str. 1
Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku
Číslo 51 říjen 2015 zdarma
Vydává Úřad městyse Kamenice u Jihlavy
Opravené obecní budovy - Základní škola v Kamenici
Sponzoři novin: Josef Burián, Kamenička 4 VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava Jiří Vaněk, Kamenice 238 Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321 GAMA Kamenička, Marie Machová Pekárna Kamenice, Kamenice 38 Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220 Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442 Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463 Vysoušení EMZET, Miloš Žáček, Kamenice 258 (Brodek) Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl, Kamenice 34 Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493 MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice FLORAKO, Jaroslav Kolařík, Kamenice 37 Květiny a dárkové zboží, L. Příhodová, Kamenice 317 STOCO, s.r.o. - prodejna, montáže termofasád - Kamenice č. 16 Jana Jonášová, Kamenice 175 Petr Benda, zem. práce a opr. mot. vozidel, Kamenice 253 VHST, s.r.o., Pelhřimov
ASTERA G, s.r.o. - papírové obaly, tisk a vydavatelství, Jihlava PENADOP, s.r.o., Jiří Pesr, Řehořov 24 Potraviny u Jansáku, s.r.o., Kamenice 436 Lukáš Jelínek, Truhlářství Kamenice 139 SYNER VHS Vysočina a.s., Jihlava ZEOS s.r.o., Kamenice GASTROMSERVIS Ferda Miloš, Kamenice 476 LACTOENERGO, s.r.o., Na Hranici 8, Jihlava AQUECON, a.s., Praha 4 - Nusle STAVONA Jihlava, s.r.o., Jihlava ENVIRO-EKOANALYTIKA, s.r.o., Velké Meziříčí Anna Hobzová, Skorkovského 164, Brno ESKO - T, s.r.o., Třebíč COLAS CZ, a.s., Praha 9 VIA ALTA a.s. Třebíč Vinotéka Fontána Kamenice Jelínek a spol., Žižkova 15, Jihlava Jindra Pokorná, Kamenice 484 Guesto, Renáta Zemanová, Řehořov 97 A.S.A, s.r.o., Dačice SWIETELSKY stavební, s.r.o., Pelhřimov
str. 2
Sedmnáct zastavení léta Vzpomínáte na seriál „Sedmnáct zastavení jara“? Já tu mám pro vás „Sedmnáct zastavení léta“(2015): 1. Rekonstrukce místní komunikace v ulici Podfarské - Kamenice Zhotovitel: VHST s.r.o. Pelhřimov Cena: 5.467.129 Kč s DPH
2. Snížení energetické náročnosti budovy domu s pečovatelskou službou a úřadu městyse Kamenice Zhotovitel: TOMIreko, s.r.o. Třebíč Cena: 6.365.635 Kč s DPH Dotace: 4.576.761 Kč ( Státní fond životního prostředí ČR)
3. Přírodě blízké protipovodňové opatření v městysi Kamenice Zhotovitel: SPH stavby, s.r.o. Bystřice nad Pernštejnem Cena: 14.328.026 Kč s DPH Dotace: 12.895.223 Kč (Státní fond životního prostředí ČR)
4. Kamenice, kanalizace a ČOV Řehořov – I. etapa Zhotovitel: VHST s.r.o. Pelhřimov Cena: 5.887.572 Kč bez DPH (DPH si uplatňujeme) Úvěr ČSOB ve výši 3.000.000 Kč
5. Datová dálnice Kamenice Zhotovitel: První telefonní společnost s.r.o. Jihlava Cena: 2.932.350 Kč bez DPH (DPH si uplatňujeme) Dotace: 2.103.093 Kč (Regionální operační program JV (ROP JV)) 249.400 Kč (Kraj Vysočina)
str. 3 8. Městys Kamenice – Oprava místní komunikace v Kameničce č. 2 rok 2015 Zhotovitel: COLAS CZ, a.s. divize Jihlava Cena: 935.308 Kč Dotace: 150.000 Kč (Kraj Vysočina - Fond Vysočiny)
6. Nákup lesní vyvážečky AGA LV 8 a hydraulické ruky Dodavatel: FOREST MERI s.r.o. Brno Cena: 899.500 Kč bez DPH (DPH si uplatňujeme) Dotace: 386.190 Kč (Státní zemědělský intervenční fond – SZIF)
7. Oprava místní komunikace ve Vržanově Zhotovitel: SILSTAP, s.r.o. Jihlava Cena: 770.532 Kč
9. Průzkumný HG vrt k.ú. Kamenička Zhotovitel: ENVIRO – EKOANALYTIKA, s.r.o. Velké Meziříčí Cena: 464.033 Kč (bez DPH) (DPH si uplatňujeme) Dotace: 345.816 Kč (Státní fond životního prostředí ČR)
10. Odvlhčení suterénu MŠ v Kamenici Zhotovitel: Miloš Žáček, Kamenice 258 Cena: 109.301 Kč
str. 4 11. Výstavba vodovodního řadu Ř4 LT DN100 Kamenice u Jihlavy a Zokruhování stávajících vodovodních řadů Kamenice u Jihlavy a posílení vodojemu Zhotovitel: SYNER VHS Vysočina, a.s. Jihlava Cena: 2.553.112 Kč Dotace: 1.531.867 Kč (Kraj Vysočina - Dotace na infrastrukturu vodovodů a kanalizací)
12. Zasíťovaná a prodaná parcela na Kameničku Vytýčení parcely, zaměření věcných břemen vodovodu a kanalizace, přivedení elektřiny, vody, plynu, připravení vjezdů – rozšíření a zpevnění, nový přejezdový propustek, odkanalizování parcely – nově zlegalizovaná výusť V7
13. Oprava komunikací a vjezdů recyklátem a prostřikem v Kamenici a v Řehořově. Zhotovitel: Krajská správa a údržba silnic Vysočiny, Příspěvková organizace Jihlava Cena: 405.527 Kč
14. Nátěr střechy kostela a výmalba kostela Zhotovite: Jaroslav Hamáček – střecha Jiří Vaněk – výmalba Cena: 514.717 Kč (nátěr střechy) 108.700 Kč (výmalba kostela) Dotace: 300.000 Kč (Ministerstvo kultury ČR) 290.000 Kč (Městys Kamenice – součást rozpočtu 2015) 33.417 Kč (farnost Kamenice) Náklady na nátěr střechy se ukazují vyšší, protože jsou ve špatném stavu obě věže.
str. 5 15. Vybudování dalších chodníků k tělocvičně, Na Sádce, k čekárně v Řehořově
16. Zadláždění schodů před sokolovnou. Oprava zábradlí na potoku Kamenička v zatáčce u fary (požadavek LČR). Cena: cca 40.000 Kč
Toulavá kamera Ve sváteční pondělí 6.7.2015 se v Kamenici natáčela Toulavá kamera, která je zařazována na ČT 1 každou neděli v 10.00. Natáčelo se ve tvrzi, v kostele a u „špitálky“. S Maruškou Rečovou jsme si to moc užily. Kdy bude tato reportáž zařazena do vysílání ještě nevíme, ale pokud se to dozvíme předem, dáme určitě vědět! V časopisu „Turista“ (č.10 – říjen 2015) vyšel o naší Kamenici obsáhlý článek.
17. Vodovod Kamenice – Žákův mlýn Zhotovitel: ENVIRO – EKOANALYTIKA, s.r.o. Velké Meziříčí Cena: 498.500 Kč bez DPH (DPH si uplatňujeme)
Takže toto je výčet hlavních investičních prací tohoto léta. Není toho vůbec málo. Za každou akcí jsou hodiny přípravy, vyřizování, kontrolování, řešení všech problémů, které se vždy vyskytnou až během realizace, konzultace s projektanty, hodiny kontrolních dnů a kontroly rozpočtů jednotlivých faktur. Měli jsme štěstí na slušné firmy a jejich pracovníky, kteří se byli ochotni domluvit, důsledné inženýrské dozory i koordinátory bezpečnosti a v neposlední řadě dobře odvedenou práci všech našich radních, zastupitelů, zaměstnanců, včetně paní účetní i paní pokladní. Všem patří veliký dík! Jen za jejich pomoci je život v Kamenici a místních částech zase o něco pohodlnější a radostnější. A o to nám všem jde! Eva Jelenová, starostka a Miloš Duba, místostarosta
str. 6
Střípky z kamenické pouti 2015 Už v pátek 24.7. jsme se se sešli ve tvrzi na slavnostní vernisáži nově instalovaných výstav. Mohli jsme obdivovat náladové přírodní snímky RNDr. Milana Macháčka, ke kterým nám sám autor přidal zajímavý výklad. Pamětníci si zavzpomínali nad dobovými pohlednicemi Ing. Milana Rezka, našeho bývalého občana. Zájem
vzbudily i háčkované figurky Marie Solařové. V jedné z místností se objevily dokonalé velké fotografie, které připomínaly umělecké obrazy, od Josefa Matějíčka. Výstavy ve tvrzi navštívilo téměř 600 lidí.
Sobotní podvečer se už tradičně odehrával na Líchách, příznivce rock and rollu, jazzu a swingu potěšila skupina TheShots, ve které jsme objevili našeho známého bubeníka Tomáše Bartůška a dokonce vždy ochotně zaskakujícího Honzu Čápa – tentokrát jako „basáka“. Jako další se nám představili Klára Bartáková a Oskar Gotlieb a jejich formace Prezent. Tentokrát jsme si je
mohli poslechnout trochu déle a určitě jsme nelitovali, společně jsme si zazpívali a zatančili. Na Prezent navázal tradiční Druhej dech, záruka kvalitní country a bluegrassu – osvědčená skupina kamenické kultury.
