INFORMACE. Zprávy z pøedsednictva

OD

REDAKÈNÍHO

„ KRÝGLU“

Tak již uplynulo dalších nìkolik mìsícù a pøed Vámi se otvírá další èíslo našeho periodika. Je to snad poprvé, kdy bychom vyslovenì nechtìli naøíkat nad nedostatkem posílaných pøíspìvkù, protože toto èíslo bylo naplnìno, øeknìme „v poklidu“ a ještì i nìco zbylo do èísla 36. Rozhodnì však pøedchozí vìta není nabádáním k tomu, aby to bylo chápáno tak, že „oni toho mají dost“. Opak je pravda – to zase nemají. Dost pøíspìvkù by bylo až tehdy, kdy by se dalo vybírat, zda uveøejnit „tento pøíspìvek nebo snad radìji tento …?“ Taková konkurence by opravdu Speleu opravdu prospìla, a dalo by se pak zauvažovat tøeba i o barevné obálce. Druhou záležitostí je dotaz, který se èasto dostává redakci: „Kdy bude uzávìrka dalšího èísla?“. Odpovìd je taková, že šanci dostat se do toho kterého

(ÚVODNÍK)

èísla má jakýkoliv dùležitý pøíspìvek do doby opravdu až tìsnì pøed tiskem. Takže pokud se nìco dùležitého objeví nebo nastane, hned pište a e-mail funguje vìtšinou taky rychle (a dá se jím dnes poslat už „kde co“). Jediné èeho se opravdu nedostává jsou èasovì neutrální perokresby na oživení a hlavnì doplnìní stránek na poèet dìlitelný ètyømi. Takže kreslíøi: „Dost ostychu!“ Jsme moc rádi, že pøibylo fotografií, takže máte poprvé šanci vidìt obálku Spelea tak, jak bylo slibováno v èísle 33 – využití køídového papíru na tisk fotografií, a to pøedevším ve vztahu na èlánky prezentované uvnitø èísla. Za redakèní radu Jan Vít

AKTUÁLNÍ INFORMACE

Zprávy z pøedsednictva Zaèátkem kvìtna jste dostali k diskuzi ve Vašich ZO návrh nových bezpeènostních smìrnic, které zpracovali èlenové SZS a které jsou pro praktickou jeskyòaøinu stìžejním materiálem. Soudì dle zatím došlých pøipomínek je vidìt, že zmínìnou problematiku berete opravdu vážnì a to je bezesporu dobøe.V následujících øádcích se pokusím nastínit hlavní myšlenky celé koncepce nových bezpeènostních smìrnic. Stejnì jako staré stanovy nebo organizaèní øád vycházely staré smìrnice z dob dávno minulých a z èasto pokroucených pøedstav o kolektivní zodpovìdnosti, èi o jejím pøenášení na pokud možno kohokoliv jiného než sebe sama. Nové smìrnice

vychází ze základní myšlenky, že každý èlen ÈSS je svobodný, svéprávný èlovìk, uvìdomuje si potencionální rizika spojená se speleologií a že se chce v jeskyních pohybovat tak, aby se vždy vracel nejenom plný dojmù, ale i živý a zdravý. Proto jsme nové bezpeènostní smìrnice pojali jako soubor doporuèení právì pro takové konání. Nenajdete v ní tady zákazy a pøíkazy, ale jenom doporuèení a naopak nedoporuèení. Kdybychom se chtìli vrátit k systému zákazù a pøíkazù, museli bychom také vymyslet nejenom systém kontroly dodržování tìchto zákazù a pøíkazù, ale také nìjaké postihy za jejich nedodržování. Pokud by se mìl takový systém dùslednì dodržovat, nezbytnì by to vedlo buï

1

k buzeraci, nebo naopak ke snaze nìco obejít a bezpeèné konání v jeskyních by to stejnì nijak neovlivnilo. K tomu je zapotøebí pøedevším zodpovìdnost a zdravý úsudek každého jednotlivce a to se naøídit nedá. Bezpeènostní smìrnice bude tedy pøedevším sloužit k tomu, aby nás všechny smìøovala k tomu, jak si pobyt v jeskyni co nejvíce usnadnit a co nejlépe se vyvarovat možných chyb a problémù. V polovinì kvìtna se nám koneènì sešli zástupci všech speleopotápìèských skupin a dospìli k nìkolika cenným rozhodnutím. Pøedevším k tomu, že našli ve svém støedu jedince, kteøí jsou ochotni aktivnì se vìnovat problematice speleopotápìní v kontextu celé spoleènosti. Jedná se pøedevším o pøípravu pøíslušné èásti bezpeènostní smìrnice týkající se speleopotápìní, zpracování nové koncepce výcvikového systému, udìlování a evidence kvalifikací, jmenování instruktorù vlastního výcvikového systému, shromažïování dokumentace o èinnosti jednotlivých zainteresovaných ZO, shromažïování informací o lokalitách a jejich havarijních plánù a koordinace spolupráce potápìèù se Speleologickou záchrannou službou.Tyto priority stanovilo pøedsednictvo jako náplò èinnosti pro budoucí speleopotápìèskou komisi. Pøi pohledu na seznam jejích èlenù vìøím, že spelopotápìèi již nebudou pro mnoho èlenù tajuplnou komunitou, ale stanou se opìt viditelnými èleny spoleènosti. Zajisté jste si také všimli, že další drobné zmìny doznaly èlenské legitimace a dá se øíct, že již pùsobí solidnìji, než verze první. Po vyøešení problémù

s èlenskou databází a po jejím dobudování by další verze prùkazek mohly vypadat ještì lépe. Podstatné však podle mého soudu není až tak to, jak vypadají prùkazky, ale zejména, co pøineslo zavedení nového systému jejich vydávání. A to je pøedevším dodateèné vybrání nedoplatkù na odvodech z èlenských pøíspìvkù v neuvìøitelné výši 140 000 ,– Kè, podstatné zlepšení platební morálky obecnì a koneènì i jasný pøehled o tom, kolik má ÈSS, nebo kterákoliv ZO vlastnì èlenù! Tyto skuteènosti spoleènì s faktem, že jsme opìt po nìkolika letech dostali grant MŽP na letošní Speleo nám dovoluje pomýšlet i na vydávání dalších titulù v knihovnièce ÈSS, nebo pøípadnou podporu nìkterých Vašich zajímavých projektù. V prùbìhu jara nám také øádnì hnul žluèí místopøedseda ODS Miroslav Beneš, který nás v Lidových novinách oznaèil, spoleènì s dalšími obèanskými sdruženími, za ekologické aktivisty. Speleo pøetiskuje moji reakci na tyto nehoráznosti zaslanou ODS a redakci LN . Bohužel, LN názory „ekologických aktivistù“ asi neotiskují a pan Beneš mi v odpovìdi sdìlil, že o Èeské speleologické spoleènosti nikdy nikde nemluvil a že to všechno je dezinformace ze strany Lidových novin. Vskutku odpovìï hodná politika. Na závìr Vám pøeji krásné léto, spousty nevšedních a zajímavých zážitkù z letních výprav a šastné návraty do rodných konèin. Sepsal Zdenìk Motyèka

Opravdu prostøedí pro život? Pøedvolební boj zaèal a jednotlivé politické strany lákají nás volièe všelikerými zpùsoby. Nìkdy vyzývají, èasto ubezpeèují, ale vìtšinou slibují, jak že se to budeme mít za jejich vládnutí dobøe. V záplavì pøedvolebních hesel mne ovšem nedávno zaujalo heslo ODS – prostøedí pro život. Ne snad proto, že by neznìlo logicky èi slibovalo nemožné, ale v kontextu nedávného vyhlášení pana místopøedsedy ODS Beneše, týkajícího se omezení práv ekologických organizací. Pan místopøedseda v èlánku z 20.3.2002, uveøejnìném v Lidových novinách konstatuje, že financovat ekologické aktivisty by rozhodnì nemìlo být úlohou státu, a rozhodnì není možné, aby se za peníze daòových poplatníkù aktivisté pøivazovali ke stromùm, nebo bránili výstavbì dálnic. Pomineme-li, že i tito lidé

mají právo na své názory a èasto nemají jinou možnost, než volbu takovýchto radikálních èinù k jejich prezentaci, lze v zásadì s tvrzením pana místopøedsedy souhlasit. Nelze ovšem souhlasit a nechat bez povšimnutí další tvrzení ve zmínìném èlánku, a to nejprve výèet „ekologických organizací“, kterým MŽP rozdalo 19 mil. korun a zejména tvrzení, že ochrana pøírody je vìcí øádnì zvolených zástupcù obèanù. V prvním pøípadì zde pan místopøedseda citoval organizace, aniž by se vùbec obtìžoval zjistit, co je jejich posláním a na co zmínìné peníze dostali. A tak zde napøíklad uvedl i Èeskou speleologickou spoleènost – obèanské sdružení, jehož cílem a posláním je prùzkum a výzkum jeskyní a krasových jevù. Více než tisíc èlenù Èeské speleologické spoleènosti tráví stovky a tisíce hodin pøi objevování,

2

prùzkumu a dokumentaci podzemních prostor a vytváøejí dobrovolnì a zadarmo pro nᚠstát nezanedbatelné hodnoty. Èleny tohoto sdružení jsou mimo jiné renomovaní odborníci na problematiku geologie krasových oblastí, speleologie a karsologie. Jejich pøirovnání k ekoteroristùm chápou mnozí jako urážku a jasnou deklaraci pøedstav ODS o fungování obèanské spoleènosti. Onìch zmiòovaných 79 tisíc korun, tolik kritizovaných panem Benešem, dostala ÈSS v øádném grantovém øízení vypsaném MŽP a jsou úèelovì vázány na publikaèní èinnost. Také pøedstavy pana místopøedsedy o ochranì pøírody výhradnì rukou øádnì zvolených zástupcù lidu je zavádìjící. Èlovìk nemusí být odborníkem na životní prostøedí, aby pøi bìžné procházce v pøímìstském lese zjistil, jak žalostnì nízké je

veøejné povìdomí o vlivech èlovìka na pøírodu. Každý, by sebelepší úøedník èi demokraticky zvolený zástupce lidu bude vždy jen nástrojem na eliminaci následkù poèínaní jiných lidí, ale stìží bude impulsem k odstranìní pøíèin takového poèínání. V souèasné dobì jsou takovým impulsem právì ony ekologické organizace, jejichž dobrovolné poèínání pøedevším na poli osvìty, èi konkrétních záchranných programù MŽP formou grantù podporuje. Pokud tohle pøedstavitelé ODS nechápou, stìží bude jejich volební heslo – prostøedí pro život, znít pro mne a podobnì smýšlející obèany vìrohodnì. Zdenìk Motyèka místopøedseda Èeské speleologické spoleènosti

Hudba v království ticha Motto: Jeskynì jsou jako housle – pohladí duši, potìší oko a rozezní struny smyslu života. Díky skvìlým kamarádùm – jeskyòáøùm jsem poznal tyto velebné chrámy ticha a pokusil se je naplnit nádhernými melodiemi hudebních géniù. V úctì a s pokorou Jaroslav Svìcený

kámen, bláto èi vodní hladinu. Pokud se tyto pocity umocní hudbou, je zážitek o to pronikavìjší. Když jsem se seznámil s naším houslovým virtuózem Jaroslavem Svìceným, netušil jsem, že jednou vznikne nahrávka vìnovaná jenom a pouze jeskyním. Právì spatøilo svìtlo svìta CD nazvané Music in the Kingdom of Silence. Kromì Vivaldiho Ètvero roèních období zde nalezneme i Bendovo Concerto in B. Akustika použitá pøi zpracování nahrávky byla sejmuta speciální technikou v hlavním dómu jeskynì Balcarky. CD je doplnìno 18–ti stránkovou bukletou vìnovanou jeskyním. Toto unikátní CD nebude zaøazeno do bìžné distribuce a je skuteènì exkluzívnì natoèeno a bude distribuováno pouze na jeskyních. Touto formou jej nabízíme všem zájemcùm z øad Èeské speleologické spoleènosti, jejich pøátelùm a známým. K dostání jsou za zvýhodnìnou cenu 250, – Kè u paní Jiøiny Novotné na sekretariátu ÈSS v Kališnické 4–6 v Praze 3 a nebo je možno je objednat na dobírku za 300, – Kè na e–mailové adrese novotna@nature. cz.

Když jsem poprvé pøed lety uslyšel v maïarské jeskyni Baradla zaznít tóny Bachovy varhanní fugy, zanechalo to ve mnì hluboký dojem. Dojem, který umocòoval celý zážitek z podzemních prostor. Pøi rekonstrukci Chýnovské jeskynì v osmdesátých letech jsem tento zážitek zprostøedkoval i našim návštìvníkùm. Od té doby mnoho správ veøejnosti zpøístupnìných jeskyní zavedlo živé èi reprodukované koncertování. Èlovìk by mìl zážitky vnímat maximem smyslù, kterými jej pøíroda obdaøila. V jeskyni vidí tvary a barvy, vnímá chlad a vlhko, cítí podvìdomì vùni kamene a hlíny a slyší zvuk kapek tøíštících se o

Speleofórum 2002 19.–21. dubna se v Rudici v Moravském krasu konal 21. roèník Speleofóra. Úèast byla rekordní – 210 platících úèastníkù + cca dalších 30–40 neplatících ze 40 ZO.

Pøedsednictvo udìlilo ocenìní za nejvìtší objev v ÈR v r. 2001 ZO 6–16 Tartaros za objevy na Lopaèi, za nejvìtší objev v zahranièí potápìèùm za další objevy na Skalistém potoce, jako nejlepší pøíspìvek do sborníku byly vyhodnoceny èlánky J.Bruthanse a O.Zemana Pøíspìvek k hydrologii Amatérské j. a

3

k otázce vzniku labyrintu v jeskyni a Stopovací zkouška ze systému Lopaèe a nové poznatky o ostrovsko-vilémovických vodách. Nejlepší pøednáškou se stala pøednáška M.Audyho Velebit, cenu divácké ankety dostala ZO 6–04 Rudice za videosnímek z Rudického propadání Ledové království. Zvláštní cena Speleofóra byla udìlena autorùm knihy Dolný vrch.

uzávìrce. Dùsledkem toho bylo, že korektury textu, lámání a pøíprava pro tisk se dìlaly ve fofru a ledacos mohlo dopadnout lépe, než dopadlo. Proto pro pøíští rok – zaènìte na pøíspìvcích pracovat s pøedstihem a snažte se dodržet termín uzávìrky – jinak vaše pøíspìvky nebudou otištìny. K zamyšlení – po odjezdu úèastníkù scházela na ubytovnì ètyøi povleèení. A podle zválených postelí tam spalo o šest lidí více, než bylo øádnì platících nocležníkù. Vše se samozøejmì muselo doplatit. Doufám, že Ti, kterých se to týká, se zastydí alespoò dodateènì.

Sborník Speleofórum si mùžete koupit na sekretariátì za 120,– Kè. Existuje i jako CD za stejnou cenu. Poznámka pro autory pøíspìvkù: letos pøicházely pøíspìvky do sborníku ještì hluboce po

J. Novotná

Odvody 5–06 Orlické hory 6–06 Vilémovická 6–27 pøi NP Podyjí 6–29 Stalker

POZOR – k 30. èervnu t. r. neodvedly na b. ú. ÈSS podíl z pøíspìvkù na r. 2002 (tudíž nedostaly legitimace) následující ZO: 1–09 Niphargus 1–10 Speleoaquanaut 3–04 Západ

a individuální èlenové: Honèová, Chvalina

Oprava ze Spelea è. 34 Na str. 8 u obr. 1 chybí legenda: 1) – bazální devonské klastické souvrství, 2) – slepence myslejovického souvrství, 3) – vápence vilémovické, 4) – písèité vápence, 5) hostìnická vápencová brekcie, 6) – bøidlice bøezinské. Èísla v mapce: 1 – ponor III, 2 – Ochozská j., 3 – j. Pekárna, 4 – j. Netopýrka.

