Vážení občané, milí rodáci z Jestřabí. Krajina, kde žijeme a své životní osudy prožívali naši předkové, patří k jižnímu cípu Valašska. Říká se, že Bůh stvořil Valašsko jako nesmírně krásný kraj, obdivovaný v minulosti i současnosti. Chléb však, kteří Valaši potřebovali ke svému životu, uložil hluboko do neúrodné a kamenité půdy na příkrých svazích valašských hor, odkud se jen těžce, přetěžce dobýval. „Gdo sa však jednúc na Valachoch narodil, nigdy nemože na svoju rodnú dědinku zapomenút.“ Toto velmi skromné dílko, které se vám dostává do rukou, nechť připomíná historii, jež před půl tisíciletím začala ukrajovat dějiny naší rodné vesničky Jestřabí. Vám spoluobčanům a všem rodákům z Jestřabí i vám, kdo do naší obce zavítají, přeji, aby k ní našli vřelý vztah, spokojeně zde žili a do svého rodného domova se rádi navraceli. srpen 2003
ing. Šuráň Pavel starosta obce
OBEC JESTŘABÍ Poloha obce Obec Jestřabí je příhraniční obcí ve východní části Zlínského kraje. Vesnice se nachází v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, v rámci UNESCO v biosférické rezervaci Bílé Karpaty a Euroregionu Bílé-Biele Karpaty, zároveň náleží do etnografické oblasti Valašska. Vesnice leží devět a půl kilometru jihozápadně od střediska regionu Valašských Klobouk a půldruhého kilometru západně od Štítné nad Vláří. Je situována v údolí řeky Vláry, v průměrné nadmořské výšce 336 m n.m. na 49°4´3,59´´ severní šířky a 17° 57´ 15,52´´ východní zeměpisné délky. Základem jejího půdorysu jsou dvě ulice, jedna je podél silnice vedoucí ze Slavičína do Brumova-Bylnice (Dolňansko) a druhá, starší, se táhne od místní kaple jižním směrem (Horňansko). Obydlí a hospodářské budovy jsou postaveny jak v údolí, tak částečně na svahu. Ze tří světových stran obklopují obec kopce, na východě to je vrch Brálové, jižním směrem se nachází masív se dvěma vrcholy Na nivách (513 m n.m.) a Doubrava (520 m n.m.), na západní straně je vrchol kopce Rovně (435 m n.m.). Severní strana je otevřená, zde protéká řeka Vlára, povodí vesnice tak přísluší prostřednictvím Vláry, Váhu a Dunaje k úmoří Černého moře. Rozloha obce Katastrální území /dále jen k.ú./ Jestřabí nad Vláří (jak se správně k.ú. nazývá) sousedí s k.ú. Štítná nad Vláří, Popov, Bohuslavice nad Vláří, Rokytnice a Kochavec. Katastr má rozlohu 389, 46 ha, podle pozemků má následující strukturu: a) zemědělské pozemky 284,17 ha (73%), z toho orná půda 133,93 ha (47,1%), zahrady 8,14 ha (2,9%), ovocné sady 1,62 ha (0,6%), travní porosty (louky a pastviny) 140,48 ha (49,4%) b) lesní pozemky 66,24 ha (17%) c) vodní plochy 3,88 ha (1%) d) zastavěná plocha 5,27 ha (1,3%) e) ostatní plochy (silnice, neplodná půda) 29,90 ha (7,7%) Dříve bylo katastrální území obce větší, mělo 554 ha. K obci Jestřabí náležela také osada Kochavec, v roce 1996 byla vyhlášena jako samostatné katastrální území. V současnosti je Kochavec místní částí obce Rokytnice. Obec Jestřabí má své pozemky taktéž na k.ú. Kochavec, Rokytnice a Štítná n./Vl., soukromníci také na k.ú. Kochavec a Bohuslavice. Jestřabí bylo v minulosti ryze zemědělskou a částečně pasteveckou obcí. Názvy místních tratí: Záčepnice, Brálovy, Lány, Vrchy, Rokytenky, Díly, Lázce a Nivy. Některé další místní názvy: Dělnice, Příčky, Čertoryje, Újezdek, Krčmářov a další. Území obce bylo úředně rozparcelováno v r. 1828. Přes katastr obce prochází železniční trať, zvaná Vlárská dráha: Brno-Vlárský průsmyk, nejbližší železniční stanice je v Popově vzdáleném 2 km. Na Nivách, na rozhraní k.ú. Jestřabí a Štítná n./Vl., stojí vysílač na TV signál a pro příjem mobilních operátorů. Stručná historie, správní příslušnost a samospráva obce Obec je poprvé uváděna v historických písemných pramenech roku 1503. I když je nepochybně ještě starší, pravděpodobně vznikla v době kolonizace regionu ve 13. či 14. století. Ves byla dědičným manstvím hradu Brumova, zdejší manové tu měli tvrz a jako man je zde r. 1527 připomínán Jan Flajha z Jestřabí. Název obce je odvozen od slova jestřáb, její historické názvy byly: Gestrzebij (1520), ves Gestrzaby (1575, 1671), Jestržaby (1671), Jestrzabi (1720), Jestřabí (1846), Jestřaby (do konce 19. století), Jestřabí (od roku 1872). Na původní pečeti je jestřáb lovící kořist, na novější obraz sv. Jana Nepomuckého.
Až do konce feudalismu v r.1848 náležela obec vždy k brumovskému panství a s ním také vždy měnila svého majitele, kde též patřila pod správu vrchnostenského úřadu a soudu. Od roku 1850 je Jestřabí samostatnou obcí s vlastní samosprávou, s výjimkou let 1976-1991, kdy byla integrována pod společným Místní národní výborem s obcí Štítnou nad Vláří-Popov. Mezi lety 1850-1960 náležela obec k těmto okresům: soudní okres Valašské Klobouky 1850-1960 politický okres (hejtmanství) Uherský Brod 1850-1855 Valašské Klobouky 1855-1868 Uherský Brod 1868-1949 Valašské Klobouky 1949-1960 V letech 1949-1960 patřila územně do Gottwaldovského kraje. Při státní územní reorganizaci v roce 1960 byla vesnice začleněna do okresu Gottwaldov a do Jihomoravského kraje. V roce 1991 byly kraje zrušeny. Od 1.1.2001 po novém územněsprávním uspořádání patří obec do Zlínského kraje. Od 1.1.2003 náleží pod pravomoci obce s rozšířenou působností Městského úřadu ve Valašských Kloboukách, kde se nachází i finanční a katastrální úřad. Příslušnost k pověřenému a stavebnímu úřadu má v Brumově– Bylnici. Úřad práce a Obvodní oddělení policie se nalézá ve Slavičíně. Farní, poštovní, matriční úřad a škola se nachází v sousední Štítné nad Vláří. Nemocnice s poliklinikou je v nedalekém Slavičíně, k praktickým lékařům občané dojíždí do Slavičína nebo do Štítné n./Vl. Starostové obce Jestřabí Jako starostové obce jsou doloženi: roku 1874 František Šuráň č.8 Jan Šmotek č.52 do r.1891 Josef Bařinka č.31 1891-1894 1894-1897 Jan Černíček č.8 František Šuráň č.75 1897-1900 Jan Černíček č.8 1900-1903 Jan Hýbl č.32 1903-1906 Josef Hnilo č.70 1906-1907 František Fojtík č.6 1907-1909 Josef Šuráň č.10 1909-1912 Jan Bureš č.59 1912-1915 Jan Hýbl č.32 1916-1919 František Fojtík č.6 1919-1923 Josef Marek č.73 1923-1927 Josef Hýbl č.2 1927 (VI.-XI.) Josef Šuráň č.10 1927-1931 Josef Šuráň č.10 1931-1935 Jan Hnilo č.70 1935 (V.VII.) Jan Hnilo č.70 1935-1938 Josef Králík č.43 1938-1945 V letech 1945-1976 předsedové Místního národního výboru (MNV): 1945-1947 Jan Šuráň č.67 Josef Králík č.43 1947-1948 řed.šk.Bohumil Kunovský 1948-1950
Josef Urban č.27 1950-1951 Josef Fojtík č.100 1951 Karel Hajda č.101 1952-1953 František Hýbl 1953 Jaroslav Peléšek č.57 1953-1954 Josef Šuráň č.21 1954-1955 Alois Hrnčiřík č.74 1955-1957 František Sláma č.39 1957-1959 řed.šk.Jaroslav Vícha č.78 1959-1960 Karel Hajda č.101 1960-1964 Josef Fojtík č.100 1964-1967 Karel Hajda č.101 1967-1976 V letech 1976-1991 společný MNV se Štítnou nad Vláří – Popovem: Jaroslav Kolínek 1976-1985 Josef Černíček 1985-1990 Marie Hrnčiříková 1990-1991 (všichni 3 občané Štítné) Starostové obce od opětovného získání samostatnosti v r. 1991: Stanislav Tománek č.111 1991-1994 Stanislav Tománek č.111 1994-1998 ing. Pavel Šuráň č.81 1998-2002 od r.2002 ing. Pavel Šuráň č.81
První písemná zmínka o obci Jestřabí První písemnou zmínku o obci Jestřabí nacházíme v listině krále Vladislava Jagellonského z roku 1503. Touto listinou král potvrdil dědičná vlastnická práva na hrad a panství brumovské, včetně obce Jestřabí, uherským šlechticům bratrům Podmanickým, kteří tyto práva získali od Jana z Lomnice. Tak se do té doby královské zboží stalo šlechtickým dědičným majetkem. Listina byla vložena do zemských desek. Zde je její text: "My, Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvátský etc. král, markrabie moravský, lucemburské a slezské kníže, lužický markrabie etc., oznamujem listem tímto všem, jakož před některejmi lety byli jsme dali k prozbě a žádosti urozeného Jana z Lomnice na Mezeříčí, hajtmana markrabství moravského, najprv vejplatu na hradě a panství brumovském s jeho příslušensvím, v markrabství moravském ležícím, a potom, když by to k vejplatě přišlo i k dědicství, o kteréžto dědicství hradu a zbožie svrchupsaného s jejich příslušenstvím udělal jest týž Jan celú a dokonalú smlúvu s slovutným Michalem a Štefanem, bratřími z Podmanína a na Brumově tak, že jemu za to právo úplatek a vuolí naší a vědomiem učinilia jistú summu dali, prosíce nás i s týmž Janem, abychme to právo jeho, kteréž na dědicství, zámku a panství brumovského od nás listem zapsané měl, na ně, erby a budúcí jejich převésti ráčil tak, aby jim to ve dsky zemské vjíti a vloženo býti mohlo. K jichžto obapolní žádosti nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách a jakožto markarabie moravský převedli jsme na již psané Michala a Štafana, bratří, a budúcí jejich všecko právo dědičné, kteréž jsme byli dali svrchupsanému Janovi na hradě a panství brumovském, s jeho příslušenstvím a tímto listem převodíme a přenášíme, chtíce tomu, aby oni hrad a město Brumov, městečko Koblúky (v originále), vsi Bylnice, Vlář, Ščítnú, Návojné, Nedašov, Lhotu, Poteč, Ščudlov, Přiekazy, Střalné, Seminku, Horní Lidší, Dolní Lidší, Puolčí, Zubrůvku, Lomnú, Lačnuov, Smolní, Tichov, Lipinu, Vrbětice, Mířín, Kuchaviec, Mladotice, Hrádek, Rokytnici, a manství dolepsaná:tvrz, řečenú Popuov Keř, ves Jestřebí, ves Mirošov, s platy, lesy, lukami, horami, řekami, rybníky, potoky, dědinami, pastvami, pastviščemi, i jinými jejich všemi a všelijakejmi příslušnostmi, kterejmiž by se kolvěk jmény jmenovati aneb vypsati mohly, dědičně jměli, drželi a toho požívali a požívati mohly, tak a tím obyčejem, jakožto i jiní páni a obyvatelé markrabství moravského svých dědičných zámkuov a zboží požívají bez umenšení a bez překážky naší, budúcích našich králuov českých markrabí moravských i jiných všech všelijakejch lidí, porúčejíc najvyšiem komorníku a sudím markrabí moravského, věrným našim milým, abyšte když koli od již psaných Michala a Štefana, bratří, aneb jednoho z nich požádáni budete, list jim tento s zámkem a zbožiem brumovským svrchupsaným ve dsky zemské, když najprv otevříny budú, řád práva zachovajíc vložiti a vepsati rozkázali a to jináč nečinili bez zmatku a všelijakej odpornosti. A kdož by list tento měl s čast o psaných bratří neb erbuov jich dobrú vuolí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Budíně ve čtvrtek po svatém Mikuláši léta božieho tisícieho pětistého třetího /7.prosince 1503/ a království našeho uherského čtrnáctého a českého XXXIII. Poslové k dskám zemským, pan Beneš Černohorský z Boskovic, pan Jiřík z Vlašimě. Jestřabí patřilo do systému „manských vsí s tvrzí“ (spolu s Popovem a Mirošovem), na které dlel „man“ (drobný šlechtic) vázán služební povinností k brumovskému hradnímu pánu. Z historických dokumentů se dovídáme pouze o jediném manu v Jestřabí, r.1527 je to Jan Flajha. Ve 20. letech 20. století se údajně, podle tehdejšího kronikáře, stále vypravuje o tom, kde stávala v Jestřabí tvrz, a to na čp. 24, 26 a 45. Až do zrušení poddanství r.1848 obec Jestřabí náležela vždy k brumovskému panství.