V neděli tu bylo něco pro milovníky dobré dechovky. Úkolu se tentokrát bez problému zhostila dechová kapela Galáni z Přibyslavic u Velké Bíteše. 6 krojovaných hudebníků a 3 zpěváci dokázali, že se tomuto druhu hudby nevěnují pouze staříci a stařenky, ale že na Moravě najdeme i mladé kvalitní kapely. Hlavním hostem naší pouti
str. 7
bíče Storm, která dokáže velmi snadno rozdovádět své kamenické příznivce. Povedlo se jí to i tentokrát. Pro mladé publikum byly uspořádány 3 pouťové zábavy, na kterých bylo možno spatřit 5 seskupení: Jordan II, J2, Rockle band, Patron a Anna rock.
byla stále populárnější skupina Jelen, která potěšila posluchače všech věkových kategorií. Připomínáme, že „Jeleni“ jsou nositelé ceny Anděl v kategorii Objev
roku 2014. Takže jsme si s chutí poslechli Magdalenu, Jelena, Nebe nad Prahou i Nelítám….. Závěr kulturního programu obstarala naše oblíbená rocková kapela z Tře-
Pro děti a mládež své pouťové atrakce provozovala rodina Vildomcova a jejich působiště „Na Place“ bylo tentokrát esteticky orámováno nově zrekonstruovanou ulicí Podfarskou i zákoutími s touto stavbou souvisejícími. Každý člověk si kamenickou pouť užil po svém a určitě se těší na to, co ho čeká v létě v roce 2016.
str. 8
Řehořov Letošní rok byl pro Řehořováky prozatím velmi perný a vyčerpávající. Již od jara Řehořovem šuměly zprávy o plánované rekonstrukci silnice I-602 vedoucí přes obec. Pro rok 2015 to byla událost číslo jedna. Vraťme se ale na chvilku ještě časem zpět. K akcím, které zpříjemnily život ve vsi na konci roku 2014. Před první adventní nedělí, v sobotu 29. 11., se sešel snad celý Řehořov u rozsvícení vánočního stromku a zvoničky v Řehořově. Zpívali jsme společně koledy, popíjeli výborný svařák a ochutnávali cukroví. Vánoce opět uběhly jako voda a čekal nás Silvestr a přivítání roku 2015. Poprvé se nám představila místní hudební skupina Zádrhell. Doslova zazářila a sklidila veliký aplaus. Nezůstalo jen u tohoto vystoupení a parta úspěšně vystupuje na různých akcích v regionu. Od nového roku u nás proběhly další tradice jako je Tříkrálová sbírka, Hasičský ples, Masopust. V dubnu k nám zavítalo divadlo z Polné s příjemnou komedií Otylka. Sportovci letos vyjeli na cyklovýlet Řehořovská 60-tka a pro velký elán a síly nastavili ještě laťku výš a uskutečnili Řehořovskou 100-ku. A pak přišel květen a informační schůze ohledně plánované uzavírky, rekonstrukce silnice a položení kanalizace. Paní starostka Eva Jelenová a pan mís-
tostarosta Miloš Duba nás seznámili s průběhem prací a odpovídali na někdy rozhořčené dotazy místních v přeplněném sále kulturního domu. Všichni jsme se uzavírky obávali, protože nás čekalo odříznutí od běžné dopravy do práce, škol i zásobování. Od 1. 6. to vypuklo. Většina spojů byla samozřejmě zrušena, zastávky přesunuty. Přestože jsme nové jízdní řády měli k dispozici, dostat se první dny do práce autobusem včas byl úspěch, jelikož se průběžně upravovaly. Navíc objízdné trasy byly zdlouhavé, což ale jinak nešlo. Cesta do práce autem byla také někdy zážitkem. Snad všichni jsme zjistili, jak důležité jsou spojovací polní cesty a most přes dálnici. I když byl Řehořov doslova obklíčen zákazovými značkami, motali se tu (díky navigacím, drzosti, možná i zoufalosti) řidiči osobních aut a kamionů, kteří se snažili projet Řehořovem za každou cenu. Tuto potřebnou rekonstrukci jsme přečkali a doufáme, že nám opravená silnice dlouho vydrží. Letošní pouť jsme si zpestřili tradičním fotbalovým utkáním místních mužstev. Léto bylo velice parné a než jsme se nadáli bylo tu „Loučení s prázdninami“. I tento rok naše omladina připravila krásný program pro děti. Plnily se různé úkoly. Děti prokázaly odvahu
str. 9 Řehořov ale i trápí řada nevyřešených věcí ,na které zatím nevyšly finanční prostředky nebo se nenašlo zatím jejich řešení. Máme tu místní komunikace ve špatném stavu. Velký a rychlý provoz na silnici I-602. Hasičskou nádrž, která neslouží svému účelu. Problém s mostem přes dálnici, který bude zbourán při její rekonstrukci a zkomplikuje se tím přístup k pozemkům za dálnicí. Je spousta věcí dobrých a špatných, veselých i smutných, které čas pro nás přináší. Říká se často, že bylo dříve lépe, nikdy není možno všem se zavděčit. Teď si v Řehořově žijeme takhle a je nám docela fajn. Michaela Mutlová při strašidelné stezce, opékaly si buřty a lampionovým průvodem zakončily krásný letní den. Máme velkou radost z aktivity místních mladých lidí. Jsme pyšní na hudební partičku Zádrhell a také na skupinu Rockfire,která vystupuje s ohnivou show. Nesmíme opomenout na naše dobrovolné hasiče, kteří nás reprezentují na hasičských soutěžích a zaštiťují různé akce v Řehořově. Bez spousty nadšenců a dobrovolníků by Řehořov nebyl takový. Proto také velké díky patří lidem, co se starají a přiloží ruku k dílu. Ať už se jedná například o zimní údržbu komunikací, letní sečení trávy, úpravu okrasných ploch na vsi, brigády na hřišti, chod „hospody“, píší kroniku, starají se o místní o knihovnu nebo o kapličku.
Až se zima zeptá... Až se zima zeptá, co jsi dělal v létě, jsme ve Vržanově, v nejmenší obci městyse Kamenice, připraveni. Letos jsme se dočkali nové silnice okolo obce Za Humny. Protože v části obce Vejpustek je veliký kopec, v zimních měsících když nasněží nebo je náledí se nedá jezdit. Potom silnice okolo Humen je jedinou přístupovou cestou k domům na Vejpustku. Jednalo se o opravu asi 500 m vozovky o šířce 4 m a s celkovými náklady asi 770 tis. Kč. Je opravena i otočka autobusu. Občané naší obce si nemohou vynachválit hlavně odpolední spoje, kdy si mohou zajet nakoupit nebo něco vyřídit směrem na Jihlavu. Jsme rádi, že je občany využíváno na kraji obce hřiště a vedle dětské hřiště. Naše obec se líbí i turistům, kteří tudy prochází od Kamenice do Přímělkova, obdivují pěkně udržovaný parčík s propagačním panelem. Líbí se jim, že i malá obec může být hezká.
Po celý rok je využíván kulturní dům. V lednu tradiční ples, pokračoval masopustem, dále jsme mohli navštívit divadelní představení Moje maminka. Během roku je kulturní dům využíván k různým rodinným oslavám a zábavám. Plánovaný výlet na Bílou horu budeme muset odložit na jaro příštího roku. Ve Vržanově 28. září 2015 Zapsala: Vlasta Cahová
str. 10
……, kdo po tobě ide …..? Milan Jelen
Naprostý klid, jen v lesním průseku občas tiše poskočí kladka na sloupu lanovky, která pomalu spěchá mezi třineckými Oldřichovicemi a Javorovým. Značky nás pak neomylně vedou přes Šindelnou, ropické rozcestí a Kalužný k místu zvanému Babí vrch. Stejně se jmenuje i naše základna ve Frýdlantu pár desítek km odtud. A pak už jen pouť přes Lačnov do Horní Lomné k Salajce. Po občerstvení nás autobus dopraví do Návsí a odtud strojově pravidelně jezdící vlaky směřují přes Český Těšín a Frýdek k našemu dočasnému domovu. Druhý den nás vyzývá vrchol nejvrcholovatější. Start z parkoviště v Malenovicích, pak Satina, Hradová a Ivančena až k Malchoru. Tam vidíme v hlubokém záklonu vrcholek Lysé hory. Téměř 1 kilometr se 170metrovým převýšením. Opilá cesta se vine zleva doprava mezi oplocenkami. Čím víc se blížíme, tím se zdá špička nedosažitelnější….jsme tam…. Před trochou jídla a nápojem ještě asi pět až deset minut ve stínu odpočíváme po horkém putování. Z 3 nevábných občerstvovacích stánků si určitě každý pocestný překvapivě aspoň jedno vybere. Pokud se nepropadne vetchou podlahou stavební buňky, dokonce si i odskočit může. Doufejme, že se rozestavené modernější objekty na Lysé vbrzku dokončí a stanou se důstojným bodem nejvyšší beskydské hory. Někomu se jde dolů z kopce lehčeji, jiný má radši rovinu. Přes Lukšinec a Albínovo náměstí se pomalu blížíme k okraji Ostravice. Stejným tempem se do hor blíží vydatná bouřka a my litujeme turisty, které jsme asi před hodinou potkali. Šli opačným směrem vzhůru a nedbali varovného hřmění. S prvními kapkami a blesky kolem 16 hod. posloucháme v Bezručově srubu v suchu o bar-
dovi chudých – zároveň však o loajálním úředníkovi, který mimo jiné složil slavnou báseň Ostrava: ….za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo ztuhly. Při zajímavém výkladu přejde bouře a déšť a my frčíme vláčkem krátce a rychle zpět. Nedělní výlet směřuje do Palkovic – Myslíku. Toto místo je (ne)známé svou Lurdskou kapličkou. Ačkoliv tato trasa je naší jedinou nehorskou, asfaltka nemilosrdně šplhá napříč vrstevnicemi pár desítek výškových metrů nad okolí, než spatříme krásné moravsko-slezské Lurdy a kousek odtud jsou i pěkné výhledy. Od kapličky ještě kousek vzhůru na samotu Kubánkov. Místní nám ochotně poradí a my míříme po zarostlém chodníčku k Janáčkovým Hukvaldům okolo pověstné lavičky, kde slavný skladatel sedával. Prudkým, kluzkým a nepříjemným sešupem se dostáváme do Hukvald, které si však nemůžeme důkladněji prohlédnout. Máme totiž vzácné rodinné setkání v nedalekém Frýdku „U Křivého psa“. Plánovali jsme si aspoň prohlédnout legendární sošku lišky Bystroušky, ale protože ji nedávno někdo sprostě ukradl a její kov nejspíše zpeněžil, může nám být prozatím ukradená, stejně jako zde nabízené víno z aronie – černého jeřábu. S rodinou jsme se sešli, vyměnili drobné dárky a popovídali si. Další den měl být z hlediska počasí kritický a také tak skutečně začal, ranní autobus byl cestou bičován dešťovými přívaly. Hleděli jsme s obavami k obloze a jen jakoby zázrakem na samotné Bumbálce kapky o poznání zklidnily. Místo na česko – slovenské hranici nás však čistotou ani možností zázemí ráno v 9 hodin
str. 11
vůbec nezaujalo. Vyrazili jsme na Trojačku a k blízkému prameni Vsetínské Bečvy. Rozhlednu Súkenickou jsme netypicky minuli, neboť rozhled do mlhy a hustého zamračena nás příliš nelákal – ostatně provozovatel to ani nenabízel. Ani turistická chata Třeštík neoplývala pohostinností a tak jsme vyšplhali na Vysokou, která je tisícovkou nebeskydskou. Polana, Benešky a Pálenice nás navedly pod Kotlovou a závěr této cesty byl už hezký. Hřeben Soláně, Galerie a informační středisko ve Zvonici, mnoho dřevěných sošek a příjemný horský hotel Čarták. V krásném počasí tu musí být ráj. Přes Rožnov jsme byli za pár desítek minut „doma“.
