IRIDOLOGICKÉ MAPY...18

OBSAH

Předmluva.............................................................................................................. 6 I. ÚVOD ........................................................................................................... 7 1. Co je to iridodiagnostika?................................................................................. 7 2. Historie vzniku ............................................................................................... 9 II. TYPY DUHOVEK .......................................................................................11 1. Barva duhovky ..............................................................................................11 2. Struktura duhovky .......................................................................................12 3. Konstituce duhovky.........................................................................................13 Modrá duhovka ..............14 Hnědá duhovka ..............14 Šedá duhovka ...............14 III. DĚLENÍ DUHOVKY ................................................................................15 1. Dělení úhlové....................................................................................................15 2. Dělení na sektory.............................................................................................15 3. Dělení na pásma ............................................................................................15 IV. IRIDOLOGICKÉ MAPY .........................................................................18 1. První větší pásmo: žaludek - střeva ………………………………………...18 Žaludek ...................18 Střeva .................... 19 2. Druhé větší pásmo: krev - svaly………………………………………….....20 Srdce , Slinivka ………....21 Hypofýza,Moč. měchýř ....22 Hlava slinivky .................21 Žlučník,děloha,Konečník….22 Ledviny, Nadledvinky… 21 Mandle,Průdušky,Jícen….....22 3.Třetí větší pásmo; kosti - kůže . ……………………………………………. 23 Játra ....................23 Malý mozek.........23 Slezina .............. 23 Plíce.....................23 Štítná žláza............23 Kůže ..................23 V. DRUHY DUHOVKOVÝCH ZNAKŮ A JEJICH INTERPRETACI ............................................................................23 1. Tvary duhovkových znaků..............................................................................24 Čáry.........................................24 Příčné znaky (příčnice)....... 26 Vločky (šupiny) a obláčky......25 Paprskovitě znaky ...............26 Stuhy........................................25 Klíny ....................................27 Zátoky (laguny) ....................25 Křečové prstence ........... 27 Včelí plást .............................26 Tmavě pásmo kůže ........ 27 Černé body...............................26

2. Barevné znaky................................................................................................28 Skvrny toxické endogenní ..28 Melaninový pigment .........28 Hemosydcrinový pigment....28 Lipofuscinový pigment........29 Usazenina kyseliny močové ………………………………………………….. 29 VI. ZMĚNY ZORNIČEK...................................................................................29 1. Oválné deformace .........................................................................................30 2. Částečné deformace na obvodu zorničky......................................................31 3. Přesunuti zorničky...........................................................................................32 4. Změny průměru...............................................................................................32 5. Přebarvení zorniček.........................................................................................32 VII. SPOJIVKOVÉ ZNAKY..............................................................................33 VIII. PŘÍKLADY NĚKTERÝCH NEMOCÍ ...................................................34 1. Onemocnění trávicího systému …………………………………………... 35 Nemoci žaludku..............35 Nemoci střev ...............................36 Zvýšená kyselina.............35 Zánět střev ...................................36 Nedostatek kyselin .......35 Vředová nemoc dvanácterníku . . 37 Zánět sliznic žaludku......35 Zánět apendixu ............................37 Neuróxa žaludku............ 35 Žíly konečníku...............................37 Zaludeční vřed............. . 36 2. Onemocnění jater a žlučových cest…………………………………………38 Zápalové stavy jater..........39 Žlučové kameny.............40 Ztvrdnutí jater..............39 Nemoci slinivky břišní........41 Zápalové stavy žlučového měchýře 39 3.Nemoci oběhového systému .......................................................................... 42 Onemocnění srdce .......42 Oslabení srdečního svalu ..........45 Zánět endokardu ..........43 Poškození srdečních chlopní .... 45 Zánět srdečního sva........43 Krev a krevní cévy.................... 45 Zánět osrdečniku............44 Arterioskleróza ........................46 Srdeční neuróza..............44 4.Nemoci dýchacího systému...............................................................................47 Zánět horních dýchacích cest ... 47 Zápal plic..................49 Akutní zápal průdušek ............ 48 Rozedma plic ..........49 Chronický zánět průdušek......... 48 Tuberkulóza plic ....49 Astma bronchiale...................... 48 Rakovina plic............50 Nemoci plic ..............................49 5.Nemoci močového systému…………………………………………………...50 Onemocnění ledvin...........51 Ledvinově kameny...........53 Zánět ledvin................51 Nemoci močového měchýře.....54

Oslabení funkce ledvin...52 Zánět měchýře............. 54 Vodová ledvina ,.............52 Atonie měchýře ...........54 Putující ledvina ............52 7.Nemoci pohlavních orgánů...............................................................................55 Mužské pohlavní orgány ......55 Novotvary vajcčníků ....56 Zápalové stavy..............55 Zápalově stavy dělohy ....56 Neplodnost pohlavních orgánů Přesunutí dělohy ............57 a jejich ztvrdnutí..................56 Novotvar dělohy..........., . 57 Ženské pohlavní orgány.......56 8.Poruchy krevních žláz, ...................................................................................58 Mozkový přívěsek ...........58 Žlázy příštítné..................... 59 Šiškovité tělísko (epifýza)..59 Tymus (žláza brzlíková).......59 Štítná žláza .........................59 Žlázy nadledvinkové ........59 9.Poruchy sleziny a funkcí lymfatickěho systému ..........................................60 Nemoci sleziny..................................60 Dysfunkce lymfatickěho systému… 61 10.Duhovkový obraz hlavy …………………………………………………...…61 Zuby.....................63 Uši.......................63 Oči.......................63 PŘÍLOHY Systém viscero-exteroceptivních projekčních spojení podle K. Vělchověra na příkladu Žaludeční patologie..................................................... 64 Astrologická typologie lidi podle tváří .................................................................. 65 Klasifikace iridogenetických znaků podle J.Decka................................................ 66 MAPY TOPOLOGICKÉ A GENETICKÉ IRIDIAGNOSTIKY Schéma projekčních zón lidského těla na duhovce podle R. Bourdiola............ 67,68 Schéma projekčních zón lidského těla na duhovce podle A. Guntera............... 69,70 Schéma projekčních zón lidského těla na duhovce podle K Robertse............... 71,72 Schéma projekčních ran lidského těla na duhovce podle H. Jensena................ 73,74 Schéma projekčních zón lidského těla na duhovce podle J. Decka................... 75,76 Brachycefání cévy - kruhová topografie duhovky podle J. S. Vělchověra….... 77,78 Schéma projekčních zón lidského téla na duhovce podle J. S. Vělchověra…... 79,80 Schéma projekčních zón lidského těla na duhovce podl. P. Dimkova............... 81,82 Obálka Schéma projekčních zón lidského těla na duhovce podle A. Castra.................... l, 83 Stromální příznaky žaludeční sekrece podle J. Vělchověra...................................... 2

Předmluva Vážení čtenáři, předkládaná publikace se vás pokusí stručné seznámit se základními poznatky u nás málo známé diagnostické metody nazvané iridodiagnostika. Metody, která umožňuje rozeznávat chorobné procesy probíhající v organismu člověka pomocí analýzy znaku pozorovaných na duhovce očí. Jde o všeobecně uznávanou a. ve světě s úspěchem používanou diagnostickou metodou. Celá práce sa skládá ze dvou částí. První z nich, všeobecná, uvádí čtenáře do problému a seznamuje ho s terminy i základními pojmy. Druhá zase podrobněji spojuje na duhovce pozorované změny s jistými nemocemi orgánů a systémů těla. Předkládaná Iridodiagnostika si zasluhuje zvláštní pozornost, protože jde o spojem bohatého informačního obsahu s promyšlenou a přehlednou formu. I když nejde o vyčerpávající příručku iridologie, budeme-li pečlivě zkoumat pozorované příznaky uvedených charakteristických duhovkových nálezů, budeme moci stanovit správné diagnózu, a to i tehdy, nemá-li zkoumající speciální medicínskou přípravu. Upřímné vám proto doporučujeme laková pozorování očí, a to hlavně tem, ixioz se poprvé setkali s touto diagnostickou metodou. Současně vás ale musíme upozornit abyste nedělali předčasné závěry, protože existuje množství rozvíjejících sa poškozeni, zahrnujících iak strukturu, tak i barvu duhovky, zdánlivě připomínajících velmi vazné, často neléčitelné nemoci. Snadno se můžete zmýlit a vyvolat nepotřebný stres u vyšetřovaného i vyšetřujícího. Musíme proto upozornit čtenáře-laiky, kteří by se po přečteni teto publikace chtěli pokusit samostatně o přesné stanovení diagnózy, že vědomosti zde obsažené nestačí na zvládl ti komplexního iridologického hodnocení oka. A netýká se to pouze oblasti duhovkových znaků, závislosti jednoho orgánu na druhem atd., ale i toho, že kvalifikovaný lékař má odpovídající medicínské vědomosti a védy múze nález na duhovce verifikoval klinickým pozorováním a lékařskou anamnézou. Kromě toho disponuje prostředky, s jejichž pomoci muže podniknout odpovídající léčení. Naopak, nekompetentní osoby zhusta podávají výroky typu: Víte jste nemocný(á) na...", a nechávají člověka zdrceného diagnózou, která ve 'většině případů není pravdivá. Proto doporučujeme, aby se čtenáři-laici nejdřím obrátili na lékaře a až později se sami podívali do očí. Iridologie si totiž vyžaduje velmi mnoho zkušeností, to znamená pozorování tisíce, páru očí. Každá duhovka je jiná, stejné jako je jiný každý člověk. Jedním z důležitých úkolů současné lékařské védy je rozpracovaní a využiti expresdiagnostichých metod, které by mohly ještě před návštěvou klinik umožnit rozeznaní chorob v rámci hromadných profylaktických a dispenzárních prohlídek obyvatelstva. Snad nejlépe by tenhle úkol mohla vyřešit iridodiagnostika, která se

stava velice populární Na rozdíl od klinické medicíny, jejímž hlavním posláním je determinizace počátku nemoci v širokém měřítku dovoluje vyhledávat zděděné výchozí prvky, s jejichž pomoc, lze určit nejen životní tonus, ale také charakter a „podpis" mnoha patologických procesy Základem realizace iridodiagnostiky jsou topické a genetické mapy duhovky. Představují základní atribut každodenní činnosti lékaře - iridologa. V teto publikaci jsou nejuznávanější a klinicky vyzkoušené mapy s projekčními indodiagnostickymi zónami, včetně vyznačených dědičných poruch systému a organu. V minulosti u nás byly naturální diagnostické a terapeutické přístupy často tabuizovany, ba přímo zakázány. Vzhledem k tomu, že ve světovém měřítku mají už svoje tradiční a dlouhodobé místo, vystupuje aktuálně naléhavá potřeba jejich studia a postupného úplatné, ,,Věřím"že jako základní orientační pomůcka na diagnostikování z duhovky poslouží tato příručka těm, kdož se o tuto metodu zajímají. Prezident Ruské asociace iridologů profesor J. S. Vělchověr I. ÚVOD 1. Co je to iridodiagnostika? Iridodiagnostika (někdy i iridologie) je diagnostická metoda, hodnotící zdravotní stav pacienta na základě vzhledu duhovky jeho oka a znaků, které se na duhovce objcvují. Při hodnocení duhovky se berou do úvahy zračný v její struktuře a zbarvení. Občas se využívají také znaky objevující se na skléře a uměny v uložení a tvaru zorničky.Pojmenování „iridodiagnostika", podobně jako v jiných jazycích, pochází z latinského slova iris, což znamená duhovka (řecky iris = duha). Na duhovce oka, díky jejímu spojení s celým tělem nervovým a krevním systémem, je vidět všechny poruchy, ke kterým z různých důvodů dochází. Znamená to, že všechny deformace v uložení vláken na duhovce, projevující se v různých podobách jako skvrny, kosočtverce, body atd., a zároveň nepřirozené znaky podle daného zabarvení duhovky mají svůj diagnostický vyznaní. Tvoří racionální kód pro interpretaci, k němuž existuje odpovídající klíč, vypracovaný odborníky, kteří se zabývají touto oblastí. Pozorováním duhovky dokáže zkušený iridolog důkladně zhodnotit náš zdravotní stav. Na tom malém barevném kroužku o průměru něco kolem l cm se totiž znázorňují všechny informace, týkající se hrozících chorobných změn v nás, a kromě toho obsahuje informace umožňující stanovit predispozice vyšetřovaného k jistým onemocněním. Je-li organismus zdravý a silný, je duhovka hladká, bez deformací.

Když se v nás začíná dít něco nedobrého, na duhovce se jako na světelné tabuli objeví charakteristické znaky daného onemocnění. Dívaje se do očí, iridolog stanoví druh onemocnění i stupeň jeho pokročilosti. Dlouhou dobu byla iridodiagnostika metodou, jejíž principy nebyly známy. Nyní na základě mnoha pokusů a výzkumů vědci vysvětlili procesy, které tyto jevy způsobují. Změny na duhovce souvisejí především s přilehlým nervovým systémem. Je třeba poznamenat, že jsou pozorovány nejen u lidí, ale také u zvířat. Jistě, existuje pro ne odlišná topografie duhovky. Dnes je už možné vyvolat u zvířat jisté znaky uměle, v laboratořích. Díky tomu je možné lépe poznat zásady řídící tyto procesy, které byly donedávna neznámé. V denní praxi se iridodiagnostika ukázala jako velmi užitečná, např. při odhalování nemocí trávicího ústrojí. Klinické výzkumy při použití gastrofibroskopie, jak udává odborná literatura z této oblasti, totiž odhalují nemoci žaludečního vředu přibližně v 80 %, ale iridodiagnostika nám dává 95 - 98 % šancí na jeho rozpoznání. V jiném případe je možné díky ní dostatečně brzy odhadnout ohrožení infarktem myokardu a udělat potřebné preventivní kroky. Ale na druhé straně je také třeba přiznat, že někdy se objeví jisté problémy při interpretaci pozorovaných změn duhovky. Například na základě změn na duhovce oka můžeme v 100 % případů říci, kdo má nemocné ledviny. Ale objevují se také znaky ne příliš charakteristické. Proto je někdy těžké stanovit, o jakou nemoc ledvin jde. Podobně je tomu při diagnostikování nemocí krve. Kvůli těmto těžkostem nemůžeme však samotnou metodu označit za rnálo vhodnou a nepřesnou. Při prvním setkání s iridodiagnostikou by se mohlo zdát, že je konečně objevena jakási univerzální, jednoduchá a neškodná metoda hodnocení zdravotního stavu. Není tomu tak. Bezpochyby je to metoda velice zajímavá a neobvykle efektivní při získávám informací o existujících onemocněních. Nemůže však být jedinou metodou diagnózy. Naopak, musí být vždy potvrzena lékařskou anamnézou a klinickým pozorováním. Na základě bohatých zkušeností v této oblasti můžeme říci, že „iridodiagnostika je velmi vhodná na diagnostikování nemocí, jejichž pro-jevy jsou tak subtilní a objevuji se v tak velkých časových odstupech, že je těžké potvrdit, zda daný chorobný proces probíhá. Zatím, je dokonalou metodou rozpoznávání vleklých nemocí a novotvarů. Pomocí ní můžeme rozpoznat také akutní stavy, probíhající bouřlivě... Iridodiagnostika pomáhá předvídal náklonnost k jistým nemocem. Můžeme společné s ní použít racionální profylaxi. Lékař na tomto základe může snadno hodnotit zásahy své terapie a dokonce ji hned zmodifikovat." Jaká jsou omezení při používání této metody? Není vhodné ji používat u malých détí, vzhledem na slabě vytvořené struktury duhovky, ani u starých lidí, vzhledem na silné znetvoření způsobené věkem, také „není možné iridodiagnostiku používat u lidí, kteří překonali nemoci očí, v jejichž průběhu často dochází k poškození

