Internet jako zdroj informací pro ošetřovatelskou praxi a další vzdělávání Hana Sochorová Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, katedra vyšetřovacích metod V příspěvku je představen Internet, celosvětová počítačová síť, jako jeden z možných prostředků pro získávání nových informací pro ošetřovatelskou praxi a výzkum, pro další vzdělávání a komunikaci. Největší pozornost je věnována službě www (World Wide Web) a práci s tímto informačním prostředím. Jsou uvedeny možnosti a metody vyhledávání konkrétních informací, vysvětlena je základní myšlenka provozování katalogizačních služeb a principy práce vyhledávacích strojů. Pozornost je věnována i metodice formulování dotazu a hodnocení výsledků vyhledávání. Pro příklad jsou uvedeny některé konkrétní adresy vyhledávacích serverů v České republice i v zahraničí. Internet si svou současnou podobu získával postupně a během této doby se měnily i služby, které nabízel. Zároveň s tím se měnil i celkový způsob práce uživatelů v Internetu. Zpočátku existoval poměrně bohatý rozsah různých služeb, se kterými uživatelé pracovali, a s tím souviselo i množství různých nástrojů a způsobů ovládání, které uživatelé museli zvládnout. V této době byli uživateli Internetu především lidé z akademické sféry, kde bylo možné očekávat určité přizpůsobení se požadavkům Internetu. Po otevření Internetu pro komerční využití došlo k jeho masovému rozšíření i mimo akademickou sféru. Nyní to však muselo být naopak - Internet se musel přizpůsobit uživatelům. A tak byla nastoupena cesta ke sjednocení a zjednodušení práce v Internetu. Z "Internetu pro odborníky" se stává "Internet pro každého". Významně se zredukovalo i množství provozovaných služeb. Některé dříve používané služby prakticky zanikly (například služby Gopher a WAIS) a jejich místo zaplnila dnes patrně nejpopulárnější služba World Wide Web (WWW). Služba WWW, která bývá často zaměňována se samotným Internetem, je dnes nejen nejzajímavější, ale zároveň s elektronickou poštou v podstatě jeho nejdůležitější službou. Původně byla tato služba vyvíjena jako prostředek pro vzájemné šíření informací mezi vědci, pracujícími v oblasti jaderného výzkumu - zrodila se v Ženevě, v CERNu. Časem se kázalo, že tato služba byla navržena velmi rozumně, že nabízí velké možnosti, a tak si postupně získala oblibu, a rozšířila se i mimo komunitu jaderných fyziků. Službu WWW lze dnes úspěšně využívat nejen pro šíření informací textových, mohou být prokládány grafikou (obrázky), a mohou k nim být přidávány ještě další druhy informací - zvukové záznamy, videosekvence atd. Svoji oblíbenost si služba WWW získala především snadnou obsluhou a schopností nabídnout vysokou uživatelskou atraktivnost (zvuk, video).K vyhledávání a využívání informací nepotřebujete žádné hluboké odborné znalosti, stačí pár základních pravidel: Základními jednotkami, po kterých se informace uživatelům předkládají, jsou tzv. stránky (pages). Chcete-li si je ale prohlížet na vašem počítači, potřebujete k tomu vhodný program, který je dokáže správně zobrazovat. Takovýto program u uživatele plní funkci klientské části služby World Wide Web, funguje jako tzv. WWW klient. Na druhé straně, v roli WWW serveru, vystupuje počítač, na kterém jsou prohlížené stránky ve formě souborů uloženy, a odkud jsou klientům zasílány. Místo „WWW klient" se prohlížecímu programu často říká browser (v doslovném překladu nejspíše "brouzdač"). Dnes se programy pro prohlížení webovských stránek stávají vedle textového procesoru a tabulkového kalkulátoru samozřejmou součástí základního softwarového vybavení počítačů. Můžete nejenom prohlížet texty a grafiku, ale na patřičně
