číslo 196 srpen 2006 STAROSTI STAROSTŮ

8,- Kč

číslo 196 STAROSTI STAROSTŮ

srpen 2006

Také v horkých letních dnech pokračuje náš cyklus starosti starostů. Vždy i v období prázdnin a dovolených panuje na našich obcích všední, obyčejný život a jejich starostové musí čelit řadě drobných i důležitých problémů. Když se řeknou Nedrahovice, mnohého z nás napadnou plastová okna. Vzpomeneme také na sádky a vánoční kapříky z nich a dost možná, že znáte a již jste navštívili nádhernou zahradu v japonském stylu manželů Sosnovcových. Nedrahovice, to je ale také sedm dalších malebných osad v okolí – Trkov, Úklid, Kamenice, Nedrahovické Podhájí, Bor, Radeč, Rudolec. Zde všude starostuje již od roku 1990 Jiří Soběslavský. Mé kroky směřují na tamní obecní úřad a jsem velmi mile překvapena jeho pěkným vzezřením, a to nejen navenek. Však je na něj také pan starosta jak se patří pyšný a s radostí mne po jeho prostorách provedl. VODA NÁM UKÁZALA, CO DOKÁŽE Pane starosto. Vaše obec se v souvislosti s letošními květnovými povodněmi dostala i do vysílání veřejnoprávní televize. Bylo to tu skutečně tak zlé? „Přívalové deště jsou problém, na který si budeme muset zvyknout. Nemá to nic společného s tím, kde jsme, mohou přijít kamkoliv a napáchat tam velké škody. Proto se na ně nelze ani nijak připravit. Tehdy během několika málo minut stoupl místní potok Slabá o dva metry, zatímco o pár kilometrů dál vůbec nevěděli, že nějaká průtrž je. Navíc v té chvíli kulminoval také Sedlecký potok, no a u nás se to potkalo. Ale abych řekl pravdu, tak do těch médií jsme se dostali trochu omylem. Když jsem ráno nahlašoval stupeň povodňové pohotovosti v Kamenici, měl jsem také nahlásit počet ohrožených objektů. Ty byly ve skutečnosti čtyři. A pak se mne ještě ptali, kolik je v osadě domů celkem, nahlásil jsem 35. Jenže někde se nějakým způsobem ta čísla zaměnila… Nakonec jsme měli zatopen pouze jeden objekt, a to ne v Kamenici, ale v Nedrahovicích.“ Vy jste si své prožili ale i při povodních v roce 2002. Myslím, že jste byli jednou z nejvíce postižených oblastí v kraji?

„Tehdy nám voda ukázala, co dokáže. Na rozdíl od letošní velké vody, která jak rychle přišla, tak také tak rychle odešla, tehdy pršelo několik dnů a voda se neměla již kam vsakovat. Vysoká hladina se držela neuvěřitelné 3 dny a takový tlak nemohly hráze rybníků udržet. Nakonec dvě praskly a valící se povodňová vlna v Kamenici spláchla veškeré zátarasy, které jsme měli připraveny. A pomalé opadávání vody pak způsobilo další problémy.“ Dobře, ale byla učiněna nějaká opatření, jak těmto událostem zabránit? „Právě v těchto dnech jsem obdržel od kamenických občanů petici. Problém však je v tom, že potok není náš, nýbrž meliorací. Neříkám, že v tomto směru nebyly učiněny žádné kroky, ale nebyly dostatečné. V Kamenici byla vytvořena záchytná hrana, která by měla zadržet zeminu a naplaveniny, aby se potok nezanášel. Ale to nestačí, je nutné jej také čistit. A tady by mnohé mohli udělat i sami občané, aby jim rok co rok potok nezaplavoval pozemky. Třeba tím, že v jeho okolí i v potoce budou vysekávat trávu, aby nezarůstal a voda mohla lépe proudit, nebo koryto na některých kripokračování na 2. a 3. straně

Vybíráme z obsahu: • Starosti starostů – Voda nám .......... 1 ukázala, co dokáže Rozhovor se starostou Nedrahovic. • Otevřený dopis pana Stibora .......... 4 Dopis bývalého pracovníka stavebního úřadu, který byl předán Zastupitelstvu města i odpově6 paní starostky. • Návštěva Petra Bendla .................... 5 v Sedlci-Prčici se nakonec nekonala Proč a kde se hejtman Středočeského kraje tedy ten den objevil? • Přijela pou ....................................... 8 Podíváme se na pou8 z té druhé stránky, očima majitelů atrakcí. Jak se žije s kolotoči? O tom nám poví Jaruška Trpková. • Před 140 lety válčilo Rakousko .... 10 s Pruskem. Válku prohrálo a Prusové pak obsadili i Český Merán Pan učitel Fiala za pět let napsal pro Náš domov 60 článků z historie Českého Meránu. • V Měšeticích se hrál petangue ...... 13 O 1. ročníku memoriálu Karla Stibora. • Miloslav Šustr potvrdil titul ......... 16 mistra republiky • Jubilejní 35. ročník memoriálu .... 17 Františka Hájka vyhrál náš tým Reportáž z fotbalového turnaje, na kterém náš tým porazil Tatran Sedlčany i Marilu Votice.

Náš domov

2 strana

číslo 196, srpen 2006

Z jednání Rady města – – – – – –

Rada města Sedlce-Prčice na svém zasedání 28. 6. 2006 Schválila: úhradu nákladů ve výši 30 000,- Kč na přelakování opraveného požárního vozidla TATRA T148 CAS 32 nákup dvou razítek určených k ověřování proplacení spotřebního materiálu SDH Měšetice (na opravu věcí na dětském hřišti a nátěr čekárny) dodatek ke smlouvě ze dne 1. 9. 2005 mezi ZŠ a DD Jetřichovice navýšení počtu dětí ve třídách v MŠ, v souladu se školským zákonem, z 24 dětí na 26 děti v každé třídě dle předložených žádostí úpravy poplatků za odvoz TKO 2006

Rozhodla: – o zabezpečení veřejného pořádku u vodní nádrže v Sedlci Pověřila: – p. Pilíka jednáním o odkanalizování návsi v Myslkově Vzala na vědomí: – informace tajemnice o změně zákona o obcích – informaci o postupu proti pořadatelům hudebních produkcí v zámeckém areálu v Prčici – informace o umístění sběrné nádoby na TKO – informace starostky o svolání zastupitelstva na 27. 7. 2006 od 19 hod

– – – – – –

Rada města Sedlce-Prčice na svém zasedání 12. 7. 2006 Schválila: přijetí dotace na podporu knihoven z rozpočtu Středočeského kraje ve výši 50 000,- Kč smlouvy s ČEZ Distribuce a ČEZ Prodej – odběrné místo VO v Jetřichovicích směrnici č. 12 – Stanovení pravidel pro přijímání stížností a petic program 4. zasedání Zastupitelstva města Sedlec-Prčice – 27.7.2006 smlouvu o smlouvě budoucí o věcném břemenu na položení el. vedení – poz. č. 316/3 a 329/1 v k.ú. Nové Dvory předání duplikátních klíčů od čerpacího zařízení (se související odpovědností za případně způsobené škody)

Rozhodla: – o změně organizační struktury MěÚ – o žádostech o prominutí poplatku za odvoz odpadu 2006 Odložila: – žádost o prodej obecního pozemku č. 334 v k.ú. Bolechovice

Vzala na vědomí: – novou metodiku ČEZ pro umístění veřejného osvětlení – poděkování římskokatolické farnosti v Sedlci za příspěvek na prčický kostel – informace České pošty, s.p. Nedoporučila: – navýšení počtu kontejnerů v některých osadách Rada města Sedlce-Prčice na svém zasedání 19. 7. 2006 Schválila: – zřízení věcného břemene na části pozemku 78/1 v k.ú. Sedlec s tím, že žadatel zařídí vše k tomu potřebné – úpravu travnatého ostrůvku na pozemku 737/5 v k.ú. Sedlec na náklady žadatele – převedení jednoho elektroměru v Sedlci, v čp. 62 na nájemce předmětných prostor Odložila: – rozhodnutí o tom, kolik přispět občanovi na soukromou část kanalizační přípojky Doporučila: – vyvěsit prodej části pozemku č. 79/1 v k.ú. Sedlec a zastupitelstvu pak jej schválit

pokračování z první strany tických místech občas prokopnou. Bylo by to daleko účinnější, než spoléhat na druhé. Obec ani nemá pracovníky, kteří by toto dělali. My máme připraven povodňový plán, nakoupili jsme také vhodnější pytle na písek, ty původní byly příliš velké a byla s nimi špatná manipulace. Dále máme dohodnuto s jednotlivými podniky a podnikatelskými subjekty v okolí okamžitou pomoc, a to jak dodání materiálu (písek), tak i stroje a podobně. Jsme schopni pro obyvatele uspořádat nácvik evakuace. Samozřejmě, opět opakuji, že mnohé záleží na lidech samých. Lidé by si měli říci: „Ano, sem stoupá voda, a tak sem nebudu dávat nic, co by se mohlo nějak podstatně zničit.“ Musíme se naučit s vodou žít, bude hůř!“ Zmínil jste podnikatelské subjekty, přijde mi, že je jich zde skutečně hodně. Je tu nějaké speciální klima pro zřizování živností? „Naštěstí jich tu je skutečně hodně, plastová okna v Nedrahovicích, zámečnictví a obchod železím v Kamenici, dvě truhlářské dílny, cukrářská výroba, pštrosí farma,

– nechat na pozemku č. 979 v k.ú. Divišovice otevřený odtok vody Vzala na vědomí: – konání skautského tábora u Myslkova během měsíce srpna t.r. – informace starostky o schůzce s hejtmanem Bendlem na Vysokém Chlumci – petici proti hlučným hudebním produkcím v areálu prčického zámku – je předána přestupkové komisi Pověřila: – starostku jednat se žadatelem o odstranění zařízení dětského hřiště v jedné osadě Přijala: – dárek od Ludmily Dalíkové – malý obrázek ulice Bratří Čechů v Prčici – originál Neměla námitky: – k projektové dokumentaci domovní ČOV u čp. 39 v Jetřichovicích, naopak stavbu domovní ČOV vítá Uložila: – MěÚ, aby v záležitostech poplatků za odpad postupovala podle platných předpisů – tajemnici informovat organizátory skautského tábora, že ohledně sběru dřeva musí jednat s vlastníky lesů

máme tu kvalitní obchod… Pro obec je to jedině dobře.“ V sousední Jesenici probíhá výstavba kanalizace. Zvažujete ji také? „Obávám se, že jsme na takovouto akci příliš malí a rozhození. Ještě tak v samotných Nedrahovicích, ale co s okolními osadami? Já osobně jsem zastáncem domovních čističek, bohužel, zatím ještě nebyla vyřešena legislativa kolem nich – ještě stále jejich provoz nebyl zlegalizován, respektive byl, ale za nepřiměřených podmínek.“ Jaké investiční akce máte za sebou a co vás ještě čeká? „Největší podíl investic máme v údržbě 18 km místních komunikací. Obdrželi jsme dotaci přes Krajský úřad 125 tisíc korun, což je skutečně málo, ale bohužel, víc nám nedali. Také musíme opravit můstek, který se nám v důsledku povodní z roku 2002 začíná propadat. Rozpočet na tuto opravu činí kolem 600 000 korun. Potřebujeme dodělat chodník zde na návsi před obecním úřadem. Na to jsme obdrželi dotaci zhruba 90 tisíc. Rozpočet je přes 200 tisíc. Do budoucnosti bychom z bývalého úřadu chtěli vybudovat tak tři, čtyři bytové jednotky, takové přízemní domky. Pokud se

Náš domov


strana 3

Z činnosti finančního výboru Jetřichovice Divišovice Dvorce Chotětice Kvašov Mitrovice Lidkovice Málkovice Měšetice Myslkov Nasilov Nové Dvory Stuchanov Sušetice Šánovice Uhřice Včelákova Lhota Veletín Mrákotice Přestavlky Prčice Rohov Záběhlice Bolešín Božetín Dolní Matějov Horní Matějov Sedlec Vrchotice Kvasejovice Bolechovice Čekárna Vrchotice u kap. Vrchotice na Fra. Měšetice u kap. Kozinec

