ročník VIII. / číslo 70.
prosinec 2016
Pane farar, udelejte nam krest… nebo svatbu… nebo pohreb… nebo „msu” - to v tom lepsím prípade… Takova hesla doprovazejí zivot asi kazdeho kneze a z vlastní zkusenosti si dovolím tvrdit, ze asi kazdeho kneze drasají, neboť naznacují redukci knezske sluzby jen a vyhradne do role jakehosi obradníka. Ona redukce se mi pokazde vybaví, kdyz mam pohrební bohosluzbu v jedne z karvinskych pohrebních síní, kde se v její blízkostí skutecne nachazí místnost, do ktere vedou dvere s cedulkou „obradník”… Nebo prekvapení v ocích, kdyz se snazím s nekym domluvit na nejaky termín, protoze príprava ke svatbe, nebo nejake jednaní a muj kalendar prekypuje ruznymi barevnymi polícky, ktera oznacují nejaka setkaní, bohosluzby nebo ukoly, ktere nekdy z telefonu kricí, aby se pripomnely, ze termín jejich splnení uz davno vyprsel. ”Jak to, ze mate tak zapraskany kalendar? Ja myslela, ze odslouzíte msi a mate volno…” Odkud se bere takove myslení? Nejpravdepodobneji z toho, ze mame tendenci dívat se na svet kolem nas dle nasich vlastních standardu, ktere jsou jakymsi vychozím bodem. Pokud prijdu do kostela jednou za tyden / mesíc / rok, protoze se musí / je to zvyk / slusí se to / Vanoce bez pulnocní jsou nepredstavitelne, posadím se do lavice, odsedím tu hodinu, zas odejdu a neprelozí se to na realitu meho zivota, tak asi neco není v poradku. Často se stava, ze vnímame kostel, jako tradicní, volnocasovou aktivitu. Pamatuji, jak jsem na nejake prednasce ci konferenci videl model zboznosti soucasne-
ho cloveka zobrazeny jako kruh s malou bublinou na jeho okraji, jako neco navíc, co kdyz se odrízne, nikterak nenarusuje samotny kruh… takovy snehulak s malinkatou hlavickou… Tento typ zboznosti vníma nabozenskou praxi jako neco, co je sice v zivote, ale zadnym zpusobem neovlivnuje muj zivot. Dulezite jsou: prace, rodina, zahradka, vyleptaní rukavic pro vnuky nebo postaveny vlastní domek… jak to casto slysíme v pohrebních zivotopisech… a kdyz prijdeme do kostela, resíme, zda byl farar nebo vikar nebo kaplan (kdo je kdo a jaky je v tom rozdíl v tom se uz trochu ztracíme…) oholeny nebo nikoli, jake mel ponozky a na koho se od oltare usmal, zajíma nas, ktery varhaník a jak hral, jak se chovaly v kostele necí deti a do ceho byla oblecena ta nebo ona sousedka ze sousedního panelaku… a to co je nejpodstatnejsí, nam unika… A je treba zarídit nejaky ten obrad, tak se zajde na faru nebo se napíse nejaky ten e-mail se seznamem pozadavku, ze bychom chteli krest a moje kamoska, ktera sice do kostela nechodí a zije s „prítelem” na hromadce, aby to prave ona byla kmotrou, nebo aby behem pohrbu byly nejake zpevacky (i kdyz uz hezkych par let ve farnosti nejsou), aby zaznelo „Ave Maria” a hlavne, aby se precetl zivotopis, a u svatby, aby lavice byly prikryte bílymi potahy, neboť ta cervena
Drazí Farníci, Farnice a Farnicata… … musím Vám říct, že je to žvlástní pocit. Jubilejní Rok Bozího Milosrdenství skoncil, zmižely bánneřy ž veže náseho kostelá, žmižlo logo toho řoku že vsech tiskovin, webovych střánek á cířkevních přostoř, břány milosřdenství jsou žávřeny á co dál? Jáko že skoncilo Boží milosřdenství? Že už třebá nebudeme odpoustet hříchy á ná žpovednice povesíme cedulky „Boží Milosřdenství skoncilo - do (třebá) 25. ledná se žpovídát nebude”? Ne! Nic tákoveho! Přvní nedeli ádventní á žářoven přvní den cířkevního řoku vstupujeme do řoku „niceho”. Není žádny přogřám, áni žádne vedoucí heslo, nejsou žádne dopořucene poute, nebo místá, kteřá bychom meli návstívit… Žvlástní, že? Není žádny řok křtu, Písmá sváteho, kneží nebo ceho-/kohokoli jineho. Není žádne cyřilometodejske vyřocí, ják to bylo před nekoliká lety ná Mořáve nebo vyřocí křtu, ják to bylo loni v Polsku. Přoste nic. Žnámená to, ze uz nemusíme nic delat, ze na nic nemusíme upoutát svou požořnost? Není tomu ták! Muzeme klidne ríct, ze zacína rok obycejneho křesťánskeho životá, bež žádnych hesel, bež toho, áby kdokoli kohokoli kámkoli „kludžił”. Umíme to jeste? Abych já sám, že sveho svobodneho řožhodnutí dbál ná to, áby se muj zivot odehraval v Bozí blízkosti á mne sámotnemu, bež žádnych vnejsích impulžu, žáleželo ná funkcním vžtáhu s Ním? Žkusme si položit otážku, ják to vypádá s mym bytím s Hospodinem, ždá když nářusím tento vžtáh, chci jej hned nápřávit ve svátosti smírení, abych mohl prozívat plne spolecenství s Ním v Euchářistii, behem kteře Jej přijmu do sveho sřdce ve svátem (…)
nezapada do barevneho konceptu svatby, a hudbu kterou chceme, doneseme na cedecku, a nedavejte tam to klekatko, bo to trapne vypada na videu, abychom behem svatby kleceli… To, co jste, vazení a milí, pred chvílí precetli, není autorova fantazie, nybrz skoro presna citace z nekterych rozhovoru ve farní kancelari. Ano, my jsme si prisli objednat obrad, platíme za nej, takze musí splnovat nase ocekavaní. Kupujeme si ceremonii. Čhceme, takze musí to tak byt. Je to smutne, ale takove postoje jsou cím dal castejsí a naznacují, ze chapeme kostel a Čírkev jako duchovní supermarket, takovy pneuservis, jako ze „pneuma" to v rectine znamena „duch”. A to Čírkev a tím padem i kostel prave není. Mluvím o obou, neboť ony skutecnosti jsou se sebou tesne spjate, tak tesne, ze vetsina jazyku pouzíva jedno slovo na oznacení obou, napr. pol.: Koscioł, rus.: Церковь, bul.:Църква, nem.: die Kirche, ang.: Čhurch, it.: Čhiesa. Mne osobne velice zapadlo do srdce anticke heslo „domus ecclesiae” - dum Čírkve… mohli bychom ríct, ze farní kostel je domovem nasí farní Čírkve, tedy jako Čírkev jsme doma prave v kostele. Je dobre si tuto skutecnost neustale pripomínat, neboť jinak vnímame domov a jinak volnocasove aktivity. Ano, dum je to specificky a jiny nez ten, ve kterem bydlíme, ale i funkce onoho domova je jina. Zacneme tedy tím, co to vlastne Čírkev je? Tento pojem je vyhradne kresťansky, nevyskytuje se v zadnem jinem nabozenskem prostredí, ostatne stejne jako kostel… Pujdeme tedy opet do materstiny Čírkve tedy do rectiny, kde na Čírkev je pouzívan pojem: EKKLESIA TOY KYRIOY tedy shřomáždení Pánovo. Vyřáž ekklesiá je žnám ž řeckych přávních dejin, jáko nážev snemu vsech plnopřávnych obcánu demokřáticke
polis. Cířkev je spolecenství, není to ožnácení přo nejákou vybřánou, třebá knežskou, kástu, ále vsech, kdo se ke Křistu jáko svemu Pánu hlásí. V přostředí vychodních Slovánu se přijálo slovo Cířkev, kteře pocháží od řeckeho KYRIAKE, tedy Pánová, přoto i gřámáticky žensky řod. Ano, shřomáždení tech, kteří Ježíse Křistá vyžnávájí jáko sveho Páná. Už sámotne sluvko spolecenství nese v sobe vžájemnou sounáležitost, tedy clenove Cířkve pátří Pánu á pátří táke k sobe návžájem á jestliže k sobe pátříme, nejsme přece vne sebe. Clenove řodiny, kteří k sobe pátří, nejsou přece jákymsi cižím přvkem, nejsou použe bublinou ná okřáji křuhu zivota, ale jsou navzajem soucastí svych životu. Tím přáve má byt přožívání spolecenství Cířkve v káždem ž nás. Ták ják nesu přiřoženou žodpovednost á stářost ve sve řodine, ve svem domove, ták přesne by melo vypádát moje fungování v Cířkvi. Ták ják nemám přoblem s domácími přácemi, ták stejne bych nemel mít přoblem s jákoukoli službou v Cířkvi, neboť nevykonávám jákousi dobřovolnickou cinnost přo nejákou ořgánižáci, ále delám to přo sebe sámotneho á sloužím tím břátřím á sestřám, ále táke ánebo předevsím Bohu, kteřy je v Cířkvi přítomny. Ono to spolecenství, i přes sve veskeře nedokonálosti je, ják to ucí dogmátiká, mystickym Telem Ježíse Křistá á Jeho přítomností v tomto svete… á přáve přoto vždycky Cířkev písu velkym písmenem, stejne jáko Ježís Křistus. Ano, že jsou nejáká přávidlá? Musí byt, áby to shřomáždení mohlo fungovát ták, ják bylo k tomu povoláne. Stejne ják nemužu mít řidicsky přukáž, nepřojdu-li kuřžem á žkouskou, ták nemohu byt křestním kmotřem, nejsem-li biřmován. Stejne jáko když nemám přoblem žáplátit fáktuřy žá elektřinu nebo kvetináce do sveho domu, ták stejne bych mel vnímát i podílení se ná fináncování chodu vseho toho, co
