Insolvenční řízení zpeněţení majetkové podstaty

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Insolvenční řízení – zpeněţení majetkové podstaty Bakalářská práce

Autor:

Marcela Hájková právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Šárka Plocarová, PH.D.

Leden, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Plzni dne 31.1.2009

2

Anotace práce:

Tato práce má za úkol zjistit přínos nového insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v rámci majetkové podstaty pro věřitele a úpadce. Proto se v každé kapitole důkladně zabývám všemi aspekty spojenými s touto problematikou. Vycházím především z porovnání nové právní úpravy a předchozího zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Insolvenční řízení je nedílnou součástí zákona každé země. Vybrala jsem si toto téma proto, neboť pracuji v realitní kanceláři a s touto problematikou jsem se setkala v životě už mnohokrát. Celou práci jsem rozdělila na teoretickou a praktickou část. V první části se snažím vysvětlit hlavní body nového insolvenčního zákona s porovnáním se starší úpravou zák. č. 328/1991 Sb. Také pokládám za důležité popsat pojem a rozsah majetkové postaty. Pro lepší pochopení následujících kapitol, kde jsem se zaměřila na komplexní zpeněžení majetkové podstaty, je důležité číst pozorně. Předmětem druhé části této bakalářské práce je majetková podstata a její zpeněžení. Zde rozvádím druhy prodeje majetkové podstaty. Výhradně jsem se zaměřila na prodej prostřednictvím dražby a prodej movitých věcí a nemovitostí mimo dražbu. Samozřejmě, že jsem neopomněla přímý prodej a nový způsob aukce online. V úplném závěru srovnávám podstatné změny v zákonech týkajících se majetkové podstaty. Celá tato bakalářská práce je založená na novém insolvenčním zákoně a pevně věřím, že bude k dispozici všem zainteresovaným čtenářům.

3

PODĚKOVÁNÍ: Tímto bych ráda poděkovala JUDr. Šárce Plocarové, vedoucí mé diplomové práce, která mi poskytla cenné rady a informace.

Pouţité zkratky: InsZ

zák. č. 162/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

ObchZ zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění ZKV

zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění

OSŘ

zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění

OZ

zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění

TZ

zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění

ZVD

zák. č. 26/2000 Sb.. o veřejných dražbách

SJM

společné jmění manželů 4

Obsah: ÚVOD ...........................................................................................................................................6 TEORETICKÁ ČÁST ..............................................................................................................8 1

INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ ................................................................................................................. 8 1.1

Nedostatky zákona o konkursu a vyrovnání .............................................................................. 8

1.2

Nový insolvenční zákon.............................................................................................................. 10

2

CHARAKTERISTIKA INSOLVENČNÍHO ZÁKONA.............................................................. 11

3

POJEM A ROZSAH MAJETKOVÉ POSTATY ......................................................................... 13 3.1

4

Rozsah majetkové podstaty ....................................................................................................... 13

3.1.1

Insolvenční návrh podaný dluţníkem ............................................................................. 14

3.1.2

Insolvenční návrh podaný věřitelem ............................................................................... 14

ZJIŠŤOVÁNÍ MAJETKOVÉ PODSTATY ................................................................................. 17 4.1

Správce podstaty ........................................................................................................................ 17

4.1.1

Funkce správce majetkové podstaty ............................................................................... 17

4.1.2

Povinnosti správce podstaty............................................................................................ 18

4.2

Povinnosti úpadce ...................................................................................................................... 19

4.3

Soupis majetkové podstaty ........................................................................................................ 19

4.4

Spory o rozsah majetkové podstaty .......................................................................................... 22

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................... 23 5

PODMÍNKY ZPENĚŢENÍ MAJETKOVÉ PODSTATY ........................................................... 23 5.1

Oddluţení zpeněţením majetkové podstaty ............................................................................. 23

5.2

Veřejná draţba ........................................................................................................................... 24

5.2.1

Smlouva provedení draţby .............................................................................................. 26

5.2.2

Draţební vyhláška ............................................................................................................ 29

5.2.3

Protokol o provedené draţbě ........................................................................................... 29

5.3

Prodej movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení OSŘ.................................................... 30

5.3.1 5.4

Zpeněţení podniku ........................................................................................................... 30

Prodej majetku mimo draţbu ................................................................................................... 31

5.4.1

Smlouva o poskytnutí sjednaných sluţeb při prodeji majetku formou ....................... 32

výběrového řízení ............................................................................................................................ 32 5.5

Výběrové řízení s následnou licitací.......................................................................................... 34

5.6

Internetová ON-LINE aukce ..................................................................................................... 34

5.7

Konečná zpráva a její příprava ................................................................................................ 35

5.8

Shrnutí důleţitých změn ............................................................................................................ 36

ZÁVĚR ................................................................................................................ 38 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ ............................................................................ 41 RESUMÉ ............................................................................................................. 43

5

ÚVOD Úpadkové právo je velmi podstatnou součástí právního řádu každého státu, neboť jeho kvalita a úroveň ovlivňuje nejen subjekty, kterým je přímo určeno, ale ve svém důsledku v podstatě celou podnikatelskou sféru a stále více také postavení spotřebitelů. Tím, co nová úprava zákona č. 162/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) přinesla do našeho právního řádu, ale zejména do oblasti majetkové podstaty a její zpeněžení, se zabývá tato práce. Přestože se od této nové komplexní úpravy řešení úpadku očekávalo, že by mohla odstranit velkou část nedostatků, kterými trpěla dosavadní úprava zakotvená v zákoně č.328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je jasné, že žádná právní úprava není dokonalá a že teprve v každodenní praxi se ukáže, zda se zákonodárcům podařilo vytvořit skutečně moderní a funkční úpravu úpadkového práva. Přesto je jasné, že podstatné změny nový zákon do právní praxe přinesl. Ve své práci jsem se proto snažila především přiblížit zásadní změny v majetkové podstatě, které insolvenční zákon oproti dosavadní úpravě obsahuje, ale také se pokusila upozornit na možné problémy, které by s výkladem a aplikací tohoto zákona mohly vzniknout. Moje práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V úvodní části bych ráda vnesla světlo na samotný pojem insolvenčního zákona a obecně bych vysvětlila jeho nejdůležitější prvky, abych lépe uvedla čtenáře do této problematiky. Tato kapitola se rovněž věnuje popisu hlavních problémů při řešení úpadku, které souvisely s úpravou v minulém zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání a také shrnuje hlavní změny, které přináší nová úprava v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení a které by měly tyto nedostatky řešit. V druhé části se čtenář seznámí s pojmem a rozsahem majetkové podstaty. Vysvětlíme si zde, kdy majetková podstata vzniká a jak se liší v závislosti na subjektu, který insolvenční návrh podává. V třetím oddílu se budeme zabývat zjišťováním majetkové podstaty. V úvodní části vysvětlím pojem správce majetkové podstaty, jeho funkci a povinnosti. Směrodatné pro nás budou i povinnosti samotného úpadce a důležitost soupisu majetkové podstaty, kterou vyhotovuje správce. Moje práce v teoretické části proto vychází zejména ze samotného insolvenčního zákona, výkladových prací tohoto zákona a časopiseckých a internetových článků. Proto 6

může být můj názor čistě subjektivní a v některých případech jednostranně zkreslen. V praktické časti této bakalářské práce jsem se zaměřila na zpeněžení majetkové podstaty, čímž se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Podstatná pro mě byla metoda oddlužení a především samotný konkurz, kde se důkladně zabývám veřejnou dražbou, prodejem movitých věcí a nemovitostí a v neposlední řadě prodejem mimo dražbu. Rovněž uvádím nový způsob prodeje prostřednictvím internetu. V samotném závěru jsem uznala za vhodné porovnání nejpodstatnějších změn v zákonech ve spojitosti s majetkovou podstatou.

7

TEORETICKÁ ČÁST

1

INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ

1.1

Nedostatky zákona o konkursu a vyrovnání1 Zákon č. 328/ 1991 o konkursu a vyrovnání byl přijat v souvislosti s počátkem

fungování tržní ekonomiky u nás a vzhledem k tomu, že v době plánovaného hospodářství fungujícího u nás v předchozí etapě, nebylo institutů konkursu případně vyrovnání fakticky potřeba, neměla nová úprava v podstatě na co navazovat. Vycházela tedy částečně z řádu konkursního, vyrovnacího a odpůrčího z roku 1931, který však fungoval ve zcela jiných podmínkách a v něm zvolená řešení nemohla fungovat na přelomu tisíciletí, kdy docházelo k častým úpadkům skutečně velkých obchodních společností s velkým počtem věřitelů a také začalo docházet k úpadkům nepodnikatelů, kteří se předlužili v souvislosti s rozvojem spotřebitelských úvěrů. Za zcela základní nedostatek úpravy zákonem o konkursu a vyrovnání je třeba vidět faktickou nemožnost řešit úpadek dlužníka jinak než konkursem, který vede k jeho likvidaci. Existoval sice i institut vyrovnání, ten ale byl využíván minimálně, neboť tak, jak byl koncipován, vedl k tomu, že málokterý dlužník byl schopen splnit přísné podmínky stanovené zákonem a hlavně přesvědčit věřitele, že tento způsob je pro ně výhodný nebo alespoň přijatelný. Ani nucené vyrovnání, které bylo možnou součástí konkursního řízení, nebylo téměř využíváno. I to kladlo na dlužníka vysoké nároky, co se týče finančního zabezpečení a ten pak musel získat nějakého investora. Důsledkem této úpravy je skutečnost, že vyrovnání se uplatňovalo jen v přibližně dvou desítkách případu ročně a nepředstavovalo tak skutečnou alternativu k řízení konkursnímu. Úpadkové právo zejména neumožňovalo reorganizovat podnik dlužníka v úpadku. Správce konkursní podstaty sice mohl provozovat dlužníkův podnik i po prohlášení konkursu, ale to jen z důvodu následného výhodnějšího zpeněžení podniku a ne jeho zachování.2

1 2

Důvodová zpráva k návrhu zákona o úpadku a způsobech jeho řešení – obecná část Pohl, T: Jak dále v konkurzním řízení, Obchodní právo, 2002, č. 1, s. 20

