Intervenční a akutní kardiologie INTERVENTIONAL CARDIOLOGY AND ACUTE CARDIAC CARE
A
2012
www.solen.cz ISBN 978–80–87327–82–1 Ročník / volume 11
Abstrakta X. české a slovenské sympozium o arytmiích a kardiostimulaci s mezinárodní účastí Xth Czech and Slovak Sympozium on Arrhythmias and Cardiac Pacing with International Participation 29. – 31. 1. 2012 Zlín, Academia centrum Zlín – Univerzita Tomáše Bati
Pořadatel Pracovní skupina Arytmie a trvalá kardiostimulace České kardiologické společnosti Slovenská asociácia srdcových arytmií Nadační fond Srdeční rytmus
www.iakardiologie.cz
Edwards
SAPIEN XT
Transcatheter Heart Valve
Treat more patients with confidence
Treat more patients with the Edwards SAPIEN XT transcatheter aortic valve now available in three sizes to address the broadest annulus range
Treat your patients with confidence with the advanced Edwards SAPIEN XT valve that combines proven design with predictable placement and optimal performance. This has been demonstrated in the PREVAIL TA study, a multi-center European trial showing a 91% 30-day survival rate for high-risk patients (logistic EuroSCORE: 23.1%).* *SOURCE: PREVAIL study conducted using the SAPIEN XT valve on the Ascendra2 delivery system. Results presented at EACTS, October 2010. For professional use. See instructions for use for full prescribing information, including indications, contraindications, warnings, precautions, and adverse events. Edwards and Edwards SAPIEN XT are trademarks of Edwards Lifesciences Corporation. Edwards Lifesciences and the stylized E logo are trademarks of Edwards Lifesciences Corporation and are registered in the United States Patent and Trademark Office. © 2011 Edwards Lifesciences Corporation. All rights reserved. E1885/02-11/THV.
Edwards Lifesciences Irvine, USA I Nyon, Switzerland edwards.com
I Tokyo, Japan I Singapore, Singapore I São Paulo, Brazil
Obsah
Lékařská sekce Rekonekce plicních žil po katetrizační ablaci pro fibrilaci síní: incidence a prediktory Aldhoon B, Wichterle D, Peichl P, Čihák R, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Skúsenosti s telemetrickým monitorovaním pacientov s implantovaným ICD systémom „home-monitoring“ Bernát V, Hatala R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Procedurální charakteristiky robotické izolace plicních žil u pacientů s paroxyzmální formou fibrilace síní Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11 Kapsičky aortální chlopně – zdroj nejen komorových arytmií Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11 Vliv opakované katetrové ablace na kvalitu života u pacientů s paroxyzmální versus dlouhodobě perzistentní fibrilací síní Bulková V, Fiala M, Šimek J, Chovančík J, Havránek Š, Pindor J, Kociánová L, Neuwirth R, Jiravský O, Vavřík D, Fikar M, Krawiec Š, Januška J, Wichterle D . . . . . .12 Výsledky transtelefonní monitorace EKG epizodním záznamníkem s automatickou detekcí arytmií v různých klinických indikacích Bulková V, Fiala M, Gandalovičová J, Královec Š, Brada J, Chovančík J, Jiravský O, Neuwirth R, Tolaszova H, Šimek J, Havránek Š, Šťovíček P . . . . . . . . . . . . . . . . . .12 Srovnání elektrogramem řízené ablace versus přídatných lineárních lézí v léčbě dlouhodobé perzistentní fibrilace síní – výsledky prospektivní randomizované studie Fiala M, Wichterle D, Škňouřil L, Toman O, Pindor J, Bulková V, Dorda M, Vavřík D, Krawiec Š, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .12 Souhrnné výsledky katetrové ablace pro fibrilaci síní u 866 pacientů Fiala M, Toman O, Chovančík J, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13 Benefit z katetrové ablace dlouhodobé perzistentní fibrilace síní u pacientů s pokročilou systolickou dysfunkcí levé srdeční komory Fiala M, Wichterle D, Toman O, Škňouřil L, Nevřalová R, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Gorzolka J, Vavřík D, Krawiec Š, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13 Výsledky katetrové ablace u pacientů s jednou versus opakovanou ablací pro fibrilaci síní Fiala M, Toman O, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13 Srovnání dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro paroxyzmální versus dlouhodobě perzistentní fibrilaci síní Fiala M, Toman O, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14 Postoperative junctional ectopic tachycardia Gebauer R, Paech C, Kolterer B, Kostelka M, Daehnert I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Strategie řešení typického flutteru síní rezistentního k ablační léčbě Haniš J, Bulava A, Sitek D, Novotný A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14 Katetrizační ablace typického flutteru síní u nemocných s prekapilární plicní hypertenzí Havránek Š, Šimek J, Ambrož D, Kocianová L, Jansa P, Wichterle D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Dlouhodobé výsledky katetrové ablace komorové tachykardie u arytmogenní kardiomyopatie pravé komory Hrošová M, Fiala M, Škňouřil L, Dorda M, Pleva M, Chovančík J, Pindor J, Vavřík D, Krawiec Š, Holek B, Januška J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15 Katetrizační ablace paroxyzmální formy fibrilace síní laserovým balonkem a její dlouhodobé výsledky Chitovová Z, Šedivá L, Škoda J, Petrů J, Janotka M, Chovanec M, Královec S, Holý F, Brada J, Plevková L, Holdová K, Reddy VY, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15 Dlouhodobé výsledky katetrizační ablace paroxyzmální formy fibrilace síní kryobalonkovým katétrem Chitovová Z, Šedivá L, Škoda J, Petrů J, Janotka M, Chovanec M, Královec S, Holý F, Brada J, Plevková L, Holdová K, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Jednoroční monitorace EKG pomocí neinvazivního epizodního záznamníku u pacientů po katetrové ablaci fibrilace síní Chovančík J, Fiala M, Bulková V, Neuwirth R, Moravský O, Szmek B, Královec S, Brada J, Branny M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Idiopatické komorové tachykardie – systém dálkové magnetické navigace, náš soubor Chovanec M, Janotka M, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 Arytmogénne substráty závažného kardiálneho zlyhania u detí Illíková V, Záhorec M, Kováčiková Ĺ, Hlivák P, Hatala R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 Vplýva mimotelový obeh na vznik fibrilácie predsiení po kardiochirurgickej revaskularizácii myokardu? Jakubová M, Stančák B, Mitro P, Hermely A, Török P, Sabol F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Dlouhodobé výsledky transvenózní implantace levokomorové elektrody CRT: úspěšnost, rizikové faktory a příčiny neúspěchu implantace Janotka M, Petrů J, Chovanec M, Šedivá L, Škoda J, Málek F, Vondráková D, Baroch J, Plevková L, Neužil P. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Morfologická EKG kritéria idiopatické komorové ektopie z kapsiček aortální chlopně Jarkovský P, Peichl P, Segeťová M, Wichterle D, Čihák R, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17 Arytmologické perspektivy katetrové renální denervace Jiravský O, Nykl I, Branny M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Hodnocení pravokomorové stimulační septální pozice dle skiagrafických kritérií a dle morfologie stimulovaného QRS komplexu Kameník L, Hnátek T, Sedloň P, Jarkovský J, Littnerová S, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18 Neobvyklá pozdní komplikace – hemoperikard při fraktuře elektrody Kejřová E, Válek M, Magage S, Pšenička M, Smola M, Kociánová L, Dytrych V, Linhart A, Plocová K . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Sledování nemocných po chirurgické léčbě fibrilace síní – desetileté zkušenosti Krausová R, Kautzner J, Pirk J, Skalský I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A3
A4
Obsah
Mikrovolt T wave alternans u pacientů s dysfunkcí levé komory po dvouletém sledování – další zklamání v neinvazivní rizikové stratifikaci? Křivan L, Čapek B, Kozák M, Lokaj P, Sepši M, Burešová L, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19 Dlouhodobé výsledky léčby dětí s permanentní junkční reciproční tachykardií Kubuš P, Gebauer RA, Materna O, Janoušek J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19 Klinická a elektrofyziologická charakteristika dětských pacientů s asymptomatickým WPW podstupujících profylaktickou ablaci přídatné síňokomorové spojky Kubuš P, Vít P, Gebauer RA, Materna O, Janoušek J . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Kazuistika pacienta s hemodynamicky významnou ischemií myokardu jako komplikací transseptální punkce v průběhu elektrofyziologického vyšetření Lehar F, Stárek Z, Groch L, Novák M, Wolf J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20 Metoda 3D rotační atriografie použitá při zobrazení jiných struktur než levé síně Lehar F, Stárek Z, Novák M, Jež J, Wolf J, Žbánková A, Khait R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Dynamické vlastnosti QT intervalu Leinveber P, Halámek J, Jurák P, Novák M, Lipoldová J, Fráňa P, Plachý M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21 Migréna a synkopy – kazuistika Macháčová Z, Stančák B, Mišíková S, Komanová E, Sedlák J, Sudzinová A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21 Technické možnosti a limitace torakoskopické implantace epikardiálních stimulačních elektrod Martinča T, Skalský I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Vztah obtíží s výskytem arytmií u pacientů po katetrizační ablaci pro fibrilaci síní monitorovaných pomocí záznamníku Vitaphone Maxian R, Mlčochová H, Čihák R, Štefanová A, Wichterle D, Peichl P, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Dlouhodobá monitorace poruch srdečního rytmu u nemocných s katetrizačním uzávěrem defektu septa síní II. typu a perzistujícího foramen ovale Miklošová M, Pařízek P, Duda J, Bulková V, Haman L, Šťásek J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Implantace ICD u nekompaktní kardiomyopatie Mikušová T, Bothová P, Novák M, Meluzín J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Lze indikovat ke kardiochirurgické ablaci fibrilace síní nemocného bez zhodnocení elektrofyziologem? Minařík T, Szymeczek H, Stankievičová J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22 Septální stimulace pravé komory srdeční – přehled studií Minařík T, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22 Predpovedajú parametre balónikovej kryoablácie dľhodobý efekt? Mišíková S, Stančák B, Spurný P, Komanová E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Zmena QRS komplexu u pacientov s resynchronizačnou liečbou Murin P, Mitro P, Valočik G, Komanova E, Olexa P, Sedlák J, Stančák B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Současné postavení subkutánní implantace ICD (S-ICD) v klinické praxi: zkušenost jednoho centra Neužil P, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Plevková L, Holdová K, Brada J, Královec S, Holý F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Význam perkutánně zaváděné mechanické podpory levé komory pro mapování nestabilních forem komorových arytmií Neužil P, Ošťádal P, Horáková S, Krüger A, Královec Š, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Plevková L, Holdová K, Brada J, Královec S, Holý F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24 Multicentrická studie EFFICAS I: časné výsledky s použitím měření Contact Force při RF katetrizační ablaci Neužil P, Kautzner J, Petrů P, Škoda J, Wissner E, Peichl P, Wichterle D, Kuck KH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Skiaskopické a EKG charakteristiky správného umístění pravokomorové elektrody do midsepta Osmančík P, Štros P, Heřman D, Čurila K, Petr R, Laboš M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24 Tromboembolické a krvácivé komplikace u elektrofyziologického vyšetření srdce a katetrizační ablace Pařízek P, Haman L, Duda J, Dostálová H . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25 Brugada syndrom (suspektní) odhalený (nečekaně) amiodaronem a řešený (prozatím) chinidinem Pařízek P, Haman L, Tauchman M, Měšťan M, Tušl Z, Solař M, Pleskot M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 První zkušenosti s novým systémem pro mapování síňových reentry tachykardií Peichl P, Čihák R, Wichterle D, Nakagawa H, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25 Extrakce stimulačních a defibrilačních elektrod – triky, záludnosti, kazuistiky Petrů J, Šedivá L, Škoda J, Chovanec M, Janotka M, Holý F, Královec Š, Baroch J, Plevková L, Holdová K, Brada J, Mráček M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 Katetrizační ablace síňových tachykardií pomocí magnetické navigace Petrů J, Šedivá L, Škoda J, Chovanec M, Janotka M, Holý F, Královec Š, Baroch J, Plevková L, Holdová K, Brada J, Mráček M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 Odpověď na srdeční resynchronizační léčbu je závislá na zpoždění intrakardiálního signálu v místě zavedené levokomorové elektrody – QLV Polášek R, Kučera P, Nedbal T, Roubíček T, Belza T, Hanuliaková T, Wichterle D, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 Ventricular fibrillation down-regulates cell-to-cell coupling protein connexin-43 while sudden increase of its un-phosphorylated form is likely involved in cardioversion demonstrated in perfused rat heart Radošinská J, Klezl V, Slezak J, Urban L, Hatala R, Tribunová N . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27 Porovnání 3 způsobů hodnocení polohy levokomorové elektrody: metodické aspekty a predikce odpovědi na resynchronizační léčbu Roubíček T, Kučera P, Polášek R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
BARD® Dočasné stimulační elektrody
Pohodlí s řešením Ucelená řada dočasných stimulačních elektrod s příslušenstvím v balení Vyžádejte si návštěvu produktového specialisty s předvedením produktové řady.
Bard Czech Republic s. r. o., Táborská 619/46, 140 00 Praha 4, Tel: +420 242 408 630, Fax: +420 242 410 185, E-mail:
[email protected]
A6
Obsah
Vliv srdeční resynchronizační terapie na plicní hemodynamiku u kandidátů srdeční transplantace Sedláček K, Grieco D, Málek I, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .28 Je katetrizační ablace komorových tachykardií u nemocných s arytmogenní kardiomyopatií pravé komory metodou volby? Segeťová M, Peichl P, Čihák R, Wichterle D, Bytešník J, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 W-P-W syndróm u mladého muža Semjanová A, Kmec J, Mudráková K, Mikuľák M, Staško J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Genetická analýza u náhle zemřelých do 40 let Sepši M, Zeman M, Šindler M, Kozák M, Křivan L, Kadlecová J, Vašků A, Gaillyová R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Arytmická búrka – analýza príčin a optimalizácia liečebnej stratégie Stančák B, Mišíková S, Komanová E, Spurný P, Sudzinová A, Murín P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .29 Dvouleté zkušenosti s katetrizační denervací renálního sympatiku v léčbě rezistentní hypertenze v České republice Stárek Z, Jež J, Lehar F, Wolf J, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Použití 3D rtg zobrazovacích metod při katetrové ablaci fibrilace síní – srovnání multidetektorového CT a 3D rotační angiografie levé síně Stárek Z, Lehar F, Jež J, Wolf J, Žbánková A, Khait R. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .29 3D rotační angiografie levé síně a její použití při katetrové ablaci fibrilace síní (tříleté zkušenosti v České republice) Stárek Z, Neužil P, Lehar F, Jež J, Wolf J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30 CRT a následná transplantácia srdca – zlyhanie CRT? Šašov M, Margitfalvi P, Svetlošák M, Malacký T, Goncalvesová E, Hatala R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30 Izolace plicních žil laser balonem, náš soubor Šedivá L, Petrů J, Škoda J, Janotka M, Chovanec M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Extrakce elektrod implantovaných KS/ICD. Naše dlouholeté zkušenosti. Je čas na méně přísná opatření? Šedivá L, Petrů J, Chovanec M, Janotka M, Škoda J, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Katetrizační ablace dlouhodobě perzistentní fibrilace síní – využití systémů dálkové navigace Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Janotka M, Chovanec M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Katetrizační ablace u dospělých s vrozenou srdeční vadou – soubor pacientů Nemocnice Na Homolce Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 První zkušenosti s hodnocením fibrotického postižení levé síně u pacientů s fibrilací síní pomocí magnetické rezonance Šramko M, Peichl P, Tintěra J, Čihák R, Wichterle D, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32 TUGENDHAT: A pilot randomized study on effects of biventricular pacing in patients with bradycardia pacing indication and normal systolic function on heart failure, atrial fibrillation and quality of life (results of 12 month follow-up) Táborský M, Říhová D, Mráz T, Mandysová E, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33 Arytmie u dospělých pacientů s komplexními vrozenými srdečními vadami Toman O, Zatočil T, Křivan L, Rybka L, Fiala M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33 Molecular mechanisms involved in antiarrhythmic effects of omega-3 FA in rats suffering from esencial hypertension Tribulova N, Radošinká J, Bačová B, Beňová T, Klézl V, Hatala R, Slezák J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33 Materiálovo-technologické zlyhania ICD elektródy alebo pacientske vis maior? Urban Ĺ, Hatala R, Šašov M, Bernát V, Svetlošák M, Gaál I, Margitfalvi P. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Význam CT angiografie srdečních žil před implantací CRT – pilotní studie Vančura V, Baxa J, Rokyta R, Ferda J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Využití implantabilních rekordérů pro diagnózu synkopy – 8letá zkušenost jednoho centra Vlašínová J, Kozák M, Křivan L, Sepši M, Novotný T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .34 Aktinoterapie u pacientů s implatabilním kardiovertrem-defibrilátorem nebo kardiostimulátorem Vopálka R, Šimon J, Henyš P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Hybridní nefarmakologická léčba perzistující fibrilace síní: katetrizační reablace po miniinvazivní chirurgické ablaci Wichterle D, Skalský I, Peichl P, Čihák R, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Katetrizační uzávěr ouška levé síně u pacientů s fibrilací síní v riziku tromboembolie Zdráhalová V, Mráz T, Petrů J, Škoda J, Šedivá L, Bejr M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .35 Informovaný souhlas v kardiologii Žďárek R. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .35 Přínos služby Biotronik Home Monitoring v diagnostice supraventrikulárních tachykardií Židová K, Novák M, Lasota M, Stárek Z, Dvořák I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Obtížně diagnostikovatelná perforace pravé komory defibrilační elektrodou u pacientky s biventrikulárním defibrilátorem Židová K, Novák M, Bothová P, Groch L, Vykypěl T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Sesterská sekce Katetrizační ablace fibrilace síní pomocí laserového balonu – zhodnocení výsledků Bláhová M . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Kvalita života u pacientů s fibrilací síní léčených konvenčně nebo katetrovou ablací Bulková V, Fiala M, Haman L, Chovančík J, Škňouřil L, Havránek Š, Pindor J, Duda J, Gorzolka J, Ivanová K, Pařízek P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .37
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Pro farmakologickou léčbu čerstvě vzniklé fibrilace síní (FS)
NASTAL ČAS PRO RYCHLOU
KARDIOVERZI PŘEDSTAVUJEME VÁM
RYCHLÁ KARDIOVERZE U pacientů s čerstvě vzniklou fibrilací síní
VÝRAZNĚ RYCHLEJŠÍ ÚČINEK NEŽ PŘI INTRAVENÓZNÍM PODÁNÍ AMIODARONU Ve studii AVRO, srovnávací studii přípravku BRINAVESS oproti amiodaronu IV (intravenózně), byla sledována konverze na sinusový rytmus (SR) v 90 minutách po podání léku pacientům s fibrilací síní trvající 3 až 48 hodin.
Úspěšnost kardioverze na SR po 90 minutách: 51,7 % • Četnost úspěšné kardioverze byla u pacientů, jimž byl podán BRINAVESS, 51,7 %, oproti 5,2 % u pacientů léčených amiodaronem IV (BRINAVESS n = 116, amiodaron IV n = 116; p<0,0001)1.
Mediána času do kardioverze: 11 minut1 a
Medián je střední hodnota v distribuci hodnot. AVRO: Multicentrická, randomizovaná, dvojitě slepá, aktivním přípravkem kontrolovaná „double dummy“ studie pacientů se symptomatickou FS trvající 3 až 48 hodin (BRINAVESS n = 116, amiodaron IV n = 116). Primárním výsledkem studie byl podíl pacientů, u nichž došlo v prvních 90 minutách od zahájení léčby k úspěšné konverzi na SR na dobu alespoň 1 minuty, čímž byly závěry o účinnosti omezeny na tento časový úsek. Sekundárním výsledkem byl mimo jiné čas do konverze na SR v prvních 90 minutách na dobu alespoň 1 minuty od zahájení infuze.1 Závažné nežádoucí události, či události vedoucí k přerušení podávání studovaného léku byly vzácné a nevyskytly se žádné případy torsades de pointes, fibrilace komor či polymorfní nebo přetrvající komorové tachykardie.
Reference: 1. Camm AJ, Capucci A, Hohnloser SH, et al; on behalf of the AVRO Investigators. A randomized active-controlled study comparing the efficacy and safety of vernakalant to amiodarone in recent-onset atrial fibrillation. J Am Coll Cardiol. 2011;57(3):313–321.
ZKRÁCENÉ SPC A VYBRANÉ BEZPEČNOSTNÍ INFORMACE BRINAVESS® 20 MG/ML, KONCENTRÁT PRO PŘÍPRAVU INFUZNÍHO ROZTOKU ÚČINNÁ LÁTKA: VERNAKALANTI HYDROCHLORIDUM. INDIKACE: RYCHLÁ KONVERZE ČERSTVĚ VZNIKLÉ FIBRILACE SÍNÍ NA SINUSOVÝ RYTMUS U DOSPĚLÝCH: U PACIENTŮ NEPODSTUPUJÍCÍCH CHIRURGICKÝ ZÁKROK: FIBRILACE SÍNÍ TRVAJÍCÍ ≤ 7 DNÍ; U PACIENTŮ PO CHIRURGICKÉM ZÁKROKU NA SRDCI: FIBRILACE SÍNÍ TRVAJÍCÍ ≤ 3 DNY. DÁVKOVÁNÍ: PŘÍPRAVEK BRINAVESS MUSÍ VE FORMĚ INTRAVENÓZNÍ INFUZE PODÁVAT KVALIFIKOVANÝ ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL NA MONITOROVACÍM KLINICKÉM PRACOVIŠTI VHODNÉM PRO KARDIOVERZE. BĚHEM INFUZE A NEJMÉNĚ 15 MINUT PO JEJÍM DOKONČENÍ MUSÍ PACIENTA ČASTO KONTROLOVAT DOBŘE VYŠKOLENÝ ZDRAVOTNICKÝ PRACOVNÍK. NEPODÁVEJTE JAKO INTRAVENÓZNÍ BOLUS. KONTRAINDIKACE: PŘECITLIVĚLOST NA LÉČIVOU LÁTKU NEBO NA KTEROUKOLI POMOCNOU LÁTKU; PACIENTI SE ZÁVAŽNOU STENÓZOU AORTY, PACIENTI SE SYSTOLICKÝM KREVNÍM TLAKEM < 100 MM HG A PACIENTI SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM TŘÍDY NYHA III A NYHA IV; PACIENTI S PRODLOUŽENÝM INTERVALEM QT JAKO VÝCHOZÍM STAVEM NEKORIGOVANÝ > 440 MS NEBO ZÁVAŽNOU BRADYKARDIÍ, DYSFUNKCÍ SINUSOVÉHO UZLU NEBO S BLOKÁDOU VEDENÍ VZRUCHU V SRDCI DRUHÉHO A TŘETÍHO STUPNĚ BEZ KARDIOSTIMULÁTORU; POUŽITÍ INTRAVENÓZNÍCH ANTIARYTMIK TŘÍDY I A TŘÍDY III BĚHEM 4 HODIN PŘED A BĚHEM PRVNÍCH 4 HODIN PO PODÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS; AKUTNÍ KORONÁRNÍ SYNDROM VČETNĚ INFARKTU MYOKARDU V POSLEDNÍCH 30 DNECH. INTERAKCE: VERNAKALANT JE STŘEDNĚ SILNÝM KOMPETITIVNÍM INHIBITOREM CYP2D6. U AKUTNÍHO INTRAVENÓZNÍHO PODÁNÍ VERNAKALANTU SE VŠAK NEPŘEDPOKLÁDÁ, ŽE BY MĚLO VÝRAZNÝ VLIV NA FARMAKOKINETIKU CHRONICKY PODÁVANÝCH SUBSTRÁTŮ 2D6, A TO V DŮSLEDKU KRÁTKÉHO BIOLOGICKÉHO POLOČASU VERNAKALANTU A Z NĚHO VYPLÝVAJÍCÍ PŘECHODNÉ INHIBICE 2D6. NEPŘEDPOKLÁDÁ SE, ŽE BY VERNAKALANT PODÁVANÝ V INFUZI VEDL K VÝZNAMNÝM LÉKOVÝM INTERAKCÍM. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ A OPATŘENÍ PRO POUŽITÍ: PACIENTY JE NUTNO BĚHEM PODÁVÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS SLEDOVAT, VYHODNOCOVAT ŽIVOTNÍ FUNKCE A KONTINUÁLNĚ MONITOROVAT SRDEČNÍ RYTMUS PO DOBU DVOU HODIN PO ZAHÁJENÍ INFUZE AŽ DO STABILIZACE KLINICKÉHO OBRAZU A PARAMETRŮ EKG. BĚHEM INFUZE A NEJMÉNĚ 15 MINUT PO JEJÍM DOKONČENÍ SE ROVNĚŽ VYŽADUJE ČASTÁ KONTROLA KREVNÍHO TLAKU. PŘED POKUSEM O FARMAKOLOGICKOU KARDIOVERZI SE UJISTĚTE, ŽE JSOU PACIENTI DOSTATEČNĚ HYDRATOVÁNI A HEMODYNAMICKY OPTIMALIZOVÁNI, PŘIČEMŽ V PŘÍPADĚ POTŘEBY JE NUTNO PACIENTŮM PODAT ANTIKOAGULANCIA PODLE TERAPEUTICKÝCH POKYNŮ. U PACIENTŮ S NEUPRAVENOU HYPOKALÉMIÍ SÉROVÝ DRASLÍK NIŽŠÍ NEŽ 3,5 MMOL/L JE NUTNO PŘED PODÁNÍM PŘÍPRAVKU BRINAVESS HLADINY DRASLÍKU UPRAVIT. POKUD SE BĚHEM INFUNDOVÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS U PACIENTA VYVINE KLINICKY VÝZNAMNÁ BRADYKARDIE, DOJDE U NĚJ K NEOČEKÁVANÉMU POKLESU KREVNÍHO TLAKU, PACIENT SE STANE HYPOTONICKÝ NEBO SE U NĚJ VYVINOU ZMĚNY NA EKG, MUSÍ SE PODÁVÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS UKONČIT A TAKOVÝ PACIENT MUSÍ BÝT ODPOVÍDAJÍCÍM ZPŮSOBEM LÉČEN. POKUD K TĚMTO PŘÍHODÁM DOJDE BĚHEM PRVNÍ INFUZE PŘÍPRAVKU BRINAVESS, PACIENTI NESMĚJÍ DRUHOU DÁVKU PŘÍPRAVKU BRINAVESS DOSTAT. U MALÉHO POČTU PACIENTŮ SE MŮŽE OBJEVIT HYPOTENZE VERNAKALANT 7,6 %, PLACEBO 5,1 %. HYPOTENZE SE OBVYKLE OBJEVUJE ČASNĚ BUĎ BĚHEM PODÁVÁNÍ INFUZE, NEBO ČASNĚ PO JEJÍM UKONČENÍ, PŘIČEMŽ OBVYKLE JI LZE KORIGOVAT STANDARDNÍMI PODPŮRNÝMI OPATŘENÍMI. PŘÍPADY TĚŽKÉ HYPOTENZE BYLY POZOROVÁNY S FREKVENCÍ OZNAČOVANOU JAKO MÉNĚ ČASTÉ. JAKO POPULACE S VYŠŠÍM RIZIKEM HYPOTENZE BYLI IDENTIFIKOVÁNI PACIENTI S MĚSTNAVÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM. PACIENTI S MĚSTNAVÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM V ANAMNÉZE VYKAZOVALI BĚHEM PRVNÍCH DVOU HODIN PO DÁVCE VYŠŠÍ INCIDENCI KOMOROVÝCH ARYTMIÍ 7,3 % U PŘÍPRAVKU BRINAVESS V POROVNÁNÍ S 1,6 % U PLACEBA. TYTO ARYTMIE BYLY OBVYKLE ASYMPTOMATICKÝMI, MONOMORFNÍMI, NEPŘETRVÁVAJÍCÍMI V PRŮMĚRU 3 AŽ 4 TEPY KOMOROVÝMI TACHYKARDIEMI. NAPROTI TOMU BYLY U PACIENTŮ BEZ MĚSTNAVÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ V ANAMNÉZE KOMOROVÉ ARYTMIE HLÁŠENY S PODOBNOU ČETNOSTÍ JAK U PACIENTŮ LÉČENÝCH PŘÍPRAVKEM BRINAVESS, TAK PLACEBEM 3,2 % U PŘÍPRAVKU BRINAVESS VERSUS 3,6 % U PLACEBA. U PACIENTŮ S ONEMOCNĚNÍM SRDEČNÍCH CHLOPNÍ LÉČENÝCH VERNAKALANTEM BYLA VYŠŠÍ INCIDENCE PŘÍHOD KOMOROVÝCH ARYTMIÍ. TYTO PACIENTY JE NUTNO PEČLIVĚ SLEDOVAT. TĚHOTENSTVÍ A KOJENÍ: JAKO OPATŘENÍ PŘEDBĚŽNÉ OPATRNOSTI JE VHODNÉ SE POUŽÍVÁNÍ VERNAKALANTU BĚHEM TĚHOTENSTVÍ VYHNOUT. NENÍ ZNÁMO, ZDA SE VERNAKALANT/METABOLITY VYLUČUJÍ DO LIDSKÉHO MATEŘSKÉHO MLÉKA. PŘI POUŽÍVÁNÍ U KOJÍCÍCH ŽEN JE NUTNÁ OPATRNOST. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY: NA ZÁKLADĚ ÚDAJŮ ZÍSKANÝCH NA 773 PACIENTECH V ŠESTI STUDIÍCH FÁZE 2 A FÁZE 3 BYLY NEJČASTĚJI HLÁŠENÝMI NEŽÁDOUCÍMI ÚČINKY >5 % POZOROVANÝMI BĚHEM PRVNÍCH 24 HODIN PO PODÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS PORUCHY VNÍMÁNÍ CHUTI 20,1 %, KÝCHÁNÍ 14,6 % A PARESTEZIE 9,7 %. KLINICKY VÝZNAMNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY POZOROVANÉ V KLINICKÝCH HODNOCENÍCH ZAHRNOVALY HYPOTENZI A KOMOROVÉ ARYTMIE. LÉKOVÁ FORMA: KONCENTRÁT PRO PŘÍPRAVU INFUZNÍHO ROZTOKU. UCHOVÁVÁNÍ: TENTO LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK NEVYŽADUJE ŽÁDNÉ ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY UCHOVÁVÁNÍ. VELIKOST BALENÍ: VELIKOST BALENÍ S 1 INJEKČNÍ LAHVIČKOU OBSAHUJE BUĎ 10 ML ROZTOKU SE 200 MG, NEBO 25 ML ROZTOKU S 500 MG. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI: MERCK SHARP & DOHME LIMITED, HERTFORD ROAD, HODDESDON, HERTFORDSHIRE EN11 9BU, VELKÁ BRITÁNIE. REGISTRAČNÍ ČÍSLO: EU/1/10/645/001, EU/1/10/645/002. DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU: 14/4/2011
Přípravek je vázán na lékařský předpis a není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Dříve než přípravek předepíšete, seznamte se, prosím, s úplným souhrnem údajů o přípravku. Copyright © 2011 Merck Sharp & Dohme Corp., a subsidiary of Merck & Co., Inc., Whitehouse Station, N.J., U.S.A. Všechna práva vyhrazena. Merck Sharp & Dohme s.r.o., Evropská 2588/33a, 160 00 Praha 6, tel.:+420 233 010 111, www.msdi.cz
10-12-6221-2011-CZ-2674-J
A8
Obsah
Katetrizační ablace u seniorů Dostálová H . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .37 C3 není citroën (Aneb co nám přinesla nová generace systému Carto?) Duda J. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Optimálny prístup při aplikácii resynchronizačnej liečby u pacientov s fibriláciou predsiení Duchoňová A, Exelová D, Gedeonová A, Kupecová A, Tóthová B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Stimulácia typu AAI – kedy a komu Exelová D, Duchoňová A, Gedeonová A, Kupecová A, Tóthová B, Stančák B, Mišíková S, Komanová E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Iniciálne skúsenosti s transseptálnou punkciou pomocou rádiofrekvenčnej ihly Gedeonová A, Exelová D, Kupecová A, Tóthová B, Stančák B, Mišíková S, Komanová E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Význam psychickej a fyzickej prípravy pacienta pred invazívnym terapeutickým zákrokom ako prevencie možných komplikácií počas samotného zákroku Ginzeriová E, Galovičová D, Sabolová Z. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Laserová extrakce elektrod Grofková H, Šimková D, Kvapilová V, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .38 Úskalí pořizování kvalitních EKG záznamů Hanáková H, Štefanová A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Transseptální punkce pomocí radiofrekvenčního proudu Holdová K, Plevková L, Brada J, Holy F, Baroch J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .38 Efektivita denervace sympatického nervového systému v renálních tepnách aplikací RF energie u rezistentní formy arteriální hypertenze Holý F, Baroch J, Kralovec Š, Brada J, Petrů J, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39 Elektrická kardioverze. Naše zkušenosti z pohledu sestry Homolová L, Trávníčková O, Fridrichová A, Šedivá L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39 Synkopa na podklade AV blokády III. stupňa pri fulminantnej forme Lyme boreliózy (popis prípadu) Hudčeková M, Vojtková M, Bernátová I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39 Náhlá smrt srdeční Janíčková S, Javorková H, Sepši M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Katetrizační léčba pacientů po chirurgické ablaci fibrilace síní Jansová H, Wichterle D, Tanzerová M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Subkutánní ICD Cameron Health, klinické použití systému v prevenci NSS. Soubor nemocných a kazuistika implantace jednoho nezletilého nemocného Kadlecová M, Kemzová K, Horníková P, Šedivá L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Neúspěchy a komplikace při zavádění levokomorové elektrody Karpíšková M, Chalupníková L, Horáková L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Implantace trvalého kardiostimulátoru z důvodu bradyarytmické synkopy a presynkopy Kiršbaumová G, Horáčková M, Popelka J, Kopečný M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Role telemedicíny u pacientů s ICD Klimeš D, Táborský M, Fedorco M, Rohánek P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41 Reveal jako pomůcka při diagnostice synkop Klozová H, Fišerová V, Ostrihoňová J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41 Význam trvalé izolace plicních žil Královec Š, Holý F, Holdová K, Plevková L, Mráček M, Mudroch M, Brada J, Neužil P. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Nová metoda prevence tromboembolických příhod při fibrilaci síní pomocí katetrizačního uzávěru ouška levé síně Kubelková M, Fořtová Z, Linhartová R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41 Renální denervace Kvapilová V, Ondrejková J, Šmukařová M, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42 Laserová extrakce stimulačních a defibrilačních elektrod Kycltová V, Weinlichová I, Kovaříková D, Stránská M, Vykydalová H, Petrů J. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42 Naše pětileté zkušenosti s izolací plicních žil kryobalonem. Ošetřovatelské postupy Livorová J, Šimurdová M, Fridrichová A, Šedivá L. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42 Nakládání s kardiostimulátorem po smrti pacienta Myšáková H . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Edukace pacientů s implantabilními kardiovetery-defibrilátory Nečasová L. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42 Nefarmakologická léčba chronického srdečního selhání Ondrejková J, Kvapilová V, Fedorco M, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42 Denervace sympatického nervového systému v renálních tepnách u rezistentní formy arteriální hypertenze Pařízková A, Stránská M, Vykydalová H, Holý F, Schejbalová M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Subkutánní implantace ICD Plevková L, Holdova K, Brada J, Baroch J, Holý F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
A 10
Obsah
Nastavujeme v praxi optimálně základní parametry kardiostimulátoru? Popelka J, Kopečný M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Konvenční ablace supraventrikulárních tachykardií Rohánek P, Klimeš D, Rec L, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43 Využití 3D mapování při katetrových ablacích tachykardií z výtokových traktů a velkých arterií Rybka L, Cetlová I, Gondkovský O, Toman O, Fiala M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43 Anomálie žilního systému a srdce při zavádění stimulátoru, ukázky z praxe Řepová V, Tůma P, Pospíšilová E, Galatíková J, Pavlůsková J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43 Vývoj hypotermie na našem pracovišti Sedláčková R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 ICD a řízení motorových vozidel. Posuzování způsobilosti k řízení motorových vozidel po implantaci ICD: česká versus evropská doporučení Slížková A, Sukeníková V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .44 Profil pacientů indikovaných ke katetrizační ablaci arytmií v dětském věku Spurná O, Hojerová J, Skolilová J, Kubuš P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Biventrikulární stimulace u srdečního selhání Stankievičová J, Pernicová L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Implantace SQ-ICD Stojanová L, Šimková D, Grofková H, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Neurostimulace v léčbě refrakterní anginy pectoris a srdečního selhání Stránská M, Vykydalová H, Zajícová Z, Pařízková A, Petrů J, Vopálka R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Omezují kardiostimulátory své nositele ve sportovních aktivitách? Súkeníková V, Slížková A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Maligní arytmie při Addisonově chorobě (kazuistika) Šikorská L. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45 Katetrová ablace fibrilace síní Šimková D, Stojanová L, Grofková H, Skála T, Táborský M. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Netradiční řešení implantace kardiostimulátoru u sportovce – kazuistika Tanzerová M, Štefanová A, Sedláček K . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45 Naše možnosti v zmierňovaní nežiaducich účinkov pravokomorovej stimulácie Tóthová B, Exelová D, Duchoňová A, Gedeonová A, Kupecová A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 ICD a řízení motorových vozidel. Současné trendy ve vývoji přístrojů k monitoraci a registraci EKG Vavruněk J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46 Naše zkušenosti se subkutánním implatabilním kardiovertrem defibrilátorem Vopálka R, Blahoutová A, Millionová E, Rybová J, Marková I, Říhová D, Šimon J, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Využití různých zobrazovacích modalit při ablacích v renálních tepnách Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Žbánková A, Khait R. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46 3D rotační atriografie jiných srdečních struktur Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Žbánková A, Khait R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46 Srdeční resynchronizační léčba – nové indikace a zkušenosti v Kardiocentru Nemocnice České Budějovice, a.s. Zíková A, Bulava A, Váchová P, Švejdová J, Honnerová E, Češková P, Modráčková S, Sitek D, Novotný A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Použití katétru Ensite Array při katetrové ablaci srdečních arytmií Žbánková A, Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Khait R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Abstrakta
Lékařská sekce Rekonekce plicních žil po katetrizační ablaci pro fibrilaci síní: incidence a prediktory Aldhoon B, Wichterle D, Peichl P, Čihák R, Kautzner J Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Úvod: Elektrická izolace plicních žil je základním krokem katetrizační ablace pro fibrilaci síní (FS). Rekonekce plicních žil je však častým nálezem u pacientů s recidivou FS. Cílem této práce bylo zjistit incidenci rekonekce plicních žil po předchozí izolaci a identifikovat možné prediktory rekonekce. Metodika: Do této studie byli zahrnuti všichni pacienti, u kterých byla provedena katetrizační ablace pro FS v období 2005–2009 a následná reablace pro stejnou diagnózu do konce roku 2010. U všech pacientů byl analyzován výskyt rekonekce plicních žil a též byly zhodnoceny klinické faktory s potenciálním vlivem na rekonekci. Výsledky: V referenčním období bylo celkem provedeno 198 re-ablací pro FS (věk 58 ± 9 let, 69 % mužů, 37 % perzistujících FS při první ablaci, 25 % robotických ablací při první ablaci). Počet rekonektovaných plicních žil byl v průměru 2,5 ± 1,3. V 9 % byly izolovány všechny čtyři plicní žíly, ve 14 % tři, v 25 % dvě, v 26 % jedna a ve 27 % žádná plicní žíla. Mezi roky 2005–2007 a 2008–2009 došlo k signifikantnímu poklesu počtu rekonektovaných žil (2,8 ± 1,2 vs. 2,3 ± 1,3; p = 0,003). Tento rozdíl byl podmíněn poklesem rekonekcí do levé horní žíly (76 % vs. 54 %; p = 0,002) a do levé dolní žíly (73 % vs. 55 %; p = 0,013). Výskyt rekonekce byl signifikantně vyšší u jedinců s nadměrnou tělesnou hmotností (> medián 92,0 kg; 2,7 ± 1,2 vs. 2,3 ± 1,3; p = 0,017), u mužů (2,7 ± 1,2 vs. 1,9 ± 1,2; p = 0,00003) a u paroxyzmálních FS při první ablaci (2,7 ± 1,2 vs. 2,1 ± 1,3; p = 0,0003). U roboticky navigované ve srovnání s manuálně prováděnou ablací byla tendence k nižšímu výskytu rekonekce, avšak statistická signifikance byla dosažena pouze u levé horní žíly (49 % vs. 67 %; p = 0,018). Závěr: Přestože s postupem času a získáváním větších zkušeností dochází k poklesu výskytu pozdních rekonekcí plicních žil, nadále je pozorován její poměrně častý výskyt. Hlavními prediktory ke vzniku pozdní rekonekce plicních žil jsou nadměrná tělesná hmotnost, mužské pohlaví a paroxyzmální typ fibrilace síní.