Také úterý mělo být mokré, ale naštěstí bylo jen zamračené. Vyrazili jsme z Rožnova od restaurace Eroplán. Po červené turistické značce jsme 730 výškových metrů přes místní Černou horu zvládli vcelku lehce a bez potíží. Poprvé v životě jsme si mohli kapli Cyrila a Metoděje prohlédnou zevnitř. A od sochy obou světců jsme se okolo Radegasta vydali klasickou cestou na Pustevny. Provázela nás mlha, ale jinak příjemné počasí. Vidět bylo možno i velké trosky nedávno vyhořelé stavby Dušana Jurkoviče Libušín, který bude brzy zásluhou sbírky milovníků Beskyd obnoven v plné kráse. Protože jsme
si netroufali na riskantní sjezd na všemožně nabízené koloběžce, usedli jsme na moderní lanovku, která nás transportovala k Ráztoce. Následovala předposlední kapitola, která vedla od hotelu Visalaje do Ježánek a poprvé jsme navštívili magické místo Bílý kříž a pak už následovala hřebenovka Polomka-nad Klokočovem – sedlo Malého Polomu a Čuboňov. Obdivovali jsme unikátní kapličku na Muřínkovém vrchu z roku 1910 a vzápětí jsme vystoupali na Velký Polom. Odtud už se šlo skoro pořád z kopce k chatám Tetřev, Severka a Skalka a rychle jsme se ocitli v Jablunkově, poblíž silničního průsmyku. Známá železnice nás opět dopravila, kam jsme potřebovali. Za zmínku stojí, že na mnohých nádražích probíhaly rekonstrukce. V Třinci to vypadalo jako v metru, v Českém Těšíně jsme si připadali jako na závodě v orientačním běhu a ve Frýdku-Místku nás zaujalo autobusové nádraží, které se nacházelo na opačné straně než budova ČD, takže přesun mezi dopravními uzly byl řešen podchodem pod všemi kolejemi. Nakonec jsme si nechali legendární Maryčku Magdonovu. Ve starých Hamrech jsme kostel sv.Jindřicha, pomník Maryčky i hřbitov našli poměrně snadno a zarecitovali jsme si pár veršů: Jeden skok nalevo, po všem je, po všem. Černé tvé vlasy se na skále chytly, bílé tvé ruce se zbarvily krví, sbohem buď, Maryčko Magdonova! Přes Stejskalonku a kolem Jamníku vede naučná stezka zelené barvy po asfaltovém povrchu až na hřeben Gruně. K chuti přijde polívčička u „Charbuláka“. Pak už jen stačí v překrásném kraji sledovat Bezručovu školu, Dům svatého Josefa, Kozlenu, chodník pro bosé nohy, Bačovskou chyžu a Švarnou Hanku a smrkovinské rozcestí. A opět se octnete u Bílého kříže z jiné strany. Tentokrát se vydáváme přes Suĺov, skálu Mrazový srub,
str. 12 chatku Doroťanku až do obce s případným názvem Konečná, kam občas přijede autobus a může vás dopravit přímo přes Bílou až do Frýdlantu. V Beskydech jsme zažili pestrou škálu počasí, velkou nabídku krásných míst i různé dojmy, nálady a dobré
lidi. Všem určitě návštěvu těchto hor doporučujeme, protože v dané oblasti najdete ještě nejméně stovku přitažlivých lákadel, o kterých tu nebyla ani zmínka.
Mexiko
Jiří Vaněk ml. Bylo 30. 9. 2014 a vydal jsem se, spolu se souborem Pramínek z Jihlavy, na měsíční turné po Mexiku. Let byl do poslední chvíle nejistý, protože ještě den před naším odletem probíhala stávka pilotů Air France, společnosti, se kterou jsme letěli. Trasa naší cesty byla přes Paříž, kde každý očekával, že uvidí alespoň špičku Eiffelovy věže, ale bohužel, byly mraky. Pár hodin jsme si počkali v Paříži na letišti a potom jsme nastoupili do jednoho z největších letadel na světě a to do Airbusu A420. Pro mě osobně to byl veliký zážitek. Seděli jsme až v zadní části letadla, takže jsme si ho prošli celé. Bylo opravdu obrovské.
První vystoupení v Mexiku
Hlavní náměstí v Ciudad de México
V letadle se podávalo jídlo a pití, co hrdlo ráčí. Samozřejmě jsme si nabídku francouzských vín nemohli nechat ujít, tak jsme pravidelně koštovali, protože jsme se za dobu letu naučili i pár francouzských vět. Nejčastější byla asi: Vin blanc, s'il vous plaît. Přistáli jsme na horké mexické půdě. Prošli jsme celní kontrolou a za branou už na nás čekala naše první hosteska. Na tváři měla veliký úsměv a v ruce ceduli s nápisem Pramínek República Checa. Zavedla nás do autobusu, který nás měl dovézt na místo, kde budeme ubytovaní. Byla v tu dobu asi půlnoc tamějšího času a změna časového pásma nedělala některým jedincům moc dobře od žaludku. Samozřejmě to nemělo vůbec nic společného s množstvím okoštovaného vína. Původní plán byl, že cesta bude trvat asi hodinu a půl. Všichni byli proto spokojeni a v klidu nastoupili do autobusu. Jenže po par minutách jsme pochopili, že celé Mexiko City vypadá v nočních hodinách asi zhruba stejně, jako když se něco stane na D1 a všichni jedou přes Velké Meziříčí. Asi po 5 hodinách jsme zajeli na úzkou polní cestu, která
str. 13 vypadala zhruba jako cesta do Brodku, akorát ještě víc do kopce, s více zatáčkami a užší, pak jsme dojeli na ubytování. Byla to budova z bakelitu a s jedním záchodem a sprchou pro 50 lidí. Bylo to opravdu překvapení se vším všudy. Byli jsme už moc unavení, tak jsme si někam lehli a spali. Ráno jsme se probudili, vystáli frontu na zuby a šli jsme na snídani. Vůně to byla opravdu zvláštní a nám neznámá. Bylo to z placek, které se v Mexiku dělají opravdu jenom z kukuřice a mají specifické aroma. Přirovnal bych ho k rok starému hadru na podlahu. No nic, jedli jsme, co nám dali a jeli jsme na vystoupení. Bylo to v městečku Milpa Alta, které leží asi 50 kilometrů jižně od Mexico City. Konečně jsme měli možnost si prohlednout Mexiko v plné kráse. Příroda byla opravdu nádherná. Kaktusy byly všude a tráva opravdu jinak zelená než u nás. Pomalu jsme se začali přibližovat centru města a viděli jsme kromě přírody i to, jak tamější lidé žijí. Kdo si u nás stěžuje, že se nemáme dobře, tak by se měl podívat do Mexika. Co ve mně nechalo asi největší vzpomínku na toto téma byl pohled na děcka na křižovatce, která prodavala mezi auty různé suvenýry, noviny a nápoje. Dorazili jsme na místo vystoupení. Protože by byl převoz kontrabasu v letadle moc nákladný, jako podmínku pro vystupování jsme Mexičanům zadali, aby v každém městě, kde budeme vystupovat, byl funkční kontrabas. Kontrabas jsme obdrželi a k překvapení nás všech to byl kontrabas české značky Strunal. Byli jsme nadšení, kde všude můžeme vidět, zlaté české ručičky. První vystoupení bylo na základní škole. Všichni na nás hleděli s otevřenou pusou a hlavně děti se pořád chtěly fotit. Nejlepší suvenýr byla pro děti fotka s blonďatou holkou v kroji. Úspěšně jsme odehráli vystoupení, rozdali podpisy, udělali několik desítek fotek a jeli zpátky na ubytování. Ve městečku jsme stihli ještě pár vystoupení a jeli jsme do dalšího města, které se jmenovalo Tulancingo de Bravo. Všichni jsme doufali, že ubytování bude lepší a bude to alespoň nějaký penzion. Přání bylo vyslyšeno
Pyramida Slunce
AeropuertoInternacional de la Ciudad de México, odlet domů
a my jsme zastavili před krásným hotelem. Byli jsme radostí bez sebe a užívali jsme si civilizace. Druhý den ráno byl průvod po městě a Matějovi (náš basista) se dostal do ruky podivný nástroj se zvláštním názvem. My jsme to počeštili na trololoče. Vypadalo to jak basa z masopustní merendy a nedalo se na ni hrát smyčcem. Byla to hrůza. Když basa netvrdí muziku, za nic to nestojí a trololoče muziku netvrdilo. Matěj řekl, že s takovou "basou" hrát už další vystoupeni nebude. Opět jsme udělali par vystoupení a jeli dál. Další zastávka Poza Rica de Hidalgo. Naráz jsme se ocitli v úplně jiném světě. Z hor jsme byli zvyklí na teplotu kolem 25°C a v Poza Rica bylo 40°C ve stínu. Je to totiž město vzdálené asi 40 kilometrů od Mexického zálivu. Všichni jsme proto doufali, že ten Mexický zaliv uvidíme a ještě víc jsme doufali, že se v něm vykoupeme. Je to přeci jenom jinačí zážitek, než koupačka v Kratochvílku. Dočkali jsme se. Jeden den jsme měli možnost se dopoledne vykoupat. Byli jsme na téměř opuštěné pláži, kde bylo pár prodejců čerstvého ovoce a suvenyrů. Byli jsme nadšeni. Někteří jsme poprvé ochutnali čerstvý kokos a nebo mango s chili, které je v Mexiku tak oblíbené. Další města byla: Querétaro, Ciudad Victoria a poslední Aguascalientes. Cestou jsme navštívili pamatkovou rezervaci pod ochranou světového dědictví UNESCO Teotihuacán, kde se nachází známá Pyramida Slunce. Měli jsme opravdu mnoho zážitků, které se sem určitě všechny nevejdou. Kdyby vás přeci jenom zajímaly všechny detaily naší cesty, najdete je na internetové adrese www.praminekjihlava.cz. Snažíme se se souborem kvalitně reprezentovat Českou republiku a folklor z oblasti Horácka. Chtěl bych tímto způsobem poděkovat všem za podporu a nadšení z lidové muziky a tance, který nežil pouze v dobách našich předků, ale i v této době. I když to bohužel moc lidí nevidí.
str. 14
Pohádková cesta za pejskem a kočičkou Všichni určitě známe pohádkovou knihu Josefa Čapka „Povídání o pejskovi a kočičce“. To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili: měli u lesa svůj malý domeček a tam
pejsek s kočičkou prosili, abychom našli hračky pro jejich panenku Járinku. No panečku, v trávě, v křoví, spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé. Ale oni to vždycky tak neuměli, protože mají malé a nešikovné tlapičky a na těch tlapičkách nemají prsty, jako má člověk, jenom takové malé polštářky a na nich drápky. A tak nemohli dělat všechno
u stromů, všude byly rozházené hračky. Děti hledaly, sbíraly a hračky ukládaly do koše.
tak, jak to dělají lidé, a do školy nechodili, protože škola není pro zvířátka, ba ne, to ne! Co myslíte? Ta je jen pro děti! Ve čtvrtek, 17. září, nás přivitálo sluníčko. Pohádková cesta za pejskem a kočičkou může začít. Podle oranžových fáborků jsme dorazili na místo, kde nás
str. 15 Další cesta vede po červené značce. Pejsek vběhl do křoví za zajícem a roztrhl si kaťata. Pomůžeme kočičce kalhoty zašít. Vezmeme provázek, nahoru, dolů, doleva, doprava. A kalhoty jsou zašité.
„Podívejte, tady visí modré fáborky, musíme pokračovat v cestě!“ Děti se předbíhaly,závodily, kdo bude první u dalšího úkolu. A už vidíme velký hrnec. Na co asi bude ? Hned se to dozvíme: pejsek s kočičkou nás prosí, jestli bychom jim nepomohli „upéct“ narozeninový dort. Do takové dortu se dá všechno, co najdeme: kamínky, větvičky, padaná jablka, tráva,… Zamíchat a dort se dá péct!
