Informační středisko. Informace z radnice. Doprava ve městě. Vzhled města. Různé. Finanční záležitosti

roèník XXXI

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

7

2001

Z OBSAHU ÈÍSLA: 1. setkání dobrovolníkù Loreta pøedèilo oèekávání je zachránìna

Božena Nìmcová 2. Chlumecký hudební podzim v Chlumci Chlumec nad Cidlinou dne 26.7.2001

Informace z radnice Vzhledem k tomu, že nastal čas prázdnin a dovolených, od minulé uzávěrky Chlumeckých listů se uskutečnilo pouze po jednom zasedání rady a zastupitelstva.

Doprava ve městě ! Zastupitelé diskutovali se zástupci Ministerstva dopravy a spojů ČR, Generálního ředitelství silnic a dálnic Praha a Pardubice a později i s náměstkem ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury ČR. Výsledkem byl zápis z jednání o dostavbě dálnice D 11, který byl vzat na vědomí a souhlas zastupitelů s úhradou cca 25.000,- Kč z rozpočtové rezervy na investiční záměr dopravního řešení křižovatky v Novém Městě „U rychtáře“ (směr Hradec Králové) a u čerpací stanice Benziny a.s. (směr Praha). Tento záměr bude po zpracování předán na Ministerstvo dopravy a spojů ČR.

!

!

Vzhled města ! Zastupitelstvo bylo informováno o okolnostech týkajících se rekonstrukce Jiráskovy ulice (nedořešené majetkové vztahy) a na základě toho souhlasilo s rekonstrukcí komunikace části Zimovy ulice (místo Jiráskovy) - úsek od Švermovy po Riegrovu ulici. ! Zastupitelstvo schválilo zaplocení školního areálu Základní školy Chlumec n. C. vzhledem k tomu, že na tomto místě vznikne sportovní hřiště, které škola vyhrála v soutěži pořádané firmou Opavia. Jedna z podmínek poskytnutí výhry je, že hřiště bude po určitou denní dobu přístupné veřejnosti, což bude splněno, ale vzhledem k tomu, že hřiště bude využíváno o přestávkách a vzhledem k tomu, že by mohlo ve večerních hodinách docházet k jeho poškozování, vznikl návrh celý areál zaplotit a tento návrh byl po delší diskusi schválen. ! Zastupitelstvo schválilo podle § 20 odst. 7 zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů, návrh zadání 2. změny územního plánu obce Chlumec nad Cidlinou.

Finanční záležitosti ! Zastupitelstvo uložilo odboru správy majetku a investic zadat ihned

2

! !

v provozovaných jídelnách (škola a dvě mateřské školy) potřebné projektové práce na úpravy školních jídelen nařízené Okresní hygienickou stanicí Hradec Králové. V případě dobré finanční situace uložilo radě provést následně výběrová řízení a požadovaná zařízení koupit a instalovat ještě koncem letošního roku. Při té příležitosti uložili zastupitelé radě zvážit možnost snížení počtu školních jídelen. Byl schválen návrh „Regenerace panelového sídliště v Chlumci nad Cidlinou IV“ a odsouhlaseno dokrytí nákladů na celý projekt ve výši minimálně 30 %, pokud bude získána subvence z programu „Regenerace panelových sídlišj“. Regenerace by se týkala vyřešení dopravní situace včetně parkovacích míst v části Zimovy ulice (od Zámecké po Sadovou). Aby nedošlo k odsunutí plynofikace lokality Žiželická ulice (od hřbitova k vodárně) nebo první fáze plynofikace včetně „Malých Kladrub“ (od Nového Města po Skalku), schválili zastupitelé zvýšení finančního příspěvku Města Chlumec nad Cidlinou na plynofikace města v roce 2001 Východočeské plynárenské, a.s. Hradec Králové z 500.000,- Kč na 700.000,- Kč. Zároveň byl schválen návrh 1. úpravy městského rozpočtu na rok 2001. Audit Okresního úřadu Hradec Králové upozornil, že pohledávka za firmou Express s.r.o. M. Choura ve výši 108.910,29 Kč je v podstatě majetkem Města a je nevymahatelná, takže již nemá být vedena v účetnictví. Aby byla celá záležitost uvedena do souladu s obecně závaznými předpisy, schválilo zastupitelstvo odpis pohledávky v plné výši.

! Byla schválena vyhláška č. 4/2001 o místních záležitostech veřejného pořádku na území města Chlumec nad Cidlinou. ! Zastupitelstvo vzalo na vědomí změnu projektu domu s pečovatelskou službou, kdy sklepní kóje pro obyvatele domu nebudou umístěny přímo v domě, ale v přízemním objektu umístěném vedle domu samotného. Dojde jednak k úspoře finančních prostředků Města a navíc by toto řešení mělo být pro obyvatele domu výhodnější vzhledem k tomu, že nebudou muset chodit do schodů a ze schodů do sklepa. ! V závěru svého jednání zastupitelé uložili starostovi jednat s Povodí Labe, s.p. Hradec Králové o vyčištění dalšího úseku Cidliny (z města směr železniční most až pod jez), neboj po napuštění řeky by se tam usazený nepořádek posunul právě do již vyčištěných míst. ! Rada vzala na vědomí výsledek jednání tajemníka s pracovníkem Telecomu ohledně stávajících automatů v Pamětníku a Kladrubech. Tyto automaty budou během tří měsíců zrušeny a nové nebudou instalovány vzhledem k jejich velmi malému využití. Stávající automaty nelze ponechat v provozu, protože nebudou kompatibilní s novou ústřednou. ! Rada odsouhlasila dočasné řešení situace vzniklé na zdravotním středisku v Jungmannově ulici. Prof. MUDr. Navrátil nebude ze zdravotních důvodů minimálně do konce tohoto roku ordinovat, takže za něj ordinaci dočasně převzal MUDr. Louda s tím, že ordinační hodiny se mění ze středy na pátek.

Různé ! Zastupitelé schválili zřizovací listiny pro následující zařízení: Základní škola Chlumec n. C. a Školní jídelna ZŠ, Mateřská škola Poděbradova a Školní jídelna MŠ Poděbradova, Mateřská škola Beruška a Školní jídelna MŠ Pod Loretou, Městská knihovna Chlumec n. C., Městská policie Chlumec n. C., Jednotka sboru dobrovolných hasičů Chlumec nad Cidlinou a Městské kino Chlumec n. C.

Informační středisko VÝZNAMNÉ DNY ROKU 2001 SRPEN 6. 8.

Světový den za zákaz jaderných zbraní - Den Hirošimy

Vyhláška č. 4/2001 o místních záležitostech veřejného pořádku na území města Chlumec nad Cidlinou Zastupitelstvo města Chlumec nad Cidlinou schválilo dne 20. 6. 2001 podle § 84 odst. 2 písm. i), v souladu s ustanovením § 10 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, a v souladu s ustanovením § 96 zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, tuto obecně závaznou vyhlášku: Článek 1 Úvodní ustanovení (1) Tato obecně závazná vyhláška na základě zmocnění v zákoně stanovuje a konkretizuje omezující opatření nutná pro zajištění veřejného pořádku na území města Chlumec nad Cidlinou. Stanovuje mimo jiné závazné podmínky pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných kulturních podniků, včetně tanečních zábav diskoték a dalších hudebních produkcí v rozsahu nezbytně nutném pro zajištění veřejného pořádku na území města Chlumec nad Cidlinou. (2) Práva podnikajících fyzických osob a právnických osob na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti nejsou dotčena. Článek 2 Vymezení pojmů (1) Veřejný pořádek ve městě je stav, který umožňuje klidné a pokojné soužití občanů i návštěvníků města ve dne i v době nočního klidu a realizaci jejich práv, zejména nedotknutelnosti osoby a jejich soukromí, ochrany majetku, ochrany zdraví a práva na příznivé životní prostředí. Je společnou záležitostí všech obyvatel i návštěvníků města Chlumec nad Cidlinou a všech právnických i fyzických osob na jeho území. (2) Za veřejná prostranství se v souladu s ustanovením § 34 zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích, považují náměstí, chodníky, pozemní komunikace (silnice, místní komunikace, veřejné účelové komunikace), přechody, podloubí, veřejné sady, parky a zahrady, veřejná zeleň kolem obytných domů a jiných objektů, zelené pásy podél komunikací, dětská hřiště, tržiště a další prostory, které nejsou využívány pro zemědělskou výrobu, přístupné každému bez omezení, tedy sloužící všeobecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru, na území města Chlumec nad Cidlinou. (3) Noční doba1) a doba nočního klidu je časový úsek mezi 22.00 a 6.00 hodinou (SEČ i letního času).

(4) Veřejná hudební produkce je hudba živá (např. při tanečních zábavách, plesech, koncertech) i reprodukovaná (například z rádia, televizoru, Juke-boxu, CD přehrávače, magnetofonu), pokud je provozována v provozovnách k tomu určených a na veřejných prostranstvích. (5) Zvláštní režim je stav, kdy musí být v určité provozovně nebo konkrétním prostranství ukončeny veřejné hudební produkce do 22.00 hodin a v době nočního klidu nesmí být pořádány. Současně je v okolí prováděna zvýšená kontrolní činnost strážníky městské policie a příslušníky policie ČR. Článek 3 Udržování čistoty a pořádku na veřejných prostranstvích (1) V zájmu zdraví a bezpečnosti občanů a zlepšení vzhledu města je zakázáno znečišjovat veřejné prostranství. Zakázáno je zejména: a) odhazovat a rozhazovat smetí, papíry, obaly, zbytky jídel a ovoce i jiné odpadky mimo odpadkové koše, b) znečišjovat veřejné prostranství splaškovými vodami nebo jinými znečišjujícími tekutinami, jakož i údržbou a mytím motorových vozidel, či jiným způsobem, c) plivat na zem a odhazovat nedopalky cigaret, d) vyklepávat koberce a vyhazovat jakékoliv předměty z oken a balkonů ústících do veřejných prostorů, e) nechat psy nebo jiná zvířata znečišjovat chodníky, plochy na nichž si hrají děti, veřejnou zeleň, ale i cesty v parcích, pokud k takovému znečištění přesto dojde, je osoba doprovázející zvíře povinna na místě znečištění neprodleně odstranit, f) poškozovat dopravní značky, směrové a informační tabule, případně jiné značky (v čistotě a nezávadném stavu je udržuje ten, komu přísluší správa těchto zařízení), g) ničit veřejnou zeleň a sadové úpravy,

h) stání vozidel na chodnících, pokud není dopravním značením stanoveno jinak, dále stání vozidel na veřejné zeleni, nezpevněných plochách, a to jak celým vozidlem, tak jeho částí a tyto plochy používat k parkování vozidel, ch) jízda na kole po chodníku, i) ponechávat na komunikacích a veřejných prostranstvích vraky motorových vozidel, umisjovat přístřešky pro vozidla (skládací garáže a pod.) a jiná zařízení. Případné náklady na odstranění budou vyúčtovány majiteli. (2) Za udržování čistoty chodníku jsou odpovědni vlastníci přilehlých nemovitostí (čištěním se rozumí zametání, kropení, odstraňování bláta, prorůstající trávy jiných nečistot, odklizení sněhu, posyp náledí bez zbytečného prodlení). (3) Provozovatelé stánků, kiosků a prodejci na veřejných prostranstvích jsou povinni zajistit pořádek a čistotu v jejich bezprostřední blízkosti, zejména po skončení prodeje. Odpad z této činnosti je povinen provozovatel likvidovat na vlastní náklady. Není dovoleno tento odpad odkládat do sběrných nádob (odpadkových košů) rozmístěných po městě. Článek 4 Čistota ovzduší Je zakázáno: - spalovat v lokálních topeništích a na volném prostranství materiály, při jejichž hoření vznikají škodlivé látky (např. spalování plastů, gumy apod.), - vypalovat rostlinné porosty Článek 5 Chov zvířat (1) Každý chovatel je povinen2) počínat si tak, aby chovem zvířat nebylo ohroženo zdravé životní prostředí, ohrožen život, zdraví a majetek druhých osob a narušena pravidla občanského soužití, zejména obtěžování okolí nadměrným hlukem a jinými negativními vlivy.

3

(2) Je zakázáno: a) volné pobíhání hospodářského zvířectva a psů po veřejných prostranstvích, b) vodit psy a kočky na dětská hřiště a pískoviště, na koupaliště, na hřbitovy, do prodejen s potravinářskými výrobky a do prostorů, kam je přístup zvířat označením výslovně zakázán. Tento zákaz neplatí pro služební psy. (3) V zájmu zachování hygieny a klidného občanského soužití je chovatel (vlastník) psa a kočky povinen: a) dbát, aby psi a kočky neznečišjovali domovní průčelí, chodníky, včleněnou zeleň, portály obchodů, stánky, sadové cesty, parkující auta, veřejně prospěšná zařízení (telefonní budky, reklamní poutače, květinové mísy, osvětlovací zařízení apod.), aby neznečišjovali záhony a trávníky na veřejných prostranstvích. Pokud k znečištění dojde, je povinen chovatel (vlastník) neprodleně nečistotu odstranit. b) na veřejných místech a v souvislé domovní zástavbě musí být psi pod dozorem doprovázející osoby, pes musí být opatřen vodítkem nebo náhubkem. Článek 6 Vylepování plakátů a umisYování reklamních poutačů a zařízení (1) Plakáty a tištěné reklamy vylepují na určených veřejných plochách technické služby Města Chlumec nad Cidlinou. Za výlep plakátů jsou vybírány poplatky dle platného ceníku služeb. (2) Vylepování nebo přibíjení plakátů a reklam mimo určené plochy není dovoleno. (3) K výlepu jsou určeny tyto plochy: 1. Kladruby - před křižovatkou 2. Lučice - na křižovatce 3. Pamětník - při silnici vlevo od prodejny 4. Chlumec n. C. - ul. 9. května, u dětského hřiště 5. Chlumec n. C. - ul. Komenského, u Zahradní uličky 6. Chlumec n. C. - ul. Komenského, naproti zdravotnímu středisku 7. Chlumec n. C. - ul. Kozelkova, naproti památníku 8. Chlumec n. C. - ul. Kozelkova, vedle Lorety 9. Chlumec n. C. - ul. Nádražní, před nádražím ČD 10. Chlumec n. C. - ul. Nádražní, u manipulačního skladu Lesů 11. Chlumec n. C. - ul. Sadová a Zimova, nároží ulic

4

12. Chlumec n. C. - ul. Na Vinici a Mládežnická, nároží ulic 13. Chlumec n. C. - ul. Pražská, proti kostelíku sv. Trojice 14. Chlumec n. Cidl. - ul. Palackého a Rooseveltova, nároží ulic 15. Chlumec n. Cidl. - ul. Palackého, vedle Staročeské pivnice (4) Umisjování poutačů, reklamních tabulí, transparentů a podobných reklamních zařízení (dále jen reklamy) se řídí příslušnými ustanoveními zákona3) (5) Město na základě zmocnění v zákoně3) stanoví tyto další podmínky pro umístění reklamních zařízení na svém území: a) reklamy, které nejsou pevně spojeny se stavbou nebo pozemkem, lze na veřejném prostranství umístit po předchozím odsouhlasení městskou policií. Za jejich odstranění po uplynutí povolené lhůty odpovídá ten, kdo je umístil. b) vlastníci reklam jsou povinni provádět jejich opravu a údržbu na vlastní náklad, pokud nebudou reklamy řádně udržovány, budou na náklady majitele odstraněny Článek 7 Ochrana proti hluku a vibracím (1) Hluk z provozoven služeb, zejména hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb4) a hluk z veřejné produkce hudby nesmí překročit hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem5). Splnění zajistí osoba provozující službu a pořadatel nebo provozovatel veřejných produkcí hudby6). (2) V době nočního klidu mohou být veřejné hudební produkce pořádány jen takovým způsobem, aby nedocházelo k rušení veřejného pořádku. Za tím účelem jsou pořadatelé těchto produkcí zejména povinni zajistit, aby občané nebyli obtěžováni nadměrným hlukem a v případě koncentrace většího počtu osob zajistit dostatečnou pořadatelskou službu. (3) Pokud budou stížnosti na porušování veřejného pořádku v určitém místě, rozhodne rada města po seznámení se s obsahem podnětů občanů o stanovení zvláštního režimu pro konkrétní provozovnu nebo veřejné prostranství. Bude-li i nadále docházet k narušování veřejného pořádku, je rada města oprávněna dle výsledků šetření městské policie nebo policie ČR stanovit dobu, po kterou musí být v době nočního klidu provozovna uzavřena zcela.

Článek 8 Používání pyrotechnických prostředků (1) Pro účely této vyhlášky se pod pojmem „Zábavné pyrotechnické prostředky“ rozumí pyrotechnické prostředky se zvukovým, světelným nebo kombinovaným efektem I., II. a III. třídy Báňského zákona, určené k provozování na veřejnosti.7) (2) Používání zábavných pyrotechnických prostředků je na veřejných prostranstvích na území Města Chlumec n. C. zakázáno mimo následující dny kalendářního roku: 30. IV., 31. XII. a 1. I. V uvedených dnech je povoleno za těchto podmínek: a) při dodržení bezpečnostních podmínek stanovených zákonem7) a při dodržování způsobů použití stanovených výrobcem. b) není dovoleno používat tyto prostředky na zastávkách hromadné dopravy, v prostředcích HD, ve veřejných budovách a v jejich těsné blízkosti, ve společných prostorách bytových domů a tam, kde jejich používání může ohrozit bezpečnost a zdraví občanů. (3) O používání zábavných pyrotechnických prostředků a ohňostrojů při veřejných atrakcích a oslavách organizovaných městem a jeho složkami rozhoduje rada města. (4) Používání zábavných pyrotechnických prostředků a ohňostrojů fyzickými nebo právnickými osobami při jejich soukromých oslavách nebo jiných příležitostech mimo termíny uvedené v odst. 2 podléhá udělení výjimky. Tuto výjimku může udělit na základě písemné žádosti správní odbor městského úřadu. Článek 9 Ostatní záležitosti veřejného pořádku (1) Činností, kterou by mohl být ve městě Chlumec n. C. narušen veřejný pořádek, je nabízení sexuálních služeb na veřejně přístupných místech (2) Činnost uvedená v odst. 1 je na území města Chlumec n. C. zakázána. Článek 10 Dohled a sankce (1) Na dodržování této obecně závazné vyhlášky dohlíží městská policie a ostatní orgány města v rámci své pravomoci. (2) Za porušení ustanovení této vyhlášky bude uložena sankce podle

zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, nebude-li se jednat o trestný čin nebo jiný správní delikt. (3) Za porušení ustanovení této obecně závazné vyhlášky právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou může městská rada uložit pokutu podle § 58 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích.

Článek 11 Zrušovací ustanovení Zrušuje se Vyhláška č. 5/1999, o místních záležitostech veřejného pořádku na území města Chlumec nad Cidlinou. Článek 12 Závěrečná ustanovení (1) Zákon o správním řízení se

1)

§ 34 zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

2)

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, v platném znění

3)

Zákon č. 50/1976 Sb., stavební zákon, v platném znění

4)

Nález Ústavního soudu ČR, zveřejněný pod číslem 51/2001 Sb.

(2) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 10. 7. 2001.

Eduard Haspra místostarosta

Ing. Miroslav Uchytil starosta města

5)

Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací

6)

§ 32 zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

7)

§ 21 zák. č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě; Vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi.