prijímaní? Čírkev není akcní organizací, ktera neustale vymyslí nejake akce, ktere mne mají nekam dostat. Není to ani skaut, nebo pionyr, nebo SSM, ktere mi mají servírovat zazitky. Čírkev je spolecenství, ve kterem se odehrava muj duchovní zivot a nejen duchovní. Spolecenství, za ktere nesu zodpovednost a ktereho jsem soucastí. Onen rok „niceho” je pro nas jistou vyzvou; casem na hledaní odpovedí na otazku cím je pro mne Čírkev, jak moc ono spolecenství bratrí a sester potrebuji ke svemu obycejnemu kresťanskemu zivotu a dorustaní do plnosti Bozího zivota ve mne, v nas. Przemek
je Cířkvi, tedy meho duchovního domová. Nekdy slychavam „mate to tam pekne v tom kostele” a vzdy se mi chce ríct: „sestro, bratre, mame, mame… a bude to presne takove, jake si to sami udelame, neboť v kostele jsme u sebe”. I jeste sluvko podekovaní rodine Balvarove, ktera se dlouha leta starala o kostel v Karvine - Dolech, dekuji za veskerou sluzbu, srdce a starost a preji Vam na novem míste Hospodinovo vedení a pozehnaní a take vse, co dobre! A zaroven take dekuji rodine Rudolove za prevzetí teto sluzby i Vam preji sílu a trpelivost v tomto dobrem Bozím díle! Zaroven take chci vyzvat farníky z Karvine - Frystatu, uz skoro rok shaníme kostelníky do farního kostela. Mnozství prace presahuje moznosti dosavadních trí kostelníku, prosím o srdce otevrene pro sluzbu Čírkvi a Bohu, tedy nasemu farnímu spolecenství. Przemek
Čo znamena cirkev pre mladeho cloveka? Tazka otazka :) Nie, nemyslím si, ze teraz v jednom clanku najdem odpoveď na tuto otazku a ani nehovorím za vsetkych mladych, len mozno za skupinu mladych, ktora zdieľa tie iste nazory ake mam ja. Načo cirkev pre mladého človeka Uz som to kedysi spomínala, a je to vseobecne zname, ze clovek je tvor spolocensky a potrebuje niekam patriť. Tak aj my, mladí, sa snazíme nejakym sposobom do cirkvi zaradiť. Niektorí uz su krstom, ale niektorí to potrebuju naozaj tak preziť, pocítiť take prijatie. Su mladí ľudia, pre ktorych je slovo „cirkev“ odstrasujucim pojmom. Je to pre nich institucia príkazov a zakazov, je to pre nich nieco zastarale, nemoderne, neatraktívne. Na druhej strane su mladí ľudia, ktorí sa naozaj snazia najsť si svoje miesto v cirkvi a pochopili, ze cirkev nie je len institucia, ale je hlavne miestom, kde sa vytvaraju vzťahy medzi ľuďmi a Bohom a medzi ľuďmi navzajom. Medzi tym su ľudia, ktorí hľadaju – a tu nastupuje uloha nas, kresťanov, aby sme im pomohli najsť to, co hľadaju. Toto je síce len moj nazor, ale mozno to vidíte aj vy podobne :) A dolezite je modliť sa...prosiť Boha za tych, ktorí „cirkev“ nechcu, za tych, ktorí hľadaju a ďakovať za tych, co ju chcu. „UPC – čka“ Mladí ľudia, rovnako ako tí skor narodení, potrebuju spolocenstvo. Patria síce do veľkeho spolocenstva cirkvi, ale pre svoj duchovny rast casto potrebuju male spolocenstva. Potrebuju partiu ľudí, s ktorymi by sa mohli porozpravať, pozdieľať sa so svojimi ťazkosťami, radosťami, so svojimi zazitkami s Bohom. Vznikaju tam veľmi blízke priateľstva medzi ľuďmi, ktore pretrvavaju. Vo vacsích mestach funguju uni-
verzitne pastoracne centra (v skratke sme ich vseobecne pomenovavali UPČ-cka :)). Su to centra pre pastoraciu mladeze. Na tuto sluzbu su vyclenení knazi, ktorí vedu mladych ľudí v ich duchovnom zivote. Je to jedno veľke spolocenstvo skvelych mladych ľudí, ktorí sa spolu modlia, organizuju vylety, duchovne cvicenia, rozne víkendovky a niektorí aj „misijne vypravy“ do cudzích krajín. Nie je to spolocenstvo vyslovene pre studentov – i keď veľku vacsinu „clenov“ tvoria studenti. Niektorí mladí uz dostudovali, a predsa zostavaju aktívnymi clenmi UPČ. Mala som tu moznosť zaziť spolocenstvo, keď som este studovala. Bol to plnohodnotne prezity cas. Pochadzam z tradicnej kresťanskej rodiny, cize o Bohu som vedela...ale skor ako o „policajtovi“, ktory dava pozor, kedy urobím chybu...ľudia v spolocenstve (nevynímajuc knazov), mi ukazali, teda, cez nich mi Boh ukazal, ze je Bohom milosrdenstva. Ze sa clovek sam nespasí, to uz urobil Jezis...a ze bez Bozej milosti byť dobrym nezvladame. A tak som bola oslobodena od mnohych bludov o Bohu, ktorym som dovtedy verila. Odvtedy si uzívam zivot slobodneho Bozieho dieťaťa. Zamozrejme, som „len“ clovek – prisli a aj prídu krízy, taktiez si nemyslím, ze som bez hriechu ale-
bo ze som nieco viac, ako ostaní, to vobec nie...len sa snazím vzdycky pamatať na to, ze Boh je milosrdny a ľubi nas :) A keď som hovorila o tych priateľstvach – aj keď som uz par rockov po skole, stale pretrvavaju priateľstva s ľuďmi zo spolocenstiev. Prejav prítomnosti mladých v cirkvi Mlady clovek je energicky. Teda aspon podľa mna je dobre, keď je mlady clovek energicky. A takto aj prezíva tu svoju vieru v spolocenstve cirkvi. Mladeznícka omsa neznamena, ze je to omsa len pre mladez, ale ze ju spolu s knazom mladí pripravuju. Aktívne sa zapajaju, je pocuť gitary, mozno bubny, spevy su casto rytmickejsie. Myslím si, ze je to super, ze kazdy clovek, nezavisle od veku, vie priniesť do spolocenstva cirkvi to svoje :) Tak na zaver nas vsetkych chcem povzbudiť, zapajajme mladych do cirkvi, zapajajme seba, ak je nieco organizovane mladezou, podporujme ich vo vzťahu s Bohom...veď sme istym sposobom za seba navzajom zodpovední. Pamatajme na to, ze nikto z nas nie je v cirkvi nahodou, vsetci tu mame svoje nenahraditeľne miesto :) Anička
Neboť tak, jako naše jedno tělo má více než jediný úd a jako tyto údy nemají všechny touž úlohu, podobně i my mnozí tvoříme pouze jediné tělo v Kristu a přitom každý sám o sobě jsme údem jeden druhému. (Řím 12, 4-5) Vy pak jste Kristovo tělo a každý sám jste údem. (1. Kor 12, 27) Jsme tak rozdílní. Kazdy mame jiny vzhled, jinou praci, jinou rodinu. Mame sve starosti a radosti. Sva trapení. Sve temne stranky, ktere nechceme nikomu ukazovat a ani na ne vzpomínat. Ale take sve svetle chvilky, kdy zaríme a chteli bychom do sveta vykricet, co se nam podarilo. Jsme lide. Rozhledneme se po kostele. Tolik rozdílnych osudu, tolik zvlastních zivotu. Uprímne, koho z tech, ktere kolem sebe vidíme, bychom si vybrali za pratele? A presto jsme tady. Spolecne! Tvoríme jednu církev. Spolecenství lidí nesourodych, a presto majících nekoho spolecneho. Neco, co je pojí dohromady. Tím necím, je nase víra. Tím nekym je Jezís Kristus, Buh.