Obyvatelstvo obce Počet obyvatel a domů v minulosti Podle První lánové vizitace z roku 1656 bylo v Jestřabí 20 usedlostí. V roce 1670 Lánový rejstřík uvádí 23 usedlostí, z nichž 2 pusté. Tereziánský katastr r. 1758 nás seznamuje, že v Jestřabí bylo 36 domů, z toho 14 celých gruntů, 7 podsedků a 10 podomků, 1 kovárna a 1 kolárna. Roku 1790 bylo v obci 40 domů s 271 obyvateli, v r. 1834 zde žilo v 56 domech 353 osob a r. 1850 mělo Jestřabí 393 obyvatel. V roce 1900 tu stálo 83 domů s 467 obyvateli, a to 223 mužů a 244 žen, 448 Čechů, 7 Němců a z nich 452 katolíků a 3 židé. Katastr obce měřil 572 ha, přičemž 557 ha činila hospodářská půda ve složení 368 ha polí, 57 ha luk, 80 ha pastvin, 49 ha lesů a 3 ha zahrad. Ve vesnici chovali hospodáři 4 koně, 243 kusů skotu a 73 kusů vepřů. Toho roku byli v obci 3 obchody se smíšeným zbožím, kovář a kolář. Z 1.světové války se nevrátilo několik mužů, zahynuli v rakousko - uherských uniformách na frontách této strašné války. Na počátku 20. let se i Jestřabí dotkl fenomén vystěhovalectví do USA, kde odešlo mnoho, zvláště mladých lidí. V r. 1930 bylo ve vesnici 89 zemědělských hospodářství s 270 rolníky, 1 kovárna, 1 hospoda a 2 obchody. Velký pohyb obyvatelstva nastal po 2. světové válce, kdy značné množství občanů odešlo do pohraničí. A v poslední třetině 20. století zase mnoho mladých lidí odcházelo do měst za prací. Vývoj obyvatelstva v obci Jestřabí podle sčítání lidu v letech 1869 – 1991 (do roku 1970 včetně Kochavce): 1790 1834 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 Rok 271 353 353 352 415 458 467 463 454 473 485 584 515 346 315 obyvatel 40 56 x 66 71 79 83 x 90 91 102 107 118 91 x domů
Při posledním sčítání lidu 1.3.2001 bylo v Jestřabí zjištěno 318 trvale bydlících osob, z toho 166 mužů a 152 žen. Celkem je zde 95 domů, z toho 77 trvale obydlených. V červenci 2003 bylo v Jestřabí přihlášeno k trvalému pobytu 318 obyvatel.
Přehled usedlostí První lánová vizitace, 1656 První lánová vizitace (1656) byla reformou stávajícího daňového systému, kterému měly být i nadále podrobeny jen statky a pozemky v držení poddaných. Lánová vizitace nebyla prováděna přesným měřením, ale pouhým odhadem na základě přiznávacího listu vrchnosti. Probíhala velice rychle a povrchně. Navíc byl náš kraj krátce po jejím zhotovení r. 1663 postižen vpádem Turků. Proto se muselo r. 1670 přistoupit k novému vyměření daně nazývající se Lánový rejstřík (1669-1679), který je nejstarším dochovaným moravským katastrem, podle něhož se vybíraly daně téměř dalších sto let. První lánová vizitace (1656) se do dnešních dnů sice nedochovala, přesto můžeme jména majitelů usedlostí z té doby zjistit právě z Lánového rejstříku (1669-1679). Celkový soupis První lánové vizitace (1656) v obci Jestřabí: Usedlíků Lhotníci Poustky Chalupy (chalupníci) Pivní šenky
20 0 1 0 0
počet jejich měřic 355 celých a 6/8 počet jejich měřic 0 počet jejich měřic 24 pusté 0 Řemeslníci 0 Zarostlé pole (v měřicích) 68 celých a 6/8
Nesrovnalost: Zde je uváděna 1 poustka, kdežto Lánový rejstřík se o ní již nezmiňuje. Lánový rejstřík, 1670 Lánový rejstřík obsahuje soupis všech poddanských usedlostí. Venkovské obyvatelstvo se dělilo na lánové a nelánové. Lánoví usedlíci byli ti, kteří „seděli“ na lánové půdě a dělili se na láníky, půlláníky a čtvrtláníky. Nelánoví usedlíci získávali půdu většinou dalším dělením usedlostí a ti se nazývali podsedci, zahradníci, chalupníci či domkáři a obhospodařovali pouze malý díl půdy nebo byli zcela bez půdy. V této době ještě neexistovalo žádné číslování, usedlost byla evidována pouze podle jména hospodáře. Hospodáři jsou sepsáni v levém sloupci a seřazeni sestupně od vlastníka největší usedlosti k nejmenší. Pokud byl v roce 1656 hospodář jiný, tak je v pravém sloupci uvedeno i jeho jméno: Lánový rejstřík, 1670
dříve, dle První lánové visitace (1656)
Čtvrtláníci Kateřina Saňová, vdova Martin Poláků, jinak Saňa Eliáš Hýblů Jan Štěpán Martin Krůžela Jan Souček Bartoš Molků Martin Buršů Tomáš Krůžela
dř. Mikuláš Štěpánů
dř. Václav Štěpán dř. Šťastný Krůžela dř. Baroniů (Baroňů) dř. Jan Čepečka dř. Mikuláš Burša dř. Jura Dojačků
Mikuláš Kovářů Domkáři s poli František Horníček Jan Šťastný dř. Martin Šťastný Tomáš Krůžela, který je též čtvrtláníkem dř. Václav Martinců Ondra Buršů dř. Jíra Hýblů Jura Březový dř. Jura Skuků, jinak Štěpán Hallů Jura Mikulčík dř. Jan Chabík Štěpán Přezů dř. Václav Březů, jinak Miša Domkáři bez polí Václav Ťukal Jan Chabík, dříve domkář s polem Nově osazené čtvrtlány (po r. 1656) Jan Halůj má nové bydlení Jury Holečka, který zemřel r. 1660, přijal je r. 1667 Michal Saňa má nové bydlení Jury Šťastného, který zemřel r. 1660, přijal je r. 1669 Nově zpustlé (po r.1656) Jura Březů přijal čtvrtlán a podsedek Jury Skuků, který zemřel r. 1663 Jura Kozáků, jinak Řehákovský, který zemřel r. 1663 Poznámka: V září a říjnu 1663 na brumovské panství vpadly turecké a tatarské vojenské oddíly, aby zajistily obživu pro svou armádu, čímž náš kraj velice trpěl. Z kategorie nově zpustlé je patrno, že dva hospodáři zemřeli právě v roce 1663, ale není zde již uvedeno, zda-li to bylo právě v souvislosti s turkotatarskými vpády.
Urbariální fase, 1776 Urbariální fase je soupis vlastníků usedlostí uvádějící jejich povinnosti vůči vrchnosti (robota, daně) a kostelu (desátek). V Urbariální fasi se vůbec poprvé setkáváme s čísly popisnými (konskripčními), která byla zavedena v r. 1771, v té době mělo Jestřabí 36 domů. Číselná řada začínala na levé straně silnice z Brumova do Slavičína (čp.1) a pokračovala vzhůru dědinou podle potoka (dnes je potok v kanalizaci), až bylo dosaženo konce obce (čp. 13), poté byly očíslovány domy na druhé straně ulice až k poslednímu domu směrem ke Slavičínu (od čp.14 až 31), pak číslování pokračovalo po levé straně cesty od Slavičína k Brumovu (čp.32 až 36). Nově postavené domy v následujících letech dostaly číslo popisné vyšší než předešlé (37, 38…). Ve vyjímečných případech nový dům dostal staré čp., a to po nedávno zbouraném domě (např. u čp.15). Toto číslování je platné dodnes. Přehled začíná jménem hospodáře s číslem popisným. V závorce jsou uvedena čp. podílníků na usedlosti (vzniklé dělením gruntů) či domů vzniklých v prostoru usedlosti (tzv. domkářská kolonizace). Dále je zde uveden vlastník usedlosti v době Tereziánského katastru (r.1752) s držebnostním číslem (čd.). Toto staré číslování začínalo usedlostí s největší rozlohou pozemků, dále následovali menší a menší. Bohužel údaje nejsou úplné, chybí hospodáři vlastnící čp.5 a 8. Urbariální fase, 1776 číslo popisné
Tereziánský katastr držebnostní číslo (stav k roku 1752)
1/4 láníci Hýbl Jakub Šuráň Martin Žálek Jiří Šuráň Jan Schaňák Václav Krůžela Jan Kovář Šimon Strnka Jiří Saňák Jan Šuráň Tomáš Kostka Martin Saňák Josef Šuráň Jakub Gajdošík Josef
6 (5-6) 7 (7-8) 9 10 (10-11-52) 14 (14a-14b) 16 (16-17) 18 (18-19) 19 24 (24-45) 25 (25-26) 34 35 (35-42) 21 (21a-21b) 32
Saňák Jan Šuráň Jiří Hýblů Josef Šťastný Jan Krůžela Martin týž Krůžela Mikuláš týž Rak Jiří týž Juřička Jan Saňák Jiří Šuráň Šimon týž
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
15 30 36 1 2 13
Šuráň Jiří týž Smolka Jan Michalů Jan Bureš Václav Hýbl Josef
15 16 17 18 19 20
Domkáři s poli Časný Václav Šuráň Václav Bečák Jan Eliáš Jan Bureš Josef Marek Kašpar
Nově usazení domkáři s poli (po r.1752) Struhař Tomáš
31
Nově usazení domkáři bez polí (po r.1752) Hýblová Marianna, vdova Šťastný František Salčík František Eliáš Matouš Krůželová Marianna, vdova Hýbl Josef Šuráň Matouš Háma Josef Juřička Šimon Hošík Matouš Smolka Josef
3 4 11 12 22 23 26 27 28 29 33
+ Novák Martin Hýbl Jiří
17 20
Poznámka: Zatím se bohužel nepodařilo zjistit přímou návaznost mezi usedlostmi z Lánového rejstříku (1670) a Tereziánského katastru (1749-1760), proto ještě není možné určit přímou kontinuitu osídlení od r. 1670 až do současnosti.
