtéž 33 Což potvrdil i dotazníkový průzkum, viz kapitola 6.6 34 Např. KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance. 1. vyd. Praha: C.H. Beck 2004. 714 s. ISBN – 8071798029 str. 369 či VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vyd. Praha: Ekopress

21

hodnotu investice financované úvěrem (Ču) a téže investice financované leasingem (Čl). Jejich rozdíl se pak označuje jako čistá výhoda leasingu (ČVL), někdy též syntetická výhoda leasingu35. Čistá současná hodnota investice financované úvěrem Ču = ∑ (Ta-Na-Oa)*(1-d) + Oa – K (1+ i)ª kde: Ta = výnosy, které investice přináší v jednotlivých letech trvání investice a (od 1 do A) Na = roční náklady na výrobu (kromě odpisů) v jednotlivých letech trvání investice a (od 1 do A) Oa = odpisy v jednotlivých letech trvání investice a (od 1 do A) a = jednotlivé roky trvání investice A = doba trvání investice36 i = úrokový koeficient upravený o vliv daně d = daňový koeficient K = kapitálový výdaj Po úpravě: Ču = ∑ (Ta-Na)*(1-d) + d*Oa – K (1+ i)ª Čistá současná hodnota investice financované leasingem: Čl = ∑ (Ta-Na)*(1-d) – La*(1-d) (1+ i)ª kde: La = leasingové splátky v jednotlivých letech trvání investice a (od 1 do A). Čistá výhoda leasingu (ČVL) pak činí: ČVL = Čl-Ču ČVL = ∑ (Ta-Na)*(1-d) – La*(1-d) - ∑ (Ta-Na-Oa)*(1-d) + Oa + K (1+ i)ª (1+ i)ª Po úpravě: ČVL = K- ∑ La*(1-d) + d*Oa (1+ i)ª Poznámka: hodnota d*Oa se někdy označuje jako daňový štít Pokud je ČVL kladná a tedy pokud kapitálový výdaj K je větší než současná hodnota součtu leasingových splátek po zdanění a daňových štítů v jednotlivých letech, je leasing výhodnější alternativou než úvěr. 2001. 447 s. ISBN – 8086119386 str. 390 nebo LEVY, H., SARNAT, M. Kapitálové investice a finanční rozhodování. 1. vyd. Praha : Grada Publishing 1999. 920 s. ISBN – 8071695041 str. 793 35 Převzato z VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vyd. Praha: Ekopress 2001. 447 s. ISBN – 8086119386 36 někdy se uvádí i doba životnosti

22

Pokud je ČVL záporná a tedy pokud kapitálový výdaj K je menší než současná hodnota součtu leasingových splátek po zdanění a daňových štítů v jednotlivých letech, je úvěr výhodnější než leasing. Na první pohled by se mohlo zdá, že pro podnik požadující financování je tímto rozhodovací problém vyřešen a že finanční rizika poskytovatele financování a metody jejich řízení jsou pro něj bezvýznamná. Nicméně tomu tak není. Kromě nákladů investice (vč. jejího financování) hraje totiž podstatnou roli také dostupnost financování, reálnost jeho získání. Ta je podstatně ovlivněna finančním (zejm. úvěrovým) rizikem poskytovatele. Pokud poskytovatel dospěje k názoru že požadované financování by bylo příliš rizikové37, buď je vůbec odmítne poskytnout, nebo pouze za podmínek méně výhodných pro žadatele. Tyto méně výhodné podmínky mohou mít podobu: - vyšší požadované marže (v podobě vyšší „prémie za riziko“) - požadavku na dodatečné zajištění (které s sebou může přinášet vyšší náklady pro žadatele, např. poplatky za právní úkony) - požadavku na vyšší podíl financování z vlastních zdrojů žadatele - kombinace více těchto přístupů. Zde se projevují další výhody leasingového financování. Jak bude ukázáno v následujících částech disertační práce, může leasingové financování za určitých podmínek představovat pro poskytovatele (LS) výrazně nižší riziko než běžný úvěr. Proto také může být některá forma leasingu pro žadatele o financování podstatně dostupnější než bankovní úvěr a umožnit tím realizaci zamýšlené investice tam, kde by banka poskytnutí úvěru odmítla.

3.4 Stručná historie leasingového financování Leasing je ve srovnání s bankovním úvěrem poměrně mladou formou financování. Jak uvádí Taylor,38 počátky leasingu lze vysledovat ve Spojených Státech v 18. století při financování koňských povozů. V 19. století byly jeho prostřednictvím financovány železniční vagóny a lokomotivy. Výrazného nárůstu popularity se leasing dočkal v 50. letech 20. století, roku 1954 byla založena U.S. Leasing Corp. jako první leasingová společnost podobného typu, jak je známe dodnes. V následujícím desetiletí se pak leasing postupně rozšiřoval i v západní Evropě. Leasingu se také chopily společnosti jako IBM a Xerox a začaly jej nabízet společně se svými produkty. V České republice se leasing začal prosazovat v 90. letech, přičemž významným impulsem k jeho rozšíření byla komplikovaná situace v bankovním sektoru. Po vlně problematických úvěrů se české banky dostávaly do opačného extrému, kdy získat úvěr bylo pro mnohé podniky nemožné nebo spojené jen s velkými obtížemi39. V té době přichází leasingové společnosti, často ještě nezávislé na bankách, s financováním prostřednictvím finančního leasingu. Normou byla sice relativně vysoká akontace a financování se týkalo jen omezeného okruhu předmětů (zejména dopravní techniky), ale tento produkt byl dostupný i pro začínající podnikatele. Dá se říci, že na určitou dobu leasingové společnosti v ČR získaly na trhu část podílu, který by za standardních podmínek ve vyspělých

37

Popř. spojené s příliš vysokými náklady na držení vlastního kapitálu kvůli pravidlům kapitálové přiměřenosti. TAYLOR, J. The History of Leasing na http://fbibusiness.com/history_of_leasing.htm 39 Srovnej např. KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance. 1. vyd. Praha: C.H. Beck 2004. 714 s. ISBN – 8071798029 str. 366 38

23

ekonomikách zřejmě náležel bankám. K významným konkurenčním výhoda leasingu patřila flexibilita a rychlost schvalování obchodních případů40. K tomu např. Michal Kofroň, předseda představenstva České leasingové a finanční asociace (ČLFA) v rozhovoru pro Dopravní noviny 41: „Spotřebitelský leasing poměrně hodně narostl v 90. letech, kdy leasing pokrýval retailovou poptávku, kterou v té době nebyly schopny pokrýt banky. Ty v té době retailové úvěry prakticky nezajímaly a nebyla tady ani dostatečná nabídka nebankovních spotřebitelských úvěrů.“ V roce 1991 byla založena Asociace leasingových společností ČSFR, jejímž cílem byla definice a prosazování společných zájmů leasingových společností. Posléze se začali přidávat i poskytovatelé jiných finančních služeb, např. spotřebitelských úvěrů, což vyústilo v lednu 2005 ve změnu názvu na Česká leasingová a finanční asociace (ČLFA). Ke konci 3. čtvrtletí 2010 bylo členem asociace 63 subjektů, jež realizují kolem 97% objemu tuzemských leasingových obchodů a většinu nebankovních a spotřebitelských úvěrů i prodejů na splátky. Asociace se podílí na přípravě právních předpisů souvisejících s činností jejích členů, kterým také pomáhá při výkladu a aplikaci legislativních norem. Kromě toho prosazuje naplňování Etického kodexu, vede listinu rozhodců, věnuje se statistickému šetření v souvislosti s leasingem atd. ČLFA je také členem Evropské federace leasingových asociací (LEASEUROPE)42. Koncem 90. let 20. století a začátkem 21. století se situace v ČR již začala stabilizovat - jak banky, tak leasingové společnosti se slučovaly, byly přebírány významnými finančními skupinami nebo se napojovaly na dodavatele movitých předmětů financování43. Tabulka uvádí pořadí největších členských společností v ČR podle objemu nově uzavřených obchodů (vstupního dluhu) v mil. Kč po jednotlivých letech. Jsou zahrnuty všechny finanční produkty, nejen leasing: Tabulka 1: Pořadí členských společností ČLFA podle výše vstupního dluhu při financování všech komodit a u všech finančních produktů v mil. Kč

4.

2000 mil. Kč CAC Leasing, a.s. 13 695 OB Leasing, a.s 11 981 ŠkoFIN, s.r.o. 11 415 GE Capital Leasing, a.s. 7 469

5.

Corfina, a.s.

4 304

6.

VB Leasing CZ, s.r.o. Mercedes-Benz Leasing Bohemia, s.r.o. Deutsche Financial

4 015

1. 2. 3.

7. 8.

3 716 3 298

2001 mil. Kč 2002 mil. Kč ČSOB Leasing, a.s 14 580 ČSOB Leasing, a.s. 13 587 ŠkoFIN, s.r.o. 13 675 ŠkoFIN, s.r.o. 13 083 CAC Leasing, a.s. 13 553 CAC Leasing, a.s. 13 063 VB Leasing CZ, s.r.o. GE Capital Leasing, a.s. DaimlerChrysler Services Bohemia, s.r.o. Leasing České spořitelny, a.s. Franfinance Czech

40

5 416 VB Leasing CZ, s.r.o. GE Capital Leasing, 4 865 a.s. FRANFINANCE Czech 4 690 Republic, s.r.o. Leasing České 4 664 spořitelny, a.s. 4 582 DaimlerChrysler

Fleming (2006) konstatuje: Vždycky jsme věděli, že poskytovatelé leasingu jsou přizpůsobiví a inovativní. Pokud existuje cesta, naleznou ji. Pokud neexistuje, vytvoří ji. (FLEMING, M. J. Funding Mechanism Alternatives Enable Independent Growth ELT; Apr 2006; 18, 4; Banking Information Source, pg. 50) [překlad M.S.] 41 KOFROŇ, M. Reforma nezastavila růst nebankovních finančních služeb, rozhovor pro Dopravní noviny, dostupný na http://www.dnoviny.cz/layout/tisk.php?id_news=3874 42 Více na www.clfa.cz 43 Typické jsou značkové leasingové společnosti jako ŠkoFIN, Mercedes-Benz Financial Services, SCANIA FINANCE Czech Republic či PSA FINANCE ČESKÁ REPUBLIKA

24

5 886 5 685

5 683 5 323 4 735

Services CR, s.r.o. 9.

10.

1. 2. 3. 4. 5. 6.

7.

8. 9. 10.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

9.

10.

1. 2. 3. 4. 5. 6.

ČP Leasing, a.s. BA Creditanstalt Leasing Real Estate, s.r.o.

Republic, s.r.o. 3 015 ČP Leasing, a.s.

Services Bohemia, s.r.o. 4 437 ČP Leasing, a.s.

4 524

Raiffeisen-Leasing, 2 818 s.r.o.

Raiffeisen-Leasing, 2 562 s.r.o.

3 572

2004 mil. Kč 2005 mil. Kč 2003 mil. Kč ČSOB Leasing, a.s. 13 575 ČSOB Leasing, a.s. 13 752 ČSOB Leasing, a.s. 16 681 CAC Leasing, a.s. 13 315 CAC Leasing, a.s. 13 514 CAC LEASING, a.s. 13 333 ŠkoFIN, s.r.o. 12 545 ŠkoFIN, s.r.o. 9 938 ŠkoFIN s.r.o. 10 757 FRANFINANCE Czech Republic, s.r.o. 6 011 VB Leasing CZ, s.r.o. 7 252 VB Leasing CZ, s.r.o. 7 592 SG Equipment Finance VB Leasing CZ, s.r.o. 5 862 Czech Republic s.r.o. 6 638 IMMORENT ČR, s.r.o. 7 249 SG Equipment Finance IMMORENT ČR, s.r.o. 5 604 IMMORENT ČR, s.r.o. 6 508 Czech Republic s.r.o. 6 539 DaimlerChrysler DaimlerChrysler Services Bohemia, Financial Services GE Capital Leasing, 4 965 Bohemia s.r.o. 5 320 a.s. 5 146 s.r.o. DaimlerChrysler Raiffeisen-Leasing, Services Bohemia, s.r.o. 4 172 5 092 ČP Leasing, a.s. 4 124 s.r.o. Leasing České 3 720 ČP Leasing, a.s. ČP Leasing, a.s. 4 954 spořitelny, a.s. 3 486 Deutsche Leasing ČR, CCB Finance, s.r.o. 4 942 GE Money Auto, a.s. 3 230 s.r.o. 3 272 2006 mil. Kč 2007 mil. Kč 2008 mil. Kč ČSOB Leasing, a.s. 17 547 ČSOB Leasing, a.s. 20 146 ČSOB Leasing, a.s. 17 731 UniCredit Leasing CZ, UniCredit Leasing CZ, CAC Leasing, a.s. 13 195 a.s. 13 351 a.s. 12 612 ŠkoFIN s.r.o. 9 894 CETELEM ČR, a.s. 11 350 CETELEM ČR, a.s. 12 161 SG Equipment Finance GE Money Multiservis, Czech Republic s.r.o. 8 461 VB Leasing CZ, s.r.o. 10 524 a.s. 11 300 VB Leasing CZ, s.r.o. 8 400 ŠkoFIN s.r.o. 10 302 Home Credit a.s. 9 611 GE Money Multiservis, SG Equipment Finance sAutoleasing, a.s. 5 180 a.s. 9 294 Czech Republic s.r.o. 9 590 SG Equipment Finance IMMORENT ČR, s.r.o. 5 065 Czech Republic s.r.o. 9 154 ŠkoFIN s.r.o. 8 992 CREDIUM, a.s. 4 598 Home Credit a.s. 8 322 VB Leasing CZ, s.r.o. 8 559 DaimlerChrysler Financial Services Deutsche Leasing ČR, Bohemia s.r.o. 4 521 sAutoleasing, a.s. 6 468 spol. s r.o. 6 305 Mercedes Benz Raiffeisen-Leasing, Financial Services s.r.o. 3 692 IMMORENT ČR, s.r.o. 6 213 Česká republika s.r.o. 5 972 2009 mil. Kč 1.-3. čtvrtletí 2010 mil. Kč CETELEM ČR, a.s. 6 613 CETELEM ČR, a.s. 8 666 UniCredit Leasing CZ, UniCredit Leasing CZ, 6 158 a.s. 7 853 a.s. 5 916 Home Credit, a.s. 7 704 Home Credit, a.s. 5 308 ČSOB Leasing, a.s. 7 049 ŠkoFIN s.r.o. GE Money Multiservis, ČSOB Leasing, a.s. 5 170 a.s. 6 817 GE Money Multiservis, 4 132 ŠkoFIN s.r.o. 6 288 a.s.

25

7. 8. 9. 10.

ESSOX, s.r.o. SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o. VB Leasing CZ, s.r.o. Credium, a.s.

SG Equipment Finance 6 124 Czech Republic s.r.o. ESSOX, s.r.o. 5 845 5 082 VB Leasing CZ, s.r.o. 4 157 Credium, a.s.

3 826 3 662 3 610 2 993

Zdroj: ČLFA

Během let 1990 až 2007 byly v ČR leasingem financovány investice za více než 1,5 bln. Kč44, podíl leasingu na financování investic u nás dlouhodobě přesahuje 30%45. Je tedy zřejmé, že leasingové financování tvoří pro české podniky velmi důležitý zdroj kapitálu. Kalouda a Málek dokonce uvádí46, že za rok 2006 měly v ČR alternativní formy financování vyšší podíl na financování investičních aktivit v průmyslu než bankovní úvěr a že z těchto alternativních forem dosáhl za tento rok právě leasing nejvyššího objemu. Specializovaným odvětvím leasingového financování je leasing nemovitostí. Ten k nám zatím proniká relativně pomalu – za (zřejmě rekordní) rok 2007 bylo podle údajů ČLFA finančním a operativním leasingem celkem nově financováno 145 nemovitostí v celkové pořizovací ceně 11,9 mld. Kč, zejména prodejny a průmyslové objekty. O rok později to bylo 86 nemovitostí v celkové pořizovací ceně 11,56 mld. Kč a v roce 2009 pouhých 30 nemovitostí v celkové pořizovací ceně 3,21 mld. Kč (plus uzavřeno dalších 15 smluv v ceně 1,7 mld. Kč). Pro financování nemovitostí zřizují finanční skupiny obvykle specializované dceřinné společnosti, které se zabývají pouze tímto druhem financování. Není výjimkou stanovení minimálního objemu financování, kterým se tyto společnosti „smí“ zabývat. Vzhledem k významným odlišnostem od leasingu movitých věcí a k šíři tohoto zajímavého tématu se leasingem nemovitostí budu nadále zabývat jen okrajově. Obvyklá struktura finanční skupiny tedy v současnosti zahrnuje banku, leasingovou společnost a případně též specializovanou společnost poskytující leasing nemovitostí. Jejich působnost se v některých segmentech trhu mohou překrývat, nicméně těžiště jejich činností je jinde. Tyto prvky finanční skupiny spolu většinu nesdílí zaměstnance, zázemí ani metody práce, např. schvalovací procesy. Naopak firemní kultura, marketing a jiné aktivity mohou (i když nemusejí) být shodné nebo velmi podobné. Samozřejmostí je pak sdílení informací a případná doporučení zákazníkům, požadujícím finanční produkt, nabízený jinou částí finanční skupiny. Přes tuto specializaci a obvyklý široký záběr aktivit se stává, že ani takováto finanční skupina nedokáže pokrýt celý trh resp. všechny jeho segmenty. Může tak dojít k situaci, kdy ani jedna z divizí či dceřinných společností není schopna uspokojit zákazníkův požadavek.

Příklad z praxe:

44

Citováno ze Stanovisko ČLFA k návrhu novely ZDP z 12. června 2008, dostupného na http://www.clfa.cz/index.php?kat=400 45 Podle článku Úloha nebankovních finančních produktů v současných ekonomických podmínkách v ČR, dostupného na http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/bankovnictvi/clfa-uloha-nebank-fin-produktu-vcr/1000464/51606/ 46 KALOUDA, F., MÁLEK, P. Alternativní zdroje financování – outsideři v útoku? In "Nové trendy - nové nápady 2009" Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Znojmo : Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o., 2009. s. 452-458, 7 s. ISBN 978-80-87314-04-3

26

Nově založená česká společnost s ručením omezeným vlastněná zahraničním subjektem zahajovala nový projekt, jehož základem byla stavba nových výrobních prostor a jejich vybavení výrobním zařízením tzv. na zelené louce. Bylo tedy nutno profinancovat pozemek, budovu (montovanou výrobní halu) a výrobní stroje, přičemž významná část této investice měla být financována cizím kapitálem. V rámci poptávané finanční skupiny se situace vyvinula následovně: Nejdříve byla poptávána LS kvůli financování strojů. Zde bylo poměrně rychle a bez problémů dosaženo dohody (realizace měla následovat až s delším časovým odstupem, neboť stroje mají velmi dlouhou dodací lhůtu). Spokojený zákazník poptával LS i kvůli financování pozemku a budovy. LS mu ale nemohla vyhovět, protože na základě firemních směrnic nemovitosti financovat nesmí a nemá v tom oboru ani žádné zkušenosti. Doporučila zákazníkovi kontaktovat českou pobočku mateřské banky a sesterskou LS, specializovanou na financování nemovitostí. Banka ovšem financování odmítla – díky závazku LS financovat stroje a poměrně vysoké částce požadovaného úvěru by se celková výše podstoupeného rizika dostala za hranici, kterou již musí schvalovat nadřízený (zahraniční) orgán banky. Pracovníci české pobočky se ovšem obávali, že nově založená s.r.o. by přes přítomnost (ovšem nikoliv ručení) zahraničního vlastníka mělo jen malou naději na schválení tak vysokého objemu. Kromě toho má nově založená s.r.o. poměrně špatný rating, což banka podle interních pravidel musí více zohledňovat než LS. Banka tak financování budovy a pozemku zamítla, přestože risk management i top management české pobočky by jej byl schválil. LS specializovaná na nemovitosti sice podléhá poněkud jiným schvalovacím pravidlům a obchod by z hlediska rizikovosti realizovat mohla, ale bránil jí jiný limit - má stanovenu minimální [sic!] hranici financování (tj. každý jednotlivý obchod musí dosahovat této minimální výše) a požadovaný pozemek a budova byly hluboko pod touto hranicí (tj. příliš levné, angažovanost by byla příliš malá). Ani specializovaná LS tedy nemohla obchod realizovat. Tento příklad samozřejmě vypovídá též o nešťastném nastavení vnitrofiremních předpisů a limitů než jen o pokrývání segmentů trhu jednotlivými finančními produkty. Nicméně dobře zobrazuje komplexnost zmiňované problematiky. V reálných podmínkách tedy existuje částečné překrývání činnosti, ale také nevykrytý prostor určitých segmentů trhu.

27

4. Riziko Riziko většinou vnímáme jako nejistotu výsledku, jako nebezpečí, že efekt konání bude jiný, než ten zamýšlený. Obvykle také pod slovem riziko vnímáme pouze negativní stránku nejistoty, tj. že se něco může pokazit, dopadnout hůře, než jak bylo v plánu. To odpovídá původnímu významu italského výrazu "risico", jež označuje úskalí, kterému se musí vyhýbat mořeplavci.47 V obecnější rovině může výraz "riziko" označovat prostě jen odchylku skutečného výsledku od plánovaného, a to v kladném i záporném smyslu. Je pravda, že případný nečekaně kladný výsledek konání (řekněme větší než očekávaný zisk z podnikání) nepředstavuje pro podnikatele problém a řízení rizika se podobnými případy příliš nezabývá. Aby bylo možno hovořit o riziku nějakého procesu nebo konání (např. podnikání), musí být výsledek dané aktivity nejistý a alespoň jeden z možných výsledných stavů musí být nežádoucí.48 Ani při omezení rizika pouze na negativní stránku není jeho definice jednoznačná. Riziko může znamenat: - Prostou možnost odchylky od předpokladu, plánu ("je možné, že se tento předpoklad nepotvrdí") - Pravděpodobnost takové odchylky, někdy i číselně vyjádřenou ("s pravděpodobností 30% nedosáhneme očekávaného výsledku") - Kvantitativní vyjádření odchylky skutečných a plánovaných výsledků ("Naše riziko v tomto případě činí 100 tisíc Kč") - Střední hodnotu ztrátové funkce Vlachý49 definuje riziko jako pravděpodobnost neočekávaného důsledku určitého rozhodnutí, akce, nebo události. Netrvá však přitom na číselném (percentuálním) vyjádření takové pravděpodobnosti. Dále pak vyvstává nutnost definovat kategorii rizika, kterým se budu v této práci zabývat, tedy podnikatelské riziko. Jde o riziko, kterému jsou vystaveny podnikající subjekty na volném trhu. Vlachý50 chápe podnikatelské riziko jako pravděpodobnost změny hodnoty podniku v důsledku neočekávaných událostí. Tím zároveň zavádí jednoznačné exaktní kritérium, který měří dopad rizika, tedy hodnotu podniku vyjádřenou v penězích. Finanční teorie vychází z definice rizika jako volatility (kolísavosti) dané finanční veličiny okolo očekávané hodnoty v důsledku změn parametrů. Dále je nutno zdůraznit, že riziko popisuje potenciální ztrátu (někdy se uvádí i přesný překlad anglického termínu unexpected loss, tj. neočekávaná ztráta51). Naopak u ztrát již existujících, jistých o riziku nehovoříme. O takových ztrátách podnikatel ví a obvykle již na jejich existenci nějak reagoval, např. vytvořením opravných položek.

47

SMEJKAL, V., RAIS, K. Řízení rizik. 1. vyd. Praha: Grada 2003. 270 s. ISBN 80-247-0198-7 str. 66. SMEJKAL, V., RAIS, K. Řízení rizik. 1. vyd. Praha: Grada 2003. 270 s. ISBN 80-247-0198-7 str. 67 49 VLACHÝ J. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 256 s. ISBN 8086754-56-1 str. 11 50 VLACHÝ J. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 256 s. ISBN 8086754-56-1 str. 12 a dále 51 např. JÍLEK, J. Finanční rizika. 1. vyd. Praha: Grada 2000. 635 stran. ISBN 80 - 7169 - 579 - 3 str.15 48

28

Některé teorie52 také hovoří o riziku pouze v tom případě, kdy jsou známy všechny možné výsledky konání a to včetně jejich pravděpodobnosti. Pokud pravděpodobnost není známa, popisují situaci jako nejistotu. Nejistota je tedy chápána jako širší pojem, definuje se jako neurčitost, nahodilost podmínek či výsledků jevů. Např. Bussey53 a Merrett se Sykesem54 rozlišují riziko a nejistotu takto: „Rozhodnutí je podmíněno rizikem, když existuje celá řada možných výsledků a když mohou být připojeny k výsledku známé pravděpodobnosti. Nejistota existuje tam, kde existuje v průběhu činnosti více než jeden možný výsledek, ale pravděpodobnost každého výsledku není známa.“55 V této práci se ale budu držet původní definice a pro použití výrazu riziko nebudu trvat na číselném vyjádření jeho pravděpodobnosti.

4.1 Kategorie a typy podnikatelského rizika z hlediska věcné náplně Kategorizace podnikatelského rizika není jednoznačná. Jednak připadá v úvahu mnoho různých hledisek, podle nichž lze riziko třídit, jednak některé typy rizika jsou charakteristické jen pro určitý typ podnikání, zatímco jiné jsou společné všem a bylo by je tak možno zařadit do více kategorií. Časté je i překrývání jednotlivých kategorií. Základní dělení podnikatelského rizika vychází z jeho věcné náplně56, související s jednotlivými činnostmi a procesy v rámci podniku. Rozlišujeme tak riziko: Technické riziko (popř. technicko - technologické) se týká jednak poruch zařízení, jednak uplatňování výsledků rozvoje a výzkumu, týkajícího se nových výrobků a technologií. Výrobní riziko se týká ohrožení průběhu výrobního procesu zejména nedostatkem surovin, materiálu, polotovarů, energie, pracovních sil a podobně. Tržní riziko je spojeno s úspěšností produktů či služeb, nabízených podnikajícím subjektem na trhu. Zde je zahrnuto jak riziko poptávkové (prodejní), tak i riziko cenové ve smyslu dosahování očekávaných tržních cen. Zdrojem tržního rizika může být například chování konkurence, změna spotřebitelských preferencí apod. Investiční riziko se týká úspěšnosti investic, zejména dlouhodobých. U finančních institucí a jejich investic (např. do cenných papírů) se do jisté míry překrývá s finančním rizikem. Investiční riziko se ovšem týká i hmotných investic. Politické riziko (popř. sociálně - politické) může být vyvoláno makroekonomickou situací, politikou vlády nebo jiné instituce (státní, samosprávné atd.). Patří sem i rizika nestability celého politického systému a také nelegitimních aktivit typu povstání, teroristických akcí atd. Informační riziko je často podceňovanou, nicméně velmi důležitou kategorií. Na jedné straně jde o riziko z nedostatku informací, či jejich nízké kvality (až po vysloveně mylné informace), na druhou stranu není zanedbatelné ani riziko vyplývající z prozrazení důvěrných či tajných informací konkurentům. Rizikový může být také nadbytek disponibilních údajů, které se pak stávají nepřehlednými, těžko se vyhodnocují, nemluvě už o cílené verifikaci. 52

např. CHEVALIER, A., HIRSCH, G. Rizika podnikání. Praha: Victoria Publishing: 1994.137 s. ISBN 8085865-05-X str. 112 nebo BLAŽEK, L. Úvod do teorie řízení podniku. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita 1999. 136 s. ISBN 80-210-2085-7 str. 47 53 BUSSEY, L. E., The Economic Analysis of Industrial Projects. Prentice Hall, Englewood Cliffs, NJ. 54 MERRET, A. J., SYKES, A. The finance and analysis of capital projects. 2nd edition. Longman, London. 55 Citováno podle MERNA, T., AL-THANI, F. Risk management. Řízení rizik ve firmě. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1547-3 str. 6 56 Následující kategorizace vychází zejména z díla SMEJKAL, V., RAIS, K. Řízení rizik. 1. vyd. Praha:Grada 2003. 270 s. ISBN 80-247-0198-7

29

Právní riziko zahrnuje nevhodné smlouvy s obchodními partnery, problematické interní právní normy, neošetření ochrany autorských děl, patentů či osobních údajů a bohužel i poměrně častý případ nemožnosti vynucení práva. Ekonomické riziko je poměrně široká kategorie, sahající od nákladových rizik, tj. rizik zvýšení nákladů na výrobu díky růstu cen jednotlivých nákladových položek, přes inflaci, peněžní a rozpočtovou politiku podniku až po rizika spojená se zahraničněobchodními činnostmi a podnikáním v zahraničí. Zde je vidět klasický příklad překrývání kategorií: kurzovní riziko, hrozící zdražením dovážených vstupů do výroby nebo naopak zhoršením konkurenceschopnosti finálního produktu na zahraničních trzích vlivem posílení domácí měny patří do ekonomického rizika. To stejné riziko nevýhodné změny kurzu, ale nazírané z pohledu finanční instituce již bude patřit do následující kategorie. Tou je: Finanční riziko, definované nejčastěji jako potenciální ztráta z finančních operací. U bank, obchodníků s cennými papíry a také leasingových společností jde o hlavní riziko jejich podnikatelské činnosti. Z tohoto důvodu se v některých pramenech (jak uvádí např. Valach57, ačkoliv on sám zastává jiný názor) chápe finanční riziko jako vyšší, obecnější kategorie a je stavěno na stejnou úroveň s podnikatelským rizikem. V takovém případě je finanční riziko děleno do mnoha dalších kategorií. Vlachý58 dělí podnikatelská rizika na finanční (kam zahrnuje tržní, kreditní a likvidní riziko) a na provozní (kam podle něj patří riziko strategie a riziko provozu). Naopak jiné prameny59 vymezují finanční riziko velmi úzce jako proměnlivost podnikových výnosů, vyplývající z fixních plateb podle použitých forem financování (čím větší podíl fixních plateb, např. splátek úvěru, stálých leasingových splátek apod., tím větší je riziko platebních potíží podniku). Jde tedy v podstatě o riziko plynoucí ze stupně zadlužení podniku. Podle mého názoru je nejlogičtější volbou chápat finanční riziko podnikatelského rizika a postavit jej na stejnou úroveň jako riziko Netýká se sice všech ekonomicky aktivních subjektů, to ale platí i o (např. výrobní riziko se netýká obchodních firem apod.). Určitou daní takové kategorizace je duplikování určitých typů rizika.

jako jeden z typů výrobní, tržní atd.60 jiných typech rizika za lepší přehlednost

4.2 Finanční riziko jako kategorie podnikatelského rizika Právě finančnímu riziku a jeho řízení se hodlám ve své práci věnovat především. Z dostupných pramenů pokládám za nejlepší kategorizaci finančního rizika, kterou uvádí Cipra61. Jeho kategorizace se nicméně vztahuje zejména k bankám a pojišťovnám. Jsem toho názoru, že pro potřeby sledování a řízení rizika z pohledu leasingové společnosti je vhodné tuto kategorizaci poněkud upravit a doplnit, jak bude zmíněno v dalším textu disertační práce. Nyní ale zpět k původní Ciprově kategorizaci, kde se do finančního rizika v tomto pojetí zahrnuje:

57

VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 1. vyd. Praha: Ekopress 1997. 247 s. ISBN 80-901991-6-X str. 48 VLACHÝ J. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 256 s. ISBN 8086754-56-1 str. 15 a dále 59 také VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 1. vyd. Praha: Ekopress 1997. 247 s. ISBN 80-901991-6-X str. 48 60 podobně jako Fotr (FOTR, J. Jak hodnotit a snižovat podnikatelské riziko. 1. vyd. Praha: Management Press 1992. 105 s. ISBN 80-85603-06-3 str. 13) nebo Jílek (JÍLEK, J. Finanční rizika. 1. vyd. Praha: Grada 2000. 635 stran. ISBN 80 - 7169 - 579 - 3 str. 15) 61 CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress 2002. 271 s. ISBN 80-86119-54-8 na str. 15 a dále 58

30

a) tržní riziko jako riziko ztráty ze změny tržních cen finančních či komoditních nástrojů. Týká se úroků, akcií, komodit, měnových kurzů a úrokového rozpětí. Úrokové riziko, tj. riziko ztráty z cenových změn nástrojů citlivých na úrokové míry se dále dělí na specifické a obecné úrokové riziko. Specifické úrokové riziko souvisí se zhoršením finanční situace konkrétního emitenta uvažovaného úrokového nástroje, naopak obecné úrokové riziko je spojeno s ekonomikou jako celkem a je tedy určeno makroekonomickými podmínkami. Rozdělení na specifické (vztahující se k emitentovi) a obecné (na ekonomiku jako celek) uvádí Cipra také u akciového rizika, tj. rizika ztráty z cenových změn nástrojů citlivých na změny akcií. Jako kategorie tržního rizika se někdy uvádí i korelační riziko jako riziko ztráty z porušení historické korelace mezi určitými aktivy. Waterhouse používá místo označení tržní riziko spíše pojem cenové riziko62, které pak spolu s úvěrovým rizikem zahrnuje pod společnou kategorii transakční riziko. Zde ovšem hrozí záměna s transakčním rizikem jako součástí operačního rizika (viz níže bod d), proto se zde raději přidržím Ciprovy klasifikace.

b) úvěrové (kreditní) riziko jako riziko ztráty v důsledku neschopnosti nebo neochoty smluvního partnera splnit sjednané podmínky kontraktu. Z hlediska věřitele (např. LS) tedy jde o riziko ze selhání dlužníka tím, že dlužník nesplní své závazky a tím způsobí věřiteli ztrátu. Právě tomuto druhu finančního rizika věnuji ve své práci největší pozornost, proto se u něj zastavím podrobněji. Cipra63 a také Jílek64 uvádějí následující členění úvěrového rizika: - Přímé úvěrové riziko jako klasické riziko ze selhání (default) partnera u příslušných rozvahových položek (úvěry, půjčky, směnky, dluhopisy…). Cipra uvádí, že jde stále o nejvýznamnější finanční riziko v rámci bankovního systému v ČR. Platí to i pro leasingové společnosti. - Riziko úvěrových ekvivalentů jako riziko ze selhání partnera u podrozvahových položek, např. poskytnutých záruk, dokumentárních akreditivů, derivátů apod. - Riziko změny úvěrového hodnocení jako riziko ztráty ze ztížené možnosti získat finanční prostředky (úvěr, leasing) za přijatelných nákladů jako důsledek sníženého ratingového hodnocení - Vypořádací riziko jako riziko ztráty ze selhání finanční transakce ve fázi vypořádání, kdy příslušná hodnota již byla partnerovi dodána, ale smluvní protihodnota z jeho strany zatím není k dispozici, ať už kvůli technickým důvodům nebo platební nevůli partnera. Typické pro transakce s měnami a cennými papíry. - Riziko úvěrové angažovanosti jako riziko ztráty z nadměrné úvěrové expozice (angažovanosti) zaměřené jen na určité partnery, státy, ekonomické sektory atd. Podle Cipry jej lze redukovat zejména zavedením úvěrových limitů, což platí (a v praxi se také běžně využívá) také v případě leasingových společností. Odlišnou a podle mého názoru velmi inspirativní kategorizaci úvěrového rizika uvádí Waterhouse65. V jeho pojetí se úvěrové (kreditní) riziko dělí na:

62

WATERHOUSE, P. Úvod do řízení úvěrového rizika. 1. vyd. Praha: Management Press 1994. 315 stran. ISBN 80-85603-49-7 na str. 28 a dále. 63 CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress 2002. 271 s. ISBN 80-86119-54-8 str. 17 a dále 64 JÍLEK, J. Finanční rizika. 1. vyd. Praha:Grada 2000. 635 stran. ISBN 80 - 7169 - 579 - 3 str. 16 65 WATERHOUSE, P. Úvod do řízení úvěrového rizika. 1. vyd. Praha: Management Press 1994. 315 stran. ISBN 80-85603-49-7 na str. 30 a dále

31

- Riziko nesplnění závazku druhou stranou, dané odhadem pravděpodobnosti vzniku ztráty a zahrnující riziko zákazníka (jednotlivý zákazník nebude schopen či ochoten plnit své závazky), riziko země (neschopnost plnit závazky zasahující všechny nebo většinu subjektů v dané zemi včetně vlády), riziko transferu (stát není schopen plnit své závazky kvůli nedostatku deviz, bez ohledu na solventnost v místní měně) a konečně riziko z koncentrace (nedostatečná diverzifikace portfolia, v podstatě odpovídá riziku úvěrové angažovanosti v Ciprově pojetí). a - Inherentní riziko produktu, dané odhadem ztráty, která nastane v důsledku nesplnění závazku druhou stranou. Sem patří riziko z jistiny a úroků (banka nebude schopna v době splatnosti získat zpět jistinu a úroky), riziko náhradního obchodu (smluvní strana nesplní daný úkon a sazby na kapitálovém trhu se mezitím změní natolik, že banka musí zaplatit rozdíl proti původně dohodnuté částce), platební riziko (partner banky nevyrovná své závazky po realizaci obchodu resp. tak učiní až po lhůtě splatnosti) a konečně riziko zajištění (banka není schopna obhájit své nároky vyplývající ze zajištění nebo nad zajištěním nemá kontrolu. Též zahrnuje riziko poklesu hodnoty zajištění). U Waterhouse již nejde o členění podle věcné náplně rizika, zato však tato kategorizace velmi dobře vyhovuje kvantitativním modelům úvěrového rizika a také určování kapitálové přiměřenosti v rámci nových pravidel kapitálové přiměřenosti (Basel II).

c) likvidní riziko zahrnující riziko financování (ztráta v případě momentální platební neschopnosti) a riziko tržní likvidity (z obtížného prodeje aktiv v případě malé likvidity trhu a tím nemožnosti rychlého přístupu k peněžním prostředkům). d) operační riziko66, dělící se podle Ciprovy klasifikace na riziko transakční (ztráty v důsledku chyb v provádění operací, v zaúčtování, vypořádání atd.), riziko operačního řízení (z řízení aktivit ve front-, middle- a backoffice, zejména podvodného, kriminálního a neautorizovaného jednání, praní peněz, obchodů nad limit, nedostatku kontroly atd.) a konečně rizika systémů (chyby v počítačových programech, matematických modelech při přenosech dat, výpadku systémů atd.)

e) obchodní riziko, zahrnující rizika ze změn právní úpravy, úvěrového hodnocení,

reputace, daňové legislativy, měnové konvertibility či regulačních opatření67 resp. právní riziko68 Zařazení obchodního rizika jako „podmnožiny“ finančního rizika je do jisté míry sporné. Tuto kategorizaci sice uvádí jak Jílek, tak Cipra, nicméně riziko vyplývající např. ze zhoršení reputace podniku či regulačních opatření nemusí nutně souviset pouze s finančním rizikem. Naopak Waterhouse obchodní riziko do finančního rizika nezahrnuje. I já zde obchodní resp. právní riziko uvádím spíše pro úplnost. Polouček69 zmiňuje ještě kategorii kapitálové riziko (též riziko solventnosti), jako riziko nedostatku kapitálu na straně poskytovatele financování (např. banky) k pokrytí ztrát vzniklých v důsledku negativních dopadů poskytovaných rizik. Jde v podstatě o riziko úpadku poskytovatele (banky).

66

Waterhouse je uvádí jako „provozní riziko“ JÍLEK, J. Finanční rizika. 1. vyd. Praha:Grada 2000. 635 stran. ISBN 80 - 7169 - 579 - 3 str. 17 68 CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress 2002. 271 s. ISBN 80-86119-54-8 69 POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C. H. Beck 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7 str. 309 67

32

4.3 Další možnosti kategorizace podnikatelského rizika Znovu je nutno připomenout, že zařazení některých jednotlivých rizik do příslušné kategorie může být diskutabilní. Důležitější než přesná kategorizace ovšem je to, aby podnikatelský subjekt dokázal odhadnou, která ze jmenovaných rizik jsou pro něj nejdůležitější a vyvodil z toho odpovídající závěry. K tomu mohou napomoci ještě další možnosti kategorizace rizik70, zdůrazňující nikoliv jejich věcnou náplň, nýbrž některé jiné vlastnosti: - Neovlivnitelné riziko: jak už název napovídá, jde o riziko, které subjekt sám nemůže ovlivnit (např. vládní politika, globální ekonomické trendy, ale třeba také živelné pohromy). To ovšem neznamená, že by podnikatel měl rezignovat na analýzu a obranu proti takovým druhům rizika, jakkoliv je to v mnoha případech obtížné - Ovlivnitelné riziko již podnikatelský subjekt svým konáním může odstranit či alespoň omezit (např. riziko neúspěchu zavedení nového výrobku lze ovlivnit reklamou, průzkumem trhu apod.) Velmi důležitá je následující klasifikace: - Systematické (tržní) riziko závisí na celkovém ekonomickém vývoji a ohrožuje stejným či podobným způsobem všechny subjekty nebo oblasti podnikatelské činnosti. Protože souvisí s celkovým vývojem trhu, nazývá se též tržní riziko. Porovnáním s předchozí kategorizací zjistíme, že většina neovlivnitelných rizik je zároveň systematických. - Nesystematické (jedinečné) riziko je specifické pro ten který subjekt, nebo třeba jen jednotlivý projekt (sem patří většina ovlivnitelných rizik, ale také některá neovlivnitelná, např. již zmíněné živelní pohromy, které rozhodně nemusí postihnout všechny konkurenční firmy na trhu). Toto členění je důležité zejména proto, že proti systematickému riziku nemůže být jako obrana použita diverzifikace, zatímco proti nesystematickému ano. Další členění vychází z možných následků rizika: - Spekulativní je takové riziko, u kterého může nastat jak negativní, tak pozitivní výsledný stav, lišící se od předpokladu, tj. ztráta i zisk. Je tedy možné i "příjemné překvapení". Např. kurz akcie může růst i klesat, ceny surovin se mohou vyvíjet příznivě i nepříznivě atd. Tato kategorie bývá někdy71 - podle mého názoru trochu nešťastně - nazývána i "podnikatelským" rizikem. V takovém případě ovšem hrozí záměna s kategorií „riziko podnikatelských subjektů“, přestože spekulativnímu riziku nejsou zdaleka vystaveny jen podnikatelské subjekty. K určitému zmatku v názvosloví přispívají i další, např. český překlad Chevaliera a Hirsche72 nazvaný „Rizika podnikání“ místo systémovějšího „Podnikatelská rizika“. - Čisté riziko: nečekaný stav může být pouze negativní, horší, např. požár. Změna může být pouze neutrální nebo k horšímu. Podle toho, odkud pocházejí jeho příčiny, můžeme rozlišovat: - Dynamické riziko vychází ze změn v okolí firmy (faktory vnějšího prostředí, např. politická situace) a ve firmě samotné - Statické riziko se týká ztrát, jejichž příčiny stojí "mimo ekonomiku". Jde zejména o přírodní síly, nepoctivé jednání lidí nebo selhání lidského faktoru. Na rozdíl od dynamických rizik se objevují s jistým stupněm pravidelnosti a dají se do jisté míry předvídat. 70 71 72

FOTR, J. Jak hodnotit a snižovat podnikatelské riziko. 1992., str. 12 až 14 např. FOTR, J. Jak hodnotit a snižovat podnikatelské riziko. 1992., str.12 CHEVALIER, A., HIRSCH, G. Rizika podnikání. 1994.

33

Chevalier a Hirsch k tomu uvádí73: "Základním cílem zvládání rizik tedy je zbavit šéfa podniku a jeho "náčelníka štábu" starostí spojených se statickými riziky a umožnit jim, aby se věnovali jenom rizikům dynamickým, to znamená rizikům, která v rámci podniku podstupují dobrovolně, s cílem dalšího rozvoje podniku." Další možné dělení rizika74 rozlišuje objektivní a subjektivní riziko: - Objektivní riziko (v jiných pramenech uváděné též jako vnější riziko či riziko způsobené vnějšími příčinami), nezávislé na činnosti podniku, na vůli a schopnostech podnikového managementu, vlastníků a zaměstnanců. Jde např. o přírodní živelní katastrofy, politické události, makroekonomické změny (např. změny úroků, cel, kurzů, daní…) či sociálně – patologické jevy (jako loupeže, teroristické akce, podvody atd.) - Subjektivní riziko (též vnitřní riziko či riziko způsobené vnitřními příčinami), závislé na činnosti podnikového managementu, jeho majitelů či zaměstnanců. Zahrnuje např. nedostatečné znalosti či zkušenosti, nedbalost, nepozornost, nedostatečnou schopnost adaptace na změny atd. - Kombinované riziko, kde hrají roli jak subjektivní, tak objektivní (resp. jak vnitřní, tak vnější) faktor společně, např. neschopnost managementu podniku reagovat na změny makroekonomického charakteru. Vlachý75 zmiňuje poněkud odlišný pohled při dělení rizika na objektivní, subjektivní a systémové: - Objektivní riziko či objektivní složku rizika přičítá jevům, které mají určité pravděpodobnostní charakteristiky - Naopak subjektivní riziko či subjektivní složka rizika přímo souvisí s jednáním lidí a může se projevovat např. sníženou motivací pojištěného předcházet škodám, nebo v extrémním případě až pojistným podvodem. U finančního rizika (kterým se zejména zabývá tato práce) pak Vlachý spatřuje subjektivní riziko zejména v tzv. agenturním problému, tj. v nerovnováze motivací zainteresovaných osob na různých úrovních podniku, projevující se laxností až morálním hazardem. - Pokud se subjektivní chování velké části populace v určitém souboru, kde se předtím považovalo za navzájem nezávislé stane závislým, dochází ke změnám fungování systému a vzniku systémového rizika76 (např. run na banku). Za zmínku stojí ještě zcela odlišná kategorizace rizik, používaná v pojišťovnictví77, kde se rozlišují rizika osobní, živelní, dopravní, riziko odcizení a vandalství, riziko odpovědnosti za způsobenou škodu, riziko přerušení provozu a mnohá další. Pojišťovny také rozlišují pojistitelná a nepojistitelná rizika, ovšem tato kategorizace se spíše týká ochoty té které pojišťovny poskytovat pojistné produkty pro danou kategorii rizika, nejde tedy o všeobecně platné rozdělení. Jak známo, např. u pojišťovny Lloyd's je možno pojistit prakticky cokoliv. Vzhledem k omezenému rozsahu a odlišnému zaměření práce se nadále nebudu pojistnými riziky zabývat.78

73

CHEVALIER, A., HIRSCH, G. Rizika podnikání. 1994., str. 9 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vyd. Praha: Ekopress 2001. 447 s. ISBN – 8086119386 str, 156 a dále 75 VLACHÝ, J. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 256 s. ISBN 8086754-56-1 str. 16 a dále 76 Nezaměňovat se systematickým rizikem! 77 CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 2002., str. 169 až 171 78 Pro zájemce lze doporučit například CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 2002. 74

34

Vzhledem k rozsahu problematiky zcela stranou ponechám i velmi dobře zpracovanou79 a nepochybně zajímavou oblast tvorby portfolia a rizika spojeného s investováním do cenných papírů.

4.4 Postoj k riziku Každý podnikatelský subjekt v tržním hospodářství musí nést určité podnikatelské riziko. I tak lze ale rozlišovat postoj podnikatele (popř. manažera) k riziku - od vyslovené averze přes neutrální postoj až po sklon k přijímání rizika. Osoba s averzí k riziku se snaží v rámci své činnosti volit takové projekty a aktivity, které se značnou pravděpodobností zaručují dosažení očekávaných výsledků, ovšem většinou také menší zisk. Naopak podnikatel se sklony k přijímání rizika je ochoten více riskovat s nadějí na větší zisk. Vesměs však respektují dvě základní pravidla racionálního podnikatelského rozhodování80: - Mezi alternativami se stejným rizikem volí tu s vyšším očekávaným výnosem - Mezi alternativami se stejným očekávaným výnosem volí tu s nižším rizikem To zároveň znamená, že má – li podnikatel přijmou rizikovější alternativu, musí být vyšší riziko adekvátně vyváženo vyšším očekávaným výnosem. Obecně tedy platí následující závislost mezi podnikatelským rizikem a očekávaným výnosem: Obrázek 1: Vztah rizika a požadované výnosnosti

Požadovaná výnosnost

Riziko

Pramen: Valach J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vyd. Praha: Ekopress 2001. 447 s. ISBN – 8086119386 str. 166

79

např. BREALEY, R. A., MYERS, S.C. Teorie a praxe firemních financí. 2000., JÍLEK J. Finanční rizika. 2000. atd. 80 VLACHÝ, J. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 256 s. ISBN 8086754-56-1 str. 13

35

Obrázek je pouze orientační. Lze například diskutovat o tvaru křivky závislosti (zde je pro jednoduchost zobrazena jako přímka). Další otázkou je průnik křivky s osou y. Zde je zobrazena situace, kdy určité podnikatelské (investiční) alternativy považujeme za bezrizikové a přesto přinášející určitý výnos. Za takové investice mohou být považovány např. státní cenné papíry (např. státní pokladniční poukázky) vyspělých a stabilních zemí. Podnikatel má tři důvody, proč přijímá rizika81: - Jinak by vůbec nebylo možno podnikat, neboť není podnikání bez rizika - Kvůli podpoře svého podnikání: podnikatel akceptuje nové riziko nebo zvýšení stávajícího za očekávané vyšší výnosy (např. průnik na nové trhy...) - Za účelem vydělávání peněz: jde o finanční instituce, které za úplatu buď klienta financují a přejímají tím na sebe část jeho podnikatelského rizika (banky, LS...), nebo mají přejímání rizika za úplatu jako svou hlavní podnikatelskou činnost (pojišťovny, penzijní fondy...) Zajímavou otázkou je, jak ovlivňuje velikost a kapitálová síla firmy postoj podnikatelů či managementu k riziku. Na jednu stranu pro malou firmu by neúspěch jediného významného projektu pravděpodobně znamenal její zánik nebo alespoň významné existenční potíže, zatímco velký podnik může ztrátu z jednoho (třeba i rizikovějšího) projektu nahradit jinými příjmy. Na druhou stranu začínající malé firmy musí riskovat, aby se vůbec na trhu prosadily proti zavedené konkurenci, popř. aby otevřely nový, dosud neobsazený segment trhu. Fotr k tomu uvádí82: „Že může jít o rizika mnohdy nepřijatelná, dokumentují velké počty úpadků těchto firem (ty tvoří převážnou část všech bankrotů). Jejich existence totiž závisí většinou na úspěchu či neúspěchu jediného podnikatelského projektu.“ Svou roli při určování postoje k riziku hrají i systémy řízení v podniku a motivace pracovníků. Např. v některých bankách poskytujících úvěry fyzickým osobám nebo menším podnikům se počítá s tím, že každý z pracovníků úvěrového oddělení bude mít určitou kvótu výpadků a ztrát. Pokud by tomu tak nebylo, má se za to, že dotyčný pracovník je příliš konzervativní (má přílišnou averzi k riziku) a zamítá i některé z těch žádostí o úvěr, které jsou pro banku přijatelné.

