Živnostenské podnikání

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Živnostenské podnikání Bakalářská práce

Autor:

Josef Žebera Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Miluše Kalinová, Ph.D.

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

………………………….. V Praze dne, 5. dubna 2011

Josef Ţebera

2

Poděkování: Rád bych vyjádřil poděkování své vedoucí práce JUDr. Miluši Kalinové za odborné vedení, rady a pomoc při zpracování této bakalářské práce. Dále pak pracovníkům ţivnostenského odboru Úřadu městské části Praha 17 za moţnost vykonání odborné praxe v tomto oboru.

3

Anotace

Po krátkém připomenutí historie ţivnostenského podnikání do roku 1991 se bakalářská práce zaměřuje na vývoj ţivnostenského podnikání po přijetí dnes platného ţivnostenského zákona s podrobným zaměřením na nejvýznamnější novely tohoto zákona, které ovlivnily podnikatelské prostředí v České republice

After short mention of history of legal bussines by the year 1991, the bachelour labour is concentrating on evolution of legal bussines after acceptance today valid trade licence act with particular sight on the most important nouveles of this act, which impress bussines Word in Czech republic.

4

Obsah 1.

ÚVOD .............................................................................................................................................. 7

2.

HISTORIE ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ OD ROKU 1860 ................................................................. 8

3.

4.

2.1.

ŢIVNOSTENSKÝ ŘÁD Z ROKU 1859 .................................................................................................. 8

2.2.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PROVOZOVÁNÍ ŢIVNOSTI ............................................................................. 10

2.3.

PODNIKÁNÍ CIZINCŮ ...................................................................................................................... 11

2.4.

SCHVALOVÁNÍ PROVOZOVEN ........................................................................................................ 12

2.5.

PŘESTUPKY A TRESTY ................................................................................................................... 12

2.6.

ÚŘADY A ŘÍZENÍ. HIERARCHIE SPRÁVNÍCH ÚŘADŮ A JEJICH VĚCNÁ, FUNKČNÍ A MÍSTNÍ

PŘÍSLUŠNOST. ..............................................................................................................................................

12

2.7.

PODNIKÁNÍ PO

14

2.8.

ZÁKON Č. 105/1990 SB., O SOUKROMÉM PODNIKÁNÍ OBČANŮ ...................................................... 14

ROCE 1918 ............................................................................................................

ZÁKON Č. 455/1991 SB., O ŽIVNOSTENSKÉM PODNIKÁNÍ A JEHO NEJVÝZNAMNĚJŠÍ NOVELY ......... 16 3.1.

TRANSFORMACE ŢIVNOSTÍ ............................................................................................................ 16

3.2.

PŘIJETÍ ŢIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA A JEHO ÚČINNOST .................................................................. 16

3.3.

ŢIVNOSTENSKÝ LIST JAKO PRŮKAZ ŢIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ ............................................... 17

3.4.

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ NOVELY ŢIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA ................................................................ 18

3.5.

NOVELA ŢIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA ZÁKONEM Č. 286/1995 SB. .................................................. 18

3.6.

NOVELA ŢIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA ZÁKONEM Č. 280/1997 SB. .................................................. 19

3.7.

NOVELA ŢIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA ZÁKONEM Č. 356/1999 SB. .................................................. 19

3.8.

NOVELA ŢIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA ZÁKONEM Č. 167/2004 SB. .................................................. 20

3.9.

NOVÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM REGISTRU ŢIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ. ......................................... 22

3.10.

VYTVOŘENÍ SÍTĚ CENTRÁLNÍCH REGISTRAČNÍCH MÍST (CRM)..................................................... 24

3.11.

INFORMAČNÍ SYSTÉMY VEŘEJNÉ SPRÁVY ...................................................................................... 25

3.12.

NOVELA ZÁKONA O SPRÁVĚ DANÍ A POPLATKŮ ZE DNE 31. 10. 2007. ........................................... 26

ŽIVNOSTENSKÝ ZÁKON PO POSLEDNÍ NOVELE ZÁKONEM Č. 130/2008 SB. ..................................... 27 4.1.

VŠEOBECNÉ PODMÍNKY PROVOZOVÁNÍ ŢIVNOSTI ......................................................................... 29

4.2.

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PROVOZOVÁNÍ ŢIVNOSTI ............................................................................. 30

4.3.

ZRUŠENÍ USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVOZOVÁNÍ ŢIVNOSTÍ PRŮMYSLOVÝM ZPŮSOBEM............. 31

4.4.

PŘEKÁŢKY PROVOZOVÁNÍ ŢIVNOSTI ............................................................................................. 32

4.5.

ŢIVNOSTENSKÉ OPRÁVNĚNÍ .......................................................................................................... 32

4.6.

POVINNOSTI ODPOVĚDNÉHO ZÁSTUPCE ......................................................................................... 33

4.7.

PROVOZOVNY ............................................................................................................................... 33

4.8.

JEDNA VOLNÁ ŢIVNOST ................................................................................................................. 34

4.9.

PROKAZOVÁNÍ ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI U ŘEMESLNÝCH ŢIVNOSTÍ .............................................. 35

4.10.

PROKAZOVÁNÍ ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI U VÁZANÝCH ŢIVNOSTÍ .................................................. 35

4.11.

PROKAZOVÁNÍ ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI U KONCESOVANÝCH ŢIVNOSTÍ ....................................... 36

5

5.

4.12.

TRANSFORMACE ŢIVNOSTÍ ............................................................................................................ 36

4.13.

POVINNOSTI PODNIKATELE ........................................................................................................... 38

4.14.

OHLAŠOVÁNÍ ŢIVNOSTÍ ................................................................................................................. 38

4.15.

OZNAMOVÁNÍ ZMĚN ..................................................................................................................... 40

4.16.

ZÁNIK ŢIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ ........................................................................................... 41

4.17.

ZRUŠENÍ ŢIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ ....................................................................................... 41

4.18.

SPRÁVNÍ DELIKTY ......................................................................................................................... 42

4.19.

POVINNOSTI POSKYTOVATELŮ SLUŢEB ......................................................................................... 44

4.20.

ELEKTRONIZACE STÁTNÍ SPRÁVY .................................................................................................. 45

FINANČNÍHO ZATÍŽENÍ PODNIKATELŮ ........................................................................................... 46 5.1.

6.

PŘEHLED PŘÍJMŮ PRAŢSKÝCH ŢIVNOSTENSKÝCH ODBORŮ ............................................................ 48

ZÁVĚR ........................................................................................................................................... 49

POUŽITÁ LITERATURA: ........................................................................................................................... 51 PŘÍLOHA Č. 1 VYBRANÉ TRANSFORMACE ............................................................................................... 52 PŘÍLOHA Č. 2 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................................ 54 PŘÍLOHA Č. 3 FINANČNÍ ZPŮSOBILOST ................................................................................................... 55 PŘÍLOHA Č. 4 STATISTIKA A GRAFY........................................................................................................ 56 TABULKA Č. 1 – POČTY ŢIVNOSTENSKÝCH OPRÁVNĚNÍ OD 1992 - 2008 ...................................................... 56 GRAF Č. 1 - PŘEHLED VYDANÝCH ŢIVNOSTENSKÝCH OPRÁVNĚNÍ................................................................ 57 GRAF Č. 2 - CELKOVÝ POČET PODNIKATELŮ (FYZICKÉ A PRÁVNICKÉ OSOBY) .............................................. 58 GRAF Č. 3 - POČET PODNIKATELŮ (FYZICKÝCH OSOB) NA POČET OBYVATEL ČR ......................................... 59

6

1. Úvod V této práci jsem si nedal za úkol vysvětlovat základní pojmy ţivnostenského podnikání jako je rozdělení ţivností, podmínky provozování ţivnosti, povinnosti podnikatele, ohlášení provozovny, odpovědní zástupci, ohlašování ţivností, ţádost o koncesi, zánik ţivnostenského oprávnění. Přesto jsou tyto základní pojmy ţivnostenského podnikání v práci pouţity. Hlavně se zaměřuji na nejvýznamnější novely ţivnostenského zákona, které buď zpřísnily ţivnostenské podnikání či naopak podnikatelům vstup do podnikání zjednodušily. Ţivnostenský zákon byl mnohokrát za svoji celkem krátkou existenci novelizován, v průběhu let 1992- 2008 jsem napočítal přes 103 novel. Novely se odvíjely od toho, které politické seskupení, středolevé či pravé, zrovna vládlo a podle toho se ţivnostenský zákon ve vztahu k podnikatelům buď zpřísňoval a snaţil se podnikatelskou aktivitu co moţná nejvíce regulovat nebo naopak poţadavky na ţivnostníky uvolňoval. Zásadní systémové změny byly obsahem pouze několika novel, kterými se ve své práci zabývám. Převáţnou část tvoří přijetí novel zvláštních právních předpisů, které se do ţivnostenského zákona promítly. Sami podnikatelé tvrdí, ţe nestačí smršť novel ţivnostenského zákona sledovat. Cílem mé práce bylo ověřit, zda novela ţivnostenského zákona ke dni 1. 7. 2008 je skutečně přínosem jak finančních, tak i časových úspor ve vztahu k podnikatelské veřejnosti.

7

2. Historie živnostenského podnikání od roku 1860 2.1.Živnostenský řád z roku 1859 Snahou prvního ţivnostenského zákona, který nabyl účinnosti dne 1. května 1860 a platil i na území Čech1, bylo najít znaky, které tvoří ze zaměstnání ţivnost a této činnosti vtisknout určitý řád. Účinností ţivnostenského zákona skončila nadvláda cechů a cechovního zřízení, které vzniklo na konci 13. století, kdy kaţdé řemeslo ve městě mělo svůj vlastní cech, který uděloval oprávnění k provozování řemesla – ţivnosti. Základním řádem, jemuţ byli řemeslníci povinní v rámci cechu se řídit, byly tzv. cechovní artikule. Nejstarším cechovním řádem je řád praţských krejčích z roku 1318 a cech zlatníků z roku 1324. Za vznikem cechů je snaha řemeslnických mistrů – starousedlíků o stmelení se proti nově příchozím, tedy jakási ochrana před neţádoucí konkurencí. Cechmistři a starší řídili chod cechu a vykonávali dozor a odborný dohled nad řemeslem. Vydávané cechovní předpisy upravovaly rovnost při nákupu surovin, regulovaly objem výroby i objem zboţí prodávaného na trhu jedním mistrem, řešily i otázky zaměstnanosti. Praţské cechy drţely většinou patronát nad cechami na venkově. Propůjčovaly jim svůj řád (artikule). Váţenými cechy byly především řezníci, méně váţenými byly cechy lazebníků a tkalců. V roce 1819 bylo v Praze 68 cechů, které sdruţovaly 122 různých řemesel. Dnes například působí v naší republice od roku 1995 cech kamnářů, který má asi 110 členů převáţně kamnářských společností, ale i podnikatelů-jednotlivců. Cech hlídá odbornou úroveň svých členů přes své revizní techniky, zajišťuje pro členy odborná školení, podílí se na tvorbě norem, zajišťuje spolupráci se zahraničím. Ţivnostenský řád z r. 1859 vnesl do podnikání nevídanou svobodu, prohlásil ţivnosti a řemesla za svobodné a kaţdý, kdo vyhověl poţadavkům zákona, mohl ţivnost provozovat.

1

Vyhlášen 20. 12. 1859 císařským patentem na území Rakouska Uherska.

8

Ţivnostenský řád obsahoval uvozovací patent, který kromě provolání Císaře Františka Josefa I. stanovil, ţe se ke dni účinnosti tohoto zákona ruší toho času platné i starší předpisy o nabývání ţivnostenských, továrních a obchodních oprávnění. Uvozovací patent se věnoval pojmu ţivnosti, který však nebyl definován, tak jako dnes, protoţe tvůrci zákona měli za to, ţe znaky ţivnosti jsou všeobecně známy a nemusí být stanoveny zákonnou definicí. Pojmové znaky ţivnostenského podnikání byly uvedeny pouze v důvodové zprávě k osnově zákona a byly jimi: samostatnost, pravidelnost s úmyslem výdělečným, přičemţ není rozhodnuto, zda bylo zisku dosaţeno. Také zde byly uvedeny činnosti, na které se ţivnostenský řád nevztahoval (např. zemědělská a lesní produkce, hornictví, krásná umění, lékaři, peněţní podniky, dráhy, plavba, voda) Další body uvozovacího patentu v podstatě byly přechodnými ustanoveními, která stanovila, za jakých podmínek zůstávají v platnosti oprávnění nabytá před účinností tohoto řádu. Tak jako dnešní ţivnostenský zákon, i ţivnostenský řád z roku 1859 byl mnohokrát novelizován. V předmluvě k třetímu vydání ţivnostenského řádu z roku 1936 se uvádí: “Ze živnostenské látky stává se právní obor tak rozsáhlý, že jen poněkud úplnější vydání jest již skoro nemožné. Jest ještě látka, která nám zůstala, neuveřejněna, použili jsme zkratek do krajnosti, ale život to s sebou nese, že právě obor živnostenský roste a poroste Kniha tato jest povahy sběrné, proto vystříhali jsme se i zde všeliké kritiky v celém textu do krajnosti. Než právě sběratelská činnost naše nutí nás poznamenati, že není možno, aby soubor předpisů živnostenských rostl do mezí neovladatelných odborníky, natož pak laiky“2. Ţivnostenský řád rozděloval ţivnosti na:  svobodné ţivnosti  řemeslné ţivnosti  koncesované ţivnosti. Ţivnosti svobodné byly takové, které nebyly prohlášeny za ţivnosti řemeslné nebo koncesované a k jejich provozování stačilo ohlášení. (citace zákona „Podnikatel však dříve než počne provozovati živnost, zavázán jest opověděti to úřadu“3.). Náleţitosti ohlášení 2

Ţivnostenský řád, třetí rozmnoţené a přepracované vydání, Praha 1936, předmluva k třetímu vydání

3

Ţivnostenský řád, třetí rozmnoţené a přepracované vydání, Praha 1936,

9

byly stanoveny zákonem: jméno, věk, státní příslušnost, předmět podnikání co nejvíce konkretizovaný, místo podnikání. Výkladová stanoviska uváděla, ţe ohlášení není jen pouhé sdělení, ale je to právní jednání, výslovný projev vůle učiněný v předepsané formě. Výkladová stanoviska k zákonu dále stanovila, ţe pokud ohlášení nemá patřičné náleţitosti, není třeba ze strany ţivnostenského úřadu úředního vyšetřování, nýbrţ je moţné jej zamítnout. V případě, ţe ohlášení bylo bezvadné, vydal ţivnostenský úřad ţivnostenský list, aby se ţadatel mohl legitimovat. Řemeslné ţivnosti byly takové, při nichţ jde o zručnost, které vyţadují vzdělání v ţivnosti vyučením (předloţení listu tovaryšského nebo vysvědčení učebního) a delším zaměstnání při ní (alespoň 3 roky). Zákon obsahoval seznam ţivností řemeslných a ţivnostenským úřadům se doporučovalo, aby v ţivnostenských listech uváděly názvy ţivností pouţitých v zákoně a jiné názvy pouţívaly pouze v případě, v jakém rozsahu ţivnostník vykonává ţivnost (např. spodkářství bylo rozsahem ţivnosti oděvníci). Ţivnosti koncesované byly takové, u kterých se kromě obecné způsobilosti stanovené v § 2-10 zkoumala spolehlivost a u vybraných koncesí také zvláštní způsobilost. Zvláštní způsobilost byla stanovena ţivnostenským řádem, a pokud ji zákon nestanovoval, tak se řídila nařízeními, která vydával ministr obchodu ve shodě s ministrem vnitra a ministrem kultu a vyučování. K ţádostem o koncesi se u jednotlivých předmětů vyjadřovali podle potřeby: policie, ţivnostenská společenstva, obec, ve které „jest stanoviště ţivnosti“. Zákon také stanovil, tak jako u řemeslných ţivností, seznam ţivností koncesovaných. Koncesované ţivnosti byly například: výroba a prodej zbraní a střeliva, ţivnost vetešnická, ţivnosti hostinské a výčepní, provozování podniků pohřebních (dnes také koncesovaná ţivnost „provozování pohřební sluţby“), periodické dopravování osob (dnes také koncesovaná ţivnost „silniční motorová doprava).