2002 11 391 3 718 2 468 3 867 2 952 3 133 1 891 1 939 5 777 2 289 2 017 5 641 5 511 8 222 3 700 5 941 2 487 751 2 763 6 676 33 708 2 025 2 008 0 900 901 409 59 287 2 341 914 3 634 4 657 9 1 191 7 1 355

2003 10 326 5 797 2 520 3 636 2 978 3 030 1 861 2 031 5 969 2 302 2 122 5 410 5 911 8 895 4 359 6 019 2 255 1 503 3 909 6 748 33 271 2 097 2 520 0 1 165 937 361 57 890 2 363 933 6 117 3 598 10 2 178 7 2 268

dokončení z první a druhé strany nám podaří dovyřešit vlastnické vztahy tohoto objektu a odkoupit ho. Zatím objekt chátrá a je pro ostudu obce.“ Zato chloubou obce je beze sporu nová radnice? „Je to vlastně hasičská zbrojnice, ale protože jsme se museli vystěhovat ze starého úřadu a tato budova byla jedinou obecní budovou, rozhodli jsme se, že ji předěláme a umístíme sem také obecní úřad. Povedlo se. Nyní je v přízemí hasičská zbrojnice a garáže na techniku, obecní knihovna s veřejným internetem, kancelář pojiš8ovny a v patře jsou kanceláře obce a také velká zasedací místnost. Tu užíváme i k pořádání různých výstav a společenských a kulturních akcí.“ Kolik stálých obyvatel vlastně žije na vašem území? „Máme 460 stálých obyvatel. Poslední dobou se to ale začíná trochu zvedat, přichází sem bydlet na stálo chalupáři, protože život ve městech je čím dál dražší.“ Je zájem o výstavbu nových rodinných domků v Nedrahovicích? „Zájem by i byl, ale protože se nám nepodařilo dořešit územní plán a obec jako ta-

2004 9 301 7 040 2 506 4 688 2 621 3 148 1 875 2 074 5 888 2 345 2 140 4 966 5 989 8 945 4 658 5 884 2 590 1 489 3 928 7 344 33 968 2 031 1 664 0 1 184 909 457 58 471 2 206 939 6 030 2 539 11 2 000 8 2 027

2005 9 026 7 619 2 328 4 732 1 800 3 189 1 905 2 081 5 658 2 375 2 154 5 300 6 080 9 320 4 432 6 114 2 293 915 3 815 6 997 34 438 2 131 2 352 2 181 1 195 916 441 58 535 2 120 975 1 269 116 9 1 949 7 845

Podle plánu kontrol jsme uskutečnili kontrolu spotřeby el. energie za veřejné osvětlení. Spotřeba jako jediná odráží skutečný stav v této oblasti. Po sestavení následujících tabulek jsme zjistili následující skutečnosti: 1. instalací fotobuněk v roce 2003 nedošlo ke snížení spotřeby 2. v čekárně v Sedlci byla několik let nepřiměřená spotřeba (od roku 1999 do 2004 = 19 398 kWh) 3. za el energii v Bolešíně nám v roce 2005 rozvodné závody naúčtovaly o 2 121 kWh více a my je také bez povšimnutí zaplatili V první tabulce si můžete zjistit, jaká byla spotřeba za osvětlení v jednotlivých místech (vše je v kWh). Druhá tabulka ukazuje celkovou spotřebu v jednotlivých letech 1999 196 736 kWh

2000 186 812 kWh

2001 189 640 kWh

2002 196 500 kWh

2003 203 863 kWh

2004 203 296 kWh

2005 195 491 kWh

Sestavil finanční výbor ve složení Fr. Hrma, J. Synková, J. Slabý

Články jsou na internetu V červencovém čísle měsíčníku Náš domov otiskla starostka Marie Kovalová výhrady k článku o hřbitovech, který byl otištěn v Sedlčanském kraji. Bohužel tyto noviny každý nečte a na zastupitelstvo města také mnoho lidí nechodí, takže řada čtenářů nepochopila, oč se vlastně jedná. Pokud máte zájem se s tímto tématem blíže seznámit, je možné si články přečíst na internetových stránkách: www.pete.cz. Zde se jen zmíním, že podnět k napsání příspěvku vzešel od nespokojených občanů, kteří se nejdříve obrátili s prosbou o sepsání článku na redakci městských novin Náš Domov. Tam bohužel neuspěli, takže nakonec byl článek otištěn v týdeníku Sedlčanský kraj. –pete–

ková nevlastní parcely, děje se tak spíše po dohodě stavebníků s vlastníky pozemků. Je to škoda. Měli jsme tady kupříkladu zájem několika mladých rodin, byli to vesměs architekti, vystavět si zde takový komplex několika domů, podmínkou však bylo 5 hektarů pozemku. Bohužel, cenové požadavky majitelů pozemků byly neúměrné naší lokalitě, a tak nakonec z plánů sešlo.“ Čekají nás komunální volby, budete mít zájem znovu kandidovat? „Ano, já to opět zkusím. Zaprvé, rád bych dodělal, co jsem začal a pak také, co bych jiného už dělal? Kdysi jsem tuto funkci vykonával při práci, pak jsem zjistil, že to tak nejde a začal jsem pracovat jako uvolněný starosta a jinak bych to už ani nikomu nedoporučoval. Administrativy stále přibývá, pokud se této práci chci věnovat zodpovědně, musím se jí věnovat naplno. V těchto dnech dáváme dohromady kandidátku, až na jednu výjimku budeme kandidovat celé zastupitelstvo.“ Všimla jsem si, že tu vůbec nemáte kostel? Kam tedy spadáte farností? „Pod Jesenici. Školu, školku i kostel máme v Jesenici.“

A co byste nám o Nedrahovicích řekl závěrem? Co by naši čtenáři o vaší obci měli vědět? „Nedrahovice mají zajímavou a velmi starou historii. Kdysi tu bývala tvrz a pánové z Nedrahovic ovládali celé okolí. Spadala pod nás i Jesenice. Tvrz stávala také v Trkově a v Radči. Slavný generál Radecký pocházel právě z této tvrze, dokonce se praví, že ji švédové srovnali se zemí, aby se generálovi Radeckému pomstili a dnešní Radeč pravděpodobně stojí na úplně jiném místě, než kdysi původní tvrz byla. Na počest oddělení Jesenice od Nedrahovic pořádají sokolové vzájemné Derby, něco jako to vaše. Soutěží se v různých disciplínách a soutěže jsou rozhozeny mezi Nedrahovice a Jesenici. Večer se pak společně sejdeme v Jesenici na hřišti. Aktuální výsledek je 3 : 1 pro Jesenici. Letos jsem vítězství našim zkazil já, protože mělo rozhodnout klání starostů, neřekli nám ale předem, v čem budeme soutěžit. A já jsem si ten den poranil oko a strávil jsem ho v Příbrami na pohotovosti. Nakonec jsem se musel ze soutěže omluvit. Snad to našim příští rok vrátím.“ Připravila Alice Valsová

4 strana

Náš domov


Otevřený dopis pana Stibora a co v něm nebylo V průběhu zasedání zastupitelstva města dne 27.7.06 rozdal ing. Hocke asi 20 kopií otevřeného dopisu p. Stibora (do 31.7.06 pracovníka místního stavebního úřadu) o „neutěšeném stavu“ stavby kanalizace v Sedlci a v Prčici. Především je špatné, že na tento stav upozorňuje pan Stibor až na samém konci stavby. Do 10.7.2006 se vůbec o žádných nedostatcích na stavbě nezmínil, ač měl přímo úřední povinnost upozornit na ně ihned a ihned je také řešit. Nebudu se vracet zpět k příčinám toho, proč se kanalizace staví až nyní, poslední ze všech sítí, a rozebírat, kolik odpovědnosti za to padá na pana Stibora, jako pracovníka stavebního úřadu. Nebudu rozebírat ani to, že na projektu této stavby on dost zásadně s projektanty spolupracoval. Rozeberu ale, co je pravou příčinou, že pan Stibor mluví o „nedodržování technologických postupů výstavby“ až nyní. On sám to na začátku svého otevřeného dopisu i přiznává: „v souvislosti s mým nuceným odchodem ze stavebního úřadu…“. Ano, příčinou, že až te6 poukazuje na nedostatky stavby je, že skutečně dostal výpově6. Ale nebyl to žádný „blesk z čistého nebe“. Problémy s panem Stiborem byly a prohloubily se koncem roku 2003, kdy vyšlo najevo jakých výhod se mu dostávalo. Ty neoprávněné mu byly ihned odebrány a pečlivěji byla sledována jeho práce. Ale on výtky k jeho práci považoval za šikanování a s upozorněním v roce 2005 na možnost výpovědi si „poradil“ tak, že dlouhodobě onemocněl. V době jeho nemoci vyřizoval podání stavebnímu úřadu pracovník původně přijatý na dozorování stavebních záležitostí, hlavně kanalizace a ČOV. Začátkem tohoto roku pan Stibor opět po výtkách k jeho práci a po upozornění na možnost výpovědi, opět onemocněl. A sám, i prostřednictvím svého právního zástupce mi sdělil, že nemá zájem na městském úřadě pracovat a je ochoten se dohodnout na rozvázání pracovního poměru za „rozumných a pro něj přijatelných“ podmínek. Tyto jeho podmínky ale nebyly přijatelné pro mne jako zástupce zaměstnavatele. Asi proto, že jsem nebyla ochotná, na jeho podmínky přistoupit, množily se jeho výhrůžky typu „že nezůstane nikomu nic dlužen, že toho na mne i tajemnici MěÚ ví dost…“ Ale jeho práce žádné zlepšení nevykazovala. Byla mu tedy, po ukončení nemocenské, na doporučení kompetentních odborníků, dána výpově6 z místa referenta stavebního úřadu. V otevřeném dopisu m.j. mne pan Stibor obviňuje, že „upřednostňuji zájmy dodavatelských firem“… Následující otázkou „Proč asi?“ nepokrytě naznačuje, že jsem podplacená. To už je na soudní žalobu, ale nebudu ji podávat. Vidím, že pan Stibor soudí mne podle sebe a já nemíním ztrácet čas vyvracením pomluv. –Marie Kovalová–


Náš domov

strana 5

Návštěva Petra Bendla v Sedlci-Prčici se nakonec nekonala Na středu 19. července měl hejtman Středočeského kraje Ing. Petr Bendl naplánovanou cestu na kolech po středočeských obcích. Tato návštěva měla být součástí pravidelné akce „Středočeský venkov – místo pro život“, která si klade za cíl setkávat se se starosty středočeských obcí, ale také ukázat široké veřejnosti význam menších obcí a propagovat je jako atraktivní místa k výletům, k rekreaci i k bydlení. Na poslední chvíli byl však harmonogram cesty změněn a místo celodenního putování, jehož součástí byl plánován i pracovní oběd se starostkou Sedlce-Prčice RNDr. Marií Kovalovou, jako i další zastávky, se pan hejtman setkal se všemi starosty najednou až v odpoledních hodinách na Vysokém Chlumci. Nejprve si spolu se starosty prohlédli Lobkovický pivovar a společně pobesedovali o palčivých problémech současného venkova. Večer pak následovalo setkání s občany programem ve Skanzenu vesnických staveb na Vysokém Chlumci. Zde se hejtman projevil nejen jako šarmantní muž, ale i jako výborný muzikant a zpěvák, když přítomným návštěvníkům zahrál na kytaru a zazpíval spolu se svým přítelem písničkářem Samsonem Lenkem, známým mimo jiné coby autor písniček k večerníčkům Václava Chaloupky. Jaká byla atmosféra při setkání pana hejtmana se starosty a o čem se hovořilo, na to jsem se zeptala paní starostky Marie Kovalové. „Atmosféra byla, myslím, přátelská, pan Bendl je osobně sympa7ák. Hodně se mluvilo o nedostatku peněz pro plnění úkolů, které obce mají. Dotkli jsme se i problémů chránění památek, naší nesmyslně rozsáhlé památkové zóny (kdyby bylo na panu hejtmanovi, tak by nám ji jistě zrušil). Já jsem si posteskla, že se úřady k občanům nepřiblížily jak se stále proklamuje a že džungle zákonů nahrává těm “chytrým“, těm, kterým se poctivě dělat nechce. Pan hejtman mi dal prakticky za pravdu, ale na zlepšení tohoto neutěšeného stavu zřejmě nemá vliv.“ Dále paní starostka poukázala na nutnost vykoupení soukromých pozemků pro