4

DOMÁCÍ

LOKALITY

Geofyzikální a geotechnická mìøení v Holštejnské jeskyni

P. Kalenda1 – J. Kuèera2 – R. Duras3 CoalExp, Kosmonautù 2, 700 30 Ostrava 3; 2Liptaòské nám. 3, 708 00 Ostrava – Poruba 3 Geotest a. s., 28. øíjna 287, 702 00 Ostrava

1

Úvod V sv. èásti Moravského krasu, v oblasti styku vápencù a nekrasových hornin spodního karbonu – kulmu, se nachází u obce Holštejn øada propadání povrchových vod do podzemí (viz obr. 1). Tato oblast byla zøejmì pøed badenskou transgresí vtokovou oblastí toku, který protékal podzemím Moravského krasu (Zámek 1996). Jedním z hlavních propadání tìchto vod mohla být jeskynì Holštejnská (Otava, Vít 1992). Nìkteré z pøedbadenských jeskyní byly opìt po ústupu Obr. 1: Mapka severní èásti Moravského krasu Fig. 1: Map of the northern part of the Moravian Karst

5

Obr. 2: Schéma registraèních bází a odpalových bodù a zjištìné hloubky dna jeskynì Fig. 2: The scheme of registration bases and blasting points and detected depths of cave bottom

6

badenského moøe propláchnuty a využity pro podzemní vodní toky Punkvy a jejích zdrojnic. Jeskynì Holštejnská je dnes jedním z nejlepších pøíkladù paleojeskynì vyplnìné sedimenty a tím fosilizované ve smyslu Bosáka a kol. (1989). Její prùzkum probíhá dosud zejména technickými prostøedky – ražením štol a prorážek ve štìrkopísèitých sedimentech pod stropem jeskynì s cílem zjistit její prùbìh a rozmìry. Pøestože bylo vyhloubeno nìkolik svislých sond, nebyla dostateènì zjištìna její zasedimentovaná hloubka plošnì a tím úroveò erozního dna pøed akumulací sedimentù. O zjištìní hloubky dna se pokusil v pokusných mìøeních tým soukromých geofyzikù a v roce 1999 promìøil koncovou èást dosud známé èásti Holštejnské jeskynì pomocí seismického reflexního

mìøení (Kalenda, Kuèera 1999). Na toto mìøení navázalo v roce 2000 geofyzikální elektroodporové mìøení metodou VES a geotechnické mìøení penetraèní metodou. Pøestože ze severní èásti Moravského krasu jsou známa geofyzikální mìøení pro sledování vodivých zón (Hašek 1966; Hašek a Štelcl 1973; Hašek a kol. 1988), nebo za úèelem zjištìní hloubky suového kužele v Macoše (Beneš 1995; Kadlec a Beneš 1996; Kadlec a kol. 2001) nebo hloubky dna poloslepých ponorových údolí v Holštejnì nebo Sloupu pomocí tíhových mìøení a VES (Beneš 1994; Kadlec 1995, 1997), nebo tíhová mìøení nad jeskynìmi (Tomek 1971), žádná z tìchto mìøení nebyla provádìna pøímo v jeskyni.

Obr. 3: Schéma rozmístìní sond VES a penetrace Fig. 3: Scheme of the VES configuration and penetration

7

Seismické mìøení Seismické mìøení bylo projektováno v oblasti jejího dnešního známého ukonèení (dosažená prokopaná vzdálenost) v oblasti prorážek XVI, XVII a XVIII spolu s hlavní chodbou (viz obr. 2). Pro seismické mìøení byla použita 16 kanálová digitální seismická aparatura LAP–15 (výrobce CoalExp, Dr. P. Kalenda), geofony typu SAC–1A s citlivostí 90Vs.m-1 (výrobce CoalExp, Dr. P. Kalenda) a 10 kg kladivo se spínaèem, který byl pøipojen na 1. kanál aparatury. Zbývajících 15 kanálù aparatury bylo mìøicích. Aparatura byla nastavena na vzorkování 4000 Hz s délkou záznamu 1536 vzorkù. Na tøech základních na sebe kolmých profilech podél hlavní chodby (profil è. 3), rozrážky XVI (profil è. 1) a rozrážek XVII a XVIII (profil è. 2) byly rozmístìny snímaèe s krokem 2 m v rozrážkách a 3 m na hlavní chodbì, což umožnilo stanovit

hloubky pravdìpodobného dna Holštejnské jeskynì na ploše cca 20 x 30 m s hustotou 1 bod na 15 m2. Výsledky seismického mìøení ukázaly, že pomocí úderové seismiky by bylo možno spolehlivì stanovit odrazy seismických vln z hloubek 30– 40 m. Metodu spoleèného reflexního bodu pøi úderu uprostøed mìøicí báze nebylo možno použít vzhledem k vysokému rušivému vlivu zvukových vln, šíøících se chodbami. Jako jedinou použitelnou metodou se ukázala metoda reflexe, kdy „odpalový“ bod ležel na jiném profilu na stìnì jeskynì, kdy byly eliminovány rušivé zvukové vlny a získána dostateèná energie vln, procházejících sedimenty. Výsledky ukázaly, že pokud interpretujeme sedimentární výplò prostøedí homogenním izotropním materiálem o známé rychlosti, zjištìné na povrchu sedimentu v horizontálním smìru, pak by hloubky reflexních bodù, pravdìpodobnì dna

Obr. 4: VES 5, 6, 7 Fig. 4: VES 5, 6, 7

8

Obr. 5: Schématický podélný profil Holštejnskou jeskyní Fig. 5: Schematic longitudinal section of the Holštejnská Cave do Holštejnské jeskynì. Støedové body profilù VES byly rozmístìny v poøadí od vchodu do jeskynì Nezamìstnaných VES1, VES7, VES3, VES2, VES4 a VES6. VES8 byla umístìna v blízkosti bývalého vchodu do Holštejnské jeskynì (viz obr. 3). VES1, VES2, VES3, VES4 a VES8 byly orientovány ve smìru tunelu jeskynì a ostatní VES byly orientovány kolmo na smìr jeskynì. VES4 – 8 byly tøíelektrodové se vzdálenou elektrodou, VES1 – 3 byly v klasickém ètyøelektrodovém uspoøádání. Výsledky VES1 a VES3 nejblíže vchodu do jeskynì neukázaly pod vodivìjší vrstvou o mocnosti cca 1,2 resp. 1,6 m žádnou významnìjší hlubší vodivìjší vrstvu, takže odpor štìrkopísku splýval v hloubkách s odporem vápencù a rozhraní mezi nimi nebylo možno interpretovat. V tìchto místech jsou pravdìpodobnì štìrkopísky na bázi nezvodnìné. VES7, která ležela mezi VES1 a VES3, ale byla orientována kolmo na smìr chodby, ukázala zøetelnì rozhraní vodivìjší vrstvy a nevodivého poloprostoru v hloubce 5,5 m. Tato hloubka však nemusí odpovídat rozhraní sedimenty – vápence, protože nezvodnìlé

jeskynì, byly v hloubkách cca 20 – 25 m pod stropem jeskynì, tedy v nadmoøské výšce cca 450 m n. m. Pokud bychom sedimentární prostøedí modelovali transverzálnì-izotropním nebo gradientovým vrstevnatým prostøedím, pak by skuteèné hloubky reflexních bodù byly menší než 20 m pod stropem jeskynì, pravdìpodobnì v hloubce cca 15 – 20 m. Elektroodporové mìøení Elektroodporové mìøení metodou vertikálního elektrického sondování (VES) v klasické ètyøelektrodové verzi nebo s jednou vzdálenou elektrodou bylo projektováno v rozsahu celé dnes pøístupné Holštejnské jeskynì v místech, kde bylo možno rozmístit proudové a mìøicí elektrody na vzdálenost alespoò 50 m, aby byl dosažen hloubkový dosah minimálnì 25 m (viz obr. è. 3). Pro toto mìøení byla použita aparatura Rezistar výrobce Geofyzika Brno a. s., zapùjèena Geotestem Ostrava a. s. Krok mìøení (AB/2) byl standartní od 0,6 m do 100 m (na profilech podél hlavní chodby). Vzdálená proudová elektroda byla umístìna ve vodivé zónì v Podhradním ponoru, vzdáleném 300 m od vstupu

9

štìrky mohou mít také vysoké zdánlivé odpory. Sondy VES2 a VES4 hloubìji v jeskyni naproti tomu již na bázi profilu v hloubkách cca 12 resp. 22 m ukazovaly nízkoodporovou vrstvu nad nevodivým poloprostorem. Zde jsou štìrkovité sedimenty na bázi pravdìpodobnì již zvodnìné. Interpretace všech sond, kolmých na podélný profil jeskynì, byla jednodušší a výraznìji se projevilo rozhraní štìrkopísky – vápence (viz obr. 4). Nejvýše se projevilo toto rozhraní v místì sondy VES7 (cca 5,5 m). Hloubìji se projevilo na sondách VES4 (20 m), VES5 (22 m) a VES6 (22 m) a VES8 (20 m). Celkovì se projevil sklon báze sedimentù jeskynì od sz. boku jeskynì k jv. boku jeskynì a od vchodu k dosud známému konci jeskynì. Interpretované hloubky dna odpovídají seismickému mìøení a jsou v hloubkách 15 – 22 m.

jemnìjší písèité až písèitojílovité sedimenty. Pod tìmito sedimenty byla cca 1 m mocná poloha hrubìji zrnitého materiálu, pod kterou se opìt nacházely jemnìjší sedimenty (písky až jíly), pøecházející v hloubce 5,5 m do štìrkovitého øíèního sedimentu. Protože poloha štìrkovitého materiálu pokraèovala i do vìtších hloubek, byla sonda ukonèena v hloubce 6,3 m. Dosažením hloubky 6,3 m bylo prokázáno, že je správná ta interpretace hloubek dna pomocí seismického, tak i elektroodporového mìøení, která ukazuje na hloubky dna vìtší než 7 m. U nìkterých sond VES nebylo možno rozlišit suché a nevodivé štìrkovité sedimenty od podložních vápencù a tím by došlo k mylné interpretaci menších hloubek dna jeskynì. Závìr Geofyzikální a geotechnické mìøení prokázalo, že Holštejnská jeskynì byla prùtokovou jeskyní, o èemž svìdèí øíèní valounové štìrkovitopísèité sedimenty, vyplòující vìtšinu dosud známého jeskynního profilu. V jednom místì u rozrážky è. XIV byl zjištìn písèitý až písèitojílovitý sediment do hloubek cca 5,5 m. Interpretace hloubek dna jeskynì pomocí reflexní seismiky ukázala na relativnì ploché dno v hloubkách 15 – 23 m pod stropem jeskynì. Interpretace elektoodporového mìøení metodou VES svìdèí pravdìpodobnì o místy zvodnìlém nebo zajílovaném dnu jeskynì v hloubkách okolo 20 m se spádem k jihu. Kombinace všech realizovaných metod pøinesla vìrohodné výsledky, pøestože penetraèní metoda nebyla vhodná pro štìrkovité sedimenty s velkými valouny kulmských drob, které pøevažovaly v celé Holštejnské jeskyni.

Penetraèní mìøení Protože jak seismické tak i elektroodporové mìøení je založeno na geologické interpretaci namìøených fyzikálních dat a v obou metodách mùže dojít a dochází ke zkreslování interpretovaných hloubek, ke kterým se vztahují namìøená data vlivem zvoleného rychlostního nebo odporového modelu, byla geofyzikální mìøení následnì doplnìna o geotechnické penetraèní mìøení. Toto mìøení je založeno na geologické interpretaci odporu, který musí být pøekonán pro prùnik ocelové tyèe sedimenty pomocí standardizovaných úderù. Pøestože štìrky a štìrkopísèité sedimenty s velkými valouny nejsou vhodné pro použití této metody, pøedpokládali jsme, že v nìkterých místech by se pod vrstvou štìrkù mohla nacházet vrstva lépe prostupných jemnìjších písèitých sedimentù, což se také potvrdilo. Penetraèní mìøení bylo projektováno v místech co nejblíže místu støedových bodù sond VES, avšak s co nejménì valounovým materiálem. Všechna penetraèní mìøení až na jedno potvrdila, že štìrkové sedimenty nejsou vhodné pro toto mìøení a vìtšina sond byla ukonèena v hloubkách 1 – 2,3 m poté, kdy penetraèní špice na èelbì sondy narazila na vìtší kulmský drobový valoun, který nebylo možno prorazit nebo obejít. Pouze jediná sonda è. 14 u rozrážky XIV (viz obr. 5) byla založena v místech s písèitými sedimenty a dosáhla hloubky 6,3 m, kde byla ukonèena v hrubozrnìjších sedimentech. Tato sonda ukázala, že do hloubky 3 m se nacházely

Literatura: Bosák P., Horáèek I., Panoš, V. (1989): Paleokarst in Czechoslovakia. – In: Bosák P. et al. (eds.): Paleokarst: a systematic and regional review: 107-135. Academia, Praha Beneš V. (1994): Geofyzikální mìøení v Holštejnském a Sloupském údolí v Moravském krasu. – MS, arch. Èes. geol. Úst.: 1–29. Praha. Beneš V. (1995): Geofyzikální mìøení v propasti Macocha v Moravském krasu. – MS, arch. Èes. geol. Úst.: 1–21. Praha. Hašek V. (1966): Zpráva o geoelektrickém mìøení ve Sloupském údolí Moravského krasu. – MS,

10

arch. Geogr. Úst. ÈSAV v Brnì: 1–6 + 3 pp. Brno. Hašek V., Štelcl O. (1973): Nìkteré výsledky geofyzikálního výzkumu Moravského krasu. – Ès. kras, 24: 37–51. Hašek V. a kol. (1988): Výsledky geofyzikálního výzkumu v okolí propasti Macochy v Moravském krasu. – Ès. kras, 39: 35–50. Kadlec J. (1995): Geofyzikální mìøení ve Sloupském a Holštejnském údolí. Kadlec J. (1997): Reconstruction of the development of semiblind ponor valleys in Moravian Karst based on geophysical surveying, Czech Republic. – Proc. 12th Internat. Congr. Speleol., La Chaux–de–Fonds, Switzerland, 1: 387–390. Kadlec J., Beneš V. (1996): Jak vznikla Macocha? –

Speleo (Praha), 23: 5–17. Kadlec J. a kol. (2001): Cenozoic history of the Moravian Karst cave systems, Czech Republic. – Proc. 13th Internat. Congr. Speleol., Brasilia. Kalenda P., Kuèera J. (1999): Seismické mìøení v Holštejnské jeskyni. – Estavela, 3/99: 23–26. Otava J., Vít J. (1992): Paleohydrography of the northern tributaries of the Punkva river reconstructed from the analysis of cave sediments. – Scripta geol. 22, Fac. Sci. Mas. Univ. Brno. Tomek È. (1971): Detailní tíhové mìøení na vápencové lokalitì Mladeè. – MS, arch. Geofyzika Brno. Geofond. Zámek E. (1996): Hydrografické pomìry jeskynì Nová Rasovna. – Speleo (Praha), 22: 15–19.