Skúsenosti s telemetrickým monitorovaním pacientov s implantovaným ICD systémom „home-monitoring“ Bernát V, Hatala R NÚSCH, Bratislava, Slovenská republika V období od augusta 2006 do novembra 2011 evidujeme na špecializovanom arytmologickom pracovisku celkovo 71 pacientov s implantovaným ICD v telemetrickom sledovaní. Z toho je 68 mužov a 3 ženy vo veku 62 ± 8 rokov. K primárnej prevencii náhlej kardiálnej smrti bolo indikovaných 63 pacientov a k sekundárnej prevencii 8 pacientov. V štrukturálnom ochorení prevažovala ICHS (93 %). Priemerná dĺžka sledovania je 1,9 roka (702 ± 466 dní). V danom sledovaní sme u 20 pacientov zaregistrovali 127 antiarytmických (AA) intervencií ICD, z toho 73 adekvátnych (12 pacientov) a 54 neadekvátnych (11 pacientov). Najčastejšími arytmiami v kontexte neadekvátnych intervencií boli fibrilácie predsiení, atriálne tachykardie a neadekvátne snímanie vlny T s falošným zdvojnásobením srdcovej frekvencie. Čas od implantácie do prvej adekvátnej intervencie ICD bol 466 ± 387 dní a do prvej neadekvátnej intervencie 279 ± 322 dní. Záver: hlavný prínos telemetrického sledovania pacientov s implantovaným ICD vidíme v dvoch rovinách: 1. optimalizácia intervalov špecializovaných rytmologických kontrol pacientov s ICD – predĺženie v prípade absencie AA intervencie a skrátenie po adekvátnej intervencii; 2. v urgentných situáciách efektívna možnosť telemedicínskych konzultácii s lekárom v spádovom zariadení, ktorý rieši urgentnú situáciu pacienta s ICD.
Procedurální charakteristiky robotické izolace plicních žil u pacientů s paroxyzmální formou fibrilace síní Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A Kardiocentrum, Nemocnice České Budějovice, a.s., Česká republika Úvod: Robotické izolace plicních žil (PŽ) patří k novější modalitě léčby paroxyzmální fibrilace síní (FS). Existuje předpoklad, že díky vlastnostem systému je možné docílit vyšší klinické úspěšnosti, než při manuálně prováděném výkonu. Cíl: Zhodnotit bezpečnost a procedurální charakteristiky výkonu v randomizované studii porovnávající manuální ablaci za podpory systému CARTO3 s roboticky řízenou ablací za podpory systému NavX.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno 85 pacientů (92 % bez strukt. srdečního onemocnění) prům. věku 60 ± 9 let (41 žen) s anamnézou paroxyzmální FS po dobu 39 ± 41 měsíců. Průměrná celková doba výkonu a skiaskopický čas byly významně kratší ve skupině manuální ablace (125 ± 33 min. vs. 143 ± 26 min, p = 0,008; resp. 8,0 ± 3,4 min. vs. 10,4 ± 3,4 min., p = 0,002). Důvodem byly významně kratší doby přípravy (od 1. lokální anestezie v třísle do 1. aplikace RF energie v levé síni) a pro přípravu potřebný skiaskopický čas, zatímco doba vlastní ablace v levé síni ani skiaskopický čas pro navigaci ablačního, resp. robotického katétru se mezi skupinami významně nelišily. Použití robotické technologie významně snižovalo celkovou dobu aplikace RF energie (28,3 ± 9,8 min. vs. 37,5 ± 12,8 min., p = 0,0002). Manuálně bylo dosaženo izolace všech PŽ vždy. V robotické skupině bylo zapotřebí konverze na manuální přístup u třech případů. Všechny manuální výkony proběhly bez komplikací a v následném průběhu jsme zaznamenali lokální komplikace v tříslech u 2 pacientů (5 %). 1 robotický výkon byl předčasně ukončen pro rupturu femorální žíly a v následném průběhu se vyskytly lokální komplikace v tříslech u 3 pacientů (6,7 %). Žádné jiné významnější komplikace nebyly pozorovány. Doba potřebné hospitalizace byla srovnatelná. Závěr: Robotické izolace PŽ představují bezpečnou metodu se srovnatelným počtem komplikací. Doba výkonu a skiaskopický čas je delší díky náročnější přípravě instrumentária k ablaci v levé síni. Doba RF aplikace potřebná k dosažení kompletní izolace PŽ je díky účinnější ablaci kratší.
Kapsičky aortální chlopně – zdroj nejen komorových arytmií Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A Kardiocentrum, Nemocnice České Budějovice, a.s., Česká republika Úvod: Kapsičky aortální (Ao) chlopně jsou poměrně vzácným zdrojem různých arytmií. Známá je jejich role v genezi idiopatických komorových tachykardií, resp. předčasných komorových depolarizací. Raritně se mohou podílet i na vzniku supraventrikulárních tachykardií (SVT). Cíl: Autoři prezentují kazuistiky dvou případů arytmií, které patofyziologicky souvisely s nekoronární kapsičkou Ao chlopně. Kazuistika 1: Žena, 41 let, s dokumentovanými dvěma typy SVT během Holterova monitorování. Při elektrofyziologickém vyšetření byla
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 11
A 12
Abstrakta
zjištěna typická AV nodální reentry tachykardie, která byla úspěšně odstraněna ablací pomalé dráhy. Podání isoproterenolu však facilitovalo vyvolatelnost druhé klinické tachykardie, která byla konvenčně mapována a pod kontrolou intrakardiální echokardiografie úspěšně odstraněna až v nekoronárním cípu Ao chlopně. Rok po výkonu je pacientka bez klinických potíží, neužívá žádnou antiarytmickou medikaci. Kazuistika 2: Muž, 27 let, s manifestní preexcitací a recidivujícími palpitacemi, po neúspěšné RF katétrové ablaci v jiném centru v r. 2000. Při elektrofyziologickém vyšetření byla diagnostikována parahisální přídatná dráha. Aplikace RF energie zprava nevedly k eliminaci preexcitace. Pacient neakceptoval vyšší riziko AV blokády, proto jsme k aplikacím vyšší RF energie v oblasti Hisova svazku nepřistoupili. Jako ultimum refugium jsme provedli retrográdně mapování nekoronární kapsičky Ao chlopně. V místě detekovatelného potenciálu přídatné dráhy zde při první aplikaci RF energie dopředné vedení drahou mizí, avšak k trvalé eliminaci je zapotřebí opakovaných RF aplikací. Měsíc po výkonu je pacient klinicky bez potíží, klidové povrchové EKG je zcela normální. Závěr: Pravá a levá kapsička Ao chlopně se může podílet na vzniku idiopatických komorových tachykardií, zatímco nekoronární Ao cíp se díky své anatomické lokalizaci podílí zejména na vzniku tachykardií supraventrikulárních. Tyto tachykardie jsou však extrémně vzácné a je zapotřebí na ně především myslet.
Vliv opakované katetrové ablace na kvalitu života u pacientů s paroxyzmální versus dlouhodobě perzistentní fibrilací síní Bulková V1, Fiala M2, Šimek J1, Chovančík J2, Havránek Š1, Pindor J2, Kociánová L1, Neuwirth R2, Jiravský O2, Vavřík D2, Fikar M1, Krawiec Š2, Januška J2, Wichterle D1 1 II. interní klinika kardiologie a angiologie VFN UK, Praha, Česká republika 2 Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí a.s., Třinec, Česká republika Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení kvality života (QoL) u pacientů s paroxyzmální fibrilací síní (ParoxFS) versus dlouhodobě perzistentní FS (DPFS), kteří podstoupili jednu nebo opakovanou ablaci a hodnotili QoL za 2 roky po ablaci. Metodika: Ablaci podstoupilo 263 pacientů s ParoxFS a 128 pacientů s DPFS (věk 57 ± 10 vs. 59 ± 9, p = 0,04). ParoxFS byla většinou léčena méně extenzivní ablací, DPFS byla cílena exten-
zivní ablaci. Pacienti vyplnili dotazník na QoL EQ5D před první ablací a po 2 letech. Výsledky: Ve skupině s ParoxFS vs. DPFS byl na konci sledování 42 ± 9 vs. 43 ± 9 měsíců a po opakování ablace u 24 % vs. 52 % pacientů (p < 0,001) přítomen stabilní sinusový rytmus (SR) u 211 (80 %) vs. 112 (88 %) pacientů; p = 0,58. Pacienti s DPFS měli proti pacientům s ParoxFS vstupně horší EQVAS (61 ± 14 vs. 66 ± 14, p < 0,001) i EQ5D (67 ± 14 vs. 71 ± 9, p = 0,002), ale po 2 letech nebyly mezi skupinami statistické rozdíly (71 ± 15 vs. 73 ± 15, resp. 76 ± 15 vs. 78 ± 15). Ve skupině ParoxFS bylo u pacientů s jednou vs. opakovanou ablací dosaženo SR u 80 vs. 81 % pacientů. QoL byla vstupně horší u pacientů s opakovanou ablací (EQVAS – 63 ± 14 vs. 67 ± 14, p = 0,03; EQ5D – 69 ± 9 vs. 72 ± 9, p = 0,06), ale po ablaci se zlepšila a byla v obou podskupinách bez rozdílu (EQVAS -71 ± 14 vs. 74 ± 15, p = 0,11; EQ5D – 77 ± 13 vs. 78 ± 15, p = 0,67. Ve skupině s DPFS nebyl mezi pacienty s opakovanou vs. jednou ablací rozdíl v EQVAS a EQ5D ani vstupně ani po dvou letech. U pacientů s opakovanou ablací se častěji udržoval SR (89 vs. 85 %). Závěr: Pacienti s DPFS měli častěji stabilní SR i vyšší míru zlepšení QoL po ablaci, zřejmě v důsledku častějších opakovaných výkonů. Pacienti s ParoxFS, kteří podstoupili opakovanou ablaci, měli vstupně horší QoL, což může naznačovat horší arytmogenní substrát v pozadí. Pacienti s DPFS a opakovanou ablaci měli nejčastěji SR zřejmě díky opakované rozsáhlé ablaci, aniž by došlo k újmě ve zlepšení QoL. Podporováno granty IGA MZ NR9143–3/2007 a IGA MZ NS/9684–4/2008.
Výsledky transtelefonní monitorace EKG epizodním záznamníkem s automatickou detekcí arytmií v různých klinických indikacích Bulková V1, Fiala M3, Gandalovičová J1,2, Královec Š2, Brada J2, Chovančík J3, Jiravský O3, Neuwirth R3, Tolaszova H1, Šimek J1, Havránek Š1, Šťovíček P1 1 II. interní klinika kardiologie a angiologie VFN UK, Praha, Česká republika 2 MDT-Medical Data Transfer s.r.o., kardiologická ambulance, Brno, Česká republika 3 Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí a.s., Třinec, Česká republika Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení efektivity dlouhodobých EKG telemonitorací epizodním záznamníkem s automatickou detekcí arytmií u pacientů s méně četnými potížemi.
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Metodika: V roce 2010 bylo provedeno 383 vyšetření u 376 pacientů pro synkopu (6 %), presynkopu (7 %), palpitace obecně (37 %), palpitace se suspektní supraventrikulární tachykardií (SVT) (13 %), dušnost (1 %) a stav po ablaci fibrilace síní (FS) (36 %). Výsledky: Bylo analyzováno 84 753 EKG záznamů (221 ± 380 záznamů/1 monitorovací období trvající 14,6 ± 8,8 dne. Diagnóza byla zjevná na 18 464 záznamech u 91 (24 %) pacientů. V kategoriích vyšetření synkopy, presynkopy, palpitací všeobecně, resp. palpitací se suspektní SVT vedl nález přímo k diagnóze u 5 (21 %), 9 (36 %), 17 (12 %), resp. 25 (50 %) pacientů. Naopak v těchto kategoriích byla v době potíží nalezena pouhá sinusová tachykardie nebo extrasystoly u 9 (38 %), 9 (36 %), 56 (41 %), resp. 5 (14 %) pacientů. Po ablaci FS byla zjištěna recidiva FS/síňová tachykardie u 35 (26 %) pacientů, přičemž u 17 (49 %) pacientů byly některé epizody asymptomatické. Závěr: EKG monitorace s automatickou detekcí umožnila přímo stanovit léčbu u 24 % pacientů a současně vyloučila závažnější arytmii u jiných 33 % vyšetřených pro potíže v jiných indikacích než kontrola po ablaci FS. Monitoraci by měla předcházet invazivní vyšetření zvláště u synkop, presynkop a palpitací bez strukturálního postižení srdce. Práce byla podpořena grantem IGA MZ NS10261–3/2009.
Srovnání elektrogramem řízené ablace versus přídatných lineárních lézí v léčbě dlouhodobé perzistentní fibrilace síní – výsledky prospektivní randomizované studie Fiala M1, Wichterle D3, Škňouřil L2, Toman O2, Pindor J2, Bulková V2, Dorda M2, Vavřík D2, Krawiec Š2, Rybka L2, Lábrová R2, Januška J2, Špinar J2 1 Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, Třinec, Česká republika 2 I. Interní klinika FN Brno Bohunice, Česká republika 3 Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků dvou metod ablace pro dlouhodobou perzistentní fibrilaci síní (DPFS). Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 81 pacientů s DPFS (60 ± 9 let, 17 Ž, trvání perzistentní FS 47 ± 6 měsíců). Všichni pacienti měli izolaci plicních žil a lineární léze ve stropě levé síně a na mitrálním a kavotrikuspidálním isthmu. Pacienti byli randomizováni k přídatné elektrogramem řízené ablaci (EKG) (n = 41) nebo přídatným lineár-
Abstrakta
ním lézím (LIN) (n = 40), které se provedly, pokud nebyl sinusový rytmus (SR) obnoven základní ablační strategií. Echokardiografické parametry, VO2 max a NT-proBNP byly vyšetřeny před ablací a za rok po ablaci. Výsledky: Skupiny EKG a LIN se nelišily v trvání výkonu (332 ± 64 vs. 311 ± 48 min.), skiaskopie (24 ± 7 vs. 22 ± 5 min.) a aplikace RF energie (125 ± 35 vs. 119 vs. 24 min.). Na konci doby sledování 23 ± 6 vs. 23 ± 5 měsíců po provedení reablace u 15 (37 %) vs. 20 (50 %) pacientů byl stabilní SR u 37 (90 %) vs. 38 (95 %) pacientů. Skupiny se nelišily v následujících objektivních parametrech vstupně ani po 1 roce: maximální výdejové rychlosti ouška levé síně (cm/s) (45 ± 18 na 59 ± 21 vs. 43 ± 20 na 59 ± 27), tepovém objemu (ml) (61 ± 12 na 81 ± 16 vs. 61 ± 18 na 80 ± 21), EF levé komory ( %) (53 ± 11 na 60 ± 4 vs. 53 ± 9 vs. 61 ± 3) a NT-proBNP (pg/ ml) (1 053 ± 618 na 315 ± 302 vs. 1 217 ± 903 na 308 ± 281) (všechna p = NS). VO2 max byla ve skupině LIN před ablací nevýznamně (20,4 ± 6,5 vs. 21,5 ± 6,5; p = 0,47), zatímco po roce byla nižší významně (21,1 ± 7,3 vs. 25,7 ± 7,7; p = 0,014). Závěr: Udržování SR i objektivní benefity po extenzivní ablaci DPFS byly při použití dvou metod extenzivní ablace srovnatelné.
Souhrnné výsledky katetrové ablace pro fibrilaci síní u 866 pacientů Fiala M1, Toman O2, Chovančík J1, Wojnarová D1, Szymeczek H1, Bulková V2, Pindor J2, Neuwirth R1, Vavřík D1, Krawiec Š1, Jiravský O1, Rybka L2, Lábrová R2, Januška J2, Špinar J2 1 Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, a.s., Česká republika 2 I. interní klinika kardiologie FN Brno Bohunice, Česká republika Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků ablace pro fibrilaci síní (FS) v dlouhodobé perspektivě u velkého počtu pacientů. Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 866 pacientů (57 ± 10 let, 238 Ž) v 1 272 výkonech. První výkon byl proveden na jednom pracovišti, některé opakované výkony na druhém pracovišti. Základem ablační strategie byla izolace plicních žil, v mnoha případech zvláště u perzistentní FS, byla ablační strategie stupňovaná-komplexní s cílem obnovení SR případně nevyvolatelnosti arytmie. Minimální sledování od první ablace, resp. případné opakované ablace bylo 6, resp. 3 měsíce. Výsledky: Paroxyzmální, perzistentní, resp. dlouhodobě perzistentní FS mělo 508 (59 %), 102 (12 %), resp. 256 (29 %) pacientů. Opakovanou
ablaci podstoupilo 307 (35 %) pacientů; jeden, dva, tři, resp. čtyři ablační výkony mělo 222 (26 %), 71 (8 %), 14 (2 %) pacientů. Doba výkonu, skiaskopie, resp. aplikace RF energie byla 272 ± 81, 29 ± 17, resp. 92 ± 41 minut. Na konci celkové doby sledování 49 ± 26 (6–102) měsíců, resp. doby sledování do posledního výkonu 41 ± 26 (3–102) měsíců má stabilní sinusový rytmus 717 (83 %) pacientů, 605 (70 %) pacientů bez antiarytmik a 112 (13 %) s antiarytmikem. Recidivy paroxyzmální FS/síňové tachykardie (AT) má 101 (12 %) a perzistentní FS/ST má 48 (5 %) pacientů. Warfarin byl vysazen u 67 % pacientů. Závěr: Dlouhodobé výsledky katetrové ablace pro fibrilaci jsou příznivé, pro provedení opakované ablace u 35 % pacientů má dlouhodobě 70 % pacientů stabilní sinusový rytmus bez antiarytmik. Recidivující perzistentní FS/AT se vyskytovala vzácně.
Benefit z katetrové ablace dlouhodobé perzistentní fibrilace síní u pacientů s pokročilou systolickou dysfunkcí levé srdeční komory Fiala M1, Wichterle D3, Toman O2, Škňouřil L2, Nevřalová R2, Bulková V4, Chovančík J1, Pindor J2, Gorzolka J1, Vavřík D1, Krawiec Š1, Rybka L2, Lábrová R2, Januška J2, Špinar J2 1 Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, a.s., Třinec, Česká republika 2 I. interní klinika kardiologie FN MU Brno, Česká republika 3 II. interní klinika kardiologie a angiologie, VFN UK, Česká republika Cíl: Arytmií indukovaná kardiomyopatie je podceňovanou příčinou systolické dysfunkce levé komory (LK) u pacientů s fibrilací síní (FS). Cílem práce bylo zhodnocení vlivu ablace dlouhodobé perzistentní FS (DPFS) na vývoj ejekční frakce LK (EFLK) a funkčních efektů u pacientů s pokročilou systolickou dysfunkcí LK. Metodika: Ze 181 pacientů, kteří podstoupili ablaci DPFS, mělo 37 (20 %) historii EFLK ≤ 40 %, z nichž u 31 (17 %) přetrvávala EFLK ≤ 40 % i bezprostředně před ablací. Pacienti s EFLK ≤ 40 % byli nevýznamně mladší (58 ± 8 vs. 59 ± 9, p = 0,26) a bylo mezi nimi méně žen (11 vs. 24 %, p = 0,14). Pacienti měli echokardiografii, spiroergometrii a odběr NT pro BNP před ablací a 6 a 12 měsíců po ablaci. Výsledky: Na konci sledování má stabilní SR všech 37 pacientů s dysfunkcí LK vs. 131 (90 %) pacientů bez dysfunkce LK. U pacientů s dysfunkcí LK byla minimální dokumentovaná EFLK
31 ± 6 %, resp. EFLK bezprostředně před ablací 37 ± 8 %. Za 6, resp. 12 měsíců po ablaci se EFLK zlepšila na 53±10, resp. 56 ± 9 %. Jen u 3 pacientů nepřekročila EFLK po 12 měsících 40 %, z nichž u 1 pacienta se později znormalizovala po pozdní reablaci. EFLK ≥ 50 % bylo nakonec dosaženo u 32 (84 %) pacientů. U pacientů s dysfunkcí se po 12 měsících snížila hodnota NTproBNP z 1378 ± 1050 na 510 ± 869 pg/ml a VO2 max se zlepšila z 19,3 ± 6 na 23,5 ± 9 ml/kg/min. (rozdíl zlepšení proti skupině bez dysfunkce LK – p = 0,32 pro NT-proBNP, p = 0,08 pro VO2 max.). Závěr: Většina pacientů s DPFS a pokročilou dysfunkcí LK má ve skutečnosti arytmií indukovanou/zhoršenou kardiomyopatii, která je reverzibilní i po delší době trvání. Ablace FS je u těchto pacientů spojena s trendem k většímu zlepšení VO2 max za rok po ablaci. Podporováno granty IGA MZ NR9143–3/2007 a IGA MZ NS/9684–4/2008.
Výsledky katetrové ablace u pacientů s jednou versus opakovanou ablací pro fibrilaci síní Fiala M1, Toman O2, Wojnarová D1, Szymeczek H1, Bulková V1, Chovančík J1, Pindor J2, Neuwirth R1, Vavřík D1, Krawiec Š1, Jiravský O1, Rybka L2, Lábrová R2, Januška J2, Špinar J2 1 Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, Třinec, Česká republika 2 I. interní klinika kardiologie FN Brno Bohunice, Česká republika Cíl: Recidiva arytmie po ablaci FS může naznačovat složitější arytmogenní substrát. Cílem práce bylo zhodnocení charakteristik výkonu a dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro fibrilaci síní (FS) u pacientů s jedním vs. více ablačními výkony. Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 866 pacientů, z nichž 559 (66 %) pacientů mělo jednu ablaci a 307 (35 %) pacientů mělo ≥ 2 ablace (2, 3, resp. 4 výkony mělo 222, 71, resp. 14 pacientů). Věk a zastoupení žen se v obou skupinách nelišily (58 ± 10 vs. 57 ± 9 let, p = 0,467, resp. 28 vs. 27 %, p = 0,964). Pacienti s jednou ablací měli častěji paroxyzmální, resp. perzistentní FS (65 vs. 47 %, p = 0,005, resp. 14 vs. 8 %, p = 0,045) a méně častěji dlouhodobě perzistentní FS (21 vs. 45 %, p < 0,001). Výsledky: Výkony u pacientů s opakovanou ablací byly spojeny s kratším skiaskopickým časem a kratší dobou aplikace RF energie (26 ± 14 vs. 32 ± 19, resp. 88 ± 43 vs. 97 ± 37 minut; obě p < 0,001), doba výkonu se nelišila (270 ±
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 13
A 14
Abstrakta
83 vs. 276 ± 80 minut, p = 0,139). Časy výkonu, skiaskopie a aplikace RF energie při reablacích byly signifikantně kratší 248 ± 84, resp. 23 ± 13, resp. 72 ± 39 minut (všechny p < 0,001). Celková doba sledování byla ve skupině s jednou ablací delší (45 ± 26 vs. 56 ± 24 měsíců, p < 0,001), doba sledování od poslední ablace byla naopak kratší (45 ± 26 vs. 35 ± 24 měsíců, p < 0,001). Na konci sledování mělo stabilní sinusový rytmus (SR) méně pacientů s jednou ablací (449 (80 %) vs. 268 (87 %); p = 0,427), udržování sinusového rytmu bez antiarytmik se nelišilo (388 (69 %) vs. 217 (71 %); p = 0,869). Perzistentní FS/síňová tachykardie recidivovala u 6 vs. 4 % pacientů. Warfarin byl bez komplikací vysazen u 70 vs. 61 % pacientů (p = 0,232). Závěr: Opakovaná ablace byla vysoce efektivní. Pacienti s reablací dosáhli nesignifikantně lepšího výsledku především díky pacientům se SR při pokračující antiarytmické léčbě.
Srovnání dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro paroxyzmální versus dlouhodobě perzistentní fibrilaci síní Fiala M1, Toman O2, Wojnarová D1, Szymeczek H1, Bulková V1, Chovančík J1, Pindor J2, Neuwirth R1, Vavřík D1, Krawiec Š1, Jiravský O1, Rybka L2, Lábrová R2, Januška J2, Špinar J2 1 Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, a.s., Třinec, Česká republika 2 I. interní klinika kardiologie, FN Brno Bohunice, Česká republika Cíl: Katetrová ablace dlouhodobě perzistentní fibrilace síní (DPFS) se pokládá za méně účinnou než ablace paroxyzmální FS (Parox FS). Cílem práce byla retrospektivní analýza bezprostředních a dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro ParoxFS a DPFS. Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 508 pacientů s ParoxFS a 256 pacientů s DPFS (věk pacientů 56 ± 10 vs. 58 ± 9; p = 0,056, zastoupení žen 30 vs. 22 %; 0,08). Pacienti s ParoxFS podstoupili izolaci plicních žil nebo jen menší přídatné zásahy v levé síni, zatímco pacienti s DPFS podstupovali komplexní ablaci. Výsledky: Ve skupině s ParoxFS vs. DPFS byla doba sledování 50±27 vs. 47 ± 23 měsíců. Jednu, dvě, resp. tři reablace podstoupilo 143 (28 %) vs. 138 (54 %) (p < 0,001), 30 (6 %) vs. 48 (19 %) (p < 0,001), resp. 11 (2 %) vs. 3 (1 %) (p = 0,341) pacientů. Doba výkonů, skiaskopie a aplikace RF energie (min) byla 263 ± 82 vs. 282 ± 79 (p < 0,001), 32 ± 19 vs. 23 ± 10 (p < 0,001), resp. 89 ±
37 vs. 96 ± 47 (p = 0,007). Na konci celkové doby sledování 50 ± 27 vs. 47 ± 23 měsíců, resp. doby sledování do poslední ablace 44 ± 27 vs. 37 ± 23 (p = 0,015) mělo stabilní sinusový rytmus 415 (82 % vs. 233 (91 %) pacientů (p = 0,335), z toho 362 (71 %) vs. 191 (75 %) pacientů (p = 0,696) bez antiarytmik. Recidivy paroxyzmální FS/síňové tachykardie (AT) mělo 75 (15 %) vs. 6 (2 %) pacientů ((p < 0,001), recidivy perzistentní FS/AT mělo 17 (3 %) vs. 17 (7 %) pacientů (p = 0,047). Závěr: Pacienti s DPFS podstupovali složitější ablační strategii a měli častější opakovanou ablaci, nicméně dlouhodobé udržení sinusového rytmu u nich bylo větší. Recidivy paroxyzmální FS se u pacientů s DPFS vyskytovaly vzácně. Podporováno granty IGA MZ NR9143–3/2007 a IGA MZ NS/9684–4/2008.
Postoperative junctional ectopic tachycardia Gebauer R1, Paech C1, Kolterer B1, Kostelka M2, Daehnert I1 1 Department of Pediatric Cardiology Heart Center, University of Leipzig, Germany 2 Department of Cardiac Surgery, Heart Center, University of Leipzig, Germany Junctional ectopic tachycardia (JET) is a serious post operative complication in paediatric cardiac surgery with a mortality rate reported up to 14 %. In this study we evaluated the incidence, risk factors and outcome of this postoperative arrhythmia. Methods: We analysed retrospectively the data from 1164 paediatric patients with congenital heart disease age dat the time of surgery (median 6.9; range 0–224 months) that underwent open cardiac surgery in our institution from 2006 to 2010. Results: The incidence of junction alectopictachy cardia was 2.7 %. The patients with JET were significantly younger (median 0.25 vs 1.04 years; p=0.001). They had a longer cardio pulmonary by pass time (median 117.5 vs 91 minutes; p=0.001). In all of these patients the closure of ventricular septum defect was a part of contemporary cardiac surgery. Complete atrioventricular block (CAVB) after surgery was diagnosed in 32 patients (2.7 %), 18 of them (56 %) developed post operatively also a JET. In all of the patients with a combination of postoperative CAVB and JET the AV conduction in the post operative course was restored spontaneously. There was no statistically significant difference in the mortality rate between patients with and without postoperative JET.
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Conclusions: The incidence of junctional ectopic tachycardia was in our cohort low (2.7 %). The patients with JET were younger and had a longer cardio pulmonary by pass time. In all patients with a combination of postoperative JET and CAVB the AV conduction was spontaneously recovered.
Strategie řešení typického flutteru síní rezistentního k ablační léčbě Haniš J, Bulava A, Sitek D, Novotný A Kardiocentrum, Nemocnice České Budějovice, a.s., Česká republika Úvod: V léčbě typického flutteru síní (FLS) je v současné době považována za metodu volby radiofrekvenční katetrová ablace (RFA) kavotrikuspidálního istmu (CTI). Ve většině případů se jedná o jednoduchý zákrok s minimem komplikací. Setkáváme se ovšem i s případy obtížněji řešitelných, takzvaných rezistentních FLS. Obecně je za rezistentní považován takový FLS, jehož ablace trvá déle než 1 200 s (20 minut). V řadě původních prací a recentně publikovaných studiích je popisována akutní úspěšnost RFA CTI přibližně v rozmezí 80–95 %. Příčinami rezistentních FLS mohou být: výrazná délka CTI, jeho nerovnosti a anomálie, prominentní Eustachova hrana, zapříčiňující nedostatečný přítlak katétru. Cíl: Cílem naší práce je retrospektivní zhodnocení 500 konsekutivních RFA pro typický FLS provedených na našem pracovišti v letech 2008– 2011 se zaměřením na obtížné případy. Výsledky: Základem léčby rezistentních CTI je přesná diagnostika typického, isthmus dependentního flutteru síní. Pokud ani druhá linie na můstku laterálně od optimálních „6 hodin“ nevede k vytvoření bidirekční blokády vedení, pak v dalších krocích přistupujeme k využití méně standardních postupů, jako je intrakardiální echokardiografie (ICE), použití stabilizačního či řiditelného sheathu nebo k záměně katétru. Z našeho pohledu bývá nejpřínosnější využití ICE. Tato metoda nám podává nenahraditelné informace o anatomických poměrech v oblasti CTI, především o jeho případných anomáliích, dále o kontaktu katétru s tkání a o možném hrozícím steam popu. Za použití těchto „triků“ jsme dosáhli bidirekční blokády vedení můstkem u všech 500 pacientů indikovaných v našem kardiocentru k RFA bez jediné vážnější komplikace. Závěr: Za použití podpůrných technik (především ICE) lze dosáhnout 100 % akutní úspěšnosti RFA kavotrikuspidálního isthmu v řešení typického flutteru síní.
Abstrakta
Katetrizační ablace typického flutteru síní u nemocných s prekapilární plicní hypertenzí
AFL CL oproti kontrolám v souvislosti s výraznější dilatací pravé síně.
Katetrizační ablace paroxyzmální formy fibrilace síní laserovým balonkem a její dlouhodobé výsledky
Havránek Š1, Šimek J2, Ambrož D2, Kocianová L2, Jansa P2, Wichterle D2 1 II. interní klinika kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK v Praze, Česká republika 2 Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika
Dlouhodobé výsledky katetrové ablace komorové tachykardie u arytmogenní kardiomyopatie pravé komory
Chitovová Z1, Šedivá L1, Škoda J1, Petrů J1, Janotka M1, Chovanec M1, Královec S1, Holý F1, Brada J1, Plevková L1, Holdová K1, Reddy VY2, Neužil P1 1 Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika 2 Mount Sinai Medical Center, New York, USA
Úvod: Typický flutter síní (AFL) u nemocných s plicní hypertenzí (PH) je častou poruchou srdečního rytmu, bývá příčinou akutního zhoršení klinického stavu a je asociován s horší prognózou těchto nemocných. Katetrová ablace (RFA) kavotrikuspidálního istmu (CTI) je léčbou první volby. Cílem práce je zhodnocení vlastností AFL a průběhu ablačního výkonu u nemocných s PH indikovaných ke RFA CTI. Metody: V období 2008–2011 jsme retrospektivně porovnali procedurální parametry RFA CTI pro perzistující typický AFL ve skupině pacientů s těžkou prekapilární PH a ve stejně velké kontrolní skupině konsekutivních pacientů bez PH se srovnatelnými demografickými charakteristikami. Výsledky: Do studie zařazeno 15 nemocných (10 mužů; 58 ± 14 let). Chronickou tromboembolickou PH mělo 7, idiopatickou plicní arteriální hypertenzi 2, PH doprovázející plicní onemocnění 3 a PH asociovanou s vrozenou srdeční vadou 3 nemocní. Průměrný střední systolický tlak v plicnici byl 55 ± 22 mmHg. Průměrná hodnota délky cyklu AFL (AFL CL) byla delší u nemocných s PH oproti kontrolní skupině (261 ± 36 vs. 242 ± 30 ms; p = 0,03). AFL CL u nemocných s PH korelovala s příčným rozměrem pravé síně (R = 0,56, p < 0,05). Bidirekčního bloku vedení přes CTI bylo dosaženo u všech pacientů. V průběhu sledování 2 (13 %) nemocní s PH podstoupili úspěšný reablační výkon pro recidivu AFL. Historické procento reablací CTI na našem pracovišti je 4,3 %. Rozdílný poměr reablací u pacientů s PH nedosahuje statistické významnosti. Průměrný radiofrekvenční čas se mezi skupinami významně nelišil. Hraniční rozdíl mezi skupinou s PH a kontrolní skupinou byl přítomen v průměrné době skiaskopie (326 ± 180 vs. 207 ± 67 s; p = 0,05) a celkové délce výkonu (122 ± 27 vs. 102 ± 30 min.; p = 0,06). Nebyly zaznamenány významné komplikace. Závěr: RFA CTI u pacientů s PH je obtížnější, ale úspěšnost výkonu není signifikantně snížená proti kontrolní skupině. Pacienti s PH mají delší
Hrošová M, Fiala M, Škňouřil L, Dorda M, Pleva M, Chovančík J, Pindor J, Vavřík D, Krawiec Š, Holek B, Januška J Kardiologické oddělení, Nemocnice Podlesí a.s., Třinec, Česká republika Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení nálezů a výsledků katetrové ablace u pacientů s arytmogenní kardiomyopatií pravé komory (AKMPPK). Metodika: Ze 110 pacientů (64 ± 15 let, 11 Ž), kteří podstoupili 125 ablačních výkonů pro setrvalou monomorfní komorovou tachykardii (SMKT) při strukturálním postižení srdce mělo 9 (8 %) pacientů (40 ± 17, 1 Ž) diagnózu AKMPPK potvrzenou echokardiograficky a MR. Ablace byla indikována po první epizodě SMKT u 5 pacientů, pro recidivující SMKT u 2 pacientů a pro arytmickou bouři při implantovaném ICD u 2 pacientů. Výsledky: Při prvním výkonu byl indukován jeden tvar KT u 4 pacientů (LBBB s osou doleva 3 x a LBBB se svislou osou 1 x) a dva tvary KT o stejné frekvenci s opačnou rotací jedním reentry okruhem u 5 pacientů (alternace LBBB s osou doleva a LBBB s indiferentní osou 3 x, alternace LBBB se svislou osou a LBBB s osou doleva 2 x). U 1 pacienta s reablací (a nevyvolatelnou KT po první ablaci) se indukovaly 3 tvary KT morfologie LBBB s osou doleva různé frekvence (205, 220 a 255/min.). Frekvence KT při prvním výkonu byla 194 ± 22/min. Kritické místo reentry okruhu bylo lokalizováno mezi inferolaterální bazální jizvou a trikuspidálním prstencem 5 x (inferolaterálně 3 x, laterálně 1 x, inferiorně 1 x) nebo v oblasti jizvy (inferolaterálně 1 x, anteriorně resp. anterolaterálně na přechodu do RVOT 1 x resp. 1 x), resp. inferiorně mezi inferfolaterobazální a inferoapikální jizvou 2 x (1 x při reablaci). Nevyvolatelnosti KT se dosáhlo ve všech prvních výkonech. Tři pacienti odmítli ICD. Po dobu 45 ± 32 (4–87) měsíce sledování neměl žádný pacient recidivu KT. Závěr: Bezprostřední a dlouhodobé výsledky ablace SMKT při AKMPPK jsou příznivé. Jako dominantní substrát KT se jeví jizvy v bazálních segmentech PK a zóny pomalého vedení mezi nimi a trikuspidálním prstencem.
Úvod: Laserová katetrizační ablace paroxyzmální fibrilace síní (FiS) patří v posledních letech mezi nejefektivnější metody z hlediska okamžité elektrické izolace (až 100 %) plicních žil (PŽ). Dlouhodobý efekt této metody je nutno ověřit. Metoda a soubor nemocných: Laserový balonkový katétr (Endoscopic Ablation System – EAS; Cardiofocus, Inc.) využívá miniaturní endoskop k reálné vizualizaci během ablace. Systém vyzařuje nízkoenergetický nastavitelný laserový oblouk nezávisle na pozici balonu ke směrování energie do oblasti plicních žil a přilehlé části levé síně. Proceduru podstoupilo celkem 88 pacientů (39 pac./2009, 18 pac./2010, 31 pac./2011) s paroxyzmální symptomatickou FiS bez strukturálního postižení. S využitím EAS byla izolována plicní ostia během jediné procedury. Elektrická izolace PŽ byla ověřena 20 polárním cirkulárním katétrem (Lasso, Biosense-Webster Inc). Průměrná doba výkonu 210 min. Průměrná doba aplikace 2 500 sekund. Pacienti byli dále po proceduře sledováni v naší arytmologické ambulanci ve schématu 1, 2, 6, 9, 12 a dále po 12 měsících s výsledkem kontrolního 24 hod. Holter EKG. 53 pacientů bylo po 2 měsících remapováno. (Soubor ani follow-up není v době deadline uzavřen.) Výsledky: Okamžité elektrické izolace bylo dosaženo u 99 % PŽ. Průměrně dodáno 13. 9 aplikací energie na jednotlivou PŽ (2–40). Při remapování po 2 měsících 85 % přetrvává izolace. Zcela bez FiS po 6 měsích bylo 85 % pacientů, 12 i 24 měsíční úspěšnost byla 80 %. Perikardiální tamponáda se vyskytla u 1 pacienta (bez souvislosti s EAS), u dalšího pacienta byl zaznamenán reverzibilní ischemický deficit, u jednoho pacienta se objevila reverzibilní paréza bráničního nervu a jedenkrát byla nutná chirurgická revize třísla prohematom. Závěr: Prokázali jsme jak vynikající okamžitou efektivitu laserové katetrizační ablace paroxyzmální fibrilace síní (99 %), tak i velmi dobrý dlouhodobý efekt po 6–24 měsících (80–85 %). Použití laserové energie nebylo provázeno žádnými závažnými komplikacemi.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 15
A 16
Abstrakta
Dlouhodobé výsledky katetrizační ablace paroxyzmální formy fibrilace síní kryobalonkovým katétrem Chitovová Z, Šedivá L, Škoda J, Petrů J, Janotka M, Chovanec M, Královec S, Holý F, Brada J, Plevková L, Holdová K, Neužil P Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: Kryoablace je stále využívanější metodou v léčbě nemocných s paroxyzmální formou fibrilace síní (FiS) pro své menší riziko komplikací, rychlost procedury a vysoké procento dosažení okamžité elektrické izolace (90–100 %), ale dlouhodobý efekt tohoto přístupu není dosud přesně znám. Metoda: Celkem 357 pacientů (22 pac./2007, 96 pac./2008, 88 pac./2009, 89 pac./2010, 62 pac./2011) s paroxyzmální FiS podstoupilo izolaci plicních žil PŽ kryobalokem 23 mm/28 mm.Průměrná doba procedury 160 min. U 30 pacientů před procedurou implantován monitor Reveal XT™ (Medtronic Inc.). U 70 % pacientů jsme před procedurou zavedli termickou jícnovou sondu (Clever technologies s.r.o.) ke kontinuální monitoraci teplot v jícnu. Elektrická izolace každé PŽ byla ověřena 20polárním cirkulárním katétrem (Lasso, BiosenseWebster Inc) a i v případě dobrého efektu aplikovány dvě „bonusové“ léze. Pouze v případě, že izolace PŽ nebyla kompletní, jsme použili bodový kvadripolární katétr (Freezor Max™, CryoCath–Technologies, Inc.). Pacienti byli dále po proceduře sledováni v naší arytmologické ambulanci po 6, 12 a dále po 12 měsících. Výsledky: Okamžité elektrické izolace dosaženo u 94 % PŽ. Po 12 měsících zdokumentována recidiva FiS u 16 % pacientů, k reablaci indikováno 10 % pacientů. Čtrnáct pacientů s implantovaným Revealem XT™ bylo po 2 měsících remapováno, přetrvávající efekt izolace u 88 %, výsledky remapování korespondují se záznamy z REVEAL XT i po 6 měsících. U 2 pacientů pokles teploty v jícnu pod 29°C s endoskopickým nálezem povrchové ulcerózní léze, při kontrole po 6 týdnech bez vývoje atrio-ezofageální píštěle, 1 x TIA, 12 x reverzibilní léze n. phrenicus, 3 x tamponáda, 1 x trombus v LS řešený lokální trombolýzou. (Soubor ani follow-up není v době deadline uzavřen.) Závěr: Prokázali jsme, jak vynikající okamžitou efektivitu kryobalonkového katétru (94 %), tak i uspokojivý dlouhodobý efekt po 12 měsících (78 %). I s ohledem na rychlost procedury (160 min.) považujeme tuto metodu za metodu volby u pacientů s paroxyzmální FiS.