Loreta je zachráněna Lidé, kteří jdou kolem, nahlížejí zvědavě do otevřených vrat, za nimiž se usilovně pracuje na obnově někdejšího kláštera Lorety, jedinečné stavební pamětihodnosti, která bude nepochybně chloubou města. Celá desetiletí tato významná stavba, jejímž projektantem byl zřejmě slavný italský architekt Giovanni Santini, tvůrce Karlovy koruny, beznadějně chátrala. Rok od roku se čím dál zřetelněji blížila k stavu, kdy by se asi málokdo z městských radních odvážil hlasovat pro něco jiného než její zbourání. Opadávala omítka, hrozil propad střešních krovů, zborcení kleneb... Někdejší byty se dávno staly neobyvatelnými. Budova přestala sloužit lidem. S dveřmi i okny zatlučenými prkny, která dočasně bránila volnému vstupu rozkrádačů a vandalů, začala hyzdit ulici. Co nevidět by se zbourání staré barabizny k získání parcely pro výstavbu obytných domů, jaké stojí v sousedství, stalo jediným rozumným řešením palčivého problému, co s Loretou. Město by ztratilo další historickou pozoruhodnost a posunulo by se opět o krok směrem k nevýrazné bezvýznamnosti. Moderní účelová výstavba je krásná a jistě potřebná záležitost, ale každé město, které si samo sebe váží a chce být něčím víc než jen seskupením domů, byj i úhledně

použije při aplikaci této vyhlášky na rozhodování rady města o správních deliktech a komise k projednávání přestupků.

uspořádaným, musí dbát, aby si uchovalo svou duši, svou historicky danou jedinečnost. V Chlumci, jehož vedoucí představitelé měli v minulosti nerozvážný sklon zbavovat město historických hodnot, podléhajíce záchvatům úzkoprse chápané modernizace, možná ani dnes všichni zastupitelé nejsou zcela zajedno v tom, že prostředky věnované na záchranu Lorety jako jedinečné historické památky jsou prospěšnou a vysoce záslužnou investicí. Jsem přesvědčen, že nakonec se nebudou ani znát k tomu, že původně hlasovali proti. Již nyní, několik měsíců před dokončením renovace projektované ing. arch. Zimou je zřejmé, že se v mravenčím hemžení staveniště zpod lešenářských trubek rodí pozoruhodné budovatelské dílo, které nesmírně obohatí kulturní úroveň a návštěvnickou přitažlivost města. Krásné klenuté barokní ambity obkružující travnaté nádvoří a úhledně obnovené prostory v centrální budově, kde projekt počítá i s všestranným zabezpečením návštěvnického provozu, to vše se nyní vynořuje v netušeném půvabu z někdejší ubohé a odpuzující sešlosti. Samozřejmě, že o sobě dali už vědět zloději měděných okapů a rour, kterým není nic svaté, ale navzdory škůd-

covství tohoto politováníhodného druhu lidských parazitů bude dílo zdárně dovršeno. Loreta nejenže je zachráněna, ale Chlumec získá kulturní stánek prvořadé úrovně, který bude stát za zhlédnutí, a jiná města mu ho budou závidět. Scénář budoucího muzea, na němž pilně pracuje PhDr. Valenta, slibuje atraktivní expozici, která nepochybně hodnotným způsobem rozhojní kulturní repertoár města. Dovedeme si představit i koncerty a komorní kulturní akce na travnatém nádvoří, kde budou umístěny cenné sochy, kterým by jinak hrozila zkáza z rukou vandalů anebo neúnavnou přičinlivostí pobertů, kteří ukradnou vše, co se hodí do jejich chatových zahrad anebo co se dá prodat za marky do bohaté sousední země, aj na to republika, a tím my všichni doplácíme sebevíc. Přes obtíže a překážky navršované omezeností a nepochopením i vyloženým negativismem a nevrlostí vůči všemu novému bude dílo záchrany a účelného kulturního využití Lorety úspěšně dokončeno. Patří za to uznání a dík všem, kteří se o ně přičinili. Je to osvícený tvůrčí čin, navazující na nejlepší tradice výstavby města v minulosti. Jeho význam přesahuje horizont žijících generací. Nejenom současný, ale i budoucí Chlumec na ně bude právem hrdý. Karel Richter předseda komise pro umístění muzejních sbírek

5

Ze služební knihy Městské policie # Kontroly v uličce Zahradní, kam nác-

tiletí žáci Základní školy v Chlumci nad Cidlinou chodili kouřit před začátkem vyučování, ale i o polední přestávce, prováděli strážníci městské policie na základě oznámení občanů, kteří viděli, že zde tito nezletilí nejen kouří, ale i poškozují dřevěný plot přilehlého pozemku, topí ohníček, rozebírají podezdívku plotu, aby se u kouření mohli posadit. A o odpadcích, které zde po své návštěvě zanechávali, ani nemluvím. Tyto kontroly budou opět se začátkem školního roku pokračovat. # Chtěla bych touto cestou UPOZORNIT všechny ty nenechavce, kteří si na městském hřbitově „půjčují“ květiny, a potom je přenášejí, či převážejí na své hroby. Jsou i takoví, kteří si je opatřují na květinových záhonech, které lemují místní komunikace. Tato skutečnost byla městské policii oznámena občany města, kteří toto viděli, ale nechtěli zatím sdělit jejich jména, ale požádali, abychom tuto skutečnost zveřejnili. # Je čtvrtek, večer před koncem školního roku, situace se opakuje. V některých ulicích města (Rooseveltova, Komenského), je rušno. Vidíte pobíhat rodiče školních dětí s nůžkami, či kleštičkami v rukou a stříhat růže ze záhonů města, které mají zdobit. Druhý den, poslední ve školním roce, dávají jejich děti tyto kradené květiny učitelům jako poděkování za celoroční práci, za snahu něco je naučit a vychovat. Vím a většina z Vás se mnou bude souhlasit, že kdyby tito obdarovaní věděli, že dostávají kradené květiny, určitě by je nepotěšily a ani by je nepřijali, ale určitě by byli šjastni a spokojeni za upřímné poděkování a podání ruky místo kradené květiny. Jaký příklad dávají tito rodiče svým potomkům víme všichni, a to ještě na upozornění reagují drze

a myslí si, že se ničeho nedopouští. Je to totiž krádež, stejný přestupek, jako když v obchodě odcizíte krabičku s čajem nebo čokoládu. Stojí to za to? # Při močení na veřejném prostranství, a to dokonce na Klicperově náměstí u kostela a v ul. Palackého, vyhazování odpadků z domu na komunikaci, a to většinou v podnapilém stavu, byly přistiženy dvě osoby. Jedna z nich nebyla schopna dojít domů, tak si lehla na lavičku u kostela, kde usnula. Na tuto skutečnost byly hlídky městské policie upozorněny, jak návštěvníky města, tak i místními občany. Obě osoby se dopustily přestupku proti veřejnému pořádku a byly řešeny hlídkami městské policie a vyzvány, aby se nezdržovaly na Klicperově náměstí, neboj u obou není záruka, že se podobná situace nebude opakovat. # Na hlídku městské policie se obrátila pracovnice Domova důchodců V Podzámčí se žádostí o pomoc, neboj do prostor domova se dostal starší muž zanedbaného zevnějšku, který si chtěl odvézt jednu o mnoho let mladší obyvatelku tohoto zařízení domů. Pracovnice Domova důchodců se mu v tom snažily zabránit, ale on jim začal nadávat a odmítal zařízení opustit. Hlídka zjistila, že muž u sebe nemá žádný doklad totožnosti, byla nucena jej předvést na OO PČR, kde byla totožnost ověřena, muž byl uklidněn a odjel vlakem do Hradce Králové. # Dva chlapci ve věku 15 a 16 let, v té době ještě žáci 9. tř. Základní školy v Chlumci n. C., odcizili svetr v prodejně Textil - Oděvy na Klicperově nám. Při činu byli přistiženi, a protože se jednalo o opakovaný čin, byli předáni hlídce OO PČR k dořešení. # Dne 29. 5. 2001 hlídka MP objevila tři igelitové pytle s odpadem mezi dřevěnými stánky na městské trž-

nici. Bylo zjištěno, že tyto pytle zde odložili vietnamští prodejci z Hrádku nad Nisou - Loučná. Při příští návštěvě města byli řešeni blokovou pokutou a vyzváni k odklizení. # Stále se setkávají strážníci MP s tím, že odpad z domácností naši občané, ale i chalupáři, kteří jezdí do našeho města a okolí na víkendy, odkládají místo do určených odpadových nádob (popelnic nebo igelitových pytlů), do odpadkových košů města. Tímto jednáním se dopouští přestupku proti vyhlášce Města. Některé se podařilo zjistit a tato skutečnost s nimi byla projednána. # Současně s dozráváním různého ovoce a zeleniny na zahradách drobných pěstitelů začala i sezóna na městské tržnici, a to především u zámku. Zde, jako již každoročně, se hlídky MP setkávají s jedinci, kteří nejen, že neprodávají „pouze“ přebytky ze své úrody, kterou nejsou schopni sami využít, ale pěstují nadprodukci za účelem zisku, aniž by byli registrováni jako soukromě hospodařící rolníci, popř. disponovali živnostenským listem. Snaží se také obcházet vyhlášku Města týkající se poplatků za užívání veřejného prostranství za účelem prodeje. Jedním z případů je například snaha některých užívat prodejní místo při zaplacení poplatku na jednu fyzickou osobu, která na místě prodává, místo opustí a zastoupí ji jiná další fyzická osoba, která odmítá zaplatit poplatek s tím, že prodává za osobu, která je označena na jmenovce a která již odešla, což je v rozporu s vyhláškou Města. # Městská policie, jako již minulé roky, uskutečnila na požádání ředitelky preventivní besedu, tentokrát opět se žáky Mateřské školky v Klamoši. Za Městskou policii v Chlumci n. C. Miloslava Venclová

Víte, že...? " V tomto období nastupují tři chlumecké občanky na vedoucí místa v organizacích našeho města: k 1. 7. 2001 byla jmenována ředitelkou Domu dětí a mládeže paní Jitka Koulová, k 1. 7. 2001 se stala ředitelkou Domova důchodců V Podzámčí paní Mgr. Jana Šimečková, k 1. 8. 2001 byla jmenována ředitelkou základní školy paní Mgr. Jana Bernartová.

6

" Mateřskou školu Beruška, ul. Pod Loretou bude ve školním roce 2001- 2002 navštěvovat 77 dětí. Z celkového počtu 83 zapsaných dětí do základní školy odchází 27, zůstává 56 dětí. Nově přijatých je 21 dětí. " Pražská ulice je navzdory výfukovým plynům z automobilů při krajnicích plná zeleně, která dokonce kvete a daří se jí především před Finančním úřadem.

Chlumec nad Cidlinou kooperuje s Horní Lužicí Město Chlumec nad Cidlinou a Zakladatelské, vývojové a poradní centrum Horní Lužice se sídlem v saském Ebersbachu hodlají v budoucnu úzce spolupracovat s cílem posílit hospodářskou bázi v obou regionech a připravit místní podniky na otevření evropských trhů dalším zemím. Tento úmysl zdůraznili při setkání v Chlumci nad Cidlinou starosta Měs-

ta Ing. Miroslav Uchytil a ředitel ebersbaského centra Dr. Gerhard Brendler. Na podzim letošního roku je plánováno česko-německé podnikatelské setkání v Chlumci nad Cidlinou. Konkrétně půjde o to, aby si němečtí účastníci na místě udělali obraz o možnostech kooperace s podniky v Chlumci a okolí. Chlumeckým podnikům bude naopak dána příležitost, aby se v Horní

Lužici prezentovali jako potenciální partneři tamějšího hospodářství. Podle starosty Ing. Uchytila se Město Chlumec nad Cidlinou systematicky snaží vytvořit příznivé podmínky pro hospodářské aktivity v městě a okolí. Dr. Brendler vidí v kooperaci s českými podniky nové impulzy pro rozvoj hornolužické oblasti. Ing. Josef Hladík

1. SETKÁNÍ DOBROVOLNÍKŮ PŘEDČILO OČEKÁVÁNÍ Koncem června proběhlo v Domově důchodců první Setkání dobrovolníků. Na tuto schůzku bylo pozváno sedm zájemců o dobrovolnou práci pro seniory, na kávu přišlo šest z nich. Zájem pozvaných nás opravdu překvapil, vzhledem k všeobecnému názoru veřejnosti na dobrovolnictví. Se všemi dobrovolníky byly sepsány smlouvy, do domova opravdu chtějí docházet. Jejich věkové rozmezí je široké - 19 až 70 let. Do domova mohou přicházet kdykoli, většinou jsme však domluveni na jednom dnu v týdnu. Jedna paní pracuje pro domov doma - šije žínky a jiné hygienické pomůcky pro klienty. Nejčastěji dobrovolníci pomáhají při pracovní terapii klientů, chodí s nimi na procházky po blízkém okolí domova nebo si povídají na zahradě. Mnozí také přislíbili pomoc při občasných větších společenských a sportovních akcích. Všem těmto ženám, které věnují část svého volného času nezištně dru-

hému člověku, velmi děkujeme, finančně jejich dobrou vůli nemůžeme odměnit, nabízíme tedy Program péče o dobrovolníky, který alespoň zčásti ocení jejich snahu a ochotu pomoci. Dobrovolnictví funguje, co lidstvo existuje. Je lidské vzájemně si pomáhat. V historii to byla hlavně pomoc v rodině, za dobrovolnickou by se v té době dala označit tzv. sousedská výpomoc, která se postupně se vznikem velkých anonymních měst bohužel vytrácela. Ve střední a východní Evropě byl za socialismu pojem dobrovolnictví spojován s „povinně nepovinnými“ akcemi. Nechuj minulých let se přenesla i do současnosti, proto se na dobrovolnické činnosti hůře navazuje. Problém je v komunikaci a v nechuti něco udělat. V západních zemích nebyla tolik přerušena kontinuita přirozených vazeb. Zde bylo a je dobrovolnictví bráno velmi pozitivně, v mnoha rodinách to je tradicí a dobrovolně pomáhat ostatním je všeobecně pova-

HLEDÁME DOBROVOLNÍKY PRO PRÁCI SE SENIORY

nabízíme:

PROGRAM PÉČE O DOBROVOLNÍKY SPONZOREM PROGRAMU PAN JOSEF DIVIŠEK

občany Chlumecka, maminky na mateřské dovolené, dobré lidi v invalidním i starobním důchodu, kteří chtějí pomoci - pro vycházky s klienty domova - pro naslouchání - pro pomoc při organizování společenských akcí Kontakt: Daniela Lusková, sociální pracovnice domova Říhova 365/IV, Chlumec n. C. tel.: 0448/595 104 0604 240 344

1. MOŽNOST VYUŽÍT SLUŽEB

DOMOVA - pedikúra - kadeřnictví - rehabilitace - stravování v den práce za cenu 31,- Kč/oběd 2. MOŽNOST VÝLETU

SPOLEČNĚ S KLIENTY - jako doprovod nebo host 3. VÝLET PRO DOBROVOLNÍKY

- 1x ročně

žováno za prestiž, je to společensky žádoucí. Bude ještě mnoho let trvat, než v sobě najdeme tento přístup, ovšem už dnes je jisté, že někteří z nás se o to již pokusili. Poděkování: p. Josefu Diviškovi, za sponzorování Programu péče o dobrovolníky p. Lubošovi Suchánkovi, za spolupráci pí Anně Dusové, za věnování knih do knihovny domova OZNÁMENÍ: Dne 2. července 2001 nastoupila do funkce ředitelky Domova důchodců V Podzámčí Mgr. Jana ŠIMEČKOVÁ Všem občanům Chlumecka, dobrovolníkům i zaměstnancům domova přeje krásnou dovolenou vedení Domova důchodců V Podzámčí. Daniela Lusková sociální pracovnice DD

4. ÚČAST NA AKCÍCH

POŘÁDANÝCH DOMOVEM - nejen jako pomoc, ale též jako host 5. ÚČAST NA AKCÍCH

POŘÁDANÝCH PERSONÁLEM - např. Dětský den 6. SPOLEČENSKÉ SETKÁNÍ

DOBROVOLNÍKŮ - 2x ročně - s občerstvením 7. PODĚKOVÁNÍ ZA PRÁCI

DOBROVOLNÍKA - formou drobného dárku - ku příležitosti narozenin dobrovolníka kytičkou

7

KDO JE KDO v Chlumci n. C.? Štíhlá, energická žena sportovního vzhledu. Těší se ve městě značné popularitě. Jednu dobu se jí s dobromyslnou narážkou na francouzský film o úspěšné policistce říkalo Pomněnková Marie. Lidé ji uctivě zdraví. Někteří se jí ovšem raději vyhnou. Každý zná její jméno

MILOSLAVA VENCLOVÁ Narodila se v Novém Bydžově. (U žen je nezdvořilé říkat kdy.) Její otec byl výpravčí vlaku a matka, jak bývalo dříve obvyklé, pracovala v domácnosti. Hned po osvobození se rodina odstěhovala do Kunčic nad Labem, kde otec převzal místo výpravčího i s bytem v budově nádraží. Po několika letech se všichni stěhovali do otcova nového služebního působiště s perspektivou přednosty stanice Žiželice -Převýšov. Miloslava dojížděla do chlumecké osmiletky. Sama o sobě říká, že se moc dobře neučila. Ne že by na to neměla hlavu, ale byla prý lajdák. Holka s klukovskými sklony k neposednosti. Tatínek si vždycky přál mít kluka, a tak byl docela spokojen, že má něco mezi tím. Z chlumecké školy Miloslava přešla na novobydžovské gymnázium, kde ještě zastihla staré profesory, o nichž si vyprávěly zábavné historky celé generace studentů, matykáře Holého, fyzikáře Čermáka, latináře Vondráka... Studium zakončila maturitou. Našla si zaměstnání na poště, ale její tatínek si svou vzpurnou hrdostí a vzdorovitostí vůči nadřízeným tupcům ohánějícím se partajní legitimací přivodil ně-

8

jaké kádrové šrámy, které se hodily do krámu někomu, kdo rozhodoval o jejím přijetí a neměl na něm zájem. Zkrátka na poštu se nedostala. Nakonec zakotvila v papírnictví vedle lékárny. Brala ubohých pár stovek, ale práce se jí zalíbila. Vedoucí pan Panocha jí dal tvrdou, ale nesmírně užitečnou školu důslednosti, pečlivosti, svědomitosti a poctivého snažení o nejlepší výkon. Ráda zdobila výlohy a dělala to tak dobře, že ji v rámci podniku přeřadili do propagačního oddělení jako aranžerku. Začala se v tomto oboru školit a vzdělávat. Zdálo se, že to bude její celoživotní pracovní orientace. Sametová revoluce a nové společenské poměry však pohnuly kormidlem její existence tak, že vplula do zcela netušených vod. Ing. Štěchovský jí v létě 1991 nabídl místo ve správním odboru městského úřadu. Dostala na starost veřejný pořádek. To je velice důležitá věc. Každý se ho dožaduje, ale ti, kdo dbají o jeho dodržování a zakročují proti jeho narušovatelům, nebývají zrovna v největší oblibě. Přesto paní Miloslava Venclová nabízené místo přijala, i když zahrnovalo i tak nepříjemné úkony, jako je vybírání a někdy i vymáhání poplatků a třeba i pokut. Když se v únoru 1992 zřizovala městská policie, stala se její členkou. Stejnokroje si tehdy mohlo každé město určit podle své libostí. Paní Venclová nosila slušivý klobouček, červenou bundu a světle šedivou sukni. Policisté byli nejprve čtyři, později osm, dnes se jejich počet opět snížil na polovinu. V jejich stejnokroji převládají nyní jednotné prvky stanovené obecně závaznou vyhláškou pro celou republiku: černá brigadýrka s osmihranným dýnkem a šachovnicovým okolkem, světle modrá košile, černá kravata... Jejich oblečení se nesmí shodovat se stejnokrojem Policie ČR ani jiných ozbrojených složek. Vyzbrojeni jsou revolvery nebo pistolemi, kterých smějí použít jen při nutné obraně, v krajní nouzi nebo při stíhání nebezpečného pachatele na útěku, kterého nelze zadržet jiným způsobem. Všichni uchazeči o službu strážníka městské policie museli projít psychologickou i fyzickou zkouškou. Kromě toho absolvují speciální odborný výcvik, kurzy, školení a instruktáže. Na

náramenících nemají strážníci městské policie žádné hodnostní označení. Jsou navzájem v rovnoprávném postavení. Přímým vedením policejní jednotky je pověřen vrchní strážník. Tuto funkci v Chlumci v současné době zastává Miloslava Venclová. Její povinností je přenášet na srážníky úkoly, které jsou stanoveny zákonem číslo 553/91 Sb. a které na základě místních poměrů upřesňuje starosta nebo pověřený člen městského zastupitelstva, organizuje rozdílení služeb a koná hlídkovou službu v ulicích jako každý ze strážníků. Nese přitom vůči nadřízeným orgánům odpovědnost za řádné plnění stanovených úkolů. Zajímalo mne, jaké jsou konkrétně povinnosti strážníků. „Městská policie,“ vysvětluje mi paní Venclová, „těsně spolupracuje s Policií České republiky. Jedna pomáhá druhé a navzájem se doplňují. Naší hlavní sférou působnosti je oblast veřejného pořádku. Dbáme, aby se dodržovala pravidla silničního provozu, zejména pokud jde o zákazy vyplývající z místní úpravy. Nepřiměřená rychlost, nebezpečná jízda, nehody a havárie, to jsou záležitosti Policie ČR. Naší starostí je, aby vozidla nevjížděla tam, kde je to zakázáno, a neparkovala na místech, kde se nesmí ani zastavit, natož stát, aby neohrožovala chodce, zvláště děti a staré lidi... Ale nejde jen o auta, motocykly, kola. Zakročujeme i proti rušitelům nočního klidu, výtržníkům, rváčům a vandalům. Někdy stačí pachatele zjistit a napomenout, někdy musí strážník vyměřit blokovou pokutu, anebo zařídit předvolání na radnici. Jsou případy, kdy strážník při zákroku musí použít obušku nebo různých hmatů, chvatů, úderů nebo kopů sebeobrany, úderu služební zbraní nebo hrozby použití zbraně, dokonce i varovného výstřelu, nemluvě o zneškodnění pachatele střelbou za přísně stanovených podmínek. Podle okolností lze použít i slzotvorných prostředků a nasadit pachateli pouta. V složitějších případech se vyžádá součinnost s Policií ČR. Nejobvyklejšími případy našich zákroků jsou napomenutí nebo pokutování neukázněných občanů, kteří chodí, kudy chodit nemají, šlapou po chráněných travnatých plochách nebo záhonech, znečišjují veřejná prostranství. Potíže bývají i s majiteli psů, kteří své čtyřnohé miláčky nechávají pobíhat tam, kde mohou ohrožovat jiná zvířata, nebo dokonce i lidi, nebo je vyvenčují bez úklidu výkalů na chodnících, vozovkách, či dokonce na pískovištích, kde si hrají děti. Nepříjemná je povinnost strážníků vybírat poplat-