Penetraèní mìøení a nivelace v jeskyni 561A P. Kalenda – J. Kuèera – R. Duras

Ve dnech 15. –16. 12. 2001 probìhlo v jeskyni è. 561A/I v Lipoveckém lomu Velká dohoda penetraèní mìøení a nivelace stropu, které mìlo za cíl zjistit spádové pomìry stropu a dna jeskynì a urèit tak pravdìpodobný smìr odvodòování. Toto neobvyklé mìøení bylo uskuteènìno výjimeènou shodou okolností, kdy Jiøí Mouèka (2001) tuto

jeskyni znovu objevil a  realizoval zde prùzkum pomocí výkopových prací po témìø 50 letech od jejího prvního zamìøení (Fabík 1954). Poskytl nám mapovou dokumentaci, kterou zde pøetiskujeme (viz obr. 1) i starší podklady M. Fabíka. Sdìlil nám i doposud nepublikované stáøí sedimentù u nynìjšího vchodu jeskynì 0,8 – 1,1 mil. let (Kadlec - ústní

Obr. 1: Plánek jeskynì 561A se zakreslením sond a nivelaèních bodù Fig. 1: Plan of Cave No. 561A with excavations and nivelation points

11

Obr. 2: Podélný profil jeskyní Fig. 2: Longitudinal section of the cave sdìlení). Penetraèní mìøení bylo uskuteènìno v 9 bodech jeskynì (viz obr. 1). Hustota mìøení byla omezena výškou stropu. Penetraèní mìøení ukázalo na pomìrnì homogenní písèité sedimenty v celém profilu jeskynì, které se ve vìtší vzdálenosti od vchodu stávaly ménì prùchodné pro penetraèní hrot vlivem sintrových poloh o stále vìtších mocnostech a poètu. Penetraèní sondy è. 2 a 3 se proto vlivem mocných sintrových poloh nedostaly až na skalní dno, ale byly ukonèeny v sintrech, což bylo zøejmé z poètu úderù, kdy jsme potøebovali na postup o 10 cm (i více než 100 úderù 10 kg závaží z výše 0,5 m). Skalní dno se vždy projevovalo okamžitým zastavením postupu hrotu do hloubky a „zvonìním“ a vibracemi penetraèního soutyèí. Vzdálenost mezi penetraèními sondami byla 2 – 8 m, takže bylo možno dobøe korelovat jednotlivé vrstvy v profilu (viz obr. 2). Nivelace poèvy vykopaného profilu a stropu mìøení byla provedena ve 4 postupových bodech od

základního bodu u vchodu do jeskynì (495,61 m n. m. ) se zpìtným uzavøením nivelaèního polygonu a v dalších 6 bodech v blízkosti ústí penetraèních sond (viz obr 2). Chyba uzavøeného polygonu byla 1 cm, což odpovídá chybì mìøení na jednotlivých bodech 0,5 cm. Nivelaèní mìøení prokázalo, že strop klesá smìrem ke vchodu, což je v souladu s penetraèním mìøením, které prokázalo pokles dna jeskynì i sintrových poloh stejným smìrem. Na závìr bychom chtìli podìkovat Jiøímu Mouèkovi za spolupráci a poskytnutí ústních i písemných podkladù pro realizaci mìøení. Literatura: Fabík M. (1954): Jeskynì v Lipoveckém lomu. – Ès. kras, VII, 8. Brno. Mouèka J. (2001): Jeskynì è. 561A v Lipoveckém lomu Velká dohoda. – MS, arch. Mor. Speol. klub Holštejn.

12

Výzkum odtokových cest od ponorù Hostìnického potoka a Hádecké Øíèky za nízkých prùtokù Jan Himmel (ZO 6 – 11 Královopolská)

Ve dnech 11.–14. èervence 2001 byla provedena kombinovaná stopovací zkouška od ponorù Hostìnického potoka a Hádecké Øíèky za úèelem zjištìní tvaru koncentraèních køivek ve výtocích Øíèky, z nichž by vyplynul charakter vodních trativodù a jejich použití odtokovými vodami za velice nízkého vodního stavu. Hostìnický potok zavodòoval pouze propadání I, kde 11. 7. byl jeho prùtok 0,75 l.s –1. V 9.30 hod. bylo do Hostìnického propadání I vlito 400 g rozpuštìného fluoresceinu. Po veèerní srážce se vodnost potoka zvýšila na 2,2 –2,3 l.s–1 a tento prùtok trval další den. Na Hádecké Øíèce byly aktivní pouze ponory B (2,8 l.s–1) a C (1,1 l.s–1) . Dne 12. 7. byl do ponoru C vpraven roztok 40 kg chloridu sodného. Odezvu obou stopovaèù ve výtocích Øíèky podává graf. První bylo zaznamenáno barvivo fluorescein ve vodì Øíèky I, které se objevilo po 40 hodinách po aplikaci do Hostìnického propadání I . Koncentrace fluoresceinu narùstala po dobu ètyø hodin z hodnoty ponìkud vyšší než 10–9 g.l–1 na hodnotu vyšší než 10 –7 g.l –1, tedy o dva øády. Koncentraèní vrchol se držel na stejné výši po dobu

tøí hodin, pak následoval výrazný avšak pozvolnìjší pokles koncentrace. Fluorescein ve výtoku Øíèky II nebyl vyhodnocován. V obou výtocích však byla vyhodnocována køivka prùbìhu chloridu sodného od ponoru Øíèky C. Shodou okolností a dobrým odhadem prùtokových pomìrù se zvýšení vodivosti vody dostavilo již 3 hodiny po pøíchodu fluoresceinu, t. j. 16 hodin po vpravení stopovaèe do ponoru. Koncentrace chloridu sodného dosáhla vrcholù za 21 1/4 hod. ve výtoku Øíèky I. Postupová rychlost v neznámém trativodu pøivádìjícím vodu k vývìru Øíèky I byla 0,019 m.s – 1 . Protože tento trativod je zøejmì až do oblasti Hádecké estavely využíván též vodami Hostìnického potoka od propadání I, který se v oblasti estavely napojuje na podzemní odvodòovací systém Hádecké Øíèky, lze z odhadnuté doby potøebné k dosažení Hádeckého odvodòovacího systému pøi shora uvedeném nízkém prùtoku 1,1–2,8 l.s –1 vypoèítat pøibližnou hodnotu postupové rychlosti podzemního Hostìnického potoka na 0,015 m.s –1. Doba prùtoku vrcholné koncentrace trvala ve výtoku Øíèky I jenom velice krátce, po 15 minutách zaèala koncentraèní køivka chloridu sodného mìøená

13

nepøímo jako specifická vodivost vody opìt klesat. Køivka poklesu koncentrace byla pozvolnìjší než její nábìh. S odstupem 30–35 minut probíhala soubìžnì koncentraèní køivka též ve výtoku Øíèky II vzdáleném 150 m níže po proudu povrchového toku Øíèky. Graf podává prùbìh obou køivek, køivka výtoku Øíèky II je charakterizována vyššími hodnotami vodivosti. Tento jev zpùsobuje silnìji mineralizovaná krasová voda, která se v úseku mezi obìma výtoky pøipojuje k podzemnímu trativodu od bifurkace u vývìru Øíèky I. Pomìr obou vod je 53 % vody podzemní Øíèky a 47 % vody neznámé mineralizované. Odvodní schopnost trativodu od

Z AHRANIÈNÍ

výtoku Øíèky I k výtoku Øíèky II je 12–19 l.s–1. Jak bylo uvedeno, zkouška byla realizována za velice nízkých prùtokù, které ve vývìrové oblasti byly definovány vývìrovou kapacitou obou výtokù. Výtok Øíèky I mìl prùtok vyvìrající vody 5–8 l.s–1, výtok Øíèky II mìl 35 l.s –1 . Celkový prùtok povrchové Øíèky pod vývìrovou oblastí byl 55 l.s–1, povrchové øeèištì Øíèky pøed vývìry bylo suché. Podle tvaru koncentraèních køivek ve vývìrech Øíèky nejsou na podzemním trativodu v celém úseku od Hostìnického propadání I a v trativodu Hádeckého odvodòovacího systému žádné vìtší akumulace jezerního typu, jedná se o trativod menších dimenzí.

AKCE

Julské Alpy „2001“

Radko Tásler – Jiøina Novotná Již po øadu let jsme pravidelnì dostávali od správy Triglavského národního parku povolení na speleotábory vždy v místech prùzkumu. Letos tomu tak poprvé nebylo. Proti prvnímu dùvodu jsme nemohli nic namítat. Oblast Velika Vrata nad Dolinou Triglavskich jezer je údajnì monitorovaná a tábor je nežádoucí. Škoda jenom, že bylo rozhodnuto asi pouze „úøednicky“. Nᚠtábor mìl totiž být za opravenou salaší na plošinì plné kopøiv a rumištní vegetace. Druhý dùvod pro neudìlení byl závažnìjší a je k zamyšlení, i když zde byla uplatnìna „kolektivní vina“. V zamítavém dopise se hovoøilo, že s èeskými jeskyòáøi jsou špatné zkušenosti, že táboøí na èerno, akcí se zúèastòují i turisté nepodílející se na prùzkumu, že se chovají k pracovníkùm správy TNP arogantnì, že po sobì zanechávají odpadky atd. Proti tomuto dùvodu jsme se ohradili, ale odpovìï dosud nepøišla. Myslím, že do Julských Alp vyráží

každý rok mnoho èeských jeskyòáøù a turistù a každý by se mìl zamyslet nad tím, zda se zde skuteènì chová tak, jak má. Pøíznaèné pro celou letošní akci díky nepovolení tábora byly ranní otravné, až tisícimetrové výstupy na bádalištì a noclehy v kempu, což vzhledem k pøítomnosti hospody bylo pomìrnì nákladné. Na placky mezi sedlem Velika Vrata a vrcholem Kal (západnì od Koèi pri Triglavskich jezerich), které z dálky pøipomínaly mohutné bílé dorty, jsme dorazili zplavení a upeèení. Obléci se do overalù a plné polní vyžadovalo znaèné morální úsilí. Slunce pražilo do holých vápencových ploten, rozbrázdìných mìlkými žlábky, slévajícími se do mohutnìjších žlabù, které konèí v rùznì hlubokých, ostrých a èlenitých škrapech. Pøi loòském orientaèním prùzkumu Radko zalezl do jednoho z rozmìrnìjších šachtovitých

14

škrapù a nadšenì vykøikoval na povrch cosi o pøehluboké, alespoò 40 metrové šachtì konèící vodní plochou. Protože to bylo tìsnì pøed odjezdem a nebylo delší lano, byl podrobnìjší prùzkum odložen na pøíští akci. Ovšem rok je dlouhá doba, pamì vìc ošidná a díry jedna jako druhá. Vyvstal pøed námi drobný problém: která je ta pravá? Hluboce pøesvìdèeni o své pravdì jsme nahnali nejmladšího Zahráïu do první šachty. Když ani po té, co za ním do díry slezl Radko, se nepodaøilo objevil hledaný prùstup do podzemí, pøiznali jsme porážku a hledali jinde. Na podruhé to vyšlo. Propast jsme oznaèili VV–01 a ústí pøedstavuje rozmìrný šachtovitý škrap se snìhem a sutí na dnì. Puklinové ústí druhé šachty je ukryté v boku snìhem èásteènì vyplnìného dna první šachty. Druhá šachta je krásnì tvarovaná, nahoøe jasnì èoèkovitého tvaru, dolù se mírnì rozšiøuje a pøechází do spíš kruhovitého profilu. V hloubce 52 m v podstatì konèí vodorovnou etáží o prùmìru asi 5 m s louží vody až 3 cm hlubokou. Pak ještì odskok asi 5 m dolù zúženým profilem a dál už vede jen neprùlezná svislá puklina bez známek prùvanu. Po té, co se nám na platu pod Kalem nepodaøilo proniknout dál v loni objevené propasti, rozhodli jsem se pokusit o úspìch na vzdálenìjší stranì krasového plata, pøímo pod vrcholem Kalu. Unaveni pøedstavou na další výstup po stejné trase jsme podlehli Pavlovu nadšení a vydali se k cíli jiným údolím po zvolna mizející pìšinì. V závìru údolí postupnì narùstal strmý skalní stupeò. Pavel nezaváhal a vyrazil vpøed s tvrzením, že „musíme najít slabé místo stìny“. Kupodivu se podaøilo. O další zpestøení se postaral Gumák, který na hranì planiny odhodil batoh, prohlásil, že si musí seøídit výškomìr a s pohledem upøeným na neviditelný vrchol Kalu, halený hustým mraènem, v tomto nenávratnì zmizel. Odepsali jsme ho a dali se do bádání. Zprvu nadìjnì se tváøící silnì seškrapovatìlé plato mnoho úspìchù nepøineslo, pouze nepøíliš hluboké, rozlámané díry, v místních podmínkách spíš škrapy. Speciálním pøekvapením byla horizontální chodba, dlouhá tak 200 m, neustále se mírnì rozšiøující a zvyšující, s prùvanem vanoucím ven z jeskynì. Naneštìstí to byl objev typu „tudy cesta nevede“. Objevitelskému nadšení se z boku chodby vplazil do cesty velice živý kamenný zával. Radko se jím sice prodral pouze s natrženým oboèím, ale po pár metrech postup uzavírala další hromada

kamení. Chodba zøejmì vede pod nìkterý z vìtších propadù vyplnìných sutí a snìhem. Na zmapování bohužel nezbyl èas ani morální síly (další den se na kopec již nikomu nechtìlo). Dalším z cílù naší letošní expedice bylo dokonèení prùzkumu ledovky GL 2 na planinì Golobar (viz Speleoforum 2001). V pozdním odpoledni se Tásleøí teréòák vykolíbal kamenitými serpentinami do sedla Zapleè. Mraky, navìšené na okolním horách, budily dùvodné obavy, že dosavadní pìkné poèasí už dlouho nevydrží. Pøes nìkolikerá kraví dvíøka jsme se probojovali na pastviny za sedlem, odkud zaèíná stezka vedoucí na planinu Golobar. Nestavìli jsme stany, ale rozložili jsme se na staré cestì vedoucí bukovým lesem k rozvaleným váleèným bunkrùm. Plamen høbitovní svíèky, kterou Gumovka dostala od galantních mužù k narozeninám, se chvìl v závanech vìtru a blikotal po hladkých kmenech okolních stromù. Narozeninové hodování ukonèilo blížící se hømìní, které nás zahnalo do blízké, témìø neznièené štoly, kde jsme se, k našemu štìstí, mohli víceménì rovnì poskládat na podlahu mezi opadané balvany. Po ránu jsme se vydali do akce. Pohánìla nás  6 ƒ

6

6 6 6



6

6



99

99UDWD.DO -XOLMVNH$OSH 3

*36 1ƒ (ƒ PDVO

ƒ



ƒ

P



P

1RYRWQê07iVOHU5'UDJRXQ- &]HFK6SHOHRORJLFDO6RF$OEH LFH

15

*/



3O*ROREDU.UQVNRSRJRUMH -XOLMVNH$OSH *36 1ƒ

1

(ƒ PDVO

ƒ 



3 3

6

6

6

3 6 6

 

/ / /

/ /

/

/

/

/

/

/ /

/

/

/

6

/



/

/ /

3

/

/ /

6

/

/

/

/

/

/

/

/ /

/



/

/ /

/

/ /

(

/

6

/

/

/ /

/ /



P

/ /

/ /

3

/



/

P



/ /

/

/

3

/

/

P /

Obr. 1: Korozní tvary povrchu vápencù - meandrující žlábkové škrapy Fig. 1: Corrosional relief of limestone surface – meandering Rillenkarren