2.2.Zvláštní podmínky provozování živnosti Tak jak je zmíněno výše, vedle zvláštních podmínek provozování ţivnosti musel ohlašovatel splňovat podmínky obecné, které upravovaly §§ 2 – 10. Ten, kdo chtěl samostatně provozovat ţivnost, musel mít „právo jmění své sám spravovat“4, řečeno dnešním jazykem, musel mít způsobilost k právním úkonům. Za zletilého se tehdy

4

Ţivnostenský řád, §2

10

povaţoval ten, kdo dosáhl věku 21 let. Zákon také stanovil, ţe „pohlaví nečiní rozdílu při dovolení ţivnost provozovati“. Musel být také bezúhonný, tzv. zachovalý.

2.3.Podnikání cizinců Zákon také při podnikání postavil na roveň k tuzemcům cizozemce, ovšem za podmínky, ţe při ohlášení ţivnosti prokáţí reciprocitu (tzn. prokáţí, ţe ve státě jejich původu se s našimi podnikateli zachází stejně jako s vlastními). Velmi zajímavý je záznam výnosu ministra obchodu ze dne 9. 6. 1934 kde se říká: „Ministerstvo obchodu bylo upozorněno, že v četných případech cizí zaměstnanci obcházejí předpisy zákona o ochraně domácího trhu práce tím, že opovídají v dohodě se svými zaměstnavateli v provozovacích místnostech svých zaměstnavatelů samostatnou živnost. Ve skutečnosti živnost neprovozují, nýbrž jsou nadále zaměstnanci podniku, jehož majitel by povolení k jich zaměstnání neobdržel“5. Ţivnostenské úřady se nabádaly, aby těmto ohlášením věnovaly mimořádnou pozornost. Z toho vyplývá, ţe současný, nezákonně

provozovaný,

„Švarcsystém“,

neboli

„zaměstnávání“

podnikatele

podnikatelem, není nic nového, jenom se změnil důvod jeho provozování. V současné době se jedná spíše o úsporu mzdových nákladů za zaměstnance, obcházení náročné administrativy při zaměstnávání pracovníků a moţnost pruţnějšího a levnějšího reagování na potřeby počtu pracovníků. Zatímco na počátku 90. let byl podnikatel Miroslav Švarc, průkopník „zaměstnávání“ podnikatelů, za tyto praktiky odsouzen, dnes ţivnostníci bez problémů pracují převáţně ve stavebnictví, poradenských společnostech, kadeřnických salonech. A to i přesto, ţe zákoník práce v § 2 odst. 4 v podstatě tento systém zakazuje. Podle zákoníku práce je závislou prací činnost vykonávaná v podřízeném vztahu podle pokynů zaměstnavatele, pracovník vystupuje jménem zaměstnavatele, za svoji práci dostává plat nebo odměnu za práci, má stanovenou pracovní dobu a pracuje na odpovědnost zaměstnavatele.

5

Ţivnostenský řád, třetí rozmnoţené a přepracované vydání, Praha 1936, komentář k §8 cizinci, strana 87

11

2.4.Schvalování provozoven Provozovny musely být řádně označeny. § 44 ţivnostenského řádu přikazoval ţivnostníkům uţívat vhodného vnějšího označení na svých stálých místnostech provozovacích nebo svých bytech a dále byli oprávněni uţívat jiných „návěštních prostředků“ tzn. různých cedulí, vývěsních štítů apod. Zákon v § 46 také zakazoval „zlého uţívání vnějšího označení“ a to se netýkalo jen provozoven, ale i oběţníků, ceníků a veřejných návěští. Osoba, která se cítila být nesprávným označením uţívaným jiným ţivnostníkem poškozena, se mohla domáhat svých práv u ţivnostenského úřadu, který mohl nesprávné pouţívání označení zakázat. Určitou podobnost lze najít v dnešním obchodním zákoníku, kde se v § 10 říká „Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě“6.

2.5.Přestupky a tresty Porušení ustanovení ţivnostenského řádu se trestalo důtkou, pokutou aţ do 1.000 korun, vězením aţ do tří měsíců, odnětím práva mít učedníky nebo odnětím ţivnostenského oprávnění navţdy nebo na určitý čas. Zvlášť stanoveny byly peněţní pokuty za neoprávněné podnikání (nemá ţivnostenské oprávnění), za provozování ţivnosti, která byla odejmuta, za provozování ţivnosti v závodě (provozovně), který nebyl schválen. Sankcionováno bylo také porušení předpisů na ochranu ţivota a zdraví pomocníků, zaměstnávání mladistvých a dětí a dále ti „kteří nešetří předpisů v příčině výplaty mzdy“. Bylo stanoveno, ţe zpravidla se ukládají tresty peněţité. Pouze za okolností zvláště přitěţujících nebo kdyby opětovné peněţní pokuty byly marné, můţe se uloţit trest vězení. Ţivnostenské oprávnění rušil ţivnostenský úřad také z důvodu ztráty bezúhonnosti.

2.6.Úřady a řízení. Hierarchie správních úřadů a jejich věcná, funkční a místní příslušnost. Ţivnostenský řád stanovil hierarchii správních úřadů, které mají na starosti problematiku ţivnostenského podnikání. 66

Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, §10

12

V prvním stupni neboli I. stolice byly politické správní úřady první stolice. „Jim náleží vykonávati předpisy živnostenské; u nich podávají se opovědi samostatného provozování živností; propůjčují živnosti koncesí vázané…….; jim přísluší vyšetřovati a trestati přestupky předpisů tohoto zákona….“7 II. stolicí byly politické úřady zemské. Tyto úřady registrovaly některé ţivnost jako např. ţivnosti tiskové, půjčovny knih, pohřební ústavy, ţivnost zastavárenské a ty koncese, jejichţ propůjčení bylo vyhrazeno úřadu zemskému. Zemský úřad také schvalovaly provozovny, které jsou rozloţeny ve dvou nebo více okresech téţe země. Nejvyšší stolicí bylo „ministerium obchodu“, které povolovalo ty ţivnosti nebo provozovny, které zasahovaly do obvodů několika korunních zemí. Zákon také stanovil místní příslušnost ţivnostenských úřadů a to takto „ Opovědi živností, jakož i žádosti za živnosti koncesované buďte podávány živnostenskému úřadu prvé stolice, v jehož okresu bude stanoviště živnosti.“8 Ţivnosti se mohly ohlašovat buď písemně, nebo ústně do protokolu. O kaţdém ohlášení vydal úřad krátké potvrzení a to při ústním ohlášení ihned a při písemném ohlášení do 48 hodin. Poté vydaný ţivnostenský list obsahoval i potvrzení o zápisu do ţivnostenského rejstříku. Ţivnostenský rejstřík vedly úřady první stolice a tyto měly povinnost o kaţdém zápisu či zápisu změny v ţivnostech informovat finanční úřad a obchodní a ţivnostenskou komoru. Zákon o ţivnostenských úřadech platný od roku 1991 do 31. 12. 2002 v podstatě převzal tento model ohlašování ţivností na různých stupních a stanovil, ţe ţivnosti volné se ohlašovaly u ţivnostenských úřadů 1. stupně (obecních ţivnostenských úřadů) a řemeslné, vázané a ţádosti o koncesované ţivnosti či provozování ţivnosti průmyslovým způsobem se podávaly u ţivnostenských úřadů 2. stupně (tzn. na okresních ţivnostenských úřadech). Nutno podotknout, ţe v době, kdy se jednotný informační systém veřejné správy teprve rozvíjel, byl v registraci ţivností značný chaos znásobený do 1. 3. 2000 místní příslušností dle místa podnikání. Naprosto běţně se stávalo, ţe si podnikatel fyzická osoba v dobré víře ohlásil ţivnosti za pouţití několika míst podnikání na různých ţivnostenských úřadech. Mnozí podnikatelé totiţ měli za to, ţe místo podnikání se rovná provozovna. Ţivnostenské úřady v té době neměly moţnost si tyto informace ověřovat tak jako dnes.

7

Ţivnostenský řád, třetí rozmnoţené a přepracované vydání, Praha 1936, §141. I. stolice

8

Ţivnostenský řád, třetí rozmnoţené a přepracované vydání, Praha 1936, §144

13

Přidělovaly nezávisle na sobě podnikatelům identifikační čísla (dále jen IČ) a v lepším případě na problém přišel Český statistický úřad při kontrole IČ, kdy zjistil, ţe táţ osoba má přidělených několik IČ. Situace se stala přehlednější novelou ţivnostenského zákona, kdy byla určena místní příslušnost podle bydliště podnikatele, která byla ověřitelná z dokladu totoţnosti, nebo sídla společnosti a novelou zákona č. 570/1991 Sb., o ţivnostenských úřadech zákonem č. 320/2002 Sb., zákon o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, s účinností k 1. 1. 2003, která znamenala zánik okresních ţivnostenských úřadů a veškeré jejich pravomoci týkající se registrací řemeslných, vázaných a koncesovaných ţivností převedla na obecní ţivnostenské úřady.

2.7.Podnikání po roce 1918 Rakousko-uherský ţivnostenský řád převzal jako platnou právní úpravu i nově vzniklý Československý stát v roce 1918 a zákon platil aţ do 31. 12. 1965, kdy byl definitivně zrušen a nahrazen zákoníkem práce. Ţivnostenské podnikání se po revoluci v r. 1948 na několik desítek let v socialistickém prostředí stalo nezákonným, něčím nemravným, co způsobovalo vykořisťování lidí. Socialistický stát se nakonec po r. 1948 rázně vypořádal i s drobnými ţivnostníky, kteří svojí prací v podstatě ţivili sebe a svou rodinu, v mnohých případech jim zabavil veškerý majetek. Ţivnostenský řád však nebyl zapomenut, protoţe některé jeho prvky byly pouţity při tvorbě nového ţivnostenského zákona, který od r. 1991 s nesčetnými novelami platí dodnes a kterým se tato práce bude zabývat v následujících kapitolách.

2.8.Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů Podnikání po r. 1990 upravoval zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, který měl jediný úkol, a to velmi rychle vyřešit problematiku podnikání v nově vzniklé demokracii. Navázal na nařízení vlády České socialistické republiky č. 154/1982 Sb., o poskytování sluţeb občany na základě povolení národního výboru a na nařízení vlády České

14

socialistické republiky č. 1/1988 Sb., o prodeji zboţí a poskytování jiných sluţeb občany na základě povolení národního výboru, který předchozí předpis nahradil. Tyto dva předpisy prolomily striktní zákaz soukromého podnikání v socialistickém Československu jiţ před revolucí v r. 1989 a daly občanům moţnost „za účelem uspokojování hmotných potřeb ostatních občanů poskytovat za úplatu občanům, popřípadě organizacím věcná plnění a výkony včetně prodeje zboží a přípravy pokrmů a nápojů (dále jen „služby“)“ 9 Z dnešního pohledu byl zákon 105/1990 Sb. směsicí Obchodního zákoníku, Zákoníku práce, Zákona o ochraně spotřebitele a to z toho důvodu, ţe v té době stále ještě platily staré předpisy či určité nové situace v zákonech vůbec řešeny nebyly. Registrační činnost na úřadech zajišťovaly odbory místních úřadů či obvodních úřadů, které se nazývaly různě: útvar soukromého podnikání či odbor obchodu a sluţeb. Tyto odbory vydávaly povolení k podnikatelské činnosti formou rozhodnutí. Zákon 105/1990 Sb., byl zrušen přijetím zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání. Kontinuita podnikání byla zajištěna v přechodných a závěrečných ustanoveních ţivnostenského zákona, kde se říkalo ţe: „V podnikatelské činnosti, která je živností podle tohoto zákona, mohou fyzické a právnické osoby pokračovat po dobu jednoho roku ode dne, kdy zákon nabude účinnosti, na základě oprávnění k podnikatelské činnosti nebo podnikatelského oprávnění, které získaly před jeho účinností. Po uplynutí lhůty tato oprávnění zanikají“10.

9

nařízení vlády ČSR č. 1/1988 Sb.

10

Zákon č.455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon)§74

15

3. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání a jeho nejvýznamnější novely 3.1.Transformace živností Ţivnostenský zákon a ţivnostenské podnikání je vlastně nepřetrţitý sled transformací ţivností. Některé transformace byly logické a snaţily se podnikatelům usnadnit jejich činnost, některé jim naopak podnikání zbytečně komplikovaly tím, ţe se podnikatel musel dostavit na ţivnostenský úřad a změnu ţivnosti projednat. Pokud se do určité doby nedostavil, nedoloţil nově poţadované doklady, ţivnostenské oprávnění mu zaniklo. Několik příkladů za všechny: rozdělení původní volné ţivnosti Zprostředkování obchodu a sluţeb na 2 ţivnosti Zprostředkování obchodu a Zprostředkování sluţeb přineslo podnikatelům také komplikace a v neposlední řadě zbytečné výdaje za ohlašování 2 volných ţivností. Některé transformace se zdají být aţ úsměvné. Např. transformace řemeslné ţivnosti „Pedikura, manikura“ na „Pedikúra, manikúra“ nebo „Péče o dítě do 3 let věku v denním reţimu“ na „Péče o dítě do tří let věku v denním reţimu“, kterým se v přechodných ustanovení zákona č. 167/2004 Sb., bod 5, říká změna názvu ţivnosti. Některé změny zákona v podstatě přehazovaly ţivnosti z volných do vázaných a posléze naopak. Příkladem můţe být původně volná ţivnost Průvodcovské činnosti, která byla zákonem č. 356/1999 Sb. přesunuta do vázaných ţivností pod názvem Průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu“ a samozřejmě při této transformaci musel podnikatel doloţit příslušné doklady o odborné způsobilosti, aby se nakonec tato ţivnost po novele v r. 2008 stala oborem ţivnosti volné s názvem „Provozování cestovní agentury a průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu“, u které doklady o odborné způsobilosti nejsou potřeba.

3.2. Přijetí živnostenského zákona a jeho účinnost Ţivnostenský zákon přijala poslanecká sněmovna 2. října 1991 a jeho účinnost nastala 1. ledna 1992.