vybaveném počítači (zvuková karta apod.) shlédnout plně multimediální stránky s hudbou a videosekvencemi. Služba World Wide Web je založena na tzv. hypertextovém principu práce s textem. V praxi tento způsob zobrazování předpokládá rozdělení větších textů na menší části (na jednotlivé stránky) a jejich vzájemné provázání formou vzájemných odkazů (links). Uživateli je vždy zobrazována jen jedna část, jedna stránka, a je mu dáváno najevo, jaké odkazy vedou z této stránky na stránky ostatní (na kterémkoli WWW serveru v rámci celého Internetu) nebo na jiná místa téže stránky. Forma, jakou se uživateli dává najevo existence odkazů, může být různá. Nejčastěji je existence odkazu vyjádřena podtržením a odlišným zbarvením textu, odkaz může být ukrytý za obrázkem nebo jeho částí (např. v mapách) - proto je směrodatné chování kurzoru, který při přechodu nad odkazem mění svou podobu. Tyto odkazy jsou aktivní - klinutí myší na odkaz, který si uživatel zvolí, je podnětem pro prohlížeč k zobrazení stránky za odkazem „ukryté“. Zvládnutí práce v prostředí Internetu již není problémem a největší překážkou se dnes stává spíše schopnost orientace uživatelů v tom báječném, ale značně rozsáhlém a mnohdy nepříliš přehledném světě Internetu. S tím souvisí i některé mylné představy o Internetu a přeceňování jeho významu. Příkladem mohou být některé nejčastější mylné představy o Internetu: - Internet je náhradou za všechna dosavadní komunikační média - co jsem nenašel jinde, najdu jistě na Internetu - když je to k dispozici na Internetu, je to zadarmo - když je to publikováno na Internetu, je to pravda… Na druhou stranu zde najdete skutečně bohatý výběr informací úzce specializovaných i pro každodenní potřebu, plné texty novin a časopisů, zprávy z domova i ze světa, inzerci a čím dál více reklamy, elektronické obchody, katalogy knihoven, celé knihy i slovníky, počítačové programy, obrázky a mapy, diskusní fóra atd. Abychom z pavučiny stránek dokázali získat a zobrazit tu stránku, která nás právě zajímá, potřebujeme nějaký způsob její jednoznačné identifikace, kterým bychom mohli přímo ukázat na konkrétní hypertextový dokument. Takový ukazatel by měl být jednoznačný v rámci celého Internetu, a měl by stačit našemu prohlížeči tomu, aby si pro zmíněnou stránku dokázal na příslušný server „dojít" a nám ji zobrazit. Takovéto ukazatele existují a říká se jim URL - což je zkratka Uniform Resource Locator. "Jednotný" je tento ukazatel (adresa) proto, že je použitelný i jako ukazatel na jiné druhy objektů, než jen na stránky (hypertextové dokumenty). Adresa může vypadat například takto: http://www.osu.cz/kos/seznam.htm . První částí jsou znaky http: - tato písmena označují jazyk (protokol), kterým se náš počítač domlouvá se serverem (tento slouží pro přenos www stránek). Část adresy umístěná mezi // a /, v našem případě www.osu.cz, se nazývá doménová adresa. Určuje server, na kterém je požadovaná stránky vystavena. Zbývající část adresy za lomítkem nebývá uvedena vždy - pokud uvedena je, určuje jméno požadovaného dokumentu a jeho umístění na serveru. Pokud známe adresu stránky, kterou si chceme prohlédnout, vepíšeme ji do adresního řádku prohlížeče a volbu potvrdíme. Při putování stránkami ukazatele URL vždy jednoznačně určují místo, kde se právě nacházíme a každý správný prohlížeč adresu právě zobrazované stránky vypisuje. Většina prohlížečů funguje tak, že když myší přejíždíte nad aktivním odkazem, zobrazuje vám prohlížeč příslušnou adresu, která je pod dotyčným odkazem schována. Tuto adresu použije prohlížeč v okamžiku, kdy příslušný odkaz klepnutím myší aktivujete, a tím mu říkáte, že se chcete tímto směrem vydat. Možností, jak se dozvědět URL adresu (URL odkaz) na nějakou zajímavou stránku, je celá řada - od uhodnutí, přes osobní sdělení, inzeráty, propagační materiály, použití vyhledávacích služeb, až po tištěné katalogy. Ať už ale někdo získá takovouto adresu