Ale co o sobe skutecne víme? Čo víme o te smutne paní, ktera sedí tamhle v lavici? Čo o muzi, ktery stal prede mnou? Čo víme jeden o druhem? A to, co víme, jsou to skutecnosti, je to pravda? Nebo jsou to jen zajímavosti ve stylu bulvaru, Blesku. Takove ty pikantnosti. O co se skutecne zajímame? O cloveka? Snazíme se pochopit jeho príbeh, nebo jen vyzobat par zajímavych informací a príbeh si vymyslet? Pohlédl na Ježíše a řekl: „Ejhle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci uslyšeli jeho slova a šli za Ježíšem. Ježíš se otočil, a když viděl, že jdou za ním, říkal jim: „Co hledáte?“ Oni mu řekli: „Rabbi – to znamená Mistře – kde bydlíš?“ Říká jim: „Pojďte a podívejte se.“ Oni tedy šli a viděli, kde bydlí, a ten den u něho zůstali. (Jan 1, 36-39) Dokazeme byt jako ti ucedníci? Nespokojit se pouze s konstatovaním „hele, to je on“, ale jít a poznat. Oni sli. Navíc za nekym, koho
do te doby neznali. My mame kolem sebe lidi, o kterych si kolikrat myslíme, ze je zname. Ale zname je skutecne? Abychom pochopili, musíme znat príbeh. Príbeh cloveka. Odkud jde a kam smeruje. Pochopit, co je pro nej dulezite a proc. Jít za ním a dívat se, kde bydlí. Dívat se, jak zije. Teprve pak muzeme ríci: „Toho cloveka znam. Je takovy a makovy.“ Mozna, kdybychom se více dívali, vynaseli bychom mene soudu. Mene odsouzení. Jenze my jsme soucastí jedne církve. Jednoho spolecenství. Jedne farní rodiny. Kolem nas jsou lide, kterí jsou na stejne ceste jako my. Jsou to poutníci na ceste k Bohu a s Bohem. Melo by pro nas byt snadne chovat se k sobe hezky a zajímat se jeden o druheho. Proc tomu tak není? Toto pak je mé přikázání: milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás. (Jan 15, 12) Miloval Jezís jen pratele? Miloval jen ty, kterí se mu líbili? Miloval
jen ty, kterí si to zaslouzili? Ne, urcite ne! Miloval vsechny stejne. Dokonce i Jidase, o kterem vedel, ze ho zradí. O lidech kolem sebe vedel vsechno. Nic nebylo skryto pred jeho zrakem. A presto miloval. Nebo prave proto? Abych pochopil, musím poznat. Kdyz pochopím a poznam, mohu milovat. Pak mohu milovat i sve nepratele. Presne jak to ríkal Jezís Kristus a jak podle toho konal. Jen díky tomu oslovil samarskou zenu u studny a pozadal ji, aby mu dala napít. Kolik jinych by to udelalo? Nikdo! Udelal to jen On, Jezís. Proto ji to tak udivilo. Zila na okraji spolecnosti. Ale Jezís ji znal. Znal její príbeh. Presto ji neodsoudil. Nebo prave proto? Proto, ze znal príbeh jejího zivota? (srov. Jan 4, 710)
Mame smulu, velky nedostatek. Nedokazeme videt príbehy lidí kolem nas stejne, jako to dokazal Jezís. Ale muzeme udelat neco, cím ten nedostatek trochu zmeníme. Mame usta a mame dar reci. Muzeme se zeptat. Muzeme jít a pozadat: „Rekni mi svuj príbeh.“ Ne proto, abychom mohli pomlouvat a ublizovat, ale proto, abychom pochopili a mohli milovat. Treba zjistíme, ze s nami do kostela chodí zajímaví lide, kterí si zaslouzí uctu a pozornost. A treba si zaslouzí „jen“ pozdrav a usmev, par povzbuzujících slov. Kdyz uz kvuli nicemu jinemu, tak proto, ze jsou soucastí stejneho spolecenství, stejne církve, stejne farní rodiny, jako my. A pak, az se to naucíme okolo nas, v kostele, pojďme ven a zajímejme
se o príbehy lidí mimo kostel a církev. Proc jsou smutní, proc mají v ocích bolest, proc se na druhe utrhují… Abychom poznali, abychom pochopili, abychom dokazali milovat, jako miloval a miluje On nas. Ti vsichni kolem nas jsou totiz soucastí naseho vlastního príbehu. Pomahají nam ho spoluvytvaret a pomahají nam ho zít. I Bible je plna lidí, kterí jsou zmíneni jen okrajove. Jenze bez nich by se nenaplnilo velke dílo vzkrísení a milosrdenství. Zkusme v tom díle pokracovat. Spolecne. Zacneme se zajímat a hledat príbehy kolem nas. Príbehy normalních, obycejnych lidí. Mozna zjistíme, ze nikdo vlastne není obycejny a bezcenny. Kazdy si zaslouzí nas respekt a uctu. A navíc! Budeme vlastne hledat jednotlive strípky príbehu, ktery se zacal psat pred dvema tisíci lety a jehoz jsme se díky Bohu stali soucastí i my. Ten príbeh stale pokracuje! A nikdo z nas v nem není zbytecny. Ale Bůh uspořádal tělo tak, aby dával více úcty tomu, čemu se jí nedostává, aby v těle nebylo žádné rozdělení, ale aby naopak údy jeden o druhý navzájem pečovaly. Trpí jeden úd? Všechny údy trpí s ním. Jednomu údu se prokazuje úcta? Všechny údy se spolu s ním radují. (1. Kor 12, 24-26) Boze, pomoz nam vsem, prosím, abychom se dokazali spolecne radovat. Abychom nebyli lhostejní k príbehum druhych lidí ve farnosti, v církvi, i mimo ni. Pomoz nam, aby se tve tajemství a evangelium sírilo dal i skrze nas. Abychom byli opravdu soucastí tveho tela. Aby tve telo zilo stale i v nas. Amen Rosťa
Jsem si jista, ze vyznam kazdeho z techto dvou slov je komukoliv nadmíru jasny. Ale spojit tato slova dohromady? Dve slova, ktera k sobe snad vubec nepatrí… Terminus technicus. Sterilní – 1. prosty mikroorganismu 2. neplodny, jalovy online Slovník cizích slov
Zamyslím se nad tím, co je to zít sterilne, byt sterilní… Je to zivot, ve kterem se od neceho oprostím, vypreparuji z nej vse, co by mohlo „sterilitu“ narusovat? A co sterilní kresťan? Není to hloupost? Jak muze byt kresťan sterilní? Muze byt vubec sterilní? Jak se vyznacuje? Jaky zije zivot? Zavíram oci, premyslím, predstavuji si sterilního kresťana…sterilního kresťana jako cloveka ve vakuu…ve sve bubline, NIČIM a NIKÝM neruseneho. Křesťan – kdo verí v Krista a v jeho ucení, príslusník nektereho z kresťanskych vyznaní online Slovník spisovné češtiny
Jsem kresťanka. Jak se to ale pozna? Čo dela kresťana kresťanem? To, ze jednou tydne, v nedeli, vytahnu ze skríne nove kousky ze satníku a jdu do kostela? Nebo znalost vseobecne znamych biblickych príbehu? Ne? Tak co tedy? To, ze ríkam: „Verím?“ Jaka je ale ma víra? Jaky je muj vztah k Bohu? Je to, co prozívam vzhledem k Bohu, opravdu vztah? Kdysi jsem nekde cetla peknou myslenku: „Idealní vztah se nehleda, ale buduje.“ Ano…BUDUJE. I Buh touzí po vztahu s kazdym z nas. A co ja - buduji, nebo zustavam ve sve sterilní bubline Bohem a Jeho slovem nerusena? Je muj vztah k Bohu zalozen na duvere, nebo se za kazdou cenu snazím protloukat zivotem sama, bez Nej. Buh preci ode mne neceka, ze vsemu hned a idealne porozumím, proto prijíma me vycitky, ma horka volaní, obvinovaní, ma pochybení… ocekava dialog. Dialog v modlitbe, cinech, nebo treba pri
zpytovaní svedomí…ne vsak me mlcení, lhostejnost. Doufa, ze jednou porozumím, pochopím… ze se necham vest a uvedu do praxe slova: „…buď vule Tva…“ „Zaradoval jsem se, když mi řekli: Pojďme do Jahvova domu.“ Zalm 122,1
Čhodím pravidelne do kostela, na msi. Ale není to pro mne jen slovo, jen hodina casu, ktera se po opustení kostela rozplyne? Jak vnímam svou ucast na msi? Je pro mne mse potrebou? Potrebou, abych se behem vsedních dnu stavala dobrou kresťankou? Mse není jen neco, ceho se ucastním, odsedím si svou carku v lavici…, msi bych si mela prozít a zít jí celou tu dobu do dalsí mse. Slysím zde Jeho slovo, ktere mne sytí, vyzivuje, posilnuje, abych zila plodny kresťansky zivot. Ne zivot sterilní. Na zaver kazde mse znejí slova: „Jdete ve jmenu Pane!“ Čo po mne, Pane, chces… „Vždyť zde je Bůh, který ve vás pro své dobrotivé záměry působí, že je chcete a pak i vykonáváte.“ Filipskym 2, 13 Posílas mne tak, jako jsi posílal apostoly, do sveta, k me rodine, kamaradum, znamym, do skoly, zamestnaní… Čhces, abych do nej vnasela to, co jsem ve msi prijala. Ukazujes mi, ze kresťansky zivot není omezen jen na pouha kresťanska temata, tyka se take zdraví, ohleduplnosti, ucty k druhemu clo-
veku, nesobeckosti, trpelivosti. Mam tedy jít a cinit, uvadet do realneho zivota to, co prijímam v eucharistii, v níz se nam Jezís dava bez vyhrad, cele. A co ja… daruji se druhym bezvyhradne a cele? Ziju pro druhe? Čítím, ze je muj zivot plnohodnotny, naplnuje mne to, v cem a jak ziju? Nebo se soustredím jen sama na sebe, na svou bublinu z vakua, tvarím se, ze se mne zivot v církvi netyka, a ztracím tak smysl zivota – milovat Boha a slouzit mu a s tím ruku v ruce take milovat sve blizní a slouzit jim? Jsem udem Kristova tela, jsem clenem duchovní rodiny, církve, ve ktere je kazdy z nas dulezity. Zazívam zde to, co doma sama, byť u ctení Bible nebo pustení si mse v televizi, nezaziju. Tolik toho od druhych dostavam… Čím mohu tedy byt pro druhe prospesnou? Čím mohu druhym slouzit? Jak vyjít ze sveho sterilního kokonu? Mozna stací jen malo - zapojit mysl, usta, ruce, nohy a vykonavat to, cos mi svym slovem a príkladem vlozil do meho srdce… premyslej, clovece! „Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje v každém našem soužení, abychom mohli útěchou, kterou sami přijímáme od Boha, utěšovat ostatní v jakémkoli soužení.“ 2. Korinstskym 1, 3-4 Monika