duhovky. Ztráta jednoho oka znemožňuje pravdivě hodnotit klinický stav uvedenou metodou." V některých zemích, v Německu. USA a v Rusku existují také specializovaná střediska iriclodiagnostiky, kde lékař stanovuje diagnózu nejen na základě lékařské anamnézy a klinického pozorování, ale také na základě duhovkového obrazu. Přitom si pomáhá např. i počítačem, který analyzuje dříve vyhotovenou fotografii oka pacienta. Takový snímek se přiloží k chorobopi-su pacienta jako jistý dokument, po němž je možné vždy sáhnout při pozorování postupů a výsledků léčení. Ještě jednou upozorňuji, že to, co nyní držíte v rukou, není metodická příručka na určování diagnózy z duhovky oka. Tato věda je mnohem širší. 2. Historie vzniku První písemné doklady, svědčící o využívání duhovky na rozeznávání nemocí, pocházejí z doby před několika tisíci lety. Nejznámějšími dokumenty jsou dva papyry o délce okolo 50 metrů a šířce 1,5 m, které byly nalezeny během archeologických prací v Gize. Jejich autorem byl slavný lékař a kněz faraóna Tutanchamona (? - okolo 1349 př. n. 1.) El Aks. Jemu se také připisují zásluhy o rozšíření této metody, díky jeho pracím se rozšířila z Egypta do Babylonu, Tibetu, Indočíny. Tyto papyry jsou uloženy v babylonské knihovně. Připomínáme, že existenci vztahu mezi zdravotním stavem a duhovkovým obrazem znali a vhodným způsobem využívali Hippokrates, Filostratos a Pythagoras. Ale o změny na duhovce, ke kterým docházelo v důsledku nemoci, nebyl zájem pouze u lidí. Existují důkazy, které říkají, že příslušníci některých horských kmenů už před 800 lety pozorovali při koupi ovcí jejich duhovku. Na základě toho vybírali nejzdravější zvířata. Kromě toho dokázali v případě onemocnění také stanovit jeho příčinu. Během následujících století jako by se na tuto metodu zapomnělo. Chybí záznamy o pracích na téma iridodiagnostika. Na základě současných výzkumů je stanoveno, že závažnějším dílem, v nérnž jsou obsaženy informace o duhovkových znacích a zkušební lokalizace polí, odpovídající jednotlivým orgánům našeho organismu, je práce ze 17. století, jejímž autorem byl lékař Filip Meycns. Byla vydána v Drážďanech v roce 1670 pod titulem „Chiromatica me-dica". Dočteme se v ní mezi jiným: „Horní část (duhovky) odpovídá hlavě... Pravá strana oka poukazuje na stav všech vnitřních orgánu, které jsou na pravé straně, tedy játra, pravá (část hrudníku a cévy. Levá strana oka múže poukazovat na všechny orgány, které leží na levé straně, bude to srdce, levá část hrudníku, slezina a malé cévy..." Skutečný rozvoj iridodiagnostiky nastal 200 let po vydání Meyensova díla. Stalo se to zásluhou budapešťského lékaře Ignáce voň Peczela {1822-—1911). Považujeme ho za otce současné iridologie.K samotnému objevu došlo náhodně, když se staral

o poraněnou sovu, která měla zlomené křídlo. Peczely zpozoroval, že společně s uzdravováním ptáka se změnil i obraz jistého sektoru jeho oka. Tato pozorování se stala výchozím bodem zkoumání duhovky lidského oka. Po určité době systematického zkoumání a pozorování začal s prvními pokusy rozdělit duhovku na sektory odpovídající jednotlivým orgánům lidského těla. Základem tohoto atlasu byly znaky deformující její obraz nebo měnící její jednolitost. Jako lékař disponující jistými vědomostmi potvrdil tedy nemoci svými diagnostickými metodami a spojoval je se znaky na duhovce oka. Časem, jak nabýval poznatků, zhotovil mapu, na níž umístil pole odpovídající srdci, plícím, slezinč a všem. čtyřem končetinám. Zjistil také, že duhovkový obraz trávicího systému se nachází okolo zorničky a je uzavřen duhovkovým věncem. Výsledky svých pozorování a zkušeností publikoval v práci Objevy v oblasti přírodních a medicínských věd: Instrukce ke studiu diagnostikování z očí, vydané v Drážďanech v roce 1881. Tato práce nezůstala u současníků bez odezvy. Za několik let se objevila druhá práce na toto téma. Napsal ji německý okulista (oční lékař) dr. Schlegel; byla jistou odpovědí na teze obsažené v knize jeho předchůdce. Byla vydána v roce 1887 pod názvem Oční diagnóza Ignáce voň Pecze-la. Nezávisle na výzkumech a pozorováních obou lékařů záklaďy iriďodiagnostiky tvořil také švédský pastor N. Liliequist. Ten rozšířil tehdejší výsledky výzkumů o analýzu změn zbarvení duhovky v průběhu nemoci. V roce 1894 vyďává významné dvousvazkové dílo Oční diagnóza. Obsahuje kromě mnoha popisů 258 Černobílých obrázků a 12 barevných tabulek.Na počátku 20. století se stává iridodiagnostika stále známější a prakticky používanou diagnostickou metodou se stále větším počtem přívrženců. Ještě před 1.světovou válkou vzbudila velký zájem také na americkém kontinentu. Ale vojenská činnost přerušila počínající spolupráci mezi iridology obou kontinentů. Po druhé světové válce známý německý iridolog dr. R. Schnabel dostal cenu londýnské Akademie včd za svoji dvojdílnou práci věnovanou této metodě. Z mnoha prací na téma iridologie, které se do té doby ukázaly, se za nejznámější považuje práce amerického vědce Dr. Bernarda Jensena Nauka a praxe iridologie. Kdybych chtěl vyjmenovat ty, kteří se významně přičinili o rozvoj této nauky, potřeboval bych k tomu dlouhý seznam. Pro nedostatek místa se omezím pouze na výčet nejznámějších iridologů. Jsou to Angerer, R. I.Bourdiol, J. Collins, E. Flink, J. Deek, B. Jensen, H. Madaus, T. Kriege, R. Schnabel, T. J. Tiel, L. Vanier, F. Vida.V roce 1951 byla z iniciativy B. Jensena vytvořena Mezinárodní iridologická společnost a od roku 1978 vychází v USA pravidelně časopis „Mezinárodní iridolog"

II. TYP DUHOVKY Duhovka má tvar prstence, jehož vnitřní okraj hraničí se zřítelnicí a vnější se sklérou. Vlastně na jejírn základě určujeme barvu očí. Hlavni úlohou duhovky je regulovat množství světla propouštěného na sítnici. Někteří iridologové jí připisují také úlohu samostatného rcceptoru, který stimulován měnícím se světlem - z něho získává potřebnou energii a odevzdává ji dále do nemocného orgánu. Podle jejich mínění takový podnět přispívá k procesu uzdravení (B. Jensen). V iridodiagnostice zkoumající nehodnotí oko jako orgán zraku. Zajímá ho naopak, jak už bylo v úvodu uvedeno, všechno to, co je na něm vidět. Právě každý objevující se znak má svůj diagnostický význam. Dříve než přikročíme k interpretaci znaků viditelných na duhovce oka, tedy před začátkem zásadního iridologického diagnostikování, popíšeme nejdříve typ duhovky a její charakteristické znaky. Teprve později se hledají zvláštnější znaky. Úvodní vyšetření - popis typu duhovky - má různý význam. Především umožňuje u vyšetřovaného stanovit dispozici k jistému onemocnění, vyplývajícímu z konstituce člověka. Dává obraz jeho vitálních sil a též dovoluje do určité míry předvídat výsledky léčby. Mimo to můžeme na základě tohoto vyšetření vyloučit ty znaky, které se - kromě nemoci - na duhovce v důsledku jejích charakteristických vlastností neobjevují. Například na hnědé duhovce se nikdy neukáže Čistě bílý znak akutního zápalového stavu, který je jinak vidět na duhovce modré barvy. V prvním případě dojde časem pouze k rozjasněni pole odpovídajícího nemocnému orgánu. Tak je tedy každý druh duhovky predisponován do vymezeného iridologického obrazu. Je-li správné provedeno vstupní hodnocení, zmenšuje se hrozba chybné interpretace znaků při irietologickém vyšetření, a proto umožňuje vyvarovat se nesprávné diagnóze a chybnému rozeznání nemoci. Při stanovení typu duhovky se berou do úvahy její tri základní vlastnosti: barva, struktura a konstituce. 1. Barva duhovky Můžeme rozlišit tři základní barvy duhovek: modrá, hnědá a šedá (smíchaná). Ostatní barvy jsou odvozeny od výše jmenovaných. Základní barva závisí na stavbě duhovky a na konstituci těla jejího nositele. Mnoho iridologů se domnívá, že zabarvení duhovky poukazuje, v závislosti na její barvě, na zvýšenou predispozici k onemocnění na určité choroby. Na základě mnoha výzkumů a pozorování je stanoveno, že: Osoby s modrýma očima vykazují ve větší míře než vlastníci jiných duhovek náklonnost k nemocem dýchacích orgánů, poruchám přeměny kyseliny močové, k revmatickým a alergickým onemocněním. Častěji než u jiných lidí se můžeme u nich setkat také s Graves-Basedowovou nemocí, onemocněními ledvin a srdce.

Majitelé hnědých duhovek mají větší sklony k onemocnění trávicích orgánů. Častěji než druzí mají žaludeční a dvanáctcrníkové vředy, zácpy, nadýmání, zápaly apendixu a žlučových cest, netráveni na nervovém základě. Proto mají věnovat zvláštní pozornost své výživě. Kromě toho se nezřídka u nich setkáváme s poškozeními vyplývajícími z oslabení nervového systému, jako jsou např. neurastcnie nebo hysterie. Lidé se šedýma (smíchanýma) očima vykazují náchylnost k podobným nemocem jako lidé s modrými duhovkami. Velmi často se u nich vyskytují nemoci kůže, revmatismus, také náklonnost ke všem katarovým onemocněním (katar sliznic). 2. Struktura duhovky V iridologické diagnóze důležitou pomocnou roli, kromě hodnocení zabarvení duhovky, hraje stanovení její struktury. Do úvahy se bere její tloušťka a konzistence a analyzuje se systém a uzavření jejích vláken. Čím jsou vlákna uzavřenější, tím lepší je zdraví pacienta a tím větší je odolnost proti nemocem. Ale ani tehdy, přidržujeme-li se těchto kritérií, není nutné hned dělat nesprávné závěry, když u nemocného pozorujeme uvolnění duhovkových vláken a přítomnost krypt a zátek; nemusí to hned svědčit o existenci nemoci. Je to pouze signál, že organismus s takovým iridologickým obrazem je k nim velmi náchylný.Pokusů o klasifikaci duhovky vzhledem k její struktuře, podobně jako je tomu při hodnocení její barvy, bylo provedeno mnoho. Například německý iridolog T. Kriege rozlišil 4 třídy a švédský protestantský pastor N. Liliequist šest. Přestože toto rozdělení vzniklo koncem 19. století, je stále praktické. • l. třída - duhovka solidní, hladká, bez žádných zalomení v systému jejích vláken. Nejsou vidět žádné krypty, zátoky nebo křečové prstence. Jednolitá ve svém zbarvení a uzavření. V praxi se s ní setkáváme velmi málo. • II. třída - podobně jako u první třídy má duhovka jednolitou barvu, i když je jemnější. Při důkladném pozorování máme dojem, jako hy ji překrýval jemný, průzračný povlak. Kromě toho, že systém vláken je těsný, dají se místy najít malé deformace. Nezjištujeme přítomnost krypt ani křečové prstence. Lidé s takovými duhovkami se teší dokonalému zdraví. • III. třída - zabarvení duhovky není jednolité. Místy vystupují přebarvení. Vlákna leží dost blízko sebe, ale jsou viditelné rozestupy jejich struktury u duhovkového věnce a u okrajů rasového pásrna. Ojediněle jsou vidět dutiny různých tvarů. Organismus při takovém duhovkovém obrazuje náchylný k mnoha nemocem. • IV. třída - kromě přítomnosti mnoha jam různého tvaru na povrchu duhovky je obrys okraje duhovkového věnce výraznější. Vlákna v rasové části jsou výraznější a šíře od sebe oddělená. Její zabarvení není jednolité. Majitelé této duhovky mají náklonnost k poruchám látkové výměny, k poruchám vylučování kyseliny močové

a k poškození žláz s vnitřní sekrecí. • V. třída - Částečný zánik přední vrstvy duhovky a volná struktura jejích vláken umožňují vidět hlubší a tmavší vrstvy tkaniv. Nejednolitč je rozložení pigmentu po celém povrchu. Vzhled duhovkového vcnce je zdeformovaný. Má-li tvar hvězdy, svědčí to o silném poškození a úpadku vitálních sil. U majitelů těchto duhovek vystupují tendence k nemocem srdce a ledvin. Vyplývají z genetické zátěže. • VI. třída - v této třídě duhovek zjišťujeme už celkový zánik struktury duhovkového věnce, velmi početné krypty, jámy a rozštěpy mezi duhovkovými vlákny, nejednolité zabarvení na celém povrchu. Majitelé tohoto typu duhovek, v závislosti na barvě, mají velkou náklonnost k onemocněním srdco, ledvin, která, když se objeví, mají výjimečně těžký průběh. 3. Konstituce duhovky O odolnosti Člověka vůči nemocem rozhoduje především jeho konstituce. Tímto termínem se vymezuje souhrn fyzických a psychických vlastností charakteristických pro danou osobu. Berou se do úvahy stavba jeho těla, barva kůže, vlasů, biochemické procesy probíhající v organismu, současně také jeho individuální biologické a psychické funkce. Jestliže se lépe podíváme na konstitucní vlastnosti člověka, bez ohledu na kritéria, podle nichž byly určeny, potom zjistíme velmi důležitou, ale dnes často opomíjenou základní zásadu: člověk je celistvost a jednota a všechny jednotlivé Části jeho těla a také s nimi spojené fyzické a psychické procesy probíhají ve vzájemné závislosti. V současné univerzitní medicíně, vzhledem na konstitucní vlastnosti, je nejznámější dělení podle Kretschmera. Rozlišil tři základní konstitucní typy a bral přitom do úvahy stavbu těla. V případě iridologie taková klasifikace vypadá trochu jinak. Snadno si lze domyslet, že hlavní roli v ní hraje duhovka. Proto se tu také hovoří o konstituci duhovky, a ne přímo o konstituci člověka, i když ta první svědčí o druhé a poskytuje nám o ní obraz. O konstituci duhovky rozhodují její dvě základní vlastnosti, popsané v tomto rozdělení. Jsou to barva a struktura duhovky. 1. Barva - hovoří o náklonnosti organismu na určitá onemocnění. 2. Struktura - informuje o odolnosti organismu vůči nemocem a o všech vlivech nepříznivých činitelů, jak vnitřních (endogenních), tak i vnějších (exogenních). Kromě toho vypovídá o zásobě vitálních sil vyšetřovaného. Iridologie tedy není pouze zajímavou metodou diagnostikování nemocí, ale může sloužit i v dalekosáhlé profylaxi. S její pomocí můžeme totiž získat mnoho informací, které pomáhají zjistit faktory, které mohou člověka ochránit před eventuálním budoucím onemocněním, vyplývajícím z jeho konstitučních vlastností.