P

/ 

/

/

/ 1RYRWQê01RYRWQi-7iVOHU37iVOHU5 &]HFK6SHOHRORJLFDO6RFLHW\$OEH LFH

zvìdavost, jestli delší lano letos umožní sestup do pokraèování propasti, které pøece v tak rozmìrné a nadìjnì vykroužené šachtì, do prèic, musí být. Míjeli jsme vykotlaný strom, který hlasitì skøehotal. Ve svìtle baterky se v jeho dutinì objevily chvìjící se vousky a veliké, kulaté oèi. Místní plch jasnì vyjadøoval, co si o nás myslí. Mírnì stoupající stezka nás zavedla k loòskému táboøišti, pokraèovala výš lesem a napojila se na kamennou vojenskou cestu. Po loòských zkušenostech jsme zavrhli závìreènou Gumákovu zkratku pøes kleè proti srsti a tak jsme za chvíli vybalovali vìci u díry GL 2, jejíž ústí je ukryto pod vìtvemi dvou mohutných smrkù, rostoucích pøímo na jeho hranì. Hlasy a svìtýlka ètyø výzkumníkù postupnì zmizela v temnotì. Potrhané mraky ploužící se po úboèích hor, které po sobì zanechala noèní bouøka, se opìt spojily do odpudivé èernoty, zaèalo krápat. Ideální poèasí na prùzkum ledové díry. Bohužel, ani delší lano mnoho nepomohlo, díru se podaøilo prohloubit pouze o 15 metrù. Pánové se

vymlouvali na to, že Zahradníèek nemìl dostateènì trojúhelníkovitou hlavu a proto se ho nepodaøilo nacpat do evidentního pokraèování s velmi slabým prùvanem. Nepustilo ani další nadìjné místo, ukrývající se ve stìnì vstupní šachty, které zahlédl Radko pøi výstupu. Neukojený prùzkumník doruèkoval po skále až k oknu s úzkým prùlezem, odepnul se z lana a nalákal k sobì Zahradníèka. Prostor pod prùlezem sice vracel ozvìnu házených kamenù, ale po chvíli se zjistilo, že kameny se vrací do hlavní šachty. Zlomyslné kamarády sápající se po lanì vzhùru tak alespoò potìšil zajímavý pohled na dva jeskyòáøe bez lana, sedící v malém okénku uprostøed šachty a èekající, až k nim výstupové lano nìkdo pøiblíží. Propast GL 2 je nyní 101 m hluboká a pøedstavuje jednu mohutnou, zvonovitì se rozšiøující šachtu, zhruba od hloubky 50 m vyplnìnou ledem. Na dnì šachty je z jedné boèní korozivnì rozšíøené pukliny vysypaný malý suový kužel s kusy

16

døev. Pravdìpodobnì zde propast komunikovala s jinou dírou ve svahu pod ústím GL 2. Jeden z odpoèinkových dnù jsme vìnovali okouknutí následkù mury, která po loòských dlouhotrvajících podzimních deštích sjela z úboèí jedné z hor lemujících údolí, kterým vedla silnice pod Mangrt. Nepøedstavitelnì mohutná masa zvodnìlé zemì a kamení vymetla údolí do výšky mnoha metrù až na holou skálu a obohacená o roztøíštìné kmeny stromù sestupovala nezadržitelnì korytem potoka, pohlcovala silnici, mosty a domy. Nejvíce postižena byla vesnice Log pod Mangrtem, ležící na obou

bøezích potoka. Nejhorší škody byly již odstranìny, ale loòskou hrùzu pøipomíná velký štìrkový plac (v místech, kde stála èást vsi) lemovaný polozøícenými domy vyplnìnými hlínou a balvany až po støechy. Podrobnìji o muøe budeme informovat, pokud se nám podaøí získat podrobné materiály ze slovinského ministerstva. Popsaná akce se uskuteènila v období 24. 8–2. 9. 2001 a zúèastnili se jí: Jiøí Dragoun, Miloš Novotný, Jiøina Novotná, Pavel Tásler, Radko Tásler (ZO 1–11 a ZO 5–02). Závìr – jeskyòáøské úspìchy nic moc, ale alespoò jsme si to užili.

Zpráva o projevech krasovìní Bezingského ledovce (Kavkaz) Michal Filippi

období je takové, že ráno je jasno bez mrakù, po poledni, když výpar z Bezingského ledovce zesílí, se zaène vytváøet nízká oblaènost, která v podveèer nebo v noci pøinese srážky. Oproti ledovci Shkhelda (èti šelda) èi ledovci Irik–chat (èti iryk èat) na východním úboèí Elbrusu je prùzkum ponorù na

Z pohledu speleologie patøí Kavkaz mezi pohoøí, která mohou v budoucnu ještì pøekvapit. A nemusí to být jen ve vápencových oblastech s hlubokými propastmi – napø. v Kudarojském masivu, Bzybzském høbetu, nebo v masivu Arabika. Jak již bylo referováno (Filippi a Bruthans 2000) zajímavé krasové terény skýtají i kavkazské ledovce. Bezingský ledovec (též Ullu–Èiran) je se svou délkou cca 12 km nejdelším ledovcem na Kavkaze. Jeho šíøka je cca 1 km. Tento ledovec vzniká ze dvou ramen, která vytékají z karù na bocích Bezingské stìny. Pøibližnì uprostøed pod stìnou se obì ramena stékají a ledovec pak pokraèuje údolím Bezingské kotliny (viz mapka). Stìny údolí jsou znaènì pøíkré a na bázi (resp. nad ledovcem) jsou tvoøeny suovými kužely, skalními osypy, fluviálními výplavovými vìjíøi a boèní morénou, která se objevuje pøi ústupu ledovce. Toto nesoudržné prostøedí je dùvodem èastým sesuvù a bahnotokù, které se pøedevším pøi vìtších srážkách vyskytují s mimoøádnou frekvencí. Øícení balvanù, drobné sesuvy a bahnotoky významnì pøetváøejí okrajové èásti ledovce a tím znemožòují prùzkumy ponorù horských bystøin, kterých stéká do údolí nìkolik. Bìhem dvoudenní návštìvy byly po noèních srážkách zaznamenány dva vìtší bahnotoky, z nichž jeden zcela zahradil døívìjší ponor a zmìnil trasu toku bystøiny, èímž zapoèal vznik nového ponoru na místì nìkolik metrù vzdáleném. Protože Bezingská stìna zavírající celé údolí pøesahuje vìtšinou 5000 m n. m. (o 700 m pøevyšuje boèní høebeny stìn údolí), je po celý rok pokryta snìhem a ledem a pravdìpodobnì vytváøí v údolí speciální mikroklima. Jak bylo patrné pøi návštìvì v èervnu (2001) èasté schéma dne v letním

17

bocích Bezingského ledovce nebezpeèný a vzhledem k jejich nestálosti (øícení portálù, aj.) i vcelku bezpøedmìtný. Bezingský ledovec má v 1. polovinì toku velmi mírný sklon, je pomìrnì rovný a jeho povrch je jen málo pokryt kameny (kromì jazyku støední morény). Teprve v dolní polovinì horninových úlomkù pøibývá až do souvislé vrstvy pokrývající led. Velikost úlomkù se pohybuje od jemného štìrku po kamenitou su a vzácnìji se vyskytují i bloky o objemu nìkolika m3. Horní èást ledovce (tìsnì po soutoku ramen) byla prohlédnuta jen zbìžnì pøed ústím do levého údolí pod prùsmykem Dychruauz. Zde ledovec pøekonává skalní stupnì, které se projevují jedním vìtším ledopádem se séraky a následnì plošnì nepøíliš velkým polem ledovcových trhlin bez významnìjších ponorù. Pozornost byla tedy soustøedìna na støední èást ledovcového splazu, pøedevším na jeho dolní polovinu. Zhruba od druhého kilometru ve smìru toku ledovce se zaèínají objevovat sítì menších kanálkù, které sbírají vodu z tajícího snìhu a ledu. Tyto nejprve rovné, posléze mírnì meandrující kanálky jsou zpoèátku jen nìkolik cm široké i hluboké a voda v nich proudí pomalu. Bìhem nìkolika vyšších desítek až nižších stovek metrù se kanálky postupnì spojují, rozšiøují a zahlubují se, obvykle do cca 1 m šíøky i hloubky. Pøed ponory se již voda pohybuje znaènou rychlostí a má znaènou transportní sílu (na dnì vleèe horninové klasty rùzných velikostí). Ponory mají zhruba kruhovitá až elipsovitá ústí a studòovitý (trubkovitý) prùbìh do hloubky, v horních èástech bývají nìkdy šroubovitì zatoèené. Na stìnách jsou obèas patrné ostré meèovité škrapy. Podle pozorování z povrchu se voda propadá až do hloubky nìkolika prvních desítek metrù, nìkdy pøímo, jindy pøes nìkolik schodovitých stupòù. Ponory tìchto menších tokù byly lokalizovány tam, kde koryto narazilo na pøíèné pukliny v ledu (èasto i zcela uzavøené) – voda s transportovanými klasty se na nehomogenitì pravdìpodobnì zaèala zahlubovat do evorzních hrncù a následnì ponorù (opuštìné, prùmìrem malé, ovšem i desítky cm hluboké kruhovité evorzní hrnce byly na povrchu ledovce na nìkolika místech nalezeny). Bylo pozorováno jakési „pirátství ponorù/ trhlin“, kdy došlo k opuštìní spodní èásti toku v dùsledku zahloubení nového ponoru výše proti smìru toku. Toto bylo pozorováno pøedevším ve spodní èásti ledovce na mohutnìjších tocích.

Prùzkum ponorù sestupem nebylo možno realizovat z dùvodù velkého množství proudící vody a nedostateèného vybavení. Dlouhé kanály odvádìjící vodu z povrchu ledovce do soustøedìných propasovitých ponorù nebyly zatím na nìkolika dosud navštívených ledovcích tak èasto pozorovány. V nìkterých pøípadech to mùže zpùsobovat zakrytost ledu vrstvou kamení, v pøípadì výše položených (tedy strmìjších a více rozpraskaných a navíc ménì odtávajících) ledovcù je zase povrchový odtok výraznì menší. Morfologie povrchu nejspodnìjší èásti Bezingského ledovce je mnohem èlenitìjší a má prudší sklon než èást horní. Vrstva štìrku a kamení je mocnìjší a místy se vytváøejí i vìtší štìrkové haldy. Na bocích je ledovec místy rozèlenìn (odtáváním, poklesy, aj.), na jiných místech je èásteènì pøekryt utuhlými bahnotoky. Koryta povrchových tokù jsou mnohem hlubší (dosahují i nìkolika metrù šíøky a hloubky). Mnohem výraznìjší je i meandrování, které se velmi podobá meandrování prudkých, rychle se zahlubujících tokù ve vápencích. Velmi èasté jsou rùznì zasedimentované relikty starších hlubokých koryt a již zmínìné „pirátství ponorù/trhlin“. Charakter èela Bezingského ledovce je velmi podobný ledovci Shkhelda a i dalším shlédnutým mírnì uklonìným kavkazským ledovcùm, které konèí v nadmoøských výškách okolo 3000 m n. m. Šikmo uklonìná (cca 70o) èelní stìna je odkrytá a z vrstvy kamení na povrchu ledovce po ní v dùsledku odtávání ledu kloužou kameny (pøes den prakticky nepøetržitì). Vývìrový portál zhruba uprostøed 30 m vysoké stìny má rozmìry cca 30 x 15 m (šíøka x výška). V okolí portálu byly v dobì naší návštìvy lemy trhlin a odlámané kry ledu ležely také v divoké øíèce vytékající z nitra ledovce. Stìny i strop klenby portálu pokrývají ledové fasety. Klenba vchodového dómu se však po 50ti m snižovala asi 0,5 m nad divoce zvlnìnou vodní hladinu. Závìrem možno konstatovat, že na kavkazských vysokohorských ledovcích se lze setkat s hojnými projevy krasovìní ledu. Vzdálenost ponorù do ledu od místa jejich spoleèného vývìru je nìkdy znaèná a mohla by slibovat zajímavé krasové prostory v podzemí. Letní období však není vhodné pro jejich prùzkum. Hodí se pouze pro zdokumentování povrchu a vyhledání pøípadných objektù pro další akci. Ta by mìla být asi plánována na pozdnì podzimní dobu, kdy nedochází k tání a systémem protéká ménì vody.

18

Literatura: Filippi M., Bruthans J. (2000): Co takhle na Kavkaz?, aneb jeskyòaøení ve 4000 m. n. m. – Speleo (Praha), 31: 12–15. Pecold L. (1999): Kavkaz. – Saft Ferak, Ppress: 1– 192. Summary: Abundant karst phenomena have been found on surface of the Bezingi glacier in Caucasus. Meandered notches and hollows fall into deep swallow holes of circular to elliptic shape. Subsurface karst hollows coupled with ponors of torrents into

the glacier flanks are also common, but not possible to explore because of frequent mudflows originated from incoherent material of border moraines. The subsurface karst phenomena have not been explored by reason of insufficient equipment, but distances among the ponors and the karst springs suggest potential interesting subsurface spaces. Nevertheless, the summer season is not suitable for speleological exploration, just for looking for objects for later action. Probably late autumn could be chosen for expedition pursuance.

Dokumentaèní údaje ze sledování koøenových útvarù v Nyáryho jaskyni (Západní Karpaty, Cerová vrchovina) Roman Mlejnek (ZO 5–07 Antroherpon)

Úvod První nález koøenových útvarù na území Slovenska uèinil autor èlánku 20.5.1998 (Mlejnek 1999, 2000). V malé èedièové jeskyni, ležící na okraji lávové plošiny Pohanský hrad, byly nalezeny dva koøenové stalagmity (výška cca 8,5 a 1,5 cm) a jeden stalagnát (výška 9,5 cm). Jeskynì s názvem Nyáryho jaskyòa patøí do geomorfologického celku Cerová vrchovina a podcelku Hajnáèska vrchovina. Koøenové útvary se dají èásteènì pøirovnat k malým stalagmitùm nebo stalagnátùm známým z krasových jeskyní. Útvary nalezené v Nyáryho jaskyni, tak jako i v nìkterých jiných státech (napø. Nìmecko, Èeská republika, Polsko), jsou však složené ze stromových koøenù (obr. na 3. stranì pøebalu). Jejich rùst probíhá proti zemské gravitaci i proti sytícímu skapu vody. Tím se jednoznaènì odlišují od koøenù, které obèas prorùstají (zvláštì ve vchodových èástech) i do jeskyní vápencových (obr. 1). Koøenové útvary nebyly zatím nalezeny v jeskyních krasových. Jsou známy z pseudokrasových terénù (pøedevším z pískovcových skalních mìst), které vykazují dostateèný úhrn atmosférických srážek. Objev v èedièové jeskyni z jižního Slovenska byl proto dalším cenným zjištìním. Koøenové útvary jsou unikátním živým fenoménem, a proto je velice dùležité jejich pravidelné pozorování a hlavnì dokumentace. Podrobné metodické pokyny dokumentace byly zpracovány Jiøím Kopeckým (Kopecký 1990, 1999) na pøíkladech koøenových útvarù z oblasti Broumovské vrchoviny. Pøi dokumentaci je sledováno množství údajù týkajících se nejen vlastního popisu útvarù, ale i jevù uvnitø jeskynì

(pøípadnì skalního pøevisu) a charakteru pøírody v okolí. Popisná (textová) dokumentace je doplnìna grafickou i fotografickou dokumentací. Po objevu v Nyáryho jaskyni se autor èlánku rozhodl lokalitu navštìvovat i nadále. K prvním pozorováním z roku 1998 pøibyla nová z let 1999 a 2000. Vzhledem k èasovým a technickým možnostem byly však vybrány pouze nìkteré typy sledování. Charakteristika dokumentace Pøi každé návštìvì byla mìøena teplota vzduchu v jeskyni jak na místì výskytu koøenových útvarù, tak i pøed jeskyní. Venkovní stanovištì mìøení bylo od hlavního vchodu jeskynì vzdáleno 15 m. Teplota v obou pøípadech byla mìøena 0,2 m nad zemí kalibrovaným obalovým teplomìrem mezi 10–11 hodinou. Pøi nìkterých návštìvách, zejména v zimním období, byly porovnávány teploty i s jeskynìmi okolními. Jednalo se o jeskynì: ¼adová trhlina, Šurický úkryt, Ståpová jaskyòa, Malá severná jaskyòa a Labyrintová jaskyòa. Všechny uvedené jeskynì se nacházejí rovnìž na plošinì Pohanský hrad. Pøi dokumentaci byly zapisovány i základní meteorologická pozorování v blízkém okolí, vztažená k datu návštìvy jeskynì. Pøi pozorování koøenových útvarù byla evidována pøedevším skapová voda (poèet kapek dopadajících na stalagmity za 2–3 minuty) a popis vzhledu v rùzných èástech roku (napø. v dobì sucha nebo pøi deštích ). Krátká charakteristika se zamìøila i na celkové klima v jeskyni. Nebyla opomíjena ani biologická sledování. Jednalo se jak o evidenci entomofauny celé jeskynì, tak i v bezprostøední blízkosti útvarù. Protože popisy koøenových útvarù i podrobný