ky například za užívání trhoviště. Ačkoli jde o dvacetikorunové částky, někteří z trhovců se všemožně vyhýbají placení a častují strážníky hrubostmi. Vůbec si neuvědomují, že tyto poplatky jsou jedním ze zdrojů, z nichž město čerpá peníze, které konec konců poslouží všem občanům, tedy i jim. Čím více toho v oblasti přestupků proti veřejnému pořádku zastaneme, tím méně práce v této oblasti zbude policistům České republiky, kteří mají i tak práce až nad hlavu. Jen za jeden víkend řešili, pokud vím, tři nebo čtyři vážné havárie v krátkém časovém rozmezí, takže nevěděli, kam dřív zajet. Oni zase naopak snímají tak říkajíc z našich ramen tíhu starostí s trestnými činy, od krádeží, loupeží, přes násilné činy všech stupňů a všelicos jiného, i když i tady jim podle svých sil a možností pomáháme, stejně jako oni zase pomáhají v našich záležitostech nám. Musím říci, že mezi námi panuje vzájemná důvěra a řekla bych skoro vzorová souhra. Jmenovitě musím vyjádřit vděčnost kapitánu Podneckému a nadporučíku Zimovi, kteří nám ochotně předávají své bohaté policejní zkušenosti a radí, jak si kdy počínat, čeho se vyvarovat a jak správně rozumět těm či oněm směrnicím. Při různých policejních shromážděních, instruktážích a kurzech slýchám, že taková spolupráce se nedaří všude, a jsem proto chlumeckým policistům vděčná, že svým vztahem k nám, městským strážníkům, ji umožňují. Snažíme se jim upřímně oplácet stejnou mincí. Však jsme také již nejednou dík této těsné spolupráci dospěli společně k zdárnému vyřešení i složitých případů.“ Když poslouchám, co všechno musí tato, byj i velmi dynamická žena ve funkci vrchního strážníka se svými třemi spolupracovníky v nepřetržitých službách a v zapeklitých situacích zastat, chápu, že jsou - stejně jako jejich kolegové z Policie ČR, kterým jde také někdy z přemíry povinností hlava kolem - velmi citliví na to, co se o nich říká a píše. S oblibou se ve veřejnosti šíří vtipy o blbých policajtech, kterým se s chutí zasmějí i sami policisté. Něco jiného však je záměrně snižovat autoritu policie, podkopávat důvěru v její způsobilost a ochotu pomáhat lidem a ztěžovat jí práci mařením jejích zákroků nebo například internetovým zveřejňováním jmen a fotografií policistů. Mezi policisty, stejně jako v každém oboru lidské práce, jsou jedinci takoví i makoví, chytří i hloupí, schopní i neschopní, sympatičtí i nesympatičtí, dokonce se najdou, jak se

dočítáme i policisté úplatní a zpronevěřilí, spřažení s podsvětím, ale rozhodně nelze paušálně tvrdit, že policie je hloupá, líná a neschopná. Objektivní výkaz její činnosti přesvědčivě prokazuje pravý opak. V anketě zjišjující názory žáků chlumecké školy zazněly správné názory: „Být policistou není lehká věc.“ Ale také hrubě nesprávné: „Dnešní policisté raději honí kluky, kteří kouří v uličce.“ V anketě se projevila obrovská neinformovanost o policejní službě a naivita představ o její náplni („Mám malý plat a také značnou pohodlnost“) a také ovšem názory odposlouchané od dospělých („Třeba náš soused tvrdí, že noční policejní hlídku na nohách nikdy nepotkal. Vím, že přestupky neměříme rovně, rychle a rázně, ale spíš je odkládáme a jsme benevolentní, vždyj každý máme kamaráda...!) Byly tu vysloveny návrhy, které jsou buƒ těžko uskutečnitelné anebo zbytečné, neboj se týkají úkonů již dávno praktikovaných. I policisté jsou jen lidé a od lidí se nedá požadovat, co přesahuje lidské možnosti. V podstatě jde o to, aby názory dětí neusměrňovaly jen výroky posbírané odevšad, ale především ti, jimž je uloženo formovat zasvěceně jejich vztah ke státu a jeho orgánům. Tedy učitelé. Mylné názory vyplývají z neinformovanosti, které by se podle názoru paní Venclové, s nímž vřele souhlasím, přímo dalo odpomoci organizováním besed s policisty přímo ve třídách. Děti by tak snáze dospěly k pochopení, že policejní práce je velmi složitá a náročná a že jí je spíš příliš mnoho než málo. Dalo by se jim také vysvětlit, že policisté je nehoní kvůli kouření „v uličce“ jen proto, že se jim nechce dělat nic obtížnějšího, ale hlavně proto, že se v té uličce kromě kouření, které jim nijak neprospívá, dopouštějí ničení zídky a plotu, a že by naopak velmi uvítali, kdyby nemuseli zakročovat v dotyčné uličce a mohli se zcela a s plným soustředěním věnovat řešení přemíry jiných mnohem závažnějších přečinů. Jsem vděčný paní Venclové, že mi věnovala tolik času. Ptám se ještě, jestli se jako široko daleko jediná žena v policejních službách, což je tak málo obvyklé, že se ani nedá použít ženská podoba její funkce, necítí někdy ohrožena, jestli se prostě nebojí násilí. Tvrdí, že ne. Ovládá chvaty sebeobrany natolik, že je schopna čelit fyzickému napadení. Horší je to s vulgárními nadávkami a výhrůžkami, kterými ji provinilci, zvlášj když jsou povzbu-

zeni alkoholem, napadají v domnění, že ji zastraší. Ani fyzický útok není vyloučen. Jeden ze špatně parkujících řidičů, kterého požádala o předložení průkazu, jí bezohledně najel na nohu. Majitel stánku, před nímž se to stalo, odmítl svědčit s výmluvou, že nic neviděl. Dva mladíci, kteří rovněž byli u toho, neváhali naštěstí potvrdit, co a jak se sběhlo, takže záležitost, která skončila před soudem, byla spravedlivě vyřešena. Trapné zážitky mívá paní Venclová i ostatní strážnici při vybírání poplatků na trhovišti. Někteří i dobře situovaní trhovci se při spatření strážníka schovávají v křoví, aby ušetřili dvacetikorunu za pronájem pultu. Zákrok ve prospěch pořádku, jakkoli nepříjemný ji naplňuje uspokojením jako služba dobré věci, neboj bez pořádku by bylo zle. V našem městě i všude jinde. Ptám se, jestli má ze služby nějaký zážitek, který jí zvlášj utkvěl v paměti. Ano, má. Když se celé jejich jednotce po celonočním úsilí podařilo zachránit muže, který viděl sebevraždu jako jediné řešení svých trablů. Dnes je rád, že žije a městská policie má ve svém výkazu činnosti záznam, který prosvětluje policejní strohost hřejivou lidskostí. Karel Richter

Vím Vím, že den je plný prázdných slov vím, že slzy k životu tě probudily vím, že věty jsou plné apostrof v hlavě máš medvídky a lesní víly. Jsi blázen s duší dítěte jsi anděl s křídly z papíru jsi blázen s duší dítěte máš šaty šité na míru. Vím, že noc je plná prázdných stínů vím, že milovat se učíš nocí i dnem vím, že bez viny jsem a přesto nesu vinu máš strach, když tisíckrát byl jsi podveden. Jsi dítě s duší blázna jsi déšj, když oblaka slzy roní jsi dítě s duší blázna a kostelní zvon kdesi v dálce zvoní. Soňa Chloupková

9

Chlumecká škola se hlásí Naše matematické úspěchy Ve školním roce 2000- 2001 se naše škola již tradičně zúčastnila okresního kola matematické olympiády. V tomto klání bojovalo celkem 13 žáků z 5. - 9. ročníku. Mezi úspěšné řešitele patřili: Vodička Petr Bernartová Jana Steklý Tomáš Pešout Ondřej

9.A 7.A 7.A 7.A

Každoročně se naše škola účastní atletické soutěže družstev POHÁRU ROZHLASU. Letos se tato soutěž konala 15. 5. a 17. 5. 2001 v Hradci Králové na stadionu ZŠ Štefcova za účasti dvaceti družstev každé kategorie. Žáci naší školy nikdy nezklamali. I v letošním roce si vedli velice dobře, což dokazují jejich pěkná umístění.

Výsledky POHÁRU ROZHLASU Mladší žáci celkem 12. místo Disciplína

jméno

Nejúspěšnější z těchto soutěžících byla Bernartová Jana, která v okresním kole obsadila 2. místo.

60 m: 1000 m: míček: štafeta (4 x 60 m): výška: dálka:

Filip /8,3 sec./ - 5. - 8. místo, Kosina /9,3/, Hájek /9,8/ Jelínek /3:23 min./, Kafka /3:26/, Martinek /3:39/ Erban /47,60 m/, Vaníček /42,90 m/, Leibl /39,85 m/ Jelínek, Hájek, Filip, Erban /35,6 sec./ Filip /1,30 m/, Vaniček /1,10 m/ Kosina /3,95 m/, Erban /3,83 m/

Dále se naši žáci účastnili okresního kola Pythagoriády v kategorii pro 6. a 7. ročníky. Z 6. tříd obsadil:

Mladší žákyně celkem 3. místo !!!

2. místo Šiler Milan 5. místo Tuček Vojtěch 6. místo Miffek Pavel

Disciplína

jméno

60 m: 600 m: míček: štafeta (4 x 60 m):

Přerovská /9,4 sec./, Hatašová /9,4/, Strnadová /9,5/ Brůžová /2:04,4 min./, Přerovská/2:05/, Surová /2:12/ !!! Drahňovská /48,50 m/ - 1. místo !!!, Šojslová /37,10 m/ !!! Hatašová, Strnadová, Přerovská, Drahňovská /35,3 sec./ - 3. místo !!! Hatašová /1,20 m/, Surová /1,15 m/, Drahňovská /1,05 m/ !!! Strnadová /4,28 m/ - 2. místo !!!, Brůžová /4,11 m/ - 5. místo, Šojslová /3,92 m/

6.D 6.A 6.A

Ze 7. tříd: 3. místo Steklý Tomáš 7. místo Vítek Vojtěch 8. místo Pešout Ondřej

7.A 7.A 7.A

Všem žákům děkujeme za reprezentaci naší školy. Kabinet matematiky Bohumila Tichá

Máme šikovné děti II V minulém čísle Chlumeckých listů jste si mohli přečíst náš článek s podobným názvem (Máme šikovné děti). V tomto čísle budeme ve chvále našich mladých sportovců pokračovat. Dne 3. 6. 2001 se v Hradci Králové konalo regionální kolo ve vybíjené. Této soutěže se zúčastnili chlapci 6. tříd. A zde jsou výsledky: 1. místo Trutnov ! ! ! 2. místo Chlumec n. C. ! ! ! 3. místo Nová Paka Z této tabulky je patrné, že naši žáci jsou druzí nejlepší vybíjenkáři ve východních Čechách. Všem žákům děkujeme za vzornou reprezentaci školy. učitelé TV ZŠ Chlumec n. C.

10

výška: dálka:

umístění v první desítce

umístění v první desítce

Starší žáci celkem 10. místo Disciplína

jméno

umístění v první desítce

60 m: 1500 m: koule (4 kg): štafeta (4 x 60 m): výška: dálka:

Škrha /7,9 sec./ 7. - 10. místo, Věříš /8,3/ !!! Urban /4:46 min./ - 3. místo !!!, Lisa /5:33/ Škrha /11,08 m/ - 4. místo, Kučera /7,64 m/ Věříš, Škrha, Nevrlý, Kučera /32,2/ - 6. místo Holan /1,35 m/, Věříš /1,30 m/ Nevrlý /5,17 m/ - 5. místo, Kučera /4,51 m/, Holan /4,49 m/

Starší žákyně celkem 2. místo !!! Disciplína

jméno

umístění v první desítce

!!! Kvačková /8,8 sec/ - 3. místo !!!, Pulpánová /9,0/, Demjanovičová /9,6/ 800 m: Pulpánová /2:45,5/ - 6. místo, Vančurová /2:56/ koule (3 kg): Kučerová /6,97 m/, Demjanovičová /6,84/, Chaloupková /6,33/ štafeta (4 x 60 m): !!! Kvačková, Pulpánová, Černá, Demjanovičová /34,9 sec/ - 3. místo !!! výška: Pospíšilová /1,30 m/ - 5. - 12. místo, Černá /1,20 m/, Vančurová dálka: Pospíšilová /3,97 m/, Kvačková /3,91 m/ 60 m:

Všem sportovcům gratulujeme a děkujeme za reprezentaci!!! učitelé TV a vedení školy

Začátkem června absolvovala řada žáků čtvrtých a pátých tříd netradiční školu v přírodě. Navštívili totiž Chorvatsko. A takové jsou jejich dojmy: Hráli jsme mnoho her a chodili jsme se k moři koupat. Jednou jsme jeli na výlet do Puly, kde jsme viděli mnoho hezkých památek. Jednou nám také paní učitelky vyjednaly koupání v krásném bazénu v hotelu Belvedér. Také jsem se potápěl a sbíral jsem mušle na dně moře. V apartmánu jsme si s kluky vytvořili podmořské akvárium. Chodili jsme také do města na zmrzlinu. V Chorvatsku bylo moc hezky a všem se nám tam líbilo. Roman Vlastník, 5.A Náš zájezd do Chorvatska byla vlastně škola v přírodě. Vybrali ji učitelé s rodiči. Odjížděli jsme v pátek večer z Chlumce a cestovali jsme přes Slovensko a Maƒarsko do Chorvatska. V sobotu odpoledne jsme dojeli do města Medulin, kde jsme se ubytovali. Navečer jsme se ještě koupali v moři. Celý týden bylo krásné počasí, a tak jsme střídali koupání v moři a v nedalekém bazénu u hotelu Belvedér. Jeden den jsme navštívili Pulu. Prohlédli jsme si Koloseum a starořecký chrám, který se nám moc líbil. Také jsme se projížděli lodí po moři. Ve volném čase jsme si vypracovávali úkoly. Večer byla diskotéka, nebo jsme hráli fotbal a další různé zábavné hry. Za týden v neděli jsme se vrátili do deštivého Chlumce. Stále budu vzpomínat na krásné zážitky prožité ve slunečném Chorvatsku. David Špás, 5.C Po příjezdu do Medulinu v Chorvatsku jsme se ubytovali a potom jsme pomáhali vynášet panu kuchařovi z autobusu hrnce a potraviny.

Když jsme měli všechno hotovo, šli jsme se koupat k moři. Na pláži i ve vodě byly kamínky. Každý den jsme se chodili koupat do moře nebo do bazénu u hotelu. Naše apartmá bylo součástí tohoto hotelu, proto pro nás bylo koupání v bazénu zadarmo. Ve středu jsme jeli na výlet do města Pula lodí. Udělali jsme okruh po moři a vrátili jsme se zpátky do přístavu. Pak následovala prohlídka Puly. Šli jsme do Kolosea a procházeli jsme různými úzkými uličkami. Také jsme se zastavili na zmrzlinu. Pak jsme jeli zpátky do Medulinu, kde jsme hráli fotbal a vybiku. V sobotu ráno byl náš pobyt u konce. Sbalili jsme se a jeli jsme domů. Cesta byla velmi dlouhá, a tak jsme si ji krátili sledováním videa. V Chorvatsku se mně líbilo, proto bych tam chtěla jet znovu. Ká[a Černá, 5.C

Škola v přírodě - Chorvatsko Z Chlumce n. C. jsme vyjeli po osmé hodině večer. My čtvrjáci v jednom autobusu a pájáci ve druhém. Mávali jsme si s rodiči a moc jsme se těšili. Cesta byla dobrá až k maƒarským hranicím, kde nás nechali dlouho čekat. Po dlouhé době jsme uviděli moře. Ani jsme tomu nemohli uvěřit. Někteří z nás ho viděli dokonce poprvé.

V sobotu odpoledne jsme dorazili na místo, tedy do Medulinu. Hned, jak jsme vybalili, jsme se šli koupat do moře. Bylo to skvělé! První dva dny jsme se neučili, byla totiž sobota a neděle. Ale pak to začalo! Učení rychle uteklo, protože jsme se těšili na koupání. Jednou jsme také navštívili krytý bazén a dvakrát venkovní. Všude byla slaná voda. V bazénech jsme cvičili vodní aerobik.

Vezli jsme si s sebou vlastního kuchaře. Jmenoval se pan Malý. Byl hodný a dobře vařil. Korunovali jsme ho na císaře kuchařů a dostal věnce z bobkového listu. I ostatní dospělí pro nás připravili spoustu soutěží a zábavy. S paní učitelkou jsme se vsadili, že mořem přejdeme celý záliv. A povedlo se! Středa byla dost, ale dost dobrá. Navštívili jsme město Pulu. Nejdříve jsme jeli asi tři hodiny lodí okolo různých ostrovů. Mohli jsme loƒ dokonce i řídit. Potom jsme prošli městem, navštívili antické divadlo a kostel. Viděli jsme tam mnoho dalších památek. Každý den jsme střídali různé pláže, takže jsme mohli stavět hrady z písku, pyramidy z kamenů, sbírat mušle, potápět se a pozorovat hejna ryb. Na jedné pláži jsme dostali i učitele plavání. Prý se jmenoval Samuel Paprika. Poslední den jsme se svezli na nafukovacím banánu. Byl to náš největší zážitek z Chorvatska. Ještě musíme říci, že tam mají moc dobrou zmrzlinu. Když jsme odjížděli, tak se nám moc nechtělo, ale doma jsme byli rádi, protože nás čekali rodiče. žáci třídy 4.B

11

12

13

Prvňáčci na horách V období od 3. 6. do 8. 6. prožilo 67 žáků prvních tříd ZŠ Chlumec nad Cidlinou na škole v přírodě v Dolním Dvoře u Vrchlabí. Každý den měl svůj program a o zábavu nebyla nouze. Žáci poznávali přírodu, soutěžili ve sportovních disciplínách, ale i ve vědomostních úkolech. Nechyběla horská túra ani závěrečný karneval. A co se prvňáčkům nejvíce líbilo?