Iridologovč uvádějí několik různých kritérií dělení duhovek se zřetelem na jejich konstituci. Nejjednodušším se zdá to, které za základní kritérium takové klasifikace považuje barvu duhovek. Podle toho se rozlišují tři konstitucní typy. Modrá duhovka - tzv. konstituce lymfatická. Vlastníci takové duhovky už v období dětství dospějí k nadměrné aktivnosti lymfa-tického systému. V dospělosti se mnohdy potvrzuje zvětšení sleziny, zvýšení činnosti lymfatických uzlin, které se v pozdějším věku mohou zvětšit. Objevují se také nemoci mandlí, možné je rovněž zvětšení štítné žlázy nebo výskyt Gra-ves-Basedowovy nemoci a jiné těžkosti. Tento typ duhovky výrazně predisponuje k nemocem plic a průdušek. Ukazují se tendence k zvýšenému hromadění kyseliny močové v krvi, důsledkem toho je také nebezpečí ohrožení revmatickými nemocemi a dochází k ohrožení správné funkce srdce. Na duhovkách takového typu se často potvrzuje výrazný paprskovitý průběh vláken. Vlivem nemoci pozorujeme jejich uvolnění a v takových případech se jejich soustava stává lanovitou. Někdy pozorujeme v pátém menším pásmu bílé vyvýšené skvrnky. Hnědá duhovka - tzv. krevní konstituce. Na duhovkách tohoto typu často pozorujeme přítomnost křečových prstenců (viz kap.1). Jiné znaky jsou však zřídkavé. Vlivem nemoci dochází na duhovce nejčastěji ke změnám jejího zabarvení. Duhovkové pole nemocného orgánu se přebarvuje a stává se jasnějším nebo tmavším, záleží na druhu nemoci a jejím stadiu. Naproti tornu se na ní neobjevují Čistě bílé vyvýšené skvrny. Majitelé tohoto typu duhovky jsou náchylní k nemocem trávicího systému. Setkáváme se u nicb Častěji než u jiných s poškozeními ža-ludeční činnosti, s chronickými zácpami. Tyto tendence se Častěji projevují u žen. Kromě toho se objevují bolesti hlavy, žlučníkové kameny, stagnace v návratném oběhu. V takových případech pozorujeme zvětšené predispozice k nervovým poškozením. Šedá duhovka - tzv. smíchaná konstituce. Podobně jako v případě modrých duhovek reagují duhovková vlákna na nemoc změnou svého napětí. Dochází také ke změnám barvy, U osob s takovými duhovkami vystupují tendence k revrnatickým boiestcm, všem kata-rálním onemocněním, také k bakteriálním nemocem kůže (vředovitost, hnisání apod.). Pozorujeme také tendenci k poškození vylučování moči. Dochází k jejím změnám kvantitativním a kvalitativním.

III. DĚLENI DUHOVKY Jedním z faktorů, zaručujících správnou diagnózu, je přesná znalost uložení oblastí odpovídajících jednotlivým orgánům a systémům lidského těla na duhovce oka. Jejich lokalizaci umožňuje důkladně rozpracovaná topografie duhovky, kterou tvoříme jejím přímým dělením. Velmi praktické a velmi nápomocné je její dohodnuté dělení na úhly, pásma a sektory. Je nutné poznamenat, že i zde jsou mezi jednotlivými autory velké rozdíly.

1. Dělení úhlové Duhovka má tvar mezikruží. Dělení tohoto kola můžeme provádět podle tří kriterií: na stupně (360"), na minuty (60') nebo jako hodinový ciferník na hodiny od l do 1.2. Nejvýhodnější se zdá být dělení na minuty, a proto je budeme používat v dalších částech této příručky (viz obr. 1).

2. Dělení na sektory Vedeme-li spojnici středem zorničky s vnitřním okrajem duhovky, potom se vytvoří sektory, tedy uzavřená pole mezi těmito úseky. Vznikne šest základních sektorů: • sektor horně vnitřní (DP 60' - 10', DL 50' - 60'), • středně vnitřní (DP 10' - 20', DL 40' - 50'), • dolně vnitřní (DP 20' - 30', DL 30' - 40'), • dolně vnější (DP 30' - 40', DL 20' - 30'), • středně vnější (DP 40' - 50', DL 10' - 20') • horně vnější (DP 50' - 60', DL 60' - 10') - obr. 2. Označení zkratek použitých v publikaci: DP - duhovka pravá, DL - duhovka levá

3. Dělení na pásma V iridologické literatuře se můžeme setkat s různými děleními. Liší se nejen provedením ale také specifickou terminologií. Za základní můžeme považovat rozdělení celého prostoru na tři velká pásma a každé z nich na dvě menší.

Jak to vypadá. Při důkladném pozorování duhovky můžeme uvidět, že struktura jejích vláken není na celém povrchu jednolitá. Totéž platí o uložení vláken. Výrazně se v tomto ohledu rozlišuje 1/3 prostoru směrem od zorničky. Nazývá se zorničkovým pásmem, tvoří jedno větší pásmo. Uzavírá v sobě okraj zorničky, tedy takzvaný metaholický kruh, a též dvě meriší pásma: první a druhé. Odděluje ho od

následujícího pásma, takzvaného duhovkového věnce, který má tvar vypuklé čáry; jeho podoba závisí na stupni rozevření zorničky. Je-li tento věnec neviditelný, mánie eo činit pravděpodobně s patologickými poškozeními. /bývající 2/3 duhovky nazýváme pásmem rasovým. Dělí se také na dvě větší pásma, II. a III. Jejich důkladnější charakteristiku poskytujeme při popisování iridologické mapy. Je potřebné poznamenat, že II. pásmo je větší a dělí se na třetí a čtvrté menší pásmo a III. na páté a šesté (obr. 3 a 4). IV. IRIDOLOGICKE MAPY Současná schémata rozmístění orgánů a systémů lidského organismu na duhovce oka se vytvářela v průběhu posledních 100 let. Dnes máme několik iridologických map. Mezi nimi nejsou velkó rozdíly. Nemohou diskreditovat iridodiagnostiku jako nedokonalou metodu. Na vznik těchto rozdílů rněly totiž vliv různé faktory. Mezi hlavní můžeme nepochybné zahrnout vědomosti a zkušenosti iridologa, sestavujícího danou topografii. Z počátků současné iridologie může být příkladem N. Liliequist, který měl pacienta s diagnózou vředové nemoci žaludku, ustálenou jinými metodami, ale pozornost věnoval také změnám, které onemocnění vyvolává v zabarvení duhovky. Peczely zase pozorovai znaky objevující se na ní. Mimo jiné tvrdil, že poslední činitel byl a je dominující. Tak tedy vznikly rozdíly mezi jednotlivými mapami. Nebyly výsledkem akademických diskusí, ale vyplývaly z interpretace pozorování. Je to velmi důležité, protože tímto způsobem každá informace může rozhodnout o změně druhé, a ani se nevylučují. První iridologická mapa byla zhotovena systematicky, jak jsme se už zmínili v úvodu,a vyhotovil j i budapešťský iékař Ignác von Peczely (1881). Nedostatkem jím prezentovaného schématu byly výrazné hranice mezi jednotlivými poli vnitřních orgánů. Kromě toho důkladně určil na duhovce oblast srdce, plic, slezi-ny a také horních a dolních končetin. Za několik let potom toto schéma doplnili Schlcgel (1887), už mnohokrát uváděný Liliequist (1893), Thiel (1921) a jiní. V průběhu let se objevovaly stále nové topografické mapy duhovky a stále se zdokonalovaly. Dnes už existují tak dokonalá schémata, zeje můžeme zapisovat do počítačového programu a využívat v iridologickém počítačovém výzkumu. Hlavní zásluhu na tomto poli mají mezi jinými němečtí iridologové Kriege a Lindcmann a také Američan Dr. B. Jensen. Dnes už není potřebné tolik diskutovat o rozmístění jednotlivých orgánů na duhovce oka. Pozornost iridologů se soustřeďuje naopak na možnosti, které poskytuje tato diagnostická metoda, a na zdokonalení jejího použití a přesnosti v diagnostice.

1. První větší pásmo: žaludek - střeva První vetší pásmo zahrnuje tzv. zorničkové pásmo. Začíná se tmavým nebo slabě hnědým úzkým prstencem sousedícím bezprostředně se zorničkou. Někteří autoři ho označují jako „neurastenický prstenec", jiní jako „metabolický kruh". Změny v jeho barvě a šířce i organické poškození poukazují na poruchy v centrálním nervovém systému. Proto má tento prstenec velký význam. I když sám nemůže sloužit v počáteční fázi učení jako základ diagnózy, vždy se zkoumá ve vztahu k jiným znakům. Je potřebné věnovat mu pozornost při každém pozorování oka a nemůžeme ho nikdy obejít.

Žaludek První větší pásmo, tedy zorničkové, se dělí na dvě menší. První z nich sousedí bezprostředně s metabolickým kruhem a je duhovkovým obrazem stavu zdraví žaludku (obr. 3). Protože se tento hlavní orgán trávicího systému nalézá na obou stranách našeho těla, je nezbytné ohraničit, která jeho část má obraz na duhovce pravé a která na duhovce levé. Proto trup dělíme na dvě poloviny dohodnutou svislou čárou. Na pravé straně těla zůstane 1/3 žaludku s vrátníkem a zbývající 2/3 společně s vchodovou Částí na levé straně. Stejný obraz máme na duhovce. Shodný je s přijatým předpokladem, že všechny orgány těla mají své místo na stejné duhovce, na jejíž straně leží (systém opačný je pouze u hlavy). Výše uvedená ustanovení se zdají být přece jen všeobecná. Proto se také středem těla vede druhá čára - vodorovná. Žaludek dělí na dvě následující části: horní a dolní, což má také svoje odzrcadlení na duhovce (obr. 5 a 6).

Díky takto provedenému dělení dostáváme schéma, na jehož základě můžeme s velkou přesností vymezit zdravotní stav jednotlivých oblasti. Velký význam v trávicím traktu rnají dva výše uváděné otvory - vchodová část a vrátník (cardia a pylorus). Prvním prochází strava z jícnu do žaludku a druhým přiměřeně natravena hmota proniká do dvanácterníku. Duhovkovou oblast zobrazující stav zdraví jícnu nalezneme na duhovce pravé, v sektorech uzavřených mezi 12' a 18' a zároveň mezi 42' a 45'. Jinak vypadá lokalizace vchodové Části. Anatomicky je uložena pouze v horní části těla. Proto se její iridologlcký obraz nachází Laké v horní polovině duhovky, v sektoru středně-vnitřním mezi 45' a 48' a v sektoru středne-vnějším mezi 10' a 15' na levé duhovce. Střeva Druhé menší pásmo nazýváme pásmo střev (obr. 3). Představuje stav zdraví dvanáctorníku, tenkého a tlustého střeva se zahnutím sigmy (obr. 7). Ve shodě se zásadami přijatými při popisu pásma žaludku v případě problémů se střevy na pravé straně hledáme jisté znaky na pravé duhovce a naopak, levá strana má svůj obraz na levé duhovce. Na duhovce oka se objevují znaky bez ohledu na to, kde chorobný proces probíhá, zda na přední, zadní nebo boční stene střev. Analýzu iridologického obrazu pásma střev začínáme od dvanácterníku. Odděluje ho od žaludku už uvedený vrátník. Má vzhled podkovy a přiléhá k zadní části břicha. Část střev, ležící nejblíže k žaludku a nacházející se nad vrátníkem, má na duhovce své pole mezi 45' a 50'.

Její druhá část leží pod vrátníkem a je viditelná v dolních sektorech: 15' - 20' a také 40' - 45'. Anatomicky se spojuje na levé straně těla dvanácterník s tenkým střevem. Tento obraz najdeme také na levé straně duhovky mezi 40'a 45'. Část tenkého střeva ležící v pravé Části se nalézá na pravé duhovce mezi 5' a 15'. Naopak, na levé duhovce se oblast tenkého střeva rozprostírá od 35' do 55'. Od 35' do přibližně 52' se na pravé duhovce rozprostírá duhovkový obraz vzestupné kličky, která se začíná slepým střevem (část tohoto prostoru uzavírá také pole odpovídající dvanác-terníku). Probíhá od pravé bederní jámy nahoru až k játrům. Tam se tvoří pravý záhyb kličky a stoupáním přechází do příčné kličky, která se na duhovce nalézá do 5'. Tento úsek střeva běží dolů, na levou stranu, ve směru sleziny, kde knihovým levým ohnutím přechází do vzestupné kličky. Obě tyto části střeva — příčná a vzestupná - jsou v případě nemoci viditelné mezi 55' a 25' na levé duhovce (obr. 7), na pravé duhovce jo vidět pouze fragment příčné části (v sektoru označeném na obrázku 7). Celý průběh kličky končí esovitou kličkou a konečníkem, jejichž duhovkový prostor se rozkládá od 25' do 35' na levém oku. V poslední Části tlustého střeva se nalézá ještě baňka konečníku a konečník. Jejich oblasti jsou v pásmu kostí a svalů (4. a 5. menší pásmo) mezi 32' a 44'. 2. Druhé větší pásmo: krev - svaly Druhé větší pásmo v sobě zahrnuje dvě menší - 3. a 4., tedy pásmo krve a svalů. Přirozenou hranicí, která ho odděluje od I. většího pásma, je duhovkový věnec. Je vytvořen z nepravidelných pásů vazivového tkaniva. Má tvar vypuklé čáry. Jeho tvar závisí na rozevření zorničky. Je-li rozevřená, má tvar kruhu, při zúžení připomíná mnohoúhelník. Stejně jako metabolický kruh (tedy prostor uložený bezprostředně kolem zorničky) je obrazem centrálního nervového systému, duhovkový věnec je obrazem vegetativního nervového systému. Obě tato pásma - metabolický kruh a duhovkový věnec - se využívají na určování stupně pokročilosti jisté nemoci a rovněž při určování její povahy. Proto se znaky z vymezeného orgánového pásma spojují se znaky viditelnými v rajónech. Je-li například viditelný znak zapalováno stavu v oblasti jakéhokoliv orgánu a doprovází zánik mctabolického kruhu, svědčí to o velmi vážném onemocnění, např. o probíhajícím novotvarovém procesu. Jestliže duhovkový věnec nabude tvaru čtverce, může to naznačovat, že máme co činit např. s nevyléčitelnou nemocí trávicího ústrojí (přitom se musejí samozřejmě brát do úvahy také jiné charakteristické znaky z jiných duhovkových polí). Úloha duhovkového věnce se neomezuje vždy pouze na registraci vegetativního nervového systému. V některých případech se mohou do něho roztáhnout také jiné chorobné znaky, například z pásma .střev. V tom případě jsou signálem toho, že

dochází k poškození. Bezprostředně k němu přiléhá třetí menší pásmo. V něm je vidět obraz stavu krve. Nachází se zde také pole hlavních krvetvorných orgánů. Některé z nich se rozprostírají do následujícího pásma. Iridologické hodnocení stavu zdraví těchto orgánů vyžaduje velké zkušenosti zkoumajícího. Následující pásmo je pásmo svalů (čtvrté menší pásmo). V tomto případě je těžké ho rozdělit tak, abychom jednotlivým sektorům mohli připsat jisté svaly nebo jejich skupiny. Ji; to možné pouze v případě srdečního svalu. Pozoru-jeme-li tato pásma, můžeme naopak hodnotit jejich stav pouze všeobecně. Nechceme tu rozebírat téma objevujících se znaků, o tom budeme hovořit v následujících kapitolách. Ale přece jen se o jednom z nich zmíníme - zátoka. (Zátoka - tento znak vzniká rozestoupením první vrstvy vláken, přes kterou je viditelná druhá, tmavší vrstva. Svým vzhledem připomíná jámu. Důkladněji se o tomto tématu zmíníme v kapitole popisující interpretaci duhovkových znaků.) Objeví-li se zátoka uvnitř duhovkového věnce, ukazuje na poškození svalových vrstev žaludku a střev. Viděná na jeho vnější straně naznačuje nestálost (labilnostl krevního oběhu. Když se naopak rozšiřuje do pásma svalů, můžeme to přijímat jako znak jejich oslabení a nedokrvení. Když sahá ještě dále, až po okraj duhovky, naznačuje, že vznikla v důsledku nepravidelné výživy a v důsledku toho trpčly kosti a sliznice. Kromě obrazu stavu krve a svalů ve druhém větším pásmu mají svoje duhovkové pole také vnitřní orgány. Jejich přehled začneme lokalizací oblasti srdce. • Srdce -jeho pravá komora i pravá předsíň mají svůj sektor na pravé duhovce, levá komora a levá předsíň na levé. V prvním případě tento sektor hledáme mezi 45' 50', ve druhém mezi 10' a 15' (obr. 8 - dotýká se také schémat polí jiných orgánů). • Slinivka - .jiným orgánem, jehož pole leží v třetí menší sféře, je slinivka břišní. Vidíme ji na duhovce oka v několika místech. Vyplývá to z faktu, že ani v našem organismu není jednolitou žlázou. Můžeme u ní rozlišit hlavu, tělo a ocas. V lidském organismu se její začátek nalézá v záhybu dva-nácterníku a konec je až u sleziny. • Hlava slinivky má svůj sektor na pravé duhovce mezi 49' a 52', také mezi 10' a 12'. Její hlavní část, tedy tělo a ocas, je lokalizována mezi 38' - 42', také mezi 19' 22' na obou duhovkách. • Ledviny - v případe onemocnění ledvin nalezneme odpovídající znaky v sektorech uzavřených mezi 28' a 30' na pravé duhovce (pravá ledvina) a na levé mezi 30' a 32' (levá ledvina). • Nadledvinky - kdybychom tyto sektory na duhovkách zaměnili, dostaneme uložení polí nadledvinek. A tak je pravá nadledvinka uložená na pravé duhovce mezi 30' a 32', levá na levé mezi 28' a 30'.