Jednoroční monitorace EKG pomocí neinvazivního epizodního záznamníku u pacientů po katetrové ablaci fibrilace síní Chovančík J1, Fiala M1, Bulková V2, Neuwirth R1, Moravský O1, Szmek B1, Královec S2, Brada J2, Branny M1 1 Kardiologické oddělení, Kardiocentrum Podlesí, Třinec, Česká republika 2 Medical Data Transfer, Kardiologie, Brno, Česká republika Cíl: Cílem práce byl zhodnocení jednoroční neinvazivní monitorace EKG u pacientů po ablaci fibrilace síní (FS). Metodika: Do studie byli zahrnuto 20 pacientů (10 žen, průměrný věk 61 let), kteří podstoupili ablaci FS a ukončili 12měsíční EKG monitoraci EKG epizodním záznamníkem s transtelefonním přenosem EKG (doporučení 2–3 nahrávek denně náhodně a kdykoli při potížích). Patnáct pacientů mělo paroxyzmální FS (ParoxFS), 5 pacientů mělo dlouhodobou perzistentní FS (DPFS). Pacienti si současně zapisovali potíže do diáře ke korelaci se symptomy. Výsledky: Spolupráce byla dobrá u 18 pacientů, 2 pacienti ukončili monitoraci předčasně. Průměrná doba držení záznamníku byla 333 dnů, skutečný počet monitorovaných dnů byl průměrně 296 dnů, u 18 spolupracujících pacientů 320 dnů (90 % celkové doby držení záznamníku). Bylo odesláno průměrně 587 nahrávek na pacienta, u 18 spolupracujících nemocných 635 nahrávek na pacienta (průměrně 2 nahrávky/pacienta/den). Sinusový rytmus (SR) byl zachycen na 88 % záznamů (po ablaci ParoxFS na 97 % záznamů, po ablaci DPFS na 61 % záznamů). Nehodnotitelných bylo 444 (3,7 %) nahrávek. Na základě EKG monitorace byl vysazen warfarin u 15 nemocných, přičemž u 1 pacienta byl warfarin ponechán z nekardiální příčiny. U 12 nemocných byla vysazena antiarytmika. Závěr: Neinvazivní monitorace EKG pomocí epizodního záznamníku s transtelefonním přenosem je jednoduchá a poskytuje kvalitní EKG záznamy. Lze ji s výhodou využít k dlouhodobému sledování pacientů po katetrové ablaci FS, a to nejen k verifikaci subjektivně vnímaných potíží, ale i k vyloučení asymptomatických paroxyzmů arytmie a k pružné úpravě léčebného postupu. Práce byla podpořena grantem IGA MZ NS10261–3/2009.
Idiopatické komorové tachykardie – systém dálkové magnetické navigace, náš soubor Chovanec M, Janotka M, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Neužil P
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Kardiocentrum, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Skupinu idiopatických komorových tachykardií (KT) tvoří různorodá skupina monomorfních komorových tachykardií u pacientů bez prokazatelného strukturálního postižení myokardu. V období let 1/2009–11/2011 jsme na našem pracovišti provedli radiofrekvenční (RF) ablaci idiopatické KT u 116 nemocných, z toho 70 žen (60 %). Náš soubor tvoří pouze symptomatičtí pacienti s dokumentovanými tachykardiemi nebo extrasystolií po vyloučení strukturálního postižení myokardu. Všechny výkony byly provedeny pomocí magnetické navigace systémem Niobe®, Stereotaxis s integrovaným kontaktním elektroanatomickým 3D mapovacím systémem Carto RMT®, Biosense Webster. Po aktivačním mapování byla provedena radiofrekvenční ablace arytmogenního fokusu pomocí poplachového katétru Navistar RMT s 3,5 mm tipem. U 60 nemocných (54 %) se jednalo o fokus v pravé komoře (RVOT, apex), u 36 (31 %) nemocných se jednalo o fokus v levé komoře (LVOT, okolí cípů aortální chlopně), u 10 nemocných (9 %) se jednalo o ložisko v převodním aparátu srdce, u 7 nemocných (6 %) bylo ložisko uloženo epikardiálně. U 8 nemocných (7 %) jsme výkon opakovali pro recidivu arytmie. Úspěšná RF ablace idiopatické KT je vhodná u symptomatických nemocných a pacientů s tachykardií navozenou kardiomyopatií. Použití magnetické navigace a moderního mapovacího systému eliminuje periprocedurální riziko perforace stěny myokardu, zaznamená pozici katétru s možností vrátit se zpět na předcházející pozice a snižuje dobu rtg záření.
Arytmogénne substráty závažného kardiálneho zlyhania u detí Illíková V1, Záhorec M2, Kováčiková Ĺ2, Hlivák P3, Hatala R3 1 Oddelenie arytmií a JIS, Detské kardiocentrum NÚSCH a.s., Bratislava, Slovenská republika 2 Oddelenie akútnej a intenzívnej medicíny DKC NÚSCH a.s., Bratislava, Slovenská republika 3 Oddelenie arytmií a kardiostimulácie NÚSCH, Bratislava, Slovenská republika Úvod: Permanentná tachykardia môže viesť k vývoju kardiálního zlyhania s obrazom dilatačnej kardiomyopatie. Diagnóza tachykardiomyopatie je zvyčajne potvrdená retrospektívne na základe reštitúcie funkcie myokardu po odstránení tachyarytmie.
Abstrakta
Súbor pacientov, metodika: V r. 2007–2011 bolo v Detskom kardiocentre NÚSCH hospit. 9 pac. so závažným kardiálnym zlyhaním na podklade tachykardie. Dvaja novorodenci boli odoslaní ako susp. vrodená chyba srdca, ostatní ako myokarditída/kardiomyopatia a tachykardia. Arytmogénne substráty tvorila AV reentry tachykardia u 3 dojčiat a permanentná junkčná recipročná tachykardia u 4 roč. dievčatka, komorová tachykardia u 2 adolescentov, syndróm dlhého QT intervalu s epizódami TdP u 1 novorod., atriálna ektopická tachykardia u dvojtýžd. novorod. a atriálny flutter u 4 mes. dojčaťa. 8 pac. potrebovalii notropnú podporu a 7 pac. umelú pľúcnu ventiláciu. Elektrická kardioverzia/defibrilácia bola realizovaná u 4 pac. Všetkým pacientom bola podaná antiarytmická (AA) farmakoterapia, kombinovaná s implantáciou ICD u 1 pac. s LQTS a RF abláciou u 2 pac. s komorovou tachykardiou. Komplikácie kardiálneho zlyhávania sa vyskytli u 6 pac. (multiorgánové zlyhanie, infekcia so sepsou, neurologické poškodenie). Výsledky: U všetkých pacientov sa funkcia myokardu po odstránení tachykardie kompletne reštituovala. U žiadneho pacienta sme nepotvrdili myokarditídu alebo kardiomyopatiu. AA liečba v monoterapii bola dostatočne efektívna len u 1 pac. Elektrická kardioverzia/defibrilácia v kombinácii s AA liečbou bola potrebná u 4 pac., RF ablácia u 2 pacientov bola kauzálneúspešná. ZÁVER. Kardiálne zlyhanie na podklade tachykardie môže vzniknúť u detí v každom veku, pričom arytmogénny substrát môže byť lokalizovaný na všetkých úrovniach srdca. Pri protrahovanom priebehu je sprevádzané závažnými komplikáciami. Včasná diagnostika a kauzálnal iečba na špecializovanom pracovisku môže predísť progresi kardiálneho zlyhania a sprievodným komplikáciám.
Vplýva mimotelový obeh na vznik fibrilácie predsiení po kardiochirurgickej revaskularizácii myokardu? 2
2
Jakubová M, Stančák B , Mitro P , Hermely A1, Török P1, Sabol F3 1 Klinika anestéziológie a intenzívnej medicíny UPJŠ LF a VÚSCH, a.s., Košice, Slovenská republika 2 Klinika kardiológie UPJŠ LF a VÚSCH, Košice, Slovenská republika 3 Klinika srdcovej chirurgie UPJŠ LF a VÚSCH, a.s., Košice, Slovenská republika Úvod: Fibrilácia predsiení (FP) je jednou z najčastejších komplikácií po operácii srdca. Napriek zlepšujúcim sa anestéziologickým a chi-
rurgickým technikám sa jej výskyt stále zvyšuje. Cieľom práce bolo overiť, či vplýva mimotelový obeh a systémová zápalová odpoveď na vznik tejto arytmie po kardiochirurgickej operácii. Metodika: Stodevadesátšest pacientov s ischemickou chorobou srdca (44 žien a 152 mužov, priemerný vek 62,70 ± 10,1 rokov) podstúpilo chirurgickú revaskularizáciu myokardu. Peroperačne bol mimo telový obeh (ECC) použitý u 64 pacientov, minimálny mimotelový obeh (MECC) u 75 pacientov, bez ECC obehu bolo revaskularizovaných 57 pacientov. Počas prvých troch pooperačných dní (počas hospitalizácie na Klinike anestéziológie a intenzívnej medicíny), bolo realizované echokardiografické vyšetrenie, stanovený výskyt a dĺžka trvania FP, laboratórne markery zápalu (CRP, leukocyty, TNF α a IL-6) a mineralogram. Výsledky: Demografické údaje a pridružené ochorenia neboli boli v skupinách štatisticky signifikantné. Vznik FP sme dokumentovali u 110 pacientov (56 %), najdlhšie trvanie FP sme zaznamenali u pacientov operovaných s použitím klasického ECC v porovnaní s MECC, resp. bez ECC (9,73 ± 11,55 vs. 4,92 ± 8,26 vs. 3,06 ± 5,18 hod., p ≤ 0,001). Výskyt pooperačnej FP signifikantne koreloval s eleváciou zápalových parametrov (leukocyty a CRP) v porovnaní s pacientmi, u ktorých sa FP nevyskytla (p ≤ 0,0001, p ≤ 0,05). Hodnoty kália sa signifikantnelíšili len v deňoperácie, hodnoty TNFα a IL-6 sasignifikantnene líšili. Vzťah medzi pooperačnou FP a echokardiografickými parametrami (EFĽK, ĽP, IVS, ZSĽK) nebol potvrdený. Záver: Použitím MECC bol zaznamenaný nižší výskyt pooperačnej FP v porovnaní s použitím ECC. Jedným z možných vysvetlení je redukovaná systémová zápalová odpoveď u pacientov operovaných s použitím MECC. V súčasnosti existuje čoraz viac dôkazov o súvislosti medzi FP a zápalom. Je potrebné hľadať nové stratégie, ktoré by zabránili vzniku tejto arytmie a v prípade výskytu jej efektívnu a skorú liečbu.
Dlouhodobé výsledky transvenózní implantace levokomorové elektrody CRT: úspěšnost, rizikové faktory a příčiny neúspěchu implantace Janotka M, Petrů J, Chovanec M, Šedivá L, Škoda J, Málek F, Vondráková D, Baroch J, Plevková L, Neužil P Kardiocentrum, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: Resynchronizační srdeční terapie je dnes již ověřenou metodou nefarmakologické léčby srdečního selhávání snižující morbiditu i mor-
talitu. Nicméně technické a anatomické limitace transvenózní implantace levokomorové elektrody omezují stále úspěšnost jejího nekomplikovaného zavedení. Tato práce udává úspěšnost implantací v našem centru a zabývá se identifikací příčin a rizikových faktorů neúspěchu endovazální implantace levokomorové elektrody. Soubor nemocných a metodika: Od roku 1999 do roku 2011 bylo na našem pracovišti provedeno 933 implantací biventrikulárních ICD nebo kardiostimulátorů pro srdeční selhávání. Celková úspěšnost endovazální primoimplantace levokomorové elektrody v těchto letech byla téměř 91 %. Většina pacientů, kteří nebyli endovazálně implantováni, podstoupili úspěšnou kardiochirurgickou implantaci levokomorové elektrody. Dále se práce zabývá hledáním rizikového profilu pacienta stran implantace levokomorové elektrody – např. v našem souboru byla úspěšnost implantace u žen nižší (87 %) než u mužů, v práci je analyzovaná závislost i na dalších faktorech, jako např. šíři QRS, fibrilaci síní, velikosti levé komory a síně atd. Výsledky a závěr: V našem kardiovaskulárním centru dosahujeme vysoké úspěšnosti implantace levokomorvé elektrody (endovazálně či kardiochirurgickou cestou) s výsledkem 72 % pacientů responderů resynchronizační terapie. Identifikace rizikových faktorů implantace levokomorové elektrody by mohla být použita například při volbě operatéra pro daný zákrok (rizikový pacient – nejzkušenější operater).
Morfologická EKG kritéria idiopatické komorové ektopie z kapsiček aortální chlopně Jarkovský P1, Peichl P2, Segeťová M2, Wichterle D2, Čihák R2, Kautzner J2 1 Interní klinika – kardiologie, ÚVN, Praha, Česká republika 2 Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Úvod: Komorová ektopie může vycházet z oblasti kapsiček aortální chlopně. V případě symptomatické ektopie či frekventní ektopie vedoucí k poklesu systolické funkce levé komory srdeční lze indikovat katetrizační ablaci a ektopii odstranit. Cílem naší práce bylo analyzovat EKG morfologická kritéria komorové ektopie vycházející z kapsiček aortální chlopně. Metody: Od r. 2005 jsme na našem pracovišti provedli katetrizační ablaci idiopatické komorové ektopie u 179 pacientů, z toho byla ektopie odstraněna v kapičkách aortální chlopně u 23 pacientů (průměrný věk skupiny 51 017 let,
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 17
A 18
Abstrakta
10 žen). U všech byl výkon proveden pomocí 3D mapovacího systému a lokalizace ektopie ověřena pomocí intrakardiální echokardiografie. Do souboru byli zařazeni pacienti bez známého strukturálního srdečního postižení. Srovnávány byly morfologické znaky QRS komplexu a přechodové zóny (PZ) při ektopii a při sinusovém stahu. Měření byla provedena elektronicky. Výsledky: Místo úspěšného odstranění ektopie bylo: v 35 % v levé koronární kapsičce (LCC), v 39 % v pravé koronární kapsičce (RCC), ve 22 % v komisuře mezi levou a pravou koronární kapsičkou (L-P) a ve 4 % v nekoronární kapsičce aortální chlopně (NCC). U všech pacientů PZ při ektopii předcházela PZ při sinusovém rytmu. Ve všech případech byla relativní přechodová zóna V2 ≥ 0,60. Poměr R III/II byl u skupiny LCC významně vyšší v porovnání se skupinou RCC (0,94 vs 0,69 p < 0,05). U ektopie z NCC jsme pozorovali notch kmitu R ve svodu I a kmit r ve svodu aVL a tyto znaky nebyly přítomny u jiných skupin. Pro L-P komisuru byl typický notch na sestupném rameni QS ve svodu V1 (senzitivita 60 % a specificita 94 %). Pro RCC byl typický monofazický kmit QS ve svodu V1 (senzitivita 66 % a specificita 93 %). Závěr: Analýza relativní přechodové zóny ektopie umožní s vysokou přesností určit levostranný původ ektopie a po přiřazení uvedených kritérií nám pomůže zpřesnit její předpokládanou lokalizaci.
Arytmologické perspektivy katetrové renální denervace Jiravský O, Nykl I, Branny M Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, Třinec, Česká republika Katetrová renální denervace sympatiku (RDN) je novou léčebnou modalitou určenou k ovlivnění rezistentní arteriální hypertenze. V důsledku poškození perirenálních sympatických aferentních i eferentních nervových vláken dochází postupně v horizontu měsíců k postupnému poklesu předchozí excesivní aktivity sympatiku. Což vede v horizontu měsíců u 90 % pacientů k poklesu krevního tlaku více než o 30 mmHg systoly, jak dokladují jednak výsledky studií Symplicity HTN 1a 2, jednak i vlastní zkušenosti autorů přednášky, když v Kardiocentru Třinec Podlesí k datu 25. 11. 2012 byla provedena RDN u 20 pacientů. Pokles celkové sympatické aktivity má své důsledky zajímavé i pro srdeční selhání a arytmie. Snížení sympatické nervové aktivity se projeví snížením spontánní automacie myokardi-
álních buněk. Tento mechanismus se uplatní, jak v snížením bazální frekvence myokardu, tak i snížením četnosti extrasystol s celou plejádou potencionálních výstupů. V této části autoři prezentují výtečný efekt RDN u 2 pacientek s nepřiměřenou sinusovou tachykardií, 1 pacientky s SVT a nonrespondérství pacienta s paroxysmální FS. V době konání kongresu budou dostupná 6 měsíční data s hodnocením průměrné TF, četnosti SVES a KES v EKG Holteru před RDN a po 6 měsících u všech léčených pacientů. Samozřejmě, že RDN byla provedena pro rezistentní hypertenzi a výše popsané arytmie byly pouze zajímavou koincidencí. Po úspěšné RDN dochází k poklesu afterloadu LK, ústupu hypertrofie LK, zlepšení stavu diastolického srdečního selhání. Významná diastolická dysfunkce byla přítomna u 6 z 20 léčených pacientů, s poklesem NT pro BNP v mediánů 3 měsíců o 25 %, se zlepšením tolerance námahy o cca jednu třídu NYHA. Lze předpokládat snížení četnosti maligních arytmií u pacientů se systolickým srdečním selháním a event. implantovaných ICD.
Hodnocení pravokomorové stimulační septální pozice dle skiagrafických kritérií a dle morfologie stimulovaného QRS komplexu Kameník L, Hnátek T1, Sedloň P1, Jarkovský J2, Littnerová S2, Táborský M3 1 Kardiocentrum, Interní klinika 1. LF a ÚVN Praha, Česká republika 2 IBA MU, Brno, Česká republika 3 I. interní klinika-kardiologická, FN Olomouc, Česká republika Úvod: Ve snaze omezit riziko nežádoucích účinků pravokomorové stimulace je pro destinaci elektrody využívána septální pozice. Detailní pozici elektrody na septu lze třídit dle skia kritérií nebo dle vektoru stimulovaného
QRS komplexu (sQRS). Délka stimulovaného QRS komplexu je obrazem stupně homogenní kontrakce a představuje zástupný ukazatel komorové dyssynchronie. Paralelní zhodnocení různých septálních stimulačních míst z hlediska stupně dyssynchronie nebylo dosud provedeno. Cíle studie: Statisticky analyzovat délku sQRS při dosažení různých septálních pozic a různého vektoru sQRS. Vyhodnotit optimální pozici stimulační elektrody vzhledem k délce sQRS jako nepřímého ukazatele stupně komorové dyssynchronie. Metodika: Šestsetdevět pacientů s implantovanou elektrodou na septu pravé komory bylo tříděno dle skiapozicie v bočné resp. zadopřední projekci: true-septální oproti anteroseptální, resp. septum RVOT oproti septum extra RVOT, dále tříděno dle vektoru QRS ve svodech I, III. Jednotlivé třídy byly porovnávány dle šíře stimulovaného QRS komplexu. Výsledky: Jsou uvedeny v tabulce 1. Relativní délka sQRS je rozdíl mezi délkou sQRS a nativního QRS komplexu stimulační pozice N absol. délka sQRS N rel. délka sQRS sept RVOT plus true-sept 297 139 ± 14b 292 39 ± 23a sept extra RVOT plus true-sept 166 143 ± 16b 165 35 ± 23a sept RVOT plus anterosept 47 154 ± 17a 43 58 ± 39b sept extra RVOTplusanterosept 99 156 ± 16a 97 50 ± 29b p < 0,001* < 0,001* vektor s QRS v: I., III. N absol. délka sQRS N rel. délkasQRS neg. nebo izo. v I. plus poz. v III. 275 138 ± 14a 270 38 ± 24a izoel. nebo neg. v III. 285 148 ± 17b 280 41 ± 27a poz. v I. plus poz. v III. 49 157 ± 14c 47 60 ± 32b p < 0,001* < 0,001*. Závěr: Nejnižší stupeň komorové dyssynchronie, hodnocené nepřímo dle délky sQRS, byl zjištěn při pozici true-septální a při přítomnosti vektoru negativního nebo izoelektrického ve svodu I. plus pozitivního ve svodu III. Rozdíl mezi pozicemi septum RVOT a septum extra RVOT nebyly významné.
Tabulka 1. Stimulační pozice
N
Absolutní délka sQRS N
septum RVOT plus true-septální
297 139 ± 14b
292
Relativní délka sQRS 39 ± 23a
septum extra RVOT plus true-septální
166 143 ± 16b
165
35 ± 23a
septum RVOT plus anteroseptální
47
154 ± 17a
43
58 ± 39b
septum plus anteroseptální
99
156 ± 16a
97
50 ± 29b
p Vektor s QRS v: I., III.
N
< 0,001*
< 0,001*
Absolutní délka sQRS N
Relativní délka sQRS
neg. nebo izoel. v I. plus poz. v III.
275 138 ± 14a
270
38 ± 24a
izoel. nebo neg. v III.
285 148 ± 17b
280
41 ± 27a
poz. v I. plus poz. v III.
49
47
60 ± 32b
p
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
157 ± 14c < 0,001*
< 0,001*
Abstrakta
Neobvyklá pozdní komplikace – hemoperikard při fraktuře elektrody Kejřová E, Válek M, Magage S, Pšenička M, Smola M, Kociánová L, Dytrych V, Linhart A, Plocová K II. interní klinika VFN, Praha, Česká republika II. chirurgická klinika VFN Praha, Česká republika Perforace myokardu při zavádění endovazálních elektrod s rozvojem hemoperikardu se popisuje jako sporadická komplikace v časném pooperačním období. Předkládáme kazuistiku 58letého muže s trvalou stimulací od poloviny července s použitím elektrod EncorCordis, kde k perforaci myokardu síní došlo 19 let po primoimplantaci. Život ohrožující komplikace byla indikací k chirurgické revizi s překvapivým operačním nálezem.
Sledování nemocných po chirurgické léčbě fibrilace síní – desetileté zkušenosti Krausová R, Kautzner J, Pirk J, Skalský I Kardiocentrum, IKEM, Praha, Česká republika Chirurgická ablační technika byla zavedena v IKEM v roce 2000. K ovlivnění fibrilace síní (FS) během kardiochirurgického výkonu je převážně využívána radiofrekvenční (RF) energie. Soubor pacientů a metody: Od VIII 2000 do XII 2010 bylo v Kardiocentru IKEM indikováno 792 pacientů (336 žen, průměrný věk 68 ± 9 let) s FS (v 70 % permanentní) při srdeční vadě, případně ICHS ke kardiochirurgickému výkonu současně s perioperační ablací. Principem je izolace plicních žil a rozdělení levé síně na několik oddílů. Poté je provedena náhrada či plastika chlopně, případně revaskularizace myokardu. Ve skupině I (mitrální vada – náhrada nebo plastika mitrální chlopně, event. v kombinaci s plastikou trikuspidální chlopně) zařazeno 316 pacientů, ve skupině II (ostatní kardiochirurgické intervence) 340 pacientů, ve skupině III (izolovaná ICHS – samostatná revaskularizace myokardu) je 136 pacientů. Výsledky: Průměrná doba sledování je 52,9 měsíce. V celém souboru zemřelo 144 pacientů (18 %). U 24 pacientů (3 %) se vyskytla TIA (v jednom případě při trombóze chlopenní náhrady). Kardiostimulátor byl implantován v 32 případech (4 %). Sinusový rytmus byl přítomen po 1 roce sledování u 63 %, 53 %, 63 %, po 5 letech u 47 %,
26 %, 52 %, po 10 letech u 34 %, 33 %, 22 % ve skupinách I, II, III, resp. U 134 pacientů (17 %) byla v průběhu sledování minimálně 1x dokumentována pravidelná síňová tachykardie s převažujícím AV blokem 2:1, která byla u symptomatických pacientů řešena katetrizační ablací. Závěr: S přibývajícími zkušenostmi jsou lépe definováni pacienti s paroxyzmální a permanentní FS s ohledem na stanovení strategie ablace či jiných zákroků na levé síni a z hlediska hodnocení výsledků. V průběhu sledování má 65–75 % pacientů s paroxyzmální FS po chirurgické ablaci sinusový rytmus. U pacientů s permanentní FS je úspěšnost nižší. Je nutné počítat s pozdní rekurencí arytmie 7–10 % každý rok. Specifickou komplikací je vznik pravidelných síňových tachykardií.
Mikrovolt T wave alternans u pacientů s dysfunkcí levé komory po dvouletém sledování – další zklamání v neinvazivní rizikové stratifikaci? Křivan L, Čapek B, Kozák M, Lokaj P, Sepši M, Burešová L, Špinar J Interní kardiologická klinika FN Brno, Česká republika Úvod: Mikrovolt T wave alternans (MTWA) slouží k neinvazivnímu posouzení rizika náhlé srdeční smrti u pacientů s dysfunkcí levé komory. Cíl: Provést srovnání výskytu maligní arytmie a úmrtí u pacientů s dysfunkcí levé komory s pozitivním a negativním výsledkem MTWA po 24 měsících sledování. Určit pozitivní a negativní předpovědní hodnotu (PPH, NPH) MTWA. Soubor a metody: Celkem bylo vyšetřeno 155 pacientů s EF LK < 40 %, z toho 105 s ICHS a 50 s DKMP. U všech byla stanovena přítomnost MTWA, v případě pozitivity absolutní hodnota i počet pozitivních svodů, dále EF LK, stav koronárního řečiště s případnou revaskularizací. Dále byla zaznamenána doprovodná medikace a přidružená onemocnění. V indikovaných případech proběhla primárně preventivní implantace ICD. Pacienti byli sledováni v pravidelných intervalech, byl hodnocen výskyt maligní arytmie a úmrtí. Výsledky: Medián sledování byl 33,8 měsíců. Průměrný věk pacientů 60,9 let, průměrná EF LK byla 29 %. Přežití pacientů ve 24 měsících sledování bylo 94 %. Nemocní s ICHS s negativním MTWA měli signifikantně méně maligních arytmií než pacienti s pozitivním výsledkem (p = 0,033). U DKMP nebylo dosaženo signifikantního
výsledku. Statisticky se nelišila EF LK, šíře QRS komplexu, doba do vzniku arytmie, absolutní hodnota MTWA, počet svodů, NYHA klasifikace, ani ostatní sledované parametry. PPH pro nonnegativní pacienty byla 33,7 % a NPH pro MTWA negativní pacienty byla 80 %. Závěr: Soubor pacientů s průměrnou EF LK 30 % má výrazně nižší mortalitu, něž uvádějí epidemiologická data. Tento fakt neumožňuje zatím hodnocení mortalitních dat. Jediný statisticky významný výsledek prokazuje, že pacienti s ICHS a nepřítomností MTWA mají méně maligních arytmií. NPH v této podskupině je 80 %. Podporováno grantem MZ NS10421–3.
Dlouhodobé výsledky léčby dětí s permanentní junkční reciproční tachykardií Kubuš P1, Gebauer RA2, Materna O1, Janoušek J1 1 Dětské kardiocentrum a Centrum výzkumu chorob srdce a cév, FN v Motole, Praha, Česká republika 2 Department of Pediatric Cardiology, University of Leipzig, Heart Centre, Leipzig, Germany Cíl: Zhodnotit dlouhodobé výsledky léčby dětí s permanentní junkční reciproční tachykardií (PJRT). Metodika: Retrospektivně analyzována data 30 konsekutivních pac. s diagnózou PJRT v období 1991–2011. Výsledky: Medián věku v době diagnózy byl 1,6 (IQR 0–13,5) a medián sledování 3,3 (IQR 1,7–6,0) roku. Palpitace byly přítomné u 9/30 a srdeční selhání s dysfunkcí levé komory u 3/30 pac. Prenatálně byla diagnóza stanovena u 8/30 pac. Průměrná frekvence PJRT v době diagnózy byla 204/min. Dlouhodobá farmakologická léčba byla aplikována u 25/30 pac. průměrným počtem 1,9 antiarytmik na 1 pac.: sotalol u 16/30, propafenon u 15/30, digoxin u 12/30, betablokátor u 1/30, amiodaron u 1/30 pac. K úplné supresi arytmie medikamentózní léčbou došlo u 13/25 pac., k částečné supresi u 12/25 pac. Katetrizační ablace byla provedena u 11/30 pac. (úspěšně u 10/11) ve středním věku 15,8 roku. Ke spontánnímu vymizení PJRT s možností ukončení antiarytmické terapie bez recidivy PJRT došlo ve středním věku 4,9 roku u 9 z 19 pac., kteří nepodstoupili ablaci. Při poslední kontrole byl sinusový rytmus (Holter) u 25/30 pac. (83,3 %), klinicky nevýznamné ataky PJRT u 5/30 pac., antiarytmika užívalo 9/30 pac. EF levé komory byla u všech pac. normální (53–76 %). Žádný pac. nezemřel.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 19
A 20
Abstrakta
Závěr: PJRT byla u 27 % pac. zjištěna fetálně a u 10 % se primárně manifestovala srdečním selháním. Antiarytmika umožnila úplnou nebo částečnou kontrolu rytmu u všech medikamentózně léčených pac. Katetrizační ablace byla provedena u 1/3 pac. s výborným výsledkem. Ke spontánnímu vymizení arytmie došlo u poloviny pac., kteří nepodstoupili ablaci. Podpořeno výzkumným záměrem FN v Motole č. MZOFNM2005.
Klinická a elektrofyziologická charakteristika dětských pacientů s asymptomatickým WPW podstupujících profylaktickou ablaci přídatné síňokomorové spojky Kubuš P1, Vít P2, Gebauer RA3, Materna O1, Janoušek J1 1 Dětské kardiocentrum a Centrum výzkumu chorob srdce a cév, FN v Motole, Praha 2 Dětská kardiologie Pediatrické kliniky FN Brno, Česká republika 3 Department of Pediatric Cardiology, University of Leipzig, Heart Center, Leipzig, Germany Cíl: Zhodnotit klinický a elektrofyziologický profil dětí s WPW obrazem podstupujících profylaktickou katetrizační ablaci přídatné síňokomorové spojky. Metodika: Retrospektivně byly hodnoceny výsledky 85 konsekutivních pac. ve věku < 18 let (51 chlapců, 34 dívek) s WPW obrazem a mediánem věku v době výkonu 14,9 (IQR 12,5–16,6) roku, u nichž bylo v období 10/2000–8/2011 provedeno katetrizační elektrofyziologické vyšetření (EFV) k ozřejmění rizikovosti přídatné síňokomorové spojky (rizikové parametry: antegrádní efektivní refrakterní perioda spojky – AC ERP < 250 ms, nejkratší preexcitovaný RR interval při fibrilaci síní/ síňovém rampu – SPERRI < 250 ms, inducibilita AV reentry tachykardie – AVRT) a její případné ablaci. Všichni pac. byli bez antiarytmické terapie a měli preexcitaci do maximální zátěže. Výsledky: Strukturálně normální srdce bylo přítomno 82 pac., 3 pac. měli hypertrofickou kardiomyopatii. Jedna manifestní spojka byla přítomna u 81 pac., dvě spojky u 4 pac. Rizikové vlastnosti byly zjištěny nativně/po isoprenalinu u 35/14 z celTabulka 2. Parametr
nativně
isoprenalin
AC ERP medián (IQR)
295 (270–320)
270 (248–290)
SPERRI medián (IQR)
295 (256–330)
240 (230–283)
kem 89 spojek (55,0 %, vysoká převodní kapacita u 36 a inducibilita AVRT u 25 spojek). Ablace byla provedena u 63/89 spojek (70,8 %, riziková spojka u 40/63) a nebyla indikována u 9/49 rizikových spojek (lokalizace spojky blízko AV uzlu u 8/9 pac.). Elektrofyziologické vlastnosti vyšetřených spojek jsou uvedeny v tabulce 2. Závěr: Jeden nebo více rizikových parametrů byl zjištěn u více než poloviny spojek z nichž 4/5 byly podrobeny katetrizační ablaci. Vyšetření po podání isoprenalinu zvýšilo počet spojek s rizikovými vlastnostmi o 40 %. Celkem byla ablace provedena u 71 % ze všech vyšetřených spojek. Podpořeno výzkumným záměrem FN v Motole č. MZOFNM2005.
to s ústupem potíží po intravenózním podání blokátorů kalciového kanálu nebo nitrátu. Proto bylo vysloveno podezření, že se jedná o přechodný spazmus koronární tepny na podkladě podráždění autonomního nervového systému s aktivací vagu. Další hypotéza zvažuje drobnou vzduchovou embolii. Ve všech popisovaných případech byly tyto změny přechodné a plánované elektrofyziologické vyšetření bylo většinou dokončeno. Přechodné byly symptomy i u našeho pacienta i přes dramatickou situaci při jejich vzniku, kdy imponovaly jako závažná komplikace. Ukazuje se, že po vyloučení ostatních příčin a po odeznění symptomů je elektrofyziologické vyšetření možné dokončit.
Kazuistika pacienta s hemodynamicky významnou ischemií myokardu jako komplikací transseptální punkce v průběhu elektrofyziologického vyšetření
Metoda 3D rotační atriografie použitá při zobrazení jiných struktur než levé síně
Lehar F, Stárek Z, Groch L, Novák M, Wolf J I. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny v Brně, Česká republika Úvod: Transseptální punkce je běžně používanou metodou, se kterou se v dnešní době setkáváme převážně při elektrofyziologických vyšetřeních. Tato metoda má na zkušeném pracovišti velmi vysokou úspěšnost provedení a malé riziko možných komplikací, jejichž vznik často souvisí s anatomickými varietami mezisíňového septa. Jednou z popisovaných komplikací je vznik reflexní vazovagální hypotenze či bradykardie nebo přechodné ST elevace. Pacient, metody: V kazuistice prezentujeme výraznou reakci v souvislosti s transseptální punkcí při elektrofyziologickém vyšetření s izolací plicních žil u pacienta s perzistující fibrilací síní. U tohoto pacienta náhle vznikly stenokardie, na EKG elevace ST úseku ve svodech II, III, aVF i v hrudních svodech, závažná hypotenze s nutností katecholaminové podpory. Následně vznikla bradykardie s nutností dočasné kardiostimulace. Pomocí echokardiografického vyšetření byl vyloučen perikardiální výpotek, urgentní koronarografie prokázala normální nález na koronárních tepnách. Potíže postupně ustoupily, další průběh byl již bez nutnosti kardiostimulace a podpory katecholaminy, poté byl výkon bez dalších potíží dokončen. Diskuze a závěr: V literatuře jsou popisovány jednotlivé případy, kdy se objevily známky ischemie dolní stěny při transseptální punkci. Vždy se jednalo o přechodnou komplikaci, čas-
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Lehar F, Stárek Z, Novák M, Jež J, Wolf J, Žbánková A, Khait R I. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny v Brně, Česká republika Úvod: Při elektrofyziologických vyšetřeních a ablacích v levé síni se používají 3D anatomické modely sloužící k lepší orientaci v této komplikované srdeční struktuře. Nejčastěji se tato data získávají z CT srdce, novou metodou je použití 3D rotační atriografie. Výhodou tohoto nového postupu je jednoduché provedení přímo na sále v rámci výkonu, redukce množství použité kontrastní látky a snížení efektivní dávky radiačního záření. Metoda, výsledky: Na našem pracovišti používáme od srpna 2010 3D rotační atriografii (3DRA) levé síně s automatickou segmentací (EP Navigator – Philips) jako rutinní metodu, která výrazně ulehčuje průběh elektrofyziologického vyšetření s minimálním prodloužením celkového času výkonu. Po dobrých zkušenostech s touto metodou jsme se rozhodli zobrazit další anatomické struktury k ulehčení a podpoře prováděných výkonů. Tuto techniku jsme použili při zobrazení RVOT, LVOT a jícnu. Zkušenosti se zobrazením těchto struktur jsou zatím malé a k dispozici nejsou jednoznačně platné protokoly. Výtokový trakt pravé komory (RVOT) jsme se pokusili zobrazit u 7 pacientů s 85 % úspěšností, kdy u jednoho pacienta se RVOT nezobrazila z důvodů malého množství podané kontrastní látky. Ve 3 případech jsme provedli 3DRA LVOT, z čehož jeden byl neúspěšný. Zobrazení jícnu bylo provedeno u 71 pacientů s 96 % úspěšností. Důvodem selhání zobrazení jícnu bylo špatné vycentrování obrazu nebo nedostatečné množství kontrastu v jícnu. Hodnotili jsme také polohu jícnu vůči levé síni, kdy
Abstrakta
nejčastější poloha byla v blízkosti odstupu levých plicních žil. Dle našich výsledků je při použité této nové metody výrazná redukce efektivní radiační zátěže pacienta (1,8 mSv vs. 10,2mSv ve prospěch 3DRA) a množství použité kontrastní látky (60 ml vs. 150 ml ve prospěch 3DRA). Závěr: Zobrazení RVOT, LVOT a jícnu je spolehlivě a jednoduše proveditelné a výsledný obraz je srovnatelný s obrazem CT. Použití těchto obrazů vede k lepší orientaci při ablaci arytmií a zvýšení bezpečnosti těchto výkonů.
popis vazby QT/RR přispěje k porozumění náhlého spouštění nebezpečných arytmií při stresu, nebo fyzické aktivitě, najde uplatnění při stratifikaci pacientů s rizikem náhlé srdeční smrti a při testování proarytmického účinku léků. Eliminace QT hystereze umožní analyzovat QT iregularity, které jsou zatím skryty dynamickou QT/RR vazbou.
Migréna a synkopy – kazuistika Macháčová Z, Stančák B, Mišíková S, Komanová E, Sedlák J, Sudzinová A VÚSCH, a.s., Košice, Slovenská republika
Dynamické vlastnosti QT intervalu Leinveber P1, Halámek J2, Jurák P2, Novák M1, Lipoldová J1, Fráňa P2, Plachý M2 1 ICRC, FN u sv. Anny, Brno, Česká republika 2 Ústav přístrojové techniky AVČR Brno, Česká republika QT interval je užíván pro stanovení rizika vzniku komorové tachykardie a je primárně ovlivněn tepovou frekvencí, ale také dalšími fyziologickými vlivy, které stále nejsou plně objasněny. V klinice se používá statický parametr QTc, jehož přínos i reprodukovatelnost je limitována, především pokud se používá nepřesná statická korekce (Bazett, Fridericia, atd.). Přesný výpočet QTc musí být založen na dynamickém modelu QT/RR vazby. QTc je ale statický parametr a komorové arytmie jsou často spouštěny náhlou změnou tepové frekvence, kdy se projeví především dynamické parametry QT/RR vazby. Odvodili jsme dynamický model QT/RR vazby, definující 3 dynamické QT parametry s fyziologickou relevancí. Model optimálně popisuje statické i dynamické vlastnosti QT/RR vazby, umožňuje predikovat průběh QT intervalů z RR intervalů a eliminovat QT hysterezi. Model byl ověřen analýzou měření zdravých dobrovolníků a hypertoniků při použití různé excitace RR (tilt, zátěž, mentální stres), měření u pacientů s kardiostimulátorem při skokové změně tepové frekvence a analýzou Holterovských měření z databáze LQT subjektů. Analyzované měření musí být minimálně 10 min. dlouhé a musí obsahovat dostatečné změny RR, minimálně 150 ms, aby byly výsledné parametry přesné. Podobné požadavky existují i při použití jednoduchých dynamických modelů pro výpočet QTc. Výsledné parametry QT/RR vazby jsou geneticky závislé (LQT genotypy, vliv pohlaví) a závislé na typu excitace RR. Modelování dynamických změn QT při náhlé změně RR, založené na dynamických parametrech QT pro danou skupinu subjektů, vysvětluje větší prevalenci k arytmiím u žen a LQT1 subjektů. Předpokládáme, že dynamický
Úvod: Migréna je chronické záchvatovité ochorenie, s atakmi bolestí hlavy, nauzeou, zvracaním, precitlivelosťou na vonkajšie podnety – svetlo, zvuk. Cieľ a metodika: Autori popisujú prípad 47 ročnej pacientky, ktorá pred troma rokmi bola poprvýkrát hospitalizovaná na neurologickom oddelení pre migrénu, sprevádzanú synkopálnym stavom. Uvedené ťažkosti pacientky sa pravidelne opakovali v štvrťročných intervaloch. Pri ambulantnom kardiologickom vyšetrení na EKG holteri bol zachytený paroxyzmálny kompletný AVB. V čase uvedenej prevodovej poruchy pacientka udávala zvracanie, cephaleu. Pacientka bola akútne hospitalizovaná, indikovaná na implantáciu trvalého kardiostimulátora. Počas hospitalizácie doplnené echokardiografické vyšetrenie s normálnym nálezom, masáž karotíd bilaterálne negatívna, polohový testom sme dokumentovali vazodepresorický typ vazovagálnej synkopy. Postimplantačne pacientka počas pobytu u nás bola bez subjektívnych ťažkostí. Záver: Vyššie uvedený prípad pacientky liečenej pre migrénu, so sprievodným paroxyzmálnym kompletným AVB je v literatúre ojedinelý. Predpokladáme, že ďalšie klinické sledovanie pacientky ozrejmí súvis medzi neurologickou a kardiologickou diagnózou – potvrdí, alebo vyvráti naše pochybnosti o správnosti prvotného diagnosticko-terapeutického postupu.