účely obecních cest. Jsou to roky používané veřejné komunikace, u kterých ještě doposud nebyly vyřešeny majetkové vztahy. Televizní záznam z návštěvy týmu hejtmana Středočeského kraje Petra Bendla v našem

kraji můžete shlédnout také na internetových stránkách Středočeského kraje v rubrice Středočeský magazín. –r–

Dobrovolníci z celého světa přijedou opravovat „Ateliér Prčice“ Do Prčice ve dnech 31.7. – 14.8.2006 zavítají dobrovolníci z různých zemí světa. V rámci společného projektu majitele „Ateliéru Prčice“ Zdeňka Sedláčka a INEX – Sdružení dobrovolných aktivit pomohou při rekonstrukci objektu, který bude sloužit jako regionální muzeum Českého Meránu, galerie, antik a obchod. Součástí ateliéru bude i relaxační zahrada. Přibližně 8 mladých lidí, kteří pochází ze Španělska, Japonska, Ruska, Francie a dalších zemí, věnuje dva týdny svých prázdnin úpravě interiéru a drobným sta-

vebním pracím v objektu „Ateliéru“ a úpravě relaxační zahrady. Ve volném čase budou mít dobrovolníci příležitost k poznávání okolí a k tomu, aby poznali jeden druhého. Cílem projektu není totiž jen práce. Jde rovněž o vzájemné sbližování různých kultur a o to, umožnit lidem z jiných zemí poznat Českou republiku také z jiného pohledu, než je pohled pouhého turisty. INEX-SDA, pod jehož záštitou budou dobrovolníci na místě pomáhat, je neziskovou organizací, která se dobrovolnictvím za-

bývá již od roku 1991. INEX-SDA přijímá zahraniční dobrovolníky na krátkodobé i dlouhodobé projekty u nás a stejně tak umožňuje českým dobrovolníkům vyjet za dobrovolnictvím do zahraničí. Cílem projektů v České republice je podpora venkova, pomoc místním komunitám, řešení ekologických problémů nebo pomoc při rekonstrukci historických objektů. Ve Středočeském kraji se INEX-SDA v minulosti podílel na mnoha projektech a značnou měrou přispívá k oživení jednotlivých regionů kraje. Eliška Stuchlá

Náš domov

6 strana


Hry bez hranic vyhrálo Mezno Již čtvrtý ročník „Her bez hranic“, který každý rok pořádá Společenství obcí Čertovo břemeno, je od soboty 8. 7. 2006 minulostí. Devět smíšených družstev, které tentokrát pozvala Jistebnice, zdolalo deset bláznivých disciplín a pak se podělilo o ceny. Soutěžící například museli hledat koláčky v kupce sena nebo běhat po trávě na lyžích. Prvenství si domů odvezlo družstvo Mezna 2, na druhé místo dosáhly Ješetice, třetí skončil Pikov, čtvrtý Červený Újezd, o páté místo se podělila Jistebnice s Nadějkovem, šestou příčku si vybojovalo Mezno 1, sedmou Borotín a osmou Nové Dvory. Příští ročník bude pořádat vítězné družstvo v Mezně. Zdeněk Sedláček, pečovatel-poradce Společenství obcí Čertovo břemeno

Přijďte na výstavu!!! Český svaz chovatelů Sedlec-Prčice pořádá o slavném prčickém posvícení již 22. místní výstavu králíků, holubů a drůbeže. Výstava bude otevřena v sobotu 12. srpna od 13 do 18 hodin. V neděli 13. srpna můžete přijít už v 8 hodin a v příjemném prostředí prčického parku pobýt až do 16 hodin. Vystaveno bude přes tři sta zvířat a většinu z nich si můžete zakoupit, bu6 pro své chovy, a nebo jen tak pro radost. Tradičně bude připraveno bohaté občerstvení a v neděli od 9 hodin vám k poslechu zahraje kapela „Hošna band“. Během výstavy probíhá pro děti i dospělé bohatá tombola, ve které můžete za lidovou cenu vyhrát mnoho živých cen – 1. cena je živé sele. Chcete-li se na chvíli vzdálit z rušného náměstí, přij6te se podívat a posedět k prčickým chovatelům. Jste srdečně zváni.

Bydlíte v pronájmu, stavíte? Půjčky na bydlení do jakékoliv výše bez počátečního vkladu. 500 000 Kč – splátka 2 788 Kč/měs. 1 000 000 Kč – splátka 5 575 Kč/měs. Splatnost hypoúvěru až do 75 let.

Tel. : 728 720 130

Miroslav Tůma – jednatel

Tradiční pouťové zábavy i letos Také o letošním Prčickém posvícení pořádá TJ Sokol Sedlec-Prčice oblíbené posvícenské zábavy v areálu zámeckého parku v Prčici. Letos na vás čeká následující program: Pátek 11. srpna – pro všechny bez rozdílu věku se rozjede „Česká diskotéka“, kterou uvádí moderátor oblíbeného rádia Blaník Petr Slezák. Připraveny jsou i soutěže o ceny. Začátek je stanoven na 21. hodinu. Sobota 12. srpna – tento večer je ve znamení rocku. Hraje skupina PARKÁN. Začátek 21 hodin. Neděle 13. srpna – závěr posvícenského veselí jako již tradičně patří skupině KEKS. Začátek 21 hodin. Všichni jste srdečně zváni.

Náš domov


strana 7

Jak jsem dojela až na Zvěřinec Známé přísloví praví, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně. Připouštím, že na tom může být něco pravdy. Na mně jsou však koně příliš velcí a do jejich sedla se stejně nevyhrabu. Proto volím druhou alternativu. Kolo. Vím, že to už není ono, zapřísáhlí koňáci si možná přede mnou i uplivnou, ale považte. Kontakt s přírodou je zachován, navíc, terén vnímáte dvojnásob – to, co se vám při jízdě automobilem zdálo být pěknou rovinkou, se nyní ukázalo jako táhlé, plíce rvoucí stoupání. Pod dojmem četných návštěv cyklistů na našem infocentru a s vírou, že také ještě něco ušlápnu, jsem využila volných červencových dnů i více než slibné předpovědi počasí a naplánovala výlet. Od rána jsem sršela euforií a snažila jsem se jí nakazit i manžela, který se pokoušel po třech letech odstávky zprovoznit naše kola. V deset hodin jsme konečně opustili domov a zamířili směr dobrodružství. Vybaveni toliko lahví s pitím, mobilem a třemi sty Kč míříme napříč údolím. V Prčici ještě stále oplývám energií, a tak velkomyslně velím: „Na Javorovou skálu“. Manžel jen odevzdaně krčí rameny. „Jak chceš. Tak tedy na Javorovku.“ Ale již za Prčicí svého rozhodnutí lituji. Stoupání za Přestavlky mé plíce evidentně nezvládají, navíc mi přibývající horko způsobí menší srdeční arytmii. Bohužel, manžel i s pitím je již kilometr přede mnou, a tak musím sebrat síly a střídaje chůzi s jízdou, ten hrozný úsek zvládnout. Na Františku mi manžel milosrdně „hází lano“. „Můžeme to vzít na Jetřichovice, i tak jsi už ujela dost.“ Ta pohana! Dvanáct kilometrů že je dost? Ani náhodou. Jedeme dál! Konečně je tu les, konečně stín! Zatímco manžel dupe do pedálů, já dělám, že mi vůbec nevadí, když kolo co chvíli vedu; tvářím se, že hledám houby. Cedule s cyklistickými informacemi v Libenicích je pro mne hotovým vysvobozením. Pod záminkou podrobného prostudování trasy nabírám dech. Jazyk mám na vestě a v duchu prosím o milost. Nebýt ženské ješitnosti, otočím to a jedu nazpátek. Ale to jsme již na horizontu, profil silnice se změní v mírné rovinky, a tak mám přeci jen možnost trochu odpočívat. Navíc mne pohlcuje ta svěží nádhera a vůně kolem (právě kvetou lípy), najednou se cítím na dvacet, v nohách je opět plno sil a na otočku domů není již ani pomyšlení. Přes Aleninu Lhotu (golfové hřiště je doslova v obležení) jsme dojeli na Cunkov. Začíná mně zlobit levá šlapka, proto jsme zamířili do dvora Diagonály Y. Zatímco mi pan Vopravil klíčem utahuje matku, rozhlížíme se po vyhlášených huculských koních. Roztávám před jejich ušlechtilými tvary a moudrým, laskavým pohledem. Připouštím, že jsou krásní, zvláště malá hříbátka, která kolem nás právě prošla. Ale musíme dál… Přes Javorovou skálu, kde před několika málo okamžiky skončil druhý ročník běhu do vrchu Sedlecko-prčický trhák, jsme do-

Veletín, foto archiv

jeli až na Veletín. Plánujeme zastávku ve zdejší hospůdce „Za pecí“. Bohužel, otevřeno mají až odpoledne. Nedá se nic dělat, místo jednoho orošeného ucucneme z našich zteplalých zásob a jedeme dál. Další hospoda je Myslkov, tam si dáme něco na zub. Výborně tu vaří! Cesta vede lesem skoro pořád z kopce, vzduch voní borůvkami, jehličím a podhoubím, ptáčkové trylkují nekonečné árie odkudsi z výšin stromů a z trávy je svým cvrlikáním provází luční kobylky, slunce se snaží svými paprsky proniknout skrz větvoví a všude kolem vládne klid a mír. Les se ale rozestoupil a my jsme u cíle. Jsme v Myslkově. Po výborném obědě se ani nechce do sedla. Upřímně. Ono to začíná i pěkně bolet. Zbývá však ještě pořádný kus a já jsem se chtěla podívat na Zvěřinec. Manželovy galusky a cyklistické boty sice nejsou uzpůsobeny na jízdu lesem, ale když už jsme tady… Zajímalo by mne, jak to tu vypadalo v dobách, kdy sem chodíval snít mladičký Karel Hynek Mácha. K pamětní desce, připomína-

jící jeho návštěvy, se dnes dostanete jen skrz kopřivy a bodláčí. A tak jen díky článku pana učitele Fialy, který publikoval v červencovém čísle Našeho domova, vím, co za těmi haldami zarostlého kamení vlastně spočívá. Ze Zvěřince míříme na Boudy a Malkovice. Panuje tu poklid svátečního odpoledne, lidé posedávají na svých načančaných zahrádkách a ve stínu slunečníků popíjejí kávu, zatímco děti dovádí u bazénu. Ještě zbývá pěkný sešup dolů od Porostlého a za chvíli jsme již zpět v Sedlci. Do Chotětic už je to coby kamenem dohodil. Vítr nám ale začal foukat do tváře, a tak se ta mírně nakloněná rovinka od Divišovic stává téměř nekonečnou. Z posledních sil zajíždím do zahrady, kolo mi uklízí manžel. Do večera již budu jen relaxovat. Jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla, tělo je sice vyčerpané, ale zároveň se cítím lehká a š8astná – jak po dvojité sauně. Je mi až do pláče z toho, jak je tu u nás krásně. Za pár dní, až to už nebude tak bolet, jedeme zas! Alice Valsová

Pozvánka v sobotu dne 12.8. 2006 se v objektu „Ateliéru Prčice“ na Vítkově náměstí koná

První prčické společensko-kulturní kratochvílení Předběžný program: dopolední čtení z oblíbených knih Antonína Podzimka, výstava na špejcharu a v zahradě, odpolední lenošení, podvečerní koncert pro violoncello a piano v podání Michaely Stehlíkové s hosty a večerní „one man show“ Olega Olegoviče Olegova. Konečný program Vám bude včas dán ve známost.