8

Původní úprava nerozlišovala mezi specifickými situacemi při úpadku, které vyžadují zvláštní přístup. Jedná se například o úpadky, které mohou mít účinky na větší počet subjektů, například dlužníků, kteří mají širokou klientelu, jako jsou banky a jiné finanční instituce. Pokud chybí zvláštní úprava úpadků těchto institucí, může to vést také k nežádoucím dopadům na poměry třetích osob. Dále nebyly zohledněny úpadky, ke kterým může dojít u nepodnikatelů a nebyl umožněn odlišný přístup k tzv. poctivému dlužníkovi, který si úpadek sám nepřivodil a k řešení takto nastalé situace přistoupil řádně a včas. Těmto dlužníkům tak nebyla dána reálná možnost zbavit se zbytku svých dluhů v případě, že se pokusí o co nejvyšší uspokojení věřitelů. Neexistovala tak žádná pozitivní motivace dlužníků k řešení krizových situací, neboť dlužník byl motivován především negativně, hrozbou majetkových a později i trestněprávních sankcí. To vedlo k tomu, že návrhy na řešení úpadku byly podávány pozdě, až v době kdy efektivní řešení situace nebylo možné. Další velmi kritizovanou koncepcí konkursního zákona, byla koncepce postavení věřitelů v řízení. Ti neměli šanci ovlivnit rozhodnutí, jak bude řešen dlužníkův úpadek, neboť o tom rozhodoval pouze dlužník. Věřitelé mohli podat pouze návrh na prohlášení konkursu, a pokud byl návrh podán ze strany dlužníka, nemohli již způsob řešení úpadku ovlivnit vůbec, neboť po prohlášení konkursu již neměli ze zákona možnost docílit změny zvoleného způsobu. Navíc věřitelé se stali účastníky řízení zásadně až přihlášením své pohledávky, proto se neměli vůbec šanci vyjádřit ke krokům, které následují bezprostředně po prohlášení konkursu. Věřitelé také neměli dostatečný vliv na výběr správce konkursní podstaty (tomuto pojmu se budu více věnovat v kapitole 4.1) a neměli šanci ho skutečně efektivně kontrolovat. Problémem byl také rozsah uspokojování oddělených věřitelů, který vedl k oslabení zajišťovacích institutů a také k tomu, že v případě úvěrování byla požadována vyšší míra zajištění. Problematické bylo dále postavení správců konkursní podstaty. Nebyly dostatečně vymezeny nároky kladené na odbornost a systém vzdělávání správců. Kvalifikační požadavky byly velmi benevolentní, odpovědnost správců při výkonu jejich funkce a sankce v případě porušení povinností byly stanoveny nedostatečně. Nevhodně bylo koncipováno i odměňování správců. Důsledky, ke kterým tato nevhodná úprava vedla, včetně skandálních odhalení vedoucích k trestním stíháním, vedly k oslabení důvěry věřitelů v osobu správce a v důsledku i v celé konkursní řízení. Mezi další nedostatky předchozí úpravy patřilo také zdlouhavé projednávání sporů, které byly vyvolány konkursem, příliš přísné požadavky na doručování písemností a přílišná kusost procesní úpravy a tím se celé insolvenční řízení velice 9

protahovalo. Některé problémy byly řešeny mnoha novelizacemi zákona o konkursu a vyrovnání, ty však na tyto skutečnosti reagovaly jen částečně a hlavní nedostatky nebyly odstraněny. Proto bylo přistoupeno k modernizaci celé úpravy cestou přijetí zcela nového zákona.

1.2

Nový insolvenční zákon Tento zákon, tedy zákon č. 186/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenční zákon), který nahradil dosavadní zákon o konkursu a vyrovnání, nabyl účinnosti na začátku loňského roku (k 1. 1. 2008). Tento zákon není pouhou novelou, ale jedná se o zcela novou a propracovanější úpravu, která stojí na vlastních zásadách, které se od původních zásad často odlišují, nebo jsou částečně modifikovány. Měl by být moderním předpisem, který je oproti dosavadní úpravě mnohem propracovanější. Nová právní úprava by měla odstranit nedostatky předchozí úpravy a přizpůsobit řešení úpadku současné situaci na trhu a novým vývojovým trendům. Cílem nového zákona má být především zrychlení a zefektivnění insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu byly zavedeny nové, často velmi krátké, pořádkové lhůty a naopak odstraněny některé nefunkční instituty, které prodlužovaly řízení (například institut tzv. ochranné lhůty). Do řízení byly začleněny i incidenční spory, jejichž projednávání by však nemělo zbytečně zdržovat celé insolvenční řízení. Můžeme shrnout, že nový insolvenční zákon stojí na následujících principech: obsahuje pravidla regulující správu dlužníka v úpadku a proces přerozdělení jeho majetku mezi věřitele jedná se o zákon prověřitelský, který předpokládá silnou roli věřitelů při všech základních rozhodnutích motivuje dlužníka k včasnému řešení krizové situace a tím i eliminaci nákladů insolvenčního řízení rozšiřuje možnosti způsobu řešení úpadku, zavádí tzv. spotřebitelský úpadek a zohledňuje také vyšší hodnotu běžícího podniku dlužníka zákon mění postavení insolvenčního správce i insolvenčního soudu, který chápe především jako kontrolní orgán. 3 3

Havel, B.: Nástin nového insolvenčního práva, str. 276 In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn., a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007, 652 s.

10

2

CHARAKTERISTIKA INSOLVENČNÍHO ZÁKONA Insolvenčním řízením je soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek

nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. V první fázi insolvenčního řízení rozhodne soud, zda jsou splněny podmínky pro řešení majetkových problémů dlužníka tím, že rozhodne o úpadku. V druhé fázi následně soud rozhodne o způsobu řešení úpadku. Obrázek č.1 představuje jednoduchý náčrt insolvenčního řízení. Obrázek č.1

11

K základním cílům efektivního insolvenčního řízení patří chránit hodnotu majetkové podstaty před znehodnocením v důsledku jednání jednotlivých účastníků řízení. Stranami, před nimiž potřebuje majetková podstata největší ochranu, jsou dlužník a jeho věřitelé.4 Jinými slovy by bylo možné insolvenční řízení také charakterizovat jako hromadnou věřitelskou exekuci na dlužníkův majetek s tím, že z majetkové podstaty by se měli uspokojit všichni věřitelé, byť částečně, a to za zákonem stanovených podmínek. Od nového insolvenčního řízení se očekává především jeho urychlení, zhospodárnění a zefektivnění. InsZ tyto ambice prakticky naplňuje několika instrumenty, jimiž zejména jsou: nemožnost prominutí zmeškání lhůt (ust. § 83 InsZ), koncentrace řízení (ust. § 85 odst. 2 InsZ). Nemožnost prominutí zmeškání lhůt se vztahuje pouze na zákonné lhůty, tzn. ust. § 83 Insz. je lex specialis k ust. § 58 OSŘ, které tak deroguje. Není tím však dotčeno ust. § 55 OSŘ, které prodloužení soudcovské lhůty umožňuje. Zásada koncentrace řízení nutí účastníka podávat návrhy a provádět procesní úkony včas, typicky na nařízeném jednání nebo na schůzi věřitelů. Řádně obeslaná, aktivně legitimovaná osoba, nemůže dodatečně návrhy a úkony napříště realizovat. Insolvenční řízení lze svým charakterem, zejména pak povinností účastníka doložit svá tvrzení důkazy, označit za řízení sporné. Tato skutečnost je však relativizována ustanovením § 86 InsZ, jenž dává soudu možnost provést i takové důkazy, které nebyly účastníky navrženy. O insolvenčním řízení lze tedy říci, že je v zásadě řízením sporným, nesoucím znaky nesporného procesu. Přílišná vyhledávací činnost soudu by v podstatě popírala požadavek na rychlost insolvenčního procesu, jak již bylo zmíněno v úvodu mé práce. V řízení mohou nastat na straně soudu pochybnosti o věrohodnosti předkládaných důkazů, aby se tak předešlo nesprávnému rozhodnutí, je soudu dána možnost aktivně si opatřovat důkazy o tvrzených skutečnostech. Mám za to, že už pouhé vědomí účastníků o možnosti soudu nezávisle si opatřovat důkazy, bude účastníky odrazovat od nepoctivých záměrů. Nezákonným rozhodnutím o zahájení insolvenčního řízení může být dlužníkovi přivozena značná ekonomická újma (ztráta důvěry obchodních partnerů), měla by být maximální snaha se takových rozhodnutí vyvarovat.

4

Citát z příručky United Nations Commission on International Law (UNCITRAL) věnované insolvenčnímu právu in Richter, T. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 193

12

3

POJEM A ROZSAH MAJETKOVÉ POSTATY Je to nový pojem, který nahradil termín „konkurzní podstata.“ Tento pojem bych

nazvala jako majetek dlužníka, nebo jeho podstatná část, která se od ostatní části liší tím, že dlužník s ní nemůže disponovat buď vůbec, nebo jen určitým způsobem, ale ta zůstává v jeho vlastnictví, nevyděluje se to jako nějaká samostatná masa. Do toho majetku, z něhož se uspokojují věřitelé, nepatří jen majetek dlužníka, ale v zákonem stanovených případech i majetek třetích osob. Je to zejména majetek, ohledně něhož platí ustanovení o neúčinnosti právních úkonů a odporovatelnosti. Lze odporovat právním úkonům, které dlužník učinil v průběhu konkurzu nebo těsně před ním a z níž měly prospěch třetí osoby.

3.1

Rozsah majetkové podstaty Omezení nakládání s majetkovou podstatou je dalším podstatným účinkem

zahájení insolvenčního řízení vyvolaného podáním insolvenčního návrhu. Omezená dispozice s majetkem náležejícím do majetkové podstaty nebo majetkem, který by do podstaty mohl být zahrnut, má za cíl chránit nároky věřitelů na uspokojení jejich pohledávek. Legální definici majetku spadajícího do majetkové podstaty činí InsZ demonstrativním výčtem v ust. § 206. Negativní definici majetkové podstaty činí zákon v ust. § 207, čímž dává dlužníkovi právní jistotu ohledně souboru nezcizitelného majetku ve prospěch majetkové podstaty. Je však důležité si uvědomit, kdy majetková podstata vzniká. Okamžik vzniku se liší v závislosti na subjektu, který insolvenční návrh podává.