Technické možnosti a limitace torakoskopické implantace epikardiálních stimulačních elektrod Martinča T, Skalský I KKCH IKEM, Praha, Česká republika Cíl: Zhodnotit a ukázat na videosekvencích současné možnosti a limitace implantace epikardiálních stimulačních elektrod. Metodika: Od roku 2006 jsme na našem pracovišti provedli přes 120 implantací epikardiálních elektrod. U všech pacientů jsme implantovali LK
elektrodu do oblasti n. phrenicus. U 15 z nich jsme současně přidávali PS, PK nebo obě elektrody. U 52 pt se jednalo o výkon po předcházejícím kardiochirurgickém výkonu. K posouzení našich současných možností a limitací byly použity naše zkušenosti a peroperačně natočená videa. Výsledky: Z celkového počtu jsme 9 pt konvertovali na minitorakotomii. 4 x se jednalo o srůsty v pleuře, 3 x z důvodu krvácení, 1 x pro obezitu a 1 x z důvodu nedostatečného prostoru v hrudníku. Ve vetšině případů se jednalo o reoperace. U 2 pt jsme epikardiální elektrodu vyměňovali, také torakoskopicky, pro nedostatečné stimulační prahy. 1 elektrodu jsme extrahovali pro infekci v kapse. U 5 pt jsme imlantovali epikardiální BiV PCM po předcházející extrakci z důvodu nálezu vegetací na intrakardiálních elektrodách. Závěr: Z přibývajícími zkušenostmi ubývá počet konverzí na minithorakotomii. Současně přibývá počet pt po předcházejícím kardiovýkonu vyžadujícím větší zručnost operatéra. Perspektivní se nám zdá možnost implantace epikardiální biventrikulární stimulace bez nutnosti sternotomie u všech pt, u kterých se vyskytly vegetace na intrakardiální elektrodách.
Vztah obtíží s výskytem arytmií u pacientů po katetrizační ablaci pro fibrilaci síní monitorovaných pomocí záznamníku Vitaphone Maxian R, Mlčochová H, Čihák R, Štefanová A, Wichterle D, Peichl P, Kautzner J Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Úvod: Katetrizační ablace se stala běžně uznávanou metodou v léčbě nemocných se symptomatickou a farmakorezistentní fibrilací síní (FS). Správné posouzení efektu výkonu během ambulantního sledování je důležité v naplánování další strategie léčby, především k posouzení nutnosti antikoagulační terapie. Cíl: Hodnotili jsme korelaci obtíží s nálezy při dlouhodobé monitoraci EKG u pacientů, kteří podstoupili radiofrekvenční (RF) ablaci pro FS. Metody: Během roku 2010 bylo v rámci ambulantních kontrol v období 6 a 12 měsíců po RF ablaci pro FS u 96 pacientů (69 mužů, průměrný věk 59 ± 10 let) provedeno celkem 112 vyšetření pomocí dlouhodobé EKG monitorace. Použili jsme buď 7denní smyčkový EKG záznamík (Vitaphone) nebo měsíční epizodní EKG záznamík (Vitaphone). Sledovali jsme vzájemný vztah obtíží s výskytem epizod FS a záchyt asymptomatikých epizod arytmií.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 21
A 22
Abstrakta
Výsledky: Z celkového počtu 112 provedených EKG monitorací bylo 65 záznamů (58 %) bez výskytu FS a nemocní byli po celou dobu monitorace bez obtíží, ve 13 případech (12 %) jsme dokumentovali symptomatické epizody FS. Naproti tomu u 12 případů (11 %) byla zachycena asymptomatická FS. Obtíže bez významných arytmií byly zjištěny u 19 případů: 12 x (11 %) jsme zaznamenali obtíže při sinusovém rytmu a 7x (6 %) byly palpitace spojeny pouze s četnější izolovanou supraventikulární extrasystolií. Ve 3 případech jsme dokumentovali výskyt symptomatických i asymptomatických epizod FS během jednoho záznamu. Závěr: Asymptomatické epizody FS byly dokumentovány u 11 % všech EKG monitorací, naopak obtíže bez vazby na arytmie jsme zaznamenali celkem u 17 % EKG záznamů. Závěrem lze říci, že u většiny případů symptomatologie odpovídá epizodám FS, avšak zbývá nezanedbatelná část pacientů, u kterých příznaky s výskytem arytmií nekorelují.
Dlouhodobá monitorace poruch srdečního rytmu u nemocných s katetrizačním uzávěrem defektu septa síní II. typu a perzistujícího foramen ovale Miklošová M, Pařízek P, Duda J, Bulková V, Haman L, Šťásek J I. interní kardioangiologická klinika, FN, Hradec Králové, Česká republika Katetrizační uzávěr defektu septa síní II. typu (DSS II.) a perzistujícího foramen ovale (PFO) je v současné době standardním léčebným postupem, který je relativně jednoduchý, bezpečný a vysoce efektivní. Ačkoliv je v literatuře věnována značná pozornost problematice výskytu arytmií v souvislosti s těmito výkony, informace o případném přínosu některých metod dlouhodobého monitorování EKG jsou velmi sporadické. Cílem naší pilotní studie bylo sledování srdečního rytmu a výskytu arytmií pomocí metod dlouhodobé monitorace EKG u nemocných po katetrizačním uzávěru DSS II. a PFO Amplatzerovým okluderem. Soubor tvořilo 9 nemocných (6 mužů, 3 ženy, věk v rozmezí 19–63 let) po uzávěru DSS II. (2 nemocní) a PFO (7 nemocných). Délka sledování byla u všech nemocných 1 měsíc před a 12 měsíců po úspěšném výkonu. V rámci sledování pacientů bylo prováděno standardní EKG (4 x) a periodické 7denní monitorování EKG (3 x). Po celou dobu 13 měsíců měli nemocní k dispozici telemetrický systém pro epizodické monitorování EKG s manuální detekcí a transtelefonním přenosem (minimálně 1 x denně a vždy při obtížích pacienta). U 7 pa-
cientů (všichni s PFO) nebyly během sledování zjištěny poruchy srdečního rytmu. U 2 pacientů (oba s DSS II.) byla zachycena asymptomatická fibrilace síní (FS). U prvního pacienta byly 2 týdny po výkonu dokumentovány dva paroxysmy FS. V druhém případě se jednalo o perzistující FS vzniklou týden po výkonu. S odstupem několika týdnů byla úspěšně provedena elektrická kardioverze a pro záchyt paroxyzmů FS byl nasazen amiodaron, poté již FS nebyla zaznamenána. S ohledem na významně limitující malý soubor pacientů můžeme závěrem konstatovat: 1/u všech nemocných s uzávěrem PFO jsme nedokumentovali poruchy srdečního rytmu; 2/u obou pacientů po uzávěru DSS II. jsme pomocí telemetrického monitorování EKG zachytili asymptomatickou FS.
Implantace ICD u nekompaktní kardiomyopatie Mikušová T, Bothová P, Novák M, Meluzín J I. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny a ICRC LF MU, Brno, Česká republika Kazuistika: Žena 30 let vyšetřovaná pro opakované synkopy. Před přijetím na naše pracoviště krátce resuscitována, pro záchyt asi 10 s asystolie při monitorování při transportu zajištěna dočasnou kardiostimulací. Pacientka dále stabilní, trval sinusový rytmus bez uplatnění dočasné kardiostimulace. Na základě echokardiografického nálezu potvrzeného magnetickou rezonancí u pacientky diagnostikována nekompaktní kardiomyopatie, ejekční frakce levé komory 60 %. Elektrofyziologické vyšetření bez průkazu akcesorní dráhy či AVNRT, programovaná stimulace komor negativní, Wenckebachův bod 150/min. V anamnéze náhlé úmrtí děda z otcovy strany ve 33 letech. Vzhledem k diagnóze nekompaktní kardiomyopatie, stav po resuscitaci, výskyt recidivujících synkop u pacientky a náhlou smrt v rodině indikační komise naší kliniky doporučila zavedení jednodutinového implantabilního kardioverteru-defibrilátoru (ICD). V průběhu půlročního sledování zatím pacientka bez synkop, maligní arytmie nezachycena. Diskuze: Indikace primárně preventivní implantace ICD u pacientů s touto diagnózou a dobrou funkcí levé komory může být sporná. V literatuře je doporučeno přistupovat k takovým případům podobně jako k pacientům s neischemickou kardiomyopatií. O indikaci sekundárně preventivní implantace ICD či zavedení resynchronizační terapie u osob s pokročilým srdečním selháním, EF LK pod 35 % v případě diagnózy nekompaktní kardiomyopatie není třeba pochybovat.
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Závěr: V souvislosti se zdokonalováním zobrazovacích metod je možno očekávat častější záchyt tohoto onemocnění. Vzhledem k absenci guidelines pacienti s nekompaktní kardiomyopatii vyžadují individuální přístup ve stanovení vyšetřovacího a léčebného postupu.
Lze indikovat ke kardiochirurgické ablaci fibrilace síní nemocného bez zhodnocení elektrofyziologem? Minařík T, Szymeczek H, Stankievičová J Oddělení kardiologie, FN Ostrava, Česká republika Úvod: Dle doporučených postupů může být chirurgická ablace fibrilace síní bez současného výkonu na srdci provedena u nemocných se symptomatickou fibrilací síní po neúspěšné katetrové ablaci/třída IIb, úroveň C). Kazuistika: 55letý nemocný, diabetik na dietě, s anamnézou symptomatických palpitací na medikaci beta-blokátorem. Na klidové EKG křivce zachycen sinusový rytmus s normálními převodními časy, bez delta vlny, s normální morfologií P vlny. Echokardiograficky prokázána lehká dilatace levé komory srdeční s EF LK 45 %, s mitrální regurgitací 1/4 stupně a trikuspidální regurgitací 1–2/4 stupně/LVEDd 54 mm, LAESd 40 mm/. EKG Holtrem dokumentována recidivující, nepravidelná supraventrikulární tachykardie s úzkým QRS komplexem o frekvenci komor 140–200/min., spontánně terminující do 30 vteřin až 15 minut. Holterovsky obtížně hodnotitelná morfologie P vlny s nálezem nevylučujícím fibrilaci síní. Provedeno elektrofyziologické vyšetření s elektroanatomickým mapováním systémem NavX. Dokumentována reproducibilní fokální síňová tachykardie s nepravidelným síňokomorovým převodem. Provedena RF ablace fokusu v horním aspektu ústí koronárního sinu. Výkon ukončen bez inducibility klinické síňové tachykardie nebo fibrilace síní. Nemocný je 6 měsíců po výkonu zcela asymptomatický, současně došlo ke zlepšení echokardiografických parametrů. Závěr: Naše kazuistika potvrzuje nutnost dodržení doporučených postupů při indikaci chirurgické ablace fibrilace síní bez současného dalšího výkonu na srdci.
Septální stimulace pravé komory srdeční – přehled studií Minařík T, Táborský M I. interní – kardiolgická klinika, FN a LF UP Olomouc, Česká republika Dlouhodobá stimulace z hrotu PK způsobuje asynchronní a prodlouženou kontrakci komor se
Abstrakta
snížením dP/dt, zhoršení diastolické i systolické funkce LK, zvyšuje riziko vzniku fibrilace síní i mortality. Z elektrofyziologického hlediska je septální stimulace pravé komory „fyziologičtější“ než stimulace z hrotu. „ESC CRT survey“ z 13 evropských zemí publikovaný v roce 2011 uvádí, že 29 % CRT implantací tvoří up-grade trvalé stimulace z pravé komory. Kontraverzní výsledky některých srovnávacích studií souvisí především se zařazením pacientů, kteří nejsou stimulování z optimálního místa na septu. Dle Mc Gavigana byla pozice na midseptu dosažena v 54 % případů při skiaskopické kontrole po výkonu, kdy operatér hodnotil umístění elektrody jako optimální na septu PK. Ng prokázal pouze u 12 % pacientů s echokardiografickou kontrolou umístění elektrody na septu PK. Kaye uvádí metodiku tří probíhajících prospektivních randomizovaných multicentrických studií (Optimize RV, Protect Pace, RASP-Right Ventricular Apical Versus Septal Pacing Trial) srovnávajících stimulaci z VTPK/ SPK oproti apikální stimulaci PK. Ve studiích má být sledováno po dobu 24–36 měsíců celkem 800 pacientů. Ke stimulaci VTPK/SPK je použito „midseptum“ v Optimize RV, „high-septum“ v Protect Pace a „inflow septum“ v RASP. Interpretace nebo meta-analýza těchto údajů bude velmi těžká a jen dokresluje současný problém v hledání optimální stimulační pozice PK. Otázkou zůstává širší použití echokardiografie, transtorakální, jícnové i intrakardiální v optimalizaci polohy elektrody na septu PK. Echokardiografie je používána k hodnocení řady funkčních parametrů, avšak zcela vyjímečně k určení polohy elektrody na SPK. Závěr: Autoři uvádějí současný přehled výsledků studií srovnávajících trvalou stimulaci z různých míst pravé komory srdeční.
alón s priemerom 28 mm. Pacienti pred abláciou mali realizované echokardiografické vyšetrenie. Hodnotili sme dĺžku aplikácie energie, dosiahnutú teplotu, fluoroskopický a procedurálny čas, výskyt komplikácií. Pacienti boli sledovaní v 6 mesačných intervaloch. Na základe anamnézy, holterovského vyšetrenia a EKG záznamov sme hodnotili subjektívny a objektívny stav pacientov a rozdelili sme ich do 6 skupín. Výsledky: Aplikáciou energie pomocou 23 mm kryobalóna sa dosahovali významne nižšie teploty ako pri použití kryobalóna s priemerom 28 mm (p< 0,0001). Prechodná paréza n. phrenicussa vyskytla u 6 pacientov (z toho len u jedného s použitím menšieho balóna). Dĺžka aplikácie energie v jednotlivých ústiach sa navzájomne líšila. U 3 pacientov sa nepodarilo nasondovať ľavú dolnú, u jedného pravú hornú a u 14 pacientov pravú dolnú pľúcnu vénu. S odstupom 6 mesiacov na holtria lebo na EKG záznamoch 14 % pacientov (bez antiarytmickej liečby) a 60 % (s antiarytmickou liečbou) nemalo dokumentovaný paroxyzmus fibrilácie predsiení, u 26 % pacientov sa zachytili recidívy poruchy rytmu. Na základe anamnézy 58 % pacientov bolo bez palpitácií, 26 % registrovalo recidívy, ale svoj stav hodnotilo ako podstatne zlepšený a 15 % pacientov bolo bez zlepšenia stavu. Záver: S odstupom 6 a 12 mesiacov sme nezistili koreláciu medzi subjektívnym a objektívnym stavom pacientov na jednej strane a parametrami ablácie, echokardiografickými ukazovateľmi, vekom a pohlavím pacienta na druhejstrane.
Predpovedajú parametre balónikovej kryoablácie dľhodobý efekt?
Murin P, Mitro P, Valočik G, Komanova E, Olexa P, Sedlák J, Stančák B Kardiologická klinika LF a VUSCH a.s., Košice, Slovenská republika
Mišíková S, Stančák B, Spurný P, Komanová E VUSCH a. s., Košice, Slovenská republika Úvod: Balóniková kryoablácia je jednou z možností katétrovej ablácie pacientov s fibriláciou predsiení (PFI). Cieľ: Zistiť, či veľkosť použitého balóna, echokardiografické ukazovatele a dosiahnuté parametre počas ablácie môžu predpovedať efektivitu kryoablácie z dlhodobého hľadiska. Súbor pacientov a metóda: Súbor tvorilo 105 pacientov s paroxyzmálnou PFI (72 mužov a 33 žien) s priemerným vekom 58,2 ± 8 rokov. U 10 pacientov sme použili kryobalón s priemerom 23 mm, u ostatných bol použitý kryob-
Zmena QRS komplexu u pacientov s resynchronizačnou liečbou
Úvod: Tretina až polovicapacientov nevykazuje priaznivú echokardiografickú odpoveď na srdcovú resynchronizačnú terapiu (CRT). Široký QRS komplex reprezentuje dyssynchróniu kontrakcií srdcových komôr. Cieľom štúdie bolo hodnotiť postimplantačnú zmenu šírky QRS komplexu a smeru elektrickej osi srdca, vo vzťahu k predikcii odpovede na CRT. Metodika: 25 pacienti (vek 63 ± 12,3 rokov) boli indikovaní k resynchronizačnej liečbe na základe platných indikačných kritérií. Pred a po implantácií CRT mali pacienti realizované štandardné 12 zvodové EKG za účelom posúdenia šírky QRS komplexu a orientácie elektrickém
osi srdca. Jako pozitivně odpovedajúci pacienti na CRT (responderi) boli po 3 mesiacoch od implantácie označení tí, ktorých ejekčná frakcia vzrástla o ≥ 5 % a/alebo enddiastolický objem ľavej komory sa zmenšil ≥ 15 %. Výsledky: V skupine echokardiografických responderov po CRT sme dokumentovali štatisticky signifikantné zúženie QRS komplexu v porovnaní s non-respondermi (-18±23 msvs 5±20 ms, p=0,0206). Zúženie QRS signifikantne korelovalo s nárastom ejekčnej frakcie po 3 mesiacoch od implantácie CRT (p=0,0426). Zmena elektrickej osi srdca po implantácií CRT štatisticky nedokázala odlíšiť budúcich responderov od non-responderov. Záver: Postimplantačné zúženie QRS komplexu môžeme použiť na predikci priaznivej odpovede pacientov na CRT.
Současné postavení subkutánní implantace ICD (S-ICD) v klinické praxi: zkušenost jednoho centra Neužil P, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Plevková L, Holdová K, Brada J, Královec S, Holý F Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha Úvod: Specifické indikace a zároveň i narůstající počet hlášených poruch intrakardiálních defibrilačních elektrod (porucha izolace, fraktura vodiče) a vedl k vývoji ICD systému, u kterého není nutné zavádět intrakardiální elektrodu s cílem zjednodušit vlastní implantaci a umožnit implantaci ICD i v případě, že standardní systém u daného nemocného nelze provést. Metoda: Systém S-ICD (defibrilátor SQ-RxTM, výrobce CameronHealth Inc.) s maximální hodnotou energie výboje 80 J, se spolu s elektrodou zavádí bez použití rentgenové skiaskopie; 9 Fr subkutánní defibrilační elektroda (Q-TRAKTM, výrobce CameronHealthInc) se zavádí pomocí podkožní tunelizace do parasternální polohy. Telemetrie zajišťuje optimální detekci EKG signálů (v tomto případě odpovídající povrchovému) ve třech hlavních vektorech, při testování defibrilace testujeme základní energii výboje 60 J. Výsledky: Implantaci S-ICD jsme v našem centru za rok a půl provedli u 17 nemocných (12 mužů, 5 žen, Ø věk 57 let) v rámci primární prevence náhlé srdeční smrti (NSS) u prvních pěti nemocných, u 8 nemocných po provedené transvenózní extrakci původního transvenózního systému, u jednoho nemocného v rámci syndromu uzávěru horní duté žíly po již provedené chirurgické extrakci elektrod pro infekční
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 23
A 24
Abstrakta
endokarditidu, u dvou nemocných s vysokým DFT u transvenízného systému, jedenkrát ARVD. Ve třech případech jsme museli použít celkovou anestezii. Ani v jednom případě jsme nepoužili rtg skiaskopii, výkon průměrně trval Ø 24 minut, vždy indukce fibrilace komor a terminace ve všech případech vždy prvním výbojem 60 J (včetně obou dvou nemocných s vysokým DFT transvenózního ICD). Ve třech případech jsme již v rámci omezené doby sledování registrovali první efektivní výboje po adekvátní detekci rychlé komorové tachykardie. U jednoho nemocného jsme 4 měsíce po implantaci reponovali distální část subkutánní elektrody (nemocný již po předchozí sternotomii). Doposud jsme v rámci vlastního výkonu ani v době sledování nezaregistrovali žádnou závažnější komplikaci. Závěr: Prokázali jsme, že S-ICD systém je vhodná alternativa u nemocných v rámci primární prevence NSS, kdy je možné uvažovat použití transvenózní elektrody jako limitující nebo kdy zavedení transvenózní elektrody je vyloučené.
Význam perkutánně zaváděné mechanické podpory levé komory pro mapování nestabilních forem komorových arytmií Neužil P, Ošťádal P, Horáková S, Krüger A, Královec Š, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Plevková L, Holdová K, Brada J, Královec S, Holý F Kardiologické odělení, Nemocnice Na Homolce, Praha Úvod: Katertrizační ablace hemodynamicky nestabilních forem komorových tachykardií (KT) je limitována svojí efektivitou, kdy není možné v řadě případů úspěšně dokončit mapování substrátu KT, a tím eliminovat jejich inducibilitu zvláště s ohledem na špatný hemodynamický stav nemocných. Proto lze využít různých typů mechanické podpory srdeční včetně balonkové kontrapulzace a dalších dočasných mechanických podpor oběhu s cílem dokonalejšího mapování KT. Metoda: V podmínkách zavedené klinické praxe vyžíváme několika systémů perkutánně zaváděné machanické podpory levé kmory srdeční (pVAD): perkutánně zaváděné ECMO systémy Levitronix Centrimag, CardioHelp Maquet, Tandem Heart CardiacAssist, Impella 2,5 l Abiomed a iVAC 3L Pulse Cath), a to za různých hemodynamických podmínek, především však u nemocných s incessantními formami KT a nebo hemodynamicky nestabilními formami. Využíváme celkové anestezie a podporu perfuzionisty. Náš soubor tvoří 53 nemocných
s průměrným věkem 64,8 let, 100 % mužů, EF LK u nemocných, kde jsme využili balonkové kontrapulzace byla 23,7 % a u nemocných s pVAD byla 17,8 %. Výsledky: Balonkovou kontrapulzaci jsme použili u 27 nemocných, další pVAD: Tandem Heart 14, ECMO Centrimag 8, ECMO CardioHelp 3, iVAC 3L 3. U 48 nemocných jsme výkon prováděli pro arymtogenní bouři, všichni nemocní měli implantovaný ICD z toho 26 nemocných původně jako primární prevence. 17 nemocných mělo DKMP, ostatní pak byli po IM. Průměrná doba výkonu byla 6,7 hodin a průměrný počet indukovaných KT byl 3 (2–9), s délkou cyklu KT 282 ms (226–510 ms). Celková doba běžící KT během výkonu s podporou pak byl 64 minut a průměrná doba použití pVAD 47 hodin. Všechny evidované KT byly eliminovány u 42 nemocných. Rekurence KT jsme registrovali u 9 nemocných, 2 nemocní byli zařazeni k OTS a jeden nemocný k dlouhodobé podpoře oběhu LVAD. Žádný nemocný nezemřel v průběhu nebo bezprostředně v souvislosti se zákrokem, 6 nemocných zemřelo v další době na nezvratné srdeční selhání. Závěr: Ověřili jsme účinnost perkutánních podpor v klinické praxi jako dočasné podpory oběhu v různých hemodynamických situacích s vysokou efektivitou a bez větších bezprostředních fatálních komplikacích vyplývajících s použití pVAD. Další ověření pVAD pro účely mapování KT je však nezbytné.
Multicentrická studie EFFICAS I: časné výsledky s použitím měření Contact Force při RF katetrizační ablaci Neužil P, Kautzner J, Petrů P, Škoda J, Wissner E, Peichl P, Wichterle D, Kuck KH Kardiologické odělení, Nemocnice Na Homolce, Praha Elektrická rekonekce plicních žil (PŽ) u nemocných po provedené katetrizační ablaci FiS tvroří základ rekurence této arytmie. Tyto obnovené průniky elektrické kondukce mohou být způsobeny nedokonalým kontaktem katétru během prováděné aplikace RF proudu při prvním zákroku. EFFICAS I je multicentrická prospektivní studie ověřující vztah mezi kontaktní silou přítlaku katétru (CF) a tvorbou průniku elektrické kondukce v původní linii izolace PŽ s 3měsíčním sledováním a provedením remapování PŽ. Metoda: Nemocným s paroxyzmální FiS byla provedena standardní forma elektriocké izolace PŽ s použitím proplachovaného RF katétru vybaveného měřením kontaktní síly přítlaku. Katétr
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
TactiCath®, Endosense, Švýcarsko). Operatér během prováděné ablace ale byl zaslepený, tj. neměl evidenci o vyvíjené síle na katétr během vlastní aplikace RF energie. U každé ablace byla sledovaná kontaktní síla přítlaku (CF) a integrál síly (FTI). Pacient posléze prodělal druhý výkon – remapováíní bez ohledu na sympotmatičnost. Výsledky: Sedmnáct nemocných (55 ± 12 let, 13 mužů), výkon byl proveden 9 různými operatéry ve třech centrech s 1287 RF aplikacemi. Průměrná hodnota CF u pravostraných PŽ byla vyšší (25,6 ± 13,1 g vs. 18,4 ± 12,2g, p < 0,0001). Vyšší CF byla aplikována také anteriorně vlevo než na zadní stěně. (23,8 ± 13,7 g vs. 12,8 ± 7 g p < 0,0001). Po 3 měsících 7 nem (41 %) mělo evidenci o 17 gapech v 9 segmentech. Byla analyzováno pro kždou aplikaci, počet aplikací s nízkou hodnotou CF a také pro první aplikace v oblasti průniků byla hodnota CF a FTI signifikantně nižší oproti místům bez průniku (358,7 ± 319,1 gs vs 708,1 ± 701,5 gs, p < 0,001). Závěr: Nízká hodnota FTI a CF u první aplikace RF energie je prediktorem tvorby gapu v linii provedené ablační léze během ablace paroxyzmální formy FiS, je indikátorem mechanické nestability katétru.
Skiaskopické a EKG charakteristiky správného umístění pravokomorové elektrody do midsepta Osmančík P, Štros P, Heřman D, Čurila K, Petr R, Laboš M III. interní-kardiologická klinika, 3. LF UK a FN KV, Praha, Česká republika Úvod: Pro implantaci elektrody do midsepta pravé komory existuje několik skiakopických a EKG kritérií. Pro jejich nepřesnost může být i při jejich dodržení během implantace skutečná poloha zakotvení elektrody v přední stěně či dokonce laterální stěně pravé komory. Cílem práce bylo verifikovat skutečné zakotvení pravokomorové elektrody pomocí CT a najít co nejpřesnější skiaskopická či EKG kritéria umístění elektrody v midseptu. Pacienti a metodika: Do studie byli prospektivně zařazováni pacienti indikováni k implantaci kardiostimulátoru starší 60 let, s absencí renálního onemocnění a alergie na jod. Pravokomorová elektroda byla implantována do midsepta na základě standardních kritérií z LAO projekce. Všem pacientům byla poloha elektrody na konci implantace zaznamenána v AP, LAO 45, RAO 30 a LL projekci. CT vyšetření se zaměřením na přesné zakotvení elektrody bylo provedeno s odstupem 2–6 týdnů.
Abstrakta
Výsledky: Zařazeno bylo 26 pacientů. Dle provedeného CT byla elektroda v midseptu u 16 z nich, u zbylých 10 byla elektroda lokalizována v přední stěně pravé komory či anteroseptálním přechodu. Ze skiaskopických charakteristik byla správná poloha elektrody spojena s větší vzdáleností od levé kontury srdečního stínu v RAO projekci (4 el. z 16 midseptálních lokalizováno ve vnějším kvadrantu vs. 9 z 10 anteriorních) a posteriorním zakřivením (proti páteři) v LL projekci (5 s midseptální a 0 s anteriorní lokalizací elektrody). Z EKG charakteristik byla midseptální poloha oproti anteriorní spojena s notchingem kmitu R (11/16 z midseptálních vs. 2/10 z anteriorních) v I svodu. Přítomnost q či QR v I.svodu nebyla rozdílná mezi oběma skupinami. Závěr: Přesná implantace do midsepta je obtížná, přes optimální tvar v LAO během implantace je řada elektrod umístěna v přední stěně. Nejspecifičtější znakem pro midseptální lokalizaci poloha elektrody proti páteři v LL projekci.
Tromboembolické a krvácivé komplikace u elektrofyziologického vyšetření srdce a katetrizační ablace Pařízek P, Haman L, Duda J, Dostálová H I. interní kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice, Hradec Králové, Česká republika Tromboembolické a krvácivé komplikace u invazivních elektrofyziologických výkonů jsou vzácné, nicméně však mohou představovat i život ohrožující situaci. Cílem prospektivní studie bylo sledování výskytu tromboembolických a krvácivých komplikací po elektrofyziologickém vyšetření srdce (EFV) a/nebo katetrizační ablaci (KA). Do souboru byli zařazeni všichni nemocní (n = 3 713), kteří na našem pracovišti v době od 1. 1. 1996 do 30. 9. 2011 podstoupili EFV (n = 1364) nebo EFV s KA (n = 2 349). Tromboembolickou komplikaci jsme zaznamenali u 12 nemocných (0,3 %). Jednalo se o plicní embolii (5x), trombózu femorální žíly (3x), trombus v pravé síní (2x), trombus v dolní duté žíle (2x). Výskyt nebyl vázán na typ výkonu (EFV 2x, KA pro atrioventrikulární nodální reentry tachykardii 4x, KA pro flutter síní 3x, KA pro pravostrannou akcesorní spojku 2x, KA pro levostrannou akcesorní spojku 1x). V 5 případech šlo o náhodný (klinicky němý) ultrazvukový nález. Významnější krvácivou komplikaci v třísle jsme pozorovali u 15 nemocných (0,4 %), přičemž v 9 případech (6 nemocných po KA pro fibrilaci síní a 3 nemocní po KA pro
flutter síní) k ní došlo v době převádění z nízkomolekulárního heparinu zpět na warfarin. Žádný z pacientů na uvedené komplikace nezemřel a ani nemá trvalé následky. Potvrdili jsme velmi vzácný výskyt tromboembolických komplikací po EFV a KA a poukázali jsme i na jejich náhodný záchyt. Zaznamenali jsme podobně nízký výskyt významnějších krvácivých komplikací v třísle, převažující příčinou bylo převádění nemocného z nízkomolekulárního heparinu zpět na warfarin.
složitost diagnostiky Brugada syndromu v terénu strukturálního srdečního onemocnění; 2) podávání amiodaronu (zřejmě v kombinaci s betablokátorem) vedlo k rozvoji EKG změn typických pro Brugada syndrom a současně i k proarytmickému účinku; 3) po nasazení chinidinu došlo k ústupu změn na EKG a k eliminaci dalších recidiv komorových tachyarytmií.
Brugada syndrom (suspektní) odhalený (nečekaně) amiodaronem a řešený (prozatím) chinidinem
Peichl P, Čihák R, Wichterle D, Nakagawa H, Kautzner J Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika
Pařízek P, Haman L, Tauchman M, Měšťan M, Tušl Z, Solař M, Pleskot M I. interní kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice, Hradec Králové, Česká republika Autoři popisují kazuistiku 42letého muže, který byl v říjnu 2008 úspěšně zresuscitován pro zástavu oběhu vzniklou v časných ranních hodinách (prvním dokumentovaným rytmem byla asystolie). Při přijetí byly na EKG nespecifické repolarizační změny. Ultrazvukové vyšetření srdce popisovalo hypertrofii levé komory (LK) s maximem v oblasti septa (15 mm), při MR srdce navíc i suspektní drobná jizva subendokardiálně při bazi LK. Koronarografické a elektrofyziologické vyšetření s normálními nálezy. Stav uzavírán jako maligní komorová tachyarytmie v terénu hypertrofické LK. Byl indikován implantabilní kardioverter-defibrilátor a nasazen betablokátor (200 mg metoprololu) a ACE inhibitor (10 mg perindoprilu). Při následujících pravidelných kontrolách v kardiostimulační poradně byl nemocný bez obtíží, nebyla detekce komorové tachyarytmie. Koncem března 2011 proběhla arytmická bouře (celkem 11 adekvátních výbojů pro komorovou tachyarytmii v zóně VF), za hospitalizace byla zahájena saturace amiodaronem. Dále byl nemocný bez obtíží až do srpna 2011, kdy v průběhu 5 dnů prodělal 3 adekvátní výboje pro fibrilaci komor. Na EKG opakovaně přítomen typický obraz pro Brugada syndrom. Bylo rozhodnuto o vysazení amiodaronu, v následujících třech týdnech další adekvátní výboje (celkem 7 x). Před zvažovanou ablační léčbou bylo upřednostněno zahájení podávání chinidinu (chinidin sulfas 1 000 mg/den p. o.). Bezprostředně nastala regrese EKG změn a v následujících 2 měsících nedošlo k recidivám komorových tachyarytmií. Kazuistické sdělení považujeme za zajímavé z několika důvodů: 1) případ dokumentuje
První zkušenosti s novým systémem pro mapování síňových reentry tachykardií
Úvod: Mapování síňových reentry tachykardií pomocí konvenčních sekvenčních 3D mapovacích systémů jsou časově náročné a v případě nestabilních arytmií obtížné. Cílem práce je analyzovat první zkušenosti s použitím nového mapovacího systému (Rhythmia Medical, Burlington, MA), který u pacientů se síňovými reentry tachykardiemi umožňuje rychlou rekonstrukci aktivační mapy. Systém používá 8F řiditelný balonkový katétr (průměr 1,6 cm), na jehož povrchu je umístěno 64 elektrod (spacing 2,5 mm). Díky automatické analýze elektrogramů (EGM) zaznamenaných systémem se během pohybu balonkového katétru vytváří geometrie srdeční dutiny a zároveň aktivační mapa. Metody: U 10 pacientů (pts) byly mapovány reentry síňové tachykardie: u 4 pts vycházely z levé síně, u 2 pts z pravé síně, u 3 pts byla klinickou arytmií typický flutter síní a v jednom případě fibrilace síní. Po vytvoření aktivační mapy byla provedena konvenčně mapa pomocí 3D systému CARTO (Biosense Webster, Izrael) a získané aktivační mapy byly porovnány. Katetrizační ablace byla provedena v isthmu pomalého vedení pro danou reentry tachykardii. Výsledky: Nový mapovací systém v porovnání s konvenčním mapováním vytvořil aktivační mapu rychleji (12 ± 5 min. vs 30 ± 3 min.). Aktivační mapa byla navíc tvořena více EGM (6 227 ± 1 739 vs. 393 ± 58) a měla větší anatomické rozlišení (vzdálenost mezi EGM na mapě 1,8 ± 1,0 mm). Oba systémy správně identifikovaly kritickou zónu pomalého vedení a katetrizační ablace v těchto místech terminovala síňovou tachykardii. Závěr: Nový mapovací systém umožňuje přesně a rychle vytvořit aktivační mapu pravé či levé síně a lokalizovat isthmus pomalého vedení kritický pro síňovou reentry tachykardii.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 25
A 26
Abstrakta
Extrakce stimulačních a defibrilačních elektrod – triky, záludnosti, kazuistiky
Závěr: Endovazální extrakce elektrod patří mezi výkony extrémně náročné, rizikové, nicméně často život zachraňující. Výsledek extrakce významně závisí na zkušenostech operatéra, použití extrakčních technik (vč. jejich kombinace) a souhře celého týmu.
Petrů J, Šedivá L, Škoda J, Chovanec M, Janotka M, Holý F, Královec Š, Baroch J, Plevková L, Holdová K, Brada J, Mráček M, Neužil P Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
Katetrizační ablace síňových tachykardií pomocí magnetické navigace Petrů J, Šedivá L, Škoda J, Chovanec M, Janotka M, Holý F, Královec Š, Baroch J, Plevková L, Holdová K, Brada J, Mráček M, Neužil P Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Počet extrakcí stimulačních a defibrilačních elektrod stále vzrůstá. Máme k dispozici celou řadu více či méně efektivních endovazálních extrakčních pomůcek. Cílem sdělení je referovat o neobvyklých nálezech a záludnostech, se kterými se při extrakcích setkáváme, a jejich řešeních. Soubor: Úspěšnost extrakce stimulačních nebo defibrilačních elektrod závisí na mnoha faktorech: stáří a typ elektrody, počet elektrod, vazivové srůsty, výběr extrakčních sheathů, zkušenost operatéra, atd. V naší nemocnici používáme od r. 2009 při většině extrakcí laserové sheathy, což vedlo ke zvýšení efektivity výkonů (přes 95 %), přičemž mortalita zůstala nulová. Ne vždy je ale použití laseru optimální. Příkladem může být kalcifikace v průběhu elektrody či „srůst“ elektrody s klíční kostí, kdy mnohem efektivnější je mechanický sheath Evolution. Lépe též může vést k rozvolnění adhezí u tipu elektrod. Fragmenty elektrod se snažíme extrahovat pomocí systémů vaskulárních košíčků či háčků. Pomocí Evolution Shortie sheathů jsme v posledním roce úspěšně extrahovali podkožní defibrilační arraye u dvou pacientů. Monitorace výkonu pomocí intrakardiálního ultrazvuku přináší další výhody: vizualizace průběhu a inzerce elektrod a intrakardiálních útvarů, okamžitá detekce perikardiální separace apod.
Úvod: Magnetická navigace při provádění katetrizačních ablací zejména u komplexních arytmií (fibrilace síní, síňové tachykardie, komorové tachykardie) spolu s 3D zobrazovacími metodami zjednodušují provedení výkonu a zpřesňují práci operatéra. Složitost anatomie srdečních oddílů (zvláště levé síně), pohyby srdce a dechové exkurze jsou příčinami obtížného ovládání manuálních katétrů, což může negativně ovlivňovat stabilitu katétru a vytváření ablační léze a v důsledku vést k prodlužování procedury a zvýšení radiační zátěže. Soubor: Magnetickou navigaci v katetrizační léčbě srdečních arytmií používáme v naší nemocnici od r. 2007. Systém Niobe (Stereotaxis) prakticky výhradně používáme pro řešení komplexních arytmií s možností elektroanatomického mapování. Mezi ně patří i síňové tachykardie, kterých bylo takto ošetřeno do listopadu 2011 celkem 123. Ve většině případů byl mechanizmus arytmie reentry. U 18 nemocných souvisela tachykardie s vrozenou srdeční vadou, u 10
Graf 1. LV remodelling Clinical responder
p = 0,00002 p = 0,003 p = 0,00002
100 %
91,5 % 84,2 %
80 %
78,7 %
p = 0,003 64,9 % 57,9 %
60 %
40 %
35,1 %
20 % 0% <= 105 QLV (ms) by terciles
106 - 130
> 130
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
případů byla arytmie postincisionální. V 17 případech se jednalo o levosíňové tachykardie po provedené chirurgické MAZE proceduře. Celková úspěšnost ablací přesahovala 93 %. Mortalita 0. Doba procedury bývá okolo 3 hodin se skiaskopickým časem okolo 10 minut. Závěr: Magnetickou navigaci spolu s elektroanatomickým mapováním používáme při katetrizačních ablací síňových tachykardií rutinně a s vynikajícími zkušenostmi. Jedná se o metodu bezpečnou a efektivní, k tomu s nízkou radiační zátěží pro pacienta a operatéra.