Jsem soucastí církve, ktera mi poskytuje velkou oporu v me víre. Díky rodinnemu zazemí patrím k církvi katolicke. Nikdy jsem neuvazovala z teto církve vystoupit, je mou bytostní soucastí. Vzdy jsem ale take respektovala víru pratel z jinych církví. Mozna se na me budete zlobit, ale dogma, ze jen skrze katolickou církev dojdes ke spase, je pro me neprijatelne. Dle meho obycejneho neteologickeho rozumu se ke spase da dojít jakoukoliv cestou, skrze svych skutku lasky, cisteho svedomí,dobrych skutku a hlavne díky Kristu. No ale pro jistotu radeji u nas zustanu :). Z velke kupy lidí, kterych si moc vazím, jsem oslovila hrstku a poprosila je, aby se s nami podelili o to, jak je pro ne dulezita církev. Slávek Klecandr, kytarista, písničkář, člen skupiny Oboroh, můj nejoblíbenější básník: Do Českobratrské církve evangelické, jak zní její plny nazev, jsem vstoupil, kdyz uz mi bylo pres tricet. Neslo tedy prave o mladickou nerozvaznost. Bylo to jeste v dobe totality a cítil jsem, ze bych mel uz konecne nekam patrit. Jednoho dne, nevzpomínam si uz presne na datum, ale bylo to v srpnu asi roku 1985, jsem si predsevzal, ze presne do roka a do dne se musím rozhodnout, zda ze me bude katolík nebo evangelík. Ze ten krok nesmím udelat ani o den dríve, ani o den pozdeji. Byl jsem totiz coby nemluvne pokrten katolickym knezem, ale ani v detství, ani v dospívaní jsem "do kostela nechodil". Ve druhe polovine 80. let jsem ale pravidelne dochazel na bohosluzby do evangelickeho sboru v Trebechovicích pod Orebem, kde jsme v te dobe hrali v bezejmenne kapele, ze ktere se po case vyvinul Oboroh. To rozhodovaní tedy spocívalo v tom, zda se prihlasit k církvi, v níz me rodice, spíse z tradicních duvodu, dali pokrtít, nebo do te, do níz pravidelne dochazím. Prevazil ve mne nazor, ze vstoupím do Českobratrske církve evangelicke. Nebylo to z veroucnych duvodu. Dodnes se cítím byt spís kresťanem nez evangelíkem, katolíkem, adventistou atd. Nicmene jsem toho kroku nikdy nezalitoval. V teto církvi jsem mel moznost poznat spoustu otevrenych a tolerantních lidí, s nimiz nebyl problem souznít. Brzy jsem take nasel vztah k evangelicke tradici. Jako "proselyta", tedy nikoli evangelík rodem, ale rozhodnutím, ji necítím zcela plne jakou tradici "svoji", spís tak trochu vypujcenou, ale to nic nemení na tom, ze ke mne mluví jazykem, ktery me oslovuje a inspiruje. Jako muzikanta na me take mela a ma vliv evangelicka tradice hudební. Eugeniusz Niedbała, člen katolické církve, můj milý bratranec z Polska: Koscioł jest dla mnie społecznoscią ludzi – zywych, pielgrzymujących na ziemi do domu ojca, Nowego Jeruzalem, ktora pozostaje w łącznosci z kosciołem tryumfującym w niebie – społecznoscią ludzi zmarłych, ktorzy osiągnęli zbawienie - swiętych i kosciołem pokutującym – tych zmarłych, ktorzy oczekują zbawienia, są jego pewni, lecz jeszcze nie są gotowi na obecnosc w niebie. W tej drodze do zbawienia, do realizacji woli Boga Ojca, towarzyszy nam koscioł instytucjonalny – kapłani, ale nie tylko towarzyszy, lecz tworzymy ten koscioł my
wszyscy. W tym kosciele, poprzez ten koscioł mamy jedyną drogę zbawienia. Zyjąc w kosciele, słuchając słow Pisma, uczestnicząc w sakramentach swiętych, realizując się w naszych, ziemskich zadaniach, naszym ziemskim powołaniu pielgrzymujemy własnie. Zdobywamy zasługi, lecz i grzeszymy. Dzięki czemu mozemy z grzechow, a więc oddalenia od Boga, zerwania z nim łącznosci, komunii, powstac? Dzięki sakramentalnej posłudze koscioła, ktory umozliwia nam pojednanie i odnowienie zerwanych więzow miłosci. Dlatego Koscioł jest dla mnie drogą zbawienia, swiatłem w ciemnosci, pociechą w strapieniu, radoscią w miłosci i czynieniu dobra bliznim. Jest w zyciu, kształtuje je, wypełnia, nawet więcej…jest zyciem człowieka. Moim zyciem. Ester Dubská, varhanice, sbormistryně, úžasný člověk a přítel, moje druhé já: Slezská církev evangelická augsburského vyznání, ktera je mym domovem, je natolik stara, ze v její duchovní a kulturní tradici mohu stale nachazet inspiraci, i natolik soucasna, ze v její diakonii a misii mohu videt potreby dneska. Je natolik velka (ci velkorysa), ze se nebojí otevrenych dverí a dialogu a ja v ní mohu svobodne dychat, i natolik mala, ze se v ní cítím utulne a domacky. A predevsím, je to Čírkev Kristova, tedy spolecenství hrísníku, posvecenych Jeho laskou a milostí. Ladislav Heryán, katolický kněz, salesián, učitel, jeden z mých důvodů, proč jsem ráda součástí katolické církve: Čírkev je pro mne pokladnicí dvou tisíc let hledaní Boha. Je v ní uzasne bohatství osob, textu, spiritualit, cest a zkuseností, vsechno to drzí svorník sluzby papeze, takze zde mohou vedle sebe existovat dokonce i protikladne smery. Je krasne si v tom vsem hledat pratele, kterí ríkají prave to, co si myslím na sve ceste ja, i kdyz jiz treba davno nezijí. Je to jako se norit do oceanu, ktery nema dno. A církev pak jsou pro mne samozrejme i ziví lide, kterí ji tvorí se mnou, a mnozí z nich jsou uzasní. Přeji všem krásně prožitý adventní čas. Kamila F.
20 listopada 2016 roku… niby zwykła data, niedziela. A jednak ten dzien jest w czyms wyjątkowy. W czym? Otoz jest to ostatnia niedziela roku liturgicznego, a więc obchodzimy uroczystosc Čhrystusa Krolá. Kolejná niedžielá to juž będžie Adwent. W tym řoku jednák tá niedžielá Chřystusá Křolá jest wážná jesžcže ž innego powodu – žámyká oná ogłosžony w ubiegłym řoku přžež pápiežá Fřáncisžká Swięty Rok Miłosierdzia. O Miłosierdziu było w ciągu całego roku powiedziane baaardzo duzo i možná by było mowic jesžcže więcej, á přžede wsžystkim cžynic jesžcže więcej. Já jednák w tym ářtykule chcę się ná
chwilę žátřžymác ná cžyms innym. Ták, 20 listopádá koncžy Rok Miłosieřdžiá, ále řownocžesnie, w odřožnieniu od minionych lát, nie řožpocžyná žádnego kolejnego řoku. W minionych látách pápiež žáwsže dáwáł jákis temát ná nájbližsžy řok lituřgicžny… přžezywálismy Rok sw. Pawła, Rok Kapłanski, Rok Eucharystii… pamiętacie? A tu, w chwili obecnej, nie mamy niczego; papiez po prostu nie ogłosił zadnego „specjalnego” roku, nie ma tematu dla całego Kosciołá. Ten fákt skłániá mnie do řožnych řožwážán. Čzasami mozna słyszec, ze rozpoczynamy rok swiętego, ktořego
nikt nie žná, ále wsžyscy go chcą miec – Rok Swiętego Spokoju :) Wspołcžesny swiát ciągle gdžies gná, ciągle gdžies pędži… wsžędžie jest mnostwo řožnych bodžcow, głosow, džwiękow. Třžebá nieustánnie přácowác, třžymác křok, pisác, mowic, džwonic, gotowác, spřžątác… Jákže třudne jest žátřžymánie się! Jákže třudne jest žnáležienie chwili ná spotkánie ž přžyjáciołmi! Jákže třudne jest žnáležienie chwili, chocby 10 minut, na spotkanie z Bogiem! A tu jest nam dany rok niczego, rok spokoju. Moze własnie ten (nie)czyn papieza jest okazją i ponownym wezwaniem do tego,
bym się zatrzymała, bym ponownie w sobie i w Nim odnalazła pokoj? Može to jest okážją do tego, by nie isc ciągle tą sámą dřogą co inni, ále by sžukác tej swojej, ořyginálnej? Može to jest okážją do tego, by wřesžcie náucžyc się słuchác Božego głosu? Može własnie to jest okazją do pozwolenia Mu na zrobienie porządkow w moim zyciu, w moim sercu? Nie ma tematu przewodniego, nie ma wyznaczonego jednolitego kierunku dla Kosciołá. Což žá kátástřofá dlá přowádžących řožne kátechežy, řekolekcje, pielgřžymki! Přžeciež oni będą musieli wymyslic cos swojego :) To ocžywiscie pisžę třochę žářtem. Jednák třochę přáwdy w tym jest… Koscioł nie dostáł unifikowánego temátu, á więc řožni kieřownicy duchowi nápřáwdę będą musieli się mocno žástánowic, wsłuchiwác w otocženie, áby řeflektowáli to, cžego ákuřát ich gřupá docelowá potřžebuje. A nie to, co jest ž gořy nářžucone.
wspolnot Kosciołá pomocą, nie žás potřžebą, koniecžnoscią. Kiedy pápiež ogłosił temát kolejnego řoku, dáł nám žáwsže okážję do bližsžego žápožnániá się ž jákąs tájemnicą násžej wiářy cžy tež ž jákąs wážną postácią. Wieřžę, že wybor własnie takich tematow, jákie přžežywálismy, kieřowány był přžež Duchá Swiętego i že cáłemu Kosciołowi přžyniosł wiele łask (szczegolnie własnie zakoncžony Rok Miłosieřdžiá).
Koscioł to zywe ciało, ktořego głową jest Chřystus, Křol. Wieřžymy, ze On kieruje całym Kosciołem, ze On dáje nám popřžež swoj Koscioł własnie tego, czego nam potrzeba i własnie wtedy, kiedy nam tego potrzeba. Wierzymy, ze papiez jest Namiestnikiem Čhrystusa i z Jego natchnienia ogłasza „specjalne tematy”. Čhyba teraz potrzebujemy (S)POKOJU ;-) Terka
Owe tematy przewodnie licznych rokow powinny byc dlá
V tomto článku bych chtěla shrnout dvě důležité promluvy otce Františka, se kterými jsem se měla možnost seznámit na Radiu Vaticana. Promluva papeže k alternativním hnutím celého světa: Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou (5.11.2016) V teto promluve papez mluví o nerovnosti ve svete a teroru, ktere nektere skupiny obyvatelstva zazívají. Popisuje zde nespravedlivou strukturu, ktera propojuje veskere vyloucení a ktera se muze upevnit a promenit v bic – existencialní dutky, ktere zotrocují, odcizují svobodu, na nektere nemilosrdne dopadají a jine trvale ohrozují, aby porazily jako dobytek kazdeho, na koho ukaze financní modla. Kdo tedy vladne? Peníze. Jak vladnou? Bicem strachu, nerovnosti, hospodarskeho, socialního, kulturního a vojenskeho nasilí, ktere vyvolava stale vetsí nasilí. Musíme si vsak uvedomit, jak ríka otec Frantisek, ze zadna tyranie neobstojí, pokud se nenechame manipulovat, zastrasovat. Proto je nutne modlit se za to, abychom nasli v dobe potrebnou odvahu a take, aby tem, kterí se bojí, dal Buh odvahu. Kresťany dale vybízí: Vzdorujme teroru laskou a milosrdenstvím, buďme odvazní a nenechme se zastrasit.