A blíží se konec pohádkové cesty. U „papouška“ vítá děti pejsek s kočičkou, chválí je za pomoc a dobře splněné úkoly. A za odměnu dostávají od zvířátek bonbóny a nafukovací balónek. „Ten si nafouknu s maminkou a poletí…“! Pohádková cesta se vydařila. Děti byly moc a moc šikovné a my jim přejeme ještě mnoho takových cest s krásnými pohádkami. M+H
A už vidíme zelené fáborky. Ty nás přivedou za pejskem a kočičkou, kteří se právě vyprali, usušili a nyní potřebují pomoci s dalším prádlem. Holčičky a kluci věší prádlo na šňůru, aby brzy uschlo. Až uschne, pěkně ho složíme do košíku.
str. 16
Loučení nemusí být vždy smutné My jsme zažili v Kamenici, Řehořově a svým způsobem i v Kameničce veselé LOUČENÍ S PRÁZDNINAMI. Hned v úvodu děkujeme všem, kteří jakkoliv pomohli, protože bez těch desítek ochotných lidí by se nic neuskutečnilo!!! V Řehořově jsme v sobotu 29. srpna byli svědky nádherně připraveného strašidelného lesa, plného pohádkových postav, světýlek a tajemna. Nechyběla ani
čertovská kniha hříchů, ochutnávka se zavázanýma očima a stanoviště, která vyžadovala notnou dávku odvahy. Podvečer plný soutěží byl spojen s opékáním buřtíků, lampionovým průvodem, diplomy pro statečné děti, ale i s posezením pro dospělé u opečeného selátka.
Hned druhý den 30. 8. v poledne odstartovala soutěž dospělých hasičů v Kameničce v krásném prostoru nad kulturním domem. Opět nechybělo zázemí s občerstvením, dobrá nálada a výborná práce organizátorů. Ve stejný den bylo odstartováno v 15 hodin Loučení s prázdninami v Kamenici na hřišti Líchy. Pro děti byly připraveny dva programy, které se prolínaly - zábavný
str. 17 skupina Zádrhell, která nejen své fanoušky, ale i ostatní posluchače mile překvapila. Výkony mladých hudebníků byly výborné. Poznali jsme, že ze svého muzicírování mají radost. Určitě budeme Tomáše, Janu, Veroniku, Denisu, Martina, Štěpána i Daniela v jejich smysluplném
pořad Saxana aneb Strašidel se nebojíme českobudějovické agentury DOREMI a tři vtipné loutkové pohádky
divadla eMILLIon v podání Emila Navrátila, při kterých se bavili i dospělí. Od 19 hodin vystoupila řehořovská
koníčku podporovat! Hudební tečku za krásnou prosluněnou nedělí udělala skupina Blueband, která přivezla veselé svěží rytmy a velice dobře zastoupila skupina Karel na nákupech, které onemocněl zpěvák. Věřím, že ji stejně někdy v Kamenici uslyšíme. Dozněla poslední skladba, prázdniny skončily a hurá do školy. Do první třídy nastoupilo opět 31 prvňáčků, kteří byli rozděleni do dvou tříd a slavnostně přivítáni na radnici. Musím ještě dodat, že vítání dětí, které proběhne 17.října, má už nyní 28 maličkých adeptů! Jsme moc rádi, že se mladým rodinám v Kamenici daří a že vše co stavíme, opravujeme a finančně podporujeme „žije“!A to nás – celé zastupitelstvo - velice těší!
str. 18
Organizace školy 2015/2016 Ředitel: Ing. Jan Jelínek Zástupce ředitele: Mgr. Jana Nováková Výchovný poradce: Mgr. Lenka Šmídová Třída Třídní učitel Ch D Celkem 1.A Mgr. Marie Jelínková 11 4 15 1.B Mgr. Dagmar Klinerová 9 7 16 2.A Mgr. Marie Hubená 7 8 15 2.B Mgr. Kateřina Čápová 8 7 15 3. Mgr. Pavlína Mušková 14 6 20 4. Mgr. Milan Jelen 10 9 19 5. Irena Vymazalová 9 9 18 1. - 5. ročník 7 tříd 118 6. Mgr. Michal Vrzáček 15 9 24 7. Mgr. Miroslava Valová, DiS 12 16 28 8. Ing. Jan Jelínek 5 4 9 9. Mgr. Jaroslava Dočekalová 10 15 25 6. - 9. ročník 4. třídy 86 Škola celkem 11 tříd 110 94 204 Učitelé bez třídnictví: Školní družina: Mgr. Dana Komínková Věra Ferdová Mgr. Renáta Hovoříková Dana Procházková Mgr. Dagmar Nevosadová Školní jídelna: Alena Chudobová - vedoucí Marie Machová - vedoucí kuchařka Magda Koldová - kuchařka Lenka Špendlíčková - kuchařka Jarmila Nejedlá - kuchařka Správní zaměstnanci: David Nedoma - školník Pavla Kalná - uklízečka Marie Zemanová - uklízečka Jana Pisková - uklízečka Daniela Baránková - účetní
Přivítání prvňáčků na úřadu městyse
Noví učitelé základní školy Marie Hubená Jmenuji se Marie Hubená. Po praxi na malotřídní ZŠ i na speciální ZŠ mi bylo svěřeno třídnictví 2.A ve škole v Kamenici. Zde své žáky budu provázet téměř všemi předměty, se kterými se na prvním stupni setkají. Vynasnažím se, aby pro ně byla výuka přínosná jak po stránce vědomostní, tak i po stránce zábavné – aby se do školy těšili a měli na ni v budoucnu pěkné vzpomínky. Občas do výuky zapojím i nějaké příklady z osobního života, aby učivu lépe porozuměli a rozšířili si své obzory – jak z oblasti cestování, kultury, cizích jazyků, tak i z oblasti praktického života.
Michal Vrzáček Jmenuji se Michal Vrzáček, jsem ženatý a pocházím z Luk nad Jihlavou, kde v současné době žiji. Po absolvování gymnázia Jihlava jsem vystudoval magisterský studijní obor učitelství geografie a historie pro střední školy na Masarykově univerzitě v Brně. 4 roky jsem působil v ekocentru Chaloupky jako lektor výukových programů a 2 roky v Lukách nad Jihlavou jako učitel na ZŠ. Mezi mé záliby patří příroda, cestování, sport, četba a výpočetní technika.
str. 19
POLICIE ČR informuje Žena prodávala léky obsahující psychotropní látky Policisté ukončili vyšetřování případu ženy, která padělala lékařské recepty a prodávala léky obsahující psychotropní látky. Pětačtyřicetiletá žena byla obviněna ze spáchání přečinu poškození cizích práv a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Případ kriminalisté předali s návrhem na podání obžaloby státnímu zastupitelství. Žena je obviněna z toho, že padělala lékařské recepty a nabízela na internetu k prodeji léky obsahující psychotropní látky. Věděla, že nakládání s nimi je možné pouze na základě zvláštního povolení, jehož není držitelkou. Žena si nejprve obstarala padělané lékařské recepty, včetně padělaného razítka, na kterém byl uveden skutečně existující lékař. Na internetových stránkách zaměřených na zdravotnictví nabízela na diskusních fórech k prodeji léky, které je možné pořídit pouze na lékařský předpis. Se zájemci komunikovala prostřednictvím různých e-mailových adres nebo telefonicky. Na padělané lékařské recepty poté vyzvedávala dohodnuté léky v lékárnách a kupujícím je zasílala poštou na dobírku. Při prověřování případu zajistili policisté lékařské recepty, razítko a léky. Obviněné ženě hrozí za spáchanou trestnou činnost trest odnětí svobody až na pět let.
Další žena prodávala léky obsahující psychotropní látky desítkám osob Policisté objasnili také rozsáhlou trestnou činnost padesátileté ženy z Polenska, která prodávala léky obsahující psychotropní látky. Prostřednictvím internetu sháněla odběratele, poté vyhotovila lékařské předpisy, vyzvedla léky a za výrazně vyšší cenu je prodala zájemcům. Ženě odběratelé, kterých byly nejméně tři desítky osob z různých míst celé České republiky, za léky zaplatili celkem přes 200 tisíc korun. Žena byla obviněna ze spáchání zvlášť závažného trestného činu. Případ začali policisté prověřovat v loňském roce, když získali poznatky, že žena nabízí na internetu k prodeji léky, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis. Zahájili úkony trestního řízení a začali provádět rozsáhlé a velmi náročné šetření, shromažďovali nezbytné informace a písemnosti, vyžádali si a vyhodnotili příslušné dokumenty a provedli výslechy množství osob. Dále provedli v místě bydliště ženy domovní prohlídku, při které zajistili mimo jiné stovky lékařských předpisů, léky, razítka lékařů a počítačovou techniku.
Na základě shromážděných důkazů zahájil policejní komisař v první polovině letošního roku trestní stíhání padesátileté ženy, která byla obviněna ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Žena byla obviněna z toho, že i když věděla, o jaké látky se jedná a nakládání s nimi je možné pouze na základě zvláštního povolení, jehož není držitelkou, léky s obsahem psychotropních látek prostřednictvím internetu prodávala. V období od léta roku 2013 do konce loňského září nabízela k prodeji různé léky na zavedených webových stránkách, na které přistupovala z počítače v místě svého bydliště v obci na Polensku. Nabízené léky jsou přitom dostupné pouze na lékařský předpis. Žena padělala lékařské předpisy a opatřila si razítka různých skutečných lékařů. Lékaře si předtím náhodně vyhledala z dostupných zdrojů bez jejich vědomí. Se zájemci o koupi léků žena komunikovala prostřednictvím svých emailových účtů i telefonicky, domlouvali se na druhu léku, množství a ceně. Žena lékařský předpis podle konkrétní objednávky vyplnila, opatřila razítkem, podepsala a pro léky si chodila do různých lékáren. Poté žena zásilku zaslala poštou kupujícímu, který si po zaplacení požadované částky léky převzal. Za léky zájemci ženě platili přibližně trojnásobně vyšší ceny, než za jaké je sama nakupovala. Žena takto prodávala léky s obsahem psychotropních látek lidem z různých míst České republiky. Jednalo se nejméně o tři desítky osob, mužů i žen, různých věkových skupin. Ve většině případů zasílala žena zájemcům léky opakovaně a kupující získali stovky někteří i tisíce tablet. Finanční částky, které zájemci zaplatili, se pohybovaly v řádech několika tisíc ale i desítek tisíc korun. Přes šedesát tisíc korun zaplatil za léky šestačtyřicetiletý muž z Třebíčska, kterému žena v období od dubna do konce září zaslala nejméně ve čtrnácti případech padesát kusů balení léků s pěti tisíci tabletami. Necelých dvacet tisíc korun zaplatily za léky třicetiletá žena z Českolipska a dvaačtyřicetiletá žena z Brněnska. Žena byla po obvinění stíhána na svobodě, případ kriminalisté poté dále vyšetřovali. V červenci podal policejní komisař státnímu zástupci návrh na zastavení jejího trestního stíhání, z důvodu jejího úmrtí.