Odpověď na srdeční resynchronizační léčbu je závislá na zpoždění intrakardiálního signálu v místě zavedené levokomorové elektrody – QLV Polášek R1, Kučera P1, Nedbal T1, Roubíček T1, Belza T1, Hanuliaková T1, Wichterle D2, Kautzner J2 1 Kardiocentrum, Krajská nemocnice Liberec a.s., Liberec, Česká republika 2 Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Úvod: Cílem naší práce bylo zhodnotit vliv polohy levokomorové elektrody určené podle zpoždění lokálního signálu v místě implantace od začátku QRS komplexu (QLV) na odpověď na srdeční resynchronizační léčbu (SRL). Chtěli jsme tak ověřit hypotézu, že delší QLV znamená lepší polohu elektrody. Metodika: V retrospektivní studii prováděné v 1 centru v Krajské nemocnici Liberec, a.s. jsme hodnotili 161 konsekutivních pacientů s blokádou levého Tawarova raménka nebo nespecifickou poruchou nitrokomorového vedení léčených SRL v období 2005–2010. Odpověď na SRL jsme hodnotili klinicky, echokardiograficky a podle hladiny pro-BNP. Ve 3 skupinách našeho souboru – tercilech QLV – jsme hodnotili výskyt pozitivní klinické odpovědi na SRL, reverzní remodelace levé komory (LK) a podíl pacientů s více než 30 % poklesem pro-BNP po 1 roce léčby. Dále jsme hodnotili korelaci QLV s parametry reverzní remodelace LK. Provedli jsme multifaktoriální analýzu jednotlivých faktorů ovlivňujících odpověď na SRL. Výsledky: Podíl responderů léčby se zvyšoval s prodlužujícím se QLV takto: 1. tercil (≤ 105 ms) 58 %, střední tercil (106–130 ms) 84 % a 3. tercil (> 130 ms) 92 % (p < 0,0001) – graf 1. Podobný vztah jsme nalezli i pro výskyt reverzní remodelace LK a pokles pro-BNP. V multivariantní analýze byl QLV nejsilnějším prediktorem
Abstrakta
r = -0,37; p = 0,000001
20
50
r = -0,37; p = 0,000002
40
10
LVEF relative change (%)
LVESd relative change (%)
Graf 2..
0 -10 -20 -30 -40 -50
30 20 10 0 -10 -20
60
80
100
120
140
160
180
60
80
QLV (ms)
klinické odpovědi na SRT (p < 0,00001), následován endsystolickým rozměrem LK (p = 0,001) a etiologií dysfunkce LK (p = 0,04). Tato závislost byla patrná u ischemické i neischemické kardiomyopatie. Dále jsme nalezli významnou korelaci QLV s parametry reverzní remodelace – relativní změnou endsystolického rozměru LK a změnou ejekční frakce LK – graf 2. Závěr: Poloha levokomorové elektrody hodnocená QLV intervalem byla v našem souboru nejsilnějším prediktorem klinické i echokardiografické odpovědi na resynchronizační léčbu. Podle těchto výsledků by při implantaci levokomorové elektrody mělo být cílem nalézt polohu s maximálním zpožděním spontánní aktivace levé komory.
Ventricular fibrillation downregulates cell-to-cell coupling protein connexin-43 while sudden increase of its un-phosphorylated form is likely involved in cardioversion demonstrated in perfused rat heart Radošinská J1, Klezl V2, Slezak J3, Urban L4, Hatala R4, Tribunová N3 1 Institute of Physiology, Faculty of Medicine, Comenius University, Bratislava, Slovakia 2 Inst Pharmacol, SAS 3 Inst Heart Res, SAS 4 National Cardiovascular Institute, Bratilava, Slovakia VF occurrence precedes development of myocardial arrhythmogenic substrate, including down-regulation of intercellular channel protein, connexin-43 (Cx43). We hypothesize that VF it self impairs Cx43 and it may hamper
100
120
140
160
180
QLV (ms)
cardioversion into sinus rhythm. The purpose of this study was to examine whether myocardial expression and phosphorylated status of Cx43 is altered due to VF and during sinus rhythm restoration. Experiments were performed using male and female healthy rats. Isolated spontaneously beating heart perfused with oxygenated Krebs-Henseleit solution was subjected to the following protocols: (1) 10 min. stabilization, (2) el.-induced VF lasting 2 min., (3) el.-induced VF lasting 10 min. 4) two min. lasting VF and its termination by stop perfusion followed by spontaneous sinus rhythm restoration. The hearts were snapfrozen in liquid N2 ateachstage (1, 2, 3, 4) and ventricles were taken for immunoblotingof Cx43 using rabbit antiCx43 MAB to detect functional phosphorylated (P) of Cx43 as well as its non-phosphorylated form (nonP) and mouse antiCx43 MAB to detect no P Cx43 only. Total Cx43 expressiondid not change significantly during experimental protocols either in male or female rat hearts. However, P-Cx43 as well as ratio of P-Cx43 to total Cx43 decreased significantly due to 10 min. VF and 2 min. VF in males only. In parallel, there was a significant increase of non P form sof Cx43 due to 10 min. VF and 2 min. VF in males only. Surprisingly, an enhancement of nonP-Cx43 was detected at the moment of stop perfusion-induced cardioversion in both male and female rat hearts. It was associated with suppression of P-Cx43. Conclusions: VF itself down-regulates (most likely by non-uniform manner) myocardial Cx43 and this process is faster in male than female rat heart. While sudden (likely uniform) stop flow-induced myocardial increase of non-phosphorylated form of Cx43 might be involved in cardioversion most likely due to temporal ischemia-related myocardial cell-to-cell uncoupling.
Porovnání 3 způsobů hodnocení polohy levokomorové elektrody: metodické aspekty a predikce odpovědi na resynchronizační léčbu Roubíček T, Kučera P, Polášek R Kardiocentrum, Krajská nemocnice Liberec, Česká republika Úvod: V poslední době přibývá důkazů, že poloha levokomorové elektrody (LKE) významně ovlivňuje odpověď na srdeční resynchronizační léčbu (SRL). Naší snahou bylo porovnat 3 základní metody optimalizace polohy LKE: anatomickou polohu hodnocenou skiaskopicky, ECHO – cílenou na oblast maximální mechanické dyssynchronie a elektrofyziologickou – maximalizace zpoždění spontánní aktivace levé komory (LK) v místě zavedení elektrody – QLV. Metodika: Na základě vlastních výsledků, zkušeností a literárních údajů jsme porovnali 3 metody optimalizace polohy LKE – jejich metodiku a prediktivní hodnotu. Na našem pracovišti jsme od roku 2005 při implantaci LKE systematicky měřili QLV pomocí simultánního záznamu povrchového EKG a intrakardiálních signálů na elektrofyziologickém záznamovém zařízení. QLV jsme vztáhli k odpovědi na SRL 1 rok po implantaci. Výsledky: Technické porovnání: měření QLV je jednoduché, přesné (na milisekundy) a snadno dostupné. Skiaskopie je nepřesná a závislá na standardizaci 2 kolmých rtg projekcí. Další chybu pak vnáší rotace srdce, která je u remodelované LK pravidlem. Hranice některých segmentů – např. anteriorní nebo anterolaterální nejsou standardizovány. Určení oblasti maximální mechanické dyssynchronie echokardiograficky je technicky náročné. Navíc se obvykle neprovádí on-line na sále a konečná poloha elektrody ne-
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 27
A 28
Abstrakta
musí být přesná. Prediktivní hodnota: QLV byl v naší práci nejsilnějším prediktorem odpovědi na SRL. Silnějším než šíře QRS, etiologie srdečního selhání aj. Koreluje s reverzní remodelací LK. Subanalýza velkých studií prokazuje špatnou odpověď na SRL při apikální poloze a u některých autorů také při anterolaterální poloze LKE. Echokardiograficky navigovaná implantace LKE má nadějné výsledky predikce odpovědi SRL. Závěr: Domníváme se, že navigace polohy LK elektrody podle QLV je nejslibnější metodou. Má patrně nejméně stejnou prediktivní hodnotu jako echokardiografická navigace, je však technicky jednodušší a dostupnější.
Vliv srdeční resynchronizační terapie na plicní hemodynamiku u kandidátů srdeční transplantace Sedláček K, Grieco D, Málek I, Kautzner J Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Cíl studie: Význam srdeční resynchronizační terapie (SRT) u pacientů s pokročilým srdečním selháním na čekací listině transplantace srdce nebyl doposud systematicky studován. Cílem této studie bylo zhodnocení efektu SRT na hemodynamické parametry plicní cirkulace u pacientů zařazených na čekací listinu srdeční transplantace. Metody: U pacientů sledovaných v rámci předtransplantačního sledování, kterým byl implantován přístroj pro srdeční resynchronizační terapii (SRT) jsme retrospektivně identifikovali hemodynamické vyšetření před implantací a další během dalšího sledování (N = 12). Jako kontrolní skupinu jsme použili pacienty léčené běžnou léčbou srdečního selhání bez indikace k SRT (n=11). Výsledky: Výchozí hodnoty hemodynamických parametrů se v obou skupinách statisticky nelišily. Po zavedení SRT došlo ve srovnání s kontrolní skupinou k významnému snížení středního tlaku v plicnici (-11 mmHg vs. -1 mmHg, P = 0,04), tlaku v zaklínění (-11 mmhg vs. -1 mmHg, P = 0.03) a plicní arteriální rezistence (-1,45 W.j. vs. +0,52 W.j., P = 0,005). Srdeční výdej byl ve skupině SRT též významně zlepšen (+0,53 l/min vs. -0,41 l/min, P = 0,02). Snížení plicní arteriální rezistence korelovalo ve skupině SRT s redukcí mitrální regurgitace (P = 0,01). Závěr: SRT vedla v tomto retrospektivním souboru k významnému příznivému ovlivnění plicní hemodynamiky, které může zvýšit pravděpodobnost úspěšné srdeční transplantace a snížit riziko potransplantačních komplikací v důsledku plicní hypertenze.
Je katetrizační ablace komorových tachykardií u nemocných s arytmogenní kardiomyopatií pravé komory metodou volby? Segeťová M, Peichl P, Čihák R, Wichterle D, Bytešník J, Kautzner J Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Úvod: U nemocných s arytmogenní kardiomyopatií pravé komory (ARVC) s opakovanými komorovými tachykardiemi (KT) není často radiofrekvenční ablace (RFA) považována za efektivní metodu léčby. Cílem naší studie bylo zhodnotit dlouhodobé výsledky této strategie u pacientů s ARVC. Metody: Do souboru bylo zahrnuto 17 pacientů s diagnózou ARVC (věk 47 ± 18 let, 5 žen), kteří podstoupili RFA pro rekurence KTí. Z této skupiny mělo 11 nemocných implantováno kardioverter-defibrilátor. U 9 pacientů došlo v průběhu sledování (41 ± 43 měsíců) k recidivě KT a byla jim provedena opakovaná RFA. U jedné pacientky byla pro arytmickou bouři provedena ortotopická transplantace srdce. Pouze u 3 nemocných nedošlo k recidivám KT v průběhu sledování. Celkem bylo u celého souboru provedeno 37 RFA procedur, z toho 36 za pomoci 3D mapování, 1x za pomoci konvenčního mapování. Celkem 2,17 ± 1,55 výkonů na pacienta. Celkem 4 x (u 3 pacientů) bylo nutné použít epikardiálního přístupu (všichni tito nemocní byli mladší 30 let). Během 25 ± 22 měsíců po poslední RFA měl pouze 1 nemocný recidivu KT terminovanou ATP a 2 nemocní zemřeli z nekardiálních příčin. Závěr: U většiny nemocných s ARVC je k modifikaci rozsáhlého substrátu a k potlačení recidiv KT potřeba opakování RFA. Možnými důvody je epikardiální lokalizace substrátu zejména u mladších nemocných, teoretická progrese onemocnění i obtížná anatomie pravé komory. Nicméně, RFA je účinnou metodou prevence rekurenci KT.
prípady na 100 000 obyvateľov ročne. WPW syndróm je definovaný ako kongenitálna abnormalita zahrňajúca abnormálne vodivé tkanivo medzi predsieňami a komorami v spojení so supraventrikulárnou tachykardiou. V našej prípadovej štúdií prezentujeme prvykrát diagnostikovaný WPW syndrómu u 18ročného mladého muža s negatívnou rodinnou a osobnou anamnézou. Posledný rok pacient udával opakované krátko trvajúce palpitácie so spontánnou úpravou. Dňa XX bol prijatý na Arytmologickú jednotku Kardiocentra FNsP J.A. Reimana v Prešove pre palpitácie, presynkopy a sťažené dýchanie. Na EKG obraz úzkokomplexovej tachykardie o fr 220/min. Podaný adenozín nekonevrtoval SVT na sínusový rytmus, transpažerákovou stimuláciou – burstom došlo k indukcii fibrilácie predsiení s aberovaným vedením o fr. 180/min. Po neúspechu i.v. propafenonu bola vykonaná elektrická kardioverzia s navodením sínusového rytmu. Na pokojovom EKG zisťujeme znaky preexcitácie – WPW syndrómu s akcesornou dráhou lokalizovanou npp. posterolaterálne vľavo. Preventívne do liečby nasadený Rytmonorm SR 2 x 225 mg per os. Následne bol pacient cestou Detskej kliniky FNsP Prešov preložený do Detského Kardiocentra Bratislava, kde mu bolo vykonané EFV s potvrdením predpokladanej lokalizácie AD a vykonaná úspešná RFA akcesornej dráhy. WPW syndróm sa vyskytuje u pacientov vo všetkých vekových skupinách. Najčastejší výskyt je v detstve, avšak druhý vrchol jeho prezentácie je v školskom veku a adolescentov, čo potvrdzuje aj naš prípad.
Genetická analýza u náhle zemřelých do 40 let
Semjanová A, Kmec J, Mudráková K, Mikuľák M, Staško J Kardiocetrum FNsP Prešov, Slovenská republika
Sepši M1, Zeman M2, Šindler M2, Kozák M1, Křivan L1, Kadlecová J3, Vašků A4, Gaillyová R3 1 Interní kardiologická klinika FN Brno, Česká republika 2 Ústav Soudního Lékařství, FN u sv. Anny a LF MU Brno, Česká republika 3 Oddělení Klinické Genetiky, FN Brno a LF MU Brno, Česká republika 4 Ústav Patologické Fyziologie LF MU Brno, Česká republika
Roku 1930 autori Wolff, Parkinson a White prvykrát popísali u mladého pacienta na EKG ramienkovú blokádu, skrátený PR interval a paroxyzmálnu tachykardiu. Iincidencia WPW syndrómu sa uvádza od 0,1 – 3 prípady na 1000 obyvateľov. Približne sú diagnostikované 4 nové
Úvod: Náhlá srdeční smrt v mladém věku zůstává i přes veškerou snahu v 4,3 % až 50 % neobjasněna i po pitvě. Účel tohoto sdělení je popsat diagnostický postup k podrobnějšímu určení příčiny smrti pomocí genetické analýzy a pomocí klinického i genetického vyšetření příbuzných
W-P-W syndróm u mladého muža
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Abstrakta
Metody: Při pitvě zemřelého do 40 let s minimálním či žádným patologicko-anatomickým korelátem smrti byla provedena genetická analýza kandidátních genů pro LQT (KCNQ1, KCNH2, KCNE1, SCN5A, KCNE2, ANK2) a genu TNNT2, následně bylo provedeno kardiologické vyšetření u přeživších příbuzných s cílem identifikovat rodiny či jedince ohrožené náhlou srdeční smrtí. Výsledky: Mezi léty 2007 a 2010 bylo pitváno na Ústavu soudního lékařství celkem 10 301 zemřelých. Z toho bylo 1 352 zemřelých do 40 let věku. Trauma jako příčina smrti byla stanovena u 77,8 % zemřelých, chorobná příčina smrti byla u 19,8 %, u 2,4 % případů nebylo možno smrt určit. 13 % zemřelých ze skupiny zemřelých chorobnou smrtí (celkem 35 osoby) mělo minimální nebo nemělo žádný patologicko-anatomický korelát smrti. Od roku 2008, kdy jsme začali s projektem genetického vyšetřování zemřelých, do konce června 2011 zemřelo 27 lidí bez patologického korelátu. V rámci genetického došetření byly nalezeny běžné polymorfizmy: v genech SCNA, KCNQ1, KCNH2 a KCNE1. U dvou osob byla nalezena mutace v genu KCNE2: A22G (T8A), která je v literatuře popsána jako potenciální mutace pro léky indukovaný LQT syndrom. U jedné osoby byla nalezena zatím nepopsaná mutace v genu KCNH2 (R892C), pokračujeme v ověřování její incidence v kontrolní skupině. Pouze 10 rodin zemřelých (z 27) mělo zájem o klinické vyšetření – bylo vyšetřeno celkem 39 lidí s normálním nálezem. Závěr: Molekulární genetická pitva může pomoct ke stanovení příčiny smrti, nicméně v našem souboru její výtěžnost nebyla velká. Jedno z možných vysvětlení je v malém souboru vyšetřených. Další rozvoj genetického vyšetřování pravděpodobně povede k větším možnostem využití. Výzkum byl podporován grantem IGA MZ ČR 1044–3.
Arytmická búrka – analýza príčin a optimalizácia liečebnej stratégie Stančák B, Mišíková S, Komanová E, Spurný P, Sudzinová A, Murín P Kardiologická klinika, Východoslovenský ústav srdcových a cievnychchorôb a.s. a LPF UPJŠ, Slovakia Úvod: Arytmická búrka je menej častou, ale potencionálne život ohrozujúcou klinickou situáciou. Jej včasné rozpoznanie a adekvátny liečený postup môže významným spôsobom zlepšiť prognózu pacienta z krátkodobého i dlhodobé-
ho hľadiska. Cieľom práce je identifikovať príčiny arytmickej búrky a na základe vlastných skúsenosti definovať optimálny a individualizovaný liečebný algoritmus. Súbor pacientov a metóda: Práca analyzuje súbor 18 pacientov, u ktorých bola diagnostikovaná arytmická búrka v rokoch 2010–2011. U 14 pacientov sa arytmická búrka vyskytla pri implantovanom automatickom defibrilátore, u 4 pacientov prístroj v čase poruchy rytmu nebol implantovaný. Priemerný vek v súbore bol 71 + -7 rokov, pomer mužov a žien bol 12/6. Výsledky: Aplikovaný liečebný postup viedol k prežitiu 17 pacientov, u 1 pacientky došlo k exitu napriek komplexnej liečbe včítane kardiochirurgického postupu. Záver: Napriek klinickej závažnosti je v súčasnej dobe prežívanie arytmickej búrky vysoké za predpokladu aplikácie všetkých potrebných liečebných postupov na primerane vybavenom pracovisku.
Dvouleté zkušenosti s katetrizační denervací renálního sympatiku v léčbě rezistentní hypertenze v České republice Stárek Z1, Jež J1, Lehar F1, Wolf J1, Neužil P2 I. interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny v Brně, Česká republika 2 Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
1
Úvod: Farmakoterapie rezistentní hypertenze není u všech pacientů dostatečně účinná. Jednou z možností řešení je nefarmakologické ovlivnění nervové sympatické aktivity. V posledních letech byla vyvinuta metoda selektivní katetrové denervace renálního sympatiku (KDRS). Ovlivnění neurohumorálních mechanizmů pomocí modifikace nebo přerušení sympatických vláken probíhajících ve stěně ledvinných tepen vede ke snížení vysokého krevního tlaku. V současnosti byla prokázána bezpečnost výkonu a významný efekt na snížení krevního tlaku. Metodika, soubor pacientů, výsledky: První práce používaly katétr Ardian, říditelný ve dvou směrech, zaváděný do ledvinných tepen pomocí speciálního sheatu. V České republice byl první výkon proveden v Nemocnici Na Homolce (NNH) v Praze 22. 10. 2009. Od 22. 10. 2009 do 6. 11. 2010 zde bylo provedeno 33 KDRS. Pokles průměrných 24 hodinových hodnot TK dle ambulantního monitorování krevní tlaku (AMTK) po 12 měsících sledování byl 24/12 mmHg. Ve FN u Svaté Anny v Brně
(FNUSA) byl první výkon proveden 24. 1. 2011. Zde byl použit elektrofyziologický katétr s chlazeným hrotem za podpory 3D mapovacích elektroanatomických systémů. Ve spolupráci s NNH a FNUSA byla 6. 11. 2010 zahájena studie RELIEF – dvojitě slepá, randomizovaná studie sledující efekt KDRS u pacientů s rezistentní hypertenzí. Od 6. 11. 2010 do 24. 11. 2011 randomizováno celkem 38 pacientů, z toho 18 pacientů podstoupilo KDRS. Předběžné výsledky ukazují pokles hodnot TK dle AMTK v 6. měsíci sledování o 17,7/9,7 mmHg oproti kontrolní skupině (7,6/6,2 mmHg). Závěr: Katetrová denervace renálního sympatiku představuje velmi účinnou, jednoduchou a bezpečnou metodu nefarmakologické léčby rezistentní hypertenze. Výsledky v ČR jsou srovnatelné se zahraničními zkušenostmi. Použití elektrofyziologického katétru s chlazeným hrotem je srovnatelné s katétrem Ardian a nabízí vyšší účinnost i bezpečnost danou technologií chlazeného katétru. V posledních měsících byla KDRS zahájena i na dalších pracovištích ČR.
Použití 3D rtg zobrazovacích metod při katetrové ablaci fibrilace síní – srovnání multidetektorového CT a 3D rotační angiografie levé síně Stárek Z, Lehar F, Jež J, Wolf J, Žbánková A, Khait R I. interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny v Brně, Česká republika Úvod: Již řadu let je 3D zobrazení srdce používáno k podpoře elektrofyziologických výkonů, zejména při RFA v levé síni. Nejčastěji se používá obraz levé síně preprocedurálně získaný pomocí multidetektorového CT (MDCT), v posledních letech se rozvíjí technologie 3D rotační angiografie (3DRA) levé síně prováděná přímo na elektrofyziologickém sále pomocí angiolinky vybavené speciálním softwarem. Tyto obrazy mohou být fůzovány s live skiaskopií či použity v elektroanatomických mapovacích systémech k vytvoření 3D elektroanatomické mapy, a tím usnadňují navigaci katétru v srdeční dutině. Výsledky: Na elektrofyziologickém pracovišti I. IKAK FN U Svaté Anny Brno jsme od 12. 9. 2011 do 22. 11. 2011 provedli u 14 pac. preprocedurální multidetektorové CT levé síně a periprocedurální 3D rotační angiografii levé síně. Celková úspěšnost, definovaná jako vytvoření kvalitního obrazu levé síně použitelného při navigaci katétrů, byla stejná u MDCT i 3DRA–100 %. Srovnali jsme kvalitu obrazů, ce-
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 29
A 30
Abstrakta
nu výkonu a radiační dávku. U všech pacientů jsme zaslepeně srovnali manuálním měřením rozdíl velikosti odstupů plicních žil na MDCT a 3DRA modelu levé síně. Průměrná odchylka byla 1,6 mm, na jednotlivých žilách pak u LSPV 1,55 mm, u LIPV 2 mm, u RSPV 2,15 mm, u RIPV 1.05mm. Kalkulovaná cena výkonu je u MDCT levé síně 4 456 Kč, cena 3DRA levé síně je 3 396 Kč. Průměrná efektivní dávka záření u multidetektorového CT je 10,2 mSv, průměrná efektivní dávka záření u 3DRA je 1,8 mSv. Závěr: 3 DRA levé síně je metoda kvalitou výsledného obrazu i praktickou proveditelností srovnatelná s multidetektorovým CT levé síně. Cena a radiační zátěž je oproti multidetektorovému CT levé síně výrazně nižší.
3D rotační angiografie levé síně a její použití při katetrové ablaci fibrilace síní (tříleté zkušenosti v České republice) Stárek Z1, Neužil P2, Lehar F1, Jež J1, Wolf J1 1 I. interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny v Brně, Česká republika 2 Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: 3D zobrazení srdce, v praxi nejčastěji CT, je již řadu let používáno k podpoře elektrofyziologických výkonů, zejména při RFA v levé síni. V posledních letech se rozvíjí nová metoda 3D rotační angiografie (3DRA) levé síně, umožňující vytvořit 3D obraz srdce ekvivalentní CT rekonstrukci přímo na elektrofyziologickém sále pomocí angiolinky vybavené speciálním softwarem. Takto vytvořené obrazy mohou být fúzovány s live skiaskopií či použity v elektroanatomických mapovacích systémech k vytvoření 3D elektroanatomické mapy, a tím usnadňují navigaci katétru v srdeční dutině. Výsledky: V současnosti se 3DRA provádí v České republice na dvou pracovištích. Elektrofyziologické pracoviště Nemocnice Na Homolce Praha vybavené rtg systémem Siemens Artis provedlo od 17. 3. 2009 do 31. 10. 2011 celkem 113 výkonů, z toho 56 pravostranným a 57 levostranným protokolem. Celková úspěšnost byla 95 %. V rámci hledání optimálního protokolu byl zkoušen levostranný i pravostranný přístup s úspěšností 92 % resp. 96 %. Elektrofyziologické pracoviště FN u sv. Anny v Brně vybavené rtg systémem Philips Alura FD 10 provedlo celkem 168 3DRA levé síně. Úspěšnost levostranného přístupu byla 98,6 %, úspěšnost pravostranného přístupu 79,4 %. Celková úspěšnost byla 87,5 %. Tato data jsou včetně pacientů vyšetřovaných
v průběhu „learning curve“. Po odečtení této skupiny pacientů byla úspěšnost pravostranného přístupu 86,7 % a celková úspěšnost 91 %. Analýza faktorů ovlivňujících výsledek 3DRA prokázala že jediným faktorem ovlivňujícím úspěch výkonu je BMI nad 35. Závěr: 3D rotační angiografie levé síně je metoda kvalitou i praktickou proveditelností srovnatelná s CT levé síně. Na obou pracovištích bylo provedeno celkem 281 3DRA s celkovou úspěšností 91 %. Úspěšnost pravostranného a levostranného přístupu se mírně lišila v závislosti na použité technologii a protokolu. Jediným faktorem ovlivňujícím výsledek je extrémní obezita.
CRT a následná transplantácia srdca – zlyhanie CRT? Šašov M1, Margitfalvi P1, Svetlošák M1, Malacký T1, Goncalvesová E2, Hatala R1 1 Oddelenie arytmií a kardiostimulácie, Národný ústav srdcových a cievnych chorôb, Bratislava, Slovenská republika 2 Oddelenie zlyhávania a transplantácie srdca, Národný ústav srdcových a cievnychchorôb, Bratislava, Slovenská republika Úvod: CRT u selektovaných pacientov s pokročilým SZ znižuje mortalitu a potrebu hospitalizácií pre SZ. Selektovaní pacienti s terminálnym SZ profitujú z CRT a táto liečba odďaľuje potrebu transplantácie srdca (HTx). Cieľom štúdie bola retrospektívna analýza potreby a využívania CRT u pacientov s následnou HTx. Metódy: Analyzovali sme dokumentáciu 139 p s realizovanou HTx v rokov 1999–2010. Hodnotili sme dokumentáciu pred HTx. Priemerný vek v súbore bol 48,2 ± 11,1 roka, 113 bolo mužov (81,3 %). Etiologicky DKMP malo 79 p (56,8 %), KACH 39 p (28,1 %), chlopňové chyby 6 p (4,3 %), iné KMP 15 p (10,8 %). NYHA III bolo 131 p, NYHA IV 20 p. Priemerná EFĽK bola 21,8 %, LVEDD 69,8 mm. BĽTR malo 49 p (35,3 %), permanentnú fibriláciu predsiení 28 p (20.1 %). Výsledky: Indikačné kritériá na CRT podľa ESC 2010 spĺňalo 68 p (48,9 %). CRT prístroje boli implantované u 16 p, t.j. u 23,5 % kandidátov CRT. Pred implantáciou CRT prístroja malo BĽTR 11 p, stimulovaný rytmus z PK 5 p, permanentnú fibriláciu predsiení mal 1p. Obdobie využívania CRT maloveľký rozptyl s priemerom 14,4 mesiaca (0–52mes). Na základe klinického priebehu hodnotíme ako responderov na CRT 4 p. Nepriaznivý klinický priebeh malo 5 p – po implantácii CRT vyžadovali do 3 mesiacov im-
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
plantáciu LVAD alebo urgentnú HTx. Reoperácie CRT systému malo 6 p (4 korekcie ĽK elektródy, 1 krvácanie do kapsy, 1 elektívna výmena CRT). 3 p mali arytmickú búrku, u 1 p sme opakovane realizovali RFKA KT. Pre fibriláciu predsiení sme realizovali u 4 pacientov RFKA AV uzla. Po CRT bolo implantované LVAD u 4 p ako premostenie k HTx. Záver: V súbore pacientov s HTx takmer polovica spĺňala indikačné kritériá pre CRT. CRT bola celkovo málo indikovaná – implantovaných bolo 24 % p. Pacienti s CRT často vyžadovali ďalšie arytmologické intervencie. Väčšina pacientov s nepriaznivým klinickým priebehom mala v čase implantácie CRT terminálne srdcové zlyhávanie s významne dilatovanou ĽK a významnou mitrálnou alebo trikuspidálnou regurgitáciou.
Izolace plicních žil laser balonem, náš soubor Šedivá L, Petrů J, Škoda J, Janotka M, Chovanec M, Neužil P Kardiologické odělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: Fibrilace síní je nejčastější arytmií v populaci, počet nemocných s touto arytmií narůstá zejména v průmyslových zemích. Nefarmakologická léčba této arytmie se stává stále více používanou a hledá se tedy způsob jak provedení izolace plicních žil co nejvíce zjednodušit a tak zpřístupnit co největšímu počtu nemocných. Na našem pracovišti máme nejdelší zkušenosti s použitím kryobalonu. Další možností balonkové izolace plicních žil je použití laserového balonu s přímou vizualizací pomocí endoskopu. Soubor nemocných a metodika: V letech 2009 – konec listopadu 2011 bylo na našem pracovišti provedeno celkem 103 (2009 – 49, 2010 – 20, 2011, konec listopadu – 34) izolací plicních žil laser balonem. Primární úspěšnost ablace byla vysoká, zvýšila se zejména se zavedením balonu s možností nastavení různých velikostí. K výkonu používáme vždy deflektabilním sheatem přímo určeným k tomuto výkonu. Standardně používáme dvojitou transseptální punkci, ověřujeme izolaci cirkulárním katétrem. Všechny výkony provádíme bez výjimky za monitorace intrakardiální echokardiografickou sondou (ICE). Echokardiografii používáme jednak k monitoraci provedení transseptální punkce, dále navigace balonu do ústí žíly. Použití ICE snižuje skiaskopickou zátěž. Po celou dobu výkonu je nemocný plně
Abstrakta
antikoagulován. Ve všech případech jsme monitorovali teplotu v jícnu pomocí vícepolární teplotní sondy. Výsledky a závěry: Akutní úspěšnost izolací plicních žil laser balonem na našem pracovišti 100 %. Ne ve všech případech se podařilo izolovat plicní žíly jen balonovou metodou, u jednotlivých nemocných jsme dokončili izolaci pomocí aplikace jednotlivých RF pulzů. Jednalo se zejména o případy složité anatomie. Střednědobá úspěšnost (12 měsíců) u našeho souboru je 82 %. Nevýhodou této metody je nemožnost použití v případě chroničtějších forem FS.
Výsledky a závěry: Kromě 12 nemocných, u kterých jsme v posledních třech letech indikovali kardiochirurgickou elektivní extrakci systému pro neúspěch endovazální extrakce, jsme 6 nemocných transportovali na kardiochirurgický sál k operační revizi akutně, přímo v návaznosti na endovazální výkon. Při dodržení všech bezpečnostních opatření nedošlo v posledním roce k žádné komplikaci vyžadující kardiochirurgickou revizi, celkový počet provedených extrakcí zůstává nesnížen. Považujeme celý postup se všemi opatřeními za účinný.
Extrakce elektrod implantovaných KS/ICD. Naše dlouholeté zkušenosti. Je čas na méně přísná opatření?
Katetrizační ablace dlouhodobě perzistentní fibrilace síní – využití systémů dálkové navigace
Šedivá L, Petrů J, Chovanec M, Janotka M, Škoda J, Neužil P Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Janotka M, Chovanec M, Neužil P Kardiologické oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Hlavní indikací k extrakci stimulačních nebo defibrilačních systémů včetně elektrod je infekce stimulačního/defibrilačního systému. Na našem pracovišti se tyto výkony provádějí již více než 18 let. První výkony byly prováděny bez zvláštního instrumentaria, prostou trakcí. V průběhu let jsme měli k disposici nejrůznější systémy k extrakci elektrod, systém Perfekta (použití radiofrekvenční energie), rotační extraktor Evolution a v posledních letech extrakce prováděné pomocí laser sheatu. Soubor nemocných a metodika: Od roku 1992 jsme na na našem pracovišti provedli 1 947 extrakcí. S použitím stále účinnějších metod se zvyšuje úspěšnost kompletní extrakce všech elektrod až na 97 %. Tato úspěšnost je dána stále agresivnějším přístupem, během komplikovaných extrakcí kombinujeme jednotlivé systémy. Metodika extrakcí je jednotná, u nemocných s implantovanými KS elektrodami po dobu 12 měsíců a defibrilačními elektrodami po dobu déle než 6 měsíců. Extrakci provádí vždy dva lékaři, dvě sestry, technik. Výkony jsou prováděny v celkové anestezii, se zajištěným kardiochirurgickým sálem pro případ komplikací. Vždy monitorujeme výkon pomocí ICE), invazivní monitorace TK v případě potřeby i zajištění dočasnou stimulací. Celý proces je poměrně komplikovaný i organizačně vzhledem k nutnosti zajistit kardiochirurgický tým v pohotovosti. V poslední době se zamýšlíme nad možností zmírnit bezpečnostní opatření, a tak celou organizaci zjednodušit
Úvod: Katetrizační ablace dlouhodobě perzistentní fibrilace síní je obtížný výkon z hlediska časové a fyzické náročnosti i dlouhodobé úspěšnosti. Termínem sdělení jsou naše prvotní zkušenosti s využitím systémů dálkové navigace. Soubor a metodika: V období 8/2009– 11/2011 byl výkon proveden u 65 pacientů (28 žen) ve věku 42–80 let, doba trvání fibrilace síní 1–18 roků. Bylo využito systému dálkové elektromechanické i dálkové magnetické navigace, oba systémy s podporou elektroanatomického mapování. Standardně byly provedeny párové obkružující leze plicních žil a doplněny lineární leze s dosažením obousměrného bloku vedení (stropní, mitrální, kavotrikuspidální a redukce/eliminace signálu koronárního sinu-manuálně a cílené aplikace v zónach frakcionovaných signálů levé síně). Pokud nebylo dosaženo terminace fibrilace síní, byla provedena el. kardioverze. Výsledky: Ve sledování 3–24 měsíců (klinické kontroly, opakované Holter EKG kontroly) jsme zaznamenali trvale sinusový rytmus u 52 % pacientů po prvním výkonu, resp. po reablaci levosíňového flutteru resp. recidivující fibrilace síní (68 %). Ve 2 případech elektromechanické navigace byl na konci výkonu perikardiální výpotek vyžadující 1x punkci perikardu bez dalších následků. Závěr: Katetrizační ablace dlouhodobě perzistentní fibrilace síní je uspokojivě proveditelná s použitím systémů dálkové navigace.
Katetrizační ablace u dospělých s vrozenou srdeční vadou – soubor pacientů Nemocnice Na Homolce Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Neužil P Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: Arytmie jsou hlavní příčinou morbidity a mortality nemocných s vrozenými srdeční vadami (VSV). Katetrizační ablace v této heterogenní populaci dospělých patří mezi složitější výkony s různou úspěšností, riziky a prognostickým významem. Soubor a metoda: Během období 3/2005 do 11/2011 bylo na našem pracovišti provedeno 52 katetrizačních ablací u 46 pacientů ve věku 38 ± 8 let s podporou elektroanatomického mapování (EAM) a dálkové magnetické navigace (RMT) (31), EAM manuálně (11), konvenční RF ablací (10). Celkem 18 nemocných mělo komplexní VSV: společná komora s totálním kavopulmonálním spojením – TCPC, d-transpozice velkých cév, Fallotova tetralogie, Ebsteinova anomálie trikuspidální chlopně a další. Výkon byl proveden v celkové anestezii u 12 pacientů a 2x s extrakorporální oběhovou podporou. Výsledky: Četnost jednotlivých arytmií sestupně a úspěšnost ablace dle kontroly ve sledování ( %): Intraatriální reentry tachykardie 37 x z toho 12 x v anatomické lokaci kavotrikuspidálního istmu, 84 %. Ektopická síňová tachykardie (EAT) 4x, 100 %. AV nodální reentry tachykardie 4 x, 100 %. WPW 2 x 100 %. Fibrilace síní 5 x 60 %, setrvalá monomorfní komorová tachykardie 2 x 100 % (včetně následné KCH kryoablace), idiopatická komorová tachykardie 2 x. 1x neselektivní RF ablace AV junkce. Dosažení místa ablace přímým transvenózním přístupem nebylo možné u 9 pacientů: 1 x provedena punkce dolního kanálu systémových žil – Mustard, 1 x punkce intrakardiálního konduitu TCPC, 1 x transhepatální přístup USG navigací – anomální dolní dutá žíla (RMT), ostatních 6 pacientů provedeno retrográdním transaortálním přístupem. Doba sledování po výkonu 46 ± 24 měsíců (1–78). Komplikace výkonu: 1 x odložení ablace – nutná podpora kardioanesteziologa – hemodynamická nestabilita. 1 x lokální chir. ošetření transkutánní leze po RF okluzi transhepatální punkce. Závěr: V našem souboru dospělých s VSV jsme zaznamenali vysokou úspěšnost katetrizační ablace bez významných komplikací v dlouhodobém sledování, přičemž téměř polovina byla realizována s podporou dálkové magnetické navigace minimálně invazivním přístupem.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 31
A 32
Abstrakta
První zkušenosti s hodnocením fibrotického postižení levé síně u pacientů s fibrilací síní pomocí magnetické rezonance Šramko M1, Peichl P1, Tintěra J2, Čihák R1, Wichterle D1, Kautzner J1 1 Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika 2 Pracoviště radiodiagnostiky a intervenční radiologie IKEM, Praha, Česká republika Cíl: Předchozí studie prokázaly, že fibrotické postižení levé síně (LS) je spojeno s horší úspěšností katetrizační radiofrekvenční ablace (RFA) fibrilace síní (FS) a že tuto jizevnatou tkáň lze kvantifikovat pomocí magnetické rezononace (MR) s podáním kontrastní látky. Cílem práce bylo posoudit schopnost MR kvantifikovat fibrózu v LS a srovnat pacienty s paroxyzmální a perzistující formou FS. Metodika: Vyšetření pomocí MR s podáním gadolinia (Gadovist, Bayer Schering, Germany) podstoupilo před RFA 10 pacientů s paroxyzmální a 10 pacientů s pezistující FS. U 7 pacientů, u kterých byla provedena jen izolace plicních žil, bylo provedeno kontrolní MR vyšetření druhý den po výkonu. Rozsah fibrózy byl vyjádřen poměrem voxelů, ve kterých přetrvávalo pozdní sycení gadolinia k celkovému počtu voxelů LS. Kvantifikace byla provedena pomocí auto-
matického algoritmu založeného na analýze histogramu intezity signálu. Výsledky: U dvou nemocných nebylo možno provést hodnocení dat pro špatnou kvalitu obrazu. Pacienti s perzistující FS měli signifikantně větší rozsah fibrózy LS než pacienti s paroxyzmální FS (přední stěna 34 vs 20 %, P = 0,01;
zadní stěna 47 vs 22 %, P = 0,01; celá LS 39 % vs 20 %, P = 0,01). Den po izolaci plicních žil došlo k nárůstu pozdního sycení kontrastu na zadní stěně (22 % vs 46 %, P = 0,05) ale nikoliv na přední stěně, kde ablace nebyla provedena (19 vs 20 %, P = 0,9). Uvedené výsledky zobrazuje přehledně připojený graf.