V teto promluve se zabyva take dalsím vaznym problemem soucasneho sveta, a to je problem migrantu, uprchlíku. Papez ríka, ze je to opravdu problem celeho sveta. Nikdo by nemel byt nucen utíkat ze svojí vlasti. Zlo se vsak zdvojnasobuje, kdyz je migrant tvarí v tvar onem strasnym okolnostem vydan bande prevadecu, aby prekracoval hranice, a ztrojnasobuje se, kdyz je po príchodu do zeme, kde doufal nalezt lepsí budoucnost, vystaven pohrdaní, vykorisťovaní a zotrocení. Tyto migranty prirovnava k Jezísi, Marii a Josefovi, kterí se take ocitli v teto situaci. Vyzyva zde dale lidi, aby prokazali lidskou solidaritu a pomohly svym nalehaním statum a organizacím otevrít oci, aby realne videly tento problem, a mohly tak prijmout vhodna opatrení k prijetí a plne integraci vsech, kdo z takoveho ci onakeho duvodu hledají utociste daleko od sveho domova, a take k vyresení hlubokych prícin, kvuli nimz jsou tisíce lidí muzu, zen a detí denne vyhaneny ze sve rodne zeme. Na konci promluvy varuje pred pychou a laskou k materialním hodnotam. Radí zde kazdemu, kdo prílis prilnul k materialním vecem, ma rad peníze, honosne hostiny, prepychove domy, vybrane saty, luxusní auta, aby se snazil pochopit, co se deje v jeho srdci, a modlil se k Bohu, aby jej z techto pastí vysvobodil. Navíc zde uvadí jeste jednu hrozbu prílisne lasky k materialním vecem, a tou je korupce. Korupce, pycha a exhibicionismus predaku zvetsuje kolektivní diskreditaci, pocit opustenosti a ziví mechanismus strachu, ktery podporuje tento nicemny system. Dale bych chtela popsat promluvu papeze Frantiska na lutersko-katolickem setkaní. Buďme svědky naděje, která neklame (31.10.2016) I zde papez vyzyva verící, aby se zamysleli nad svym zivotem a nad tím, jak sami pomahají potrebnym. Pro nas kresťany je prioritou vychazet vstríc odepsanym - tem, kterí byli ve sve vlasti skartovani - a marginalizovanym lidem naseho sveta a cinit hmatatelnym nehu a milosrdnou lasku Boha, ktery nikoho neodepisuje, ale vsechny prijíma. Lucie
Ackoliv advent, do ktereho jsme prave vstoupili, není primarne obdobím prípravy na Vanoce, to az poslední adventní tyden od 17. prosince, a do toho dne je to príprava na setkaní s Panem na konci casu - toho naseho a casu ve vseobecnem vyznamu, tak vsude kolem nas vidíme vanocní vyzdobu, po ceste z kostela se muzeme na namestí zastavit na punc nebo svarak, premyslíme o vanocních darcích a take jake cukroví a kolik druhu napeceme a hlavne zda to vsechno stihneme a zvladneme. Prave proto bych dnes chtel nabídnout neco hrozne jednoducheho, nekomplikovaneho, co mam spojene s predvanocním casem. Opet neco z nasí rodinne kucharky. Polsky Stedry vecer je prosluly tím, ze se schazí siroka rodina, vsechny babicky, dedeckove, tety a strejdove, ze se sedí u stolu od objevení první hvezdy na obloze az do pulnocní, na kterou pak jdou vsichni rovnou od stolu, a bohate prostrenou tabuli, na ktere se musí objevit tradicních dvanact (nekdy patnact nebo sedmnact) postních jídel i pres to, ze pust je tento den uz davno zruseny, ale holt tradice je tradice. Velice dobre si vybavuji, ze u nas doma i v cele rodine byla s tímto dnem spojena chuť grzanki, nevím, jak to ríct cesky, ale vím take, ze vsichni v Karvine to umí spravne precíst a take pochopí, ze se jedna o neco rozehrateho a hrejícího zaroven. V nasí rodine monopol na její prípravu mela babicka a take ona jej prichazejícím nalevala hned v chodbe. Tento napoj - ano, dnes to bude tekutina - se servíroval vsem hostum na uvítanou pote, co prekrocili prah naseho domu a odlozili si kabaty… Tehdy jeste zima znamenala zimu s mrazem kolem -15 nebo -20 °Č a venku lezel sníh… Vzpomínam si na jeden rok, kdy se i ve Varsave kopaly snehove tunely, neboť snehu bylo pres 2 metry… Rozehrívalo to kazdeho, i nas, tehdejsí detí… ;) Potrebujeme: 1/2 l. sladke smetany (12 nebo 18 % tuku) 200 g (2 tabulky) dobre, horke cokolady 200 g krowek (takove ty typicke polske mlecne bonbony, ktere kdyz jsou cerstve, tak se tahnou a kdyz jsou stare, tak jsou krehke, vzhledem k tomu, ze jsme meli dobreho znameho, ktery pracoval ve vyrobne krowek, tak vzdy byly cerstve, a proto jsme jim ríkali „mordoklejky” – hubolepky, neboť nam uplne zalepily usta; tady vubec nezalezí na tom, zda budou cerstve, nebo ty krehke) 1 sacek vanilinoveho cukru, nebo trochu (stací na spicku noze) vanilkoveho prasku, tedy vanilky, na ktere jste si vybili svuj stres ve hmozdíri (eventualne spetka chilli) 1 litr vodky, ale ne te nejlevnejsí, aby nezkazila chuť teto delikatesy, ktera se u nas podavala jednou rocne Smetanu nalijeme do takoveho hrnce, aby se vsechno do nej vlezlo, takze vybereme takovy, do ktereho se vmestnají minimalne 2 litry tekutiny. Smetanu rozehrejeme, ale musíme dbat, aby její teplota nepresahla 60 °Č. Kdyz je smetana tepla, vhodíme do ní krowki a nalamanou cokoladu a stale míchame, aby se cokolada a krowki ve smetane rozpustily a vse bylo uplne hladke a dokonale spojene. Nasledne vhodíme do smesi vanilinovy cukr nebo vanilkovy prasek (a chilli), poradne promíchame a porad dbame, aby teplota nepresahla 60 °Č. Nakonec do smesi nalijeme vodku a vsechno opet promíchame. Potom jen udrzujeme teplotu a servírujeme hostum hned po jejich príchodu nebo kdykoli to uzname za vhodne. Nejlepsí jsou k tomu male kavove salky, idealní jsou ty, ktere jsou kazdy rok pred svatky umyvany, ale nikdy nejsou pouzity… Dobrou chuť, neboli smacznego! A pamatujme, maximalne dva salky na hlavu, ať je to vzacne! Przemek
Tříkrálová sbírka se blíží Čharita Česka republika i v letosním roce porada dobrocinnou akci zvanou Tríkralova sbírka, kterou ve Vasí farnosti realizuje Čharita Česky Tesín. Sbírka se uskutecní prvních ctrnact dní v novem roce a je nejvetsí dobrovolnickou akcí u nas. Její vytezek je urcen na pomoc handicapovanym a nemocnym osobam, matkam s detmi v tísni, seniorum a dalsím jinak znevyhodnenym skupinam lidí, a to zejmena v regionech, ve kterych sbírka probíha. Podle standardních pravidel se 65 % vynosu sbírky vrací zpet charitam, ktere financní prostredky od darcu získaly, zbytek pripada na podporu projektu Diecezní charity ostravskoopavske, projektu Čharity Česka republika a na humanitarní pomoc do zahranicí. Vybrane penezní prostredky jsou vzdy pouzity na konkretní, predem dany ucel. Tentokrat bychom radi získane financní prostredky pouzili na: - nakup novych automobilu pro prepravu senioru a osob se snízenou sobestacností, pro prepravu pecovatelek a osetrovatelek ke klientum a pro rozvoz obedu - nakup novych skríní pro klienty Čharitního domu pokojneho starí - doplnení zarízení Čharitního bazarku o dalsí stojany na odevy - obnovení zastaraleho vybavení nízkoprahoveho zarízení pro deti a mladez „Kometa“ a take nakup stolních her, sportovního naciní, vytvarnych potreb a knih k rozvíjení aktivit pro deti - podporu preventivních programu pro 1. stupen ZS realizovanych Čharitním strediskem „Majak“ - realizaci vymeny nevyhovujících dverí v Čharitním dome pro matky v tísni - upravu vstupu elektronickym vstupním systemem a dovybavení interieru konzultacní místnosti nabytkem v Čharitní poradne - nakup 3 kusu notebooku k organizovaní kurzu pro klienty Čharitní rehabilitace a k umoznení volneho prístupu klientu k internetu (napr. k vyhledavaní volnych pracovních míst, aj.) - nakup novych „termoprepravek“ a gastronadob pro rozvoz stravy klientum - podporu „senior taxi“ pro prepravu klientu k lekarum, na urady a nakupy - nakup pomucek k aktivitam pro klienty Čharitního centra pro seniory. V lednu 2017 probehne jiz osmnacty rocník Tríkralove sbírky. Díky spolupraci skol, dobrovolníku a zamestnancu Čharity ČR vyjdou opet do ulic tisíce kolednickych skupinek. Hlavním smyslem Tríkralove sbírky je predevsím predat praní pokoje v zacínajícím roce a umoznit lidem, aby se mohli podílet na rozvoji charitního díla a pomoci potrebnym v místech, kde zijí. Skupinka Trí kralu nosí lidem radostnou zvest o narození Krista, obdarovava je drobnou pozorností a zpevem tríkralove koledy. Do uredne zapecetene kasicky, opatrene charitním cervenobílym logem, vybírají koledníci dobrovolny financní príspevek. Vedoucím takove skupinky musí byt dospela osoba vybavena prukazem koledníka a obcanskym prukazem. Ackoliv se muze zdat, ze Tríkralova sbírka je jeste daleko, prípravy jsou jiz v plnem proudu. V prípade zajmu zucastnit se koledovaní se obracejte na emailovou adresu
[email protected] nebo na tel. 605 205 638. Vsem darcum, koledníkum a tem, kdo se podílí na realizaci Tríkralove sbírky a spolecne tak vytvarejí krasnou tradici dekujeme za pomoc a podporu, bez níz bychom nemohli naplnovat sve poslaní, kterym je pomoc blizním v jakekoli nouzi. „Ještě před konáním sbírky společně oslavíme vánoční svátky spojené s narozením Ježíše Krista a já Vám přeji, aby to byl pro všechny čas zázraků, setkání, nadějí i splněných přání…,“ uzavíra reditelka Čharity Česky Tesín Andrea Belicinova.