16

Ţivnostenský zákon je veřejnoprávní normou upravující základní vztahy mezi podnikateli a státem. Zákon upravuje podmínky ţivnostenského podnikání a kontrolu nad jejich dodrţováním. Na rozdíl od rakousko-uherské úpravy, zákon obsahuje definici ţivnosti: „Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem“11, s tím, ţe pro posouzení, zda se jedná o ţivnost, je nutné, aby činnost splňovala všechny pojmové znaky současně. Přijetí zákona bylo významné také z důvodu jeho zrušovacích ustanovení, která zrušila znárodňovací dekrety z let 1945-1948, kterými byly zestátněny doly, průmyslové a obchodní podniky, stavebnictví, hostinské a ubytovací podniky.

3.3. Živnostenský list jako průkaz živnostenského oprávnění Od počátku přijetí ţivnostenského zákona byla řešena otázka právní formy ţivnostenského listu jako průkazu ţivnostenského oprávnění. Byly vedeny právní spory, zda je ţivnostenský list výsledkem správního rozhodnutí a deklaruje určitý stav, či se jedná o pouhé osvědčení, na jehoţ vydání se správní řád nevztahuje. Zpočátku byl aplikován postup, kdy vydání ţivnostenského listu bylo povaţováno za deklaratorní správní akt a podle toho i ţivnostenské listy obsahovaly náleţitosti rozhodnutí podle správního řádu, výrok, odůvodnění, poučení o odvolání včetně vyznačení nabytí právní moci rozhodnutí o vydání ţivnostenského listu, které však na vznik ţivnostenského oprávnění nemělo vznik. Jiţ od počátku přijetí ţivnostenského zákona byl vznik ţivnostenského oprávnění upraven v § 10. Uvedený postup byl zpochybněn rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 1995, v jehoţ odůvodnění soud konstatoval, ţe vydání ţivnostenského listu není deklaratorním rozhodnutím, ale osvědčovacím aktem, kdy skutečnost vznikla nezávisle na rozhodnutí úřadu. Své rozhodnutí opíral o nezadatelné právo kaţdého na podnikání (Listina základní práv a svobod), vznik ţivnostenského oprávnění podle § 10 ţivnostenského zákona dnem ohlášení. Výjimku tvořily koncesované ţivnosti a od r. 1996 řízení o povolení provozovat

11

Zákon č.455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), §2

17

ţivnost průmyslovým způsobem, které se vydávaly formou rozhodnutí. Koncesované ţivnosti se dodnes vydávají formou rozhodnutí o ţádosti o udělení koncese podle ustanovení správního řádu. V současné době je průkazem ţivnostenského oprávnění výpis z ţivnostenského rejstříku (viz kapitola 4).

3.4. Nejvýznamnější novely živnostenského zákona Jak jiţ bylo řečeno výše, ţivnostenský zákon navázal na rakousko-uherský ţivnostenský řád a přejal některé jeho principy, jako byla např. místní příslušnost k ohlašování ţivností podle místa podnikání, neexistence seznamu ţivností volných, kdy podnikatele ohlašující činnost, která nebyla ţivností řemeslnou, vázanou či koncesovanou nic neomezovalo, mohl si název ţivnosti zvolit dle libosti. Takţe v ţivnostenském rejstříku se dodnes i jako obor ţivnosti volné, která ještě nebyla transformována, objevuje starý název ţivnost volné „Koupě zboţí za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (vyjma činností uvedených v přílohách č. 1-3 zákona č. 455/1991 Sb.) v různých modifikacích (Obchodní činnosti, Koupě a prodej zboţí atd. fantazii podnikatelů se meze nekladly).

3.5.Novela živnostenského zákona zákonem č. 286/1995 Sb. V roce 1995 došlo k jedné ze zásadních novel ţivnostenského zákona zákonem č. 286/1995, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1996. V novele se poprvé objevila v § 7a moţnost provozování ţivnosti průmyslovým způsobem. Za 13 let své existence byl § 7a zrušen jako překonaný a málo vyuţívaný zákonem č. 130/2008 Sb. Novela doplnila do zákona definici pojmu „bydliště“. Pro účely ţivnostenského zákona se bydlištěm na území republiky rozumí trvalý pobyt. Tím se stanovilo, kteří podnikatelé podnikají v reţimu české a kteří v reţimu zahraniční osoby. Změna nastala také u vzniku koncesované ţivnosti u fyzických osob a právnických osob jiţ zapsaných v Obchodním rejstříku a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení

18

koncese na rozdíl od předchozí úpravy, kdy koncesovaná ţivnost vznikala dnem doručení koncesní listiny. Novela liberalizovala vstup do podnikání a sníţila počet ţivností, u nichţ se pro získání ţivnostenského oprávnění poţaduje prokázání odborné způsobilosti a u prokazování odborné způsobilosti u řemeslných ţivností zrušila 3 letou praxi v oboru, pokud ohlašovatel doloţil vzdělání v oboru.

3.6.Novela živnostenského zákona zákonem č. 280/1997 Sb. Zákon č. 280/1997 Sb., kterým se ţivnostenský zákon doplnil o § 18, nabyl účinnosti 27. 11. 1997. Stanovila se jím moţnost obcí vydat formou obecně závazné vyhlášky obce trţní řád, který upravuje podmínky prodeje zboţí a poskytování sluţeb mimo provozovnu určenou k tomu kolaudačním rozhodnutím. Vydáním trţního řádu obec vymezuje místa, dobu prodeje, stanoví kapacitu trţišť, pravidla pro udrţování čistoty a bezpečnosti na trţišti pro prodej zboţí a poskytování sluţeb a zároveň zakazuje výkon těchto činností mimo takto vymezená místa.

3.7.Novela živnostenského zákona zákonem č. 356/1999 Sb. Jedná se o jednu z mála tzv. velkých systémových novel, která zpřísnila podmínky pro vstup do podnikání doposud vcelku liberálního ţivnostenského zákona. V komentářích k této novele se jako důvod uváděla neexistence podobně liberální normy v ţádném vyspělém evropském státu a přiblíţení ţivnostenského zákona k normám ES. Původní verzi ţivnostenského zákona bylo vytýkáno, ţe prakticky kdokoliv bez vzdělání či praxe mohl v řadě případů vykonávat i velmi náročné profese či si lehce najmout odpovědného zástupce. Novela zpřísnila podmínky podnikání zahraničních fyzických osob na území České republiky. Pro podnikání se vyţaduje povolení k pobytu za účelem podnikání a tím se i omezuje platnost ţivnostenského oprávnění na dobu povoleného pobytu oproti dřívější praxi, kdy zahraniční fyzické osoby získávali ţivnostenská oprávnění na dobu neurčitou. 19

Podle tehdy platného § 73a odst. 1 ţivnostenského zákona vláda svým nařízením č. 140/2000Sb. s účinností od 1. 1. 2001 vydala seznam oborů ţivností volných, kterých bylo 124. To znamenalo, ţe skončila doba, kdy si podnikatelé mohli ţivnosti, na které zákon nevyţaduje prokázání odborné způsobilosti libovolně ohlašovat, ale pro příště se museli drţet tohoto seznamu, ke kterému bylo posléze vydáno nařízení vlády č. 469/2000 Sb. upravující obsahové náplně oborů ţivností volných. Zvýšil se poţadavek na odbornou způsobilost pro provozování ţivností řemeslných s tím, ţe k příslušnému vzdělání se poţadovala i příslušná odborná praxe. V ţivnostenském zákoně se také poprvé objevila povinnost podnikatelů dokládat při ohlášení ţivnosti doklady o vlastnickém nebo jiném právu k objektům nebo místnostem, v nichţ je umístěno sídlo, místo podnikání (liší-li se od bydliště) nebo místo umístění organizační sloţky zahraniční právnické osoby. Tím se zamezilo nekontrolovanému nahlašování adres jako sídel právnických osob bez vědomí majitelů nemovitostí, protoţe podpis majitele nemovitosti na dokladu k sídlu, místu podnikání, musel být ověřen. Zpočátku musely být ţivnostenskému úřadu předkládány nájemní smlouvy, dnes postačuje souhlas majitele nemovitosti s umístěním sídla společnosti, či místem podnikání (liší-li se od bydliště) s tím, ţe podpis na této listině nemusí být ověřený.

3.8.Novela živnostenského zákona zákonem č. 167/2004 Sb. 1. 5. 2004 nabyla účinnosti novela ţivnostenského zákona tzv. Euronovela, která nově upravila postavení občanů členských států Evropské unie a států Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Švýcarské konfederace jako subjektů podnikání v ČR. Týká se především předkládání dokladů a úpravy pobytu, kdy pro příslušníky států členů EU se pro účely ohlášení ţivnosti doklad o povoleném pobytu nevyţaduje, je upraven vznik ţivnosti tak, ţe státním příslušníkům EU či EHP ţivnostenské oprávnění vzniká dnem ohlášení, nebo pokud je uvedeno pozdější datum, tak tímto dnem, u koncesovaných ţivností nabytím právní moci rozhodnutí o udělení koncese. Nemusí se zapisovat do Obchodního rejstříku. Před tzv. Euronovelou ţivnostenské oprávnění vznikalo, tak jako u jiných cizinců, dnem zápisu zahraniční fyzické osoby do Obchodního rejstříku, pokud v něm ještě nebyl zapsán. V novele se také nově objevilo ustanovení o dočasném poskytování sluţeb státními příslušníky členského státu Evropské unie, kteří jsou na územní členského státu Evropské 20

unie oprávněni provozovat podnikatelskou činnost. Dočasnost není legislativně upravená a zákon v § 69a odst. 4 říká: „Na poskytování služeb podle tohoto ustanovení se další ustanovení tohoto zákona nevztahují, s výjimkou povinnosti prokázat při kontrole podle § 60a oprávněnost poskytování služeb.“12, tzn. doloţit platné povolení k provozování ţivnosti ze země původu. V podstatě podnikatelé z členských států EU dočasně poskytující sluţby v ČR nemusí ohlašovat provozovny, nemusí se řídit ustanovením § 31 ţivnostenského zákona. Pokud si podnikatel z členského státu EU zřídí na území ČR provozovnu je však povinen ji označit v souladu s § 7 odst. 3 obchodního zákoníku obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením. Z tohoto důvodu ustanovení § 69a ţivnostenského zákona je vnímáno v porovnání s povinnostmi tuzemských podnikatelů jako diskriminační. Euronovela obsahovala i jiná důleţitá ustanovení, která se týkala činnosti odpovědných zástupců, kteří doposud byli vlastně rukojmími podnikatelů. Pouze podnikatel, u kterého byli ustanoveni do funkce, mohl jejich funkci zrušit. Mnozí odpovědní zástupci jiţ dávno funkci nevykonávali a nebylo v jejich silách donutit podnikatele, aby ohlásil ţivnostenskému úřadu ukončení funkce a zaregistrování ukončení funkce v ţivnostenském rejstříku, protoţe v té době také platilo, ţe nikdo nemůţe být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více neţ dva podnikatele. Nově byla zavedena povinnost odpovědného zástupce oznámit ţivnostenskému úřadu ukončení funkce, pokud zjistí, ţe tak neučinil podnikatel. Novela také stanovila podmínky za jakých je výkon funkce odpovědného zástupce na základě jeho oznámení ukončen. Do novely ţivnostenského zákona k 1. 7. 2008 funkce odpovědného zástupce byla ukončena třicátým dnem po doručení oznámení odpovědného zástupce ţivnostenskému úřadu, neoznámí-li podnikatel ţivnostenskému úřadu ustanovení jiného odpovědného zástupce před uplynutím této lhůty. Uvedl-li odpovědný zástupce ve svém oznámení jako den ukončení výkonu své funkce den pozdější, končí výkon jeho funkce tímto dnem. Po novele se vztah odpovědného zástupce k podnikateli z úzce pojatého pracovněprávního vztahu změnil na vztah smluvní. Podnikatel s odpovědným zástupcem můţe tudíţ uzavřít smlouvu podle zákoníku práce, občanského nebo obchodního zákoníku. Na rozdíl od předchozích úprav nemusí odpovědný zástupce prokazovat znalost českého jazyka, ani nemusí mít bydliště na území České republiky. Byla zrušena povinnost zahraniční fyzické osoby, pokud nemá na území České republiky povolen pobyt, ustanovit odpovědného zástupce. 12

Zákon č.455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání(ţivnostenský zákon), §69a, odst.4

21

Do § 6 všeobecných podmínek provozování ţivnosti byla do odst. 1 připojena nová povinnost fyzické osoby, vedle jiţ zavedené povinnosti předloţit doklad o tzv. bezdluţnosti z finančního úřadu, předloţit při ohlášení ţivnosti doklad o tom, ţe osoba nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, bez ohledu na to, v reţimu jakého zákona podnikání probíhá nebo probíhalo. To v podstatě znamenalo na jedné straně zpřísnění podmínek pro podnikání, na straně druhé měl stát záruku, ţe ten kdo má dluhy vůči státu a chce podnikat, dluhy zaplatí. Novela uzákonila moţnost prokazování odborné způsobilosti v souladu s Evropským právem a to dokladem o uznání odborné kvalifikace vydaným uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace tj. zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů, přičemţ uznávání se týká pouze dokladů získaných státními příslušníky EU, EHP a Švýcarské konfederace. Uznávacím orgánem pro ţivnostenské podnikání je Ministerstvo průmyslu a obchodu. V případech uvedených v § 19 zákona o uznávání odborné kvalifikace a u některých ţivností uvedených v přílohách 1, 2, 3 ţivnostenského zákona, můţe odbornou způsobilost posoudit i sám ţivnostenský úřad. Omezení podnikatelů bylo vyjádřeno v § 49 odst. 3 ţivnostenského zákona, kdy osoba zapsaná v obchodním rejstříku k ohlášení změny obchodní firmy ţivnostenskému úřadu musela doloţit doklad o jejím provedení v obchodním rejstříku. Omezení spočívalo v tom, ţe právnická osoba dokládala něco, co bylo zjistitelné na veřejném rejstříku a dále, ţe stejnou změnu musela hlásit všem příslušným státním institucím do určité doby pod hrozbou sankce. Úřady nebyly schopny mezi sebou komunikovat a informace si navzájem předávat.