4.5 Nástroje snižování rizika Nástrojů a metod pro snižování rizika existuje celá řada, žádný z nich ovšem není univerzální. Mezi nejčastěji uváděné nástroje83 patří: - Retence rizika - Přesun (transfer) rizika na jiné podnikatelské subjekty - Sdílení rizika (spolupráce podnikatelských subjektů) - Diverzifikace - Pojištění - Pružnost firmy - Etapová příprava a realizace projektu - Dodatečné informace - Vytváření rezerv a zásob - Operační analýza 81

vychází z VLACHÝ, J. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 256 s. ISBN 80-86754-56-1 str. 14 82 FOTR, J. Jak hodnotit a snižovat podnikatelské riziko. 1992., str. 15 83 blíže např. SMEJKAL, V., RAIS, K. Řízení rizik. 2003., FOTR, J. Jak hodnotit a snižovat podnikatelské riziko. 1992., či MARVANOVÁ, M., HOUDA, M. a kol. Platební styk. 3. vyd. Brno: ECON. 374 s. ISBN 80-901627-2-X

36

- Využívání síly - Vyhýbání se rizikům Tyto nástroj jsou dostatečně popsány v literatuře, proto se krátce zmíním pouze o dvou, které mají přímou souvislost s problematikou financování pomocí leasingu. Jde o některé varianty přesunu podnikatelského rizika na jiné subjekty a dále o pojištění. 4.5.1. Přesun (transfer) rizika na jiné subjekty Přesun rizika patří mezi defenzivní přístupy ke snižování rizika. Riziko je možno přesouvat na dodavatele nebo odběratele (např. dlouhodobými smlouvami o dodávkách nebo odběrech za pevné ceny, což eliminuje cenové riziko), na spolupracující firmy v oblasti výzkumu nebo technických inovací apod. Zde se ovšem přímo nabízí otázka, jestli bude dotyčný subjekt ochoten převzít na sebe riziko nebo alespoň jeho část. Výsledek bude zřejmě záviset na vyjednávací síle zúčastněných stran. Mezi standardní metody přesunu rizika patří: a) faktoring b) forfaiting c) dokumentární akreditiv d) dokumentární inkaso e) skladní listy, zemědělské skladní listy a konosamenty84 f) bankovní záruky g) ručení třetí osoby h) forma financování, např. využití operativního leasingu nebo krátkodobého pronájmu Z hlediska leasingového financování mají význam jen některé z nich: ad f) Bankovní záruka je jednostranným neodvolatelným písemným prohlášením banky vůči příjemci záruky (beneficientovi), že jej uspokojí do výše určité peněžní částky, pokud budou splněny podmínky záruční smlouvy, nejčastěji jestliže dlužník nesplní určitý závazek. Podle typu závazku dlužníka se záruky dělí na platební (dlužník má plnit v peněžité formě) a neplatební (závazek dlužníka se netýká placení, ale např. splnění podmínek kontraktu, záruky atd.). Ručící banka ovšem v každém případě plní v peněžité formě. Jde o velmi silný instrument, zajišťující příjemci záruky velmi vysokou ochranu proti riziku, zároveň však obvykle spojený s vysokými náklady. ad g) Podobný nástroj představuje i ručení třetí osoby (tedy nikoliv banky, ale např. mateřské či jinak spřízněné společnosti) za dlužníka. Síla takového ručení je ovšem velmi proměnlivá a závisí na ekonomické situaci ručitele a také na jeho ochotě dostát svému závazku. V některých případech, např. u financování dopravní techniky nebo strojů se lze setkat i s ručením od dodavatele, který je ochoten na sebe vzít část rizika v zájmu realizace obchodu. Obvykle se dodavatel zavazuje odkoupit v případě neplnění ze strany kupujícího financovaný předmět zpět za předem dohodnutou cenu, která částečně kryje riziko poskytovatele financování (takový závazek se nazývá garance zpětného odkupu). ad h) I samotná volba způsobu financování se dá pokládat za nástroj řízení rizika. Zejména to platí o operativním leasingu.85 Ten může být dohodnut na kratší dobu než úvěr nebo finanční 84

blíže k těmto instrumentům např. MARVANOVÁ, M., HOUDA, M. a kol. Platební styk. 3. vyd. Brno: ECON. 374 s. ISBN 80-901627-2-X

37

leasing. Po ukončení operativního leasingu se financovaný předmět vrací leasingové společnosti, i když možnost odkoupení nájemcem za zůstatkovou cenu také může být ve smlouvě zahrnuta. Nájemce tak není nucen se hned na začátku financování (a tedy při startu projektu) zavázat ke splacení celé investice - pokud se jeho plány nenaplní, může zařízení po roce vrátit a jeho náklady tak budou představovat jen menší část jeho ceny. Jeho riziko je tak podstatně nižší, navíc se nemusí starat o následný prodej předmětu. Rizika jsou zde do značné míry přesunuta na leasingovou společnost. Ještě dále jde v tomto směru pořizování movitého majetku (opět zejména dopravní techniky) na krátkodobý pronájem. Ani v České republice již není problém, pronajmout si např. kamion na několik málo měsíců. S leasingem bývá také nejčastěji spojován pojem akontace, tedy navýšené první splátky, ale obecně jde o částečné placení předem při jakémkoliv druhu obchodu. Obvykle se vyjadřuje procentem z celkové ceny. Extrémním případem je zde platba celé částky předem, tedy jakési "100% akontace". 4.5.2. Pojištění Pojištění představuje směnu rizika velké ztráty (škody) za jistotu malé ztráty (pojistného). V podstatě jde o formu přenesení rizika od pojištěného na pojišťovnu, ovšem přenos bývá jen málokdy úplný - pojistky obvykle nekryjí 100% hodnoty předmětu pojištění, plnění pojišťovny bývá sníženo o spoluúčast pojištěného. Jejím úkolem je mj. přimět pojištěného k příslušně zodpovědnému a opatrnému jednání (neboť riskuje i vlastní peníze), do jisté míry může sloužit i jako ochrana proti některým typům pojišťovacích podvodů. Pojišťovna je při dostatečně velkém souboru rizik podobného charakteru (soubor pojistných smluv podobného charakteru se označuje jako pojistný kmen) schopna rizika zvládat. Kromě tradičních pojištění majetku proti živelným škodám, krádežím atd. existují samozřejmě ještě další typy - pojištění odpovědnosti, pojištění pro případ přerušení provozu, životní pojištění (které často vyžadují banky při poskytování úvěru) atd. Pro řízení rizika mají velký význam pojištění v oblasti obchodu, zejména: - pojištění pohledávek a teritoriálních rizik, využívaná při obchodování se zahraničními partnery, u kterých vzhledem k menším zkušenostem nebo rizikové oblasti hrozí větší nebezpečí nesplácení pohledávek86. - pojištění zahraničních přeprav zásilek

4.6 Odlišnost finančního rizika mezi leasingovou společností a bankou Odlišný význam jednotlivých typů finančního rizika z pohledu leasingové společnosti a banky je dán především rozdílnou povahou poskytovaných produktů. Pro zjednodušení

85

např. BREALEY, R.A., MYERS, S.C. Teorie a praxe firemních financí. 2000., str.723 a dále. Český překlad Brealeyho a Myerse sice hovoří spíše o „pronájmu“, než o nám bližším pojmu “leasing“ resp. „operativní leasing“, ale fakticky jsou si tyto pojmy velmi blízko. 86 V ČR se pojištění zahraničních pohledávek zabývá akciová společnost EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost) ve vlastnictví českého státu.

38

předpokládejme, že leasingová společnost poskytuje výhradně finanční případně operativní leasing, při němž zůstává po celou dobu trvání smlouvy vlastníkem financovaného předmětu87. Kategorizace rizika v této kapitole vychází z Ciprova dělení88. 4.6.1 Tržní riziko Je podobné, ovšem nikoliv shodné u banky i LS. Pro LS jsou zásadní zejména následující typy tržního rizika (jako součásti finančního rizika): - (Obecné) úrokové riziko, které se týká změny úrokových sazeb na trhu a tedy v celé ekonomice a ovlivňuje mj. refinanční sazby leasingových společností a jejich rentabilitu. Zejména to platí při kombinaci pevných leasingových splátek nabízených klientům a plovoucích sazbách refinancování89, což je v současnosti nejčastější případ. Pokud je výše leasingových splátek proměnlivá s návazností na určitou úrokovou sazbu (např. PRIBOR), význam obecného úrokového rizika klesá. - Měnové riziko je pro LS méně významné než pro banku, ale také hraje svou roli. V realitě současné české ekonomiky se LS setkávají prakticky jen s dvojicí měn: českými korunami a eurem. V těchto měnách zákazníci (příjemci leasingu) hradí splátky a leasingová společnost jimi obvykle platí dodavatelům za financované předměty. Pokud se jak prvotní platba dodavateli, tak splácení děje ve stejné měně a splátky jsou fixní, není měnové riziko pro LS zásadním problémem. Opačné situaci (platba dodavateli v jedné měně a splácení v jiné) se LS spíše snaží vyhnout nebo ošetřit měnové riziko v obchodních podmínkách. Zacházení s jinými měnami než Kč a eurem připadá v úvahu v případě platby dodavateli do zahraničí. Takové platby se většinou uskutečňují buď jednorázově nebo v relativně krátkém časovém úseku a měnové riziko tedy u nich není zásadní. - Ostatní tržní rizika (akciové, komoditní atd.) hrají u LS minimální roli. 4.6.2 Úvěrové riziko Úvěrové riziko představuje pro leasingovou společnost stejně jako pro banku nejdůležitější složku rizika. Na jedné straně existují klienti neschopní splácet leasingové splátky z důvodů ekonomických, ať už jakéhokoliv charakteru (od přechodného nedostatku hotovosti až po krach podniku). Druhou stránku tohoto rizika tvoří příjemci leasingu, již od začátku připravení a rozhodnutí splátky neplatit - podvodníci. Situace banky a leasingové společnosti je zejména u první kategorie odlišná. U leasingové společnosti hrají zásadní roli financované předměty a krytí (definovaného jako poměr odhadované tržní ceny daného předmětu a současného závazku leasingového příjemce), dále široké možnosti nastavení podmínek leasingové smlouvy90, spolupráce s dodavateli a další hlediska. Těmto aspektům se věnuji v následujících kapitolách své práce, zejména v kapitolách 5.1 a 6.3.

87

V současnosti ovšem již některé leasingové společnosti také nabízejí úvěry, nemluvě o běžném financování tzv. splátkovým prodejem. 88 CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress 2002. 271 s. ISBN 80-86119-54-8 89 Blíže k měření úrokového rizika např. POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C. H. Beck 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7 str. 296 a dále . 90 např. akontace, výše poslední splátky resp. zůstatková hodnota, délka trvání smlouvy, marže, rozložení a případná variabilita splátek atd.

39

Podvodné jednání příjemců leasingu se snaží LS řešit vzájemným poskytováním informací. Přes intenzivní konkurenční boj LS chápou, že eliminace podvodníků nebo nespolehlivých a problematicky splácejících klientů je jejich společným zájem. Na tom je také založena idea Nebankovního registru klientských informací (zkráceně NRKI), do kterého je již zapojeno 26 společností 91 poskytujících financování a další se na přistoupení připravují. Dalším zdrojem varování před nepoctivým jednáním je Česká leasingová a finanční asociace, různé placené registry a informace státních institucí. - Z hlediska kategorizace úvěrového (kreditního) rizika podle jeho věcné náplně lze říci, že pro LS je – podobně jako pro banku - nejdůležitější kategorií přímé úvěrové riziko jako klasické riziko ze selhání dlužníka (příjemce leasingu). Nicméně právě u této kategorie se projevují významné rozdíly mezi bankou a LS, jak bude uvedeno v příslušných následujících kapitolách, zejm. v kapitole 6. - Z rizika úvěrových ekvivalentů se LS týká v podstatě jen riziko ze selhání poskytovatelů záruk, ručení, garancí zpětného odkupu financovaných předmětů či podobných zajištění. Zde lze uvést dvě pravidla, o jejichž dodržování se LS snaží. Zaprvé jde o prověřování poskytovatele takového zajištění podobným způsobem, jako prověřování samotného příjemce leasingu. Zadruhé: jakkoliv může být zajištění třetí stranou pro LS důležité a výhodné, schválení či neschválení leasingového obchodu by nemělo záviset pouze na něm. Pokud má být obchod schválen a realizován, měl by být „životaschopný“ sám o sobě. Výjimkou je samozřejmě situace, kdy třetí strana poskytující zajištění patří do stejné skupiny (koncernu) jako samotný příjemce leasingu, např. ve vztahu mateřská – dceřinná společnost. Podobná pravidla pro snížení rizika úvěrových ekvivalentů nicméně kromě LS používají i banky a případné rozdíly jsou dány spíše firemní politikou než typem poskytovaného financování. Ostatní rizika z úvěrových ekvivalentů v podobě finančních aktiv typu dokumentárních akreditivů, derivátů apod. se LS prakticky netýkají. - Riziko změny úvěrového hodnocení jako riziko ztráty ze ztížené možnosti získat finanční prostředky za přijatelných nákladů jako důsledek sníženého ratingového hodnocení. Toto riziko se LS dotýká podobně jako bank, neboť kapitálové zdroje LS pochází z velké části z refinančních úvěrů, nejčastěji poskytovaných bankami. Na druhou stranu LS patří obvykle buď do finančních skupin s podstatnou rolí mateřské (popř. jinak spřízněné) banky nebo do skupiny s jinými podniky (např. výrobcem financovaných předmětů)92. V takovém případě je ratingové hodnocení a kredibilita LS dána do značné míry situací celé skupiny (často nadnárodní) a LS a zejména její pobočka v jednotlivé zemi jej může ovlivnit jen omezeně. - Vypořádací riziko jako riziko ztráty ze selhání finanční transakce ve fázi vypořádání zahrnuje z hlediska LS zejména dodání, zaplacení a převzetí předmětu leasingu. Zde se LS chrání zejména právními nástroji v podobě smluvních podmínek, předávacích protokolů a případně i dočasného zajištění, např. v podobě směnky na období, než bude objednaný předmět dodán a odpovídajícím způsobem předán příjemci leasingu. K tomu blíže v příslušných kapitolách, zejména v kapitole 5.1. - Riziko angažovanosti z nadměrné (úvěrové) expozice je pro LS významné, nicméně vzhledem k odlišnostem v přímém úvěrovém riziku zde existují významné rozdíly. O těch bude pojednáno v příslušných kapitolách, zejm. 6.3 až 6.5. Prozatím zmíním pouze tolik, že přes tyto rozdíly i LS v praxi běžně využívají limity financování, podobně jako banky. Pokud vyjdeme z kategorizace úvěrového rizika podle Waterhouse, dospějeme k podobným závěrům: riziko nesplnění závazku druhou stranou existuje samozřejmě jak pro banku, tak pro LS a v obou případech bude zásadní sub-kategorií riziko zákazníka a 91

Ke dni 5.2.2011, viz http://www.llcb.cz/index.htm Do první skupiny patří v ČR např. ČSOB Leasing, UniCredit Leasing, VB Leasing CZ či SG Equipment Finance, do druhé např. ŠkoFIN, Mercedes-Benz Financial Services či Scania FINANCE

92

40

případně riziko z koncentrace (přinejmenším v českých podmínkách). Naopak riziko země a riziko transferu lze z hlediska v ČR působící LS prakticky zanedbat. V rámci inherentního rizika produktu jako odhadu ztráty v důsledku nesplnění závazku druhou stranou hraje zásadní roli riziko z jistiny a úroků, kde se ovšem pozice leasingu a úvěru resp. LS a banky odlišuje (podobně jako v případě úvěrového rizika). Riziko náhradního obchodu je pro LS minimální, riziko zajištění ve Waterhousově pojetí se z pohledu LS v podstatě rovná riziku úvěrových ekvivalentů (neboť LS na rozdíl od banky v praxi pracuje pouze s úvěrovými ekvivalenty ve formě zajištění) a platí tedy výše uvedené. Platební riziko ve smyslu zpožděných plateb (po splatnosti) znamená pro LS většinou menší ohrožení než pro banku, neboť tlak na likviditu je u LS menší a snáze řiditelný – v opravdu extrémním případě nedostatku likvidity může LS např. na určitou dobu zastavit uzavírání nových obchodů (tj. odpadnou platby dodavatelům kromě již dříve uzavřených smluv) a využít veškerou svou hotovost a platby od řádně platících příjemců leasingu na krytí svých krátkodobých závazků (např. splatných úvěrů). Následující kapitoly disertace (zejm. kapitola 6) se podrobněji zabývají přímým úvěrovým rizikem, rizikem úvěrových ekvivalentů a částečně rizikem angažovanosti, z hlediska Waterhousova členění pak zejména rizikem zákazníka, rizikem z jistiny a úroků a rizikem zajištění, částečně rizikem koncentrace a platebním rizikem. 4.6.3 Reprodejní riziko (riziko reprodeje) nahrazující likvidní riziko Riziko tržní likvidity v podobě jako u bank se u LS téměř nevyskytuje. LS obvykle neprodává žádná svá finanční aktiva (cenné papíry, pohledávky atd.). Objevuje se zde ovšem specifický typ rizika, pro který doporučuji zavést termín reprodejní riziko (případně též riziko reprodeje či riziko vyplývající z reprodeje). Riziko reprodeje se týká obtíží při prodeji předmětů, zabavených leasingovou společností. Neprodej může být realizován vlastními silami LS, pomocí třetí osoby (prostředníka, dealera…), v dražbě apod. Riziko reprodeje má také blízko k tržnímu riziku, ovšem netýká se finančních, nýbrž hmotných (většinou movitých) aktiv. Při reprodeji zabavených předmětů hrozí, že budou z nějakého důvodu zcela neprodejné93, nebo - častěji - prodejné pouze za nízkou cenu, která nebude stačit k úhradě pohledávky leasingové společnosti z předčasně ukončené smlouvy. Riziko reprodeje se také může týkat časové či odborné náročnosti nebo vysokých nákladů související se zabavením, skladováním či přípravou financovaných předmětů před dalším prodejem. Riziko reprodeje úzce souvisí s volatilitou cen použitých předmětů na trhu a s krytím stávajícími předměty jako se zásadní složkou řízení rizika leasingové společnosti. Blíže k tomu kapitoly 6.3 a 6.4. Riziko financování může u LS nastat, ale jeho dopady nejsou tak významné jako u banky. LS může v nouzi krátkodobě přestat uzavírat nové obchody a tím snížit tlak na platební schopnost. Samozřejmě zde stále zůstávají určité nutné výdaje (např. mzdy, režijní náklady), nicméně pokud alespoň část portfolia leasingových smluv vykazuje pravidelné splácení, LS získá likvidní prostředky relativně rychle. 4.6.4 Operační riziko

93

např. kvůli špatnému technickému stavu, zastaralosti (např. u výpočetní techniky) nebo jako jednoúčelové s příliš vysokou mírou specializace.

41

Existuje jak u banky, tak u LS, nicméně s významnými odlišnostmi. Míra operačního rizika je u LS pravděpodobně o něco nižší než u banky díky menšímu počtu typů prováděných operací, menší míře hotovostních plateb a zacházení se zahraničními měnami94, menšímu počtu klientů atd. U LS se ovšem naopak objevuje operační riziko u některých činností, které jsou u bank téměř neznámé. Jde např. o komplikované formality související s vlastnictvím financovaných předmětů (zejména motorových vozidel), s přechodem vlastnictví při ukončení leasingové smlouvy, platbami záloh a akontací, pojištění atd. 4.6.5 Obchodní riziko Obchodní riziko existuje u banky i u LS, ale finančního řízení se dotýká jen okrajově. V některých ohledech se pro banku a LS liší (např. regulační opatření jsou pro banky mnohem přísnější), v jiných je velmi podobné (riziko pohromy, změny úvěrového hodnocení, reputační riziko...). Důležitou součást představuje právní riziko, dané v ČR kromě pomalé práce justice také tím, že leasingu je v české legislativě upraven naprosto nedostatečně. Samotné slovo "leasing" se dokonce v českých právních předpisech vůbec nevyskytuje. Veškeré právní náležitosti tak musí být upraveny ve smlouvách a obchodních podmínkách, urychlení případných sporů řeší rozhodčí doložky. V posledních letech přispívají k nárůstu právního rizika také časté změny právní úpravy, jak je uvedeno v kapitolách 5 a 7. 4.6.6 Riziko vyplývající z cese Mohou existovat ještě další typy rizika, týkající se LS a nikoliv banky. Jde především o riziko vyplývající z cese, tj. z převodu leasingové smlouvy na jiného příjemce. Při cesi neboli převodu smlouvy na jiného příjemce leasingu zůstává existující smlouva v platnosti, nemění se její podmínky, marže atd. Změna se týká pouze osoby příjemce leasingu, který přebírá všechna práva a povinnosti původního příjemce. Samozřejmě je k takovému převodu nutný souhlas všech tří stran, tj. LS, původního a nového příjemce. Pokud je na smlouvu vázáno i zajištění poskytované jiným subjektem, je pochopitelně nezbytný i souhlas poskytovatele tohoto zajištění. Riziko vyplývající z cese smlouvy zahrnuje složku úvěrovou (nový příjemce může být neschopný nebo neochotný platit splátky), operační (formální chyba při realizaci cese) a informační (např. nedostatečné nebo přímo nepravdivě informace o převáděném předmětu leasingu, jeho opotřebení, právních vadách apod., neúplné informace o novém nájemci...). LS k cesi přistupuje podobně jako ke schvalování zcela nového obchodního případu, nicméně odpadá zde prověřování dodavatele a původu financovaného předmětu. Naopak je nutno zjistit aktuální stav předmětu, ověřit příslušné formální náležitosti (např. platnost případného individuálně sjednaného povinného pojištění) atd. LS však zejména prověřuje nového nájemce, který na sebe smlouvu přebírá. Takové prověřování se většinou neliší od prověřování před uzavřením běžné smlouvy, u cese nicméně LS vždy bere navíc v úvahu určité riziko podvodného jednání ze strany původního a/nebo nového nájemce. Banka se s podobným rizikem setkává zřídka - bankovní úvěr se na rozdíl od leasingové smlouvy převádí na jiného, vzhledem k původnímu dlužníku (příjemci) zcela nezávislého dlužníka jen výjimečně. 94

viz výše

42

4.6.7 Závěr – specifické typy rizika pro LS Vzhledem k výše uvedenému pokládám za účelné, zavést do kategorizace rizika nové typy, specifické pro LS: riziko reprodeje a riziko vyplývající z cese.

43

5. Obecné předpisy ovlivňující leasingové financování V této kapitole se chci věnovat důležitým vnějším95 předpisům, ovlivňujícím činnost, rozhodování a řízení rizika leasingových společností. Jde o: a) Legislativní rámec poskytování leasingu jako finančního nástroje v České republice včetně stručného pohledu na používané zajišťovací instrumenty a zmínky o všeobecných podmínkách finančního leasingu movitých předmětů doporučených Českou leasingovou a finanční asociace b) Pravidla kapitálové přiměřenosti Basel II a Basel III. O samotných pravidlech se zmíním jen stručně, nicméně jejich dopad na proces rozhodování poskytovatele financování (ať už banky nebo leasingové společnosti) a z toho vyplývající nároky na podnik žádající o financování jsou natolik významné, že zmínka o nich je v disertační práci nezbytná. Jde zejména o povinnost poskytovatele financování vytvářet rating (většinou interní – IRB) pro většinu financovaných podniků a z toho vyplývající konsekvence, zmiňované v dalších kapitolách.

5.1 Leasing z pohledu českého práva Z právního hlediska lze leasing chápat jako právní vztah mezi dvěma osobami (příjemcem a poskytovatelem), umožňující příjemci za přesně stanovenou úplatu užívat předmět leasingu a dále určující, jak bude s předmětem nakládáno po ukončení smlouvou určené doby trvání leasingu. Poskytovatel leasingu tak přenechává přesně definovanou část svých vlastnických práv za úplatu příjemci. Nejde ovšem o nájem, neboť příjemce leasingu je povinen se (na základě smlouvy) chovat k předmětu tak, jako by byl jeho vlastníkem, např. jej na své náklady udržovat v technicky bezvadném stavu a provádět k tomu potřebné opravy a údržbu na vlastní náklady. Kromě toho nese příjemce i veškerá rizika a náklady spojené s případnou ztrátou, odcizením či zničením předmětu. Hovoří se o tzv. „ekonomickém vlastnictví“.96 Jeho součástí jsou kromě samotného využívání předmětu leasingu také určité účetní a daňové výhody. Dříve (u smluv uzavřených do konce roku 2007) to byla zejména možnost zavést cenu pořizovaného předmětu do nákladů rychleji než při běžném odepisování. Např. u předmětů druhé odpisové skupiny97 byl běžný finanční leasing na tři nebo čtyři roky, doba odpisování přitom byla a nadále zůstává pět let. Vlastnické právo pak přechází na leasingového příjemce teprve zaplacením poslední splátky a obvykle i určité symbolické kupní ceny, případně dalších poplatků. U smluv uzavřených od počátku roku 2008 již tato výhoda neplatí, nicméně v březnu 2009 byla Poslaneckou sněmovnou schválena další změna minimální doby finančního leasingu – u předmětů patřících do 2. resp. 3. odpisové skupiny byla zkrácena o 6 měsíců, tedy na 54 resp. 114 měsíců. Leasingová smlouva není v českém právu jako smluvní typ upravena, výraz "leasing" se ostatně vůbec nevyskytuje v Obchodním (dále ObchZ) ani Občanském zákoníku (dále ObčZ). 95

vnějším ve smyslu vzniklým mimo leasingovou společnost a bez reálné možnosti leasingové společnosti je ovlivnit 96 např. DOUBRAVA, M. Leasingová smlouva: tuzemská i mezinárodní. Praha: Linde 2003. 93 s. ISBN 8086131475 na. str. 15 97 např. dopravní technika, obráběcí stroje atd.

44

Ani v zákoně o daních z příjmů98 se nehovoří o leasingu, nýbrž pouze o „finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku“ (odpovídá finančnímu leasingu) a o „nájemní smlouvě“ resp. „smlouvě o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku“. V zákoně jsou zejména definovány podmínky, za nichž je „nájemné (tedy leasingové splátky) daňově uznatelným nákladem. Spolu s vývojem leasingového trhu u nás byly resp. jsou využívány následující možnosti, na jakém právním základě postavit vztah mezi poskytovatelem a příjemcem finančního leasingu99. Jsou to: a) Smlouva o koupi najaté věci podle § 489 a násl. ObchZ popř. spolu s Nájemní smlouvou podle § 663 a násl. ObčZ b) Smlouva smíšená podle § 491 ObčZ c) Smlouva inominátní podle § 269 a násl. ObchZ případně podle § 51 ObčZ ad a) Samotná Smlouva o koupi najaté věci podle § 489 a násl. ObchZ řeší pouze přechod vlastnického práva z pronajímatele na nájemce, a to buď za úplatu nebo i bezúplatně. To by samo o sobě mohlo při leasingu vyhovovat, ale objevuje se jiný problém: tato smlouva neřeší smluvní vztahy poskytovatele a příjemce během doby trvání leasingu. Vychází se zde z předpokladu, že tento vztah se řídí smlouvou nájemní, což ovšem v případě leasingu (zejména finančního) odporuje reálnému ekonomickému smyslu leasingu, o zvyklostech nemluvě. Je důležité si uvědomit, že leasingové splátky se neváží k možnosti předmět leasingu užívat, nýbrž ke splácení finančních prostředků poskytnutých leasingovou společností. Povinnost leasingového příjemce splácet splátky trvá i v případě, že předmět leasingu nemůže z jakéhokoliv důvodu (např. porucha apod.) používat. Leasingová společnost odmítá (a ani to od ní nelze rozumně požadovat) být zodpovědná za funkčnost a vlastnosti předmětu leasingu, který si příjemce leasingu sám vybral a který používá. Obdobně nelze očekávat, že se poskytovatel leasingu jako finančního produktu bude chtít angažovat v případných sporech mezi příjemcem leasingu a dodavatelem předmětu (např. o uznávání závad v rámci záruky apod.). Dalším argumentem je výše zmíněný přenos rizika škod na předmětu na příjemce leasingu. Z tohoto důvodu je využití Nájemní smlouvy a následně i Smlouvy o koupi najaté věci u finančního leasingu nevhodné. Literatura100 ovšem zaznamenává rozhodnutí soudů, která hodnotila finanční leasing jako pronájem, dokonce včetně názoru že "Předmětná leasingová smlouva je svým obsahem smlouvou nájemní ve smyslu § 663 a násl. ObčZ a rovněž smlouvou o koupi najaté věci ve smyslu § 489 ObchZ"101. Jak autoři zmíněné knihy uvádějí, jde o zjevné nepochopení samotné podstaty leasingu. Bohužel tomuto nešťastnému chápání leasingu mnohdy napomáhá i použitá terminologie. Některé leasingové společnosti totiž ve smlouvách používají (či spíše dříve používaly) termíny "pronajímatel" a "nájemce" a tyto termíny se dokonce objevily v návrhu všeobecných obchodních podmínek doporučených Asociací leasingových společností České republiky (viz níže).

98

zákon 586/1992 Sb. o daních z příjmů; nájemné (tj. leasingové splátky) jsou daňově uznatelným nákladem při respektování podmínek dle § 24 odst. (4) až (7). 99 Není - li uvedeno jinak, budu v této kapitole pojmem „leasing“ označovat finanční leasing 100 FARSKÁ, P., KOFROŇ, M., NOVOTNÝ, M. Finanční leasing v právní praxi. str. 14 a dále 101 citováno podle FARSKÁ, P., KOFROŇ, M., NOVOTNÝ, M. Finanční leasing v právní praxi. str. 15.

45

Většina leasingových společností ovšem používá termíny "poskytovatel" a "příjemce" leasingu, nebo také "společnost“ a "klient". ad b) Smlouva smíšená podle § 491 ObčZ Podobný problém jako u výše zmíněného postupu nastává i v případě, že by obě strany leasingového obchodu chtěly využít smlouvu smíšenou, tj. smlouvu, která v sobě zahrnuje dva popř. více smluvních typů, přičemž alespoň jeden z nich musí být zákonem upravený (jinak by šlo o smlouvu smíšenou ze dvou nebo více inominátních smluv a tedy opět smlouvu inominátní). Ze zákonem jmenovaných typů se pro průběh leasingu nabízí opět jen k danému účelu nevhodná nájemní smlouva (viz výše). Poněkud ironicky by se v určitých ohledech lépe hodila smlouva o výpůjčce podle § 659 a násl. ObčZ102, kdyby ovšem výpůjčka nebyla definována jako "...právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat" [zvýrazněno M.S.]... Pro ukončení leasingu a převod vlastnictví k financovanému předmětu by šlo uvažovat o smlouvě kupní s odkládací podmínkou (řádné zaplacení leasingových splátek) podle § 409 a násl. ObchZ, nebo o smlouvy o smlouvě budoucí podle § 289 a násl. ObchZ, kde onou budoucí smlouvou bude právě smlouva kupní. Bohužel i zde narazíme na určité problémy: např. u kupní smlouvy jde o pasáže týkající se odpovědnost prodávajícího za vady zboží. Leasingová společnost, která obvykle nemá s dodávaným předmětem leasingu nic společného, se jistě nenechá vmanévrovat do situace, aby odpovídala za vady předmětu dodávaného někým jiným. ad c) Smlouva inominátní podle § 269 a násl. ObchZ případně podle § 51 ObčZ Jako nejvhodnější řešení se tedy ukazuje vytvořit leasingovou smlouvu jako smlouvu inominátní (nepojmenovanou), což dává oběma stranám dostatečnou volnost při dohadování o podmínkách smlouvy. Na první pohled se může zdát, že pozice příjemce leasingu je výrazně slabší než pozice leasingové společnosti, ale realita nemusí být tak jednoduchá. Vzhledem k intenzivnímu konkurenčnímu tlaku a relativně snadné substituovatelnosti finančního leasingu jiným produktem (úvěrem, koupí za hotové, do jisté míry nájmem atd.) má zájemce o leasing poměrně velkou rozhodovací volnost, aby si buď zvolil leasingovou společnost s přijatelnými podmínkami nebo aby dokonce jednal o jejich přizpůsobení svým požadavkům. Důležití zákazníci toho skutečně někdy docílí. Poněkud komplikovanější je situace v případě využití § 51 ObčZ. Pokud není dána působnost Obchodního zákoníku ze zákona, leasingová společnost by si sice mohla s každým klientem (např. i nepodnikající fyzickou osobou) jeho působnost dohodnout, ale v případném sporu by pro ni existovalo riziko kvůli ustanovení §262 odst. 4 ObchZ. Soud (nebo rozhodce) by mohl posoudit dohodu o působnosti Obchodního zákoníku jako nevýhodnou pro klienta (nepodnikatele) a vztah by tak mohl být stejně podřízen Občanskému zákoníku. Existují dokonce i názory103, že v takovém případě by se leasingová smlouva měla řídit ustanoveními o spotřebitelských smlouvách dle § 52 a násl. ObčZ.

102

např. § 661 (1) Vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; je povinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením. (2) Není-li dohodnuto jinak, nesmí vypůjčitel přenechat věc k užívání jinému. 103 viz FARSKÁ, P., KOFROŇ, M., NOVOTNÝ, M. Finanční leasing v právní praxi. str. 30 a dále Ačkoliv zmiňovaní autoři s těmito názory spíše nesouhlasí, velmi správně upozorňují na právní nejistotu celé situace a nedostatek judikatury, který bohužel přetrvává od vydání zmíněného díla v roce 2003 až dodnes. Změna této situace se bohužel nedá v blízké době očekávat, mj. vzhledem k tomu, že většina sporů týkajících se leasingu se dnes řeší v rozhodčím řízení.

46

Pokud nebude uvedeno jinak, budu se v následujícím textu zabývat finančním leasingem movitých věcí s právem odkupu104, uzavíraným mezi leasingovou společností a podnikatelským subjektem v rámci jeho podnikání a tedy na základě Obchodního zákoníku dle § 269 a násl. Jak bylo výše uvedeno a zdůvodněno, vychází většina leasingových společností z § 269 a násl. ObchZ (je - li klientem podnikatelský subjekt) a konstruuje leasingovou smlouvu jako inominátní. Z toho mj. vyplývá, že je nutno smluvně upravit velké množství podrobností a myslet na různé možné komplikace v průběhu platnosti smlouvy, protože se většinou nelze opřít o ustanovení Obchodního ani Občanského zákoníku. Tyto podrobnosti se většinou neupravují v samotném textu smlouvy, nýbrž ve všeobecných podmínkách, které bývají nedílnou součástí smlouvy. Další zásadní součást leasingové smlouvy tvoří splátkový kalendář, závazně určující datum a výši splátek popř. jiných plateb z leasingové smlouvy. Leasingová smlouva i související dokumenty a smlouvy jsou samozřejmě vždy v písemné formě, i když to v některých případech zákon výslovně nenařizuje. Často se podpis příjemce leasingu vyžaduje nejen na leasingové smlouvě, ale i na splátkovém kalendáři a všeobecných obchodních podmínkách.

Samotná leasingová smlouva bývá poměrně stručná, obsahuje obvykle následující body: - číslo smlouvy - označení "leasingová smlouva" - odkaz na § 269 a popř. odstavec 2 ObchZ - určení poskytovatele a příjemce leasingu včetně zastupujících osob - cenové podmínky smlouvy, zejména vstupní cenu předmětu, leasingovou cenu, prodejní cenu (po uplynutí doby leasingu), smluvní poplatek, případné další poplatky atd. U těchto položek se také uvádí příslušná sazba DPH - detaily smlouvy jako dobu trvání, periodicitu splátek, určení fixních nebo variabilních splátek atd. - specifikaci pojištění včetně určení, je či není -li pojištění součástí splátek - určení předmětu leasingu včetně výrobních čísel, výrobce, typu, příslušenství zahrnutého v ceně apod. - určení dodavatele (pokud jím není příjemce leasingu nebo sama leasingová společnost, což nastává např. při dalším leasingu již dříve financovaných, používaných a pro neplacení zabavených předmětů) - výslovný odkaz na přílohy smlouvy, zejména obchodní podmínky té které společnosti (viz níže), splátkový kalendář a protokol o převzetí předmětu leasingu příjemcem. - v případě zpětného leasingu se protokol o převzetí nahrazuje prohlášením příjemce, že v okamžiku podpisu má již předmět leasingu ve svém držení a že je tedy splněna povinnost poskytovatele - závěrečné ustanovení, dovolující měnit podmínky smlouvy pouze ve formě písemných dodatků potvrzených oběma stranami. - datum a místo vystavení - podpisy, případně razítka a ověření podpisů Nejčastěji se tyto údaje vyplňují do předtištěných formulářů nebo doplňují do šablony v počítači a pak tisknou spolu s ní.

104

viz zákon 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění od 1.1.2009 a příslušná 7. kapitola této práce, zmiňující se o dopadech aktuálních změn

47

5.1.1 Obchodní podmínky finančního leasingu Na rozdíl od vcelku stručného textu vlastní leasingové smlouvy bývají přiložené obchodní podmínky (podle § 273 ObchZ) leasingových společností poměrně rozsáhlé. Obvyklou praxí je, že příjemce leasingu podepisuje kromě leasingové smlouvy a ostatních dokumentů a příloh i tyto obchodní podmínky. Česká leasingová a finanční asociace (dále ČLFA)105 v roce 1996 vydala a zveřejnila "... v zájmu prohloubení právní jistoty účastníků leasingových operací s odvoláním na ustanovení § 273 obchodního zákoníku a při zohlednění dosavadní praxe svých členů..."106 doporučené Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů. Tyto podmínky jsou ovšem poznamenány dobou svého vzniku a odpovídají tehdejší nevyzrálosti leasingového trhu u nás. Například pro příjemce leasingu je v těchto doporučených podmínkách poněkud nešťastně používán termín "nájemce", a leasingová společnost je "pronajímatelem"107. Jak bude uvedeno dále, leasingové společnosti si v praxi tyto podmínky upravují a doplňují podle současných požadavků a vlastních zkušeností. Doporučené Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů dle ČLFA obsahují následujících deset článků: 1) Všeobecná ustanovení, vymezující účel smlouvy o finančním pronájmu (leasingové smlouvy) jako "...umožnit za úhradu trvalé užívání určité věci nebo souboru věcí (dále jen předmět leasingu - "PL") ve vlastnictví leasingové společnosti (dále jen "pronajímatel") právnickou nebo fyzickou osobou usilující o toto užívání pro podnikatelské nebo spotřebitelské cíle (dále jen "nájemce") s tím, že nebezpečí škod na PL a škod spojených s jeho provozem nese nájemce a že PL má přejít po skončení LS do vlastnictví nájemce. "108 a dále určující, že předmět leasingu je podle požadavků nájemce získáván do vlastnictví poskytovatele prostřednictvím kupní smlouvy s dodavatelem (kterým může být distributor, výrobce nebo jiný subjekt). 2) Předání a převzetí předmětu leasingu, specifikující platnost a účinnost smlouvy, práva a povinnosti smluvních stran při nabytí platnosti resp. účinnosti a dále konkretizující předání předmětu a případné sporné otázky s předáním spojené, zejména v případě vad předmětu při převzetí. Leasingová smlouvy nabývá platnosti písemným přijetím návrhu pronajímatele, její účinnost je odložena do doby účinnosti kupní popř. jiné smlouvy, zajišťující pronajímateli dispozici s předmětem109. "Nabytím platnosti leasingové smlouvy vznikne pronajímateli povinnost udělat vše pro uzavření kupní smlouvy a po jejím uzavření povinnost zaplatit dodavateli kupní cenu PL. Nájemci vznikne nabytím účinnosti leasingové smlouvy za předpokladu splnění všech smluvních podmínek právo na předání PL a zároveň i povinnost PL převzít."110 105

Blíže o ČLFA v kapitole 3.4 nebo na www.clfa.cz citováno dle Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů doporučených ČLFA, znění účinné od l. ledna l996, dostupné na WWW: 107 Na rozdíl od ostatního textu se v následujících pasážích, pojednávajících o podmínkách vydaných ČLFA přidržím tohoto označování i já. 108 citováno dle Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů doporučených ČLFA, znění účinné od l. ledna l996 109 U leasingu není nijak výjimečné uzavření smlouvy s odloženou účinností, např. pokud financovaný předmět bude vyroben či dodán teprve delší dobu. U velkých investic - strojů apod. - může jít až o několik měsíců. 110 citováno dle Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů doporučených ČLFA, znění účinné od l. ledna l996 106

48

3) Vlastnictví a užívání předmětu leasingu, kde se nejprve zdůrazňuje vlastnictví předmětu poskytovatelem leasingu po celou dobu "finančního pronájmu" (opět poněkud nešťastně zvolený termín). Dále se hovoří o oprávnění pronajímatele zřídit a naopak povinnosti nájemce zabránit vzniku práv třetích osob vůči PL - zejména jde o zástavní právo. Jsou specifikovány povinnosti nájemce během používání předmětu (např. povinnost pečovat o předmět, zákaz úprav, povinnost sdělovat poskytovateli důležité skutečnosti, zákaz podnájmu bez souhlasu leasingové společnosti atd.) a také povinnost nájemce hradit v plné výši náklady spojené s provozem předmětu leasingu po dobu trvání smlouvy. Upravuje se zde i právo pronajímatele kontrolovat stav předmětu, nahlížet do účetních dokladů nájemce za účelem přezkoumání hospodářských poměrů (!) a dokonce i souhlas nájemce pro banky nebo jiné subjekty k poskytování takových informací. Povinností pronajímatele pak je zachovávat o zjištěných údajích mlčenlivost, a to i po skončení leasingové smlouvy. 4) Záruční a servisní podmínky v podstatě zdůrazňují, že pronajímatel není zodpovědný za škody na předmětu, jeho vlastnosti atd. a že veškerá práva v podobných sporných případech může, ba dokonce je povinen nájemce uplatnit u dodavatele na základě pronajímatelem vystavené plné moci ("Nájemce uplatní všechna práva vyplývající ze záručních a servisních podmínek..."111). Podstatné je, že "Nájemce je povinen i při výskytu vad na předmětu leasingu platit sjednané splátky nájemného."112 5) Pojištění předmětu leasingu upravuje jak možnost uzavření pojištění pronajímatelem a placení pojistného nájemcem ve splátkách, tak i druhou možnost, tj. uzavření pojištění nájemcem s vinkulací ve prospěch pronajímatele. V obou případech smlouva ukládá nájemci povinnost uhradit případný rozdíl mezi výší pojistného plnění a výší skutečných nákladů za opravu (ten může vzniknout např. kvůli spoluúčasti, kterou ovšem již doporučené podmínky nespecifikují, na rozdíl od praxe - viz níže). 6) Výše a úhrada splátek nájemného se nejprve věnuje určení ceny, použité následně jako základu pro výpočet splátek. Následuje zásadní věta, konstatující že "Nájemce je povinen platit splátky nájemného ve stanovených termínech a v dohodnuté výši. Výše a časové rozložení splátek nájemného dohodnuté oběma stranami je obsaženo ve smlouvě."113 Dále tento článek specifikuje podmínky, za nichž je pronajímatel oprávněn změnit výši splátek, zejména: - je - li skutečná cena pořízení předmětu vyšší než předpokládaná - dojde - li v průběhu leasingové smlouvy k výrazné změně úrokových sazeb - dojde - li v průběhu leasingové smlouvy k výrazné změně kurzu koruny vůči referenční měně - v důsledku zavedení nových či změně stávajících daní a poplatků spojených s předmětem leasingu, popř. ke změněn pojistného Dále článek 6 upravuje možnost započtení závazků a právo pronajímatele požadovat dodatečné zajištění v případě ohrožení návratnosti. 7) Důsledky porušení povinností stran leasingové smlouvy stanovuje smluvní pokutu ČLFA navrhuje při prodlení se splátkami výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení a při jiném porušení smluvních povinností částku 5000 Kč - a také zmiňuje náhradu škody a 111

citováno dle Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů doporučených ČLFA, znění účinné od l. ledna l996 112 tamtéž 113 tamtéž

49

oprávnění pronajímatele dočasně odebrat nebo vyřadit z činnosti114 předmět leasingu. Důležitým bodem je oprávnění pronajímatele nepřevést v případě neplnění závazků nájemcem na nájemce práva vzniklá z jiných leasingových smluv115 (zejména vlastnického práva na jiné financované předměty) a informovat o tomto neplnění třetí osoby, zejména členy Asociace. 8) Nabytí vlastnictví předmětu leasingu nájemcem konkretizuje přechod vlastnického práva, přičemž umožňuje úplatný i bezúplatný převod. Při volbě z těchto možností se odvolává na leasingovou smlouvu (která v naprosté většině případů stanoví přechod vlastnictví za úplatu, už kvůli daňovým hlediskům. Případný bezplatný převod vlastnictví hraničí podle některých názorů s darem). 9) Ukončení leasingové smlouvy nastává v následujících situacích: - standardně uplynutím doby leasingu, splněním podmínek a přechodem vlastnického práva na nájemce - dohodou obou stran - totálním zničením popř. krádeží předmětu leasingu Pronajímatel může smlouvu jednostranně ukončit, pokud: - nájemce podstatným způsobem porušil smlouvu, což podle návrhu ČLFA mj. znamená prodlení s úhradou splátky delší než 30 dnů - dodavatel odstoupil od kupní smlouvy ještě před dodáním předmětu - bylo zahájeno konkursní nebo vyrovnávací řízení týkající se majetku nájemce - nájemce zemřel (platí pro fyzické osoby) Dále se upravují technické záležitosti ukončení smlouvy včetně povinnosti písemného vypořádání práv a závazků obou stran 10) Závěrečná ustanovení obsahují informační povinnost pro obě strany, dále ustanovení o řešení případných majetkových sporů v rozhodčím řízení a zdůrazněním, že se výslovně neupravené vztahy mezi pronajímatelem a nájemcem řídí českou legislativou, zejména obchodním zákoníkem. Obě strany také podpisem potvrzují seznámení se a souhlas s textem všeobecných podmínek a jejich závazností. V praxi se většinou z těchto doporučených obchodních podmínek vydaných ČLFA vychází, nicméně leasingové společnosti je doplňují o mnoho dalších podrobností. Pro porovnání jsem využil reálně používaných všeobecných podmínek dvou významných leasingových společností, působících na českém trhu: ŠkoFIN a VB Leasing. V obou případech jsou jejich všeobecné podmínky podstatně obsáhlejší a v obou případech je vyžadován podpis klienta přímo na výtisk obchodních podmínek. Pokud jde o terminologii označující strany smluvního vztahu, VB Leasing hovoří ve svých podmínkách (a tedy i leasingových smlouvách) o "příjemci" a "poskytovateli" leasingu, ŠkoFIN volí označení "společnost“ a "klient". Ani rozdělení podmínek do jednotlivých článků není shodné, VB Leasing zůstává u deseti článků, nicméně jinak strukturovaných, ŠkoFIN se spokojuje se čtyřmi hlavními oblastmi, které se dále člení. Obě společnosti kladou ve svých podmínkách velký důraz na to, že leasingová smlouva je smlouvou inominátní a na z toho vyplývající důsledky. VB Leasing tomu věnuje v obecných 114 115

uplatňuje se např. u velkých strojů, které se dočasně vyřadí z činnosti demontáží řídících systémů apod. srovnej níže Dohodu o vzájemné provázanosti leasingových smluv

50

ustanoveních obchodních podmínek následující odstavec: "Se zřetelem k tomu, že poskytovatel pořizuje předmět leasingu a přenechává jej k užívání výlučně pro účely dané leasingové operace, tedy činí tak na žádost a ve prospěch konkrétního příjemce pouze za účelem poskytnutí financování příjemcem vybraného předmětu leasingu, příjemce plně respektuje zvláštní povahu inominátního leasingového vztahu, resp. tomu odpovídající zvláštní úpravu práv a povinností smluvních stran, kdy vzhledem ke shora uvedenému účelu veškerá rizika, povinnosti a náklady spojené s držením a užíváním předmětu leasingu nese na místo jeho vlastníka (poskytovatele) výlučně příjemce a poskytovatel neodpovídá a nikterak příjemci neručí za dodržení dodacích podmínek dodavatelem, za technické parametry, vlastnosti a případné vady předmětu leasingu, jeho přínos a použitelnost, ani za škody vzniklé v důsledku užívání předmětu leasingu a případných pojistných událostí."116 Nechybí ani uvedení povinnost příjemce leasingu uplatňovat vůči dodavateli popř. jiným subjektům nároky z odpovědnosti za vady, za škodu a ze záruky. Vztah příjemce leasingu a poskytovatele se pak - podle obchodních podmínek - řídí přiměřeně podle ustanovení smlouvy mandátní (§ 566 a násl. ObchZ), na rozdíl od ní jde ovšem o zastupování neúplatné. ŠkoFIN zase v obchodních podmínkách finančního leasingu výslovně konstatuje nejen, že jde o smlouvu nepojmenovanou, ale také že "Smlouva není smlouvou nájemní ani smlouvou o koupi najaté věci.", že „Smlouva o finančním leasingu je v některých obecně závazných právních předpisech označována jako smlouva o finančním pronájmu. Z tohoto pohledu je společnost leasingovým pronajímatelem a klient leasingovým nájemcem“ a že " Nemožnost dočasně či trvale řádně užívat PF (a to i tehdy, pokud je PF mimo provoz nebo pokud došlo k jeho odcizení) nezbavuje klienta povinnosti hradit splátky splatné do dne ukončení Smlouvy.."117 Mnohem podrobněji než v návrhu ČLFA je v praxi upraveno pojištění předmětu leasingu VB Leasing například v případě uzavření pojistky příjemcem leasingu výslovně požaduje spoluúčast maximálně do výše 10%. Oproti doporučeným podmínkám ČLFA bývá v praxi stanovena vyšší smluvní pokuta - 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení plus 100 Kč za každou písemnou nebo faxovou upomínku. Poskytovatel si také vyhrazuje právo poskytnout v případě prodlení s platbou splátek nebo pojistného údaje o příjemci a výši dluhu třetím osobám. V podmínkách společnosti VB Leasing se rozlišuje mezi odstoupením od smlouvy a výpovědí smlouvy. Odstoupení se týká situací, kdy: - příjemce nepřevezme předmět leasingu - příjemce nezaplatí mimořádnou splátku či zálohu na leasingové splátky - příjemce či třetí osoba odmítli poskytnout požadované118 zajištění závazků (včetně poskytnutí garance zpětného odkupu ze stany dodavatele) - se poskytovateli nepodaří v přiměřené lhůtě uzavřít s dodavatelem kupní či jinou obdobnou smlouvu na předmět leasingu, nebo od takové smlouvy (již uzavřené) ještě před dodáním předmětu leasingu odstoupil z důvodů jejího porušování ze strany dodavatele. Jde tedy o situace nastávající na samém počátku smluvního vztahu. Naopak výpověď připadá v úvahu v případě, že:

116

citováno dle Obchodní podmínky finančního leasingu společnosti VB Leasing, platné k 12.5.2008 citováno podle Obchodní podmínky finančního leasingu motorových vozidel u společnosti ŠkoFIN s.r.o., platných k 1.9.2007 118 Samozřejmě se toto zajištění nejprve s potenciálním příjemcem leasingu nejprve ústně dohaduje 117

51

- příjemce podstatným způsobem nebo opakovaně porušuje ustanovení těchto Obchodních podmínek nebo leasingové smlouvy (k prodlení viz níže) - příjemce nepečuje řádně o předmět leasingu nebo jej užívá v rozporu s účelem užívání a technickou dokumentací tak, že poskytovateli vznikla škoda nebo mu hrozí značná škoda, - příjemce je v prodlení se zasláním předávacího protokolu, TP, pojistné smlouvy, vinkulace či jiného dokladu déle jak 15 dnů, - dodavatel nebo poskytovatel odstoupil od kupní či jiné obdobné smlouvy s dodavatelem, - bylo zahájeno konkursní nebo vyrovnací řízení týkající se majetku příjemce, - příjemce při uzavírání leasingové smlouvy uvedl nesprávné údaje ohledně svých hospodářských poměrů nebo zamlčel okolnosti, za kterých by poskytovatel leasingovou smlouvu neuzavřel, kdyby mu tyto okolnosti byly známy, - došlo ke změně bydliště nebo sídla příjemce mimo území České republiky, - příjemce neuzavře, neplní nebo vypoví pojistnou smlouvu - zanikne nebo se sníží zajištění závazku příjemce z leasingové smlouvy a příjemce do 15 dnů od zániku nebo snížení zajištění neposkytne jiné zajištění, se kterým poskytovatel souhlasí, - se změní vlastnická struktura příjemce-právnické osoby , zejména v případě převodu rozhodujících vlastnických podílů na třetí osobu, který může vést k podstatnému zhoršení bonity příjemce, - je dán některý z důvodů k výpovědi nebo k odstoupení (viz výše) od jiné mezi smluvními stranami uzavřené leasingové smlouvy Smlouva také zaniká při prokázaném odcizení nebo úplném zničení předmětu leasingu nebo dohodou obou smluvních stran. Zajímavou okolností je to, jak dlouhé prodlení se splácením splátek je v rámci obchodních podmínek považováno za podstatné porušení smlouvy - zatímco v podmínkách ČLFA nalezneme tolerantní lhůtu 30 dnů, obě LS uvádí ve svých podmínkách dobu poloviční. To samozřejmě neznamená, že by leasingové společnosti po dvou týdnech automaticky vypovídaly leasingové smlouvy "neplatičů" a zabavovaly předměty leasingu. Naopak i při mnohem delším prodlení se poskytovatelé leasingu obvykle snaží o dohodu s příjemcem, např. o změnu splátkového kalendáře apod. Relativně krátká lhůta dvou týdnů znamená spíše psychologickou hrozbu klientovi nebo možnost zahájit co nejdříve soudní či rozhodčí řízení. Dalším bodem, kterému obě společnosti věnují více pozornosti, je finanční vyrovnání v případě předčasného ukončení smlouvy. Zatímco v doporučených podmínkách ČLFA se pouze stručně stanoví, že "Při ukončení leasingové smlouvy provede pronajímatel finanční vyrovnání."119, v praxi používané podmínky si této situace všímají podrobněji. Finanční vyrovnání je poskytovatel povinen vyhotovit v případě mimořádného ukončení smlouvy z důvodu výpovědi, odcizení nebo zničení předmětu nebo dohody. Pak "...má poskytovatel nárok na úhradu záporného rozdílu nebo příjemce nárok na úhradu kladného rozdílu mezi a) prodejní cenou vráceného / odebraného předmětu leasingu (bez DPH) + přijatého pojistného plnění + případného výnosu plynoucího z realizovaných náhrad škod vůči třetím osobám + všech po předčasně ukončené LS realizovaných výnosů z garancí, zástavních práv a jiných jistin, byly-li tyto k zajištění leasingového případu poskytnuty a b) dluhem příjemce na leasingových splátkách (tj. rozdíl mezi splatnými splátkami do dne předčasného ukončení LS a splátkami skutečně zaplacenými) včetně úroků z prodlení + součtem leasingových splátek do řádného ukončení LS odúročených úrokovou sazbou 3M 119

citováno dle Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů doporučených ČLFA, znění účinné od l. ledna l996