Indikační skica, 1828 V r. 1828 byly trigonometricky vyměřeny veškeré pozemky (parcely) na katastru obce Jestřabí. Na základě toho vznikla tzv. Indikační skica, první katastrální mapa obce Jestřabí, v měřítku 1:2880. Z ní vychází všechny pozdější katastrální mapy obce Jestřabí až do současnosti. Z této práce vznikl tzv. Stabilní katastr, který byl na Moravě zaveden do praxe v r. 1851. Indikační skica (1828) je dílo, ze kterého se můžeme dozvědět více o osídlení obce Jestřabí v minulosti. Mapa je zpracována barevně a dá se na ní rozeznat typ zástavby (kámen, dřevo) a druh pozemku (pole, pastvina, les). Skládá se z 12 dílů, na každé parcele je napsáno jméno majitele a číslo popisné. Na každém z dílů je obecní pečeť a podpisy obecních představených, jsou to: purkmistr Tomáš Novák (č.17), fojt Antonín Žalek (č.9) a další: František Fojtík (č.6), Martin Šmotek (č.52) a Josef Hýbl (č.32). Na prvním dílu je připojen seznam vlastníků usedlostí s jejich sociálním postavením. Čp.
jméno vlastníka domu stav/postavení
Čp.
jméno vlastníka domu stav/postavení
1 2 3 4 4 5 6 7 8 9 9 10 11 12
Papšík Mikuláš Bureš Jakub Šuráň Antonín Eliáš Jan Hrabina František Šeliga Jan Fojtík František Šuráň Jan Šuráň František Žalek Václav Žalek Antonín Šuráň Josef Šuráň František Eliášová Marianna domkářka Marek Josef Šeliga Josef Šťastný Jakub Krůžela Josef Novák Tomáš Saňák Josef Běleja Jiří Hýbl Jan Šeliga Jan Šuráň Fabián Kronšela Antonín Eliáš Jan Saňák František Straka Josef Struhař Tomáš
26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54
Šuráň Václav Šuráň Jan Hlaďa Jan Marek Jan Šuráň Jan Bařinka Jan Hýbl Josef Pustý dům Šťastný Jan Žalek Martin Šuráň Jakub Šťastný Jan Hýbl Ondřej Sláma Josef Šopek Jiří Saňáková Kateřina Strnad Martin Skuček Martin Hlaďa Ondřej Saňák Matouš Fojtík Jan -----Saňáková Kateřina Saňák Josef Šuráň Jakub Saňák Josef Šmotek Martin Hlaďa Ondřej Váňová Kateřina
13 14 15 16 17 18 19 20 21 21 22 23 24 25a 25b
¼ láník ¼ láník domkář domkář domkář ½ láník ½ láník ½ láník ½ láník ¼ láník domkář 1/3 lánu 1/3 lánu
¼ láník ½ láník ¼ láník ½ láník ½ láník ¼ láník ½ láník ½ láník ½ láník ½ láník domkář domkář ½ láník 1/3 lánu 1/3 lánu
1/3 lánu domkář domkář domkář ¼ láník domkář ¼ láník ¼ láník ½ láník ¼ láník domkář domkář domkář domkář domkář ½ láník domkář domkář ½ láník domkář domkář domkář domkář domkář ½ láník domkář domkářka
Grunty v Jestřabí r.1894 Tehdejší řídící učitel pan Jindřich Janečka vypsal vlastníky usedlostí do Pamětní knihy Národní školy v Jestřabí 1893-1936. Cituji jeho slova: „Na památku uvádím zde kdo bydleli ve vsi a jaký majetek u toho kterého čísla byl“. Dle mého úsudku se v tomto seznamu vyskytují jisté nesrovnalosti, ale i tak je nepochybně zajímavým dokladem naší minulosti. Čp.
jméno vlastníka
stav/postavení
1. Urban František ½ grunt 2. Hnilo František ¼ grunt ¼ grunt 2. Šuráň František 3. Lukšík Jan domkař 4. Králík František domkař 5. Ptáček Pavel ½ grunt 6. Fojtík František ¼ grunt ½ grunt 7. Pinďák František 8. Černíček Jan ½ grunt 9. a 31.Bařinka Josef dva ½ grunty 10. Šuráň Josef celý grunt společně s č. 10 a 52 11. Šuráň Jan 52. Šmotek Jan společně s č. 10 a 11 74. Žalek Jan ½ grunt 12. Rolenc Josef domkař 13. Šeliga František ½ grunt 14. Hýbl František ½ grunt 14. Bařinka František z Valentov oba společně 73. Marek Josef ½ grunt domkař 15. Bařinka Jan 16. Krůžela František ¼ grunt 70. Hnilo Josef ¼ grunt, společně s č.16 33. Fojtík Martin ½ grunt 17. Novák František společně s č.33 18. Floreš František ½ grunt 53. Hlaďo Jan společně s č.18 19. Krůželová Terezie ½ grunt 20. Hýbl Václav ½ grunt, společně s č.19 21. Šuráň František ½ grunt 75. Šuráň Antonín ½ grunt 22. Bařinka M. domkař 23. Eliáš Jan domkař 24. Saňák Jan ½ grunt 25. Řepka Jan celý grunt 26. Šuráň Tomáš společně s č.25 a 76 76. Strnka Josef společně s č.25 a 26 67. Šuráň Václav domkař
Čp. 27. 28. 29. 30. 32.
jméno vlastníka
stav/postavení
Fagulec Jan domkař Strnka Jan domkař Kulka Samuel domkař Šuráň Jan ½ grunt Hýbl Antonín celý grunt Saňák z Valentov celý grunt 34. Šťastný Josef ½ grunt 35. Bartoš František domkař 36. Hýbl Josef ¾ grunt 79. Marek Jan společně s č.36 (vlastníky č.36 a 79 zapsal zřejmě opačně) 38. Hýbl Jan domkař 37. Turenová Kateřina domkařka 39. Sláma František domkař domkař 68. Saňák Jan 42. Tománková Františka ½ grunt 43. Marek Martin domkař 45. Juřica Josef ¼ grunt Saňák František společně s J. Juřicou 46. Babulíková Kateřina domkařka 47. Žalek Jan domkař 48. Marek Václav domkař 49. Fojtík Jan ¼ grunt 50. Brožová Anna hostinec 51. Hnilo František domkař 57. Šeliga František domkař 72. Eliáš Václav společně s č.57 (zřejmě č. 58 a 72) 59. Bureš Jan ½ grunt 60. Maryáš František domkař 61. Strnka František domkař 62. Fagulec Josef domkař 63. Hlaďo František domkař 64. Bartoš Josef domkař 65. Tománek František domkař 66. Hýbl Jan domkař 71. Fojtík Josef domkař 56. Škubník Josef domkař 69. Šuráň František domkař 77. Eliášová Marie domkařka
Celkem tedy: 4 celé grunty, 29 půlgruntů, 12 ¼ gruntů a 39 domkářů. Roku 1900 dopsáno: Obec má nyní již 83 čísel. Č. 78 je škola, 79. Josef Hýbl, 80. Pavel Ptáček, 81. František Šuráň, 82. M. Eliáš, 83. František Šuráň Roku 1906 dopsáno: Za posledních 10 let přibylo 10 čísel: … 84. František Šebák, 85. František Žáček a 86. František Piňďák Vysvětlení pojmů Grunt - bylo celé hospodářství včetně domu, polí a vybavení. Roboty a platy se nevztahovaly k osobě poddaného, nýbrž ke gruntu, na kterém žil. To znamená, že při převzetí jiného hospodářství přestal poddaný plnit předchozí povinnosti a začal vykonávat roboty a odevzdávat platy připadající na nově získaný grunt (desátky, daně). Rozvrstvení venkovanů Sedlák, gruntovník či osedlý – schopný potažní roboty, pole od čtvrtlánu až k několika lánům (1 lán = 18,3 ha), grunty menší než 1 lán se dělí: ½ láník (půlláník), ¼ láník (čtvrtláník) Chalupník, podsedník – hospodařil na usedlosti menší než čtvrtlánu Zahradník, domkář – měl jen malou výměru půdy Purkmistr = rychtář - vedl obecní samosprávu, měl k sobě 2 až 4 přísežné. Fojt - zástupce vrchnosti v obci, fojtsví byl dědičný úřad. Zrušení poddanství - poddanství zrušeno v r. 1848 a z poddaného se stal občan. Zrušena robota, sedláci se z ní vykupovali.
110. výročí založení školy v Jestřabí V minulosti bylo Štítensko přiškoleno do farní školy v Brumově, kam měli žáci v zimě docházet. Krátce před zřízením školy ve Štítné vyučoval v zimním období děti doma mistr kožešnický se svou ženou. Od roku 1787 navštěvovaly děti z Jestřabí triviální školu ve Štítné, která byla zřízena při lokální kaplance. Vyučování probíhalo v českém jazyce a prvním učitelem byl Jan Feygerle. Docházka byla velice slabá, z Jestřabí v letech 1787-1791 docházelo z 22 pouze 8 chlapců a 5 z 25 děvčat. Štítenskou školu navštěvovaly děti z Jestřabí téměř po celé 19. století, v r. 1846 zde mělo docházet 60 jestřabských dětí. Škola v Jestřabí 1893 – 1974 Výstavba školy v Jestřabí O zřízení školy v Jestřabí a tím i o vynětí ze štítenského školního obvodu se začalo jednat v roce 1891, kdy byl starostou Jan Šmotek č.52. Rozpočet a plán stavby školní budovy dostal za úkol vypracovat Josef Vrba, zednický mistr ve Slavičíně. Zhotovený plán však musel přepracovat z důvodu nevhodnosti umístění hospodářských budov u silnice. Rozpočet byl vypočítán na 7443 zlatých a 5 krejcarů. Při výběrovém řízení v květnu 1892 byl vybrán dodavatel stavebního materiálu, práci a odvoz si ponechala obec sama pro sebe, respektive pro své občany. Stavba školní budovy nakonec vyšla na 6780 zlatých a 10 krejcarů. Kvůli nedostatku peněz v hotovosti si však musela obec vzít úvěr 3.000 zlatých v „sirotčí pokladně“ ve Val. Kloboukách, které měly být splaceny do roku 1923. Dalších 1450 zlatých bylo vypůjčeno ve slavičínské záložně. Obec navíc obdržela od c. k. zemského výboru subvenci 1000 zlatých, z prodeje obecního domku bylo získáno dalších 81 zlatých. Škola dostala čp. 78 a byla v ní jedna třída s bytem pro učitele. Na „obecnici“ bylo zřízeno školní hřiště /pozn.: v místě domu č.107 rodiny Štěpančíkovy/. První léta školy Dne 24. září 1893 byla škola slavnostně vysvěcena novým štítenským farářem P. Aloisem Filipem. O dva dny později bylo zahájeno vyučování, které dočasně prováděl Josef Trudák, učitel v Popově. Do Jestřabí docházel vyučovat třikrát týdně, v úterý, ve čtvrtek a v sobotu. Do konkurzu na správce školy v Jestřabí se přihlásili tři zájemci: 1. Fr. Ročák, učitel v Nedašově Lhotě, 2. Valentin Podzemský, učitel ve Vysokém Poli a 3. Jindřich Janeček, učitel v Mirošově. Vybrán byl Jindřich Janeček, rodák z Pardubic, který začal v Jestřabí učit od 1. března 1894. Zůstal zde až do roku 1908, kdy byl jmenován řídícím učitelem ve Štítné. Hned v prvním roce svého působení založil žákovskou knihovnu, která byla vůbec první knihovnou v obci, první svazky se mu podařilo získat darem od dvou nakladatelů v Praze a od faráře A. Filipa, od olomouckého arcibiskupa získal darem na jestřabskou školu 40 zlatých. Začal psát pamětní knihu (pozn. Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893– 1936), ve které se můžeme setkat nejenom se zápisy o dění ve škole, ale i v obci. Počátkem školního roku 1893/94 bylo ve zdejší škole zapsáno 65 žáků, na konci školního roku školu navštěvovalo 38 chlapců a 31 děvčat, celkem tedy 69 žáků. Do jestřabské školy chodily děti z celého katastrálního území obce Jestřabí, tedy i z Kochavce, do r. 1918 školní rok začínal v půlce září a končil v půlce července, žáci se museli povinně zúčastňovat mší svatých.