13

3.1.1 Insolvenční návrh podaný dluţníkem Jestliže podal insolvenční návrh dlužník, náleží do majetkové podstaty veškerý majetek definovaný v ust. § 206 InsZ, který patřil dlužníkovi ke dni zahájení insolvenčního řízení (ke dni podání insolvenčního návrhu) stejně jako majetek, který dlužník nabyl v dalším průběhu insolvenčního řízení. § 206 vykládá, že majetkovou podstatu tvoří zejména: a)

peněžní prostředky,

b)

věci movité a nemovité,

c)

podnik,

d)

soubor věcí a věci hromadné,

e)

vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů,

f)

akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění práva,

g)

obchodní podíl,

h)

dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné,

i)

dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské,

peněžitá

pomoc

v

mateřství,

stipendia,

náhrady

ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, j)

další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu.

Majetkovou podstatu tvoří dále i příslušenství, přírůstky, plody a užitky majetku uvedeného v odstavci 1.

3.1.2 Insolvenční návrh podaný věřitelem V případě věřitelského návrhu se v zásadě okamžik vzniku majetkové podstaty odsouvá do momentu, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka,5 ledaže již soud nařídil předběžné opatření, jímž omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem. Do majetkové podstaty tak náleží majetek dlužníka, který dlužníkovi patřil v okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a majetek, který dlužník nabyl v 5

Ust. § 205 odst. 2 InsZ

14

dalším průběhu insolvenčního řízení. Pokud byl insolvenční návrh podán věřitelem a insolvenční soud rozhodl předběžným opatřením, že se dlužníkovi omezuje právo nakládat s jeho majetkem nad rámec stanovený v § 111 InsZ, je okamžikem rozhodným pro sestavení soupisu majetkové podstaty okamžik zveřejnění předběžného opatření v insolvenčním rejstříku. Tato obecná definice je modifikována pro účely oddlužení. V § 398 odst. 2 InsZ je stanoveno, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka do majetkové podstaty dlužníka nepatří majetek, který nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schváleného oddlužení tj. okamžik zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty v insolvenčním rejstříku, není-li tímto zákonem stanoveno jinak. Dlužníkovi je uložena povinnost zdržet se, od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, takových dispozic se svým majetkem, které by mohly vést ke zkrácení práv věřitelů. Zejména pak nesmí činit takové právní úkony, které vedou k nikoli zanedbatelnému zmenšení jeho majetku (§ 111 odst. 1 InsZ). Tím, že se dlužník dostane do úpadku, se jeho majetek nezmenšuje, ale zároveň nedochází ani k jeho zvětšení.6 Vznikne-li obava z možného zcizování majetku na úkor majetkové podstaty, může soud, a to i bez návrhu, nařídit dlužníkovi předběžné opatření k zamezení neodpovědnému nakládání s majetkem. Pokud i navzdory výše popsaným opatřením bude dlužník činit právní úkony směřující k vyvádění majetku náležejícího do podstaty, prohlásí soud, na základě odpůrčí žaloby, tyto úkony za neúčinné. Navrhovatelem negatorní žaloby je insolvenční správce (§ 235 odst. 2), ve spojení s ust. § 205 odst. 4 – majetek jiných osob než dlužníka náleží do podstaty, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takovýto majetek pohlíží jako na majetek dlužníka. Velmi podrobně je dále upraveno to, jaký vliv bude mít prohlášení konkursu na společné jmění manželů (dále SJM), které stejně jako doposud zaniká a je nutno provést jeho vypořádání. Toto není žádnou novinkou, přesto se insolvenční zákon této problematice věnuje podrobněji a obsahuje i určitá upřesnění a doplnění této záležitosti. Zásadou je ochrana věřitelů i v této oblasti, což je vzhledem k velmi širokému pojetí společného jmění manželů v české úpravě oproti jiným zahraničním úpravám, např. německé, velmi důležité. Místo manžela, který je v úpadku, nastupuje do řešení této problematiky insolvenční správce. Ten pak místo dlužníka uzavírá dohodu o vypořádání SJM, kterou musí dále schválit insolvenční soud, popř. se stává účastníkem řízení o jeho 6

Citát z D. Baier (2001, s. 97) věnované insolvenčnímu právu in Richter, T. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 265

15

vypořádání přímo před soudem. Je tak vyloučena možnost rozsáhlé dispozice dlužníka s majetkovou podstatou přesunutím majetku do vlastnictví druhého manžela. Účelem insolvenčního práva je právě zabránění přenášení finančních potíží daného dlužníka na jeho obchodní partnery zavedením právní karantény, uspořádáním majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovou ekonomickou situací a zajištěním co možná nejvyššího a zásadně poměrného majetkového uspokojení dlužníkových věřitelů. Prostředkem tohoto uspokojení již není pouze zpeněžení majetkové podstaty, ale též sanace podniku dlužníka, nebo jeho oddlužení. Zmíněnou karanténou je insolvenční řízení, probíhající před soudem a zahajované na návrh věřitele nebo dlužníka (viz. výše). Se zahájením insolvenčního řízení spojuje zákon významné účinky. Jsou jimi zejména omezení dlužníka v dispozici s majetkovou podstatou, znamenající podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení majetku do ní náležející. Soud může dále nařízením předběžného opatření dispoziční omezení dlužníka dále zpřísnit nakládání s některými věcmi nebo právy zakázat vůbec, nebo je podřídit souhlasu předběžného správce. Po zahájení insolvečního řízení je umožněno věřitelům uplatnit své nároky přihláškami pohledávek, ustavit prozatímní věřitelský výbor. Svou činnost může zahájit též předběžný správce. Mohou být též provedeny potřebné úkony k zjištění majetkové podstaty a prakticky všem účastníkům je od počátku umožněno podílet se na insolvenčním řízení a ovlivňovat tak jeho průběh. Insolveční správce je oprávněn se dovolat neúčinnosti právních úkonů, kterými dlužník zkrátil, byť opomenutím, možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodnil některé věřitele na úkor jiných (§ 68 InsZ). Procesním nástrojem je odpůrčí žaloba podaná, v rámci incidenčního sporu, proti osobám, které jsou povinny vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Právnímu úkonu dlužníka, který zvýhodňuje jednoho věřitele vůči jiným, lze odporovat tehdy, by-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení, ve prospěch osobě dlužníku blízké7 nebo dlužníku, která tvoří s dlužníkem koncern, a nebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (§ 42a odst. 2 OZ). Lhůta pro odpůrčí žalobu proti úkonu dlužníka, úmyslně zkracujícího možnost uspokojení věřitele, činí pět let před zahájením insolvenčního řízení.

7

Obchodní zákoník 40/1964 Sb. §116, 117

16

4

ZJIŠŤOVÁNÍ MAJETKOVÉ PODSTATY Jak se píše v § 209 odst. 1 a 2 InsZ, zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od

svého ustanovení insolvenční správce nebo předběžný správce ve spolupráci s úpadcem a věřitelským orgánem. Přitom je vždy povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu a dokud insolvenční správce nebo předběžný správce není ustanoven, může insolvenční soud rozhodnout o opatřeních potřebných ke zjištění podstaty a o způsobu jejich provedení. Dříve, než se budeme zabývat zjišťováním majetkové podstaty do hloubky, je mou povinností vám přiblížit pojem správce majetkové podstaty, neboť je nedílnou a velice podstatnou součástí tohoto procesu.

4.1

Správce podstaty

4.1.1 Funkce správce majetkové podstaty Nařízení definuje „správce podstaty“ v čl. 2 písm. b) InsZ jednak jako subjekt, jehož funkcí je spravovat nebo prodat majetek, který byl dlužníkovi zabaven, nebo jako subjekt, jehož funkcí je dohlížet na správu dlužníkových záležitostí. Otázkou je, jak označit výše uvedený subjekt. Jak v samotném originálním textu nařízení, publikovaném v Úředním věstníku Evropských společenství L 160/1 dne 30.6.2000, tak v mnoha jiných textech k této problematice lze nalézt označení „liquidator“, doslovně přeloženo jako „likvidátor“. Poměrné množství autorů se však přiklání k používání neutrálního označení „správce“, v angličtině „administrator“ nebo také „insolvency practitioner“, který by měl tato různá označení pojmově zastřešit.8 V každé úpravě konkursního práva, či úpadkového práva je třeba vymezit právní postavení správce konkursní podstaty. Obvykle pod to spadá otázka jeho jmenování, odvolání, rozsahu jeho práv a povinností, způsob stanovení výše jeho odměny a v neposlední řadě otázka jeho odpovědnosti. Všechny tyto otázky se musí řídit lex fori, tj. právem státu, který zahájil řízení, tedy lex concursus. Správce by měl mít příslušnou kvalifikaci a/nebo praxi, prokázat znalost a pochopení profesionálních a etických pravidel, být schopen vést příslušný úpadkový 8

Joyce, Peter. World Bank Global Forum on Insolvency risk management, The Regulatory Framework, Washington DC, January 2003, s. 2 www.insolvencyreg.org

17

případ, znát povahu a rozsah svých pravomocí. Dále by měl být při výkonu své funkce nezávislý na jakékoli straně řízení a měl by jednat nestranně. V neposlední řadě by měl také projít pravidelnými tréninkovými programy a pokračujícím profesionálním vývojem. Ve zkratce, by měl správce prokázat, že je vhodnou osobou či subjektem pro správu podstaty.9 Dle nařízení, právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména oprávnění dlužníka a správce podstaty.10 4.1.2 Povinnosti správce podstaty Povinnosti

správce

podstaty

by

měly

zahrnovat

následující:

převzít

bezodkladnou kontrolu nad majetkem patřícím do konkursní podstaty a doklady o podnikatelské činnosti dlužníka; zastupovat konkursní podstatu; zajistit financování po zahájení řízení; vykonávat práva ve prospěch konkursní podstaty; zajistit informace týkajících se dlužníka, jeho majetku, závazků a minulých obchodních transakcí, včetně zjištění jakýchkoli sporů mezi dlužníkem a třetí osobou; podniknout veškeré kroky potřebné k ochraně a zachování majetku konkursní podstaty a dlužníkova podnikání, včetně předcházení neoprávněnému zcizení tohoto majetku a výkon zamezovacích pravomocí; zapsat práva k podstatě; jmenovat a odměňovat účetní, advokáty a jiné odborníky, kteří jsou potřební k výkonu funkcí správce podstaty; přezkoumat běžící smluvní závazky z pohledu toho, rozhodnout o jejich pokračování nebo zastavení; v případě likvidace, realizovat majetek v podstatě; ověřit a uznat pohledávky a spravovat seznam ověřených a uznaných pohledávek, který bude neustále obnovován; pravidelně poskytovat informace soudu a věřitelům ohledně vedení řízení. Tyto informace budou zahrnovat například podrobnosti ohledně majetku prodaného během předmětné doby, jeho prodejní cenu, nákladů na prodej a takové informace, které si vyžádá soud nebo věřitelský orgán. Dále také účastnit se schůze věřitelů; pokračovat v řízení podniku v případě reorganizace; předložit závěrečnou zprávu a vyúčtování správy majetkové podstaty soudu nebo věřitelům a další záležitosti, které budou na správce podstaty přeneseny věřiteli nebo soudem.11