14

Mateřská škola Beruška se loučila s nastávajícími školáky Tři, čtyři roky v mateřské škole byla dlouhá nebo krátká doba? Z malých dětí se staly větší a po prázdninách se již neuvidíme. V naší MŠ Beruška se již stává tradicí, že se s budoucími školáky loučíme spaním v MŠ přes noc. 19. června

se v 16 hodin sešlo na zahradě 23 nejodvážnějších dětí. Ty si mohly změřit síly při různých soutěžích a hrách. Nejvíce se jim líbilo skákání v pytlích a také chůze podél provázku se zavázanýma očima za sladkou odměnou. Na závěr soutěžení se zapojili i rodiče, kteří si své ratolesti hledali poslepu hmatem mezi ostatními. Po takové „zábavě“ dětem řádně vytrávilo a opečený špekáček přišel vhod. Po vydatné večeři jsme se rozloučili s rodiči, chvilku si ještě pohráli, zamlsali a už vzhůru do „poslední noci“. Každá pí učitelka měla rázem početnou rodinu. Umýt se, vyčistit zoubky a šup do postýlek. Pohádka na dobrou noc nesměla chybět. Ještě pohladit a už se kradl dětem na víčka spánek. Ráno se malí bobříci odvahy probudili s úsměvem na tváři. Pochutnali si na vánočce a čaji, který si sami připravili. Byli hrdí na to, že splnili tak „těžký“ úkol - noc bez maminky. Aby nám dopoledne rychle uteklo, vydali jsme se ještě na sportovní vycházku do hřebčína. Zde jsme měli štěstí vidět při práci kováře. Teƒ už víme, co si představit při písničce Kovej, kovej kováříčku, okovej mi mou nožičku. I cesta zpátky uběhla jako voda. Kromě hezkých zážitků si děti odnesly domů pamětní list, drobné dárečky a knížku na památku ze své mateřské školy. Čas kráčí, letí, život utíká. Chcete, aby běžel pomaleji. Hned je pondělí, hned pátek. Nedá se nic dělat, život jde dál. Zůstanou vzpomínky a ty jsou krásné. Kolektiv MŠ Beruška

Žehuňský rybník Vracím se ještě jednou do mých oblíbených míst, abych ústy historiků pravil. Nádrž Žehuňského rybníka vybudovali poděbradští královští hejtmani na zboží Vladislava Jagelonce. V bahnitém terénu zde tudy kdysi vedla zemská stezka z Prahy do Kladska. Mířila od Slavníkovské Libice ke Chlumci n.C. Poslední rok patnáctého století nad touto starou cestou zavřela voda rybníka. Nynější chráněná přírodní rezervace dostala název „Žehuňský rybník“. Nachází se zde nepřeberné množství různých rostlinek, mezi nimi i spousty léčivek, o kterých se nám ani nezdálo. Celé pytle toho odtud bylinkáři odnáší. A což vodní ptactvo. Vrajme se však k vodě, které již mnoho uteklo, co jsem učinil první dotek s tímto velikánem. Voda byla po ce-

lý rok z rybníka vypuštěna, jen koryto řeky Cidliny zůstalo plné. Chlumečtí rybáři, ti co chytají na udici, měli mimořádnou příležitost zde zkusit své štěstí. Tolik ryb, hlavně kaprů v takové hojnosti a při stálé chuti, jsem už nikdy neviděl. Jsou-li roky hojné a rybník řádně osazen, vydá s podzimem svoji úrodu. Bývá to v říjnu, když se měsíc rozesměje na plné kolo. Hladina rybníka se začne pomalu sesouvat do čtverce loviště při návodní hrázi. Ryby ucítí ubývání tlaku, plují dolů s vodou, až narazí na přehoustlá těla svých druhů v lovišti. Přijde velký den výlovu, kdy už jsou připraveni všichni vodní chlapi s takovými poetickými názvy jako sádecký, haltýřník, baštýř a jejich pomocníci. Všichni s obličeji ošlehanými jako stromová kůra, aby zahájili výlov. Takovou velkou osobnosti spjatou se Žehuň-

ským rybníkem byl rybmistr pan Halda. Ač se máchal celý život ve studené vodě, nikdy nezastonal a říkal, že nemá u doktorů ani založenou kartu. Klobouk dolů, snad je to tím jejich „speciálním rybářským užíváním“, které po řádných doušcích pijí z velkých lahví. To už jsem věděl, že pan Halda po mnoho let přesluhoval a bylo mu už přes osmdesát roků. Konec úvah, vrajme se opět k vodě. Nejdříve se musí vylovit choulostivá ryba, candát, štika, okoun a pak dochází na ty ostatní. S úbytkem kyslíku by v rybí tlačenici brzy zhasnul jejich život. Ryby z loviště jsou vynášeny, váženy, tříděny a přesouvány do připravených lejt. Namačkány na sobě putují do chlumeckých sádek. Tady se v proudící vodě zbaví šlemu a pachu, aby k nám podnikly poslední pouj. Pro milovníky přírody Jindřich Celler

15

Německo je nejdůležitější obchodní partner České republiky, Němci jsou početně nejsilnější skupinou zahraničních návštěvníků naší země. Jak se náš soused při výchově mladé generace vyrovnává s nacistickým obdobím, přibližuje čtenářům Chlumeckých listů na základě vlastních zkušeností Hana Tomsová.

Německá škola a nacistická minulost Němečtí politici, německá veřejnost a zvláště učitelé, a to nejen ti, kteří učí dějepis a občanskou nauku, si jsou vědomi neblahého dědictví let 1933 - 1945. Žádný soudně myslící Němec si nepřeje, aby se něco podobného opakovalo. Němečtí politici, hlavně pak Konrád Adenauer, začali hned po roce 1945 Německo začleňovat do západních struktur tak, aby válka z německé půdy již nikdy nemohla vzejít. K tomuto programu se hlásili a hlásí všichni němečtí kancléři, a to bez výjimky. Byl to opět křesjanský demokrat Adenauer, který položil základ přátelství mezi Francií a Německem, dvěma největšími evropskými státy. Jistě zde sehrály svou úlohu i vzájemné osobní sympatie francouzského prezidenta de Gaulla a německého kancléře Adenauera a později ve stejných pozicích - Mitterranda a Kohla, které celý proces urychlily. Adenauer stál i u kolébky organizace francouzské a německé mládeže, tzv. Deutsch-Französisches Jugendwerk pracující s mládeží obou zemí a usilující o vzájemné pochopení. Podobná organizace vznikla po sjednocení Německa i ve vztahu k Polsku. V německé škole se předmětům občanská nauka (Gemeinschaftskunde) a dějiny (Geschichte) věnuje velká pozornost. Náplní občanské nauky jsou novodobé německé dějiny, zatímco vlastní předmět dějiny (Geschichte) se zabývá staršími německými a světovými dějinami. Dobrá známka z občan-

ské nauky může vyrovnat slabší výsledky v předmětech jiných, z dějin jako jednoho z hlavních předmětů se dá dokonce propadnout. V osnovách se téma fašizmu, nacizmu a neonacizmu objevuje prakticky na všech stupních výuky. Kromě zvládnutí látky učebnice žáci a studenti vypracovávají referáty a domácí práce na různá témata jako například volný čas dětí a mládeže v období nacizmu, postavení Židů, politické, hospodářské a sociální předpoklady vzniku fašizmu, Výmarská republika a její slabiny a podobně. Podporu poskytují i jiné předměty, hlavně obě náboženství, katolické a evangelické, a etika. Ty soustavně a cílevědomě, ostatní předměty okrajově, v souladu s probíranou látkou. Problematika fašizmu, nacizmu a neonacizmu je předmětem i maturitních zkoušek. Za 30 let, kdy jsem měla možnost tyto zkoušky sledovat, nikdy nechyběla. Kdo mladou německou generaci zná, může s čistým svědomím říci, že z Německa v tomto směru žádné nebezpečí nehrozí. Samozřejmě, že se najde pár radikálních stoupenců extrémní pravice. Kuriózní na tom však je, že většinou pocházejí z bývalé NDR, tedy ze země, která přes 40 let budovala komunizmus a pracovala na vzniku „lidí jiného ražení“. Svého Le Pena mají i Francouzi, o nichž se nedá říci, že by byli zatíženi podobnou minulostí jako Němci. Ostatně i v nejdemokratičtější zemi světa, v USA, si na nedostatek na-

cistů nemohou stěžovat. Nacizmus není otázkou genů. Jeho kořeny je třeba hledat v oblasti sociální jako je nezaměstnanost, kriminalita, nezakotvení ve společnosti a podobně. Určitou kuriozitou je, že potomci účastníků 2. světové války dopomohli na západoněmeckých gymnáziích rozkvětu ruštiny. Na otázku: Proč sis vybral ruštinu jako 2. nebo 3. jazyk, nejčastější odpovědí bylo, že dědeček vyprávěl o válce a o době v zajetí, že se trochu naučil rusky a vnuk nebo vnučka by rádi zemi, kde jejich předek prožil několik ne právě příjemných let, poznali. Zášj nebo dokonce nenávist vůči Rusům jim byla cizí. Když Rusko procházelo obdobím reforem a obyvatelstvo trpělo nedostatkem potravin, byli to němečtí žáci a studenti, kteří začali organizovat pomoc v podobě potravin, léků, lékařských přístrojů, šatstva. V současné době pokračují v této činnosti za aktivní účasti mládeže komunální a dobročinné organizace a několikrát do roka se vybavuje celý konvoj nákladních aut s pomocí všeho druhu. Kromě toho se pořádají letní tábory ruských dětí v Německu nebo se zprostředkovávají pobyty v německých rodinách. Na otázku, proč jsou děti a mládež ve škole téměř šedesát let po válce s tématem nacizmus a fašizmus stále tak intenzívně konfrontovány, uslyšíte ve většině případů odpověƒ, že Německo je zodpovědno za dvě poslední světové války a generace, která je vyvolala a generace, která je prožila se všemi následky a důsledky, se cítí povinna zajistit výchovu mladých generací tak, aby Německo a svět byly podobných hrůz ušetřeny. Bylo by si jen přát, aby se o to snažili i dědici jiných totalitních systémů, které způsobily podobnou morální a materiální spoušj. Hana Tomsová

Trocha humoru Žena právě složila řidičské zkoušky a veze domů manžela. Když přijíždějí ke křižovatce, zvolá: „Ale já nevím, co mám dělat!“ Manžel jí s klidem odpoví: „Jen si představ, že jedu já.“ Ve škole se ptá učitel žáků: „Proč se říká řeč mateřská a ne otcovská?“ „Prosím, protože se otcové málokdy dostanou ke slovu!“ „Mám velké obavy. Můj muž nikdy nepřišel takhle pozdě z práce. Kdo ví, jestli si nenašel nějakou milenku?!“

16

„Ale, prosím tě, nemysli hned na to nejhorší. Třeba ho jen porazilo auto.“ Přijde kůň do drogerie a chce ořechový olej na vlasy. Prodají mu ho a kůň odejde. Druhý den se to opakuje. Třetí den se ptá prodavač svého šéfa: „Pane šéf, prosím vás, nač potřebuje kůň ořechový olej na vlasy?“ „No, to nevím, ale až přijde tak se ho zeptáme.“ A on už nepřišel. Dva sedí v divadle, kde hráli hru o madam Pompadour. „Prosím tě, kdo to

byla ta madam Pompadour?“ šeptá ten první druhému. „Já nevím, ale zeptám se vedle toho pána, ten vypadá chytře.“ „Prosím vás, pane, kdo to byla ta madam Pompadour?“ „Rokoková koketa“ zněla odpověƒ. „Tak co říkal?“ „Člověče, já ti nevím - on koktá!“ Manželé důchodci dostali dopis. Žena po otevření dopisu říká manželovi: „Hele, tady ti píše bratr - Aj žije Josef! Ale z čeho, to už nepíše!“ LV

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM Chlumec nad Cidlinou

tel.: 0604 915 583, 0448/595 853

SRPEN 2001 15. 8. - 16. 8.

VKUS JIČÍN - prodej textilního oblečení

Připravujeme: 2. Chlumecký hudební podzim: 1. 9. Pavel Šporcl - housle 8. 9. Patricia Goodson - klavír - USA 15. 9. Štěpán Rak - kytara

Připravujeme: 54. Klicperův Chlumec - 12. 10. - 10. 11. 2001

Předprodej vstupenek nebo permanentek v prodejně Textil - Klicperovo nám. nebo na tel: 0604-915 583

MARSHAL KŘTIL CD V PRAZE Pražské hudební vydavatelství F.R.M. - Praduction vydalo nedávno v pořadí již šesté kompilační CD, na kterém se objevují české hudební skupiny. Projekt slouží k jejich větší prezentaci v médiích a podporuje původní českou tvorbu v oblasti rocku a popu. Kapely, které se zde prezentují, dostávají na všech českých rozhlasových stanicích prostor k představení své tvorby. Obdobný prostor vyhradily i české hudební časopisy, ve kterých se objeví fotografie a informace o každé kapele. Na poslední album byla vybrána i chlumecká rocková skupina MARSHAL se skladbou Milana Hladíka a textem Petra Kotka „Panna a orel“. Křest alba proběhl v červnu v pražském kulturním domě na Opatově za účasti všech

kapel. Kmotry se staly zpěvák Vladimír Mišík a hudební redaktor Jaroslav Špulák. K tomuto projektu připravila ČT samostatný pořad, ve kterém se objeví několik kapel zúčastněných v tomto projektu. FRM

NAŠE ZDRAVÍ Další rostlinné přípravky k vnějšímu použití Nejjednodušším způsobem použití rostlin jsou obklady a zábaly z čerstvých listů nebo jiných rostlinných částí. Nebudu se o něm rozsáhleji rozepisovat, omezím se pouze na zdůraznění hygieny a na varování před příliš agresivními nebo neznámými rostlinami, které by mohly vést k zánětlivé nebo alergické reakci. Jednoduché a velmi prospěšné mohou býti ple[ové vody zhotovené jako odvar, nálev či macerát z bylin nebo jako bylinný extrakt přidaný do vody. Vhodné je přidat 3 - 5 % kosmetického glycerínu jako hydratační složku. Zředěním lihové tinktury lze připravit i ústní vodu. Jako výchozí materiál jsou vhodné byliny s protizánětlivým,

adstringentním (stahujícím) a desodoračním účinkem, jako je řepík šalvěj a další. Pozor ovšem na možnost podráždění sliznice při příliš velké koncentraci lihu! Také je třeba pamatovat na to, že při použití bylinných přípravků na velkou plochu těla mohou mít vstřebané látky i celkové účinky. To ostatně platí pro všechny lokální přípravky. Léto je v plném proudu, příroda rozdává plnou náručí své plody a my bychom neměli zapomenout nasbírat a nasušit TŘEZALKU TEČKOVANOU - Hypericum perforatum. Třezalka je od nepaměti považována za kouzelnou a léčivou bylinu. V malých žlázkách obsažené červené barvivo hype-

ricin, nazývané „krev sv. Jana“, má zřejmě hlavní podíl na tom, že třezalka byla opředena řadou pověr. Třezalka je vytrvalá, 30 - 60 cm vysoká bylina s přímou, tuhou lodyhou. Pětičetné pravidelné květy jsou sestaveny do bohatých koncových květenství. Zlatožluté korunní plátky jsou černě tečkované. V červenci a srpnu se odřezává kvetoucí naj, suší se ve stínu jinak ztrácí barvu. Třezalka má mírné sedativní účinky, podporuje krevní oběh, vylučování žluči a působí protizánětlivě. Používá se při nechutenství, ledvinových chorobách a gynekologických zánětech. Zevně se používá ke koupelím při hemeroidech, ke kloktání a na zanícené rány. S oblibou se používá třezalkový olej, který se připraví macerací 100 g čerstvé natě v 250 ml olivového oleje. Po 14ti dnech se olej scedí a je připraven k použití. Jana Luňáková

17

Kapitolky z českých dějin s výhledem na Chlumecko Roku 1297 se jako držitel Chlumce v historických pramenech uvádí Divišovec Zdeslav z Chlumce. Byla to doba mohutného rozkvětu českého království, jemuž právě vládl král Václav II. Jeho diplomaté získali pro něj podporu hnězdenského arcibiskupa i předních polských šlechticů. Bylo dohodnuto, že král Václav II. se ožení s dvanáctiletou dcerou zavražděného polského krále Ryksou (česky Rejčkou), a tím získá i polskou královskou korunu. Vladislav Lokýtek se stavěl na odpor, ale mohutné vojsko českého krále ho donutilo k útěku. Někdy počátkem září roku 1300 arcibiskup Svinka v hnězdenské katedrále klade polskou korunu na Václavovu hlavu za napjaté pozornosti ozbrojených stráží, neboť se proslýchá, že kdosi se chystá ho zavraždit. Nestalo se. Václav II. je bohatý a mocný král. Jeho říše sahá až k Baltskému moři. Nikdy v minulosti nebyla větší. Je mu teprve devětadvacet let a štěstěna, jak se zdá, se na něj vřele usmívá. Hned následující rok skonem uherského krále Ondřeje III. vymře rod Arpádovců a trůn je prázdný. Uherská šlechta ho sama nabízí Přemyslovcům. Kdo by odolal? V červnu 1301 se v Brně dojednají podrobnosti a 27. srpna Václavův dvanáctiletý syn Václav v Budíně přijímá korunu svatého Štěpána a spolu s ní i jméno Ladislav V. Hned se s nárokem na uherský trůn vytasil Karel Robert z Ajou. Papež Bonifác dává současně najevo, že bylo opomenuto jeho právo rozhodnout. Přemyslovci nejeví chuť couvnout. Rozezlený papež přechází do útoku. Zpochybňuje přemyslovský nárok na Uhry a vzápětí i na Polsko. Odpůrci české vlády v obou zemích jsou na koni. Stoupenci Karla Roberta na podzim roku 1302 podnikají ozbrojené útoky na Budín a i jiná místa. Václava nečekaně zradí i římský král Albrecht, který chce být císařem, a musí proto být s papežem zadobře. Papež nejenže 31. srpna 1303 přiřkl uherský trůn Karlu Robertovi a zbavil všechny poddané přemyslovského krále přísah věrnosti, ale dokonce vyzval Albrechta, aby zasáhl vojenskou silou ve prospěch papežského rozhodnutí. Došlo nakonec k vojenským akcím z obou stran. Václav II. poplenil Ostřihom a osvobozuje syna ze sevření nepřátel. Oba, chráněni vojskem, opouštějí Uhry. Kromě rukojmích odvážejí ne-

18

prozřetelně i korunovační klenoty, což v zemi vyvolalo pobouření a hněv. Albrecht Habsburský, římskoněmecký král, chystá drtivý úder. Přípravy trvají do podzimu roku 1304. Část jeho vojska pod velením syna Rudolfa vtrhla na jižní Moravu, zatímco hlavní voj řádí v Čechách. Albrecht chce nejspíš zopakovat vítězství svého otce Rudolfa na Moravském poli. Václav II. však není Přemysl Otakar II. Nežene se jako rozzuřený býk do bitvy. Manévruje, vyčkává. Rakousko-uherská armáda útočí na Kutnou Horu, stříbrnou pokladnici země, ale ne a ne ji dobýt. Náhle se rozmáhá epidemie tyfu, které možná někdo z králových lidí napomohl tím, že otrávil vodu v potoce, který protékal poblíž vojenského tábora nepřátel. Stovky a stovky Albrechtových vojáků umírají a další stovky zahynuly zbraněmi Čechů za kvapného ústupu. Celkem ztratil Albrecht na 30 000 mužů. Strašlivé číslo. Navíc se katastrofálně zadlužil. Václav II. tedy velkolepě zvítězil, i když i jeho pokladna se v důsledku válečných výdajů téměř vyprázdnila. Zlý osud mu nedopřál, aby se ze svého vítězství náležitě potěšil a aby ho také mohl využít. Souchotiny, které mu seděly v plicích, se náhle zahryzly do tkáně plnou silou. Král ve věku pouhých třiceti čtyř let, oblečen do mnišského hábitu, ulehl na smrtelné lože. Uděloval ještě narychlo pokyny, poskytoval audience a přijal přísahu věrnosti od českých pánů, k nimž patřil i chlumecký pán Zdislav. Víc už nestihl. 21. června 1305 zemřel. Šestnáctiletý Václav III., dědic české a polské koruny, který navzdory všemu a všem doposud držel korunu uherskou, se ujal vlády. Byl to ztepilý, hezký mladík. Asi trochu rozmazlený. Na tak rozsáhlé vladařské povinnosti, jaké nyní spočinuly na jeho bedrech, nestačil. Uherského trůnu se vzdal už v září ve prospěch Oty Bavorského. Bez rozmyslu se oženil s Violou, dcerou vévody Měška Těšínského. Vrhal se do víru pitek a prostopášností s nevěstkami. V opilosti rozdával statky a prebendy. Starost o vládní záležitosti přenechával kancléři Petru Angelovovi, bezcharakternímu ziskuchtivci, který se čiperně obohacoval ze státní pokladnice. Když v Polsku Vladislav Lokýtek a Jindřich Hlohovský opět svorně povstali proti královské moci, Václav III. pochopil, že je třeba rázně zakročit.