Předválečná léta V r. 1907 byl upraven školní obvod, kdy školu začaly navštěvovat také děti ze mlýna pod „Bukovinou“, který náležel již do divnického katastru. 1. září 1908 byl jmenován novým správcem školy František Dobiáš, rodák z Želče na Moravě. Léta 1909-1911 proběhla ve znamení jednání o rozšíření školy z jednotřídní na dvoutřídní. Okresní úřad v Uherském Brodě naléhal na obec, aby provedla přístavbu školy a zajistila důstojné bydlení pro druhého učitele. To se ze strany obce nesetkávalo s pochopením, i když přece jenom r. 1911 alespoň nechala vyhotovit plány, ale k přístavbě již nedošlo a nadále byla z její strany oddalována. Jedním z důvodů bylo i to, že ještě stále splácela dluh ze stavby školy. Nikdo z tehdejších aktérů nemohl tušit, že k rozšíření školy dojde až v r.1962. Ve školním roce 1910/11 navštěvovalo zdejší školu již 106 žáků, z toho 46 chlapců a 60 děvčat. Situace byla neúnosná, a tak bylo nutné zřídit místo pomocného učitele, kterým se stal od 1. března 1911 Alois Kryštof. Žáci byli podle věku rozděleni do dvou tříd, vyučovalo se v jedné učebně - jedna třída ráno a druhá odpoledne. Od roku 1910 vyučovala 4 hodiny týdně ženským ručním pracím, zvláště šití na stroji, Františka Ruferová ze Štítné. Další zaměstnankyní školy je r.1911 uváděna „zametačka“ Josefa Chromičáková. V r. 1911 byl v naší obci poprvé slaven Dětský den, který se pak slavil i v následujících letech dne 2. prosince na počest nastoupení císaře Františka Josefa I. na trůn. V r. 1913 byla střecha školní budovy pokryta eternitem za 1300 korun. 1. světová válka Počátkem světové války musel narukovat pomocný učitel Alois Kryštof do armády, 15. června 1915 padl. Dne 28. června 1915 byla konána slavnost při příležitosti dobytí města Lvova, oslavovat museli i žáci v místní škole, budova byla vyzdobena prapory. 15. 11. 1915 nastoupil i správce školy František Dobiáš vojenskou službu a protože nebyl nikdo, kdo by mohl děti vyučovat, byla škola uzavřena. 10. ledna 1916 bylo obnoveno vyučování, z Hrádku zde docházel učitel Ludvík Maceška. Od 1. září 1916 děti učil Josef Císař, učitel z Luhačovic. Žáci se samozřejmě 17. 11.1916 zúčastnili smuteční mše za zemřelého císaře Františka Josef I. V dubnu 1917 se vrátil učitel František Dobiáš, který byl propuštěn z vojenské služby, ale již po 6 týdnech musel znovu narukovat. Správou školy byl pověřen Jindřich Roušal, učitel ve Štítné. Jelikož však byl dotyčný ustanoven komisařem pro soupis osevných ploch (kvůli rekvizici obilí), do prázdnin se nevyučovalo. V září 1917 byl správou školy pověřen výpomocný učitel ze Štítné, student práv Emil Janeček, který zde vyučoval pouze půl dne. Učil tak do listopadu 1918, kdy se vrátil z vojenské služby Fr. Dobiáš. Léta 1918 – 1930 Po r. 1918 byl slaven Dětský den 28. října, v den výročí vzniku republiky. Učitelé také organizovali oslavy narozenin prezidenta T.G. Masaryka a den Svátku matek. V r. 1919 nařídil soud obci, aby zaplatila staviteli Strážnickému ze Slavičína za vyhotovení projektu ke škole z r.1911 i se soudními výlohami. V prosinci 1922 byla stará šindelová střecha nad hospodářskou budovou nahrazena novou krytinou za 1300 Kč, také byl opraven plot kolem školního dvora a zahrady, staré okapy byly nahrazeny novými. Od 1. září 1923 byl ustanoven na zdejší jednotřídní škole výpomocným učitelem František Kučera. Po neuvěřitelných 30 letech byl zaplacen dluh za stavbu školy v hodnotě 7000 Kč. 26. června 1924 navštívil obec 1. československý prezident T.G. Masaryk, školní mládež i občané se shromáždili u hlavní silnice, kde po páté hodině odpoledne pan prezident ve svém voze projel. Domy byly vyzdobeny, na návsi stála slavobrána, hudba hrála národní hymnu, děti a občané mu
mávali a provolávali „Sláva“. V srpnu 1924 odešel dosavadní správce školy v Jestřabí František Dobiáš na nové působiště. Prozatímní učitelkou se stala Věnceslava Tomková, rodačka z Kolomeje v Polsku, 1.12.1924 k ní přibyla učitelka Marie Jančíková. Na konci školního roku 1924/25 obě odešly. V r. 1924 se znovu jednalo o přístavbě školy, nadřízené orgány uznaly, že stav školy v Jestřabí je nevyhovující a je nutné s tím něco dělat. Obec stále neměla na stavbu potřebné prostředky, což okresní úřad uznal a stavba byla opět odložena. 1.9. 1925 se prozatímním řídícím učitelem v jestřabské škole stal zdejší rodák Stanislav Janeček, 1. 3. 1926 k němu přibyl další učitel Antonín Jiříček. 22.12.1925 byla uspořádána slavnost s okrášleným stromkem. Děti u jesliček zpívaly koledy a přednášely básně, pak dostaly dárky. Slavnost byla hojně navštívena a jak dětem, tak i rodičům se velmi líbila. Jelikož o místo řídícího učitele v Jestřabí se ucházel služebně starší učitel Vladimír Chalupa, byl zde od 1.9.1926 jmenován a St. Janeček byl přeložen. Později za svého působení ve Vlachově Lhotě v době německé okupace se St. Janeček stal velitelem odbojové skupiny Obrana národa na Valašskokloboucku, byl však gestapem odhalen, zatčen a 29. října 1941 v Kaunicových kolejích v Brně popraven. Vladimír Chalupa, rodák z Lipňan u Olomouce, působil v Jestřabí až do roku 1945. 1. září 1927 nastoupilo do školy 63 žáků, a to 28 chlapců a 35 děvčat. Dopoledne vyučoval I. třídu Vl. Chalupa a odpoledne II. třídu A. Jiříček. Marie Miklíčková ze Štítné vyučovala ženským ručním pracím a náboženství římskokatolickému Jan Sovka, kaplan ze Štítné. Některé jestřabské děti navštěvovaly měšťanskou školu ve Slavičíně. V červnu 1928 se žáci se svými učiteli zúčastnili výstavy soudobé kultury v Brně. Děti zde měly příležitost vidět také prezidenta T.G. Masaryka. R. 1928 odešel Ant. Jiříček a na jeho místo přišel Štěpán Cenek. 28. října se konala oslava 10. výročí vzniku Československa a 27. září 1929 oslava svatováclavského milénia. Ve školním roce 1929/30 děti z Jestřabí poprvé jely na školní výlet, navštívily sv. Hostýn, Velehrad a Buchlov. Léta 1930-1945 Počátkem 30. let školu navštěvovalo více než 100 dětí a tím vyvstala opět nutnost přístavby školy či stavby nové. Rok 1930 byl ve znamení jednání o této možnosti. Komise složená z pánů z uherskobrodského okresu uznala jako nejzpůsobilejší místo na novostavbu „Horní Újezdek“, v kopci nad Jestřabím směrem ke Štítné, ale stavba zase ustrnula na mrtvém bodě. V září 1931 musela být opravena střecha staré školy, protože do ní zatékalo. K potřebě učitelů a dětí sloužil školní kabinet, který byl umístěn ve skříni ve třídě stejně jako učitelská a žákovská knihovna, které byly pravidelně doplňovány. Ze žákovského fondu si žáci mohli půjčovat knihy a časopisy. Škola byla vybavena obrazy (např. Pohádka o veliké řepě) a mapami. Měla i svoji školní zahradu, která se nacházela u budovy školy, stejně jako malá květinová zahrádka a zahrada s užitkovými plodinami, o které se staraly děti. V září 1933 odešel Št. Cenek a na jeho místo nastoupil Josef Poledňák, který však již po roce musel nastoupit vojenskou službu. Za něj byl 1. září 1934 ustanoven učitelský čekatel Václav Májek. V prosinci 1934 byli děti i občané ve škole poprvé přítomni promítaní filmu. V r. 1935 byly poměry žáků následující: ze 107 žáků je 28 z rodin dělnických, 70 z rolnických, 7 z řemeslnických, 1 železničních zřízenců, 1 učitelských. Nemanželských dětí bylo 6, úplní sirotci 2, bez otce 3, bez matky 1. Sociální poměry žáků se oproti minulosti zlepšily, bylo to tím, že všichni dělníci i malí rolníci byli zaměstnaní na stavbě muničního skladiště v Bohuslavicích. Děti chodily do školy dobře oblečené a obuté a ochotně si kupovaly školní potřeby. 1.11.1935 odešel V. Májek a za něj přišla praktikantka Cecílie Drimlová, v zimě 1935/36 zde učila Marie Konopčíková a ve 2. pololetí Stanislav Petrželka. Od r. 1935 bylo na škole zavedeno branné vyučování a vysvědčení se vydává již jen dvakrát ročně (předtím 4x ročně). V letech 1936-1940 zde
opět působil Josef Poledňák, který se vrátil z vojny. V průběhu války se na škole vystřídalo několik mladých učitelů (Křapová, Frňka, Maca, Tomáštík a Anna Prášilová). R. 1940 obecní rada rozhodla zadat zhotovení plánů a rozpočtu na stavbu školy staviteli J. Kalivodovi ze Štítné, to však bylo vše, co bylo možné během války možné zařídit. Na jaře 1945 se ve škole ubytovávala ustupující německá armáda. V srpnu 1945 přestal na škole působit dlouholetý správce Vladimír Chalupa. Poválečná léta V letech 1945 - 1950 byl řídícím učitelem Bohumil Kunovský, několik let zde učil i učitel Petřvaldský. 1. 9. 1946 byla ve Štítné zřízena expozitura brumovské měšťanské školy a začaly ji navštěvovat i děti 6.-8. tříd z Jestřabí. V r. 1947 byla provedena větší oprava školní budovy včetně výměny oken. 1.9.1950 byla na Kochavci v domě pana Žáčka č. 40 otevřena pobočka jestřabské školy, kde začaly chodit děti z Kochavce a sousední osady Valentov. První dva roky zde vyučuje František Křivánek, po něm se na škole často střídali mladí učitelé. V letech 1950 – 1956 na jestřabské škole vyučovali manželé Ladislav a Milada Cholastovi. R.1951 obec koupila škole gramofon a o něco později promítačku na filmy, i v dalších letech byly zakupovány nové přístroje, které se využívaly při výuce. Fond školní knihovny se rozšiřuje, nadále byly slaveny Dětské dny a opět v novém termínu, tentokrát v závěru června. Děti se v té době zúčastňovaly brigád a exkurzí. V režii školy byly vystoupení (i divadelní) při oslavách MDŽ, květnových dnů, Dětského dne, vánoční besídky a dalších. Při škole bylo založeno Rodičovské sdružení (SRPŠ). V r. 1952 se přistavily nové záchodky. Ve školním roce 1955/56 byla v zasedací místnosti KD zřízena druhá učebna. Posledními učiteli v jestřabské škole byli v letech 1956 – 1974 manželé Jaroslav a Olga Víchovi. V r. 1958 proběhla generální oprava školního bytu a byl zde zaveden telefon. R. 1960 je upravena povinná školní docházka, z 8 let na 9 a školní pomůcky a učebnice jsou poskytovány žákům zdarma. Současně se změnil i název školy z Národní školy na Základní devítiletou školu 1.