9 10 11

Joyce, Peter: World Bank Global Forum on Insolvency risk management, The Regulatory Framework, Washington DC, January 2003, s. 3 www.insolvencyreg.org Článek 4 odst. 2 písm. c) nařízení UNCITRAL. Legislative Guide on Insolvency Law. New York. 2005. s.179

18

4.2

Povinnosti úpadce Podle ustanovení § 98 odst.1 je dlužník, který je právnickou osobou nebo

fyzickou osobou povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku (více v kapitole 5.7.) nebo exekuce podle občanského soudního řádu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, máli dlužník ještě jiný podnik. Je-li dlužníkem právnická osoba, mají povinnosti podle §210 InsZ její statutární orgány a jejich členové nebo likvidátor, jde-li o právnickou osobu v likvidaci poskytnout insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost, zejména dbát pokynů insolvenčního správce nebo předběžného správce. Pokud je dlužníkem fyzická osoba, mají tuto povinnost její zákonní zástupci. Podle § 212 InsZ musí dlužník umožnit insolvenčnímu správci přístup na všechna místa, kde má umístěn majetek náležející do majetkové podstaty. Tuto prohlídku navrhne insolvneční soud na návrh správce, který tak bude vlastnit písemné vyhotovení rozhodnutí. Nesplnění výše uvedené povinnosti pro jednatele může znamenat, že se dopustil trestného činu „porušení povinnosti v insolvenčním řízení“ a hrozí mu trest odnětí svobody na šest měsíců až tři roky, v lepším případě zákaz činnosti či peněžitý trest ( § 192 TZ).

4.3

Soupis majetkové podstaty Nejdříve je nutno zdůraznit, že insolvenční správce vyhotovuje soupis

majetkové podstaty při všech způsobech řešení úpadku. Zpracování přihlášených pohledávek, jejich příprava na přezkumné jednání, zjištění a zajištění majetku dlužníka jsou dvě základní činnosti, které musí insolvenční správce v insolvenčním řízení vždy vykonat, bezprostředně po svém ustanovení do funkce. Insolvenční správce je povinen po celou dobu insolvenčního řízení soupis majetkové podstaty soustavně doplňovat a aktualizovat, aby odpovídal současné situaci v insolvenčním řízení. Stejně jako v úpadkovém řízení tak i v insolvenčním řízení platí, že po sepsání majetku do soupisu 19

majetkové podstaty lze s tímto majetkem nakládat pouze zákonem předvídaným způsobem. Na rozdíl od předchozí právní úpravy nemusí být osobou, která je oprávněna s majetkem nakládat vždy insolvenční správce, ale musí se jednat o osobu s dispozičními oprávněními k majetku. Sepsaný majetek nemusí být v insolvenčním řízení vždy zpeněžen a výtěžek použit na uspokojení přihlášených věřitelů. Insolvenční zákon poměrně přesně definuje okamžik, ke kterému je insolvenční správce povinen posuzovat, zda majetek dlužníka náleží do jeho majetkové podstaty či nikoliv a to s ohledem na to, na základě jakého návrhu bylo insolvenční řízení zahájeno (viz kapitoly 2.1.1. a 2.1.2.). V § 206 odst. 1 InsZ je uvedeno, že do majetkové podstaty dlužníka náleží zejména peněžní prostředky, věci movité a nemovité, podnik, vkladní knížky, vkladní listy atd. S ohledem na použití slova „zejména“ je nutno celé ustanovení § 206 odst. 1 InsZ chápat jako ustanovení s demonstrativním výčtem. Insolvenční správce musí při vyhotovování soupisu majetkové podstaty důsledně rozlišovat, který majetek do soupisu majetkové podstaty zapsán být může a který nikoliv. Ne každý majetek, který patří dlužníkovi, musí nutně náležet do majetkové podstaty. Do majetkové podstaty předně nelze zahrnout majetek dlužníka, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Jedná se zejména o věci, jejichž prodej je podle zvláštních právních předpisů zakázán, dále věci, které dlužník nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny, nebo plnění svých pracovních povinností, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. Tímto způsobem jsou ze soupisu majetkové podstaty vyloučeny běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, zdravotnické potřeby a jiné věci, které dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě a dále hotové peníze do výše 1.000 Kč. Až na výjimky by uvedené věci náležely do soupisu majetkové podstaty dlužníka, pokud by byly dlužníkem využívány pro podnikání. Do majetkové podstaty, vedle výše uvedeného majetku, náleží také dlužníkovy příjmy. Příjmy náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Postup při výpočtu této částky je poměrně komplikovaný a je naprosto shodný jak pro případ, že je dlužníkův úpadek řešen konkurzem, tak i pro situaci, kdy je dlužníkovi schváleno oddlužení formou plnění splátkového kalendáře. Do majetkové podstaty dlužníka nenáleží rovněž majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu nakládat pouze způsobem, ke kterému byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo státního fondu, finanční rezervy 20

vytvářené podle zvláštního právního předpisu, majetek České národní banky, který byl na základě zvláštních dohod svěřen do správy jiné osobě, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem. Do majetkové podstaty náleží rovněž podíl na majetku, jehož spoluvlastníkem je dlužník a to i v případě, že je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. Insolvenční zákon stanovuje bližší pravidla pro vypořádání SJM pouze v souvislosti s konkurzem, kde povinnost vypořádat společné jmění dlužníka a jeho manžela přechází z dlužníka na insolvenčního správce. Novinkou insolvenčního zákona pak je ustanovení § 274 InsZ, které hovoří o tzv. předluženém SJM a ukládá insolvenčnímu správci v případě, že nelze provést vypořádání SJM proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do SJM, zahrnout celý majetek náležející do SJM do majetkové podstaty dlužníka. To znamená, že v případě předluženého SJM již nedochází ke složitému vypořádávání majetku, ale veškerý majetek dlužníka je zapsán do soupisu majetkové podstaty. Manžel dlužníka, který se domnívá, že neměl být ze strany insolvenčního správce uplatněn postup podle § 274 InsZ, je oprávněn podat žalobu na vyloučení zahrnutého majetku ze soupisu majetkové podstaty. Insolvenční zákon výrazným způsobem zasáhl do pravidel, které platily podle právní úpravy v zákoně č. 328/1991 Sb. pro možnost zapsat do soupisu majetkové podstaty majetek osob odlišných od dlužníka. Zatímco v případě právní úpravy obsažené v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání mohl správce konkurzní podstaty zapsat, v souladu s § 27 odst. 5 ZKV, majetek třetích osob, pokud tento majetek sloužil k zajištění pohledávky odděleného věřitele dlužníka v konkurzním řízení. Insolvenční zákon tento postup neumožňuje. Insolvenční správce již není oprávněn zapsat do soupisu majetkové podstaty majetek třetích osob pouze z titulu, že tento majetek zajišťuje pohledávku věřitele dlužníka. Věřitelé, kteří mají pohledávku za dlužníkem zajištěnu na majetku třetí osoby, se mohou z majetku třetích osob uspokojovat i v průběhu insolvenčního řízení (§ 183 InsZ), tento majetek již nebude zpeněžován v rámci insolvenčního řízení. Obdobně jako u majetku třetích osob, který slouží k zajištění závazků dlužníka, došlo k výrazné změně i v případě majetku, u kterého je ze strany insolvenčního správce namítána neúčinnost právního úkonu dlužníka, který se uvedeného majetku týká. Podle právní úpravy v ustanoveních ZKV byl takový majetek nejdříve sepsán správcem konkurzní podstaty do soupisu konkurzní podstaty a teprve následně bylo rozhodnuto o správnosti úkonu správce konkurzní podstaty v rámci vylučovací žaloby. Podle 21

insolvenčního zákona musí nejdříve insolvenční správce podat odpůrčí žalobu a teprve poté, kdy bude insolvenční správce v rámci odpůrčí žaloby úspěšný a vydané rozhodnutí nabude právní moci, může předmětný majetek insolvenční správce zapsat do soupisu majetkové podstaty. Dříve insolvenční správce soupis předmětného majetku do majetkové podstaty nemůže realizovat. Proti takto provedenému soupisu do majetkové podstaty již nelze podat vylučovací žalobu. Většina právních úprav poskytuje soudům při přezkumu správy majetkové podstaty a dodržování práv věřitelů mnohé pravomoci. Soud může nařídit správci podstaty učinit opatření nebo upustit od opatření v souvislosti s námitkou věřitele. Soud také může potvrdit, zamítnout nebo změnit rozhodnutí správce podstaty nebo odvolat správce podstaty, buď na žádost namítajícího věřitele nebo pokynu soudu. Mnoho národních úprav také činí správce podstaty osobně zodpovědného za škodu úmyslně nebo nedbalostně způsobenou věřitelům při výkonu svých povinností. Některé právní úpravy za těchto okolností zakotvily možnost soudu uložit správci podstaty peněžitou sankci.12

4.4

Spory o rozsah majetkové podstaty13 V praxi nastávají případy, kdy není jednoznačné, zda majetek nacházející se

v dlužníkově detenci dlužníkovi skutečné patří, či nikoli. Tam, kde si neoklasická ekonomie pomáhá předpokladem, že vlastnická práva jsou jasně definována, musí právo udělat „černou práci“ související s tím, že tento předpoklad snad více než který jiný nemá s reálným stavem světa nic společného. Pochybnosti ohledně toho, zda dlužník je vlastníkem majetku zahrnutého do soupisu majetkové podstaty, mohou vzniknout v různých fázích insolventního řízení. InsZ obsahuje podrobnější úpravu těchto situací než ZKV, přesto se ani v řízení podle InsZ zcela neobejdeme bez obecných právních principů, jak jsou vyjádřeny v relevantní judikatuře.