Náš domov

8 strana

Přijela pouť… Prčické posvícení bylo, je a bude jedním z největších svátků ve městě. Napečou se koláče, i buclatá husička nebo kachnička na pekáči musí být. Děti už od pátku škemrají o peníze na kolotoče a je to s nimi k nevydržení. Pou ovými atrakcemi je ostatně obsazeno celé náměstí i s přilehlými ulicemi, z ampliónů se ozývá vyvolávání a ze všech stran se valí hlasitá hudba s hity módními, i těmi dávno zašlými. Vždy co by bylo posvícení bez kolotočů, střelnic, papírových růží a cukrové vaty? Co by bylo bez řetízkáčů, autodromu, létajících labutí a horské dráhy, bez strašidelného hradu a poníků? Když jsem byla malá, trochu jsem dětem od kolotočů záviděla, že se můžou zadarmo vozit. To jsem ještě netušila, že se jednou seznámím s příslušnicí velkého rodu „světských“ Jaruškou Trpkovou, rozenou Lagronovou. A i když ona sama se již od rodinné tradice odchýlila, na své dětství strávené na štacích zapomenout nechce, a ani nemůže. Jak se to vůbec událo, že vaše rodina zasvětila svůj život právě tomuto řemeslu? „Především bych chtěla podotknout, že naše rodina Kopeckých a Lagronů je jen jednou z celé řady velkých a slavných rodů, které toto řemeslo provozovaly a provozují. A8 to jsou Janečkovi, Fialovi, Procházkovi… Jsou to velice staré a vážené rody a jejich atrakce představovaly veliký majetek. Proto také tyto rodiny měly zájem své potomky sezdávat jen mezi sebou, aby se majetek množil a řemeslo bylo zachováno i pro další generace. Dá se to přirovnat k významným selským rodům. Náš prapředek, a to ze strany maminky i tatínka, byl Matěj Kopecký, loutkář a národní buditel. Tatínek i maminka tedy pochází z tohoto slavného rodu, ale každý z jiné větve. Oba však z jižních Čech, tatínek od Písku a maminka od Milevska. A protože kdysi Prčice patřila k jižním Čechám a dědeček tu měl svůj rajón, kam pravidelně zajížděl na štace, když se naskytla šance koupit tady dům, neváhal, a koupil ho. Táhlo ho sem srdce. Děda to tady miloval a byl tu š8astný. Dědeček, Jan Kopecký, byl nejen majitel lunaparku, ale byl také výborný muzikant. Měl absolutní sluch a mezi muzikanty té doby byl velmi vážený. Dokonce jezdil i do Prahy do filharmonie ladit nástroje. Jeho doménou byly harmoniky. Nejen, že na ně výborně hrál, on je také vyráběl. Zjistila jsem, že ve městě a okolí řada lidí ještě jeho nástroje vlastní a na dědovo umění vzpomíná. Dědeček miloval své štace, a to nejen proto, že tam byla pou8 a tudíž i živobytí, ale také proto, že tam hrál. Tehdy ještě aparatury neexistovaly, a tak muziku na pouti zprostředkovávali právě lidoví muzikanti. Když už pak mikrofon byl, dědeček si zřídil takovou speciální maringotku, ze které se svým synem Františkem celou neděli na pouti lidem hráli a zpívali. Oba mí rodiče pocházeli z rodin, které svou práci velice milovaly a braly ji jako poslání. Vždy do ní vnesly něco navíc, něco ze svého ducha. Ta láska se samozřejmě přenesla i na mé rodiče. Má maminka neměla ráda takové ty podnikavce, kteří se na toto řemeslo dali jen pro vidinu rychlého zbohatnutí. Říkala, že takoví lidé nám kazí dobré jméno. Protože dobré jméno je pro podnikání velmi důležité, a proto jako

číslo 194, červen 2006 romantické a já z něj čerpám dosud. Dnešní děti už takovou romantiku nezažívají. My jsme kupříkladu opravdu chodili do školy

v každém povolání, i tady je třeba rozlišovat. Takový život musí být na jedné straně velice romantický, ale na druhé straně zákonitě přináší i mnohé problémy. Jaký je váš pohled na tuto profesi z dnešního hlediska? „Oba mí rodiče svou práci dělali skutečně s velkou láskou a profesionalitou. To samozřejmě působilo na naše okolí ale i na nás. Maminka nám vždy kladla na srdce: .Musíte být při obsluze milí, ochotní a usměvaví, myslete na to, že lidé se na pou8 těší celý rok. Mají své starosti a práci a o pouti na ně chtějí na chvíli zapomenout, tak jim to nezkazte. Oni nesmí poznat, že vás třeba bolí zub.‘ Vzpomínám si na příhodu, kdy k naší střelnici přišel chlapeček a v dlani svíral úplně horké desetníčky. Byly zřejmě všechno, co měl a má maminka se nad ním slitovala a dala mu za každý desetník brok, aby taky mohl střílet. To jste měli vidět ty rozzářené oči, pak maminka říkávala ,vidíš a také proto to děláme‘. Stávalo se nám i, že děti platily za atrakce třeba vajíčky, třešněmi nebo jahodami, když už peníze došly. Prostě vším, jen aby se mohly svézt. Maminka měla veliké srdce a nedokázala jim odepřít. To ani nemluvím o jízdenkách, které rozdala zdarma. Také ale, kamkoli jsme přijeli, byli jsme velmi vřele vítáni a měli jsme vždy dobré obchody. Rodiče měli otevřeny dveře do těch nejlepších rodin ve městě a všude jsme měli mnoho přátel, které jsme pak v zimě, mimo sezónu, jezdili navštěvovat. Ještě dnes řada z těch přátelství přetrvává. Má maminka byla nevšední žena, vždy krásně upravená, nalíčená a usměvavá, skutečná dáma s velice příjemným vystupováním. Milovala krásné věci a dbala na to, aby naše maringotka měla glanc, a to i na cestách. Dodnes s úsměvem vzpomínám, jak jsme se sestrou Hanou velice nerady musely před každou jízdou balit a pak zase rozbalovat její porcelán a broušené sklo, ale maminka trvala na tom, že tyto její poklady budou cestovat s námi. Naše maringotka byla skutečně luxusně zařízena. Měli jsme přijímací salón s nádhernou sedací soupravou, krásnou kuchyňku, ložnici, dokonce v té době nevídaný chemický záchod. Naše dětství bylo skutečně velice krásné a také

každý týden někde jinde.Vzniklo nám tak spousta přátelství. Byly jsme na mnoha svatbách, různých oslavách a jsme mnoha dětem za kmotry, a to v několika okresech. Dnes, pokud vím, děti školy nestřídají, rodiče je do jejich školy denně vozí, aby neměly rozhozené učivo. Více se také dbá na jejich vzdělávání. Běžně jsou na středních školách a není výjimkou, když studují vysokou školu. To ještě za dob mého dědečka rodiny dětem studovat bránily, jen aby jim nezběhly od rodinné profese. Což se také stávalo a rodiny to dost těžce nesly. I mezi celebritami se jejich děti usadily, například Michal David, Jan Tříska a další.“ Jak jste ale vnímaly jako děti to, že vlastníte a provozujete atrakce, po kterých většina dětí pouze touží a mohou si je dopřát jen jednou do roka? „Já vás mohu ubezpečit, že jsem jízdu na kolotoči přímo nesnášela, dělalo se mi na něm špatně. Ani střílet jsem nikdy neuměla. Tehdy to bylo hlavně o povinnostech. Žili jsme od neděle do neděle, kdy se balilo a jelo zase na další akci.. Nebyly víkendy, nebyly prázdniny. O to víc rodiče dbali na čas Vánoc.Ty byly u nás opravdu velmi krásné a vznešené. Práci a povinnosti s atrakcemi a vesměs všechny práce jsme museli zvládnout sami, zapojeni byli všichni rodinní příslušníci včetně dětí. To je také jeden z důvodů, proč jsem od rodinné tradice zběhla, ta velká dřina a k tomu ta nejistota, zda se pou8 povede a vyplatí se, nebo bude pršet a prodělá se. Měla jsem zcela jiné záliby a zájmy, nebavilo mě to. Vždy jsem tíhla k módě, chtěla jsem dělat vizážistku a zapla8 Pán Bůh, podařilo se mi to. Ani svým dětem bych už nedoporučovala, aby toto řemeslo dělaly. Z naší rodiny v profesi dál zůstal jen můj bratr Jaroslav, který se snaží udržet rodinnou tradici, nevím jak dlouho vydrží. Náklady rostou závratným způsobem, na dopravu, energie, pomocné síly a tak dále.“ A jak to bylo s vlastnictvím atrakcí za socialismu? „Zřejmě jsme byli jediní soukromní vlastníci, i když ne v plném smyslu slova.

číslo 194, červen 2006

J. Trpková se svou maminkou

To bylo tak, atrakce byly naše, kupodivu po únorovém puči nám nebyly zkonfiskovány, narozdíl od cirkusů, které sebrali. Spadali jsme pod Park kultury a oddechu a měli jsme stanoveny pevné odvody. Bylo spočítáno, kolik můžeme měsíčně vydělat, a tolik jsme pak museli odevzdat, a8 už se pou8 vydařila, nebo propršela a skoro nikdo nepřišel. Každá rodina měla svůj rajón, my jsme měli hlavně Příbramsko, zajížděli jsme do jižních Čech, na Písecko, Prčicko a na určité akce jsme vyjížděli po celých Čechách.“ Kolik jste vlastnili atrakcí? „Těch bylo strašně moc, různě se obměňovaly a střídaly, zvláště v osmdesátých letech, kdy se stal vrcholem autodrom. Tady na fotografii kupříkladu vidíte střelnici z roku 1948, která byla takzvaně „stavěcí“, patřila mému dědovi Janu Kopeckému a patřila mezi ty lepší atrakce, které v tu dobu na pouti byly. Její nevýhodou bylo, že se musela vždy celá postavit, navěsit do ní zboží a pak zase po pouti uklidit, demontovat a odvézt. Až tatínek mého tatínka František Lagron byl vůbec první, kdo vymyslel, že by střelnice mohla být na kolech. Umístil ji do maringotky tak, jak to známe dnes. U svých kolegů sice vzbudil smích, tvrdili, že se nikomu po těch shodech nebude chtít ke střelnici stoupat, ale nápad se ujal. Neuvěřitelně uspořil práci, které i tak bylo kolem atrakcí dost a dost. Když mi bylo asi dvanáct let, tatínek předal podnik mamince, pořídil si auto Tatra 603, což bylo tehdy vládní vozidlo a pod komunálními službami dělal taxikáře pro různé podniky a podobně. Nejčastěji jezdil pro Sedlčanské strojírny. Dostal se tak i do zahraničí, odkud odkoukal další zajímavé atrakce a také dovezl různé zajímavé novinky. Pro nás to ale znamenalo, že jsme tatínka mnohdy celý týden neviděli. Jednou v Rakousku odkoukal hydraulické atrakce, dnes jsou v různých obměnách ve