52

PRIBOR nebo v případě financování na bázi cizí měny 3M EURIBOR ke dni vyhovení finančního vyrovnání sníženou o dva procentní body, maximálně však odúročených úrokovou sazbou, kterou byla kalkulována LS (současná hodnota budoucích splátek) + dlužným pojistným (povinné ručení, příp. havarijní pojištění) + prodejní cenou předmětu leasingu uvedené v LS + dlužnými smluvními pokutami + ostatními náklady.."120 Mgr. Radek Hrtoň ze společnosti VB Leasing k tomu dodává: "Závazek příjemce leasingu hradit leasingové splátky, kterými se leasingové společnosti dostává zpět vynaložená investice a kalkulovaný zisk, musí být pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy modifikován v závazek k náhradnímu plnění, který povede v případě ztráty na straně poskytovatele leasingu k její sanaci. Tento závazek se pak v daném případě konstituuje prostřednictvím tzv. finančního vyrovnání. Jak z jeho konstrukce vyplývá, v podstatě se blíží výpočtu náhrady škody, neboť je v zásadě požadováno tolik (nikoli zcela), kolik by se leasingové společnosti z leasingové smlouvy dostalo, pokud by nedošlo k jejímu předčasnému ukončení. (...) Srovnání s náhradou škody však neplatí bezvýhradně, neboť poskytovatel leasingu například nenárokuje v rámci finančního vyrovnání původní hodnotu budoucích leasingových splátek, ale jejich současnou hodnotu, tj. hodnotu odúročenou příslušnou úrokovou sazbou, jejímž prostřednictvím se přihlíží k aktuální ceně peněz na finančních trzích, v důsledku čehož se leasingová společnost v podstatě vzdává části svého zisku, který v leasingové ceně původně kalkulovala."121 Leasingové společnosti také obvykle přímo v obchodních podmínkách vyžadují od svých klientů souhlas s poskytnutím osobních údajů v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb. Důvody bývají dva: - většina leasingových společností je součástí větší finanční skupiny a údaje o klientovi poskytuje např. spřízněné (často mateřské) bance, pojišťovně atd. Tato cesta pro poskytování informací samozřejmě funguje i naopak. - poskytovatelé financování se spojují do sdružení, která shromažďují a svým členům předávají informace o platební morálce klientů. Leasingové společnosti i jiné financující subjekty se tak chrání před podvodníky nebo problémovými klienty. Mezi takové organizace patří v ČR například zájmové sdružení právnických osob SOLUS. V závěrečných ustanoveních se kupodivu jen jedna ze společností přidržela doporučení Asociace a uvádí ve svých obchodních podmínkách, že veškeré majetkové spory z leasingové smlouvy se budou rozhodovat v rozhodčím řízení a že jeho nález bude pro obě strany závazný a konečný. Novinkou platnou od roku 2009 je rozdělení leasingu z hlediska novely zákona o DPH na leasing s povinností odkupu resp. s právem odkupu financovaného předmětu122. Na to reagují LS buď zdůrazněním rozdílů ve všeobecných obchodních podmínkách nebo vytvořením druhé odlišné verze všeobecných obchodních podmínek pro leasing s povinností odkupu (neboť u leasingu s právem odkupu prakticky k žádným změnám nedochází). Pokud porovnáme tyto obchodní podmínky mezi sebou (za příklad byly zvoleny podmínky společnosti VB Leasing platné k 12.5.2008 v případě práva odkupu resp. k 1.1.2009 v případě povinnosti odkupu), největší rozdíly jsou dány samozřejmě právě rozdílem v nakládání s financovaným předmětem při řádném (standardním) ukončení smlouvy, tj. zda je příjemce leasingu „pouze“ oprávněn k jeho koupi nebo zda odkup předmětu leasingu patří mezi jeho povinnosti. 120

citováno dle Obchodní podmínky finančního leasingu společnosti VB Leasing, platné k 12.5.2008 citováno dle HRTOŇ, R. Odůvodnění změny žaloby pro Krajský soud v Brně ze dne 17.10.2005 122 Blíže k tématu viz kapitola 7.3 121

53

V bodech upravujících předání, převzetí, vlastnictví, užívání a pojištění předmětu a případného převodu leasingové smlouvy (cese) nejsou mezi podmínkami žádné rozdíly, zato co se týče platebních podmínek a splátek již nastávají. V případě klasického finančního leasingu s právem odkupu totiž jako daňový doklad slouží splátkový kalendář, zatímco u leasingu s povinností odkupu je základním dokumentem faktura, jejíž přílohou je předpis jednotlivých plnění plynoucích ze smlouvy (tedy splátek), který ovšem není dokladem z daňového hlediska. Další rozdíly nastávají při ukončení leasingové smlouvy. V případě předčasného ukončení smlouvy s povinností odkupu vystaví LS příjemci vedle standardního finančního vyrovnání také opravný daňový doklad (daňový dobropis) ohledně zbývajících budoucích leasingových splátek (plnění vyplývajícího z LS za dobu od předčasného do okamžiku řádného ukončení LS), příp. doklad o opravě základu daně, je-li příjemce neplátcem DPH. U řádného ukončení smlouvy s povinností odkupu je v podmínkách samozřejmě upraven odkup předmětu, přechod vlastnictví z LS na příjemce leasingu a případné komplikace takové situace (např. prodlení ze strany příjemce). 5.1.2 Zajišťovací instrumenty a některé další smlouvy používané v souvislosti s finančním leasingem Finanční leasing bývá upraven inominátní leasingovou smlouvou a obchodními podmínkami, to ale samozřejmě nejsou jediné smlouvy, které se v tomto vztahu objevují. Neodmyslitelnou součástí financování pomocí leasingu je samozřejmě kupní smlouva mezi poskytovatelem leasingu (leasingovou společností) a dodavatelem předmětu leasingu. Zvláštním případem je výše zmíněný zpětný leasing, kdy příjemce leasingu je zároveň dodavatelem, nebo situace, kdy dodavatelem je sama leasingová společnost. S výjimkou zúčastněných stran se ale textace kupní smlouvy většinou neliší od případu, kdy by si předmět kupoval přímo investor za hotové (a financoval např. úvěrem). Příjemce leasingu si obvykle nejprve vybere předmět leasingu a dodavatelem, dojedná cenu a teprve poté volí poskytovatele leasingu, někdy dokonce i sám způsob financování. Leasingová společnost tak vstupuje do jednání teprve později a soustřeďuje se na ty body dohody, které jsou pro ni významné (např. způsob a okamžik platby dodavateli). Dodavatel také musí počítat s tím, že případné nároky vyplývající z vad předmětu, záruky apod. bude uplatňovat příjemce leasingu a nikoliv kupující (tedy leasingová společnost), ale velkou změnu to pro něj nepředstavuje. Zajímavější jsou různé zajišťovací instrumenty, používané ke snížení rizika leasingové společnosti. Vysloveně pro toto použití je konstruována Dohoda o vzájemné provázanosti leasingových smluv. Tento dokument doznal postupně během doby používání výrazných změn. V původní podobě bylo podstatou této dohody oprávnění poskytovatele vypovědět v případě podstatného (hrubého) porušení smluvních povinností (zejména neplacení splátek) nejen všechny leasingové smlouvy tomu příjemci leasingu, který podmínky porušuje (což je stanoveno již v obchodních podmínkách leasingové smlouvy), ale také vypovědět leasingové smlouvy osobám s příjemcem spřízněným, stanoveným v Dohodě o vzájemné provázanosti leasingových smluv. Takové ujednání bylo pro leasingovou společnost výhodné v případech, když financuje několik vzájemně majetkově propojených příjemců (např. z jednoho holdingu apod.). Pokud jeden z příjemců neplatí, může leasingová společnost vypovědět některé nebo všechny123 123

V jedné z v praxi používaných Dohod o vzájemné provázanosti leasingových smluv se uvádí "Pronajímatel je oprávněn vypovědět tolik leasingových smluv, aby součet kladných rozdílů z takto vypovězených smluv dosáhl aktuální výše ztráty vzniklé pronajímateli z leasingových smluv uzavřených se spřízněnou osobou." (citováno dle

54

smlouvy spřízněných osob, prodat zabavené předměty a z výtěžku prodeje pokrýt svou pohledávku za neplatícím příjemcem. Takové pojetí Dohody bylo ovšem problematické, neboť v případě porušení smlouvy ze strany jednoho klienta byl ukončením smluv "penalizován" jiný subjekt, ačkoliv se nedopustil žádného porušení smlouvy. To mohlo být hodnoceno jako jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Proto v poslední době došlo ke spojení tohoto nástroje se smlouvou o ručení (viz níže). Ručení třetí osoby - nejčastěji mateřské či jinak spřízněné společnosti či osoby - za dlužníka, tj. za příjemce leasingu představuje samo o sobě důležitý nástroj. Síla takového ručení je ovšem velmi proměnlivá a závisí na ekonomické situaci ručitele a také na jeho ochotě dostát svému závazku. Smlouva o ručení je uzavírána dle § 303 a násl. ObchZ. Tato smlouva obvykle obsahuje následující body: - číslo leasingové smlouvy resp. smluv, k níž se váže - označení "smlouva o ručení" - odkaz na § 303 a násl. ObchZ - určení věřitele (což je v daném případě poskytovatel leasingu), dlužníka (příjemce leasingu) a ručitele včetně zastupujících osob - stanovení práv a povinností obou stran. Ručitel obvykle ručí jak za věřitelovy pohledávky vzniklé v důsledku případného porušení leasingové smlouvy (dlužník neplatí řádně splátky), tak za záporný rozdíl z případného "finančního vyrovnání" (viz výše). Věřitel (leasingová společnost) je také oprávněn využít plnění z případné leasingové smlouvy mezi ručitelem a věřitelem nejprve na úhradu splatných závazků z titulu ručení. - prohlášení ručitele, že se seznámil s obsahem leasingové smlouvy a se zněním obchodních podmínek. - dohoda o řešení případných majetkových sporů vzniklých ze smlouvy rozhodčím řízením. Obě strany se zavazují akceptovat rozhodčí nález jako závazný a konečný. - závěrečné ustanovení, dovolující měnit podmínky smlouvy pouze ve formě písemných dodatků potvrzených oběma stranami. - datum a místo vystavení - podpisy, případně razítka a ověření podpisů a totožnosti V leasingové praxi se často využívá tzv. křížové ručení. Jde o situaci, kdy leasingová společnost financuje dva nebo více podniků ze skupiny (popř. jinak propojených) a pro snížení svého rizika se s obměna (resp. všemi) příjemci leasingu dohodne na tom, že si tito příjemci budou navzájem ručit. Jde - li o více než dva příjemce, obvykle se jedná o ručitelské smlouvy každého za všechny ostatní. Po formální stránce jde o několik klasických smluv o ručení dle § 303 a násl. ObchZ sepsaných zvlášť, termín "křížové ručení" se nikde v textu používá. V současnosti se obvykle uplatňuje kombinace Smlouvy o ručení a Dohody o vzájemné provázanosti leasingových smluv. Ručitel, který je zároveň také leasingovým příjemcem, má povinnost uspokojit poskytovatele leasingu, pokud původní dlužník (příjemce leasingu) neplní závazky plynoucích z leasingových smluv či ze záporného rozdílu finančního vyrovnání. Jakékoliv platby od ručitele jsou pak nejprve použity na úhradu tohoto dluhu, i kdyby byly ručitelem zamýšleny jako úhrada jeho vlastních splátek. Pokud tedy ručitel platí pouze vlastní splátky, jsou tyto započítány na úhradu původního, ručením zajištěného dluhu a ručitel se tak dostává do prodlení se splácením svých leasingových smluv. Pak již leasingová

Dohoda o vzájemné provázanosti leasingových smluv společnosti VB Leasing, platné k 1.11.2003). Za povšimnutí stojí použití termínu "pronajímatel".

55

společnost může (po splnění příslušných podmínek, uplynutí lhůt atd.) ukončit i leasingové smlouvy ručitele. V některých případech, např. u financování dopravní techniky nebo strojů se lze setkat i s garancí od dodavatele, který je ochoten na sebe vzít část rizika v zájmu realizace obchodu. Obvykle se dodavatel ve smlouvě zavazuje odkoupit v případě neplnění ze strany kupujícího financovaný předmět zpět za předem dohodnutou cenu, která částečně kryje riziko poskytovatele financování (garance zpětného odkupu). Rozlišuje se garance zpětného odkupu poskytovaná na celou dobu leasingové smlouvy, nebo pouze na její část (obvykle na počátek, kde riziko bývá nejvyšší) nebo také garance zůstatkové hodnoty, která se týká případného odkoupení předmětu leasingu za předem definovanou zůstatkovou hodnotu po skončení sjednané doby leasingu (tedy pro případ, kdy příjemce sice splatí splátky, ale již nezaplatí zůstatkovou hodnotu, tj. kupní cenu předmětu ve vyšší než symbolické výši). Z právního hlediska jde buď o Smlouvu o uzavření budoucí smlouvy (kupní) dle § 289 a násl. ObchZ nebo o Kupní smlouvu s odkládací podmínkou, kde jako podmínka figuruje předčasné ukončení příslušné leasingové smlouvy. Teoreticky by ještě mohlo jít o Kupní smlouvu s výhradou práva zpětného prodeje, ale v praxi tento postup nebývá využíván. Dá se říci, že v oblasti právního ukotvení leasingu v české legislativě zbývá ještě mnoho práce. Právníkům a ekonomům, působícím v praxi, se daří řešit nejpalčivější problémy vytvářením inominátních smluv či smíšených smluvních typů, popř. využíváním právních nástrojů, zamýšlených původně k jiným účelům. Zdlouhavé a někdy velmi problematické rozhodování soudů bývá nahrazováno rozhodčím řízením atd. Přesto by bylo vhodné, aby zákonodárci zakotvili buď v obchodním zákoníku, nebo ve zvláštním zákoně určitá pravidla pro leasing, včetně zavedení vlastního pojmu a odvozených termínů (poskytovatel leasingu, příjemce leasingu, leasingová smlouva atd.) do právní terminologie.

5.2 Mezinárodní dohody o pravidlech kapitálové přiměřenosti (Basel I a Basel II) z pohledu leasingové společnosti Pravidla kapitálové přiměřenosti patří mezi opatření, regulujících činnost finančních institucí. Vycházejí z faktu, že banky mají zpravidla relativně nízký podíl vlastního kapitálu a hospodaří tak především s cizími penězi. Stanovením minimálního procenta vlastního kapitálu a souvisejících pravidel se tak má bankám zabránit v příliš vysokém zadlužení a zajistit, aby i v případě velkých ztrát byly schopny plnit své závazky vůči věřitelům. Pravidla kapitálové přiměřenosti byla ve 20. století do značné míry sjednocena i v mezinárodním měřítku, přinejmenším v rámci vyspělých zemí s tržním hospodářstvím. Od počátku 21. století prochází tento model regulace významnými změnami, které se dotýkají nejen bank, ale i mnoha jiných subjektů, mezi jinými leasingových společností. Od konce 80. let 20. století byla všeobecně akceptovaná pravidla kapitálové přiměřenosti stanovená dohodou "The 1988 Accord" popř. "The Basel Accord" (oficiálně "International convergence of capital measurement and capital standards"), vydanou roku 1988 a přijatou více než stovkou zemí celého světa. Autorem byl Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS)124. Jde o grémium zástupců národních institucí bankovního dohledu, založené v roce 1974 s cílem vypracovávat doporučení regulatorních opatření v bankovním sektoru. 124

Viz http://www.bis.org/

56

Roku 1999 pak začal Basilejský výbor vypracovávat nové doporučení, nazývané "Basel II" (též "The New Basel Capital Accord"). 5.2.1 Základní ideje a pilíře "New Basel Capital Accord" neboli "Basel II" Proces přípravy dohody "Basel II" ("The New Basel Capital Accord") z časového hlediska uvádí následující tabulka. Tabulka 2: Proces přípravy Basel II – hlavní mezníky postupu BCBS červen 1999 vydání první konzultativní verze Basel II (A New Capital Adequacy Framework) leden 2001 vydání druhé konzultativní verze Basel II (The New Basel Capital Accord) CP2 září 2002 vydání pracovního materiálu o operačním riziku (Working Paper on the Regulatory Treatment of Operational Risk) - CP 2,5 duben 2003 vydání třetí konzultativní verze Basel II (The New Basel Capital Accord) - CP3 červen 2004 vydání konečného znění Basel II (International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards - A Revised Framework) 31.12.2006 implementace Basel II v jednotlivých zemích a plný přechod na nová pravidla Pramen: www.cnb.cz

Doporučení BCBS sice nejsou přímo právně závazná, nicméně v rámci Evropské unie se stávají součástí směrnic (v tomto případě Směrnice o kapitálové přiměřenosti) a musí být v příslušné době promítnuta do legislativy jednotlivých zemí. I Česká republika jako členská země EU má za povinnost implementovat směrnice, směřující k zavedení pravidel Basel II. Podobným způsobem bývají doporučení BCBS transformována a přijata i ve státech mimo EU. Dodržování dohod pak prosazují národní orgány jednotlivých států, obvykle centrální banky. Povinnost řídit se pravidly obsaženými v dohodě "Basel II" platí od začátku roku 2007, ovšem většina zainteresovaných subjektů začala s přípravami mnohem dříve. Jádrem dohody "Basel II" je snaha o zvýšení bezpečnosti finančního systému, a to zejména díky propracovanějším metodám stanovení kapitálové přiměřenosti. K tomu nutno dodat, že v případě použití vyspělejších metod měření rizik a za předpokladu kvalitního portfolia by mohlo být dosaženo určitých úspor vlastního kapitálu, což je jeden z argumentů, proč by banky měly na tato nová pravidla přistoupit. Dohoda „Basel II“ je založena na třech tzv. pilířích: První pilíř se zabývá úvěrovým a nově i operačním rizikem, které se dříve samostatně nehodnotilo. Specifikuje použitelné metody měření rizika a poskytuje bankám možnost využívat při něm vlastních vnitřních ratingů. Ty musí samozřejmě splňovat určitá kritéria a jejich použití bude podmíněno souhlasem regulátora. V dalším textu se dále věnuji právě tomuto pilíři. Druhý pilíř je v podstatě konstatování povinnosti bank hodnotit svůj rizikový profil, určovat svou kapitálovou přiměřenost a samozřejmě také držet ve svých pasivech příslušný objem vlastního kapitálu. Zároveň se dotýká povinnosti orgánů pověřených bankovním dohledem (většinou centrální banky) toho hodnocení ověřovat a v případě nutnosti vymáhat ustanovení a požadavky nového konceptu. Třetí pilíř doplňuje předchozí dva o požadavek zveřejňování relevantních informací bankami. 57

5.2.2 Úvěrové riziko v rámci prvního pilíře "Basel II" Ve srovnání s Basel I. zůstává zachována základní minimální výše vlastního kapitálu na úrovni 8% rizikově vážených úvěrů. Rozdíl představuje zcela jiná metoda rizikového vážení. Základním prvkem se stává individuální hodnocení („rating“) každého dlužníka, resp. jeho zařazení do rizikové třídy. Pro každou třídu musí být určeno úvěrové riziko - v podstatě pravděpodobnost výpadku. Z něj se pak poměrně komplikovaným a ve většině případů plně automatizovaným postupem125 odvozuje příslušná váha, kterou se vynásobí výše úvěru. 8% z této částky je pak minimální požadavek na vlastní kapitál pro tento úvěr. Co se ratingu týče, může banka vybírat z následujících přístupů: a) Převzetí existujícího externího ratingu od agentury disponující příslušným certifikátem. Jde o takzvanou standardizovanou (standardised) metodu (SA - Standardised Approach). Problémem je, že většina klientů či žadatelů o úvěr nedisponuje podobným ratingem. V takovém případě je riziková váha 1 a pro daný úvěr musí banka držet 8% jeho hodnoty ve vlastním kapitálu. U úvěrů po splatnosti se váha zvyšuje na 1,5 (pokud nebyly vytvořeny opravné položky). b) Vytvoření vlastního interního ratingu (IRB). Zde existují dvě varianty: - Základní varianta interního ratingu (FIRB - Foundation IRB Approach) a - Pokročilá varianta interního ratingu (AIRB - Advanced IRB Approach) V obou případech se vychází ze čtyř číselně vyjádřených veličin: - Pravděpodobnost výpadku (PD, probability of default) - Kvóta výpadku (LGD, loss given default) - Výše úvěru v okamžiku výpadku (EAD, exposure at default) - Efektivní lhůta zbývající do splatnosti (M, maturity) Hlavním rozdílem mezi variantami interního ratingu je to, že u pokročilé IRB metody si všechny čtyři rizikové charakteristiky stanovuje banka, zatímco u základní IRB metody je část rizikových charakteristik stanovena regulatorně (orgánem bankovního dohledu, tj. většinou centrální bankou)126. BCBS také stanovuje kritéria, která musí být u IRB splněna, aby výsledky takového ratingu byly dostatečně důvěryhodné a také srovnatelné s ostatními. Dohoda "Basel II" totiž počítá s tím, že ratingy klientů mezinárodně činných bank a následně i bank samotných budou plně mezinárodně srovnatelné (tj. u příjemce úvěru s určitým ratingem bude pravděpodobnost výpadku stejná, ať už působí v kterékoliv zemi). U obou přístupů se při výpočtu kapitálové přiměřenosti samozřejmě bere v úvahu i zajištění úvěrů, které však není součástí ratingu (klient s jedním ratingem může mít několik různě zajištěných úvěrů). Systém vytváření interního ratingu u jednotlivých finančních institucí musí být schválen a průběžné kontrolován ze strany regulátora (obvykle centrální banky) Rating jednotlivých klientů pak může sloužit k několika účelům: - k samotnému určení potřebné výše vlastního kapitálu banky, leasingové společnosti či jiné finanční instituce, což je primárním účelem celého ratingového systému 125

Viz např. http://www.bis.org/publ/bcbs128.pdf?noframes=1 str. 125 a dále To se týká úvěrů poskytnutých podnikům, státům a bankám. U úvěrů poskytnutých fyzickým osobám si banka určuje pravděpodobnost výpadku, kvótu výpadku i výši úvěru v okamžiku výpadku sama, nicméně nikoliv pro jednotlivé úvěry, nýbrž pro celkovou sumu (aktuální stav) takových úvěrů jako celek. 126

58

- jako jeden z parametrů pro kvantitativní rozhodovací model - jako jedno z rozhodovacích hledisek popř. jako stručné shrnutí rozhodovacích hledisek týkajících se žadatele o financování při kvalitativním rozhodování - jako součást vstupních dat pro různá srovnání, hodnocení popř. statistické analýzy

5.2.3. Diskuse o pravidlech Basel III V souvislosti s finanční krizí na konci prvního desetiletí 21. století se začalo hovořit i o dalších změnách a především o zpřísnění pravidel kapitálové přiměřenosti pro banky. Cílem pravidel označovaných Basel III a připravených opět Basilejským výborem pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS) je předejít opakování finanční krize a redukovat cyklickou volatilitu v odvětví nastavením přísnější kvality bankovního kapitálu. V září 2010 byla na summitu Basilejského výboru schválena nová pravidla Basel III včetně harmonogramu jejich uvádění do praxe. Základem požadavků je zvýšení minimální kapitálové přiměřenosti127, tedy podílu vlastního kapitálu ze stávajících 8% na 10,5% vážených rizikových aktiv (postupně do roku 2019). Nově se také stanovuje minimální podíl základního (akciového) kapitálu, který má dosáhnout výše 4,5% vážených rizikových aktiv plus další 2,5% tzv. „kapitálového polštáře“. Dále mohou jednotliví národní regulátoři (nejčastěji centrální banky) stanovit bankám povinnost vytvářet tzv. „anticyklický polštář“, vytvářený v době rychlého růstu objemu poskytovaných úvěrů a využitelný naopak v období poklesu ke krytí ztrát. Uvažuje se o navázání tohoto požadavku na vývoj některého makroekonomického ukazatele. Nově bude sledován také tzv. pákový poměr (leverage ratio) jako poměr kapitálu vůči rizikově neváženým aktivům. Kromě přímých kapitálových požadavků zahrnují pravidla Basel III i další, jako např. omezení používání externích ratingů, zavedení standardů týkající se likvidity či omezení „morálního hazardu“ prostřednictvím zpřísnění principů odměňování zaměstnanců s významným vlivem na rizikový profil banky (např. oddalováním části odměn či výplatou v nepeněžních nástrojích provázaných s úvěrovou kvalitou banky). Někteří autoři se k novým pravidlům staví pozitivně, např. Petr Dvořák, děkan Fakulty financí a účetnictví VŠE128, jiní méně. Např. Josef Němeček ze serveru Patria Online uvádí129 s odvoláním na agenturu Bloomberg a Wall Street Journal, že sám Basilejský výbor odhaduje náklady bank na přechod na pravidla Basel III na 602 miliard eur. Uvádí i citaci šéfa basilejského výboru Nouta Wellinka: „Vedle toho banky budou muset nahradit dosavadní nástroje svého financování v celkovém objemu 2,89 bilionu eur tak, aby vyhověly novým pravidlům v části likvidity“130. Já sám zastávám spíše skeptický názor. Nemyslím si, že by důvodem finanční krize byla nedostatečná regulace bank a finančního sektoru vůbec. A již současná pravidla Basel II jsou v praxi poměrně komplikovaná a přinášející bankám a ostatním zúčastněným finančním 127

Čerpáno z článku HOLMAN, R. Uklidnění jen na první pohled. Článek na webu ČNB, dostupný na WWW: 128 DVOŘÁK, P. Basel III míří správným směrem. Článek na webu E15, dostupný na WWW: 129 NĚMEČEK, J. Basel III bude banky stát přes 600 miliard eur, navíc musejí nahradit biliony eur finančních zdrojů. Článek na webu Patria Online, dostupný na WWW: 130 tamtéž

59

institucím značné náklady. Pokládám proto za jisté, že výrazně komplikovanější a do více oblastí zasahující pravidla Basel III přinesou v tomto ohledu další zhoršení situace. Blíže se tomuto tématu ve své disertaci vzhledem k rozsahu tématu věnovat nemohu, nicméně dopady nových pravidel kapitálové přiměřenosti a jejich hodnocení se jistě stane námětem jiných vědeckých prací.

60

6. Řízení rizika v podmínkách leasingové společnosti V této části práce se zaměřuji na teoretické zachycení a zpracování řízení rizika v souvislosti s leasingovým financováním, a to jak z pohledu leasingové společnosti poskytující financování, tak z pohledu podniku, který toto financování využívá. Jde o oblast, v níž teorie následuje praxi teprve s určitým zpožděním. Leasingové společnosti samozřejmě musely vycházet z určitých strategických východisek a využívat určité rozhodovací postupy a hlediska již od svého vstupu na trh a přizpůsobovat je měnícím se podmínkám. Na specifickém vývoji úvěrového rizika v souvislosti s krytím stávajícími předměty a jeho odpovídajícím řízení je ostatně leasingové financování založeno. Podobně subjekty požadující a využívající leasingové financování samozřejmě uvažují v dlouhodobé strategické perspektivě a zvažují své kroky v delším časovém horizontu, aniž by ovšem nějak formalizovaly své strategie v tomto směru. Teoretické zpracování této oblasti financování se prozatím spíše soustřeďovalo na výzvy související s nově zaváděnými pravidly kapitálové přiměřenosti Basel II a na zpracování empirických dat. Já se však domnívám, že i zmapování strategických východisek obou stran účastnících se leasingového financování může být užitečné, podobně jako podrobnější teoretické zachycení zejména kvalitativního rozhodování LS. Za nejpodstatnější pak pokládám teoretické zpracování zásadního významu krytí stávajícími předměty v řízení rizika LS a z něj (a z dalších okolností) vyplývající rozdílné vnímání rizika leasingovou společností oproti bance. To pak umožní pochopení a lepší využití příležitostí i ze strany podniků využívajících či požadujících financování prostřednictvím leasingu k realizaci investic. V první subkapitole se zaměřím na strategické volby LS a jejich zákazníků z hlediska postavení na finančním trhu. Ukáži, jaké možné strategie mohou LS zaujímat z hlediska konkurenčního boje a jaké strategie při financování cizím kapitálem může zvolit podnik jako poptávající. Druhá subkapitola analyzuje současný stav poznání o řízení rizika v leasingové společnosti, jak je prezentován v dostupné odborné literatuře, převážně zahraniční. Třetí subkapitola si všímá rozhodovací procesů a hledisek LS. Nejprve zmiňuje volbu mezi kvantitativním a kvalitativním rozhodováním a zavádí kvantitativní model s ratingem jako rozhodujícím parametrem. Dále je zmíněn rozhodující význam kvalitativního (expertního) rozhodování a podrobně rozebrána jeho jednotlivá rozhodovací hlediska. Čtvrtá subkapitola rozebírá jedno ze zásadních rozhodovacích hledisek z teoretické stránky. Jde o zásadní význam krytí stávajícími předměty u leasingové společnosti a vývoji úvěrového rizika s růstem angažovanosti u daného klienta LS, který je zde podrobně analyzován a zdůvodněn. V páté subkapitole jsou zmíněny a zdůrazněny rozdíly ve vnímání rizika mezi LS a bankou. V šesté subkaptiole se věnuji výsledkům dotazníkového průzkumu, který jsem provedl mezi českými podniky a který přinesl podpůrné argumenty a potvrzení myšlenek této disertační práce. Sedmá subkapitola přináší shrnutí.

61

6.1 Strategie Z rozdílného vnímání rizika a předmětu, rozdílných rozhodovacích hledisek a rozhodovacích procesů i dalších okolností vyplývají odlišnosti ve způsobu řízení rizika i v celkovém strategickém směřování leasingových společností oproti bankám. Leasing (zejména finanční) lze chápat dvěma způsoby. Jednak jako doplněk tradičního bankovního úvěru a jednak jako jeho konkurenční produkt. Finanční leasing ovšem v žádném případě není jen levnější či snáze získatelný úvěr. Žadatelé o leasingové financování by si měli být vědomi rozdílů mezi těmito produkty, a to nejen zjevných rozdílů daných legislativou, účetnictvím atd. Rozdíly panují také v přístupu LS ke klientům, ke schvalování obchodních případů, k různým formám zabezpečení atd. Jak zákazníci (podniky požadující financování), tak samotné LS sledují určité strategie, které se mohou lišit od situace, kdy podnik žádá o bankovní úvěr. Pro obě strany je potom užitečné umět odhadnout strategii a zájmy druhé strany, svého partnera v hledání řešení. Právě tak by měly obě strany celé jednání a schvalovací řízení vnímat – jako jednání dvou partnerů, nikoliv jako soupeření či dokonce boj dvou protistran, podniku proti risk managementu poskytovatele financování. Obě strany samozřejmě při volbě svých strategií sledují své vlastní cíle, především udržení a zvýšení svého vlastního maximálního dlouhodobého zisku při nejnižším možném riziku. Nicméně k dosažení tohoto cíle potřebuje LS realizovat svou podnikatelskou činnost – tedy poskytovat financování - a výrobní / služby poskytující podnik potřebuje cizí kapitál získat. V tomto ohledu je spolupráce obou nezbytná a finanční riziko a jeho řízení se tak pro obě strany stává zásadní podmínkou úspěchu a přežití v dlouhodobém horizontu. Bankovní úvěry a produkty LS si konkurují, do popředí však vystupuje konkurence jednotlivých finančních skupin, které obvykle umí nabídnout pestré spektrum produktů. LS výrazně rozšiřují svou nabídku – vedle finančního leasingu a jeho variant se zůstatkovou hodnotou či Backleasingu se běžně nabízí splátkový prodej, roste význam operativního leasingu. Před několika lety se v nabídce českých LS začalo také objevovat úvěrové financování, přestože většina LS je ovládána některou silnou bankou. Úvěry poskytované LS se ale v některých ohledech odlišují – podobně jako u finančního leasingu u nich hraje zásadní roli financovaný předmět a jeho reprodatelnost, jejich schvalování se řídí postupy a schvalovacími kritérii LS a nikoliv banky atd. Lze říci, že úvěry poskytované LS směřují z velké části na jinou skupinu zákazníků resp. splňují jiné požadavky než klasické bankovní úvěry. 6.1.1 Strategická východiska LS jako části finanční skupiny z hlediska postavení na finančním trhu Podívejme se nyní na možná strategická východiska LS. Vzhledem k rozsahu a zaměření práce zde nemohu provádět rozsáhlý rozbor strategických možností LS, ale stručný náhled do této oblasti je pro další analýzu řízení finančního rizika vhodný. Z hlediska základních druhů strategických alternativ131 může LS volit kteroukoliv ze čtyř možností: strategii stability, expanze, omezení či jejich kombinaci. Je nutno si uvědomit, že v případě trhu finančních produktů (přesněji produktů financování cizím kapitálem) jde 131

Viz např. KEŘKOVSKÝ, M., VYKYPĚL, O. Strategické řízení. Teorie pro praxi. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2002. 172 s. ISBN 80-7179-578-X na str. 108 a dál

62

v podmínkách ČR spíše o vývoj resp. dlouhodobý cyklus celého trhu. Naopak o životním cyklu produktů lze v této souvislosti mluvit jen těžko. Lze říci, že na českém leasingovém trhu s jeho poměrně výrazným růstem132 využívala většina významných LS až donedávna strategii expanze nebo stability. Rostoucí intenzita konkurence a odpovídajícím způsobem klesající marže zhruba od přelomu desetiletí sice přinesly určité zpomalení, ale teprve výrazné změny v roce 2008, související s reformou veřejných financí a s nastupující finanční krizí přiměly některé LS k realizaci strategie omezení. Některé produkty či segmenty trhu jsou utlumovány či zcela opouštěny,133 ať už z důvodů příliš vysokých ztrát, nerentability nebo příliš nízkého tržního podílu. U většiny významných LS lze v současnosti zaznamenat snahu o realizaci strategie stability, o udržení pozic (přinejmenším z hlediska tržního podílu) a překonání obtížného období. Z pohledu Porterovy generické strategie134 je pro LS nejčastější volbou strategie vedení v nejnižších nákladech. Je to očekávatelný důsledek toho, že v leasingovém financování, podobně jako u jiných finančních produktů, je nejdůležitější konkurenční výhodou cena a mezi LS se tedy uplatňuje zejména cenová konkurence. Teprve ve druhé řadě stojí konkurenční výhody typu rychlosti a jednoduchosti vyřízení žádosti a dalších formalit, spolehlivost, dobrá pověst a image leasingové společnosti. Nicméně ani u LS není vyloučena volba strategie diferenciace v podobě nabídky speciálních produktů, např. zvlášť uzpůsobených pro určitou skupinu klientů se specifickými požadavky (např. ve zdravotnictví, v komunální sféře atd.). I zde je ale důležitým rysem takového produktu úspora nákladů na straně příjemce financování a LS tedy nemůže počítat s výrazně vyšší marží než u svých ostatních standardních produktů resp. než dosahuje konkurence. Velmi důležitou otázku pro LS představuje zaměření na trhu, tedy volba mezi působení na širokém masovém trhu nebo specializací na jeden či několik segmentů. Tato volba se týká jak nabízených produktů, tak i předmětů resp. odvětví. LS se tak může: a) Specializovat na jedno nebo několik málo odvětví příjemců leasingu (např. podniky v oboru dopravy, stavební firmy, medicínský sektor apod.) či výrobců (např. jednu značku nákladních automobilů + jednu značku návěsů a přívěsů) nebo se naopak věnovat univerzálnímu financování a navazovat vztahy s co nejvíce dodavateli135. b) Podobně existují LS zabývající se výhradně poskytováním jediného finančního produktu, nejčastěji operativního leasingu se službami (full service). Mnohem častější je ovšem snaha pokrýt co nejvíce segmentů trhu a tedy nabízet široké portfolio produktů (např. včetně operativního leasingu, úvěrů atd.). Celkově lze říci, že specializace na úzké spektrum produktů a omezený počet odvětí příjemců leasingu má spíše klesající trend. I na leasingovém trhu v ČR je možno spíš zaznamenat trend

132

Podle údajů ČLFA byl v letech 1991 až 2007 zaznamenán pokles objemu leasingu movitých věcí pouze v roce 2004. V roce 1991 činil objem financování movitých věcí leasingem členy ČLFA 6,5 miliardy Kčs, v roce 2007 to bylo 122,7 miliardy Kč. Teprve v krizovém roce 2008 byl zaznamenán výrazný pokles na 95,5 miliardy Kč, tedy úroveň odpovídající zhruba roku 2001. 133 Např. ČSOB Leasing prakticky zastavil koncem roku 2008 financování ojetých osobních automobilů, dodaných jinými subjekty než oficiálními dealery. 134 Viz např. KOŠŤAN, P., ŠULEŘ, O. Firemní strategie. Plánování a realizace. 1. vydání. Praha: Computer Press, 2002. 124 s. ISBN 80-7226-657-8 str. 91 a dále 135 Zmiňuje se o tom např. i HODGES, S.L. Revisiting Your Lease/Loan Mix, Banking Information Source, na straně 30

63

ke koncentraci136 a snahu LS nabídnout klientům co nejširší spektrum produktů, aby se předešlo jejich odchodu ke konkurenci. Výjimkou jsou společnosti poskytující operativní leasing se službami (např. Lease Plan) a pak také společnosti nabízející malé spotřebitelské úvěry zejména fyzickým osobám a živnostníkům (např. Home Credit), které se ale již vymykají zaměření této práce. c) Otázkou je forma a hloubka spolupráce s ostatními částmi finanční skupiny – pro LS jde zejména o sesterskou či (častěji) mateřskou banku. Běžné a téměř automatické je poskytování refinančních úvěrů touto bankou pro spřízněnou LS137 a vzájemné předávání informací o klientech, zejména o jejich platební morálce138. Předávání obchodů v rámci finanční skupiny (když je jedna část skupiny realizovat nemůže nebo o to nemá zájem) již bylo zmíněno výše. Vzájemná spolupráce je velmi výhodná také při oceňování, odhadu vývoje cen a eventuálním reprodeji zastavených, zabavených či jinak získaných objektů financování. Banky mají obvykle mnohem větší zkušenosti s nemovitostmi, běžně zaměstnávají specialisty (znalce) na jejich ohodnocení. Naopak LS může využít znalostí a zkušeností svých zaměstnanců při práci s movitými předměty financování. Není výjimkou, že LS mají také svůj okruh zákazníků, kteří pravidelně sledují nabídku zabavených předmětů a obnovují či rozšiřují jejich prostřednictvím svůj vozový či strojový park. Spolupráce banky a LS ovšem může sahat ještě hlouběji: banka, která je obvykle silnějším partnerem, může propojené LS poskytovat garance některých rizikovějších obchodů, odkupovat její pohledávky apod. Tyto způsoby spolupráce pak lze vhodně kombinovat v případech, kdy na určitém projektu spolupracuje jak banka, tak LS. Jak již bylo uvedeno výše, problémem se v takovém případě mohou stát limity angažovanosti (ať už zákonné či dané vlastními vnitřními předpisy) a také rozdílné vnímání rizik bankou a LS139. Na druhou stranu dlouhodobé zkušenosti se zákazníkem, získané kterýmkoliv členem finanční skupiny mohou oběma stranám usnadnit schvalování dalších obchodů a zákazníkovi mohou přinést např. zvýhodněné podmínky (např. když dlouhodobý klient banky je chápán jako VIP pro LS apod.). Drobné ulehčení představuje i to, že zákazník nemusí zasílat informace (ekonomické výsledky, výroční zprávy atd.) každému financujícímu subjektu zvlášť – v rámci skupiny si je banka a LS samozřejmě předají. LS ovšem může být součástí nejen finanční skupiny, ale i skupiny podniků jiného druhu, nejčastěji soustředěných kolem výrobce eventuelně dovozce předmětů, které se mohou být financovány leasingem. Pokud se podíváme na tabulku největších leasingových společností v ČR za rok 2008 a 2009 dle ČLFA140 podle souhrnu pořizovacích cen leasovaných věcí, zjistíme, že takové leasingové společnosti jsou mezi prvními dvaceti celkem tři (ŠkoFIN, Mercedes-Benz Financial Services Česká republika a SCANIA FINANCE Czech Republic), z nich nejúspěšnější ŠkoFIN na šestém místě.

136

Např. počet členů ČLFA se snížil ze 112 členských společností v roce 2000 na 73 členů na konci roku 2007 při současném zvýšení objemu leasingového financování z 84,5 mil. Kč na 122,7 mil. Kč. 137 Nyní ovšem výrazně omezené novými pravidly nízké kapitalizace. 138 Podmíněno souhlasem zákazníka, který si ale banky i LS obvykle automaticky vyžádají při podpisu smlouvy 139 Viz kapitola 6.5 140 http://www.clfa.cz/statistiky/zprava_o_stavu_trhu_2008_zebricky.xls resp. http://www.clfa.cz/statistiky/zprava_o_stavu_trhu_2009_zebricky.xls

64

Tabulka 3: Pořadí členských společností ČLFA podle objemu vstupního dluhu v leasingu movitých věcí za rok 2008 a 2009 (údaje včetně spřízněných společností) Pořadí 1. 2. 3. 4.

2008 ČSOB Leasing, a.s. UniCredit Leasing CZ, a.s. VB Leasing CZ, s.r.o. SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o.

mil. Kč 11 580,89 8 182,70 7 248,09 6 482,01

5.

Deutsche Leasing ČR, s.r.o.

6 304,93

6.

5 020,00

15. 16.

ŠkoFIN s.r.o. Mercedes Benz Financial Services Česká republika s.r.o. sAutoleasing, a.s. LeasePlan ČR, s.r.o. Credium, a.s. SCANIA FINANCE Czech Republic, s.r.o. ALD Automotive s.r.o. Raiffeisen-Leasing, s.r.o. IMPULS-Leasing-AUSTRIA s.r.o. ING Lease (C.R.), s.r.o. Oberbank Leasing spol. s r.o.

1 392,30 1 344,16

17.

ARVAL CZ, s.r.o.

1 316,74

18.

UNILEASING, a.s.

1 312,00

19. 20.

S MORAVA Leasing, a.s. IKB Leasing ČR, s.r.o.

1 255,86 1 115,70

7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

4 977,70 3 731,91 3 599,37 2 671,63 2 247,00 2 214,31 1 644,25 1 542,06

2009 ČSOB Leasing, a.s. VB Leasing CZ, s.r.o. UniCredit Leasing CZ, a.s. Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o. SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o. LeasePlan ČR, s.r.o. Mercedes Benz Financial Services Česká republika s.r.o. ŠkoFIN s.r.o. ALD Automotive s.r.o. ING Lease (C.R.), s.r.o. IMPULS-LeasingAUSTRIA s.r.o. Credium, a.s. ARVAL CZ, s.r.o. s Autoleasing, a.s. Raiffeisen-Leasing, s.r.o. UNILEASING, a.s. Oberbank Leasing spol. s r.o. SCANIA FINANCE Czech Republic, s.r.o. BUSINESS LEASE s.r.o. IKB Leasing ČR, s.r.o.

mil. Kč 3 858,00 3 652,81 3 500,50 3 290,80 3 249,35 2 121,12 2 084,48 1 876,00 1 622,41 1 419,51 1 352,50 1 221,30 1 059,38 925,84 919,37 913,00 717,92 674,00 624,00 605,60

Pramen: ČLFA

Taková LS je ze strategického pohledu pochopitelně v odlišné situaci oproti LS náležející do čistě finanční skupiny. S výrobcem (dovozcem) spjatá LS obvykle vůbec nenabízí (nebo jen v omezené míře) financování jiných produktů než těch, dodávaných v rámci skupiny. Nejde jen o to, že LS tím nechce podporovat konkurenční výrobky, ale nepouští se ani do financování předmětů jiného druhu se kterými nemá zkušenosti. Například LS spjatá s dovozcem dopravní techniky se bude snažit o ucelenou nabídku ve svém oboru (nejen nákladní automobily, ale i návěsy, přívěsy, autobusy, případně servisní techniku), ale již odmítne financovat konkurenční výrobky a také např. medicínskou techniku, obráběcí stroj a podobně. Naopak se od LS spjaté s výrobcem (dovozcem) očekává schopnost nabídnout co nejširší paletu finančních produktů – finanční i operativní leasing141, splátkový prodej a v posledních letech i úvěr (zejména tam, kde v úvahu přichází možnost dotací). Od LS se neočekává pronikání na trh jiným způsobem než ve spolupráci s mateřským výrobcem (dovozcem), LS často ani nemá vlastní obchodní tým a sjednává financování prostřednictvím obchodní sítě dodávající financované předměty. LS má za úkol podporovat jejich prodej a učinit nabídku

141

Pro operativní leasing má ostatně taková LS přímo ideální podmínky vzhledem k dostupným informacím např. o servisních nákladech, reprodejnosti, situaci na trhu atd. a vzhledem k možnosti nabízet použité předměty (např. ojetá vozidla) po ukončení operativního leasingu ve vlastní prodejní síti.

65

konkurenceschopnou ve srovnání s nabídkou LS náležejících do finančních skupin popř. s nabídkou LS konkurenčních výrobců (dovozců). Pokud patří LS a prodejce (ať už výrobce nebo dovozce) předmětu leasingu do stejné skupiny, jejich zájmem je dosažení co nejvyšší celkové marže, lhostejno zda díky vyšší prodejní (resp. z hlediska financování pořizovací) ceně předmětu či díky vyšší leasingové marži. Mohou tak s oběma hodnotami manipulovat podle toho, nač je zákazník citlivější – buď mu nabídnout nízkou pořizovací cenu a navýšit úrokový diferenciál či některé poplatky související s financováním, nebo naopak dosáhnout výhodné sazby financování a zisk vytvořit na vyšší prodejní ceně předmětu. Druhý přistup lze uplatnit zejména tam, kde jsou konkurenční předměty hůře srovnatelné, např. u medicínské techniky, specializovaných strojů či dokonce jednoúčelových specializovaných zařízení. Naopak předměty jako dopravní technika obvykle umožňují poměrně snadné srovnání technických parametrů, předpokládaných provozních nákladů a pořizovacích cen s konkurencí a spíše tak nutí prodejce a LS k prvnímu zmiňovanému přístupu. Strategické volby LS náležející do skupiny s výrobcem či dovozcem jsou tedy poměrně omezené a pevně svázané se strategií mateřské výrobní (či importérské) organizace. Samozřejmě není vyloučen ani případ, kdy LS není navázána ani na finanční skupinu, ani na žádného výrobce, dovozce či prodejce. Pozice takové LS by se od LS zapojené do finanční skupiny samozřejmě odlišovala nemožností využívat výhody spolupráce s bankou (předávání informací o klientech, výhodnější refinanční úvěry atd.) a byla by tak v nevýhodě vůči konkurenčním LS. Nicméně z hlediska českého leasingového trhu lze podobnou situaci zanedbat – ve výše uvedené tabulce největších dvaceti LS u nás žádnou samostatně (tj. bez návaznosti na finanční skupinu či dodavatele financovaných předmětů) operující LS nenajdeme V typickém případě leasingového financování jsou tedy účastny tři subjekty: dodavatel předmětu financování, leasingová společnost jako poskytovatel leasingu a příjemce leasingu (nájemce). V případě leasingové společnosti patřící do skupiny dodavatele či přímo při poskytnutí leasingu dodavatelem se počet subjektů snižuje na dva: dodavatele / poskytovatele leasingu a příjemce leasingu. Podobná situace nastává v případě, kdy leasingová společnost dodává předmět leasingu (např. zabavený z jiné smlouvy) či pokud jde o backleasing (sale and lease back) a dodavatelem je příjemce leasingu. Naopak pokud do úvah o leasingovém financování zahrneme i další vlivy, počet zúčastněných může být i vyšší: lze vzít v úvahu např. banku poskytující leasingové společnosti refinanční úvěr, či další subjekt ručící za příjemce leasingu. 6.1.2 Volba strategie ze strany podniku požadujícího financování Stručně se zmíním i o strategických rozhodnutích při financování investic cizím kapitálem ze strany zákazníka142. Nejdříve je nutno zdůraznit, že taková volba je rozhodnutím, jehož výhody či nevýhody se mohou projevit až po delším období143. Jde tedy skutečně o dlouhodobé, strategické rozhodování, které se opakuje s každou významnější investicí. Financující podnik je postaven před následující volby: 142

Nebude – li uvedeno jinak, je vždy za zákazníka považován podnikatelský subjekt. Při poskytování financování soukromým nepodnikajícím fyzickým osobám mohou být některé jednotlivosti odlišné, zejména vzhledem k předpokládaným nižším objemům financování a určitým právním rozdílům (např.smlouvy na základě občanského oproti obchodnímu zákoníku) . 143 Např. při změnách úrokových sazeb, které bývají u úvěrů plovoucí, zatímco u finančního leasingu obvykle fixní po celou dobu trvání smlouvy.