3.9. Nový informační systém registru živnostenského podnikání. Součástí veřejné správy je soustava ţivnostenských úřadů, jejichţ funkční a věcnou příslušnost upravuje zákon č. 570/1991 Sb., o ţivnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů. Ţivnostenské úřady zabezpečují výkon státní správy na úseku ţivnostenského

22

podnikání. Působnost Ţivnostenského úřadu ČR vykonává ve smyslu kompetenčního zákona Ministerstvo průmyslu a obchodu, které zároveň vede ţivnostenský rejstřík. Do kompetence ţivnostenských úřadů spadá zabezpečení všech procedurálních záleţitostí na úseku ţivnostenského podnikání. Jedná se o oblasti správního řízení, kontrolní činnosti, registrace ţivnostenských oprávnění a samotnou evidenci a registraci podnikatelských subjektů podnikajících v reţimu ţivnostenského zákona. Jak uţ bylo řečeno výše, do roku 2005 byl ţivnostenský rejstřík tvořen z dílčích ţivnostenských rejstříků, které nezávisle na sobě a zároveň i nejednotně vedly obecní ţivnostenské úřady. Informace o změnách v rejstříku se předávaly do centrálního ţivnostenského rejstříku jednou za měsíc. V posledním týdnu měsíce února 2005 byl spuštěn na praţských ţivnostenských úřadech nový informační systém registru ţivnostenského podnikání. V průběhu roku 2005 se propojovaly i ostatní ţivnostenské úřady v celé České republice. Informační systém vznikl jako pilotní projekt Ministerstva informatiky ČR za metodické spolupráce Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Systém sjednotil datovou základnu pro místní, krajskou a celostátní úroveň, výstupy z jednotlivých ţivnostenských úřadů jak po formální, tak i obsahové stránce, neboť všechny výstupy (např. rozhodnutí, výpisy, vyrozumění) jsou generovány z Registru ţivnostenského podnikání na základě schválených šablon. Systém propojil a umoţnil získat informace z dalších zdrojů veřejné správy. Systém je propojen s Obchodním rejstříkem, adresním systémem ÚIR-ADR, s registrem obyvatel a Rejstříkem trestů. Informační systém zjednodušil administrativu podnikatelům, kteří mají prostřednictvím Internetu zpřístupněné informace z veřejné části Registru ţivnostenského podnikání, protoţe změny prováděné na jednotlivých ţivnostenských úřadech se promítají do ţivnostenského rejstříku okamţitě. Do budoucna se počítá s rozvojem tohoto systému s cílem propojit jej s obdobnými registry v zemích Evropské Unie.

23

3.10.

Vytvoření sítě Centrálních registračních míst

(CRM) V rámci realizace první etapy projektu ZAP (Zjednodušení administrativních postupů) byla přijetím novely ţivnostenského zákona účinné k 1. 8. 2006 vytvořena celorepubliková síť Centrálních registračních míst pro podnikatele (CRM), která vznikla v rámci stávající soustavy prvoinstančních ţivnostenských úřadů. Projekt Zjednodušení administrativních postupů při vstupu a v průběhu podnikání byl schválen usnesením vlády České republiky č. 1006 dne 20. Října 2004. Hlavním cílem koncepce projektu je odstranění administrativních bariér související s podnikáním a zjednodušení komunikace veřejnosti s orgány státní správy. Prvním krokem k realizaci tohoto záměru je právě vznik jiţ výše zmíněných Centrálních registračních míst. Smyslem CRM je, aby podnikatel, který na ţivnostenském úřadě ohlásí ţivnost, poţádá o koncesi či nahlásí změnu stávajících údajů, mohl prostřednictvím CRM učinit podání i na finanční úřad, správu sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovnu, popř. na úřad práce. V praxi to znamená, ţe ţivnostenské úřady komunikují s úřady uvedenými v zákoně (FÚ, ČSSZ, ZP, ÚP) a podání učiněná na ţivnostenském úřadě jim zasílají, prozatím v papírové podobě avšak vize do budoucnosti je taková, ţe mezi úřady přestanou kolovat papíry a vše bude probíhat pouze elektronicky. Základem pro tato podání se stal Jednotný registrační formulář (dále JRF), který od svého vzniku také prošel mnoha změnami, kdy poslední byla uskutečněna spolu s poslední novelou ţivnostenského zákona k 1. 7. 2008 (viz dále). JRF nahrazuje různé typy formulářů pro podání, které podnikatel musel učinit před vstupem do podnikání, ale i během podnikání a především se odstranilo opakované vyplňování totoţných identifikačních údajů na registračních či přihlašovacích formulářích určených pro všechny dotčené orgány. Základní část JRF byla vypracována tak, aby obsahovala všechny údaje, které ohlašovatel (ţadatel) oznamuje i dalším úřadům, kdy činí podání i vůči nim. Samozřejmě funkčnost tohoto systému záleţí na ochotě úředníků vzít tyto novinky na vědomí a aplikovat zákony do praxe. Bohuţel se ještě dnes stává, ţe některé ţivnostenské úřady a na ně navázané úřady (FÚ, ČSSZ, ZP) vůbec nechtějí (byť je to jejich zákonná povinnost) v rámci centrálního registračního místa mezi sebou spolupracovat a podnikatelům vyhovět, trvají na nesmyslném duplicitním vyplňování formulářů a vyzývají jeden přes druhého podnikatele k návštěvě toho či jiného úřadu. Prakticky to znamená, ţe podnikatel při ohlášení ţivnosti přes CRM obdrţí poštou od FÚ daňové

24

identifikační číslo, od správy sociálního zabezpečení variabilní číslo, pod kterým bude zálohy platit a to vše bez jakéhokoliv pobíhání po úřadech. Novela doplnila § 46 odstavcem 6, který stanovil ţivnostenskému úřadu povinnost opatřit si sám potvrzení podle tehdy platného § 6 odst. 1 písm. d) nebo e) nejsou-li k ohlášení doloţena (potvrzení tzv. bezdluţnosti z FÚ a neexistenci nedoplatků na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) a dále pokud není doloţen výpis z Rejstříku trestů. Zpočátku se tak dělo písemnou cestou, v současné době je ţivnostenský rejstřík elektronicky napojen na Rejstřík trestů a ověření bezúhonnosti je záleţitostí několika málo minut. Novela také sjednotila prokazování právního důvodu pro uţívání prostor, v nichţ má podnikatel místo podnikání (liší-li se od bydliště), resp. sídlo, s úpravou obsaţenou v § 37 odst. 2 obchodního zákoníku. Došlo ke zjednodušení úpravy v tom smyslu, ţe postačí písemné prohlášení vlastníka příslušné nemovitosti, ţe s umístěním sídla či místa podnikání souhlasí. Podpis na prohlášení nemusí být úředně ověřen. Právnická osoba navíc nemusí prokazovat právní důvod pro uţívání těchto prostor, pokud je ohlašovaná adresa zapsaná v obchodním rejstříku či obdobné evidenci.

3.11.

Informační systémy veřejné správy

1. 1. 2007 nabyla účinnosti novela zákona č. 365/2000Sb. o informačních systémech veřejné správy. Tato novela zavedla institut vydávání ověřených výstupů z informačních systémů veřejné správy. Jde v podstatě o vznik Czech POINTu. Ověřené výstupy od této chvíle mohou být vydávány z veřejně přístupných Informačních systémů veřejné správy (dále ISVS) coţ je např. katastr nemovitostí, obchodní rejstřík, ţivnostenský rejstřík. Seznam úřadů, které mohou ověřené výstupy vydávat, stanovilo Ministerstvo vnitra k 1. 1. 2007 vyhláškou. Od stejného data mohou vydávat ověřené výstupy také Hospodářská komora ČR a drţitel poštovní licence. Platí, ţe občan si domů odnáší listinu s ověřovací doloţkou, která obsahuje otisk úředního razítka a podpis ověřujícího. Samozřejmě stávající systém vydávání výpisů ze ţivnostenského rejstříku ţivnostenskými úřady nebyl novelou dotčen.

25

3.12.

Novela zákona o správě daní a poplatků ze dne

31. 10. 2007. Dne 31. 10. 2007 nabyl účinnosti zákon č. 270/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Uvedenou novelou došlo ke změně ţivnostenského zákona a to tak, ţe od 31. 10. 2007 nemusí fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, prokazovat ţivnostenskému úřadu, ţe na svém osobním účtu nemá evidovány daňové nedoplatky z tohoto podnikání, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a nemá nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění. Tato novela znamenala pro podnikatele velký přínos, protoţe urychlila ohlašování ţivností a uspořila podnikatelům nemálo času. I kdyţ v předchozí novele ţivnostenského zákona účinné k 1. 8. 2006 bylo uzákoněno, ţe uvedené doklady si ţivnostenský úřad má za povinnost opatřit sám, čekání na příslušné doklady stavělo lhůtu pro vydání ţivnostenského listu.

26

4. Živnostenský zákon po poslední novele zákonem č. 130/2008 Sb. Jako motto této kapitoly je nejvhodnější pouţít článek, jehoţ autorem je současný ministr průmyslu a obchodu Martin Říman: „Martin Říman: S byrokracií se bojovat dá, jen chtít Prezident republiky podepsal ve středu novelu živnostenského zákona a definitivně tak začala platit nová pravidla regulace podnikání. Pravidla, která dramatickým způsobem zjednoduší papírování a plnění různých povinností (bariéry vstupu). Když Poslanecká sněmovna schválila před několika týdny tuto předlohu, napsaly jedny noviny, že "novela neobsahuje kontroverzní návrhy, a proto pro ni hlasovalo více než 150 poslanců". Včetně všech sociálních demokratů, kteří jsou jinak automaticky proti všemu. Teď, když je po všem, přiznám, že i pro mne byl snadný průchod zákona záhadou. Ne proto, že "neobsahoval kontroverzní návrhy", ale naopak proto, že jich obsahoval více než dost. Z 261 různých živností jich zůstává 96! Přitom celá léta od roku 1991, kdy živnostenský zákon vznikl, jsme byli svědky tlaku na rozšiřování jejich počtu často absurdním způsobem. Co říct na to, že existují dvě samostatné živnosti - kovář a podkovář? Novela likviduje diskriminaci zejména mladých adeptů živnostníků, kteří, i když dosáhli patřičného vzdělání, nemohli poskytovat služby na své jméno. Nejprve museli získat tak zvanou praxi v délce několika let. Což nebylo nic jiného než obezlička, jak bránit vstupu do odvětví a zdravé konkurenci. Očekával jsem urputný odpor všech těch cechů, které se občas vyjadřují způsobem, že nejlíp bylo ve středověku. Vzpomeňme na byvší snahu lékárníků zlikvidovat konkurenci povinností zaplatit kauci milión korun za nově otevíranou lékárnu. Rušíme živnostenské listy. Za každý se musí platit tisíc korun. Nově to bude tisícovka jediná, i kdyby někdo potřeboval všech 96 živností. Ročně tím lidé ušetří 125 miliónů korun - ale přijdou o ně na úřadech. Rušíme místní příslušnost živnostenských úřadů, což je výhoda zejména pro ty, kteří mají své provozovny na různých místech. Vznikne tak zdravá konkurence.

27

Očekával jsem masivní nesouhlas úředníků. A dočkal jsem se. Dokonce jsem dostal stanovisko jedné jejich skupiny, ve kterém vyslovovali názor, že "konkurence mezi státními úřady je zcela nepřípustná". Bodejť. Bude to trochu bolet. Osmnáctistránkový formulář s téměř pětistovkou kolonek, kterými se žadatel musí dnes prokousat, je redukován na dvě strany a má o něco více než jedno sto položek. Proč jich najednou stačí zhruba čtvrtina? Protože kolonky si úředníci vyráběli podle hesla "co kdyby se to (informace) hodilo", a ne podle zásady vyžadovat jen to opravdu nezbytné. Vyvstává kruciální otázka, proč k těmto (a dalším) redukcím nedošlo už dávno, když to nakonec šlo tak jednoduše? Odpověď je jednoduchá, zdánlivě triviální. Protože největšími zastánci byrokracie a regulací jsou opravdu úředníci. Ne politici (ani ti nalevo), ne podnikatelé (i když nějaká vhodná regulace na ochranu zrovna toho "mého" podnikání se hodí vždycky, nebudu kvůli ní stávkovat). Zato úředníkům jde o všechno. O moc, o peníze i o ta teplá místa. Poučení z kauzy "živnostenský zákon" je tedy zřejmé. Byrokratická zátěž roste, když se byrokratům nechá volné pole. Roste, jestliže politici nemají chuť a vůli se jim postavit. Roste, jestliže vzniknou nekontrolovatelné struktury. Typický příklad je definitiva nebo Evropská unie. Roste, jestliže objekty regulace - občané - se proti tomu nebouří. Takže to jde, jen chtít. Dokonce i levice je pro. Když to za ni někdo udělá. Ing. Martin Říman, ministr průmyslu a obchodu, poslanec PČR13 Poslední novela ţivnostenského zákona není dílem okamţiku. Pokud měl autor této práce moţnost sledovat vývoj ţivnostenského podnikání, tak je moţné říci, ţe byla připravována jiţ od roku 2004 a v podstatě počala v roce 2005 zavedením informačního systému registru ţivnostenského podnikání a přijetím zákona o informačních systémech veřejné správy, jehoţ snahou do budoucna je propojit jednotlivé úseky státní správy a zbytečně nezatěţovat občany, potaţmo podnikatele, vyţadováním údajů, které se v tomto informačním systému jiţ vyskytují. Pokud by totiţ nebyly ţivnostenské úřady centrálně propojeny mezi sebou a dále na ostatní registry, nemohla by být zrušena pro ohlašování ţivností či ohlašování změn místní příslušnost, protoţe by jinak, bez moţnosti ověřit si

13

Článek publikovaný na www.mpo.cz/zprava42489

28

sdělované údaje a předávat si informace, nastal opět v ţivnostenském rejstříku chaos jako před r. 2000. Novela ţivnostenského zákona spolu s novelou zákona o správních poplatcích účinná od 1. 7. 2008 je opravdu vyvrcholením všech změn, které se uskutečňovaly od chvíle, kdy vláda usnesením č. 1006 ze dne 20. října 2004 schválila projekt Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání (ZAP) a začaly postupně platit novely, které usnadnily podnikatelům vstup do podnikání (viz kapitola 3.10).

4.1.Všeobecné podmínky provozování živnosti Novela zákona nově upravuje všeobecné podmínky provozování ţivnosti obsaţené v § 6 ţivnostenského zákona. Vymezuje se nově pojem bezúhonnosti.

Jako osoba

nesplňující podmínku bezúhonnosti pro účely ţivnostenského zákona se hodnotí ten, kdo byl pravomocně odsouzen  pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať jiţ samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, nebo  pro trestný čin spáchaný úmyslně, na který se nevztahuje ustanovení písmene a), jestliţe byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním (souvislost se posuzuje s podnikáním obecně, nejenom s ţivnostenským podnikáním). Pro oba případy platí, ţe ztráta bezúhonnosti trvá za předpokladu, ţe se na odsouzeného nehledí, jako by nebyl odsouzen (např. zahlazení odsouzení). V novele se jako důvod pro ztrátu bezúhonnosti vypouští odsouzení pro nedbalostní trestné činy související s předmětem podnikání. Tím se odstraňuje dosavadní stav, kdy pro obecnou podmínku ztráty bezúhonnosti musel ţivnostenský úřad zrušit podnikateli všechna ţivnostenská oprávnění tedy i ta, jejichţ předmět podnikání nijak nesouvisel s nedbalostním trestným činem, pro který byl podnikatel odsouzen. Bezúhonnost se prokazuje zásadně výpisem z evidence Rejstříku trestů, u zahraničních fyzických osob doklady podle § 46 ţivnostenského zákona. Výpis z Rejstříku trestů si vyţaduje ţivnostenský úřad elektronickou cestou.