19

popis Nyáryho jaskyne, vèetnì dendrologické situace v jejím nejbližším okolí, byly již zveøejnìny (Mlejnek 1999, 2000), nejsou obsahem tohoto pøíspìvku. Chronologický pøehled všech návštìv a výsledky jednotlivých sledování jsou pro pøehlednost zpracovány do tabulky. Závìr Sledování koøenových útvarù v Nyáryho jaskyni pøineslo øadu zajímavých poznatkù. Pøedevším bylo zjištìno, že teplota v Nyáryho jaskyni neklesá ani v zimních mìsících pod bod mrazu (nejnižší namìøená teplota +1,8°C). Tímto se jeskynì odlišuje od øady ostatních lokalit, nacházejících se na stejné pseudokrasové plošinì, kde byla v zimních i jarních mìsících pozorována tvorba ledu na mnoha místech. Koøenové útvary nìkdy tvarují ledové krunýøe, které jsou popisovány napøíklad z Broumovské vrchoviny (Jeník 1998). V Nyáryho jaskyni nebyly doposud žádné ledové krunýøe vzhledem k teplotì zaznamenány. Vodní skap na útvary byl pozorován v únoru, bøeznu, kvìtnu, èervenci a listopadu. Nejvíce byl skapem ovlažován vìtší stalagmit. Vzhledem k tomu, že se jeskynì nachází nehluboko pod povrchem (nejnižší místo cca 4,5 m), je vlhkost pøímo úmìrná na vydatnosti a èetnosti povrchových srážek. Za nejsušší mìsíce v rámci sledování lze oznaèit srpen a øíjen. Nejvyšší namìøená teplota v jeskyni byla +14,8 °C (20.8.1998). Cenné informace byly získány i z biospeleologického výzkumu. Populace bíle zbarveného a slepého stejnonožce Mesoniscus graniger pøedstavuje nejjižnìjší zaznamenaný výskyt tohoto druhu na Slovensku (Mlejnek a Ducháè 2001). V blízkosti koøenových útvarù byl nalezen i vzácný sekáè Holoscotolemon jaqueti a brouk Anommatus schrotteri, jež jsou nové druhy pro slovenskou faunu. Útvary v Nyáryho jaskyni, jako doposud jediné evidované koøenové útvary na Slovensku, si v budoucích letech bezesporu zaslouží další dokumentaci a studium. Rovnìž z ochranáøského hlediska by bylo dobré jeskyni i jejímu nejbližšímu okolí vìnovat zvýšenou pozornost.

Obr. 1: Pøibližnì 1 m dlouhý „hrozen“ prorùstajících koøenù do vápencové jeskynì (foto A. Hanelová) dokumentace pseudokrasových jeskyní a tvarù se v nich vyskytujících na pøíkladu Broumovské vrchoviny. – In: Pøíruèka mapování pseudokrasu, Knih. Èes. speleol. spol., 20: 23–47. Praha. Kopecký J. (1999): Dokumentace koøenových tvarù. – In: Pseudokrasový sborník 1, Knih. Èes. speleol. spol., 35: 61–68. Praha. Mlejnek R. (1999): Nález koøenových útvarù v Nyáryho jaskyni (CHKO Cerová vrchovina). – In: Pseudokrasový sborník 1, Knih. Èes. speleol. spol., 35: 68–70. Praha. Mlejnek R. (2000): Objav koreòových útvarov na Slovensku. – Sinter, 8: 18–19. Liptovský Mikuláš. Mlejnek R., Ducháè V. (2001): Rozšíøení Mesoniscus graniger (Crustacea: Isopoda: Oniscoidea) v Západních Karpatech. – Natura Carpatica, 42: 75–88. Košice.

Literatura: Jeník J. (1998): Koøenové útvary v pseudokrasových jeskyních. – In: Cílek V., Kopecký J. (eds.), Pískovcový fenomén: klima, život a reliéf. Knih. Èes. speleol. spol., 32: 61–68. Praha. Kopecký J. (1990): Pøíklady mapování a

Summary: Documentation data from observations of the root stalagmites from the Nyári Cave (Cerová

20



teplota v jeskyni



(+8,5 °C)

WHSORWDS HGMHVN\Qt

(+16,2 °C)

SRþDVtYRNROtMHVN\Q S HVFHOêGHQYHONiREODþQRVWDGpã

celé jeskyni všechny útvary vlhké, silný skap vody na oba VWDODJPLW\VNDSYRG\QHRGHþtWiQ ]DMtPDYi ELRORJLFNi SR]RURYiQt v EOt]NRVWL NR HQRYêFK ~WYDU  0HVRQLVFXV JUDQLJHU (Isopoda, Oniscoidea) v PQRåVWYt FFD  H[ YH VSRGQt þiVWL MHVN\Q  Y QiYD]QRVWL QD NR HQRYê V\VWpP SURQLNDMtFt GR MHVN\Q   H[ +RORVFRWROHPRQMDTXHWL (Opiliones, Erebomastidae) a 1 ex. $QRPPDWXVVFKURWWHUL (Coleoptera, Bothrideridae) NOLPDYMHVN\QLQDPQRKDPtVWHFKVLOQêVNDSYRG\YOKNpVW Q\VWURSLGQRY NR HQRYp~WYDU\



teplota v jeskyni



(+12,0 °C)

WHSORWDS HGMHVN\Qt

(+23,4 °C)

SRþDVtYRNROtMHVN\Q S HVFHOêGHQVOXQHþQR NOLPDYMHVN\QLS HYiåQ VXFKRYOKNpVW Q\SRX]HY NR HQRYp~WYDU\



izolovaných partiích

skap vody nepozorován

teplota v jeskyni



(+14,8 °C)

WHSORWDS HGMHVN\Qt

(+24,9 °C)

SRþDVtYRNROtMHVN\Q S HVFHOêGHQVOXQHþQR NOLPDYMHVN\QLS HYiåQ VXFKRVODE YOKNpVW Q\MHQY QHMVSRGQ MãtþiVWLMHVN\Q NR HQRYp~WYDU\



skap vody nepozorován

teplota v jeskyni



(+2,0 °C)

WHSORWDS HGMHVN\Qt

(–5,5 °C)

–15 cm

SRþDVtYRNROtMHVN\Q S HVFHOêGHQ]DWDåHQRYêãNDVQ KRYpSRNUêYN\

proYOKþHQtGQDVW QLVWURSXMHVN\Q RGWiS QtVQ KXYHYFKRGRYpþiVWL všechny útvary vlhké, skap vody však nepozorován SR]QiPND Šurický úkryt (–ƒ& 6W SRYiMDVN\ D–ƒ& 0DOiVHYHUQiMDVN\ D– 2,1 °C), Labyrintová j. (– 2,0 °C, prostora mezi vchody II. a III.), ve všech jeskyních na mnoha místech ledová vrstva a promrzlá hlína NOLPDYMHVN\QL

NR HQRYp~WYDU\



teplota v jeskyni



SRþDVtYRNROtMHVN\Q 

(+3,0 °C)

WHSORWDS HGMHVN\Qt

(+13,5 °C)

polojasno a suchých

NOLPDYMHVN\QLVW tGiQtPtVWYOKNêFK

NR HQRYp~WYDU\VNDSYRG\SRX]HXY WãtKRVWDODJPLWXNDSHNPLQ SR]QiPND 6W SRYi MDVN\ D  –  ƒ&  0DOi VHYHUQi MDVN\ místech ledová vrstva a promrzlá hlína



teplota v jeskyni



D  ƒ&  Y RERX

(+14,5 °C)

jeskyních stále na mnoha

WHSORWDS HGMHVN\Qt

(+24,2 °C)

SRþDVt YRNROt MHVN\Q  VOXQHþQR YH YHþHUQtFK KRGLQiFK ERX ND þHWQp ERX N\ D Y\GDWQp GHãW  L Y Q NROLND S HGFKi]HMtFtFKGQHFK NOLPDYMHVN\QLY WãLQDPtVWYOKNêFK NR HQRYp ~WYDU\ Y Wãt VWDODJPLW  NDSN\   PLQ  PHQãt VWDODJPLW  NDSHN   PLQ  YUFKRORYp þiVWL RERX VWDODJPLW V NDSLþNDPLYRG\ ]DMtPDYiELRORJLFNiSR]RURYiQtS LEOLåQ PRGNR HQRYêFK~WYDU YHVSRGQtþiVWLMHVN\Q QDYOKNpPOLVWtH[/HSWLQXVWHVWDFHXV





teplota v jeskyni

SRþHWQiNRORQLHPUDYHQF /DVLXVIODYXV

,

(Coleoptera, Leiodidae)

(+10,9 °C)

WHSORWDS HGMHVN\Qt

(+7,5 °C)

SRþDVtYRNROtMHVN\Q ]DWDåHQRPOKD NOLPDYMHVN\QL

sucho suché, bez skapu

NR HQRYp~WYDU\ SR]QiPND

DGRYiWUKOLQDƒ&VSRGQtHWiå /DE\ULQWRYiMDVN\

v obou MHVN\QtFKORNiOQ 



Dƒ&SURVWRUDPH]LYFKRG\,,D,, 

SURYOKþHQpVW Q\LGQR

teplota v jeskyni

(+6,5 °C)

WHSORWDS HGMHVN\Qt

(–0,5 °C)

–40 cm

SRþDVtYRNROtMHVN\Q S HVFHOêGHQ]DWDåHQRPOKDYêãNDVQ KRYpSRNUêYN\

NOLPDYMHVN\QLS HYiåQ YOKNRVW tGiQtPtVWYOKNêFKDVXFKêFK RGWiS QtVQ KXYHYFKRGRYpþiVWL NR HQRYp~WYDU\Y WãtVWDODJPLWNDSHNPLQ PHQãtVWDODJPLWDVWDODJQiWEH]VNDSXDYOKNRVWL





teplota v jeskyni

(+1,8 °C)

WHSORWDS HGMHVN\Qt

(–0,7 °C)

SRþDVtYRNROtMHVN\Q S HVGHQVOXQHþQRYêãNDVQ KRYpSRNUêYN\FP NOLPDYMHVN\QLORNiOQtVNDSYRG\LYOKNRVWVW Q

agnát bez skapu a vlhkosti – 0,1 °C), v jeskyních na mnoha místech ledová vrstva

NR HQRYp~WYDU\Y WãtVWDODJPLWNDSHNPLQ PHQãtVWDODJPLWDVWDO SR]QiPNDâXULFNê~NU\Wƒ& 6W SRYiMDVN\





SRþDVtYRNROtMHVN\Q 

D

teplota v jeskyni polojasno, v celé oblasti v S

(+9,0 °C)

WHSORWDS HGMHVN\Qt

(+21,8 °C)

HGFKi]HMtFtPREGREtPLQLPXPVUiåHN

NOLPDYMHVN\QLYOKNpVW Q\SRX]HY RNROtNR HQRYêFK~WYDU NR HQRYp~WYDU\VNDSYRG\QHSR]RURYiQGUREQpNDSLþN\YRG\SRX]HQDVNDSRYp tPVHQDGRE PDVWDODJPLW\ ]DMtPDYi ELRORJLFNi SR]RURYiQt v blízkostL NR HQRYêFK ~WYDU  0HVRQLVFXV JUDQLJHU (Isopoda, Oniscoidea) v PQRåVWYt FFD  H[ YH VSRGQt þiVWL MHVN\Q  Y QiYD]QRVWL QD NR HQRYê V\VWpP SURQLNDMtFt GR MHVN\Q   H[

21

Upland, West Carpathians) The first root forms on the Slovak territory were discovered in 1998 by the author. Root form are situated in a small pseudokarst cave in the Cerová

PSEUDOKRAS

A

vrchovina Upland. The article deals with the observation and documentation of those forms in 1998 to 2000.

HISTORICKÉ

PODZEMÍ

Podzemní Èechy Václav Cílek

V dubnu 2002 zaèala Èeská televize vysílat desetidílný seriál “Podzemní Èechy”, který mapuje zajímavé objekty historického i moderního podzemí v Èechách a v menší míøe i na Moravì (což sice øíkám nìkde v úvodu, aby každý vìdìl, že Brno a Znojmo nepovažuji za èeská, ale za moravská mìsta, ale pøi støíhání poøadu se tato noticka nìkde ztratila). Mám pocit, když vidím, jak se znalost seriálu poèíná šíøit, že bych mìl nìco øíct o jeho vzniku a vývoji. Nìkdy v roce 1995 mnì oslovil pan Kutálek, syn známého keramika (který dìlal takové ty potvory a pohádkové bytosti), abych vymyslel nìjaký seriál pro Èeskou televizi. Pan Kutálek umøel na zaèátku natáèení takovým milým zpùsobem u stolu pøi popíjení vína. V Televizi byl odpovìdný za veèerníèky, mnoho let jsme jím všichni byli zøejmì ovlivòováni, dìlal to dlouho. Rád na nìj vzpomínám. Napsal jsem tehdy návrh sedmidílného seriálu „Bohemia subterranea“, za návrh jsem získal první místo a nic se nedìlo. O pìt let pozdìji se námìtu ujal kamarád pana Kutálka – režisér Josef Harvan. Oba se znali z Armádního filmu, kde toèili dokumenty tøeba o pøevodovce tanku T–55, bylo to mnoho stovek filmù, které jim rychle umožnily dostat se na nìjaký slušný øemeslný standard, na oscara to však asi nebylo. Pan Harvan pozdìji toèil a stále toèí seriály o letadlech, èeské fotografii, umìní (architektura, dokument o Toyen atd.), ale také pracoval pro Metrostav dìlal jednak reklamní šoty, jednak dokumentaci podzemních dìl. Na seriál se mu podaøilo sehnat peníze – ono v okamžiku, kdy dal Metrostav, musela dát i Subterra a další firmy. Metrostav si pochopitelnì vymínil, že

seriál se nemùže jmenovat Bohemia subterranea (navrhoval jsem Bohemia metrostavensis). Byly pøidány další tøi díly, které mají za úkol šíøit osvìtu, co to jsou moderní podzemní stavby a jaký mají význam. Nikdy jsme však nebyli vystaveni nìjakému nátlaku, abychom oslavovali nìkterého ze sponzorù, to je nutné øíct. Tím byl získán finanèní základ. Èeská televize, což je dost zvláštní organizace, pøispìla virtuálními penìzi – to jsou náklady na osvìtlovaèe, støižnu a zpracování filmu, ale ani jednou reálnou korunou. Rozpoèet byl velmi napjatý a pan režisér bìžnì nemìl na výplaty. Protože mìl dobré technické zázemí, tak si byl vìdom dùležitosti svìtla. Na mnoho lokalit jsme sebou tahali Polymu, tedy náklaïáèek s agregátem a asi 300 m drátù. Od samého zaèátku jsme chtìli, aby vìci byly vidìt. Pro mne to byl obèas docela zážitek, uvidìt takhle nasvícené podzemí. To považuji za hlavní klad dokumentu. Další pro mne zajímavá èást natáèení se týkala moderního podzemí – kolektorù, Mrázovky atd., tedy míst, kam bych se normálnì nedostal. Seriál byl dokonèen a odsouhlasen asi pøed 1, 5 rokem, ještì pøed revolucí v televizi, ale pak byl odsouván, zapomínán atd. První díl byl koneènì uveden v dubnu, další díly se týkají vody v podzemí, rudního hornictví, kultovních objektù atd. Jako urèité pokraèování jsme mezitím natoèili asi 75 minut dlouhý dokument o Praze, který byl urèen pro Magistrát a v televizi možná nikdy nepùjde. Tento druhý dokument obsahuje filmové citace z televizního seriálu, ale také mnoho nových objektù – Hradní vodovod, podzemí pod Tøetím nádvoøím, Heydrichovu kryptu. Mìl by být distribuován jako

22

kazeta pro turisty (a tedy volnì v prodeji), ale myslím, že se èeká, zda se ještì neseženou sponzoøi, aby se na závìr pøitoèila reklama. Pøi støíhání seriálu se ukázalo, že by neunesl dalšího komentátora, i byl jsem požádán (ke své hrùze), abych poøad namluvil. Nebylo to žádné ètení komentáøe, ale text se vymýšlel èi domýšlel na místì. Bylo nejlepší hovoøit tak, jak mi zobák narostl – nìco jsem opakoval i šestkrát. U citlivého podzemí neuvádím lokality. Doufám, že seriál pomùže

k posunu veøejného mínìní, aby se lidi zaèali dívat na podzemí jako na památku srovnatelnou s barokním kostelem. O dalších plánech se nemá mluvit (v televizi se kradou námìty), ale pøipravil jsem podklady k seriálu „Hornická sláva“, kde se chci víc vìnovat povrchovým památkám, tìžním vìžím, chátrajícím budovám, stárnoucím horníkùm – a také uranovým šachtám. Tyhle vìci rychle odcházejí.