• Hypofýza - po pravé strané od 60' do 3' a také po levé od 57' do 60'sc rozprostírá oblast hypofýzy. V případe onemocnění kteréhokoliv z výše uvedených orgánů jsou viditelné duhovkové znaky, charakteristické pro jistou nemoc. Budou se vždy y.ačínat od duhovkového věnce(l). Později budou popsány sektory ji ných orgánů našeho těla, jejichž pole se, na rozdíl od těchto prvních, nespojují s duhovkovým věncem. To mimo jiné umožňuje rozlišit například uložení sektoru ledvin a nohy, kde je také možnost omylu už v samotné diagnóze. • Močový měchýř - V druhé větší sféře můžeme najít sektory orgánů močového měchýře - 23' na levé duhovce, 37' na pravé. Dále na jeho vrchu, pouze na straně řasnatého pásma, se někdy nalézá sektor prostaty. • Žlučník a děloha - na pravé duhovce v sektorech uzavřených mezi okraji 37' až 39' a také 26' a 27' se nachází pole - v prvním případě žlučového měchýře. ve druhém dělohy. • Konečník - na levé straně mezi 32' a 34' je \izavren sektor konečníku. • Mandle — na obou duhovkách se projevují nemoci mandlí. Na pravé mezi 13' - 14',na levé mezi 46' - 47'. Velmi často v případe, že se objevují znaky jakékoliv nemoci, z vyjmenovaných orgánů vychází mimo lem II. většího pásma zasahující do následujícího. • Průdušky -jiným prostorem, který zde má také svůj začátek, je duhovkové pole průdušek. Rozprostírá se od duhovkového věnce až do šestého menšího pásma (prstenec kůže). Na pravé duhovce je uzavřeno mezi 43' a 45', na levé mezi 15' -18'. • Průdušnice - v sektoru 12' - 14' na pravé duhovce je zaregistrována průdušnice. • Jícen -- na levé duhovce mezi 46' - 48' se nalézá duhovkový obraz jícnu.

3. Třetí větší pásmo: kosti - kůže V souladu s přijatým dělením na pásma třetí z nich jo rozděleno uvnitř na dvě menší - páté a šesté. První z nich, pojmenované kostní, informuje o stavu kostního systému. Znaky, které se zde objevují, svědčí o skutečných nemoccch v něm. Nezačínají se nikdy od duhovkového věnce, naopak jo možné vidět je ve středu řasnatého pásma a mohou sahat do svalového pásma i do pásma kůže. Diky tomu, co už bylo řečeno, lze snadno rozeznávat, zda je to znak ledvin nebo nadledvinek, jež se stýkají s věncem, či tentýž znak obsahuje pole nohy, a tehdy nesahá až do těchto rajónů. Spojíme-li páté a šesté menší pásmo, tvoří se pásma sliznic. Stejně jako v případě druhého menšího pásma i zde mají pole vnitřní orgány. • Játra - Sektor se nalézá v šestém menším pásmu, na pravé duhovce jej nalezneme mezi 37' a 40'. • Slezina - Na levé duhovce, také v prstenci kůže, mezi 20' a 23' má místo duhovkové pole sleziny. • Štítná žláza - Naopak na obou duhovkách se nacházejí sektory štítné žlázy. Na pravé straně v sektoru 14' - 17', na levé 43' - 47'. • Malý mozek - Pozorujeme-li horní část duhovky, můžeme stanovit, zda existují nějaká poškození v malém mozku. Kdyby tomu tak bylo, odpovídající znaky se objeví mezi 54' a 56' na pravé duhovce a mezi 4' - 6' na levé duhovce. Plíce - Do posledního pásma se rozprostírá také z pásma krve sektor plic. Najdeme ho na pravé duhovce mezi 45' - 50' noho na levé duhovce od 10' do 15' (obr. 8). Kůže - V šestém rnonším pásmu, jak už vyplývá z jeho názvu, můžeme v případě potřeby najít aktuální stav kůže. V. DRUHY DUHOVKOVÝCH ZNAKU A JEJICH INTERPRETACE Když se v organismu začíná chorobný proces, na duhovce oka se jako na monitoru objeví různé znaky. V závislosti na druhu nemoci a na stupni jejího postupu nabývají tyto znaky různých tvarů a barev. V minulosti se mnohokrát prováděly různé experimenty, jejichž účelem bylo objasnit mechanismy řídící tyto jevy. Na základě mnoha výzkumů bylo stanoveno, že jednotlivé orgány a systémy těla jsou řízeny citlivým systémem s přiměřenými prostory duhovky. Napadne-li nějaké onemocnění daný orgán, dochází k podráždění v něm přítomného nervového zakončení. Potom tyto ímpulzy přecházejí nervovými dráhami do duhovky, v níž so také nacházejí jejich zakončení. Vlivem vzniklých inipulzů dochází k poklesu napětí duhovkových vláken (vyzařujících trámečků) a k jejich uvolnění. V důsledku toho dochází k odhalení hlubších vrstev duhovky. Protože každá nemoc dává jisté impulzy, charakteristické pro její průběh, záleží na její povaze. Vznikají různé tvary a znaky.

Podobnými mechanismy se řídí také procesy barevných skvrn na duhovce. Podle výzkumníků jsou důsledkem zhuštění tekiitin orgánových produktů, které vznikly v důsledku patologických změn v tkanivech. (např. kyselina mléčná), nebo proto, že zůstaly nahromaděny v ohraničeném prostoru (např. v místech zachvácených novotvarovým procesem se hromadí mclanin) apod. Vlivem těchto reakcí, v závislosti na onemocnění, přes krovní systém, se na duhovce oka tvoří usazenina nebo se objevuje nějaká barevná pigmentová skvrna. Viditelné znaky na duhovce oka jsou interpretovány podle vymezených předpisů. Jejich význam závisí na jejich podobě a zabarvení. V začáteční fázi učení iridodiagnostico způsobuje interpretace těchto znaků určité problémy, ale se stoupajícími zkušenostmi a praxí se stávají stále srozumitelnějšími, čitelnějšími. Může to připomínat Morseovu abecedu, která pro začátečníka představuje pouze soubor čárek a teček. Časem však rozezná zajímavý systém předávání informací. Dále popsané znaky jsou nejcharakterističtější a ncjcastěji se vyskytující v iridologické praxi. 1. Tvary duhovkových znaků Čáry Jsou různého druhu: bílé a černé, krátké, dlouhé i klikaté.

Krátké bílé čáry se objevují ve sféře orgánu, který je zachvácen zápalovým procesem. Zřídka se objevují ojediněle. Obvykle jsou dvě nebo více. Dlouhé čáry stejné barvy - - neohraničují se pouze do okruhu nemocného orgánu, ale rozprostírají se také nad jinými. Jejich výskyt svědčí o bolestivém zápalu nervu nebo neuralgii. Začínají se v duhovkovém věnci nebo přímo u okraje zorničky a postupují ve směru vnějšího okruhu řasnatého pásma. Mají-li klikatý tvar, pacient si bude stěžovat na bolesti, jež jsou příčinou slabých křečí. Jsou-li viditelné v takové podobě v sektoru srdce, poukazují na jeho neurózu (obr. 9)

Když na bílé klikaté Čáře nalezneme černý bod, může to být odkaz na existenci nebezpečí paralýzy nemocného orgánu, v jehož sektoru se objevil. Tmavá čára v obrazu ohraničeného orgánu poukazuje naopak na oslabení v jeho inervaci. Vločky (šupiny) a obláčky Vždy jsou v barvách od bílé po bledě žlutou. Ukazují se jako známky akutního nebo vieklého (podlo míry ztmavnutí) zápalového stavu sliznic (obr. 10). Jsou-li vidět kolem zorničky, svědci o zánětu sliznic žaludku. Ve větších rozměrech mohou poukazovat také na aféru sliznic (5. nien-ší sféra) v sektoru plic, krku, pobřišnice, čelních dutin a jiných. Stuhy Mohou být bílé, žluté nebo tmavé. Jsou delší než vločky a obláčky, i když ne tak silně vyznačené. Zabírají celý prostor nemocného orgánu nebo dokonce celé pásmo (např. pásmo svalů v případě rcvmatismu). Bílé stuhy jsou známkami rozsáhlých zánětů tkaniv. Jestliže jejich barva přechází do žluté, svědčí to o tom, že existující onemocnění přešlo do chronického stavu. V takových případech se stuhy časem přebarvují dohnčda. Tmavé stuhy jsou pozorovány v případech, kdy orgán vykazoval oslabení reakcí. Často jsou takové znaky pozorovány v prostoru dělohy.

Zátoky (laguny) Jsou známkami oslabení. Začínají v důsledku rozestoupení vláken přední vrstvy duhovky a vyexponováním druhé, tmavší vrstvy. Jestliže se rozestoupená vlákna stýkají pouze v jednom konci, hovoříme o zátoce otevřené. Spojení na dvou koncích tvoří zátoku uzavřenou (obr. lib). Otevřená zátoka označuje, že existuje poškození orgánu v počátečním stadiu a má na ně vliv vhodné přizpůsobená terapie. Uzavřená zátoka je naopak znakem ukončeného chorobného procesu.

• Část viditelných zátok nemusí být ale znakem prodělaných nemocí, mohou být dědičné. Proto každá diagnóza na základě pozorování duhovky musí být důkladně promyšlená a zodpovědná. • Kromě dvou druhů vyjmenovaných zátok existuje ještě několik jejich obměn. Mohou mít tvar kosočtverce nebo na sebe položených tašek. Každé z nich se připisuje jistý význam. • Souhrnné můžeme přijmout předpoklad všeobecné povahy, že objevení se znaku ve tvaru zátoky v sektoru daného orgánu hovoří o jeho poškození nebo poukazuje na predispozici k nemoci. Mnoho zvláštností na toto téma udávají ve svých pracích němečtí iridologové .). Angercr a R. Schnabel, o nichž jsme se zmiňovali už v úvodu. Včelí plást Včelí plást má podobu laguny, uvnitř níž je soustava malých bílých Čar, připomínajících stavbu plástů medu (obr. líc). Jejich přítomnost v sektoru postiženého orgánu připomíná skrčení nebo ztvrdnutí a zjizve-ní tkaniv. Černé body Černé body, obdélníky nebo zubaté malé Černé pruhy jsou znaky naznačující rozpad tkaniv, nedostatek substancí a vředy. Máme-li do činění s vředy, tak v případě jejich zhojení se kolem černého znaku vytvoří bílá čára, tzv. kruh uzdravení. Příčné znaky (příčnice) Také jsou pojmenovány znaky srůstu (obr. 12a). Jsou to jemné bílé čáry, které probíhají příčně do paprskovitých trámců duhovky. Poukazují na pozápalové srůsty, např. pohrudni-ce nebo pooperační. Pokrývá-li tento znak malý bílý mráček, označuje to prudký zápalový stav, který doprovází bolest. Paprskovité znaky Jsou to paprskovitě probíhající brázdy na tkanivu duhovky. Širší jsou u základny, zužuji se ve směru jejího vnějšího okraje. Mohou přecházet i přes zorničkovou a přes rasovou část (obr. 12b). Jsou-li viditelné v oblasti mozku, potom podle Angerera určují známky jeho oslabení. Jejich objevení se v jiných sektorech duhovky vždy znamená nervové

napětí v odpovídajícím sektoru daného orgánu. Mohou také informovat o bolesti vzniklé vlivem překonaného úrazu nebo po operaci.

Klíny Mají tvar černých trojúhelníků, přiléhajících jednou svojí stranou k duhovkovému věnci. Ukazují vždy na velmi vážné onemocnění. Je-li tento znak viděn v sektoru srdce, iridologové to přijímají jako úkaz rychlé a náhlé smrti (obr. 13). Křečové prstence Jsou to koncentrické kruhy nebo oblouky objevující se obvykle ve druhé a třetí větší sféře. Málokdy vystupují ojediněle, častěji v počtu tří nebo čtyř, přitom leží jeden vedle druhého. Jsou vidět hlavně na hnědých duhovkách a tam je možné je ve většině případů zpozorovat. Jejich objevení se může ukazovat na prožití velmi silné bolesti, na zvýšené napětí, na poškození cirkulace nebo na poruchu hospodaření s kalciem. Přerušení průběhu křečového prstence v sektoru daného orgánu svědčí o překonané bolesti v důsledku jeho stažení (svalová kontrakce, infarkt srdce a astma). Všeobecné je potřebné na duhovce oka stanovit, v jakém pásmu se křečové prstence nacházejí. Jestliže se objevily v pásmu krve, mohou napovídat, něco o poškození ve velkých krevních cévách a v lymfě. Viděné ve sférách kostí a kůže ukazují na poškození těchto soustav. Samozřejmě, všeobecně je pozorujeme v souvislosti s jinými znaky a hlavně ve vztahu k sektorům orgánů (obr. 14). Tmavé pásmo kůže Ukazuje na zadržování procesu vylučování. V jejím sektoru viděný mléčný bílý obvod (arcus senilis) je znakem arteriosklerózy. Všechny výše uvedené znaky se mohou zabarvovat bíle nebo získávat tmavé zabarvení. Objeví-li se jako bílé (např. čáry, obláčky), jsou signálem zápalových stavů nebo nadměrné činnosti daného orgánu nebo systému.