jakkoli, tvůrci WWW browserů pamatovali na potřebu jejího uchování pro případné další použití. Snad každý WWW browser má možnost vést pro svého uživatele evidenci jednotlivých URL odkazů - prezentovanou jako schopnost vytvářet si tzv. záložky (anglicky: bookmarks, např. v terminologii browserů Navigator firmy Netscape), či jako schopnost pamatovat si tzv. oblíbené položky (anglicky: Favorites, např. v terminologii browserů Internet Explorer firmy Microsoft). Pokud nevíme, kam se vydat, využijeme patrně některou z vyhledávacích služeb, které si kladou za cíl právě odpovídat uživatelům na dotazy, co kde hledat. Služby lze v zásadě rozdělit do dvou kategorií. Tzv. katalogové služby poskytují přehled tematických okruhů, kterými můžete procházet a ve kterých jsou stránky roztříděny podle svého obsahu. O toto zatřídění se stará administrátor katalogové služby. Některé katalogy navíc mají indexy klíčových slov, ve kterých lze vyhledávat. Druhou skupinou jsou tzv. vyhledávací stroje, které dnes umožňují prohledávání celého obsahu jednotlivých stránek v Internetu zveřejněných. Katalogové služby Způsob, jakým se katalogy dozvídají o nových dostupných zdrojích (zajímavých stránkách), je různý. Jednou z možností je, že provozovatel katalogu si najímá skupinu "brouzdačů", kteří neustále brouzdají Internetem a ručně vyhledávají nové zdroje. Jinou, častější možností, je spoléhání na aktivitu samotných tvůrců stránek provozovatel katalogu čeká, až mu zřizovatel nového zdroje sám oznámí, co nového je kde k dispozici. Takovéto "zaregistrování" nového zdroje u nejrůznějších katalogů i dalších druhů vyhledávacích služeb je samozřejmě v zájmu toho, kdo nový zdroj zřizuje. Na druhé straně ale nikdo nemá povinnost tak učinit, a proto se může stát, že katalogy mnohé zajímavé zdroje neznají. Je třeba si uvědomit, že katalogů a dalších vyhledávacích služeb existuje celá řada, a ani svědomitý zřizovatel nového zdroje je nemusí znát všechny, takže své stránky zaregistruje jen u některých. Pro koncové uživatele z těchto faktů vyplývá jeden podstatný závěr: pokud některý katalog nějaký konkrétní zdroj nezná, ještě to zdaleka neznamená, že takovýto zdroj neexistuje. Hledáte-li něco konkrétního, je vhodné se obrátit na různé katalogy i další vyhledávací služby, a pak vyhodnotit výsledky. Nejznámější české katalogové servery: - http://www.seznam.cz (má také vyhledávací centrálu - http://kompas.seznam.cz/), - http://www.atlas.cz (fulltextové hledání) - http://www.centrum.cz (hledání v katalogu) - http://www.quick.cz (fulltextové hledání) - http://www.redbox.cz (fulltextové hledání) - http://www.oko.cz - http://katalog.stranky.cz/ - http://www.vokno.cz/ - http://katalog.najdi.to/ Katalogové služby, jsou dnes již často doplněné o možnost dalšího fulltextového vyhledávání (viz část o vyhledávacích strojích). Nejznámější zahraniční katalogové servery: - http://www.yahoo.com ( nejstarší a nejznámější vyhledávací služba, katalogová, ale rozsáhlá a přehledně udělaná, doplněná fulltextem) - http://www.lycos.com (doplněná fultextem) - http://www.ditto.com - katalogová služba zaměřená na hledání obrázků
Specializované katalogy: - http://kmil.trios.cz/medline/search.htm - přístup do databáze MEDLINE (české rozhraní) - http://www3.healthgate.com/ - přístup do databáze MEDLINE
Obr. 1: Příklad hledání v katalogu http://dir.seznam.cz/Spolecnost/Zdravi/Informacni_servery/
Obr. 2: Příklad hledání v katalogu http:// www.yahoo.com