Náš domov

strana 9

Dobová fotografie stavěcí střelnice rodu Kopeckých

všech lunaparcích, ale tehdy to tu nebylo. Dohodl se s několika inženýry Sedlčanských strojíren a díky pár nadšencům z dílen, kteří mu pomohli s výrobou, tu vznikla atrakce „Létající rakety“. Ze sajdkár od motorek vznikly rakety, z laminátu se k tomu přidělala blikající křídla a byla z toho v 70 letech neuvěřitelná atrakce. První svého druhu u nás, kde návštěvník ovládal svou jízdu sám, pákami umístěnými v raketě. Myslím, že pamětníci si jistě vzpomenou. Tatínkův bratr rakety obměnil na létající talíře a jako ředitel velkého lunaparku, který často hostoval v Moskvě, s tímto kolotočem uspěl i v Rusku. Postupem z toho vznikly létající labutě. Bohužel, byla taková doba, že nesmělo být mnoho nejrůznějších parád a světel, jak bychom chtěli. Ne, že by jsme je u nás nedokázali vyrobit a instalovat, ale nesměly tehdy být, komunističtí hodnostáři v tom viděli propagaci západu.“ Doba se však závratně mění a s ní i technická náročnost atrakcí. „Samozřejmě. Dnešní atrakce se již nevyrábí na koleně, jako kdysi. Dnes se vyrábí továrně a věnují se tomu specializované firmy, aby skutečně splňovaly ty parametry, jaké splňovat mají. Tím pádem je taková atrakce ale velkou finanční zátěží a pro majitele představuje skutečně velký majetek. Kupříkladu, to nejběžnější osvětlení dnes stojí tak 100 až 200 tisíc. Samozřejmě na dopravu a i instalaci takových mohutných atrakcí je zapotřebí zase další těžká technika a spousta pomocníků k ruce. Stoupla i náročnost na obydlené maringotky. Je běžné, že obytný prostor je rozdělen na ložnici, dětský pokojík, kuchyň a obýváček.V žádné nechybí koupelna a záchod, automatická pračka, no a bez myčky si to v kuchyňce už ženy také představit nedovedou. Jelikož je prostor malý, musí být neustále uklizeno a vše na svých místech. Na to jsou hospodyně opravdu dost přísné.“

Takže co bychom měli mít na paměti, až o Prčickém posvícení půjdeme na pou7? „Že atrakce provozují lidé, jako každí jiní. Mají své radosti i starosti, své přednosti a chyby. Svou profesi mají rádi a snaží se jí dělat dobře. Je to jejich život, jejich obživa, tak jako někdo má zednickou lžíci nebo rýsovací prkno, oni mají své atrakce. Je to však práce tvrdá a přináší mnohá odříkání. Je to také otázka tradice a odkazu otců.V dnešní době už není ani o těch závratných ziscích a kdo ji chce vykonávat dobře a dobře se živit, musí ji mít opravdu moc rád. Mnoho rodin se začalo věnovat z cela jiným profesím, vlastní hotely, restaurace, obchody, autobazary a podobně. Naše rodina svou práci vždy velice milovala, a proto na nás stále lidé rádi vzpomínají. Což například dokazuje každoročně množství vánočních či novoročních blahopřání. Zatím můj bratr odolává pokušení od této práce odejít, ale jak dlouho, nevím. Stále se snaží rodinnou tradici udržet, když já a skoro už i má sestra jsme „zběhly.“ Jsem vděčná osudu a Bohu, že jsem se v této rodině narodila, že jsem měla tak úžasné rodiče a mám tak fajn sourozence. Díky tomu mohu krásně vzpomínat, radovat se z mnoha přátel a známých a také z toho, že jsem poznala tolik míst a koutů naší krásné země. Všude jsme vlastně nejméně týden bydleli, to nám dovolilo poznat město či vesnici docela dobře, jejich památky a zajímavosti. Vždy jsme si našli čas, abychom si tyto pamětihodnosti prohlédli, a to vlastně každý rok opakovaně. Jezdím te6 do těchto míst s manželem a dětmi na výlety a vyprávím jim o svém dětství. Na závěr bych ráda citovala krásná slova našeho skvělého herce Jiřího Sováka. „Není ani tak důležité, jestli tu po tobě zbude barák a majetek, ale je důležité, jaká tu po tobě zbude vzpomínka.“ Připravila Alice Valsová, foto rodinný archiv

10 strana

Náš domov

číslo 192, duben 2006

Před 140 lety válčilo Rakousko s Pruskem. Válku prohrálo a Prusové pak obsadili i Český Merán. Několik staletí měli v německy mluvících zemích hlavní slovo Habsburkové. To jim zajiš8oval nejprve titul římskoněmeckých císařů a po napoleonských válkách předsednictví v německém spolku. Německý spolek tvořilo Rakousko a Německo, které bylo tenkrát rozdrobeno na několik desítek států a státečků, mezi kterými hrálo prim Prusko. Ještě v roce 1864 vystoupily obě říše společně na obranu Šlesvicka a Holštýnska proti Dánsku. O dva roky později už vypukla mezi Rakouskem a Pruskem krátká, ale krvavá válka. Pruský ministerský předseda Bismarck si zajistil podporu Itálie. Ta se snažila získat poslední část svého území obsazeného Rakouskem. Rakousko tak muselo bojovat na dvou frontách. Císař František Josef vydal manifest „svým národům“ (podobně jako o 50 let později na začátku 1. světové války). Pruský král byl ve svém prohlášení stručnější a nijak neskrýval, že příčinou války je neochota Rakouska ustoupit z výsluní. Tak začala válka Němců s Němci. My Češi jsme měli tu smůlu, že se odehrávala na našem území, pokládali jsme své životy a naše země byla ničena a drancována. Náčelník pruského generálního štábu Moltke měl strategii založenou na maximálním využití železnice, urychleném a překvapivém manévrování. Ke spojení tří proudů pruských armád došlo až na našem území, což bylo do té doby nevídané. Rakouská vojska sice na jihu Italy porážela, ale vojska chyběla v Čechách. Železnice na sever dosud neexistovala. Rakouskému vojsku velel Ludvík von Benedek. Tam u Králového Hradce, lítaly tam koule prudce z kanonů a flintiček do ubohých lidiček se zpívá v textu staré kramářské písně. Právě u Hradce Králové došlo 3. července 1866 po několika srážkách vojsk ve východních Čechách k rozhodující bitvě. Srazily se tam dvě armády, žádné mnoho nezbývalo do čtvrt miliónu vojáků. Boje začaly před půl osmou ráno. Šarvátky pomalu přerostly v kolosální bitvu, ve které se tak utkalo na půl miliónu vojáků. Zvláš8 krutá řež byla o les Svíb u Máslojed, kde se několikrát měnil vítěz. Dnes v tomto smíšeném lese najdeme šachty s několika tisíci padlými. Dlouho tu žádná pila nechtěla brát stromy, protože v nich bylo více železa než dřeva. Pověstný kanonýr Jabůrek byl součástí „baterie mrtvých“, která na Chlumu ani nestačila vystřelit a byla rozstřílena jehlovkami. Rakušané chtěli dobýt Chlum zpět. Při útoku narazili na velké síly nepřítele.

Pomník polního myslivce u lesa Svíb z bílého istrijského mramoru

Během dvaceti minut ztratili 10.000 mužů. Místo bylo později nazváno Úvozem mrtvých. Okolo půl páté odpoledne se ještě střetly jednotky rakouské jízdy s pruskými kavaleristy v jedné z posledních velkých jezdeckých bitev v dějinách u Střezetic. Díky tomu mohla část pěchoty uniknout. Rakouská armáda ustupovala a ústup se změnil v úprk. V půl sedmé navečer bylo dobojováno. Historici poukazují na Benedekovu nerozhodnost a hlavní příčinu porážky vidí v technické a taktické zaostalosti rakouské armády. Rakouský pěšák měl v rukou pušku systému Lorenz vz. 1856, tzv. předovku. Musela se nabíjet zpředu a vstoje. Puška systému Dreyse, tzv. zadovka či jehlovka, kterou byl vyzbrojen pruský pěšák se nabíjela zezadu a kadence střelby byla 3 až 5 krát větší.

Pomník „Baterie mrtvých“ na Chlumu

Taktika boje rakouské pěchoty byla založena na bodákovém útoku sevřených linií. Až u Hradce Králové získali Rakušané trpkou zkušenost s „nečestným způsobem boje“, jak pruský útok nazývali. Prusové se totiž vyhýbali bodákovému boji muže proti muži a ze vzdálenosti 30 až 40 kroků pálili do sevřených rakouských šiků hlava nehlava. To mj. pocítili i rakouští dělostřelci, kteří měli už moderní děla s vývrtem hlavně, ale nestačili je použít. Dnes je bývalé bojiště poseto téměř pěti sty památníky. Najdeme tu hřbitovy jednotlivých armád, mauzolea, ossaria (kostnice), sochy, pomníky velké i menší. Mrtvé anonymně pohřbívali do velkých a dlouhých šachet, kde vedle sebe leželo až sto padlých. Kopali je sehnaní místní obyvatelé, hroby byly hluboké pouhých 25 až 30 cm. Pomník mívá obligátní nápis. Padlý důstojník je uveden jménem a vojáci jen počtem. Celkové ztráty se počítají na 50.000 vojáků (mrtvých, nezvěstných a raněných). Z tohoto počtu tvoří rakouská armáda pět dílů a pruská jeden díl. Připomíná to poměr kadencí pušek soupeřů. Zabitých koní bylo více než 6 tisíc. Praha se začala plnit uprchlíky z Hradecka. Cesty ku Praze byly zahlceny utečenci, stády dobytka, povozy s raněnými. Zděšení venkovanů se přeneslo na Pražany. Propukla davová psychóza, kdo mohl, prchal také. Z Prahy prchal i Bedřich Smetana, který nedávno slavil úspěch s první operou Braniboři v Čechách. Prchal i Josef Mánes, který si vybojoval místo na tendru lokomotivy. Tak se také stalo, že okresní hejtman sedlčanského okresu Josef Viž6álek, který sídlil ve Voticích a přednosta příbramského okresu se potkali u Zduchovic nad Kamýkem. Každý běžel opačným směrem. Venkovský lid mohl těžko prchat. Většina chudšího obyvatelstva neměla prostředky ani důvody kam utíkat. První Prušáci táhli přes Sedlec už 5. července 1866. Byla to setnina myslivců a přes 300 povozů směrem na Tábor. To táhli směrem k Vídni. Při zpáteční cestě v druhé polovině měsíce se už u nás zdrželi. Důvodem byla snaha donutit Rakousko k povolnosti. Byla stanovana demarkační čára Cheb – Plzeň – Tábor – Jindřichův Hradec a dále přes Slavonice na Znojmo. Pruské vojsko mělo být na okupovaném území vydržováno z místních zdrojů. Protože Milevsko leželo za demarkační čarou a Prusové ho už neobsadili, přineslo to nahuštění vojska i v Českém Meránu. Úžas budila u českých lidí dokonalá pruská příprava na válku. Měli přesné mapy a dokonale se orientovali. Hostinský Šourek v Sedlčanech se podivil, když se ho pruský rytmistr zeptal: „Pane Šourek, jak se máte?“

číslo 192, duben 2006

Náš domov

strana 11

Ukázalo se, že už byl v Sedlčanech před válkou se cvičenými psy a opicemi. Podobně se vyprávělo, že chodil pruský vyzvědač i po Sedlecku a ukazoval, jak se čistí lněné semínko na řešetovém strojku. Usídlil se pak na Krošíčku, kde sedával na kraji lesa s výhledem do Českého Meránu a kreslíval mapy. 15. srpna 1866 přimašíroval do Sedlce oddíl Rheinských pionýrů č. 8. Skládal se ze 7 oficírů, 190 mužů, 97 koní a 22 vozů naložených mosty. Hejtman s nadporučíkem se ubytoval v prčickém zámku, poručíci v zámcích Nové Mitrovice a Jetřichovice. Vozy zůstaly seřazeny na náměstí. Obec organizovala ubytování a stravování mužstva i menáž pro koně. Druhý den naštěstí odtáhli přes Vysoký Chlumec na Zrůbek, kde postavili provizorní most. Další den přitáhl prapor myslivců a prapor kanonýrů se štábem, celkem 24 důstojníků, 1.050 vojáků a 135 koní. Hlučně slavili celou noc vítězství. Purkmistr a c.k. okresní Mergans rozhodli o rozdělení vojáků po vesnicích. O tuto pochybnou čest nepřišel prakticky nikdo. Vojáků byly plné Jetřichovice, Monín, Vrchotice, Šánovice, Uhřice, Mitrovice, Přestavlky, Prčice, Divišovice, Mrákotice, Měšetice, Lidkovice, Malkovice, Nové Dvory, Myslkov, Veletín i Sušetice. Do chalupy se přidělovalo až 5 vojáků a do statků co se vešlo. Pruským vojákům se v Čechách zalíbilo a dostali tu také pořádnou chu8 k jídlu. O obrovské výkonnosti pruského žaludku svědčí vzpomínky, kdy tři pruští vojáci si dali k snídani 80 natvrdo uvařených vajec. Našinci žasli nad pruským žaludkem, který se po knedlících doplňoval masem, smetanou a kořalkou bez následků.