Obrázek 3. Program na hodnocení rozsahu fibrózy pomocí MR
Obrázek 4. Pohled na zadní stěnu u pacienta s perzistentní Fis; rozsah fibrózy: 44 %
Obrázek 1. Relativní rozsah fibrózy; paroxyzmální Fis perzistentní Fis
Obrázek 5. Pohled na zadní stěnu u pacienta s paroxysmální Fis; rozsah fibrózy: 7 %
Obrázek 2. Vstup rozsahu pozdního sycení kontrastu po RFA před RFA po RFA
+ 57 % + 53 %
+4%
přední stěna LS zadní stěna LS
celá LS
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Abstrakta
Závěr: Rozdíly v rozsahu pozdního sycení gadolinia ve stěně LS u paroxyzmální a perzistující FS a nárůst v oblasti zadní stěny po provedené RFA nepřímo potvrzují schopnost MR kvantifikovat fibrotické postižení LS. (Obrázek 1, 2, 3, 4, 5)
TUGENDHAT: A pilot randomized study on effects of biventricular pacing in patients with bradycardia pacing indication and normal systolic function on heart failure, atrial fibrillation and quality of life (results of 12 month follow-up) Táborský M1, Říhová D2, Mráz T2, Mandysová E2, Neužil P2 1 I. interní klinika LF UP a FN Olomouc, Czech republic 2 Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Czech republic Background: Since the late 90s, a growing number of clinical studies has indicated that the long-term permanent right ventricular (RV) apical pacing will induce severe complications like development of heart failure (HF), increased burden of atrial fibrillation (AF) leading in to a decreased quality of life (QoL). Aim of the study: To investigate whether cardiac resynchronization therapy (CRT) using biventricular (BiV) pacing can prevent the development of left ventricular (LV) dysfunction, LV remodelling, worsening of the clinical status and QoL in chronically RV paced patients with normal left ventricular ejection fraction (EF). Methods and results: 127 patients with class I indication for permanent cardiac pacing, without an established indication for CRT, we resubjected to 6 months RV and BiV pacing in a patient-blinded, randomized crossover design. Treatment-effects of BiV pacing were evaluated for LV function, LV remodelling and clinical status. As compared with RV pacing, BiV pacing did not significantly prevented the decrease of LV function/LVEF 61.0 % (36.0; 68.0) vs. 60.5 % (38.5; 67.5) in RV pacing/, did not change the functional class according to the New York Heart Association (NYHA)/52 % in class II vs 53.9 % in class II in RV pacing and 3.9 % in class III vs 6.9 % in class III in RV paging/, and did not presented any change in QoL/32.5 (18.0; 80.0) vs 32.0 (21.0; 47.0) indexes in RV pacing/. Conclusion: BiV pacing compared to RV pacing did not change the LV function and quality of life in patiens with the absence of LV dysfunction or remodelling, standard bradycardiapacing indications in a pilot phase (12
month follow-up) of the TUGENDHAT Trial. Final report will be published after 60 month followup termination.
Arytmie u dospělých pacientů s komplexními vrozenými srdečními vadami Toman O, Zatočil T, Křivan L, Rybka L, Fiala M Interní kardiologická klinika FN Brno, Česká republika Arytmie patří k nejčastějším a nejzávažnějším komplikacím u dospělých pacientů s korigovanými komplexními vrozenými srdečními vadami. Jejich diagnostika a léčba vyžaduje speciální přístup, pochopení anatomie vad a jejich chirurgických korekcí. V současnosti můžeme s výhodou využít precizní zobrazovací metody a mapovací systémy. Obsahem sdělení je prezentace 2 kazuistik pacientů s nejzávažnějšími vrozenými srdečními vadami (jednokomorové srdce). Kazuistika 1: Muž, 22 let, společná komora s defektem AV septa, stenóza plicnice, dextrokardie, situs inversus, asplenie, ageneze 1 ledviny, po opakované korekci – totální kavopulmonální spojení. Již v minulosti opakovaně tachykardie se širokým QRS, relativně hemodynamicky tolerované, s nutností opakovaných elektrických kardioverzí. Provedeno elektrofyziologické vyšetření společné síně a komory cestou a. femoralis, s využitím 3D mapování, zjištěna fokální komorová tachykardie z oblasti papilárního svalu, vyřešeno katetrovou ablací. Kazuistika 2: Muž, 22 let, společná komora, trikuspidální atrézie, transpozice velkých arterií, korekce – totální kavopulmonální spojení. Synkopa při zátěži, provedeno elektrofyziologické vyšetření, při němž indukce komorového flutteru, indikována implantace subkutánního ICD. Závěr: Arytmie i u pacientů s nejtěžšími vrozenými srdečními vadami lze řešit, za předpokladu komplexního přístupu nejlépe ve specializovaných centrech, kde jsou tito pacienti dispenzarizovánI.
Molecular mechanisms involved in antiarrhythmic effects of omega-3 FA in rats suffering from esencial hypertension Tribulova N1, Radošinká J1,2, Bačová B1, Beňová T1, Klézl V3, Hatala R4, Slezák J1 1 Inst. For Heart Research, SAS, Bratislava, Slovakia 2 Fac Med ComeniusUniv, Bratislava, Slovakia 3 Inst. Exper. Pharm., Bratislava. Slovakia
4
National Cardiovasc. Inst, Bratislava, Slovakia We tested our hypothes that omega-3 FA intake can protect of hypertensive rats from malignant arrhythmias via protection of inter cellular communication ensured by (connexin) Cx43 channels. Spontaneously hypertensive rats (SHR) at early and latest age of diseases as well as age-matched normotensive Wistarrats were fed with omega-3 (EPA+DHA 30 mg/day) for two month and compared with untreated. Left ventricle was taken for examination of Cx43 distribution and expression. Expression of PKC, which phosphory lates Cx43 was examined as well. Langendorff-isolated heart preparation was used to test inducible VF. Young SHR rat hearts exhibited LVH associated with enhanced distribution of Cx43 on later all surfaces of the cardiomyocytes, while old SHR exhibited both later alization and severely disordered distribution of Cx43 at the area of fibrosis. Total Cx43 expression was increased in young while decreased in old SHR hearts. However, there was an increase of non-phosphory lated (non functional) form of Cx43 in young and suppression of phosphory lated (functional) forms Cx43 in old SHR hearts, which in addition exhibited reduction of total Cx43. Young and much more old SHR were prone to inducible VF comparing to norm or tensive rats. On the contrary, omega-3 intake resulted in significant suppression of VF incidence in young as well as old SHR. Moreover, omega-3 dimini shedar rhythmogenic substrate, i.e. abnormal Cx43 distribution and attenuated significantly abnormal Cx43 expression and phosphorylation. The latter was linked with enhanced PKCe expression. In conclusion, results indicate that hypertensive rats benefit from omega-3 FA supplementation due to alleviation of myocardial abnormalities in connexin-43 that was associated with suppression of malignant arrhythmias. It is challenging to examine anti arrhythmic effects of omega-3 FA intake (on the top of drug regiment) in patients suffering from hypertension.
Materiálovo-technologické zlyhania ICD elektródy alebo pacientske vis maior? Urban Ĺ, Hatala R, Šašov M, Bernát V, Svetlošák M, Gaál I, Margitfalvi P Oddelenie arytmií a kardiostimulácie, Kardiolologická klinika NUSCH a SZU, Bratislava, Slovenská republika Úvod: Porucha snímania a/alebo stimulácie ICD elektródy môže mať za následok aplikáciu
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 33
A 34
Abstrakta
neadekvátnej terapie alebo zlyhanie terapie, v prípadoch malígnych arytmií. Zvýšený výskyt dysfunkcií ICD elektród viedol v minulosti k stiahnutiu niektorých produktov z trhu. Inovácie v oblasti materiálov, technológií a výstražných systémov ICD zabezpečili vývoj nových ICD elektród, ktorých životnosť a spoľahlivosť je stále predmetom záujmu. Metodika a výsledky: V práci prezentujeme retrospektívnu analýzu 321 pacientov (priemerný vek 59 ± 13 rokov), ktorým bol v období 10/2007– 11/2011 implantovaný tzv. skrížený ICD systém (teleso ICD firmy A a ICD elektróda firmy B). V priebehu priemerného sledovania 25±13 mesiacov (m), ktoré zodpovedalo 8 055 pac/m sme u 9 pac. (2,8 %) zaznamenali dysfunkciu ICD systému spôsobenú poruchou ICD elektródy. V jednom prípade bola dôvodom pre výmenu elektródy neúčinná terapia ICD pri elektróde umiestnenej v IVS. Pravdepodobne periimplantačné poškodenie ICD elektródy s jej bezprostrednou výmenou nasledujúci deň sme realizovali u 1 pac. U zvyšným 7 pac. (2,2 %) sme v rozpätí 1–38 m od implantácie (medián 6 m) realizovali výmenu ICD elektródy pre poruchu snímania/stimulácie nezlúčiteľnú so správnym fungovaním defibrilačného systému. Neadekvátnu terapiu sme v danej skupine zaznamenali u jediného pacienta s nadmerným snímaním vlny T. Extrahované ICD elektródy nevykazovali žiadne makroskopické známky poškodenia izolácie alebo vedenia, detailná analýza výrobcom nebola uskutočnená. Záver: Poruchy ICD elektródy, ktoré môžu viesť k dysfunkcii ICD systému sú relatívne vzácne. Kontroly ICD pomocou moderných metód telemedicíny disponujú potenciálom pre skorú identifikáciu týchto porúch. Včasná intervencia zo strany lekára znižuje riziko neadekvátnych a/alebo neúčinných intervencií ku ktorým môže dochádzať v obdobiach medzi rutinnými kontrolami ICD.
práce bylo posoudit možnosti CT angiografického vyšetření v usnadnění sondáže ústí CS a předběžnému zjištění anatomie srdečních žil. Metody: Angiografii srdečních žil před implantací CRT jsme prováděli na přístroji Siemens Definition. Sekvence se získávaly po aplikaci 80 ml kontrastní látky do periferní žilní kanyly. Získaná data se zpracovávala na pracovní stanici Leonardo (Siemens). Průběh koronárního sinu jsme označili značkami. Následně jsme v rekonstruovaných 2D obrázcích v AP projekci a v LAO 45° našli řez, na kterém srdeční kontura nejvíce prominovala doprava a řez s konturou nejvíce prominující doleva. Oba jsme spolu se značkami CS importovali do prostředí Adobe Photoshop CS5 a následně spojili do jednoho obrázku. Poté byl obraz obdobným způsobem spojen s rtg obrazem z implantace pořízeným v AP projekci a projekci LAO 45°. Výsledky: Celkem jsme provedli CT angiografii srdečních žil u 12 pacientů před implantací CRT (věk 66,8 ± 9,1 roků, 7 žen). Místo ústí CS a směru odstupu CS nejméně do vzdálenosti 3 cm od ústí byl spolehlivě zobrazen u všech pacientů. Průběh CS podle značek z CT angiografie odpovídal průběhu CS získanému při implantaci přístroje, žádná značka se nenacházela mimo lumen CS. Vhodnost odstupujících žil k zavedení levokomorové elektrody prostou vizuální inspekcí nebylo možno posoudit. Závěr: Provedení CT angiografie srdečního žilního systému před zavedením CRT je přínosné v hledání místa a směru odstupu CS z pravé síně, což může vést ke zkrácení výkonu a zvýšení úspěšnosti u méně zkušených operatérů. K preimplantačnímu posouzení vhodnosti srdečních žil pro zavedení elektrody bude třeba algoritmus teprve vypracovat.
Význam CT angiografie srdečních žil před implantací CRT – pilotní studie
Vlašínová J, Kozák M, Křivan L, Sepši M, Novotný T Interní kardiologická klinika, FN Brno, Česká republika
Vančura V1, Baxa J2, Rokyta R1, Ferda J2 Kardiologické oddělení FN Plzeň, Česká republika 2 Klinika zobrazovacích metod FN Plzeň, Česká republika 1
Cíl: Implantace přístroje pro srdeční resynchronizační léčbu (CRT) se stala základním pilířem léčby nemocných se srdečním selháním a dyssynchronií kontrakce komorového myokardu. Úspěšnost transvenózní implantace systému závisí převážně na kombinaci vlivu anatomických poměrů a zkušenosti implantujícího. Cílem naší
Využití implantabilních rekordérů pro diagnózu synkopy – 8letá zkušenost jednoho centra
Úvod: Cílem práce bylo zhodnocení přínosu implantabilního monitoru (ILR) v diagnostice synkopálních stavů, u kterých se nepodařilo objasnit etiologii konvenčními metodami. Soubor a metoda: Analýze jsme podrobili 105 pacientů (58 mužů a 47 žen průměrného věku 57 let), kteří byli hospitalizovaní na naší klinice v letech 2002–2009 s opakovanou synkopou nejasné etiologie a kterým byl na základě diagnostického algoritmu implantován ILR (Reveal Medtronic,
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Minneapolis, USA). Před implantací byli podrobeni klasickým vyšetřením (EKG, Holter, test na nakloněné rovině-HUT, elektrofyziologické vyšetřeníEFV a neurologické vyšetření), která neobjasnila vznik synkopy. První kontrola byla stanovena za 3 měsíce od implantace nebo při vzniku synkopy. Doba sledování byla buď do objasnění synkopálního stavu, nebo do ukončení životnosti přístroje. V našem souboru 3 měsíce až 2 roky. Výsledky: Během sledování mělo 48 pacientů synkopální stav, 12 presynkopu a 45 pacientů bylo během sledování bez potíží. Z 60 symptomatických pacientů byla korelace s EKG a tím i arytmická příčina synkopy u 32 pacientů, což představuje 30 % všech sledovaných. Bradykardie byly zachyceny u 19 pacientů, tachydysrytmie byla nalezena u 13 pacientů. Během doby sledování zemřeli 2 pacienti. Jeden na mozkové krvácení a jeden na akutní infarkt myokardu. Žádný pacient nezemřel v souvislosti s arytmií. U čtyř ze sledovaných byla v době po implantaci ILR zjištěna neurologická příčina presynkop. Dva měli meningeom a u dvou se diagnostikovala svalová dystrofie. U jednoho pacienta byla stanovena psychiatrická diagnóza a po medikaci antidepresivy byl bez potíží. U 18 pacientů byly symptomy bez záchytu arytmie. Závěr: Implantabilní monitor objasnil arytmickou etiologii nebo ji vyloučil u 51 (49 %) pacientů, u kterých nebylo možno diagnózu stanovit konvenčními metodami. Jedná se o velice přínosnou metodu v diagnostice synkopálních stavů.
Aktinoterapie u pacientů s implatabilním kardiovertrem-defibrilátorem nebo kardiostimulátorem Vopálka R, Šimon J, Henyš P Kardiologické odělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: U pacientů s implatabilním kardioverterem-defibrilátorem (ICD) nebo trvalým kardiostimulátorem (KS), kteří mají nádorové onemocnění, je indikována onkologická léčba. Přibližně 50 % všech pacientů je podrobeno aktinoterapii. Při této léčbě dochází k interakci ionizačního záření s kardiostimulačním systémem. Kardiolog ve spolupráci s technikem je nucen řešit otázku, za jakých podmínek může pacient s ICD či KS podstoupit tuto léčbu. Metodika: V radioterapii se používají fotonové nebo elektronové svazky. Energie těchto vln se pohybuje v oblasti od 4 do 25 megaVolt (MV). Celková terapeutická dávka je závislá na mnoha faktorech, jako je typ tumoru či jeho lokalizace. Doporučená maximální kumulativní dávka je 80 Gray (Gy). Odlišný přístup je třeba volit u pacientů
Abstrakta
s ICD a KS. ICD jsou 5x-10x citlivější na působení ionizačního záření než KS. Dalším důležitým faktorem je lokalizace paprsku vzhledem ke stimulačnímu systému. Rozhodující je, zda paprsek zasáhne celý kardiostimulační systém nebo jen některou část. Elektromagnetické pole a ionizační záření negativně ovlivňuje implantovaný systém. Souhrn: Znalosti o této problematice jsou velmi limitované. K dispozici jsou pouze doporučení Americké Asociace Fyzikální Medicíny z roku 1994, která jsou platná pouze pro kardiostimulátory. V případě nutnosti aktinoterapie je třeba vycházet z individuálního ozařovacího plánu po konzultaci s radiologickým pracovištěm. Naše doporučení jsou následující: zjištění dependence na stimulaci s proměřením stimulačních parametrů reprogramace do fixního režimu detekce VT/VF nastavit do monitorovacího režimu Onkologické hledisko: určení maximální kumulativní dávky pokud je kumulativní dávka menší než 2 Gy považujeme terapii za bezpečnou okraj radiačního pole alespoň 3 cm od implantátu při kumulativní dávce v rozmezí 2–10 Gy může docházet k přechodné reprogramaci implantátu v pásmu 10–30 Gy může docházet k trvalému poškození ICD/KS; je nutné zvážit přemístění přístroje Závěr: Péče o pacienta s ICD či KS, který podstupuje aktinoterapii, je vždy multidisciplinární záležitostí. Aktinoterapie není kontraindikována u těchto pacientů při správně zvoleném postupu kardiologem a onkologem. Výjimku tvoří léčba betatronem, která je u pacientů s ICD/KS kontraindikována.
Hybridní nefarmakologická léčba perzistující fibrilace síní: katetrizační reablace po miniinvazivní chirurgické ablaci Wichterle D, Skalský I, Peichl P, Čihák R, Kautzner J Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Úvod: Miniinvazivní chirurgická ablace pro fibrilaci síní (FS) je alternativou katetrizační ablace. Testovali jsem hypotézu, zda radiofrekvenční epikardiální ablace thorakoskopickým přístupem je schopna docílit klinicky účinné léze.
Metodika a výsledky: Do studie bylo zařazeno 12 pacientů (8 mužů) ve věku 62 ± 7 let s perzistující (n = 7) nebo dlouhodobě perzistující (n = 5) FS, s dilatovanou levou síní (LS) 47 ± 6 mm a ejekční frakcí levé komory 53 ± 15 %. Iniciální thorakoskopický výkon – epikardiální radiofrekvenční ablace (COBRA, Estech) – byl ve 2 případech konvertován na minithorakotomii a proběhl bez závažných komplikací. Při sledování 25 ± 10 měsíců se udržoval sinusový rytmus (SR) bez antiarytmik (AA) jen u jednoho pacienta. U zbývajících 11 pacientů rekurovala perzistující FS (n = 8) nebo síňová tachykardie (ST) (n = 3) při léčbě AA. Katetrizační radiofrekvenční reablace byla provedena u 9 pacientů, z toho u 2 pacientů opakovaně. U žádného pacienta nebyl nalezen kompletní elektrický blok na chirurgické box-lesion a žádná z plicních žil nebyla izolována. Box-lesion se podařilo dokončit u 2/9 pacientů. U zbývajících pacientů byla provedena antrální izolace plicních žil a u 5/7 byl dokončen blok na stropě nebo na zadní dolní stěně LS k prevenci stropního flutteru. Indikovaný mitrální blok byl dokončen v 6/7 případů, z toho ve 3 případech na přední stěně LS. Při klinickém sledování je z 7/9 katetrizovaných pacientů v SR, z toho 5 pacientů ve stabilním SR bez AA, 1 pacient je v SR po elektrické kardioverzi FS bez AA a 1 pacient má sporadickou paroxyzmální ST při AA. Zbývající 2 katetrizovaní pacienti mají perzistující FS/ST a čekají na reablaci. Plánujeme první katetrizační ablaci u posledních 2 pacientů s rekurentní FiS/ST. Závěr: Epikardiální chirurgická box-lesion provedená radiofrekvenční energií má malou účinnost v léčbě perzistující FS. Usnadňuje ale následnou katetrizační reablaci s uspokojivými klinickými výsledky.
Katetrizační uzávěr ouška levé síně u pacientů s fibrilací síní v riziku tromboembolie Zdráhalová V, Mráz T, Petrů J, Škoda J, Šedivá L, Bejr M, Neužil P Kardiovaskulární centrum, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: Nemocní s FiS mají až 5x vyšší riziko mozkové příhody. Přesto, že antikoagulační léčba výrazně snižuje riziko tromboembolických komplikací, v řadě případů je její podávání neschůdné nebo kontraindikováno. Až 92 % trombů způsobujících systémové embolizace vzniká v oušku levé síně (LAA), a proto jednou z možností účinné prevence je mechanická okluze LAA nebo jeho sutura. Soubor nemocných a metodika: Analyzujeme soubor 124 pacientů (31 % ž/69 % m, 53 %
> 70 let) s FiS a s vysokým rizikem tromboembolie stanoveného schématem CHADS2, u kterých jsme od roku 2004 provedli katetrizační okluzi LAA systémy PLAATO, Watchman, Cardiac Plug a Wave Crest a suturu systémem Lariat. Výkon je u všech systémů závislý na provedení transseptální punkce. Mechanické LAA jsou dostupné v různých velikostech (dle velikosti LAA). V případě systému Lariat je provedena epikardiální sutura LAA. Celý výkon se standardně provádí za kontroly jícnového echokardiografického monitorování (TEE), v určitých případech jsme použili i intrakardiální echokardiografického vyšetření (ICE), a to s pozicí katetrové sondy 10Fr v pozici koronárního sinu nebo výtokového traktu pravé komory. Výsledky: Ve všech případech jsme mechanický okluder zavedli úspěšně. Výměnu za jinou velikost okluderu jsme museli provést ve 42 % případů. Průměrná doba implantace okluderu byla cca 40 minut. Kontrolu a měření velikosti LAA jsme prováděli opakovaným nástřikem kontrastu do dutiny LAA, TEE a ICE. Okluder PLAATO okamžitě po implantaci – u 50 % nemocných bez následného leaku, systém Watchman – u 41 % nemocných bez leaku. Následující kontroly od implantace: 60 dní pro PLAATO a 45 dní pro WATCHMAN při jícnové echokardiografii byl prokázán leak menší než 3 mm u 9 % nemocných. Z periprocedurálních komplikací se vyskytly následující. Ve dvou případech byl výkon komplikován srdeční tamponádou (vždy PLAATO). V dalších třech případech byla komplikací embolizace okluderů (Watchman, Amplatz, Wavecrest) do descendenntí aorty s časnou retrakcí okluderu. Ve všech ostatních případech byla poloha okluderů stabilní. U jednoho nemocného jsme diagnostikovali přítomnost trombu na povrchu okluderu. U čtyř nemocných po implantaci PLAATO a u jednoho nemocného po implantaci okluderu Watchman došlo k drobné mozkové příhodě bez vývoje ložiskového nálezu na CT mozku. Pacienti jsou nadále bez nutnosti antikoagulační léčby. Závěr: Uzavíráme, že okluze LAA nebo jeho sutura jsou přínosné metody u pacientů s FiS ve vysokém riziku tromboembolie. Výskyt komplikací na našem pracovišti je srovnatelný s výskytem komplikací v ostatních centrech provádějících implantace okluderů.
Informovaný souhlas v kardiologii Žďárek R 1. LF UK v Praze, Česká republika Poskytovat zdravotní péči zásadně (až na zákonné výjimky) pouze a jenom na základě informovaného souhlasu pacienta je druhá nej-
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 35
A 36
Abstrakta
významnější povinnost lékaře, resp. zdravotnického pracovníka vůbec. Proto aby samotné poskytnutí zdravotní péče nebylo protiprávním úkonem tak nestačí, že péče bude poskytnuta lege artis, ale kumulativně (současně) musí být splněna podmínka, že k poskytnutí takové péče dal pacient informovaný souhlas. V současné době se České republice množí spory, kdy pacienti, resp. jejich právní zástupci, nenamítají odborně nesprávný postup (postup non lege arits), ale poskytnutí zdravotní péče bez náležitého informovaného souhlasu anebo dokonce nesporují ani fakt souhlasu, avšak namítají nedostatečné předchozí poskytnutí informací. Nároky vůči zdravotnickým zařízením jsou v těchto případech nejčastěji uplatňovány v řízeních o ochranách osobnosti, nikoli výjimečně je však absence informovaného souhlasu tvrzena i v řízeních o náhradách škody na zdraví. Příspěvek se bude věnovat povinnosti vyžádat si informovaný souhlas před kardiologickým zákrokem, a to z pohledu nejen stávající, ale i budoucí právní úpravy podle zákona o zdravotních službách a připravované nové vyhlášky o zdravotnické dokumentaci.
Přínos služby Biotronik Home Monitoring v diagnostice supraventrikulárních tachykardií Židová K1, Novák M1, Lasota M2, Stárek Z1, Dvořák I1 1 Kardiologické odělení, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno, Česká republika 2 Biotronik Praha, s.r.o., Praha, Česká republika Úvod: Služba Biotronik Home Monitoring (HM) umožňuje dálkové sledování pacientů po implantaci kardiostimulátorů a kardioverterů – defibrilátorů (ICD). Tento monitorovací systém umožňuje kromě sledování celé řady stimulačních parametrů také možnost odesílání elektrogramů (IEGM) u pří-
strojem detekovaných jak komorových (VT), tak i supraventrikulárních tachykardií (SVT). Metodika: V období od listopadu 2010 do konce října 2011 bylo systémem HM simultánně sledováno celkem 104 pacientů s ICD třídy Lumax. Jednodutinový defibrilátor mělo 49 sledovaných pacientů (47,1 %), dvoudutinový 25 pacientů (24,0 %) a biventrikulární celkem 30 pacientů (28,9 %). Pro odlišení VT a SVT byly využity algoritmy detekce firmy Biotronik implementované v ICD – detection counter, onset, stability, sustained VT u jednodutinových přístrojů a kombinace výše uvedených (bez sustained VT) v rámci funkce SMART u dvoudutinových a biventrikulárních modelů. Výsledky: Celkem u 21 pacientů (20,2 %) byla zachycena minimálně 1 epizoda SVT, z toho u 5 pacientů (4,8 %) byly epizody vícečetné (tzn. 3 a více). Na základě dat zaslaných službou HM byli 3 pacienti (14,3 %) pozváni k provedení elektrofyziologického vyšetření s radiofrekvenční ablací arytmie (2 krát ablace typického flutteru síní, 1 krát ablace atrioventrikulárního uzlu). U dalších 6 pacientů (28,6 %) byla upravena medikace při ambulantních kontrolách, u 12 pacientů (57,1 %) nebyla potřebná intervence (epizody byly asymptomatické). U 4 pacientů došlo k inadekvátním výbojům ICD na základě chybné detekce VT/VF (zjištěno po manuálním přehodnocení IEGM přímo v HM), po intervenci tito pacienti bez inadekvátních výbojů. Závěr: Včasná detekce SVT na základě dat odeslaných systémem HM umožňuje brzký terapeutický zásah s využitím jak farmakologických, tak nefarmakologických možností léčby. Zároveň možnost odeslání IEGM cestou HM usnadňuje včasnou detekci inadekvátních výbojů ICD.
Obtížně diagnostikovatelná perforace pravé komory defibrilační elektrodou u pacientky s biventrikulárním defibrilátorem Židová K, Novák M, Bothová P, Groch L, Vykypěl T
FN u sv. Anny, Brno, Česká republika Úvod: Jednou z možných komplikací trvalé kardiostimulace je perforace pravé komory (PK) stimulační nebo defibrilační elektrodou. Kazuistika: Prezentujeme kazuistiku 56leté pacientky, které pro diagnózu dilatační kardiomyopatie s těžkou depresí funkce levé komory (EF 15–20 %) a blokádou levého Tawarova raménka byl v červnu 2011 implantován biventrikulární defibrilátor (pozice defibrilační elektrody v hrotu PK). Kontrolní echo srdce po výkonu s drobným perikardiálním výpotkem do 4mm, parametry stimulace i citlivosti na všech elektrodách v mezích normy, pacientka propuštěna 4. den po zákroku ve stabilním stavu. Měsíc po výkonu pacientka přichází pro kontrakce bránice, zjištěny kolísavé hodnoty stimulačního prahu na defibrilační elektrodě (při opakovaných měřeních práh od 0,75V při 0,5 ms do 5V při 1 ms), ostatní parametry stimulace v normě. Rtg snímek i echo srdce bez průkazu dislokace elektrody nebo perforace. Vzhledem k přetrvávajícím kontrakcím bránice a palpitacím provedeno CT vyšetření, které však pro četné artefakty z elektrod málo výtěžné – vysloveno jen podezření na možnou perforaci PK, dále popsán drobný ventrální pneumotorax 10 mm. Pro suspektní nález provedena pravostranná ventrikulografie, kde jednoznačně prokázán přesah defibrilační elektrody mimo konturu PK cca o 8 mm. Pacientka přeložena na kardiochirurgické pracoviště, kde pod TEE kontrolou extrahována defibrilační elektroda, výkon bez komplikací, dle kontrolního echa srdce drobný stacionární perikardiální výpotek. Následně s odstupem 2 týdnů zavedena nová defibrilační elektroda (do spodního septa PK), při dalším sledování pacientka bez potíží. Závěr: V případě selhání rutinních diagnostických metod (rtg, UZV, CT) je pravostranná ventrikulografie vhodnou vyšetřovací metodou k odhalení perforace pravé komory elektrodou stimulačního/defibrilačního systému.
Sesterská sekce Katetrizační ablace fibrilace síní pomocí laserového balonu – zhodnocení výsledků Bláhová M Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Úvod: Katetrizační ablace fibrilace síní je metodou volby u pacientů se symptomatic-
kou fibrilací síní rezistentní na antiarytmickou léčbu. Základním cílem výkonu je elektrická izolace plicních žil, které hrají významnou úlohu ve spouštění a udržování této arytmie. I přes technologický pokrok zůstává ablace fibrilace síní komplexním výkonem, a proto dochází k vývoji nových technologií, které mají zlepšit účinnost této léčby. Cílem naší práce bylo zhodnotit naše zkušenosti s prováděním
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
izolace plicních žil pomocí laserového balonu (Cardiofocus, Inc). Metody: Klinika kardiologie IKEM se podílela v období 12/2009 – 1/2011 na studii ENGARDE, v rámci které byla u 11 pacientů s paroxyzmální fibrilací síní (4 ženy) provedena izolace plicních žil laserovým balonem. Dva pacienti měli již před výkonem implantovaný kardiostimulátor. Průměrný věk pacientů v době výkonu byl 57
Abstrakta
let (41–66let). Sledovaní pacienti měli CT vyšetření před výkonem a po třech měsících. Všichni nemocní podstoupili po 3 měsících kontrolní vyšetření s cílem ověřit, zda je izolace plicních žil trvalá. Výsledky: U všech pacientů byla při ablaci pomocí laserového balonu dosažena úspěšná izolace plicních žil, u čtyř pacientů byla izolace dokončena pomocí radiofrekvenční energie. V rámci dalšího sledování mělo 5 pacientů sinusový rytmus, 2 pacienti udávali pocit palpitací charakteru extrasystol, u 3 byly dokumentovány paroxyzmy fibrilace síní a v jednom případě byla fibrilace síní perzistující. V rámci remapování byla u 5 pacientů dokončena izolace alespoň jedné plicní žíly. V ostatních případech byli plicní žíly ostiálně izolovány. Po ročním sledování má 8 pacientů sinusový rytmus, jeden pacient četné supraventrikulární extrasystoly a u 2 byly dokumentované krátké epizody fibrilace síní. U žádného nemocného nebyla prokázána stenóza plicní žíly. U jedné pacientky došlo během výkonu k paréze bráničního nervu. Závěr: Katetrizační ablace fibrilace síní pomocí laserového balonu je novou metodou, která umožňuje ostiální izolaci plicních žil. Efekt výkonu přetrvává u většiny pacientů i při dlouhodobém sledování.
Kvalita života u pacientů s fibrilací síní léčených konvenčně nebo katetrovou ablací Bulková V1, Fiala M3, Haman L4, Chovančík J3, Škňouřil L3, Havránek Š1, Pindor J3, Duda J4, Gorzolka J3, Ivanová K2, Pařízek P4 1 II. interní klinika kardiologie a angiologie, VFN UK, Praha, Česká republika 2 Ústav Sociálního lékařství a zdravotní politiky UP, Olomouc, Česká republika 3 Oddělení kardiologie, Nemocnice Podlesí a.s. Třinec, Česká republika 4 I. interní klinika, FN Hradec Králové, Česká republika Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení kvality života a dalších charakteristik u pacientů hospitalizovaných s diagnózou fibrilace síní (FS) a analýza přímých nákladů na léčbu FS u pacientů s ablací. Metodika: Do studie bylo zahrnuto 176 pacientů s konvenční léčbou a 160 pacientů léčených ablací, kteří byli následně sledováni po dobu 2 let. Kvalita života byla hodnocena dotazníkem EQ-5D před výkonem a každých 6 měsíců po výkonu.
Výsledky: V každém stadiu sledování byla kvalita života v obou složkách lepší u pacientů podstupujících ablaci. Ve skupině s ablací bylo ve srovnání se skupinou s konvenční léčbou větší zlepšení kvality života v objektivní složce (z 68 ± 14 na 76 ± 17 versus z 63 ± 14 na 68 ± 18; rozdíl zlepšení p = 0,05) i subjektivní složce (z 65 ± 17 na 71 ± 15 versus z 56 ± 18 na 59 ± 18; rozdíl zlepšení p = 0,05). V ablační skupině poklesl po 2 letech počet dnů hospitalizace (p < 0,001) i pracovní neschopnosti (p = 0,002). Cena konvenční léčby/pacienta/rok klesla ze 49 337 Kč před ablací na 16 504 Kč, respektive 13 576 Kč v 1. a 2. roce po ablaci. Závěr: Ablace FS byla spojena s větším zlepšením kvality života a s významným poklesem dnů hospitalizace, pracovní neschopnosti a nákladů na přidruženou konvenční léčbu.
Katetrizační ablace u seniorů Dostálová H I. interní kardioangiologická klinika, FN Hradec Králové, Česká republika Začátkem minulého století tvořily osoby starší 65 let 3–5 % populace v evropských vyspělých zemích, na konci století jejich počet vzrostl na 12–16 %. V ČR za sledované období (1970–2003) vzrostl počet osob starších 65 let o 14 %. Narůstá jak procentuální zastoupení starých lidí v populaci, tak jejich absolutní počty. I proto jsme se rozhodli soubor pacientů (pt.), kteří podstoupili katetrizační ablaci (KA) na našem pracovišti rozdělit na skupinu seniorů (skupina A) a skupinu pt. pod 65 let (skupina B). V letech 1996–2011 jsme celkem provedli 2 562 KA, pt. nad 65 let tvoří 25,2 % z celkového počtu KA. Zastoupení pt. v obou skupinách (A vs. B) indikovaných ke KA dle typů arytmií: flutter síní (36,5 % vs. 18,3 %), AVNRT (32,1 % vs. 36,7 %), fibrilace síní (13,3 % vs. 16,3 %), neselektivní KA AV junkce (5,7 % vs. 1,5 %), síňová tachykardie (5,4 % vs. 4,5 %), komorová tachykardie (3,6 % vs. 2,8 %), akcesorní spojka (3,4 % vs. 19,8 %), KA SA uzlu (0 % vs. 0,1 %). Procentuální zastoupení mužů a žen se v obou skupinách významně nelišilo. Bezprostřední úspěšnost KA ve skupině A byla 97,4 %, ve skupině B 97,6 %. K reablaci byli pacienti nejčastěji indikováni pro fibrilaci síní, a to v obou skupinách. Celkový výskyt komplikací byl ve skupině A 2,2 %, ve skupině B 2,8 %. Katetrizační ablace u seniorů je bezpečnou a úspěšnou léčebnou metodou, která pro ně neznamená zvýšené riziko komplikací.
C3 není citroën (Aneb co nám přinesla nová generace systému Carto?) Duda J I. interní kardioangiologická klinika FN, Hradec Králové, Česká republika Nejnovější generace 3D mapovacího systému Carto byla uvedena na trh v závěru roku 2009. Začátkem letošního roku bylo tímto systémem vybaveno několik pracovišť v České republice. Také naše kardiocentrum získalo tento nový mapovací systém jako náhradu za předešlou generaci, označovanou jako Carto XP. Příspěvek shrnuje a porovnává dosavadní praktické poznatky a zkušenosti z používání obou variant mapovacího systému. S využitím mapovacího systému Carto 3 jsme od jeho instalace provedli 67 procedur, z toho 60 činily radiofrekvenční ablace (RFA) pro fibrilaci síní. Průměrné hodnoty doby trvání výkonu a skiaskopického času jsme porovnali s poslední stovkou výkonů provedených na starším přístroji Carto XP. Průměrná doba trvání výkonu činila u systému Carto XP 231 minut, resp. 217 min. na systému Carto 3 (p = NS). Skiaskopický čas během ablace fibrilace síní trval u systému Carto XP průměrně 16 min., u novější generace Carto 6,5 min. (p < 0,0001). Za hlavní a nezpochybnitelný přínos tohoto systému považujeme zejména významně sníženou potřebu skiaskopie se všemi pozitivními důsledky pro pacienty i personál.
Optimálny prístup při aplikácii resynchronizačnej liečby u pacientov s fibriláciou predsiení Duchoňová A, Exelová D, Gedeonová A, Kupecová A, Tóthová B Východoslovenský ústav srdcových a cievnych chorôb, Košice, Slovenská republika Úvod: Posledné roky pozorujeme zvyšujúci sa počet pacientov so závažnou systolickou dysfunkciou ľavej komory a fibriláciou predsiení s rychlým prevodom na komory. Mnohí pacienti sú v klinickom štádiu NYHA III-IV. Metóda: V práci popisujeme náš spôsob riešenia týchto pacientov. U týchto pacientov preferujeme impantáciu dvojdutinového kardiostimulátora s možnosťou krátenia AV delay na 10 ms. Implantujeme pravokomorovú elektródu do septa a ľavokomorovú elektródu do koronárného sínusu, ktorú zapájame do predsieňového coilu. Následne programovaním kardiostimulátora nastavujeme minimálny AV delay 0–10 ms. Za účelom dosiahnutia 100 % komorovej stimu-
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 37
A 38
Abstrakta
lácie u niektorých pacientov dopĺňame abláciu atrioventrikulárneho spojenia. Záver: Implantáciu dvojdutinového kardiostimulátora v biventrikulárnom režime a abláciua trioventrikulárneho spojenia považujeme za optimálne a finančne výhodné riešenie u pacientov so závažnou systolickou dysfunkciou ľavej komory vo funkčnej triede NYHA III-IV.
Stimulácia typu AAI – kedy a komu Exelová D, Duchoňová A, Gedeonová A, Kupecová A, Tóthová B, Stančák B, Mišíková S, Komanová E Odd. arytmií a kardiostimulácie, Východoslovenský ústav srdcových a cievnych chorôb, Košice, Slovenská republika Úvod: AAI stimulácia má svoje výhody a nevýhody. Podľa platných odporúčaní je indikovaná u pacientov s dysfunkciou sinoatriálneho uzla a zachovaným atrioventrikulárnym prevodom. Metóda: Pacienti s dysfunkciou SA uzla sa na našom pracovisku podrobili vyšetreniu Wenckebachovho bodu metódou transezofageálnej stimulácie alebo perimplantačne. Výhody AAI stimulácie spočívajú v jednoduchšej implantácii a v možnosti fyziologickej stimulácie. U starších pacientov so zachovalým prevodom AV uzla sme preferovali implantáciu jednodutinového kardiostimulátora v režime AAIR, u mladších dvojdutinového kardiostimulátora s možnosťou redukcie komorovej stimulácie. Záver: AAI stimuláciu preferujeme u starších pacientov so zachovalým AV prevodom. Okrem spomínaných výhod naša preferencia sa opiera aj o ekomomickú výhodu tohto typu implantácie.
Iniciálne skúsenosti s transseptálnou punkciou pomocou rádiofrekvenčnej ihly Gedeonová A, Exelová D, Kupecová A, Tóthová B, Stančák B, Mišíková S, Komanová E Arytmologické oddelenie, Východoslovenského ústavu srdcových a cievnych chorôb, Košice, Slovenská republika Úvod: Posledné roky sledujeme zvýšený počet výkonov v ľavej predsieni. Prvým predpokladom ich realizácie je úspešná transseptálna punkcia. V prípade dilatovanej ľavej predsiene alebo redundantného septa býva táto veľmi obtiažna. Alternatívnym riešením u týchto pacientov je použitie špeciálnej ihly s možnosťou aplikácie rádiofrekvenčného prúdu.