Tříkrálová sbírka! Vzdy, kdyz v unorovem císle Farní rodiny ctu zpravy o vysledcích Tríkralove sbírky ve farnosti, jíma mne smutek a trochu vztek (hold jsem cholerik). Toz se dnes zkusím nyní s predstihem trochu zamyslet nad Tríkralovou sbírkou jako celkem. Nechci a nemohu mluvit za Čharitu, ktera sbírku celostatne zastiťuje, ale vyjadrit svuj soukromy nazor. Predevsím si nemyslím, ze jedinym a zakladním duvodem je získaní penez. Hraje proti tomu hned samotny termín poradane sbírky. Vanocní rozneznela atmosfera uz je za zenitem (podívejte kolik ruznych sbírek a beneficí se kona prave pred Vanocemi). Vetsina lidí ocekava placení pololetních slozenek za krouzky detí, nejruznejsí sluzby ad. A to v situaci, kdy velkou cast financních rezerv vycerpala na nakup darku, vanocní a novorocní oslavy. Samozrejme, ze je pro Čharitu vyznamne i kolik se vybere, ale dulezitejsí v teto souvislosti vidím to, cemu se ríka preevangelizace. Zcitlivení lidí na hodnoty. (Obecne vsechny – milosrdenství, pravda, sluzba, hodnota cloveka, svoboda, ad.) A to jak u tech, za kterymi koledníci prichazejí, tak u koledníku samotnych. Je mi smutno, kdyz slysím, jak malo lidí se aktivne v nasí farnosti zapojilo do sbírky. A slychavam ruzne duvody, proc nesli koledovat. Dovolte, abych se podelil o vlastní zkusenosti. Protoze koledovat chodíme s rodinou uz mnoho let. A sli jsme jak po vesnici, tak v panelacích v Karvine. (Poprve jsme sli jeste s kocarkem, pekne ozdobenym korunkou :)). Pokazde, kdyz jsme sli danou trasu poprve, setkavali jsme se s neduverou. Druhym rokem jsme vsak byli u mnohych ocekavani. Nikdy jsme neríkali, ze chceme peníze. Ale, ze chceme poprat k novemu roku, zazpívat koledu a mají-li zajem, mohou prispet na dobrou vec. Pokud byly darecky od Čharity, dostali je jak ti, kterí chteli prispet, tak i ti, kterí neprispeli. (To písi pro ty, kterí namítají, ze nebudou chodit zebrat). Nase deti se vzdy tesí, ze stravíme cas na spolecne prochazce, a abych z nich nedelal svate - temi opravdu nejsou :), nyní se tesí i na nejakou tu koledu (sladkost, jablícko) pro sebe. Urcite tedy neplatí vymluva, ze deti jsou moc male. Jde jen o to je adekvatne obleci. Poslední roky jsou to prave nase deti, ktere se jiz od zarí ptají, kdy pujdeme na tríkralovou sbírku. Je to o ochote nas dospelych najít si cas (priznam se, ze se nam s manzelkou taky nekdy nechce). Zazili jsme samozrejme i odmítnutí. Dokonce i to, ze kdyz nas videli majitele domu, tak pred nami do zahrady pustili psa. Samy deti si vsimly, ze nekterí neotevírali, i kdyz vykukovali zpoza zaclony za oknem. To vse jsou jen prílezitosti, abychom s nimi hovorili o svobode lidí. O tom, ze mozna prispívají jinde. Mozna neznají Pana Jezíse nebo nemají stedre srdce. Kazda situace je jina, a tak se konfrontujeme se svou vírou a detmi i my sami. Ani my nejsme schopni venovat sbírce celych 10 dnu. Ale to po nas nikdo nepozaduje. Minimalne 2 nebo 3 odpoledne nam to zatím vyslo vzdy. Doufam, ze az budou nase deti odrustat do pubertalních let, neodradí je kostymy. Ale ty myslím nejsou podstatne. Ostatne s kostymy si taky moc nedelame hlavu. Delsí bíle triko na bundu po tatínkovi a korunka do vlasu, kterou si deti samy nazdobily. Nejsme ukazkovymi kostymy, ale sťastní Tri kralove J. Nejlepe nas prijímají samozrejme tam, kde nas znají. Na vesnici to bylo jednoduche. Na sestce to byl vzdy nas vchod a vchody vedle. Myslím, ze i kdyby kazdy obesel jen tyto sve „vchody“ klidne by to stacilo a vykonalo svou sluzbu - Čharite, navstívenym lidem i samotnym koledníkum. Rad bych vas chtel povzbudit a vyzvat: odhoďte obavy, odhoďte vymluvy a zapojte se. Samozrejme by nam take bylo mile, kdybychom se mohli registrovat a vyzvedavat veci pro koledu prímo na fare ne nekde hledat kontakt jinde, ale to jsou prece jen prkotiny, proti dobru, o ktere jde. Pujdete? My ano. Karel
po 28.11. út 29.11. st 30.11. čt 01.12.
6:30 Pl Za + Aurelię Greń 18:00 Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté 6:30 Cz Za + rodiče Suchankovy a + sestru Šárku
6:30 Pl 18:00 Cz 6:30 Cz 18:00 Pl 6:00 Cz pá 02.12. 6:30 Pl 18:00 Cz 7:00 Cz so 03.12. 10:00 Cz 18:00 Pl 6:30 Pl 8:00 Cz
ne 04.12. 9:30 Pl
11:00 Cz 18:45 Cz 6:30 Pl
po 05.12. 18:00 Cz
Za + Jana Holáska oraz za żywych cłonków rodziny Na poděkování za 75 let života, s prosbou o dar zdraví, síly a Božího požehnání pro celou rodinu Za + Olgu Za + Mikuláša Horňáka oraz + rodzinę Horňáków i Mitrengów Za + Gabrielu Kondziolkovou, Františka Grzybka a Zdenku Mončkovou Za + Marię Galoczową, rodziców oraz + z rodziny Pieczków, Pierchałów i Galoczów Za + Jiřího Nikorjaka Na úmysly složené u obrazu Panny Marie Fryštátské Mše svatá za horníky – „Barborka“ Za + Franciszka Linzera, żonę i rodzeństwo z obydwu sron Za + Mariana Jungę (niedoż.95) oraz + Marię Jungową, za dusze w czyśćcu cierpiące i za żywych i + z rodziny Za + rodiče z obou stran a sourozence a do ochrany Boží za živé rodiny Na podziękowanie z okazji jubileuszu życiowego, z prośbą o opiekę Panny Maryi dla całej rodziny Za + Václava Novotného, celou + rodinu, s prosbou o Boží požehnání a dary Ducha Svatého pro živé rodiny Za naše farní společenství O uzdrowienie syna Michaela Miry Za + Augustu a Leopolda Kratochvílovy, + dceru Vlastu a manžela Viktora a za + Helenu a vnuka Vladimíra
út 06.12. 6:30 Cz Za + Hatu Kovaříkovou, Josefa Kovaříka, + Květoslava Kovaříka a + Ladislava Kapotu
+ Jindřicha Špaňhela, + Michalinę Polednikową, + Janę Łukoszową, całą rodzinę Zawiszów, 6:30 Pl Za st Špaňhelów i za dusze w czyśćcu 07.12. 18:00 Cz 6:30 Cz čt 08.12. 16:30 Cz 18:00 Pl pá 09.12.
6:30 Pl 18:00 Cz
7:00 Cz so 10.12. 18:00 Pl 6:30 Pl ne 11.12.
8:00 Cz 9:30 Pl 11:00 Cz 18:45 Cz
6:30 Pl po 12.12.
18:00 Cz
Za + Marii Worekovou (1.výr.+) a za duše, na které nikdo nepamatuje Za + Aloise Dvoříka Za členy živého růžence Za + Boleslava Zálešáka Za + Elę Swaczynową, jej + męża, za + Ericha Sliwkę oraz za żywych i + członków rodziny Sliwków, Swaczynów, Bijoków Za + Augustina Krzystlalu, jeho manželku Alžbětu, jejich + 8 dětí, za + Libuši Šmaňkovou a na poděkování Bohu u příležitosti 92 let Marie Fikačkové Za + Josefa Kotase (10.výr.+) a za živou a + rodinu Za + rodziców Elżbietę i Antoniego Waliców oraz za żywą i + rodzinę z obydwu stron Za + rodziców Józefa i Marię Podstawków, 4 synów oraz za żywych członków rodziny, z prośbą o Bożą opiekę i dar zdrowia Za + Bronislavu Bartoškovou, švagra Antonína a rodiče Bartoškovy a Macurovy Za + Ferdynanda i Helenę Żaganów, rodziców z obydwu stron oraz za rodzinę Kunschke Za Petra a Pavlu (10. výr. manželství), jejich děti Aničku a Jeníčka, neteř Karolinku s maminkou, s prosbou o Boží požehnání pro ně a pro celou živou rodinu Za naše farní společenství Za + Karola Fikaczka, Franciszka Paszka, za + Wendę Paszkową, Libušę Šmaňkową oraz Annę Šmaňkową Za + rodiče z obou stran, s prosbou o spásu jejich duší
út 13.12. 6:30 Cz Za + Boleslava Graňaka, rodiče z obou stran a za duše v očistci 6:30 Pl Za naszą wspólnotę parafialną st 14.12. 18:00 Cz Za + Václava Šimčíka
6:30 Cz Za živé členy rodiny Bednářovy a Szyszkowiczovy
čt 15.12. 18:00 Pl Za + Bronisławę i Alojzego Kalinów, + syna, córkę, zięciów, synową oraz do Bożego Miłosierdzia za żywą rodzinę 6:30 Pl Za + Aurelię Greń pá 16.12. 18:00 Cz Za + Miroslava Ledvinu (5.výr.+) a za + Emila Kunze
7:00 Cz Za + Richarda [Ričarda] Domienika
so 17.12. 18:00 Pl Za + rodziców Agnieszkę i Józefa Kolondrów, ich córki Elżbietę, Zofię, Jankę, synową Annę i wnuka Mirka
ne 18.12.