Historické podzemí pod Zelným trhem v Brnì Petr Kos

V pondìlí 11.3.2002 jsem mìl i se svou manželkou Lenkou tu èest zúèastnit se první oficiální exkurze do historického podzemí mìsta Brna. Akce byla vyhlášená pøes mobilní telefonní informaèní službu SMS Infokanál. Hlavním organizátorem byl Aleš Svoboda, který nedávno vydal zajímavou knihu „Brnìnské podzemí“ a bìhem prohlídky nás provádìl Kamil Pokorný. Kniha shromažïuje všechny dosavadní poznatky o stavu historického podzemí mìsta, které byly vydobyty pøedevším zásluhou firmy INTERA, jež se zde hlavní mìrou podílela a dosud podílí na prùzkumných a sanaèních pracích. V knize nechybí ani obsažný historický úvod, vìnovaný vývoji mìstského sklepení, který sestavila M. Flodrová. Hromadný sraz zájemcù o prohlídku se uskuteènil u kašny Parnas na Zelném trhu, odkud jsme se po 17. hod. odebrali ke vchodu do domu è. 21. Zde jsme sestoupili do suterénu, kde byl vchod do sklepního labyrintu, který se táhne pod sousední domy è. 22 a è. 2 až k ulici Masarykovì. Nejnižší místo sklepení se nachází v hloubce 13 m pod ulièní dlažbou a nyní je zatopeno vodou. Labyrint vznikl v minulosti propojením nìkolika sklepních prostor blízkých domù, které dnes již neexistují. Aleš Svoboda uvádí, že nejstarší èást labyrintu je gotického pùvodu (13.–14. stol.) a je v nìm v blízkosti Masarykovy ulice dochován dokonce základ tzv. pùvodního „vìžového domu“. Vzhledem k velikosti sklepních prostor se však dá uvažovat o jejich mladším stáøí (16.–18. stol.), kdy došlo k jejich radikální pøestavbì. Uskuteènìní podrobnìjšího stavebnì–historického prùzkumu však stojí v cestì nepøekonatelná pøekážka v podobì úprav z 80. let, kdy byly všechny sklepní prostory opatøeny tzv.

„lícovou skoøepinou“. Prohlídka sklepního labyrintu pod domem è. 21 trvala i s výkladem asi 0,5 hod., byla nenároèná, ale pouèná. Zajímavá je pouze absence chodeb lochového typu, které byly na nìkolika místech v Brnì zachyceny pøi archeologických výzkumech (ul. Zámeènická, ul. Panenská, ul. Josefská). Pøitom jejich datace spadá do 13. – 15. stol., tedy do doby, z jejíhož závìru pochází celá øada nyní opublikovaných sklepních prostor. Bylo by jistì zajímavé sledovat rùzné zazdívky a zmìny v souèasném zdivu historických sklepù, nebo opravdové lochy v Rakousku vyúsují právì do souèasných sklepù, kde jsou mnohdy neumìle zazdìny (napø. Erdstall Aspach, H. Rak.; Erdstall Rudersböck, H. Rak.; Röschitz, D. Rak.). U nás z Moravy je z nedávné doby znám též pøípad, kdy došlo k objevu støedovìkého lochu ve sklepení. Bylo tomu v Lipùvce (okr. Blansko) ležící nìkolik km z. od Moravského krasu. Pro zájemce je dále uveden seznam literatury, ve které je možné se podrobnìji seznámit s touto problematikou: Bednarik E. (1999): Röschitz, Niederösterreich. – Der Erdstall, 25: 26–58. Roding. Kos P. (1996): Výzkum støedovìkého lochu v obci Lipùvka (okr. Blansko). – Speleo (Praha), 22: 41–44. Merta D., Peška M., Procházka R., Sadílek J. (2000): Pøedbìžné výsledky záchranných archeologických výzkumù v Brnì v roce 1999. – Pøehled výzkumù ,41 (1999): 35–62. Brno. Svoboda A. (2001): Brnìnské podzemí. – Brno. Votinský J., Kováèik P. (2001): Nálezy støedovìkých

23

barviv v Brnì. – Archeologia historica, 20: 89– 94. Brno. Weichenberger J. (1987): Drei neubearbeitete Erdställe in Oberösterreich. – Der Erdstall, 13:

TROCHA

20–39. Roding. Weichenberger J. (1988): Fünf Erställe aus dem Mühlviertel, Oberösterreich. – Der Erdstall, 14: 5–34. Roding.

HISTORIE

Speleolog Wilhelm Puttik

Ivan Gams Filozofická fakulta – katedra geografie, Univerzita Ljubljana, Slovinsko (ze slovinštiny pøeložil Jiøí Matyášek, Pedagogická fakulta MU, Brno) vztahù v roce 1848 v rodícím se období kapitalismu byla zapoèata rozsáhlá výstavba železnic, silnic, vodovodù a kdy byly pro zvýšení intenzifikace zemìdìlství zahájeny rùzné melioraèní práce. Všechna ta výstavba (pozoruhodné jsou na tu dobu návrhy nìkterých projektantù na výstavbu „jižní dráhy“ pøes Planinskou jeskyni!) a rychle se rozvíjející doprava do zahranièí si vyžadovaly výzkum vodních spojù, podzemních prostor, mìøení záplav atd. Podnìty k tìmto výzkumùm vycházely pøedevším z Vídnì, kde roku 1879 založili Verein für Höhlenkunde (Spolek jeskyòáøù) a krátce nato Krasový výbor, jehož èlenem byl i Puttik. Terénní výzkum byl úkolem výzkumníkù, kteøí žili u nás. Vùdèí osobností mezi nimi byl na pøelomu století W. Puttik. Na doporuèení Krasového výboru ho Ministerstvo zemìdìlství povìøilo výzkumem našeho krasu s úkolem zpracování projektu na vyøešení záplav v krasových poljích v Notranjsku. Podobných projektù už bylo zpracovaných více, byly však vyhotoveny bez znalosti podzemních vodních tokù

Vìtšina literatury o Slovinském krasu z dob, kdy se proslavil ve svìtì, je psána v nìmèinì. Pøi studiu historie výzkumu krasu (srovnej napø. pojednání Romana Savnika „Rozvoj domácí speleologie a nìkteré její aktuální úkoly“, Zprávy I. Institutu pro výzkum krasu, Postojna, SAZU) je stále víc vidìt velký podíl, který mìli pøi prùkopnické práci rovnìž naši domácí a rùzní výzkumníci nenìmecké národnosti, které pøivedla rakousko–uherská služba na naši pùdu. Psali nìmecky, jelikož slovinské vìdecké èasopisy v té dobì ještì nebyly. Mezi nimi byl také Wilhelm Puttik. Narodil se 7. èervence 1856 v Popùvkách u Brna na Moravì, tedy dávno pøed více než sto lety. Po studiu v Brnì a ve Vídni nastoupil státní službu a ta ho roku 1885, kdy byl pøeložen z Vídnì do Gorice, pøivedla mezi Slovince. Po kratší lesnicko–technické službì ve Villachu se pak trvale usadil v Lublani, kde byl ve vážené funkci rovnìž v dobì po rozpadu monarchie a kde i zemøel v roce 1929. Puttika pøivedlo zamìstnání na naše krasové území v dobì, kdy po rozpadu feudálních agrárních

24

propast na svìtì, kromì 329 metrù hluboké Labodnice, prozkoumané pøi hledání vody pro vodovod do Tržièe. Dnes, kdy se spouštìjí do hloubky 1135 metrù pod povrch, se nám zdá 225 metrù jako malièkost. Na tehdejší dobu a úroveò jeskyòáøského vybavení to však byl mimoøádný poèin, který vzbudil pozornost i ve svìtì. Vìtší hodnotu, než vypracovaný projekt odvádìní záplavových vod z Logaškého, Cerkniškého a Planinského polje, který jako všechny pozdìjší nikdy nebyl realizován, mají Puttikova speleologická poznání. Kromì jiného jako první dokázal, že všechna uvedená polje náleží do povodí jedné øeky, Ljubljanice, jejíž tok zkoušel zjistit i v propastích krasového podzemí. Na tìchto poznáních jsou založeny nejen moderní projekty meliorací poljí, nýbrž i projekty na výstavbu hydroelektrárny, jež by využívala vodní sílu Ljubljanice. Není možné zde zmínit veškeré Puttikovy výzkumné práce. Obsáhly nejen Notranjský kras, nýbrž i Dolenjsko, Istrii a okolí. V roce 1894 v rakouské jeskyni Lurloch severnì od Grazu náhlý vzestup vody uzavøel jeskynní vchod a znemožnil návrat sedmi jeskyòáøùm, kteøí tam pobývali na exkurzi. Když se pìt dní marnì èekalo na pokles vody a selhaly jiné pokusy, povolaly vojenské a civilní orgány na pomoc Puttika. Ten dal na potoce tekoucím do jeskynì pøed jejím vchodem postavit jez a když ještì prokopali jednu mezistìnu s odvodným tunelem, zachránili všech sedm strádajících jeskyòáøù po sedmi dnech nedobrovolného pobytu pod zemí. S Puttikovým jménem jsou spojeny èetné meliorace krasových poljí, kanály (napø. odvod záplavových vod do Tentery v Rybniškém polji), møíže nad svislými krasovými ponory a pøed horizontálními vodními jeskynìmi atd. a to u nás, jako i v Istriji, kde Puttik kromì jiného projektoval vysušení Èepièského jezera. V našem krasu ještì dnes nìkteøí staøí sedláci vzpomínají „velkého žoldnéøe“. Zásluhy získal rovnìž jako lesník, když ve své vážené službì peèoval a chránil krasové lesy a dal postavit mnoho cest. Hlavní význam Puttikova díla však spoèívá ve speleologii. Puttik byl vìrný výzkumník a popisovatel pøírody. Sám píše ve Zprávách vídeòské geografické spoleènosti (r. 1890, str. 517): „Proto bych si pøál, jako mnozí jiní pøede mnou i po mì, aby mìli velcí myslitelé dostatek pøíležitostí, èasu a odhodlání pøírodu dobøe prostudovat a poznat do všech podrobností, aby se nemuseli uchylovat ke

a podrobnì poznaných a promìøených jeskynních systémù. Chtìl-li mít Puttik vìcnìjší pøedstavu, musel se zabývat hydrografickým a speleologickým výzkumem území mezi Postojnou, Loškým, Cerkniškým, Planinským a Logaškým poljem a Ljubljanským barjem. Pro takový výzkum byl inženýr Puttik plnì zpùsobilý, nebo studoval kromì lesnictví rovnìž geodézii a geologii a mìl k tomu vynikající fyzický fond (mìøil 205 cm). Do té doby zkoumali a popisovali v Notranjsku pøedevším velké horizontální a vodní jeskynì. Pøedevším jimi se zabývá významná Schmidlova práce („Jeskynì a propasti Postojne, Predjamy, Planiny a Lože“), která v polovinì devatenáctého století proslavila naše jeskynì po celém svìtì. Puttik se pøi hledání podzemní èásti øeky Ljubljanice, zvláštì mezi Planinským poljem a Vrhnikou, nebál ani hlubokých neznámých prostor. Kromì jiného prozkoumal rovnìž 225 metrù hlubokou Gradišnicu u Logatce, která byla dlouhou dobu považována za nejhlubší

Obr. 1: W. Puttik (1856 - 1929) (fotoarchív Notranjske muzeum Postojna, Slovenija) Fig. 1: W. Puttik (1856 - 1929) (photo archives Notranjske muzeum Postojna, Slovenija)

25

Obr. 2: W. Puttik (v první øadì uprostøed) pøi výzkumu propasti Gradišnica (fotoarchív Notranjske muzeum Postojna, Slovenija) Fig. 2: W. Puttik (in the center of 1st row) during exploration to Gradišnica abyss (photoarchives Notranjske muzeum, Postojna, Slovenija) svìtovì známí krasoví morfologové, mezi nimi také E. A. Martel a J. Cvijiæ, jenž kromì jiného Puttikovi také napsal: „Pozorování a pokusy, které jste provedl v Krasu, jsou takového významu, že je nemùžeme plnì docenit.“ Století jeho narození vzpomnìl také známý biospeleolog dr. Karel Absolon, který pøi té pøíležitosti napsal hezký èlánek („Lidová demokracie“ Brno, 31. VII. 1956). Správné je, že si ho pøipomíná také naše zemì, které zasvìtil veškerou svou práci a která se mu stala druhou domovinou.

spekulacemi a hypotézami živeným konceptùm døíve, než by vydumali teoreticky pøesvìdèivé dùvody, kterými by se pokusili vysvìtlit tajuplné pøírodní jevy“. Tento princip je charakteristický pro Puttikovo dílo. V èláncích, které zveøejòoval nejvíce ve Vídni a v lublaòských tiskovinách je proto více konkrétních popisù jednotlivých krasových jevù jako diskuse o krasových teoriích, které se tehdy zaèaly zveøejòovat ve vìdeckých èasopisech a knihách. Tím ještì není øeèeno, že jeho dílo není závažné pro rozvoj vìdeckého myšlení. Objevem nìkterých uzavøených podzemních krasových tokù velmi pøispìl k tomu, že se mohla uplatnit o nìco pozdìji zveøejnìná Grundova teorie o krasovém podzemí. Význam Puttikova díla poznali a ocenili také

Literatura: Gams (1957): Jamoslovec Viljem Putick. Proteus 1956/57, Ljubljana.