Súbor pacientov a metóda: V práci popisujeme priebeh transseptálnej punkcie, možnosti využitia špeciálnej ihly, aplikácier ádiofrekvenčnej energie, analyzujeme prínos novej rádiofrekvenčnej transseptálnej ihly pred ablačným zákrokom. Pri punkcii využívame intrakardiálne ECHO. Rádiofrekvenčnú transseptálnu ihlu sme použili u 8 pacientov. U všetkých pacientov bola transseptálna punkcia úspešná pri aplikácii energie. Záver: V porovnaní s klasickou (manuálnou) transseptálnou ihlou sme registrovali významne kratšie procedurálne aj fluoroskopické časy. Procedúra bola zo strany pacienta lepšie tolerovaná a prelekára fyzicky menej námahavá.
a standardní anesteziologické monitoraci pacienta bezpečnou variantu kompletního kataterizačního odstranění elektrodového systému. S ohledem na komplexnost těchto výkonů by měly být prováděny ve vysoce specializovaných centrech. Tato přednáška se zaměřuje na komplexní přístup k pacientovi z hlediska sestry i lékaře, včetně fotodokumentace a možných komplikací.
Význam psychickej a fyzickej prípravy pacienta pred invazívnym terapeutickým zákrokom ako prevencie možných komplikácií počas samotného zákroku
Elektrokardiogram (EKG) je základní součástí každého kardiologického vyšetření a má zvláštní význam při studiu poruch srdečního rytmu. Praxe nám ukazuje, že zhotovení EKG záznamu se nevěnuje vždy dostatečná pozornost. EKG vyšetření je pro většinu z nás každodenní rutinou a provádíme ho automaticky, a proto bychom si měli občas připomenout základní principy pro pořizování klidového EKG a interpretaci EKG záznamu. Při získávání kvalitního EKG záznamu bychom neměli zapomínat na pomůcky, jako jsou holící potřeby, neboť ochlupení zhoršuje, někdy až znemožňuje, jeho pořízení. Další nezbytnou pomůckou je EKG gel, který bychom si neměli plést s ultrazvukovým gelem, který je akusticky vodivý na rozdíl od elektricky vodivého EKG gelu. Pokud EKG gel nemáme k dispozici, je vhodné pokožku pod elektrodami alespoň navlhčit. Pokud EKG gel používáme, musíme být opatrní i při jeho nanášení, aby zůstal po přítlaku pod elektrodami nebo jen mírně přesáhl jejich obrys. I když se zdá tato příprava časově náročnější, je nutné dodržení postupu, neboť se nám může stát, že lékaři předložíme místo 12svodového EKG pouze „průměr“ příslušných svodů. Při kombinaci více špatných faktorů můžeme pořídit EKG záznam, který neodpovídá skutečnosti, a případně může vést ke špatné diagnostice. Toto sdělení si bere za cíl v několika příkladech připomenout, na co by se nemělo zapomínat při monitoraci EKG (a to především u tzv. 12 svodového EKG).
Ginzeriová E, Galovičová D, Sabolová Z NUSCH, a.s., Bratislava, Slovenská republika V našej prednáške sme sa zamerali na jednotlivé fázy psychickej a fyzickém prípravy pacienta pred invazívnym terapeutickým zákrokom (rádiofrekvenčná katétrová ablácia, izolácia pľúcnych žíl). Riziko vzniku komplikácií, či už akútnych alebo chronických sa nedá podceňovať. Alergické reakcie po podaní intravenóznej terapie, pseudoaneuryzmy, tromboembólie, či tamponáda srdca patria k niezriedkavým ale aj závažným komplikáciám invazívnych zákrokov. V záujme pacienta, ale aj zdravotníckeho personálu je v prvom rade týmto komplikáciám predchádzať a v prípade ich výskytu ich úspešne zvládnuť. Sú vypracované štandardné postupy prípravy pacientov před invazívnym zákrokom, ktoré platia na väčšine invazívnych pracovísk. Nás ale zaujímalo a to aj vzhľadom k rozvíjajúcim sa a stále viac používaným technikám (napr. ICE při izolácii pľúcnych žíl), či príprava pacienta nad rámec štandardu môže prispieť k lepšej prevencii výskytu spomínaných komplikácií a či existuje aj súvis medzi skutočne dôkladnou psychickou prípravou pacienta a jeho spoluprácou počas samotného zákroku.
Úskalí pořizování kvalitních EKG záznamů Hanáková H, Štefanová A IKEM – klinika kardiologie, Praha, Česká republika
Laserová extrakce elektrod
Transseptální punkce pomocí radiofrekvenčního proudu
Grofková H, Šimková D, Kvapilová V, Táborský M I. interní klinika – kardiologická FN, Olomouc, Česká republika
Holdová K, Plevková L, Brada J, Holy F, Baroch J Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
Extrakce stimulačních a defibrilačních elektrod představuje vysoce efektivní a při kontrole ICE
Úvod: Fibrilace síní je celosvětově rozšířená chronická porucha srdečního rytmu charakte-
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Abstrakta
rizovaná rychlou, nekoordinovanou akcí síní. Alternativní metodou léčby fibrilace síní jsou katetrizační techniky, které patří mezi kurativní postupy, tj. cílené selektivní katetrizační ablace. Jedná se o komplexní výkon vedoucí k elektrické izolaci aktivních ložisek v PŽ od ostatních částí svaloviny levé síně. Metodika: Pro přístup do levé síně se používá transseptální punkce pod kontrolou intrakardiálního echa. U fibrilace síní jsou potřeba provést jednu až dvě samostatné transseptální punkce za použití transseptální jehly BRK (SJM) a preformovaných zavaděčů. Může zde nastat problém při opakovaných transseptálních punkcí nebo u pacientů po operacích septa či kardiochirurgických výkonech. Další nebezpečí transseptálních punkcí je perikardiální výpotek. V některých případech a z důvodu eliminace těchto komplikací používáme na našem pracovišti speciální transseptální jehlu NRG s RF punkčním generátorem od firmy Baylis. Tuto metodu jsme v naší nemocnici použili u 91 pacientů. Závěr: Transseptální jehla NRG s RF punkčním generátorem je alternativní metoda transseptální punkce. Používáme ji na našem pracovišti při komplikovaných výkonech, kdy nestačí pouze mechanická transseptální punkce a bylo by nebezpečí vzniku komplikací.
ledvinné tepny. Poté postupně zavedeme elektrofyziologický katétr do pravé a levé renální tepny. Z distální části katétru pak lokálně aplikujeme radiofrekvenční energie, která funkčně ovlivňuje inervaci sympatiku v renálních tepnách. Závěr: Velkým potenciálním přínosem renální katetrizační denervace sympatického nervstva je, že nám poskytuje alternativní způsob k často neúčinné farmakologické léčbě u nemocných s dlouhotrvající špatně korigovatelnou hypertenzí. Selektivní denervace eferentních anebo aferentních sympatických vláken může modulací celkového sympatického tonu nejen snížit tlak krve, ale i působit proti nežádoucím účinkům chronické hyperaktivity sympatiku na koncových orgánech a snížit tak riziko kardiovaskulární a cerebrovaskulární morbidity a mortality. Tento minimálně invazivní katetrizační zákrok se z dostupných dat jeví jako bezpečný a není provázen závažnějšími komplikacemi. Pro konečné zhodnocení této nové nefarmakologické metody, která vykazuje trend poklesu krevního tlaku, je však potřeba dlouhodobého sledování, rozšíření souboru probandů v randomizovaných multicentrických studiích. Podrobná charakteristika souboru a výsledky intervence budou prezentovány při ústním sdělení.
Efektivita denervace sympatického nervového systému v renálních tepnách aplikací RF energie u rezistentní formy arteriální hypertenze
Homolová L, Trávníčková O, Fridrichová A, Šedivá L Kardiologické oddělění, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
Holý F, Baroch J, Kralovec Š, Brada J, Petrů J, Neužil P Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Fibrilace síní jako nejčastější arytmie v populaci má více možností řešení. Kromě medikamentózní a nefarmakologické léčby této arytmie je další možností elektrická kardioverze. Toto řešení je sice jen dočasné a nevyléčí arytmii, nicméně nastolení sinusového rytmu je důležitým faktorem předcházející elektrické remodelaci síní Soubor nemocných a metodika: Ve svém sdělení předkládáme naše zkušenosti s elektrickou kardioverzí u celkem 3 550 nemoných. Část nemocných měla zároveň implantovaný KS/ICD. Všichni nemocní byli v době kardioverze antikoagulovaní, u části provádíme echokardiografické vyšetření jícnovou sondou. Provedení či neprovedení jícnové echokardiografie závisí vždy na individuální situaci nemocného. Ve svém sdělení uvádím přesnou metodiku provádění el. kardioverze, přípravu na výkon i ošetřovatelskou péči po kardioverzi. V průběhu let se některé postupy měnily. Výsledky a závěry: Úspěšnost kardioverze se v jednotlivých letech pohybovala
Úvod: Arteriální hypertenze (AH) je nečastějším kardiovaskulárním onemocněním v ekonomicky vyspělých zemích a je velmi významným faktorem přispívajícím ke kardiovaskulární a cerebrovaskulární morbiditě a mortalitě. AH je úzce spojena se zvýšenou aktivitou sympatického nervového systému. Ten hraje velmi důležitou roli při řízení celého krevního oběhu a působí jako regulační mechanizmus kardiovaskulárního systému i ledvin. Cíl: Hlavním cílem je zjistit efektivitu denervace tonu sympatického nervového systému v renálních tepnách u souboru hypertoniků rezistentních k farmakoterapii. Metodika: Na angiografickém systému zobrazíme kontrastní látkou oblasti pravé a levé
Elektrická kardioverze. Naše zkušenosti z pohledu sestry
od 86 % do 98 %. Nejvíce úspěšnost stoupla v souvislosti s použitím bifázického výboje. Nezaznamenali jsme žádnou závažnou komplikaci, pouze v jednom případě došlo k poškození funkce stimulátoru, s nutností výměny přístroje. Ve třech případech jsme zaznamenali tromboembolickou komplikaci, vždy do periferního řečiště. Ve všech těchto případech byli nemocní účinně antikoagulováni. Naše rozsáhlá zkušenost nám dovoluje předcházet možným kmplikacím.
Synkopa na podklade AV blokády III. stupňa pri fulminantnej forme Lyme boreliózy (popis prípadu) Hudčeková M, Vojtková M, Bernátová I Odd. arytmií a kardiostimulácie, Národný ústav srdcových a cievnych chorôb, Bratislava, Slovenská republika Úvod: Lymská borelióza patrí medzi infekčné ochorenie, primárne prenášané kliešťami, ktoré v posledných rokoch zaznamenalo 36 % nárast. Pre klinikov představuje opakovane diagnostický problém, ktorý má za následek neskorý začiatok adekvátnej terapie s častým přechodím infekcie do chronických štádií ochorenia. Postihnutie srdca najčastejšie zapadá do klinického obrazu akútne prebiehajúcej perimyokarditídy. Kazuistika: V prezentácií popisujeme prípad 20-ročného lesníka, bez internistickej morbidity. Po týždeň trvajúcej slabosti sa pridružili opakované synkopy, pri ktorých sa objektivizovala AV blokáda III. stupňa. Pac. bol zabezpečený dočasnou kardiostimuláciou, neskôr až KS dependentný. Vzhľadom na zápalový syndróm sme aj napriek absencii laboratorně potvrdenej diagnózy začali okamžite i.v. liečbu špecifickou antibiotickou liečbou pre Lyme boreliózu (Ceftriaxon 2x2gr i.v.). S odstupom času výsledky laboratórnych vyšetrení jednoznačne potvrdili aktívnu infekciu Boreliaburgdorferi s výrazne pozitívnymi IgM a IgG protilátkami, ako i PCR dôkazom. Na 3 deň po začiatku ATB liečby dochádza k obnoveniu AV prevodu a v priebehu ďalších dní postupne k normalizácii PQ intervalu až na fyziologické hodnoty. V ATB liečbe pokračujeme do 30 dní, prináslednom ERGO vyšetrení po ukončení liečby dokumentujeme normálnu prevodovú kapacitu AV uzla. Záver: Lymeborelíóza predstavuje závažný medicínsky problém. Aktívna infekcia prebieha buď s nespecifickými príznakmi, výnimkou nie sú ani fulminantné formy perimyokarditídy. Včasná ATB liečba má potenciál zabrániť trvalému poškodeniu zdravia a progresii infekcie do chronických stavov.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 39
A 40
Abstrakta
Náhlá smrt srdeční Janíčková S, Javorková H, Sepši M Interní kardiologická klinika – Holterovo monitorování, FNB Bohunice, Brno, Česká republika Úvod: Náhlá smrt srdeční (NSS) představuje jeden z problémů současné kardiologie, kdy jsou ohroženi pacienti nejen se strukturálním onemocněním srdce, ale i bez známého organického postižení. Popis případů: Autorky představují tři kazuistiky. Pacienta s ischemickou chorobou srdeční, po infarktu myokardu staršího data, kdy během 24 hod. ambulatního monitorování EKG (indikovaným pro kvantifikaci komorových extrasystol) došlo k náhlému úmrtí. Druhou kazuistiku závažných recidivujících synkopálních stavů s arytmickým podkladem je případ mladé pacientky bez průkazu organického postižení srdce. V tomto případě byl diagnostikován syndrom „long QT“, kdy šlo o vrozené prodloužení QT intervalu na EKG (potvrzeno genetickým vyšetřením). Na základě toho byla pacientka indikována k implantaci kardiodefibrilátoru a v dalším sledování již došlo k záchytu arytmie a správné terapii ICD. Třetí kazuistikou je pacientka s komorovými extrasystolami z více ložisek, s nasazeným betablokátorem, kdy následně byla pro výskyt fibrilace komor včas zaléčena implantovaným kardiodefibrilátorem. Závěr: Výskyt NSS je stálou hrozbou. Naší společnou snahou je odhalit co nejvíce rizikových znaků, které umožní stratifikovat jedince ohrožené NSS, tyto potom indikovat ke specializovaným vyšetřením – k odhalení možného arytmogenního substrátu nebo patologii genotypu.
Katetrizační léčba pacientů po chirurgické ablaci fibrilace síní Jansová H, Wichterle D, Tanzerová M KK IKEM, Praha, Česká republika Chirurgická ablace fibrilace síní je v současné době indikována u pacientů s fibrilací síní, kteří jsou zároveň indikováni ke kardiochirurgickému zákroku na základě strukturálního srdečního onemocnění, nejčastěji se jedná o chlopenní rekonstrukce či aortokoronární bypass. Chirurgická ablace fibrilace síní jako samostatný zákrok se v současné době provádí pouze u nemocných, u kterých jiné metody léčby včetně katetrizačních selhávají. Rozsah ablace se různí v závislosti na tom, zda se jedná o paroxyzmální, perzistující či permanentní fibrilaci síní. Výkon může zahrnovat následující zákroky: izolaci levostranných i pravostranných plicních žil, box lession, linie na mitrálním a trikuspidálním
isthmu, další linie v pravé i levé síni, ablace vegetativních ganglií a případně resekce ouška levé síně. První léčebné chirurgické postupy fibrilace síní se prováděly tradiční chirurgickou technikou, tedy ablační linie byly vytvářeny pomocí incize a sutury. V poslední době došlo k vývoji celé řady alternativních zdrojů ablační energie za účelem snížení náročnosti zákroku. Nejčastěji je využívána technika radiofrekvenční ablace, s použitím unipolárních či bipolárních radiofrekvenčních sond. Dalšími používanými metodami jsou např. kryoablace nebo High-intensity focusedultrasound (HIFU). V IKEM byla poprvé provedena chirurgická ablace fibrilace síní za použití radiofrekvenčního proudu v roce 2000. Pacienti jsou kontrolováni během 3 měsíců po ablaci a pak v šestiměsíčních intervalech minimálně po dobu dvou let. Výskyt rekurence fibrilace síní u těchto pacientů je výrazně méně častý než výskyt pravidelných síňových makroreentry tachykardií, vzniklých v důsledku inkompletních ablačních linií. Tyto arytmie jsou většinou refrakterní na antiarytmickou léčbu a pacienti si často stěžují na zhoršení symptomů, které je způsobeno rychlejší komorovou frekvencí než při původní fibrilaci síní. V těchto případech je možno využít elektrofyziologické mapování a provést katetrizační ablaci k odstranění nekompletních lézí. Na našem pracovišti byla od roku 2000 provedena katetrizační post-MAZE ablace u 45 pacientů pro rekurenci síňových arytmií a fibrilaci síní. U 22 pacientů se jednalo o konkomitantní chirurgický výkon, zatímco u 23 pacientů byla provedena epikardiální „standalone“ ablace. Před provedením katetrizační ablace jsme u pacientů hodnotili kompletnost izolace plicních žil a jednotlivých síňových linií. Charakteristiky souboru jsou: věk 61 ± 7 let, EF 51 ± 11 %, LS MM PLAX: 47 ± 5 mm, charakter FiS – paroxyzmální 34 %, perzistující 25 %, dlouhodobě (> 1 rok), perzistující 40 %, doba od chirurgie do 1. ablace: 26 ± 28 měsíců. Výsledná data ukázala, že kompletní izolace plicních žil byla dosažena v 7 %, CTI blok byl ověřen u 64 %, MI blok u 59 % a stropní blok u 30 % pacientů. Závěr: Interpretace výsledků chirurgické ablace je vzhledem k nejednotné indikaci k výkonům i vzhledem k použití různých ablačních technik prozatím obtížná. Naše zkušenosti ukazují, že klinické výsledky chirurgické MAZE procedury jsou limitovány nekompletní izolací plicních žil, avšak předchozí chirurgická procedura usnadňuje katetrizační dotvoření celistvosti ablačních linií. Vzhledem k četnému výskytu levostranných síňových arytmií by symptomatičtí pacienti po MAZE proceduře měli být indikováni přímo ke komplexní RFA i v případě, kdy se primárně manifestuje jen typický flutter síní.
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Subkutánní ICD Cameron Health, klinické použití systému v prevenci NSS. Soubor nemocných a kazuistika implantace jednoho nezletilého nemocného Kadlecová M, Kemzová K, Horníková P, Šedivá L Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: Subkutánní ICD je zcela nový přístup k prevenci náhlé srdeční smrti. Tento systém je možno implantovat i nemocným, u kterých není možné zavést defibrilační elektrody endovazálně z nejrůznějších důvodů. Jednou z nejčastějších indikací v naší nemocnici je implantace u nemocných po extrakci defibrilačního systému. Soubor nemocných a metodika: V naší nemocnici byl v r. 2010 implantován subkutánní systém Cameron Health celkem 14. Jak bylo popsáno v úvodu, nejčastější indikací je stav po extrakci endovazálního defibrilačního systému s následnou obliterací žilního systému. V jednom případě jsme systém implantovali u nemocné s hypertrofickou kardiomyopatií, kde běžné ICD přístoje nedokázaly terminovat fibrilaci komor (vysoký defibrilační práh u extrémní hypertrofie srdce) pro nedostatečnou energii výboje. Ve svém sdělení předkládám kazuistiku mladého nemocného (16 let), u kterého byl explantován ICD přístroj pro poruchu systému při infrakci elektrody. Popisuji postup předimplantační přípravy nemocného, perioperační péči, administrativní opatření u nezletilého nemocného Závěr: Implantace subkutánního ICD systém je účinnou a bezpečnou alternativou k implantaci ICD s endovazálními elektrodami. Perioperační péče o tyto pacienty je složitější a vyžaduje individuální ošetřovatelský přístup
Neúspěchy a komplikace při zavádění levokomorové elektrody Karpíšková M, Chalupníková L, Horáková L I. interní kardioangiologická klinika, FN, Hradec Králové, Česká republika Biventrikulární stimulace je v současné době standardní léčbou některých pacientů s pokročilým srdečním selháváním. Cílem sdělení je analýza souboru nemocných, u kterých bylo zavádění levokomorové (LV) elektrody provázeno vznikem komplikace a/nebo neúspěšné. V letech 2001 až 2011 bylo na našem pracovišti indikováno k resynchronizační léčbě celkem 322 nemocných (255 mužů, 67 žen).
Abstrakta
V 236 případech se jednalo o ICD s biventrikulární stimulací, přičemž u 214 nemocných (91 %) byla implantace úspěšná. U 11 nemocných (4,7 %) došlo během výkonu ke vzniku komplikace. I přes vznik komplikace (disekce koronárního sinu) byla implantace celého systému úspěšně dokončena u 5 nemocných. Příčinou neúspěšného zavedení LV elektrody byly anatomické poměry koronárního sinu (v 15 případech) disekce nebo perforace koronárního sinu (v 6 případech) a u jedné pacientky srdeční tamponáda. K implantaci biventrikulárního kardiostimulátoru bylo indikováno 86 nemocných, z nich u 77 (89,5 %) byl výkon úspěšný. V 5 případech (5,8 %) byla implantace doprovázena vznikem komplikace (4 x disekce a 1x perforace koronárního sinu), přesto u 3 z nich byla implantace úspěšně dokončena. U 9 nemocných (10,5 %) se LV elektrodu zavést nepodařilo – z důvodu anatomických poměrů (7 x) nebo disekce koronárního sinu (2 x). Polovina pacientů po neúspěšném zavedení LV elektrody byla řešena videotorakoskopickým přístupem. Nikdo z pacientů v souvislosti s komplikovaným či neúspěšným zavedením LV elektrody během výkonu i v průběhu 30 dnů po výkonu nezemřel. Závěrem lze konstatovat, že u našeho souboru 322 nemocných bylo zavedení LV elektrody neúspěšné v 9,6 % a provázené komplikací v 5 %. I přes vznik komplikace byl výkon úspěšně dokončen u 8 ze 16 nemocných.
Implantace trvalého kardiostimulátoru z důvodu bradyarytmické synkopy a presynkopy Kiršbaumová G, Horáčková M, Popelka J, Kopečný M I. interní kardioangiologická klinika FN, Hradec Králové, Česká republika Nejčastějším symptomem bradyarytmií bývá synkopa či presynkopa. Implantace kardio stimulátoru (KS) je v současné době jedinou a suverénní léčbou. Cílem naší prospektivní studie byla analýza souboru nemocných indikovaných k implantaci trvalého KS z důvodu bradyarytmické synkopy a presynkopy. V časovém rozmezí 1 roku (od 1. 9. 2009 – do 31. 8. 2010) bylo na našem pracovišti provedeno celkem 266 primoimplantací KS. Vlastní soubor tvořilo 169 pacientů (91 mužů, 78 žen, průměrný věk 76 ± 11 let, věkové rozmezí 33 – 94 let), u kterých byl KS zaimplantován pro bradyarytmickou synkopu/presynkopu. K implantaci KS bylo indikováno 103 pacientů
(61 %) po prodělané synkopě a 66 pacientů (39 %) s anamnézou presynkopy (pocit slabosti, motání hlavy, zatmění před očima nebo pocity hučení v uších). EKG nálezem byl u 84 pacientů (50 %) sick sinus syndrom, u 65 pacientů (38 %) síňokomorová blokáda II.–III. stupně a u 20 pacientů (12 %) fibrilace síní s pomalou komorovou odpovědí. U sledovaného souboru byl implantován dvoudutinový KS ve 119 případech (70 %). Zavedení dočasné stimulační elektrody předcházelo implantaci trvalého KS u 27 pacientů (16 %). Průměrná doba sledování po primoimplantaci KS byla u našeho souboru 12 měsíců. 143 nemocných (84,5 %) nemělo recidivu synkopy či presynkopy, u 11 nemocných (6,5 %) symptomy přetrvávaly (porucha funkce KS nebyla prokázána), 15 nemocných (9 %) se ve stanoveném termínu na kontrolu nedostavilo.
Role telemedicíny u pacientů s ICD Klimeš D, Táborský M, Fedorco M, Rohánek P I. interní klinika – kardiologická, FN Olomouc, Česká republika Historie telemedicíny se datuje již od sedmdesátých let minulého století, nicméně až v posledních deseti letech dochází k výraznému rozšíření využití telemedicíny zejména u implantabilních defibrilátorů. Sdělení se zabývá telemonitorací pacientů s implantabilním kardiovertrem-defibrilátorem, jejím technickým principem, efektivitou dálkové monitorace pohledem klinických studií a situací v ČR.
Reveal jako pomůcka při diagnostice synkop Klozová H, Fišerová V, Ostrihoňová J Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Reveal – implantabilní monitorovací jednotka srdeční činnost. Pacient, muž narozen 1976, poprvé asi ve 12. letech kolapsový stav. 12/2009 při řízení motorového vozidla ztráta vědomí s následnou autonehodou. Následovalo podrobné kardiologické a neurologické vyšetření, příčina synkopy však neobjasněna. Pacient doporučen na naše pracoviště k superkonziliárnímu vyšetření. 4/2010 implantován Reveal. 24. 3. 2011 při jízdě v MHD ztráta vědomí. Při interrogaci přístroje Reveal porucha rytmu nezjištěna. 7. 10. 2011 vsedě, bez prodromů, synkopa s poraněním nosu. Při interrogaci Reveal zjištěna asystolie delší než 8 vteřin. Pacient indikován k implantaci kardiostimulátoru.
Pacient, muž narozen 1982, až do 12/2009 bez zdravotních obtíží. Od 12/2009 manifestace synkop, opakovaně vyšetřován, příčina nezjištěna. V 3/2010 doporučen na naše pracoviště k superkonziliárnímu vyšetření. V 5/2010 implantován záznamník Reveal. 10. 12. 2010 vsedě celková slabost a bezvědomí. Při interrogaci Reveal zjištěna bradykardie s fr. pod 20/min. s následnou asystolií cca 15 vteřin. Pacient indikován k implantaci kardiostimulátoru. Závěr: Záznamník Reveal jednoznačně napomáhá k objasnění synkop.
Význam trvalé izolace plicních žil Královec Š, Holý F, Holdová K, Plevková L, Mráček M, Mudroch M, Brada J, Neužil P Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Prezentace shrnuje význam dosažení trvalé izolace plicní žíly v léčbě fibrilace síní. Porovnáme různé metody dosažení bloku vedení a technologie používané v současné době včetně dostupné literatury a posledních zkušeností z našeho pracoviště. Zkusíme také na základě výsledků studií jak našich, tak publikovaných v odborné literatuře, posoudit význam trvalé izolace PŽ pro úspěšnost léčby fibrilace síní a pojmenovat parametr úspěšnosti léčby FS v závislosti na způsobu sledování pacientů po výkonu.
Nová metoda prevence tromboembolických příhod při fibrilaci síní pomocí katetrizačního uzávěru ouška levé síně Kubelková M, Fořtová Z, Linhartová R IKEM, Praha, Česká republika Fibrilace síní je nejčastěji se vyskytujícím druhem srdeční arytmie. Dvě třetiny nemocných s fibrilací síní mají vysoké riziko vzniku tromboembolických příhod, jejichž největší komplikací je cévní mozková příhoda (CMP), řadící se k nejčastějším příčinám úmrtí a trvalé invalidity u dospělých v České republice. Převážná část trombů se vytváří v levé síni. Účinnou prevencí vzniku trombů je antikoagulační terapie. Pro pacienty, u nichž je antikoagulační léčba kontraindikována nebo z jiných příčin nelze dosáhnout účinné antikoagulace, je proto vhodnou alternativou katetrizačně prováděný uzávěr ouška levé síně pomocí balonkového okluderu. Prezentujeme kazuistiky výkonů prováděných na našem pracovišti.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 41
A 42
Abstrakta
Renální denervace Kvapilová V, Ondrejková J, Šmukařová M, Táborský M I. interní klinika – kardiologická, FN Olomouc, Česká republika Hypertenze je nejčastější kardiovaskulární onemocnění, které postihuje 20–50 % dospělé populace ve vyspělých zemích. Cílových hodnot krevního tlaku dosahuje maximálně polovina léčených hypertoniků v obecné populaci. Denervace renálního sympatiku katetrizační cestou představuje novou metodu v léčbě rezistentní hypertenze. Tato přednáška poskytuje ucelený pohled na problematiku katetrizační léčby rezistentní hypertenze.
Laserová extrakce stimulačních a defibrilačních elektrod Kycltová V, Weinlichová I, Kovaříková D, Stránská M, Vykydalová H, Petrů J Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: S rostoucím počtem implantovaných stimulačních a defibrilačních systémů stoupá i počet nemocných indikovaných k extrakci elektrod. Výkony je možné provádět endovazálně (s pomocí speciálního extrakčního instrumentária) či chirurgicky. Soubor: Představujeme soubor nemocných, u kterých byla extrakce elektrod provedena pomocí laserového extrakčního systému (Spectranetics). Od ledna 2009 do listopadu 2011 bylo provedeno celkem 118 extrakcí s použitím laseru. Za poslední rok 41 ze 49 celkově provedených extrakčních výkonů. Výkony standardně provádíme v celkové anestezii, na elektrofyziologickém sále, s kardiochirurgickým zázemím. Mortalita byla nulová. Úspěšnost přes 95 %. Závěr: Naše zkušenosti s laserovým extrakčním systémem jsou velmi pozitivní. Jedná se o metodu velmi rychlou, efektivní a bezpečnou.
Naše pětileté zkušenosti s izolací plicních žil kryobalonem. Ošetřovatelské postupy Livorová J, Šimurdová M, Fridrichová A, Šedivá L Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: Fibrilace síní je nejčastější arytmie v populaci. Farmakologická terapie této arytmie není v současné době dostatečně účinná, nezamezuje návratnosti arytmie a současně vedlejší
nežádoucí účinky léků zamezují použití těchto preparátů ve všech případech. Z tohoto důvodu se stále rozšiřují nefarmakologické postupy v terapii fibrilace síní. Na našem pracovišti je kromě radiofrekvenční izolace plicních žil v řadě případů používána izolace pomocí kryobalonu. Ve svém sdělení popisuji ošetřovatelské postupy týkající se tohoto výkonu Soubor nemocných a metodika: Náš soubor činil od r. 2007 do konce listopadu 2011 celkem 366 nemocných. V počátečním roce 2007 to bylo jen 23 nemocných, s postupným nárůstem počtu nemocných léčených touto metodou a ustálením počtu na zhruba 90/rok. Ve svém sdělení ukazujeme ošetřovatelské postupy, psychologickou přípravu na výkon i poučení po výkonu. Vzhledem k tomu, že zaváděcí sheat pro kryobalon je většího kalibru (12 F), je ošetření vpichů náročné i z hlediska sestry. Tuto situaci komplikuje ještě fakt že, při izolaci plicních žil je na našem oddělení používáno intrakardiální echo, opět zaváděné zavaděčem s vyšším kalibrem. Výsledky a závěr: V retrospektivní analýze hodnotíme akutní výsledky více než 350 nemocných. Uvádíme nízkou frekvenci komplikací, které jsou vázány především na komplikace související s žilním vstupem. Častější jsou u žen a nemocných s výraznou nadváhou. Výhodou této metody je relativní jednoduchost a v porovnání s ostatními metodami i kratší trvání výkonu. Naopak nevýhodou je nemožnost použití u chroničtějších forem fibrilace síní a u trigrů, které jsou mimo plicní žíly.
Nakládání s kardiostimulátorem po smrti pacienta Myšáková H Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Legislativa platná pro nakládání s implantovanými kardiostimulátory pro smrti pacienta v České a Slovenské republice a porovnání rozdílů v obou zemích. Porovnání legislativy a dalšího využití kardiostimulátorů v jiných zemích. Teoreticky správný způsob nakládání s kardio stimulátory po smrti pacienta a porovnání s reálnou praxí u nás a na Slovensku. Možnosti dalšího využití explantovaných kardiostimulátorů.
Edukace pacientů s implantabilními kardiovetery-defibrilátory Nečasová L Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Stres vyvolaný nemocničním prostředím je zodpovědný za fakt, že si pacienti jsou schopni
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
zapamatovat jen zlomek informací, které jim jsou v průběhu pobytu podány. Proto jsme zavedli program edukace pacientů s implantabilními kardiovetery-defibrilátory. Jeho cílem je pomoci pacientům vyrovnat se s realitou život ohrožujícího onemocnění, se všemi jeho důsledky a omezeními a motivovat je k aktivní spoluúčasti na své léčbě a spolupráci se zdravotnickým personálem. Edukaci provádíme ve třech pilířích. Před výkonem – shrnutí vědomostí nemocného a podání chybějících informací o onemocnění, plánovaném výkonu a časném pooperačním průběhu, upozornění na podstatná omezení z hlediska technických požadavků přístroje; edukace po výkonu před propuštěním z nemocnice – vysvětlení pooperačního průběhu, péče o operační ránu, rady, jak se zachovat v případě výbojů, poučení, jaké činnosti lze s přístrojem ICD provádět a jaké nikoli, základní informace o pohybovém režimu a o průběhu periodických kontrol funkce přístroje ICD. Pokud je pacient vybaven přístrojem pro dálkové sledování, doplňujeme informace týkající se tohoto typu sledování. Součástí této fáze je cílená psychologická podpora u pacientů po opakovaných adekvátních i neadekvátních výbojích, u poruch tělesného schématu, a dále u úzkostných a panických poruch spojených s výskytem život ohrožujících arytmií a přítomností implantovaného přístroje. Ve třetím pilíři je edukace zaměřena na prohlubování znalostí o onemocněních spojených se vznikem život ohrožujících arytmií v rámci pravidelných setkání a seminářů zaměřených na problematiku poruch srdečního rytmu a v podpoře online poradny a dostupnosti informací o onemocnění na webových stránkách Kliniky kardiologie.
Nefarmakologická léčba chronického srdečního selhání Ondrejková J, Kvapilová V, Fedorco M, Táborský M I. interní klinika – kardiologická, FN Olomouc, Česká republika Biventrikulární kardiostimulace je dnes již standardní metodou nefarmakologické léčby pokročilého chronického srdečního selhání. Spočívá ve stimulaci srdečních komor ze dvou míst – z pravé komory a z laterální stěny levé komory elektrodou zavedenou cestou koronárního sinu (CS) do jeho bočné větve. Synchronizace stahu levé komory tak vede následně ke zmírnění symptomů chronického srdečního selhání. Implantační procedura je technicky náročný výkon jak pro operatéra, tak pro asistující personál. Prezentace se zaměřuje na implantaci u konkrétního pacienta a popisuje názorně na videoukázkách ana-
Abstrakta
tomické poměry, které mohou být překážkami v nekomplikovaném zavádění stimulačního systému. Dále hodnotí přínos této implantace prostřednictvím echokardiografického vyšetření před výkonem, po výkonu a s dvouměsíčním odstupem.
Denervace sympatického nervového systému v renálních tepnách u rezistentní formy arteriální hypertenze Pařízková A, Stránská M, Vykydalová H, Holý F, Schejbalová M, Neužil P Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: Arteriální hypertenze je nejčastější kardiovaskulární onemocnění, postihuje 20–50 % dospělé populace ve vyspělých zemích. Renální sympatikus přispívá k rozvoji a udržení hypertenze. Mezi nové přístupy v léčbě rezistentní hypertenze patří denervace renálního sympatiku intervenční cestou. Metodika: Po punkci v oblasti pravého nebo levého třísla je za pomoci kontrastní látky proveden nástřik cévního systému v oblasti pravé a levé ledvinné tepny včetně aorty. Po nástřiku kontrastní látky postupně zavádíme do levé a pravé ledvinné tepny řiditelný katétr za pomoci kterého aplikujeme radiofrekvenční energii. Tím dochází k přerušení nervových vláken renálního sympatiku. Výkon se provádí v celkové anestezii, za důsledné monitorace pacienta. Závěr: Tato nefarmakologická metoda je jedinou a první léčbou rezistentní formy arteriální hypertenze, jeví se jako bezpečná a úspěšná. U všech pacientů došlo k významnému poklesu zvýšených hodnot krevního tlaku. Tato nová katetrizační metoda by mohla přinést žádoucí efekt trvalého snížení krevního tlaku.
Subkutánní implantace ICD Plevková L, Holdová K, Brada J, Baroch J, Holý F Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: SQ-Rx ICD od firmy Cameron Health je první kardioverter defibrilátor implantovaný subkutánně bez nutnosti intravenózní implantace elektrod. Metodika: SQ-Rx ICD (145 g, 78,2 x 65,5 x 15,7 mm) se implantuje pacientům, kteří mají vysoké riziko náhlé srdeční smrti, ale konveční intravaskulární ICD systém u nich není možné implantovat (riziko inf. endokarditidy, vrozené srdeční vady, omezený venózní přístup, apod.). Tento systém je schopný dodat energii 80 J bi-
fázicky v průběhu nabíjecího času do 9 sekund, při implantaci není nutná skiaskopie, ale musí být zajištěn dostatečný transtorakální sensing EKG nemocného vhodnou polohou přístroje a elektrody. V naší nemocnici jsme od 14. 2. 2010 úspěšně provedli implantaci SQ-Rx ICD u 14 nemocných. Závěr: SQ-Rx ICD systém lze implantovat pacientům jak z primární, tak sekundární prevence náhlé srdeční smrti. Jedná se o jednoduchý a efektivně pracující systém u pacientů, kteří nemohou podstoupit implantaci konvenčního ICD systému.
se zabývá jejich rozdělením a možnou léčbou katetrizační cestou včetně ukázek inrakardiálních signálů u jednotlivých typů arytmií.
Nastavujeme v praxi optimálně základní parametry kardiostimulátoru?
Ektopická ložiska idiopatické komorové tachykardie bývají nejčastěji umístěna v oblasti výtokového traktu pravé komory. Ve většině případů jsou tato dosažitelná cestou přes pravou síň a trikuspidální anulus. U některých pacientů se však fokus nachází ve výtokovém traktu levé komory, v aortálním bulbu nebo i epikardiálně. Kromě standardních elektrofyziologických metod mapování těchto ložisek (měření předčasnosti, pacemapping) za skiaskopické kontroly lze k mapování s výhodou využít i 3D mapovací systémy. V tomto sdělení jsou prezentovány 2 kazuistiky pacientů s fokusy ve výše zmíněných regionech. Kazuistika 1: Žena, 27 let, četná komorová extrasystolie, až 30 000 monomorfních KES/24 hod., katetrovou ablací v septálním RVOT dosaženo redukce počtu KES, nicméně až ablací ve venacordismagna – anterior jejich praktického vymizení. Kazuistika 2: Muž, 56 let, komorová extrasystolie, běhy nesetrvalých komorových tachykardií, více než 30 000 monomorfních KES/24 hod., s indukcí arytmogenní kardiomyopatie, katetrová ablace v septálním RVOT bez efektu, opět až ablace distálně ve venacordismagna – anterior vede k vymizení KES z dané oblasti. Závěr: Moderní 3D mapovací systémy umožňují detailně zobrazit všechny požadované oblasti zájmu (výtokové trakty, aortu, plicnici, koronární sinus), a tím zvýšit efektivitu a bezpečnost katetrových ablací idiopatických komorových arytmií.
Popelka J, Kopečný M I. interní kardioangiologická klinika, FN Hradec Králové, Česká republika Od první implantace kardiostimulátoru již uplynulo více než 50 let. Jestliže porovnáme první implantované přístroje (jednalo se o neprogramovatelné asynchronní jednodutinové kardio stimulátory) a přístroje dnešní doby (multiprogramovatelné, mikroprocesory řízené vícedutinové kardiostimulátory s množstvím automatických funkcí), uvidíme, jak velký kus cesty tento úzce specializovaný obor lékařské techniky urazil. Snahou výrobců je vytvořit přístroje s funkcemi co nejbližšími fyziologickým potřebám nemocných a zároveň vytvořit jednoduché a přehledné prostředí pro jejich nastavení. K usnadnění naší práce slouží u nových přístrojů také základní přednastavení parametrů a funkcí. Jedním z důvodů přednastavení přístrojů výrobcem je možnost okamžitého použití nového přístroje bez nutnosti jeho iniciálního nastavení (programace). Definitivní nastavení funkcí kardiostimulátoru a jejich optimalizace probíhá obvykle záhy po implantaci. K základním bodům programace patří nastavení síňo-komorového zpoždění (AV-delay). Cílem tohoto nastavení je dosažení fyziologických hodnot PQ intervalu dle EKG nemocného. Autor sdělení se věnuje základnímu principu nastavení intervalu AV-delay dle EKG nemocného. Postup optimalizace dokládá jednotlivými kazuistikami. Dále poukazuje na nevhodné postupy a chyby při nastavování AV-delay.