12 13

UNCITRAL. Legislative Guide on Insolvency Law. New York. 2005. s.186 Richter, T. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 283, s. 284

22

PRAKTICKÁ ČÁST

5

PODMÍNKY ZPENĚŢENÍ MAJETKOVÉ PODSTATY Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který

do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti, a proto se domnívám, že termín zpeněžení je nevhodný. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek, ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen (§283 odst. 1). Majetkovou podstatu lze zpeněžit při konkurzu nebo pokud bylo schváleno oddlužení. Při konkurzu existují 3 způsoby zpeněžení: veřejnou dražbou podle zákonu o veřejných dražbách (dále jen ZVD) prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení OSŘ prodejem mimo dražbu neboli z volné ruky

5.1

Oddluţení zpeněţením majetkové podstaty Tento způsob oddlužení se podobá zpeněžení majetkové podstaty v konkursu s

tím rozdílem, že do majetkové podstaty nenáleží majetek nabytý dlužníkem po zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku. Proces ovšem může přejít v samotný konkurs. Jedná se tedy o jednorázové vyrovnání z prodaného majetku dlužníka (bankovní konta a peněžní hotovost se také započítává). Majetek a příjmy, které dlužník nabyl až po schválení oddlužení do majetkové podstaty už nenáleží a dlužník si je může ponechat. Zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení se týká jen nepodnikatelů. Jsou to jak fyzické osoby nebo právnické osoby, co nepodnikají. Návrh musí podat dlužník současně s insolvenčním návrhem.

23

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud podle § 406 odst. 2: uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, a rozhodne o jeho dosavadní odměně a náhradě hotových výdajů a o tom, jak budou uspokojeny, označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli.

5.2

Veřejná draţba ZVD uvádí dva způsoby veřejné dražby a to dražbu dobrovolnou, prováděnou

dražebníkem na základě návrhu vlastníka a dražbu nedobrovolnou, prováděnou na základě návrhu dražebního věřitele. Zpeněžení majetkové podstaty přichází v úvahu pouze dobrovolnou dražbou, kdy je správce jejím navrhovatelem. Dražba je definována jako veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání14 Předmětem dražby může být věc, podnik15 nebo jeho organizační složka, převoditelná majetková práva s výjimkou práv z duševního vlastnictví a soubor věcí, soubor práv nebo soubor věcí a práv, bylo-li navrženo jejich vydražení a splňují-li podmínky stanovené tímto zákonem.16 Jen ve zkratce bych ráda vysvětila důležité pojmy týkající se dražby. Navrhovatel, to je osoba, která navrhuje provedení dražby. Může jím být vlastník nebo insolvenční správce. Účastník dražby je osoba přítomná na dražbě, která se dostavila za

14 15 16

Zákon o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb. §2 odst. a § 5 obchodního zákoníku Zákon o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb. §17 odst. 3

24

účelem činit podání. Podání je nabídka účastníka učiněná alespoň ve výši nejnižšího podání, nabídka musí být učiněna ústně a zvednutím čísla. Vybírá se od něj dražební jistota, což je záloha ve stanovené výši a formě. Do hry vstupuje také licitátor, to je fyzická osoba oprávněná činit jménem a na účet dražebníka úkony při dražbě. A v neposlední řadě je tu vydražitel a to je účastník dražby, jemuž byl udělen příklep. Licitátor dá najevo klepnutím kladívka, že dochází k přechodu vlastnického práva k předmětu dražby. Před přidělením příklepu musí licitátor pronést: "Neučiní-li někdo z přítomných účastníků dražby podání vyšší, než bylo podání naposled učiněné účastníkem dražby (číslo X), udělím mu příklep." Po třetí výzvě udělí licitátor příklep a tím je dražba skončena. Příprava celé dražby spočívá v tom, že si správce vybere dražebníka, který dražbu provede a uzavře s ním smlouvu o provedení dražby. Povinnými náležitostmi smlouvy je označení, že jde o dražbu dobrovolnou. Dále pak označení navrhovatele, dražebníka a předmětu dražby, kdy předmět dražby musí být označen velmi podrobně, ovšem tomu se budu věnovat více v následující kapitole 5.2.1. Výše nejnižšího podání se stanovuje přibližně ve výši 60 % obvyklé ceny stanovené posudkem znalce. V § 14 odst. 4 ZVD najdeme, že dražební jistota nesmí přesáhnout 30 % z nejnižšího podání; nesmí však přesáhnout částku 1.500.000 Kč zvýšenou o 10 % z částky přesahující 5.000.000 Kč. Výše odměny dražebníka, je-li navrhovatelem insolvenční správce, je výše dražebníkovy odměny omezena zákonem a to částkou představující 10 % z ceny, která byla dosažena vydražením, nejvýše však 1 mil. Kč. Obvykle se odměna dražebníka pohybuje v rozmezí od 3 do 6 %. Dražbu provází příprava dokumentace: smlouva o provedení dražby dražební vyhláška dražba protokol o provedené dražbě protokol o nabytí předmětu dražby předávací protokol žádost o zápis vlastnického práva

25

5.2.1 Smlouva o provedení draţby V této smlouvě je jako první uveden navrhovatel, tj. insolventní správce, jeho rodné číslo, bydliště a usnesení, kterým byl ustanoven. Zde je vedeno jakým soudem byl ustanoven, den kdy byl ustanoven a číslo spisu. Dále dražebník, jeho IČ, sídlo, zápis v obchodním rejstříku a kdo za dražebníka jedná. Poté následuje prohlášení smluvních stran. Dražebník prohlašuje, že je oprávněn k provedení dražby, což navrhovateli dokládá výpisem v živnostenském rejstříku. Dražebník jako právnická osoba prohlašuje, že není ovládán osobou navrhovatele a nejedná s ním ve shodě. Dle § 17 odst. 4 ZVD navrhovatel prohlašuje, že je vlastníkem tedy osobou, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit. Dále navrhovatel prohlašuje: že mu není známa jakákoliv skutečnost, která by bránila uzavření této smlouvy že mu není známo, že by na předmětu dražby vázly dluhy, zástavní práva, věcná břemena, užívací práva z titulu nájemních smluv nebo jiná práva třetích osob, vyjma práv výslovně uvedených v této smlouvě že není v nakládání s předmětem dražby ani s jeho částí omezen předkupním právem ve prospěch třetí osoby že mu není známo, že by měl předmět dražby právní závady, které nejsou výslovně zmíněny v této smlouvě, nebo že by třetí osoba byla oprávněna uplatnit vůči předmětu dražby jakékoli jiné právo, jímž by byl vydražitel omezen v nakládání s předmětem dražby nebo v jiném užívání předmětu dražby k účelu, k němuž je předmět dražby určen že mu nejsou známy skutečnosti, které by zakládaly oprávnění třetí osoby domáhat se neplatnosti dražby či by měly být důvodem pro upuštění od dražby že mu nejsou známy žádné skryté vady předmětu dražby, které nejsou výslovně zmíněny v této smlouvě, a že mu nejsou v souvislosti s předmětem dražby známa žádná rizika ekologické zátěže Touto smlouvou se dražebník zavazuje vůči navrhovateli provést na jeho návrh jak již bylo řečeno dražbu dobrovolnou, za podmínek určených touto smlouvou. Předmět dražby je majetek zapsaný do soupisu majetkové podstaty dlužníka a identifikace dlužníka. Následuje přesná specifikace předmětu dražby. Předmětem 26

mohou být jak věci movité, tak věci nemovité v případě, že jsou předmětem prodeje dané smlouvy jak věci movité, tak věci nemovité. Zařadím je do souboru věcí movitých a souboru věcí nemovitých. U nemovitých věcí musí být uveden druh nemovitosti př. rodinný dům, vila, chata, pozemek atd. Dále musí být uveden katastr nemovitostí, ve kterém jsou dané nemovitosti zapsány, číslo listu vlastnictví, katastrální území, katastrální úřad a kraj, katastrální pracoviště. Příklad: rodinný dům, číslo popisné, list vlastnictví číslo, stojící na pozemku číslo pokud je zde spoluvlastnický podíl, v jakém rozsahu, v případě pozemků jiného vlastníka, jakého. V souboru věcí movitých je seznam věcí movitých. Mohou být uvedena i výrobní čísla. Práva a závazky na předmětu dražby a s ní spojená nájemní smlouva a jiné skutečnosti týkající se předmětu dražby jsou uvedeny v části C listu vlastnictví. Jedná se především o zástavní práva, exekuce. V této části musí být jak zástavní práva, tak exekuce přesně specifikována. Zástavní právo, zde se vyplňuje usnesení soudu, v jakém městě, číslo jednací, ze kterého dne a k jakému dni nabylo právní moci. Musí zde být uvedeno , že toto zástavní právo (popřípadě zástavní práva) zaniká zpeněžením nemovitosti (zástavy) v konkursu podle § 299 odst. 2 InsZ. Exekuce, zde se vyplňuje usnesení soudu, v jakém městě, číslo jednací, ze dne, dále exekuční příkaz Exekutorského úřadu, kterého, k prodeji nemovitosti, opět č. j. a z jakého dne. Pro odstranění nejistoty se uvádí, že výkon rozhodnutí nebo exekuce postihující majetek náležející do majetkové podstaty nelze s ohledem na ustanovení § 267, odst. 1 InsZ provést, a že omezení vlastnického práva z titulu nařízených exekucí nebo výkonů rozhodnutí, resp. z titulu exekučních příkazů, vůči vydražiteli nepůsobí. Podle § 285 odst. 1 InsZ účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce zpeněžením majetkové podstaty zanikají, a to v rozsahu v němž se týkají zpeněženého majetku. Následuje vlastník předmětu dražby. Ve smyslu ustanovení §17 odst. 4 ZVD je navrhovatel v postavení vlastníka předmětu dražby, i když jinak vlastnické právo k předmětu dražby náleží dlužníkovi. U dlužníka musí být uvedeno rodné číslo a bydliště. Důvod návrhu na provedení dražby, tím je usnesení krajského soudu, kterým byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Dále je zde uvedeno že nemovitosti, které jsou předmětem dražby, byly navrhovatelem, jakožto insolventním správce, navrženy na zpeněžení majetku zapsaného do majetkové podstaty dlužníka, ve veřejné dražbě dobrovolné. 27