–5. ročník, kterou v té době navštěvovalo přes 50 dětí, ty starší docházely do Štítné. R. 1961 bylo vybudováno na školní zahradě dětské hřiště s houpačkami a kolotočem. Víchovi se v r. 1962 přestěhovali z bytu ve školní budově do nově postaveného obecního domu pro učitele (čp.114) a škola se tak rozšířila o novou učebnu. V letech 1966, 1969 a 1970 byly prováděny v interiéru školy opravy. R. 1960 se škola na Kochavci osamostatnila, jejím ředitelem se stal Josef Šimoník. V říjnu 1961 byla na Kochavci otevřena nová školní budova, kde docházelo kolem 20 dětí. V letech 1967-1973 zde vyučovala Milada Cholastová, v letech 1973-75 opět Josef Šimoník a 1975-76 pan Čech. Škola na Kochavci byla zrušena v r.1976, od té doby děti dojíždí do Štítné. V letech 1972-73 byla provedena generální oprava budovy školy v Jestřabí. V r. 1973, kdy byl ve Štítné dostaven nový školní areál, jej začali navštěvovat žáci 4. a 5. ročníku z Jestřabí. Společně s nimi přešel do Štítné i ředitel Jaroslav Vícha. Od 1. září 1974 do štítenské školy přešly i děti z 1.-3. třídy i se svojí učitelkou Olgou Víchovou. …Toho roku základní škola v Jestřabí ukončila svoji činnost. Mateřská škola Péče o předškolní děti se v Jestřabí datuje do r. 1956, kdy byl pro děti matek pomáhajících při sezónních zemědělských pracích otevřen asi na 6 týdnů žňový útulek (poté téměř každý rok). V druhé polovině roku 1974 byla upravena školní budova tak, aby mohla sloužit pro potřeby mateřské školy (MŠ) a 3. února 1975 byla otevřena pro předškolní děti ve věku 3 – 6 let. V roce 1982 hrozilo MŠ zrušení, děti měly docházet do MŠ ve Štítné, toto bylo odvráceno. V roce 1984 proběhla
rekonstrukce hřiště ve školní zahradě. V současnosti Mateřskou školu navštěvují i děti ze Štítné a z Popova. Funkci ředitele MŠ zastávala v letech 1975-80 paní Otýlie Hlavinková, po ní do r.1990 její dcera Dana Macková a posléze Jarmila Fojtíková ze Štítné. V dalších letech byla MŠ začleněna pod ředitelství ve Štítné, kde byla ředitelkou Oldřiška Říhová. Od 1.1.2003 získala zdejší mateřská škola právní subjektivitu a její ředitelkou se stala paní Jarmila Fojtíková.
Duchovní správa a kaple v Jestřabí Do roku 1787 patřilo Jestřabí do správy brumovské farnosti. Toho roku byla dokončena stavba římsko-katolického kostela ve Štítné, kde byla ustanovena lokální kaplanka pro Štítnou, Popov a Jestřabí. Církevní desátek přesto obyvatelé Jestřabí platili nadále brumovskému faráři, a to 7 kop rži, 7 kop ovsa, 22 slepic a 14 vozů dřeva. Od září 1856 je štítenská kaplanka samostatnou farností. Popis kaple Panny Marie Svatohostýnské v Jestřabí Kaple je postavena z bílých cihel ve venkovské sakrální architektuře, napodobující novorománský sloh. Je umístěna na místě starobylé zvonice na návsi obce. Určuje její vzhled, esteticky ji ztvárňuje a má též význam panoramatický. Je zasvěcena Panně Marii Svatohostýnské a každoročně se zde v srpnu slouží poutní mše svatá. Okna jsou zakončena půlkruhem, opatřena segmentovou římsou, podobně i dveře. Věž má 4 okna ve kterých jsou dřevěné žaluzie a 3 výklenky pro obrazy: sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a sv. Cyrila a Metoděje od malíře Švacha z Valašských Klobouk. Polopilířky je stavba zvenčí hmotně ztvárňována. Střecha je polovalbová, krytina je z plechu, který je nátěrem ochráněn před povětrnostními vlivy. V kulaté apsidě je kulaté okénko se šambránou z cihel. Plocha celé stavby je 23 m2, jejím vlastníkem je obec Jestřabí. Pod věží je prostor jako předsíň, loď kaple má rovný strop. V apsidě stojí dřevěný polychromovaný oltář s dřevěnou sochou Panny Marie Svatohostýnské, vysokou 130 cm, kterou zhotovil umělecký závod J. Prosecký v Brně. Kaple je vybavena dvěma zvony, první zvon má hmotnost 49 kg, průměr 436 mm a č.3586, vyrobila jej "První moravská zvonárna" v Brně. Na zvonu je nápis "Věnují manželé Saňákovi - obchod Jestřabí". Druhý zvon je z náhražkové slitiny a slouží jako umíráček.
Dějiny kaple Dřevěná zvonice Odnepaměti stávala na místě dnešní kaple dřevěná zvonice. Tvořil ji rozdvojený dřevěný sloup, navrchu "rasocha", v ní zavěšený asi padesátikilogramový zvon, nad ním kulatá šindelová stříška.V roce 1898 byla u této zvonice postavena šopa pro uschování bryčky, kterou obec koupila pro dovoz faráře k zaopatřování nemocných občanů. Starosta měl za opatrování bryčky 1 zlatku ročně. Založení Jednoty sv. Jana Nepomuckého V roce 1902 slavil papež Lev XIII. pětadvacetileté papežské jubileum a právě tehdy v obci vznikla na "trvalou paměť" "Jednota sv. Jana Nepomuckého", která si vytyčila za úkol vybudování kaple v obci. Do "Jednoty…" vstoupili jednotliví občané se závazkem, že každoročně složí do pokladny určitý peníz. Mimo to byly prováděny různé sbírky i mezi našimi krajany v Americe. V době vypuknutí 1. světové války v r. 1914 bylo v pokladně asi tisíc korun, které byly uloženy v Občanské záložně ve Štítné. V té době byl ředitelem záložny štítenský farář P.Alois Filip. Ten pod velkým nátlakem nadřízených úřadů uložené peníze "Jednoty…" upsal bez vědomí jestřabjanů na válečnou půjčku. Bylo z toho mezi občany pobouření, ale nedalo se již na věci nic změnit.
Sbírání zvonů na „Habsburkovy kanóny“ Během 1.světové války byly sbírány zvony pro válečné účely. V tu dobu se zvon z jestřabské dřevěné zvoničky ztratil. Občané si ihned koupili zvon jiný, z náhražkové slitiny. Po válce byl původní zvon vykopán z úkrytu na zahradě u Františka Šuráně č. 81 a vrácen na své původní místo na zvoničce. Zvon z náhražkové slitiny byl poté zapůjčen na Kochavec, kde o svůj zvon přišli. A pak i do Štítné, kde spolu s novými štítenskými zvony byl v r.1922 posvěcen a vrácen do Jestřabí. Dodnes nám slouží jako umíráček. Budování kaple Po vzniku Československa v r. 1918 opět ožila v Jestřabí touha po stavbě nové zděné kaple. V listopadu 1921 poslali krajané z Ameriky na její stavbu 16 130 korun. Na jaře 1922 se občané na veřejné schůzi dohodli, aby se tato stavba ještě téhož roku uskutečnila, a to na místě staré dřevěné zvonice. Ta byla zbourána, protože hrozila sesunutím. Výstavba kaple ale nebyla zahrnuta do rozpočtu na rok 1922, a tak se ujednalo, že se bude financovat z prodeje dřeva z obecních lesů. Shodou okolností byl prodán v r. 1921 místní hostinec a daň z přidané hodnoty připadla obci, která tuto částku investovala též do výstavby kaple. Ale stále chybělo ještě asi 14 tisíc korun, které bylo potřeba na zaplacení stavitele, klempíře a ostatních řemeslníků. A poněvadž obec neměla jiné příjmy, byla nucena si v Občanské záložně ve Štítné vypůjčit 9 tisíc korun. Dluh splácela 3 roky /1923-25/, a to právě penězi z prodeje dřeva. Další prostředky byly získávány sbírkami mezi občany. I krajané z Ameriky opět poslali obnos /800 korun/, který byl využit na zaplacení tří maleb na věži. Tyto malby představují sv.Cyrila s Metodějem, sv. Václava a sv.Jana Nepomuckého. Na vnitřní vybavení kaple zaslal obnos ze sbírek mezi krajany v Americe místní rodák z č. 10, František Šuráň. Oltář v hodnotě 4485 korun věnoval štítenský farář P.Alois Filip. Ten také zaplatil finančnímu úřadu poplatek za užívání kaple ke katolickým bohoslužbám /2700 korun/. Kaple byla dostavěna v roce 1927, celkové náklady činily 40 tisíc prvorepublikových korun. Bylo rozhodnuto, že do budoucna se její opravy a údržba budou financovat ze jmění Jednoty sv. Jana Nepomuckého. Svěcení kaple V roce 1927 konečně mohla být dostavěná kaple posvěcena svému účelu, což se bezpochyby stalo pro tehdejší obyvatele obce velkou událostí. Stalo se tak 15.srpna, na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Kaple byla zasvěcena Neposkvrněné Panně Marii Svatohostýnské. Mši svatou sloužil náš tehdejší duchovní správce P. Alois Filip, kázal kaplan Kvítek ze Slavičína. Údajně jsou v kapli uloženy ostatky mučedníka sv. Theodora. Dne 19.7.1927 bylo povoleno na 10 let sloužit mše svaté ve středu v Křížové dny a ve dva všední dny v roce, stanovené farářem dle přání obyvatel. Sbírání zvonů za 2.světové války Za 2.světové války byly okupační německou armádou sbírány (rekvírovány) zvony pro válečné účely. Tento osud potkal i jestřabský zvon. Stalo se tak za dramatických událostí v dubnu 1942. Občané chtěli zvon uchránit před rekvizicí a schovali jej jako za 1. světové války. Jeho úschova nebyla nic platná, protože vyšla najevo a museli jej stejně vydat. V Jestřabí zůstal pouze umíráček. Legenda o jestřabském zvonu O zvonu zabaveném Němci kolovala zajímavá legenda, že rozhání bouřky. V dřívějších dobách bylo zvykem, že když se bouřka blížila, zvoník, ať ve dne nebo uprostřed noci, šel do kaple a zvonil,