Konvenční ablace supraventrikulárních tachykardií Rohánek P, Klimeš D, Rec L, Táborský M I. interní klinika – kardiologická, FN Olomouc, Česká republika Konvenční ablace představují zhruba 70 % všech ablací provedených v ČR. Toto sdělení
Využití 3D mapování při katetrových ablacích tachykardií z výtokových traktů a velkých arterií Rybka L, Cetlová I, Gondkovský O, Toman O, Fiala M Interní kardiologická klinika, FN Brno-Bohunice, Česká republika
Anomálie žilního systému a srdce při zavádění stimulátoru, ukázky z praxe Řepová V, Tůma P, Pospíšilová E, Galatíková J, Pavlůsková J IK IPVZ Kardiocentrum, KNTB, a.s. Zlín, Česká republika Přehledný seminář z praxe našeho pracoviště, zaměřený na možné anomálie srdce a žilního systému, včetně komplikací, se kterými je nutno při zavádění stimulátorů z podklíčkového
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 43
A 44
Abstrakta
přístupu počítat. Praktické rentgenové ukázky i s krátkými komentáři. Zahrnuje rovněž metody sloužící k ozřejmění těchto anomalií. Ačkoliv je implantace pacemakerů dnes již rutinní a nedílnou součástí kardiologické léčby u indikovaných pacientů, je při těchto výkonech třeba vždy počítat nejen s možnými technickými potížemi při zajištění vstupu do žilního systému a srdce, ale i anatomickými anomáliemi.
Vývoj hypotermie na našem pracovišti Sedláčková R I. interna – JIP, FN Olomouc, Česká republika Léčebná hypotermie je úmyslně řízené snížení TT z léčebných důvodů. Rozdělení mírná léčebná hypotermie TT 33–36°C: střední léčebná hypotermie TT 28–33°C hluboká léčebná hypotermie TT pod 28°C – jen při neurologických operacích a kardiochirurgických opeacích při zástavě oběhu Pokles TT je spojen se snížením metabolických nároků tkání (snížení O2 spotřeby). Snížení TT mozkové tkáně o 1 °C vede k poklesu metabolických nároků o 6–7 %. Efekt hypotermie se podle studií zdá být nejvýraznější, pokud k ochlazení dojde ihned po oběhové zástavě. Snížení TT na 32–34°C po dobu 12–24 hodin příznivě ovlivňuje rozsah neurologického poškození a mortalitu nemocných po srdeční zástavě.
ICD a řízení motorových vozidel. Posuzování způsobilosti k řízení motorových vozidel po implantaci ICD: česká versus evropská doporučení Slížková A, Sukeníková V Kardiologické oddělení FN Plzeň, Česká republika Doporučení České kardiologické společnosti k posuzování způsobilosti k řízení motorových vozidel u nositelů ICD uvádějí, že implantací ICD začíná 3měsíční období, v rámci kterého žádný nositel ICD nesmí řídit motorová vozidla. Při nekomplikovaném průběhu bez recidiv arytmií je poté možno řídit soukromá vozidla, avšak nikoli pracovat jako profesionální řidič. Řada studií ukazuje, že zákaz řízení motorových vozidel, zejména trvá-li delší dobu, je jedním z nejvýznamnějších faktorů, ovlivňujících kvalitu života. Nemocní se těmito zákazy cítí stresováni
a podle provedených studií je významná část pacientů nedodržuje. Zákazy by tedy měly být opodstatněné. Je nepochybné, že míra rizika se liší podle toho, zda nemocný dostal ICD přístroj v rámci primární prevence, tzn. v situaci, kdy komorovou arytmii či oběhovou zástavu ještě nikdy neprodělal, oproti nemocnému, který byl resuscitován pro oběhovou zástavu. Nicméně celková míra rizika spojená s řízením motorových vozidel nositeli ICD přístroje zjištěná v několika studiích cílených na tuto problematiku je velmi nízká. Větší riziko je nepochybně u profesionálních řidičů, což reflektují i evropská doporučení. Ve shodě s našimi zakazují všem nositelům ICD profesionálně řídit, i když uznávají, že míra rizika poškození zdraví nebo života je menší u řidičů malých dodávek a vozidel taxislužby oproti řidičům autobusů či těžké techniky. Naproti tomu v primární prevenci dovolují řídit pro soukromé účely již po 4 týdnech. Na rozdíl od českých doporučení řeší rovněž otázku odmítnutí implantace ICD v sekundární prevenci, tedy u nemocných, kteří maligní arytmii prodělali. Postižení jedinci nemohou pracovat jako profesionální řidiči podobně jako nositelé ICD a nesmí řídit pro soukromé účely 7 měsíců, tedy déle, než kdyby implantaci ICD podstoupili. Závaznost starších českých doporučení v situaci, kdy jsou k dispozici novější evropská doporučení, je problematická, nicméně evropská doporučení mohou určitě vypomoci v situacích, ve kterých česká doporučení odpověď nedávají.
Profil pacientů indikovaných ke katetrizační ablaci arytmií v dětském věku Spurná O, Hojerová J, Skolilová J, Kubuš P Dětské kardiocentrum a Centrum výzkumu chorob srdce a cév, FN v Motole, Praha, Česká republika Cíl: Zhodnotit klinický profil dětí indikovaných ke katetrizační ablaci arytmií. Metodika: Retrospektivně byla hodnocena klinická data všech pacientů <18 let, u kterých byla v letech 1993–2010 v Dětském kardiocentru indikována katetrizační ablace arytmogenního substrátu. Výsledky: V uvedeném období bylo u 372 pacientů (192 chlapců, 180 dívek) provedeno celkem 404 ablací pro 415 různých substrátů (přídatná spojka 269, AV nodální reentry 99, Mahaim 17, síňová ektopická tachykardie 10, flutter síní 9, komorová tachykardie 7, twin AV nodes 3, incisionální reentry tachykardie 1). Medián věku při první ablaci byl 14,4 roku (25/75 percentil: 12,0–16,4 r.), nejmladší pacient
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
byl ve věku 1,9 roku. Vrozená srdeční vada byla u 31 pacientů (8,3 %). Antiarytmika před výkonem užívalo 35,8 % pacientů. Indikace k výkonu byly volba pacienta (73,4 %), neefektivní antiarytmická terapie (17,2 %), maligní dysrytmie (7,8 %), jiné (1,6 %). Reablace z důvodu primárně neúspěšného odstranění arytmogenního substrátu byla indikována u 30 pacientů (8,1 %). U 35/173 pacientů s WPW preexcitací bylo k ablaci přistoupeno přes absenci klinických potíží, a to z důvodu předpokládané rizikovosti přídatné spojky. Závěr: Katetrizační ablace je u dětí zavedená metoda léčby arytmií. Nejčastější indikací k výkonu je volba pacienta. Z arytmogenních substrátů významně převažují přídatné síňokomorové spojky a AV nodální reentry tachykardie. Podpořeno výzkumným záměrem FN v Motole č. MZOFNM2005.
Biventrikulární stimulace u srdečního selhání Stankievičová J, Pernicová L Kardiovaskulární klinika, FN Ostrava-Poruba, Česlá republika Přiblížení pojmu biventrikulární stimulace CRT-D a CRT-P, indikace, komplikace, statistické zhodnocení biv. implantací ve FNO od roku 2007, přehled spokojenosti pacientů po implantaci formou ankety.
Implantace SQ-ICD Stojanová L, Šimková D, Grofková H, Táborský M I. interní klinika – kardiologická, FN Olomouc, Česká republika Implantabilní kardioverter/defibrilátor (ICD) je nejúčinnějším nástrojem v primární a sekundární prevenci náhlé srdeční smrti (NSS). S nárůstem počtu implantovaných přístrojů, roste i množství komplikací spojených s výkonem. Častým následkem transvenózního zavádění defibrilačních elektrod je trombóza podkličkové žily, která znemožňuje opakované zavedení transvenózního systému. Jednou z možnosti, jak zajistit pacienta před NSS je implantace kompletně subkutánního systému. V současné době je u nás všeobecně uznávanou indikací kompletně subkutánní implantace systému nemožnost transvenózního zavedení defibrilační elektrody z důvodu absence žilního přístupu. Přednáška přináší formou kazuistického sdělení pohled na indikace a techniku implantace subkutánního ICD. Zaměřuje se na technické aspekty a rozdíly oproti běžné transvenózní implantaci z pohledu sestry a technika.
Abstrakta
Neurostimulace v léčbě refrakterní anginy pectoris a srdečního selhání Stránská M, Vykydalová H, Zajícová Z, Pařízková A, Petrů J, Vopálka R NNH, Praha, Česká republika Úvod: Neurostimulace je v indikaci refrakterní anginy pectoris v dnešní době již ověřenou metodou. Přínos neuromodulace v léčbě srdečního selhání je ve stadiu výzkumu, uvažuje se o jejím antiadrenergním efektu, inhibici reninangiotenzinového systému, ovlivnění endotelu a antiarytmickém efektu. Soubor: Od r. 2000 jsme na našem oddělení implantovali neurostimulátor 34 nemocným. Nejčastější indikací byla refrakterní angina pectoris. Princip spočívá v elektrické stimulaci míchy o nízké voltáži, což inhibuje vnímání bolesti (vrátkový mechanizmus). V posledním roce bylo implantováno dalších 10 pacientů, ale z indikace pokročilého srdečního selhání. Tito nemocní byli zařazení do studie Defeat-HF. Všechny implantace proběhly úspěšně. Závěr: Potvrzujeme jednoznačný přínos neurostimulalce u nemocných s refrakterní anginou pectoris. Na hodnocení efektu u nemocných se srdečním selháním je ale nutno vyčkat výsledku studie.
Omezují kardiostimulátory své nositele ve sportovních aktivitách? Súkeníková V, Slížková A Kardiologické oddělení FN Plzeň, Česká republika V ČR je každý rok provedeno kolem 6 500 primoimplantací kardiostimulátorů. Někteří nositelé těchto přístrojů jsou omezeni ve fyzických aktivitách dalšími zdravotními problémy, část nemocných by ale ráda pokračovala ve sportovních aktivitách provozovaných rekreačně, výjimečně i závodně. V edukaci nemocných po implantaci kardiostimulátoru mají nezastupitelné místo zdravotní sestry. Nemocným je třeba vysvětlit, že možná omezení mohou mít tři příčiny. První z nich představuje riziko poškození systému kolizí se soupeřem nebo možnou překážkou. Sporty s velkou pravděpodobností kolize a z toho plynoucího poškození systému nejsou vhodné pro nositele implantátů. Dalším možným omezením je limitace ve fyzické zdatnosti. Mladší jedinci jsou schopni dosahovat vysokých srdečních frekvencí, a tím udržují vysoký srdeční výdej. V případě závislosti na kardiostimulátoru jsou maximální stimulační frekvence nad 140–150/
min. spojeny s významnými kompromisy v nastavení přístrojů, znemožňují správnou reakci na vznik síňových tachyarytmií a dále ztěžují nebo znemožňují rozpoznání tachykardie nekonečné smyčky. Komorová stimulace navíc navozuje dyssynchronii stahů komorového myokardu, čímž klesá efektivita kontrakce. S nárůstem srdeční frekvence stoupá i nepříznivý vliv srdeční dyssynchronie. Třetím důvodem k limitaci může být přítomnost srdečního onemocnění, které si vyžádalo implantaci kardiostimulátoru. Excesivní fyzická aktivita u nemocného přechodně příznivě reagujícího na zavedení srdeční resynchronizační léčby v podobě biventikulárního kardiostimulátoru může vést k další progresi srdečního onemocnění a v konečném důsledku může být kontraproduktivní. Závěrem ale lze konstatovat, že v provádění rekreačních sportů s malým rizikem úrazu je omezení málo a nejsou-li k omezení sportu jiné důvody, je vhodné nemocné k pohybovým aktivitám spíše nabádat.
Maligní arytmie při Addisonově chorobě (kazuistika) Šikorská L I. interna – JIP, FN Olomouc, Česká republika Kazuistika se týká mladé ženy (1981), která se dlouhodobě léčí s autoimunitní Thyroiditis, Diabetes mellitus I. typu (inzulinová pumpa) a Addisonovou chorobou v substituci mineralokortikoidů a glukokortikoidů. Pacientka byla přijata do nemocnice s hypoglykémií (2,2 mol/l) a minerálovou dysbalancí (Mg: 0,56, K: 3,37 mol/l). I přes urgentní substituci druhý den došlo k běhu KT, která byla zvládnuta podáním Amyodaronu, dále pak KT progredovaly ještě 2x s nutností defibrilace 120 a 200 J. Pacientka je anamnesticky dlouhodobě nekompliantní k léčbě svého onemocnění (v minulosti již dokumentovaná addisonská krize a častá dekompenzace Diabetes mellitus – hypo či hyperglykemické koma). Pro opakované KT bylo přistoupeno k implantaci ICD ze sekundární prevence.
Katetrová ablace fibrilace síní Šimková D, Stojanová L, Grofková H, Skála T, Táborský M I. interní klinika – kardiologická, FN Olomouc, Česká republika Fibrilace síní je spojena s vyšší mortalitou, častějšími hospitalizacemi a nižší kvalitou života. Postihuje značnou část populace a i nadále se očekává nárůst její prevalence. Znalost aktuál-
ních léčebných postupů je základem správného klinického managementu pacienta s touto arytmií. Toto sdělení se zabývá katetrizačním řešením fibrilace síní pomocí 3D mapovacího systému z pohledu sestry/technika.
Netradiční řešení implantace kardiostimulátoru u sportovce – kazuistika Tanzerová M, Štefanová A, Sedláček K Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Česká republika Úvod: Implantace trvalého kardiostimulátoru sama o sobě nepředstavuje kontraindikaci sportovním aktivitám, vyžaduje pouze opatrnost při kontaktních sportech. Pro řadu sportujících pacientů je zákaz sportovních aktivit zásadním negativním zásahem do kvality života, který by měl být racionálně zdůvodněn a odstupňován dle konkrétních rizik. V následující kazuistice shrnujeme netradiční řešení implantace kardiostimulátoru u nemocného, který se nechtěl vzdát kontaktních sportů a posilování. U 24letého nemocného byla indikována implantace kardiostimulátoru pro sick sinus syndrom s dlouhými dokumentovanými systolickými pauzami. Po několika měsících váhání pacient souhlasil s implantací, avšak trval na možnosti pokračovat v kontaktních sportech a v posilování, které bylo jeho jednoznačnou životní prioritou. Ze stejného důvodu odmítal transvenózní zavedení elektrod. Nakonec po dohodě s lékaři pacient akceptoval implantaci zajišťovacího jednodutinového systému (VVI) s komorovou elektrodou zavedenou torakoskopicky na volnou stěnu levé komory. Kardiostimulátor byl umístěn pod sval v axile. Pacient a jeho rodina byli poučeni o tom, že se jedná u mladého člověka o nestandardní řešení, které však umožní eliminovat riziko protrahované asystolie. Po torakoskopické implantaci stimulační elektrody a napojení kardiostimulátoru byl naprogramován režim VVI o frekvenci 55/min., hysteresa 40/min. Závěr: Epikardiální implantace stimulačních elektrod stála na počátku vývoje kardiostimulačních technik. V dnešní době zůstává platnou alternativou u pacientů s problematickým endovazálním přístupem či selháním transvenózní implantace levokomorové elektrody. Naše kazuistika ukazuje možnost využití epikardiální stimulace u mladého sportovce neakceptujícího transvenózní přístup v oblasti ramenního pletence.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 45
A 46
Abstrakta
Naše možnosti v zmierňovaní nežiaducich účinkov pravokomorovej stimulácie Tóthová B, Exelová D, Duchoňová A, Gedeonová A, Kupecová A Východoslovenský ústav srdcových a cievnych chorob, Košice, Slovenská republika Úvod: V posledných rokoch sa veľa píše o vplyve pravokomorovej stimulácie na hemodynamiku srdcovej činnosti. Výsledky štúdií poukazujú na dľhodobý nepriaznivý vplyv pravokomorovej stimulácie. Metóda: V práci popisujeme možnosti znižovania percenta pravokomorovej stimulácie. V minulosti sa minimalizácia komorovej stimulácie dosahovala len predĺžením AV delay. Algoritmy niektorých kardiostimulátorov v dnešnej dobe umožňujú nastavenie kardiostimulátora s preferenčnou predsieňovou stimuláciou so súčasným zabezpečením komorovej stimulácie v prípade opakujúceho sa výpadu prevodu stimulu z predsiene na komoru. Záver: Výhodou kardiostimulátorov s preferenčnou predsieňovou stimuláciou je predchádzanie negativných hemodynamických dopadov dlhodobej pravokomorovej stimulácie a tým aj znižovanie počtu následných upgradov na biventrikulárnu stimuláciu.
Současné trendy ve vývoji přístrojů k monitoraci a registraci EKG Vavruněk J Kardiologické oddělení FN Plzeň, Česká republika Největším pokrokem ve zdravotnické elektronice byl přechod od analogové techniky k digitálnímu zpracování, distribuci a uchovávání informací. Změny ve způsobu zesílení, filtrování a dalšího zpracování EKG umožňovaly registraci pozdních komorových, později i síňových potenciálů. Archivace EKG křivek pak dosáhla zcela nové úrovně zápisem EKG do databází a možností sdílet databázové položky mezi zdravotnickými centry bez ohledu na geografickou vzdálenost. Intrakardiální EKG lze dnes zaznamenávat spolu s časoprostorovou informací – 3D mapování existuje v podobě CARTO systému nebo systému EnSite NavX. Pokračuje rovněž miniaturizace EKG přístrojů. K mobilnímu telefonu iPhone byl společností AliveCor vyvinut obal s elektrodami, který mění telefon v bezdrátový nahrávač událostí (Event Recorder) nebo 1 svodový EKG monitor.
Společnost AirStrip spolu s GE Healthcare uvedla na trh systém umožňující bezdrátový přenos monitorovaných veličin prakticky na všechny platformy mobilních zařízení. Mobilní telefon nebo tablet je může nejen zobrazit, ale dokáže upozornit lékaře na vznik kritické události i ve chvíli, kdy není v bezprostřední blízkosti nemocného. S pokračující miniaturizací se monitorovací systémy dostávají mimo nemocnice do běžného života. Mohou být založeny na mobilních telefonech, jako je systém Cardio Defender, nebo samostatně komunikovat přes sítě mobilních operátorů s vyhodnocovacími centry, jako přístroj Aera CT. Implantabilní systémy k monitoraci EKG se rovněž zmenšují. Společnost Medtronic vyvinula implantabilní monitor o málo větší, než injekční jehla, který bude možno zavádět do podkoží ambulantně prostým vpichem. I přes tento obrovský pokrok však má EKG technika jednu zásadní limitaci. Automatická analýza EKG křivky může zdravotnickému personálu pomoci v rozhodování, avšak její spolehlivost zatím zdaleka nedosahuje té úrovně, aby se člověk na konci celého řetězce různě složitých technologií stal postradatelným.
Naše zkušenosti se subkutánním implatabilním kardiovertrem defibrilátorem Vopálka R, Blahoutová A, Millionová E, Rybová J, Marková I, Říhová D, Šimon J, Neužil P Kardiologické oddělení Komplexního kardiovaskulárního centra, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika Úvod: Implatabilní kardioverter defibrilátor (ICD) je nejúčinější léčba maligních komorových arytmií v primární i sekundární prevenci náhlé srdeční smrti (NSS). implantace endovazálních ICD přináší však i řadu komplikací. Během výkonu se můžeme setkat s nevhodnou anatomií venózního řečiště, kdy nelze elektrody zavést na vhodné místo v srdci. Dále jsou to infekční komplikace či trombóza venózního systému. V těchto případech se nabízí možnost implantace subkutánního ICD/SICD/. Metodika: V období od února 2010 do listopadu 2011 bylo implantováno celkem 17 SICD u 12 mužů (průměrný věk 52,9 let) a 5 žen (průměrný věk 61,6 let). Přístroj byl umístěn na levou laterální stranu hrudníku s podkožní elektrodou směřují hrotem od 5. žebra ke druhému žebru v levé parasterální krajině. Souhrn: Nejčastější indikace k SICD (téměř 40 %) byly infekční komplikace klasického ICD.
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Ve sledovaném období jsme zaznamenali jedno úmrtí na srdeční selhání a jednu neinfekční komplikaci s defibrilační elektrodou, která se vyřešila revizí systému. Závěr: SICD se jeví jako dobrá alternativa u pacientů tam, kde nelze implantovat endovazální ICD. Nevýhodou SICD je nemožnost kardiostimulace a antitachykardické stimulace.
Využití různých zobrazovacích modalit při ablacích v renálních tepnách Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Žbánková A, Khait R I. interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny v Brně, Česká republika Elektrofyziologická skupina I. interní kardioangiologické kliniky FN u sv. Anny v Brně provádí od 24. 1. 2011 katetrizační denervaci renálního sympatiku při léčbě rezistentní hypertenze. Na našem pracovišti provádíme tento výkon pomocí standardního chlazeného elektrofyziologického katétru. Při těchto výkonech v renálních tepnách se jako základní zobrazovací modalita využívá RTG skiaskopie a angiografie renálních tepen. Pro lepší orientaci provádíme tento výkon za podpory dalších 3D zobrazovacích modalit. Naše pracoviště je vybaveno elektrofyziologickým softwarem Philips EP Navigator, který ač byl vyvinut primárně pro použití 3D modelu levé síně při katétrové ablaci komplexních arytmií, lze s úspěchem použít i s 3D modelem aorty a renálních tepen. Jako další podpůrnou zobrazovací modalitu využíváme 3D elektroanatomickou mapu vytvořenou pomocí systému EnSite Velocity. Tato mapa nám umožňuje přesně lokalizovat místa aplikací radiofrekvenční energie. Použití těchto podpůrných zobrazovacích metod vede ke zjednodušení a urychlení vlastního výkonu a přispívá ke zvýšení bezpečnosti těchto výkonů.
3D rotační atriografie jiných srdečních struktur Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Žbánková A, Khait R I. interní kardioangioloická klinika FN u sv. Anny v Brně, Česká republika Na elektrofyziologickém sále I. interní kardioangiologické kliniky FN u sv. Anny v Brně disponujeme od června 2010 nejnovějším rentgenovým zobrazovacím systémem Philips Allura Xper FD 10 vybaveným elektrofyziologickým softwarem
Abstrakta
umožňující vytvářet 3D modely srdečních dutin pomocí 3D rotační atriografie. Tento systém byl primárně vyvinut pro vytvoření 3D modelu levé síně jako další podpůrná zobrazovací modalita u ablací komplexních forem srdečních arytmií. Při použití ruční segmentace obrazu lze tento systém s úspěchem použít i pro zobrazení jiných struktur (nejen srdečních). Na našem pracovišti jsme v průběhu tohoto roku provedli rotační atriografii výtokového traktu pravé a levé komory a zobrazení jícnu. U 7 pacientů jsme provedli nástřik a následné zobrazení výtokového traktu pravé komory (RVOT) s úspěšností 85 %, u 3 pacientů zobrazení výtokového traktu levé komory (LVOT) s úspěšností 66 % a u 71 pacientů zobrazení jícnu jako součást rotační atriografie levé síně s úspěšností 96 %. Tento softwarový nástroj jsme dále použili jako podporu při implantacích uzávěru ouška levé síně systémem Watchman a využíváme jej rovněž při katétrové denervaci renálního sympatiku. Takto získané 3D modely slouží jako podpůrná zobrazovací metoda při katétrové ablaci srdečních arytmií. Metoda 3D rotační atriografie implementovaná pro zobrazení jiných struktur je jednoduše a spolehlivě proveditelná a je srovnatelná s preprocedurálně získaným CT obrazem.
Srdeční resynchronizační léčba – nové indikace a zkušenosti v Kardiocentru Nemocnice České Budějovice, a.s. Zíková A, Bulava A, Váchová P, Švejdová J, Honnerová E, Češková P, Modráčková S, Sitek D, Novotný A Kardiocentrum, Nemocnice České Budějovice, a.s., Česká republika Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) patří mezi dnes již standardní nefarmakologickou léčbu chronického srdečního selhání u pacientů
s ischemickou nebo dilatační kardiomyopatií, nízkou ejekční frakcí a blokem levého Tawarova raménka. Indikační kritéria pro SRL prodělaly za poslední léta významné změny. Cíl: Shrnout současná indikační kritéria ve světle medicíny založené na důkazech a přinést náhled do organizace péče o pacienty indikované k SRL v Kardiocentru České Budějovice. Dalším cílem sdělení je zhodnotit čtyřleté zkušenosti jednoho z nejmladších arytmologických pracovišť. Výsledky: V období leden 2008 až září 2011 bylo v našem kardiocentru k SRL indikováno 464 pacientů. Endovazální implantace byla úspěšná u 430 pacientů (93 %). Zbylých 34 pacientů (7 %) podstoupilo buď kardiochirurgickou epikardiální implantaci levokomorové elektrody nebo bylo od výkonu zcela ustoupeno (22 vs. 12). Průměrný procedurální čas činil 92 ± 37 min. (medián 85 min) a průměrný skiaskopický čas pak 15 ± 13 min. (medián 11 min.). 67 % implantovaných přístrojů bylo zároveň vybaveno defibrilační funkcí. Podíl prostých biventrikulárních kardiostimulátorů na celkovém počtu resynchronizačních přístrojů se během let snižoval (2008–47 %, 2009–36 %, 2010–23 %, 2011–13 %). Stejně tak klesal během let celkový počet implantovaných přístrojů. Pro další klinické zhodnocení efektu SRL bylo vybráno 308 pacientů, kteří byli sledováni po dobu alespoň 1 roku. 149 pacientů (48 %) reagovalo na SRL významným nárůstem ejekční frakce (EF3 45 % anebo abs. ΔEF3 10 %), 19 (6 %) bylo rehospitalizováno pro srdeční selhání a 24 pacientů zemřelo (7,8 %). Závěr: Biventrikulární stimulace je účinnou léčbou chronického srdečního selhání u indikovaných pacientů. Kromě klasických se objevují nové indikace, zejm. u pacientů s méně pokročilým srdečním selháním, u pacientů s fibrilací síní a u pacientů s trvalou kardiostimulací.
Použití katétru Ensite Array při katetrové ablaci srdečních arytmií Žbánková A, Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Khait R I. interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny v Brně, Česká republika Základním předpokladem pro úspěch katétrové ablace srdečních arytmií je správná diagnostika mechanizmu arytmie. Mapování mechanismu arytmie lze provádět konvenčním způsobem nebo za podpory 3D elektroanatomických mapovacích systémů, jako je např. systém Carto nebo Ensite Velocity. Při mapování srdečních arytmií systémem EnSite Velocity lze použít speciální katétr Ensite Array. Jedná se o bezkontaktní mapovací katétr určený k diagnostice konkrétního typu arytmie. Při užití katétru Ensite Array již není nutné vytvářet aktivační mapu bod po bodu, jako je tomu při užití konvenčních katétrů. Tento katétr se skládá z 8 ml polyuretanového balonku připojeného k 9 Fr katétru. Kolem tohoto balonku je kovová síťka složená ze 64 drátů uspořádaných v 8 sloupcích a 8 řadách, kde každé zkřížení představuje jednu unipolární mikroelektrodu. Po zavedení tohoto katétru do daného srdečního oddílu jsme schopni i z jediného srdečního stahu vytvořit kompletní aktivační mapu. Na elektrofyziologickém pracovišti I. interní kardioangiologické kliniky FN u Sv. Anny v Brně jsme tento katétr použili při vyšetření a radiofrekvenční ablaci u pacienta s komorovými extrasystolami z výtokového traktu pravé komory (RVOT). Konvenční mapování může být usnadněno podporou 3D elektroanatomických mapovacích systémů nebo využitím katétru Ensite Array. Tato podpůrná zobrazovací modalita využívaná při léčbě srdečních arytmií usnadňuje mapování arytmogenního substrátu a umožňuje přesnou rekonstrukci šíření elektrické aktivace v srdci.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 47
A 48
Poznámky / Notes
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Poznámky / Notes
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 49
A 50
X. české a slovenské sympozium o arytmiích a kardiostimulaci s mezinárodní účastí 29.–31. 1. 2012 Zlín, Academia centrum Zlín – Univerzita Tomáše Bati
Intervenční a akutní kardiologie Interventional cardiology and acute cardiac care Interv Akut Kardiol 2012; 11(Suppl A), ISBN 978–80–87327–82–1 Vychází jako příloha časopisu Intervenční a akutní kardiologie Šéfredaktor / Editor-in-chief: prof. MUDr. Vojáček Jan, DrSc., FESC, FACC Zástupci šéfredaktora / Associate editors: MUDr. Janský Petr; MUDr. Kala Petr, Ph.D. FESC; prof. MUDr. Kautzner Josef, CSc. FESC; MUDr. Kettner Jiří, CSc., FESC Odborní redaktoři / Specialist editors: MUDr. Bernat Ivo; MUDr. Brtko Miroslav, Ph.D.; MUDr. Janota Tomáš; doc. MUDr. Solař Miroslav, Ph.D.; MUDr. Varvařovský Ivo, Ph.D. Členové redakční rady / Editorial board: prof. MUDr. Aschermann Michael, DrSc., FACC, FESC, Bertrand F. Olivier, MD, PhD, FSCAI (Quebeck City); MUDr. Bytešník Jan, CSc., MUDr. Dvořák Karel; assoc. prof. Dariusz Dudek, MD, PhD, FESC (Krakow), professor Vladimir Dzavik, MD, FRCPC (Toronto), MUDr. Fiala Martin, MUDr. Groch Ladislav, Ph.D., doc. MUDr. Harrer Jan, CSc., MUDr. Hlinomaz Ota, CSc., prof. MUDr. Hricák Vasiľ, DrSc., FESC, FACC (Bratislava), MUDr. Jebavý Pavel, CSc., doc. MUDr. Köcher Martin, Ph.D., MUDr. Kováč Jan, CCST., FACC, FESC (Leicester), Louvard Yves, MD (Massy), prof. MUDr. Lukl Jan, CSc., professor Carlo di Mario, MD, FESC, FACC (London), doc. MUDr. Mates Martin, CSc., FESC, prof. MUDr. Peregrin Jan, CSc., MUDr. Richter Marek, MUDr. Rozsíval Vladimír, CSc., MUDr. Studenčan Martin, Ph.D., FESC (Košice), doc. MUDr. Šetina Marek, CSc., MUDr. Šimek Stanislav, CSc., FESC, MUDr. Šochman Jan, CSc., MUDr. Štípal Roman, CSc., doc. MUDr. Šťásek Josef, Ph.D., doc. MUDr. Táborský Miloš, CSc., MUDr. Tax Petr, doc. MUDr. Vojáček Jan, Ph.D., prof. MUDr. Widimský Petr, DrSc., FESC, MUDr. Želízko Michael, CSc.
Vydavatel / Publisher: SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51 779 00 Olomouc Adresa redakce / Address: SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc, tel.: 582 397 407, fax: 582 396 099, www.solen.cz Odpovědná redaktorka / Editor: Zdeňka Bartáková,
[email protected] Grafická úprava a sazba / DTP and typesetting: DTP SOLEN, Lucie Šilberská,
[email protected] Obchodní oddělení / Advertising sales staff: Ing. Lenka Mihulková, Charlese de Gaulla 3, 160 00 Praha 6, tel.: 734 567 854,
[email protected] Předplatné / Subscriptions: Cena za výtisk v ČR v roce 2012 je 90 Kč (včetně poštovného). Časopis můžete objednat: na www.solen.cz, e-mailem:
[email protected], telefonem: 585 204 335 nebo faxem: 582 396 099 Predplatné v SR / Subscriptions in SR: Beáta Podobná,
[email protected], tel. 02/54 650 649, fax.: 02/54 651 384. Cena za výtlačok v SR v roce 2012 24 € (vrátane poštovného). Registrace / Registration MK ČR pod číslem E 13516. ISSN 1213-807X (print), ISSN 1803-5302 (online) Časopis je indexován v / Indexed in: Scopus, Embase, Bibliographia Medica Čechoslovaca, Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik Rady pro výzkum, vývoj a inovace ČR. Časopis Intervenční a akutní kardiologie je nezávislým periodikem a není vydáván pod záštitou žádné odborné společnosti. Vydavatel nenese odpovědnost za údaje a názory autorů jednotlivých článků či inzerátů. Publisher is not responsible for the information and opinions of the authors of articles or advertisements. Redakce si vyhrazuje přípěvky krátit či stylisticky upravovat. Na otištění rukopisu není právní nárok.
Senzor Transvalvulární impedance (TVI) pro dlouhodobé monitorování hemodynamiky pacienta a účinnosti resynchronizační terapie.
SOPHÓS & HELIOS
Nové DDDR kardiostimulátory se dvěma senzory, akcelerometrickým a senzorem TVI
MEDKOTECH s.r.o., Krhová 573, 756 63 Valašské Meziříčí
Systém S-ICD® Spolehlivá defibrilace bez elektrod uvnitř srdce
PROTECTION...
WITHOUT
TOUCHING
THE
HEART
Distributor: MEDKOTECH s.r.o.t+420 571 633 499tJOGP!NFELPUFDID[tXXXNFELPUFDID[ 7âSPCDF$BNFSPO)FBMUI#7tXXXDBNFSPOIFBMUIDPN Pro kompletní seznam varování a upozornění si prosím prostudujte příslušnou literaturu dodávanou s přístrojem. Popsané výrobky systému Cameron Health S-ICD se smí prodávat pouze v těch zemích, kde příslušné regulační úřady schválily tyto výrobky k jejich komerčnímu uvedení na trh. Používání těchto výrobků je výslovně omezeno na jedince mající požadovanou odbornost v oblasti procedur zaměřených na léčbu srdečního rytmu. Společnost Cameron Health nepraktikuje medicínu ani neposkytuje žádné zdravotní služby. S-ICD je registrovanou obchodní značkou společnosti Cameron Health, Inc. ©2011 Cameron Health, Inc., San Clemente, CA USA. Všechna práva vyhrazena. MM0047
PRO PREVENCI CMP A SYSTÉMOVÉ EMBOLIE U PACIENTŮ S NEVALVULÁRNÍ FIBRILACÍ SÍNÍ S JEDNÍM NEBO VÍCE RIZIKOVÝMI FAKTORY*
ÚČINNÁ PREVENCE CMP ®
PRADAXA 150 mg 2x denně 35% snížení rizika CMP nebo systémové
embolie vs. dobře kontrolovaný warfarin1-3** 59% snížení rizika intrakraniálního krvácení vs. dobře kontrolovaný warfarin1-3** pÎtÀÉYbĈ 1,4 Účinná u širokého spektra pacientů Bez monitorace INR ** Medián času v terapeutickém rozmezí (INR 2-3) - 67%5
CMP - cévní mozková příhoda
bYYÁàbÂĆĈà±bÇbOb (
*Zkrácená informace o přípravku PRADAXA®: Složení: Jedna tvrdá tobolka obsahuje 110/150mg dabigatranum etexilatum. Indikace: Prevence cévní mozkové příhody a systémové embolie u dospělých pacientů s nevalvulární fibrilací síní s jedním nebo více následujícími rizikovými faktory: cévní mozková příhoda, tranzitorní ischemická ataka nebo systémová embolie v anamnéze; ejekční frakce levé komory < 40%; symptomatické srdeční selhání tř. 2 či vyšší dle klasifikace NYHA; věk t 75 let; věk t 65 let spojený s jedním z následujících onemocnění: diabetes mellitus, ischemická choroba srdeční nebo hypertenze. Dávkování a způsob podání: Doporučená denní dávka je 300 mg (1 tob. po 150 mg 2x denně). Léčba musí být dlouhodobá. Tobolku polykat celou, neotvírat, protože tím může být zvýšeno riziko krvácení. Dávka 220 mg (1 tob. po 110 mg 2x denně) - věk 80 let a vyšší, současné užívání verapamilu. Zvážit dávku 220 mg (1 tob. po 110 mg 2x denně): věk 75 až 80 let, pokud je riziko tromboembolie nízké a riziko krvácení vysoké; jedinci s gastritidou, esofagitidou nebo s gastroesofageálním refluxem; CrCl 30 - 50 ml/min a současné vysoké riziko krvácení. Funkce ledvin by měla být zhodnocena výpočtem CrCl před zahájením léčby, aby byli vyloučeni pacienti s těžkou poruchou funkce ledvin (tj. CrCl < 30 ml/min). U pacientů léčených přípravkem Pradaxa by měla být funkce ledvin posouzena nejméně 1x ročně nebo častěji podle potřeby. Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou nebo pomocnou látku přípravku, těžká porucha funkce ledvin (CrCl< 30 ml/min), klinicky významné krvácení, organická léze s rizikem krvácení, porucha hemostázy, porucha funkce jater nebo jaterní onemocnění ovlivňující přežití, souběžná léčba systémově podávaným ketokonazolem, cyklosporinem, itrakonazolem a takrolimem. Zvláštní upozornění: Nedoporučuje se podávat pacientům s dvojnásobným zvýšením hodnot jaterních testů nad horní hranici normy. Faktory spojené se zvýšenou plazm. koncentrací dabigatranu: CrCl 30-50 ml/min, věk ≥ 75 let, hmotnost < 50 kg, současné podávání silných inhibitorů glykoproteinu P (např. amiodaronu, chinidinu, verapamilu). Dabigatran v dávce 150 mg 2 x denně byl spojen s vyšším výskytem závažných gastrointestinálních krvácení. Pozorováno u pacientů 75 let a starších. K prevenci možno podat PPI. Opatrně podávat u pacientů se zvýšeným rizikem krvácení. Faktory zvyšující riziko krvácení: věk ≥75 l., CrCl 30-50ml/min., současné podávání silných inhibitorů glykoproteinu P, hmotnost < 50 kg, ASA, klopidogrel, NSAID, poruchy koagulace, trombocytopenie, funkční defekty krevních destiček, aktivní vředová choroba, nedávné gastrointestinální krvácení, nedávná biopsie nebo závažné zranění, nedávné intrakraniální krvácení, chirurgický výkon v oblasti mozku, míchy nebo oka, bakteriální endokarditida. Akutní chirurgický a jiný výkon: léčbu dočasně přerušit; pokud je to možné, výkon odložit nejméně o 12 hod. Nedoporučuje se podávat u pacientů podstupujících anestezii s pooperačním ponecháním epidurálně zavedeného katetru. Interakce: Nefrakcionovaný heparin, nízkomolekulární heparin a deriváty heparinu, (fondaparinux, desirudin), trombolytika, antagonisty receptoru GPIIb/IIIa, tiklopidin, prasugrel, dextran, sulfinpyrazon, rivaroxaban a antagonisté vitamínu K - souběžné podávání nebylo zkoumáno a může být zvýšené riziko krvácení. Současné podávání ASA, klopidogrelu, NSAID může zvýšit riziko krvácení. Dabigatran etexilát a dabigatran nejsou metabolizovány v systému cytochromu P450, proto nejsou předpokládány související lékové interakce. Silné Inhibitory glykoproteinu P: amiodaron, verapamil, chinidin, ketokonazol, klarytromycin – pečlivé sledování, k identifikaci zvýšeného riziko krvácení možno použít aPTT a dTT testy. Vyhnout se současnému podávání se silnými induktory glykoproteinu P (třezalka tečkovaná, karbamazepin, rifampicin). Nežádoucí účinky: Nejčastěji hlášeným je krvácení (závažné nebo velké v klinických studiích hlášeno pouze vzácně). Hlášeny jako časté: anémie, epistaxe, gastrointestinální poruchy – krvácení, bolest břicha, průjem, dyspepsie, nauzea. Zvláštní opatření pro uchovávání: Uchovávat v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. Datum poslední revize textu: 11/2011 Držitel rozhodnutí o registraci: Boehringer Ingelheim International GmbH, Ingelheim am Rhein, Německo Registrační č.: Pradaxa 110mg EU/1/08/442/005-007,014, Pradaxa 150mg EU/1/08/442/011-012 Přípravek není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Přípravek schválen i v indikaci Primární prevence žilních tromboembolií u dospělých pacientů po elektivní náhradě kyčelního nebo kolenního kloubu. V této indikaci je částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před podáním se seznamte s úplnou informací o přípravku. Reference: 1. Connolly SJ et al. N Engl J Med 2009; 361:1139–1151. 2. Connolly SJ et al. N Engl J Med 2010; 363:1875–1876 (letter to editor). 3. Roskell NS et al. Thromb Haemost 2011; 102:Epub ahead of print. 4. Oldgren J et al. Dabigatran versus warfarin in atrial fibrillation patients with low, moderate and high CHADS2 score: a RE-LY subgroup analysis. JACC 2010; 55:A1.E2; presentation number 0903-04 (abstract). 5. SPC Pradaxa tvrdé tobolky 110/150 mg, 11/2011.
Boehringer Ingelheim, spol.s r.o. Na Poříčí 1079/3a 110 00 Praha 1 www.boehringer-ingelheim.com
ZZPRA031_122011