Zvláštním druhem katalogových služeb, který se v hojné míře rozvíjí v poslední době, jsou tzv. portály, které obecně nabízejí jakousi "vstupní bránu" do Internetu a spojují v sobě množství různých služeb (katalog, fulltextové hledání, použití elektronické pošty, zveřejnění www stránek, zpravodajství...). Kromě portálů obecných (z českých například atlas, seznam, centrum) existují i portály věnované určité oblasti (finance, zdravotnictví) nebo zaměřené na určitý okruh uživatelů (děti, zdravotně postižení). Příkladem mohou být zdravotnické servery http://www.zdrav.cz, http://zdravi.medicentrum.com, http://www.doktorka.cz nebo server pro zdravotně postižené http://www.krizovatka.cz. Kromě katalogových služeb oficiálních, zřízených za účelem poskytování vyhledávací služby, můžeme využít i "osobní" katalogy na stránkách jednotlivých uživatelů. Pokud uživatel chce svou sbírku odkazů na zajímavé zdroje zpřístupnit i ostatním, vytvoří ze svých odkazů běžnou WWW stránku, a tu umístí na veřejně přístupný WWW server (obvykle jako součást svých osobních domovských stránek). Užitečnost a výhodnost těchto "katalogů" závisí na znalostech, schopnostech a zájmech autora. Pokud se autor věnuje sbírání odkazů systematicky a cíleně, pak se o výsledku jeho práce obvykle hovoří jako o tzv. seznamu zdrojů. Typický seznam zdrojů je úzce tematicky zaměřen - podle zájmu resp. profese svého autora, například na konkrétní sport, konkrétní hudební skupinu, právní zdroje apod. Nejrůznějších seznamů zdrojů dnes v Internetu existuje opravdu velké množství, a jejich rozsah i kvalita jsou také velmi různorodé. S tím také souvisí největší problém seznamů zdrojů - neexistuje žádná jejich systematická evidence hodnocení. Příklad zajímavého seznamu zdrojů, věnovaného zdravotnictví můžeme najít na http://mujweb.cz/www/topro/medilink/, kvalitní seznam zdrojů najdeme i na domovských stránkách Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě (http://www.fnspo.cz). Vyhledávací stroje Na jiném principu hledání pracují tzv. vyhledávací stroje, které fungují často při univerzitách nebo se jedná o servery komerčních organizací. Financování komerčních serverů se provádí buď platbou za vyhledávací služby nebo organizace získává finanční prostředky za reklamu umístěnou na svých stránkách. Vyhledávací servery jsou službou, která se za během posledních let na Internetu nejvíce rozvinula a rychle se vyvíjí dál. Jednotlivé servery se od sebe v mnohém liší. Každý z nich má jinou filozofii hledání, jiný vzhled, jiný způsob zápisu vyhledávacího příkazu. Neexistuje žádná jednotná vyhledávací strategie a tudíž ani žádná jednotná vyhledávací služba. Vyhledávání funguje většinou tak, že nějakému serveru položíte dotaz a on vám zašle zpět výsledek. Podstatné je, že server při zpracování vašeho dotazu prohledává svou vlastní databázi, nikoli celý Internet. Z toho plyne, že kvalita vyhledávání a množství a vhodnost získaných výsledků závisí na předchozím prohledání a způsobu uložení informací. Jestliže si například server prohlédne ke každé stránce pouze její titulek, případně pár řádků a datum poslední změny, asi vám neumožní vyhledávat podle klíčových slov z celého textu stránky. K vytvoření vlastní databáze server používá automatické programy, tzv. spiders, pavouky. Tyto programy prohlédnou hypertextové stránky jednu po druhé a indexují je. Rozlišujeme systémy s vyhledáváním podle klíčových slov (ukládají si do indexového souboru slova z celého dokumentu nebo jeho větší části) a podle obsahu - spider se snaží uhodnout, o čem text je a podle toho si ho zařadí. Při vyhledávání podle klíčových slov spider vždy přečte celou stránku a všechna slova si uloží do databáze, tedy i ta, která mu nic neříkají (cizojazyčné texty, překlepy). Při hledání třeba dotaz zadat velmi přesně, jinak je výsledkem nepřeberné množství dokumentů.