Za taxík muž nezaplatil Policisté šetřili přestupek, ke kterému došlo v neděli 13. srpna. Ve večerních hodinách přijali oznámení od ři-
str. 20 diče taxislužby, který po třetí hodině odpoledne vezl z Polné do obce Mírovka, dále do Štoků, Mírovky a zpět do Polné neznámého muže. Muž z vozidla vystoupil a odešel s tím, že si jen dojde pro peníze, nazpátek už se ale nevrátil. Řidiči taxislužby tak vznikla škoda 1 500 korun. Policisté začali případ po přijetí oznámení šetřit. Zjistili, že podezřelým je dvaatřicetiletý muž, který se tak dopustil přestupku proti majetku.
Nález munice Policisté šetřili také oznámení o nálezu většího množství munice, která byla nalezena při rekonstrukci půdy v rodinném domě v obci na Polensku. Na obvodní oddělení se v úterý 25. srpna dostavil oznamovatel s tím, že při odkrytí původní dřevěné podlahy v půdních prostorech nalezl střelivo. Po příjezdu na místo policisté zjistili, že se jedná o šedesát kusů nábojů, které byly zabaleny v původních papírových krabičkách označených německými nápisy. Dále bylo nalezeno ještě necelých devadesát kusů volně ložených nábojů. Nalezenou munici policisté zajistili, následně bude odborně zneškodněna.
Pachatel se pokusil odcizit vozidlo V polovině srpna se v Polné pokusil pachatel odcizit vozidlo. V sobotu 15. srpna v době mezi osmou hodinou večer a půlnocí vnikl po rozbití okna do automobilu Škoda Octavia, který stál na parkovišti na ulici Palackého. Pachatel vozidlem odjel, po ujetí několika metrů se však automobil zablokoval aktivací imobilizéru. Nepojízdné vozidlo pachatel nechal na místě a utekl. Odcizil jen drobné mince. Poškozením vozidla vznikla majiteli škoda přibližně patnáct tisíc korun. Případ policisté prověřují pro spáchání přečinu krádeže a přečinu poškození cizí věci, po pachateli pátrají.
Vloupání do garáže Policisté pátrají po pachateli, který se ve Velkém Beranově vloupal do garáže. V době od středečního rána 26. srpna do čtvrtka 27. srpna vnikl do uzamčené dvojgaráže, která se nachází na dvoře obecního úřadu. Pachatel odcizil bourací kladivo značky Makita zelené barvy v hodnotě více než deset tisíc korun. Případ policisté prověřují pro spáchání přečinu krádeže, po pachateli pátrají.
Řidič vozidla přehlédl předjíždějícího motocyklistu V sobotu 29. srpna po deváté hodině ráno vyjížděli policisté k dopravní nehodě, ke které došlo u Dobronína. Řidič automobilu Škoda Fabia jedoucí směrem na Polnou začal předjíždět kolonu vozidel a nevšiml si, že ho v té době již předjíždí motocykl. Při vyjetí ke středu
vozovky do motocyklisty vozidlem narazil. Po nárazu vyjel motocyklista ze silnice, kde havaroval. Třiadvacetiletý řidič motocyklu se při nehodě zranil a byl letecky transportován do jihlavské nemocnice. Provedenou dechovou zkouškou policisté u obou řidičů požití alkoholu vyloučili. Při nehodě vznikla škoda přibližně pětašedesát tisíc korun. Dopravní nehodu policisté dále šetří.
Muž řídil přes uložený zákaz, auto bylo ve špatném technickém stavu V sobotu 29. srpna kontrolovali policisté před čtvrtou hodinou odpoledne v Dobroníně vozidlo RenaultMegane. Automobil zaujal policisty tím, že měl závadu na osvětlení a také proto, že vlivem koroze výfukového systému byl nadměrně hlučný. Šestatřicetiletý řidič při kontrole předložil pouze doklady od vozidla. Policisté zjistili, že muž řídit automobily nesmí. Řidič má mimo jiné soudem uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to až do roku 2018. Dechová zkouška u něho byla negativní. Policisté muže převezli na obvodní oddělení k provedení nezbytných úkonů. Je podezřelý ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, který policisté prověřují. Muž se dále dopustil dopravních přestupků, i ty policisté šetří.
Vloupání do budovy letního tábora Policisté pátrají po pachateli, který se vloupal do budovy letního tábora v katastru obce Luka nad Jihlavou. V době od konce srpna do pátečního odpoledne 4. září po odpáčení vysouvacích ocelových závor vnikl do hlavní budovy tábora, kterou prohledal.Pachatel odcizil elektrocentrálu, kabely a dvě desetilitrové propanbutanovélahve. Krádeží způsobil předběžně vyčíslenou škodu deset tisíc korun. Místo činu policisté ohledali, zadokumentovali a zajistili stopy. Případ prověřují pro spáchání přečinu krádeže, po pachateli pátrají.
Střet nákladního vozidla a rychlíku Ve čtvrtek 3. září došlo po jedné hodině odpoledne v Lukách nad Jihlavou k železniční nehodě. Na železničním přejezdu na ulici Předbořská se střetlo nákladní vozidlo s rychlíkem, který jel ve směru od Brna na Jihlavu. Nákladní vozidlo Iveco Eurocargo řídil padesátiletý řidič. S automobilem projížděl po silnici ve stejném směru jako vlak a chtěl odbočit k místní pile. Na železničním přejezdu řidič nerespektoval světelné výstražné znamení, vjel na přejezd v době, kdy svítilo červené výstražné světlo a bylo v provozu zvukové výstražné znamení, a došlo ke střetu s projíždějícím rychlíkem. V rychlíku cestovalo v době nehody třicet osob, nikdo nebyl zraněn. Řidič nákladního vozidla utrpěl
str. 21 těžké zranění, se kterým musel být transportován letecky do nemocnice v Brně. Policisté provedli u řidiče i strojvedoucího dechovou zkoušku, u obou s negativním výsledkem. Provoz na železniční trati byl po nehodě zastaven. Na vlakové soupravě vznikla škoda téměř dva miliony korun. Nákladní vozidlo bylo po střetu téměř zničeno a škoda přesáhla částku 300 000 korun. Železniční nehodu policisté dále prověřují pro podezření ze spáchání přečinu obecného ohrožení z nedbalosti.
Na svého syna muž neplatí výživné Policejní inspektor sdělil podezření ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy čtyřiatřicetiletému muži z Třešťska. V době od loňského listopadu neplatí výživné na svého syna, který žije na Polensku. Na dvanáctiletého chlapce má muž měsíčně platit přes dva tisíce korun a celkově tak dluží na výživném více než osmnáct tisíc korun. Případ policisté řeší ve zkráceném přípravném řízení.
NABÍZÍME: stabilní finanční ohodnocení příspěvky na dovolenou 6 týdnů dovolené odchodné, výslužné řada dalších výhod POŽADUJEME: občanství ČR, věk nad 18 let maturitní vysvědčení bezúhonnost fyzickou a zdravotní způsobilost bez stranické příslušnosti
Řidič narazil do stromu a lehce se zranil V sobotu 5. září se mezi obcemi Velký Beranov a Rytířsko při havárii zranil řidič vozidla Škoda Felicia. Před sedmou hodinou ranní jel třiadvacetiletý řidič po silnici ve směru od Velkého Beranova. Zřejmě vlivem mikrospánku při projíždění zatáčky přejel do protisměru a následně vyjel s vozidlem mimo komunikaci, kde čelně narazil do stromu. Při dopravní nehodě se řidič zranil. Policisté u něho provedli dechovou zkoušku, při které požití alkoholu u řidiče vyloučili.Na vozidle vznikla škoda přibližně dvacet tisíc korun.
Policisté odhalili opilého řidiče Ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky je podezřelý pětatřicetiletý muž, který řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. V neděli 6. září zastavili policisté před druhou hodinou odpoledne v Lukách nad Jihlavou automobil Peugeot Boxer jedoucí ve směru od obce Puklice. U řidiče provedli dechovou zkoušku, při které muži naměřili hodnotu 1,19 promile alkoholu. Policisté opilému řidiči další jízdu zakázali a na místě mu zadrželi řidičský průkaz. Muž je podezřelý ze spáchání přečinu, který policisté dále prověřují.
Vloupání do chalupy Policisté pátrají po pachateli, který se v obci Jersín vloupal do chalupy. V době od konce srpna do středečního večera 9. září vnikl po rozbití okna do chalupy, odkud odcizil peníze a dvě sekery. Krádeží vznikla majitelce předběžně vyčíslená škoda šest tisíc korun. Poškozením chalupy způsobil pachatel ještě škodu přibližně sedm tisíc korun. Případ policisté prověřují pro spáchání dvou
KRAJSKÉ ŘEDITELSTVÍ POLICIE KRAJE VYSOČINA Vrchlického 46/2627, 587 24 Jihlava
[email protected] tel.č.: 974 261 407
trestných činů, pachatel se dopustil krádeže a porušování domovní svobody. Policisté po něm pátrají.
O pouti řešili policisté trestné činy i přestupky O víkendu, kdy se konala v Polné tradiční Mrkvancová pouť, řešili policisté tři trestné činy, více než tři desítky přestupků a vypátrali celostátně hledanou osobu. Policisté během víkendu odhalili tři opilé řidiče. Více než dvě promile alkoholu měl dvaatřicetiletý muž, který v sobotu 12. září řídil automobil Ford Mondeo. Krátce před pátou hodinou odpolední vozidlo policisté zastavili na ulici Nad Háječkem. U zjevně opilého řidiče provedli dechovou zkoušku a naměřili mu hodnotu 2,12 promile alkoholu. Další jízdu policisté opilému muži zakázali a na místě mu zadrželi řidičský průkaz. Vzhledem k tomu, že ale vzniklo podezření, že bude muž dále automobil řídit, policisté řidiče zajistili a převezli ho na protialkoholní záchytnou stanici k vystřízlivění. Muž je podezřelý ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Přes jedno promile alkoholu měl devětačtyřicetiletý řidič vozidla Citroen, kterého policisté zastavili v sobotu po jedenácté hodině večer na ulici Na Podhoře.Také tento muž je podezřelý ze spáchání trestného činu.