Znak se světlejším odstínem, to je prudší zápalový stav a chorobnější průběh. Když se chorobný proces stává chronickým, tehdy se znak Čistě bílé barvy zrnění na bleděmodrý, špinavě bílý, žlutý nebo dokonce hnědý. Čistě bílé znaky můžeme pozorovat pouze na modrých a šedých duhovkách. V hnědém okuje místo prudkého zapaíoveho stavu viditelné rozjasněním duhovkového tkaniva, tvořícím jakoby jasnější, delikátní povlak na jejím povrchu. V tomto případě nikdy nebude výrazně čisté bíle barvy, Tmavé zabarvení znaků ukazuje na oslabení daného systému a změnu jeho funkcí. Duhovka v daném rajónu se zabarvuje barvami od šedě po tmavošedou, ale nikdy se nestane Černou. Někdy se některé ze znaků, jako jsou stuhy nebo zátoky, mohou zabarvit také barvami od žluté po hnědou. 2. Barevné znaky Iridologové rozlišují různé skvrny od samého počátku této vědy. Celou svou pozornost soustředili na všechna zabarvení na duhovce oka. Je dokázáno, že se liší mezi sebou nejen barvou, ale také tvarem a velikostí, přestože se ne vždy objevují v duhovkové oblasti chorého orgánu. Mohou se objevit nezávisle na tom v úplně jiném rajónu. Je dokázáno, že jsou vždy obrazem nadměrných toxických produktů v krvi a v jiných tekutinách orgánů. Odtud je přijatá definice toxických tekutin. Bererne-li v úvahu jejich původ, dělíme je do dvou skupin. První ukazuje na znaky endogenního původu, tedy vzniklé poruchou vnitřních orgánů. Druhou skupinu tvoří zabarvení exogenního původu. Jsou to ta, která se objevila na duhovce oka vlivem vnějších faktorů. Skvrny toxické endogenní • Melaninový pigment - Na duhovce se pozoruje v barvách od hnědé k černé. Nalézá se často v okruhu systémů zachvácených chorobným procesem. Melanin má tendenci přemísťovat se v organismu. Vzhledem na slabou rozpustnost je fago-cytovaný a přenáší se do míst, kde je potřebný. Nalézá se často v sousedství zápalových procesů a v prostorech, kde došlo k nádorovým změnám. Zpozorování melaninoveho pigmentu na duhovce oka se hodnotí jako znak existence vážných poruch v metabolismu organismu. Tehdy je nezbytné nasměrovat pozornost také na jiné doprovodné znaky, např. na tloušťku metabolickčho kruhu, na tvar zorničky a její polohu, zaokrouhlení atd. Díky takové důkladné analýze můžeme stanovit, zda nejde o stav předrakovinový nebo už o samotné novotvarové onemocnění. • Hemosyderinový pigment — Hemosyderin je barvivo, které vzniká v důsledku rozpadu hemoglobinu. Zpočátku má červenou barvu. Časem se může zabarvit do zelenkavá. Nejěastěji však vzhledem připomíná rezavé železo, protože tento

pigment železo obsahuje. Na duhovce oka ho vidíme na počátku vnitřního, často skrytého krvácení. Všeobecně může tento pigment ukazovat na tendenci ke krvácivosti, stejně tak na stav, v němž došlo k značnému zničení červených krvinek. • Lipofuscinový pigment — Projevuje se všeobecně barvami od jasně žluté po tmavohnědou. Obvykle se objevuje u starých lidí a bývá označován jako pigment zničení. Zpozorovaný u mladých lidí svědčí o dcgenerativních změnách v játrech, ledvinách a pankreatu. • Usazenina kyseliny močové - Kyselina močová je jedním z posledních produktů procesu nitrobuněčného katabolismu (rozpadu). Když se objeví poruchy v samotném procesu nebo ve vylučování jeho produktů, tehdy stoupá její hladina. S tímto jevem se setkáváme u mnoha nemocí, např. u dny, nefungujících ledvin apod. Duhovkovým obrazem nadměrného zvýšení hladiny kyseliny močově v organismu je objeveAle zatím žádný z výše uváděných znaků nebyl přijat za klíčový, nesporně svědčící o existenci novotvaru v organismu. Podobně jako v případě černého bodu na bílém pozadí nikdy není 100 % jistota, /.e kterýkoliv z výše vyjmenovaných znaků se objeví na duhovce nemocného, postiženého tímto zlým stavem. Mnozí odborníci uvádějí, že druh znaku, objevující se na duhovce, závisí na druhu novotvaru. Po mnohaletých pozorováních bylo nakonec potvrzeno, že v případě novotvarového onemocnění na duhovce oka dochází k několika významným charakteristickým změnám. Přijaté níže uvedené znaky -vodítka - jsou všeobecné uznávány většinou iridologů: • v takových případech vždy dochází k Částečnému nebo celkovému zániku metabolického kruhu, který může doprovázet: • přesunutí zorničky do opačné strany, do sektoru postiženého orgánu, • zploštění zorničky ve stejném sektoru nebo • objevení obrazu připomínajícího akutní zápalový stav. Vždy, když se potvrdí jeden ze jmenovaných obrazů, je nutné vzít v úvahu možnost existence novotvarového onemocnění v organismu. Někdy, v případe rozpadu novotvarového nádoru, se může v odpovídajícím sektoru duhovky objevit uváděný klasický znak v podobě Černého bodu nebo Čárky na bílém podkladu. VI. ZMĚNY ZORNIČEK Protože zornička je úzce spojena s duhovkou oka, změny, které v ní probíhají, mají vždy význam při stanovení diagnózy. Často ne menší, než ty, které můžeme pozorovat na samotné duhovce. V některých případech mohou být dokonce jediným ukazovatelem, informujícím o probíhajícím chorobném procesu v organismu (přesunutí zorničky).

Zdravý člověk má zorničku normálně kulatou, umístěnou uprostřed duhovky. Stává se, že může být lehce posunuta na stranu k nosu. Její velikost je proměnlivá, ale její průměr je kolem 3-4 mm. Pohyby zúžení a rozšíření na obou zorničkách musejí být stejné (obr. 15a). Při zkoumání zorničky se do úvahy neberou pouze ty změny, které jsou výsledkem poznaných úrazů oční koule nebo jejích jiných nepravidelných stavů. Jestliže se zkoumání neprovádí pomocí počítače, je nutné při pozorování zaujmout takovou polohu, která by eliminovala možnost vzniku klamné deformace zorničky. Je to důležité, vždyť někdy stačí postavit se po boku zkoumaného, aby vznikl nepravidelný obraz zorničky, připomínající její prodloužený, oválný tvar. Znaky na zorničkách je možné rozdělit do pěti základních skupin: - oválné deformace, - částečné změny na obvodu: zploštění, místní vyklenutí navenek, místní vyklenutí dovnitř, - přesuny, - změny průměru, - přebarvení. 1. Oválné deformace Tento jev vzniká, když kruhová forma zorničky nabývá oválného tvaru. Tento ovál může být uložen svisle, vychýlen doleva nebo na pravou stranu ve všech úhlech. Svislé uložení ukazuje na predispozici k výronům krve do mozku u vyšetřovaného a v důsledku poranění dolní poloviny těla k poškození pouzder kloubů dolních končetin. Podobný význam takto zdeformované zorničky má její šikmé uložení (obr. 15b a 15d). Směr osy bude v tornto případě ukazovat, která polokoule je ohrožena výronem. Podle některých iridologů, došlo-li k oválné deformaci zorničky při jejím šikmém uložení, vždy to bude ukazovat na poškození tě polokoule, na jejíž straně leží. Příčinou této změny je v mnoha případech zúžení krční tepny na stejné straně. Svislé uložení zdeformovaných zorniček očí může někdy označovat blízkou a náhlou smrt.

2. Částečné deformace na obvodu zorničky Při zachování okrouhlé formy někdy dochází k místní deformaci zorničky. Objevuje se zploštění, vyklenutí nebo vyhloubení jejího obvodu. Mezi těmito třemi deformacemi se nejčastěji setkáváme se zploštěným obvodem zorničky. Takový znak svědčí o chorobném stavu orgánu, v jehož sektoru došlo k deformaci. Může informovat o poškození v inervaci tohoto orgánu a vylučování. Čím je poškození větší, tím pokročilejší je stav choroby (obr. 16). Je nutné zdůraznit, že tyto znaky jsou reverzibilní. Znamená to, že v závislosti na postupu léčby se místní zploštění zorničky může celkově zvrátit a nezanechat po sobě žádnou stopu. V praxi, došlo-li k zploštění zorničky, například její dolní části, je potřebné stanovit, zda je v odpovídajícím rajónu nějaký zásadní znak, a hned stanovit jeho původ. Spojuje-Ii se s duhovkovým věncem, ukazuje to na těžké onemocnění ledvin. Jestliže se viditelný znak nespojuje s věncem, svědčí to o závažném onemocnění končetiny, hlavně dolních končetin. Důkladné pozorování vymezených polí a znaků doprovázených zploštěním nám umožňuje důkladnější a přesnější diagnózu a někdy pomůže stanovit také příčinu, která vyvolala takový iridologický obraz.

3. Přesunutí zorničky K přesunutí zorničky dochází při oslabení napětí duhovkových vláken v řasirikové části, v sektoru orgánu postiženého nemocí. Tehdy se přemisťuje na opačnou stranu do sektoru daného orgánu. Toto přesunutí nemusejí doprovázet žádné jiné, dodatkové znaky. Může to být jediný signál svědčící o nemoci a umožňující její časné odhalení (obr. 17). Takový obraz se může utvořit hlavně v případě těch onemocnění, jejichž chorobný proces probíhá velmi pomalu • Posunutí zorničky dolů označuje vážné chorobné změny té mozkové polokoule, na jejíž straně začalo přesunutí. Když takové posunutí bude doprovázet natlačení na duhovkový věnec, tlačící ho do středu, v jeho horní části to může označovat novotvarové onemocnění (tehdy také dojde k zániku metabolického kruhu) • Přesunutí nahoru je Často pozorováno u onemocnění ledvin a při různých zápalech nebo při výskytu kamenů. • Přesunutí zorničky na stranu nosu na levém oku může označovat onemocnění levé plíce nebo levé komory srdce. Totéž se týká pravého oka. V případě, že posunutí zorničky doprovázejí jiné znaky, využíváme je přiměřeně na zpřesnění diagnózy. 4. Změny průměru Vegetativní nervový systém, nazvaný také autonomní, se skládá ze dvou částí: sympatické a par a sympatické. Jestliže se větší aktivita projevuje v první z nich, dochází k rozšíření zorniček. Naopak její oslabení a zvýšená činnost druhé (parasympatickéj je doprovázena jejich zúžením. Nestejný průměr zorniček je vrozený znak. Může to být také znak druhotný, svědčící o tom, že vyšetřovaný v minulosti překonal zánět mozkových blan nebo záškrt. 5. Přebarvení zorniček Vezmcme-li do úvahy skladbu zorničky a její funkce, je těžké mluvit o jejím přebarvení v doslovném významu tohoto slova. Spíše je potřebné mít na rnysli jev, který dělá dojem změny její barvy. Klinicky se rozlišuje zabarvení šedé a zelené. První z nich, nazývané katarakta. může nabývat různé tvary. Tyto mohou mít různý význam a jsou považovány hlavně za znaky cukrovky a arteriosklerózy. V případe zeleného přebarvení, nazývaného glaukom, se rozlišují dvě skupiny.

Kromě vyjmenovaných přebarvení mohou být nad zorničkou viditelné také jiné znaky. V této příručce se ale nebudeme věnovat podrobněji přebarvení zorniček, ani jejich významu, protože nebudou dále využité v takovém stupni jako jiné duhovkové znaky.

VII. SPOJIVKOVE ZNAKY V iridiagnostice se nevyužívají pouze znaky objevující se na duhovce a zorničce oka, ale mnoho informací o existujícím onemocnění můžeme získat také na základě pozorování očních spojivek a krevních cév objevujících se na spojivce. Viditelné vlásečnice na spojivkách - záleží na jejich poloze, uložení a tvaru mohou svědčit o poruchách pružnosti žil, o poruchách metabolismu, vznikajících zároveň ve vegetativním nervovém systému. Mohou poukazovat bezprostředně na orgán, který je zasažený chorobným procesem. Je těžké vyjmenovat všechny nemoci, které doprovází objevení se takových malých žilek a tepniček na skléře. Ty se ukazují totiž také při vysokém tlaku, anemii, při alergických chorobách atd. V závislosti na onemocnění se mění jejich poloha, uložení a tvar. Uvádíme aspoň některé příklady. • Jestliže v některém orgánu probíhá chronický zápalový proces, na skléře se mohou ukázat cévy, které se táhnou od okraje duhovky. Jsou jako šipka, ukazující na prostor duhovky nemocného orgánu. Obrázek 18a zobrazuje průběh cévy ve směru pole jater (za předpokladu, že jde o pravou duhovku). • Někteří iridologové na základě vzdálenosti cévy od okraje duhovky stanovují stupeň postupu onemocnění. Čím blíže je céva u okraje, tím je stupeň onemocnění pokročilejší. Stává se také, že céva může přírno vstoupit do pole duhovky. • Podobný diagnostický význam se připisuje také cévám probíhajícím ve směru dotyku okraje ohraničeného pole duhovky (obr. 18b). Styčný bod mezi nimi může ukazovat na nemoc jistého orgánu nebo systému. • Jestliže se v obrubě spojivek ukáže céva, která svým uložením tvoří spirálu (obr. 18c), ukazuje to na ztrátu elastičnosti v obvodových krevních cévách. Takový stav má výrazný vliv na periferní krevní systém a joho vlivem dochází k velkým výkyvům tlaku krve. • O stavu krevních cév v našem organismu svědci také spojivkové cévy nazývané vlnité (obr. 18d). Jejich objevení se ukazuje na nedostatečnou pružnost žilních stěn. Setkáváme se s nimi často v případech žilních výdutí v konečníku. • U nemocí alergického základu, na rozdíl od znaků na samotné duhovce, pozorujeme často sít početných cév probíhajících rovnoběžně vedle sebe a přecházejících do rohovky (obr. 18e). Někdy však mohou být propleteny, jak ukazuje obrázek( 18f.) Tyto znaky pozorujeme často u prů-duškového astmatu.

• Cévičky, které směřují k okraji duhovkového pole, mají ještě jiný diagnostický význam — nedosahují ho a vidlicovitě se rozdvojují. Někteří iridologové soudí, že takový obraz vznikl na základě úrazů těla překonaných v minulosti (obr. 18g).

VIII. PŘÍKLADY NĚKTERÝCH NEMOCI Níže uvedené duhovkové obrazy nejsou jediné, jak můžeme pozorovat v případě objevení se jisté nemoci. Jsou však nejcharakterističtější. Škoda, že ke každému popisu nemůžeme doložit barevnou fotografii duhovky, ukazující její iridologický obraz. Ale tato publikace má za úkoi vzbudit zájem Čtenáře o tuto metodu diagnózy, a ne být učebnicí. Proto se v tomto případě černobílá schémata zdají být dostačující. Poslední upozornění: existuje velký rozdíl mezi znalostí schématu a obrazem skutečným, viděným na živé duhovce. Na schématu je všechno výrazně rozkresleno, na živé duhovce se obrazy Často navzájem prolínají. Proto iridologie vyžaduje dlouhou praxi, důkladnost, poctivost a stálé doplňování vědomostí.

l. Onemocnění trávicího systému Nemoci žaludku Duhovkové pole žaludku (první menší pásmo) se nachází v pásmu zorničky. Hraničí s ním pole střev (druhé menši pásmo). Je to jediný případ v iridodiagnostice, kdy mají sektory vnitřních orgánů vzhled prstenu, jejich soustava je koncentrická (obr. 3, 4, 6, 7). Jsou-li žaludek a střeva zdravá a jejich funkce normální, nemusí se tento prostor odlišovat ani změnami barvy, ani strukturou a uložením vláken na duhovce. Obě pásma jsou tehdy stejná. Navzdory tomu však zřídka nalézáme takový obraz. Zvýšená kyselina Při tomto onemocnění je prsten žaludku vyprázdněn a je jasnější než jeho okolí. Jeli jeho vnější, obvodová, část ostře vyznačena, svědčí to o křeči a oioku žaludku. Nedostatek kyselin Pásmo žaludku se stává tmavošedým, je snížené a trochu zapadnuté. Mohou se v něm roztahovat černé čáry, které tvoří hluboké brázdy. Jejich přítomnost ukazuje na špatnou funkci sliznic. Zánět sliznic žaludku Bezprostředně u obvodu zorničky je možné pozorovat malé, bílé obláčky. Má-li onemocnění chronický charakter, může dojít k ztmavnutí a k zešednutí celého pásma.

Neuróza žaludku V pásmu žaludku můžeme pozorovat červenohnčdé skvrny (ukazují na otravu nervů tohoto orgánu). Nejčastéji dochází ke změně barvy celého žaludkového prstence do červena (obr. 20).

Žaludeční vřed Ukazuje se v duhovkovém poli tohoto orgánu v podobě tmavého bodu (obr. 21). Anatomicky je vřed nejčastéji umístěn na zadní straně žaludku a ve vrátníku, V prvním případě uváděný obraz duhovky je možné najít na pravé duhovce u 20' a na levé u 40'. Jestliže se vřed nalézá v okolí vrátníku nebo na něm samotném, potom jsou vzniklé znaky spíše obdélníkové než okrouhlé a obvykle se rozšiřují do vnitřního pásma střev. To může také svědčit o existenci dvanácterníkového vředu. Je-li existující vřed otevřený, potom Černý bod nebo černá čárka jsou doprovázeny bílou skvrnou. První znak - černý bod nebo čárka - svědci o úbytku substancí. Druhý - bílá skvrna — informuje o zápalovém stavu tkaniva a o doprovodné bolesti. Nemoci střev Duhovkový obraz střev se nalézá v 2. menším pásmu. Protože střeva nejsou jednolitým orgánem, liší se funkcemi i stavbou, v sektoru tohoto pásma jsou rozlišena pole odpovídající jednotlivým druhům střev. Schematický obraz tohoto dělení je na obrázku 7. Pásmo střev hraničí bezprostředné s duhovkovým věncem. Není divu. že jejich nemoci ovlivňují také jeho tvar a zabarvení. V případě potřeby v něm zkoumající najde mnoho informací, týkajících se vzniku onemocnění, jímž hýla postižena.