aby ji "rozehnal". Na tomto našem zvonu byl vylitý nápis: "Živé volám, mrtvé oplakávám, blesky drtím". Když sem v roce 1939 přišli Němci, jednoho z nich tato legenda zajímala. V okamžiku, kdy se od Brumova hnala bouřka, odešel na "Díly" a čekal, až bude zvoník zvonit. Z velkým údivem pak sledoval, jak se bouřka po zahájení zvonění stočila směrem na Slovensko a naši oblast úplně obešla. Nový zvon Od r. 1942 se zvonilo pouze umíráčkem. Dne 29. března 1948 byl P. Stanislavem Dostálem posvěcen nový zvon, který zakoupili manželé Saňákovi č. 50. Zvon má hmotnosi 49 kg a průměr 436 mm, je na něm nápis "Věnují manželé Saňákovi - obchod Jestřabí". Oba dva zvony nám slouží dodnes. Provedené úpravy v průběhu let V roce 1939 byla kaple oplocena dřevěným plotem, počátkem 70.let byl vyměněn za plot železný. V roce 1975 bylo v kapli zprovozněno elektrické zvonění s automatickým zapínáním a vypínáním, do té doby se zvonilo ručně. Zvonění prováděli postupně tři zvoníci: Jan Šuráň č. 7, Karel Kováč č. 75 a Jaroslav Bureš č. 59. Přístroj byl zakoupen ze sbírky mezi občany, nainstalovali jej p. J. Šuráň č. 38 a St. Urban č. 104. V roce 1977, před padesátiletým výročím vysvěcení, byly na kapli provedeny úpravy. Malíř Švach znovuobnovil malby všech tří maleb na věži. Mramorovou desku s vyrytým nápisem „Zůstaň matkou lidu svému 1927“, umístěnou nad vchodem do kaple, vyrobil pan Bařinka z Popova. V závěru 90. let bylo uvažováno o rozšíření kaple pro větší počet věřících, ale nakonec z tohoto úmyslu sešlo. Každoroční poutní mše svaté Každý rok na křesťanský svátek Nanebevzetí Panny Marie se koná u místní kaple poutní mše svatá. Pouť se koná vždy nejbližší neděli před nebo po 15. srpnu. Od první uběhlo již více než 75 let. Od té doby až do dnešních dnů se v lepších i horších časech u naší malé kapličky každoročně schází zdejší občané, aby se svými blízkými prožili tento sváteční den, který je příležitostí k setkávání rodin a přátel. Je snad jediný v roce, kdy se v Jestřabí sejde naráz tolik rodáků. Na pouť svatou je samozřejmě nutné všechno pěkně připravit, kolem kaple i v ní uklidit a vyzdobit. O to se starají obětaví občané, kteří to dělají ve svém volném čase, s láskou a bez nároku na odměnu, a proto si zaslouží poděkování. Dále si díky zaslouží i ti, kteří neodmítnou udělat něco pro údržbu kaple i v průběhu roku. V každý květnový (májový) podvečer probíhají v místní kapli tzv. „májové“, jsou to růžencové pobožnosti, kterých se účastní věřící – především starší ženy. Jedna z nich předříkává motlitby a ostatní po ní opakují. Sejdou se zde vždy po „klekání“. Taktéž zde několikrát ročně koná pobožnost (mši) zdejší rodák a farář ve výslužbě pan P. František Bureš.
Boží muka, kříže a svaté obrázky Kamenný kříž na návsi Roku 1906 byl na návsi před kovárnou Jana Slámy č. 39 vztyčen kamenný kříž, který nahradil zde odedávna stojící starý kříž dřevěný. Zhotovil jej J. Havlásek z Olomouce, nese nápis „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!“ s věnováním „Věnováno ku cti a chwále Boží od zbožných občanů L.P. 1906“. V roce 1934 a poté počátkem 90. letech byl rekonstruován. Při poslední rekonstrukci byl přesunut blíže ke kapli. Uskutečňovalo se u něj poslední rozloučení se zemřelým, předtím, než byl přenesen na štítenský hřbitov.
Dřevěný kříž na Brálové a svatý obrázek V minulosti stával v půli kopce Brálová na levé straně silnice směrem do Štítné na stojanu svatý obrázek. Kvůli nevhodnému postavení byl v 60. letech přestěhován na druhou stranu vesnice a umístěn na lípě za domem č.69 (Šprta), kde jej koncem 90. let ukradli neznámí vandalové. Nový obrázek nechala zhotovit paní Štěpánka Králíková č.116. Naproti místu, kde byl obrázek původně umístěn, nechal zanedlouho Jan Šuráň č.7 vztyčit dřevěný kříž, stojící zde dodnes. Od poloviny 70. let jej obklopují dvě túje a r. 1998 k nim přibyly 2 malé lipky, které zde byly vysazeny skauty z Jestřabí při příležitosti 80. výročí vzniku Československa. Dřevěný kříž na Výpustě V roce 1949 nechal v části obce zvané Výpusta postavit a vysvětit občan Jan Šuráň č.7 dřevěný kříž. Nedlouho před jeho vztyčením zde vysadil čtyři lipky, z nichž jedna uschla. Dodnes tady kříž stojí mezi ostatními třemi lipami. Kamenný kříž na Nivách V roce 1924 byl na hřebenu Niv u polní cesty z Kochavce do Štítné, na rozhraní jestřabského a štítenského katastru, vztyčen dřevěný kříž. Roku 1954 byl zrušen, aby později na tomtéž místě rodina Fagulcova ze Štítné zbudovala kříž nový, tentokrát kamenný. Rostou u něj 2 lípy.
1. světová válka (1914 – 1918) Českoslovenští legionáři z obce Jestřabí Československé legie byly vojenské jednotky zahraničního odboje proti Rakousku-Uhersku za 1. světové války. Legie vznikaly na území Ruska, Itálie a Francie jako dobrovolnické jednotky z řad zajatců, přeběhlíků a krajanů žijících v zahraničí. Legie výrazně napomohly vzniku Československé republiky a po jejich vojenských vystoupeních na straně Dohody světové velmoci USA, Velká Británie a Francie souhlasily se vznikem samostatného Československa. Legionáři se vrátili jako hrdinové, kteří se stali jednou z opor české státnosti a základem nové československé armády. Ruské legie se vyznamenaly v bitvě u Zborova 2. 7. 1917. V květnu 1918 se dostaly do válečného konfliktu s bolševiky, šedesátitisícová legionářská armáda dokázala ovládnout důležitou sibiřskou magistrálu a tím i ohromné území od Uralu až po Vladivostok. Očekávaná pomoc ze strany spojenců se však nedostavila, a proto se legie stáhly do Vladivostoku, který r. 1920 opustil poslední československý voják. Francouzští legionáři bojovali po boku spojeneckých armád na západní frontě, kde se vyznamenali v bojích u Vouziers a Terronu. Desetitisícový sbor se po návratu do vlasti zúčastnil v r. 1919 bojů proti Polsku o Těšínsko a obrany Slovenska proti Maďarům. Italští legionáři se vyznamenali v r. 1918 v bitvě na Piavě a u Doss Alta. Sbor v počtu 20 000 mužů se ještě v závěru r. 1918 zůčastnil obsazení Slovenska a války s Maďarskem. Z Jestřabí byli v řadách legionářských vojsk tito občané: Fojtík Jan, * 8.12.1891 v Jestřabí č.6, svobodník, 31/V, italská legie Hlaďo František, * 4.5.1891 v Jestřabí č.63, II-7, ruská legie Lukšík Jan, * 7.4.1896 v Jestřabí č.3, četař, 34/IX, italská legie Saňák Jan, * 26.9.1898 v Jestřabí č.68 (Kochavec), 1.pluk 4.rota, ruská legie Strnka Jan, * 23.12.1880 v Jestřabí č.61, střelec 34/X, italská legie - padl Strnka Jan, * 8.2.1890 v Jestřabí č.41 (Kochavec), střelec, 34/X, italská legie Škubník František, * 6.4.1882 v Jestřabí (asi č.56), 32/III.št., italská legie Škubník Josef, * 23.3.1896 v Jestřabí (asi č.56), III., ruská legie Šuráň Jan, * 17.10.1894 v Jestřabí č.75, 34. pluk, italská legie Zezulka Alois, * 25.7.1895 v Nedašově, III-5, ruská legie, od r.1920 až do své smrti r.1977 žil v Jestřabí Pokud zvolíme srovnání s okolními vesnicemi počtem obyvatel v r.1910 / počtem legionářů zjistíme, že z Jestřabí byl poměrně velký počet legionářů: Jestřabí 463/9, Bohuslavice n./Vl. 569/2, Popov 421/1, Rokytnice 554/1, Štítná n./Vl. 1363/12.
Padlí muži z Jestřabí v 1. světové válce Ne všichni byli legionáři a bojovali na „správné straně“, většina našich mužů musela, ať chtěla nebo ne, narukovat do Rakousko-Uherské armády. A bojovat za císaře pána. V následujícím seznamu uvádím všechny muže z naší obce, kteří se stali obětmi 1. světové války, ať už na bojišti, nebo mimo ně. Z naší obce to bezpochyby nebyly všechny oběti této strašlivé „světové vojny“, mezi ně můžeme počítat také manželky a děti těch, kteří se již nikdy domů nevrátili. Informace jsem zjišťoval z několika zdrojů, a to s různým výsledkem. Ve většině případech se informace navzájem potvrzovaly, ba dokonce přinášely nové poznatky. Ale vyskytly se také případy, kdy si naopak odporovaly. Přesto zde uvádím informace o všech padlých ze všech zdrojů tak, jak se mi je podařilo zjistit, a nabízím je čtenáři: padl u vesnice Svidnice u Jaroslavli v Haliči 15. června 1915, byl učitelem v Jestřabí Lukšík Jan č.3 padl /zřejmě se jedná o Lukšíka Jana staršího, syn byl italským legionářem/ Šuráň Tomáš č.10 padl Šeliga Jan č.13 padl Novák Josef č. 17 raněn na italské frontě, léčen ve Vídni, po vyléčení poslán domů, v roce byl 1916 opět povolán do armády, pak dostal dovolenou, kterou trávil doma, kde na podzim 1916 zemřel na tyfus Šuráň František č.21 padl Fojtík Josef č.33 (*1898) nezvěstný na italské frontě, prohlášen za mrtvého ke dni 31.12.1918 Marek Josef č. 48 (*1892) zemřel 28.6.1918 Iglino, Rusko /v důsledku války?/ Hlaďo Martin č.53 (*1894) nezvěstný, prohlášen za mrtvého ke dni 1.1.1918 Strnka Jan č.61 (*1880) od 2.11.1916 nezvěstný, stal se italským legionářem a již jako legionář v boji padl Fagulec Josef č.62 zajat /zemřel v zajetí?/ Tománek Jan č.65 raněn, zemřel v brněnské nemocnici na otravu krve Hýbl Jan č.66 raněn, později zajat a poslán na Sibiř /zemřel v zajetí?/ Marek Jan č.73 (*1898) zemřel v r. 1918 /v důsledku války?/ Fagulec Alois č. 77 padl Fagulec František č.77 padl Fagulec Martin č.77 padl Eliáš František č.82 padl Toryška Josef č.82 padl, cituji zápis ze Pamětní knihy Národní školy: „Dne 15. června (1918) padl zasažen jsa granátem na italské frontě zdejší občan J. Toryška, četař pěšího pluku, vyznamenaný medailí bronzovou, malou i velkou medailí stříbrnou a křížem Karlovým“. Marek Alois č.89 zběhnul z fronty, skrýval se doma na Kochavci, dne 25.10.1918 byl zastřelen četnictvem /pouhé 3 dny před vyhlášením Československa !/ Kryštof Alois (*1888)
Odchod našich spoluobčanů do pohraničí Po 2. světové válce (1945) byla z českého a moravského pohraničí (Sudet) odsunuta početná německá menšina a tím zůstalo pohraničí neosídleno. Následně bylo přikročeno k osídlení pohraničí z vnitrozemí, kterého se zúčastnili i někteří jestřabjané. Z celkového počtu 564 obyvatel Jestřabí i Kochavce odešlo do pohraničí 132 našich spoluobčanů, někteří z nich se však po čase vrátili. Odešlo 25 rodin (7 se v r. 1949 vrátilo), z ostatních jen někteří jednotlivci. Nejvíce rodin odešlo na severní Moravu, zvláště do obce Supíkovice na Jesenicku, jiní také osídlili jihomoravské pohraničí. Čp.