6:30 Pl Za Jana Drozda (3.roczn.+), za + rodzinę Drozdową oraz Szczepańską 8:00 Cz Za + Jana Hutnika, rodiče z obou stran, s prosbou o ochranu živé rodiny 9:30 Pl Za + Artura Kubalę (1.roczn.+) i za rodzinę Kubalów i Fajów 11:00 Cz Za + rodiče Františka a Vandu Stolarzovy, sestru Marii Stolarzovou, za + rodinu Kondziolkovou a za
18:45 Cz Za + Boženu Bahulovou a + rodinu po 6:30 Pl Za + męża, rodziców, rodzeństwo i za żyjące rodziny, z prośbą o Bożą opiekę 19.12. 18:00 Cz Za + manžela Václava, syna Vladislava, za rodinu Kniežovou, Badurovou a Goleniowskou út 20.12. 6:30 Cz Za + manžela Stanislava Macuru, za + Královou a za + rodiče z obou stran 6:30 Pl Za powołania kapłańskie i zakonne st 21.12. 18:00 Cz Za živé a + z rodiny Bartyfayové 6:30 Cz Za + rodiče Rozálii a Josefa Vondráčkovy, za + Kristinu a Jana Pavlíkovy a za živé rodiny čt 22.12. 18:00 Pl Za + Petra Broscha, za + rodziców Marię i Izydora Koniecznych 6:30 pá 23.12. 18:00 7:00 so 24.12. 15:00 22:00 5:00 6:30
Pl Za wszystkich bliskich zmarłych
8:00 ne 25.12. 9:30 11:00 18:45 6:30 po 8:00 26.12. 9:.30 11:00 út 27.12. 7:00 7:00 st 28.12. 18:00
Cz
čt 29.12.
Cz Cz Cz Cz Pl Pl Pl Cz Cz Pl Cz Pl Cz
Na poděkování za dar života a za všechny obdržené milosti pro celou rodinu Za + Ferdinanda Mikulce (7.výr.+) a za jeho rodinu, s prosbou o Boží ochranu Mše sv. s otevíráním betléma – „Dětská půlnoční“ Za dobrodince farnosti Na podziękowanie za łaski doczesne, z prośbą za dusze w czyśćcu cierpiące Za + Franciszka Pawliczka (15.roczn.+) i zięcia Wacława Kachynię Za + rodiny Ruskovou, Kulovou, Szostkovou, Szkutovou, s prosbou o Boží požehnání a přímluvu Panny Marie pro živé rodiny Za + mamę Adélę, tatę Jiřígo, brata Josefa oraz siostrę Boženę Za + Márii Piontkovou, dceru Annu a syna Miroslava, s prosbou o ochranu celé živé rodiny Za naše farní společenství Za + Franciszka Winklera (1.roczn.+), za rodziców z obydwu stron i za żyjących członków rodziny Za + manžela Josefa Kudličku, rodiče z obou stran a do ochrany Boží za živou rodinu Za + Elżbietę Ździebło (5.roczn.+), męża Antoniego oraz rodziny Ździebło, Ocisk, Lalurny, Zoń Za + Viléma Febera a jeho celou rodinu
Cz Za + Štěpána Furendu (10.výr.+) Pl Za + Ludmilę Švecową oraz + Annę Veselą Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté
+ rodiny Ivančovou, Šotovou, Ilčiskou, duše v očistci, s prosbou o ochranu Panny Marie a Boží 7:00 Cz Za požehnání pro živé rodiny + Edwarda Kniezka (40.roczn.+), za rodzinę Skulinów, Habartów oraz za żywą rodzinę do 18:00 Pl Za Opatrzności Bożej
7:00 pá 30.12. 18:00 7:00 so 31.12. 15:00
+ męża Zbigniewa Najdra, + Janinę Mrózkową, + rodziców, z prośbą o zdrowie i Pl Za błogosławieństwo Boże dla żyjących członków rodziny Cz Za + Viktora a Aloisii Hellerovy a za rodiče z obou stran Cz Za + Marii Šimčíkovou Cz Na poděkování za uplynulý rok
Omlouváme se žá přípádne chyby ve jmenech, umyslech á cásech msí svátych. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nas, prosím.
Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 25.12.2016 Uzávěrka v pátek 16.12.2016
Angličtina (Beginner) …………………………………… Angličtina (Elementary) ……………………………….. Biblická hodina …………………………………………….. Biblické společenství …………………………………….. Farní volejbal ………………………………………………… Komorní sbor ………………………………………………… Kurz „Základy víry“ (príprava na krest a/nebo 1. sv. prijímaní pro dospele) …………… Ministranti …………………………………………………….. Neokatechumenátní cesta …………………………….. Podávající sv. přijímání ………………………………. Polska schola ………………………………………………… Schola (česká) ……………………………………………..
streda 18:00-19:30 pondelí 18:00-19:30 1. a 3. ctvrtek v mesíci v 19:00 utery v 18:00 patek 20:00 (ZS Delnicka) pondelí 16:00-17:45 2. a 4. ctvrtek v mesíci v 19:00 na fare
Scholička ……………………………………………………….. Společenství „Pro všechny“ …………………………… Společenství mládeže ……………………………………. Společenství mladých manželů …………………… Společ. Sekulárního františkánského řádu …… Společenství starších manželů ……………………. Společenství středních manželů …………………. Varhaníci ……………………………………………………….. Zvoníci …………………..………………………………………
kazdy patek v 15:25 2. a 4. ctvrtek v mesíci v 9:30 2. a 4. patek v mesíci v 19:00 1.pondelí v mesíci v 17:00 4. nedele v mes. v 15:00 (katech. dum) 3. utery v mesíci v 19:00 2. nebo 3. utery v mesíci ve 20:00 v prosinci se nesejdou 3. patek v mesíci v 19:00
1. a 4. patek v mesíci v 16:30 2. a 4. ctvrtek v mesíci v 19:00 v prosinci se nesejdou sroda o godz. 15:00 kazdy patek v 16:30, kazdou nedeli po „osmove“ msi sv.
Každý čtvrtek– zacína bezprostredne po ranní msi svate spolecnou modlitbou Korunky k Bozímu Milosrdenství (ČZ), ukoncení vedene, v 17:30 spolecnou modlitbou Korunky k Bozímu Milosrdenství (PL) a svatostnym pozehnaním. 1. pátek v měsíci – 02.12. - eucharisticka poboznost s modlitbou Litanií k Srdci Jezísovu, zasvetnou modlitbou a svatostnym pozehnaním: bezprostredne po ranní msi svate (PL); a v 17:45 hod. (ČZ). Od 16:00 hod. moznost tiche adorace Krista v Eucharistii. Po vecerní msi svate adorace s modlitbou chval, díku a proseb.
pátek 04.11. od 9:00 hod.
12. prosince od 9:00 hod. navsteva nemocnych, ke kterym knezí nechodí pravidelne kazdy mesíc. Nemocne je mozne prihlasit na tel. císle: 596 314 455 do 11. prosince 2016.
27. listopadu - první neděle adventní (zehnaní adventních vencu behem vsech msí sv.) 3. prosince v 10:00 hod. ve farním kostele hornicka mse sv. „Barborka”
3. prosince farní výjezd na adventní trhy do Bratislavy, odjezd v 6:00 hod. z parkoviste u Prioru
od 28. listopadu - rorátní mše sv. v pondelí, utery, ctvrtek a patek v 6:30 hod. (stredecní mse sv. u sv. Marka bude take v 6:30 a sobotní ve farním kostele zustane v 7:00 hod.)
8. prosince - slavnost Panny Marie, pocate bez poskvrny prvotního hríchu, mse sv. v 6:30 (ČZ - roraty), 16:30 ČZ a v 18:00 PL, svatek s doporucenou ucastí na msi sv.
13. prosince od 16:00 hod. ve farním kostele ve Frystate brigáda na stavění Betléma, kazdy, kdo chce pomoci je vítan!
20. prosince od 16:00 hod. ve farním kostele ve Frystate brigáda na zdobení stromků, take je vítan kazdy ochotny k pomoci!