Narychlo sebral vojsko, správu země svěřil Jindřichu Korutanskému, manželu své sestry Anny, a vytáhl do Polska, odhodlán vydobýt si rytířskou slávu. Při zastávce k odpočinku v Olomouci byl však 4. srpna 1306 v parném dni po poledni, když vstal z lože, oblečen jen nalehko, přepaden neznámým vrahem, který jej třemi ranami dýkou zabil. Tak zahynul poslední český král přemyslovského rodu. Pachatel byl prý na útěku zadržen a ubit. Udává se jméno Konrád z Botensteinu, šlechtic durynské národnosti. Rozbor historických dokumentů však odhalil, že zpráva je nepravdivá. Jmenovaný muž žil až do roku 1320, takže nemohl být oním zabitým vrahem. Úmrtní záznam uvádí jméno Konrád z Mulhova. Pečlivé zkoumání však ukázalo, že se pod tímto jménem nerozumí nikdo jiný než opět Konrád z Botensteinu. Kdo zavraždil krále Václava III. se už zřejmě nedozvíme. Jeho smrtí vymřela přemyslovská dynastie po meči a české království se znovu dostalo do víru zmatků a rozbrojů. Čeští páni podle svého práva začátkem září 1306 zvolili za českého krále manžela Václavovy sestry Anny Přemyslovny Jindřicha Korutanského. Římský Král Albrecht Habsburský však prohlásil české země za „léno spadlé říši“ a prosazoval na český trůn svého syna Rudolfa. Jeho nárok byl podepřen sňatkem s vdovou po králi Václavovi II. Alžbětou Rejčkou. Rudolf přitáhl s vojskem, vyhnal Jindřicha Korutanského ze země a ujal se vlády, vřele vítán německým patriciátem měst budovaných v průběhu německé kolonizace podporované přemyslovskými králi. Proti takto vnucenému králi vzplanula vzpoura české šlechty. Při vojenské akci k jejímu potlačení Rudolf Habsburský 4. července 1307 zemřel. Vyvstala otázka: Kdo usedne na český trůn? Jedni přáli Jindřichovi z Korutan, druzí Rudolfovu bratru Friedrichovi. Rozepře dospěly až ke krveprolití. Jindřich z Korutan se vrátil do Čech. Jeho příznivci ho vítali s jásotem. 15. srpna 1307 byl podruhé zvolen za českého krále. Tehdy římskoněmecký král Albrecht se synem Friedrichem přispěchali s vojskem ztrestat českou zemi. Češi kladli srdnatý odpor a Habsburkové se chystali odtáhnout s dlouhými nosy. V té chvíli Albrechta s jeho vojsky, jak praví Dalimilova kronika, „pozvali do svých měst Němci, kteří se

dozvěděli o jejich tísni“. V kronice se dočítáme: „Hradečtí počali s tímto zlem, jež pak dokonali Mýtští, Chrudimští, Bydžovští a Poličtí. Pustili Šváby do svých měst, tím zemi velmi ublížili. Vodili královské proti Čechům...“

Němci se shromáždili posléze v Chrudimi, zatímco čeští bojovníci se semkli v odhodlání postavit se jim v boji. K rozhodující bitvě došlo mezi Turnovem a Opočnem. Češi si vedli nadmíru statečně a Němce na hlavu

porazili. Na straně vítězů byl zcela jistě chlumecký pán Zdeslav; patřil k hrdé české šlechtě, která se nehodlala podrobit římskoněmeckému králi.

Z MINULOSTI CHLUMECKA Prusové nablízku!

bezpečí chlumeckému panství hrozí a neotálel ani minutu. Již za hodinu(!) odjížděl z Hradce Králové spěšný posel do Chlumce, Dymokur, Nového Bydžova, Hlušic a Smidar. Z jeho dochovaného jízdního itineráře, do něhož se mu úředníci uvedených panství podepsali s uvedením hodiny, lze vyčíst, že během noci objel celou trasu! Všude předal hejtmanův rozkaz, podle něhož nelze chtít od chlumeckého panství více než 40 tisíc porcí, tj. 40 tun chleba, takže zbývající čtyři malá panství mají napéci po 10 tunách chleba. S tím se pravděpodobně všechna panství vypořádala, neboj není zpráv o nějakém ničení či pálení, kterým Prusové vyhrožovali. I tak se ovšem následující tažení ustupujících Prusů se nicméně podobalo náletu kobylek. Když bylo po všem, ztráty byly obrovské: špejchary prázdné, pokladny vykradené, rybníky a bažantnice vylovené, dobytek pobytý či odehnaný... Pruští velitelé se samozřejmě nespokojovali s chlebem či rybami, požadujíce víno, zvěřinu, máslo apod. Žiželický administrátor Václav Goll dostal od generála Goltze žádost o dodání hrušek, jablek a „jiných věcí“ na důstojnický stůl; prý je „rád zaplatí“..(!) Ale aj už se chovali pruští velitelé zcela bezohledně či slušněji, výsledek byl nakonec týž: obrovské škody a ztráty na panském i poddanském majetku. Chlumecké panství patřilo pravděpodobně k těm nejpostiženějším. Hrabě Leopold Kinský, nejvyšší lovčí Českého království, nejvyšší dědičný zemský hofmistr, c.k. skutečný tajný rada a komorník, se po ukončení prvních dvou slezských válek roku 1748 musel víc a víc zadlužovat a z dluhů za svého života již nevybředl. Když v březnu 1760 zemřel, musel se jeho prvorozený syn a dědic chlumeckého panství František Ferdinand potýkat s dluhem ve výši zhruba 315 tisíc zlatých. Je nesporné, že na tomto stavu nejen tohoto, ale celé řady dalších českých panství a krajů, měla rozhodující podíl expanzívní politika pruského panovníka.

Od slezských válek měli Prusové v českých zemích špatnou pověst. Do té doby si Češi pod označením „nepřítel“ vybavili nejspíše Turka či Francouze, což byli v 16. a 17. století hlavní mocenští konkurenti Habsburků. Ale poté, co na počátku vlády Marie Terezie vtrhla do Slezska, Čech a pak i na Moravu vojska pruského krále Fridricha II., vyvstal habsburské monarchii nový nepřítel - královské Prusko. Pruská armáda si všech třech slezských válkách (1740-1763) počínala v Čechách s obdobnou bezohledností jako jiná vojska, ale četnost pruských vpádů a doba jejich „pobytu“ na českém území byla tak značná, že obyvatelstvu zůstali Prusové po generace v kolektivní paměti jako nenávidění „Prušáci“... Chlumecké panství se díky své poloze ocitlo za slezských válek v nezáviděníhodném postavení. Prusové nejčastěji pronikali do Čech broumovským výběžkem nebo průsmykem Branka u Náchoda, odkud vedla cesta do srdce Českého království vždy přes Chlumec. V letech 1741-1742 zůstala pruská okupační posádka v Chlumci přes půl roku, v roce 1744 asi dva měsíce a ještě v příštím roce vyděsila blízkost Prusů chlumeckého hejtmana natolik, že nařídil odehnat z panství do bezpečí za Labem tisíce kusů dobytka. Přítomnost Prusů znamenala utrpení pro poddané i vrchnostenské úředníky i veliké finanční starosti pro majitele panství Leopolda Kinského, který ovšem na Prusy nečekal a s nákladem nejcennějších věcí ze zámeckého mobiliáře ujel do Prahy. Jedinou skupinou, která se radovala, byli tajní nekatolíci; od protestantských Prusů čekali podporu v zápase o náboženskou svobodu, případně pomoc ve snaze vystěhovat se do Pruska. Zvláště veliké nebezpečí vyvstalo počátkem listopadu 1744, kdy se po krátké okupaci Prahy pruská vojska pod tlakem rakouské armády a obklo-

pena nepřátelským prostředím urychleně stahovala z Čech, přičemž jejich hlavní voj směřoval ke kladským hranicím, tj. přes Chlumecko k Náchodu. Ne všichni pruští velitelé se za těchto okolností chovali stejně bezohledně. Prameny vypovídají o tom, že spíše naléhali než hrozili, aby jim místní obyvatelstvo vydalo nezbytné potraviny a krmení pro koně. Jiného názoru byl však pruský generál von Goltz, který z kolínského ležení 3. listopadu 1744 nařídil prostřednictvím krajského úřadu v Hradci Králové chlumeckému panství, aby okamžitě připravilo 80 tisíc porcí chleba, jinak budou vypalovány vesnice a lidé trestáni na hrdle. Mezi Kolínem a Hradcem Králové, kam Prusové směřovali, leželo jako největší feudální doména právě chlumecké panství Kinských, jež mělo potravinově zajistit ústup pruské armády. Goltzův rozkaz specifikoval dodávku tak, že do 4. listopadu večer mělo panství dodat 10 tisíc porcí, 5. listopadu ráno dalších 10 tisíc a 6. listopadu ráno 20 tisíc, vše do Kolína. Zbývajících 40 tisíc porcí mělo být připraveno do 8. listopadu s tím, že bude upřesněno, kam budou dopraveny. Šlo o dvouliberní, tj. kilogramové porce, takže v průběhu šesti dní mělo panství zajistit celkem 80 tun chleba! Byl to nesplnitelný požadavek, myšlený však smrtelně vážně; bude-li jen jedna hodina omeškána - hrozil pruský generál - přijdou ke slovu „oheň a meč“. Chlumeckého hejtmana Josefa Jana Grigara - při minulém vpádu jej Prusové ztýrali a uvěznili - po obdržení pruského rozkazu nepochybně polil studený pot. Situace byla vskutku kritická. V těsné blízkosti se nacházely dvě velké nepřátelské armády, jejichž střet mohl zpustošit značnou část panství. A nyní toto... Duchapřítomnost naštěstí neztratil královéhradecký krajský hejtman Václav Vančura z Řehnic, který Goltzův rozkaz obdržel 3. listopadu v devět hodin večer. Okamžitě pochopil, jaké ne-

Karel Richter

Aleš Valenta

19

Chlumecké pamětihodnosti Dnes chceme připomenout pamětihodnosti, o kterých se dnes již mnoho neví, anebo které zanikly a patří nenávratně minulosti. V zámeckém parku dosud stojí, i když v žalostném stavu, bývalý empírový skleník, oranžerie a později míčovna. Po určitou dobu objekt sloužil jako památník Václava Klimenta Klicpery,

který byl součástí Městského vlastivědného muzea v Chlumci. Dnešní doby se nedožilo jedno ani druhé a stavba sama je rovněž na nejlepší cestě k úplnému zániku. Zámecká depandance známá též jako Tereziánský trakt z 18. století a nesoucí známky biedermayeru byla až do roku 1948 obývána rodinou Kin-

reprodukce Ant. Fibigr

20

ských. Po určitou dobu tu byly uskladněny knižní fondy a jiné předměty zachráněné při požáru zámku. V prvním patře bylo v několika místnostech zřízeno Muzeum Chlumecka, které bylo po čase zrušeno. Objekt byl přebudován na restauraci a hotel. Podnik si získal značnou oblibu u místních obyvatel i návštěvníků zámku. Jeho uzavření se setkalo s negativní odezvou. Všeobecně se doufá v jeho obnovení. V areálu zámku, za budovou, v níž byl po roce 1948 ubytován správce zámku, se nachází zámecká jízdárna z roku 1761. V březnu roku 1775 po potlačení selské rebelie zde bylo uvězněno na 400 zajatých povstalců, z nichž nejméně polovina tu strávila o chlebu a vodě tři týdny vyšetřovací vazby. Za minulého režimu jízdárna sloužila jako sklad obilí, což jistě její stavební hodnotě neprospělo. Pokud majitel nemá v plánu nějaké její účelné využití, mohlo město uvažovat o možnosti projednat její pronájem pro různé slavnosti, koncerty nebo festivalová divadelní představení. Poblíž náměstí v sousedství budovy děkanství stával do roku 1937 přízemní domek označený číslem 41. Zde se 23. listopadu 1772 narodil krejčímu Václavu Klicperovi a jeho manželce Anně rozené Krejčíkové syn pokřtěný jménem Václav Kliment, pozdější slav-

foto Ant. Fibigr

ný dramatik, otec české veselohry. Domek byl krátkozrakým rozhodnutím městské rady v roce 1937 zbořen, aniž se město postaralo alespoň o pietní zachování čehokoli z jeho vnitřního zařízení. Pokud se někdo vypraví na odpolední procházku do nepoliského lesa, může nedaleko myslivny zvané Vyšehrad ve směru na Lišice vystopovat rozsáhlé hradiště lidu slezsko-plátenické kultury ze 7. století před naším letopočtem. Přes návrší František, kde kdysi stávala hojně navštěvovaná výletní hospoda u Pultrů, se dojde zhruba po dvou kilometrech k lesní studánce pod Mračňovkou, zastřešené v antickém stylu. V parných dnech to býval oblíbený cíl nedělních procházek, kde se člověk mohl příjemně osvěžit čistou chladnou vodou. Nedaleko odtud při

lesní cestě stávala dřevěná, střechou krytá rozhledna, zbudovaná na kmeni mohutného dubu. Dnes po ní nezůstala ani stopa. Proti proudu řeky Cidliny se lipovým stromořadím kolem dávno zaniklého mlýnského náhonu chodívalo procházkou až ke šroubovně, kde býval na Cidlině dřevěný „hučavý splav“. V létě tu břehy byly obleženy koupajícími se Chlumečáky. Splav byl po regulaci Cidliny zbořen a nahrazen dnešním jezem. V nenávratnu zmizelo i divoké křovinaté loubí lemující levý břeh až dozadu k Luhům. Tam tehdy ještě nebyla tabulka Soukromý majetek - vstup zakázán, takže se dalo pohodlně, bez obav z vykázání dojít až k jezírku s kapličkou, kterou dal postavit hrabě Oktavián Kinský. Opodál zpevňoval břeh mohutný tisíciletý jilm zvaný Morana. Strom shořel, buƒ bleskem nebo zlo-

volným lidským přičiněním. Z kapličky někdo ukradl sošku panenky Marie, která teƒ možná zdobí vilu nějakého německého pracháče. Nedotčeno časem ani lidskou schválností zůstalo jen jezírko, v němž podle pověsti spočívá kdesi hluboko v bahně zabořený zvon z kostelní věže osady Luhy, zaniklé údajně v husitských válkách. Kdo vyjde z Luhů na silnici směřující z Písku do Mlékosrb, může po chvíli zabočit vlevo do lesa a svažující se cestou dojít zhruba po dvou stech metrech až do cípu lesa, za nimž v rákosí vyvěrá pramen mlékosrbské minerálky, která chutná jako poděbradka. Je to zřejmě táž voda, jaká se v předminulém století používala k léčebným koupelím v někdejších mlékosrbských lázních, kam svého času přijela hledat ztracené zdraví i Božena Němcová. K. Richter

Co psaly Chlumecké listy před 60 lety 26. 7. 1941

Budeme mít vlastní divadlo? Několik poznámek a postřehů z Klicperových slavností Každý kraj projevuje svým způsobem vděčnost velkému rodáku. Hronov má Jiráskovo divadlo, Kutná Hora Tylovo. Namítnete, že Chlumec se s nimi nemůže srovnávat? Odpovídám: Police nad Metují je poloviční a má přece svůj stánek Thalie. Nedůstojenství k zakladateli moderního českého dramatu Na Pátém Klicperově Chlumci jsme nad jiné názorněji poznali, co nám v divadle a kulturním životě vůbec chybí a oč jsou jiní napřed proti nám. Hrajeme divadlo v hostinci a ještě si zveme hosty. Slyšeli jste stesky cizích režisérů, ochotníků - herců a především výpravčí scény? Mnozí si přivezli nákladní automobily rekvisit, aby je nakonec odložili do zákulisí. Nebo přeplnili jeviště tak, že nebylo místa pro hru. Máme na mysli především vystoupení královehradeckých. Nechceme zde hodnotit Smír Tantalův, jímž se jednota Klicpera neumístila na Jiráskově Hronově. Ale máme pádné důvody tvrdit, že velkou úlohu na nezdaru tu hrálo naprosto nevyhovující prostředí. I v divadelnictví platí zásada, že šaty dělají člověka.

Představte si, že porota očekává prostorný divadelní sál se všemi jeho náležitostmi a zatím je posazena někam do kouta na hospodské židle, herci se mačkají za horizontem, až jej vzdouvají, scéna není dostatečně osvětlena, akustika je věcí neznámou. Při tom vzduch lze krájet nožem. I kdyby porotce měl andělské úmysly, přece ho jen tyto okolnosti nepříznivě ovlivní. Zvláště když si je vědom, že místo do stánku Thalie vstupuje do hospody. Nelze bycha honit Že jsme mnoho promeškali, že jsme si neúčelně zastavěli tržiště, jedinečně vhodné pro divadelní budovu, že jsme nepamatovali na získání prostředků pro stavbu, o tom už nehovořme. Stalo se, a bijme se v prsa. Ale co teƒ? Město má jiné starosti? Není na divadlo peněz? Budova je hudbou budoucnosti? Chybí vhodné místo? Kdo nevidí dopředu, najde ještě mnoho jiných výmluv. Divadlo není věc pro jinou generaci. Nesmí také ustupovat současnému stavebnímu stavu města. Na divadlo by se měla soustředit pozornost nás všech, neboj v něm spatřujeme vrcholný stavební cíl. Také nádherné školy nepostavil Kozelka přes noc, musil pro ně bojovat, vykoupil řadu stodol, zboural starou nemocnici, bil se

se zpátečníky a nedůvěřivci a podívejte se dnes. Téměř půl století se školami chlubíme a ještě dlouho budou naší pýchou. Je třeba vidět trochu dopředu. Chodíme po zemi, začínejme od země Hovorů a úvah bylo už dost. Jedno je jisté, že divadlo musíme mít. Nepočítejme se sokolovnou, vyhloubení druhého sálu zbytečně zasypaného, by přišlo draho a celá konstrukce budovy by vyžadovala adaptace. Potřebujeme také representační budovu pro okrášlení města. Počítejme: Jediné místo (ve středu města a s náležitým odstupem) je park u sv. Trojice. Město by je mělo prohlásit za staveniště. Pro letošní rok by bylo pro divadlo vykonáno dost. Budova by byla orientována průčelí k hotelu Beránek a měla by všude dostatek volného vzduchu. Z parku by se zabrala nepatrná část. Ovšem bylo by třeba obětí. Zbytečná ulice Sadová by byla zrušena a okolní domy časem vykoupeny. Také pseudoempirová kaple proti kostelíku by se odstranila. Není tak stará, aby ji bylo lze považovat za historicky cennou. Tím by v celém bloku zůstal kostelík, školy a divadlo. Kdo má trochu představivosti, pochopí, jak by prostranství po nové úpravě přispělo k zvelebením města.

21

2. 8. 1941

2. 8. 1941

Příkladný čin

Josef Daněk, písmák

Pro zbudování divadla v Chlumci n. C.

Je tomu skoro 50 let, co zemřel novoměstský statkář, vlastenec a písmák Josef Daněk, milovník knih a literatury i literátů, jednu chvíli hostitel B. Němcové. Zájem o jeho osobnost není v odstupu let menší, spíše větší. Zajímal se o ni i náš slavný dějepisec profesor Jos. Pekař a za své návštěvy při odhalení Gollovy desky v Chlumci říkal, že sbírá prameny v Daňkově životopisu. Po jeho smrti jsme se dotazovali, jestli něco v časopisech vyšlo nebo leží v rukopisu. Ředitel Historického ústavu odpověděl, že se v pozůstalosti ničeho podobného nenašlo, jen zmíněná řeč při odhalení. Pan profesor byl oddaným žákem a přítelem Gollovým a hlavně z toho důvodu ho také zpříbuzněná rodina Daňkova zajímala. Nazval jsem Josefa Daňka písmákem, poněvadž měl velkou lásku ke knihám, byly mu rozkoší a utěšitelkou až do konce života. Když už zrak slábl, měl svého předčitatele. Pan učitel mu doporučil žáka Gustava Tuzera, dnes mistra kovářského v N. Městě. Gusta předčítal, četlo se vše možné, až někdy starý pán na chvíli zdřímnul, někdy i usnul a Gustu musela poslat domů paní. Knih bylo dost, skříně stály hned za dveřmi. Nebyly v nich věci ledajaké. Velký Riegrův slovník naučný a vzácný Jungmannův slovník, který podědila také škola. Mají-li je dosud, nevím. Vedle těchto velkých děl byly však i drobné ze všemožných oborů: zábavné, poučné i knihy pro mládež. Majitel nebyl příliš úzkostlivý, aby věci obsahově příbuzné přišly k sobě, nedbal ani, má-li spis začátek, prostředek nebo konec, dal vše svázat, aby byla nová kniha. Doklad jeho úcty ke všemu tištěnému! Důkladnou vazbu mu opatřoval písecký chalupník a písmák Jadrný (děd známého chlumeckého lékaře). Vazba nebyla sice parádní, ale pevná, většinou polokůže. S jeho primitivními nástroji nedalo se také mnohem více dělat. (Sám jsem se před lety na nich pokoušel svýma levýma rukama o vázání a posud stojí některé ty nepodařené výrobky v mé knihovně).