počet členů rodiny
poznámka
1. Strnkovi (7) – dům zbourán, postaven Kulturní dům 1. Bartošovi (4) – vrátili se r. 1949, nastěhovali se do č.44 24. Saňákovi (6) - dům obydlili Hnilovi 25. Matoušovi (3) – dům obydlil nový majitel (Máslák) 27. Strnkovi (3) – v domě zůstala rodina Urbanova 29. Slámovi (8) - dům obydlili Pavlůskovi 34. Eliášovi (4) – po čase dům zbourán a nový si zde postavili Miklasovi 37. Feilhauerovi (4) - přestavěl nový majitel (Zezulka) 39. Slámovi (3) – vrátili se v r. 1949 40. Žáčkovi (5) – vrátili se v r. 1949 41. Štěpančíkovi (5) – dům obydlili Tarabusovi 44. Krůželovi (4) – dům časem zbourán, dvůr domu č.47 46. Bračíkovi (7) – dům obydlili Jelínkovi 48. Vaculčíkovi (4) – dům obydlili Pinďákovi 54. Bařinkovi (2) – vrátili se v r. 1949 55. Šuráňovi (4) – vrátili se v r. 1949 57. Tomšů (4) – dům zbourán (obecní parčík na návsi) 63. Hlaďovi (5) - přestavěl nový majitel (Bařinka) 69. Prekopovi (5) - přestavěl nový majitel (Šprta) 72. Wienerovi (6) – dům zbourán, zahrada domu č.58 73. Vašíčkovi (5) - syn Josef zůstal doma 76. Tělupilovi (5) – vrátili se v r. 1949 82. Drgovi (4) – v domě zůstala rodina Toryškova 83. Šuráňovi (5) - syn Josef zůstal doma 100. Fojtíkovi (6) – vrátili se v r. 1949
Kultura, spolky a lidové tradice Kulturní a společenské události Mezi ně můžeme zařadit pravidelný ples Mateřské školy, Maškarní karneval pro děti, Dětský den, fotbalový turnaj „O pohár starosty obce“, tradiční pouť a rozsvěcování vánočního stromu. V minulosti se v obci hrálo i divadlo. Tradice a zvyky V obci se i na počátku 21. století udržují některé ze starých zvyků. Jsou to především: masopustní obchůzka maškar, u nás nazývaná „fašanky“, po mnoha letech se opět navázalo na starou tradici „pochovávání basy“, velikonoční zvyk „tragačování“ (klepání), který je předáván z generace na generaci spolu s „tragači“, a samozřejmě velikonoční obchůzka s tatarem zvaná „mrskačka“. Stavění a kácení máje patří taktéž ke každoročním tradicím. Navečer před svátkem sv. Mikuláše prochází vesnicí tlupa čertů, která doprovází Mikuláše s andělem, kteří roznášejí malým dětem dárky. Spolky V současnosti v Jestřabí funguje Sbor dobrovolných hasičů, Český červený kříž a Myslivecké sdružení. Někteří jednotlivci jsou členy fotbalového oddílu ve Štítné či skautského oddílu, několik dalších je členem Rybářského spolku ve Slavičíně či včelařského spolku ve Štítné. Sbor dobrovolných hasičů v Jestřabí Dne 28. října 1945 byl v naší obci založen Sbor dobrovolných hasičů (SDH). U zrodu této organizace stál Jaroslav Saňák č. 50 a tehdejší předseda místního národního výboru (MNV) Jan Šuráň č.67. Toho dne zastupitelstvo obce rozhodlo o založení sboru dobrovolných hasičů a ještě téhož dne se do něj přihlásilo 21 členů (z toho 1 žena). Ihned poté se uskutečnila ustavující schůze, na které byli zvoleni funkcionáři SDH /dále jen „sboru“/ v Jestřabí, jehož prvním starostou se stal předseda MNV Jan Šuráň č.67. Nyní bylo potřeba sehnat dostatek financí na fungování sboru, zakoupení stejnokrojů a materiálního vybavení. Nejdříve byla uspořádána sbírka mezi občany obce, poté se sbor obrátil s žádostí o finanční příspěvek na okolní hasičské sbory a obce, jednatel sboru pan Jar. Saňák oslovil své obchodní dodavatele. Sbor se pustil do pořádání mnoha společenských akcí v obci, jako je stavění máje, pořádání tanečních zábav, plesů, dokonce i divadelních představení. A i v budoucnu si tak zajišťoval získávání prostředků potřebných k rozvoji sboru. První akce, které se sbor zúčastnil, byl okresní sjezd hasičských sborů v Uherském Brodě /viz. foto/. V dalších letech se zúčastňoval a také pořádal okrskové soutěže, dokonce pomohl i se založením sboru v Popově a na Kochavci. A samozřejmě se věnoval své hlavní činnosti, a to ochraně majetku občanů před ohněm buď formou prevence (kontrola komínů) anebo formou zásahů při samotných požárech. První hasičská zbrojnice byla umístěna v budově hostince č. 50, od r. 1950 v budově Kulturního domu, dne 17.7.1977 byla slavnostně otevřena nová budova hasičské zbrojnice, kterou si hasiči a občané vybudovali brigádně. I dnes, téměř po 60 letech své existence, i když ne již tak aktivně, hasiči naplňují odkaz svých předchůdců. Nadále se zúčastňují okrskových soutěží a pomáhají při likvidaci požárů profesionálním hasičským sborům. Starostou sboru je Vladimír Šuráň č. 55
50 let Českého červeného kříže v Jestřabí (1953 – 2003) V letošním roce si připomínáme 50. výročí založení Československého červeného kříže /ČSČK/ v Jestřabí. Jejím předchůdcem byla tzv. „Samaritánská služba“ (od r. 1936). V červenci 1953 byla na veřejné schůzi ustavena „Místní skupina ČSČK v Jestřabí“, členy se okamžitě stalo 16 přítomných občanů (z toho 4 ženy). O vznik organizace se zasloužil především pan Jaroslav Saňák č. 50, který byl téměř dalších 40 let její hnací silou. Prvním předsedou ČSČK se stal Jaroslav Strnad č.12. V dalších letech se přihlašovali noví členové (zvláště ženy a dívky). Zásluhou ČSČK byla v obci r. 1960 zřízena Dětská poradna pro matky s malými dětmi. Od svého počátku pořádal ČSČK v Jestřabí vlastní ples, taneční zábavy a fašanky. Promítal zdravotnické filmy, pořádal lékařské přednášky, školení, terénní cvičení, brigády a prováděl zdravotnické služby a hlídky, navštěvoval staré občany a organizoval dárcovství krve. Po rozdělení republiky byla organizace přejmenována na Český červený kříž (ČČK). Nyní má místní organizace ČČK 37 členů, její předsedkyní je od r. 1991 Jarmila Šuráňová č. 81. Pan Jaroslav Saňák č. 50 (později č.108) je v současnosti ve svých 93 letech nejstarším členem této organizace.
Zaměstnání obyvatelstva Většina zdejších občanů nalézá zaměstnání v okolí svého bydliště, muži zvláště v TVD Slavičín, u stavebních firem v okolí, v dopravě, ve státních službách aj., ženy ve školství, zdravotnictví, účetnictví či se živí jako prodavačky. V Jestřabí je i několik soukromých podnikatelů a živnostníků (řemeslníci, malíři apod.). Od r. 1989 nemálo jestřabských mužů odjíždí za prací do zahraničí, především do Německa. Jednou z příčin tohoto jevu je ztráta pracovních příležitostí v našem bezprostředním okolí (Vlárské strojírny aj.). Zatímco v květnu 2002 dosahovala míra nezaměstnanosti 9,09 % tj. 14 osob, tak v prosinci 2002 nebylo v obci zaměstnáno 12,99 % občanů tj. 20 osob produktivního věku. Jednotné zemědělské družstvo v Jestřabí V druhé polovině 20. století radikálním způsobem změnil život v obci vznik Jednotného zemědělského družstva (JZD), který jej i nadále ovlivňoval. Založení JZD v Jestřabí a tím i počátek budování „socialistické vesnice“se datuje dnem 25. srpna 1957. Do družstva vstoupilo 64 zakládajících členů s celkovou výměrou 287,25 ha. Prvním předsedou se stal František Lysák z Bohuslavic č. 114. O několik dnů později vzniklo samostatné JZD také v místní části Kochavec, který jej založil společně s Valentovem. Založení družstva znamenalo změnu v rázu zdejší krajiny, která byla po staletích utvářena místními hospodáři. Stačilo několik málo měsíců na to, aby traktory rozoraly meze, strhly hráze, zlikvidovaly skládky kamení a křoviska. Malá soukromá políčka byla zcelena do velkých lánů a byly upraveny široké cesty do polí. Nejdříve byl dobytek ustájen doma u svých původních majitelů. Do kravína, který postavily především ženy, byl sveden v prosinci 1958. Stodola u č. 11 (Fojtík) byla adaptována na vepřín. Později byly postaveny budovy jako: vepřín, teletník, výkrmna, drůbežárna, konírna, ocelokůlna, dílna a kancelář. Družstvo pracovalo na nekvalitním půdním fondu, a proto muselo být dotováno státem. Z těchto peněz si zakoupilo také první traktory, kombajn byl poprvé použit v r. 1959. V 60. letech se jestřabské družstvo zaměřilo na výrobu vepřového masa a na odchov mladého dobytka, dále se zde vyráběly bedny a radiátory v rámci přidružené výroby. K 1.1.1971 se zemědělské družstvo stalo součástí JZD Vlára Slavičín, komplexu zahrnujícím družstva Slavičína, Hrádku, Rokytnice, Šanova, Jestřabí a Kochavce. V 70. a 80. letech se družstvo v Jestřabí zaměřovalo na výrobu vepřového masa, na odchov mladého dobytka a na odchov brojlerů. Počátkem 90. let JZD Vlára zaniklo. Po r. 1989 byla půda a lesy vráceny původním vlastníkům. Od té doby ubývá obdělávaných polí a mnoho pozemků je zatravněno. Vlastníci polí svěřili v 90. letech své podíly soukromému zemědělci ing. Pavlu Vrbovi z Rokytnice, který si pronajal zdejší zemědělské pozemky. V současnosti většina vlastníků pozemků svá pole pronajímá zemědělskému subjektu Javorník CZ s.r.o. Štítná nad Vláří, JASO s.r.o. Bohuslavice a i soukromému zemědělci ing. Pavlu Vrbovi. Nyní na bývalé farmě působí následující firmy: stavební firma ing. Tomeček, stolářské dílny zde mají pan Chovančík a pan Struhař (všichni ze Štítné).