29

I přes veřejné proklamace, ţe novela ţivnostenského zákona účinná k 1. 7. 2008 bude na dlouhou dobu tou poslední, není tomu tak a 1. 1. 2009 nabyl účinnosti zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky. Tato novela změnila ţivnostenský zákon tím, ţe vloţila nový § 6a, který stanoví obsahové náplně dvou samostatných ţivností  „Ostraha majetku a osob“  „Sluţby soukromých detektivů“ Pouze pro tyto dvě ţivnosti se upravuje bezúhonnost podnikatele a jeho zaměstnanců. Odpovědní zástupci s ohledem na § 11 odst. 2 ţivnostenského zákona i nadále prokazují bezúhonnost podle § 6 ţivnostenského zákona. Znovu se v příloze č. 3. ţivnostenského zákona rozdělují zákonem č. 130/2008 Sb. sloučené koncesované ţivnosti do dvou samostatných ţivností (viz výše). Dochází ke zpřísnění poţadavků na odbornou způsobilost u uvedených ţivností. U středoškoláků s maturitou mimo obor bezpečnostní nebo právní je poţadováno doloţení osvědčení o odborné kvalifikaci a 3 roky praxe v oboru, přičemţ osvědčení o odborné způsobilosti bude vydáváno na dobu 5 let a bude tedy nutno je v pětiletých cyklech obnovovat. Do podmínek provozování těchto ţivností se nově promítá poţadavek na bezúhonnost a odbornou způsobilost všech zaměstnanců. U ţivnosti „Sluţby soukromých detektivů“ se do podmínek provozování ţivnosti navíc promítá i poţadavek na zdravotní způsobilost zaměstnanců. Ministerstvo vnitra svojí vyhláškou č. 16 ze dne 8. Ledna 2009 stanovilo obsah a rozsah kvalifikace pro výkon fyzické ostrahy a sluţby soukromého detektiva.

4.2.Zvláštní podmínky provozování živnosti Praxe v oboru se nově vymezuje v § 7 odst. 4. ţivnostenského zákona a zároveň se stanoví, co se pro účely ţivnostenského zákona rozumí příbuzným oborem. Praxe v oboru je tak vymezena v návaznosti na obecné ustanovení zvláštních podmínek provozování ţivnosti pro všechny regulované ţivnosti (§ 7, odstavec 1, 2 a 3 ŢZ). Oproti předchozí úpravě dochází k upřesnění postavení, v němţ lze praxi získat (nezávislé, pracovněprávní vztah, odpovědný zástupce). Zavádí se legislativní zkratka „pracovněprávní vztah“ pro pracovněprávní vztah, sluţební, členský nebo jiný poměr.

30

V § 7 odst. 5 ţivnostenského zákona se v návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a Rady ze 7. Září 2005 o uznávání odborných kvalifikací stanoví moţnost občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie prokázat odbornou způsobilost přímo ţivnostenskému úřadu doklady, které osvědčují, ţe dotyčné osoby předmětnou činnost vykonávaly v jiném členském státě Evropské unie. Úprava představuje jednotlivé moţnosti prokázání odborné způsobilosti. V odstavci 6 je po novele upravena povinnost podnikatele zajistit výkon činností, které jsou obsahem ţivností uvedených v příloze č. 5 ţivnostenského zákona pouze fyzickými osobami splňujícími poţadavky odborné způsobilosti, které jsou v této příloze stanoveny. V návaznosti na tuto úpravu je zrušeno nařízení vlády číslo 209/2001 Sb. Na citované ustanovení se váţe úprava pro volné poskytování sluţeb v § 69 a odst. 4, 5 a 6.

4.3.Zrušení ustanovení týkající se provozování živností průmyslovým způsobem Novela zrušila málo vyuţívanou moţnost provozovat ţivnosti průmyslovým způsobem. Způsob transformace průmyslových ţivností je popsán v přechodných ustanoveních novely ţivnostenského zákona v bodě 1. Podnikateli, který vlastní tato ţivnostenská oprávnění zůstává zachováno právo provozovat všechna ţivnostenská oprávnění, která mohl provozovat v rámci ţivnosti provozované průmyslovým způsobem (byla uvedena v příloze průkazu

ţivnostenského

oprávnění).

Ţivnostenský

úřad

příslušný

podle

bodu

1 přechodných ustanovení, musel podnikatele vyzvat nejpozději do 1. 1. 2009 k doloţení dokladů o odborné způsobilosti, pokud je po novele poţadována (týkalo se ţivností řemeslných, vázaných a koncesovaných), případně ustanovení odpovědného zástupce. Pokud se podnikatel dostavil, ţivnostenský úřad s ním sepsal záznam o tom, jaké činnosti hodlá i nadále provozovat. Pokud podnikatel doloţil všechny doklady, úřad ukončil ţivnost provozovanou průmyslovým způsobem a do ţivnostenského rejstříku zavedl nové ţivnosti s tím, ţe vznik jednotlivých nových ţivnostenských oprávnění je dnem vzniku původní ţivnosti provozované průmyslovým způsobem. Pokud podnikatel nedoloţil doklady, ţivnostenský úřad zahájil řízení a rozhodnutím zrušil ţivnostenská oprávnění, ke kterým doklady nebyly doloţeny.

31

4.4.Překážky provozování živnosti Nově byly formulovány dvě překáţky provozování ţivnosti spočívající v zákazu provozovat ţivnost po dobu 3 let od nabytí právní moci rozhodnutí soudu, které spočívá v:  zamítnutí insolvenčního návrhu proto, ţe majetek dluţníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nebo  ţe majetek dluţníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů. V návaznosti na změny provedené v § 19 ţivnostenského zákona, kdy se zavádí jedna volná ţivnost, bylo upraveno ustanovení týkající se překáţky provozování ţivnosti spočívající v uloţení zákazu činnosti soudem nebo správním orgánem. V případě uloţení tohoto zákazu se sankce vztahuje pouze k provozování oboru činnosti ţivnosti volné, které se zákaz týká, nikoliv na celý předmět podnikání.

4.5.Živnostenské oprávnění Ustanovení § 10 ţivnostenského zákona, týkající se vzniku ţivnostenského oprávnění, se ve své podstatě nezměnila. Nově bylo zakotveno prokazování ţivnostenského oprávnění výpisem ze ţivnostenského rejstříku. Výpisy vydává ţivnostenský úřad podle § 60 odst. 4 ţivnostenského zákona a v podstatě rozeznává 3 druhy výpisů:  výpis vydaný podle § 47 odst. 2 nebo 3, tzn. výpis následující po ohlášení ţivnosti buď fyzickou, nebo právnickou osobou (vydává pouze ţivnostenský úřad)  úplný výpis na ţádost podnikatele nebo třetí osoby, kde se neuvádí údaje o uloţených pokutách a sankčních opatření a rodná čísla, které ţivnostenský úřad sděluje pouze podnikateli a v případech stanovených zvláštními právními předpisy (na ţádost soudu, policie, exekutorského úřadu)  částečný výpis, který obsahuje údaje v poţadovaném rozsahu s výjimkou osobních údajů uvedených v bodě 2. Poţadovaným rozsahem se rozumí omezení výčtu provozovaných ţivností podnikatelem (vydává vedle ţivnostenského úřadu i kontaktní místo veřejné správy – Czech POINT).

32

Do vydání výpisu se podnikatel můţe prokazovat stejnopisem ohlášení s prokázaným doručením ţivnostenskému úřadu nebo u koncesovaných ţivností pravomocným rozhodnutím o udělení koncese. Nahrazení ţivnostenského listu a koncesní listiny výpisem z ţivnostenského rejstříku nepochybně sníţilo finanční zatíţení jak podnikatelů, tak i ţivnostenských úřadů.

4.6.Povinnosti odpovědného zástupce Provozování ţivnosti prostřednictvím odpovědného zástupce je upraveno v § 11 ţivnostenského zákona. Novela odstranila povinnost odpovědného zástupce zúčastňovat se provozování ţivnosti „v potřebném rozsahu“. Nově je odpovědný zástupce oprávněn vykonávat svoji funkci nejvýše pro čtyři podnikatele (dříve 2). V případě, ţe ukončení výkonu své funkce bude ţivnostenskému úřadu oznamovat odpovědný zástupce, musí zároveň doloţit, ţe jiţ předem, a to písemnou formou, o ukončení své funkce informoval podnikatele. Jestliţe nebude zjištěno datum ukončení funkce odpovědného zástupce podle oznámení podnikatele, končí výkon funkce odpovědného zástupce dnem, kdy bude jeho oznámení doručeno ţivnostenskému úřadu. Uvedené platí jak pro ţivnosti ohlašovací, tak i pro ţivnosti koncesované.

4.7.Provozovny V § 17 ţivnostenského zákona se upřesňuje výčet prostor, které jsou povaţovány pro účely ţivnostenského zákona za provozovnu. Vymezuje se pojem „mobilní provozovna“ a je nově stanoveno, ţe automat i obdobné zařízení je provozovnou, i kdyţ nejde o stavbu. Mobilní provozovna má dva charakteristické znaky:  je přemístitelná  není umístěna na jednom místě po dobu delší neţ 3 měsíce. Přemístitelná je kaţdá provozovna, která má charakter věci movité, tzn., není spojena se zemí pevným základem. Nově se u mobilních provozoven doplňuje povinnost prokázat oprávněnost jejich umístění na určitém území (prokazuje se existence vlastnického práva k místu, existence smluvního

33

vztahu k místu – nájemní smlouva, smlouva o podnájmu, smlouva o uţívání, souhlas vlastníka). Po novele lze provozovny rozdělit na:  provozovny oznamované ţivnostenskému úřadu (zapisují se do ţivnostenského rejstříku)  mobilní provozovny (prokazuje se pouze jejich oprávněnost umístění na určitém místě, nezapisují se do ţivnostenského rejstříku)  automaty nebo obdobná zařízení (pomocí automatů lze pouze prodávat zboţí nebo poskytovat sluţby nevyţadujíc koncesi, nezapisují se do ţivnostenského rejstříku). V souladu s obecnou zásadou vyjádřenou v novele, ţe podnikatel můţe vyuţít ke splnění svých povinností kterýkoliv obecní ţivnostenský úřad, je moţné oznámit provozovnu kterémukoliv ţivnostenskému úřadu. Ţivnostenský úřad, který obdrţí oznámení podle ustanovení § 17, provede zápis provozovny do ţivnostenského rejstříku a informuje o tom podnikatele.

4.8.Jedna volná živnost Velkou novinkou je zavedení jedné volné ţivnosti „Výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 ţivnostenského zákona“ s jejími 80 obory v příloze č. 4. ţivnostenského zákona. Ta opravňuje k výkonu činností, pro jejichţ provozování nevyţaduje ţivnostenský zákon prokazování odborné ani jiné způsobilosti. Novelou se zrušilo nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanovil seznam oborů ţivností volných. Jedna volná ţivnost znamená pro podnikatele velkou finanční úsporu, protoţe dříve za kaţdou ohlášenou volnou ţivnost musel zaplatit tisíc korun. Dnes při prvním vstupu do podnikání, bez ohledu na počet ohlašovaných ţivností, zaplatí tisíc korun, a pokud jiţ podniká, tak za libovolné mnoţství ohlášených ţivností pětset korun. A je jedno, zda ohlašuje ţivnosti řemeslné, vázané či ţádá o koncesi, která před novelou byla zpoplatněna částkou dva tisíce korun. V rámci volné ţivnosti můţe podnikatel bez poplatku rušit a ohlašovat obory činností a hlavně, pokud podniká v oboru činnosti, který zapomněl ohlásit, nic se neděje, nejde o neoprávněné podnikání, za které by byl dříve sankcionován.

34

4.9.Prokazování odborné způsobilosti u řemeslných živností Novela usnadnila podnikání v řemeslných ţivnostech. V § 21 ţivnostenského zákona došlo k významným změnám, kdy k ohlášení ţivnosti řemeslné postačí doloţit nejméně doklad o vzdělání s výučním listem v příslušném oboru. Před novelou musel budoucí podnikatel doloţit ještě tří letou praxi v oboru, coţ v podstatě znesnadňovalo mladým podnikatelům vstup do podnikání. Museli buď vykonat tří letou praxi, nebo zvolit podnikání prostřednictvím odpovědného zástupce. Podle § 22 lze odbornou způsobilost prokázat i doklady o ukončení středního vzdělání s výučním listem nebo maturitní zkouškou nebo o ukončení vyššího odborného vzdělání v příbuzném oboru nebo o řádném ukončení rekvalifikace v oboru, vţdy spolu s prokázáním jednoroční praxe v oboru. Vysokoškolské vzdělání v příbuzném oboru je postaveno na roveň vysokoškolskému vzdělání v oboru a doloţení praxe se nevyţaduje. I nadále je moţno prokázat odbornou způsobilost dokladem o vykonání šestileté praxe v oboru.

4.10.

Prokazování odborné způsobilosti u vázaných

živností Vázané ţivnosti jsou ţivnosti taxativně uvedené v příloze č. 2. ţivnostenského zákona a odborná způsobilost pro tyto ţivnosti je stanovena v příloze č. 2 přímo poţadavky na vzdělání případně na praxi nebo odkazem na zvláštní předpis uvedený v této příloze. U některých ţivností se umoţňuje, aby občan České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie doloţil ţivnostenskému úřadu přímo doklady z jiného členského státu Evropské unie podle § 7 odst. 5 ţivnostenského zákona nebo prokázal odbornou způsobilost dokladem o uznání odborné kvalifikace vydaným uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace (rozhodnutím uznávacího orgánu z České republiky – je jím Ministerstvo průmyslu a obchodu). Jedná se o další moţnosti prokázat odbornou způsobilost.

35

4.11.

Prokazování odborné způsobilosti u

koncesovaných živností Koncesované ţivnosti jsou ţivnosti taxativně uvedené v příloze č. 3. ţivnostenského zákona a odborná způsobilost pro tyto ţivnosti je stanovena v příloze 3 přímo poţadavky na vzdělání, případně praxi, nebo odkazem na zvláštní právní předpis uvedený v této příloze. Nově je u některých koncesovaných ţivností zaváděn institut spolehlivosti. Spolehlivost je u těchto ţivností vyţadována po podnikateli (fyzické osobě) nebo statutárním orgánu nebo členech statutárního orgánu (u právnických osob) a prokazuje se negativním lustračním osvědčením podle § 1 odst. 5 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích….. (tzv. lustrační zákon). Za splnění podmínky spolehlivosti odpovídá podnikatel a ţivnostenský úřad splnění této podmínky vyţaduje aţ při vlastním provozování ţivnosti – při kontrole. Odbornou způsobilost lze také doloţit dokladem o uznání odborné kvalifikace vydaném uznávacím orgánem (Ministerstvem průmyslu a obchodu). U některých ţivností se umoţňuje, aby občan České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie doloţil přímo doklady z jiného členského státu Evropské unie podle § 7 odst. 5 ţivnostenského zákona. Změna nastala u koncesované ţivnosti „Silniční motorová doprava“, kdy odborná způsobilosti se prokazuje pouze osvědčením o odborné způsobilosti, které vydává dopravní úřad. Dále pro provozování „Silniční motorové dopravy – mezinárodní“ jiţ není poţadována 3 letá praxe v oboru „Silniční motorové dopravy – vnitrostátní“.