66

a) Spolupracovat s jediným poskytovatelem financování (resp. s jednou finanční skupinou, výhody viz výše) nebo naopak vždy volit nejvýhodnější z více nabídek bez ohledu na to, kdo ji poskytl. Klíčové faktory výhodnosti nabídky představuje zachování požadovaných podmínek financování a zejména cena, obvykle hodnocená v podobě čisté současná hodnoty investice při daném financování. Zde musí podnik brát v úvahu nejen leasingové (či úvěrové) splátky, ale i všechny ostatní náklady související s příslušnou investicí, daně atd. Většina zákazníků při větším objemu investice automaticky oslovuje několik konkurujících si poskytovatelů financování. I v případě, že zákazník spíše tenduje k zachování spolupráce se svým tradičním poskytovatelem financování, může jeho nabídku alespoň srovnat s ostatními, nebo výhodnější konkurenční nabídku přímo předložit zástupci „své“ banky či LS a požadovat její překonání či alespoň dorovnání. Pokud alespoň občas zvolí zákazník financování u konkurenčního subjektu, udržuje tím svého obvyklého poskytovatele v napětí a nutí jej tak k předkládání výhodných nabídek144. Celkem běžným postupem u velkých klientů (s objemem financování v řádech desítek či stovek milionů Kč) je trvalá a pravidelná spolupráce se dvěma nebo i více poskytovateli financování (LS), kterým pak zákazník rozděluje jednotlivé obchody podle výhodnosti jednotlivých aktuálních nabídek popř. podle jiného klíče (např. podle skupin předmětů145, či podle dodavatelů146). Všem zúčastněným LS je jasné, že se příjemce leasingu může kdykoliv obrátit na konkurenci a nabízejí mu tak výhodné podmínky. Zákazník pak ostatním LS často sdělí výši úroku, schváleného rámce apod. a intenzivní konkurenční boj pokračuje. Zákazník také může při poptávce na financování spojit několik investic resp. podmínit financování jedné (pro LS atraktivnější) investice financováním jiné, která by jinak pro LS byla málo zajímavá, ať již kvůli marži nebo kvůli vyššímu riziku. Příkladem může být např. podnik zakládající nové logistické centrum, přičemž pro LS atraktivní financování dopravní techniky (nákladních automobilů, vysokozdvižných vozíků atd.) podmíní financováním regálů či jednoúčelových systémů pro manipulaci se zásobami, které by jinak LS financovat odmítla nebo pouze s vysokou úrokovou sazbou (marží). Nevýhodou pro zákazníka může být, pokud se některá ze zúčastněných LS dostane na hranici rentability takových obchodů a dále již odmítne zákazníka financovat. Otázkou také je, jestli ceny a druh financovaných předmětů jsou takové, aby všechny zúčastněné LS mohly dosáhnout dostatečného zajištění pouze pomocí krytí těmito předměty, tj. bez dalšího zajištění a tedy bez dodatečných nákladů na takové zajištění147. b) Další důležitou volbou pro zájemce o financování investice cizím kapitálem je rozhodnutí pro jeden či několik způsobů tohoto financování. Podnik může volit financování pouze jedním způsobem (např. pouze leasingem nebo pouze úvěrem) či jejich kombinací. To samozřejmě závisí nejen na rozhodnutí podniku, nýbrž i na ochotě finančních institucí zvolené financování poskytnout. Pokud se podnik bude držet pouze jednoho způsobu financování u jednoho nebo dvou poskytovatelů, bude pravděpodobněji zařazen do skupiny významných (velkých) klientů 144

To se nemusí týkat jen finančních nákladů (tedy úroků, poplatků, výše splátek apod.), nýbrž i jiných, necenových výhod 145 Kdy jedna LS financuje tahače, jiná návěsy apod. 146 Kdy určitá LS může díky nadstandardním kontaktům s některým dodavatelem usnadnit realizaci celého obchodu, zatímco s jiným dodavatelem by kvůli problematickým vztahům nastaly komplikace (dodavatel by např. trval na platbě vysoké zálohy při objednání vozidel a odůvodnil to nedůvěrou k dané LS apod.) 147 Dostatečné resp. pro LS přijatelné zajištění ovšem nemusí znamenat krytí 100% (!), vždy záleží na ochotě LS podstupovat riziko právě u tohoto zákazníka. K zásadní roli zajištění pomocí krytí viz kapitola 6.4

67

s určitým zvýhodněním, na druhou stranu se ovšem rychleji přiblíží hranicím angažovanosti u jednoho poskytovatele. Zde vždy záleží na tom, jestli ta která finanční skupiny počítá angažovanost svých klientů souhrnně pro úvěry i leasing, nebo odděleně. Naopak při kombinaci více forem financování může podnik využívat výhod jednotlivých forem a naopak se vyhýbat jejich nevýhodám podle charakteru investice. Pokud například není jisté, na jak dlouho je investice pořizována, může podnik s výhodou využít operativního leasingu a jakmile již financovaný předmět nepotřebuje, smlouvu ukončit a předmět vrátit. Podobně předpokládá – li financující podnik, že během doby financování dojde např. k rozdělení nebo naopak fůzi, může s výhodou využít vlastnost leasingu umožňující snadnou cesi smlouvy (převod na jiného příjemce). U předmětů, kde je žádoucí jejich vlastnictví, zanesení do účetnictví a odepisování ze strany podniku, je výhodnější volbou úvěr. Celkově lze strategii podniku při financování investic alternativními formami financování cizím kapitálem rozdělit na dva přístupy: 1) Dlouhodobé partnerství, kdy LS chápe podnik žádající o financování jako známého a dlouhodobého klienta a jeho úvěrové riziko díky tomu hodnotí jako nižší. To umožňující realizaci většího objemu financování včetně rizikovějších obchodů (tj. financování rizikovějších investic), než kdyby byl pro poskytovatele financování neznámý. U leasingového financování je tímto způsobem možno dosáhnout ještě větších výhod než u úvěru, zejména z důvodu krytí (viz níže). I v případě této strategie by ovšem podnik požadující financování měl průběžně vyhodnocovat nabídky od svého dlouhodobého financujícího partnera a srovnávat je s konkurenčními nabídkami. Pokud by se ukázalo, že přes dlouhodobé dobré zkušenosti obou partnerů není LS schopna nabídnout konkurenceschopný produkt za konkurenceschopnou cenu popř. soupeřit s konkurenční nabídkou jiným způsobem (např. jiným výhodnějším produktem), je na místě uvažovat o změně strategie a získání financování jinde148. Určité riziko v případě této strategie představuje případný výpadek poskytovatele financování, ať už z důvodu jeho krachu či „pouhého“ stažení se z trhu. V takové situaci je financující se podnik uplatňující strategii dlouhodobého partnerství mnohem zranitelnější než v případě následující strategie. V realitě vyspělých leasingových trhů – mezi které již ten český patří – je takový výpadek spíš výjimečnou záležitostí. I když k výpadku poskytovatele leasingu dojde, jeho „kmen“, tj. zákazníky včetně platných smluv obvykle odkupuje nebo jiným způsobem přebírá jiná LS. Pokud podnik využívající financování cizím kapitálem volí strategii dlouhodobého partnerství s poskytovatelem kapitálu, klade tím větší důraz na jistotu dostupnosti kapitálu než na náklady na jeho získání. 2) Snaha o minimalizaci nákladů každého jednotlivého obchodu prostřednictvím konkurenčního soupeření poskytovatelů financování a jednotlivých finančních produktů. V tomto případě se podnik snaží o maximalizaci zisku pomocí minimalizace nákladů (a tedy maximalizace čisté současné hodnoty) u každé jednotlivé investice, aniž by si cíleně budoval dlouhodobé vazby s poskytovateli financování. Při dobrém finančním řízení podniku není problém poptat u každé nové investice (od určitého objemu) více poskytovatelů a financování pomocí různých produktů a pak vybrat jednu nejvýhodnější nabídku. Určité riziko představují rozdíly mezi poskytovateli, např. různá smluvní ujednání, odlišnosti v podmínkách smluv, nutnost směrovat platby splátek na více účtů u různých bank apod. Rozdíly existují i mezi jednotlivými finančními produkty - např. v různých přístupech k pojištění a formalitám ohledně financovaných předmětů podle 148

LS ostatně také pravidelně hodnotí výsledky své dlouhodobé spolupráce s daným klientem (např. při obnovování finančního rámce)

68

vlastnictví (podnik nebo poskytovatel financování). To vše s sebou nese nejen určité zvýšení nákladů, ale také nárůst operačního rizika. Podnik také při této strategii nemůže počítat s tím, že by se pro některého poskytovatele financování stal stálým a natolik důvěryhodným partnerem, aby mu byly nabídnuty výrazně výhodnější podmínky či možnost realizace rizikovějších či jinak pro financující instituci méně atraktivních obchodů. Podnik dává přednost co nejnižším nákladům na cizí kapitál a vědomě podstupuje větší riziko nezískání kapitálu pro financování investice. To přináší vyšší zisk z jednotlivé investice, nicméně nezískání kapitálu může pro podnik znamenat problém a v extrémním případě dokonce ohrozit jeho existenci. Na druhou stranu nelze vyloučit případ, že některý poskytovatel financování bude podniku pravidelně nabízet nejlepší podmínky, podnik bude financování investic realizovat převážně nebo výhradně u něj a dojde tak k utvoření dlouhodobého partnerství podobně jako u předchozí strategie. Podnik v takovém případě může do jisté míry eliminovat jednu z nevýhod strategie minimalizace nákladů. V každém případě by financující subjekty i jejich zákazníci měli svůj vztah chápat jako dlouhodobý a partnerský, nikoliv jako soupeření dvou protivníků.

6.2 Řízení rizika v leasingové společnosti v současné odborné literatuře Práce věnující se riziku v leasingových společnostech se ve světovém149 odborném tisku objevují zejména od počátku 21. století. Vesměs jde o studie evropských autorů, reagující na vývoj nových pravidel kapitálové přiměřenosti (Basel II). Právě vzhledem k těmto pravidlům se jeví jako účelné, zpracovávat a analyzovat dostupná empirická data a sledovat určité hodnoty, nutné k výpočtu kapitálové přiměřenosti leasingových společností. Autoři těchto studií se shodují v tom, že před rokem 2000 se řízení rizika v leasingových společnostech nikdo systematicky nevěnoval a že větší zájem o toto téma se objevil až v souvislosti s Basel II. V této souvislosti je zajímavé uvést, že při tvorbě pravidel Basel II. se ke specifikům leasingového financování a kapitálové přiměřenosti leasingových společností prakticky nepřihlíželo a byly zařazeny do stejné kategorie jako banky. První studie, které se zabývala určením stupně úhrady (recovery rate) – viz níže – u evropských leasingových společností s názvem Leasing Recovery Rates je dílem autorů De Laurentise a Gerania z roku 2001150. Bohužel v současnosti není dostupná, nicméně její závěry zmiňují někteří další autoři, zejména Schmit a Hartmann – Wendels. De Laurentis a Geranio analyzovali 2.804 pro neplacení předčasně ukončených leasingových smluv z 12 evropských zemí (37 LS). Tento relativně malý soubor dat byl analyzován z hlediska země, přítomnosti či nepřítomnosti odkupního práva a zejména z hlediska typu předmětu (automobily, ostatní movitosti a nemovitosti). Výsledkem studie bylo konstatování, že LS mají relativně velmi vysoký stupeň úhrady. Stupeň úhrady (recovery rate) je zde chápán jako poměr mezi částkou skutečně získanou při reprodeji předmětu (předmětů) leasingu a pohledávkou (pohledávkami) leasingové společnosti. Jde tedy o skutečně realizované a dosažené krytí (krytí samo o sobě je poměrem odhadované, očekávané tržní ceny předmětu a pohledávky LS). 149

Nepodařilo se mi najít žádnou práci českého autora, věnující se řízení rizika se zaměřením na leasingové společnost 150 DE LAURENTIS, G., GERIANO, M. Leasing Recovery Rates, Working Paper, Bocconi University, Mailand, September 2001.

69

Výsledky dokládá tabulka: Tabulka 4: Průměrný stupeň úhrady (diskontovaný sazbou 6%) dle De Laurentise a Gerania Automobily Movitosti Nemovitosti Belgie 83,80% 82,30% Německo 85,80% 85,70% Španělsko 53,70% 47,70% 74,70% Francie 51,70% 28,30% 60,80% Itálie 54,10% 36,10% 77,70% Švédsko 75% 55,80% Pramen: DE LAURENTIS, G., GERIANO, M. Leasing Recovery Rates, Working Paper, Bocconi University, Mailand, September 2001

Pro vyvozování bližších závěrů byla nicméně množina dat pokládána za příliš malou. Dále studie konstatovala, že LS mají výhodu v krátkém časovém období mezi předčasným ukončením leasingové smlouvy pro neplacení a datem reprodeje, což přispívá ke snížení rizika. K podobným závěrům jako výše zmínění De Laurentis a Geranio dospěli také Schmit a Stuyck151 v roce 2002, kdy statisticky zpracovali mnohem rozsáhlejší soubor dat – celkem 37.259 pro neplacení předčasně ukončených leasingových smluv z let 1976 až 2002 (většina z let 1990 až 2000) od 12 LS z 6 zemí, opět rozdělené na dopravní prostředky (osobní a nákladní automobily, autobusy atd.), výrobní zařízení pro průmysl a nemovitosti. Výsledky opět ukazují tabulky: Tabulka 5: Průměrný stupeň úhrady podle zemí dle Schmita a Stuycka u dopravní techniky Dopravní prostředky N WRR1 WRR2 WRR1/WRR2 Rakousko 3.753 84% 96% 87% Belgie 4.639 70% 86% 81% Francie 4.048 46% 70% 66% Itálie 936 49% 65% 75% Lucembursko 268 77% 91% 84% Švédsko 193 82% 82% 100% Pramen: SCHMIT, M., STUYCK, J. Recovery Rates in the Leasing Industry, Working Paper, Leaseurope, Brussel, September 2002.

Tabulka 6: Průměrný stupeň úhrady podle zemí dle Schmita a Stuycka u strojů

Rakousko Belgie Francie

Stroje N WRR1 WRR2 WRR1/WRR2 309 15% 49% 29% 1.796 58% 71% 83% 13.100 23% 70% 32%

151

SCHMIT, M., STUYCK, J. Recovery Rates in the Leasing Industry, Working Paper, Leaseurope, Brussel, September 2002.

70

Itálie Lucembursko Švédsko

1.815 121 158

31% 39% 73%

45% 56% 74%

69% 70% 99%

Pramen: SCHMIT, M., STUYCK, J. Recovery Rates in the Leasing Industry, Working Paper, Leaseurope, Brussel, September 2002.

Tabulka 7: Průměrný stupeň úhrady podle zemí dle Schmita a Stuycka u nemovitostí Nemovitosti N Rakousko 50 Belgie 3 Francie 18 Itálie 37 Lucembursko Švédsko -

WRR1 WRR2 53% 69% 94% 95% 56% 58% 65% -

WRR1/WRR2 77% 99% 90% -

Pramen: SCHMIT, M., STUYCK, J. Recovery Rates in the Leasing Industry, Working Paper, Leaseurope, Brussel, September 2002.

kde: N = počet sledovaných smluv WRR1 = stupeň úhrady reprodejem předmětu, diskontovaný sazbou 10% a vážený výší nezaplaceného dluhu při výpadku (ukončení) smlouvy WRR2 = stupeň úhrady reprodejem předmětu a dalšími náhradami, diskontovaný sazbou 10% a vážený výší nezaplaceného dluhu při výpadku (ukončení) smlouvy WRR1 / WRR2 = podíl úhrady reprodejem předmětu na celkové úhradě (v originále: WRR1 = recovery rate from resale only, dicounted at 10% and weighted by the oustanding at default WRR2 = recovery rate from resale and other recoveries, dicounted at 10% and weighted by the oustanding at default WRR1/WRR2 = share of leased asset sale in total recovery value) Díky většímu souboru dat mohla být provedena hlubší analýza, ukazující např. snižování ztrát s růstem délky doby od počátku smlouvy do výpadku (čili čím déle smlouva trvala před jejím ukončením, tím nižší jsou ztráty). Další důležitým faktorem, který je v leasingové branži známý, je to, že stupeň úhrady může v mnoha případech překročit 100%152, což – jak Schmit a Stuyck upozorňují – není při stanovení pravidel Basel II pro LS vůbec bráno v úvahu. Srovnání se studiemi, zabývajícími se stupněm úhrady u pro neplacení předčasně vypovězených bankovních úvěrů ukazuje, že úvěrové riziko je u leasingu relativně nízké (resp. že stupeň úhrady u leasingu je relativně vysoký). Další studie Mathiase Schmita153 již vysloveně souvisí s novými pravidly kapitálové přiměřenosti Basel II. Schmit zde na základě údajů o 35.861 leasingových smlouvách porovnává potřebnou výši vlastního kapitálu pro LS podle interního modelu studie s požadovanou výši vlastního kapitálu dle pravidel Basel II. Interní model na základě empirických dat stanovuje veličiny, které jsou jinak určovány podle příslušného interního 152

tzn. že předmět leasingu se reprodá za víc, než činí pohledávka LS vůči příjemci leasingu SCHMIT, M. Is automotive leasing a risky business? In Finance 2005/2, vol. 26, no. 2. s. 35-66. ISSN 07526180. 153

71

ratingu - Schmit uvažuje jak základní variantu (FIRB - Foundation IRB Approach), tak i pokročilou variantu interního ratingu (AIRB - Advanced IRB Approach). Studie konstatuje, že výsledky interního modelu na základě empirických dat ukazují na podstatně nižší potřebu vlastního kapitálu než při využití základní varianty interního ratingu, stejně jako při využití pokročilé varianty s dosazením regulatorně stanovené kvóty výpadku154 (LGD, loss given default) na úrovni 30%. Naopak pokud je do pokročilé varianty (AIRB) dosazena LGD určená z empirických dat, je výsledek velmi podobný internímu modelu Schmitovy studie. I další studií pokračoval Schmit155 ve výzkumu souvisejícím s pravidly Basel II. Z datového souboru 46.732 leasingových smluv z Belgie z let 1990 až 2000 určuje pravděpodobnost výpadku156 (PD, probability of default) a kvótu výpadku (LGD, loss given default) jako základní veličiny pro interní rating. Dále je pozornost věnována rozložení ztrát vzhledem k době trvání leasingové smlouvy. Předměty sledovaných leasingových smluv jsou děleny do čtyř kategorií: vozidla, počítače + kancelářská zařízení, medicínská technika a ostatní. Zejména u vozidel se opět potvrdilo, že s rostoucím časem od začátku trvání smlouvy klesá průměrná výše ztrát, neboť neprodejní ceny se blíží popř. i překračují závazek příjemce leasingu vůči LS. Schmit zde také ukazuje, že u kategorie vozidel (nejpočetnější soubor dat) jak standardizovaná metoda (SA - Standardised Approach), tak základní varianta interního ratingu (FIRB - Foundation IRB Approach) vyžadují od LS držet podstatně více kapitálu, než odpovídá výsledkům interního modelu studie. Základní varianta interního ratingu s pevně stanovenou LGD dokonce ve většině sledovaných případů vykazuje podstatně vyšší požadavky na vlastní kapitál než jednoduchá standardizovaná metoda! Teprve pokročilá varianta interního ratingu (AIRB) se požadovanou výší vlastního kapitálu blíží internímu modelu Schmitovy studie. Viz tabulka (výňatek z Table 10 z Schmit, M. (2004): Credit Risk in the Leasing Industry, Journal of Banking and Finance, Volume 28, 811-833): Tabulka 8: Srovnání požadavků na vlastní kapitál při leasingu vozidel podle metod SA, FIRB, AIRB a interního modelu studie Schmit, M.: Credit Risk in the Leasing Industry Vozidla Celková délka trvání smlouvy <12 12-47

>47

Kapitálový požadavek Trvání

smlouvy 0-11 0-11 12-23 24-35 36-47 0-11 12-23 24-35 36-47 48-59 >=60

PD

0.41% 1.99% 3.13% 2.92% 2.09% 1.62% 3.93% 4.11% 3.21% 2.61% 3.11%

LGD

52% 31% 15% 1% 1% 22% 22% 22% 14% 12% -5%

Interní SA FIRB AIRB model Standardizo vaná Základní Pokročilý metoda IRB IRB 6% 3.72% 3.03% 1.20% 6% 7.10% 3.81% 2.13% 6% 8.30% 2.09% 1.48% 6% 8.10% 0.14% 0.44% 6% 7.22% 0.12% 0.77% 6% 6.62% 2.52% 1.39% 6% 9.06% 3.25% 1.66% 6% 9.23% 3.29% 1.61% 6% 8.38% 1.97% 1.14% 6% 7.78% 1.60% 1.16% 6% 8.28% -0.70% 0.31%

154

překládá se též jako očekávaná výše ztráty v případě neplnění, např. Vlachý SCHMIT, M. Credit Risk in the Leasing Industry, Journal of Banking and Finance, Volume 28, 811-833. 156 překládá se též jako pravděpodobnost neplnění protistrany, např. Vlachý 155

72

Pramen: SCHMIT, M. Credit Risk in the Leasing Industry, Journal of Banking and Finance U počítačů a kancelářských zařízení jsou si výsledné požadavky všech tří metod dle Basel II podobné (nejčastěji v rozmezí od 5% do 8%), interní model vykazuje podstatně nižší požadavky na vlastní kapitál. U medicínské techniky je obecně velmi nízká pravděpodobnost výpadku, takže oproti standardizované metodě se 6% vykazuje nižší požadavek na vlastní kapitál i metoda FIRB (2,31% až 4,21%), přičemž AIRB (0,74% až 1,54%) a interní model (0,35% až 1,17%) jsou ještě „skromnější“. V kategorii ostatní se výsledky v podstatě blíží kategorii vozidel. Jde tedy v zásadě o potvrzení a další rozšíření výsledků předchozí studie, přestože použitý soubor dat i interní model studie byly odlišné. Studie Pirotte, H.; Schmit, M.; Vaessen, C. (2004): Credit Risk Mitigation Evidence in Auto Leases: LGD and Residual Value Risk přidává k předchozím Schmidtovým výzkumům stanovení rizika souvisejícího se zůstatkovou hodnotou při financování automobilů leasingem na vzorku 4.828 smluv z let 1990 až 2001. Klíčové je opět určení LGD a hledisko času – uplynulého od počátku smlouvy i zbývajícího k jejímu doplacení. V práci Laurent, M.P.; Schmit, M. (2005): Estimating "Distressed“ LGD on Defaulted Exposures: A Portfolio Model Applied to Leasing Contracts byl na vzorku 6.093 leasingových smluv (financovanými předměty byla dopravní technika) zkoumán vliv hospodářského cyklu na LGD. Tento vliv se ukázal jako relativně nevýznamný. K podobnému závěru dospěla i výše uvedená studie Schmit, M.; Stuyck, J. (2002): Recovery Rates in the Leasing Industry. Článek De Laurentis, G; Riani, M. (2005): Estimating LGD in the Leasing Industry: Empirical Evidence from a Multivariate Model založený na relativně malém vzorku asi tisíce leasingových smluv zkoumal rozhodující činitele, ovlivňující LGD na italském leasingovém trhu. Jako významné byly určeny nejen vlastnosti samotného předmětu (druh, hodnota atd.), ale také některé na předmětu nezávislé okolnosti, jako druh podnikání, právní forma (!) nebo geografická poloha financovaného podniku. Rozsáhlá práce Hartmann-Wendels, T.; Honaly, M. (2006): Do Economic Downturns Have an Impact on the Loss Given Default of Mobile Lease Contracts? An Empirical Study for the German Leasing Market, jež na vzorku téměř 54.000 leasingových smluv z let 1993 až 2004 výhradně od dvou velkých německých LS kvantifikovala vliv makroekonomických veličin na LGD. Na rozdíl od předchozích studií se v některých případech dal vysledovat významný vliv ekonomického poklesu (dolní části ekonomického cyklu) na LGD. Zejména se to týká dopravní techniky, u níž je oproti ostatním sledovaným typům předmětů (výpočetní technika a stroje) vysoký podíl výnosů z reprodeje na celkovém stupni úhrady (recovery rate) ve srovnání s ostatními způsoby zajištění. Právě reprodej resp. reprodejní cena se ukázal(a) jako citlivá na pokles (dolní fázi) ekonomického cyklu, zatímco na výnosy z ostatních typů zajištění byl vliv této fáze nevýznamný. U výpočetní techniky a strojů byl vliv ekonomického cyklu na LGD podstatně nižší než u vozidel. Dále bylo zkoumáno, které makroekonomické veličiny popisující hospodářský cyklus nejlépe korespondují s vývojem LGD u leasingu. Nejvyšší stupeň korelace byl zjištěn u míry investic do vybavení (equipment investment) a u německého Ifo indexu (index podnikatelského klimatu se čtvrtletní periodicitou). Naopak pro změny HDP nebyla nalezena téměř žádná závislost.

73

Vzhledem k množství a pestrosti zdrojů analyzovaných dat a vzhledem ke korespondujícím výsledkům všech zmíněných studií (až na výjimky) lze předpokládat aplikovatelnost těchto výstupů i pro jiné vyspělé leasingové trhy, k nimž Česká republika již určitou dobu patří. Všechny výše zmíněné práce se nicméně zabývají problémem úvěrového rizika v leasingových společnostech a jeho řízení z poněkud jiného úhlu než moje disertační práce. Cílem všech autorů bylo poukázat na některá specifika leasingu a ovlivnit způsob hodnocení zajištění leasingových obchodů pomocí samotných financovaných předmětů (krytí) a tím i stanovení potřebné výše vlastního kapitálu pro leasingové společnosti. U všech zmíněných studií tedy existuje přímá návaznost na pravidla kapitálové přiměřenosti (Basel II), bez jejichž vzniku by pravděpodobně nebyly provedeny ani tyto výzkumy. Některé další (novější) články ve světovém tisku už se leasingu věnují i z jiných pohledů a v širších souvislostech než jen z hlediska Basel II. Poznatky a výstupy z výše uvedených článků jsou ovšem zmiňovány a využívány. Velmi významné okolnosti leasingového financování si všímá Realdon157 (2006). Uvádí, že za určitých okolností může poskytovatel leasingu vydělat na výpadku příjemce leasingu. Výsledek ovšem závisí na mnoha okolnostech, např. na legislativních a smluvních podmínkách platných v případě výpadku příjemce leasingu, na akontaci na počátku leasingu nebo na (ne)existenci opce na odkup předmětu leasingu. Zmiňuje také opci příjemce na prodloužení leasingové smlouvy. Právě díky možnému docílení zisku po výpadku dlužníka je možné, aby riziková přirážka (v originále fair credit spread) u leasingu nerostla či dokonce klesala v případě zvýšení rizika výpadku příjemce. Tím se podle Realdona leasingové financování zásadně odlišuje od úvěru, kde s růstem rizika výpadku dlužníka vždy roste i riziková přirážka. Tato výše uvedená vlastnost leasingu může vysvětlit některé empirické poznatky a také poukázat na zásadní výhodu leasingu jako alternativy k bankovnímu kreditu pro financování podniků malých, s vysokým rizikem výpadku, nebo v nejasné, neprůhledné ekonomické situaci (v originále relatively opaque firms). Realdon dokládá výpočtem, že pokud je leasingová smlouva předčasně ukončena výpadkem příjemce leasingu, může poskytovatel leasingu docílit zisku, pokud nemusí odprodat již z velké části splacený předmět leasingu příjemci (tj. opce k odkupu přestane existovat) a / nebo pokud byla na počátku zaplacena dostatečně vysoká akontace. Výše uvedené Realdonovy poznatky jsou velmi významné a podle mého názoru přesné a odpovídající realitě. Jsou ovšem ovlivněny legislativními a obvyklými smluvními podmínkami na trzích, kde se autor studiu věnoval, tj. především v USA a Velké Británii. Ještě důležitější je, že Realdon se vždy věnuje oceňování a riziku u jedné smlouvy, nedovádí svou studii na úroveň celé leasingové společnosti nebo dokonce na strategickou rovinu dlouhodobého zajištění financování z hlediska příjemce leasingu. Severin a Filareto-Deghaye158 (2006) se ve své studii věnují volbě mezi leasingem a bankovním úvěrem z pohledu francouzských malých a středních podniků (na vzorku 11.436 podniků). Na základě vyhodnocení těchto empirických dat dospěli k závěru, že leasing je více využíván menšími a finančně (bonitně) slabšími podniky s vyšším rizikem bankrotu, obecně podniky s omezeným přístupem k úvěru. Leasing podle autorů představuje alternativu pro podniky, které by bankovní úvěr získat nemohly vůbec nebo už by jej nemohly dále 157

REALDON, M. Pricing the Credit Risk of Secured Debt and Financial Leasing In Journal of Business Finance & Accounting September/October 2006, vol. 33, no. 7, s. 1298-1320. ISSN 1468-5957 158 FILARETO - DEGHAYE, M.C., SEVERIN, E. Determinants of the choice leasing vs Bank Loan: evidence from the french sme by Kacm In Investigacion Operational February 2007, vol. 28, no. 2, s. 120-130. ISSN 00204911

74

navýšit. Dokonce uvádí, že v některých případech může leasing znamenat „poslední možnost“ či „poslední možné řešení“ (v originále: the use of leasing is a “last resort solution”159) Podniky díky leasingu nemusí nést náklady související vlastnictvím majetku nebo mohou realizovat novou investici. K podobným výsledkům dospěli i Eisfeld a Rampini160 (2007). Ti uvádí, že díky vlastnictví aktiva může poskytovatel leasingu poskytnout pro financování větší částku než věřitel, který by stejné aktivum využil pouze jako zajištění úvěru (půjčky). To podle nich činí leasing zajímavý především pro finančně slabší (v originále financially constrained) podniky. Na druhou stranu upozorňují na to, že leasingem financovaná aktiva jsou obvykle fyzicky pod kontrolou příjemce leasingu a nikoliv poskytovatele, což s sebou může přinášet náklady při zabavování (v originále cost due to the agency problem). Dále se pak ve svém článku věnují porovnání leasingu a úvěru pro finančně slabší a silnější podniky (tedy v podstatě pro podniky s různou úrovní bonity) a také rozdílům mezi leasingem a úvěrem z hlediska rozdílné právní úpravy ve Spojených státech a ve Velké Británii. Závěrem jejich článku je, že leasing je mnohem důležitější pro finančně slabší, menší a začínající podniky, což podporují i empirickými údaji. Eisfeld a Rampini dokonce považují podíl leasingového financování za možný ukazatel finanční síly podniku a doporučují zahrnout leasing do výpočtů finančních ukazatelů, např. citlivosti cash flow z investic. Naopak úvěrové riziko z hlediska financujících institucí (tj. leasingové společnosti a banky) ponechávají Eisfeld a Rampini, stejně jako Severin a Filareto-Deghaye zcela bez povšimnutí. Scholz161 (2007) se podobně jako Severin a Filareto-Deghaye věnuje leasingu jako alternativnímu zdroji financování pro malé a střední podniky. Vedle mnoha dalších zajímavých problémů (např. refinancování leasingových společností) autor rozebírá teoretickou stránku rizik u leasingu a leasingové společnosti. Část textu je věnována i úvěrovému riziku, které Scholz zachycuje pomocí pravděpodobnosti výpadku (PD, v originále probability of default), hrubé ztráty (tj. celkové výše závazku příjemce leasingu v okamžiku výpadku; gross loss), stupně úhrady (poměr mezi částkou skutečně získanou při reprodeji předmětu leasingu a pohledávkou leasingové společnosti; recovery rate) a kvóty výpadku (LGD, loss given default) . Jako zásadní pro leasingové financování chápe Scholz stupeň úhrady, neboť zde se projevuje zásadní výhoda leasingu vůči úvěru, tj. vlastnictví financovaného předmětu leasingovou společností. Scholz odkazuje na empirické studie, které v některých případech zjistily stupeň úhrady blížící se 100%. Zároveň ale upozorňuje na možná rizika162, která jej mohou negativně ovlivnit, např. načasování prodeje, stav trhu daného aktiva, situaci výrobce a poskytovatele servisu pro daný předmět, možnosti znovufinancování, rizika spojená se zabavením předmětu atd. Zdůrazňuje mj. rozdíly mezi předměty různých druhů (např. automobily vs. stroje) a důležitost know-how leasingové společnosti pro úspěšný reprodej aktiv. Kichler a Haiss163 (2008) ve své studii o leasingu a jeho významu v dvanácti zemích střední a východní Evropy (Česká republika, Maďarsko, Slovensko, Polsko, Pobaltské země, 159

tamtéž, str. 8 EISFELD, A. L., RAMPINI, A. A. Leasing, ability to repossess, and debt capacity. In Center for Economic Studies, U.S. Census Bureau, Working Papers, June 2007 161 SCHOLZ, P. Leasing: A financing alternative for SMEs? A University Thesis Presented to the Faculty of IMADEC University. August 2007. 162 tamtéž, str. 47 a dále 163 KICHLER, E., HAISS, P., Market Structure as Determinant: the Case of Leasing in Banking Industry Transformation in Central and South Eastern Europe In Paper for presentation at the 8th Global Conference on Business & Economics, Florence, Oct. 18-19, 2008. ISBN : 978-0-9742114-5-9 160

75

Slovinsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko a Turecko) uvádí mnoho zajímavých údajů. Např. zmiňují, že v roce 2006 (což je poslední uváděný rok) činil celkový objem leasingového financování v těchto zemích 298 miliard euro (z toho za 47 miliard euro nemovitostí) . Leasing se tak podílel na financování investic z 19%. Zajímavé také je, že ze zmíněných dvanácti zemí byla Česká republika v absolutním objemu leasingového financování na třetím místě, těsně za druhým Tureckem. Největší objem leasingového financování byl realizován v Polsku. V závěru článku pak autoři dospěli k názoru, že leasing tvoří ve sledovaných zemích životaschopnou reálnou alternativu k úvěru, která přináší menší riziko než úvěr a podporuje tak rozvoj kapitálových trhů. Dále doporučují, aby leasingu byla věnována větší pozornost ze strany aktérů, tak ze strany dohlížejících orgánů a výzkumníků. Pro srovnání uvádím ještě citaci části rozhovoru serveru iHNed s Mgr. Kofroněm z ČLFA164. Citace: „- Jaká budoucnost podle vás čeká finanční leasing? Jeho využití bude dáno především vývojem poptávky po financování investic, která dnes stagnuje. Jsou zcela jistě komodity, ve kterých si finanční leasing podrží i nadále významnou úlohu a kde se jeho kouzlo neztratí. Finanční leasing umožňuje financovat investici s akceptováním významně vyššího rizika, než je běžné u úvěrových produktů [zvýrazněno M.S.]. Stále zde bude významná skupina podnikatelů, pro které bude finanční leasing výhodný, změní se však struktura, ve které už nebudou tolik dominovat osobní automobily. Zejména těžká dopravní technika a stroje a zařízení jsou typickými komoditami, kde očekáváme udržení pozice finančního leasingu, ne-li jeho posílení. - V poslední době se často v médiích objevují tvrzení, že leasingové ochody poklesly i z důvodu, že jste zpřísnili podmínky pro poskytování leasingových služeb. Je tomu tak? Toto tvrzení není pravdivé a velmi mne mrzí, že se čas od času objevuje v některých médiích. Za propadem leasingových obchodů je zcela jednoznačně pokles poptávky po financování investic, nikoli snížená ochota či schopnost financovat investiční projekty na straně poskytovatelů leasingu. Musíme si uvědomit, že na rozdíl od úvěru se u leasingu financuje především příslušná komodita. To je právě výhodou leasingu a činí z něj vhodný alternativní nástroj financování v době ekonomické recese a horší dostupnosti finančních zdrojů [zvýrazněno M.S.].“

6.3 Rozhodovací hlediska a rozhodovací procesy LS Rozhodovací hlediska a postupy při schvalování obchodu patří mezi oblasti, kde se může nejvíc projevit rozdílné vnímání rizika mezi bankou a LS. Schéma naznačuje rozhodovací proces v rámci LS. Oddělení risk managementu získává informace z interního informačního systému LS (obvykle jde o jednu nebo několik databází v elektronické podobě), od ostatních oddělení společnosti a také z vnějších zdrojů – od ostatních společností skupiny, dodavatelů, ostatních zákazníků, z placených databází, od organizací typu NRKI, ČLFA a podobně, od státních orgánů atd. Nejdůležitějším zdrojem 164

KOFROŇ, M. Za poklesem leasingu u nás není pouze globální recese, rozhovor pro server iHNed.cz, dostupný na WWW:

76

jsou ovšem informace od samotného žadatele o financování. Ty mohou být získávány buď přímou komunikací nebo prostřednictvím obchodního oddělení. Obchodní oddělení může – podle interních směrnic – vypracovávat doporučující návrh (žádost), předkládaný risk managementu a následně případně vyšší schvalující autoritě. Důležitým vstupem jsou také informace z ratingového systému, který může, ale nemusí být propojen s interním informačním systémem. Po získání potřebných informací následuje vlastní rozhodovací proces, ať už na základě kvantitativního, kvalitativního nebo kombinovaného rozhodovacího modelu. V jednodušších případech za přesně stanovených podmínek může být rozhodovací proces automatizován, nebo může postačovat schválení obchodního oddělení a risk managementu. Obvyklý postup nicméně zahrnuje doporučení risk managementu a jeho postoupení vyšší autoritě v podobě managementu (představenstva) leasingové společnosti. V souladu s vnitřními předpisy je toto doporučení obvykle doplněno písemnou zprávou ve standardizované formě. Obrázek 2: Rozhodovací proces v rámci leasingové společnosti

Management (rozhodovací pravomoc) Reprodejní oddělení

Inkasní oddělení

Interní informační systém

Právní oddělení Rozhodovací proces LS

Risk Management (riziko)

Rozhodnutí

Přímá komunikace se žadatelem (zákazníkem) Vnější zdroje (společnosti ve skupině, NRKI, placené odkazy, ostatní LS, dodavatelé...)

Rating Obchodní oddělení (marže, zisk...)

Pramen: autor

Představenstvo si samozřejmě může vyžádat další doplňující údaje a následně vydá rozhodnutí o schválení či neschválení obchodu. Při velkých objemech financování může být nutný individuální schvalovací postup, např. včetně rozhodnutí mateřské společnosti (např. banky stojící v čele finanční skupiny či výrobce / dovozce u LS patřících do jeho skupiny). Vypracování žádosti o schválení (návrhu) a komunikace s vyšší schvalovací autoritou (např. získání dalších doplňujících informací) může být různým způsobem rozdělena mezi obchodní oddělení, risk management a vedení (management) LS. 77

V případě schválení je pak případ postoupen dalším příslušným oddělením k přípravě a realizaci. Zjednodušené lze říci, že maximalizace marže je úkolem obchodního oddělení, které určuje úrokovou sazbu obchodu a finančního oddělení, které má na starosti zajištění refinancování a tedy ovlivňuje úrokovou sazbu refinančních úvěrů. Úkolem oddělení risk managementu (bonity) je minimalizace ztrát. A právě činností risk managementu leasingové společnosti se budu zabývat v následujících kapitolách.

6.3.1 Volba mezi kvantitativním a kvalitativním rozhodováním při řízení úvěrového (kreditního) rizika LS stojí při svém rozhodování o schválení či neschválení daného obchodu a tedy při řízení úvěrového (kreditního) rizika před volbou mezi využitím kvantitativních modelů a expertního kvalitativního rozhodování. V praxi je obvyklé kombinování obou výše uvedených přístupů. Zavedení pravidel Basel II165 znamenalo pro většinu LS nutnost zavést systémy pro stanovení ratingu pro jednotlivé klienty popř. skupiny klientů. Takovýto rating vyjadřuje určitou (číselně vyjádřenou) pravděpodobnost výpadku166 v určitém období167, tedy zásadní parametr pro kvantitativní rozhodovací modely. Existence ratingového systému a jeho využívání je kontrolováno dozorovým orgánem, obvykle centrální bankou. Podle příslušných pravidel zavedený a dozorovým orgánem schválený ratingový systém umožňuje (alespoň teoreticky) vytvářet srovnávání, např. mezi obdobími, mezi jednotlivými pobočkami skupiny v jednotlivých zemích a do jisté míry i mezi finančními skupinami navzájem. Ratingový systém tak lze chápat jako základ pro kvantitativní rozhodovací modely pro řízení úvěrového rizika, jehož užívání bylo leasingovým společnostem v podstatě vnuceno legislativou. Samozřejmě rating podle pravidel Basel II není jedinou možnou variantou kvantitativního rozhodovacího modelu a finanční instituci nic nebrání v zavedení jakéhokoliv jiného interního kvantitativního modelu. Na druhou stranu zavedení ratingu je natolik nákladné a vyžaduje takové nasazení, že leasingové společnosti obvykle jiné kvantitativní modely nezavádějí. Pokud tedy chce risk management a/nebo vedení LS použít při svých rozhodovacích procesech kvantitativní hlediska, většinou sáhne právě po výstupech z ratingového systému. Při samotném rozhodování však pracovníci risk managementu LS tyto výstupy využívají spíše jako pomocné čí podpůrné argumenty. Praxe stále dokazuje převahu expertního (kvalitativního) rozhodování. Důvodů je více, mezi nejdůležitější patří: - Kvantitativní model resp. rating jako jeho zásadní parametr nikdy nemůže zahrnout všechny faktory ovlivňující úvěrové riziko u daného klienta. Ani hard facts (tedy část ratingu tvořená výpočtem z dat výsledovky a rozvahy), ani soft facts (subjektivní hodnocení, např. ve formě určitého dotazníku, vyplňovaného pracovníkem LS na základě znalosti klienta) nemohou nikdy zahrnout všechny důležité vlivy - pak by se sám model stal natolik komplikovaným, že by reálný obraz prakticky nezjednodušoval, byl by nesmyslný a tudíž nepoužitelný. - Kvalitativní rozhodování zkušeného pracovníka je mnohem pružnější než matematický model, dokáže mnohem rychleji reagovat na aktuální ekonomickou situaci, případné změny 165

viz kapitola 5.2 Obvykle se označuje P(d) 167 Většinou během 12 měsíců od vytvoření ratingu 166

78

strategie LS, vlivy okolí atd. Naopak překalibrování kvantitativního modelu je komplikované, časově náročnější a navíc v případě ratingu by mohlo vést i k potřebě jeho znovuschvalování u dozorového orgánu (obvykle centrální banky) v souladu s pravidly Basel II. - Rating odpovídající požadavkům Basel II je založen na auditovaných nebo alespoň daňových účetních výkazech za ukončený fiskální rok, ačkoliv jsou mnohdy k dispozici novější (předběžné) údaje, např. za několik čtvrtletí. Takové údaje se do ratingu nepromítnou, ale pro rozhodování o schválení obchodu mohou být klíčové. S využitím výhradně auditovaných nebo daňových výkazů souvisí také značná setrvačnost ratingu. To se výrazně projevilo například v současné finanční krizi. U většiny podniků byl v roce 2008 či první polovině roku 2009 brán v úvahu rating založený na výkazech za rok 2007, který byl ovšem ještě růstovým obdobím celého hospodářství. Ratingy tak vycházely poměrně optimistické, přestože reálná aktuální situace podniků byla často výrazně horší. Opačnou situaci lze očekávat za několik let, až se hospodaření podniků (pravděpodobně) vrátí k růstu, nicméně ratingové hodnocení bude vycházet z krizových let 2009 a 2010 a bude tak zbytečně pesimistické. Pokud by poskytovatelé financování založili své rozhodování na těchto ratingových hodnoceních, bylo by jejich chování zbytečně restriktivní. - Systematické hodnocení na základě kvantitativního modelu svádí k direktivním omezením, dovolujícím schvalování financování pouze pro žadatele s ratingem určitého stupně nebo lepším (typu "Budeme schvalovat a financovat jen firmy s ratingem XXX a lepším"). Na první pohled vcelku logická myšlenka však téměř s jistotou znemožní financování pro začínající firmy, jejichž rating obvykle nebývá příliš dobrý. Přitom možnost poskytovat financování slabším a / nebo začínajícím firmám je velkou výhodou leasingu oproti úvěru a může být také konkurenční výhodou pro danou finanční skupinu. Za cenu vyšších ztrát na počátku financování (začínající firmy mají jistě vyšší riziko výpadku) mají naději na navázání dlouhodobého partnerství s úspěšnými firmami, což ztráty bohatě vynahradí. Platí to i v případě, že omezení se netýká jen ratingu samotného, nýbrž výstupu dvou- či tříparametrického modelu. V praxi lze využít např. pravidla porovnání ratingu a jiného parametru např. krytí. Pravidla pak mohou stanovit, že klient s určitým ratingem může získat financování pouze v případě, že jeho krytí dosahuje určité minimální výše. Takové nastavení pravidla ovšem přináší stejná výše uvedená úskalí jako direktivní rozhodování pouze na základě ratingu. - Při výše uvedeném omezení (financovat klienty jen s ratingem určitého stupně nebo lepším) také není brán ohled na jednotlivé obory činností, v nichž žadatelé podnikají. Ratingové systémy vesměs neberou dostatečně nebo dokonce vůbec v úvahu specifika jednotlivých odvětví a vzorce pro přepočet ekonomických výsledků na hard facts jsou pro všechny klienty stejné nebo jen minimálně odlišné. Výsledkem je téměř automaticky horší rating pro ty obory, kde je běžný nižší podíl vlastního kapitálu a dlouhodobého investičního majetku (např. obchodní firmy jsou v nevýhodě proti výrobním podnikům). Takový postoj snad dává smysl při hodnocení kapitálové přiměřenosti, ale již mnohem méně při rozhodovaní o poskytnutí financování. - Při několikastupňovém schvalovacím procesu, obvyklém u větších objemů financování, mají osoby se schvalovací pravomocí mnohem spíše sklon zpochybňovat a tudíž prověřovat subjektivní slovní hodnocení analytika (referenta), než jasně číselně (bodově) vyjádřený interní rating (popř. jiný výstup kvantitativního modelu), přestože jeho významná část (soft facts) je stejně subjektivní jako ve větách psaný komentář. Přitom právě princip ověření závěrů analytika nadřízeným je jedním z nejdůležitějších v rámci schvalovacího procesu. - Spíše na okraj lze také uvést, že používání interního ratingu dle pravidel Basel II jako významné složky (parametru) rozhodovacího procesu znamená obrat celé původní myšlenky o 180 stupňů. Pravidla Basel II byla vytvořena za účelem posuzování rizika existujících obchodů (úvěrů) kvůli určení kapitálové přiměřenosti, zatímco zde je nejprve vytvořen interní

79

rating a teprve na jeho základě posuzována bonita klienta a přijímáno rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí financování. Tím není řečeno, že by kvantitativní modely či rating nemohly pro risk managera představovat užitečné vodítko a usnadnění či urychlení jeho práce. Lze např. stanovit, že pokud budou splněny určité ukazatele (např. rating, výše krytí a požadovaná výše a parametry financování), může být takový obchod automaticky schválen nebo procházet pouze zrychleným a zjednodušeným schvalovacím řízením.

6.3.2 Řízení úvěrového (kreditního) rizika LS na základě kvantitativního rozhodování Literatura168 rozlišuje mezi jedno-, dvou a tříparametrickými169 modely (či systémy) řízení úvěrového (kreditního) rizika. Poznámka: Zde se přikláním k tomu, chápat kreditní a úvěrové riziko jako synonymum. Vlachý170 rozlišuje ještě další dvě formy kreditního rizika, a to riziko vypořádání a riziko ztráty obchodu. Tyto formy rizika nicméně do kvantitativního modelu v souladu s běžnou praxí leasingových společností nezahrnuji. Mezi uzavřením smlouvy a zahájením plnění (riziko ztráty obchodu) u leasingu obvykle nenastává žádná nebo téměř žádná prodleva. Vypořádací riziko jako riziko ztráty ze selhání finanční transakce ve fázi vypořádání zahrnuje z hlediska LS zejména dodání, zaplacení a převzetí předmětu leasingu. To bývá ze strany LS dobře ošetřeno zejména právními nástroji v podobě smluvních podmínek, předávacích protokolů a případně i dočasného zajištění, např. v podobě směnky na období, než bude objednaný předmět dodán a odpovídajícím způsobem předán příjemci leasingu. Kromě toho vyčíslení takového rizika by bylo velmi problematické a jeho zapracování do kvantitativního modelu by představovalo přílišnou komplikaci. Očekávanou ztrátu lze vyjádřit jako součin složek úvěrového rizika: E(L) = E(A) *P(d) * L(d) kde: E(L) ... očekávaná ztráta (v Kč) – Expected Loss E(A) ... očekávaná riziková angažovanost v okamžiku neplnění (v Kč) - Exposure at Default P(d) ... pravděpodobnost výpadku, tj. neplnění protistrany (od 0 do 1) - Probability of Default L(d) ... očekávaná výše ztráty v případě neplnění (od 0 do 1), též kvóta výpadku - Loss Given Default Pro účely řízení úvěrového rizika v LS není nutné uvažovat o tříparametrickém modelu, neboť průběh rizikové angažovanosti v čase je v případě leasingu i ostatních produktů nabízených LS známý a snadno zjistitelný (např. ze splátkového kalendáře) a nejde tedy o parametr (pravděpodobnostní veličinu). Otázkou zůstává nanejvýš volba mezi sledováním rizikové angažovanosti v podobě součtu všech dosud neuhrazených splátek (včetně úroků) a všech ostatních dosud neuhrazených plnění (např. penále, poplatků atd.), nebo pouze 168

Např. VLACHÝ, J. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 256 s. ISBN 80-86754-56-1str. 148 a dále 169 parametr zde ve smyslu pravděpodobnostní veličiny 170 VLACHÝ, J. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 256 s. ISBN 8086754-56-1

80

v podobě nominální hodnoty pohledávek LS nebo jinak určené výše angažovanosti, spadající pravděpodobně mezi obě výše uvedené krajní možnosti. V každém případě pro LS nepředstavuje problém tuto částku určit – většinou ji lze k jakémukoliv datu snadno získat z interního informačního systému (databáze) popř. účetnictví nebo jiných zdrojů leasingové společnosti. Naopak jednoparametrický model, slučující do jediného parametru jak pravděpodobnost neplnění protistrany P(d), tak očekávanou výši ztráty v případě neplnění L(d) by byl pro běžné využití při středně vysoké a vysoké angažovanosti příjemce leasingu přílišným zjednodušením. Za určitých okolností, zejména při financování standardních předmětů s relativně nevelkou vstupní cenou171, dobře odhadnutelnou neprodejností a do určité výše celkové angažovanosti klienta využívají LS jednoparametrický model řízení úvěrového rizika v podobě scoringu. Scoring představuje z hlediska řízení rizika nejjednodušší rozhodovací postup. Na rozdíl od ratingu není scoring nijak legislativně upraven172 a LS si jej tak mohou vytvářet přesně podle svých potřeb. Scoring se většinou uplatňuje pouze u žádostí, splňujících podmínky týkající se výše požadované investice, výše celkového obliga žadatele a typu předmětu. Pokud je požadovaný objem financování a/nebo celková výše angažovanosti vyšší než stanovený limit nebo pokud jde o nestandardní předmět, obvykle se scoring nepoužívá a případ je schvalován standardním postupem, ať už na základě víceparametrického kvantitativního modelu nebo kvalitativními rozhodovacími postupy. Scoring obvykle obsahuje několik položek, z nichž každé je příslušným pracovníkem (většinou obchodníkem nebo pracovníkem risk managementu) přiřazen určitý počet bodů z jednoduché stupnice. Pokud celkový počet bodů dosahuje předem stanovené úrovně, postačí takový výsledek scoringu ke schválení obchodního případu. Pokud je počet dosažených bodů nižší, obchodní případ je podroben bližší analýze na oddělení risk managementu (v podstatě je na něj aplikován standardní rozhodovací postup) popř. je přímo zamítnut. Mezi obvyklé položky scoringu patří: - akontace: u menších financovaných částek a zejména u příjemců s menším obligem je i v dnešní době obvyklá určitá výše akontace. Body do scoringu jsou přidělovaný podle její výše vztažené k pořizovací ceněn financovaného předmětu - dodavatel: jde zejména o zkušenosti LS s daným dodavatelem, popř. o zájem o další spolupráci atd. Významnou roli také hraje, jde - li o autorizovaného prodejce dané značky financovaného předmětu a délka jeho působení v oboru. - předmět: zcela nestandardní předměty obvykle nejsou schvalovány scoringem, ale i mezi standardními předměty mohou existovat významné rozdíly v reprodejnosti resp. v riziku reprodeje (např. různé značky automobilů) - bonita: risk management má u obchodních případů schvalovaných scoringem obvykle k dispozici jen velmi omezené množství podkladů k posouzení bonity žadatele, nicméně přinejmenším ověření ve veřejně přístupných popř. placených databázích (jako obchodní rejstřík, registr ekonomických subjektů, registr živnostenského podnikání, registr plátců DPH, registr příjemců dotací, databáze dlužníků atd.) je možné a vhodné provést vždy. Jako základní lze pro řízení úvěrového (kreditního) rizika LS přijmout dvouparametrický model. Prvním parametrem je zde riziko protistrany, v tomto případě pravděpodobnost neplnění protistrany P(d), jejíž odhadovanou hodnotu je možno odvodit z ratingu klienta. Jak 171

Zejména osobních automobilů I pro příjemce leasingu s malým objemem (nízkým obligem) musí být podle pravidel Basel II vytvořen rating, nicméně pouze v podobě ratingu celé skupiny příjemců splňujících stanovená kritéria.