Samospráva obce Jestřabí První volby do obecního zastupitelstva po „sametové“ revoluci proběhly 24. listopadu 1990. Tehdy naše obec byla integrována ke Štítné nad Vláří. Za naši obec byli do Obecního zastupitelstva ve Štítné nad Vláří zvoleni ing. Šuráň Pavel č. 81 a Mudrák Miroslav č. 9. Tyto volby byly pro porušení zákona o obcích neplatné, poněvadž zákon ukládal, že volby proběhnou samostatně ve všech obcích. Stejné porušení zákona se vyskytlo ve více obcích okresu Zlín, v našem okolí např. v Nedašově, Návojné, Nedašově Lhotě, Haluzicích. Osamostatnění obce Jestřabí předcházela veřejná schůze, kde většina občanů požadovala obnovit v Jestřabí obecní úřad. Důležitou úlohu v tomto rozhodování sehrál pan Tománek Stanislav č. 111, který byl požádán, zda by byl ochoten stanout v čele obce ve funkci starosty. Po jeho kladném vyjádření byla sestavena volební kandidátka a následné volby do obecního zastupitelstva proběhly 23. března 1991. V čele devítičlenného zastupitelstva stanul pan Tománek Stanislav č.111, zástupcem starosty byl zvolen ing. Šuráň Pavel č. 81 a členové zastupitelstva Fojtíková Ludmila č.8, Hnilo Jindřich č.70, Hýblová Marie č.123, Mudrák Miroslav č.9, Hyžík Josef č.115, Ptáček Stanislav č.26 a Hýbl Josef č.32. Ve dnech 18.-19. listopadu 1994 se uskutečnily volby nového obecního zastupitelstva na léta 1994 – 1998. Vzhledem k tomu, že v obci není žádná politická strana, byly sestaveny dvě 5 členné kandidátky nezávislých. Do sedmičlenného zastupitelstva byli zvoleni Hnilo Jindřich č.70, Hýblová Marie č.123, Hyžík Josef č,115, ing. Šuráň Pavel č.81, Marek Josef č.100, Ptáček Stanislav č.26 a Tománek Stanislav č.111. Starostou obce byl opět zvolen pan Tománek Stanislav, místostarostou ing. Šuráň Pavel. Na volební období 1998 – 2002 souhlasilo s kandidaturou do obecního zastupitelstva 11 občanů, každý byl volen samostatně. Volby proběhly 13. - 14. listopadu 1998 a do obecního zastupitelstva byli zvoleni Králík Václav č.20, Králíková Zdena č.116, Lamačka Zdeněk č.3, Strážnický Zdeněk č.118, ing.Šuráň Pavel č.81, Tománek Miroslav č.97 a Vaněk Václav ml. č.14. Starostou obce byl zvolen ing. Šuráň Pavel, místostarostou Strážnický Zdeněk. Ve dnech 1. - 2. listopadu 2002 proběhly volby do zastupitelstva obce na volební období 2002 – 2006. Voleb se v naší obci z 246 oprávněných voličů zúčastnilo 153, tj.62,2%. Do sedmičlenného zastupitelstva obce byli z nezávislých kandidátů zvoleni Strážnický Zdeněk č.118, ing. Šuráň Pavel č.81, Spáčilová Marie č.42, Lamačka Zdeněk č.3, Králík Václav č.20, Miklas Pavel č.34 a Fojtík Petr č.6. Starostou obce se opět stal ing. Šuráň Pavel a místostarostou Strážnický Zdeněk.
Symboly obce Jestřabí Zastupitelstvo obce Jestřabí zadalo v r. 2000 heraldikovi panu Pavlů Miroslavovi z Kelče vyhotovit návrh obecních symbolů (znaku, praporu). Předložený návrh byl schválen v zastupitelstvu obce dne 19.5.2001 a následně byla zaslána žádost o udělení znaku a praporu do Parlamentu České republiky, podvýboru pro heraldiku. Žádost byla projednána 14.2.2001 a symboly obce byly doporučeny Poslanecké sněmovně ČR ke schválení. Parlament České republiky udělil 5.dubna 2001 obci Jestřabí znak a prapor. Zástupcům obce byly tyto symboly předány v Praze 7.května 2001 předsedou Poslanecké sněmovny panem Václavem Klausem. Tyto symboly obce byly o pouti při slavnostní mši svaté 19.srpna 2001 posvěceny a předány do užívání naším duchovním správcem otcem Ondřejem. Udělení znaku a praporu je důležitý historický mezník v životě obce. Proto si přejme, aby tyto požehnané obecní symboly sjednocovaly a vracely se mezi občany při různých slavnostních příležitostech. V obecních symbolech spatříme kus místní historie a také dědictví předchozích generací. Prapor obce Jestřabí List tvoří sedm šikmých pruhů, střídavě modrých a žlutých, v poměru 7:2:2:8:2:2:7. V prostředním žlutém pruhu hnědý jestřáb se žlutým zobákem letící k dolnímu rohu. Poměr šířky k délce listu je 2:3. O obci Jestřabí jsou první zmínky v r.1503, kdy je vedena ve výčtu brumovských statků jako manské zboží s tvrzí. Původ názvu pochází od slova jestřáb, neboť obyvatelé této manské osady sloužili jako příslušníci ozbrojené čeledi královského hradu Brumov. Jedním z manů sídlících na tvrzi v Jestřabí byl jistý Jan Flajha, který byl v roce 1530 nobilitován (povýšen do šlechtického stavu), přičemž získal přídomek z Jestřabí a znak - v modrém poli dvě křížem přeložené jestřábí nohy s pazoury, tytéž i v klenotu, modro-zlatá přikrývadla. Na obecní pečeti z 18.stol. je zobrazen dravý pták – jestřáb – střemhlav útočící na kořist, patrně králíka či zajíce. Autor návrhu znaku a praporu obce spojil motiv ze staré pečetě s motivem jestřábí nohy s pazourem, převzatým z erbu Jana Flajhy. Z jeho erbu byly rovněž převzaty barvy znaku i praporu obce. Modrá barva připomíná patronku obce Jestřabí P. Marii Svatohostýnskou, které je zasvěcena místní kaple. Znak obce Jestřabí V modro-zlatě rozpolceném štítě vpravo zlatá noha dravého ptáka, vlevo jestřáb se zlatým zobákem slétající na šikmo dolů běžícího zajíce, oba přirozené barvy.
Použitá literatura: Publikace: - Zlínsko, Vlastivěda moravská, Nekuda Vl., 1995 - Držitelé hradu Brumova, in Zlínsko od minulosti k současnosti, svazek 16, Sborník SOA Zlín, 1999 - Tvrze na Zlínsku, in Zlínsko od minulosti k současnosti, svazek 12, Sborník SOA Zlín, 1992 - K nejstarším dějinám hradu Brumova, in Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, svazek 4, Sborník SOA Gottwaldov, 1982 - Zlomky z historie obce Jestřabí, Petr Kubánek, 1997 - Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří, Petr Kubánek, 1994 - Zlomky z historie obce Popov, Petr Kubánek, 1997 - Dějiny římskokatolického farního kostela ve Štítné nad Vláří – L.P. 1787-1987, P. Štěpán Hrdina, 1987 - 200 let školy ve Štítné nad Vláří 1787-1987, P. Kubánek, 1987 - Kronika obce Štítná nad Vláří, Karel Mihel, 1957 - Ze štítenské kroniky, Karel Mihel, 1956 - Lánové rejstříky Hradišťského kraje 1669-1671, Fr. Matějek, 1984 - Výsledky první lánské vizitace panství valašských v hradišťském kraji, J. Radimský, in Naše Valašsko 10/1947, Jestřabí (str. 64) - Lidečko, Mgr. Petr Odehnal, 2002 - Českoslovenští legionáři okresu Zlín, SOA Zlín, 2001, Jestřabí (str.22) - Inventář: Archiv obce Jestřabí 1828-1945 (1949), SOA Zlín, 1999 - Inventář: Archiv obce Jestřabí (1940)-1945-1976-(1978), SOA Zlín, 1999 - Slovník českých dějin, Libor Vykoupil, Brno 2000 Kroniky: - Kroniky, rukopisy - svazek II. a III., tiskopisy – svazek VIII., IX. a X., Jaroslav Saňák z Jestřabí - Zápisní kniha Sboru dobrovolných hasičů v Jestřabí 1945 – 1959 (rukopis), Jaroslav Saňák - Pamětní kniha místní skupiny Československého červeného kříže v Jestřabí 1953 – 1991 (rukopis), Jar. Saňák - Kronika obce Jestřabí 1976 – 2000 Archiválie: - Moravský zemský archiv v Brně, Lánový rejstřík, fond D1 L312 - Moravský zemský archiv v Brně, Tereziánský katastr, fond D4 309/I - Moravský zemský archiv v Brně, Urbariální fase, fond D5 H/46 - Moravský zemský archiv v Brně, Stabilní katastr- indikační skica, fond D9 - Státní okresní archiv Zlín – Klečůvka, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893 – 1936 (kopie na OÚ) - Státní okresní archiv Zlín – Klečůvka, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924 – 1976 (kopie na OÚ) - Státní okresní archiv Zlín – Klečůvka, Kniha protokolní 1903 – 1928 - Evidenční list movité kulturní památky – kaple v Jestřabí, P. František Ďulík, 1964 Internet: www.jiznivalassko.cz
Obsah: 1. Vážení občané, milí rodáci (ing. Pavel Šuráň) 2. Obec Jestřabí (Petr Fojtík) 3. První písemná zmínka o obci Jestřabí (Petr Fojtík) 4. Obyvatelstvo obce (Petr Fojtík) 5. 110. výročí založení školy v Jestřabí (Petr Fojtík) 6. Kaple v Jestřabí (Petr Fojtík) 7. 1. světová válka /1914 – 1918/ (Petr Fojtík) 8. Odchod našich spoluobčanů do pohraničí (Petr Fojtík) 9. Kultura, spolky a lidové tradice (Petr Fojtík) 10. Zaměstnání obyvatelstva (Petr Fojtík) 11. Samospráva obce Jestřabí (ing. Pavel Šuráň) 12. Symboly obce Jestřabí (ing. Pavel Šuráň) 13. Použité prameny
Děkujeme panu Mgr. Petru Odehnalovi za překlad historických dokumentů, panu Jaroslavu Saňákovi č.108 za půjčení svých kronik, panu Janu Tománkovi č.42, Janu Fojtíkovi č.49, Josefu Šuráňovi č.10, Jaroslavu Burešovi č.59 a Marii Markové č.104 za poskytnuté informace a všem občanům za zapůjčení fotografií.
Jestřabí – 500 let – 1503-2003 Vydala Obec Jestřabí v roce 2003 Zpracovali: ing. Šuráň Pavel a Fojtík Petr Fotografie: Archiv Obce Jestřabí