4.12.

Transformace živností

V souvislosti s poslední novelou ţivnostenského zákona probíhají také, jako v minulosti jiţ mnohokrát, transformace ţivností a to především transformace oborů ţivnosti volné, kdy podnikatel si dle přechodných ustanovení novely ţivnostenského zákona při ohlašování nové ţivnosti či oznamování změny nebo prostě na ţádost, nově zvolí obory ţivnosti volné podle přílohy č. 4. ţivnostenského zákona, které se zaznamenávají do ţivnostenského rejstříku. Do té doby se můţe prokazovat ţivnostenským listem vydaným před novelou. 36

Velkou výhodou pro ţivnostenské úřady bylo, ţe z velké části proběhly transformace ţivnosti volné v ţivnostenském rejstříku automaticky. To znamená, ţe původní ţivnosti volné byly automaticky ukončeny k datu 30. 6. 2008 a k 1. 7. 2008 podnikatelům, kteří měli původní volné ţivnosti, vznikla jedna volná ţivnosti s předmětem podnikání „Výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 ţivnostenského zákona“ a původní ţivnosti volné se staly obory této jedné ţivnosti do té doby, neţ podnikatel ohlásil změnu a obory ţivnosti upravil dle platného zákona (vybral si z 80 oborů). Velké změny proběhly také v koncesovaných ţivnostech, kdy jejich počet se sníţil z původních 29 na 20. Některé koncese přešly do ţivností vázaných nebo např. směnárenská činnost byla na přechodnou dobu do přijetí zákona proti legalizaci trestné činnosti, který ji přesunul do § 3 ţivnostenského zákona, součástí oboru ţivnosti volné – výroba, obchod a sluţby jinde nezařazené. Některé koncesované ţivnosti se sloučily. Při transformaci koncesovaných ţivností se aplikovala ustanovení bodu 2 a 7 přechodných ustanovení novely ţivnostenského zákona. Při sloučení koncesovaných ţivností je podnikatel oprávněn provozovat koncesovanou ţivnost v rozsahu původní koncese. V případě, ţe se koncesovaná ţivnost převedla do reţimu ţivnosti volné, nabývá podnikatel oprávnění provozovat ţivnost volnou v celém rozsahu. Mnohé řemeslné ţivnosti se staly oborem ţivnosti volné a také u řemeslných ţivností došlo ke slučování ţivností. Ve všech případech platí, ţe dosavadní oprávnění zůstávají zachována aţ do provedení transformace a vydání nového výpisu z ţivnostenského rejstříku. Také u řemeslných ţivností došlo částečně k automatické transformaci. Došlo-li k převedení řemeslné ţivnosti do reţimu ţivnosti volné, nabývá podnikatel po novele oprávnění k provozování ţivnosti volné v celém rozsahu. Naopak přešla-li po novele volná ţivnost do ţivností řemeslných a podnikatel měl oprávnění k podnikání ve volné ţivnosti, postupuje při transformaci ţivnostenský úřad podle ustanovení § 7 odst. 2 a doloţení odborné způsobilosti nevyţaduje. Naopak právnická osoba, která pro volnou ţivnost odpovědného zástupce mít nemusela, pro ţivnost řemeslnou jej ustanovit musí. Odpovědný zástupce samozřejmě doloţí příslušné doklady o odborné způsobilosti. Pokud došlo ke změně vázané ţivnosti na řemeslnou, doklady, kterými byla prokázána odborná způsobilost pro ţivnost vázanou, se povaţují za doklady pro ţivnost řemeslnou.

37

Některé vázané ţivnosti přešly do řemeslných, protoţe charakter činnosti spíše odpovídal charakteru řemeslné činnosti. Při transformaci ţivností vázaných postupoval ţivnostenský úřad podle bodu 2, 6 a 8 přechodných ustanovení k novele ţivnostenského zákona a v podstatě platí pravidla transformace jako u řemeslných ţivností. Poznámka:

Příklady transformací jsou uvedeny v tabulce v Příloze č. 1.

4.13. Povinnosti podnikatele Povinnosti podnikatele při provozování ţivnosti jsou stanoveny v 18 odstavcích § 31 ţivnostenského zákona. Jedinou významnou změnou oproti předchozí úpravě je, ţe podnikatel můţe přerušit provozování ţivnosti na libovolně dlouhou dobu. Konkrétní datum ukončení přerušení provozování ţivnosti musí v oznámení ţivnostenskému úřadu uvést. Novela také jednoznačně stanovila, ţe nelze přerušit provozování ţivnosti zpětně. Přerušit provozování ţivnosti lze od data, kdy tato skutečnost byla ţivnostenskému úřadu oznámena. Vypouští se povinnost podnikatele mít v provozovně pro účely kontroly průkaz ţivnostenského oprávnění. Tato povinnost se po novele stala nadbytečnou, protoţe jakýkoliv kontrolní orgán si existenci ţivnostenského oprávnění můţe ověřit z veřejně přístupného registru ţivnostenského podnikání. V § 31a ţivnostenského zákona byly nově zakotveny povinnosti podnikatelů provozujících koncesovanou ţivnost „ostraha majetku a osob“ nebo „sluţby soukromých detektivů“. Podnikatel je povinen zajistit, aby tyto činnosti vykonávali zaměstnanci odborně a zdravotně způsobilí a ustanovení tohoto paragrafu také stanoví způsob zjišťování zdravotní způsobilosti.

4.14. Ohlašování živností Oproti předchozí úpravě se zásadně mění místní příslušnost ţivnostenských úřadů při ohlašování

ţivnosti.

Podnikatel

můţe

ohlásit

ţivnost

kterémukoli

obecnímu

ţivnostenskému úřadu. Příslušným úřadem je ten úřad, kterému bylo ohlášení doručeno jako prvnímu

38

Od července 2008 mohou podnikatelé ohlásit ţivnost, provést změny ţivností či ţádat o koncesi na jakémkoliv ţivnostenském úřadě bez ohledu na bydliště či sídlo společnosti. Podnikatelé také mohou pro ohlašování ţivností či ohlašování změn vyuţít kontaktní místa veřejné správy (§ 72 ţivnostenského zákona), kterými jsou podle novely zákona o informačních systémech veřejné správy, která nabyla účinnosti spolu s novelou ţivnostenského zákona, Czech POINT (Český Podací Ověřovací a Informační Národní Terminál), notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, úřady městských částí, které stanoví prováděcí předpis, zastupitelské úřady, drţitelé poštovní licence a Hospodářská komora ČR. Kontaktní místa podání doručují k vyřízení tomu ţivnostenskému úřadu, který si podnikatel zvolí, pokud ne, tak příslušnému podle místa podání. Prakticky je řešeno podání prostřednictvím Czech POINT tak, ţe Czech POINT vytvoří elektronickou podobu podání, vytiskne jeho listinnou podobu ve formě Jednotného registračního formuláře a po odsouhlasení podatelem zajistí podepsání listinné podoby podání ohlašovatelem. Bezprostředně poté Czech POINT odešle elektronicky data podání do Registru ţivnostenského podnikání a na příslušný ţivnostenský úřad odešle podepsanou listinnou podobu podání spolu s případnými přílohami, kterým jejich povaha nedovolila elektronické odeslání. Czech POINT garantuje, ţe data elektronická jsou identická s údaji v listinné podobě. Podání učiněné podle § 72 ţivnostenského zákona na Czech POINTu a doručené v elektronické podobě do ţivnostenského rejstříku není úplné, protoţe chybí zaručený elektronický podpis ohlašovatele. Pokud je do 5 dnů z Czech POINTu doručena podepsaná listinná podoba podání na příslušný ţivnostenský úřad, má se za to, ţe podání je ve smyslu správního řádu úplné a ohlášení ţivnosti je učiněno dnem, kdy bylo podáno elektronicky. Lhůta 5 dnů pro doručení listinné podoby podání z Czech POINTu na ţivnostenský úřad počíná běţet dnem potvrzení přijetí podání v elektronické podobě v Registru ţivnostenského podnikání. Při pozdějším doručení listinné podoby podání nebude ţivnostenský úřad k elektronickému podání přihlíţet, ale bude s písemným podáním zacházet, jako kdyby bylo podáno na úřadě, tj. od data doručení listinné podoby podání. Správní poplatek, který je náleţitostí podání, vybírá od podnikatele Czech POINT. Doklad o zaplacení správního poplatku bude součástí zasílané dokumentace. Správní poplatek je příjmem obce, jejímuţ ţivnostenskému úřadu bylo podání doručeno. Převod správních poplatků probíhá 1x měsíčně na základě vyúčtování vystaveného příslušným ţivnostenským úřadem pro jednotlivé Czech POINTy podle podkladu k vyúčtování 39

z Registru ţivnostenského podnikání. Za zprostředkování podání vůči ţivnostenskému úřadu vybírá Czech POINT 50 Kč, jedná-li se o zprostředkování podání na zastupitelském úřadě, vybírá se 150 Kč. Tyto poplatky jsou příjmem kontaktního místa. Dne 1. září 2008 nabyla účinnosti vyhláška, kterou se vydává seznam obecních úřadů a zastupitelských úřadů, které jsou kontaktními místy veřejné správy. Přijetí podání kontaktním místem je v sazebníku správních poplatků zpoplatněno částkou 50 Kč. Prozatím praxe ukazuje, ţe ve velkých městech v podstatě nejsou kontaktní místa vyuţívána. Jejich smysl je moţné vidět v odlehlých místech České republiky, kdy obecní úřad či provozovna České pošty s.p. funkci kontaktního místa plní. Náleţitosti ohlášení ţivnosti, které činí fyzická osoba, byly doplněny o uvedení místa narození a rodného příjmení. Tyto údaje jsou nezbytné pro elektronické vyţádání výpisu z Rejstříku trestů. Zároveň byl doplněn nový odstavec 5, jímţ se stanoví, ţe ohlašovatel není povinen uvádět při ohlášení ţivnosti údaje, které jsou jiţ vedeny v ţivnostenském rejstříku. V tom případě uvádí pouze svoje identifikační data. Fyzická osoba jméno, příjmení a rodné číslo. Právnická osoba obchodní firmu a Identifikační číslo. Nově byla stanovena povinnost předkládat ohlášení ţivnosti nebo ţádost o koncesi na tiskopise vydávaném Ministerstvem průmyslu a obchodu, tedy na Jednotném registračním formuláři, a to v listinné nebo elektronické podobě (prostřednictvím internetových stránek www.rzp.cz). Pokud ohlašovatel splní všechny podmínky stanovené zákonem, provede ţivnostenský úřad zápis do ţivnostenského rejstříku do 5 dnů ode dne doručení ohlášení a vydá podnikateli výpis. Ţivnostenský zákon v § 47 uvádí, jaké náleţitosti má tento výpis. Nově je v § 47 odst. 10 upraven proces, kdy ţivnostenský úřad zjistí, ţe zápis do Registru ţivnostenského podnikání byl proveden v rozporu se zákonem. V tomto případě ţivnostenský úřad zahájí řízení o zrušení ţivnostenského oprávnění, a buď provede nový opravený zápis do ţivnostenského rejstříku a vydá nový výpis nebo vydá rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění a vydá rovněţ výpis.

4.15. Oznamování změn Nová právní úprava odstranila nadbytečnou administrativní zátěţ pro podnikatele tím, ţe ruší povinnost podnikatele oznamovat ţivnostenskému úřadu změny a doplnění údajů, 40

pokud jiţ byly tyto zapsány v obchodním rejstříku. Týká se především společností při jejich zápisu do OR a přidělení IČ, při změnách jednatelů, změně sídla. Dříve byly právnické osoby povinny tyto skutečnosti do patnácti dnů oznámit i ţivnostenskému úřadu. Po novele, pokud ţivnostenský úřad tyto skutečnosti zjistí z usnesení soudu, je povinen je zapsat do ţivnostenského rejstříku. Velmi k tomu přispívá elektronické propojení ţivnostenského rejstříku s rejstříkem obchodním, kdy vydávaná usnesení obchodního soudu se v ţivnostenském rejstříku pro potřeby úředníků zobrazují.

4.16.

Zánik živnostenského oprávnění

Ustanovení § 57 odst. 1 se nezměnilo. Změny doznal odst. 2, týkající ţivnostenských oprávnění vydaných na dobu určitou. Jedná se především o ţivnostenská oprávnění vydaná cizincům na dobu určitou, jejichţ podnikání je vázáno na dobu povoleného pobytu na území České republiky. Ţivnostenské oprávnění nezaniká uplynutím doby, na kterou bylo omezeno, pokud podnikatel před vypršením této doby oznámí ţivnostenskému úřadu změnu data ukončení provozování ţivnosti nebo poţádá o změnu rozhodnutí o udělení koncese vydané na dobu určitou. K tomuto oznámení musí cizinec doloţit nové povolení k pobytu. Nedoloţí-li toto povolení, ţivnostenský úřad ho vyzve, aby tak učinil do 30 dnů ode dne doručení výzvy. Není-li povolení doloţeno ve stanovené lhůtě, ţivnostenské oprávnění zaniká posledním dnem této lhůty. Tuto lhůtu nelze oproti minulé úpravě prodlouţit.

4.17.

Zrušení živnostenského oprávnění

V řízení o zrušení ţivnostenského oprávnění nebo pozastavení provozování ţivnosti se místní příslušnost ţivnostenského úřadu určuje nově v souladu s § 71 odst. 2 ţivnostenského zákona podle správního řádu. Ke zrušení ţivnostenského oprávnění nebo k pozastavení provozování ţivnosti je příslušný ţivnostenský úřad podle místa podnikání fyzické osoby, sídla právnické osoby nebo umístění organizační sloţky podniku zahraniční osoby na území České republiky. Ţivnostenský úřad je povinen zrušit ţivnostenské oprávnění nebo pozastavit provozování ţivnosti na návrh orgánu státní správy vydávajícího stanovisko k udělení koncese z důvodu, ţe podnikatel závaţným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené 41

rozhodnutím o udělení koncese, ţivnostenským zákonem nebo zvláštními právními předpisy. Příkladem můţe být zrušení koncesované ţivnosti „Silniční motorová doprava“ na návrh dopravního úřadu pro nesplnění finanční způsobilosti. (viz vysvětlení v Příloze č. 3): Ţivnostenský úřad můţe ţivnostenské oprávnění zrušit nebo v odpovídajícím rozsahu pozastavit jestliţe podnikatel závaţným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené rozhodnutím o udělení koncese, nebo ţivnostenským zákonem nebo zvláštními právními předpisy. Typickým případem pozastavení provozování ţivnosti je situace, kdy podnikatel nemá ustanoveného odpovědného zástupce pro ţivnost, ke které on sám nemá odbornou způsobilost (odpovědný zástupce sám oznámí ţivnostenskému úřadu ukončení funkce odpovědného zástupce a podnikatel neustanoví nového). Ţivnostenský úřad v tomto případě postupuje v souladu s § 49 odst. 3 ţivnostenského zákona a ţivnostenské oprávnění pozastaví, nejdéle však na dobu 1 roku. Ţivnostenský úřad můţe ţivnostenské oprávnění zrušit také na návrh příslušné správy sociálního zabezpečení, jestliţe podnikatel neplní závazky vůči státu (má dlouhodobě dluh na pojistném). V případě důvodu pro zrušení ţivnostenského oprávnění spočívajícího ve skutečnosti, ţe podnikatel neprovozuje ţivnost po dobu delší neţ 4 roky, stanoví novela výjimku pro podnikatele, který řádně oznámil přerušení provozování ţivnosti – v případě přerušení provozování ţivnosti nemůţe být ţivnostenské oprávnění pro neprovozování ţivnosti zrušeno. Dosavadní povinnost podnikatele dokládat ţivnostenskému úřadu k ţádosti o zrušení ţivnostenského oprávnění na vlastní ţádost souhlas správce daně s ukončením činnosti je novelou zrušena.