Náležitosti dražební vyhlášky, kde je uvedeno nejnižší podání za jednotlivé nemovitosti popř. soubor věcí nemovitých. Dále pak nejnižší podání za jednotlivé věci movité nebo soubor věcí movitých. Je zde určená výše minimálního příhozu a vyčíslena dražební jistota. V případě, že není učiněno nejnižší podání, není licitátor (tento byl vybrán dražebníkem nebo je to sám dražebník) oprávněn snížit nejnižší podání. Přesáhne-li cena dosažená vydražením částku 500 000,- Kč, činí lhůta pro úhradu ceny dosažené vydražením 40 dní ode dne skončení dražby. Odměna dražebníka je vyčíslena v procentech z ceny dosažené vydražením a je připočtena příslušná DPH. Splatná je po předání výtěžku dražby navrhovateli a vystavení faktury, kdy lhůta splatnosti je 14 dní ode dne doručení faktury navrhovateli. Náklady na organizační a materiální zabezpečení dražby je navrhovatel povinen uhradit dražebníkovi náklady účelně vynaložené dražebníkem na zabezpečení (organizační a materiální) dražby. Uvádí se maximální výše v Kč + DPH. Zbývající část nákladů přesahujících ponese dražebník. Náklady budou dražebníkovi uhrazeny v případě, že: o předmět dražby bude vydražen o dražba bude skončena tak, že nebude učiněno ani nejnižší podání o bude upuštěno od dražby, a to z jiného důvodu než na straně dražebníka o dražba se neuskuteční, neboť důvody pro které dražbu nelze provést nastanou ještě před podpisem dražební vyhlášky, přičemž nepůjde o důvody na straně dražebníka V případě zmařené dražby (i dražby opakované) budou náklady dražby hrazeny ze složené jistoty. Povinnosti dražebníka o dražebník vyhlásí konání dražby, zveřejní informace o konání dražby, ta aby došlo k potřebné publicitě, o vyhotoví neprodleně po ukončení dražby protokol o provedené dražbě, o vydá vydražiteli písemné potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby (po řádném zaplacení ceny dosažené vydražením), o předá výtěžek dražby navrhovateli, tj. ve prospěch majetkové podstaty

28

Povinnosti navrhovatele o je povinen sdělit dražebníkovi veškeré jemu dostupné informace týkající se předmětu dražby o předá veškeré dostupné doklady k předmětu dražby (projektová dokumentace, nájemní o smlouvy, smlouvy o věcných břemenech …) o umožní dražebníkovi a prostřednictvím dražebníka zájemcům seznámit se se stavem předmětu dražby o je povinen seznámit dražebníka bez zbytečných odkladů se změnami v právním stavu předmětu dražby o zavazuje se poskytnout vydražiteli součinnost směřující k výmazu zápisu o vydaných exekučních příkazech z listu vlastnictví, a to poté co zaplatí cenu dosaženou vydražením. 5.2.2 Draţební vyhláška Dražební vyhláška (Příloha č.1) se uveřejňuje na centrální adrese a na úřední desce městského nebo obecního úřadu, a to min. 15 dní před zahájením dražby. Rovněž je dražebník povinen ji vyvěsit v místě konání dražby. Je zasílána vlastníkovi, osobám, které mají zástavní právo, správci daně a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Dražební vyhláška musí být nejdéle 30 dní před konáním dražby umístěna na Centrální adrese www.centralniadresa.cz. Dražebník vyhlásí konání dražby dražební vyhláškou, v níž uvede: o informaci, že se jedná o dražbu dobrovolnou o označení dražebníka, místo, datum a čas zahájení dražby o označení, popis předmětu dražby, cenu předmětu dražby o nejnižší podání a minimální příhoz, způsob složení dražební jistoty o datum a čas konání prohlídek předmětu dražby o podmínky odevzdání předmětu dražby vydražiteli 5.2.3 Protokol o provedené draţbě (Příloha č.2) Vlastnické právo k předmětu dražby přejde na vydražitele úhradou ceny dosažené vydražením ve výše uvedené lhůtě se zpětnou účinností ke dni přidělení příklepu. Dražebník vydá vydražiteli, který uhradil cenu, potvrzení o nabytí vlastnictví 29

(Příloha č.3) Posledními kroky je předání předmětu dražby vydražiteli a

žádost o zápis

vlastnického práva záznamem a žádost o výmaz zástavních práv (Příloha č.4).

5.3

Prodej movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení OSŘ Soud příslušný k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí (Obchodní soudní řád)

na návrh správce zahájí řízení o výkonu rozhodnutí ohledně majetku, který je zapsán v soupisu podstaty a který má být zpeněžen prodejem movitých věci a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí. Tento způsob zpeněžení je sice nejlevnější, ale také zpravidla nejméně výnosný, protože při vší úctě nelze očekávat od soudu, aby byl zkušeným prodejcem nemovitých či movitých věcí při své vytíženosti a zajistil tak prodeji potřebnou publicitu. Prodej exekucí provede soudní exekutor dle exekučního řádu, správce zašle návrh na provedení exekuce soudu a označí v něm exekutora. Exekutora pak soud prověří provedením exekuce. Úkony exekutora mají stejné právní účinky a požívají stejné autority jako úkony soudu. Podmínkou exekuce je existence exekučního titulu, na základě kterého lze exekuci vykonat.Soud nařídí exekuci a pověří exekutora provedením exekuce do 15 dnů od doručení úplného návrhu. Exekutor vydá exekuční příkaz, tj. příkaz k provedení exekuce, a to buď prodejem věcí movitých či nemovitých nebo prodejem podniku.

5.3.1 Zpeněţení podniku Správce může všechny majetkové hodnoty, které slouží provozování podniku, jednou smlouvou. V konkurzu se prodejem podniku převádějí jen jeho aktiva a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů. Závazky vzniklé z činnosti podniku by měly být věřiteli uplatněny v daném konkurzu a v něm by měly být také uspokojovány ze zpeněžení podstaty. O nájmu podniku bude správce uvažovat v situaci, kdy nelze dosud podnik úpadce zpeněžit a není možné nebo výhodné provozovat ho ve vlastní režii a kdy zároveň má možnost ho výhodně pronajmout na potřebnou dobu. Podstatou nájmu podniku je závazek pronajímatele přenechat za úplatu provozování a řízení podniku nájemci, který ho bude provozovat samostatně pod svou firmou na vlastní náklad. 30

5.4

Prodej majetku mimo draţbu Prodejem majetku mimo dražbu (přímý prodej, prodej z volné ruky) je

nejběžnějším a nejoblíbenějším způsobem zpeněžení majetkové podstaty. Může k němu dojít jedině se souhlasem insolvenčního soudu. Soud se řídí souhlasem věřitelského výboru, dobou předpokládaného zpeněžení a náklady potřebnými na další správu a údržbu podstaty. Soud může stanovit i podmínky prodeje (např. zaplacení kupní ceny nejpozději při podpisu kupní smlouvy). Celkově je dosahováno vyššího výtěžku ze zpeněžení funkčně uceleného souboru věcí než při prodeji jednotlivých věcí. Cílem zpeněžení majetkové podstaty je dosažení maximálního výnosu. V případě veřejného výběrového řízení (obálkové metody) ví o sobě jen ti domluvení, ale nikdy se nedoví kolik dalších soupeřů se účastní. Tady začíná na straně účastníků pracovat nejistota. Průběh výběrového řízení není na rozdíl od veřejné dražby „ svázán“ zákonem, což umožňuje nastavit parametry procesu zpeněžení na míru. Výše jistiny (zálohy) může být nastavena úměrně k očekávané výsledné ceně a zájmu tak, aby se vyloučily resp. eliminovaly možné nežádoucí vlivy. Lze stanovit, že celá složená jistina propadá jako smluvní pokuta ve prospěch majetkové podstaty bez povinnosti vyčíslit vynaložené náklady. Při vyhodnocení výsledků veřejného výběrového řízení lze určit pořadí účastníků a pokud by vítěz nesplnil podmínky (nedoplatil kupní cenu, nepodepsal kupní nebo jinou smlouvu), začne správce jednat s dalším v pořadí. Podmínky veřejného výběrového řízení nestanovuje žádný zákon pouze insolventní, věřitelský výbor a co je důležité, insolventní soud musí udělit souhlas k prodeji mimo dražbu. Volba nejvhodnějšího způsobu zpeněžení majetkové podstaty záleží vždy na správci. Veřejné výběrové řízení provází tyto typy dokumentů smlouva o poskytnutí sjednaných služeb při řešení prodeje majetku formou veřejného výběrového řízení prováděcí dokumentace pro veřejné výběrové řízení kupní smlouva (Příloha č. 5) návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a žádost o výmaz zástavních práv (Příloha č.6)

31

5.4.1 Smlouva o poskytnutí sjednaných sluţeb při prodeji majetku formou výběrového řízení V této smlouvě je uveden jako první insolvenční správce (dále objednavatel), jeho sídlo, rodné číslo, bydliště a usnesení, kterým byl ustanoven, dále soud, datum ustanovení a číslo spisu. Jako další je uveden prodejce (dále vyhlašovatel), jeho IČO, sídlo, zápis v obchodním rejstříku a kým bude zastupován. Dále objednavatel prohlašuje v úvodním ustanovení a prohlášení, že zapsal do majetkové podstaty nemovitosti a věci movité specifikované v této smlouvě a že je podle § 289 odst. 1 InsZ oprávněn zahájit prodej mimo dražbu, který může insolventní správce uskutečnit se souhlasem insolventního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolventní soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není

souhlas

insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku. V předmětu smlouvy objednavatel prohlašuje, že mu není známo, že by na předmětu prodeje vázla jiná práva třetích osob než jsou práva výslovně uvedená v této smlouvě, a že by byly k předmětu prodeje uzavřeny jiné nájemní smlouvy, než ty které jsou uvedeny v této smlouvě. Rovněž že mu nejsou známy skryté vady předmětu prodeje, stejně tak žádná rizika ekologické zátěže, která by nebyla uvedena v této smlouvě. Touto smlouvou se vyhlašovatel zavazuje provést pro objednavatele za úplatu (odměnu) veškeré úkony potřebné k vyhlášení a realizaci výběrového řízení (obálkovou metodou) na výběr kupujícího níže specifikovaného předmětu prodeje. Konečným účelem a výsledkem je uzavření kupní smlouvy. Následuje specifikace předmětu prodeje nemovitosti: katastr ve kterém jsou zapsány, číslo listu vlastnictví, druh nemovitosti (dům, byt, atd.), číslo popisné, u pozemku ještě výměra, popř. pozemek jiného vlastníka na kterém budova stojí, nebo naopak budova jiného vlastníka na daném pozemku. V případě věci movitých se vypisuje seznam věcí movitých popř. výrobní čísla. V další části se uvádějí práva a závazky dle části C listu vlastnictví. Tato zástavní práva zanikají zpeněžením předmětných nemovitostí (zástavy) podle §293 InsZ. Jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která 32