172

81

vyplývá z požadavků na rating resp. ratingový systém splňující pravidla Basel II, každý stupeň ratingu (ať už je odstupňování technicky provedeno jakkoliv) odpovídá určité míře pravděpodobnosti výpadku, udávané v procentech. Po prostém vynásobení stem a tedy převedení na desetinné číslo tam výsledky ratingu mohou sloužit přímo jako vstup do dvouparametrického modelu. Z pohledu kategorizace rizika z hlediska věcné náplně173 vyjadřuje tento parametr přímé úvěrové riziko. Druhý parametr představuje riziko produktu jako očekávanou výši ztráty, kterou by LS utrpěla v případě neplnění závazku protistranou (příjemcem leasingu). V mnou uvažovaném dvouparametrickém modelu je vyjádřena očekávanou výší ztráty v případě neplnění L(d), nazývanou též kvóta výpadku a nabývající hodnot od 0 do 1. Tato hodnota vyjadřuje očekávanou čistou část pohledávky, kterou nebude možno získat zpět. Pokud tedy L(d) = 0, očekává LS získání celé dlužné pohledávky. Opačnou situaci, tedy ztrátu celé výše pohledávky, charakterizuje L(d) = 1. Analogicky je možno L(d) udávat i v procentech. Jak je zřejmé, u LS se na výši L(d) podílí zejména dva faktory – krytí stávajícími předměty a jiné zajišťovací instrumenty (např. ručení třetí osoby, směnky, zástava jiného aktiva ve prospěch LS atd.). Pravděpodobnostní vyjádření úspěšného vymáhání pohledávky pomocí ostatních zajišťovacích instrumentů je velmi obtížné a realizovatelné prakticky pouze jako číselné vyjádření expertního (např. právního) odhadu. V rámci kategorizace rizika z hlediska věcné náplně jde v podstatě o vyjádření rizika úvěrových ekvivalentů. Naopak u krytí stávajícími předměty se číselné (pravděpodobnostní) vyjádření přímo nabízí – LS jej na základě svých zkušeností určuje u každého významného případu (viz příslušná kapitola níže). Do kvantitativního modelu je pak možno jako parametr použít: - přímo hodnotu krytí v podobě desetinného čísla v rozsahu (0;1), tedy např. krytí ve výši 80% zapsané jako 0,8. - hodnotu krytí navíc vynásobenou koeficientem v rozsahu (0;1), vyjadřujícím riziko reprodeje (jako analogii rizika tržní likvidity174), tedy např. že zabavené předměty budou z nějakého důvodu zcela neprodejné, prodejné pouze za nižší než předpokládanou cenu, či že se vyskytnou vysoké náklady související se zabavením, skladováním či přípravou financovaných předmětů před dalším prodejem. Riziko reprodeje lze ovšem číselně vyjádřit opět pouze na základě expertního odhadu, stanoveného příslušným oddělením LS (nejčastěji specializovaným reprodejním oddělením). - hodnotu získanou z empiricky zjištěných a příslušně zpracovaných údajů. V tomto ohledu lze odkázat na několik velmi zajímavých zahraničních studií, zmíněných a okomentovaných v kapitole 6.2. Zahraniční autoři, zabývající se řízením rizika v LS často pracují se stupněm úhrady (recovery rate), který chápou jako poměr mezi částkou skutečně získanou při reprodeji předmětu (předmětů) leasingu a pohledávkou (pohledávkami) leasingové společnosti. V takovém případě pak již samozřejmě nemá smysl násobit takovou hodnotu koeficientem rizika reprodeje, neboť toto riziko je již v empirických údajích zahrnuto.

173

Viz kapitola 4.1 a také CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress 2002. 271 s. ISBN 80-86119-54-8 174 V kategorizaci z hlediska věcné náplně podle CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress 2002. 271 s. ISBN 80-86119-54-8 nepatří riziko tržní likvidity a tedy ani analogické, mnou zavedené riziko reprodeje do úvěrového rizika, nýbrž tvoří samostatný druh finančního rizika.

82

Za zmínku stojí, že takto navržený dvouparametrický model velmi přesně odpovídá Waterhousově kategorizaci úvěrového rizika175: - riziko nesplnění závazku druhou stranou odpovídá riziku protistrany resp. pravděpodobnost neplnění protistrany P(d) modelu a - inherentní riziko produktu odpovídá parametru riziko produktu resp. očekávaná výše ztráty v případě neplnění L(d).

6.3.3 Kvalitativní rozhodování: Rozhodovací hlediska v rámci risk managementu LS Jak již bylo zmíněno výše, přes existenci a částečné využívání kvantitativních modelů řízení kreditního rizika představuje kvalitativní řízení důležitější složku rozhodovacího procesu LS. Expertní odhady založené na zkušenosti pracovníků leasingových společnosti a na pečlivé analýze rozhodovacích kritérií jsou pro správné rozhodnutí stále nenahraditelné. Při kvalitativním rozhodování jde především o rozhodování v rámci oddělení risk managementu leasingové společnosti a pak – podle vnitrofiremních směrnic – případně o schvalování rozhodnutí na vyšších úrovních vedení společnosti, ať už v rámci dané země nebo popř. na centrále celé skupiny. Vždy se ale vychází z podkladů a návrhu rozhodnutí, jak jej sestaví oddělení risk managementu. Právě rozhodovacím hlediskům při kvalitativním rozhodování v rámci risk managementu leasingové společnosti se chci podrobněji věnovat v této části práce. Při rozhodování bere risk management LS v úvahu zejména následující hlediska:

a) Zkušenost s žadatelem (zákazníkem) Primární informací o žadateli o financování je pro jeho poskytovatele (zde LS) to, jestli jde o stávajícího nebo o nového (neznámého) zákazníka. Pokud jde o klienta, který s LS již spolupracoval nebo spolupracuje, má LS samozřejmě k dispozici mnoho informací, aniž by o ně musela žádat. Asi nejdůležitější z nich představuje informace o klientově platební morálce v minulosti. Čím delší a intenzivnější (po stránce financovaného objemu, počtu smluv atd.) je spolupráce, tím více informací může LS z její historie získat. Ideální situace samozřejmě nastává u klienta, který již s LS spolupracuje mnoho let a po celou dobu platí bez výpadků, včas a v souladu se splátkovým kalendářem. Takový žadatel pak má šanci na získání leasingu za takových podmínek, které by u neznámé osoby vůbec nepřicházely v úvahu. Složitější rozhodování čeká oddělení risk managementu v situaci, kdy klient patří mezi stálé zákazníky, ale jeho platební morálka není resp. někdy v minulosti nebyla právě perfektní. V takovém případě se samozřejmě pátrá po příčinách problémů a výpadků, které většinou bývají známé resp. dostupné, zejména pokud klient jednal s oddělením, které má v dané LS na starosti inkaso pohledávek. Oddělení RM se pak podle získaných informací snaží odhadnout, zda je podobný problém pravděpodobný i v budoucnu. Svou roli zde samozřejmě hrají nejen ekonomické výkazy (viz níže), ale i další údaje, např. obor, v němž klient podniká. U podniků 175

WATERHOUSE, P. Úvod do řízení úvěrového rizika. 1. vyd. Praha: Management Press 1994. 315 stran. ISBN 80-85603-49-7 na str. 30 a dále

83

v zemědělství se například mnohem častěji tolerují určitá zpoždění plateb mimo sezónu (např. v zimních měsících u rostlinné výroby) apod. Podobně je potřeba brát v úvahu např. očekávání významných změn v legislativě, které mohou na určitou dobu téměř ochromit podnikání v některém specializovaném oboru176. Východiskem mohou být i informace o firmách spřízněných s žadatelem (mateřské nebo naopak dceřinné firmy, firmy s personálním propojením atd.). Jak bylo zmíněno výše, pokud je LS součástí větší finanční skupiny (což platí o většině významných LS v ČR), může často s výhodou využít informace, získané od spřízněné banky, pojišťovny atd. Ve většině případů je součástí všeobecných obchodních podmínek LS i bank klauzule o umožnění poskytnutí takových informací v rámci skupiny, samozřejmě při zachování odpovídajícího zacházení s nimi. Pokud žádá o financování klient, s nímž LS ani spřízněné firmy z finanční skupiny nemají žádnou zkušenost, je samozřejmě rozhodování o poskytnutí financování obtížnější a na významu nabývají níže uvedené body. První fázi představuje předložení dokumentů potvrzujících právní subjektivitu žadatele. Patří sem např. živnostenský list, výpis z obchodního rejstříku, potvrzení o přidělení DIČ a IČO, potvrzené kopie daňových přiznání, výpis z Registru ekonomických subjektů ČSÚ, potvrzení o registraci k platbě DPH, údaje z Centrální evidence dotací ze státního rozpočtu (CEDR) a výpisy z dalších databází. Nemalou roli hraje i informace, jakou cestou byl zájemce získán, např. jestli byl osloven obchodníkem z LS, získal kontakt na veletrhu nebo přišel tzv. „z ulice“, tj. sám si zmíněnou LS vybral. Důležitou roli zde hrají zprostředkovatelé, zejména dealeři a prodejci automobilů, strojů či jiné techniky, kteří svým klientům často doporučí některou LS, s níž mají buď uzavřenou smlouvu nebo alespoň dobré vztahy a tedy jistotu provize a bezproblémového uzavření obchodu. Zároveň mohou takoví zprostředkovatelé usnadnit leasingové společnosti rozhodování poskytnutím svého dobrozdání na klienta, s nímž mohou - na rozdíl od LS - mít dlouhodobou zkušenost. Oddělení risk managementu LS ovšem musí brát podobné informace s rezervou a vždy zvažovat své vazby a zkušenosti s daným dodavatelem (viz níže). Leasingové společnosti jsou také v některých případech ochotné se o své zkušenosti s jednotlivými klienty rozdělit, samozřejmě s očekáváním recipročních informací v případě své potřeby. Přes intenzivní konkurenční boj chápou LS, že eliminace podvodníků nebo nespolehlivých a problematicky splácejících klientů je jejich společným zájem. Na tom je také založena idea Nebankovního registru klientských informací (zkráceně NRKI), jež v ČR funguje od poloviny roku 2005. Podle informací zveřejněných provozovatelem registru177 „NRKI představuje databázi údajů o smluvních vztazích mezi věřitelskými subjekty a jejich klienty. NRKI je vytvořen na základě informací, které věřitelské subjekty poskytují LLCB a které jednotlivě nebo ve svém souhrnu vypovídají o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů věřitelských subjektů (jde např. o informace o tom, zda závazky klienta jsou nebo nejsou řádně a včas plněny). Počáteční i průběžné zařazování či aktualizace informací (údajů) v NRKI je v případě klientů – fyzických osob podmíněno poskytnutím souhlasu se zpracováním údajů v NRKI. V souladu s příslušnými ustanoveními Zákona o ochraně osobních údajů lze osobní údaje klientů – 176

Například před vstupem ČR do Evropské unie odkládala většina dopravců pořízení nových nákladních vozidel pro mezinárodní přepravu. Naopak kvůli změnám souvisejícím s reformou veřejných financí uzavíralo mnoho zákazníků leasingové smlouvy urychleně, aby byly uzavřeny ještě podle původních pravidel platných do konce roku 2007. 177 Kterým je zájmové sdružení právnických osob LLCB, z.s.p.o., založené 8.10.2004 za účelem zajištění a zprostředkování vzájemného informování věřitelských subjektů o údajích vypovídajících o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce jejich klientů – fyzických a právnických osob. V současnosti sdružuje 26 právnických osob. (5.2.2011, viz http://www.llcb.cz/index.htm)

84

fyzických osob zpracovávat pro účely vzájemného informování věřitelských subjektů pouze s jejich souhlasem. (...) Informace (údaje) jsou do NRKI zařazovány a následně zpracovávány v rozsahu, ve kterém mohou sloužit pro posouzení bonity, důvěryhodnosti a platební morálky klienta a ve kterém je klient poskytl věřitelskému subjektu v souvislosti se smluvním vztahem nebo které mohou vyplynout ze smluvního vztahu za dobu jeho trvání. Obsahem NRKI jsou tedy zejména základní identifikační údaje klientů (tj. jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo a adresa bydliště), údaje o závazcích klientů, o včasnosti jejich plnění, o jejich zajištění apod. V NRKI nejsou zpracovávány citlivé osobní údaje klientů – fyzických osob ve smyslu Zákona o ochraně osobních údajů (např. údaje o zdravotním stavu apod.). Informace obsažené NRKI jsou pravidelně měsíčně aktualizovány a jsou uchovávány pro potřebu vzájemného informování věřitelských subjektů po dobu trvání smluvního vztahu mezi věřitelským subjektem a jeho klientem a po dobu dalších čtyř (4) let po jeho ukončení. Pokud požadovaná smlouva s klientem nebyla uzavřena, jsou informace (údaje) uchovávány v NRKI po dobu šesti (6) měsíců ode dne podpisu žádosti klienta o uzavření příslušné smlouvy. Po uplynutí příslušné doby budou takovéto informace pouze archivovány a nebudou poskytovány pro účely vzájemného informování věřitelských subjektů.“178 Od začátku roku 2006 také probíhá výměna informací mezi NRKI a Bankovním registrem klientských informací179. Kromě NRKI existují samozřejmě ještě další zdroje, z nichž některé jsou veřejné, jiné mají formu placené služby180. Patří sem např. registr SOLUS, zaznamenávající dlužníky (fyzické i právnické osoby) v prodlení resp. porušující smluvní podmínky. Pomocí proti podvodnému jednání, se kterým se bohužel v současnosti LS i banky u nás setkávají dosti často, mohou být i varování před známými nepoctivci, získávaná většinou od policie nebo od jiných společností a „distribuovaná“ ČLFA.

b) Požadovaný předmět financování a dodavatel Druhou zásadní informací o navrhovaném financování je předmět, objekt financování. Velké LS bývají za určitých podmínek schopné a ochotné financovat velmi širokou škálu předmětů, ačkoliv důraz kladený na jednotlivé segmenty trhu a úspěšnost v nich se mohou lišit - ať už z důvodů cíleně zvolené strategie (viz výše) nebo jednoduše jako výsledek konkurenčního boje. Na druhé straně existuje i mnoho vysloveně „značkových“ LS nejznámější z nich je patrně ŠkoFIN, financující většinou osobní či užitková vozidla koncernu VW. Velmi specializovanou oblastí je pak leasing nemovitostí, jehož rozbor by ale přesahoval rámec této práce. LS u požadovaného předmětu financování sleduje zejména jeho reprodatelnost, tj. v podstatě kombinaci likvidnosti (resp. odhadované doby nutné k nalezení kupce), hodnoty (resp. dosažitelné tržní ceny) a odhadovaných nákladů spojených s reprodejem (např. dopravních, administrativních atd.). Tato reprodatelnost181 může být u stejného předmětu pro 178

Citováno dle www.llcb.cz/nrki.htm Viz http://www.cbcb.cz/registr.html 180 Viz např. BUČKOVÁ, V. K čemu slouží úvěrové registry? Finance.cz [online] [aktualizováno 2009-02-25] Dostupný na WWW: http://www.sfinance.cz/zpravy/finance/210471-k-cemu-slouzi-uverove-registry-/ 181 Od reprodatelnosti se v podstatě odvozuje riziko reprodeje – čím je reprodatelnost předmětu financování lepší, tím je riziko reprodeje daného obchodu nižší a naopak. 179

85

každou LS odlišná, díky rozdílným zkušenostem a know - how v prodeji použitých předmětů daného druhu. Například pro společnost specializovanou na leasing osobních automobilů může být téměř nemožné prodat zabavený použitý obráběcí stroj, který by pro jinou LS s kontakty v oboru neznamenal prakticky žádný problém. Velkou roli také hraje kvalita příslušného oddělení reprodeje. Výsledkem je, že zatímco u některé LS může požadovaný předmět znamenat zásadní překážku realizaci obchodu, u jiné bude naopak považován za bezproblémový nebo dokonce za výhodu. Některé leasingové společnosti se již dokázaly na trhu etablovat jako významní hráči v oboru použitého movitého investičního majetku, zejména ojetých vozidel a zákazníci se tak u nich při hledání konkrétního předmětu sami dotazují. To platí i v případech, že zákazník hodlá předmět koupit a zaplatit hotově a nemá zájem o financování. Mnohé reprodávané předměty bývají dokonce financovány jinou než prodávající společností. Svůj význam může mít také vzdělání, kvalifikace a předchozí zkušenosti pracovníků reprodejního popř. obchodního oddělení. Ti mohou využít svých kontaktů a zajistit (re)prodej jinak problematického předmětu nebo dokonce nasměrovat LS do segmentů trhu, kde by se jinak nepohybovala. Pro zákazníka, požadujícího financování konkrétní investice, je samozřejmě výhodné vědět, s jakými předměty financování má oslovená LS zkušenosti a dokáže je v případě potřeby snadno (re)prodat. Taková LS mu pak bude pravděpodobně ochotna nabídnout výhodnější financování (s nižší úrokovou sazbou či s menším a tedy levnějším zabezpečením), protože její riziko reprodeje bude nižší a bude tedy požadovat nižší rizikovou prémii. Získání takových informací nemusí být pro zákazníka snadné, ale není ani nemožné. Lze se orientovat podle informací publikovaných na stránkách ČLFA, podle rozhovorů s obchodníky či zprostředkovateli jednotlivých LS a v neposlední řadě podle marketingových aktivit (např. webových stránek, reklamních kampaní atd.) atd. Významnou nápovědou může být přítomnost či naopak nepřítomnost stánků a zástupců LS na specializovaných veletrzích pokud LS klade na financování určitého druhu předmětů velký důraz, obvykle se na všech významných domácích výstavách prezentuje. Jak již bylo řečeno, reprodatelnost předmětu se v podstatě skládá z ceny, kterou je za danou věc možno na trhu získat, z obtížnosti (tj. očekávané časové náročnosti) prodeje, což jsou ovšem „spojité nádoby“ a také z nákladů s reprodejem spojených. Obecně lze říci, že nejsnáze reprodatelnými předměty bývají ojetá osobní a užitková vozidla. Následují nákladní automobily, ostatní dopravní technika (autobusy, návěsy, přívěsy, vysokozdvižné vozíky atd.) a také standardní obráběcí stroje, pily apod. Teprve s odstupem za nimi se řadí specializované předměty typu medicínské techniky, jednoúčelových strojů atd. U některých předmětů se o reálné reprodatelnosti prakticky nedá mluvit, na trhu je lze uplatnit pouze za "cenu šrotu". Vedle samotného předmětu hraje velkou roli i jeho dodavatel. LS samozřejmě raději spolupracuje s dodavatelem, s nímž má dobré zkušenosti a bezproblémové vztahy. Nejde zdaleka jen o poskytování informací o zákazníkovi nebo o možnost poskytnutí garance zpětného odkupu, nýbrž i o řešení případných problémů. Klasickým příkladem je situace, kdy po podepsání všech dokumentů a uvedení financovaného stroje či vozidla do užívání dojde k závadě, znemožňující provoz. Pokud trvá vyřízení reklamace (ať už opravou, výměnou či jiným způsobem) neúměrně dlouho, někteří zákazníci odmítají platit splátky s odůvodněním, že jim zařízení nevydělává.

86

Problematické mohou být za určitých okolností i právní náležitosti, např. přechod vlastnictví. U finančního leasingu obvykle v tomto ohledu problém nenastává - LS zaplatí přímo dodavateli a tím se stává majitelem předmětu. Zbytek je pak záležitostí smluv mezi LS a leasingovým nájemcem (vyjma výše uvedený případ reklamace apod.). V případě úvěru je situace komplikovanější: mnoho dotačních programů vyžaduje, aby platba dodavateli za předmět byla zaslána z účtu podnikatele - žadatele o dotaci, nikoliv z účtu poskytovatele dodatečného financování (LS, banky atd.). Pro financující instituci představuje základní zajištění (pokud není majitelem předmětu) zástava. Tu ovšem může uzavřít pouze majitel předmětu, tj. příjemce úvěru. Pokud ovšem LS nebo banka nejprve vyplatí částku úvěru na jeho účet a teprve se zpožděním získá zástavní právo (než příjemce úvěru zaplatí a dodavatel dodá předmět), nese v mezidobí ničím nekryté riziko, neboť příjemce úvěru může s penězi na účtu volně disponovat. Podobná situace nastává, pokud dodavatel žádá zálohové platby během výroby financovaného předmětu (zejména se týká větších strojů apod.). Řešení se nabízí několik, vesměs ovšem poměrně komplikovaných a/nebo nákladných. Například lze toto mezidobí pokrýt zástavou jiného předmětu odpovídající hodnoty, který je ve vlastnictví klienta. Uzavření zástavní smlouvy je ovšem relativně nákladné díky notářským poplatkům a prodražuje tak financování. Další možností je směnka (případně s osobním avalem majitele či jednatele podniku) ve prospěch LS, což je rozumná možnost u nižších částek, nicméně u mnohamilionového zařízení ji většinou nelze považovat za postačující. Ve spolupráci s bankou lze uzavřít neodvolatelný platební příkaz na kupní cenu, kterou posílá LS klientovi a klient ji má dále zaplatit dodavateli předmětu úvěru. Neodvolatelný platební příkaz má platnost několik dnů (dle banky), je nutné, aby LS poslala platbu tak, aby do data uvedeného na neodvolatelném platebním příkazu byla platba klientovi připsána. Nejjednodušší cestou je dohoda všech tří stran o současném zaplacení, převodu vlastnictví a podpisu zástavní smlouvy, což ovšem vyžaduje spolupráci s dodavatelem. Právě v takových případech představují dobré vztahy mezi ním a LS velké zjednodušení. Mezi dobře spolupracujícími dodavateli a LS je možno navázat další varianty spolupráce. LS dodavatelům často financují jejich skladové zásoby (typické je to u dealerů osobních automobilů), nebo společně připravují zvýhodněné nabídky pro zákazníky - např. určitou slevu na automobil, spojenou s financováním leasingem. Obě strany (LS a dodavatel) obětují část svého zisky ve prospěch zvýšení obratu, nicméně právě díky spolupráci je onen pokles zisku pro obě strany menší. Typickou příležitostí pro takovéto akce jsou již zmíněné veletrhy, např. brněnský AUTOTEC, Autosalon či mezinárodní strojírenský veletrh. Důležitou roli v současných leasingových obchodech hraje zpětný leasing (Backleasing, též SALB - Sale and Lease Back). Jde o to , že LS odkoupí předmět, který je již ve vlastnictví klienta a následně mu jej zpětně profinancuje jako u standardního finančního leasingu. Dodavatelem je tedy sám leasingový nájemce, zákazník LS182. U Backleasingu může být informovanost zákazníka o specializaci LS ještě významnější než u běžného finančního leasingu. LS bude samozřejmě mnohem ochotněji akceptovat Backleasing u předmětu, který by mohla v případě potřeby snadno prodat. Zákazníkovi tak zpravidla nabídne podstatně vyšší cenu, než by tomu bylo u konkurenční LS, která nemá s podobnými předměty zkušenost. Také z hlediska financovaného předmětu se LS musí chránit proti podvodnému jednání. Zejména u použitých movitých předmětů nelze zanedbat kontrolu jejich původu, což obnáší nejen pečlivou kontrolu dokladů od dodavatele resp. žadatele, ale také ověření v rejstříku zástav apod. U ojetých vozidel je standardem kontrola jejich původu od specializovaných společností (např. CEBIA), ověření identifikačního čísla (VIN) vozidla v databázi odcizených vozidel vedené Policií ČR atd. 182

Blíže k backleasingu viz kapitola 3.2

87

c) Současné obligo (aktuálně nafinancované předměty) a krytí Mezi významné rozdíly při posuzování rizika z hlediska LS a banky patří zohledňování již financovaných objektů. Banka většinou při financování movitého majetku příliš nesleduje, za co utratil její klient půjčené peníze, snad s výjimkou účelových investičních úvěrů. Naopak pro LS představuje současné obligo klienta (tj. portfolio financovaných předmětů) zásadní informaci. Jak již bylo uvedeno výše, při financování investice leasingem (operativním i finančním) zůstává LS po celou dobu trvání smlouvy vlastníkem financovaného předmětu. V případě nesplácení leasingových splátek ze strany klienta pak LS může183 ukončit leasingovou smlouvu184, předmět zabavit a prodat. Částka, získaná resp. v případě potřeby získatelná takovýmto prodejem znamená výrazné snížení úvěrového rizika financování. To je nejen jedním ze zásadních bodů při rozhodování LS o poskytnutí či neposkytnutí financování, nýbrž také jedním ze základních důvodů rozdílného vnímání rizika ze strany LS a banky185. Posuzování reprodatelnosti jednotlivých objektů se děje výše popsaným způsobem (viz bod b), samozřejmě s ohledem na stáří a stupeň opotřebování dříve financovaných a již určitou dobu používaných předmětů. Poměr takto stanovené (předpokládané) reprodejní ceny předmětu a zbývající dlužné částky leasingových splátek186 tvoří krytí, vyjadřované v procentech187. Po určení tohoto krytí pro celé obligo (tj. u všech aktivních smluv) může LS odhadnout, zda se může spolehnout na určitý finanční „polštář“ z předchozích smluv (je - li krytí >100%) či naopak zda je část jejího rizika stále nekrytá. Tím ovšem není řečeno, že by se pro schválení daného obchodního případu muselo krytí vždy blížit nebo dokonce přesahovat 100%, a to jak u nově požadované investice tak pro všechny smlouvy daného klienta celkově. Vždy záleží na ochotě LS podstupovat riziko právě u tohoto zákazníka, takže při vhodné konstelaci ostatních rozhodovacích kritérií může LS schválit případ i při krytí hluboko pod 100% . Naopak pokud některá jiná rozhodovací kritéria vyznívají velmi negativně, nemusí ke schválení případu postačovat ani krytí celého portfolia vč. nově požadované investice vysoce přesahující stoprocentní hranici. Čím déle platí klient leasingové splátky z dané smlouvy, tím vyšší krytí je obvykle u takové smlouvy dosaženo188. Pro představu: při standardním pětiletém finančním leasingu dobře reprodatelného předmětu (např. osobního či nákladního automobilu běžného typu) s nulovou akontací a pravidelnými splátkami se zhruba během 18 až 24 měsíců krytí dostává na úroveň 183

Za splnění určitých smluvních podmínek, viz kapitola 5.1 Klauzule smluvních podmínek obvykle umožňují LS ukončit všechny leasingové smlouvy takového klienta, bez ohledu na to, na kolika z nich je v prodlení se splácením. 185 Zde se věnuji krytí z empirického praktického pohledu jako rozhodovacímu hledisku. Následující subkapitola podrobněji rozebere teoretická východiska krytí stávajícími předměty jako faktoru rozdílného vnímání úvěrového rizika mezi LS a bankou. 186 Může se počítat s prostým součtem zbývajících splátek, nebo s jejich oddiskontovanou hodnotou. Sazbu pro oddiskontování lze volit různě. Nejčastěji se vychází z toho, jakou část úroků by si mohla LS podle smlouvy ponechat v případě předčasného ukončení smlouvy. 187 Např. pokud LS odhaduje, že automobil, financovaný před rokem (délka trvání smlouvy pět let) by bylo možno prodat za 950 tisíc Kč a nájemce má ještě zaplatit splátky ve výši 1 milion Kč (po případném oddiskontování), je krytí na dané smlouvě 95%, tj. (950 / 1000) x 100 [%] . 188 Existují samozřejmě i situace, že hodnota financovaného předmětu klesá rychleji, než jsou spláceny splátky a krytí tedy postupem času klesá i při řádném splácení. To se týká např. IT vybavení nebo jiného zařízení s krátkou ekonomickou, technickou či morální životností. 184

88

kolem 100%. Od tohoto okamžiku pak taková smlouva nejen že kryje sama sebe, ale při dalším splácení a nárůstu krytí navíc přispívá ke krytí ostatních (zejména mladších) smluv. Tedy - čím více starších smluv (na běžné předměty) má klient u LS, tím menší úvěrové riziko LS nese a tím ochotněji poskytne klientovi další financování. Podrobněji se touto situací zabývám v následující subkapitole. Samozřejmě je také vždy nutno uvažovat vývoj krytí požadované investice a zejména celého financovaného portfolia v čase - např. pokud brzy po schválení nové investice bude po uplynutí sjednané doby leasingu řádně ukončena významná část smluv v obligu, může dojít ke skokovému snížení celkového krytí portfolia. Jednou z možností jak tomu čelit je dohoda LS s příjemcem leasingu o prodloužení trvání takových smluv (tj. s nízkým obligem a výrazně vyšší předpokládanou reprodejní cenou) při velmi nízkých splátkách popř. okamžité znovufinancovaní předmětů těchto smluv formou backleasingu za dohodnutou cenu. LS tak zůstane vlastníkem financovaných předmětů ještě po určitou dohodnutou dobu aniž by se obligo a finanční zatížení příjemce zvýšilo. Takovéto prodloužení vybraných smluv s vysokým krytím tak může sloužit jako zajišťovací instrument. Na principu krytí nových smluv staršími jsou také založeny tzv. rámce, které LS poskytují svým dobrým klientům. Jde o to, že LS na základě aktuálních údajů (ekonomických, odhadů krytí atd.) určí částku, do které bude klientovi poskytovat financování, aniž by musely být jednotlivé investice zvlášť schvalovány z hlediska rizika. Rámec má samozřejmě určité podmínky - financovány v něm mohou být jen určité (většinou pouze snadno reprodatelné) předměty, jsou stanoveny určité podmínky financování (např. minimální výše akontace, maximální délka leasingových smluv apod.) a také časové ohraničení platnosti rámce (obvykle šest měsíců až jeden rok). Stanovená výše rámce se pak rozumí jako výše obliga, tj. dluhu klienta vůči LS, nikoliv výše pořizovacích cen předmětů.189 Rámec může být ze strany LS také kdykoliv zrušen (např. v případě platebních potíží klienta apod.), nejde o žádnou povinnost či dokonce právní závazek k poskytování financování. Příklad z praxe Rámec pro financování může vypadat např. následovně: leasingová společnost oznámí zákazníkovi, že je mu ochotna v následujícím roce financovat investice do dopravní techniky až do celkové výše 30 milionů Kč (včetně již aktivních smluv), s minimální akontací (první navýšenou splátkou) ve výši 5%, maximální délkou trvání jednotlivých smluv 72 měsíců a bez zůstatkové hodnoty. Klient pak může rámec čerpat podobně jako např. kontokorentní úvěr kdykoliv během stanovené doby a to i opakovaně (tj. pokud by například celou výši rámce 30 mil. Kč vyčerpal během prvního půl roku a do konce platnosti rámce se jeho obligo v důsledku splátek snížilo z původních 30 na 25 mil. Kč, může získat investice ve výši dalších 5 mil. Kč). Dobrým klientům bývají rámce téměř rutinně obnovovány po dodání aktuálních ekonomických výsledků (např. po vydání výroční zprávy). Jejich výše se řídí rizikem, které je LS ochotna u daného klienta podstoupit a také jeho investičními záměry. V některých případech naopak LS klientům otevření rámce ani nesděluje, ponechává si tuto informaci pro sebe. Pokud ovšem klient poptává financování, může být rozhodnutí LS mnohem rychlejší než bez připraveného rámce. 189

Tzn. že je - li otevřen rámec na celkovou výší 5 milionů Kč, neexistuje žádná aktivní smlouva a klient uzavře leasing na předmět s pořizovací cenou 1 milion Kč a s akontací 10%, volný prostor v rámci se sníží z 5 milionů Kč na 4,1 mil. Kč (= 5 - 0,9 x 1), nikoliv na 4 mil. Kč.

89

Zákazník LS by si měl být vědom jak výhod, vyplývajících mu z případné existence starších a již částečně splacených smluv, tak možnosti otevření rámce u LS, s níž má dobré obchodní vztahy. Pokud má již klient obligo s určitým krytím190, může od LS očekávat, že mu bude ochotna poskytnout i poněkud rizikovější financování, ať už co se týče předmětu, podmínek leasingové smlouvy nebo zajištění. Naopak by měl očekávat, že pokud bude LS žádat např. o předčasné ukončení nebo cesi (převod) třetí nezávislé straně u takových smluv191, které mají na krytí významný podíl, bude jeho žádost odmítnuta či bude přinejmenším znamenat zhoršení jeho situace při požadavku na další financování. Existence platného rámce pak znamená velkou výhodu nejen po stránce urychlení schvalovacího procesu, ale také při plánování investic, neboť rámec znamená výrazné zvýšení pravděpodobnosti, že nově požadované financování bude schváleno (tedy pokud bude podmínkám rámce vyhovovat). Na druhou stranu je nutno zdůraznit, že rámce nejsou poskytovány všem klientům, nýbrž pouze těm, u nichž jsou splněny všechny podmínky, požadované LS, zejména délka a bezproblémový průběh dosavadní spolupráce. Rámec je jakýmsi ukazatelem nadstandardních nebo alespoň bezproblémových vztahů LS a klienta, vyjadřuje důvěru LS v klientovu schopnost a ochotu dostát svým závazkům. Pokud mezi zákazníky LS patří několik podniků z jedné skupiny (např. z jednoho koncernu či se stejným vlastníkem), bývá jak výše krytí, tak i rámec obvykle určován pro všechny firmy skupiny dohromady. U takových firem pak bývá pravidlem buď vzájemné ručení, nebo alespoň dohoda o vzájemné provázanosti leasingových smluv, která v případě platebních problémů jednoho z podniků umožňuje LS ukončit smlouvy všech ostatních spřízněných firem a využít je ke krytí svých ztrát. Taková provázanost může být užitečná v mnoha situacích, např. pokud některá z firem ve skupině požaduje financování obtížně reprodatelných předmětů. Pokud by šlo o samostatně vystupující podnik, bylo by takové financování z hlediska rizika pro LS buď zcela nepřijatelné, nebo by vyžadovalo jiné zajištění. Pokud ale ostatní firmy ve skupině mají u LS financovány jiné (snáze reprodatelné) předměty s dostatečným krytím, může provázanost leasingových smluv postačovat jako zajištění. Jako příklad uveďme skupinu, zahrnující obchodní a dopravní firmu. První z nich může např. požadovanou investici do regálů či balících strojů zajistit provázaností stávajících, částečně splacených a tedy dostatečně krytých leasingových smluv na dopravní techniku u jejího sesterského podniku. Pokud má tedy zákazník možnost získat ručení či jiné zajištění od spřízněného podniku s odpovídající bonitou, může toho využít ke snazšímu získání rámce či jiných výhod při jednání s LS. Škála zajišťovacích instrumentů je natolik široká (viz níže), že lze téměř vždy najít některý vhodný s nulovými či vzhledem k výši investice zanedbatelnými náklady.

d) Podmínky leasingu Akontace (první navýšená splátka): Spolu se sílícím konkurenčním bojem na finančním trhu se nejen snižují dosahované marže poskytovatelů financování, ale také se „změkčují“ podmínky pro klienty. Ještě na konci 90. let 20. století byla nulová akontace v rámci českého 190

Klient s určitými znalostmi a informacemi může krytí odhadnout s přijatelnou přesností - jeho závazek u LS je mu znám ze splátkových kalendářů (oddiskontování lze zanedbat nebo také odhadnout) a předpokládanou reprodejní cenu lze obvykle odvodit z cen podobných předmětů odpovídajícího stáří a opotřebení na trhu. Získání potřebných informací dnes velmi usnadňuje internet. 191 aniž by se zlepšilo jiné zajištění

90

leasingového trhu spíše výjimečnou záležitostí, připadala v úvahu jen u osvědčených klientů nebo ve zvláštních případech a někdy byla doprovázena požadavkem na zajištění jiným způsobem. Dnes je spíše pravidlem, že velcí zákazníci požadují financování bez akontace, zejména u snadno reprodatelných předmětů (dopravní techniky atd.). U ostatních předmětů se akontace také snižují (např. u standardních, víceúčelových strojů se pohybuje nejčastěji mezi 10 a 30%, u specializovaných výrobních zařízení o něco výše). LS se tomuto trendu příliš nebrání - nižší akontace znamená větší financovanou částku a tedy i zisk LS z daného obchodního případu. Důsledkem takové obchodní politiky je samozřejmě zvýšený důraz na řízení rizika a tedy na oddělení bonity. Poněkud jiná situace nastává v případě, že LS poskytuje klientovi úvěr či splátkový prodej jako spolufinancování k dotaci. Tady se obvykle výše poskytnuté částky odvíjí od dotace. Pokud má např. zákazník po splnění podmínek již přislíbenu dotaci (nejčastěji mezi 30 a 50% celkových nákladů na investici), pro LS by další využití klientových vlastních finančních prostředků bylo spíše kontraproduktivní - financovaná částka by již byla příliš nízká a získaná marže nezajímavá. LS raději volí jiné způsoby snížení svého rizika a financuje raději celý zbytek investice. Podobně významnou roli jako první mimořádná splátka (akontace) hraje i výše poslední splátky resp. zůstatková hodnota. Zůstatková hodnota představuje cenu, za kterou je předmět leasingu prodán příjemci po zaplacení všech řádných splátek. Obvykle bývá velmi nízká (nejčastěji 1000 Kč nebo 50 EUR), ale je možno dohodnout i částku vyšší. Vzhledem k zákonné úpravě192 maximální výše zůstatkové hodnoty se v praxi často stejného efektu dosahuje navýšením poslední řádné splátky. Z pohledu daňového a účetního jde o rozdíl podstatný, z pohledu řízení rizika jsou naopak obě možnosti téměř totožné. V obou případech jde o to, že splátky leasingu jsou pak během celého období nižší, příjemce leasingu pak doplácí významnou část kupní ceny až na konci celého trvání smlouvy. Na rozdíl od akontace (která také snižuje výši splátek) zde příjemce leasingu nemusí mít na počátku k dispozici větší objem finančních prostředků. Pro leasingovou společnost znamená vyšší poslední splátka či zůstatková hodnota na jednu stranu vyšší výnos (během celé doby leasingu je úročena vyšší částka) na druhou stranu ovšem také větší riziko kvůli vyššímu obligu, příslušně nižšímu krytí a také riziku toho, že příjemce nebude mít na konci trvání smlouvy dostatek prostředků k zaplacení zůstatkové hodnoty. Proto leasingové společnosti volí výši zůstatkových hodnot či navýšených posledních splátek opatrně, v závislosti na příjemci, předmětu a samozřejmě době leasingu. Principielně se vždy vychází z toho, aby výše poslední splátky resp. zůstatková hodnota byly nižší než tržní cena předmětu v danou chvíli. Další možnost přestavuje zajištění zůstatkové hodnoty ze strany dodavatele popř. jiného subjektu. Dodavatel se může v zájmu uskutečnění obchodu zavázat k tomu, že v případě nezaplacení zůstatkové hodnoty či poslední navýšené splátky příjemcem leasingu odkoupí za příslušnou částku předmět sám. Je – li výše zůstatkové hodnoty dobře zvolena, může být takový obchod výhodný jak pro LS (která dostane okamžitě celou výši pohledávky a nemusí se starat o prodej předmětu), tak pro dodavatele, který může na prodeji předmětu ještě vydělat. Výjimečná není ani ta situace, kdy příjemce leasingu požádá poskytovatele o prodloužení leasingové smlouvy tak, aby mohl zůstatkovou hodnotu splácet ve splátkách (např. po dobu jednoho či dvou roků). Ještě významnější úlohu než u finančního leasingu hraje zůstatková hodnota u leasingu operativního, kde se ve vysoce konkurenčním prostředí stává jedním z nejdůležitějších nástrojů konkurenčního boje. Jde o to, že u operativního leasingu nemá příjemce povinnost předmět při ukončení smlouvy odkoupit a většinou s tím ani nepočítá. Čím vyšší je tedy zůstatková hodnota, tím nižší splátky musí příjemce platit během trvání smlouvy. Zcela zásadní roli pak hraje přesnost odhadu LS, za kolik bude schopna použitý předmět po 192

viz Zákon o daních z příjmů, 586/1992 Sb. v aktuálním znění popř. příslušná kapitola této práce

91

ukončení operativního leasingu prodat a jak vysokou zůstatkovou hodnotu se „odváží“ zájemci nabídnout. Ani ostatní splátky (vedle první a poslední) ovšem nemusí být rovnoměrné. Čím dál častějším případem je nerovnoměrný splátkový kalendář, většinou s nižšími splátkami v první fázi trvání smlouvy. Jde o určitou úlevu leasingovému nájemci, který tak může nejprve vyčkat, až nová investice začne přinášet výnosy a pak teprve začít „naplno“ splácet. Vcelku běžné – zejména u dobrých klientů – jsou dokonce i několikaměsíční splátkové „prázdniny“. Z pohledu risk managementu jde opět o stejné téma – čím pomaleji klesá obligo, tím větší je riziko a zároveň také výnos z dané smlouvy. Další možnost pak představují splátky nastavené podle sezónnosti určitého druhu podnikání, např. snížené v zimních měsících u podnikatelů v zemědělství či stavebnictví. Délka trvání smlouvy je u finančního leasingu méně variabilní než ostatní podmínky. Jak je uvedeno v příslušné kapitole, kratší doba než 54 měsíců u 2. odpisové skupiny (resp. 114 měsíců u 3. odpisové skupiny) připadá kvůli zákonnému omezení v úvahu pouze u finančního leasingu se zůstatkovou hodnotou nebo u operativního leasingu. Řešení případného požadavku na kratší splácení existuje v podobě smlouvy na 54 měsíců s tím, že klient zaplatí převážnou většinu svého závazku během kratší doby a po zbytek platnosti smlouvy platí tzv. udržovací splátky, například ve výši několika korun měsíčně. Je možné se dohodnout i na nulových splátkách. Marže (jako rozdíl mezi úrokovou sazbou leasingové smlouvy a úrokovou sazbou refinančního úvěru) leasingového financování by se teoreticky měla odvíjet od rizika LS u daného klienta a za daných podmínek. V praxi je ovšem mnohem spíše určována trhem a konkurenčními tlaky. Navržené podmínky, osoba příjemce leasingu apod. spíše znamenají měřítko pro určení nejnižší únosné marže, jakou je LS ochotná u daného obchodu ještě akceptovat. Pokud se obchodníkům podaří dojednat vyšší marži, je to samozřejmě pro LS pozitivní. Pokud naopak není možno obchod uzavřít ani za minimální přijatelnou marži, zbývá ještě pokus o změnu podmínek (např. doby leasingu apod.), případně rezignace na daný obchod. Podmínky, za nichž jsou obě strany (tj. LS a příjemce) ochotny uzavřít smlouvu, se samozřejmě váží na ostatní (výše zmíněné) zmíněné okolnosti jako zkušenost s klientem, zajišťovací instrumenty atd. Většina z nich ostatně také významně ovlivňuje riziko obou stran smluvního vztahu. Pro LS znamená vyšší akontace, kratší trvání smlouvy a nižší zůstatková hodnota na jedné straně menší úvěrové riziko, na druhou stranu zároveň nižší zisk (např. při vyšší akontaci splácí nájemce menší celkovou částku a tudíž je při stejné marži dosaženo nižšího úroku - viz výše). Pro leasingového nájemce je situace poněkud komplikovanější. Např. při rozhodování o výši akontace: čím je větší, tím výraznější zásah do cash flow představuje a tím víc komplikuje řízení likvidity. Na druhou stranu vyšší akontace znamená nejen nižší splátky v budoucnu, ale zároveň také usnadňuje a tedy i urychluje schválení leasingu ze strany poskytovatele a tudíž může být financovaný předmět dříve využit k posílení cash flow. Podobně délka trvání smlouvy - kratší splácení sice znamená vyšší roční zátěž pro nájemce, na druhou stranu při delším období jsou sice splátky nižší, nicméně v delším období roste riziko změn jak v odvětví či celkové ekonomické situaci, tak riziko problémů samotného podniku (např. ztráta zákazníků atd.).

92

Další nelehkou volbou pro podnik požadující financování je rozhodování mezi fixními a variabilními splátkami. Dnes je obvyklé, že výše splátek se sjednává jako fixní na celou dobu financování (LS tuto výši splátek garantuje). Na rozdíl od dříve užívaného navázání výše splátek na některou plovoucí úrokovou sazbu (nejčastěji tří- či šestiměsíční PRIBOR + fixní sazba marže LS) usnadňuje pevně stanovená výše leasingových splátek nájemci plánování CF a propočet investičního rozhodnutí (např. určení NPV).

e) Ekonomické výsledky žadatele V tomto bodě není velkých rozdílů mezi schvalovacím procesem u LS a banky. Obě finanční instituce nevyhnutelně očekávají, že žadatel o financování jim poskytne informace o své ekonomické situaci. Banky obvykle vyžadují podrobnější informace, ale mnohem více závisí na povaze konkrétního obchodu. Nejjednodušší situace nastává u velkých podniků, vydávajících výroční zprávy nebo alespoň rozsáhlé přílohy k účetním závěrkám. Samotná výsledovka a rozvaha totiž obvykle nestačí ke kvalifikovanému zhodnocení současné situace ani výhledů podniku do budoucna. Příslušní pracovníci oddělení risk managementu většinou komunikují s žadatelem o financování (ať už přímo nebo prostřednictvím obchodníků) a dotazují se na určité informace, které ve výkazech nebývají obsaženy. Problém může představovat určité zpoždění při vydávání výročních zpráv nebo alespoň konečných (auditovaných) výkazů za ukončené období. Proto pracovníci RM obvykle vyžadují kromě těchto výkazů i aktuálnější údaje, např. za již ukončené kvartály či jednotlivé měsíce. Takové výkazy je samozřejmě nutno brát s rezervou (zejména výkaz zisku a ztrát), nicméně jisté vodítko poskytnout mohou. Zároveň jde o jistý "test" pro účetní oddělení daného podniku, nakolik je schopno podávat aktuální a zároveň reálné informace o hospodaření podniku. U menších firem je situace samozřejmě složitější, ve většině případů jsou k dispozici jen základní výkazy popř. stručná příloha. Pokud jde o významnou investici, dotazů oddělení risk managementu je pak v mnoha případech stejně nebo i víc než u velkého podniku. Na druhou stranu bývá u podobných firem jednodušší získat aktuální výkazy za uzavřenou část probíhajícího účetního období. Jsou - li k dispozici alespoň základní finanční výkazy, nic nebrání využití libovolných metod finanční analýzy, např. poměrových ukazatelů atd. Některé z nich také bývají nutnou součástí ratingů, které LS musí pro své zákazníky zpracovávat kvůli pravidlům Basel II. Jak již bylo řečeno, v tomto ohledu není rozdíl mezi posuzováním finanční situace žadatele u banky a LS. Za zmínku stojí zvýšení významu vlastního kapitálu resp. jeho podílu na celkovém kapitálu po zavedení pravidel Basel II (a tedy nutnosti vytváření ratingu) a reformy veřejných financí. S daleko nejmenším množstvím informací se musí LS spokojit v případě, že zákazník vede pouze jednoduché účetnictví resp. daňovou evidenci a požadovaný objem investic je nízký. Díky velké konkurenci na trhu se stalo pravidlem, že LS vyžadují po takových zákaznících obvykle jen kopii daňového přiznání. Extrémním případem pak je financování malých objemů pro fyzické (nepodnikající) osoby. Takové rozhodování se obvykle odehrává prostřednictvím scoringu či podobných metod (viz příslušná kapitola) a po žadateli se často požaduje jen prokázání totožnosti. LS pak sleduje, jestli žadatel není uveden v některém registru problematických zákazníků (neplatičů), eventuelně jeho příjem či stav peněz na účtu. Ve většině případů je obchodník popř. zprostředkovatel jediným zástupcem LS, setkávajícím se s klientem před a při podpisu smlouvy. Někdy, zejména při velkých nebo netypických 93

obchodech však může být účelné, aby se při některé z návštěv připojil k obchodníkovi i pracovník oddělení risk managementu. Při osobním jednání je samozřejmě snazší prodiskutovat jednotlivé detaily v účetních výkazech nebo ostatních dokumentech, navíc může risk manager získat svůj vlastní dojem z o¨podniku a jeho vedoucích pracovníků.

f) Zajištění Vedle výše zmíněných možností ovlivnění (snižování) rizika ze strany leasingové společnosti existují i další cesty. Než se zmíníme o jednotlivých způsobech zajištění, je zapotřebí si uvědomit, co má být vlastně zajištěno. U finančního leasingu lze totiž zajistit buď jednotlivé leasingové splátky, nebo případný negativní rozdíl z tzv. finančního vyrovnání193, které se vyhotoví v případě předčasného ukončení leasingové smlouvy. Mnohem používanější je druhá zmíněná varianta. Zajištění jednotlivých splátek znamená jednak mnohem vyšší technickou (administrativní a právní) náročnost celého úkonu a jednak je v případě neplacení nutno u každé pohledávky ze splátky počkat na okamžik její splatnosti, posílat dlužníkovi (příjemci leasingu) upomínky, poskytnout mu přiměřenou lhůtu na zaplacení a teprve pak podniknout další kroky. Zejména v případě podniku, který se již blíží konkurzu nebo který evidentně nemá dobrou vůli ke splácení je podobné čekání zcela bezúčelné. Naopak u zajištění negativního rozdílu z finančního vyrovnání proběhne celá procedura jen jednou – po přiměřených výzvách a lhůtách je financovaný předmět zabaven, prodán, vyhotoveno finanční vyrovnání a případně (pokud příjemce leasingu rozdíl nezaplatí) využity zajišťovací instrumenty a je přistoupeno k vymáhání dlužné částky. Leasingové společnosti však většinou nespěchají s předčasným ukončením leasingové smlouvy. Pokud je příjemce leasingu v prodlení se splátkami, ale projeví dobrou vůli a pokud existuje alespoň určitá reálná šance na zaplacení, je poskytovatel leasingu obvykle ochoten se dohodnout na změně (prodloužení a „rozmělnění“) splátkového kalendáře, snížení či dokonce odpuštění penále apod. Další cestu představuje cese leasingových smluv na jiného bonitnějšího klienta, který ovšem podléhá standardnímu schvalovacímu řízení. Nyní již k jednotlivým zajišťovacím instrumentům podrobněji: V začátcích leasingového podnikání u nás nebylo výjimkou použití bankovní garance, akreditivu či depozita. Tyto instrumenty sice přinášejí velmi vysokou míru zajištění, ale zároveň jsou nákladné a jejich získání není pro klienta jednoduché (kromě LS si jeho bonitu prověřuje i banka). Ve výsledku se pak ztrácí jedna z výhod leasingu jako nástroje financování, tedy jednoduchost a rychlost vyřízení. V dnešní době se tyto instrumenty používají ve spojení s leasingem jen zcela výjimečně. Mnohem častěji se lze setkat se zajištěním směnkou. Pro obě strany představuje směnka instrument bez dalších nákladů – LS disponuje obvykle standardním formulářem směnky, který stačí vyplnit a podepsat. Směnka pak LS umožňuje v případě neplnění povinností ze strany příjemce vyhnout se zdlouhavému soudnímu řízení a dosáhnout rychlé exekuce majetku příjemce leasingu (dlužníka). U malých obchodů (pořizovací cena předmětu v řádech desítek tisíc Kč) může směnka nahrazovat jiné zajištění, např. relativně nákladnou zástavu u úvěrů či splátkových prodejů. Platí to zejména v případě, kdy příjemcem leasingu je fyzická osoba, ručící celým svým majetkem. 193

viz Všeobecné obchodní podmínky resp. kapitola 5.1 této práce

94

Ještě větší význam má směnka s avalem. Nejčastěji se jedná o aval jednou nebo více fyzickými osobami s rozhodujícím vlivem v podniku poptávajícím leasing. Aval směnky má jednak význam dalšího zajištění (leasingová společnost může nechat zabavit a prodat nejen majetek podniku, ale i fyzické osoby), ale také nemalý význam psychologický. Avalovaná směnka se tak objevuje nejen u menších a středně velkých obchodů, ale dokonce i u velkých financovaných částek v řádů milionů. Zde by majetek fyzické osoby sice nehrál velkou roli při krytí případné ztráty, ale aval směnky motivuje vedení podniku k pravidelnému splácení pohledávek z leasingu. Jako určitý druh zajištění lze chápat i rozhodčí doložku v leasingové smlouvě nebo ve všeobecných obchodních podmínkách. Případný spor mezi LS a klientem pak nerozhoduje soud, nýbrž rozhodce, určený způsobem stanoveným doložkou. Ta sice není klasickým zajišťovacím instrumentem, ale znamená pro LS v případě mimořádného ukončení smlouvy podstatné urychlení případného sporu s příjemcem leasingu. Často využívaným zajišťovacím instrumentem je ručení třetí osoby, přičemž obvyklý případ představuje ručení jiné firmy z téže skupiny či koncernu. Nemusí jít nutně o mateřskou firmu či holdera, často se ručitel vybírá spíše podle ekonomické síly (na základě finanční analýzy ze strany leasingové společnosti, na základě ratingu apod.) nebo na základě propojení aktivit s podnikem žádajícím o financování. V mnoha případech je dokonce ručení holderem prakticky nepoužitelné z důvodu nedostatku majetku kromě vlastnických podílů v dceřinných firmách. Méně často se objevuje ručení významného dodavatele či odběratele, pro kterého je financování jeho obchodního partnera natolik důležité, že je ochoten podílet se na riziku. V každém případě věnuje leasingová společnost ručitelské firmě při analýze stejnou pozornost jako samotnému klientovi. Je – li subjekt nabízející ručení sám ekonomicky slabý nebo ve špatné finanční situaci, nemůže jeho nabídka k realizaci financování jinak zvlášť přispět. Poněkud slabší, přesto však použitelný zajišťovací instrument představuje patronátní prohlášení v rámci skupiny. Jde o dokument, v němž mateřský podnik či jiný silný člen koncernu potvrdí financující instituci, že hodlá i nadále provozovat podnikání v dané zemi a oboru a rozvíjet podnik, kterému má být poskytnuto financování. Patronátní prohlášení bývá nabízeno zejména u zahraničních koncernů. Ty totiž často vycházejí z německého či anglosaského práva, kde může tento dokument za určitých okolností představovat právně vymahatelný závazek. Z hlediska českého práva je tomu bohužel jinak a patronátní prohlášení má proto spíše hodnotu psychologickou. LS vychází z toho, že koncern se v případě problémů jedné ze svých dcer bude snažit vyhnout soudnímu řízení a negativnímu dopadu na veřejné mínění. Kromě ručení třetí osoby je také možno pro zajištění financování využít jiného majetku příjemce leasingu, který bude dán do zástavy. Může jít o zástavu podobného druhu jako je předmět leasingu – např. starší, již splacený stroj u výrobní firmy jako zástava na novou technologii apod. – nebo o zástavu jiného druhu, pokud možno snadno reprodatelnou („likvidní“). Dalšími zásadními hledisky jsou samozřejmě tržní (nikoliv účetní!) hodnota zástavy a také to, že příjemce leasingu si zástavu musí ponechat ve vlastnictví po celou dobu zajištění leasingových pohledávek (což nemusí nutně být po celou dobu běhu leasingové smlouvy)194. To obvykle není problém u strojů, ale například u dopravní techniky se již s její životností musí kalkulovat opatrně. 194

Je – li například financovaný předmět schopen udržet si vysokou hodnotu po delší dobu, může již po uplynutí části sjednané doby leasingu dosáhnout výše krytí dostatečné výše a nevyžadovat tedy další zajištění

95

Na rozdíl od bank nedávají leasingové společnosti obvykle přednost zástavě nemovitostí (s pochopitelnou výjimkou leasingu nemovitostí). Důvodem je menší zkušenost LS s prodejem a správou nemovitostí, což pro ně činí odhad tržní ceny a jejího vývoje v čase obtížnější než u movitých věcí. Kromě toho většina příjemců leasingu není připravena poskytnout nemovitost jako zajištění, a to ani v případě větších částek a jednoúčelového výrobního zařízení, ačkoliv u bankovního úvěru by to nepokládali za nic zvláštního. Určitou alternativu zástavy představuje zajišťovací převod vlastnictví podle § 553 Občanského zákoníku (tj. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Jde o poměrně komplikovaný a v české legislativě nedostatečně upravený195 nástroj, u něhož po právní stránce přetrvávají určité nejasnosti. Podstatu představuje zajištění závazku vzniklého poskytnutím úvěru popř. splátkového prodeje pomocí převodu vlastnického práva na poskytovatele financování, tedy LS. Příjemce úvěru či splátkového prodeje je (např. u vozidel) úředně veden jako provozovatel. Převod vlastnictví se ovšem uplatní teprve v případě neplnění závazku (tedy splácení úvěru) ze strany dlužníka. Na rozdíl od zástavy se neuzavírá u notáře nýbrž pouhým podpisem písemné smlouvy oběma stranami (a není tedy spojen s žádnými finančními náklady) a nezapisuje se do rejstříku zástav ani žádného obdobného registru. Zajišťovací převod může být zaznamenán do technického průkazu vozidla, ale není to nutnou podmínkou vzniku. Celkově jde o slabší zajišťovací instrument než je zástava, na druhou stranu s ním nejsou spojeny prakticky žádné náklady. Minimalistická právní úprava může představovat jak výhodu (operativní uzavření, velká smluvní volnost), tak nevýhodu (komplikovanější vymahatelnost, menší jistota výkladu ze strany soudu či rozhodce). Za určitých podmínek představuje výhodné řešení zajištění pomocí pohledávek. V ideálním případě jde o pohledávky za bonitním odběratelem, jasně definovatelné, v dobře odhadnutelné a prokazatelné výši (i v budoucnu) a pravidelně periodicky vznikající a zanikající. Tyto podmínky bývají nejčastěji splněny u menších a středně velkých výrobních podniků, dodávajících výrobky jednomu nebo několika významným partnerům v pevných časových odstupech, stabilním objemu a stejné nebo podobné ceně. Může, ale nemusí se jednat o pohledávky související přímo s financovanou investicí (např. za výrobky zpracované na financovaném stroji apod.). Z právního hlediska je možno volit mezi tzv. „tichou cesí“ pohledávek196 a zástavou pohledávek. V praxi se využívá prakticky jen první varianty. Dlužník (tedy odběratel vůči příjemce leasingu) většinou neví, že pohledávky vůči němu byly zastaveny třetí osobě (leasingové společnosti). Dozví se to teprve v případě uplatnění zajištění, kdy mu leasingová společnost sdělí a příslušnými dokumenty prokáže, že pohledávka byla cedována na ni a dlužník je tedy povinen splácet jí. Takové zajištění plní kromě své původní funkce ještě další – příjemce leasingu zajištěného touto „tichou cesí“ pohledávek nechce v případě menších problému přijít o své dobré jméno u zákazníků a tak se snaží, aby zajišťovací instrument nemusel být uplatněn. Zákazník LS by si měl uvědomit, že ačkoliv základním zajištěním v případě leasingu je sám financovaný předmět, nemusí být takové zajištění vždy dostačující. Na druhou stranu leasingové společnosti jsou obvykle při jednání o dalším zajištění velmi flexibilní a dobře chápou nechuť zákazníků k navyšování nákladů (např. v případě zástavy) a ke komplikovaným formalitám.