str. 22
Pouťový fotbalový turnaj 2015
Nohejbalový turnaj
V sobotu 5. září 2015 se v Kamenici na hřišti za školou uskutečnil již druhý ročník nohejbalového tur-
naje trojic. Turnaje se zúčastnilo celkem sedm trojic. Tři trojice z Kamenice, dvě z Měřína a po jedné z Brtnice a ze Studének. Hrací systém byl určen každý s každým na dva sety do deseti, pak se sečetly body a postoupily první čtyři trojice, které si to rozdaly o medaile. První skončilo družstvo Měřína, druhé Kamenice II a třetí Studének.“
str. 23
Naše příjmení - devátá část
Příjmení osob odvozená od místních a pomístních jmen: • od jmen řek: Otava, Votava, Otavský – Labe, Láb, Labský, Zálaba – Morava, Morávek, Morávka, Moráfka – Izera, Izer – Oderka, Opava, Nežárek – Vltavský • vesnice: Lhota (nově založená osada), Lhoták, Lhotka – Lehota, Lehoťan – Pustina, Jednota (samota) – Okrouhlica (vesnice kulatého tvaru), Okrouhlík – Novosad, Nevosad (nový osadník) – Návesník (rybník na návsi) – Špičák, Cejp, Cejpek (okraj pole) – Odstrčil, Vodseďálek, Vodrážka, Vypich, Ventrča, Trčka (okrajová stavení v obci) – Plac (tržiště), Placák, Placata – Placanda, Placek • příjmení dle budov: Hrad, Hrádek, Hradička – Tvrz, Tvrzník – Fara, Fára, Farník, Farský – Škola, Školka, Školek, Školík – Rathaus, Pošta, Počta – Parkán, Bašta, Kasárna, Krchov – Lázna, Láznička – Stodola, Sejpka, Solnička – Zahrádka, Štěpnička, Sádek, Vinohrad – Hospoda, Pazderka, Vápenka – a mnoho dalších A bylo by škoda neuvést libozvučné a jadrné: Bouda, Šopa, Kuča – Štola, Halda, Hromada – Spousta (rozvalina), Spilka (kvasírna piva), Prkna (chatrč za prkny) – Šorf (důlní jáma), Bechyně (skladiště u dolů) • mlýn: Mlejn, Mlejnek, Mlynček, Mlynka – Chudomel, Chudomelka, Suchomel (na vysychajícím potoce) – Klapáč, Klapálek, Klapec • kostel: Kostelák, Kostelka, Kostelňák – Zákostelný, Zákostelna – Kaplička, Socha, Soška, Sloup • kříž: Kříž, Křížek, Křižák – Křižík, Křížka, Křižan – z něm. Kreuz, Krojc, Krajc – Kreuzinger • brána: Branka, Braný, Branný – Zábran, Zábrana, Zábranský – Zbranek, Zbraněk, Vontor (von Tor = z brány) • studna: Studnička, Studénka, Studýnka – Vostuncák (chodské: vod stunce = studnice) • ulice: Široký, Ouzký, Chobotný, Chobot (slepá ulička) • na rohu: Roh, Roháček, Rohovský – Růžek, Rožek, Rožánek – Rohan, Rohel, Rohlena – Nárožný, Zárožeň, Vrožina – z něm Eckert, Ekart, Egrt • v koutě: Kout, Koutek, Koutník – Koutný, Koutský, Zákoutský – Koucký, Kaucký – z něm. Winkel, Vinkl, Vinkler – Vinklář (obchodník ve výklenku) • koupili nebo zdědili usedlost: Povondra (po Ondrovi), Pomichálek (po Michalovi), Ponikáček (po Mi-
kuláši), Pajánek (po Janovi), Pokrupa (po Kroupovi), Pomajzl (po Majzlíkovi) • Příjmení dle domovních znaků nebo názvů domů: Hvězda, Slunéčko, Měsíček, Šíp – Růžička, Poupě, Kytka – Ryba, Rak, Žába – Slunný (U slunce), Pivný (U piva), Závojský (U závoje) – Rajský (V ráji), Nebeský (V nebi), Pekelský (V pekle) – Odslon, Vocloň (U slona) Číslování domů v obcích bylo nařízeno císařským dekretem až v roce 1770. Ve městech však probíhalo číslování domů živelně už mnohem dříve. Další skupinou příjmení osob (u nás i v cizině) jsou příjmení dle názvů zvířat. Lidé svoji postavou, jednáním, zvyky a povahou určitá zvířata připomínali. Je pravděpodobné, že např. Vrabec byl člověk malý a nevýrazný, Kos – černý, Křeček – vzteklý, Nedvěd (v dnešní češtině medvěd) – statný a nebojácný, Vlk – hladový, Liška – lstivý, Kohout – panovačný. Některá zvířata měli šlechtici v erbech a měšťané na domovních znameních. Velmi početnou skupinou příjmení osob tvoří příjmení dle názvů ptáků. Patrně proto, že lidé ptáky intenzivně pozorovali, všímali si jejich zjevu, chování, barvy, zpěvu. Na čihadlech mnohé ptáky krmili a lovili. Některá z ptačích příjmení vznikla z nářečních synonym; např. vedle Vrabec a Brabec se vyskytují i nářeční podoby: Brábek, Brablík – Vrábek, Vrábel, Vrábl – Vrobel, Vrobl, Vrůbl – Šťabla, Švihlík, Šprdlík – Špelec, Štilip. V odborné literatuře je uvedeno asi 180 českých příjmení odvozených od jmen ptáků. Pro zajímavost: z čeledi skřivanů: Skřivánek, Škovránek, Škavran, Kalandra (lat.); z čeledi sýkor: Sýkora, Uhlík, Modráček; drozdi: Drozd, Slavík, Čermák, Prskavec, Červinka, Raška; z čeledi sov: Sova, Vejr, Kalous, Kulich. V našich příjmeních najdeme všechny druhy zvířat: domácí, polní, lesní, vodní, hmyz, ptáky a nechybí ani: Lev, Tiger, Pštros, Vopička. V Bechyni 6.9.2015 Karel Nejedlý
str. 24
Noc sokoloven Česká obec sokolská se nechala inspirovat již tradičními akcemi jako je Noc kostelů, Muzejní noc, atp. a vyhlásila na druhý zářijový pátek celorepublikovou Noc sokoloven. TJ Sokol Kamenice se do tohoto dne, resp.
noci otevřených dveří zapojil také a připravil zábavný sportovní program. Děti si během večera vyzkoušely různé sporty, většina z nich absolvovala fyzický test zdatnosti. Ty, které navštěvují tréninky stolního tenisu předvedly rodičům, co vše se naučily a radost z každého úspěšného úderu měly určitě i ty děti, které si vyzkoušely nerovný souboj s robotem na stolní tenis poprvé. Večer byl zakončen opékáním buřtů a ti největší odvážlivci v sokolovně přespali. TJ SOKOL KAMENICE
Oslavenec pan Josef Böhm byl dlouholetým spolupracovníkem Úřadu městyse Kamenice – hlavně v letní sezóně pracoval v lese. My mu přejeme do dalších let zdraví, pohodu a stálý úsměv. Děkujeme za ty stovky stromků, které nasázel, ošetřil a vyžnul trávu kolem nich, aby mohly růst!
Loutkové divadlo bratrů Marčíků na farní zahradě – 13. 9. 2015
str. 25
UPOZORNĚNÍ! Opět se vracíme ke třídění odpadů – buďte pečlivější a důslednější. Jen tak ušetříme finanční prostředky, které budeme moci investovat jinde! Ke kontejnerům na parkoviště před nákupní středisko jsme přidali stojan s pytlem na plasty, které se nám často objevovaly ve skle!
Košt mladých vín se jako každoročně bude konat 16. listopadu od 20.00 v orlovně v Kamenici SDH i Místní organizace OREL Vás velmi srdečně zvou!
Velkoobjemový odpad bude vyvážen 16.10.2015 dle rozpisu: 1. kontejner - v pátek 16. 10. 2015 Vržanov: 14.30 – 15.00 hodin Kamenice: 15.15 – 17.30 hodin 2. kontejner bude přistaven již ve středu 14. 10. 2015 na „PLAC“ - nové asfaltové parkoviště Kamenička: 15.30 –16.15 hodin Řehořov: 16.30 – 17.15 hodin Máme slíbeno od svozové firmy ESKO –T, že nám na období od 19.10.2015 do 2.11.2015 přistaví ke hřbitovu velkoobjemový kontejner na úklid hrobů před Památkou zesnulých. Stejně dobré je, že jste probrali vaše šatníky a hodně ještě použitelného ošacení odvezla DIAKONIE BROUMOV, aby tím pomohla potřebným. Koncem října začnou práce na čištění potoka Kamenička, který je ve správě Lesů České republiky. Dokončeno bude 30. 6. 2016.
POZVÁNKA NA STOLNÍ TENIS DO SOKOLOVNY LK REAL inzerat 185x135 pole lesy.pdf 1 30.1.2014 19:48:35
Regionální přebor I. třídy - stolní tenis
C
M
Y
CM
Kameničtí stolní tenisté poprvé v historii slaví postup do nejvyšší okresní soutěže. Hlavním cílem sezóny 2015/2016 bude udržet I. třídu i pro příští rok. TJ Sokol Kamenice zve všechny příznivce na domácí zápasy, přijďte podpořit náš tým.
Zajišťujeme výkup pozemků pro investory ve vybraných lokalitách.
kolo termín zápasu začátek
domácí
hosté
MY
CY
CMY
K
1 3 5 7 10 12 14 16
pá 2.10.2015 18:00 TJ Sokol Kamenice pá 16.10.2015 18:00 TJ Sokol Kamenice pá 6.11.2015 18:00 TJ Sokol Kamenice pá 27.11.2015 18:00 TJ Sokol Kamenice pá 22.1.2016 18:00 TJ Sokol Kamenice pá 12.2.2016 18:00 TJ Sokol Kamenice pá 26.2.2016 18:00 TJ Sokol Kamenice pá 11.3.2016 18:00 TJ Sokol Kamenice
SKST Třešť D TJ Slavoj Polná B SKST Třešť C TJ Sokol Bedřichov A TJ Sokol Brtnice B TJ Zhoř A TJ Sokol Puklice B SK Telč C
str. 26
Společenská kronika Vyprovodili jsme na poslední cestě: Josef Čumplík Řehořov 22 Aloisie Šafářová Kamenice 338 František Záhorský Kamenice 337 Vladimír Čevela Kamenice 412 Jaroslav Maštera Kamenička 1 Jarmila Krejčová Kamenice 45 Štefan Leskovský Řehořov 8 Stále vzpomínáme!
SŇATEK UZAVŘELI: SRPEN Petr Kučera a Eva Doležalová Mgr. Bernard Kalný a Ing. Ilona Bessenyey Michal Dočekal a Barbora Černá Josef Pokorný a Kristýna Součková ZÁŘÍ Luboš Jeřábek a Vendula Chytková Jan Mokrejš a Gabriela Křivánková
manželé Mokrejšovi
VÝZNAMNÁ VÝROČÍ OSLAVILI: ČERVENEC Aloisie Šafářová Kamenice Josef Böhm
SRPEN Marie Haičmanová Viera Jurisová
85 let Kamenice
80 let
Řehořov Kamenice
80 let 85 let
BLAHOPŘEJEME!!!