Dar 1000 K a 200 pracovních hodin Článek „Budeme mít vlastní divadlo?“ v posledním čísle doznal pozoruhodnou odezvu mezi chlumeckým obyvatelstvem. Všeobecně lze názory shrnouti v souhlasu s každým slovem, s návrhem na jediné vhodné místo na rohu městského sadu a s navrhovaným způsobem postupu. Našel se první občan, který svůj souhlas potvrdil tímto závazným úpisem, zaslaným Pěvecko-ochotnické jednotě „Klicpera“: „Navazuje na článek „Budeme mít vlastní divadlo?“ zavazuji se poskytnouti dar 1000 K k účelu zajištění pozemku pro divadlo, k vypracování plánu či práce k tomu účelu směřující. Dále se zavazuji vykonati pracovní povinnosti 200 hodin na jakékoliv mně určené práci.“ Prozatím šlechetného dárce nejmenujeme. Zdůrazňujeme jen, že není z řad čistokrevných Chlumečáků a tím více je jeho příklad hodný ocenění, jelikož připomíná větší povinnost všem nám, kteří k svému rodišti musíme prokázati alespoň stejné pochopení a obětavost. Očekáváme, že městská rada zaujme nyní stanovisko k otázce určení místa pro divadlo ve smyslu návrhu, který je všeobecně přijímán. Městská divadelní komise, jejíž ustanovení je třeba doplniti, mohla by s Pěvecko -ochotnickou jednotou „Klicpera“ býti pověřena městskou radou k dalším přípravným pracem, aby snahy po zbudování divadla nabyly určitějších forem a nutných základů pro další práci. K realizování návrhů je třeba peněz, bude nutno připraviti plány a usnadniti městu zajištění místa. Obracíme se proto k uvědomělému občanstvu Chlumecka s výzvou, aby příspěvky pro zbudování Klicperova divadla v Chlumci pomohlo uskutečnit podnik, který bude památníkem kulturní vyspělosti Chlumecka. Význam jména Václava Klimenta Klicpery vynutí si významnou podporu zbudování Klicperova divadla v Chlumci z českých oficielních kulturních míst. Nesmíme však na to čekati. Základ musíme dát sami a dokázati, že dílo vzchází z kulturní potřeby kraje a ze spontánního pochopení. Věřme, že naše spolupráce v tom směru bude pak uznána a podpořena. Základ dejme sami. Až prokážeme co jsme vykonali, můžeme se ucházeti o uznání a podporu.

22

23. 8. 1941

Kde postavíme Klicperovo divadlo Zbudování Klicperova divadla, tento nejnaléhavější požadavek našeho kulturního snažení, se stalo předmětem spontánního zájmu, jejž nutno soustřediti a podchytiti určitým postupem v pří-

pravné práci. - K návrhu na místo v městském parku byl nám předložen další návrh s plánkem, jemuž popřáváme místa. V plánování umístění budovy Klicperova divadla je dobře uvážiti některé okolnosti pokud mají příznivý nebo nepříznivý vliv na tu nebo onu alternativu. V zásadě lze považovati místo v městském parku za nejpříhodnější. Nelze však počítati se zrušením Sadové ulice, jak zde bylo psáno, poněvadž je to nejdůležitější příčná tepna městem k nádraží a její význam vzroste až dojde podle plánu k otevření nové ulice pod zámkem, která má navazovati na novou komunikaci k Novému Bydžovu.

Návrh na umístění divadla se zakreslenými změnami podle upravovacího plánu města Na připojeném plánku je naznačeno, které budovy mají podle regulačního plánu ustoupiti nové úpravě důležité křižovatky u Záloženského domu a parkovou úpravou při ústí Sadové ulice do této křižovatky má býti náměstíčko rozšířeno. Při plánování stavby divadla musí počítati s nadměrnou frekvencí občanstva a tu se naskýtá námitka, nebyla-li frekvence na újmu bezpečné komunikace na křižovatce silnic. Výstavbě města v této části ustoupí domky při rohu parku, pak domky za kostelem sv. Trojice a konečně i děkanská stodola na druhé straně parku. Uvažujme proto, zda by nebylo vhodné postaviti budovu divadla hloub v parku, jak je vyznačeno na připojeném plánku. K získání potřebného místa by bylo nutno přikoupiti (vyvlastniti) část zahrady za zdí parku směrem západním, a chceme-li počítati s dřívějším postavením divadla, byl by tento výkup místa levnější. Otevřením širokých příchodů z obou stran, jeden ze

Švehlovy, jeden ze Sadové ulice a s úpravou hlavního příchodu od náměstí (tuto část parku až po roh do křižovatky bylo by nutno upraviti, aby stromy nekryly průčelí divadla) dala by se dobře usměrniti frekvence kolem

divadla. Uvažme, že takových 600 až i 1000 lidí se na tři směry do ulic a v parku velmi pohodlně rozejde. Tomuto plánu by musela býti obětována Zubatovská kaple, na níž není nic památkově cenného.

Hadrián z Římsů Alois Boček II. část I stalo se. Tedy stalo se to, že se nestalo nic. Začalo to ale slibně. Městečko se nadějně probudilo do kalného a pošmourného rána. K deváté se začalo od Mračňovky zlověstně tmět. Párkrát zahřmělo, padly první těžké kapky. Zvedl se vítr a zablesklo se. Před jedenáctou se těžké černé mraky přehnaly a zvonění Sv. Voršily ohlašující poledne přivítalo oblohu jak vymetenou. Mračna odplula a stáhla se na Pavlovo utrápené čelo. Nezbylo než se vydat k pivovaru pro kříž. Přesněji řečeno pro koně; ještě přesněji pro cosi, co připomínalo spodek největší jezdecké sochy na světě na Vítkově. Exaktní mozek nadaného studenta pražské techniky velel dostavit se k vzájemnému představení raději trochu dříve. Bližší seznámení s koněm, první to skutek tohoto druhu v životě, se v žádném případě nesmí ani podcenit, ani nikterak odbýt, tak jako třeba první taneční. Je hodina (jak se u nás říká, když je jinde ve zbytku světa 13.00). Na pivovarském dvoře okouní hlouček pilných zaměstnanců a culí se na příchozího. Prostředku dvora vévodí Kunětická hora. Pavel bázlivě přistupuje k úpatí. To nemůže být kůň, to je snad přírodní úkaz! To není koňský hřbet, to je snad celá Polabská nížina, pláně se všemi řekami, říčkami a potoky, lesy, lesíky a jednotlivými skupinami stromů, rovinatými poli a loukami, abych přesně popsal Polabí tak, jak je ve škole v hodinách zeměpisu barvitě líčil pan učitel Zářný. A valach nadél? Toj vám celý poledník; zadíval-li se Pavel od hlavy do dáli, ve které se ztrácel mohutný zadek, tak vi-

děl zakřivení Země. Hrst cukru, kterou si Pavel přinesl a jež měla vystačit na celé odpoledne, celé představení

a zbytek po produkci jako honorář, komoň slupl jako malinu a nechal se pak ochotně osedlat. Pavel se chopil uzdy a, co naplat, vydal se k Sokolovně. „Proč si, mladej, nenaskočíte?“ pátralo uvědomělé dělnictvo po příčině zjevné činohercově nechuti pobavit je už teƒ. „Starejte se o své!“ odsekl Pavel, drže pevně uzdu u vrat, zatímco valachův zadek se zavlnil kdesi u Nového Města. „Pojƒte, mladý pane,“ zželelo se Pavla kočímu, který jinak se zájmem přihlížel, „já vám pomohu a dojedete pěkně na místo jako pán!“ Velmi nesnadno a za vydatného povzbuzování brigády pivovarské práce, se Pavel s pomocí kočího vyšvihl

Doporučovalo by se ustaviti jakési komité, které by soustředilo návrhy a názory na tento významný podnik a započalo práci na cestě, která nejsnadněji povede k uskutečnění dnešních plánů.

do sedla. Hned na čtvrtý pokus. Seděl poprvé v životě na koňském hřbetě, na jakémsi pojízdném nádražním perónu, poprvé pohlédl na rodné město z výše tří metrů, poprvé v životě udělal dokonalou roznožku, takřka gymnastický provaz. Třebaže měřil dva metry, jeho nohy nebyly s to dosáhnout zaoblenin koňského Mont Blancu. Pobídl odvážně koně, který nikterak nedbal; ne a ne a ne! Oř zkrátka okouněl; teprve až když zhodnotil situaci, totiž, že se po něm cosi žádá, znuděně vyrazil vpřed. Co noha nohu mine, klidně, nevzrušeně, směrem, který ve své největší koňské hlavě na světě pokládal za jedině správný. Po slabé půlhodince dorazili na konec ulice a Pavel tam rázně trhnul uzdou, aby přiměl jízdu zabočit vlevo. Kůň nedbal a pokračoval přímo a aby té smůly nebylo málo, právě když svou hmotu zcela vecpal do podjezdu, nad hlavami jim zabouřil motorový vláček. V ten ráz se líný valach změnil v Šemíka a Pavel v Horymíra ani spolu uháněli k Neumětelům. Šemík nedbal na zástupy lidí, spěchající z nedělního výletu, aby stihli včas Hadriána pod Sokolovnou. Poutníci houfně skákali do škarp, už je asi zbytečné dodávat, že si přitom paní prokuristová roztrhla zánovní plisé, odpovědní otcové hrozili za jízdními pěstí, lépe informovaní křičeli, že se Sokolovna nalézá směrem právě opačným, sádecký leknutím sletěl mezi potěr. Kůň tryskem dospěl k chlumeckým Neumětelům, tedy k Ostrovu. Tam se pevně zapíchl do matičky siré země a vrtěl přitom zadkem až kdes v dáli za ohbím Cidliny naproti Šroubovně. Zorientoval se, usoudil, že by toho pohybu pro dnešek mohlo být už dost a začal se nerušeně popásat. Nepomohlo nic, co by ho odradilo, ani prosby a ani bití, ani výhružky a ani kopání a skřeky. Slézt z koně se Pavel bál, neboj mu v pivovaru do povinné výbavy nepřibalili příruční štafle, a po spanilé jízdě, kterou do země zadusali vše živé v okolí tří mil, nebylo nikde v dalekém oko-

23

lí živé duše. Hleděl tedy na vzdálené panorama městečka, v jehož domácnostech se zatím piglovalo, kartáčovalo, kulmovalo a pan prokurista s děvčaty chlácholil ženu. První nedočkavci se již stahovali k Sokolovně a přešlapovali před protější cukrárnou. V zákulisí přírodní scény již ožívá ruch a shon, který se po příchodu režiséra tvůrčím způsobem mění v dokonale přívětivý chaos. V altánu vyhrává velký spojený promenádní orchestr, vše se chvěje ve vzrušení z očekávané oslavy těžkého umění. Kdyby existovala televize, už by určitě byla dávno na místě. Pohříchu si ale nikdo nepovšiml, že se dosud nedostavil hlavní představitel. Jak by také mohl, když si pan režisér Noc nasadil helmici obráceně a teƒ ji nemohl sejmout zpátky; jak by také mohl, když pan učitel Zářný samou trémou neví jak se jmenuje, kde je a co se kolem děje. Je pět, šest, pomalu se blíží sedmá. To nic, hodinová zpoždění jsou běžná, jak tvrdíval pan režisér Noc „panstvo musí nejdřív’ doma podojit!“ Konečně kohosi napadlo připodotknouti, že Hadriánu jest scházeti. „Cože!“ zaduněl režisér z útrob brnění. „A kde je?“ Nikdo nic neví. Situace je vážná. Režisér vysílá zbrojnoše do pivovaru. Zbrojnoš se vyšvihuje do sedla, tedy kola, ale zbroj ho převažuje, takže se s řinčením řítí na druhou stranu. Ale hned se obětavě zvedá, opatrně nasedá a po dvou, třech menších nehodách vráží do dvora, kde stále zevlují pivovarští proletáři. „Pavel?“ podivují se, „ten už odjel po poledni. Ano,“ přitakává kočí, „sám jsem mu pomáhal do sedla!“ Čirou náhodou jde kolem žalářník Chrastina přezdívaný „Křoví“. Jako obyčejně dobře namazán, jako obyčejně dokonale informován. „Pavel?“ diví se; „Pavel se jel projet do Luhů, sám jsem ho viděl …“ (pro upřesnění - viděl ho z protějšího břehu pan Randáček, ale po patnácti pivech se zdroje informací zpravidla slévají). Zbrojnoš naskakuje na kolo, padá, zdvihá se, nasedá a po dvou, třech nehodách přiváží Jobovu zvěst. Někdy kolem této kurýrní mise přestala pivovarského Šemíka pastva bavit a vydal se loudavě nazpátek ke žlabu do rodné stáje. Bůhví, jak se tam vešel, ale vešel a otřásl se. Pavel spadl do útulné hromádky hnoje, v jádru se svou první jízdní výpravou spokojen. „Jářku, mladej pane, tak to máte za sebou? Jak ste se líbil slečnám?“ vyzvídal kočí. Pavel mávl rukou, přeskočil plot pily, pak Sokolovny, a už je v ději, byj jako mastňácký pěší civil. V hledišti i na

24

jevišti je ale nezvyklé ticho. Břeja Noc se totiž rozhodl, že uneseného Hadriána vysvobodí; že ho vlastníma rukama vyrve ze spárů zlovolného komoně; osvobodí ze zajetí; nekompromisně dobude svou hvězdu zpět; zkrátka trochu to pozdrží. A když se dobře zdržuje, tak si divák někdy ani nevšimne, že se vůbec nehraje! - pochvaloval si z povzdálí E. A. Zářný. A protože měli s kolegou velký cit pro dramatické vrcholení, vzali si na pomoc celý soubor, pozvali všechny diváky a odhodlaně stanuli v čele průvodu doprovázeného velkou spojenou promenádní hudbou; ta za tím účelem pohotově změnila repertoár. Měli štěstí; čirou náhodou průvod míjí žalářníka Chrastinu, přezdívaného „Křoví“. Jako obyčejně ještě lépe namazán, jako obyčejně nejdokonaleji informován. „Pavel?“ diví se; „Pavel se jel projet do Luhů, sám jsem ho viděl, ale před chvílí se vrátil do pivovaru, na dvoře je nějaká schůze …“ poučil na rohu u Borůvků procesí a odkráčel na jedno točené do Livrpúlu. Hudba ladí k předehře, poslední diváci potmě hledají místa, na scéně je přítmí. Račte uznat - má-li se začít v půl osmé, tak déle než do půl desáté čekat nelze. * * * Ze tmy se ozývá klapot koňských kopyt, obrysy jízdní družiny se vynořují. Na režisérův pokyn se rozsvěcuje velký rybářský reflektor, aby podle Pavlova scénického návrhu ostrým světlem zalil přední část jeviště. Soběborův oř v čele se k smrti leká, že proti němu jede automobil, a prudce se zastavuje. Rytíř se jen s největší duchapřítomností zachytává za hřívu, helmice mu padá až k bradě, takže hrdinu a režiséra v jedné osobě zcela zneschopňuje. Raději se opatrně spouští dolů a přidává se k Pavlovi jako další pěší. Jeho komoň lhostejně přihlíží reji kolem a zůstává na místě až do konce představení, odkud si jej odvede majitel. Nic naplat, kůň uprostřed jeviště je krásný prvek, zkuste si to třeba doma; a tak ač se hrálo v kulisách hradu, před hradem, v lese, v krčmě, v rytířském sále, všude vévodil smutný kůň. Na premiéře byl tehdy náhodou přítomen místní filosof a plachý básník Narcis Bejček Cidlinský, který se později v tenkém poetickém sešitku vyznal: „Orion se rozpřáh’ do ulice, z okna na mne hledí smutný kůň. Orion má tvoje oči, rty a srdce, já jsem jenom prázdná tůň.

Až mi přijdeš popřát zdraví, štěstí a možná více (oknu stále vládne smutný kůň!), tvůj Orion má oči, srdce a též líce, když tě líbám, když jsem tvůj.“ K jízdě a dobrovolně pěšímu Soběborovi se přidávají Hadrián a Srpoš. Hadrián - Pavel se již dobrovolně rozhodl pro potupnou roli bigoše, režisér Zbuzanských heroldů a dnes mimořádně výpomocná hvězda pan učitel Zářný však byl každým coulem profesionál. Už půl hodinu se marně dostával na koně tak, že si lehl na zem. Čtyři oudy namířil do všech světových stran, čtyři pomocníci je pevně sevřeli, na povel rozhoupali a švihem vyslali celý soubor na koňský hřbet. Jednou dali do nesecvičeného úkonu příliš mnoho síly a přestřelili cíl; jindy se pohnul kůň; pak se prostě netrefili a nakonec si už úplně zpitomělí spletli směr. Nedbali a neustali, dokud se jim úkol nezdařil a potlučený Zářný se konečně ocitl v sedle s nohama roztaženýma jako baletka; jinak totiž nemohl mohutný hřbet stěhovacího koně Jirky - ochotně zapůjčeného panem Pivodou - obepnout. Smutně povzdechl, vzdal se opojné slasti vyniknout jako jízdní, potupně se nechal sejmout a tiše se pak v mohutné koňské hřívě vyplakal. Režisér Noc již koni nedůvěřoval. Aby svou zmužilostí kolegy v tomto ukrutném utrpení zbytečně nezahanboval, rozhodl se s nimi vypít kalich hořkosti až do dna. Přidal se ochotně k pěší většině, chopil se ovšem uzdy jiného koně a vodil tohoto zaručeně krotkého oře s hrdostí a důstojností po scéně, kdykoli mu bylo se na ní za nadšeného potlesku objeviti. Bylo to překrásné, skvostné, rajcovní. P.T. obecenstvo se rozcházelo domů dlouho po půlnoci. Předtím však nešetřilo štědrými a halasnými ovacemi, až se v Mlékosrbech ulekli, že zas bude měna. A jako obvykle, pan stavitel Blerád vyskočil, ručkami mával nad hlavou a nadšeně volal bravo, vivat, sláva, nazdar, opakovat! (Dělal to ostatně pokaždé, když mu něco udělalo velkou radost - at již to bylo v divadle, na tenise, nebo v Grandu, když mu číšník zvaný baron místo objednaného čaje přinesl likér). Jedinný spolehlivě doložený a relevantní kritický hlas se ozval až nazítří. To paní sokolníková, mlátíc kýblem a koštětem, se rozevlála do odvážných piruet a mezi úhlednými koňskými koblížky hlasitě klnula: „Zase tu ty komedianti sakramentský nadělali jak ten dobytek!“ Kresba: MARTIN LIŠKA

Marie Adamcová

Klamošské vzpomínky Říjen nám začal krátit dny. Ráno, když jsme jeli do školy na kolech, dýchali jsme si na prsty. Pěkně už záblo a louky, dokud slunce nevyšlo, byly celé stříbrné. Holt, svatý Havel do zelí zajel, říkávali dospělí a seřizovali kruhadla, sháněli soudky a sudy, vše čistě vymyli a sklidili svou úrodu zelných hlávek. Vysvlékli strašáky a staré obnošené kabáty a klobouky pověsili v kůlně na skobu. Až zas za rok hoši. Babí léto dokončilo svou práci na cukrovce, už musela ven, aby v polích nezamrzla. Jen jsem ráno otevřela oči, slyšela jsem jak bouchly dveře u kuchyně, hned nato dvířka u kamen a zase dveře. Á jé, jde se do řepy. Maminka řepné dny nenáviděla a dávala to všem v domě vědět. Bum, buch, bác. Vysoukala jsem se nerada - to bude den. A jak jen to šlo, vyklouzla jsem, v ty dny bych byla ráda neviditelná. Chlapi šli jako první. Vzali si na pomoc něco jako rýče. Kovář jim ukoval jakési dva prsty, které měly řepu uchopit pod baculatým bříškem, tím ji uvolnili, aby se dala lépe vytáhnout. Na pořádné přišlápnutí byl nad prsty kovový šlapák. Botou se prsty přiduply a hladce zajely pod řepu. Pokud byly slunné dny, šla práce krásně od ruky. Řepa se podebrala, první, druhá, pak se uchopila za chrást. Jedna do levé, druhá do pravé ruky a oběma bulvami se pořádně o sebe navzájem uhodilo, aby se sklepla přilepená hlína a hodily se na hromadu. Ty se řadily za sebou jako vojáci do nedohledna. Řepy se u nás pěstovalo hodně, platila se dobře. Ale té práce, co s ní bývalo. Na jaře, jen vystrčila růžky, začalo zápolení s jednocením, pěkně po kolenou nebo na bobku jak zajíc a konec pole až někde za kopcem. Tam a zase zpátky. V té době bývalo vedro, ženské sledovaly jedna druhou a běda, pokud jste nestačili té nejrychlejší. To bylo poznámek. Napadá mne, kdyby chodili jednotit mužští, určitě by se jí tolik neselo. Jednou, to už bylo v družstvu, chtěli jsme mamince hodně pomoci. Bylo to na Novinách, od Vápenské až málem k silnici na Chýště. Slunce žhnulo ty dva dny jak zběsilé. Spali jsme pak týden jen na břiše, záda samý puchýř. Když jsme vystupovali v Praze z vlaku, strhla se neuvěřitelná bouře.