slouží k zajištění pohledávky, je insolventní správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení. Je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolventnímu správci pouze společně. Insolventní správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji. V takovém případě požádá insolventní soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Důležitou částí jsou základní náležitosti veřejného výběrového řízení. o minimální nabídková cena o předmět prodeje bude prodán zájemci, který se stane vítězem výběrového řízení a splní všechny podmínky stanovené pro vítěze výběrového řízení (jsou součástí prováděcí dokumentace, kterou má objednavatel k dispozici) o výše kauce (záloha na kupní cenu) o průběh a podmínky výběrového řízení, které jsou součástí prováděcí dokumentace o objednavatel si vyhrazuje právo výběrové řízení kdykoliv zrušit nebo měnit jeho podmínky. Dále si vyhrazuje právo odmítnout všechny předložené (podané) nabídky účastníků výběrového řízení bez udání důvodu, následkem čehož nebude žádná z nabídek vybrána jako nejvýhodnější. Pro odstranění nejistoty či pochybností se uvádí, že právo odmítnout všechny nabídky účastníků výběrového řízení bez udání důvodu má objednavatel i tehdy, budou-li nabídky obsahující veškeré požadované náležitosti podány ve výběrovém řízení řádně a včas dle podmínek vyhlášky Neméně důležitou částí je vypořádání výtěžku ze zpeněžení předmětu prodeje a ujednání o rozdělení smluvní pokuty. Dojde-li na základě výběrového řízená ke zpeněžení předmětu prodeje, je vyhlašovatel povinen výtěžek ze zpeněžení předmětu prodeje, tj. kupujícím uhrazenou kupní cenu, poukázat v plné výši ve prospěch účtu majetkové podstaty. Zmaří-li vítěz výběrové řízení, bude jím složená kauce započtena na úhradu smluvní pokuty, která v plné výši náleží objednavateli, tj. na účet majetkové podstaty. Dojde-li na základě výběrového řízení k uzavření kupní smlouvy, smluvní strany sjednávají odměnu vyhlašovatele v ujednané procentuální výši, ke které se přičte DPH. Odměna je splatná na základě řádného daňového dokladu předloženého vyhlašovatelem objednavateli a to poté, co bude výtěžek z prodeje, tj. kupní cena v plné výši, poukázán ve prospěch účtu majetkové podstaty. Důležitou součástí smlouvy jsou práva, povinnosti a součinnost smluvních stran. 33

Závěrečná ustanovení, kde je počet stejnopisů, v kterých je smlouva vyhotovena, nabytí platnosti smlouvy a prohlášení stran, že se seznámily s obsahem smlouvy, a že nemají vůči ní připomínek, což potvrzují svými podpisy. Nedílnou

součástí

prodeje

formou

výběrovým

řízením

je

prováděcí

dokumentace, která seznamuje zájemce jednak s prodejem, ale také s podmínkami účasti ve výběrovém řízení. Tu si musí každý zájemce o účast ve veřejném výběrovém řízení vyzvednout u vyhlašovatele a doklad o vyzvednutí musí být s nabídkou vložen do zapečetěné obálky.

5.5

Výběrové řízení s následnou licitací Tento způsob v sobě spojuje výhody výběrového řízení a veřejné dražby s tou

výjimkou, že se opět řídí pouze stanovenými podmínkami a nikoli zákonnou normou. Insolventní správce může zpeněžovat majetkovou podstatu opět za stejných zákonných podmínek, tj. se souhlasem věřitelského výboru a soudu. Využívá se v případech zpeněžení majetkové podstaty, kdy není mezi správcem a věřitelským výborem jednoznačná shoda o reálné prodejní ceně majetkové podstaty . Stejně tak, když nelze přesně odhadnout, jaký bude o podstatu zájem ze strany veřejnosti. Od počátku probíhá vše stejně jako u výběrového řízení obálkovou metodou, přičemž průvodní dokumentace obsahuje upozornění na možnost pokračování výběrového řízení druhým kolem, které probíhá formou licitace mezi zájemci, kteří předložili nabídky v kole prvém. Aby se zamezilo spekulativním nabídkám nízkých cen v kole prvém, je druhé kolo vyhrazeno pouze jako možnost, které se využít může, ale nemusí. V druhém kole nastupuje průběh obdobný veřejné dražbě. Je určena vyvolávací cena, stanoven minimální příhoz a další je již v rukou licitátora. O dosažené výsledné ceně lze téměř s jistotou tvrdit, že je nejvyšší možná v daném čase a místě.

5.6

Internetová ON-LINE aukce Jedná se o poměrně nový způsob prodeje mimo dražbu, doposud příliš

nevyužívaný a přesto v některých případech velmi účinný. Podmínky na návrh dražebníka stanoví insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru a případně soudu.Stejně jako výběrové řízení s následnou licitací, tak také ON-LINE aukce 34

kombinuje výhody výběrového řízení a dražby. Účastníci aukce (dražby) mezi sebou soutěží formou konkurenčních příhozů podávaných prostřednictvím internetu, avšak vzájemně se neznají, nemohou se ovlivnit ani spekulovat. Obvyklý průběh je takový, že dražebník (organizátor aukce) navrhne jako v předchozích případech vyvolávací cenu a doporučí insolventnímu správci minimální příhoz a dobu trvání aukce. Podmínky schválené správcem, věřitelským výborem a soudem zapracuje do elektronického systému ON-LINE aukcí a do dohody o složení kauce (záloha na kupní cenu). Je stanovena vyvolávací cena, minimální příhoz, výše kauce a lhůta pro zaplacení ceny dosažené vydražením pro vítěze Aukce trvá obvykle cca 4 až 6 týdnů od zveřejnění v systému ON-LINE aukcí. Po tuto dobu mohou účastníci, kteří složili kauci a podepsali dohodu o složení kauce, činit v kterémkoli čase a z kteréhokoli místa na Zemi své nabídky. Aukce je ukončena ve stanovený den a hodinu.Vítěz aukce má povinnost zaplatit ve stanovené lhůtě kupní cenu, jinak propadá celá kauce ve prospěch majetkové podstaty. Insolventní správce, členové věřitelského výboru i ostatní věřitelé, mají přehled o celém průběhu aukce, mohou on-line sledovat aktuální vývoj ceny i historii příhozů. Pouze dražebník však ví, kolik osob se aukce účastní ,a která z nich učinila který příhoz. Jinak je celý proces přísně anonymní. I zde platí, že internetová aukce je vhodná zase jen pro určitý okruh majetkových podstat.

5.7

Konečná zpráva a její příprava Jedná se o tzv. "závěrečný účet konkurzu". Účelem je umožnit věřitelům, aby se

seznámili s tím, jak konkurz probíhal, co správce v jeho průběhu pro věřitele dělal a s jakým výsledkem. Správce by měl předložit konečnou zprávu insolvenčnímu soudu ihned poté, co zpeněží veškerou majetkovou podstatu. Prověřit jestli správce zpeněžil veškerý majetek nebo ho vyloučil jako neprodejný, zda vymohl všechny pohledávky atd. Zjistí-li nedostatky, měl by je před sestavením konečné zprávy napravit. Prověřit vypořádání nároků na vypořádací podíl, který připadne do majetkové podstaty. Stejně tak ho čeká prověření pohledávek, které byly při přezkumném jednání uznány jako podmíněné (pohledávky ručitelů), prověření stavu incidenčních sporů, a to v případě, kdy se vede incidenční spor umožňuje zákon částky připadající na sporné pohledávky složit do úschovy u soudu s tím, že budou vyplaceny na základě dalšího 35

rozvrhového usnesení. Rovněž musí promyslet budoucí výdaje a při přípravě konečné zprávy s nimi počítat! Dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí nabývat majetek náležející do majetkové podstaty, a to ani v případě, že k jeho zpeněžení došlo dražbou. Tento majetek nesmí být na ně převeden ani ve lhůtě 3 let od skončení konkursu. Rovněž nesmí nabývat majetek vedoucí pracovníci dlužníka a osoby jim blízké, společníci dlužníka, je-li jím veřejná obchodní společnost, komanditní společnost a společnost s ručením omezeným, pokud vykonávají funkci vedoucího pracovníka, společníci dlužníka, je-li jím akciová společnost (její akcionáři), pokud působí v orgánech anebo vlastní akcie odpovídající více jak 1/10 základního kapitálu společnosti. Právní úkony uskutečněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné.

5.8

Shrnutí důleţitých změn Důležitou změnou oproti zákonu o konkursu a vyrovnání představuje § 283 odst.

2 InsZ, podle kterého může insolvenční správce ke zpeněžení majetkové podstaty přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu. Dlužník tak bude napříště chráněn před negativními zpeněžení jeho majetku v případě revize prvoinstančního rozhodnutí o prohlášení konkursu odvolávacím soudem. Insolvenční zákon v úpravě zpeněžování majetkové podstaty reflektuje celkové posílení postavení věřitelů v insolvenčním řízení, když stanoví, že ke zpeněžení podstaty může dojít teprve po první schůzi věřitelů. Věřitelé tak budou mít podle insolvenčního zákona možnost ovlivnit průběh zpeněžení majetkové podstaty, když o způsobu zpeněžení již nebude správce rozhodovat se souhlasem soudu, nýbrž věřitelského výboru (§ 286 odst. 2). Výše uvedené časové omezení se z pochopitelných důvodů neuplatní v případě věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, které bude možné i nadále zpeněžit neprodleně po prohlášení konkursu, a dále v případě, že insolvenční soud v konkrétním případě povolí výjimku. Insolvenční zákon dále nově stanoví předkupní právo státu k nemovitosti tvořícím pozemní část veřejného přístavu (§ 284). Výslovně je zakotven rovněž zánik účinků výkonu rozhodnutí (exekuce) a věcných břemen vzniklých za nápadně nevýhodných podmínek poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zatěžující majetek podstaty v důsledku 36

zpeněžení (§ 285). Tyto účinky zpeněžení majetkové podstaty jsou dosud na základě zákona o konkursu a vyrovnání dovozovány pouze implicitně. Nově jsou upraveny rovněž následky zpeněžení nemovitosti, kterou dlužník užívá k bydlení svému a své rodiny. Pro tento případ § 285 odst. 2 InsZ stanoví dlužníkovi povinnost nemovitost vyklidit. Pokud tak dlužník neučiní dobrovolně, může se nabyvatel předmětné nemovitosti soudně domáhat jejího vyklizení. Dlužníkovi pak insolvenční zákon pro případ zpeněžení jeho nemovitosti, kterou užívá k bydlení, přiznává bytovou náhradu ve formě přístřeší (§ 285 odst. 3) V neposlední řadě pak InsZ na rozdíl od stávající úpravy stanoví oprávnění věřitelů přihlášených zajištěných pohledávek, kteří budou moci insovenčnímu správci dávat napříště pokyny ohledně zpeněžení majetkové hodnoty, která zajišťuje jejich pohledávku. Těmito pokyny bude insolvenční správce vázán, ledaže by měl za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji. V takovém případě se může obrátit na insolvenční soud, aby pokyny zajištěného věřitele přezkoumal (§ 293).