Narozené děti Vanesa Sobotková Kamenice 481 Natálie Samuelová Vržanov 8 Štěpán Maštera Kamenice 102 Jan Maštera Kamenice 102 Nikolas Rigó Kamenice 173 Adam Čutka Kamenice 529 Štěpán Jonáš Kamenice 506 Pavel Cejpek Kamenice 512 Vojtěch Koch Kamenice 91 Barbora Dolejšová Kamenice 336 Adam Bělohradský Kamenička 8 Ať vyrůstají ve zdraví !!!
manželé Pokorní
str. 27
manželé Kučerovi
manželé Jeřábkovi
manželé Kalní
manželé Dočekalovi
str. 28
PŘEPRAVA S DOPROVODEM SENIOR TAXI + SERVIS
Odvezeme Vás také: - na úřad - na nákup - na oslavy - ke kadeřníkovi Služby doprovodu zdarma
V okrese Jihlava volejte 736 706 803
Pobočka také v okrese Pelhřimov
www.novodobasanitka.cz Pondělí až pátek od 6 do 16 hod. nebo dle domluvy
Svatba - manželé Hintnausovi – 8. 8. 2015 kostel Vysoké Studnice
Vážení klienti, nabízíme vám rozšířené služby, které si můžete objednávat na telefonním čísle Novodobé sanitky 736 706 803. Pokud budete některou službu odebírat pravidelně, máte jistotu, že budete obslouženi pravidelně ve vámi vybraných časech. Společnost pro seniory – dohled, podání oběda, předčítání a podobně pro ty, které nemůžete nechat doma samotné: - 160 Kč/1 hodina, při pravidelné péči cena dohodou + dojezd asistentky do domu Úklid: - 120 Kč/1 hodina Podání oběda: - 40 Kč/15 min Donáška nákupu: - 95 Kč z vyžádaného obchodu - 60 Kč z obchodu nejblíže při cestě pečovatelky - 10 Kč vyložení nákupu do lednice a spižírny Dojezd pomocnic na úklid a nákup: - 10 Kč/1 km
Pedikúra: Manikůra: - 220 Kč - 100 Kč
Pedikúra + Manikúra: - 290 Kč
Neodhlášení objednaných služeb se účtuje v plné výši.
str. 29
Z BRODKU DO KAMENICE A ZPĚT 11. část Jiří Vondrák
Do oběda muselo být všechno posečené obilí v panácích. Když se začalo panákovat, šla maminka domů pro oběd. Uvařila nám babička, která byla doma s malou Máňou. Obědvali jsme na mezi. Po krátkém odpočinku jsme sekli znovu až do svačiny. Každý dostal krajíc chleba, spoře potřený sádlem a hrníček čaje. Protože byla žízeň, poslali mne na louku do studánky pro vodu. Voda byla chladná, ale dobrá. Po svačině se znovu všechno obilí svázalo a zase dalo do panáků. Teprve potom jsme šli domů. Tatínek s Fanoušem jeli na pole pro jetel na krmení a my s Jendou jsme pásli krávy na louce pod chalupou. Skoro až do tmy. Pomohl jsem je zahnat do chléva, kde Jenda každou krávu uvázal ke žlabu. Povečeřeli jsme suchý chléb a mléko a šli spát. Byl jsem tak utahaný, že jsem ani nešel za kamarády. Jenda říkal, že na kopečku ani nikdo nebyl. Všichni byli na poli a nikdo už neměl sílu ještě někde běhat. Tak to šlo několik dní, až bylo všechno žito posečené a v panácích. Potom tatínek s bratry sekli ječmen na řádky a pak ještě všechen oves. Posečené obilí na řádcích schlo obyčejně den, někdy i dva. Potom se po ránu šlo na pole a řádky se druhým koncem hrábí, tzv. hrabištětem, obracely. Když skončilo obracení, mně to moc nešlo, začaly se nahrabovat z řádků hrstky. To jsme obvykle stihli do oběda. Po obědě jsme začali hrstky ječmene vázat do snopů. Nosil jsem snopek s velkými povřísly a prostíral je. Ostatní snášeli hrstky až byl snop celý. Tatínek to zavazoval „knutlem“. To byl takový dřevěný štíhlý kolík, který se strčil do ouvazku, tím se zatočilo a celý ouvazek se zasunul pod povříslo. Když se vázání snopů chýlilo ke konci, šel Fanouš domů. Zapřáhl koně do žebřiňáku a snopy se odvezly domů do stodoly, kde jsme je srovnali na patro. Tatínek říkal pjatro. Většinou to byly dvě fůry. Mezi tím se vozilo domů žito a ukládalo do druhého párníku. Ten rok oves uzrál později, tak jsme ještě stačili usušit a odvézt otavy. Teprve potom se sekl oves a když uschl, svazoval se do snopů podobně jako ječmen. Potom se posekl zbylý jetel a nechal se na řádcích schnout. Pak se otočil a skopil. Další den se odvezl. Nakládali jsme jej přímo z kup. Měl jsem za úkol po každé kupě zbylý jetel pohrabat a přinést k další kupě, aby na poli nezůstalo ani snítko. Naučil jsem se to v senách a už mi to zůstalo. Jetel se skládal a rovnal na patro v kůlně. Někdy
se tam dávala i sláma, když se nevešla do stodoly. V ten čas zrály nejen ryngle, ale na mezích ostružiny a hlavně – dozrávaly lískové oříšky. A tak jsem si vždycky našel chvilku a odskočil si na mez sebrat do pusy ostružinu, nebo i zapomenutou pozdní jahodu v trávě. Říkali jsme jim trávnice. Byly větší a také sladší. Na oříšky jsme chodívali se sousedovým Fanoušem zpravidla v neděli odpoledne. Měli jsme víc času, protože tehdy se ještě neděle světila a pracovalo se jen zcela výjimečně. Jedině když bylo nutno skopit seno, nebo svázat ječmen a tak. Tím polní práce neskončily. Ještě se musel vytrhat len. Byl nasetý na dolním konci pole, kterému jsme říkali Lávičkovo. Nastoupili jsme do řady a každý měl svůj úsek, kde po malých hrstkách opatrně trhal len, aby se nezdrhlo semínko. Musel jsem uchopit jen stonky, aby ve lnu nebyl plevel. Vytrhaný len se hned ztenka prostíral na zem. Říkalo se tomu rosení. Trvalo to jeden až dva týdny i víc, než jsme jej mohli sebrat, svázat do otýpek a dovézt domů do stodoly. Pomalu začaly zrát hrušky a potom i jablka. Jak mělo jablko už hotová a jen trochu nahnědlá jadérka, už bylo naše. To byly pravé hody. Na švestky jsme chodili i do polí, kde jich tehdy bývalo dost, až do prvních mrazíků. Potom už jsme bloumali po venku a zkoušeli malinké červené plody hlohu, nebo planých trnek, ale to už nebylo ono. I přesto, že bylo pořád pilno, scházeli se sousedé dole na lavičce, která stála u Hlaváčových na malém plácku na mezi u parkánu. Tedy naši, nevím proč, tam nechodili. Za to my kluci jsme tam byli skoro pořád. Probíraly se nejrůznější zprávy, kterých bylo moc a někdy byly až děsivé. Válka je ve Španělsku. Generál Franko prý s pomocí Němců porazil španělské bojovníky a obsadil celé Španělsko. Vůbec jsem nechápal, jak mohou Španělé bojovat mezi sebou. Němci prý se chystají obsadit Francii, Belgii a Holandsko. Prý tam už jsou i Angličané. Spekulovalo se o tom, kdy do války vstoupí Američané a konečně poženou Němce zpět. Ale zprávy byly pořád špatné. Potom začala válka s Polskem. Šuškalo se, že naší lidé odcházejí do Polska, aby mohli bojovat proti Němcům, ale nesmí se to nikdo dozvědět a zvlášť před námi dětmi to úzkostlivě tajili. My jsme se to všechno stejně dozvěděli od starších kluků. Za vyzrazení takového člověka gestapu byla slibována odměna. Slyšeli jsme o tom, že několik takových lidí z okolních vesnic, které někdo udal, gestapo odvezlo a poslalo do koncentráku. Prý proto, že někdo z rodiny utekl do Polska, nebo do Ruska. Německá vojska už tehdy slavila jedno vítězství za druhým. Bývalo nám z toho smutno. Někdy jsme si sedli do koutka a snili o tom, že půjdeme bojovat proti Němcům nebo se dáme k partyzánům. Vůbec jsem nevěděl, co jsou zač, kde se skrývají, ale hned bychom tam šli a bojovali ze všech sil. Vůbec nic jsme nevěděli, ba ani netušili, o hladu, zimě a strádání, které prožívali, stejně jako jsme nevěděli nic
str. 30 o lidech, kteří jim nosili jídlo. Ten rok také nastoupil náš Fanouš své první zaměstnání. Nejprve byl asi rok na praxi v Brně. To ještě skoro každý měsíc jezdil vlakem domů. Později dostal místo v nějaké vesnici u Chornice. Rozloučili jsme se s ním a Jenda ho doprovodil do Luk na vlak. Brzy přišel dopis, že na místo v pořádku dorazil. Má dobré ubytování v podnájmu a práce se mu také zamlouvala. Domů však přijel nejvýš dvakrát do roka a posléze ani to ne. Zůstalo nás doma pět. Jenda převzal jeho povinnosti. To ještě chodil posledním rokem do měšťanky v Měříně. Chodili, nebo spíš jezdili tam na kole dva. Jenda a Jarda Kocmánků. Jarda se u nás často stavoval a při tom vykládal nejnovější zprávy z války. Byl velkým milovníkem zbraní, ale ne loveckých, jako jeho otec - hajný, ale vojenských. Docela nahlas u nás vymýšlel, jak by se chtěl dostat Němcům na kobylku, až ho naše matka napomínala, aby si dal pozor, že jsou za to přísné tresty. Tehdy ještě jsme se těch trestů tolik nebáli. To všechno teprve přijde. Přijde čas, že budeme mít opravdu nahnáno. Zatím to všechno bylo ještě daleko. Jen ve vzduchu visela taková zvláštní tíseň. Zprávy o válce byly čím dál víc chmurnější. Polsko padlo. Francie už prý je na kolenou. Samozřejmě. Některé zprávy byly opožděné a některé zase hrůzyplné, což bylo výplodem bujné fantazie, nebo spíš strachu. Žádné objektivní zpravodajství neexistovalo. V rozhlase byla samá propaganda. Německá, pochopitelně. Hned jak jsme po žních sklidili otavy, začali jsme mlátit obilí. Měli jsme jednoduchou mlátičku bez čištění. Zkoušel jsem dávat snopky na stůl, ale byly pro mne moc těžké. Tak je podával Jenda sám a já jsem tam jen tak pobíhal a pokoušel se nějaký snopek přiblížit. Jo a honil jsem myši, když se nějaká objevila. Jednu jsem zahnal k Jendovi a on ji velice rychle a obratně chytil. Hned vykřikl a pustil ji, protože ho kousla do ruky. Otec dával snopky do mlátičky, maminka odebírala slámu a dávala ji na povříslo. Kmotřiček vázal snopy a rovnal je na dvoře. Byl z toho pěkný stoh. Vylezl jsem nahoru a udělal si dolů klouzačku. Navečer jsme slámu uklidili do párníku. Tam, odkud se vybraly všechny snopky obilí. Když se žito vymlátilo, muselo se zvětřit, dát do pytlů a vynosit na sýpku. Měl jsem za úkol čisté zrní odhrnovat. Byla to zatím spíš jen hra. Potom jsem držel okraje pytle, když se do něj nasypávalo obilí. Pytle nosil tatínek s Jendou na půdu. Pomáhal jsem pytel zvednout. Později jsem musel točit klikou větrníku a to už byla pořádná dřina. Koncem října jsme vybírali brambory. Tehdy jsme ještě neměli čerta, pardon vyorávač. Tatínek rozoral radlem jednotlivé brázdy, ne všechny najednou, ale přes jednu. Každý si stoupl k jedné brázdě. Motykou rozhrnoval hlínu a vybíral brambory, které se házely do opálky. Tehdy nám s vybíráním pomáhali kmotříček a kmotřička. Plné opálky se vysypávaly do vozu.