• Zánět střev. Záleží na příčině zápalového stavu (viry, paraziti, bakterie) i na jeho průběhu. Na duhovce mohou vznikat různé znaky. Ncjčastěji se v takových případech věnec duhovky zabarví bíle. Proniká-li zápal do lymfátických buněk, je možné také pozorovat hrubé, bílé linie, promítající se do pátého menšího pásma, v němž jsou zakončeny bílými vločkami (obr. 22).

• Vředová nemoc dvanácterníku. V počáteční fázi nemoci sektor dvanácterníku a sektor žaludku podléhají rozjasnění. To se může rozprostírat až na sousední sektory žlučových cest. Později se v sektoru dvanácterníku objeví plytká zátka s jasně zaokrouhleným obvodem. Uvnitř je vidět černý bod nebo čárku. • Zánět apendixu. Spektrum apendixu leží bezprostředně u duhovkového věnce na pravé duhovce mezi 33' a 35'. Při akutním zánětu se tam objevuje výrazný bílý plátek (obr. 23). Při přechodu z akutního stavu do chronického dochází k ztmavnutí vločky, zabarvuje se do žlutá, později do tmavohnědá. V tomto prostoru je možné často pozorovat znaky srůstů, tzv. příčky, které vycházejí ven z pásma střev do pobřišnice. Vznikají také ve stavu chronického zánětu, rovněž po nepřiměřeném operačním léčení výrůstků. V tomto případe mohou být signálem vážných problémů. • Žíly konečníku. V duhovkovém poli konečníku, na levé duhovce mezi 32' a 34', se na rozjasněném podkladu objevují malé černé body. Na spojivkách očí můžeme vidět vlnité nebo rovnoběžné cévy. Často pozorujeme velmi tmavý metabolický kruh a zatemnění pole jater jako výsledek stagnace krve v oblasti duté žíly. Když se v této oblasti objevuji bílé vystřelující vločky, svědčí to o neživosti sliznic. Místo toho rozuzlování a vzdalování se duhovkových vláken v úseku konečníku poukazuje na oslabení napětí stěn střeva, což může ukazovat na zácpu, vyvolanou ochabnutím střev. • Analyzujeme-li obraz sektoru konečníku, musíme pozornost zaměřit na celý duhovkový úsek recto-sigmoidální (levá duhovka 28' - 34')- Zde se totiž často umísťují novotvary hrubého střeva. Podle toho se tu rakovina objevuje v 66.7 % častěji než v jiných Částech hrubého střeva.

2. Onemocnění jater a žlučových cest Játra jsou největším orgánem v našem těle. Váží kolem 1,5 kilogramu. Nalézají se v pravé horní části břicha. Plní mnoho funkcí. Mezi nejdůležitější patří detoxikace organismu od škodlivých produktů látkové přeměny a cizích substancí, uskladňování sloučenin nezbytných pro pravidelnou funkci a vytváření vhodných substancí, tedy i žluči, která je prostřednictvím žlučového měchýřc vypuzována do dvanácterníku.

• Své místo na duhovce oka mají játra v šestém menším pásmu (prstenec kůže) mezi 37' a 40'. • Zajímavá je skutečnost, že celá jedna čtvrtina naší krve, tj. kolem 1,5 litru, se nalézá vlastně stále v játrech, která jsou hlavním orgánem látkové výměny. • Anatomicky a fyziologicky je s játry spojen žlučník. Nalézá se v jejich dolní části. Také jeho duhovkový obraz, stejné jako obraz žlučových cest, nalezneme ve svalovém prstenci kolem 39'. Na obrázku 24 je vyznačena čára průběhu celého jaterně-žluěníkového úseku a přerušované čáry vymezují uložení jater (trojúhelník) a žlučníku (elipsa). Oba úseky se nalézají pouze na pravé duhovce. •Zápalové stavy jater se jeví v jeho sektoru jako bílé, případně žluté obláčky nebo stuhy (obr. 25). Při zánětu jsou játra zvětšená v důsledku přetížení (překrvení). "Duhovkovým obrazem toho, kromě už vyjmenovaného vyjasnění jejich pole, může být také přesunutí duhovkového věnce do strany zorničky, stejně tak vnitřní oslabení nervových kruhů (křečové prstence), jestliže existují. • Jinými znaky, ukazujícími na tento příznak, mohou být malé tepny na skléře. Jejich přítomnost se vždy váže na skutečný zápalový stav v organismu. Chceme-li místo zápalového procesu lokalizovat, obracíme pozornost k sektoru, ke kterému jsou nasměrovány. V tomto připadě směřují do prostoru jater, jak je zobrazeno na obrázku 25.

• Zpozorujeme-li v duhovkovém obrazu jater znaky zápalových stavů (bílé skvrny, obláčky, stuhy v modrých očích, vyjasnění v ocích hnědých), je nutné je velmi důkladně prohlédnout. Nejdříve stanovíme, zda jsou přítomny pouze v tomto prostoru, nebo zda jsou Částí všeobecného znaku, začínajícího se v duhovkovém věnci a roztahujícího se na pole žlučníku a přecházejícího do úseku jater. V prvním případě to bude svědčit o onemocnění jater - tento znak vznikl na základě porušení jejich funkce. Ve druhém případe mají naopak původ v onemocnění dvanáctcrníku, nejpravděpodobněji vředovém. Protože tato potíž vede k zastavení žluči a v důsledku toho k zápalu žlučových cest nebo poškození jater, odtud se znak roztahuje do celého sektoru. Chcerne-li se ujmout zodpovědné léčby, je potřebněji nejdříve nasměrovat na dvanácterník. • Jestliže zápalový proces vychází z onemocnění jater, budou současně viditelné také znaky v úseku sleziny (levá duhovka 20'). Když si pacient v důsledku toho stěžuje na prudké bolesti, znaky se ukáží dodatečně také v pásmu střev. • Často se setkáváme s duhovkovým obrazem tohoto orgánu jako se zatemněním jeho pole. Poukazuje to na omezení funkce jater, což vede k menším nebo větším akutním poruchám metabolismu. Ukazuje to také na poruchy ve zpětném krevním oběhu. • Ztvrdnutí jater - V zadním sektoru se ukazují malé, tmavé body. Někdy se tam objevuje hluboká zátoka jasných obrysů. Kromě toho v místě, kde se rohovka stýká se sklérou, se mohou pod okrajem duhovky objevit hnědé háčkovité proužky, uložené ve formě vějíře nebo stříšky. • Zápalové stavy žlučového měchýře - Projevuji se na pravé duhovce zjasněním barvy ve čtvrtém menším pásmu, v oblasti okolo 39' (hnědá duhovka), nebo se objevuje bílá čára, skvrna nebo stuha (obr. 26). Příčiny zjasnění, jak jsme popsali při onemocnění jater, je nutné nejčastěji hledat ve sféře střev, konkrétně v úseku odpovídajícím dvanácterníku, který je v tomto případě vředovitý.

Viditelná vyjasnění jsou více součástí znaku zápalového stavu, který začíná ve druhém men-Šíni pásmu a v závislosti na stupni pokročilosti nemoci se rozprostírá nad duhovkovým obrazem jaterně-žlučníkovým. Při takovém duhovkovém obrazu můžeme někdy pozorovat, že se v této oblasti objeví křečové prstence.

• Žlučové kameny - Jsou poměrně Často společně vystupujícím onemocněním. V počáteční fázi tvoření kamenů se jaterně-žlučníkové pole pokrývá niťovým závojem, bělavým povlakem, uprostřed něhož prosvítá povrch duhovky. S rozvojem nemoci se v poli žlučovébo měchýře objevují malé tmavé body - obr. 27. Zpozorujeme-li, že se tento úsek zabarvuje do bělá, má zoubkované čáry, přijímá se to jako poukaz na tendenci ke kolikám. Na tuto náklonnost mohou také poukazovat přítomné křečové prstence. • Během iridologické praxe je možné někdy potvrdit, že sektor jater a žlučníkového mčchýře je přesunut dopředu, do místa 41' - 42'. To může být dědičná stopa, svědčící o tom, že některý z předků vyšetřovaného byl alkoholik. • Ze zkušenosti vyplývá, že nemoci, během nichž je možné pozorovat takové přeměny duhovkových prostor odpovídajících orgánů, jsou těžko léčitelnč nebo ve všeobecnosti vůbec neléčitelné.

3. Nemocí slinivky břišní

Slinivka břišní leží za žaludkem, na ploše I. a II. ledvinového kruhu, na zadní stěně dutiny břišní. Tato žláza vytváří šťávy a dva hormony: inzulín a glukagon. Slivková šťáva je vypuzována do dvanácter-níku, kde se zúčastňuje trávení. Iny.ulin reguluje výměnu uhlovodanů a glukagon zvyšuje hladinu glukózy v krvi. V případe onemocnění slinivky nalézáme odpovídající znaky na obou duhovkách u 20' a 40' a také při 50' na pravé duhovce. Viditelné znaky se začínají vždy bezprostředně u okraje duhovky (obr. 28).' • Vyjasněný úsek slinivky může být poukazem na její zánět. Obvykle dochází k překrvení a zvětšení tohoto orgánu, což se na duhovce bude manifestovat tlakem na věnec duhovky směrem dovnitř, na stranu zorničky (obr. 29). • Ztmavnutí pole žlázy nebo objevení se tmavých stuh, obláčků nebo bodů může poukazovat na to, že máme co dělat s oslabením její činnosti. V takovém případe vystupují tendence čtvercového duhovkového věnce. Při takovém duhovkovém obrazu rmižemcpozorovat, že příčinou nevylučování slinivky byly chronické záněty žaludečně-střevní. K takové diagnóze nás ještě víc bude opravňovat, když potvrdíme, že v pásmu střev jsou viditelné znaky, ukazující na částečné stavy povředovč, v jejichž případe došlo k sblížení

tkaniv nebo vzniku srůstů, obvykle na vrátníku a na dvanácterníku. Jinou příčinou oslabení funkce slinivky mohou být například zánětové stavy žlučového měchyře a žlučových cest, způsobené vznikem kamenů. • V případe probíhajícího novotvarového procesu slinivky, který obvykle zachvacuje hlavu slinivky, na pravé duhovce mezi 20' a 40' a taktí u 50' se ukáží černé skvrny. Změno podléhá také obraz jater, který se zatemní a může mít vzhled červené skvrny. Dodatečné může dojít ke zploštění okraje duhovky nebo zorničky ve stejném úseku. • V průběhu pozorování duhovkového obrazu slinivky je potřebné věnovat pozornost všeobecně poli u 20' na levé duhovce. Zde najdeme znak oslabení, ukazující na oblast náklonnosti k cukrovce. Je-li na ni vyšetřovaný již nemocný, tehdy vedle viditelných změn v úseku tohoto orgánu můžeme zpozorovat také znaky v prostoru ledvin a jater. 4. Nemoci oběhového systému

Onemocnění srdce Sektor srdce se nalézá ve druhém větším pásmu a rozprostírá se bezprostředně u duhovkového věnce. Na levé duhovce, podle T. Kriega, se manifestuje obraz stavu zdraví levé komory a levé předsíně mezi 10' - 15' a na druhé duhovce pravé komory a pravé předsíně mezí 45' - 50' (obr. 30). V každém případě je nutné nemoci srdce zkoumat ve vztahu k duhovkovému obrazu všech polí, všeobecné věnovat pozornost pásmu krve a sektorům mozku, jater, plic a ledvin. Taková analýza umožňuje nejednou stanovit příčinu skutečného onemocnění (např. zánět endo-kardu může způsobit rozsetá bakterie 2 nemocných mandlí apod.) a dovoluje stanovit, zda se znaky v sektoru srdce objevily v důsledku jeho vady, jako důsledek například onemocnění ledvin apod.

Obvykle zápal srdce doprovázejí také změny vyvolané nedostatečnou funkcí jiných orgánů. Například z klinických výzkumů je známo, že při jeho vypuzování může dojít k výsevu v plicích, což se také projeví na duhovce oka. Další možné důsledky citujeme v popisu duhovkových znaků oslabení srdečního svalu. Znovu zdůrazňujeme, jak už bylo uvedeno, závislost jednoho orgánu na druhém. Je nutné mít stále na paměti to, že náš organismus je jednotou všech pracujících ústrojí. Proto pozornost zkoumajícího v případě nemoci srdce nebo jiných vnitřních orgánů se nemůže soustředit pouze najedno pole duhovky.

Zánět endokardu V prostoru srdce se ukazují; malý bílý plátek nebo krátké bílé čáry, běžící od duhovkového věnce do pásma krve. Jestliže u zkoumaného došlo k rcvmatickému zánětu endokardu, tento bílý plátek (vločka) se objeví pouze na levé duhovce - obr. 3 l.

Zánět srdečního svalu Toto onemocnění je na duhovce viditelné v úseku srdce v podobě jedné nebo několika vyvýšených bílých skvrn. Ty se umísťují ve středu úseku srdce, ve svalovém pásmu. Mohou se také roztáhnout navenek, na stranu pásma kostí. Podle stadia nemoci, která časem vede k destrukci svalu a je velmi nebezpečná, se v tomto sektoru tvoří hluboká zátoka, která zasahuje také duhovkový věnce (obr. 35)

Zánět osrdečníku Podle T. Kricga má osrdečník v duhovkovém obrazu srdce svoje místo na levé duhovce přibližně mezi 15' a 17' u dolního okraje sektoru. Zde se v případě zánětu ukazuje bílý obláček. Jestliže v důsledku nemoci došlo k srůstům, ukáží se tam příčné trámce, které mohou zasahovat také přiléhající část pohrudnice. Podle mínění J. Angercra, iridologa rovněž německého původu, zánět osrdečníku se může na duhovce manifestovat tak, že se v jeho poli ukáží žluto-červená vlnitá vlákna probíhající podél paprskových trámů. Takový obraz je možné vidět na obou duhovkách (obr. 32). Srdeční neuróza Toto onemocnění se dnes vyskytuje dost často. Příčinou je nepochybně zvýšené napětí, spěch, neklid atd. Tyto problémy jsou rozmanité a lékaři při prvním zkoumám mají často problém stanovit správné diagnózu. Proto tu všeobecně může iridologická diagnóza pomoci. • Počáteční stavy srdeční neurózy se ukazují na duhovce oka obrazem velmi čisté, bílé čáry, která probíhá více méně horizontálně nad jeho prostorem, začíná u duhovkového věnce. Pacienti s takovým duhovkovým obraženi si stěžují mezi jiným na palpitacc srdce, bušení krve. • Má-li Lato čára klikatý tvar (obr. 9), jsou pravděpodobné příčiny mnohem závažnější. Kromě toho při takovém obrazu znaku má zkoumaný obvykle zvětšené „měsíčky" pod nehty prstů. • Zpozorujcme-li v blízkosti těchto čistě bílých čar křečové prstence, je nutné brát v úvahu existenci nebezpečných tendencí k vystupňování spazmů srdce. Mohou být také obrazem ataků dušení (obr. 33). • Jestliže srdcová neuróza trvá už delší dobu, tehdy uváděné bílé linie tmavnou, zabarvují se do Šeda až po černou barvu. Ve většině případů vidíme linii černou, která se nazývá linie podráždění. Pacienti s takovým znakem

mají dlouhodobé srdeční problémy, zesílené v stresových situacích, jakými jsou podráždění, smutek, strach atd. • Jc-li takových čar více a tvoří-li svým uložením zátoku, tehdy si zkoumaný bude stěžovat na stavy neklidu. Kromě toho tmavé čáry, viditelné na levé duhovce přibližně mezi 12' - 14', podle názoru Evy Flinkové ukazují na vystupňování dusnosti u zkoumaného a mu-čivost v důsledku poškození práce srdce. Pozorované při 16'- 17' mohou být důkazem vystupňované popudlivosti. Oslabení srdečního svalu

Toto onemocnění se může objevit na duhovce jako zatemnění srdečního pole a ukáží se v něm tmavé stuhy, obláčky nebo se objeví uzavřená zátoka. Vlákna duhovky neprobíhají v tomto rajóně paprskovitě, ale nabývají tvaru oblouků. Podle Evy Flinkové, je-li výrazně vyznačen a rozjasněn horní oblouk, může to ukazovat na tendenci k astmatu, Je-li naopak v tomto poli otevřená zátoka, může poukazovat na to, že u vyšetřovaného

došlo k zvětšení srdce (34). Je známo, že oslabení srdečního svalu vede k poruchám cirkulace. Nedostatečnost levé strany srdce vede ke vzniku dusnosti, ke kašli, kataru. Slabost pravé strany védo k městnání krve v játrech a vo vratné žílo, k hemeroidům a nakonec také k otoku osrdečníku (hydroperikardu). Poškození srdečních chlopní Poškození Činnosti chlopní se projevuje v podobě malých černých bodů, uložených v horní části srdečního prostoru bezprostředně u duhovkového věnce. V případě nezvratných změn se tam může objevit nehluboká jamka s tmavým dnem. Krev a krevní cévy Všechny změny v krevních cévách a v krvi se na duhovce manifestují ve třetím menším pásmu. • Silné vyjasnění tohoto pásma, které bude v poměru k celé duhovce výrazné, ukazuje na silný obsah kyseliny močově v krvi (obr. 36 A). • Naopak, její ztmavnutí nebo objevení se neobyčejně silných, jakoby zamazaných chorobných znaků, se hodnotí jako signál oslabení cirkulace krve a svalů.