Blesky třískaly i do tramvajových kolejnic a letěly po nich jak světelné fakule. A my se plížili jak století starci a nemohli udělat rychlejší krok. To bylo úděsné a za tu práci bylo tehdy 8 korun. Taková byla v té době jednotka v družstvu. Za mého dětství byla pole stále plná lidí a dění. Na polních cestách se míjely kravské potahy s volskými či koňskými, babky s chrástem či vydloubaným bodláčím z obilí, děti se džbánky. A dospělí sehnutí nad prací, která se právě v té době konala. Vesnice měla svůj pracovní rytmus a i rituály. Poledne i konec pracovního dne oznamoval zvon. Zazníval z každé vsi. V celé Evropě zněly zvony od Atlantiku k Baltskému moři, od Černého k Ledovému a ustaly až při Sibiři. Mohlo to být krásné a dojemné. Ani jsme si to vzájemné propojení neuvědomovali. Srdce zvonů bilo přes celý kontinent. Klinkáčky i tunovými obry, se jmény svatých, pokryté texty s přáními požehnání. Zdobené reliefy s výjevy ze života patronů, větvičkami a letopočty. Němci provedli hroznou věc. Většinu zvonů za války nechali roztavit na kanóny, zvonů s letopočty dávných staletí. Co všechno zavinili. Ani ten komunismus by se sem nedostal a naše země by se vyvíjela v kontextu vývoje dnešních západních zemí. Že jsme nějaký východ, jsem tehdy ve svém dětství nikdy neslyšela. Zvony zvonily, klinkaly, bimbaly, lidé rovnali záda, šlo se domů. Každá ves měla svého zvoníka, svého ponocného, který hlídal jejich majetek, když spali. Platili i hrobníka, ale i bubeníka, který vybubnovával zprávy a oznámení od svého radního sboru. A do devatenáctého století měli i svého baču. Bývalé pastoušky byly obecní domy právě pro ně. Tolik lidí zaměstnávala obecní správa, aby zajistila přirozený způsob života lidí na vsi. Cesty měly své cestáře. Ti se starali o jejich stav a i o tu trávu u cest, hřbitovy své hrobníky a zvony své zvoníky. Bože, i ty hospody už chybí! A obchody! Ani nemluvím! To musíte do města, kde vám dají ještě pokutu za špatné parkování, přestože tam už není ani kde zastavit. Pro Krista Pána, pro koho je dnes ten stát? Raději zpátky ke vzpomínkám, k tomu bílému zlatu, jak se řepě tehdy

říkalo. Po jarním jednocení lezení v řádcích nekončilo. Nastalo monzunové období a tráva rostla jako zběsilá. A tak znova do řepy, která v té trávě nebyla téměř ani vidět. A znovu po kolenou tam a zpět, tam a zpět na nekonečných lánech. A kopat pěkně opatrně, aby se nevykopla řepa. Dnes pomáhají jedy, herbicidy, na trávu se jde přes chemii. Na práci s technikou. Ale pole jsou pustá od lidí i od zvěře. A skřivánci mi chybí. Veselí chocholouši, závislí zase na koních, křepeličky s jejich „pět peněz“, koroptve s řetízkem vřískajících ratolestí, ti všichni mi chybí. Podzimní práce v řepě nebyla o nic lehčí. Když mužští vytahali aspoň jednu řadu řepných hromad, nastoupily ženy se stoličkami a noži, které musely být tak akorát do ruky. Ani dlouhé ani krátké. Šikovné na skrojení chrástu od bulvy řepy. V sedě na stoličce, braly jednu řepu za druhou, oddělené „křástí“ házely na jednu hromadu, řepy na druhý umetený plácek. A v co nejrychlejším tempu, protože sousedka už poponášela svou sedačku k další kupě. Nastoupili kočí. Na fasuňky házeli řepu širokými vidlemi, téměř s deseti prsty, zakončenými kuličkami místo bodci, aby nepoškodili bílé bulvy a s plnými vozy odjížděli do cukrovaru. Nejbližší cukrovar u nás byl až v Syrovátce. Takže se neotočiti tak často. Domů přijížděli až za tmy, zato s něčím, co udělalo obrovskou radost nám dětem. Byly to bílé, heboučké a vlhké řízky, kterými zaváželi zděné řízkové jámy. Ty měly dost značné rozměry. Naše za vchodem z řezárny byla asi šest metrů dlouhá a čtyři metry široká. To už bylo pro děti pěkné rozběhnutí. Martin navozil nejprve „křástí“, na jeho vrstvu navážel řízky a ty se musily pěkně ušlapat. Zprvu jsme šlapali pěkně stopu za stopou až když se přešel celý prostor, začaly ty pravé radovánky. Kotrmelce, skákání, výskání a nikdo nás nepeskoval. Vždyj každé to povyskočení splnilo svůj účel. A zase vrstva „křástí“. Ta pro nás byla nezajímavá, ale pak běloučké řízky. A znovu veselice. Dokud se dort pro krávy nenavrstvil a nenašlapal něco nad jeden metr. Chlad už byl citelný, chrást býval plný jinovatky. Ženy, celé prochladlé, sedí na svých stoličkách. Jsou už dny vytrvalého mrholení, ale jen vydatné deště je vyhánějí z polí domů. Boty obalené bahnem, promáčené, pohybují se v navrstvených, vyřazených kabátech jak mohutní brouci. Za války vymyslil jeden kovář zlepšení, které se rychle po kovářských

25

dílnách rozlétlo a do polí se vyrazilo s novinkou. Byla to v podstatě třínohá podlouhlá stolice s malou gilotinou se zakřiveným ostřím. Setlo řepu půlkruhovým řezem, aby se ani její malá část neznehodnotila. Práce byla opravdu snažší a rychlejší. Ale nic naplat, v tom hrozném počasí pozdního října a začátku listopadu to na svízelích neubralo. Bylo to asi v polovině listopadu, poslední rok našeho soukromého hospodaření, na který obzvlášj nezapomenu. Byla jsem ten rok doma v očekávání radostné rodinné události, která mne v listopadu čekala a kam jinam jít, když jsme ještě téměř nic neměli, než domů. Byl to ale jiný domov. Úplně sami, maminka, bratr, děda, který převzal práci Martina a já, měli jsme rozdělené úkoly, které se musely dodržet. Bylo nám jak v poslední desítce kilometrů maratonu, kdy už je jen vůle a mysl je zastřená v jakémsi polovědomí. Hlavně živí doběhnout. V září a říjnu jsme ještě zažili dvakrát návštěvu fenƒáků s představitelem obce. Zabavili vše, co mělo nějakou cenu. I štůsek cích a ručníků, které mi maminka našetřila do výbavy. Bráchovi motorku a ještě nějaké věci, které už nepamatuji. „Chovejte se jako lidi, že se nestydíte,“ zastala se nás paní Kryštůfková, která k nám právě přišla. My už se báli ozvat, po každém ohražení následovaly ještě větší represe. Otec to vše na štěstí nezažil. Už byl snad šjastnější tam, kam všichni jednou odejdeme. Tady v té době bylo opravdu peklo. Sedláci by ze zoufalé situace už vstup do družstva rádi podepsali, ale drobným zemědělcům se do družstva nechtělo. Jejich dodávky a odvody státu byly nízké a ceny za produkty vysoké. Strana a vláda se na ně teprve chystala zatlačit. Jakkoliv jsme na všechnu práci byli sami - maminka měla ruce opuchlé od námahy, nemohla v noci ani spát - byli jsme šjastni. Bylo to zvláštní. Těšili jsme se na toho malého človíčka a to nás přes ty chmurné a tragické věci a události přenášelo. Navíc jsme zase po dlouhé době byli spolu. Bratr se vrátil nedlouho před tím po třech letech z lágru PTP, kde rubali v dolech uhlí. Já se vrátila domů po ukončení školy po deseti letech studií na střední a vysoké škole, než seženeme v Praze něco k bydlení. Očekávali jsme nový život a osvobození od marného trápení. Uzavírali jsme ale i knihu tradic posloupného hospodaření. Knihu obětí a lásky k půdě navzdory nepřízním osudu, válkám, plenění, morům a robotám. Ti všichni

26

před námi vydrželi. My ne. Bylo to dobývání pevnosti příliš velkou přesilou. Selský stav prohrál. Byl konec tradičnímu hospodářství. Dnes se o té době ani nechce mluvit. Ti, kdo to mají za sebou, cítí v sobě stále přítomný strach a úzkost z bývalé všudypřítomné hydry, která vás sleduje. Kdysi asi v polovině šedesátých let jsem konečně pro naši rodinu sehnala slušný byt po bydlení v různých provizoriích a slušné zaměstnání ke svému vzdělání. Měla jsem i výborného kolegu ze stejného oboru. Kdykoliv jsme však mluvili o politice, rozčiloval se, že jsem začala šeptat a chodila se dívat za dveře. Byl to skvělý člověk, komunista a jak jsme je my bezpartijní tehdy dělili, patřil do skupiny idealistických. Řekl mi: „Mě a stranu tím urážíš. Se mnou se dá přece také o všem mluvit.“ Trápil se z každého nešvaru, který se vinou strany objevil a styděl se za mnohé členy - mírně řečeno „blbce“. Přišel osmašedesátý rok se všemi vzrušenými událostmi a nadšeným vytržením. S velkými nadějemi v nápravu. Hořeli jsme všichni. I převážná většina straníků. Bože, byly to ale krásné doby, už i ten předchozí rok voněl jarem. A pak úder a se všemi tragediemi a v pomalém umírání nadějí se semknutý blok začal drobit. U někoho to byl prostý strach, u jiných kariéra, malomyslnost a odevzdanost. Kolegu vyhodili ze strany i od prověrek a navrch musil říci tu ponižující schvalovací formulku o oprávněnosti vstupu vojsk. Asi na čtyři dny se ve své pracovně uzamkl a bylo tam hrobové ticho. Občas i pláč. Po této ozdravné kůře se začalo ozývat jediné vyřvávané slovo. Prdel. Posléze obměňoval jejich počet a skončil na milionu. Mnohokrát, mnohokrát vyhulákaném. Své bolestné přerozování v bezpartijního si mohl dovolit, měli jsme své ateliery až v podstřeší a navíc ho měl každý rád. Neřekli by to na něho. Po týdenní očistné kůře odemknul a přišel se mi omluvit za to, že mi nerozuměl, že mé chování nechápal. A při politických úvahách se chodil dívat za dveře taky. Bylo těch přerozování mnoho. Další kolega byl mladinký Pavel Žák. Napsal tu krásnou píseň o rodné zemi, zpíval ji Karel Černoch a vyhráli s ní tehdy Bratislavskou lyru. Z hysterického až fanatického a tím i nebezpečného straníka se pomalu klubal člověk, schopný se dívat na dění i z druhé strany. Začínal být normální. Přiměla

jsem ho, aby se věnoval jen umění - verše z něho jen letěly a pro písně byly jako stvořené. Radila jsem mu, aj zajde za Hanou Hegerovou, byly pro její cítění a podání jak šité. Po slávě s písní, musilo nutně v sedmdesátém roce přijít pokání. Jinak zákaz práce. Tvrdě si okusil represí své bývalé milované strany. A z toho depresí. Měla jsem štěstí, můj choj byl stále stejný. I když i na něm se realita také podepsala. Nikdy nechtěl nic vlastnit. Jemu by stačila suchá kůlna a skoby na pověšení kabátu a čepice a postel. Ode dne, kdy je přepadli v pravé poledne ozbrojení estébáci v kožeňácích - otce raněného mrtvicí odvezli do ústavu, staršího bratra do vězení a na něm bylo, nacpat do pytle pro každého - co asi. Pár svršků a boty a pro sebe peřinu, protože neměl ani kam jít. Všichni měli pětiletý zákaz vstupu na území okresu. A viděl, jak už si lidé dělí věci po mamince, berou hrnce, židle. Pár rodinných fotografií nám dala po letech jeho ochránkyně, která tu kdysi sloužila a měla ho jak své dítě. Bál se něco vlastnit, něco mít. Šlo mu vždy jen o realizování svých představ. V hlíně nebo na papíře. Svoji svobodu měl v sobě. Pravda, nikdy nebyl zaměstnaný. Neznal zapisování příchodů u soudružky, které jsme po straně říkali „rudý pařez“. Neměl ředitele - idiota - s hubou plnou Sovětského svazu - teƒ má prosperující cestovku, bezesporu hlavně do západních zemí. Bože, co já napsala prosebných dopisů, aby nám někdy dopřáli vidět italské mistry - těch razítek a povolovacích formulí od nadřízených. A nic. Po spletitých cestičkách známostí se Vojta mohl do vytoužené Itálie dostat aspoň na skok. Po týdnu se vrátil a hned jej volali do Bartolomějské a vyslýchali, co tam dělal a s kým se stýkal. Tak jim vyjmenoval Tiziana, Donatella, Tintoreta a další, aj mají co psát. Smál se celou cestu, až se ohýbal. Byli to malíři a sochaři, za kterými jel, bohužel už staletí mrtví. Taková zadostiučinění si dělal rád. Byla to hrozná doba. Ale přiznám se, že to těm na druhé straně dnes už nemám ani za zlé. Dali nám poznat rub lidského jednání a myšlení. Vycvičili nás v ostražitosti. V rozlišování a rychlém odhadování charakteru a jednání těch druhých. A také v poznání, že život je cenný a jedinečný i v bolestech a trpkých podmínkách. Marie Adamcová

Božena Němcová v Chlumci Pamětní deska na domě, kde zhruba před 140 lety bydlel se svou rodinou nájemce pivovaru Josef Daněk, připomíná pobyt velké české spisovatelky Boženy Němcové v Chlumci nad Cidlinou. Prožívala tehdy těžkou životní krizi. Nesoulad v manželství s Josefem Němcem dosáhl vrcholu. Neustále se hádali. Jednou ji dokonce zbil tak, že měla obličej samou modřinu a chtěla na něj podat žalobu na policii. Zakazoval jí topit i svítit. Jindy se vrhl na její rukopisy a chtěl je roztr-

Litografie od Františka Šíra hat. Ve snaze zabránit tomu jej kousla do ruky tak, že mu tekla krev. Chodil po hostincích a všude ji pomlouval a špinil. Navíc těžce strádala vážným onemocněním, rakovinou dělohy, projevující se častým úporným krvácením. Viditelně chřadla a ztrácela i tvůrčí sílu. Pokoušela se psát, ale nic se jí nedařilo. Doufala, že jí uzdravení přinese pobyt ve východních Čechách, v Chlumci, kam ji zval její příznivec, zámožný Josef Daněk, a v Mlékosrbech, kde se chtěla léčit koupelemi. Neměla však dost peněz na cestu a vlastně ani na živobytí. Jungmannovu dceru 14. června 1861 prosila o dva zlaté, aby si mohla opatřit nástroj na výplachy. Paní Šafaříková ji darovala dvacet pět zlatých... Ve středu 31. července 1861 po večerní prudké hádce s manželem vyskočila oknem z přízemního bytu a celou noc až do rána prochodila ulicemi, aby se s ním nemusela setkat před jeho odchodem do práce. Odpoledním vlakem pak odjela do Týnce nad Labem. Odtud se povozem dostala za 2 zlatky 60 krejcarů do Chlumce. Přijela tam až po páté hodině zcela vysílená, neboj následkem rozčilení z manželské rozepře i otřesů při jízdě po hrbolaté cestě se jí spustilo silné krvácení. Daněk seděl na lavičce před domem. „Když jsme přijeli k pivovaru,“ líčí svou cestu Vojtovi Náprstkovi, „vstal Daněk a přistoupil k vozíku a já jsem vyhlídla... a dala jsem mu dobrý večer. „I ví-

tám vás, paní Němcová, já jsem vás v prvním okamžení ani nepoznal - špatně vyhlížíte!“ - „Byla jsem dlouho churavá“ - „Povídal mně to mlíkosrpský pan farář, že jste mu psala, čekaj vás tam.“ Mezi tou řečí slezla jsem z vozíku a vzala jsem si malou tašku s sebou a vak a větší tašku sundal mi vozejčkář. I chtěla jsem mu zaplatit, ale Daněk mě nedal: „Nechte, paní Němcová, já mu zaplatím sám.“ - I šla jsem tedy ke dveřím a po chvilce, když mu zaplatil, zavolal na sluhu a poručil mu, aby odnesl ten vak i tašku nahoru do pokoje vedle dětského. Potom mne vedl do pokoje. „Pojƒte, paní Němcová, budeme právě večeřet.“ Když jsem vstoupila do pokoje, byla večeře na stole přichystaná, ale všichni stáli okolo stolu a čekali na něho. I představil mně nejprv svoji paní a potom mně představil svoje děti a mladého Golla s doložením, že tam je na prázdninách... Mezi tou řečí přinesl sluha čistý talíř, vidličku a nůž a Daněk vzal si svůj talíř a odšoupnul ho okolo rohu postoupiv mně svoje místo na vrch stolu. Vedle Daňka seděl mladý Goll, syn to jeho sestry Marie, co se zbláznila. Po smrti otcově odvezl ji Daněk do Pražského blázince. Dceru Hermínu, která byla také v Chlumci, dokud byla živa majorka Wimmerová, která umřela na půl léta před otcem na souchotě. Vedle Golla seděl nejstarší synek Daňkův Otakar dvanáctiletý, vedle něho mladší osmiletý Vladimír a naproti mně seděl pod starší. Za rohem stolu seděla dcerka desetiletá Marinka vedle matky...“ Němcová už dlouho nezažila takové hody. Po silné polévce jí nabídli pečený srnčí hřbet s omáčkou a višňovým kompotem, potom sýr a dobré chlumecké pivo. Daněk se jí omluvil, že ji do Mlékosrb k faráři Josefu Šafránkovi bude moci zavézt až po neděli, protože teƒ potřebuje všechny páry koní. Neměla nic proti tomu. Po večeři dlouho neseděli. Daněk řekl: „Vy si jistě, paní Němcová, dnes ráda odpočinete po té cestě.“ A hned poručil sluhovi, aby šel do kuchyně pro svíčku a dovedl paní Němcovou nahoru do jejího pokoje. Služce nařídil, aby jí odestlala postel. Tady vyvstává záhada: Podle svědectví Boženy Němcové ji Daňkovi ubytovali v pokojíku v prvním poschodí domu, hned vedle dětského pokoje. Avšak dům, na kterém je pamětní deska, nemá patro. Rodina tedy musela bydlet v ji-

ném z domů pivovarského areálu. Ale v kterém? Služka jí odestlala postel, připravila vodu na mytí, a sotva za ní zapadly dveře, Božena Němcová se musela zabývat svými intimními potížemi. „Již na cestě z Tejnice cítila jsem, že se mně zase spustila krev, a proto byla jsem ráda, když služka odešla. I vyndala jsem si z tašky svoji vlastní plachtu a voskované plátno a prostřela jsem si to na divan polštář pod hlavu, deku k nohoum. Potom vyndala jsem si čistý prošívaný podolek - a široký dva fáče - jeden uchystala jsem si na ráno a druhý smočila jsem si v studené vodě. Zakrvácený podolek svlékla jsem a svinuvší ho schovala jsem za kamna, čistý podolek obvázala jsem si okolo pasu, mokrým fáčem obtočila jsem si kříž i život a tak sedla jsem si na divan na voskované plátno, ale podolek i prošívanou sukni shrnula jsem v zadu nahoru ale na před stáhla sem si podolek i sukni přes kolena a když jsem se přikryla dekou, teprv jsem se pomalu položila na znak a když jsem svíčku zhasla, natáhla jsem si nohy, deku potáhla si přes prsa a když jsem jak obyčejně ležím ruce přes ňadra složila oddechla jsem si. A tak bez pohnutí zůstala jsem ležet na jednom místě do rána. A ráno necítila jsem žádnou bolest v životě a voskované plátno pode mnou zůstalo čisté. A tak jsem si vždy pomohla od toho krvotoku...“ Ve svém dopise Němcová Náprstkovi líčí věci tak, jako by za pobytu v Chlumci pominuly všechny její trampoty a potíže. „Po snídani shrnuly se děti okolo mě a že abych šla s nimi do zahrady a že mě dovedou také do chlíva - „No tak pojƒte a já vám tam budu povídat v zahradě pohádky“ - „To by se jim líbilo, kdyby tak každý den někdo s nimi chodil a povídal jim pohádky“ - smál se Daněk a paní byla také ráda, že jsem je odvedla. Šel s námi i Otakar i Goll. - I povídala jsem jim rozličné pohádky hezké i žertovné a poslouchali mě i velcí chlapci s pozorností. Potom jsme se procházeli po zahradě - vázala jsem jim řetízky, dělala jsem jim mechové košíčky a jmenovala jsem jim, jak se které kvítko jmenuje. Mladý Goll a Otakar vlezli do malinových keřů - do rybízu a paderkovali pro mě žluté i červené maliny i rybíz... Okolo zahrady teče Cidlina a z Cidliny jsou velké trouby po zahradě do kulaté kamenné kašny na zalívání květin...“ Jaroslav Goll, který byl Boženě Němcové denně nablízku, však dosvědčuje, že byla v Chlumci neobyčejně plachá, zřejmě pod dojmem svých zdravotních obtíží se vyhýbala jakékoli společnosti