Vozy jsme měli jen dva. Na jaře byl na obou vozech jednoduchý koš, kde na každé straně bylo jedno prkno. Prkno se snadno zvedlo, aby se snáz naložil pluh dvoják, brány, rádlo a jiné polní nářadí. V senách a ve žních se koše sundaly a místo nich se na vůz posadily žebřiny. A na brambory se zase na vůz posadily koše a po každé straně se daly dvě až tři prkna a byly z toho bedňáky. Do nich jsme sypali vybrané brambory. Z pole tatínek přivezl oba vozy najednou. Ten druhý byl přivázán řetězem a Jenda seděl na kozlíku a s kopečka šlajfoval. Kůň utáhl oba vozy jen proto, že to bylo dolů s kopečka. Až na silnici u Hlaváčových. Tam se zadní vůz odpřáhl a domů se dovezl jen jeden, protože do kopečka by kůň oba vozy neutáhl. Domů jsme přijeli už za tmy a ještě jsme museli brambory složit do sklepa. Maminka přinesla lucernu, která se pověsila u kůlny na hřebík, takže bylo tak trochu vidět jak na vůz, tak do sklepa. No, do sklepa jen kousek. Dál se muselo po tmě. Jenda s tatínkem postavili opálku pod otvor v bednění. Mně poslali na vůz, abych nohama hrnul brambory do toho otvoru, odkud to padalo do opálky. Když byla plná, odnesli ji do sklepa, kde ji vysypali do jedné příhrady. Když už nebylo možno brambory hrnout, pomohl mi Jenda a vidlemi přiblížil brambory k otvoru, kde jsem je zase nohama shrnoval do opálky. Když byl vůz pod kůlnou prázdný, složili jsme stejným způsobem i ten druhý. Tak to šlo několik dní, až byly všechny brambory z pole doma. Tedy až na ty, které musel otec odvézt na dodávku, nebo prodat. S těmi jel obvykle hned z pole do Luk na nádraží. Prý je tam vysypal na přepravník, který je dopravil na vagon. Nějakou část také vozil do Kamenice do lihovaru. Tam byly velké sklepy. S vozem zajel na most a brambory se vysypaly dolů. Potom jsme sklidili řepu a hlávky. Jenda s tatínkem řepy vytrhávali, já jsem je snášel na hromadu k vozu, kde z nich maminka ořezávala nať a dávala je do vozu. Také řepa a hlávky se dávaly do sklepa. Ořezané listy z řepy, čemuž jsme říkali nať, zůstaly v kůlně, dokud se nezkrmily. Přidávaly se do řezanky. Když byly všechny práce hotové, měl jsem za úkol už jen sbírat vejce a nosit do kuchyně dříví. Každý den, později i po návratu ze školy. Vybrané snopky žita, které byly dlouhé a čisté bez plevele, se dávaly zvlášť na patro. V zimě se shazovaly z patra dolů a mlátily se cepem. Snopky se rozvázaly a rozprostřely do dvou řad tak, aby klásky byly u sebe, nebo spíš na sobě. Potom si stoupli dva proti sobě a v rytmu pravidelně mlátili cepy do snopků. Podle toho se říká, že se obilí mlátí, i když se dává do mlátičky, kde se zrno odděluje v bubnu s velikými zuby a už to s mlácením nemá nic společného. Mlátit cepem bylo docela umění. Pro toho, kdo neumí vzít cep do ruky, je to nebezpečný nástroj. Mohl by se udeřit třeba do hlavy, když jím nad
str. 31 hlavou otáčí. Také by mohl udeřit toho druhého. Hlavně se musí dávat pozor na to, aby cep dolehl na slámu v celé délce a nejen tupým koncem. Toho se docílí tím, že se cep otáčí a při tom se spustí na mlat. Po vymlácení se sláma pečlivě vytřepala a svázala znovu do snopů. Otec z ní dělal velká povřísla, do kterých se bude příští rok vázat ječmen i oves. Zrní se smetlo na hromadu, zvětřilo a uložilo. No a povřísla použitá na snopy ječmene a ovsa se schovaly a příští rok se do nich vázala u mlátičky sláma. Používala se tak dlouho, dokud se nerozpadla. Vánoce byly chudé. Po pravdě je třeba říci, že u nás na Vánoce nikdy nebyla hojnost jídla. K večeři jsme mívali polévku, hrachovou kaši, dnes by k tomu muselo být uzené, ale my jsme ji jedli samotnou, nejvýš se škvarkama, stejně jako čočku a rybu. Mohli jsme si k tomu vzít chleba. Ale teď ve válce jsme měli jen obě kaše a žádnou rybu. Rybu naši nedostali koupit. Tatínek donesl z lesa stromek. S Jendou jsme jej ozdobili jablky a domácím cukrovím, které maminka napekla. Nakonec jsme to dozdobili papírovými řetězy. Na štědrý den přijel Fanouš a přivezl čokoládovou kolekci, kterou jsme ještě honem navěšeli na stromek. Po večeří jsme přešli z kuchyně do světnice, sedli si kolem stromku, postaveném na stole a zazpívali koledy. Fanouš vyprávěl jak se ubytoval, jakou má práci a kam chodí na oběd. Večeři a snídani si musí chystat sám. Práci tam dostal díky tomu, že všichni musí dodávat mléko a on ještě s kolegou chodí po okolních vesnicích a odebírá vzorky mléka, které potom vozí do zvláštní laboratoře u mlékárny. Vzpomněl jsem si, že jsem také viděl takovou malou bedničku, kterou spolu s mlékem vezli do mlékárny a napadlo mně, že to byly vzorky mléka, z nichž se určovala tučnost a podle ní i peníze za mléko. Když už jsme se ho všichni vyptali, co a jak, začal své vyprávění tatínek: „Říkali, že Němci rozpustili naši armádu. Zůstalo prý jen vládní vojsko, do kterého se žádní noví vojáci neberou. - Tak půjdete, chlapci, k asentu nejspíš až po válce“.- Myslel tím, že oba bratři půjdou k odvodu. Nacpal si fajfku a pokračoval: „V 11. roce na jaře jsme šli k odvodu spolu s Jakubem, tedy sousedem Pospíšilem. Do Luk jsme šli oba pěšky. Já jsem počkal na vlak a Jakub šel dál do Jihlavy pěšky. Přijel jsem do Jihlavy na hlavní nádraží. Tam jsem nasedl na tramvaj a dojel k hotelu Čáp, kde byly odvody. Když jsem tam přišel, Jakub tam už byl. – Podle řeky to není zas tak daleko a on byl zvyklý chodit. Také narukoval k infanterii. – Mně odvedli k dragounům ke kádru do Brna. Odtud nás hned poslali do Přemyšlu. Jeli jsme tam zvláštním vlakem 3 dny. – V dobytčácích. Jeli jsme do Vídně, kde přistoupili další rekruti, pak přes Uhry až do Přemyšlu. Cestou někteří vojáci vystupovali a jiní zase nastoupili. Přijeli jsme tam kolem poledne. Na nádraží nás vítal rytmistr, nechal nás nastoupit a pochodovali
jsme do kasáren. On jel na koni před námi. Jen jsme se ubytovali, hned nám každému přidělili koně. Já jsem dostal na starost takového obyčejného hnědáka – valacha. Ještě večer jsme museli krmit, podestlat a vyčesat. – Ráno jsme museli nejdřív nakrmit koně, potom se sami upravit a nasnídat. Pak jsme koně napojili a vyvedli na dvůr. Tam nás učili sedlat a potom i nasedat a sesedat. Celý měsíc jsme se učili rajtovat. Po nějakém čase jsme vyjeli na cvičák. Pořád to šlo. Kůň byl jako ovečka. Ale jak zatroubili k útoku, hnědák vyrazil a rychle se vzdaloval všem ostatním. Celá škadrona jela za mnou a všichni čekali kdy mně shodí. Moc dobře se tím bavili. Měl jsem co dělat, abych se udržel v sedle. Když zatroubili k návratu, kůň se zastavil a zas byl jako ovečka. Otočil jsem ho a mírným klusem jsem se vracel k ostatním. Asi jsem udělal dojem, protože pak mi desátník říkal, že až dosud každý nováček z toho koně spadl. Přes tento zdánlivý úspěch jsem dopadl špatně. Měl jsem na zadku na kolika místech odřeniny. Nebyl jsem sám. Druhý den jsme měli volno a měli jsme za úkol, vypasovat si kalhoty tak dokonale, aby na zadku nebyl ani nejmenší faldík. Od toho dne začala pravá vojna. Honili nás nejen poddůstojníci, ale i mazáci druhým a třetím rokem.“ Nacpal si fajfku, zapálil, potáhl a vypustil voňavý dým. „Tam jsem začal kouřit. Měl jsem docela pěkného koně, ale ať jsem ho hřebelcoval sebe víc, pořad byl takový nijaký, zatím co ostatním se srst a hříva jen leskla. Tak mi jeden mazák, někde od Humpolce poradil, abych si dal za skráň lístek tabáku a při hřebelcování tou slinou na koně plivl a pěkně to rozetřel. Zařídil jsem se podle toho a i můj kůň se leskl a už mně mazáci tak nesekýrovali. Jenže tohle bagování se mi pranic nelíbilo. Pořídil jsem si fajfku a začal jsem kouřit. A po plivnutí na hřbet to bylo stejné, ne – li lepší. A už jsem kouřit nepřestal.“ Odmlčel se. Bylo už dlouho a museli jsme jít spát. - Jen škoda, že jeho vzpomínky neumím vyprávět tak barvitě, jako on. Spoustu podrobností jsem už zapomněl. I z jara přicházely rozporu plné zprávy o válce. Němci stále vítězili a nás to rozčilovalo. S kamarády jsme přádali sny o tom, jak půjdeme k armádě a budeme bojovat, nebo se dáme k partyzánům. Úplně přesně jsme věděli, která místa k tomu využijeme a jaké budeme mít zbraně. Zatím jsme se klidili ze silnice, když jsme z dálky uslyšeli hukot vojenské kolony. Nebyli jsme hned u silnice, jako když jeli naši vojáci, ale zalehli jsme za plot a jen trochu vykukovali, abychom věděli, co to je za auta. Napřed jel obvykle motocykl s loďkou. V ní seděl voják v helmě s kulometem. Za ním jel obrněný vůz a pak několik nákladních vozů. Uzavíral to zase obrněný vůz. Co to bylo zač, odkud a kam jedou jsme se nedozvěděli. Také se říkalo, že tak jezdí jejich hlídky, nebo trestní komanda. To snad byl hlavní důvod, proč jsme se jim vyhýbali. Pokračování v dalších číslech
str. 32
Nejlepší výchovná metoda je obstarat dítěti dobrou matku. Christian Morgenstein
Všem v mateřské i základní škole přejeme úspěšný rok 2015/2016!
Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku. KAMENOVINY vydává ÚM Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava Tel.: 567 273 309, e-mail:
[email protected] Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415 Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 780 kusů. Toto 51. číslo vyšlo v říjnu 2015. Uzávěrka 1. 10. 2015 Tiskne ASTERA G, s.r.o., Matky Boží 1, 586 01 Jihlava, www.astera.cz Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen. Příspěvky přijímá Úřad městyse Kamenice. Foto na první straně Eva Jelenová, na poslední straně archiv MŠ