• Znaky v tomto pásmu, které ukazují na velmi nebezpečný zdravotní stav, jsou malé temné body. Informují o nepravidelném krevním obrazu. U vyšetřovaných s takovými duhovkovými znaky máme do činění s oslabenou funkcí organismu v důsledku nedostatečného množství tvorby bílých krvinek — leukocytů. Kromě toho na základě toho můžeme usuzovat také na skutečné poškození funkce lymfatických žláz. • Je-li pásmo krve na povrchu duhovky velmi vyjasněné, její dolní polovina zatemněná, tehdy můžeme připustit, že je to obraz překrvení hlavy a nedokrvení střev. • Opačné uložení těchto znaků (rozjasnění dole a zatemnění nahoře) ukazuje naopak na nedokrvení mozku a překrvení oblasti břicha. Arterioskleróza Toto onemocnění se v dnešní době vyskytuje stále častěji, především pak ve vyspělých krajinách. Jeho etiologio, výskyt i důsledky jsou široce popisovány v různých méně nebo více specializovaných publikacích. Proto je zde vynecháme. • Znakem artcriosklerózy na duhovce je, že se v pásmu kůže (šesté menší pásmo) objevují sodové usazeniny, které vznikaly v důsledku srážení se vodních, fosforových, vápníkových a sírových iontů v krevních cévách. Po zmatněni se tento znak stane belavČ šedým nebo bělavě žlutým. Může být uložen ve tvaru oblouků nebo uzavřeného kruhu. Takové rozložení bývá iridology nazváno stařecký obiouk a umožňuje stanovit stupeň postupu nemoci. Podle pokročilosti je možné určit dokonce věk pacienta (T. Kricgc), (obr. 37). • U alkoholiků je kruh artcriosklerózy všeobecně zvětšen a v prostorech jater a sleziny výrazný. Naopak u těch, kdož pracují nebo pracovali duševně a takě byli postiženi touto nemocí, se tento znak zvětšuje v prostoru mozku.

• Máme-li do činění se sklerotickými krevními cévami ve středním nervovém systému, tehdy se metabolický kruh zabarvuje bledě nebo dokonce do bělá. 5. Nemoci dýchacího systému Lokalizace sektorů orgánů dýchacího systému na duhovce oka jsou následující (obr. 38): - nos: DP 8', DL 52', - čelní dutina pravá: DP 4' - 7', levá: 53' - 56', - čelislní dutina pravá: DP V - 9', levá: 51' - 53', (jejich pole přiléhají do polovičky dutiny čelní a pole nosní jamky). - krk: DP 13' - 15', DL 45' - 47' - průdušky: DP 43' - 45', DL 15' - 17', - průdušnice: pouze na pravé duhovce mezi 12' a 14', - plíce: DP 45' — 50', DL 10' — 15' zvenčí svalového pásma, (levá plíce má obraz na levé duhovce, pravá na pravé), - pohrudnice: DP 41' - 45', DL 15' - 19' (přesně řečeno, pohrudnice nepatří meai orgány dýchacího systému, ale protože často její bolesti vystupují společně s bolestmi plic, zůstala zde umístěna).

Zánět horních dýchacích cest Nejčastěji k němu dochází v důsledku nachlazení. V odpovídajících sektorech, bez ohledu na příčinu, vzniká zápalový stav, objevují se bílé vyvýšené plátky nebo obláčky. Zpozorujeme -li, že z duhovkového pole nosu, krku nebo průdušnice vycházejí bíle šmouhy a jdou ven, do okraje duhovky, přijímá se Lo jako projev jejich prudkého zápalu.

Akutní zápal průdušek

Akutní zápal průdušek - v jejich sektoru se objeví vypuklá vločka (obr. 39). Chronický zánět průdušek

V poli plic a srdce se objeví tmavé, plytké jámy, které svým vzhledem připomínají tmavé skvrny. Jejich dna jsou někdy zabarvena do hnědá. Tyto jámy obklopují ne velmi těsné, bílé okraje. V těchto sektorech se často potvrzují také křečové prstence (obr. 40). Astma bronchiale V plicně-bronchiálním sektoru se objevují znaky pro duhovkový obraz vleklého zánětu hronchů. Doprovází je početné křečové prstence. Na hranici sklivce a rohovky se ukazují malé cévy, které tvoří charakteristický systém, vyskytující se často u chorob alergického původu (obr. 41).

Nemoci plic Dříve než je popíšeme, je nutné zdůraznit, že diagnostika plicního sektoru se provádí pozorným zkoumáním v pásmu pole ledvin. Mezi těmito orgány je totiž úzký svazek. Zápal plic

V pásmu svalové oblasti plic jsou viditelné znaky v podobě bílých vyvýšených skvrn, obláčků nebo stuh (obr. 42).

Rozedma plic Pole plic je tmavé a zvětšené. Objevuje se v něm zátoka, která se rozprostírá až k hranici duhovky.• Každé zatemnění duhovkového pole plic ukazuje v zásadě na porušení procesu výměny kyslíku. • Objeví-li se ve zvětšeném a zatemněném prostoru na pravé duhovce mezi 40' a 47' (plíce a pohrudnice) tmavé znaky podobné zátokám a doprovází-li je podobný obraz v sektoru mezi 15' a 20' na stejné duhovce, může to připomínat dědičnou dispozici k astmatu. Jestliže vyjmenované znaky doprovází znak oslabení srdečního svalu viděný na levé duhovce, tehdy je možné usuzovat, že vyšetřovaný trpí nejen na srdce, ale také plicním astmatem. Tuberkulóza plic Tuto nemoc je těžké rozeznat na základe pozorování samotného plicního sektoru. Nechejme stranou klinické nálezy, které jsou dobře známy ve všeobecné medicíně; v iridologické diagnostice je potřebné brát do úvahy jiné znaky. V tomto případe je potřebné obrátit pozornost na znaky objevující se v oblastech střev, ledvin a také v pásmu sliznic oblasti piic. • V pásmu střev pozorujeme malé tmavé znaky, nazvané Schnablovými zátokami. Někdy je můžeme pozorovat na vnější straně duhovkového věnce. V prostoru levé ledviny se objeví znak v důsledku stagnace.

Naopak v oblasti sliznic plic je možné pozorovat žlutobílou usazeninu, která časem může nabýt tvaru malých bílých obláčků. Nakonec se pásmo kůže v této oblasti stane velmi tmavým nebo dokonce černým. • V pásmu plic vidíme skvrny usazenin nebo obláčky, ukládající se v dolní linii jeden pod druhým. Kromě toho se tu objevují tmavošedé: okrouhlé jámy, uvnitř nichž leží tmavší bod. Tyto znaky je, vzhledem na jejich zabarvení, dost problematické rozeznat. Také v tomto rajónu nebo na celém povrchu jsou vlákna duhovky a paprskovité trámečky zahnuté a uvolněné a v takové formě se táhnou od duhovkového věnce až k okraji pásma. Tento jev se nazývá „učesané vlasy Maubacha" (podle Maubacha, Angerer) (obr. 43). Rakovina plic Znaky, které by ukazovaly na takový stav, se velmi těžko interpretují. Jsou tmavé, ale nemají tvar znaků oslabení. Na rozdíl od nich jsou oválnější a zdá se, že vystřelují dopředu z hloubky duhovky. Nalézají se obvykle v blízkosti toxických skvrn. 6. Nemoci močového systému

Onemocnění ledvin Duhovková pole ledvin se nacházejí na pravé duhovce mezi 28' a 30' (ledvina pravá) a na levé straně mezi 30' a 32' (ledvina levá). Jejich sektory se rozprostírají bezpros-tředně od duhovkového věnce dovnitř, do 4. a 5. menšího pásma. Panuje názor, že znaky na pravé duhovce svědčí o onemocněních dědičných a na levé o nabytých (obr. 44). Jsou-li ledviny zdravé, jejich pole se neliší v žádném všeobecném případe. V opačném případě, jsou-li zaznamenána např. zatemnění, nebo se objevují jiné znaky, můžeme připustit, že organismus je přetížen toxickými substancemi a došlo k vyčerpání ledvin. V duhovkovém poli těchto orgánů se tehdy dají pozorovat zavřené nebo otevřené zátoky. Obvykle se ukazují na jednom z duhovkových polí. Délka zde zobrazeného pole ledvin se liší od délky sektoru zobrazeného na obrázku 8. Nepřinálcží jí přece interpretovat, jaké jsou rozdíly v představených obrázcích. Vyplývá z toho naopak to. že na pozdějším obrázku je zaznamenán také sektor nohy, což není v tomto případě. Odtud, pro lepší čtení schématu, sektor ledvin je trochu ohraničen, aby se navzájem nepřekrývaly. Rozdílnost v objevujících se znacích v těchto polích bude spolehlivá tím, jak už se uvádí na jiném miste publikace, že znaky ledvin se začínají vždy u duhovkového věnce a mohou sahat až do sektoru nohy. Naopak znaky hovořící o onemocnění dolní končetiny také mohou trochu přecházet do sektoru ledvin, ale nebudou se dotýkat duhovkového věnce. Zánět ledvin

V akutních stavech, nezáleží na příčině, se v sektoru !edvin objeví bílá vyvýšená skvrna, obláček, stuha nebo Šmouhy. Jestliže tento stav přechází do chronického, viděný znak podléhá změnám, tmavne, stává se žlutým nebo žlutohnědým. Věnec duhovky je tehdy zastrčen dovnitř, na stranu zorničky, ale není přetržen (obr. 45).

Oslabení funkce ledvin

V poli ledvin je vidět temný znak oslabení. Rozprostírá se do pásma svalů a je velmi výrazný (obr. 46).

Vodová ledvina

Tento stav se objeví jako rozdělení vláken duhovky v sektoru ledvin, mezi kterými se objevují paprskovitě probíhající černé linie. V závislosti na tom, jak nemoc pokročila, vlákna (paprskovité trámečky) se mohou obloukovitě rozestoupit a v takové formě se rozprostírat nad oblastí dolní končetiny (30') a nakonec do oblasti pochvy, dělohy, konečníku - duhovka pravá 25', duhovka levá 35' (obr. 47). Putující ledvina Ledvinové pole se přemísťuje ve směru k oblasti břicha. Vidíme výrazný bílý oblouk, který se rozprostírá navenek od duhovkového věnce do okraje sektoru dolně-vnějšího. Kromě Loho v takových případech Často pozorujeme stažený duhovkový věnec na pravé duhovce u 45' nebo na levé mezi 15' a 20'. Takový obraz vznikne v důsledku přesunu ledviny na střeva. Putující i vodové ledviny, o nichž jsme se zmínili, tvoří na povrchu duhovky prakticky stejný iridologický obraz. Jejich odlišnost je dána pouze přítomností

paprskovitě probíhajících čar, svědčících o úbytku substancí. Ale tyto čáry se objevují pouze v případě druhého onemocnění. Ledvinové kameny

Jsou dost častým onemocněním. Ne v každém případě dává duhovková analýza ledvin úplnou jistotu existence kamenů. • V počátečním stadiu tvorby kamenů jediným příznakem, signalizujícím tento proces, je stav zánětu. Později, když vlivem písku nebo kamenů dojde k podráždění sliznic nebo ledvinových pánviček, můžeme v oblasti ledvin najít malou bílou šmouhu (pás). Nesmíme ji však zaměnit se všeobecnými znaky zápalového stavu, který přijímá tvar bílého obláčku, přiléhajícího k

duhovkovému věnci. • Jestliže kameny nebo písek vedou k poškození tkaniva, tehdy znaky tmavnou, až se zabarví dočerna. • Není-li poškození velké, kameny se přesunou a změní svou polohu, pak vzniklé rány i záněty rychle ustupují, v obrazu ledvin se neupevní nastálo žádný obraz zvláštního diagnostického významu. V iridologické praxi je to však stav, s nímž se málokdy setkáváme. • Všeobecné se má zato, a potvrzují to také naše pozorování, že znaky, které poukazují na jistotu ledvinových kamenů, jsou malé černé body, viděné v jejich sektoru (obr. 48). • Jsou-li viditelné malé černé body obklíčené silnými bílými čárami, znamená to, že v minulosti kameny poškodily ledvinové pánvičky. V důsledku toho došlo k zápalovým stavům, které periodicky mizely a znovu se objevovaly, • Časem se v ledvinovém poli objeví černý pás ukončený tečkou. Svým vzhledem připomíná čárku. Tento znak znamená, že v ledvinách je velký kamen, který vedl k vážným změnám v ledvinových pánvičkách. • Takové znaky se mohou na duhovce objevit bez výraznějšího pociťování bolesti v oblasti ledvin. Je-li však bolest citelná, tehdy jsou černé znaky doprovázeny bílými (znaky zépalo-vého stavu). V závislosti na zápalovém stavu, vzniklém v důsledku kamenů, jsou viditelné bílé pásy, nebo velké oblaky. Mohou se rozprostírat do oblastí sousedících s duhovkovým polem ledvin. Společně s prohlubujícím se onemocněním, když dochází ke značnému poškození ledvinového tkaniva, můžeme v sousedství bílých obláčků pozorovat silné, dlouhé

nebo klikaté Čáry. Informují o destruktivním procesu probíhajícím v tkáni věch. Nemoci močového měchýře V případě onemocnění močového měchýře se jejich znaky objevují ve Čtvrtém menším pásmu svalů, na pravé duhovce u 22' a na levé u 37' (obr. 44c). • Znaky na pravé duhovce se interpretují jako označení dědičného onemocnění, naopak na levé duhovce se předpokládá, že vznikají účinkem nákaz a jsou nabytá. • Tato zásada je ještě lépe rozvinuta, když výsledky pozorování potvrzují, že znaky v poli močového měchýře na pravé duhovce jsou doprovázeny ztmavnutím sektoru ucha na stejné straně. KromČ toho na základě výzkumu někteří iridolo-gové došli k závěru, že trpěl-H předek vyšetřovaného na onemocnění močového měchýře, potom se mohou u dítěte projevit bolesti ucha. Zánět měchýře

V jeho prostoru se objeví bílá vypuklá skvrna. Dochází-li ke křečím orgánu, objeví se v jeho poli křečové prstence (obr. 49). Atonie měchýře

Vzniká na základe oslabení svaloviny močového měchýře. Na duhovce to vidíme jako tmavou oválnou lagunu nebo tmavou stuhu, viditelnou v jeho sektoru (obr. 50).