Prušáci přivezli také sebou kávu, kterou tenkrát na venkově neznali. Babičce Hrstkové z Lidkovic přinesli zelenou zrnkovou kávu a snažili se jí posunky naznačit, že jí chtějí připravit. Celá usoužená si stěžovala sousedkám, že jí Prajzi dali nějaký podivný hrách, který nelze uvařit doměkka. Ještě že pak nerozuměla š8avnatým slovům pruské soldatesky. Byly i opačné zkušenosti. U Vránů v Doublovičkách si chtěla hospodyně zlé vojáky nějak naklonit a připravila jim k večeři smažené kobližky místo obvyklého chleba s máslem. Prušáci, kterým byla česká pochoutka neznámá, ale rozbili zařízení světnice a selka se musela zavřít do komory. Až přivolaný důstojník udělal palašem pořádek. Nebylo příliš důvodů k veselosti, Prusové do Čech totiž zatáhli zhoubnou a zákeřnou choleru. Venkovský lid tenkrát doktorům moc nevěřil, tak se léčil podle majetnosti bu6 pitím kořalky nebo hnojůvky, ale hlavně kouřením. V Malkovicích prý toho využili a Prusů se zbavili. V každé chalupě měli v posteli maroda, který předstíral, že má choleru. Sotva Prajz dveře otevřel, upaloval prý pryč. V naší chalupě v Uhřicích se také traduje příhoda z prusko-rakouské války. V roce 1866 tu hospodařil můj pradědeček Hynek Fiala, který prý byl velký silák. Jednou přišel do černé kuchyně, kde se vařilo na otevřeném ohni a bylo plno kouře. Zahlédl tam pruského vojáka, jak se má k prababičce. Vzal ho zezadu a vyhodil oknem, že přelétl malou zahrádku, prorazil chatrný plot a spadl do stružky, kterou se odváděla z chalup močůvka. Okolo šel právě pruský poddůstojník, kterého špína potřísnila. Vojáka za to prý potrestal.

20. srpna začalo vojsko odcházet. V čele každého pruského praporu šli 4 pištci a 6 bubeníků, kteří dělali „pohanský kravál“. Vojenskou hudbu měli Rakušané bezkonkurenčně lepší. Část Prusů táhla na Zrůbek a část na Sedlčany. Nebyl to ale konec s vojskem v Sedlci, ještě několik tisíc vojáků přes Sedlec mašírovalo. Až po uzavření mírové smlouvy koncem srpna 1866 opustili Prusové Čechy definitivně. Rakousko muselo zaplatit 30 miliónů zl. válečné náhrady a odejít z německého spolku. Prohraná válka nám přinesla železnici důležitou z vojenského hlediska. Krátce po uzavření míru, už 23. října 1866 byla udělena koncese ke stavbě železné dráhy Vídeň – Gmünd – Budějovice – Plzeň – Cheb s odbočkou z Gmündu přes Třeboň – Tábor – Heřmaničky do Prahy. Vážení čtenáři, během pěti posledních let jsem napsal pro Náš domov 60 článků z historie Českého Meránu. Všem milovníkům historie děkuji za přízeň. M. Fiala

Prčické střípky

dvacátých letech minulého století bezpečněji, takže se nebála jít sama za tmy domů. Jen kolem prčického hřbitova měla stísněný pocit, takže raději přidala do kroku. Byla již kousek za hřbitovem, když její pozornost upoutal jakýsi šramot z pole přes silnici. To pole patřilo přestavlckým. Julka zůstala stát v blízkosti stromů lemujících silnici a snažila se proniknout zrakem tmu až tam, odkud tušila zdroj pohybu a neurčitého zvuku. Snad i měsíček byl zvědavý, co bylo příčinou jejího leknutí, takže se zastavil při své pouti po nebeské báni a v jeho světle Julka zachytila pohybující se předmět – kráčející panák. Probuzená zvědavost jí nedovolila opustit úkryt a bedlivě sledovala, kam obživlý panák směřuje. Ten se velmi pomalu přemis8oval ze svého původního místa na sousedovo políčko, kde bylo panáků mnohem méně. Přičinlivý hospodář si takto v noci kompenzoval svou chudší úrodu. Několik dalších nocí bylo na přestavlckých polích rušno. Střídavě se panáky obilí pod rouškou tmy stěhovaly z jednoho pole na druhé. Oba hospodáři měli zřejmě stejný nápad. Jak dlouho tuto činnost provozovali, to už Julča nezjistila. Oba sou-

sedy znala, ale nikdy jejich noční tajemství neprozradila. Ke koloritu venkovského života tyto drobné příhody patřily. Jednu dobu se prčickým hospodářům začala ztrácet drůbež a nejen ta. Časem z chlívků zmizelo i vykrmené prasátko. Mužští řešili otázku rozmáhajících se krádeží v hospodě u piva. Jak zabezpečit prasečí chlívky proti zlodějům se stalo pravidelnou náplní jejich rozhovorů. Nápad střídal nápad. Jeden z přítomných hospodářů se vsadil, že mu čuníka nikdo neukradne. Jeho dvůr totiž hlídá velmi dobrý hlídač – ostražitý, ostrý pes, který nikomu cizímu nedovolí vstoupit. Uplynulo několik týdnů a jednoho rána i tento hospodář zjistil, že mu z chlívku zmizelo vykrmené prasátko. Náhradou za ně mu byla podstrčena vyděšená, kňučící fenečka, o kterou projevoval nevšední zájem „ostražitý a ostrý“ pes. Zloději, znalí věci, vyčkali na vhodnou chvíli, opatřili si hárající fenu, kterou vzali s sebou na lup. Zatím, co pes podléhal svodům roztoužené fenky, zloději v pohodě odnesli ze dvora prase. Inu, kdo zná zákony přírody, ví jak na to. Věra Kapková

Zavzpomínejme dávných příběhů, které se staly před více jak sto lety a v prvé polovině minulého století. Jsou to příběhy prčických občanů, kteří byli současníky mé babičky, dědečka a maminky. Ta velmi poutavě dokázala vyprávět o svém mládí a životě v Prčici té doby. Příběh desátý Panáky Žně bývaly pro hospodáře náročnou prací, do které byla zpravidla zapojena celá rodina i sousedé. Obilí se sekalo kosou, posekané se povřísly vázalo do snopů, které se po šesti stavěly do panáků. Tolik jen na vysvětlenou pro ty, kteří už takovéto žně nepamatují a vyrovnané panáky na poli si ani neumí představit. Bylo po žních a na polích přestavlckých hospodářů stály panáky obilí. V pozdním večeru, kdy se den snoubí s nocí a krajina se halí do tmy, šla z Přestavlk do Prčice mladá žena. Byla to prčická švadlena Julka Petrová. Zdržela se při práci do pozdních hodin v některé rodině, kde šila. Snad bylo ve

Redakce Našeho domova tímto upřímně děkuje panu učiteli Fialovi za jeho pravidelné exkurze do dějin našeho národa a kraje. Jeho články se staly již neodmyslitelnou součástí tohoto měsíčníku, zároveň i nejoblíbenější. Já osobně je vždy přečtu jedním dechem a vždy mne přesvědčí o tom, jak zajímavá a pestrá naše historie je. Jak řekl Marcus Tullius Cicero „Historie je učitelkou života.“ a George Santayana k tomu dodává: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.“ Alice Valsová

Náš domov

12 strana

„Domácí štěstí“ v galérii informačního centra Na samý závěr letošního léta jsme pro vás připravili další lahůdku – výstavu Domácí štěstí. Jak již sám název napovídá, nechali jsme se inspirovat televizním pořadem paní Ivy Hütnerové. Vždy8 i v našich domácnostech se najde řada zajímavých předmětů denní potřeby, aniž bychom vůbec tušili, kolik že jim je vlastně let. Spo-

lečným pojítkem vystavených exponátů bude samozřejmě věk a místo používání. Věk – čím starší, tím lepší, místo používání – naše město a náš kraj. Proto, patříte-li také k ctitelům krásných starých věcí a budete-li mít ve dnech 28. 8. – 4. 10. cestu do Prčice, jistě se zastavte. –r–


OMLUVA SDH Sušetice se tímto omlouvá panu Josefu Šichovi za špatné uvedení jeho jména ve článku Cesta pohádkovým lesem v minulém čísle ND.

Římskokatolická farnost v Sedlci-Prčici pořádá v rámci Prčického posvícení v kostele sv. Vavřince v Prčici

dne 13. 8. 2006 od 18 hodin

KONCERT KLASICKÉ HUDBY PRO TRUBKU A VARHANY Vystoupí: Trubka Jan Zajíček – absolvent plzeňské konzervatoře, continuo a varhany Václav Vála. Zazní skladby od ranné renesance po pozdní baroko – po stopách hudebního odkazu skladatelů J.Clarka, T.Albinoniho, P.Baldassariho, Ch.J.Stanleye, H.Purcelliho. Jste všichni srdečně zváni.

HOUBY ROSTOU?! Léto je v plném proudu a český národ vtrhnul do přírody s urputností sobě vlastní. I ta sebezastrčenější chaloupka kdesi pod lesem má najednou svého majitele a odevšud je slyšet zvuk sekaček a motorových pil. Zaplnily se campy i veřejná tábořiště, cyklistů je na silnicích víc, jak dopravních značek a nad jindy tichými hladinami řek se nyní co chvíli nese táhlé vodácké „ahóóój“. Ale to nejdůležitější, to, na co se všichni těšíme už od vánoc, to stále ne a ne vypuknout. Co že to mám na mysli? No přeci houbařskou sezónu. Není snad v naší populaci každý druhý občan, počítaje i kojence, vášnivým houbařem? I z toho nejpohodlnějšího pražského ouředníčka, který během roku pěšky nepopojde ani od stanice metra k domovním dveřím, se stává křepčící mladík, když vezme do ruky košík, do kapsy kudlu a s tajnůstkářským výrazem ve tváři vyrazí směr hustý hvozd. Vytrvale brouzdá po

lese, ani cigaretu si raději nezapálí, každý pařízek obejde, každičkou větvičku nadzdvihne. A ta radost, když je jeho úsilí odměněno nějakým tím nálezem! Tam bedlička na osmažení, tu krásný, zdravý křemenáč do omáčky či liška pod maso. A což teprve, když pod smrčkem, pěkně ukryt v trávě, na něj mrkne hříbek. To je teprve radosti. Ani nedýchá, když jej opatrně vyndává, pomalu, pomaloučku, aby se klobouček neodlomil. Kudlička mu v ruce jen hraje při čištění nohy – je zdravá, tvrdá! Jako miminko pak svůj nález ukládá do košíku, pěkně navrch, aby se nepomačkal. Až přijde domů, hned ho musí zvážit, je to ale kus. Takový před týdnem ukazovali v Receptáři. Ale co to? Že to moc dobře znáte i vy? Že už se také těšíte, až si budete moci obejít svá tajná místa? A že už se vám sbíhají sliny při pomyšlení na řízeček z masáků? A znáte ten výborný recept na houbovou