37

ZÁVĚR Závěrem lze konstatovat, že ZKV byl cílen zejména na úpadek malých a středních podniků, nikoli však na úpadek velkých podnikatelů či spotřebitelů. ZKV mezi těmito kategoriemi vůbec nerozlišoval, když ve vztahu ke všem dlužníkům nabízel stejné způsoby řešení úpadku. Myslím si, že nejvíce problematická byla příliš silná úloha tandemu soudu a správce konkursní podstaty, slabá pozice věřitelů a nedostatek motivace dlužníka k tomu, aby úpadek sám zavčas řešil. Cílem nového insolvenčního zákona je s ohledem na uvedené postihnout zásadní problémy současného úpadkového práva, tedy zejména zajistit větší transparentnost a předvídatelnost úpadkového řízení, umožnit věřitelům úpadkového řízení více ovlivnit, motivovat dlužníka ke snaze svůj úpadek řešit včas, nabídnout možnost sanace dlužníka tam, kde je to vhodné a úpadkové řízení celkově zrychlit a zefektivnit. Pojem konkurzní podstata je nahrazen pojmem majetková podstata, což odpovídá tomu, že úpadek nemusí být vždy řešen konkurzem, ale zákon nabízí také jiné řešení. Také je nově obsažený demonstrativní výčet majetkových hodnot, který do jisté míry předchází případným sporům ohledně majetkové podstaty. Insolvenční zákon již do majetkové podstaty nezahrnuje majetek třetích osob, který slouží k zajištění pohledávek přihlášených věřitelů. Tím byla odstraněna velmi kritizovaná úprava § 27 odst.5 ZKV. Nadále je proto majetkovou podstatou pouze takový majetek, který dlužník vlastní nebo který byl mimo podstatu převeden způsobem odporujícím InsZ. Jsem si jistá, že v zásadě tak stoupá význam zajištění poskytnutých osobami odlišnými od dlužníka a srovnává se tak neopodstatněná dualita s režimem zajištění ve formě ručení třetích osob. Nová pravidla především upřesnil princip, podle kterého se do majetkové podstaty zapisuje majetek dlužníka nebo osob odlišných od dlužníka a který má být využit na uspořádání majetkových vztahů mezi dlužníkem a osobami dotčenými jeho úpadkem. Dále bych zde ráda uvedla postřehy dotýkající se mojí dosavadní praxe! 1. IZ posiluje postavení věřitelů, to platí i pro proces rozhodování o zpeněžení majetkové podstaty. Argumenty pro toto tvrzení nalezneme: -

v § 283 – ke zpeněžení podstaty lze přikročit nejdříve po první schůzi věřitelů, to

neplatí pouze pro věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo pro případ, že soud udělí výjimku (podle ZKV z roku 1992 ve znění pozdějších úprav mohl SKP zpeněžovat

38

majetek ještě před jmenování věřitelského výboru resp. před jmenováním zástupce věřitelů – to platilo však pouze pro zpeněžení veřejnou dražbou) -

v §286, odst. 2 – o způsobu zpeněžení podstaty rozhodne správce, k tomu však

potřebuje souhlas věřitelského výboru -

v §287, odst. 2 – smlouva o provedení dražby se stává účinnou teprve dnem, kdy

ji schválí věřitelský výbor -

v § 289, odst. 1 – zde však nechápu, proč podle věty druhé stanoví resp. může

stanovit podmínky prodeje soud, když bych očekával, že tyto by měl stanovit nebo odsouhlasit zejména věřitelský výbor při udělení souhlasu s prodejem mimo dražbu 2. Přínos IZ v procesu zpeněžení podstaty vidím jednoznačně v ustanoveních §285. Narozdíl od předchozí právní normy se zde konečně odstraňuje veškerá pochybnost, když se uvádí v odst. 1, že zpeněžením podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku, účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Zákonodárce se zde také pokusil (narozdíl od ZKV) vymezit v odst. 2 a 3 práva dlužníka v případě, kdy je zpeněžena nemovitost nebo byt, které dlužník resp. jeho rodina užívá k bydlení. Jen se obávám, aby ta formulace v odst. 2 nebyla vykládána různými způsoby. 3. IZ jde na ruku zajištěným věřitelům, naproti tomu nezajištění věřitelé jsou na tom hůř než v případě konkursu podle ZKV. Srovnat lze §298 IZ s ustanovením §28 odst. 4 ZKV. Tzn. bude-li v konkursu prohlášeného podle IZ v majetkové podstatě pouze majetek, který je předmětem zajištění (tj. majetek zatížený zástavními právy), a výtěžek ze zpeněžení tohoto majetku nepřevýší zajištěné pohledávky, nedostanou nezajištění věřitelé (sem patří většinou také zaměstnanci dlužníka) ze zpeněžení vůbec nic (to neplatí pouze v určitých výjimečných případech). 4. Dle § 298, odst. 5, v případě zpeněžení majetku, který zajišťuje pohledávky zajištěných věřitelů, lze odečíst náklady spojené se zpeněžením nejvýše v rozsahu 5% výtěžku zpeněžení. Pouze se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst i náklady ve větším rozsahu (neočekávám však, že zajištění věřitelé budou přehnaně benevolentní). Z pohledu dražebníka resp. zpeněžovatele to znamená jediné: odměna včetně veškerých dalších nákladů hrazených z podstaty (a zřejmě včetně DPH) nesmí překročit 5% výtěžku zpeněžení. Tedy velmi přísné omezení, zejména v případě, kdy je zpeněžován majetek s nízkou hodnotou: Příklad: Majetek, který je předmětem zajištění, bude zpeněžen v dražbě za 300 tis. Kč. Dražebník se musí vejít s odměnou i s náklady do 15 tis. Kč. Když se bude hodně šetřit s inzercí a znalec udělá levně posudek, vejde se dražebník s náklady do 10 tis. Kč 39

(tj. vč. DPH), na odměnu mu zbývá toliko 5 tis. Kč (tj. vč. DPH). Nevydraží-li se napoprvé, zbývá dražebníkovi pro druhou dražbu pro něj vyhrazená max. částka cca 5 tisíc Kč, která mu samozřejmě nemůže v případě prodeje dražbou pokrýt ani náklady na organizační a materiální zabezpečení dražby! To byl příklad, nicméně praxe ukáže, zda a jak budou věřitelé v určitých případech benevolentní. Jak vyplývá z uvedeného příkladu, může být předmětné omezení kontraproduktivní tj. tlak na snižování nákladů inzerce, tlak na volbu nízké vyvolávací ceny, která zajistí úspěch prvé dražby, atd. Mohou mít ve výsledku negativní vliv na výsledek zpeněžení. Otázkou je střet zájmu dražebníka a věřitelů. Předpokládám, že se prosadí kompromisní řešení „Kvalitní zpeněžení bude odpovídajícím způsobem s plnou podporou věřitelů odměněno.“ Je evidentní, že insolvenční zákon jisté změny v právní úpravě týkající se majetkové podstaty přinesl. Domnívám se, že insolvenční zákon je složitý a nepřehledný, a že ho čeká ještě řada novel, nicméně je jistě přínosný pro všechny osoby, jichž se úpadek obchodní společnosti dotýká. Ke zlepšení možností uspokojení věřitelů a urychlení celého procesu úpadku však bude potřeba především odpovědného přístupu samotných úpadců, jak při včasnosti podání insolvenčního návrhu, tak při spolupráci s insolvenčním správcem a věřiteli v průběhu řízení.

40

Seznam pouţitých pramenů Literatura Pohl, T: Jak dále v konkurzním řízení, Obchodní právo, 2002 Havel, B.: Nástin nového insolvenčního práva Eliáš, K., Bejček, J., Hajn., a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007 Richter, T. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008 Joyce, Peter. World Bank Global Forum on Insolvency risk management, The Regulatory Framework, Washington DC, January 2003 UNCITRAL. Legislative Guide on Insolvency Law. New York. 2005

Ostatní prameny (zákony, stanoviska, odborné články) zák. č. 162/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění (ZKV) zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (ObchZ) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (OSŘ) zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (OZ) zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění (TZ) zák. č. 26/2000 Sb.. o veřejných dražbách (ZVD) Důvodová zpráva k zák. č. 182/2006 Sb.

41

Důleţité adresy www.insolvecni-zakon.justice.cz www.konkursni-noviny.cz www.epravo.cz www.ekonom.ihned.cz www.konkursni-noviny.cz www.insolvence.cz www.konkurs-vyrovnani.cz www.komoraspravcu.cz www.kskri.cz www.psp.cz www.cak.cz www.insolvencyreg.org

42

Resumé Primary goal of this work is the acquisition of new insolvency nr. 182/2006 Sb., low within assets to bankrupts and creditors. That is the reason why I am properly engaged in every points of view in every chapter. Insolvency low is the very necessary part of law of every country. I have chosen this theme because I work like an estate agent and I met this questions many times in my life time. Major point of this work is the assets. Whole my work is divided into theoretical and practical part. In the first half I am gonna to describe main points of new insolvency law and reconcile with lack of previous legal regulations nr. 328/1991 Sb. Than I regarded as important to describe term and range of assets and determination of assets as well. Is very necessary to read carefully this for better understanding next chapter where I dealed with encashment of bankruptcy assets. The topic of the second part is bankruptcy assets and its encashment. Article contains possible ways of sale of bankrupt’s assets. It is exclusively aimed at encashment by means of auction. Of course I mentioned about direct sales as well. I pay to personal chatells and real chatells selling. Here apear from my previous experiences. At last I introduced reader with new way of sales and comparison of the changes in assets. Whole dissertation work is based on new insolvency low zák. č. 162/2006 Sb. and I hope that be available for every interested person.

43