4.18.

Správní delikty

Novela zcela změnila sankční část ţivnostenského zákona. Správní delikty rozdělila na  Přestupky (§ 61 ţivnostenského zákona)  správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob (§ 62 a 63 ţivnostenského zákona). 42

Změna spočívá v taxativním vymezení jednotlivých skutkových podstat přestupků a správních deliktů a stanovuje za ně sankce. Novelizovaný § 61 se pouţije na případy, kdy se porušení zákona dopustí fyzická osoba, která není podnikatelem. Pro uloţení sankce se postupuje podle přestupkového zákona (č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a podpůrně se pouţije správní řád, přičemţ platí, ţe správní řád se pouţije, nestanoví-li zvláštní zákon (v tomto případě přestupkový zákon) jiný postup. Pokuty lze ukládat buď v blokovém řízení do 5000 Kč a to pouze v případech stanovených v § 61 odst. 1 ţivnostenského zákona. V ostatních případech se pokuta ukládá v přestupkovém řízení nebo příkazem podle § 87 přestupkového zákona. Kromě uvedených sankcí lze vyuţít sankce dle § 11 přestupkového zákona a to za podmínek v něm stanovených – napomenutí. Zánik odpovědnosti za přestupek se řídí přestupkovým zákonem. Přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Přestupek nelze také projednat, vztahujeli se na přestupek amnestie. Podle § 3 přestupkového zákona platí zásada, ţe k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, ţe je třeba úmyslného zavinění. Při zavinění z nedbalosti (vědomá a nevědomá nedbalosti) pak k spáchání přestupku postačuje nedbalost nevědomá. Novelizované ustanovení § 62 ţivnostenského zákona se pouţije na správní delikty podnikatelů, a to jak osob fyzických tak i právnických. Ţivnostenský úřad musí pokutu uloţit vţdy, nemá moţnost v rámci své úvahy dospět k závěru, ţe pokuta uloţena nebude. Správní orgán v rámci svého správního uváţení rozhoduje o výši pokuty a hodnocení důkazů. Ve vazbě na § 64 dost. 1 ţivnostenského zákona můţe podnikatel prokázat, ţe vynaloţil veškeré úsilí k tomu, aby porušení zákona zabránila. Místní příslušnost ţivnostenského úřadu k provádění veškeré kontrolní činnosti a ukládání sankcí se řídí místem činnosti. U správních deliktů vztahujících se k administrativním úkonům se místní příslušnost řídí místem podnikání fyzické osoby, sídlem právnické osoby nebo umístěním organizační sloţky zahraniční osoby. Příklad správního deliktu, k jehoţ řešení je oprávněn ţivnostenský úřad místně příslušný podle činnosti: § 62 odst. 1 písm. h) ţivnostenského zákona - neoznačí provozovnu podle § 17 odst. 7, 8 nebo 9.

43

Příklad správní deliktu k jeho řešení je oprávněn ţivnostenský úřad místně příslušný podle místa podnikání či sídla: § 62 odst. f) ţivnostenského zákona – neoznámí zahájení nebo ukončení

provozování

ţivnosti

v provozovně

(tato

informace

se

zapisuje

do

ţivnostenského rejstříku). Za správní delikt podle § 62 odst. 1 lze uloţit blokovou pokutu do 5000 Kč za předpokladu, ţe je porušení povinnosti spolehlivě zjištěno a podnikatel je ochoten pokutu zaplatit. Na blokové řízení se pouţijí ustanovení přestupkového zákona.

4.19.

Povinnosti poskytovatelů služeb

K 1. 7. 2008 byl novelizován § 69a zákonem č. 189/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. Tím se nově stanovila povinnost poskytovatelům sluţeb (podnikajícím fyzickým nebo právnickým osobám z EU) zajistit výkon činností, které spadají do ţivností uvedených v příloze č. 5 ţivnostenského zákona, odborně způsobilými osobami. Příloha č. 5 ţivnostenského zákona obsahuje seznam 10 ţivností z nichţ. se jedná např. o „Činnosti, při kterých je porušována integrita lidské kůţe“, „Vodní záchranářská sluţba“, „Provozování solárií“ nebo například „Kosmetické sluţby“. Podmínka odborné způsobilosti se pak povaţuje za splněnou, pokud tyto osoby splňují odbornou způsobilost poţadovanou ve státě původu, je-li tam činnost regulována (tj. vyţaduje se pro ni odborná kvalifikace). Není-li ve státě původu činnost regulována, pak postačí, kdyţ poskytovatel sluţby doloţí, ţe tyto osoby činnost vykonávaly nejméně 2 roky během posledních deseti let. Splnění povinnosti kontrolují ţivnostenské úřady a při porušení povinnosti ukládají sankce podle § 62 odst. 1 písm. a) ţivnostenského zákona. Fyzické osoby, na které se vztahuje právo volně poskytovat sluţby, tj. státní příslušníci členského státu Evropské unie, jiného státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a občané Švýcarské konfederace, včetně jejich rodinných příslušníků, kteří jsou na území členského státu Evropské unie oprávněni provozovat podnikatelskou činnost, které hodlají poskytovat sluţby v činnostech, které spadají do regulovaných ţivností (řemeslných, vázaných, koncesovaných) jsou povinny písemně oznámit uznávacímu orgánu, jímţ je Ministerstvo průmyslu a obchodu, poskytování sluţby na území České republiky. Zároveň doloţí doklady podle ustanovení § 36a zákona o uznávání odborné kvalifikace. Povinnost 44

musí splnit před prvním poskytnutím sluţby. Toto oznámení je nutné kaţdý rok, pokud je sluţba poskytována i nadále, obnovovat. Na právnické osoby, poskytovatele sluţeb, se povinnost vztahuje přiměřeně. Doklady o kvalifikaci dokládá právnickou osobou ustanovená osoba, která odpovídá za řádné poskytování sluţby. Jedná se o obdobu odpovědného zástupce. Zda byla oznamovací povinnost vůči uznávacímu orgánu splněna, kontroluje ţivnostenský úřad příslušný podle místa poskytované sluţby.

4.20.

Elektronizace státní správy

Proces elektronizace státní správy se projevil i u ohlašování ţivností a podávání ţádostí o koncesi. Od 1. 10. 2008 mohou budoucí, ale i stávající podnikatelé ohlašující změny, pouţít jednoduchý elektronický formulář, který je dostupný na stránkách ministerstva průmyslu a obchodu a vše zařídit ze svého počítače. Podmínkou je mít elektronický podpis. Podnikatel vyplní elektronický formulář, opatří jej elektronickým podpisem a odešle do centrální elektronické podatelny ţivnostenského rejstříku. Jeho podání zpracuje ten ţivnostenský úřad, který podnikatel označí. Vyřídí jej pokud moţno také elektronicky spolu s odesláním všech potřebných dat o podnikateli na finanční úřad, správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu pokud podnikatel vyuţil sluţeb CRM. Elektronická komunikace mezi podnikateli a úřadem je do výše 2000 Kč osvobozena od správních poplatků. Nová sluţba je dalším krokem ke sníţení administrativní a finanční zátěţe podnikatelů a ke zjednodušení jejich styku s úřady, kdy cílem novel je, aby po úřadech neobíhal občan – podnikatel, ale formuláře a to v budoucnu výhradně elektronicky. Šetřit čas i peníze jak podnikatelům, tak i státní správě má od 1. 7. 2009 za cíl i nově zřizovaná sluţba datových schránek. Datová schránka je elektronické úloţiště, které je určeno k doručování a k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci. Datovou schránku zřizuje a spravuje Ministerstvo vnitra. Provozovatelem informačního systému datových schránek je drţitel poštovní licence (Česká pošta, s. p.). Tento způsob komunikace vynahrazuje klasický způsob doručování v listinné podobě. Podmínkou nemusí být připojení k Internetu, protoţe kontaktní místa veřejné správy budou nabízet za úplatu konverzi datové zprávy uloţené v datové schránce do listinné podoby.

45

5. Finančního zatížení podnikatelů Pokud se tato práce zatím věnovala vývoji ţivnostenského podnikání z hlediska změn ţivnostenského zákona, nemůţe opomenou důleţitou sloţku ohlašování, změn a rušení ţivnostenských oprávnění a tou jsou správní poplatky. Tak jako se často měnil ţivnostenský zákon, tak byly velmi časté i novely zákona o správních poplatcích.

1).

Prvním zákonem o správních poplatcích po revoluci v r. 1989 byl zákon č.

368/1992 Sb., který byl ve vztahu k ţivnostenským úřadům a podnikatelům velmi jednoduchý, za vydání ţivnostenského listu zaplatil podnikatel 1000 Kčs a za vydání koncesní listiny 2000 Kčs a při tom platilo, ţe poplatek se vybere jiţ při podání. Zákon také určil, ţe při změnách údajů v ţivnostenském listu se vybere 50% z poloţky za ohlášení nebo ţádosti a v případě zrušení ţivnostenského oprávnění na ţádost 10 % z poloţky. V této podobě zákon platil aţ do 31. 5. 1994. Od 1. 6. 1994 došlo k nepatrné změně, kdy místo procentních částek bylo pevně stanoveno, ţe změna podléhá poplatku 500 Kč, změna osobních údajů je zpoplatněna částkou 100 Kč a za zrušení ţivnostenského oprávnění na vlastní ţádost zaplatí podnikatel 150 Kč.

2).

Od 1. 1 1995 dochází k novele zákona o správních poplatcích, která reaguje na

novelu ţivnostenského zákona, která uzákonila provozování ţivnosti průmyslovým způsobem. Všechny dosavadní poloţky zůstaly beze změn a přibyla poloţka vydání ţivnostenského listu pro provozování ţivnosti průmyslovým způsobem za 10000 Kč a za vydání koncesní listiny pro provozování průmyslovým způsobem za 20000 Kč. Poprvé je zpoplatněno vydání osvědčení o průkazu ţivnostenského oprávnění za 100 Kč a dále vydání rozhodnutí o schválení výkonu koncesované ţivnosti ve vedlejší provozovně za 500 Kč. 1. 1. 1998 k poplatkům přibyl poplatek za schválení odpovědného zástupce pro koncesovanou ţivnost za 500 Kč, pokud tento není schvalován současně s rozhodnutím o udělení koncese. Zároveň bylo zrušeno schvalování výkonu koncesované ţivnosti ve vedlejší provozovně. Zákon č. 368/1992 Sb. ve znění od 1. 1. 1998 v poloţce 23 týkající se ţivnostenského podnikání platil aţ do 15. 1. 2005. Je nutné zdůraznit, ţe změny ţivnostenského listu, které byly zpoplatněny pětisty korunami se týkaly všech ţivnostenských listů, které podnikatel vlastnil. To znamená, ţe pokud měl podnikatel 5 46

ţivnostenských listů, zaplatil například za ohlášení změny místa podnikání 5x500=2500 Kč, za změnu bydliště 5x100=500 Kč, změnu příjmení 5x100=500 Kč, cizinci pokud ohlašovali změnu doby platnosti ţivnostenského oprávnění v návaznosti na změnu doby pobytu v ČR, platili za kaţdý ţivnostenský list 500 Kč.

3).

16. 1. 2005 vstoupil v účinnost nový zákon o správních poplatcích č. 634/2004 Sb.,

kterým se ruší zákon č. 368/1992 Sb. a který navázal na změny probíhající v souvislosti se sníţením administrativní zátěţe podnikatelů a usnadnění vstupu do podnikání. Poplatky za vydání ţivnostenského listu a za provedené změny zůstávají beze změn. Zrušen byl poplatek 150 Kč za zrušení ţivnostenského oprávnění na vlastní ţádost. Přibyl poplatek za změnu rozhodnutí o udělení koncese včetně změny koncesní listiny za 1000 Kč (týkalo se především dopravců, kterým se změnou rozhodnutí o udělení koncese např. rozšiřoval předmět podnikání s následnou změnou koncesní listiny). Významným přínosem především pro společnosti bylo ustanovení, kdy změna jiţ provedená v obchodním rejstříku není předmětem poplatku (např. změna obchodní firmy, změna sídla společnosti).

4).

Přelomem v dosavadní praxi vybírání správních poplatků je novela zákona

o správních poplatcích platná od 1. 7. 2008, která významně zredukovala výši správních poplatků. Za ohlášení ţivnosti při vstupu do ţivnostenského podnikání zaplatí podnikatel 1000 Kč. Není rozhodující, kolik ţivností ohlásí či zda ţádá o koncesi. Vstupem do podnikání se rozumí podle metodiky MPO i situace, kdy podnikatel, který má zrušená ţivnostenská oprávnění hodlá znovu podnikat.

Další ohlášení ţivnosti v libovolném mnoţství či ţádost o koncesi je zpoplatněno částkou 500 Kč. Pětset korun zaplatí také podnikatel za změnu rozhodnutí o udělení koncese (např. v dopravě při podání ţádosti o rozšíření druhu dopravy) či za vydání rozhodnutí o schválení odpovědného zástupce pro koncesovanou ţivnost, pokud se tento neschvaluje přímo v rozhodnutí o udělení koncese. Vydání výpisu z ţivnostenského rejstříku po provedení oznámené změny je zpoplatněno částku 100 Kč, jedná se např. o změnu jména a příjmení, změnu bydliště a místa podnikání.

47

5.1.Přehled příjmů pražských živnostenských odborů Dopad novely zákona o správních poplatcích účinné od 1. 7. 2008 lze nejlépe demonstrovat na výši správních poplatků vybraných na ţivnostenských odborech některých městských částí: Úřad Ţivnostenský odbor ÚMČ Praha 1

I. pololetí 2008

Ţivnostenský odbor ÚMČ Praha 4 Ţivnostenský odbor ÚMČ Praha 16 Ţivnostenský odbor ÚMČ Praha 17 Ţivnostenský odbor ÚMČ Praha 22 Ţivnostenský odbor ÚMČ Praha 3 Ţivnostenský odbor ÚMČ Praha 9

II. pololetí 2008

Rozdíl

3 403 125

1 658 440

1 744 685

4 460 635

2 314 145

2 146 490

524 305

201 390

322 915

492 510

173 000

319 510

352 705

112 330

240 375

3 157 713

1 149 035

2 008 678

1 335 000

617 660

717 340

Zdroj: vedoucí ţivnostenských úřadů, vlastní úpravy Omezený počet ţivnostenských úřadů v tabulce je dán tím, ţe některé ţivnostenské úřady nesledují detailně své příjmy a ve většině případů mají informaci souhrnnou za celý rok nebo tyto údaje povaţují za důvěrné, nevhodné k zveřejnění. Ale i tak lze říci, ţe příjmy za II. pololetí roku 2008 tvořily pouhou 1/3 příjmů před novelou ţivnostenského zákona. Nic na tom nezměnilo ani zrušení místní příslušnosti, které jen na ţivnostenský úřad Praha 1 přivedlo za půl roku okolo 2000 místně nepříslušných podnikatelů, kteří zde ohlašovali ţivnosti či ohlašovali změny.