čalamádu? Tak to je zapotřebí asi 2 kg spařených tvrdých hub… Že mám počkat, že musíte rychle do lesa? Však já přátelé vím, i já se už nemůžu dočkat, až do našich vyprahlých lesů, a že jich tu v okolí máme dost a dost, pořádně naprší a v novinách se konečně objeví silným písmem napsáno „HOUBY ROSTOU!“. A nebo, že by už růst začaly? Tak to já už nebudu zdržovat. Taky si musím honem něco zařídit. Houbám zdar a lesu zvláš8! Alice Valsová

Náš domov


Děvčata do toho! Před třemi lety jsme se sešly poprvé. Hlavním důvodem našeho setkání byla účast žen na derby Sedlec versus Prčice. Měla jsem zkušenosti z fotbalového týmu jesenických žen, a tak jsem zjiš8ovala všechny podmínky pro zařazení ženského fotbalu mezi disciplíny na Derby. Hledala se odhodlaná děvčata na obou stranách, což byl úkol nelehký, ale zvládly jsme ho, zkušení fotbalisté nám pak pomohli s tréninky. Velikou podporou pro nás je Sokol Sedlec-

-Prčice, ceníme si jeho pomoci, protože bez nich bychom nemohly existovat. První zápas byl pro nás velikou zkouškou, měly jsme malé fotbalové zkušenosti, určitě jsme udělaly i mnoho chyb, ale postupem času a častými tréninky jsme vytvořily stabilní tým a bezvadnou partu, která spolu tráví čas i mimo hřiště. Letošní rok jsem sehrály i několik přátelských zápasů a budeme v nich pokračovat. Naše skóre není sice vždy vítězné, ale jsme rády, že fungujeme dál a každou sobotu si dvě hodiny užíváme na zeleném trávníku. Zúčastňujeme se také nohejbalových turnajů, které se konají v okolí.

strana 13 Sport se pro nás stal radostí a my slibujeme Sedlci, že červenočerné barvy budeme při dalších Derby rády a zodpovědně hájit dál. Prčice je pro nás silným soupeřem, tak Sedlec musí příští rok zmobilizovat všechny síly a pustit se do boje s velikým nasazením. Naše veliké poděkování patří dvěma pro nás důležitým osobám Derby – hejtmanovi Lubošovi Kukačkovi a řediteli Derby Pavlu Dejmalíkovi. Vážíme si toho, co pro naše městečko dělají dobrého. Víme, že je to úkol nesnadný. Za fotbalistky Sedlce Jana Caltová

V Měšeticích se hrál petangue Ve středu 5. 7. 2006 uspořádal SDH Měšetice 1. ročník Memoriálu Karla Stibora ve hře petanque. Turnaj se odehrál za krásného, slunečného počasí v příjemném stínu lip na místní návsi. Celkem startovalo 12 dvoučlených družstev. Hru zahájil v 15:30 pan Karel Stibor. Tuhý boj se odehrál zvláště mezi nejlepšími třemi družstvy, u kterých se rozhodovalo po dvakrát ve hře každý s každým. K dobré náladě přispělo také malé občerstvení pro soutěžící, o které se postaral starosta sboru pan Stanislav Smejtek s manželkou. V 18:30 bylo vše rozhodnuto: 3. místo obsadila Blanka Beranová a Marie Valsová, 2. místo Martin Smejtek a Tereza Smejtková a vítězem 1. ročníku Memoriálu Karla Stibora v Měšeticích se stal Bohuslav Koucký a Václav Kabíček. Následovalo rozdělení diplomů a cen. Hráči se pak plynule přesunuli na taneční zábavu pořádanou panem Tůmou, kde jim k poslechu i tanci hrála skupina Čejka Band. Těšíme se na 2. ročník v roce 2007. Pavel Janda

Nové vedení cyklotrasy Greenways Praha – Vídeň Po téměř ročním období přípravných prací bylo v průběhu června a července ukončeno přeznačení cyklotrasy Greenways Praha-Vídeň v úseku Jesenice - Sedlec-Prčice – Borotín – Radkov. Důvodem přeložky uvedené cyklotrasy byl především neustále rostoucí provoz na silnici číslo II/120 z Jesenice přes Sedlec-Prčice do Borotína a dále na Tábor. Projekt značení s názvem „Přeložka cyklotrasy Greenway Praha-Vídeň v úseku Jesenice – Radkov“ zpracovalo občanské sdružení Oživení, se kterým jsme v předloňském roce připravovali projekt zimních lyžařských tras. Vlastní přeložení značek v terénu provedla firma Služby Sedlec-Prčice. Nová trasa vede atraktivní krajinou, po místních komunikacích a silnicích III. třídy s velmi nízkým provozem. Za Jesenicí je trasa vedena přes osadu Boudy, odkud je to kousek po nové naučné stezce Na zříceninu hradu Zvěřinec. Další zajímavostí na nové trase je komunitní dům Villa Vallila v Červeném Újezdě. Na vile jsou umístěny dva monumentální reliéfy od sochaře Františka Bílka. Jeden z nich představuje, „jak čas rychle ubíhá“ a druhý naznačuje, že „čas způsobuje lidem vrásky“. Přeložení cyklotrasy bylo podpořeno v rámci projektu „Zkvalitňování turistické infrastruktury na Greenways Čertovo břemeno“ od Nadace Partnerství ve výši 95.000,- Kč. Součástí projektu bylo i vybudování dětského hřiště v centru Střezimíře, doplnění posezení na návsi v Červeném Újezdě a výroba laviček do Smilkova. Zdeněk Sedláček, pečovatel-poradce Společenství obcí Čertovo břemeno

14 strana

Náš domov


V Sedlci vyhrál pétangue Nevím, jaké počasí na pořádání turnaje v pétangue je ideální, ale v sobotu 29. července stáli při organizátorech i účastnících III. ročníku turnaje „Českého Meránu“, který pořádá spolek SPOLDRŽIV, všichni svatí. Předpovědi totiž hlásily na tento den přívalové deště, bouřky a silné větry, temná mračna se také v odpoledních hodinách nad Sedlcem objevila, několikrát i zahřmělo, nakonec se však chmurné prognózy nepotvrdily a turnaj se odehrál za příjemného letního počasí. Ten den zkrátka v Sedlci vyhrála hra, zvaná pétangue. V tomto ročníku startovalo 16 dvojic, mnohé opět s kuriózními jmény. V uvolněné, přátelské atmosféře, jaká na hřišti Na Starce celé odpoledne panovala, prošly sítem vzájemných zápasů nakonec nejlépe tyto tandemy: na čtvrtém místě skončili Veselý, Bárta, na třetím místě manželé Rohlenovi, na druhém Lukšan, Hrazánek a vyhráli horcí favoriti soutěže manželé Nádvorníkovi. Vítězové obdrželi ceny, které věnovali členové Spolku drobných živnostníků ze Sedlce-Prčice.

Příští ročník turnaje se opět uskuteční poslední sobotu v červenci a přihlásit se může skutečně každý. Vždy8 tato hra nemá věkové hranice. A. Valsová


KALENDÁRIUM * 1. 8. 1696 Helvíkovice u Žamberka, Prokop DIVIŠ – český kněz, učenec a vynálezce Když na jaře roku 1760 strhli přímětičtí farníci „povětrnostní mašinu“ svého duchovního pastýře, považujíce ji za příčinu velkého sucha, netušili, že zničili první uzemněný bleskosvod na světě. Naštěstí nám však autor zanechal v pojednání Descriptio machinae meteorologicae její podrobný popis, umožňující pozdější rekonstrukci. Prokop Diviš – vlastním jménem Václav Divíšek – patřil k výjimečně nadaným studentům vyšlým z chudých poměrů, kterým kněžská dráha umožnila získat jinak nedosažitelné vzdělání. Jeho láskou se staly přírodní vědy a zejména bádání o elektřině. Studoval vliv elektřiny na rostliny, dokonce se pokoušel elektrizací léčit nemocné. Byl ve spojení s předními fyziky té doby a jeho proslulé experimenty s elektřinou mu přinesly pozvání až do Vídně k císařskému dvoru. † 1. 8. 1879 Řepy u Prahy, Václav BABINSKÝ – legendární loupežník Na rozdíl od tvrzení četných legend nebyl Babinského život příliš romantický. Pocházel z rodiny nádeníka, do školy nechodil a z vojenské služby byl propuštěn pro předstíranou duševní poruchu. Se sobě podobnými se pak toulal po Čechách, kradl a podváděl, není však známo, že by někoho zranil, natož dokonce zabil. Roku 1835 byl odsouzen na 20 let žaláře, který si odpykával nejprve na Špilberku, později v Kartouzích. Tady si získal takovou důvěru jeptišek, pečujících o vězně, že si jej vzaly jako zahradníka do ženské věznice v Řepích u Prahy a zůstal tu i po vypršení trestu. Ve zdejších hospodách se z jeho barvitého, leč smyšleného líčení krvavých mordů, zrodila pochybná sláva loupežníka Babinského, převyšující i pověst opravdových „arcimordýřů“, jako byl například lupič Grasel. * 11. 8. 1799 Saugues, jižní Francie Joachim Barrande – francouzský geolog a paleontolog, zakladatel české geologie. Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Vystudoval silniční a mostní stavitelství, ale věnoval se převážně přírodním vědám. Krátce působil jako vychovatel vnuka francouzského krále Karla X, po revoluci v roce 1830 byl nucen odejít do exilu a v roce 1831 začal působit v Praze. Při vyměřování dráhy z Lán do Radnic narazil na četné zkameněliny, což změnilo smysl jeho snažení. Více než polovinu života pak prožil v Če-

Náš domov chách, kde se věnoval výzkumu zkamenělin českých starších prvohor. Výsledky své systematické práce publikoval v monumentálním díle Systeme silurien du centre de la Boheme (Silurský systém středních Čech, 22 svazků, práce má více než 6 000 stran, 1 160 celostránkových litografických příloh a popisuje téměř 4 000 druhů.) Zemřel náhle při cestě do Rakouska 5. října 1883 a své rozsáhlé sbírky, bohatou knihovnu, rukopisy i značný finanční obnos věnoval Muzeu království českého, dnešní Národní muzeum v Praze.

strana 15 kostí a věčného konfliktu mezi individuálním bytím a smrtí hledal v prozaické tvorbě cestu k pokorné, všeobjímající lásce a k národnímu společenství. Celým jeho dílem je prostoupen konflikt mezi básníkovou smyslovostí a jeho kněžstvím. Snad jeho největší a nejvýznamnější prózou je Zapomenuté světlo (1934, zfilmováno r.1996 s B. Polívkou v hlavní roli. Film byl oceněn Zlatým lvem). Kniha vyvolala na veřejnosti silné pohoršení, po vydání byla většina nákladu zkonfiskována a mohla se pak distribuovat až po silné cenzuře. † 21. 8. 1614 zámek Čachtice, Alžběta BÁTHORYOVÁ – uherská šlechtična Krásná manželka hraběte Nádasdyho, majitele rozsáhlých statků na Nitransku – jak praví legenda – omlazovala své tělo koupelí v krvi mladých dívek. K naplnění svých sadistických choutek využívala služebnictvo, které jí ze širokého okolí přivádělo mladá děvčata do „služby“ a pak jí pomáhalo nic netušící dívky mučit a vraždit. „Ohavné ukrutnosti“ páchala šílená šlechtična velmi dlouho, ale nakonec byla přeci jen odhalena, když ji palatin Jiří Thurzo přistihl přímo při činu. Vyšetřování odhalilo strašnou bilanci – o život Alžběta připravila na 650 dívek. Služebnictvo zapletené do orgií své paní bylo popraveno a sama strůjkyně vší hrůzy doživotně uvězněna v podzemí čachtického zámku, kde po čtyřech letech zemřela.