195

V § 554 Obč. zák. se konstatuje pouze tolik, že (1) Splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva) a že (2) Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně. 196 Také na základě dosti obecného § 554 Občanského zákoníku

96

g) Investiční záměr, výhled do budoucna, obecná situace v odvětví U větších investic obvykle leasingová společnosti požaduje – podobně jako banka – předložení investičního záměru žadatele a jeho finanční plánů na dobu provozu financovaného zařízení. V mnoha případech stačí smlouva s odběratelem, např. u dopravních a logistických firem, kde lze relativně snadno odhadnout náklady na provoz dopravní techniky včetně leasingových splátek a porovnat je s výnosy podle smlouvy. Komplikací je v tomto případě fakt, že nečekaně vysoký podíl vztahů mezi dopravci a jejich zákazníky (objednateli přepravy) se děje jen na základě krátkodobých smluv nebo dokonce jen na základě jednotlivých objednávek a ústní dohody (!). U větších investičních celků, drahých jednoúčelových strojů či podílu na velkých projektech je samozřejmě předložení investičního záměru a plánů nezbytnou podmínkou schválení. Zde už financování leasingem (nebo jiným produktem LS) často hraničí s projektovým financováním, obvyklá je kombinace více druhů financování. Podnik využije vlastní prostředky, často také dotaci (viz níže) a financování na zbytek objemu investice poptává u bank a leasingových společností, ať už v součinnosti nebo jako konkurenci. Výhodu zde samozřejmě mají finanční skupiny, které mohou nabídnout více typů financování. Velké pozitivum také představuje, pokud klient využívá běžné účty popř. kontokorentní úvěry u banky z téže finanční skupiny. Ta pak může lépe kontrolovat a odhadnout jeho finanční situaci, což usnadňuje rozhodování o schválení investice. Na druhou stranu větší angažovanost u jednoho klienta znamená pro danou skupinu větší riziko, nemluvě o pravidlech o úvěrové angažovanosti. Požadované investice a s nimi spojené podnikatelské záměry je samozřejmě nutno posuzovat v kontextu vývoje celého odvětví. Pokud mezi klienty LS patří více firem z daného oboru, má LS možnost srovnání mezi nimi a případně i sestavovaní určitých oborových průměrů a standardů. Nevýhodu naopak představuje zvýšené riziko koncentrace na dané odvětví. V souvislosti s tím LS dělí svůj obchodní tým (a někdy také oddělení bonity čili risk managementu) podle jednotlivých odvětví. Někteří obchodníci a případně i pracovníci risk managementu se tedy zabývají výhradně nebo převážně strojírenstvím, jiní dopravní technikou, medicínskou technikou apod. Pokud takoví pracovníci navštěvují a posuzují podniky z daného oboru pravidelně, mohou získat velmi slušný přehled a kvalifikovaně tak odhadnout nejen vývoj hodnot a reprodatelnosti financovaných objektů, ale i šance a rizika daného investičního záměru a celého odvětví. S tím souvisí i delegování pracovníků LS na veletrhy, předváděcí akce apod. Podobnou pomoc při rozhodování může představovat dlouhodobé a důvěryhodné partnerství LS s dodavatelskými firmami, které pak mohou nejen přispět k zajištění leasingové operace jako takové, ale také poskytnout potřebné informace o situaci v oboru. Pokud již LS získala odpovídající informace o situaci v daném odvětví, měla by je vzít v úvahu při posuzování podnikatelského záměru a finančních plánů žadatele o leasing. Pokud žadatel plánuje rychlou a vysoce investičně náročnou expanzi ve stagnujícím odvětví s vysokou intenzitou konkurenčního boje, bude asi na místě opatrnost. Pokud naopak jde o rozšiřování stávajících kapacit žadatele v oboru, který dynamicky roste a kde již žadatel disponuje dobrou tržní pozicí, může si LS dovolit poskytnou financování ve větším objemu či s menším zajištěním.

h) Rating 97

Rating žadatele o leasingové financování, v současnosti obvykle sestavovaný v souladu s pravidly Basel II, se také může stát hlediskem při rozhodování o poskytnutí financování. Z tohoto hlediska představuje jakési jednoduše vyjádřené souhrnné hodnocení žadatele.U významných stávajících zákazníků pak je LS přímo nucena rating stanovit. Význam ratingu roste v situaci, kdy se o poskytnutí financování rozhoduje na vyšších centrálních (globálních) úrovních leasingové společnosti resp. finanční skupiny zahrnující LS. Rating poskytuje jednak přehledné, systematizované hodnocení žadatele, jednak by měl být v rámci nadnárodní skupiny mezinárodně srovnatelný. Rating může být sledován samostatně nebo v souvislosti s jiným ukazatelem (např. krytím, výší očekávané ztráty apod.).

i) Další (dotace, zvýhodněný úvěr, zapojení státu) Vztah mezi leasingovou společností, jejím klientem a dodavatelem mohou ovlivňovat i další subjekty. Patří k nim zejména stát a orgány samosprávy, poskytující podnikům dotace nebo různá zvýhodnění. V posledních letech se k nim také přidávají různé fondy a programy, financované z Evropské unie a další subjekty veřejného sektoru. S tím se pojí i jednání s agenturami, pomáhajícími podnikům dotace, finanční podporu nebo zvýhodněné úvěry získat. Je jasné, že pokud žadatel o financování získává část svých příjmů z pravidelně poskytovaných provozních dotací197, zajišťuje mu to určitou finanční stabilitu a tudíž i zlepšení situace při posuzování bonity leasingovou společností. Další významnou formou podpory z veřejných prostředků jsou investiční dotace. Např. podnikům zabezpečujícím dopravní obslužnost (včetně městské hromadné dopravy) bývají poskytovány dotace na nákup nových vozidel. Dopravní firmy obvykle využijí získané prostředky na úhradu první navýšené splátky („akontace“), což opět přispívá ke snížení rizika pro financující LS a tedy ke snazšímu schválení financování. Na druhou stranu s sebou taková situace přináší i komplikace, neboť podmínky dotace198 obvykle vylučují využití finančního i operativního leasingu. Řešením představuje splátkový prodej spolu s příslušnými zajišťovacími instrumenty, většinou se zástavou199. Stále významnější roli hrají dotace z evropských fondů a operačních programů, podporovaných Evropskou unií. Leasingové společnosti se nejčastěji s těmito podporami setkávají při financování výrobních podniků, méně často dopravních firem. Obvykle jde o poměrně rozsáhlé projekty, financované částečně z dotace, částečně z vlastních prostředků podniku a konečně také od financující instituce, tedy banky nebo LS. Podmínky udělení podpory omezují možnosti financování a zajištění, LS a banky jsou nuceny hledat spolu s klienty a poradenskými agenturami kompromisní pro všechny strany přijatelná řešení. Ve většině případů není možné využít finanční ani operativní leasing, takže ke slovu přichází úvěr a splátkový prodej. V některých případech je také vyloučeno zajištění zástavou financovaného předmětu, kterou pak musí nahrazovat jiné zajišťovací instrumenty, např. převod vlastnictví, směnka nebo zástava jiného než financovaného předmětu.

197

To je typické např. u dopravních firem,provozujících osobní autobusovou dopravu a zajišťujících základní dopravní obslužnost. Smlouvy s nimi uzavírá krajský úřad, město či obec obvykle na období jednoho roku. 198 Příjemce dotace se mimo jiné musí okamžitě stát vlastníkem nově pořizovaného vozidla. 199 Více k tomuto tématu např. v mém článku Spolupráce veřejného a soukromého sektoru při financování investic v autobusové dopravě, příspěvku na seminář Šlapanice 2005 na téma Veřejný a soukromý sektor – partnerství a konkurence.

98

Další komplikací při schvalování financování pro podobný projekt bývá nutnost schválit a přislíbit financování již při podání žádosti o dotaci. Financující LS si tedy nemůže být jistá, že žadatel dotaci získá. Podmínit financování získáním dotace, případně využitím takto získaných finančních prostředku jako akontace lze jen v některých případech. LS tak často musí uvažovat o projektu v jeho pesimističtější podobě, tedy bez finančního příspěvku z dotace. Úspěch žádosti o podporu pak znamená vítané, ale pro uzavření obchodu nikoliv nezbytné snížení rizika.

6.4 Zásadní význam krytí stávajícími předměty v řízení rizika leasingové společnosti - Vývoj úvěrového rizika s růstem angažovanosti Jak již bylo uvedeno, současné obligo (portfolio nafinacovaných předmětů resp. výše závazku z aktivních smluv) a z něj vyplývající krytí patří mezi základní rozhodovací kritéria při schvalování obchodního případu v LS. Podobně jako u rozhodování banky o poskytnutí úvěru se i u LS posuzují případy s větším objemem financování individuálně, v rámci oddělení risk managementu (bonity). Vedením společnosti (ať už na lokální nebo centrální úrovni skupiny) mohou být předepsána určitá kritéria, která musí být při rozhodování dodržena, např. pro určitou kategorii ratingu nebo pro určité procento vlastního kapitálu je stanoveno nejnižší přípustné krytí stávajícím portfoliem předmětů vč. nově požadované investice. Nicméně význam krytí financovanými předměty má pro řízení rizika v LS hlubší význam a do jisté míry mění celkový způsob vnímání úvěrového rizika ze strany LS. Na rozdíl od úvěrového financování představuje krytí financovanými předměty integrální, nedílnou součást leasingu jako finančního instrumentu, spoluvytváří jeho podstatu200. Pro banku poskytující úvěr platí, že s růstem angažovanosti u jednoho klienta (popř. provázané skupiny klientů) roste úvěrové riziko. Pokud se banka chce takovému vývoji vyhnout a udržet finanční riziko na stejné úrovni (či ho dokonce snížit), musí při každém navýšení úvěrové angažovanosti navyšovat i zajištění, např. zástavou dalšího majetku. Pro leasingovou společnost tato přímá úměra za určitých okolností platit nemusí. S růstem angažovanosti u jednoho klienta (popř. provázané skupiny klientů) rozloženým v čase odpovídajícím způsobem roste i krytí a úvěrové riziko může být za určitých podmínek nerostoucí nebo dokonce klesající201. Základním předpokladem takového vývoje je, aby dříve uzavřené smlouvy finančního leasingu202 dosáhly díky postupnému splácení krytí ve výši nad 100%. Pro velké ne-specializované leasingové společnosti tvoří jádro poskytovaného financování movité předměty se standardním vývojem reprodejních cen (např. osobní a nákladní automobily, autobusy, standardní stroje...). Obvyklý vývoj jejich reprodejních tržních cen v závislosti na době používání zobrazuje křivka na níže uvedených obrázcích. Okamžitě po prodeji prvnímu uživateli a začátku používání takového předmětu začne jeho cena ve srovnání s pořizovací cenou prudce klesat. Tento pokles cen je obvykle nejvýraznější během prvního jednoho až dvou let, pak se stává pozvolnějším. Naopak blízko hranice ekonomické životnosti bývá pokles cen již velmi pomalý. Tvar křivky se samozřejmě mírně odlišuje podle toho, o 200

Tím není řečeno nic o výši či dostatečnosti krytí jako zajištění a není tím také nijak dotčena možnost aplikovat na daný případ jiné dodatečné zajišťovací instrumenty, podobně jako u bankovního úvěru. 201 Za jiných okolností ovšem také může úvěrové riziko stoupat nebo zůstávat na podobné úrovni. 202 Většina zde a dále uvedeného platí i pro leasing operativní, kratší doba trvání smluv nicméně komplikuje dosažení požadované výše celkového krytí.

99

jaký předmět se konkrétně jedná. Může se také během doby splácení smlouvy měnit nebo se celá křivka může posunout podle vývoje situace na trhu s použitými předměty daného druhu, ať už kterýmkoliv směrem. Taková změna je součástí reprodejního rizika. Přímka na níže uvedených obrázcích zobrazuje lineárně klesající angažovanost z dané leasingové smlouvy (předpokládáme rovnoměrné a řádné splácení)203. Obrázek 3: Vývoj angažovanosti z leasingové smlouvy a reprodejní ceny v případě leasingového financování bez akontace a zůstatkové hodnoty

osa y: Finanční částka

Výše angažovanosti z dané smlouvy

Bod zvratu

Reprodejní (tržní) cena předmětu

osa x: Doba splácení leasingové smlouvy Pramen: autor

Vlevo od bodu zvratu je reprodejní cena předmětu nižší než angažovanost ze smlouvy. Při případném zabavení a prodeji předmětu by LS vnikla ztráta (výsledkem finančního vyrovnání by byla negativní částka) a LS by musela ztrátu vymáhat po příjemci leasingu. LS tak podstupuje úvěrové riziko. V bodě zvratu se křivka a přímka protnou. V tomto bodě je krytí z dané smlouvy rovno právě 100%. Vpravo od bodu zvratu je očekávaná reprodejní cena předmětu vyšší než angažovanost z leasingové smlouvy a krytí je tedy vyšší než 100%. Tato leasingová smlouva tedy již nejen 203

Přímku lze chápat též jako vyjádření závazku leasingového příjemce či jako vyjádření pohledávky LS z dané smlouvy.

100

nepředstavuje pro LS úvěrové riziko204, nýbrž naopak přispívá až do svého skončení ke krytí rizika případných ostatních smluv téhož příjemce leasingu u téže LS. Obrázek 4: Vývoj angažovanosti z leasingové smlouvy a reprodejní ceny v případě leasingového financování s akontace a bez zůstatkové hodnoty osa y: Finanční částka

První bod zvratu

Výše angažovanosti z dané smlouvy

Druhý bod zvratu Reprodejní (tržní) cena předmětu

osa x: Doba splácení leasingové smlouvy

Pramen: autor

Obrázek č.4 ukazuje podobnou situaci jako č.3 s tím rozdílem, že příjemce nefinancuje prostřednictvím leasingu celou pořizovací cenu předmětu, nýbrž jen její část. Zbývající část uhradil ve formě akontace (první navýšené splátky). Přímka angažovanosti z dané smlouvy se tak posunula směrem dolů, křivka reprodejní ceny se nijak nemění (cena použitého předmětu na trhu nezávisí na podmínkách původního financování a tedy ani na akontaci). V první fázi platnosti leasingové smlouvy tak může být reprodejní cena vyšší než angažovanost a tedy krytí vyšší než 100%. Na obrázku tak vidíme dva body zvratu. Ve skutečnosti jde spíše o teoretickou možnost, neboť většina financovaných movitých předmětů ztratí velkou část hodnoty během prvních několika týdnů či měsíců provozu či dokonce již okamžikem prodeje a začátkem používání. První bod zvratu je tak dosažen velmi brzy. Druhý bod zvratu (odpovídající bodu zvratu na prvním obrázku) je díky akontaci dosažen dříve (je více vlevo). I výše případné ztráty (svislá vzdálenost přímky a křivky na obrázku) je ve stejném okamžiku splácení vždy menší než v případě bez akontace.

204

Samozřejmě za předpokladu, že reprodejní cena by při prodeji byla opravdu dosažena – riziko reprodeje tedy trvá i nadále. Ostatní rizika (např. operační) také existují i vpravo od bodu zvratu.

101

To odpovídá praktickému poznatku leasingových společností, že smlouva s akontací má za jinak stejných podmínek nižší úvěrové riziko, ale také přináší LS menší zisk díky nižší celkové financované částce.

Výše uvedené příklady platí pro standardní předměty a nejběžnější podobu leasingového financování s rovnoměrnými splátkami a nulovou resp. velmi nízkou zůstatkovou hodnotou. Další důležitou podmínkou je stabilita resp. ne příliš vysoká volatilita cen na trhu použitých předmětů daného druhu205. Důvod je jasný: pokud ceny použitých206 předmětů na trhu poklesnou více, než výpočty LS předpokládaly, dojde ke snížení krytí a tím ke zhoršení situace LS při případném zabavení a reprodeji předmětu. Na obrázku by se jiný než očekávaný vývoj cen projevil buď posunem křivky reprodejní ceny (pokud by se neočekávaná změna cen týkala předmětů jakéhokoliv stáří, tj. v celém rozsahu životnosti) nebo změnou jejího tvaru (pokud by se neočekávaná změna cen týkala jen předmětů určitého stáří nebo v určitém stádiu opotřebení). Zároveň by tak došlo ke změně bodu zvratu. V uvažovaném případě většího než očekávaného poklesu cen použitých předmětů v celém rozsahu jejich životnosti se křivka reprodejní ceny posune směrem dolů a bod zvratu207 bude dosažen později. LS tak ponese úvěrové riziko z dané leasingové smlouvy po delší dobu a po dosažení a překročení bodu zvratu bude tato smlouva přispívat ke krytí rizika ostatních smluv téhož příjemce leasingu u téže LS menší měrou. Volatilita cen použitých předmětů zde v souvislosti s krytím představuje specifickou kategorii rizika pro LS, riziko reprodeje – jak bylo zmíněno v oddíle 4.6.3 Poznámka: Je velmi obtížné jednoznačně dopředu stanovit, jaká neočekávaná změna cen na trhu použitých předmětů znamená pro LS problém popř. podnět ke změně pravidel a postoje ke schvalování nových obchodů. Ostatně ani samotné přesné vyčíslení cenové hladiny není u trhu použitých předmětů snadné208. LS vesměs zvažují spíše konkrétní případy, než že by stanovovaly exaktní pravidla. Nicméně tato otázka může představovat námět pro případný další výzkum. Samozřejmě si lze představit i jiné situace, vyjádřené jinými tvary obou křivek. Například u specializovaného jednoúčelového zařízení může být propad tržní reprodejní ceny po zařazení do užívání tak hluboký a prudký, že bodu zvratu a tedy krytí ve výši 100% nebude během trvání leasingového financování vůbec dosaženo. Obdobně může nastat situace, kdy akontace (první navýšená splátka) je tak vysoká resp. pokles ceny financovaného předmětu tak malý, že krytí se bude již od začátku financování pohybovat nad úrovní 100% a LS tak nebude podstupovat žádné úvěrové riziko209. Naopak zůstatková hodnota (resp. poslední navýšená splátka) by se projevila změnou výše angažovanosti v daném čase a tedy změnou sklonu přímky. Nestejnoměrná výše splátek v průběhu leasingu by pak způsobila změnu tvaru z přímky na křivku.

6.4.1 Rozdílný vývoj úvěrového rizika banky a LS s růstem angažovanosti 205

Tato podmínka nebyla splněna právě v období krize v letech 2009 a 2010, kdy ceny nových i použitých movitých předmětů (např. dopravní techniky, ale i strojů apod.) klesly během několika měsíců o desítky procent. 206 Neočekávaná změna cen použitých předmětů může, ale také nutně nemusí souviset se změnou cen nových předmětů 207 Uvažujeme – li akontaci, pak druhý bod zvratu 208 Zejména na menších trzích a/nebo u speciálních předmětů, kterých se prodává málo 209 Nutno ovšem znova připomenout, že riziko reprodeje i některá další rizika (např. operační) budou existovat i v takovém případě

102

Výše uvedené obrázky 3 a 4 se týkají jedné leasingové smlouvy. Pokud však má klient u LS více smluv uzavřených s určitými časovými odstupy, krytí financovanými předměty se pak pro klienta počítá ze všech smluv. Starší smlouvy s krytím vyšším než 100% tak snižují úvěrové riziko u později uzavřených smluv, jejichž krytí ještě hodnoty 100% nedosáhlo. Následující obrázky zobrazují vývoj úvěrového rizika leasingové společnosti a banky při růstu angažovanosti u jednoho klienta. Předpokládáme, že podnik (příjemce leasingu / úvěru) postupně opakovaně financuje investice u stejné LS / banky v takových intervalech, že dříve uzavřené smlouvy jsou stále aktivní a objem financovaných investic je v čase rozložen zhruba rovnoměrně. Dále předpokládáme že jde o předměty se standardním vývojem reprodejní tržní ceny a tedy reprodejního rizika (např. o dopravní techniku) a že financování probíhá za obvyklých podmínek, tj. s rovnoměrným splácením leasingu / úvěru a nulovou resp. velmi nízkou zůstatkovou hodnotou u leasingu. Další důležitou podmínkou je stabilita resp. ne příliš vysoká volatilita cen na trhu použitých předmětů daného druhu, jak bylo zmíněno výše.. Za dodržení těchto podmínek celkové krytí financovanými předměty u leasingu s růstem angažovanosti LS u daného klienta narůstá a tedy dochází k poklesu celkového úvěrového rizika LS u tohoto klienta. Obrázek 5: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta bez dodatečného zajištění ze strany banky

osa y: Úvěrové riziko

Úvěrové bankovní financování

Leasingové financování

osa x: Angažovanost (objem financování, obligo) u jednoho klienta (podniku) Pramen: autor

Význam má jak směr, tak tvar a vzájemná poloha obou křivek: - Směr křivek vyjadřuje vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednotlivého klienta bez využití dalších zajišťovacích postupů a při postupném, v čase rozloženém navyšování angažovanosti (obliga). Úvěrové riziko u LS s růstem angažovanosti u daného klienta při dodržení daných (výše uvedených) předpokladů klesá, zatímco u banky naopak roste. 103

- Pro tvar křivek je určující okamžik (resp. periodicita) a objem navyšování angažovanosti u daného klienta. V našem případě jsou křivky pro jednoduchost jsou zobrazeny jako přímky. Jde samozřejmě o určité zjednodušení, růst angažovanosti obvykle nebývá (zejména u leasingu) lineární a pravidelný a křivky by tak mohly mít i jiný tvar. Na samotnou podstatu věci však toto zjednodušení nemá vliv. -Vzájemná poloha obou křivek se odvíjí od zajištění (zajišťovacích instrumentů), které využijí banka a popř. LS při financování. Pro LS s využitím žádného zajišťovacího instrumentu mimo vlastního krytí financovanými předměty nepočítáme. Při splnění výše uvedených předpokladů by LS pravděpodobně další zajištění nepožadovala, už kvůli konkurenčnímu tlaku. Obrázek 5 ukazuje situaci, kdy ani banka nezíská žádné dodatečné zajištění úvěru. Při jakékoliv nenulové výši angažovanosti je LS ve výhodě díky vlastnictví financovaného předmětu, které jí poskytuje určité krytí. Banky ovšem při poskytování účelových (investičních) úvěrů většinou nějakou formu zajištění požadují, přinejmenším jednorázově při poskytnutí úvěru. Nicméně ve srovnání s leasingem již jde o další „vnější“ zajišťovací instrumenty, nevyplývající ze samotné podstaty financování tak, jako u finančního leasingu. Obrázek 6: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta při jednorázovém využití zajištění ze strany banky

osa y: Úvěrové riziko Úvěrové bankovní financování

Leasingové financování

osa x: Angažovanost (objem financování, obligo) u jednoho klienta (podniku) Pramen: autor

Na obrázku 6 vidíme situaci, kdy banka při poskytnutí úvěru klientovi získá zajištění s konstantní hodnotou (např. zástavu nemovitosti apod.), která se nemění ani při navyšování angažovanosti u daného klienta. Pak situace vypadá následujícím způsobem: V této situaci je banka až do určité výše angažovanosti ve výhodě proti LS, neboť její zajištění podstatně snížilo úvěrové riziko. S rostoucí angažovaností nicméně úvěrové riziko 104

banky roste, neboť hodnota zajištění zůstává konstantní. Naopak úvěrové riziko LS má při dodržení stanovených předpokladů klesající tendenci. Při určité výši angažovanosti se pak úvěrové riziko vyrovná a při jejím dalším navyšování již LS podstupuje při financování klienta nižší úvěrové riziko než banka. Banka samozřejmě může navyšování své úvěrové angažovanosti u klienta podmiňovat odpovídajícím navýšením zajištění, např. dalšími zástavami. Získání každého takového zajištění se na křivce projeví jednorázovým poklesem, jak ukazuje obrázek 7. Obrázek 7: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta při opakovaném využití zajištění ze strany banky

osa y: Úvěrové riziko Úvěrové bankovní financování

Leasingové financování

osa x: Angažovanost (objem financování, obligo) u jednoho klienta (podniku)

Pramen: autor

Situace na výše uvedených obrázcích, tedy pokles úvěrového rizika při růstu angažovanosti pak samozřejmě umožňuje LS, aby klientovi nabízela další financování ve vyšším objemu a/nebo za rizikovějších podmínek. Nicméně i tento vývoj má samozřejmě svá omezení. Prvním z nich je to, že starší leasingové smlouvy po určité době skončí, financovaný předmět přejde do vlastnictví klienta (původního nájemce) popř. třetí osoby a tedy krytí z takové smlouvy zanikne. Celkové krytí také poklesne a úvěrové riziko LS u daného klienta se v takovou chvíli zvýší. Dalším omezením jsou určité hranice angažovanosti. LS nemůže žádného klienta financovat do nekonečna – požadavky klientů na financování jsou jednak omezené jejich vlastními investičními potřebami a záměry a kromě toho mají LS určité hranice (meze) angažovanosti vůči jednotlivému klientovi resp. provázané skupině klientů. Ty mohou být dány vnitřními předpisy a rozhodnutími LS resp. její finanční skupiny, ale také mohou vyplývat ze zákona či 105

jiných předpisů (např. z pravidel kapitálové přiměřenosti). LS tedy při určité výši angažovanosti již další financování neposkytne popř. o něj klient již vůbec nezažádá. Totéž ovšem platí i pro financování bankovním úvěrem. Tuto situace ukazuje následující obrázek č. 8 (zde i v následujícím případě počítáme s jednorázovým využitím zajištění ze strany banky): Obrázek 8: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta do určité hranice při jednorázovém využití zajištění ze strany banky

osa y: Úvěrové riziko

Úvěrové bankovní financování

Leasingové financování

Hranice angažovanosti u jednoho klienta (zde stejná pro banku i LS)

osa x: Angažovanost (objem financování, obligo) u jednoho klienta (podniku)

Pramen: autor

Na obrázku č.8 je zachycena hranice akceptovatelné angažovanosti pro jednoho klienta ve stejné výši pro banku i LS. Jde samozřejmě jen o orientační vyznačení. Je sice možné určit nebo alespoň odhadnout přijatelnou hranici angažovanosti u banky a u LS pro konkrétního klienta, ale nelze obecně říci, jestli je tato hranice ve všech případech vyšší u banky, či vyšší u LS či stejná. Obecně lze předpokládat, že při odpovídajícím zajištění budou banky ochotny financovat dobré klienty většími objemy než LS, ale takové tvrzení by si vyžadovalo další výzkum, na který v této práci než nezbývá prostor. Vliv na výši hranice angažovanosti u banky a LS a tedy na jejich vzájemnou polohu na obrázku mohou mít mnohé faktory, např.: - Pravidla Basel II resp. jejich promítnutí do české legislativy (stejná pro banky i LS) - Další pravidla kapitálové přiměřenosti (obsažená např. v reformě veřejných financí s určitými odlišnostmi pro banku a LS) - Interní rozhodovací směrnice banky a LS, popř. pravidla celé finanční skupiny (mohou, ale nemusí se pro banku a LS lišit) - Jsou – li sledovaná banka a LS ze stejné nebo jiné finanční skupiny - Případně další zajištění úvěru a/nebo leasingu 106

a mnoho dalších O omezení výše angažovanosti má smysl uvažovat i na levé straně obrázku. LS ani banka sice obvykle explicitně nestanovují minimální výši poskytovaného financování, ale je jasné, že na minimální částky v řádech tisíců korun celkové angažovanosti210 nemá smysl uzavírat ani leasingovou smlouvu ani účelový (investiční) úvěr. Na případné financování takových objemů slouží např. kontokorentní úvěry apod. Pokud tedy nastavíme i dolní hranici celkové angažovanosti u klienta, a to stejně pro banku i pro LS, bude obrázek vypadat následovně: Obrázek 9: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta s ohraničením angažovanosti z obou stran

osa y: Úvěrové riziko

Úvěrové bankovní financování

Leasingové financování

Minimální výše financování (zde stejná pro banku i LS)

osa x: Angažovanost (objem financování, obligo) u jednoho klienta (podniku)

Hranice angažovanosti u jednoho klienta (zde stejná pro banku i LS)

Pramen: autor

U všech výše uvedených obrázků platí, že poloha křivky (zde pro ilustraci přímky) vývoje úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta nic nevypovídá o tom, jaké výše (tedy kolika %) dosahuje u daného klienta krytí stávajícími nafinancovanými předměty při určité výši angažovanosti, popř. je – li v některém bodě dosaženo 100% -ního krytí. Je to proto, že u každého jednotlivého klienta je pro LS (stejně jako pro banku) akceptovatelná jiná úroveň zajištění – pro klienta s lepší bonitou nižší, pro klienta se slabší bonitou vyšší. V současné velmi silné konkurenci na finančním trhu nemůže LS počítat s tím, že bude financovat pouze takové klienty, u nichž by se celkové krytí blížilo nebo dokonce přesahovalo 100%. LS tedy musí dosáhnout u daného klienta resp. nově požadovaného financování pro daného klienta alespoň krytí v postačující (akceptovatelné) minimální výši, 210

Jiná situace může nastat, pokud dobrý klient se stávajícím obligem žádá o financování malé částky.

107

která může být podstatně nižší, ale v některých případech také vyšší než 100%. Výše tohoto postačujícího minimálního krytí záleží na všech ostatních schvalovacích kritériích daného obchodu, tak jak jsou uvedena v příslušné kapitole. Pokud je skutečné zajištění prostřednictvím krytí vyšší než postačující (akceptovatelné) minimum, tím lépe pro LS i pro klienta. LS bude ještě v rámci tohoto nebo při následujícím obchodě pravděpodobně ochotná nabídnout klientovi i rizikovější podmínky a/nebo financování dalšího (vyššího) objemu investic. Pokud by skutečné zajištění prostřednictvím krytí nedosahovalo postačujícího minima vzhledem k ostatním požadovaným podmínkám obchodu, LS jej buď zamítne nebo nabídne klientovi takové podmínky, které nižší krytí vyrovnají. I v případě nižšího než 100%-ního, ale alespoň postačujícího minimálního krytí je blanko riziko (tedy nekrytá část úvěrového rizika) u finančního leasingu obvykle podstatně menší než v případě nezajištěného úvěru, který je stejně v praxi spíše výjimkou. LS se díky krytí a případně s využitím dalších zajišťovacích instrumentů může odvážit i financování takových projektů, které by pro jiný typ financování cizím kapitálem byly příliš rizikové, nebo by vyžadovaly příliš nákladné (např. poplatky za zástavu) či pro zákazníka nepřijatelné zajištění (např. ručení soukromým majetkem, aval směnky atd.).

6.5 Rozdílné vnímáni rizika leasingovou společností a bankou a z něj vyplývající příležitosti pro podnik požadující financování V předchozích kapitolách byly zmíněny existující poměrně významné rozdíly ve vnímání rizika mezi LS a bankou. Určitá situace na finančních trzích a také rozvoj trhu s použitými movitými předměty daly vzniknout různým podobám leasingového financování, z nichž nejdůležitější jsou finanční a operativní leasing. V jednotlivých zemích se tak samozřejmě dělo v jiných obdobích a s poněkud odlišnými legislativními podmínkami211, přičemž mnohé z těchto odlišností zůstaly zachovány i dnes. Základním rysem leasingového financování od počátku bylo a stále zůstává důsledné vnímání požadovaného předmětu leasingu, již dříve financovaných předmětů a z nich vyplývajícího krytí. Krytí představuje klíčovou složku zajištění LS proti úvěrovému riziku, důležité rozhodovací hledisko a také jeden z důvodů odlišného chování LS oproti bance při schvalování některých obchodů. S tím souvisí také spolupráce LS s dodavateli (výrobci či importéry) financovaných předmětů, sahající až po relativně časté zapojení LS přímo do skupiny takového dodavatele či výrobce. Takové postavení přináší pro leasingovou společnost jak výhody, tak nevýhody, nicméně jak dokazuje situace na trhu, není překážkou konkurenceschopnosti. Vnímání financovaných předmětů a také úzká návaznost a spojení leasingu s trhem movitostí vyžaduje při poskytování této formy financování od některých pracovníků LS jinou kvalifikaci a zvýhodňuje odlišné zkušenosti než u pracovníků bank. Týká se to zejména obchodníků a pracovníků reprodejních oddělení, ale do jisté míry to platí i pro risk management. Je logické, že takoví pracovníci budou za výše uvedených podmínek a při vnímání rozdílného vývoje úvěrového rizika spolu s rostoucí angažovaností používat při svém rozhodování poněkud jiná kritéria a postupy, než pracovníci banky, rozhodující o poskytnutí či neposkytnutí úvěru.

211

Např. z hlediska účtování, uznatelnosti leasingových nákladů z hlediska daně z příjmu atd.

108

Leasing samozřejmě už ze své podstaty s sebou nese finanční riziko pro poskytovatele, podobně jako úvěrové financování pro banku. Jak bylo ukázáno výše, mnohé typy finančního rizika ale mají pro LS a banku odlišnou váhu, přičemž některé mohou být pro jeden či druhý typ financování zcela specifické. Platí to zejména pro riziko reprodeje či pro výhody a rizika vyplývající z možnosti cese leasingové smlouvy. Nejdůležitější rozdíly ve vnímání rizika mezi LS a bankou lze tedy shrnout následovně: 1) Historické a vývojové souvislosti vzniku leasingového financování jako produktu zaplňujícího určitou mezeru na trhu (60. a 70. léta 20. století ve světě, 90. léta v ČR...) 2) Důsledné vnímání předmětu financování leasingovou společností (zejména z hlediska krytí a případného reprodeje), uvědomění rozdílného vývoje úvěrového rizika spolu s rostoucí angažovaností 3) Spolupráce s dodavateli (včetně možností sdílení rizika atd.) až po zapojení LS do skupiny dodavatele či výrobce 4) Jiný druh znalostí, zkušeností a případně i kvalifikace pracovníků LS212 5) Odlišnosti v rozhodovacích kritériích a rozhodovacích procesech 6) Jiná váha jednotlivých typů finančního rizika, specifické typy rizika 7) Reálná možnost cese (převodu) leasingové smlouvy, případně podnájmů a sekundárních pronájmů (od příjemce leasingu třetí osobě) Podnik, požadující leasingové financování nebo o něm uvažující jako o jedné z alternativních variant financování cizím kapitálem by měl brát tyto rozdíly v úvahu a také by měl být schopen realisticky odhadnout, jaké finanční riziko představuje jím požadované financování pro LS. S jistou znalostí rozhodovacích procesů a hledisek LS se podnik může lépe připravit na jednání s LS a také reálně odhadnout své šance na schválení požadovaného financování resp. jeho podmínky. Pokud má podnik například možnost uskutečňovat svou investici po částech postupně v delším časovém horizontu (např. postupné rozšiřování či obměna rozsáhlého vozového parku, postupné pořizování výrobních strojů do nově zřizovaného provozu atd.), může s výhodou využít krytí dříve financovanými předměty k zajištění dalších fází investice213. Také spolupráce LS s dodavatelem financovaného předmětu může znamenat pro podnik pozitivum, když je mu nabídnut ucelený „balíček“ služeb, zjednodušení administrativy a zejména zrychlení celého procesu financování. Mimořádně zajímavou situaci pak přináší ochota dodavatele předmětu převzít na sebe v zájmu uskutečnění obchodu i část rizika, např. prostřednictví garance o zpětném odkupu předmětu. Velkou výhodou pro zájemce o financování může také představovat situace, kdy je možno prostřednictvím cese převzít existující leasingovou smlouvu od jiného příjemce leasingu, 212

O tom se zmiňuje např. i HODGES, S.L. Revisiting Your Lease/Loan Mix, Banking Information Source, str.

28 213

Záleží samozřejmě na druhu pořizovaných předmětů, jejich reprodatelnosti (resp. riziku reprodeje) a podmínkách leasingu, např. délce smluv, akontaci, rozložení splátek atd.

109

který se dostal do platebních problémů nebo již pro financovaný předmět nemá využití. Pro LS představuje každé mimořádné ukončení LS nejen administrativní zátěž, ale v případě potřeby prodeje použitého předmětu i riziko reprodeje a následného vymáhání záporného rozdílu z finančního vyrovnání. Pokud tedy podnik uvažující o financování vlastním kapitálem nabídne převzetí existující smlouvy cesí, LS je často ochotna slevit z některých svých požadavků (např. na zajištění) či nabídnout výhodnější podmínky. Těmito i jinými způsoby se při dobrém řízení podniku a odpovídající komunikaci a spolupráci mezi podnikem požadujícím financování a LS může podařit realizovat investici při mírném nebo dokonce žádném nárůstu finančního rizika z hlediska financující LS. LS pak nebude trvat na využití dalšího zajištění, které by pravděpodobně vedlo k růstu nákladů. K dosažení dohody je nutné, aby obě strany chápaly poskytování financování jako partnerství, nikoliv jako vzájemné soupeření. Naopak v případě nedosažení shody na podmínkách poskytnutí leasingového financování a neuzavření smlouvy se podnik může dostat do situace, kdy nezíská pro financování nové investice cizí kapitál z žádného zdroje. V takovém případě musí zvolit buď cestu financování vlastním kapitálem, nebo úplné zrušení plánované investice. Získání vlastního kapitálu je ovšem v současných podmínkách českého kapitálového trhu obtížné – k relativně komplikovanému vydávání dluhopisů či emisi akcií se přidává relativně malý zájem investorů a další komplikace. Pro velkou část malých či středních podniků zvažujících investici je taková cesta zcela neschůdná.

6.6 Dotazníkový výzkum Všechny výše uvedené poznatky stejně jako zkušenosti z praxe ukazují na to, že nejdůležitější a pro úspěch na finančních trzích klíčovou výhodou leasingu (ať už finančního nebo operativního) je jeho dostupnost i pro ty žadatele, kteří by na financování cizím kapitálem jinak nedosáhli vůbec nebo jen velmi obtížně. Pro ověření tohoto názoru byl uskutečněn dotazníkový průzkum mezi českými podniky. Dotazník (viz Příloha 1) obsahoval celkem šest otázek. První tři se týkaly zjištění zkušeností respondentů s financováním cizím kapitálem s využitím úvěru, finančního leasingu a operativního leasingu. Následovaly tři klíčové otázky. Otázka čtyři nabízela respondentům k označení celkem 15 možných výhod financování úvěrem oproti leasingu, otázka pět naopak 14 možných výhod leasingového financování. Šlo o otázky s uzavřenými odpověďmi, tj. bez možnosti respondentů dopisovat vlastní odpovědi. Proto jsem se snažil, aby škála možných odpovědí byla co nejširší a pokrývala celé možné spektrum. Poslední možnou odpovědí bylo v obou případech „jiné“214. Respondenti mohli u obou otázek označit i více odpovědí, což většina z nich také učinila. Poslední šestá otázka zjišťovala názor respondentů na dostupnost (dosažitelnost) financování leasingem a úvěrem pro jejich podnik.

214

Vzhledem k tomu, že odpověď „jiné“ zvolilo u čtvrté a páté otázky pouze 7,8% resp. 8,5%, lze říci, že škála nabízených odpovědí byla dostatečná.

110

Pro průzkum byla zvolena databáze podniků CreditInfo Firemní Monitor (dříve Albertina). Dotazník byl odeslán na celkem 20 170 e-mailových adres z této databáze215. Snažil jsem se oslovit především podniky s takovou finanční silou a bonitou, aby byly schopny získat jak úvěrové tak leasingové financování a mohly jej proto objektivně porovnat a zhodnotit. Ani takové skupina ovšem nemusí být homogenní, zejména vzhledem k velkému počtu oslovených. Předpoklad byl, že více respondentů bude za snáze dosažitelný způsob financování cizím kapitálem pokládat leasing než úvěr. Výsledkem bylo 576 platných odpovědí ve formě vyplněného dotazníku, celková kvóta odpovědí tedy činila cca. 2,9%, z doručených dotazníků pak cca. 3,2%.

6.6.1 Hypotézy Hypotézy pro účely dotazníkového průzkumu byly vytvořeny na základě výše uvedeného předpokladu o dostupnosti leasingu jako jeho klíčové výhodě ve srovnání s úvěrem. Hypotézy se týkaly tří klíčových otázek v dotazníku, tedy otázek číslo čtyři, pět a šest. Hypotéza H1 (k otázce č.4): Nejčastěji uváděnou výhodou úvěru bude nižší úrok a vlastnictví financovaného předmětu. Hypotéza H2 (k otázce č.4; protikladná vůči H1): Nejčastěji uváděnými výhodami úvěru bude lepší dostupnost, snazší vyřízení a menší potřeba dodatečného zajištění. Hypotéza H3 (k otázce č.5): Nejčastěji uváděnými výhodami leasingu bude lepší dostupnost, snazší vyřízení a menší potřeba dodatečného zajištění. Hypotéza H4 (k otázce č.5; doplňující H3): Ostatní možné výhody leasingu vč. výše úroku budou mít ve výsledcích menší procento odpovědí než výhody uváděné v hypotéze H3. 6.6.2. Výsledky dotazníkového výzkumu Výsledky dotazníkového průzkumu byly následující: Na první tři otázky zjišťující zkušenosti s financováním cizím kapitálem odpovědělo 20,8% respondentů, že má zkušenosti s financováním úvěrem, 22,9% zkušenosti s finančním leasingem a až překvapivě vysoký počet 70,7% uvedlo zkušenosti s operativním leasingem. Jako hlavní výhodu financování prostřednictvím úvěru uvedlo 60,6% respondentů j) vlastnictví financovaného předmětu. Následují odpovědi a) nižší úrok (42,5%), h) větší flexibilita splácení (např. možnost předčasného doplacení, změny splátkového kalendáře atd.) s 31,6% a k) financovaný předmět(y) i úvěr je zachycen v účetnictví s 28,5%216. Tyto výsledky tedy potvrzují hypotézu H1. Odpovědi e) Lepší dostupnost, f) snazší vyřízení a g) menší potřebu dodatečného zajištění označilo jako hlavní výhodu úvěrů pouze 8,7%, 13,0% a 4,2% respondentů. Hypotéza H2 tedy byl vyvrácena.

215

Na zhruba 10% adres se nepodařilo dotazník doručit, příslušné poštovní servery odeslaly hlášení o neplatnosti adresy. 216 Připomeňme, že respondenti mohli u otázek 4 až 6 označit i více odpovědí, což většina z nich také učinila a proto jsou součty u všech odpovědí vyšší než 100%.

111

Pokud jde o financování leasingem, za jeho hlavní výhody považuje 40,6% respondentů e) lepší dostupnost, tj. snazší získání leasingu (schválení ze strany leasingové společnosti). Následovaly odpovědi f) méně administrativy, snazší vyřízení, lepší jednání ze strany leasingové společnosti s 31,6% a g) menší potřeba dodatečného zajištění nebo snazší realizace takového zajištění s 29,7%. Na rovných 20% dosáhla ještě odpověď c) výhodnější z daňového hlediska. Všechny ostatní možnosti už dostaly méně než 20%, např. a) nižší úrok pouze 5,9%. Výsledky tedy potvrzují hypotézy H3 a H4. Zajímavé výsledky přinesla poslední šestá otázka, zjišťující názor respondentů na dosažitelnost jednotlivých produktů financování cizím kapitálem. Téměř polovina respondentů (49,3%) zvolila odpověď, že se jim získání úvěru i leasingu pro jejich podnik jeví stejně snadné. Takový výsledek odpovídá zvolené cílové skupině, zahrnující významný podíl velkých a finančně silných podniků v natolik dobré bonitní situaci, že pro ně není problém získat financování libovolného druhu. Pak je logické, že takové podniky volí pro ně nejlevnější nástroj (s nejnižšími úroky i ostatními náklady), což je častěji úvěr než leasing. Následuje skupina 31,1% respondentů, která za snazší pro jejich podnik označuje získání leasingu. Zde jde pravděpodobně o podniky ve slabší bonitní situaci, pro které je získání úvěru problematické, podmíněné dalším zajištěním nebo zcela nedostupné. Právě pro takové podniky představuje leasing velmi zajímavý produkt, umožňujícím jim dosáhnout na financování cizím kapitálem. Naopak pouze 10% respondentu pokládá úvěr za pro ně snáze dosažitelný. Zde může hrát svou roli mnoho faktorů, např. dobré dlouhodobé vztahy s financující bankou nebo možnost nabídnout dostupné zajištění (např. nemovitostí ve vlastnictví podniku, periodicky vznikajícími dobře hodnocenými pohledávkami apod.). Odpověď, že získání úvěru i leasingu je pro ně stejně obtížné, zvolilo pouze 5,6% respondentů. Zbývající 4% respondentů ponechala tuto otázku bez odpovědi. Potvrdil se tedy předpoklad, že více respondentů bude za snáze dosažitelný způsob financování cizím kapitálem pokládat leasing než úvěr.

Výsledky dotazníkového průzkumu tedy celkově potvrzují závěry celé disertační práce. Leasing skutečně představuje zejména pro bonitně slabší podniky důležitou (a v některých případech zřejmě jedinou dostupnou) alternativu k úvěrovému financování. Detailní přehled výsledků dotazníkového průzkumu uvádí Příloha 2.