Vyhledávací služby databázového typu se za dobu své existence vyvíjely. Zpočátku, kdy kapacita jejich databází ještě nebyla taková jako dnes, si tyto služby nemohly dovolit pamatovat si plné znění všech WWW stránek, na které v Internetu narazily. Všímaly si pouze jejich podstatných částí, například tzv. titulků (jednořádkových názvů stránky, které jednotlivé prohlížeče vypisují ve svém rámečku úplně nahoře), nebo například prvních deseti řádek textu stránky, prvních 20 slov apod. S postupem času se stalo únosné, aby si tyto služby pamatovaly celý obsah jednotlivých WWW stránek přesněji aby si mohly vytvořit indexy z celého a plného znění WWW stránky, pamatovat si je, a pak nabízet možnost plnotextového vyhledávání v rámci WWW stránek, v rozsahu prakticky celého Internetu. Základní rozhraní vyhledávacích serverů se však v poslední době poměrně ustálila. Do editačního políčka zadáme vyhledávané slovo nebo kombinaci slov a tlačítkem Vyhledat (Hledej, Search apod.) dotaz odešleme. Jednoslovný dotaz má většinou desítky i stovky vrácených odkazů, je proto třeba dotaz upřesnit uvedením více slov a v tzv. rozšířeném hledání (advanced search) doplnit i logické vazby (použitím logických operátorů AND, OR, NOT..) mezi slovy. Konstrukce dotazu při pokročilém hledání je v jednotlivých službách odlišná a vždy je potřeba si přečíst návod, který je u každé služby uvedený. Některé obecné zásady při formulování dotazů: - použití logických spojek AND, OR, NOT (AND NOT), NEAR... - použití uvozovky pro uzavření fráze - některé služby dovolují použití znaků + a – pro povinný a nebo nežádoucí výskyt slova (místo AND a NOT) - nepoužívejte obecná slova - češtinu používejte pouze u českých služeb nebo tam, kde je možná volba českého jazyka (jinak zadávejte dotaz bez diakritických znamének) - někdy je možné použít znak * pro nahrazení libovolné kombinace určitého počtu znaků - používejte slova v první pádu, slovesa v infinitiv - nepoužívejte velká písmena (velké písmeno znamená povinný výskyt ve výsledku, malé najde i text psaný velkými) - hledáme-li celosvětově, je vhodné použití angličtiny Pokud nevíte, jakou vyhledávací službu použít, můžete začít na adrese tzv. vyhledávacích centrál. Vyhledávací centrála soustředí na své stránce odkazy na jednotlivé vyhledávací služby a můžete si vybrat. Tyto centrály se vyskytují většinou na serverech poskytovatelů Internetu, aby zákazníci měli odkud začít. Tato úvodní stránka vám umožní zprostředkovat vyhledávání v konkrétní službě. Známou českou vyhledávací centrálu najdete na adrese http://alenka.pinknet.cz (nabízí kompaktní a přehledné vyhledávací rozhraní). Ze zahraničních můžete využít http://www.metacrawler.com.