26

TECHNIKA

A

ZPRÁVY

SZS

Nìjaké to povídání o „radiomajáku“ Petr Nakládal

Pøi jedné letní akci plánivské skupiny jsem si pøi siestì na záchodì na Kubrychtový boudì pøeèetl èlánek od Tomáše Ondroucha o „radiomajáku druhé generace“ uvedený v èasopise Estavela. Sám jsem podobný pøístroj pøed lety vyvinul a mám takový dojem, že jsem byl i autory v Estavele popisovaného pøístroje jednou na technické parametry dotázán. Vzhledem ke zkušenostem s touto aparaturou mi nedá, abych na uvedený èlánek kriticky nereagoval. Byl bych rád, kdyby mùj pøíspìvek byl brán spíše jako návod pro další blázny k výrobì podobných zaøízení a jejich zdokonalování, než pouhé vytahování, že jsem již pøed lety vyvinul lepší aparaturu. Podle mého názoru, èím více bude

existovat na svìtì tìchto pøístrojù, tím lépe a rychleji budeme pronikat do tajù našeho podzemí. Poprvé jsem se setkal se zamìøováním jeskyní pøístrojem na principu elektromagnetické indukce pøi zamìøování horního vchodu Sklenìných domù. Se zájmem jsem sledoval pana Šerebla pøi práci. Na dotaz, jak ta bedna funguje, mi bylo vysvìtleno, že jako trafo na frekvenci 1 kHz. To mi bohatì staèilo. Následovaly dva roky laborací než jsem byl s novì vyvinutým pøístrojem na trochu odlišném fyzikálním principu spokojen. Odlišnost nespoèívá ve vlastní fyzikální podstatì, ale pouze ve zpùsobu pøíjmu signálu z podzemí a tím i zpùsobu mìøení. V prùbìhu let jsem získal dostatek zkušeností s vyvinutým

Obr.1: Princip stanovení místa vývìru signálu Fig. 1 The principle of statement of a place of emission of a signal

27

Obr. 2: Princip stanovení hloubky umístìní vysílací antény Fig. 2: Principle of detection of the depth of location of emitor zpùsobem mìøení, že jsem schopen pomìrnì pøesnì zamìøovat podzemní prostory i v hloubkách vìtších než 100 m. S ohledem na fyzikální podstatu mìøení jsem schopen dokonce stanovit i hloubku jeskynì do cca 100 m pod terénem. Vzhledem k dále uvedenému principu lze aparaturou mìøit i pod vedením vysokého napìtí pouze s omezením pøesnosti stanovení hloubky zamìøované prostory. Používat pro popisované typy pøístrojù název radiomaják se mi nezdá pøíliš vhodné. Radiové vlny zaèínají podle úmluv na frekvenci 9 kHz a navíc metodika využívá principu elektromagnetické indukce. Spíše by se pro naši metodu mìøení hodil název nízkofrekvenèní indukèní zamìøování (NIZ). Diskuse podobného ražení bych ale radši rozvíjel nìkde u pivka než na stránkách èasopisu. Protože jsem dostal návod na sestavu svého pøístroje od pana Šerebla, který se sám zasloužil o propagaci popisovaného zpùsobu zamìøování jeskyní a je jeho dlouholetým uživatelem, nazval jsem svùj pøístroj Šereblem. Ono to zní lépe než radiomaják a udìlá to, doufám, panu Šereblovi radost. Abych se dál nevykecával, tak nìco o vlastním pøístroji. Pøedem se ale omlouvám, že podrobné technické údaje, které budu lovit z pamìti, mohou být ovlivnìny dlouhou dobou (cca 6 let) od sestavení aparatury. S ohledem na problematiku konstrukce se mi totiž nechce již funkèní pøístroj rozebírat. Jako elektromechanikovi a geologovi v jedné

osobì mi bylo jasné, že èím pùjdu níž s pracovní frekvencí pøístroje, tím dostanu vìtší hloubkový dosah. Další úvaha byla odvozena z radiotechniky. Èím totiž bude pøíjem signálu citlivìjší na smìr, tím bude mìøení pøesnìjší a ménì náchylné na vnìjší rušení. Z tohoto dùvodu jsem jako první odvrhnul používání rámové antény na pøíjem signálu, a zamìøil jsem se na pøíjem pomocí cívky s feritovým jádrem. Na zakoupenou feritovou tyè o prùmìru 15 mm a délce 250 mm jsem navinul cca 5 000 závitù (jeden vedle druhého a každou vrstvu proložit kondenzátorovým papírem) drátem pravdìpodobnì o prùmìru 0,3 mm (omlouvám se, ale jak jsem pøedeslal tu bednu rozebírat nebudu). Když jsem s vinutím ztratil trpìlivost, cívku jsem dokonèil a zapojil k ní tenkrát nejvýše dostupný styroflexový kondenzátor 330 K. Rezonanèní frekvence tohoto obvodu byla 382 Hz, tedy mimo n násobky síové frekvence 50 Hz. Tím byla definována pracovní frekvence Šerebla. Jakost rezonanèního obvodu byla taková, že v zapojení jako trafo (nìkolik provizornì navinutých závitù zapojeno na RC generátor) zmìna frekvence o ±10¸20 Hz zpùsobila pokles signálu o 2 øády (podle pamìti). Vìtší problém byl se vstupním obvodem. Na nìm jsem požadoval co nejvìtší citlivost a selektivitu. Vyzkoušel jsem vše možné a nemožné od speciálnì broušených krystalù pøes RC filtry, až jsem nakonec uspìl u obyèejných LC rezonanèních obvodù.

28

Vstupní obvod je po dlouhých laboracích øešen jako sériový resonanèní LC obvod zapojený ve zpìtné vazbì nízkošumového operaèního zesilovaèe patrnì øady OP (mezi vývody 6 a 2 zapojen 1 M odpor). Frekvenèní charakteristika se jevila jako uspokojivá. Pøi zmìnì frekvence o ± 2 Hz klesá napìtí na výstupu o 2 øády (rezonanèní frekvence 382 Hz). Poté, co jsem pokus o zmìøení zesílení takto zkonstruovaného zesilovaèe ukonèil ve stavu, kdy v jednom rohu místnosti byl umístìn generátor, v druhém bastl vstupního obvodu s uzemnìným vstupem (délka drátu cca 1 cm, baterky napájené vývody pøímo na operák) a pøesto signál na výstupu zesilovaèe o amplitudì 0,5 ¸1 V reagoval na regulaci generátoru (jediná možnost pøenosu signálu pøes uzemnìní osciloskopu), jsem se zaèal vìnovat konstrukci koncového zesilovaèe. Ten je opìt koncipován jako operaèní zesilovaè s nižším zesílením a rezonanèním LC obvodem ve zpìtné vazbì. Po sestavení systému pøijímací LC rezonanèní obvod, vstupní a koncový zesilovaè vèetnì potenciometru hlasitosti, nastal ten nejvìtší problém a to jak ukoèírovat zpìtné vazby. Po stadiu pokusù byla aparatura zaletována do ocelové krabice tak, aby jednotlivé stupnì byly mezi sebou oddìleny. Z krabice jsou jenom vyvedeny stínìné vstupy pøijímací cívky, dráty k bateriím a stínìný výstup na sluchátka. S ohledem na zpìtnou vazbu je každý stupeò Šerebla napájen vlastními bateriemi, které musí být umístìny pokud možno co nejdále od pøijímací cívky (v kapse). Také sluchátka jsou stínìná, zapojená tak, aby se jejich elektromagnetické pole navzájem kompenzovalo. Citlivost sestaveného pøístroje je na takové úrovni, že pøi mìøení vyháním od sebe lidi se zapnutým mobilem nebo s hodinkami s krokovým motorkem. K vysílání signálu používám rezonanèní LC obvod s velkoplošnou cívkou napájenou generátorem o výkonu cca 3 W (MBA 810 DAS napájená 12 V baterií) s nosným signálem 382 Hz (obvod XR 2206) frekvenènì modulovaným frekvencí 5 Hz (vytváøí ho další obvod XR 2206). Hloubka modulace je odhadem ± 5 ÷ 10 Hz. To vytváøí pøi pøíjmu signálu charakteristický bublavý zvuk, tìžko zamìnitelný s pøirozeným pozadím. Vysílací sériový rezonanèní obvod s cívkou o odporu 4 W je naladìn opìt na frekvenci 382 Hz. Jako zdroj pro generátor používám gelový olovìný akumulátor 12 V o kapacitì 1,2 Ah. Pøi spotøebì vysílací aparatury 300 mA je tato kapacita pro vìtšinu mìøení dostaèující. První

konstrukce cívky byla vytvoøena z mìdìného zemnícího drátu o prùmìru cca 1 mm. Zelenožlutá barva dala této cívce pøezdívku anakonda. Její prùmìr 1,5 m byl stanoven na základì prùmìru kolotoèe pøed naším domem. Hloubkový dosah mìøení s touto cívkou je vìtší než 110 m (mìøení na Holštýnì s Moukou následnì ovìøeno geodeticky). Pøesto, že hloubka jeskynì byla cca 110 m, bylo možné na základì zkušeností a výpoètù nejen místo v jeskyni na povrchu lokalizovat s pøesností ± 2 m, ale stanovit i její hloubku. Druhá cívka (plus kondenzátor) o prùmìru 0,3 m (vinuto na kbelík) je urèená pro operativnìjší mìøení hlavnì pøi speleopotápìèských akcích a malých prostorách mìlce pod terénem. Dosah této cívky je cca 30 m. Dále mám vyrobenou vodotìsnou kompaktní sestavu generátoru a cívky o prùmìru 0,4 m s dosahem cca 40 m urèenou pro pøímé pozorování potápìèe pøi pohybu skalním masivem (vyzkoušeno ve vyvìraèce Hlbokó v Jánské dolinì). Teï by bylo vhodné vysvìtlit, jak se vlastnì aparaturou mìøí. Nejdøíve bych se zmínil o instalaci cívky (pardon sériového rezonanèního LC obvodu) uvnitø jeskynì. Nejprve je nutné cívku uložit do pokud možno co nejvodorovnìjší polohy, zapojit ji na generátor a teprve potom pøipojit akumulátor (rezonanèní obvod vytváøí pøi pøechodových jevech docela slušné proudové a napìové špice – proto MBA 810 DAS). Je nutné, aby obsluha vysílací aparatury umístìné v podzemí byla domluvena s obsluhou pøijímací èásti aparatury na zahájení mìøení ve stanovenou dobu. Pøed zahájením mìøení se mi osvìdèilo ovìøit si pøirozené pozadí (prosím nezamìòovat s podobným ménì slušným termínem) na frekvenci 382 Hz. Už se nìkolikrát stalo, že poblíž produktovodù a dálkových telefonních kabelù úroveò NF pozadí na frekvenci 382 Hz nebyla nevýznamná. Nìkdy se pøihodí, že obsluha vysílací èásti se na cestì v jeskyni trochu opozdí (Hutòan na Skalistém potoku obvykle až nìkolik hodin). Je pak na trpìlivosti obsluhy pøijímaèe, kdy jí èekání pøestane bavit a odejde. Vìøte mi, že se vyplatí s ukonèením èekání na zahájení vysílání poèkat až na návrat skupiny z jeskynì. Již nìkolikrát se mi stalo, že se vysílání ozvalo až nìkolik hodin po domluveném limitu. V jeskyních èeského a èásteènì i moravského krasu se zas tak nic moc nedìje, ale pøi nároèné speleopotápìèské akci (napøíklad Skalistý potok cca 16 hodin) se trochu té trpìlivosti snad vyplatí. Zamìøení místa, kde signál vychází ze zemì (vývìr signálu), je díky nové metodì pøíjmu pomìrnì

29

jednoduché. Po zachycení signálu z podzemí stanovíte otáèením pøijímaèe minimum pøíchozího signálu (obr. 1). V tom okamžiku hrana pøijímaèe kolmá k feritové anténì ukazuje na místo vývìru signálu ze zemì (ono by se mìlo správnì koukat pøes kolmici k feritové anténì procházející jejím tìžištìm, ale použitá aproximace mìøení pøes hranu je plnì dostaèující). Následuje pøimìøené poodstoupení kolmo k linii pøijímaè – vývìr signálu a nové mìøení. V prùseèíku pøímek, získaných opakovaným mìøením, se nachází hledané místo vývìru signálu a tedy i umístìní vysílací èásti pod zemí. Hloubku umístìní vysílaèe pod zemí lze stanovit na základì znalosti tvaru elektromagnetického pole cívky. Pøedstavíme-li si tvar siloèar, (obr. 2) pak v øezu v rovinì nad cívkou se nacházejí dvì charakteristické oblasti. První vychází kolmo z roviny (vývìr signálu) a druhá je s rovinou vodorovná. Nalezení vývìru signálu jsme zatím našli pouze siloèáry kolmé na vodorovnou rovinu. Siloèáry vodorovné lze najít, když k pøijímací èásti pøipneme sklonomìr a odstoupíme tak, aby minimum signálu pøicházelo do pøijímací antény pod sklonem 90o. Pak vzdálenost mezi vývìrem signálu a tímto bodem mìøení v krocích je pøibližnì rovna hloubce vysílací cívky pod terénem. Pro detailisty uvedu, že siloèáry soubìžné s vodorovnou rovinou ubíhají od cívky pod úhlem 36o (tangens 36o = 0,72). Vždy jsem ale vzdálenost krokoval a staèilo to. Doba zamìøení místa vývìru signálu vèetnì odhadu hloubky je dle obtížnosti terénu cca 5 – 15 minut. Pøesnosti odhadù hloubek mám až na jednu výjimku potvrzenou i geodeticky. Tou výjimkou bylo mìøení nových objevù na Lopaèi, kde se místo vývìru

signálu nacházelo témìø pod vedením vysokého napìtí. Zde šlo díky smìrovosti pøijímaèe stanovit vlastní vývìr, ale místo siloèar soubìžných s vodorovnou rovinou díky rušení již stanovit nešlo (pøedpokládaná hloubka 80 m). Právì dobré smìrové vlastnosti pøijímaèe umožòují, aby v místech v blízkosti drátù vysokého napìtí bylo možné najít takovou rovinu, kde je rušivý signál od vedení minimální, zatím co mìøený signál od vysílaèe maximální (ono vlastnì taky potom minimální). Doba zamìøení místa vývìru signálu vèetnì odhadu hloubky se v pøípadech mìøení pod vedením vysokého napìtí protahuje na 10¸30 minut. Závìrem bych jenom trochu nastínil smìry vývoje nových pøístrojù a metod z vlastní dílny. Loni jsem publikoval jak mìøit a kvantifikovat skryté pøírony podzemních vod do vodoteèí. Jen co manželka dopoèítá nìjaké ty vzorce, tak bychom rádi sepsali èlánek o jednoduché metodì, jak zamìøit jeskyni blízko pod povrchem (do 20 m) s aparaturou, kterou si z magneáku, vysílaèky v amatérském pásmu, kladiva a poèítaèe se zvukovkou každý mùže sestavit doma a nemusí vùbec složitì sestavovat a oživovat celý Šereblùv pøístroj. Ve vývoji mám také novou metodiku seizmického geofyzikálního prùzkumu citlivou na podzemní dutiny. Dál bych rád pracoval na jisté úpravì Šerebla, pøi které by bylo možné pøijímat frekvence øádovì v jednotkách Hz. Tím by se snad dalo do vzdálenosti odhadem v jednotkách metrù pøijímat elektromagnetické pole vytváøené neurony ovládající stahování srdeèního svalu nebo tzv. alfa vlny. Využití tohoto pøístroje si vìtšina lidí pohybující se v podzemí domyslí sama.