7. Onemocnění pohlavních orgánů

Mužské pohlavní orgány V případě objevení se onemocnění mužských pohlavních orgánů můžeme najít jisté znaky v následujících sektorech (obr. 51) močovod: DP 23', DL 37', vně v prostoru močového měchýře (obr. 44). prostata: DP 23' a DL 37', ve druhém větším pásmu mezi pásmy močového měchýře a močovodu, vajíčka a nadvajíčka: DP 35' a DL 25', ve třetím větším pásmu, měchýřky nadsemenné: DP 25'. Zápalové stavy V závislosti na tom, který z orgánů je postižen zúpalovým procesem, se v odpovídajícím poli objevují bílé vyvýšené znaky, typické pro tento stav. Protože stejné jako vaječníky u žen i vajíčka u můžu jsou těsně spojena s předním mozkem, někdy, když se v nich objeví zánět, můžeme ho kromě znaků viděných v jejich prostoru, najít také na protilehlé straně duhovky v prostoru mozku. • Bílé obláčky nebo stuhy viděné na obou duhovkách u mužů, rozprostírající se v prostoru močového měchýře k okraji duhovky, mohou poukazovat na zánět předstojné žlázy. Naopak, zakrývajíli pouze pole měchýře, tehdy ukazují na možnost, že se na něm objeví cysta, nebo se objeví katar močovodu. • Když však pozorujeme problémy v

důsledku sexuální dráždivosti, všechna pole pohlavních orgánů mohou pokrýt bílé stuhy. • Kromě toho se u tohoto typu onemocnění, stejné jako vlivem masturbace, mohou ukázal na skléře cévy (levé oko), které probíhají od prostoru konečníku a vaječníků (obr. 52). Neplodnost pohlavních orgánů a jejich ztvrdnutí V každém z tohoto typu onemocnění pohlavních orgánů podléhá duhovka zatemnění nebo se ukazují temné čáry, poukazující na oslabení funkce nebo přímo nefunkčnost. Došlo-li k ztvrdnutí, tehdy se v odpovídajícím prostoru mohou ukázat malé, tmavé nebo černé tečky. Ženské pohlavní orgány Duhovkový obraz ženských pohlavních orgánů hledáme podle následujícího schématu: - vaječníky: DP 35' a DL 25', ve třetím větším pásmu, - děloha: DP 25', ve druhém větším pásmu, - pochva: DP 25' - 28', ve třetím větším pásmu. Novotvary vaječníků

Nejčastéji se jedná o cysty. Podle stupně rozvoje onemocnění podléhá pole vaječníků zatemnění. Duhovkový věnec na jeho výšce zůstane vystrčený do středu, na stranu zorničky. Metabolický kruh částečně nebo úplně zanikne. Zornička se nejčastčji přesouvá na opačnou stranu, do sektoru orgánu a někdy dochází také k jejímu zploštění (obr. 53). Zápalové stavy dělohy V poli dělohy se objeví bílý vyvýšený znak, který se rozprostírá až k okraji duhovky. Podle stupně přechodu do vleklého stavu vyvýšený znak podléhá zatemnění. • Zpozorujemc-li tmavou čáru procházející středem duhovkového prostoru dělohy, interpretujeme to obvykle jako úkaz, že vyšetřovaná trpí návaly krve do hlavy.

Přesunutí dělohy • V sektoru odpovídajícím děloze duhovková vlákna probíhají ve tvaru silně zaoblených oblouků. Uprostřed nich jsou vidět tmavé čáry, které vycházejí z pole dělohy a rozprostírají se až k oblasti ledvin. • Je-li děloha přesunuta do směru konečníku (tzv. zadní vychýlení), tehdy jsou duhovková vlákna (paprskovité trámcčky) přemístěna z 22' na 20' a tyto znaky můžeme vidět na levé duhovce v oblasti konečníku. • Dojde-li k jejímu poklesu, tehdy se tmavé znaky roztáhnou až k okraji rasového pásma. Novotvar dělohy Hlavně v raném stadiu rozvoje se rozpoznává na základě změn, nacházejících se na duhovkovém věnci. Proto je potřebně obracet na toto pásmo zvláštní pozornost (týká se to také okraje zřenice). V průběhu pozorování u pacientek, u nichž byla klinicky potvrzená rakovina dělohy, duhovkový věnec vypadá, jako by byl protrhán. V sektoru odpovídajícím děloze se také ukazují znaky zápalových stavů. • Podle rozvoje nemoci se v sektoru dělohy ukazují malé Černé tečky velikosti špendlíkové hlavičky. V jejich obrubě jsou paprskovité trámky odděleny a časem dochází k jejich zčernání. • Na rozdíl od novotvarů velkých rozměrů, s jakými se setkáváme např. na vaječnících (cysty), jejichž duhovkové znaky jsou také rozsáhlé, novotvary na děloze se prezentují znaky menších rozměrů. • Vldíme-li v duhovkovém obrazu dělohy tmavý nebo černý bod, který doprovázejí bílé Čáry, tzv. příčky, napovídá to, že vyšetřovaná prožila těžký porod. • Přítomnost křečových prstenců tu může ukazovat na výskyt bolestí během menstruace.

8. Poruchy krevních žláz

Do krevních žláz se zahrnují také orgány, které nemají řízené vývody a svoje výměšky odevzdávají bezprostředně do krve. Substance jimi vylučované nazýváme hormony. Jejich úlohou je koordinovat činnost ostatních orgánů a udržovat rovnováhu vnitřního prostředí. Plní také funkci regulátoru nervového systému. Rozdíl spočívá především v tom, že nervová regulace probíhá mnohem rychleji a je spíš krátkodobá, naopak hormonální regulace je pomalejší a trvá déle (obr. 54). Mozkový přívěsek Jeho pole se nalézá v sektoru mozku, v pásmu svalů (Čtvrté menší pásmo) na pravé duhovce mezi 60' a 2' a na levé duhovce mezi 59' a 60'. • Správné rozeznáni, problémů přívěsku je velmi důležité, protože reguluje mnoho funkcí našeho organismu. • Vyjasnění sektoru svědčí o zvýšené aktivito přívěsku a velmi často se vyskytuje společné s vyjasněním v oblasti odpovídající pohlavním orgánům. •Zatemnění je výrazem oslabení jeho funkce, můžeme se s ním setkat nejen jako se znakem poukazujícím na nějaké chorobné poškození, ale také jako znakem sekundárním, přítomným při sexuálním poškozeni. • Novotvar přívěsku se na duhovce manifestuje vysloveně typickým znakem, boulí vjemu odpovídající oblasti. Na duhovce oka pole přívěsku leží proti poli nadledvinek. Zpozorujcme-li při iridologickém vyšetření poškození funkcí jedné z těchto žláz, můžeme připustit, že možnost vyléčení nemoci je velká. Naopak, když se znaky objeví rovnou v poli

nadledvinky nebo v poli přívěsku, naděje je menší. Tehdy je nutné vyšetřovat velmi podrobně, nepodceňovat žádnou informaci. Siškovité tělísko (epifýza) Podle názoru většiny iridologů má tato žláza své místo tak, jak je zobrazeno na obrázku 54. Štítná žláza Pole odpovídající této žláze najdeme v šestém menším pásmu, na pravé duhovce mezi 14' - 17' a na levé mezi 43' - 46'. V případe její zvýšené funkce oblasti podléhají vyjasnění (obr. 55) a při nefunkčnosti se zatemňují. Při problémech štítné žlázy se velmi často objevují také znaky v sektoru srdce. Obvykle jsou to laguny, které mohou být doprovázeny bílými čárami. Tak z pozorování duhovky vidíme, že pacient se musí podrobit nejen základním vyšetřením u endokrinologa, ale musí se hlásit i u kardiologa. Žlázy příštítné Anatomicky leží příštítné žlázy na zadní straně štítné žlázy. Chorobné znaky v případě jejich onemocnění můžeme najít v obrubě pole štítné žlázy, spíše blíže k duhovkovému věnci. Ale důkladnější údaje, dotýkající se jejich sektorů, je velmi problematické upřesnit. Proto, jdc-li o poruchy funkce příšlítných žláz, je nutné se opírat o klinické projevy (např. o objevení se tetanie). Tymus (žláza brzlíková) Jeho místo je ve čtvrtém a pátém menším pásmu, na pravé duhovce okolo 43' a na levé okolo 17'. Ve stejném sektoru, i když více na jeho okrajích (páté menší pásmo), má své místo praní žláza. V průběhu zániku brzlíku se sektor zvětší. Žlázy nadledvinkové Jejich pole se nalézá bezprostředně u duhovkového věnce, vedle sektoru ledvin, na duhovce pravé mezi 30' — 32' a na levé mezi 28' - 30'. • Jejich rozjasnění ukazuje na zvýšenou aktivitu. Tmavý znak oslabení (zátoka)

může naopak poukázat na oslabení jejich funkcí nebo na nevylučování. • Je-li to vleklý stav, tehdy se dodatečně objeví zátoka v sektoru srdce a dochází k značnému rozšíření duhovkového věnce. • Kromě toho k vyjasnění sektoru nadledviny může dojít v případě, že vyšetřovaný trpí v důsledku revmatismu. Tehdy je také pozoruhodné navrstve-ní bílých obláčků (event. nažloutlých) v pásmu svalů, které se vyvýší nad ostatní. 9. Poruchy sleziny a funkcí lymfatického systému Nemoci sleziny Pole sleziny se nalézá na levé duhovce mezi 20' a 25' v šestém menším pásmu (obr. 56). • Jeho vyjasnění ukazuje na zápalový stav žlázy, objevuje se také při nemocech žaludku a střev. Ztmavnutí naopak svědci o jejím oslabení a také všeobecně se objevuje v případě poruchy v návratném oběhu, při následném oslabení srdečního svalu a při poruchách jater. Na okraj je nutné říci, že zatemnění polí sleziny a jater se často vyskytuje u osob, které mají problémy se spánkem. • Velmi tmavý sektor sleziny upozorňuje, že existují tendence k horečnatým onemocněním. Dojde-li k jeho zvětšení, například při horečnatých onemocněních, nemocech krve nebo městnání ve vratné žíle, vyvolanému dysfunkcí pravé komory srdce, tehdy se jeho prostor značně zvětší. Důsledkem toho je vychlípcní duhovkového věnce do středu, do pásma střev. • V případě, že je zpozorována náhlá změna spojení sektoru srdce s polem sleziny, je potřebné přijmout to jako signál upozorňující na blížící se infarkt srdce (obr. 57). • V případě novotvaru sleziny v počáteční fází jeho vývoje dochází k vyjasnění pole sleziny Následně toto pole tmavne a časem SK v něm objeví černé tečky. Tyto znaky mohou být doprovázeny jinými,

typickými pro procesy novotvarů. Dysfunkce lymfatického systému V případě oslabení funkcí lymfátického systému se v šestém menším pásmu ukazují krátké výrazné čárky zabarvené bíle až žlutě. • "Došlo-li k přetížení systému, tehdy se duhovkový věnec zabarvuje do bělá a stává se hrubým. Vycházejí z něho silně načrtnuté bílé čáry, které vybíhají ven a končí se bílými nebo bíložlutými, silnými vločkami v pásmu sliznic (takový obraz se může objevit např. při zánětu střev, srovnej kapitolu VII—1). Jestliže se intenzita obranných reakcí stane chronickou, může dojít ke kataru sliznic. bronchiálnímu astmatu, kopřivce a jiným. • Oslabení obranných reakcí v důsledku dysfunkce systému (například leukémiti) způsobuje, že se v celém řasnatém pásmu objevují rovnoměrná rozložení tmavých bodů. Vidíme-li je v pásmu krve, je nutné je považovat za upozornění na závažné poruchy a je potřebné vyšetřit velmi důkladně prsní žlázu (u žen nad 30 let) s cílem potvrdit, že tam není znak svědčící o probíhajícím novotvarovém procesu. 10. Duhovkový obraz hlavy

Sektor odpovídající hlavě zabírá horní polovinu duhovky. Najdeme zde duhovkový obraz mozku, očí, uší, nosu spolu se zátokami úst, zubů a mandlí (obr. 58). Nejdůležitější je tu bezesporu obraz mozku. Má své místo na obou duhovkách a rozprostírá se od 58' do 7'. • Velmi jasná barva tohoto sektoru ukazuje na překrvení mozku, které doprovázejí závratě. Bílé nebo — v případě hnědého pásma žaludku — hnědé, měnící se linie, probíhající od pásma žaludku do prostoru mozku, jsou znaky bolesti hlavy, jejichž příčinou jsou poruchy žaludku (jeho zvýšená aktivita). • Jednotlivé, často bílé čáry v sektoru mozku ukazují na jeho zvýšenou aktivitu

a svědci o existenci neuralgických bolestí. • Malé, paprskovitě rozložené bílé body v pátém pásmu (podobně jako perlový náhrdelník) jsou znaky problému cirkulace v hlavě. • Zatemnění oblasti mozku v každém případě ukazuje také na problémy cirkulace, které jsou doprovázeny únavou, depresí, slabostí a závratěmi. Taková nepravidelná cirkulace při takovém duhovkovém obrazu je obvykle výsledkem oslabení práce srdce. • Je-Ii v prostoru mozku viditelná laguna, můžeme připustit, že vystupuje oslabení myšlení a inteligence. • Tmavé znaky v sektoru malého mozku na pravé duhovce umožňují připustit existenci dědičné náklonnosti k epilepsii (podle Madause). Viditelné na levé duhovce mohou být poukazem na oslabení vůle vyšetřovaného v důsledku chybné výchovy. • Tmavé paprskovité brázdy, táhnoucí se od zorničky do prostoru mozku, mohou být výrazem oslabené funkce malého mozku. Viditelné v jiných rajónech duhovky označují oslabení inervace těch orgánů, do jejichž sektorů se roztahují. Toto oslabení se týká inervace spojené s centrálním nervovým systémem. Jestliže se tyto brázdy táhnou pouze od duhovkového věnce, je to naopak poukaz na oslabení spojené s vegetativním nervovým systémem. • Když se utváří v obrubě lebeční jámy novotvarový nádor, na duhovce v její horní části se objeví tzv. tulipánový znak. Bývá také pojmenován podle svého objevitele - znak Schnablův. • Z našich pozorování vyplývá, že v takových případech nastávalo vchlípení duhovkového věnce dovnitř a přesunutí zorniček dolů. Tento obraz se může ukázat nezávisle na výše popsaném nebo s ním může souviset (obr. 59,60). V důsledku nemoci často pozorujeme zploštění zorničky v sousedství zmíněného mozkového pole.

X. DUHOVKOVÝ OBRAZ HLAVY Zuby V horní polovině duhovky si zasluhují pozornost duhovkové obrazy zubů a záhybů. Často bývají ohniskem zápalových stavů. Když už k nim došlo, v obrubě jejich sektorů jsou viditelné malé černé tečky. Na skléře se ukazují vinoucí se žilky, které vbíhají do prostoru orgánu dotčeného nákazou. Na jejich ukončeních byly občas pozorován}' modře svítící uzlíky. Podle rozvoje zápalového stavu se žilky přibližují k duhovce a někdy zacházejí až za ni. Oči Prostor odpovídající očím se nalézá na pravé duhovce u 52' a na levé u 8'. Uši Sektory uší jsou uzavřeny mezi 52' a 53' na pravé duhovce a mezi 7' a 8' na levé. • Je-li prostor ucha vyjasněn, svědčí to o existujícím zápalovém stavu. Bílé stuhy nebo obláčky mohou ukazovat například na zánět středního ucha. Rozprostírají se do vnějšího okraje duhovky. Hovoříme o tom jenom formálně, protože akutní zápalově stavy jsou klinicky snadno stanoveny a nepotřebují iridologickou diagnózu pro své potvrzení. • Při odhadu iridologického stavu sluchu a zraku je nutné obrátit pozornost na skléru, jak vypadá. PK jejích poruchách na ní někdy najdeme pásy, které probíhají v rajónech souvisejících s odpovídajícím sektorem. Všeobecně poukazují na jejich stará poškození, jejichž úplné vyléčení není možné.