15. 8. tomu bude 120 let, co divadelní ochotníci sedlečtí sehráli k dobročinnému účelu veselohru o třech jednáních od S. K. INSERÁT. Z dobového plakátu (viz. obrázek) se mimo jiné dovídáme že: pana Vasila – statkáře – hrál p. Frant.Vaniš, Julii – jeho dceru – sl. Urbánková, Helenu – její tetu – sl. Mottlová, Víta – lékaře – p. Frant. Šourek a další. Představení začínalo v 8 hodin a ceny míst byly jako obyčejně. Lístky na číslovaná sedadla byly k dostání u pana Jos. Šabaty a v den představení u kasy. A že děti bez průvodu rodičů na představení neměly přístupu. * 20. 8. 1878 Tasov, Jakub DEML – český básník, prozaik, překladatel, publicista a nakladatel. Svou literární dráhu začal již jako student bohosloví. Ze životních úz-

Vydělávejte z domu: www.vydelekzdomu.cz, Tel: 603596525

* 24. 8. 1885 ve Žlunicích u Nového Bydžova, Václav Špála – český malíř, grafik a ilustrátor. Svou první malířskou průpravu získal od svého staršího bratra, profesora kreslení. Roku 1903 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kterou však záhy opustil pro nespokojenost se způsobem výuky. V roce 1911 navštívil Paříž, ve které poznal soudobé avantgardní umění. Jeho výtvarný záběr je velmi široký. Od maleb přes grafiku až k ilustracím knih, plakátů a scénickým návrhům. Od krajin, přes figurální malbu až po různá zátiší. Věnoval se také keramice a výrobě hraček ze soustruženého malovaného dřeva. Ve své tvorbě spojoval prvky českého folklóru s kubismem, fauvismem a dalšími výtvarnými styly. V roce 1909 vstoupil jako člen do Spolku výtvarných umělců Mánes, od roku 1936 byl jeho předsedou. Vystavoval s Tvrdošíjnými, podílel se na aktivitě Osmy. Roku 1945 získal jako jeden z prvních titul národního umělce. Zemřel 13. května 1946 v Praze a je pochován na vyšehradském Slavíně

Pomůžeme Vám zhubnout: www.zdravehubnout.cz, Tel: 603595492

16 strana

Náš domov


MILOSLAV ŠUSTR POTVRDIL TITUL MISTRA REPUBLIKY V sobotu 22. a v neděli 23. července se v Milevsku uskutečnilo mistrovství České republiky cyklistů organizovaných ve Sdružení amatérských cyklistů České republiky. Z pověření Jihočeské amatérské ligy organizoval vlastní závody Klub amatérských cyklistů Milevsko. V sobotu se jela časovka jednotlivců a v neděli silniční závod. Obou závodů se účastnila řada cyklistů z Tábora. Z nich největší šance na přední umístění měl Miloslav Šustr (rodák z Divišovic) z oddílu RICOH IMPROMAT TÁBOR, který v případě vítězství v silničním závodě mohl potvrdit letošní titul mistra republiky získaný 8. července mezi cyklisty s licencí ČSC. Kategorie H, ve které Miloslav Šustr soutěží se vydala na svůj 60 km dlouhý závod již v 8:35.Teplota vzduchu se již v té době blížila ke 30 stupňům. Na počátku druhého z pěti okruhů v kopci nastoupil Miloslav Šustr k úniku a jeho tempu stačil pouze Miroslav Vodák z oddílu KOVO Praha. Vzornou spoluprácí na trati se tito závodníci s přibývajícími kilometry vzdalovali svým pronásledovatelům. V posledním stoupání před cílem nestačil ani Miroslav Vodák a tak si Miloslav Šustr nikým neo-

hrožován dojel pro svůj druhý letošní titul mistra České republiky tentokrát mezi amatérskými závodníky. Za druhým Miroslavem Vodákem pak dojel jako třetí ostravský závodník Petr Homola.

Miloslav Šustr, který stejně jako v roce 2005 získal oba tituly mistra České republiky v silničním závodě prokázal, že v Táboře se daří cyklistice v každém věku. M.G.


Náš domov

strana 17

Jubilejní 35. ročník memoriálu Františka Hájka vyhrál tým Sokola Sedlec-Prčice V neděli 30. července se na hřišti TJ Sokol Sedlec-Prčice konal jubilejní již 35. ročník memoriálu Františka Hájka v kopané. Turnaje se zúčastnily čtyři celky, a to TJ Tatran Sedlčany, SK Marila Votice, SK Petrovice a pořádající TJ Sokol Sedlec-Prčice. Za slunečného a možná na fotbal až příliš teplého počasí si v prvním zápase spolu změřili síly domácí borci s hráči Petrovic. První poločas byl ve znamení našich neproměněných šancí, a tak jsme šli do šaten s nepříznivým skóre 0 : 1. Gól do naší brány vsítil R. Mikulášek. V druhém poločase jsme zlepšili svou hru a po dvou nařízených penaltách jsme nakonec vyhráli 2 : 1. Pokutový kop proměnili J. Lukáš a P. Bechyně. K tomuto zápasu je potřeba také říci, že jej coby hlavní sudí pískala žena, slečna Lucie Ratajová, a pískala ho výborně. Předvedla tak svým mužským kolegům, jak se to dělá. Druhý zápas spolu sehrály týmy Tatranu Sedlčany a Marily Votice. Tatran byl obhájcem loňského prvenství a jako takový se také k prvnímu zápasu postavil. Na turnaji představil nové, zcela omlazené mužstvo B, které by mělo být kádrovou rezervou A týmu. A první poločas byl také v jejich režii. Po brance M. Ségla vedl 1 : 0. V druhém poločase se však výkon Tatranu výrazně zhoršil, čehož zkušené Votice využily, po nařízené penaltě vyrovnaly hru a v 52. minutě se ujaly vedení. Ačkoliv Tatran do posledních minut zápasu vložil vše, zapojil se i gólman, Votice již své vítězství udržely až do konce. Za Tatran skórovali ještě D. Bartoň. Za Votice stříleli Bína, Kratochvíl a V. Pudil. Tatran Sedlčany : Marila Votice 2 : 3. V zápase o 3. a 4. místo se tak střetli hráči SK Petrovice a Tatranu Sedlčany. Jakoby porážka s Marilou Tatran rozhodila, hráči hráli velice špatně, zvláště děravá byla obrana Sedlčan. Výkon Petrovic naopak lze označit jako velice příjemné překvapení. V utkání bohatém na góly i pěkné akce za Tatran v 1. poločase skórovali V. Novotný a P. Chlasták, za Petrovice Dolejš, Mikulášek a Nechanický. V druhém poločase pak ještě za Tatran Novotný a za Petrovice Mikulášek. Stav utkání skončil 3 : 4 a pohár za třetí místo si z memoriálu odvezl celek SK Petrovice. Obhájci titulu odjeli letos ze Sedlce-Prčice s nepořízenou a trenéři Tatranu budou muset na svém týmu, složeném beze sporu z kvalitních fotbalistů, ještě hodně zapracovat. K fotbalu také patří srdíčko, hoši! A to jste tentokrát nechali doma. Pak se již vše soustředilo na velké finále, v němž se střetli domácí hráči s celkem SK Marila Votice. Sokol neponechal nic na náhodě a od samého začátku se předvedl jako favorit. Soupeře přehrál po všech

směrech, v prvním poločase se Votičtí snad ani nedostali k naší bráně. První poločas jsme zcela zaslouženě vyhráli 2 : 0 po brankách Pavla Müllera a Michala Davídka, když jsme ještě ve 23. minutě neproměnili nařízenou penaltu. Do druhého poločasu se

hráči Marily přeci jen trochu vzchopili, obzvláště pak po brance V. Pešaty, kterou snížil stav na 2 : 1. Ale záhy nato jsme odpověděli gólem L. Pištěka, stav 3 : 1. V poslední minutě ještě Votice ze závěrečného tlaku dokázali upravit na 3 : 2, na vítězství našich se však již nic nezměnilo. Sokol Sedlec-Prčice : Marila Votice tedy 3 : 2 a pohár tak po zásluze zůstává doma. Blahopřejeme! Připravila Alice Valsová

Náš domov

18 strana


Citát na tento měsíc: Jediným lékem proti bacilu lásky je sérum ze ženatého člověka. Anonym

Lidové pranostiky na srpen: 4. 8. Potí-li se Dominik, bude ještě Marek v kožiše. 10. 8. Vavřinec ukazuje, jaký podzim nastupuje. Je-li počasí na svatého Vavřince pěkné, možno očekávat deště. 15. 8. O Nanebevzetí jasno před východem slunce, nastane požehnaný podzimek. 12. 8. Sv. Klára bývá stálá. 16. 8. Prší-li jen týden po svatém Rochu, bramborů každý den trochu. 24. 8. Bartoloměj svatý odpoledne krátí. Po svatém Bartoloměji zhořknou okurky. O svatém Bartoloměji naplije jelen do řeky a proto se nemá již nikdo koupati.

Kam na výstavu?

28. 8. Na svatého Augustina zahvízdá už meluzína. 29. 8. Stětí svatého Jana – přestávají již parna.

Flora Olomouc: 17.8. – 20. 8. FLORA OLOMOUC – mezinárodní zahradnická výstava a veletrh letní zahradnické trhy

• Srpnové mlhy zrána táhnou vodu, padají-li, nesou sucho. • Srpnové rosy sedláku nosí. • Prší-li zčista jasna, prší pannám krása, ale na baby rez. • Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy. • Když duha má konce na horách, bude hezky, když v údolí, bude pršet. • Když se vrabci perou, vlaš8ovky jsou nad vodou a holubi na štítě, půjdou mraky na zem.

Výstaviště České Budějovice: 24. – 29. 8. 2006 ZEMĚ ŽIVITELKA – 33. ročník největšího mezinárodního agrosalonu u nás, bohatý doprovodný kulturní program.

Důležitá telefonní čísla • Hasiči .................................................................................... 150 místní pohotovost 602 666 150 • Lékařská záchranná služba................................................ 155 • Policie ČR ............................................................................. 158 Obvodní odděl. Votice ........................................... 317 812 275 • Univerzální – Pro hlášení nehod všeho druhu................... 112

Praha – Výstaviště Holešovice: 7. – 10. 9. 2006 PRAGOINTERIER LIVING FAIR – 16. mezinárodní veletrh bydlení 13. – 15. 9. 2006 MÓDA PRAHA – 6. mezinárodní veletrh módy Výstaviště Zahrada Čech Litoměřice: 15. – 23. 9. 2006 ZAHRADA ČECH – 30. jubilejní ročník stále velmi oblíbené výstavy, velké letní trhy, bohatý kulturní program Jak tiše žil, tak tiše odešel, skromný v životě, velký v lásce a dobrotě. Dne 18. srpna uplynou tři roky od smrti

pana Karla Košaře. Stále vzpomínají manželka Marie a synové Kája a Petr s rodinami. Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi.

• Středočeská energetická – pohotovost ............ 840 850 860 • Středočeská plynárenská – pohotovost ............ 317 814 513 • Centrální ohlašovna poruch – plyn ................................. 1239 • Služby s.r.o. ..................................317 834 514, 731 406 450 • Zeos – vodovod ....................... (Po-Pá 6-15 hod) 317 834 320 mobil: 603 812 698 • Veterinář – MVDr. Šonka ............ 317 834 422, 603 817 898

Dne 31. 8. 2006 uplyne rok, co nás navždy opustil

pan Jaroslav Macháček z Prčice. Kdo ho znal, vzpomene, kdo ho miloval, nezapomene. S láskou stále vzpomínají manželka a dcery s rodinami.

Náš domov, měsíčník Města Sedlec-Prčice, šéfredaktor – Alice Valsová, informace a příspěvky na čísle tel. 317 834 328, mobil: 603 201 583, e-mail: [email protected] nebo přímo na Infocentrum, cena 8 Kč, evidenční číslo MK ČR E 10761, náklad 650 výtisků, redakční uzávěrka příštího čísla: 31. 8. 2006, tiskne tiskárna Tria Olbramovice Cena inzerce: titulní strana - 7,- Kč, zadní strana - 5,- Kč a vnitřní strany - 4,- Kč/1 cm2

číslo 196 srpen 2006 STAROSTI STAROSTŮ

Recommend Documents