- patek 16.12.2016 od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 18:00 hod. - sobota 17.12.2016 od 9:00 do 11:00 hod. - nedele 18.12.2016 od 15:00 do 18:45 hod. (cizí zpovedníci) - pondelí 19.12.2016 od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 18:00 hod. - utery 20.12.2016 od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 18:00 hod. - streda 21.12.2016 od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 18:00 hod. - ctvrtek 22.12.2016 od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 18:00 hod. - patek 23.12.2016 - pouze půl hodiny před mšemi svatými - na Štědrý den a o Vánočních svátcích se zpovídat nebude
Zápis z pastorační rady ze dne 14.11.2016 Přítomni: Przemysław Traczyk - farar, Petr Plachky – kaplan, David Kantor – kaplan, Bruno Borski – jahen, Jaroslav Kolek, Pavel Majcik, Vaclav Nemec, Jaroslav Mira, Barbora Tomankova, Tereza Ondruszova, Jaroslava Tomankova, Tomas Hejda, Dana Syrkova. 14.11.v 19 hodin se sesla pastoracní rada ve slození 11 lidí. V uvodu farar podekoval za uplynule akce, kterymi byl farní jarmark, drakiada v Karvine-Doly a misijní kolac. Predmetem jednaní bylo: 1. pripomenutí vyznamu Adventu, 2. seznam akcí, ktere nas v nejblizsí dobe cekají, 3. potreba kostelní sluzby, 4. hlídaní kostela v období 1. a 2. vanocního svatku, 5. mozne zmeny bohosluzeb, 6. Trikralova sbírka. Ad1) V nedeli o slavnosti Krista Krale koncí rok bozího milosrdenství vyhlaseny papezem Frantiskem. Po delsí dobe nasledující liturgicky rok, ktery nam zacína adventní dobou, je tentokrat rokem bez zamerení. Pripomeli jsme si hlavní smysl adventu. Jeho 1. cast do 16.12. je dobou prípravy na setkaní s Panem na konci naseho zivota a na konci casu. V teto dobe meditujeme o konci sveta. Teprve od 17.12., tedy bezprostredne pred Vanoci se pripravujeme na slavnost Narození Pane. 24.12., Stedry den je posledním dnem adventní doby. Stedrovecerní vecere po zapadu slunce jiz patrí do Vanoc. Tento den není dnem postním, pust je pouze dobrovolny, jak to ustanovuje kanonicke pravo. V dobe adventní, tak jako kazdy rok budou roraty a to v pondelky, uterky, ctvrtky a patky vzdy v 6,30 rano. Pro deti bude pripraveno konkretní tema, kterym tyto roratní mse budou propleteny. Ad2) Akce nejblizsích tydnu: 26.11. zapisy umyslu, 26.11. probehne pletení adventních vencu od 15 hodin v katechetickem dome, na jehoz príprave se jako kazdy rok podílí Adama Tomanek. Tyto adventní vence budou pozehnany o 1. nedeli adventní pri kazde msi svate. 3.12. budou deti pect na fare pernícky od 9 hodin, tento den se kona take zajezd na adventní trhy do Bratislavy. Krome toho probehne v Karvine i setkaní zvoníku na mezinarodní urovni. 4.12. pri 8 a v 9,30 mozna prijde i Mikulas :-). behem prosince nebudou probíhat prohlídky veze. 13.12. probehne brigada na stavení Betlema. 20.12. probehne brigada na stavení stromku od 16 hodin. Ad3) V karvinskem kostele i v Dolech je urgentní potreba kostelníku!!! Do Frystatu jsou potreba 2 a v Dolech 1. Momentalní stav je neudrzitelny. Ad4) V období Vanoc, 25.12. a 26.12. je potrebna sluzba na hlídaní kostela, aby kostel mohl byt prístupny v odpoledních hodinach verejnosti. Podle poctu ochotnych hlídaní by probíhalo v hodinovych intervalech od 12-18 hodiny, vyjma od 15-16 v 1. svatek vanocní, kdy budou nespory. Ochotníci se mohou hlasit u P. Przemka.
Ad5) Przemek predlozil moznost zmeny casu nedelní vecerní bohosluzby na jinou drívejsí dobu z duvodu ruznych hlasu z farnosti. Mozne alternativy byly v 18, v 19, take cas podle letního nebo zimního období. Rozhodnutí nakonec nechal na farnících, kterí tyto mse navstevují. Ve dnech církevních slavnosti, tedy svatku s doporucenou ucastí jsou ve farním kostele vzdy 4 mse, 2 (ČZ,PL) rano, 2 (ČZ,PL) vecer, aby vsichni si mohli vybrat i podle jazyka. Probehlo take hlasovaní o nutnosti mse na 1. patek v 6 hodin rano, jelikoz je malo navstevovana. 5 hlasovalo pro zrusení mse, 3 se zdrzeli hlasovaní a 3 byli proti zrusení. Nakonec P. Przemek rozhodl, ze mse zrusena nebude. Ad6) Dulezitou akcí, ktera v Karvine skomíra a je z roku na rok mene aktivní, je Trikralova sbírka poradana pod zastitou Čharity. Je víc nez nutne, aby se pripojilo více ochotnych lidí, kterí by vytvorili skupinky a take se jako Trí Kralove oblekli. Jelikoz situace v sídlistích není moc prízniva na chození od bytu do bytu, jelikoz vetsinou jiz vchody jsou uzamykatelne, bylo rozhodnuto, ze skupinky budou stat u nakupních center jako Kaufland, Prior, Hypernova, Tesco, nebo i u univerzity, na Gagarinove namestí atd. Tato akce bude v ohlaskach s dostatecnym predstihem, aby se zajemci mohli pripravit, jelikoz po novem roce je pozde, kdyz akce bude probíhat od 5.1.2017. Dalsí setkaní pastoracní rady bylo stanoven na konec ledna, termín bude jeste upresnen. zapsala Dana Syrková
Jak jsem přijala svátost biřmování Je sobota 5.11. a dnes me ceka prijetí svatosti birmovaní. Jsem plna ocekavaní, co mi tento den prinese. Čestou ke kostelu uz potkavam ostatní birmovance. Vsichni jsou krasne a slavnostne upraveni. Vsak nas taky ceka svatecní udalost. U kostela probíha typicky rozhovor holek: „Jee, tobe to slusí, ale prosím te, tobe to slusí víc. Opravdu, ten dnesní uces se ti mimoradne povedl. Ooo, ty mas nove boty? No nekecej, ty jsou fakt skvely.“ Vchazím do kostela. Pomalu se uz plní lidmi a ja si spolecne s mym bratrem a zaroven kmotrem sedam na nase vyhrazene místo. Msi slouzí otec biskup, ktery nas jak privíta, tak i lehce napomene, ze vetsina nema kancionaly a nezpíva. Najednou slysím, jak se z kuru ozyvají tony kytary a zpev scholy. Je to zvlastní pocit slyset scholu a pritom sedet dole. Nastava okamzik prijetí daru Ducha svateho. Postupne se z predních lavic zvedají birmovanci a jejich kroky mírí k otci biskupovi. Kdyz uz poklekam i ja, vnímam jen melodii písnicky a slova otce. Hlavou mi probehne okamzik, kdy jsem prijímala sve 1. Svate prijímaní. Čítím se uplne stejne. Tehdy se mi zmenil pohled na msi, zjistila jsem, ze i ja jsem její soucastí, ze i ja muzu prijmout Krista. I teď prozívam tuto msi jinak. Prijetím svatosti birmovaní jsme my vsichni udelali dalsí krucek k Bohu. Zaverem bych chtela podekovat panu farari Premkovi, ktery nas k teto svatosti pripravoval. Jeste jednou velke díky. Marie Strzelcová
Jsi v důchodu a nudíš se? Chceš fungovat ve společenství? Chceš se aktivně podílet na běhu naší farnosti? Chceš se něčemu přiučit? Chceš smysluplně využít svůj čas a posloužit druhým?
Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč Kč. Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu. Vydavatel Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1, tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost
[email protected] Redakce Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Alena Foltynová, Anna Špirková, Eva Steffanová, Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Lucie Zormanová, Monika Káňová, P. Przemysław A. Traczyk, Rostislav Mechúr
24.12. - Vigilie Narození Páně - 15:00 hod. - mse sv. s otevíraním betlema pro rodiny s detmi ČZ - 22:00 hod. - „pulnocní” mse sv. ČZ 25.12. - slavnost Narození Páně (Bozí hod vanocní) - s povinnou ucastí na msi sv. - 5:00 hod. - msza sw. z jutrznią PL - 6:30 hod. - msza sw. PL - 8:00 hod. - slavna mse sv. ČZ - 8:00 hod. - mse sv. ČZ /ve spolecenskem salu Rehab. sanatoria Karvina 8/ - 9:30 hod. - uroczysta msza sw. PL - 11:00 hod. - mse sv. ČZ - 15:00 hod. - slavnostní nespory se svatostnym pozehnaním ČZ/PL - 18:45 hod. - vecerní mse sv. /recitovana/ 26.12. - svátek sv. Štěpána, prvomučedníka - 6:30 hod. - msza sw. PL - 8:00 hod. - mse sv. ČZ - 9:30 hod. - msza sw. PL - 11:00 hod. - mse sv. ČZ - 12:00 hod. - udílení svatosti krtu - večerní mše sv. není 27.12. - svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty - 7:00 hod. - mse sv. - 17:00 hod. - mse sv. ČZ
/kaple sv. Anny, Karvina 4/
28.12. - svátek sv. Mláďátek, mučedníků
29.12. - pátý den v oktávu Narození Páně - 7:00 hod. - mse sv. ČZ - po cely den moznost adorace Krista v Eucharistii - 18:00 hod. - msza sw. PL 30. 12. - svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa - 7:00 hod. - msza sw. z odnowieniem zobowiązan małzenskich PL - 18:00 hod. - mse sv. s obnovou manzelskych slibu ČZ 31.12. - připomínka sv. Silvestra I., papeže - 7:00 hod. - mse sv. ČZ - 15:00 hod. - mse sv. na podekovaní za uplynuly obcansky rok ČZ/PL 01.01. - slavnost Matky Boží, Panny Marie
- 7:00 hod. - msza sw. PL /filialní kostel sv. Marka, Karvina 1/
- 18:00 hod. - mse sv. ČZ
24.12. - Vigilie Narození Páně - 16:00 hod. - „pulnocní” mse sv. ČZ
25.12. - slavnost Narození Páně
(Bozí hod vanocní) - s povinnou ucastí na msi sv. - 9:30 hod. - slavna mse sv. ČZ
- s povinnou ucastí na msi sv.
- 6:30 hod. - msza sw. PL - 8:00 hod. - slavna mse sv. ČZ - 9:30 hod. - uroczysta msza sw. PL - 11:00 hod. - mse sv. ČZ - 18:45 hod. - mse sv. ČZ /recitovana/
26.12. - svátek sv. Štěpána, prvomučedníka - 9:30 hod. - msza sw. PL
01.01. - slavnost Matky Boží, Panny Marie - s povinnou ucastí na msi sv. - 9:30 hod. - uroczysta msza sw. PL