6.7 Shrnutí: Leasing jako způsob financování s unikátními vlastnostmi díky odlišnému úvěrovému riziku Jak ukazují předchozí subkapitoly i výsledky zahraničních studií (viz subkapitola 6.2), leasingové financování je v určitých ohledech jedinečné. Sama podstata leasingového financování umožňuje při jejím správném pochopení a využití jejích výhod dosáhnout výrazně nižší míry úvěrového a tedy i celkového finančního rizika. Díky nižšímu úvěrovému riziku jsou leasingové společnosti schopny a ochotny splnit i takové požadavky na financování ze strany výrobních či obchodních podniků, které by pro jiné poskytovatele resp. metody financování byly nepřijatelné. Leasing tak nabízí při splnění příslušných podmínek řešení požadavků podniků na financování, které by jinak nebylo možno realizovat. 112

Lze to ilustrovat na obrázku č. 10 (navazuje na obrázek č. 9 v subkapitole 6.4.1): Obrázek 10: Maximální přijatelná úroveň úvěrového rizika

osa y: Úvěrové riziko

Maximální přijatelná míra úvěrového rizika (zde stejná pro banku i LS)

Úvěrové bankovní financování A

B

Leasingové financování

Hranice angažovanosti u jednoho klienta (zde stejná pro banku i LS)

osa x: Angažovanost (objem financování, obligo) u jednoho klienta (podniku)

Pramen: autor

Pokud je leasingová společnost a konkurenční banka ochotná přijmout stejnou maximální míru úvěrového rizika (zde znázorněnou vodorovnou tečkovanou přímkou), banka nabídne maximálně takový objem financování formou úvěru, který odpovídá bodu A. V bodě A je dosažena maximální přijatelná míra úvěrového rizika pro banku. Objem nabídnutého financování tak bude nižší, než je hranice angažovanosti banky pro jednoho klienta (zde znázorněnou svislou přerušovanou přímkou a ve stejné výši jako u LS). Naopak leasingová společnost nabídne při splnění určitých výše zmíněných podmínek leasingové financování ve výši odpovídající bodu B, tj. na maximální výši dané hranicí angažovanosti a ve větším objemu než banka. LS je tedy schopna díky odlišnému úvěrovému riziku nabídnout za daných podmínek větší objem financování než banka. Obrázek č. 11 pak ilustruje případ, kdy financování bankovním úvěrem vůbec není možné – banka jej kvůli míře úvěrového rizika podniku vůbec není za daných podmínek (např. bez dalšího zajištění) ochotná poskytnout, popř. nabízí jen velmi nízký objem financování, který žadateli o financování nepostačuje pro jeho investiční záměr. Naopak leasingová společnost je schopná a ochotná za určitých podmínek financování v požadované výši až do hranice angažovanosti (zde odpovídá bodu B) nabídnout. Požadovanými podmínkami mohou být například postupná, v čase odpovídajícím způsobem

113

rozložená realizace investice, aby první část dosáhla požadované výše krytí před financováním další části apod. Obrázek 11: Nedosažitelnost resp. nedostatečná výše bankovního úvěru kvůli maximální přijatelné úrovni úvěrového rizika osa y: Úvěrové riziko

Úvěrové bankovní financování Maximální přijatelná míra úvěrového rizika (zde stejná pro banku i LS)

Leasingové financování B Hranice angažovanosti u jednoho klienta (zde stejná pro banku i LS)

osa x: Angažovanost (objem financování, obligo) u jednoho klienta (podniku)

Pramen: autor

Jak je z výše uvedeného patrné, leasing je tedy mnohdy jedinou příležitost k realizaci investic a tedy k pokračování rozvoje podniku.

114

7. Vliv některých aktuálních problémů na financování investic cizím kapitálem pomocí leasingu V této části disertace se hodlám zabývat vlivem některých významných aktuálních faktorů, ovlivňujících jak investiční rozhodování podniku, tak poskytovatele financování. Jde o následující oblasti: a) Dopad reformy veřejných financí od 1. ledna 2008 resp. 1. ledna 2009 na leasingové společnosti b) Dopady finanční (bankovní) krize na leasingový trh a leasingové společnosti v ČR c) Změny v DPH u finančního leasingu od 1. ledna 2009

7.1 Dopad reformy veřejných financí na leasingové společnosti O návrzích obsažených v reformě veřejných financí pro rok 2008 informovala vláda ČR veřejnost postupně během roku 2007, definitivní znění novel daňových i některých dalších zákonů bylo známo až ve druhé polovině roku. Některé z úprav a jejich předpokládané dopady vyvolaly intenzivní diskuze, mezi často zmiňovaná témata patřily i změny týkající se financování pomocí úvěrů a finančního leasingu. Naopak operativní leasing217 ani splátkový prodej218 nebyly reformou nijak ovlivněny. U finančního leasingu219 došlo od 1. ledna 2008 k několika důležitým změnám: a) Minimální doba finančního leasingu (pronájmu s následnou koupí) byla u movitých věcí prodloužena na dobu rovnající se době odepisování a u nemovitostí na 30 let. b) 1% z nájemného u finančního leasingu hmotného majetku není daňově uznatelným nákladem, ovšem pouze pokud toto 1% z nájemného u poplatníka převýší 1 mil. Kč (čili pokud celkové leasingové splátky poplatníka za zdaňovací období převýší 100 mil. Kč). c) Zrušení limitu pro maximální uznatelnost nájemného u osobních aut ve výši 1,5 mil. Kč. Jako negativní pro leasingový trh lze hodnotit bod a). Leasingové společnosti jsou nicméně schopny nabídnout svým zákazníkům přijatelná řešení tohoto problému. Kromě volby jiného nástroje financování (např. operativního leasingu) sem patří například splátkové kalendáře s nestejnoměrnými splátkami a / nebo zůstatkovou hodnotou. Bod b) se dotýká jen velmi malého okruhu klientů LS, neboť podniků platících více než 100 mil. Kč ročně na leasingových splátkách existuje v ČR jen málo220.

217

Z hlediska zákona o daních z příjmů (586/1992 Sb.) jde o nájem. Nájemné (tedy leasingové splátky) jsou daňově uznatelným nákladem, pokud při prodeji movitého majetku po ukončení nájemní smlouvy není kupní cena nižší než zůstatková cena vypočtená na základě rovnoměrného odpisování. Doba takové nájemní smlouvy není časově omezena. 218 Z hlediska zákona o daních z příjmů jde o prodej s postupným splácením kupní ceny. 219 Zákon o daních z příjmů hovoří o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku

115

Bod c) je pro finanční leasing pozitivní, přestože se týká i odepisování vozidel v majetku poplatníka, bez ohledu na způsob financování. V podstatě se zde ruší nesmyslné původní omezení. Leasingového financování se ovšem dotkly i další změny obsažené v reformě veřejných financí. Zejména jde o přístup podnikatelských subjektů k úvěrům, resp. omezení daňové uznatelnosti úroků z úvěrů a souvisejících nákladů a o pravidla nízké kapitalizace. Od 1. 1. 2008 se finanční náklady z úvěrů a půjček posuzovaly na základě zákona o dani z příjmu podle pěti kritérií. Daňově neuznatelné se staly finanční náklady, které: 1) Přesahovaly součin průměrného stavu úvěrů ve zdaňovacím období a úrokové sazby 12M PRIBOR + 4% 2) Z úvěrů a půjček podřízených ostatním závazkům dlužníka. 3) Z úvěrů a půjček, u nichž je úrok či jeho splatnost vázána na výsledky hospodaření dlužníka. 4) Z té části úvěrů a půjček poskytnutých spojenými221 i nespojenými osobami, jejichž úhrn přesahuje šestinásobek (od roku 2009 pak čtyřnásobek) vlastního kapitálu. 5) Z té části úvěrů a půjček od spojených osob, jejichž úhrn přesahuje dvojnásobek vlastního kapitálu (u nefinančních institucí) resp. trojnásobek vlastního kapitálu, je-li příjemcem úvěru a půjčky banka nebo pojišťovna. Tato pravidla se netýkala finančních nákladů do 1 mil. Kč ročně, pokud věřitelem či osobou zajišťující není osoba spojená. Konec roku 2008 nicméně přinesl další novelu zákona o dani z příjmu, která zcela zrušila první a čtvrté pravidlo. Pravidla dvě a tři byla zakomponována do ustanovení § 25. Byl také zrušen limit 1 mil. Kč, do kterého se pravidla pro daňovou neuznatelnost nepoužila. Tyto změny mohly být aplikovány zpětně již pro rok 2008. Koncem roku 2007 (tj. po schválení původní podoby reformy) existovala velmi rozdílná očekávání vývoje finančního leasingu. V médiích se objevovaly i velmi negativní prognózy, předpokládající výrazný pokles objemu financování leasingem a velké problémy pro leasingové společnosti. Stanovisko ČLFA bylo také negativní222, přičemž nejvíce pozornosti směřovalo k pravidlům nízké kapitalizace – mnoho členů asociace se zabývá i poskytováním spotřebitelských úvěrů. U finančního leasingu ještě nebylo v okamžiku vydání stanoviska známo, jak bude omezena daňová uznatelnost nájemného (viz výše, bod b)) a tak byl také tento bod vnímán negativně, stejně jako prodloužení minimální doby trvání smlouvy. Samotné leasingové společnosti byly ve svých vyjádřeních obvykle opatrnější. Většina z nich byla již dříve schopna nabídnout svým zákazníkům alternativy k finančnímu leasingu, zejména operativní leasing (ať už pouze financování vyhovující podmínkám operativního leasingu z hlediska zákona nebo včetně služeb) a splátkový prodej (obvykle kvůli financování projektů, na něž zákazník obdržel dotaci). Očekával se tedy určitý přesun zájmu zákazníků k těmto produktům. Vedle toho si leasingové společnosti uvědomovaly, že změny v zákonech mohou naopak mnoha podnikům uzavřít cestu k získávání nových úvěrů nebo je dokonce donutit během určité doby ke změně financování, tj. předčasnému doplacení úvěrů a hledání jiných zdrojů financování. Naopak těm podnikům, jichž se pravidla nízké kapitalizace nijak 220

Není vyloučeno, že při projednávání a schvalování zákona došlo k omylu a zákonodárce měl původně na mysli nikoliv „1% z nájemného, pokud toto 1% převýší 1 mil. Kč (a tedy nájemné převýší 100 mil. Kč)“ nýbrž „1% z nájemného, pokud celková suma nájemného převýší 1 mil. Kč“. 221 Ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů 222 Stanovisko ČLFA k návrhu na změny daňových zákonů předložené v rámci návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů ze dne 15. června 2007, dostupné na www.clfa.cz/index.php?fromMenuL=1&stupen=12&id=314&kat=400&katCl=400

116

nedotkla, může mnoho LS nabídnout vlastní úvěrové financování, zejména na movité předměty, nejčastěji stroje a dopravní prostředky. Nejlépe snad bude citovat, v tomto případě generálního ředitele ČSOB Leasing Karla Boučka223: „Daňová reforma bude mít vliv na leasing, ale tyto změny jsou spíše novými příležitostmi, než překážkami našeho obchodního růstu. Díky legislativním změnám máme šanci získat kvůli ztíženému přístupu podniků k bankovním úvěrům více zákazníků než dosud. (...) Očekáváme částečný přesun části obchodů z prvního čtvrtletí 2008 na čtvrté čtvrtletí 2007 a další růst leasingového trhu v průběhu roku 2008.“. Výkonný ředitel ČSOB Leasing pro finanční řízení Petr Jeníček pak dodal224: „...Z hlediska našich obchodů očekávám spíše částečný přesun poptávky podniků z finančního leasingu na operativní leasing a spotřebitelský úvěr.“ Podobně zněl i názor společnosti VB Leasing, prezentovaný na jejich webových stránkách225: „Přestože byl finanční leasing prezentován jako produkt, který ztratil některé své výhody, domníváme se, že s ohledem na pravidla nízké kapitalizace se stále jedná o daňově výhodný produkt, který je dostupný a velmi flexibilní. Přes mediální kampaň se paradoxně domníváme, že zájem o finanční leasing po 1.1.2008 vzroste. (...) Z pohledu produktové řady je možné vybírat mezi následujícími produkty: - Standardní finanční leasing na minimální zákonnou nebo delší dobu leasingu - Finanční leasing se zkrácenou dobou splácení a následnými udržovacími nebo nulovými splátkami. Produkt vhodný pro klienty, kteří chtějí splácet kratší dobu, aby snížili úrokové navýšení. - STOP TIME Leasing = leasing s možností předčasného ukončení a odkoupením předmětu leasingu za nesplacenou jistinu. Produkt vhodný pro klienty, kteří chtějí mít možnost flexibilně ukončovat leasingovou smlouvu.“ Reálná situace ve čtvrtém čtvrtletí 2007 a prvním čtvrtletí 2008 v podstatě potvrdila umírněné názory a předpovědi. V posledním kvartále roku 2007 byl zaznamenán naprosto rekordní zájem o finanční leasing, neboť na smlouvy, jejichž účinnost byla datována do roku 2007, se stále vztahovalo původní znění zákona. Mnoho leasingových společností také zákazníkům umožňovalo podepsat leasingové smlouvy s odloženým předáním. To znamená, že kupní smlouva na předmět leasingu stejně jako leasingová smlouva byly uzavřeny v roce 2007, přestože dodání a předání předmětu leasingu nastalo až v roce 2008, mnohdy s několikaměsíčním odkladem. Na podmínkách jednotlivých LS pak záleželo, jestli od zákazníků vyžadovaly v „mezidobí“ platby úroků popř. jiných poplatků, jakou požadovaly akontaci popř. jiné zajištění atd. Naopak první čtvrtletí 2008 znamenalo oproti stejného období 2007 pokles o zhruba 9% (počítáno podle souhrnu pořizovacích cen u 15 největších společností na českém trhu) – viz tabulka:

Tabulka 9: Pořadí největších leasingových společností podle objemu nově uzavřených leasingových obchodů v 1. čtvrtletí 2007 a 1. čtvrtletí 2008 (souhrn pořizovacích cen movitých leasovaných věcí bez DPH v mil. Kč; údaje včetně spřízněných společností)

223

Citováno z textu Společnosti ČSOB Leasing ani leasingovému trhu daňová reforma neuškodí ze dne 25.09.2007, dostupného na www.csobleasing.cz/cz/spolecnost/informace-pro-media/tiskove-zpravy/?id=176 224 Citováno z textu Společnosti ČSOB Leasing ani leasingovému trhu daňová reforma neuškodí, dostupného na www.csobleasing.cz/cz/spolecnost/informace-pro-media/tiskove-zpravy/?id=176 225 http://www.vbleasing.cz/vbl_cz/news/informujeme/reforma/index.shtml

117

Pořa dí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

1Q. 2007 ČSOB Leasing, a.s. CAC Leasing, a.s. VB Leasing CZ, s.r.o. ŠkoFIN s.r.o. SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o. Deutsche Leasing ČR, s.r.o. sAutoleasing, a.s.

8. 9. 10.

DaimlerChrysler Financial Services Bohemia s.r.o. CREDIUM, a.s. LeasePlan ČR, s.r.o.

11. 12. 13. 14. 15.

S MORAVA Leasing, a.s. Raiffeisen-Leasing, s.r.o. PSA FINANCE ČESKÁ REPUBLIKA, s.r.o. ALD Automotive s.r.o. SCANIA FINANCE Czech Republic, s.r.o. Celkem

4 474 3 061 2 123 2 094 1 237 1 161 1 068

1 041 1 007 776 557 548

1Q. 2008 ČSOB Leasing, a.s. UniCredit Leasing CZ, a.s. VB Leasing CZ, s.r.o. ŠkoFIN s.r.o. SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o. Deutsche Leasing ČR, s.r.o. CREDIUM, a.s. Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s.r.o. LeasePlan ČR, s.r.o. sAutoleasing, a.s. SCANIA FINANCE Czech Republic, s.r.o. Raiffeisen-Leasing, s.r.o.

508 ALD Automotive s.r.o. PSA FINANCE ČESKÁ 501 REPUBLIKA, s.r.o. 497 S MORAVA Leasing, a.s. 20 653 Celkem

3 458 2 838 2 096 1 839 1 609 1 459 1 007

870 776 643 617 352 557 426 412 18 958

Pramen: ČLFA http://www.clfa.cz/index.php?fromMenuL=1&stupen=0&id=107&kat=300&katCl=300

Ve stanovisku ČLFA se k tomu mj. říká226: „V 1. čtvrtletí 2008 se do značné míry projevily důsledky předkontraktace resp. urychleného sjednávání finančních leasingů před účinností změn daňových zákonů...“ Potvrdilo se také očekávané posílení pozice operativního leasingu227: „Podíl operativního leasingu na celkovém leasingu strojů, zařízení a dopravních prostředků dosáhl v 1. čtvrtletí 2008 16,4 % (dle PC bez DPH). Je zřejmé, že v kontextu daňového režimu finančního leasingu změněného zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, se zvyšuje zájem o operativní leasing (jeho podíl na celkovém leasingu v r. 2007 činil 12,5 %).“ Pokud jde o splátkové prodeje a úvěry poskytované členy ČLFA, statistika je bohužel uvádí pouze společně. Nárůst této kategorie (opět u vedoucích 15 společností na trhu, první kvartál 2008 oproti prvnímu kvartálu 2007) o celých 46% (!) tak nelze jednoznačně připsat některému z těchto produktů. Bohužel ještě předtím, než bylo možno zhodnotit dopady reformy veřejných financí na finanční trh v delším, alespoň ročním horizontu, byl tento trh zasažen mnohem výraznější změnou - dopadem celosvětové finanční krize, o které se zmíním v následující subkapitole.

226

Zpráva o stavu a vývoji nebankovního leasingového, úvěrového a factoringového trhu v ČR v 1. čtvrtletí 2008, dostupná na www.clfa.cz/index.php?kat=300 227 Tamtéž

118

7.2 Dopady finanční (bankovní) krize na leasingový trh a leasingové společnosti v ČR Po téměř nepřetržitém růstu leasingových obchodů v ČR od počátku 90. let 20. století a rekordním výsledku roku 2007 byl rok 2008 prvním, kdy LS zaznamenaly významný pokles objemu nově poskytnutého financování. Svůj podíl na tom měla snaha podniků uzavřít leasing ještě podle výhodnějších pravidel platných do konce roku 2007, nicméně významnou roli již hrála nastupující finanční krize resp. její odraz v ekonomice České republiky. Pokles leasingového financování dokumentuje následující obrázek: Obrázek 12: Vývoj leasingových obchodů členů České leasingové a finanční asociace (v mld. Kč)

140

120

100

122,7

80 106,4 60 96 63

40

97

99,3

96,6 100,5

95,5

84,5

75 63,5

46 20

6,5 0,7

16 0,4

17

28

32

0,6

0,7

0,3

44,2

0,4

1,2

4,4

5,6

4,4

5,8

9,1

9,4

11,8 12,6

11,2

11,9

11,6 3,2

0

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Nemovitosti

Movitosti

Pramen: ČLFA, Výroční zpráva 2009

Ještě mnohem dramatičtější pokles následoval v roce 2009228, těžce poznamenaném hospodářskou krizí. V souvislosti s poklesem HDP, průmyslové výroby, investic i výdajů domácností nepřekvapí, že oproti roku 2008 došlo u patnácti největších LS k meziroční snížení financování movitých předmětů leasingem o 53%, oproti roku 2007 pak dokonce o 64% (!). Pokles pokračoval i v roce 2010. Prozatím jsou k dispozici oficiální údaje ČLFA ke třetímu čtvrtletí229. Ty uvádí, že za 1.-3. čtvrtletí roku 2010 byly v ČR leasingem financovány movité předměty za 29,9 mld. Kč (v souhrnu pořizovacích cen bez DPH), z toho členové ČLFA financovali 28,4 mld. Kč. Meziročně tedy došlo k poklesu leasingového financování o 6,7%. Objem financování prostřednictvím leasingu tedy dále klesá, nicméně pokles zpomaluje. 228

Zdroj:ČLFA, Výroční zpráva za rok 2009 (dostupná na WWW: 229 Dostupné na WWW:

119

V souladu s očekáváními roste podíl operativního leasingu, ve sledovaném období dosáhl 29,5% (dle pořizovacích cen bez DPH), zatímco za celý rok 2009 činil 26,9%. V leasingu osobních a užitkových automobilů pak operativní leasing dosáhl již nadpolovičního podílu 57,4%. Prozkoumejme nyní, jakým způsobem ovlivňuje finanční krize leasingové společnosti:

7.2.1 Dopady z hlediska vlastního financování leasingových společností Jak bylo uvedeno v předchozích kapitolách, leasingové společnosti řeší své vlastní (re)financování v podstatě kombinací vlastního kapitálu a bankovních úvěrů. Základní kapitál LS je v ČR obvykle ve formě akcií nebo podílů na s.r.o. držen stálým, nejčastěji zahraničním vlastníkem. Vlastníky jsou buď finanční skupiny soustředěné kolem banky nebo kolem podniku jiného druhu, např. výrobce či dovozce předmětů, které se mohou být financovány leasingem. Do vlastního kapitálu se samozřejmě kromě základního kapitálu započítávají i další druhy kapitálu, například nerozdělený zisk minulých let. Větší část kapitálu pak tvoří cizí kapitál ve formě bankovních úvěrů. Z legislativních důvodů (např. kvůli pravidlům kapitálové přiměřenosti) není možné, aby všechny nebo převážnou většinu těchto úvěrů poskytla mateřská banka nebo vlastník leasingové společnosti. LS se tak musí obracet na banky z jiných (nespojených) finančních skupin a žádat o úvěr jako kterýkoliv jiný subjekt. Výhodou velkých LS je samozřejmě jejich stabilita a aktiva (portfolio) tvořená reálnými financovanými předměty. Nicméně v situaci finanční krize a všeobecné nedůvěry investorů je i pro LS obtížnější úvěry získat. A pokud se to podaří, žádají poskytující banky vyšší rizikovou přirážku. Úrokové sazby tak během krize výrazně a často skokově stoupají, přestože mezibankovní sazby určované ČNB zůstávají na nezměněné úrovni. LS jsou samozřejmě nuceny přenášet tyto vyšší sazby i na své klienty, ale vzhledem k mimořádné intenzitě konkurenčního boje na leasingovém trhu, kde cenová konkurence je daleko nejdůležitější formou soutěžení, se toto daří pouze postupně a mnohdy ne zcela, takže se snižuje úrokový diferenciál a LS přichází o část své – již tak nevysoké - marže. Z pohledu získávání cizího (refinančního) kapitálu jako zdroje pro své podnikání představuje tedy finanční krize významný problém i pro poskytovatele leasingového financování. 7.2.2 Dopady z hlediska poskytování financování klientům Druhý, méně jednoznačný dopad finanční krize na leasingové společnosti se týká poptávky po jejich produktech a tedy jejich zákazníků (příjemců leasingu). Na jednu stranu je jisté, že období krize nepřeje investiční aktivitě, mnohé podniky se dostávají do problémů s likviditou, mnohé i do zásadních existenčních problémů. Zcela běžným požadavkem na LS jsou změny splátkových kalendářů, spočívající buď ve snížení popř. úplném odpuštění několika splátek (s tím, že nesplacená část se „rozpustí“ do splátek následujících), prodloužení leasingové smlouvy (mající za následek snížení pravidelných splátek) nebo kombinace obojího. Leasingové společnosti zpravidla takovým žádostem vyhoví, zejména v případě, kdy klient (příjemce leasingu) oznámil takovou potřebu včas a nikoliv v situaci, kdy již několik splátek dluží. Podstatně vyšší je také počet bankrotů či jiných zásadních problémů příjemců leasingu, mající za následek výpadek splácení a předčasné ukončení leasingových smluv. LS tak musí provádět příslušné právní kroky, řešit zabavování financovaných předmětů, jejich uskladnění, 120

udržování a zejména samotný neprodej. Navíc v období krize pochopitelně dochází k výraznému poklesu cen použitých (i nových) movitých předmětů. Reprodej je pak možno realizovat pouze s menším výnosem, krytí u jednotlivých smluv a příjemců leasingu je nižší než kalkulované. LS tak musí počítat s výrazným nárůstem úvěrového rizika. I ty podniky, které dopad krize a s ní související menší poptávky zatím nepociťují vůbec nebo alespoň nijak výrazně, pečlivě zvažují své investice , ať už se jedná o obnovu nebo rozšíření stávajících výrobních kapacit. Mnohé investiční aktivity bývají odkládány či jsou zvoleny pouze kapitálově méně náročné varianty. Tyto důvody přispívají ke snížení poptávky po leasingu v období finanční krize. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že banky reagují na finanční krizi mnohdy ještě daleko restriktivněji než jejich klienti, poptávající úvěry. I v období krize mnohé podniky musí provádět investice, např. kvůli legislativním změnám, adaptaci na nové podmínky na trhu, či prostě kvůli morálnímu nebo technickému zastarávání svého vybavení. V takové situaci podniky hledají poskytovatele kapitálu, nicméně u bank bývají často odmítnuti. Právě v takové situaci představuje leasing resp. ostatní finanční produkty poskytované leasingovými společnostmi zajímavou alternativu úvěru. Přes výše zmíněné kolísání cen movitých předmětů v době krize zůstává jejich hodnota obvykle mnohem stabilnější než hodnota finančních aktiv. Proto mohou leasingové společnosti nabízet finanční leasing za přijatelného rizika a přijatelných podmínek i takovým klientům, kteří by na bankovní úvěr nedosáhli vůbec, nebo jen za velmi nevýhodných podmínek. Leasingové společnosti tak mohou v období finanční krize očekávat poptávku od klientů, kteří potřebují uskutečnit investici a kteří by za normální situace volili bankovní úvěr. Taková situace klade velké nároky na řízení rizika a dohady vývoje cen financovaných předmětů u leasingové společnosti, která však může využít svých zkušeností právě v těchto oblastech. Při dobře fungujícím rozhodovacím procesu se tak mohou ztráty LS udržet v přijatelných mezích. Z tohoto hlediska může finanční krize znamenat pro leasingové společnosti zajímavou příležitost. Tomu odpovídá i stanovisko zástupců evropských federací poskytovatelů leasingu Leaseurope a Eurofinas, prezentované v říjnu 2008 na konferenci v Madridu230: „Leasing se stává díky své dostupnosti a jištění vlastnictvím leasované věci po celou dobu leasingu stále vyhledávanější alternativou k úvěrovému financování.“ Jak již bylo naznačeno výše, leasingové společnosti umí nabídnout i jiné produkty než jen klasický finanční leasing. Patří sem231: - Zpětný leasing (Backleasing, též SALB - Sale and Lease Back) Jde v podstatě o modifikaci finančního leasingu. V tomto případě odkoupí LS předmět, který je již ve vlastnictví klienta a následně mu jej zpětně profinancuje jako u standardního finančního leasingu. Dodavatelem je tedy sám leasingový příjemce, zákazník LS. Tento postup se využívá často při potřebě klienta získat hotové peníze, aniž by přestal používat své vybavení. Tyto finanční prostředky díky backleasingu získá a následně pak splácí po dohodnutou dobu, odpovídající standardnímu finančnímu leasingu. LS přijímá jen relativně malé riziko, neboť předmět obvykle odkoupí za nižší než běžnou tržní cenu, čímž vzniká určitá rezerva pro případ zabavení a prodeje třetí osobě. Backleasing je tak mimořádně výhodným nástrojem v období krize, umožňujícím podniku řešit problémy s likviditou a leasingové společnosti realizovat obchod s přijatelným rizikem. 230

Citováno dle tiskové zprávy ČLFA, dostupné na http://www.clfa.cz/tiskove_zpravy/eu_leasing_neni_postizen_fin_kri.doc 231 Bližší charakteristika těchto finančních produktů je obsažena v příslušné kapitole. Na tomto místě je pouze pro připomenutí stručně zopakována a dána do souvislosti se situací za podmínek finanční krize.

121

- Operativní leasing Vlastníkem předmětu je podobně jako u finančního leasingu po celou dobu trvání smlouvy leasingová společnost. Na rozdíl od finančního leasingu však jde z hlediska zákona o daních z příjmů (586/1992 Sb.) o nájem. Nájemné (tedy leasingové splátky) jsou daňově uznatelným nákladem, pokud při prodeji movitého majetku po ukončení nájemní smlouvy není kupní cena nižší než zůstatková cena vypočtená na základě rovnoměrného odpisování. Doba takové nájemní smlouvy není časově omezena. Operativní leasing také často (ne vždy) zahrnuje i servis, údržbu a opravy předmětu leasingu během trvání leasingové smlouvy; po jejím ukončení se předmět obvykle vrací pronajímateli (v praxi obvykle dodavateli, nikoliv leasingové společnosti, i když ani to není vyloučeno). Jde o tzv. operativní leasing full service. Operativní leasing se obvykle poskytuje na kratší období než finanční leasing, nejčastěji na dva až tři roky. Z hlediska chování subjektů v období krize je výhodou operativního leasingu zejména v podstatě libovolná délka trvání smlouvy, kterou je možno - samozřejmě po dohodě obou stran – podle potřeby předčasně ukončit nebo naopak prodloužit. Podnik tak má možnost uskutečnit investiční záměr s tím, že po určitém období jej zhodnotí z ekonomického hlediska a buď v něm bude pokračovat, nebo jej rozšíří, omezí či zcela ukončí. Pro LS a dodavatele financovaných předmětů naopak znamená příležitost k udržení obratu a výroby, zejména v případě že jde o LS spojenou právě s výrobcem či dodavatelem financovaného zařízení. Ten obvykle má dobrou příležitost k dalšímu využití či prodeji krátkodobě použitého movitého investičního majetku (strojů, vozidel atd.). Pro poskytovatele leasingového financování tedy finanční krize přináší tři důležité problémy a jednu významnou příležitost. Obtíže se týkají získání refinančního úvěru (zdrojů) pro financování vlastní činnosti LS, úbytku zákazníků kvůli poklesu investičních aktivit v době krize a konečně vyššího počtu výpadků leasingových smluv a tedy vyššího úvěrového (kreditního) rizika. Příležitost lze spatřovat v restriktivním chování bank v období krize a jejich neochotě poskytovat úvěry, což k leasingovým společnostem přivádí nové zákazníky. LS jsou schopny nabídnout mnoha z nich některý ze svých produktů a poskytnout tak na jedné straně takovým podnikům možnost uskutečnit nezbytné investice a zároveň si i v obtížném období zajistit vlastní přežití. Podobný názor vyjadřuje např. Ing. Martin Kofroň, předseda představenstva České leasingové a finanční asociace (ČLFA) v rozhovoru pro Dopravní noviny232: „Finanční krize může být hrozbou i příležitostí. Hrozbou proto, že leasingové podnikání je náročné na úvěrové zdroje, jejichž dostupnost se může zhoršit. Nelze však paušalizovat, členská základna ČLFA je pestrá a různé společnosti tuto okolnost pocítí v různé míře. Na straně druhé si myslím, že leasing u některých zákaznických skupin může získat na atraktivitě. Říká se, že leasing je produkt do špatného počasí a v situaci, kdy ekonomika startuje nebo balancuje na hraně recese a banky jsou velmi obezřetné k poskytování úvěrů, se projevuje síla leasingu jako velmi bezpečného, tedy i velmi dostupného nástroje financování investic. Je tedy možné, že v situaci, kdy podnikatelské subjekty mají horší přístup k jiným zdrojům, se pro ně leasing stane vhodnou alternativou obdobně – i když zřejmě v menší míře – jako v první dekádě po sametové revoluci. V této situaci to může znamenat pro leasingové společnosti novou příležitost.“ 232

KOFROŇ, M. Reforma nezastavila růst nebankovních finančních služeb, rozhovor pro Dopravní noviny, dostupný na

122

Na krizi samozřejmě nereagují jen jednotlivé ekonomické subjekty, nýbrž i vláda. Během let 2009 a 2010 se postupně začala uplatňovat různá protikrizová opatření, z nichž některá přímo ovlivňují i leasingové společnosti. Zejména se jedná o následující: 1) Změna zákona o daních z příjmů a změna některých dalších zákonů pod číslem 216/2009 Sb. s účinností ode dne vyhlášení 20.7.2009. Podle této změny platilo v období od 20. července 2009 do 30. června 2010 ustanovení §24 odst.15 Zákon č. 586/1992 Sb., které zavádělo zkrácení doby finančního leasingu. Nájemné u finančního leasingu (resp. dle znění zákona pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku) se uznávalo jako výdaj (náklad), pokud doba nájmu u hmotného majetku zařazeného v 1.odpisové skupině trvá nejméně 12 měsíců a u hmotného majetku zařazeného v 2.odpisové skupině (auta) trvá nejméně 24 měsíců. Obdobné zkrácení se nicméně týkalo i odpisů hmotného majetku financovaného jiným způsobem než leasingem. 2) Naopak od 30. června 2010 má leasing oproti jiným formám financování opět výhodu ve zkrácení minimální doby uplatnění leasingového nájemného do nákladů. Minimální hranice se posunula zpět na 54 měsíců u 2. odpisové skupiny a 114 měsíců u 3. odpisové skupiny, což přineslo výhodu proti ostatním formám financování233, u nichž lze předmět odepsat až ve lhůtě o 6 měsíců delší. Pro LS je samozřejmě velmi výhodné, že se jejich nejdůležitějšímu produktu alespoň do jisté míry vrátila výhoda, kterou měl až do konce roku 2007. Šestiměsíční zkrácení doby uplatnění nájemného do nákladů asi pro většinu příjemců leasingu nebude zásadní rozdíl, jde spíše o jistou psychologickou výhodu, kterou mohou obchodní zástupci LS použít jako další argument při sjednávání obchodů resp. získávání klientů. Na druhou stranu jsou leasingové společnosti i jejich klienti konfrontováni s dalšími změnami v legislativně, včetně některých dočasných. Takovéto časté změny a nutnost adaptace na ně představují pro všechny zúčastněné nemalou zátěž. Stejný názor ostatně sdílí i Mgr. Ing. Martin Kofroň, předseda představenstva ČLFA. Uvádím citaci části rozhovoru serveru iHNed s Mgr. Kofroněm234. Citace: „- Jak se na zájmu o leasing podepsaly legislativní zmatky, kdy se několikrát během loňského roku měnily podmínky pro leasing? To je velký problém, na který jako asociace trvale poukazujeme. Volatilita právního prostředí v České republice, zejména daňového, je skutečně abnormálně velká ve srovnání se stabilizovanými ekonomikami. Komplikuje to život našim členům, tzn. poskytovatelům nebankovních služeb. Významná část jejich kapacit je každoročně vyvázána na tyto neproduktivní činnosti, kdy se musí velmi rychle připravovat na nové změny. Velmi nás v této souvislosti také trápí, že jsou přijímány změny s velmi krátkou legisvakancí, tedy dobou mezi okamžikem platnosti a účinnosti právní normy. Firmy tak mají velmi málo času se změnám přizpůsobit. Tento fenomén naše členské společnosti přirozeně zatěžuje, nejde však o něco, co by mělo výraznější dopad na pokles leasingového trhu.[Zvýrazněno M.S.]„

233

Přesněji řečeno se tak leasingu částečně vrátila výhoda zkrácené doby uplatnění nájemného do nákladů. Podobná úprava platila až do 31.12.2007. Blíže k tomu subkapitola 7.1 234 KOFROŇ, M. Za poklesem leasingu u nás není pouze globální recese, rozhovor pro server iHNed.cz, dostupný na WWW:

123

7.3 Změny v DPH u finančního leasingu Tato kapitola byla zpracována s využitím materiálů společností VB Leasing CZ a Deloitte. Zákon 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty se až do konce roku 2008 stavěl k finančnímu leasingu (resp. dikcí zákona k finančnímu pronájmu235) jednoznačně. Po stránce sazby DPH se finanční leasing (pronájem) choval jako dodání zboží a sazba tedy byla určena dodávaným předmětem financování. Naopak způsob odvodu DPH při finančním leasingu se podobal odvodu při poskytování služeb: leasingová společnost odváděla DPH ze splátek, příjemce leasingu platil splátky včetně DPH a tu si pak nárokoval standardním způsobem. Od 1.1.2009 nicméně vstoupila v platnost novela zákona o DPH, která dosavadní definici finančního pronájmu236 ruší a pohled na něj odvozuje od sjednání povinnosti nebo práva na odkup předmětu leasingu v leasingové smlouvě. Důvodem je harmonizace českého práva s právem Evropské Unie, v tomto případě s takzvanou „Šestou směrnicí“ (tedy směrnicí č. 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně)237. Je-li v leasingové smlouvě sjednána povinnost odkupu předmětu leasingu po ukončení leasingové smlouvy, je tato smlouva považována za dodání zboží a DPH je podobně jako u kupní smlouvy či splátkového prodeje odvedeno při předání předmětu z celého objemu splátek a prodejní ceny. Klient si má právo DPH nárokovat jednorázově ihned. Je-li v leasingové smlouvě sjednáno právo odkupu předmětu leasingu po ukončení leasingové smlouvy, je tato smlouva považována za dodání služby (podobně jako nájem) a DPH se odvádí i nárokuje z leasingových splátek. To v podstatě odpovídá stávající úpravě do 31.12.2008. Rozdíl nastává u financování předmětů, u nichž je sazba DPH nižší než standardních 19%, např. u medicínské techniky (s 9% sazbou DPH), předmětů nakoupených od neplátců DPH a u ojetých osobních vozidel, neboť podle nové úpravy se i u nich bude jistina, úrok i služby zdaňovat základní (19% resp. 20%) sazbou DPH. Odlišný režim platí pro osobní vozidla (kategorie M1), u nichž byla 3. března 2009 Poslaneckou sněmovnou schválena možnost odpočtu DPH zaplacené podnikatelskými subjekty (plátci daně) při pořízení osobního vozu.238 Byl tak naplněny dlouhodobě prosazovaný požadavek ČLFA239. Z hlediska řízení rizika nedochází u finančního leasingu s právem odkupu k žádné zásadní změně. Naopak finanční leasing s povinností odkupu přináší pro LS zvýšené riziko, neboť LS financuje kupní cenu předmětu včetně DPH, což výrazně ovlivňuje (zhoršuje) krytí. V případě předčasného ukončení leasingové smlouvy (např. kvůli odcizení či zničení předmětu nebo kvůli špatné platební morálce příjemce) vystavuje LS dobropis na zbývající splátky a doručí jej příjemci. Ten musí následně jednorázově odvézt DPH ze všech budoucích splátek, což samozřejmě znamená nečekaný nápor na Cash Flow a může ještě dále prohloubit příjemcovy problémy. 235

§3 odst. g) finančním pronájmem přenechání zboží nebo nemovitosti za úplatu do užívání podle smlouvy o finančním pronájmu, pokud si strany v této smlouvě sjednají, že uživatel je oprávněn nebo povinen nabýt zboží nebo nemovitost, která je předmětem smlouvy, nejpozději úhradou posledního závazku ze smlouvy; takový finanční pronájem se posuzuje obdobně jako dodání zboží nebo převod nemovitosti 236 Pro operativní leasing, splátkový prodej ani úvěr nedochází k žádné změně 237 Viz http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:09:01:31977L0388:CS:PDF 238 Viz například tisková zpráva ČLFA – změny v daňových zákonech podpoří investice a oživení ekonomiky, dostupná na 239 Viz např. stanovisko ČLFA, která tuto změnu požadovala již v roce 2004: http://www.clfa.cz/index.php?fromMenuL=1&stupen=16&id=112&kat=400&katCl=400

124

V případě změny splátkového kalendáře opět následuje vystavení daňového vrubopisu nebo dobropisu, zatímco případ cese (převodu leasingové smlouvy na jiného příjemce bez ukončení smlouvy) není v zákoně vůbec řešen. Další komplikace mohou nastat v případě splátek v cizích měnách (nejčastěji v eurech), kdy je při vystavování dobropisu nutno použít historický kurz eura vůči koruně a následně řešit vzniklé kurzové rozdíly. Prozatím (stav k lednu 2011) se zdá, že tyto změny nemají na chování leasingových společností a jejích zákazníků nijak zásadní vliv. LS vesměs upravily své obchodní podmínky tak, aby standardní formou finančního leasingu byl leasing s právem odkupu předmětu leasingu po ukončení leasingové smlouvy a tento model se uplatňuje u drtivé většiny financovaných předmětů. Příkladem může být úprava, kterou zavedla od začátku roku 2009 největší LS v ČR, ČSOB Leasing240: „Od počátku roku totiž začne platit novela zákona o DPH, která upravuje podmínky odvodu DPH u finančního leasingu. Společnost ČSOB Leasing dopad této novelizace řeší zavedením předkupního práva na předmět financování, kdy bude mít zákazník po uplynutí doby leasingu možnost daný předmět financování za předem stanovenou cenu odkoupit. Tento způsob umožňuje zachovat všechny stávající obchodní i finanční podmínky a zákazníci díky tomu změnu zákonů v nabídce společnosti nikterak nepocítí. V důsledku novelizace tohoto zákona bude ČSOB Leasing pro nákup ojetých osobních vozů nabízet od Nového roku pouze úvěr, který je v posledních letech převažující, ale zároveň i nejvýhodnější formou financování těchto vozů.“ Finanční leasing s povinností odkupu je naopak jasnou volbou v případě financování pro subjekty - neplátce DPH ve zdravotnictví (kvůli výhodnější sazbě) a také při pořizování ojetých osobních automobilů (nulová sazba DPH). Zde dochází k přizpůsobení schvalovacích pravidel a případně zajištění (např. ve formě akontace). Někteří příjemci leasingu poptávají finanční leasing s povinností odkupu i při financování jiných druhů předmětů, např. dopravní techniky či strojního zařízení s tím, že si uplatní DPH z celé částky (součtu splátek a prodejní ceny na konci leasingu) ihned a o to vyšší budou odvádět splátky (resp. ze splátek si již nebude moci uplatňovat poměrnou část DPH). Zvlášť lákavá může být taková představa nyní v období finanční krize a nedostatku hotovosti – financování DPH ze strany LS a jeho okamžité uplatnění může pro některé příjemce představovat jistou formu náhrady provozního úvěru. To ovšem představuje pro LS hned dvojnásobné zvýšení rizika – jednak se financováním ceny předmětu včetně DPH zhorší krytí (beztak již oslabené poklesem cen v souvislosti s finanční krizí), jednak mohou budou vyšší splátky představovat větší tlak na Cash Flow u příjemce. LS tedy obvykle takové požadavky klientů odmítají, nebo nabízejí pro finanční leasing s povinností odkupu méně výhodné podmínky, další zajištění (např. akontaci ve výši DPH) a vyžadují vyšší marže na pokrytí zvýšeného rizika. Statistická data sice nejsou k dispozici, ale kromě výše zmíněných speciálních případů (neplátci DPH ve zdravotnictví a ojeté osobní automobily) bude zřejmě podíl leasingových smluv s povinností odkupu velmi malý. Za sebe mohu říci, že novelu zákona o DPH, s ní související změny a především možnost odpočtu DPH při pořízení osobního vozu hodnotím vcelku pozitivně. Ve zmíněných speciálních případech (neplátci DPH ve zdravotnictví a ojeté osobní automobily) došlo v podstatě k mírnému snížení daňové zátěže. Odpočet DPH na (nové) osobní automobily pak konečně řeší nelogičnost, která přetrvávala v naší legislativě velmi 240

Citace z tiskové zprávy ČSOB Leasing přichází s jednoduchým řešením dopadů nové legislativy, dostupné na www.csobleasing.cz/cz/spolecnost/informace-pro-media/tiskove-zpravy/?id=234

125

dlouho a byla předmětem kritiky z mnoha stran včetně ČLFA. Není důvod, proč by se k automobilům pořizovaným pro účely podnikání mělo přistupovat jinak, než k jiným předmětům financování. Jako nevýhodu rozdělení finančního leasingu na leasing s právem a s povinností odkupu je samozřejmě možno chápat další zkomplikování zákonné úpravy a také to, že LS i jejich zákazníci se na změnu museli adaptovat. LS musí mít připraveny např. dva typy leasingových smluv, dvoje různé smluvní podmínky atd., zákazníkům je rozdíl v obou typech nutno vysvětlovat atd.

126

8. Vlastní vědecký přínos disertační práce Vlastní přínos disertace spatřuji zejména v následujících oblastech:

8.1 Vědecký přínos 8.1.1 Teorie rizika a terminologie První částí vědeckého přínosu disertace je doplnění dvou kategorií finančního rizika, specifických pro leasingovou společnost. V současnosti užívaná kategorizace totiž počítá především s bankami jako nositeli finančního rizika při poskytování financování a na odlišnosti u LS se neohlíží. Na základě analýzy současného stavu teorie rizika a určení odlišností ve významu jednotlivých typů finančního rizika u LS a banky se mi jeví jako účelné zavést následující dvě nové kategorie finančního rizika: riziko reprodeje a riziko vyplývající z cese smlouvy (tj. převodu smlouvy na jiného příjemce leasingu). Riziko reprodeje (též reprodejní riziko či riziko vyplývající z reprodeje) stojí u LS na stejné úrovni jako riziko tržní likvidity u banky. Základní myšlenkou zde je, že leasingová společnost na rozdíl od banky jen výjimečně prodává finanční aktiva (např. cenné papíry, pohledávky apod.), naopak je zcela běžně konfrontována s nutností odprodeje hmotných aktiv, zejména zabavených předmětů financování. Reprodejní riziko se týká obtíží při prodeji zabavených předmětů, případně při prodeji předmětů zastavených leasingové společnosti v dražbě apod. Má také blízko k tržnímu riziku, ovšem netýká se finančních, nýbrž hmotných (většinou movitých) aktiv. Při reprodeji zabavených předmětů hrozí, že budou z nějakého důvodu zcela neprodejné , nebo - častěji - prodejné pouze za nízkou cenu, která nebude stačit k úhradě pohledávky leasingové společnosti z tzv. finančního vyrovnání z předčasně ukončené smlouvy. Riziko reprodeje se také týká časové náročnosti nebo vysokých nákladů související se zabavením, skladováním či přípravou financovaných předmětů před dalším prodejem. Riziko spojené s převodem (cesí) leasingové smlouvy na jiného příjemce je tvořeno několika složkami, které je při převodu leasingové smlouvy nutno brát v úvahu. Při cesi neboli převodu smlouvy na jiného příjemce leasingu zůstává existující smlouva v platnosti, nemění se její podmínky, marže atd. Změna se týká pouze osoby příjemce leasingu, který přebírá všechna práva a povinnosti původního příjemce. Samozřejmě je k takovému převodu nutný souhlas všech tří stran, tj. LS, původního a nového příjemce. Pokud je na smlouvu vázáno i zajištění poskytované jiným subjektem, je pochopitelně nezbytný i souhlas poskytovatele tohoto zajištění. Riziko spojené s cesí leasingové smlouvy má složku úvěrovou (nový příjemce může být neschopný nebo neochotný platit splátky), složku operační (formální chyba při realizaci cese), informační (např. nedostatečné nebo přímo nepravdivě informace o převáděném předmětu leasingu, jeho opotřebení, právních vadách apod., neúplné informace o novém nájemci...) atd. Banka se s podobným rizikem setkává zřídka - bankovní úvěr se na rozdíl od leasingové smlouvy převádí na jiného, vzhledem k původnímu dlužníku (příjemci) zcela nezávislého dlužníka jen výjimečně. Dalším vědeckým přínosem této disertační práce je definování termínů vztahujících se k řízení finančního rizika u LS i leasingu obecně. Jedná se o následující termíny: 127

- krytí; to lze definovat jako poměr odhadované tržní ceny daného předmětu a současného závazku leasingového příjemce. Závazek lze ovšem počítat různými způsoby, např. jako součet zbývajících splátek, jako zbývající podíl kapitálu, jako dlužnou částku při případném finančním vyrovnání z předčasného ukončení leasingové smlouvy atd. Podobně při odhadu tržní ceny je otázkou, které související náklady brát v úvahu (např. různé formality při převodu vozidel, náklady na skladování po dobu než bude předmět prodán atd.). - reprodatelnost jako vlastnost financovaného resp. zabaveného a k (re)prodeji nabízeného předmětu, přímo související s rizikem reprodeje. Reprodatelnost představuje kombinaci likvidnosti (resp. odhadované doby nutné k nalezení kupce), hodnoty (resp. dosažitelné tržní ceny) a odhadovaných nákladů spojených s reprodejem (např. dopravních, administrativních atd.). Reprodatelnost je kvalitativní vlastností, hodnotí se obvykle slovně nebo podle určité bodové škály na základě odborného odhadu (např. 1 až 5 bodů kde 1=nejhorší a 5=nejlepší). Složitější kvantifikace se obvykle neprovádí.

8.1.2 Význam krytí stávajícími předměty a rozdílný vývoj úvěrového rizika s růstem angažovanosti u jednoho klienta mezi bankou a LS Stěžejní část vědeckého přínosu této disertace se týká analýzy významu krytí stávajícími (tedy již dříve financovanými) předměty a rozdílného vývoje úvěrového rizika s růstem angažovanosti u jednoho klienta mezi bankou a LS. Současné obligo (portfolio nafinacovaných předmětů) a z něj vyplývající krytí znamenají více než jen jedno ze základních rozhodovacích kritérií při schvalování obchodního případu. Krytí financovanými předměty má pro řízení rizika v LS hlubší význam a do jisté míry mění celkový způsob vnímání úvěrového rizika ze strany LS. Na rozdíl od úvěrového financování představuje krytí financovanými předměty integrální, nedílnou součást leasingu jako finančního instrumentu, spoluvytváří jeho podstatu. Samotné krytí nicméně nemusí být a často není dostačující jako jediný způsob zajištění leasingového financování. Při financování standardních předmětů, řádném splácení a nejběžnější podobě leasingového financování s rovnoměrnými splátkami a nulovou resp. velmi nízkou zůstatkovou hodnotou platí, že do určitého bodu (vyjádřeného časově nebo objemem již zaplaceného podílu pořizovací ceny financovaného předmětu) je reprodejní cena předmětu nižší než angažovanost ze smlouvy. Při případném zabavení a prodeji předmětu by LS byla ve ztrátě (výsledkem finančního vyrovnání by byla negativní částka) a LS by musela ztrátu vymáhat po příjemci leasingu. LS tak podstupuje úvěrové riziko. V bodě zvratu se neprodejní cena a angažovanost ze smlouvy vyrovnají, krytí z dané smlouvy rovno právě 100%. Při dalším splácení je očekávaná reprodejní cena předmětu vyšší než angažovanost z leasingové smlouvy a krytí je tedy vyšší než 100%. Tato leasingová smlouva tedy již nejen nepředstavuje pro LS úvěrové riziko a naopak přispívá až do svého skončení ke krytí rizika případných ostatních smluv téhož příjemce leasingu u téže LS. Ostatní rizika (zejména neprodejní a operační) existují i v této fázi splácení smlouvy. Okamžik dosažení bodu zvratu je samozřejmě ovlivněn podmínkami leasingové smlouvy.

128

Obrázek 13: Vývoj angažovanosti z leasingové smlouvy a reprodejní ceny v případě leasingového financování bez akontace a zůstatkové hodnoty

osa y: Finanční částka

Výše angažovanosti z dané smlouvy

Bod zvratu Reprodejní (tržní) cena předmětu

Pramen: autor

osa x: Doba splácení leasingové smlouvy

Pro banku poskytující úvěr platí, že s růstem angažovanosti u jednoho klienta (popř. provázané skupiny klientů) roste úvěrové riziko. Pro leasingovou společnost tato přímá úměra za určitých okolností platit nemusí. S růstem angažovanosti u jednoho klienta (popř. provázané skupiny klientů) rozloženým v čase odpovídajícím způsobem roste i krytí a úvěrové riziko může být za určitých podmínek nerostoucí nebo dokonce klesající. Základním předpokladem takového vývoje je, aby dříve uzavřené smlouvy finančního leasingu dosáhly díky postupnému splácení bodu zvratu a následně krytí ve výši nad 100%. Od toho se pak odvíjí i rozdílný pohled LS na financování klientů s aktivními stávajícími smlouvami oproti pohledu banky. Pokud tedy: 1) podnik jako příjemce leasingu postupně opakovaně financuje předměty se standardním vývojem reprodejní tržní ceny za obvyklých podmínek u stejné LS a 2) financování je realizováno v takových intervalech, že dříve uzavřené smlouvy jsou stále aktivní a objem financovaných investic je v čase rozložen zhruba rovnoměrně a 3) je zachována stabilita resp. ne příliš vysoká volatilita cen na trhu použitých předmětů daného druhu pak celkové krytí financovanými předměty u leasingu s růstem angažovanosti LS u daného klienta narůstá a tedy dochází k poklesu celkového úvěrového rizika LS u tohoto klienta. Ilustruje to následující obrázek, porovnávající vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta při jednorázovém využití zajištění (např. zástavou nemovitosti) ze strany banky a bez dalšího zajištění ze strany LS. V této situaci je banka až do určité výše 129

angažovanosti ve výhodě proti LS, neboť její zajištění podstatně snížilo úvěrové riziko. S rostoucí angažovaností nicméně úvěrové riziko banky roste, neboť hodnota zajištění zůstává konstantní. Naopak úvěrové riziko LS má při dodržení stanovených předpokladů klesající tendenci. Při určité výši angažovanosti se pak úvěrové riziko vyrovná a při jejím dalším navyšování již LS podstupuje při financování klienta nižší úvěrové riziko než banka. Obrázek 14: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta při jednorázovém využití zajištění ze strany banky

osa y: Úvěrové riziko Úvěrové bankovní financování

Leasingové financování

osa x: Angažovanost (objem financování, obligo) u jednoho klienta (podniku)

Pramen: autor

Tento vývoj má samozřejmě svá omezení a porovnání leasingového a úvěrového financování může být ovlivněno i dalšími faktory, např. dodatečným zajištěním ze strany banky apod. LS se nicméně díky krytí a případně s využitím dalších zajišťovacích instrumentů může odvážit i financování takových projektů, které by pro jiný typ financování cizím kapitálem byly příliš rizikové, nebo by vyžadovaly příliš nákladné (např. poplatky za zástavu) či pro zákazníka nepřijatelné zajištění (např. ručení soukromým majetkem, aval směnky atd.). Blíže se tomuto tématu věnuje šestá kapitola disertace.