Obr. 3: Rozhraní vyhledávací centrály (http://www.metacrawler.com) České vyhledávací servery: - http://kompas.seznam.cz - http://hledej.atlas.cz - http://search.quick.cz/ - http://www.megatext.cz (Megatext je fulltextový vyhledávač česky psaných internetových stránek. Zadáte-li do vyhledávacího pole jedno nebo několik slov, získáte po stisku tlačítka Hledej seznam stránek, na kterých se zadaný slovní výraz vyskytuje. Megatext nabízí ve srovnání s ostatními fulltextovými vyhledávači dvě důležité výhody: Dokáže zadané české slovo automaticky vyhledat ve všech pádech nebo i nepravidelných tvarech a dokáže u každé nalezené stránky vypsat vzorky textu, v nichž se hledaný výraz vyskytuje. Okamžitě tak poznáte, zda nalezená stránka obsahuje právě to, co hledáte.) Nejznámější zahraniční vyhledávací servery: www.altavista.com (moderní vyhledávací služba založená firmou Digital, její databáze obsahuje klíčová slova z více než 40 milionů stránek, indexuje všechna slova z dokumentu) - www.google.com (poměrně nová služba) - www.go.com (www.infoseek.com)
Obr. 4: http://www.altavista.com
Obr. 5: http://www.google.com Ze značné různorodosti v obsahu jednotlivých katalogů a vyhledávacích služeb, umocněné i tím, že každá ze služeb může fungovat trochu jiným způsobem, vyplývá pro uživatele jednoduchý, ale velmi důležitý závěr: nespoléhat se jen na jediný zdroj, ale obracet se stejným dotazem na více vyhledávacích služeb či prohledávat více katalogů a seznamů zdrojů, a z výsledků si pak vybrat to co se nejvíce hodí. Pokud trávíte hledáním informací na Internetu více času, je možné si práci usnadnit použitím dalších programů. Tyto programy (v plné verzi placené) umožní prohledávat
současně množství internetových informačních zdrojů (například AltaVista, Excite, Yahoo!, HotBot, Infoseek, Lycos, Magellan, Open Text, WebCrawler a DejaNews). Výsledky jsou zobrazeny podle relevantnosti, přičemž duplicitní a nedostupné odkazy jsou automaticky odfiltrovány. Nalezené odkazy lze exportovat do formátu HTML, XML, DBF a TXT, případně je můžete odeslat e-mailem. Jsou doplněny průvodcem, který usnadňuje vytvoření dotazu. Při hodnocení výsledků vyhledávání srovnáváme dvě protichůdné veličiny – přesnost a úplnost. Přesnost je poměr nalezených relevantních (vyhovujících) stránek ke všem stránkám, úplnost je poměr nalezených relevantních stránek ke všem relevantním stránkám. Přesnější formulací dotazu omezíme výskyt stránek, které vidět nechceme, ale na druhé straně mnohdy vypadnou i stránky vhodné, tedy klesne úplnost. Naopak zadáme-li obecnější dotaz, zvýšíme počet nalezených stránek, ale zároveň se objeví i stránky nerelevantní, tedy klesne přesnost. Přesnost výsledku hledání vyhodnotíme snadno, neboť posoudit, zda je dotaz relevantní, můžeme jednoduše. Naproti tomu úplnost samozřejmě přesně hodnotit nemůžeme. Pro srovnání výsledků hledání při použití katalogu a při využití vyhledávacího stroje z předchozího textu plyne, že výsledky získané z katalogu budou přesnější, ale méně úplné, zatímco výsledky fulltextového hledání budou při vhodně formulovaném dotazu úplnější, ale méně přesné (dostaneme odkazy i na stránky, které s danou problematikou v podstatě nesouvisí).
Literatura: [1] BRÁZA, Jiří. Internet.cz jak hledat a najít, 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-701-X [2] KUKAL, Jaromír. Jak hledat a najít informace na Internetu. Softwarové noviny, 1999, číslo3, str. 104-109, ISSN 1210-8472 [3] MENOUŠEK, Jiří. Vědecké lékařské informace na internetu I-IV. Praktický lékař, ročník 80, 2000, číslo 7, str. 417-419, číslo 8, str. 479-480, číslo 9, str. 537-541, číslo 10, str. 596-598. ISSN 0032-6739 [4] PETERKA, Jiří. Orientace v Internetu, 1997. Dostupný z WWW
[5] PETERKA, Jiří. Orientace a vyhledávání v Internetu, 1997. Dostupný z WWW [6] VÁNĚ, Roman. Vyhledávací služby Internetu. PC World, 1997, číslo 6, str. 104106 [7] ZETTER, Kim; McCRACKEN Harry, Přestaňte hledat a začněte nalézat, PC World, 2000, číslo 10, str. 105-109 [8]Internet - cesta do budoucnosti, Počítač pro každého, 1999, číslo 6, str.27-29, ISSN 1212-0723