48

6. Závěr Z práce a přiloţených tabulek vyplývá, ţe ochota podnikat v České republice nezávisí na tom, zda ţivnostenský zákon, který je ve svých nárocích na podnikatele značně proměnlivý, je v tom kterém okamţiku přísnější či podnikání značně liberalizuje. I v období platnosti nejpřísnějšího znění zákona tzn. v letech 2000 – 2004 zvolna rostl počet podnikatelů. Novela ţivnostenského zákona platná od poloviny r. 2008, která uvolnila moţnost podnikání absolventům učebních oborů v řemeslných ţivnostech, se dle mého názoru projeví ve statistice počtu podnikatelů aţ v roce 2009. Budoucím podnikatelům je nutné dát čas, aby si novelu zákona uvědomili a vstřebali ji. Z grafu č. 3 vyplývá, ţe zatímco v r., 1993 podnikal jako fyzická osoba zhruba kaţdý 13 občan České republiky, tak v r. 2008 to byl jiţ kaţdý 5 občan. Do tohoto počtu se započítávají i podnikající fyzické osoby-cizinci. V této statistice nejsou zahrnuti zakladatelé obchodních společností a druţstev. Od roku 1992 do roku 2007 postupně také narůstal počet vydaných ţivnostenských oprávnění. Skoková změna nastala dle tabulky a grafu č. 1 v roce 2008, kdy se projevila novela zákona o ţivnostenském podnikání a byla uzákoněna jedna volná ţivnost a proběhly transformace i ostatních ţivností. Počet ţivnostenských oprávnění v tomto roce poklesl automatickou transformací o více jak jeden milión. Současný ţivnostenský zákon a změny na něj navazující, tak jak jsou popsány v této práci, nepochybně znamená pro podnikatele finanční i časovou úsporu. Co se týče finanční úspory, tak s přihlédnutím k počtu podnikatelů, počtu ţivností a nákladů na ohlášení ţivnosti, se bude celková úspora v podnikatelské sféře pohybovat v řádu několika desítek miliónů korun. Sníţil se počet úkonů a návštěv na ţivnostenských úřadech. Pokud uţ podnikatel ohlašuje ţivnost přímo na ţivnostenském úřadu, nemusí pracně vyplňovat Jednotný registrační formulář. Pracovnice úřadu jej vyplní v počítači a podnikatel jej pouze zkontroluje a podepíše. Není moţné opomenout, ţe některé skutečnosti, vyskytující se jiţ v jiných veřejných rejstřících se ţivnostenskému úřadu ohlašovat nemusí. 49

Celkově lze říci, ţe novela má pozitivní dopad na podnikatele v oblasti sníţení administrativní zátěţe podnikatelů a zefektivnění výkonu státní správy v oblasti ţivnostenského podnikání. Vše však především závisí na úřednících a na jejich schopnosti dodrţovat příslušné zákony a v neposlední řadě na schopnosti a moţnosti podnikatelů domoci se svých práv v případě selhání lidského faktoru na úřadě.

50

Použitá literatura: 1. JUDr. Bohumil Štědrý a JUDr. Rudolf Buchtela, Praha 1936 Řád ţivnostenský, třetí rozmnoţené a přepracované vydání, 2. Nařízení vlády České socialistické republiky č. 1/1988 Sb., o prodeji zboţí a poskytování jiných sluţeb občany na základě povolení národního výboru 3. Nařízení vlády České socialistické republiky č. 154/1982 Sb., o poskytování sluţeb občany na základě povolení národního výboru 4. Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů 5. Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Zákon o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon) 6. Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 8. Internetové stránky: www.epravo.cz www.libri.cz

(novely ţivnostenského řádu)

www.coi.cz

(cechovní zřízení)

www.genea.cz

(cechy a cechovní fondy)

www.psp.cz

(sněmovní tisky, návrhy zákonů, důvodové zprávy)

www.mpo.cz

(Ministerstva průmyslu a obchodu)

www.rzp.cz

(Registr ţivnostenského podnikání)

www.datoveschranky.info

51

Příloha č. 1 Vybrané transformace K=koncesovaná ţivnost, V=vázaná ţivnost a R=řemeslná ţivnost: Do 30. 6. 2008 (před novelou)

Od 1. 7. 2008 (po novele)

K:Provozování střelnic

K:Provozování střelnic a výuka a výcvik ve

K:Výuka a výcvik ve střelbě se zbraní

střelbě se zbraní

K:Vývoj,

výroba,

přeprava,

nákup,

opravy, prodej,

úpravy, půjčování,

uschovávání, znehodnocování a ničení K:Vývoj, výroba, opravy, úpravy, přeprava, zbraní

nákup,

K:Vývoj,

výroba,

prodej,

půjčování,

uschovávání,

úpravy, znehodnocování a ničení zbraní a střeliva

opravy,

nákup, prodej, půjčování, uschovávání, přeprava,

znehodnocování

a

ničení

střeliva K:Směnárenská činnost K:Nákup, skladování a prodej hromadně vyráběných léčivých přípravků, které se mohou podle rozhodnutí o registraci prodávat bez lékařského předpisu i mimo lékárny. R:Kovářství R:Podkovářství R:Zámečnictví R:Nástrojářství R:Opravy karosérií R:Klempířství V:Provádění staveb, jejich změn a odstraňování V:Provádění jednoduchých a drobných

§ 3 ŢZ-vyloučeno ze ţivnostenského zákona Obor ţivnosti volné č. 48=Velkoobchod a maloobchod popř. č. 52=Skladování, balení zboţí, manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě R:Kovářství, podkovářství R:Zámečnictví, nástrojařství R:Klempířství a oprava karosérií V:Provádění odstraňování

staveb, jejich změn a odstraňování R:Zednictví

R:Zednictví

52

staveb,

jejich

změn

a

R:Štukatérství R:Montáţ suchých staveb R:Fotografické sluţby

Obor ţivnosti volné č. 68

V:Výroba slitin drahých kovů pro Obor ţivnosti volné č. 24=Výroba a hutní klenotnické a dentální účely

zpracování

ţeleza,

drahých

kovů

a

neţelezných kovů a jejich slitin V:Montáţ, opravy, revize a zkoušky R:Montáţ,

opravy,

revize

a

zkoušky

vyhrazených zdvihacích zařízení

zdvihacích zařízení

V:Úřední měření

Obor ţivnosti volné č. 65=testování, měření, analýzy a kontroly

V:Montáţ, opravy, revize a zkoušky R:

Montáţ,

opravy,

revize

a

zkoušky

vyhrazených elektrických zařízení

elektrických zařízení

V:Posuzování vlivů na ţivotní prostředí

Obor ţivnosti volné č. 60=Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků

Projektování pozemkových úprav-§ 3 Obor ţivnosti volné č. 61=Projektování ŢZ

pozemkových úprav

Z tabulky, která obsahuje pouze část změn, je vidět, ţe snahou novely ţivnostenského zákona bylo omezit počet ţivností, příbuzné obory sloučit do jedné ţivnosti a činnosti, které v podstatě spočívají v poradenské činnosti, z vázaných ţivností přesunout do oborů ţivnosti volné.

53

Příloha č. 2 Seznam zkratek FÚ

Finanční úřad

ČSSZ

Česká správa sociálního zabezpečení

CRM

Centrální registrační místo

JRF

Jednotný registrační formulář

ZP

Zdravotní pojišťovny

ÚP

Úřady práce

ÚIR-ADR

Územně identifikační registr adres

EU

Evropská unie

EHP

Evropský hospodářský prostor

ZAP

Zjednodušení administrativních postupů

Czech POINT

Český Podací Ověřovací a Informační Národní Terminál

ISVS

Informační systém veřejné zprávy

54

Příloha č. 3 Finanční způsobilost Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, § 4a: 1. Kdo hodlá na základě koncese provozovat vnitrostátní nebo mezinárodní silniční dopravu autobusy a tahači nebo nákladními vozidly o celkové hmotnosti vyšší neţ 3,5 tuny s výjimkou speciálních vozidel, musí prokázat finanční způsobilost. Prokazování finanční způsobilosti se nevztahuje na veřejnou linkovou dopravu, kterou se zajišťuje základní dopravní obsluţnost. 2. Finanční způsobilostí se rozumí schopnost dopravce finančně zajistit zahájení a řádné provozování silniční dopravy. 3. Finanční způsobilost se prokazuje obchodním majetkem, objemem dostupných finančních prostředků a provozním kapitálem a rezervami na 12 měsíců provozu, a to ve výši 330 000 Kč pro jedno vozidlo a 180 000 Kč pro kaţdé další vozidlo. Vychází se z evidence nahlášených vozidel u dopravního úřadu. 4. Finanční způsobilost se prokazuje dopravnímu úřadu v místě sídla nebo trvalého pobytu ţadatele. O splnění finanční způsobilosti vydá příslušný dopravní úřad ţadateli písemné potvrzení. Potvrzení finanční způsobilosti je podmínkou vydání koncese5) k provozování dopravy. 5. Finanční způsobilost musí trvat po celou dobu provozování silniční dopravy. Trvání finanční způsobilosti prokazuje dopravce příslušnému dopravnímu úřadu za kaţdý kalendářní rok nejpozději do 31. července roku následujícího. 6. Podrobnosti o způsobu prokázání finanční způsobilosti, postup při vydávání písemného potvrzení finanční způsobilosti a náleţitosti potvrzení finanční způsobilosti stanoví prováděcí předpis.

55

Příloha č. 4 Statistika a grafy Tabulka č. 1 – Počty živnostenských oprávnění od 1992 - 2008 Počet ke dni : Celkem platných ŽO koncesované vázané řemeslné volné

31.12.1992 31.12.1993 31.12.1994 31.12.1995 31.12.1996 31.12.1997 31.12.1998 31.12.1999 31.12.2000 940 334 1 263 758 1 595 077 1 859 192 2 294 052 2 611 442 2 592 239 2 837 831 3 001 820 89 312 124 558 147 668 165 602 142 933 148 897 101 811 128 932 130 223 164 467 203 508 239 092 269 919 269 128 241 446 197 494 190 604 234 405 190 517 224 947 245 711 271 678 385 043 440 265 467 606 506 165 543 986 496 038 710 745 962 606 1 151 993 1 496 948 1 780 834 1 825 328 2 012 130 2 093 206

ŽO pro fyzické osoby ŽO pro právnické osoby z toho ŽO pro cizince

799 127 141 207

1 030 631 233 127 8 823

1 276 164 318 913 19 858

1 489 570 369 622 43 335

1 813 155 480 897 54 745

2 057 035 554 407 77 097

2 068 990 523 249 52 687

2 241 460 596 371 68 586

2 351 737 650 083 72 471

Podnikatelé celkem fyzické osoby právnické osoby Podnikatelé cizinci celkem

656 123 *) *) *)

889 857 794 937 94 920 7 292

1 113 920 985 930 127 990 18 540

1 243 637 1 116 803 126 834 36 996

1 470 845 1 301 818 169 027 45 498

1 648 872 1 456 829 192 043 63 501

1 590 810 1 422 252 168 558 43 244

1 713 134 1 523 553 189 581 58 386

1 783 203 1 578 323 204 880 61 340

Počet obyvatel Počet ŽO na 1000 obyvatel Počet podnikatelů na 1000 obyv. Počet ŽO na 1 podnikatele Počet FO na počet obyvatel (%)

10 316 734 10 328 970 10 334 013 10 334 404 10 325 058 10 315 923 10 309 366 10 303 036 10 293 662 91,15 122,35 154,35 179,90 222,18 253,15 251,45 275,44 291,62 63,60 86,15 107,79 120,34 142,45 159,84 154,31 166,27 173,23 1,43 1,42 1,43 1,49 1,56 1,58 1,63 1,66 1,68

Počet ke dni : Celkem platných ŽO koncesované vázané řemeslné volné

31.12.2001 31.12.2002 31.12.2003 31.12.2004 31.12.2005 31.12.2006 31.12.2007 31.12.2008 3 251 556 3 402 149 3 517 655 3 637 442 3 750 559 3 837 725 3 961 070 2 815 400 131 688 131 972 120 258 120 326 128 145 122 245 122 593 112 162 259 390 270 550 280 356 289 179 294 513 300 311 307 777 221 441 594 780 619 826 641 291 659 905 678 385 692 682 714 574 796 552 2 265 698 2 379 801 2 475 750 2 568 032 2 649 516 2 722 487 2 816 126 1 685 245

7,70

9,54

10,81

12,61

14,12

13,80

14,79

ŽO pro fyzické osoby ŽO pro právnické osoby z toho ŽO pro cizince

2 505 503 746 053 78 423

2 608 175 793 974 75 661

2 690 816 826 839 76 057

2 744 858 892 584 80 827

2 804 648 945 911 83 841

2 851 311 986 414 80 124

2 902 788 1 058 282 85 409

2 315 748 499 652 84 488

Podnikatelé celkem fyzické osoby právnické osoby Podnikatelé cizinci celkem

1 861 705 1 634 811 226 894 64 000

1 908 306 1 676 221 232 085 60 532

1 962 868 1 726 683 236 185 62 293

1 983 285 1 736 800 246 485 65 219

2 005 882 1 751 940 253 942 67 246

2 030 759 1 773 785 256 974 65 722

2 054 325 1 787 057 267 268 68 785

2 112 422 1 826 928 285 494 77 158

Počet obyvatel Počet ŽO na 1000 obyvatel Počet podnikatelů na 1000 obyv. Počet ŽO na 1 podnikatele Počet FO na počet obyvatel (%)

Zdroj:

10 292 933 10 182 471 10 219 162 10 215 575 10 246 522 10 280 968 10 349 372 10 446 157 315,90 334,12 344,22 356,07 366,03 373,28 382,74 269,52 180,87 187,41 192,08 194,14 195,76 197,53 198,50 202,22 1,75 1,78 1,79 1,83 1,87 1,89 1,93 1,33 15,88

16,46

16,90

17,00

17,10

17,25

17,27

http:://www.rzp.cz/statistiky.html, vlastní úpravy

Poznámka: ŢO *)

ţivnostenské oprávnění v roce 1992 nebyli podnikatelé - cizinci a osoby právnické a fyzické sledováni samostatně

56

17,49

15,33

Graf č. 1 - přehled vydaných živnostenských oprávnění

Zdroj: Vlastní úpravy 57

Graf č. 2 - celkový počet podnikatelů (fyzické a právnické osoby)

Zdroj: Vlastní úpravy 58

Graf č. 3 - počet podnikatelů (fyzických osob) na počet obyvatel ČR

Zdroj: Vlastní úpravy

59