8.2 Přínos pro praxi Praktický přínos disertace lze spatřovat zejména ve dvou oblastech. První z nich je vytvoření určité báze pravidel a teoretických podkladů pro rozhodovaní oddělení řízení rizika (risk managementu) leasingových společností. Tato oddělení sice zaměstnávají odborníky 130

(ekonomy), nicméně i pro ně by shrnutí rozhodovacích hledisek a pravidel a také rozdílů mezi LS a bankou mohlo být přínosem. Dostupná literatura se totiž specifiky LS při podobném rozhodování nezabývá. Druhý praktický přínos pak směřuje k podnikům uvažujícím o využití alternativních forem financování investic cizím kapitálem či již přímo požadujících leasingové financování. Pro management těchto podniků může být velmi prospěšné poznání fungování rozhodovacích procesů leasingových společností stejně jako uvědomění si vlastních strategických alternativ při dlouhodobém a opakovaném využívání financování cizím kapitálem. 8.2.1 Strategie podniku využívajícího financování investic alternativními formami financování cizím kapitálem 1) Dlouhodobé partnerství, kdy LS chápe podnik žádající o financování jako známého a dlouhodobého klienta a jeho úvěrové riziko díky tomu hodnotí jako nižší. To umožňující realizaci většího objemu financování včetně rizikovějších obchodů (tj. financování rizikovějších investic), než kdyby byl pro poskytovatele financování neznámý. U leasingového financování je tímto způsobem možno dosáhnout ještě větších výhod než u úvěru, zejména z důvodu krytí. I v případě této strategie by ovšem podnik požadující financování měl průběžně vyhodnocovat nabídky od svého dlouhodobého financujícího partnera a srovnávat je s konkurenčními nabídkami. Pokud by se ukázalo, že přes dlouhodobé dobré zkušenosti obou partnerů není LS schopna nabídnout konkurenceschopný produkt za konkurenceschopnou cenu popř. soupeřit s konkurenční nabídkou jiným způsobem (např. jiným výhodnějším produktem), je na místě uvažovat o změně strategie a získání financování jinde241. Určité riziko v případě této strategie představuje případný výpadek poskytovatele financování, ať už z důvodu jeho krachu či „pouhého“ stažení se z trhu. V takové situaci je financující se podnik uplatňující strategii dlouhodobého partnerství mnohem zranitelnější než v případě následující strategie. 2) Snaha o minimalizaci nákladů každého jednotlivého obchodu prostřednictvím konkurenčního soupeření poskytovatelů financování a jednotlivých finančních produktů. V tomto případě se podnik snaží o zvýšení zisku pomocí minimalizace nákladů (a tedy maximalizace čisté současné hodnoty) u každé jednotlivé investice, aniž by si cíleně budoval dlouhodobé vazby s poskytovateli financování. Při dobrém finančním řízení podniku není problém poptat u každé nové investice (od určitého objemu) více poskytovatelů a financování pomocí různých produktů a pak vybrat jednu nejvýhodnější nabídku. Určité riziko představují rozdíly mezi poskytovateli, např. různá smluvní ujednání, odlišnosti v podmínkách smluv, nutnost směrovat platby splátek na více účtů u různých bank apod. Rozdíly existují i mezi jednotlivými finančními produkty - např. v různých přístupech k pojištění a formalitám ohledně financovaných předmětů podle vlastnictví (podnik nebo poskytovatel financování). To vše s sebou nese nejen určité zvýšení nákladů, ale také nárůst operačního rizika. Podnik také při této strategii nemůže počítat s tím, že by se pro některého poskytovatele financování stal stálým a natolik důvěryhodným partnerem, aby mu byly nabídnuty výrazně výhodnější podmínky či možnost realizace rizikovějších či jinak pro financující instituci méně atraktivních obchodů. Podnik dává přednost co nejnižším nákladům na cizí kapitál a vědomě podstupuje větší riziko nezískání kapitálu pro financování investice. To přináší vyšší zisk 241

LS ostatně také pravidelně hodnotí výsledky své dlouhodobé spolupráce s daným klientem (např. při obnovování finančního rámce)

131

z jednotlivé investice, nicméně nezískání kapitálu může pro podnik znamenat problém a v extrémním případě dokonce ohrozit jeho existenci. Na druhou stranu nelze vyloučit případ, že některý poskytovatel financování bude podniku pravidelně nabízet nejlepší podmínky, podnik bude financování investic realizovat převážně nebo výhradně u něj a dojde tak k utvoření dlouhodobého partnerství podobně jako u předchozí strategie. Podnik v takovém případě může do jisté míry eliminovat jednu z nevýhod strategie minimalizace nákladů. V každém případě by financující subjekty i jejich zákazníci měli svůj vztah chápat jako dlouhodobý a partnerský, nikoliv jako soupeření dvou protivníků.

8.2.2. Leasing jako jediný dostupný zdroj financování cizím kapitálem Ve své disertační práci jsem ukázal, že leasingové financování je v určitých ohledech jedinečné. Sama podstata leasingového financování umožňuje při jejím správném pochopení a využití jejích výhod dosáhnout výrazně nižší míry úvěrového a tedy i celkového finančního rizika. Díky nižšímu úvěrovému riziku jsou leasingové společnosti schopny a ochotny splnit i takové požadavky na financování ze strany výrobních či obchodních podniků, které by pro jiné poskytovatele resp. metody financování byly nepřijatelné. Leasing tak nabízí za splnění příslušných podmínek řešení požadavků podniků na financování, které by jinak nebylo možno realizovat. Tyto závěry potvrzují jak zahraniční odborné prameny (viz subkapitola 6.2) tak výsledky dotazníkového průzkumu mezi českými podniky (viz subkapitola 6.6). Podrobnější souhrn závěrů týkajících se leasingového financování jako jediné dostupné varianty financování se nachází v subkapitole 6.7.

8.3 Pedagogický přínos Pedagogický přínos mé disertační práce spočívá zejména v soustředění důležitých informací o leasingovém financování z různých pohledů (teorie rizika, práva, řízení rizika z pohledu LS, leasing z pohledu podniku požadujícího financování atd.) a také v rozsáhlém přehledu související literatury včetně článků v časopisech či dostupných na internetu. Tyto informace resp. jejich odpovídající část lze využít v mnoha předmětech týkajících se podnikového hospodaření a financí. Např. v rámci studijního programu Ekonomika a management na ESF MU (garantovaný Katedrou podnikového hospodářství, Studijní obor: Podnikové hospodářství) jde například o předměty Finanční management, Finanční řízení či Nauka o podniku. Zde jde především o zdůraznění leasingu jako alternativního moderního a v současnosti velmi významného zdroje financování investic, poukázání na jeho odlišnosti, výhody a nevýhody vůči úvěru atd. Důležitý je tedy především pohled podniku požadujícího financování. U studijního programu Finance a účetnictví garantovaného Katedrou financí pak jde o předměty jako Bankovnictví, Finanční řízení, Ekonomika a řízení bank či Finanční analýza a plán. Některé vybrané části disertace mohou být využity i v dalších předmětech jako Zajištění (části o rozhodovacích hlediscích, zajištění a významu krytí při leasingovém financování). Zde může být pro výuku zajímavý pohled leasingové společnosti.

132

8.4 Doporučení pro další výzkum Jako další směr výzkumu doporučuji soustředit se zejména na důsledky zavedení nových pravidel kapitálové přiměřenosti Basel II a Basel III, mimo jiné i na leasingové financování. Při psaní své disertační práce jsem vzhledem k období výzkumu měl k dispozici jen omezený objem kvantitativních údajů, které by umožňovaly vliv těchto pravidel posoudit. V podstatě totéž platí o studiu dopadů finanční krize na způsoby financování investic obecně, na změny ve skladbě využitých zdrojů financování ze strany podniků atd. Dá se také očekávat, že s krizí související dramatické změny ve finanční sféře výrazně ovlivní i leasingové financování, např. jeho větší angažovaností v projektovém financování. Z užšího pohledu leasingového financování se zajímavou jeví otázka dopadu volatility cen použitých předmětů na zajištění prostřednictvím krytí. Případný budoucí výzkum by se tam mohl zabývat tím, jaký stupeň volatility už je pro zajištění významný resp. kritický, jak jej LS sledují, měří apod.

133

9. Závěr: naplnění cílů a potvrzení hypotéz Hlavním cílem disertační práce je analyzovat finanční riziko a specifika jeho řízení při financování investic prostřednictvím leasingu, identifikovat některé unikátní vlastnosti finančního leasingu a také možnosti, které využití leasingového financování přináší příjemcům leasingu K naplnění tohoto primárního cíle byly vytyčeny následující dílčí cíle a hypotézy: Dílčí cíl 1) Shrnout současný stav znalostí a teorie v oblasti řízení podnikatelského rizika s důrazem na finanční riziko a doplnit tento stav o následující oblasti: - přesnou (a prozatím chybějící) definici některých termínů vztahujících se k řízení finančního rizika u LS i leasingu obecně - jedinečné resp. odlišující se kategorie rizika (zejména finančního) u LS oproti běžně zmiňovanému riziku banky resp. pojišťovny (viz např. Cipra242) Tento cíl je naplněn ve čtvrté kapitole disertační práce, která se zabývá teorií rizika a současným stavem poznání tohoto problému, s důrazem na finanční riziko. Ve druhé části této kapitoly jsou také zmíněny odlišnosti finančního rizika pro banku a leasingovou společnost. Z nich vyplývající závěry potvrzují hypotézy číslo 1.1 a 1.2: Hypotéza 1.1: Některé druhy finančního rizika jsou pro banku významnější než pro LS, u jiných je tomu naopak. Z hlediska úvěrového rizika lze říci, že pro LS je podobně jako pro banku nejdůležitější kategorií přímé úvěrové riziko. Z rizika úvěrových ekvivalentů je pro LS důležité v podstatě jen riziko ze selhání poskytovatelů zajištění, riziko změny úvěrového hodnocení se LS dotýká podobně jako banky, neboť kapitálové zdroje LS pochází z velké části z refinančních úvěrů, nejčastěji poskytovaných bankami. Vypořádací riziko jako riziko ztráty ze selhání finanční transakce ve fázi vypořádání zahrnuje z hlediska LS zejména dodání, zaplacení a převzetí předmětu leasingu. Riziko angažovanosti z nadměrné (úvěrové) expozice je pro LS významné, nicméně oproti bance zde existují významné rozdíly, dané především odlišným vývoj úvěrového rizika s růstem angažovanosti. Pokud vyjdeme z kategorizace úvěrového rizika podle Waterhouse, dospějeme k podobným závěrům: riziko nesplnění závazku druhou stranou existuje samozřejmě jak pro banku, tak pro LS, v obou případech bude zásadní sub-kategorií riziko zákazníka a případně riziko z koncentrace. V rámci inherentního rizika produktu jako odhadu ztráty v důsledku nesplnění závazku druhou stranou hraje zásadní roli riziko z jistiny a úroků, kde se ovšem pozice leasingu a úvěru resp. LS a banky odlišuje. Riziko náhradního obchodu je pro LS minimální, riziko zajištění ve Waterhousově pojetí se z pohledu LS v podstatě rovná riziku úvěrových ekvivalentů (neboť LS na rozdíl od banky v praxi pracuje pouze s úvěrovými ekvivalenty ve formě zajištění) a platí tedy výše uvedené. Platební riziko ve smyslu zpožděných plateb (po splatnosti) znamená pro LS většinou menší ohrožení než pro banku. 242

CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress 2002. 271 s. ISBN 80-86119-54-8 na str. 15 a dále

134

Je zřejmé, že v obou pohledech na finanční riziko existují kategorie, jejichž význam a vliv na řízení rizika se pro banku a leasingovou společnost odlišují. Hypotéza 1.1 byla tedy potvrzena. Hypotéza 1.2: Existují také kategorie finančního rizika, specifické pouze pro LS. První specifickou kategorií finančního rizika, existující u leasingové společnosti představuje riziko reprodeje (též reprodejní riziko či riziko vyplývající z reprodeje), druhou je riziko spojené s převodem (cesí) leasingové smlouvy na jiného příjemce. Ani jeden z těchto druhů rizika se banky resp. bankou poskytovaného úvěrového financování netýká, naopak pro LS představují obě kategorie významnou část finančního rizika. Prokázali jsme tedy existenci dvou kategorií finančního rizika, specifických pro finanční riziko leasingové společnosti a naopak se nevyskytujících u banky. Hypotéza 1.2 byla tedy potvrzena.

Dílčí cíl 2) Analyzovat rozhodovací proces, rozhodovací hlediska, pohled na riziko a na financovaný předmět v rámci leasingové společnosti. Tomuto stěžejnímu cíli práce jsou věnovány třetí, čtvrtá a pátá část šesté kapitoly disertační práce (tj. 6.3, 6.4 a 6.5). Třetí část podrobně rozebírá rozhodovací hlediska a procesy LS, čtvrtá část se zabývá krytím a jeho zásadním významem pro řízení rizika LS včetně rozdílného vývoje rizika s růstem angažovanosti u jednoho klienta mezi LS a bankou. Konečně v páté části jsou zdůrazněny rozdíly v pohledu na riziko mezi LS a bankou a z toho vyplývající příležitosti pro podnik požadující financování. Ze zmíněných částí práce lze také odvodit potvrzení hypotéz 2.1 a 2.2. Hypotéza 2.1: Existují rozdíly v rozhodovacích procesech a rozhodovacích hlediscích při schvalování nového financování u LS oproti bance. Z hlediska kvantitativního rozhodování a tedy řízení úvěrového (kreditního) rizika se pro LS nejlépe hodí modifikovaný dvouparametrický rozhodovací model. Jeho úkolem je určení očekávané ztráty. Tu lze vyjádřit jako součin složek úvěrového rizika: E(L) = E(A) *P(d) * L(d) kde: E(L) ... očekávaná ztráta (v Kč) – Expected Loss E(A) ... očekávaná riziková angažovanost v okamžiku neplnění (v Kč) - Exposure at Default P(d) ... pravděpodobnost neplnění protistrany (od 0 do 1) - Probability of Default L(d) ... očekávaná výše ztráty v případě neplnění (od 0 do 1), též kvóta výpadku - Loss Given Default Prvním parametrem je zde riziko protistrany, v tomto případě pravděpodobnost neplnění protistrany P(d), jejíž odhadovanou hodnotu je možno odvodit z ratingu klienta. 135

Druhý parametr představuje riziko produktu jako očekávanou výši ztráty, kterou by LS utrpěla v případě neplnění závazku protistranou (příjemcem leasingu). V mnou uvažovanou dvouparametrickém modelu je vyjádřena očekávanou výší ztráty v případě neplnění L(d). U LS se na výši L(d) podílí zejména dva faktory – krytí stávajícími předměty a jiné zajišťovací instrumenty (např. ručení třetí osoby, směnky, zástava jiného aktiva ve prospěch LS atd.). Pravděpodobnostní vyjádření úspěšného vymáhání pohledávky pomocí ostatních zajišťovacích instrumentů je velmi obtížné a realizovatelné prakticky pouze jako číselné vyjádření expertního (např. právního) odhadu. Naopak krytí stávajícími předměty LS určuje na základě svých zkušeností určuje u každého významného případu a může tak být snadno zahrnuto do rozhodovacího modelu. Naopak očekávaná riziková angažovanost v okamžiku neplnění E(A) parametrem (tedy pravděpodobnostní veličinou) není, neboť její průběh v čase je v případě leasingu i ostatních produktů nabízených LS známý a snadno zjistitelný (např. ze splátkového kalendáře). Při kvalitativním rozhodování bere oddělení risk managementu a pak i management (resp. úroveň řízení s rozhodovací pravomocí) v úvahu zejména následující kritéria: 1) Zkušenost s žadatelem (zákazníkem) Primární informací o žadateli o financování je pro jeho poskytovatele (zde LS) to, jestli jde o stávajícího nebo o nového (neznámého) zákazníka. Pokud jde o klienta, který s LS již spolupracoval nebo spolupracuje, LS klade při rozhodování velký důraz na jeho platební morálku. 2) Požadovaný předmět financování a dodavatel Druhým důležitým hlediskem pro rozhodování o navrhovaném financování je předmět, objekt financování. LS u požadovaného předmětu financování sleduje zejména jeho reprodatelnost, tj. v podstatě kombinaci likvidnosti (resp. odhadované doby nutné k nalezení kupce), hodnoty (resp. dosažitelné tržní ceny) a odhadovaných nákladů spojených s reprodejem (např. dopravních, administrativních atd.). Vedle samotného předmětu hraje velkou roli i jeho dodavatel. LS samozřejmě raději spolupracuje s dodavatelem, s nímž má dobré zkušenosti a bezproblémové vztahy. 3) Současné obligo (aktuálně nafinancované předměty) a krytí Pro LS představuje současné obligo klienta (tj. portfolio financovaných předmětů) zásadní informaci. Částka, získaná resp. v případě potřeby získatelná zabavením a reprodejem financovaných předmětů znamená výrazné snížení úvěrového rizika financování. Poměr předpokládané reprodejní ceny předmětu a zbývající dlužné částky leasingových splátek tvoří krytí, vyjadřované v procentech. Na principu krytí nových smluv staršími jsou také založeny rámce, které LS poskytují svým dobrým klientům. Jde o to, že LS na základě aktuálních údajů (ekonomických, odhadů krytí atd.) určí částku, do které bude klientovi poskytovat financování, aniž by musely být jednotlivé investice zvlášť schvalovány z hlediska rizika. 4) Podmínky leasingu Mezi podmínky ovlivňující schválení obchodního případu patří zejména akontace (první navýšená splátka), výše poslední splátky resp. zůstatková hodnota, délka trvání smlouvy, marže, rozložení splátek v čase a jejich fixní či variabilní výše. V posledních letech se spolu s rostoucí konkurencí v průmyslu a dopravě mění podmínky leasingového financování v tom smyslu, že příjemci leasingu se snaží o dosažení co nejnižších splátek a odsun jejich splácení až do doby, kdy financovaná investice začne sama přinášet zisk. Trendem jsou proto klesající akontace, odklad prvních několika splátek popř. jejich snížení a rostoucí zůstatkové hodnoty (popř. poslední navýšené splátky). 136

5) Ekonomické výsledky žadatele V tomto bodě není velkých rozdílů mezi schvalovacím procesem u LS a banky. Obě finanční instituce nevyhnutelně očekávají, že žadatel o financování jim poskytne informace o své ekonomické situaci. Podle objemu požadované investice a jiných okolností pak následuje více či méně podrobná analýza. 6) Zajištění Mezi využívané zajišťovací instrumenty při poskytování leasingového financování patří (kromě výše zmíněného krytí) směnka (popř. s osobním avalem), rozhodčí doložka, ručení třetí osoby (ať už právnické či fyzické), zástava majetku popř. zajišťovací převod vlastnictví k majetku ve vlastnictví příjemce leasingu, či zajištění postoupením pohledávek. Méně časté, ale možné jsou pak patronátní prohlášení, bankovní garance, akreditivy či depozita. 7) Investiční záměr, výhled do budoucna, obecná situace v odvětví U větších investic obvykle leasingová společnosti požaduje – podobně jako banka – předložení investičního záměru žadatele a jeho finanční plánů na dobu provozu financovaného zařízení. V mnoha případech stačí smlouva s odběratelem, jindy už financování leasingem hraničí s projektovým financování a je nezbytné předložení mnohem podrobnější dokumentace. Požadované investice a s nimi spojené podnikatelské záměry je samozřejmě nutno posuzovat v kontextu vývoje celého odvětví. 8) Rating Přestože rating vytvářený jako součást aplikace pravidel Basel II je primárně určen jako vstupní proměnná do výpočtu povinné výše vlastního kapitálu finanční instituce a nikoliv jako rozhodovací nástroj či kritérium, může tak být za dodržení jistých podmínek využit. 9) Další (dotace, zvýhodněný úvěr, zapojení státu) Vztah mezi leasingovou společností, jejím klientem a dodavatelem mohou ovlivňovat i další subjekty. Patří k nim zejména stát a orgány samosprávy, poskytující podnikům dotace nebo různá zvýhodnění. V posledních letech se k nim také přidávají různé fondy a programy, financované z Evropské unie a další subjekty veřejného sektoru. Lze tedy vysledovat i poměrně významné odlišnosti v rozhodovacích hlediscích LS oproti bance. Znalost těchto rozdílů může představovat výhodu pro podnik požadující leasingové financování investic. Díky takovým znalostem se žadatel může lépe připravit na jednání s leasingovou společností a přispět tak k jeho optimálnímu výsledku, tj. nalezení optimálního způsobu financování dlouhodobých investic. Hypotéza 2.1 tedy byla potvrzena.

Hypotéza 2.2: Klíčový význam krytí stávajícími (tedy již dříve financovanými) předměty z dosud aktivních smluv pro řízení rizika LS se projevuje rozdílným vývojem úvěrového rizika banky a LS s růstem angažovanosti u jednoho klienta. Současné obligo (portfolio nafinacovaných předmětů) a z něj vyplývající krytí znamenají více než jen jedno ze základních rozhodovacích kritérií při schvalování obchodního případu. Krytí financovanými předměty má pro řízení rizika v LS hlubší význam a do jisté míry mění celkový způsob vnímání úvěrového rizika ze strany LS. Na rozdíl od úvěrového financování představuje krytí financovanými předměty integrální, nedílnou součást leasingu 137

jako finančního instrumentu, spoluvytváří jeho podstatu. S růstem angažovanosti u jednoho klienta (popř. provázané skupiny klientů) rozloženým v čase odpovídajícím způsobem roste i krytí a úvěrové riziko leasingové společnosti může být za určitých podmínek nerostoucí nebo dokonce klesající. Základním předpokladem takového vývoje je, aby dříve uzavřené smlouvy finančního leasingu dosáhly díky postupnému splácení bodu zvratu a následně krytí ve výši nad 100%. Samotné krytí však nemusí a často není dostačující jako jediný způsob zajištění leasingového financování. Hypotéza 2.2 tedy byla potvrzena.

Hypotéza 2.3: Díky krytí a specifickému vývoji úvěrového rizika leasingové společnosti s růstem angažovanosti u jednoho klienta (oproti bance resp. oproti úvěrovému financování) může LS poskytovat financování i v případech, které by pro banku byly příliš rizikové nebo by vyžadovaly dodatečné zajištění. Lze to ilustrovat na obrázku č. 15 (navazuje na obrázek č. 9 v subkapitole 6.4.1): Obrázek 15: Maximální přijatelná úroveň úvěrového rizika

osa y: Úvěrové riziko

Maximální přijatelná míra úvěrového rizika (zde stejná pro banku i LS)

Úvěrové bankovní financování A

B

Leasingové financování

Hranice angažovanosti u jednoho klienta (zde stejná pro banku i LS)

osa x: Angažovanost (objem financování, obligo) u jednoho klienta (podniku)

Pramen: autor

Pokud je leasingová společnost a konkurenční banka ochotná přijmout stejnou maximální míru úvěrového rizika (zde znázorněnou vodorovnou tečkovanou přímkou), banka nabídne maximálně takový objem financování formou úvěru, který odpovídá bodu A. V bodě A je dosažena maximální přijatelná míra úvěrového rizika pro banku. Objem nabídnutého 138

financování tak bude nižší, než je hranice angažovanosti banky pro jednoho klienta (zde znázorněnou svislou přerušovanou přímkou a ve stejné výši jako u LS). Naopak leasingová společnost nabídne při splnění určitých výše zmíněných podmínek leasingové financování ve výši odpovídající bodu B, tj. na maximální výši dané hranicí angažovanosti a ve větším objemu než banka. LS je tedy schopna díky odlišnému úvěrovému riziku nabídnout za daných podmínek větší objem financování než banka. Obrázek 16 pak ilustruje případ, kdy financování bankovním úvěrem vůbec není možné – banka jej kvůli míře úvěrového rizika podniku vůbec není za daných podmínek (např. bez dalšího zajištění) ochotná poskytnout, popř. nabízí jen velmi nízký objem financování, který žadateli o financování nepostačuje pro jeho investiční záměr. Naopak leasingová společnost je schopná a ochotná za určitých podmínek financování v požadované výši až do hranice angažovanosti (zde odpovídá bodu B) nabídnout. Požadovanými podmínkami mohou být například postupná, v čase odpovídajícím způsobem rozložená realizace investice, aby první část dosáhla požadované výše krytí před financováním další části apod. Obrázek 16: Nedosažitelnost resp. nedostatečná výše bankovního úvěru kvůli maximální přijatelné úrovni úvěrového rizika

osa y: Úvěrové riziko

Úvěrové bankovní financování Maximální přijatelná míra úvěrového rizika (zde stejná pro banku i LS)

Leasingové financování B Hranice angažovanosti u jednoho klienta (zde stejná pro banku i LS)

osa x: Angažovanost (objem financování, obligo) u jednoho klienta (podniku)

Pramen: autor

LS díky krytí a případně s využitím dalších zajišťovacích instrumentů může odvážit i financování takových projektů, které by pro jiný typ financování cizím kapitálem byly příliš

139

rizikové, nebo by vyžadovaly příliš nákladné (např. poplatky za zástavu) či pro zákazníka nepřijatelné zajištění (např. ručení soukromým majetkem, aval směnky atd.). Jak je z výše uvedeného patrné, leasing je tedy mnohdy jedinou příležitost k realizaci investic a tedy k pokračování rozvoje podniku.

Hypotéza 2.3 byla tedy potvrzena. Dílčí cíl 3) Analyzovat vliv změn v legislativě souvisejících s reformou veřejných financí a se změnami v zákoně o dani z přidané v ČR, dopad současné finanční (bankovní) krize na řízení rizika u LS a posoudit vyhlídky leasingu jako alternativního zdroje financování pro nejbližší budoucnost. Tomuto cíli se věnuji v sedmé kapitola disertační práce. Změny v souvislosti s reformou veřejných financí vč. několika následujících korekcí jakož i změny v zákoně o dani z přidané hodnoty měly a mají svůj význam, který je nicméně v současnosti zcela zastíněn vlivy světové finanční krize. Právě tato krize má v současnosti zásadní vliv na situaci v odvětví leasingového financování, podobně jako na jiných odvětvích finančního sektoru i ekonomiky jako celku.

Naplnění cílů a potvrzení hypotéz Věřím, že se mi v mé práci podařilo naplnit vytčené cíle a potvrdit dané hypotézy.

140

10. Literatura ALTMAN, E., RESTI, A., SIRONI, A. Recovery Risk: The Next Challenge in Credit Risk Management. 1. vyd. London: Risk Books 2005. ISBN 1904339506 Basel II: International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards: A Revised Framework - Comprehensive Version, [online] 2006 [cit. 2009-02-25] Dostupný na WWW: BLAŽEK, L. Úvod do teorie řízení podniku. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita 1999. 136 s. ISBN 80-210-2085-7 BREALEY, R.A., MYERS, S.C. Teorie a praxe firemních financí. 1. vyd. Praha: Computer Press 2000. 1064 s. ISBN 80-7226-189-4 BUČKOVÁ, V. K čemu slouží úvěrové registry? Finance.cz [online] 2009, poslední revize 25.2.2009 [cit. 2009-02-28] Dostupný na WWW: CIPRA, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress 2002. 271 s. ISBN 80-86119-54-8 ČICHOVSKÝ, L. a kol. Jak pořídit stroje a zařízení leasingem? Ostrava: Montanex 1995. 185 s. ISBN – 8085780313 ČLFA – změny v daňových zákonech podpoří investice a oživení ekonomiky. Tisková zpráva [online] 2009, poslední revize 4.3.2009 [cit. 2009-03-15] Dostupný na WWW: DE LAURENTIS, G., GERIANO, M. Leasing Recovery Rates. In Working Paper, Bocconi University, Mailand, September 2001. DE LAURENTIS, G., RIANI, M. Estimating LGD in the Leasing Industry: Empirical Evidence from a Multivariate Model. In ALTMAN, E., RESTI, A., SIRONI, A. Recovery Risk: The Next Challenge in Credit Risk Management. 1. vyd. London: Risk Books 2005. ISBN 1904339506 Dohoda o vzájemné provázanosti leasingových smluv společnosti VB Leasing, platná k 1.11.2003 DOUBRAVA, M. Leasingová smlouva: tuzemská i mezinárodní. Praha: Linde 2003. 93 s. ISBN - 8086131475 DVOŘÁK, P. Basel III míří správným směrem. [online] 2010, poslední revize 15.9.2010 [cit. 2009-09-20] Dostupný na WWW: EISFELD, A. L., RAMPINI, A. A. Leasing, ability to repossess, and debt capacity. In Center for Economic Studies, U.S. Census Bureau, Working Papers, June 2007, vol. 19, no. 7,

141

[online] 2007 [cit. 2008-10-29] Dostupný na

WWW:

Evropský leasing není zatím postižen finanční krizí. [online] 2008, poslední revize 13.10.2008 [cit. 2009-03-15] Dostupná na WWW: > FARSKÁ, P., KOFROŇ, M., NOVOTNÝ, M. Finanční leasing v právní praxi. 1. vyd. Praha: C.H.Beck: 2003. 248 s. ISBN 80-7179-836-3 FILARETO - DEGHAYE, M.C., SEVERIN, E. Determinants of the choice leasing vs Bank Loan: evidence from the french sme by Kacm In Investigacion Operational February 2007, vol. 28, no. 2, s. 120-130. ISSN 00204911 Finanční náklady z úvěrů a půjček [online] 2009, poslední revize 5.1.2009 [cit. 2009-06-27] Dostupná na WWW FLEMING, M. J. Funding Mechanism Alternatives Enable Independent Growth In Banking Information Source April 2006, vol. 18, no. 4, s. 50. ISSN 0161-2387 FOTR, J. Jak hodnotit a snižovat podnikatelské riziko. 1. vyd. Praha: Management Press 1992. 105 s. ISBN 80-85603-06-3 HARTMANN - WENDELS, T., HONALY, M. Do Economic Downturns Have an Impact on the Loss Given Default of Mobile Lease Contracts? An Empirical Study for the German Leasing Market HNILICA, J. Risk management v nefinanční firmě. 1.vyd. Praha : Oeconomica 2005. 101 s. ISBN – 8024508966 HOLMAN, R. Uklidnění jen na první pohled. [online] 2010, poslední revize 18.10.2010 [cit. 2010-11-06] Dostupná na WWW: HRTOŇ, R. Odůvodnění změny žaloby pro Krajský soud v Brně ze dne 17.10.2005 CHEVALIER, A., HIRSCH, G. Rizika podnikání. Praha: Victoria Publishing: 1994.137 s. ISBN 80-85865-05-X JÍLEK, J. Finanční rizika. 1. vyd. Praha: Grada 2000. 635 stran. ISBN 80 - 7169 - 579 – 3 KALOUDA, F., MÁLEK, P. Alternativní zdroje financování – outsideři v útoku? In Nové trendy - nové nápady 2009 Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Znojmo : Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o., 2009. s. 452-458, 7 s. ISBN 978-8087314-04-3 KALOUDA, F., SVÍTIL, M. Je leasing skutečně jen "horší" úvěr? In Mena, bankovníctvo a finančné trhy Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Bratislava : Ekonomická

142

univerzita v Bratislave, Národohospodárská fakulta, katedra bankovníctva a medzinárodných financí, 2007, s. 110-114. ISBN 978-80-225-2422-3. KALOUDA, F., SVÍTIL, M. Riziko jako pojem - příspěvek k precizaci. In Nové trendy - nové nápady 2008 Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Znojmo : Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o., 2008. od s. 52-60. ISBN 978-80-903914-7-5. KEŘKOVSKÝ, M., VYKYPĚL, O. Strategické řízení. Teorie pro praxi. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2002. 172 s. ISBN 80-7179-578-X KICHLER, E., HAISS, P., Market Structure as Determinant: the Case of Leasing in Banking Industry Transformation in Central and South Eastern Europe In Paper for presentation at the 8th Global Conference on Business & Economics, Florence, Oct. 18-19, 2008. ISBN : 978-09742114-5-9 KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 1. vyd. Praha: C.H. Beck 2004. 714 s. ISBN - 8071798029 KOFROŇ, M. Reforma nezastavila růst nebankovních finančních služeb [online] 2008, poslední revize 20.11.2008 [cit. 2009-06-27] Dostupná na WWW: KOFROŇ, M. Za poklesem leasingu u nás není pouze globální recese, [online] 2010, poslední revize 9.4.2010 [cit. 2011-01-15] Dostupná na WWW: KOŠŤAN, P., ŠULEŘ, O. Firemní strategie. Plánování a realizace. 1. vydání. Praha: Computer Press, 2002. 124 s. ISBN 80-7226-657-8 LAURENT, M.P., SCHMIT, M. Estimating “Distressed” LGD on Defaulted Exposures: A Portfolio Model Applied to Leasing Contracts’ In ALTMAN, E., RESTI, A., SIRONI, A. Recovery Risk: The Next Challenge in Credit Risk Management. 1. vyd. London: Risk Books 2005. ISBN 1904339506 LEASE, R.C., MCCONNELL J.J., SCHALLHEIM, S. Realized Returns and the Default and Prepayment Experience of Financial Leasing Contracts In Financial Management Summer 1990, vol. 19, No. 2, s. 11-20. ISSN 00463892 LEVY, H., SARNAT, M. Kapitálové investice a finanční rozhodování. 1. vyd. Praha : Grada Publishing 1999. 920 s. ISBN - 8071695041 MARVANOVÁ, M., HOUDA, M. a kol. Platební styk. 3. vyd. Brno: ECON. 374 s. ISBN 80901627-2-X Materiály VBL CZ a Deloitte o změně zákona o DPH MERNA, T., AL-THANI, F. Risk management. Řízení rizik ve firmě. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1547-3

143

MOLNÁR, Z. Úvod do základů vědecké práce. [online] Dostupná na WWW: MOZGA, J., VÍTEK, M. Krizové řízení. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus 2002. 187 s. ISBN 80-7041-149-X NEBANKOVNÍ REGISTR KLIENTSKÝCH INFORMACÍ - informační memorandum NĚMEČEK, J. Basel III bude banky stát přes 600 miliard eur, navíc musejí nahradit biliony eur finančních zdrojů. [online] 2010, poslední revize 16.12.2010 [cit. 2011-01-20] Dostupný na WWW: NÝVLTOVÁ, R. Cizí zdroje financování z kapitálového trhu. [online] 2006, poslední revize 1.2.2006 [cit. 2009-05-10] Dostupný na WWW: Obchodní podmínky finančního leasingu společnosti VB Leasing, platné k 1.1.2005 O leasing je rekordně nízký zájem. [online] 2009, poslední revize 11.5.2009 [cit. 2009-12-06] Dostupný na WWW: PELC, V. a kol. Leasing od A do Z. Praha: Arnis-Kepler 1992. 163 s. ISBN 80-853-0014-1 PIROTTE, H., SCHMIT, M., VAESSEN, C. Credit Risk Mitigation Evidence in Auto Leases: LGD and Residual Value In Working Papers Centre Emile Bernheim, ULB -- Universite Libre de Bruxelles, January 2004, no. 04-008.RS. [online] 2004 [cit. 2008-10-29]. Dostupný na WWW: POLIDAR, V., PEERAER, M. Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha: Bankovní institut 1998. 356 s. POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vyd. Praha: Ekopress 1999. 450 s. ISBN - 8086119114 POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C. H. Beck 2006. 716 s. ISBN 80-7179462-7 PULZ, J. Leasing v teorii a praxi. Praha: Grada 1993. 302 s. ISBN 80-7169021-X REALDON, M. Pricing the Credit Risk of Secured Debt and Financial Leasing In Journal of Business Finance & Accounting September/October 2006, vol. 33, no. 7, s. 1298-1320. ISSN 1468-5957 SCHMIT, M. Credit Risk in the Leasing Industry In Journal of Banking and Finance, 2004, vol. 28, s. 811-833. ISSN 0378-4266 SCHMIT, M. Is automotive leasing a risky business? In Finance 2005/2, vol. 26, no. 2. s. 3566. ISSN 0752-6180

144

SCHMIT, M., STUYCK, J. Recovery Rates in the Leasing Industry. In Working Paper, Leaseurope, Brussel, September 2002. [online] 2002, poslední revize září 2002 [cit. 2008-1029] Dostupný na WWW: SCHOLZ, P. Leasing: A financing alternative for SMEs? A University Thesis Presented to the Faculty of IMADEC University. August 2007. [online] 2007, poslední revize srpen 2007 [cit. 2008-10-29] Dostupný na WWW: SKOŘEPA, M. Modely rozhodování jednotlivce v ekonomii. Diplomová práce na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Vedoucí diplomové práce doc. RNDr. Jiří Hlaváček. Praha, 1995. 64 s. [online] 1995 [cit. 2010-03-15] Dostupná na WWW: < http://ies.fsv.cuni.cz/default/file/download/id/655> SMEJKAL, V., RAIS, K. Řízení rizik. 1. vyd. Praha: Grada 2003. 270 s. ISBN 80-247-0198-7 Směrnice č. 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu -Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně. [online] 1977. Dostupný na WWW: Stanovisko ČLFA k návrhu novely ZDP. [online] 2008, poslední revize 12.6.2008 [cit. 201011-26] Dostupné na WWW: STENCZEL, J. a kol. Vědecké metody řešení problémů. [online]. Dostupný na WWW: Studie Barometr CVO 2008 [online] 2008 [cit. 2009-09-15]. Dostupná na WWW: SVÍTIL, M. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru při financování investic v autobusové dopravě. In Sborník k semináři Veřejný a soukromý sektor - partnerství a konkurence Šlapanice 2005. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Brno, 2005. od s. 63-65, 3 s. ISBN 80-210-3764-4. SVÍTIL, M. IRB pro Basel II v praxi. In Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Evropské finanční systémy 2006. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Brno, 2006. od s. 8895, 8 s. ISBN 80-210-4018-1. SVÍTIL, M. Řízení rizika. In Teorie řízení podniku – Sborník prací studentů doktorského studia. Brno : Masarykova univerzita, Brno, 2005. od s. 70-90, 21 s. ISBN 80-210-3698-2. SVÍTIL, M. Řízení rizika ve skupině leasingových společnosti. In Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Česká ekonomika v procesu globalizace. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Brno, 2006. od s. 110-114, 5 s. ISBN 80-210-4087-4.

145

SVÍTIL, M., KALOUDA, F. Dopad reformy veřejných financí na leasingové společnosti (teorie a praxe). In Evropské finanční systémy. Brno : KF ESF MU, 2008. od s. 126-134, 8 s. ISBN 978-80-210-4628-3. SVÍTIL, M. Leasingové financování v období finanční krize. In MendelNet PEF 2008. Recenzovaný sborník abstraktů z evropské vědecké konference posluchačů doktorského studia. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta, 2008. od s. 64-64, 1 s. ISBN 978-80-87222-03-4. SVÍTIL, M. Finanční riziko z pohledu leasingové společnosti. In Mezinárodní Baťova doktorandská konference, Recenzovaný sborník abstraktů z konference studentů doktorského studijního programu. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007. od s. 209-219, 10 s. ISBN 978-80-7318-529-9. SVÍTIL, M. Basel II v praxi z pohledu leasingové společnosti. In Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Evropské finanční systémy 2005. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Brno, 2005. od s. 203-210, 8 s. ISBN 80-210-3753-9. SVÍTIL, M. Rozhodovací kritéria a význam krytí stávajícími předměty v řízení rizika leasingové společnosti. In Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Evropské finanční systémy 2007. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Brno, 2007. od s. 378-383, 5 s. ISBN 978-80-210-4319-0. TAYLOR, J. The History of Leasing,

[online].

Dostupné

na

WWW:

TICHÝ, M. Ovládání rizika: analýza a management. 1. vyd. Praha: C. H. Beck 2006. 396 s. ISBN 80-7179-415-5 Überblick über die Neue Basler Eigenkapitalvereinbarung. [online] 2004. Dostupný na WWW: Überblick über die Neue Basler Eigenkapitalvereinbarung. [online] 2004. Dostupný na WWW: Úloha nebankovních finančních produktů v současných ekonomických podmínkách v ČR. [online] 2008 [cit. 2009-01-07]. Dostupný na WWW: VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 1. vyd. Praha: Ekopress 1997. 247 s. ISBN 80901991-6-X VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vyd. Praha: Ekopress 2001. 447 s. ISBN - 8086119386 VÁLEK, V., BÁČA, J. Leasing - moderní způsob financování investic. 2. vyd. Praha: Management Press 1994. 120 s. ISBN - 8085603578 VINŠ, P. Rating. 1. vyd. Praha: C.H. Beck 2005. 109 s. ISBN - 807179807X

146

VLACHÝ, J. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 256 s. ISBN 80-86754-56-1 Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých věcí, doporučené ČLFA [online] 2006 [cit. 2009-05-03] Dostupné na WWW: Výroční zprávy EGAP za rok 2003 až 2009. [online] Dostupné na WWW: < http://www.egap.cz/vysledky-hospodareni/index.php > WATERHOUSE, P. Úvod do řízení úvěrového rizika. 1. vyd. Praha: Management Press 1994. 315 s. ISBN 80-85603497 WAWROSZ, P. Zdroje financování podnikatelské činnosti. 1. vyd. Ostrava: Sagit 1999. 335 s. ISBN 80-72081063 WÖHE, G. Úvod do podnikového hospodářství. 1. vyd. Praha: C.H. Beck 1995.748 s. ISBN 80-7179-014-1 Zákon 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zákon 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Zákon 513/1991 Sb. Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon 40/1964 Sb. Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon 21/1992 Sb. o bankách, ve znění pozdějších předpisů Zákon 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů Zákon 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů Zákon 216/2009 Sb. změna zákona o daních z příjmů a změna některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zprávy o stavu a vývoji nebankovního leasingového, úvěrového a factoringového trhu v ČR. ČLFA - Česká leasingová a finanční asociace. Dostupné na WWW:< http://www.clfa.cz/index.php?textID=64>

147

Seznam obrázků Obrázek 1: Vztah rizika a požadované výnosnosti...................................................................35 Obrázek 2: Rozhodovací proces v rámci leasingové společnosti .............................................77 Obrázek 3: Vývoj angažovanosti z leasingové smlouvy a reprodejní ceny v případě leasingového financování bez akontace a zůstatkové hodnoty...............................................100 Obrázek 4: Vývoj angažovanosti z leasingové smlouvy a reprodejní ceny v případě leasingového financování s akontace a bez zůstatkové hodnoty ............................................101 Obrázek 5: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta bez dodatečného zajištění ze strany banky....................................................................................103 Obrázek 6: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta při jednorázovém využití zajištění ze strany banky .....................................................................104 Obrázek 7: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta při opakovaném využití zajištění ze strany banky.............................................................................................105 Obrázek 8: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta do určité hranice při jednorázovém využití zajištění ze strany banky...................................................106 Obrázek 9: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta s ohraničením angažovanosti z obou stran .....................................................................................................107 Obrázek 10: Maximální přijatelná úroveň úvěrového rizika..................................................113 Obrázek 11: Nedosažitelnost resp. nedostatečná výše bankovního úvěru kvůli maximální přijatelné úrovni úvěrového rizika..........................................................................................114 Obrázek 12: Vývoj leasingových obchodů členů České leasingové a finanční asociace (v mld. Kč) ..........................................................................................................................................119 Obrázek 13: Vývoj angažovanosti z leasingové smlouvy a reprodejní ceny v případě leasingového financování bez akontace a zůstatkové hodnoty...............................................129 Obrázek 14: Vývoj úvěrového rizika při růstu angažovanosti u jednoho klienta při jednorázovém využití zajištění ze strany banky .....................................................................130 Obrázek 15: Maximální přijatelná úroveň úvěrového rizika..................................................138 Obrázek 16: Nedosažitelnost resp. nedostatečná výše bankovního úvěru kvůli maximální přijatelné úrovni úvěrového rizika..........................................................................................139

Seznam tabulek Tabulka 1: Pořadí členských společností ČLFA podle výše vstupního dluhu při financování všech komodit a u všech finančních produktů v mil. Kč..........................................................24 Tabulka 2: Proces přípravy Basel II – hlavní mezníky postupu BCBS....................................57 Tabulka 3: Pořadí členských společností ČLFA podle objemu vstupního dluhu v leasingu movitých věcí za rok 2008 a 2009 (údaje včetně spřízněných společností).............................65 Tabulka 4: Průměrný stupeň úhrady (diskontovaný sazbou 6%) dle De Laurentise a Gerania70 Tabulka 5: Průměrný stupeň úhrady podle zemí dle Schmita a Stuycka u dopravní techniky 70 Tabulka 6: Průměrný stupeň úhrady podle zemí dle Schmita a Stuycka u strojů ....................70 Tabulka 7: Průměrný stupeň úhrady podle zemí dle Schmita a Stuycka u nemovitostí...........71 Tabulka 8: Srovnání požadavků na vlastní kapitál při leasingu vozidel podle metod SA, FIRB, AIRB a interního modelu studie Schmit, M.: Credit Risk in the Leasing Industry..................72 Tabulka 9: Pořadí největších leasingových společností podle objemu nově uzavřených leasingových obchodů v 1. čtvrtletí 2007 a 1. čtvrtletí 2008 (souhrn pořizovacích cen movitých leasovaných věcí bez DPH v mil. Kč; údaje včetně spřízněných společností) ......117

148

Seznam použitých zkratek Basel II - The New Basel Capital Accord - Nová pravidla kapitálové přiměřenosti BCBS - Basel Committee on Banking Supervision - Basilejský výbor pro bankovní dohled (mj. tvůrce pravidel Basel II) ČLFA - Česká leasingová a finanční asociace ČMZRB - Českomoravská záruční a rozvojová banka EAD - Exposure at Default - Výše úvěru v okamžiku výpadku EURIBOR - The Euro Interbank Offered Rate - evropská mezibankovní nabídková sazba IRB - Internal Ratings-Based Approach - přístup pro výpočet požadavku na vlastní kapitál na základě interního ratingu (v rámci pravidel Basel II) LGD - Loss Given Default - Kvóta výpadku LS - Leasingová společnost NPV - Net Present Value - Čistá současná hodnota NRKI - Nebankovní registr klientských informací PD - Probability of Default - Pravděpodobnost výpadku PRIBOR - Prague InterBank Offered Rate - pražská mezibankovní nabídková sazba SALB - Sale and Lease Back - zpětný leasing

149

Seznam příloh Příloha 1: Dotazník pro podniky Příloha 2: Výsledky dotazníkového průzkumu

Příloha 1: Dotazník pro podniky

Dotazník pro podniky V případě volby mezi danými odpověďmi zaškrtněte prosím ty (jednu nebo více) z nich, které nejlépe odpovídají Vaší situaci a zkušenostem. V případech, kdy je formulace odpovědi zcela na Vás, uveďte prosím odpovědi nejdůležitější. 1. Máte zkušenost s financováním Vaší firmy úvěrem? a) ano b) ne 2. Máte zkušenost s financováním Vaší firmy finančním leasingem? a) ano b) ne 3. Máte zkušenost s financováním Vaší firmy operativním leasingem? a) ano b) ne 4. Jaké hlavní výhody spatřujete v případě financování úvěrem oproti leasingu? Můžete označit více možností. a) nižší úrok b) nižší vedlejší náklady (kromě úroku) c) výhodnější z daňového hlediska d) výhodnější z účetního hlediska e) lepší dostupnost, tj. snazší získání úvěru (schválení ze strany banky) f) méně administrativy, snazší vyřízení, lepší jednání ze strany banky g) menší potřeba dodatečného zajištění nebo snazší realizace takového zajištění h) větší flexibilita splácení (např. možnost předčasného doplacení, změny splátkového kalendáře atd.) i) lepší situace v případě eventuelních problémů se splácením j) vlastnictví financovaného předmětu k) financovaný předmět(y) i úvěr je zachycen v účetnictví l) preference úvěru ze strany dodavatele financovaného předmětu m) možnost využití dotace, garance úvěru nebo jiné formy podpory ze státní nebo komunální sféry nebo EU n) výhodnější pojištění o) jiné 5. Jaké hlavní výhody spatřujete v případě financování finančním nebo operativním leasingem? a) nižší úrok b) nižší vedlejší náklady (kromě úroku) c) výhodnější z daňového hlediska 150

d) výhodnější z účetního hlediska e) lepší dostupnost, tj. snazší získání leasingu (schválení ze strany leasingové společnosti) f) méně administrativy, snazší vyřízení, lepší jednání ze strany leasingové společnosti g) menší potřeba dodatečného zajištění nebo snazší realizace takového zajištění h) větší flexibilita splácení (např. možnost předčasného doplacení, změny splátkového kalendáře atd.) i) lepší situace v případě eventuelních problémů se splácením j) možnost cese (převodu leasingové smlouvy na jiného nájemce) k) financovaný předmět(y) a leasing nejsou zachyceny v účetnictví l) preference leasingu ze strany dodavatele financovaného předmětu m) výhodnější pojištění n) jiné 6. Domníváte se, že je pro Vás (z hlediska pravděpodobnosti schválení) snáze dosažitelné financování a) úvěrem b) leasingem c) obojí stejně snadné d) obojí stejně obtížné

151

Příloha 2: Výsledky dotazníkového průzkumu Poznámka: Odpovědi s více než 25% jsou zvýrazněny tučně.

Dotazník pro podniky V případě volby mezi danými odpověďmi zaškrtněte prosím ty (jednu nebo více) z nich, které nejlépe odpovídají Vaší situaci a zkušenostem. V případech, kdy je formulace odpovědi zcela na Vás, uveďte prosím odpovědi nejdůležitější. 1. Máte zkušenost s financováním Vaší firmy úvěrem? a) ano b) ne

20,8%

2. Máte zkušenost s financováním Vaší firmy finančním leasingem? a) ano b) ne

22,9%

3. Máte zkušenost s financováním Vaší firmy operativním leasingem? a) ano b) ne

70,7%

4. Jaké hlavní výhody spatřujete v případě financování úvěrem oproti leasingu? Můžete označit více možností. a) nižší úrok 42,5% b) nižší vedlejší náklady (kromě úroku) 17,2% c) výhodnější z daňového hlediska 17,7% 17,7% d) výhodnější z účetního hlediska e) lepší dostupnost, tj. snazší získání úvěru (schválení ze strany banky) 8,7% f) méně administrativy, snazší vyřízení, lepší jednání ze strany banky 13,0% g) menší potřeba dodatečného zajištění nebo snazší realizace takového zajištění 4,2% h) větší flexibilita splácení (např. možnost předčasného doplacení, změny splátkového kalendáře atd.) 31,6% i) lepší situace v případě eventuelních problémů se splácením 14,2% 60,6% j) vlastnictví financovaného předmětu k) financovaný předmět(y) i úvěr je zachycen v účetnictví 28,5% l) preference úvěru ze strany dodavatele financovaného předmětu 3,8% m) možnost využití dotace, garance úvěru nebo jiné formy podpory ze státní nebo komunální sféry nebo EU 20,8% n) výhodnější pojištění 8,0% o) jiné 7,8% 5. Jaké hlavní výhody spatřujete v případě financování finančním nebo operativním leasingem? a) nižší úrok 5,9% b) nižší vedlejší náklady (kromě úroku) 8,5% c) výhodnější z daňového hlediska 20,0% 7,1% d) výhodnější z účetního hlediska e) lepší dostupnost, tj. snazší získání leasingu (schválení ze strany leasingové společnosti) 40,6% 152

f) méně administrativy, snazší vyřízení, lepší jednání ze strany leasingové společnosti 31,6% g) menší potřeba dodatečného zajištění nebo snazší realizace takového zajištění 29,7% h) větší flexibilita splácení (např. možnost předčasného doplacení, změny splátkového kalendáře atd.) 6,1% i) lepší situace v případě eventuelních problémů se splácením 5,6% j) možnost cese (převodu leasingové smlouvy na jiného nájemce) 16,5% k) financovaný předmět(y) a leasing nejsou zachyceny v účetnictví 6,6% l) preference leasingu ze strany dodavatele financovaného předmětu 6,8% m) výhodnější pojištění 8,5% n) jiné 8,5% 6. Domníváte se, že je pro Vás (z hlediska pravděpodobnosti schválení) snáze dosažitelné financování a) úvěrem b) leasingem c) obojí stejně snadné d) obojí stejně obtížné

153

10,0% 31,1% 49,3% 5,6%