27

a jen zřídka vycházela ze svého pokoje. Někdy nepřišla ani k jídlu. Možná že Náprstkovi líčila svůj pobyt v růžových barvách, aby o ni neměl starosti. 4. srpna 1861, když nasedala do kočáru, který ji měl odvézt do Mlékosrb, podal jí Daněk obálku s penězi s prosbou, aby je přijala jako důkaz jeho úcty. Dojalo ji to, ale byla ráda, neboj už neměla ani krejcar a lámala si hlavu, z čeho v příštích dnech bude živa. Chlumec byl přes všechny potíže jedním z posledních jejích radostných zážitků. Koupele v Mlékosrbech nepomohly. Nepodařilo se jí ani utajit svou

chorobu. Pan farář byl zděšen, když mu hospodyně svěřila, že prostěradlo z lože, kde spala paní Němcová, je smáčené krví. 26. srpna ještě zažila v Novém Bydžově, manželově rodišti, slavnou studentskou merendu. K hostinci U Zlatého anděla, kde přerývala, dorazil nepřehledný zástup, který jí provolával slávu. 7. listopadu ji však nakladatel Augusta neurvale vykazoval z Litomyšle, když jí choroba neumožňovala splnit včas, k čemu se mu zavázala. „Déle nechci a nebudu čekat,“ napsal jí, „jak si

„Rozmarná móda“ 3. Módní návrháři a ideál krásy O módě se dost často říká, že je rozmarná, chvilková, pomíjivá a nestálá, stejně tak jako krásná žena. Všechny tyto přívlastky jsou pravdivé. Od dob, kdy se lidé začali módou zabývat, nechávali se ovlivňovat prostředím, klimatickými podmínkami nebo účelem, pro který se oděv vytvářel. Ale nejvíce vývoj odívání poznamenaly změny ve společnosti. Antické Řecko je vystřídáno Římem, po něm následoval středověk a renesance. Jinak se lidé oblékali v sedmnáctém a jinak ve dvacátém století. Každé století mělo také svůj vlastní ideál krásy. Základním měřítkem krásy v antickém Řecku byla přirozenost a vyváženost proporcí lidského těla, kterou oděv pouze vhodně podtrhoval. Nábožensky fanatický středověk nutil ženy ukrývat své hříšné tělo do oděvů upnutých až ke krku, vlasy musely být u vdaných žen zavinuty do šátku nebo schovány pod čepcem. Doba renesance vrátila do života opět přirozenost, ale sedmnácté století znovu zahalilo ženy do upjatého roucha. Osmnácté století preferovalo tenký „vosí“ pas, mírně zaoblené boky, odhalená ňadra, úzká ramena. To byl ideál ženské krásy té doby. Sedmdesátá léta dvacátého století vytvořila svůj ideál krásy také. Ideální žena byla 170 centimetrů vysoká, měla drobná ňadra, hedvábné vlasy, úzký pas, něžná ramena dlouhý krk, drobná ústa a úzké rty. Bouřlivé tempo života lidstva těchto dnů sebou nese zcela jiný názor na ideál krásy i módu. Je daleko přirozenější než například v padesátých letech, kdy se nesl v přísně praktickém duchu. Dnešní móda odráží úroveň a potřeby doby, ideál krásy tvoří ma-

28

nekýnky a filmové hvězdy. Mezi nejznámější patřila například Twigy, Ráchel Welchová nebo B. Bardotová. Dnešní móda je účelná, praktická a pohodlná. Posledních padesát let ji paradoxně ovlivňují módní návrháři, a to převážně muži, kteří tak nezřídka vytváří ideál krásy, který prezentují manekýnky světového věhlasu. Kdo to vlastně módní návrhář je a co je náplní jeho práce? Je to člověk, který se svou tvorbou snaží utvářet vkus nás všech, i když nám přitom nechává volný prostor pro vlastní fantazii. Pouze nám naznačuje cesty, po kterých bychom měli dojít k vlastní dokonalosti a stylu v oblékání. Mezi nejvýznamnější módní tvůrce patří Christian Dior, Pierre Cardin, Yves Saint Laurent, proslulí mistři francouzské módy. Čistota jejich siluet, mnohostrannost návrhů a umění jak mistrně využívat doplňků. To je deviza, se kterou pracovali. Jejich modely jsou harmonické a dokonalé. Každý z těchto „umělců módy“ je tvůrcem vlastní originální myšlenky, kterou vytváří a rozpracovává po celý život. Mezi významné české módní tvůrce patří Josef Ťapjuch, Česlav Jaroš nebo světoznámá Blanka Matragi.

Grace Kelly

Marlene Dietrich

ze mě dle libosti blázna děláte, odevzdejte tištěnou Babičku sazeči, já obstarám spojení sám, a Vy hleƒte, by ste Litomyšli brzo opustila.“ Do Litomyšle pro ni přijel manžel. Zaplatil všechny její dluhy a odvezl ji do Prahy. Byla na umření. Vyhublá, s propadlými tvářemi, prošedivělá. Uložili ji do postele, z které už nevstala. 20. ledna dostala autorský výtisk prvního sešitu Babičky. Rozplakala se lítostí. Hrubá obálka, laciný papír, spousta chyb. Nazítří v šest hodin ráno tiše zesnula. Karel Richter

Módní návrháři přicházejí každoročně s tisíci variant oblečení, ale jen několik z nich se ujme ve všedním životě. Potvrzuje se, že existence a vývoj módy je postaven na něčem víc, než jen na náladách a rozmarech. Jsou to převážně sociálně psychologické zákonitosti, které postupně dozrávají uvnitř společnosti a v pravou chvíli vyvolají konkrétní potřebu. Impulz jim dává právě módní návrhář. Nejvýraznější změny v módním průmyslu se udály v oblasti odívání mladé generace. Dnešní oblečení mladých lidí je volné, pohodlné a extravagantní. Kalhoty se zkracují a rozšiřují. Móda pro mladé obsahuje více sportovně ležérních prvků a detailů. Materiály jsou vzdušné, často s nemačkavou úpravou. Její prvky jsou ovlivňovány potřebami mladé generace, hudbou kterou poslouchají a dynamickým životním stylem. Nejstálejším módním materiálem je již několik desítek let džínovina, ze které se vyrábí téměř všechny druhy oblečení. Pro svou oblibu byla vyrobena odlehčená „lehká“ džínovina, která se dobře nosí v parných létech proměněna v košile, šortky, dlouhé rifle nebo sukně. Je lehká a vzdušná. Často ji doplňují halenky a trika z úpletů a bavlny nebo lehkých strečových materiálu. To je oděvní styl dnešních dní, ale o džínománii zase příště. (pokračování) M. Zmítko

Marilyn Monroe

Každá z nich byla ideálem krásy své doby

Brigitte Bardot

2. CHLUMECKÝ HUDEBNÍ PODZIM Letošní druhý ročník Chlumeckého hudebního festivalu je zaměřený převážně na díla skladatelů druhé poloviny dvacátého století, které ve třech koncertech představí již renomovaní interpreti jako Pavel Šporcl, Patricia Goodson - americká klavíristka a Štěpán Rak. Jednotlivé umělce vám představujeme v krátkých portrétech.

1. září - PAVEL ŠPORCL - housle Patří k nejvýraznějším osobnostem současné mladé generace. Houslovou hru studoval na pražské konzervatoři a hudební fakultě AMU ve třídě prof. Václava Snítila a od roku 1996 v USA. Nejprve na jižní metodistické universitě v Dallasu u E. Schmiedera, pak na Broklyn College u světoznámého houslového virtuosa Itzhaka Perlmana a Masaa Kawasakiho a na slavné Juilliard School u pedagogické legendy Dorothy DeLay. Zúčastnil se také několika seminářů a mistrovských kurzů u Isaaka Sterna, Pinchase Zukermana a Idy Haendelové. Je nositelem mnoha významných cen a ocenění: Laureát mezinárodní soutěže Pražské jaro (1997), Cena Společnosti Bohuslava Martinů (1996), vítěz soutěže Holand Music Session World Tour Competition (1993), po které následovalo světové turné (Amsterodam, New York, Los Angeles). Je také laureátem soutěže ARD Mnichov (1992). Pavel Šporcl vystoupil na koncertech nejen v Evropě, ale i USA, Kanadě a Japonsku. Velký úspěch mu přinesl koncert v USA v říjnu 1998, kde

se představil posluchačům v americké premiéře „Concerto dei fion“ S. Bodorové. Tento mladý houslista se místo fraku začal oblékat do džínů a na hlavu si váže šátek. Tato image, kterou si stále drží, mu ale pomohla získat pro „klasiku“ množství mladých posluchačů, kteří se jinak koncertním síním vyhýbají jako čert kříži.

8. září - PATRICIA GOODSON - USA - klavír Americká klavíristka Patricia Goodson působí jako sólistka a členka komorních souborů v Evropě a Severní Americe. Její hra, kterou kritika popsala jako“působivou a přitažlivou“, zněla na vlnách evropských i amerických televizních a rozhlasových stanic. Nedávné CD „Strange Attractors“ vyšlo jako průřez amerických skladatelů a mělo velmi příznivou kritiku. Patricia Goodson žije od roku 1991 v Praze a aktivně spolupracuje s několika předními českými tělesy. V současné době připravuje nahrávku sólových skladeb českých skladatelů, které pro ni byly zkomponovány. Na svých turné P. Goodson kombinuje tradiční repertoár s přitažlivými díly méně známých soudobých skladatelů. Vystupovala na mezinárodním festivalu „Two Days and Two Nights of New Music“ v Oděse, na Americké akademii v Římě, na Bear Valley Music Festival v Kalifornii. Je zakladatelkou a uměleckou vedoucí festivalu Music Now Prague. Se soudobou českou hudbou koncertovala po západním pobřeží Spojených států. Často koncertuje v An-

HUDBA - ZPĚV - VARHANY Celé Písmo svaté zní ozvěnou zpěvu a chválami Hospodina. Jsou tam zapsána tato slova: S vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem. Zpívejte rádi a vděčně, zpívejte často a zvučně. Zpěv byl doprovázen hrou na harfy, loutny, píšťaly, bubny, cimbály atp. Jistě mi dáte za pravdu, že zpěv v chrámech, kostelích a sborech, daleko radostněji a jásavě zní za do-

glii, kde uváděla mnoho premiérových skladeb. Pro Chlumečáky je zajímavé, že Patricia Goodson velmi často spolupracuje s naší rodačkou, hudební skladatelkou Ivanou Loudovou, jejíž skladby také představí na podiu letošního Chlumeckého hudebního podzimu.

15. září - ŠTĚPÁN RAK - kytara Profesor kytary na pražské AMU Štěpán Rak, vystudoval výtvarnou školu, konzervatoř a Akademii muzických umění u prof. Štěpána Urbana a pokračoval u Jiřího Dvořáčka. Je stálým a velmi žádaným účastníkem porot, festivalů a mistrovských kurzů. Vyučuje na nejvýznamnějších universitách jako Royal Academy of Music, Julliard Schol of Arts, Queensland University. Kromě toho, že je vynikající kytarový hráč, je i významný skladatel. Jeho kompozice hrají přední světoví hudebníci jako John Williams, Josef Suk a další. Své umění často prezentoval v mnoha zemích světa, pět let žil a pracoval ve Finsku. Přednášel na universitě v Chicagu, kde také koncertoval. Hrál v Sýrii, Německu, Belgii, Holandsku, Jihoafrické republice, na Novém Zélandu, Kanadě, Austrálii. Často vede mistrovské kurzy a jeho skladby jako Hirošima, Černobyl, sonáta Mongoliána, Renesanční suita, České pohádky, Píseň pro Davida, Vzpomínky na Prahu a Terra Australis I. a II. patří k vrcholu české kytarové tvorby. Štěpán Rak je častým hostem rozhlasových a televizních studií a nahrávacích společností. V Chlumci se představí v koncertním programu „S kytarou kolem světa“. M. Zmítko

provodu varhan, nástroje to opravdu božského - královského. Právě k takovémuto nástroji - varhanám, přivítáme zájemce z Chlumce a okolí v našem Husově sboru na Klicperově náměstí č. 75/I. Jedná se o doprovod - hru při bohoslužbách, pobožnostech i koncertech. Informace obdržíte na faře Husova sboru. Pokoj Vám

Za náboženskou obec církve čs. husitské v Chlumci n. Cidl. J. Tesař - farář

29

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou Riegrova 236

tel. č. 0448 / 595 129

SRPEN 2001 1. srpna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

100 min.

OTEC RODINY Americká romantická komedie. Co kdyby...? ... kdybyste se rozhodli jinak? ... kdybyste řekli ano místo ne? ... kdybyste dostali druhou příležitost? Režie: Brett Ratner Hrají: Nicolas Cage, Téa Leony, Dan Cheadle, Jeremy Piveu ad.

Vstupné: 52,- a 55,- Kč 4. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

120 minut

TYGR A DRAK Americký širokoúhlý dobrodružný film. Neporazitelný bojovník. Nenaplněná láska. Nesmrtelná legenda. Režie: Ang Lee Hrají: Chow Yun-Fat, Michelle Yeoh, Cheng Pe Pei.

Vstupné 53,- a 56,- Kč

8. srpna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

110 minut

17.30 hod. 20.00 hod.

126 minut

112 min.

Český hudební film - písničkový retrofilm z let šedesátých. Režie: Filip Renč Hrají: Zuzana Norisová, Jan Révai, Tomáš Hanák, Jiřina Bohdalová, František Němec, Bronislav Poloczek ad.

Americký širokoúhlý akční thriller. Režie: Christian Duguay Hrají: Wesley Snipes, Donald Sutherland, Anne Archerová, Marie Matiko, ad.

Vstupné: 45,- a 48,- Kč

18. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

105 minut

Mládeži přístupný

22. srpna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

120 minut

Francouzský širokoúhlý film. Jean Reno a Vincent Cassel na stopě sadistického vraha z alpského údolí. Strhující thriller podle bestselleru Jean-Christophera Grangea Režie: Mathiev Kassovitz Hrají: Nadja Faves, Dominigue Sanda, Vincent Cassel ad.

Film NSR - válečné drama - širokoúhlý film. Jediný výstřel může změnit historii. Režie: Jean-Jackques Annaud Hrají: Joseph Fiennes, Jude Law, Rachel Weiszová, Eva Mattesová, ad.

100 min.

Americká komedie. Vyraz si se svou oblíbenou Kapelou. Užij si to. Ale nevěř tomu. Hudební film oceněný Zlatým glóbem za nejlepší komedii. Režie: Cameron Crowe Hrají: Billy Crudup, Kate Hudson, Jason Lee, Patrick Fugit ad. Mládeži přístupný

PARAELNÍ SVĚTY Český film - hořká love story. Režie: Petr Václav Hrají: Karel Roden, Lenka Vlasáková, Jitka Schneiderová, Gabriela Škrabáková, Marek Daniel ad.

Vstupné: 53,- a 56,- Kč

Mládeži od 12-ti let přístupný

Mládeži přístupný 29. srpna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

120 minut

MUMIE SE VRACÍ Americká širokoúhlá hororová komedie. ... a s ní i nová dobrodružství. Režie: Stephen Sommers Hrají: Brendan Fraser, Rachel Weiszová, John Jannah, Fredie Boath ad.

Vstupné: 50,- a 53,- Kč

30

Mládeži od 15-ti let přístupný

NA POKRAJI SLÁVY

Vstupné: 51,- a 54,- Kč 25. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

Mládeži od 12-ti let přístupný

PURPUROVÉ ŘEKY

Vstupné 53,- a 56,- Kč

NEPŘÍTEL PŘED BRANAMI

Vstupné: 45,- a 48,- Kč

UMĚNÍ BOJE

Mládeži od 12-ti let přístupný

REBELOVÉ

Vstupné: 50,- a 53,- Kč 11. srpna sobota

Mládeži přístupný

15. srpna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

Mládeži přístupný

Z evidence obyvatel Městského úřadu v Chlumci n. C.

Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci nad Cidlinou: Milan Drobný

nar. 1. 5. 2001

Martin Zahálka

nar. 10. 6. 2001

Z našich řad odešli: Marie Mrázková Leopold Celler Josef Ragula Vladimír Beneš

* * * *

1920 1929 1927 1921

✝ ✝ ✝ ✝

29. 4. 11. 13.

5. 6. 6. 6.

2001 2001 2001 2001

Kateřina Mrňáková

✝ 30. 6. 2001

* 1919

Ivona Uchytilová evidence obyvatel

Sňatky uzavřené v obřadní síni MěÚ Chlumec n. C.: 16. 6. 2001 Pavel Němčanský Eva Mařánková

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou

Zbyněk Novotný Petra Synková

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou

Vladimír Haltuf Věra Vejrová

Nový Bydžov Kosičky

Sňatky uzavřené na zámku Karlova Koruna: 30. 6. 2001 Jiří Oliva Pavlína Lauerová

Řečany n. L. Kosice

Radek Majerčin Jana Rohlíčková

Hradčany Hradčany

Pavel Balhárek Ivana Hloušková

Chvaletice Chvaletice

Ing. Petr Černík Jana Horáková

Praha 8 Hradec Králové

Vladislav Myška Lenka Kyceltová

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou

7. 7. 2001 Sible Kras Radka Vlasáková

Záhřeb Chlumec nad Cidlinou

Ing. Petr Tichý Pardubice Ing. Ladislava Kučerová Živanice

Ivana Fölklová matrikářka

Výročí narození - srpen 2001: 85 let

91 let

Paní Marie Veselá nar. 19. 8. 1916 Fügnerova 316/IV, Chlumec nad Cidlinou

Paní Anna Kmoníčková nar. 7. 8. 1910 Lučice 33 Oběma jubilantům srdečně blahopřejeme! Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení MěÚ

Děkujeme všem přátelům a známým za květinové dary a účast při posledním rozloučení dne 20. 6. 2001 s panem

Vladimírem BENEŠEM

.

Též děkujeme faráři církve Československé husitské panu Tesařovi za důstojné rozloučení a slova útěchy, panu Veselému ze ŠS Chlumec n. C. za vřelá slova, hasičům z Kladrub a panu Netíkovi za vzorné vypravení pohřbu. Rodina Benešova a Jelenova

31

Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení s paní

Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení s naším drahým panem

Věrou PODNECKOU

.

Poděkování patří též panu Netíkovi a panu Liškovi.

Leopoldem CELLEREM

.

dne 8. června 2001

Rodina Podneckých

Ze světa přírodních kulturních památek (zdroj internet) Austrálie má celkem čtrnáct přírodních památek zahrnutých do Seznamu UNESCO. Poslední položkou Seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví jsou od roku 2000 australské Modré hory - The Greater Blue Moutains Area. Leží nedaleko Sydney na ploše 1,03 milionu hektarů, na mohutně zalesněné a původní pískovcové tabuli, v současnosti dotvořené tisíciletou erozí. Hory nejsou horami v pravém slova smyslu, ale hluboká údolí úzká i široká a obnažené skalní stěny spadající kolmo do hloubky 100 až 1300

metrů vytvářejí dojem horského masivu. Velká část území je prorostlá eukalyptovými lesy, jejichž modravý nádech dal horám jméno. Dvanáct z devadesáti druhů eukalyptů, které zde rostou, jsou v parku endemické. První zmínka o výpravě do Blue Mountains pochází z roku 1813, je o zhruba dvacet let po založení trestanecké kolonie v jejich blízkosti. V roce 1815 projala oblast 160 km dlouhá silnice a za padesát let železnice, která umožnila invazi prospektorů, pátrajících po nalezištích zlata, železných rud a uhlí. Dnes jsou Modré hory lázeňskou ob-

Manželka a syn s rodinou

lastí s termálními prameny a kouzelná přírodní scenerie s řadou vodopádů, údolím růžových pískovců Gross Valley, nejznámějším pískovcovým útvarem Tři sestry a dalšími pozoruhodnostmi je předurčena k rekreaci. Park je domovem mnoha druhů ptáků, mimo jiné papoušků a pávů, medvídka koaly a několika druhů klokanů. Mi-HLA

Řádková inzerce Levně střešní okna a masivní dubové podlahovky. Tel.: 040 / 692 15 52, 0602 653 294

Životní moudra Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustát. Ovšem pozor na zmýlenou: ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit Werich

Nebuƒ motykou - všechno k sobě. Buƒ pilou - jednou ke mně, jednou k tobě tadžické přísloví

Dotěrný příbuzný horší než bolavý zub Talmud

Lepší jeden chlap v domě, než dva na ulici Murphyho zákon

32

Panovat se naučíš snadno, vládnout jen těžko J. W. Goethe

Láska propůjčuje své jméno i vztahům, s nimiž má společného asi tolik, co král s králíkem F. de la Rochefoucauld Když pozoruji, jak jsou lidé zlí, nikdy se tomu nedivím, ale často se divím, že se nestydí J. Swift LV