Statická lana: vliv vody? Zkoumání vlivu vody (v kapalném i tuhém skupenství) na pevnost uzlù statických lan vyrobených z polyamidu (typ PA6) Radek Fáborský (Singing Rock)

Pøedmluva Statická lana (definovaná dle normy EN 1891, Typ A nebo Typ B, norma UIAA 107) se používají pøi práci ve výškách, speleologii a pro urèité aplikace i v horolezectví. Zdánlivì odboèím: dynamická lana jsou z hlediska textilního inženýrství na velmi vysoké úrovni aktivní bezpeènosti. Tato lana jsou mnohdy v bezpeènostním øetìzci až pro pøípad, stane-li nìjaká nehoda, kontrolovaný nebo naopak nepøedvídaný

pád. Na druhou stranu, statická lana jsou témìø vždy v bezpeènostním øetìzci jako primární prostøedek dostat se dolù a poté také nahoru. Selžou-li tyto lana, potom napø. jeskyòáø nemá další cesty ven (zbývá záchranná akce). V pøípadì krizové situace pøi záchranné akci nebo poruše vybavení hluboko pod zemí musí jeskyòáø s jistotou slepce napø. rozvázat zatažený uzel nebo provést další èinnosti, kdy kvalita používaného lana mùže rozhodnout o úspìchu celé

30

akce. Pohlížíme-li na lano (obecnì) i z tìchto úhlù pohledu, je statické lano minimálnì stejnì tak exponované jako lano dynamické. Proto bychom mìli i výbìru a chování statických lan vìnovat velkou pozornost. Statické lano ze svého principu dìlá ménì „práce“ samo. Není elastické, aby absorbovalo energii, neb kdyby bylo elastické, uživatel by se pøi stoupání na lanì dle postupù jednolanové techniky houpal jako jo-jo, èímž by krom nepøíjemného pocitu také namáhal kotevní bod. Pro tyto i další dùvody jsme se rozhodli rozpracovat nìkolik studií chování statických lan, z nichž první (a prezentovaná zde) se týká zkoumání vlivu vody (v kapalném i tuhém skupenství) na statická lana vyrobená z polyamidu (nylon), respektive na chování osmièkových uzlù na tìchto lanech. Zamìøili jsme se na uzly ve smyslu známé fráze, že neslabší èlánek každého lana je jeho uzel. Nìkteré práce na toto téma jsou staré i nìkolik dekád a naším úkolem je, mimo jiné, zjistit, jsou-li stále platné èi nikoli nebo je doplnit. Velmi nám šlo o to, aby veškeré zkoušky byly maximálnì opakovatelné a byl minimalizován jakýkoli prostor pro chybu plynoucí z nesprávné mìøící metody nebo pøípravy vzorkù.

pozvolna a nezatìžovat tak kotvící bod. O jumarování jsem se již zmínil v Pøedmluvì. Rozdìlení statických lan Pøed popisem vlastností lan a výsledkù testù je nutno se seznámit s oznaèováním statických lan ze strany výrobcù. Konzultaèním místem pro zjišování relevantních informací byl nìmecký institut TÜV Mnichov, který se specializuje na Osobní Ochranné Prostøedky (dále jen OOP). Popisuji statická lana, jenom pro úplnost informací uvádím, že jejich správný název by mìl být nízko-prùtažná kernmatel lana (z anglického originálu Low stretch kernmantel rope; kernmatel je nepøekládaný terminus-technikus). Jediná použitelná smìrnice pro posuzování tìchto lan umožòuje uvést na trh statická lana Ø8,5 až Ø16,0 testované dle EN 1891 typ A nebo B. Taková lana slouží k zachycení osob nad volnou hloubkou (neslouží pro zachycení pádu z výšky!!). Lana typu A jsou hlavní lana systému a lana typu B jsou lana, která z jakýchkoli dùvodù potøebují vìtší péèi než lana typu A (napø. mají menší prùmìr, nižší pevnost nebo kombinaci obojího). Existuje-li tedy lano, které nemá všechny vlastnosti, které pøedepisuje norma EN 1891 (Typ A nebo B), není možno takovýto textilní výrobek uvést na trh OOP jako lano k zabezpeèení osob. Jeden zpùsob volený výrobci, je uvést na trh takové nevyhovující lano, certifikované na základì napø. EN 564 (norma pro pomocné šòùry). V tom pøípadì je ale výrobek pomocná šòùra, která není vhodná pro zachycení osob. V pøípadì nehody nese plnou odpovìdnost za vzniklé škody výrobce, neb nabádal uživatele, aby používal pomocnou šòùru jako OOP lano k zajištìní osob. Záleží tedy plnì na dùvìøe uživatele výrobci. Ta dùvìra spoèívá v tom, že uživatel musí pøijmout doporuèení výrobce o vhodnosti výrobku (nesplòujícího plnì EN 1891 A nebo B) pro zabezpeèení osob. Druhý zpùsob volený výrobci je požádat certifikaèní orgán, aby lano, které není schopno splnit všechny èlánky normy EN 1891 typ A nebo B otestoval podle EN 1891 typ A nebo B a na visaèku výrobce oznaèí výrobek znaèkou CE a pøidá veškeré hodnoty, které byly namìøeny pøi testu. Na visaèce tedy vše bude vyhovovat až napø. na poèet pádù. I zde platí, že v pøípadì nehody nese plnou odpovìdnost za vzniklé škody výrobce, neb nabádal uživatele, aby používal textilní lano nevyhovující plnì EN 1891 jako statické lano k zajištìní osob.

Vlastnosti a použití statických lan Jak už bylo øeèeno výše, statická lana slouží k zachycení osob nad volnou hloubkou a nikoli pro zachycení pádu z výšky. Nejsou tedy vhodná k horolezectví, s výjimkou fixního lana a vytahování bøemen. I pøi použití statických lan v jednolanové technice se dá udìlat pár chyb. Mezi osobou a kotvícím bodem by tedy na statickém lanì nemìl být žádný prùvìs. Proè? Neníli prùvìs, osoba se po uklouznutí pouze maximálnì zhoupne a kotevní bod je zatížen pouze staticky nebo minimálním rázem. V pøípadì prùvìsu mezi osobou a kotevním bodem (do kterého je lano zavázáno uzlem) vyšle osoba vlivem tíhového zrychlení do kotvení a uzlu vìtší ráz, což je pro jednolanovou techniku statických lan nepøípustné. Statické lano totiž (na rozdíl od dynamického lana) není stavìno na absorbování energie pádu. Ano, statická lana se také testují na rázovou sílu. Ale u zkoušky u statických lan padá závaží na 2 m dlouhém lanì pouze 0,6 metru, tedy pádový faktor 0,3. Nikoli pádový faktor cca 1,75 jako u lan dynamických. Statické chování statických lan nabádá k vìtší pozornosti pøi dalším použití. Pøi slaòování je tøeba postupovat dolù plynule, zastavovat v prùbìhu

31

Záleží, opìt jako v prvním pøípadì, plnì na dùvìøe uživatele výrobci.

ukonèené zkoušce. 7. Doba namáèení, mrznutí (i s teplotou), pøípadnì sušení vzorkù je vždy uvedena v každé tabulce výsledkù. 8. Testovaná oka osmièkových uzlù byla natahována pøes èep Ø10mm. 9. Rozmìry zkoušených uzlù a vzorkù:

Pøípad z praxe: oba dva výše popsané pøípady nevyhovujících lan se týkají možnosti vyrobit a prodat tenká statická lana pro expedièní speleoalpinismus (napø. Ø8,0 - Ø8,5mm). Trh taková lana žádá, výrobce se je snaží dodat. Jediný neshodný parametr zùstává vždy poèet pádù, neb (zatím) žádné tak tenké lano není schopno pøestát 5 pádù faktor 1 s 80kg závažím. Uživatel mùže postupovat dvìma zpùsoby: a) zakoupit lano Ø9mm plnì vyhovující EN 1891 Typ B a udìlat kompromis ohlednì vyšší hmotnosti oproti Ø8,0 nebo Ø8,5mm, b) zakoupit lano Ø8,0 nebo Ø8,5mm, které nevyhovuje EN 1891 Typ B, s akceptováním oné výše zmínìné dùvìry ve schopnosti výrobce a také s akceptováním odpovìdnosti za budoucí události. Není to lehká situace. Urèitá lidská aktivita (expedièní speleo) si žádá ultra lehké statické lano, ale v možnostech dnes použitých materiálù není, aby takové lano vydrželo požadovaný poèet pádù. V možnostech existujících norem je øešení pouze jedno, a to vyhovìt plnì EN 1891. Øešení pro výrobce jsou ale dvì: a) navrhnout takovou konstrukci lana minimálního prùmìru 8,5mm (norma EN 1891 stanoví tento minimální prùmìr), která vydrží 5 pádu faktor 1 s 80kg závažím (lano Typ B), b) navrhnout zmìnu normy EN 1891 a zavést nový typ lana v rámci této normy (napø. Typ S = speleo), pro který bude minimálnì požadováno pouze napø. 2 pády. Ale to se ještì nestalo, takže a) je správnì. Výše uvedená fakta vám snad pomohou lépe se orientovat v dané problematice.

vnitøní délka oka O 1 = 80 ±10mm délka tìla uzlu U 1 = 75 ±5mm. volná délka mezi uzly L v = 350 ±30mm. 10. Pøi zkoušení jednoho druhu lana bylo použito vždy lano ze stejné výrobní série. Referenèní vzorek je vždy u každé zkoušky suchý vzorek daného lana. Výsledky a komentáøe Dosažené výsledky jsou zobrazeny v následujících tabulkách. Výsledná hodnota kN je vždy prùmìr tøí námìrù (také zobrazeny). Komentáø k testu A: pøi zaokrouhlení výsledkù se dá øíci, že mokré lano sníží svou pevnost v uzlu cca o 10%, naopak u lana zmrzlého dojde k nárùstu pevnosti o cca 10%. K poklesu dochází z dùvodu pùsobení vody na polyamid, kdy voda je v roli polárního rozpouštìdla, což zvyšuje plasticitu molekul polyamidu a dochází ke ztrátì pevnosti. Voda v tuhém stavu tuto vlastnost nemá, naopak se stává zpevnìním struktury lana. Proto nárùst pevnosti u zmrzlých lan. Zmrzlé vzorky jsou také dùkazem následujícího: pøed zmrznutím byly vzorky napøed déle namoèeny. Pøedpoklad je tedy, že pøed uložením do mrazu by také mìly cca 10% pokles pevnosti. Dùsledkem mrznutí je ale pøemìna skupenství vody, a tedy také ukonèení jejího pùsobení jako rozpouštìdla. Po namoèení tedy nedojde k trvalé ztrátì fyzikálnì mechanických vlastností, ale jedná se o vratný proces. Èasy namoèení a mrznutí nejsou stejné u obou vzorkù. Tyto rozdíly mohou mít malou mìrou vliv na výsledky. Podle mého názoru již nehraje roli, jestli je vzorek ve vodì 12 hodin, nebo 80 hodin. Nemohu to ale s urèitostí tvrdit. Cílem tìchto testù bylo zjistit obecné chování lan, nikoli porovnávání desetinných èísel.

Popis testù 1. Použité trhací zaøízení: trhaèka interní laboratorní zkušebny Singing Rock. Pøesnost odeèítané hodnoty pevnosti [kN] ±0,5%. Rychlost posuvu 2,5mm/sec, konstantní rychlost. 2. Atmosférické podmínky zkušebny: T = 20 ± 3°C, rH = 55 ±5%. 3. Teplota vody pro namáèení vzorkù: 10 ±3°C. 4. Doba provedení testu po vytažení z vody nebo z podchlazeného prostøedí: max. 2 minuty. 5. Doba trvání jednoho trhu: 4 minuty. 6. Zmrzlé vzorky mìly na sobì a v sobì tuhý led i po

32

3U P UODQD

Název

Druh vzorku

Pevnost v 8 uzlu

Typ lana 10,5 A

[mm]

Lano 1

Suchý

–2,5°C venkovní

19,124 19,835 21,476 16,766 17,134 18,114 22,285 22,117 22,370

Odchylka od UHIHUHQþQtKRODQD

10,5 A

Lano 1

10,5 A

Lano 1

Mokrý = 80 hod. ve voG Zmrzlý = 68 hod. ve YRG SDNKRGY

[mm]

20,145 kN

Ref. vzorek

17,338 kN

-13,93 %

22,257 kN

+10,48 %

3U P UODQD

Název

Druh vzorku

Pevnost v 8 uzlu]

Typ lana 10,5 A

Lano 2

Suchý

21,691 24,430 21,975 20,583 19,196 19,979 23,804 23,970 25,687

Odchylka od UHIHUHQþQtKRODQD

10,5 A

Lano 2

10,5 A

Lano 2

Mokrý = 48 hod. ve YRG

Zmrzlý = 36 hod. ve YRG SDNKRGY

–9°C venkovní

22,699 kN

Ref. vzorek

19,919 kN

-12,25 %

24,487 kN

+7,88 %

Tab. 1 a 2: Test A Komentáø k testu B: test B je principem shodný s testem A, pouze promìnné se u obou vzorkù liší od testu A. Opìt zhruba 10% pokles a nárùst.

tekuté vody, je vratný proces, a tedy nehrozí nebezpeèí pro uživatele. Namoknou-li jednou lana, jejich pùvodní vlastnosti nejsou ztraceny, ale pouze doèasnì zmìnìny (sníženy). Na lanì 1 (test C) se tento pøedpoklad projevil beze zbytku. Vzniklé malé rozdíly mohou být zatíženy chybou mìøení. Chápal bych tedy výsledek u lana 1 (test C) za navrácení

Komentáø k testu C: u tohoto testu šlo pøedevším o to prokázat, že pokles nebo nárùst fyzikálnì mechanických parametrù po pùsobení 3U P UODQD

Název

Druh vzorku

Pevnost v 8 uzlu

Typ lana 10,5 A

[mm]

Lano 1

Suchý

–11°C venkovní

21,711 19,689 21,107 17,909 19,162 18,634 24,707 22,408 23,505

Odchylka od UHIHUHQþQtKRODQD

10,5 A

Lano 1

10,5 A

Lano 1

Mokrý = 48 hod. ve YRG

Zmrzlý = 36 hod. ve YRG SDNKRGY

[mm]

20,836 kN

Ref. vzorek

18,568 kN

-10,89 %

23,540 kN

+12,98 %

3U P UODQD

Název

Druh vzorku

Pevnost v 8 uzlu

Typ lana 10,5 A

Lano 3

Suchý

20,959 22,288 21,182 19,491 20,305 18,791 24,841 23,772 25,270

Odchylka od UHIHUHQþQtKRODQD

10,5 A

Lano 3

10,5 A

Lano 3

Mokrý = 48 hod. ve YRG

Zmrzlý = 36 hod. ve YRG SDNKRGY

–11°C venkovní

Tab. 3 a 4: Test B

33

21,476 kN

Ref. vzorek

19,529 kN

-9,07 %

24,628 kN

+14,68 %

3U P UODQD

[mm]

Typ lana 10,5 A

Název

Druh vzorku

Pevnost v 8 uzlu

Lano 1

Suchý

20,432 20,396 21,066 20,227 20,366 20,394

Odchylka od UHIHUHQþQtKRODQD

10,5 A

Lano 1

Sušený = 55 hod. ve YRG SDNGQtVXãHQê

10,5 A

Lano 1

pokojová teplota Sušený = 36 hod. ve YRG SDN]PU]Oê

hod v –10°C venkovní pak sušený 14 dní pokojová teplota

[mm]

21,756 18,617 21,805

20,631 kN

Ref. vzorek

20,329 kN

-1,46 %

20,726 kN

+0,46 %

3U P UODQD

Název

Druh vzorku

Pevnost v 8 uzlu

Typ lana 10,5 A

Lano 3

Suchý

19,815 19,677 20,467 20,466 21,905 22,179

10,5 A 10,5 A

Odchylka od [%]

UHIHUHQþQtKRODQD

Lano 3

Sušený = 55 hod. ve

Lano 3

pokojová teplota Sušený = 36 hod. ve

YRG SDNGQtVXãHQê

YRG SDN]PU]Oê

hod v –10°C venkovní pak sušený 14 dní pokojová teplota

22,155 20,982 22,867

19,968 kN

Ref. vzorek

21,517 kN

+7,66 %

22,001 kN

+10,08 %

Tab. 5 a 6: Test C pùvodních vlastností po vysušení. Naopak u lana 3 (test C) se lano po pùsobení vody „zlepšilo“ v mìøených parametrech. Jenom pøipomínám, že u testu tohoto mokrého lana byl také zaznamenán témìø 10% pokles pevnosti. Domnívám se, že pùsobením vody se vysrážením vyrovnaly rozdíly v napìtí mezi vlákny. Lano také znatelnì ztvrdlo. Podstatné ale je, že ani u lana 3 nedošlo ke ztrátì vlastností po koneèném vysušení.

Závìr Buïte opatrní, když budete používat mokrá lana, protože taková lana mají nižší pevnost. Jestliže se lana dùkladnì vysuší, mìla by se vrátit na úroveò své pùvodní pevnosti. S dotazy se prosím obracejte na adresu [email protected].

34

LISTÁRNA A

KRÁTKÉ

ZPRÁVY

Ètvrt století od heroické expedice do Snìžné Vzpomínky velebného kmeta Jiøího Anèi Urbana

Tento rok v srpnu uplyne ètvrt století od heroické expedice do polské Snìžné. V èele této památné akce stál Lýsa. Ten pùvodnì plánoval expedici do Gouffre Berger, což ale za bolševika bylo neuskuteènitelné. Bìhem tohoto plánování byla k akci pøizvána naše tehdy velmi aktivní ètyøèlenná skupina Specialisté. Vidím to jako dnes, když jsem poprvé spatøil ostatní úèastníky v jedné krèmì v Karlínì. Úctou mì naplnil pohled na skupinu bradatých mužù sedících kol stolu a pochmurnì na mì hledících. Øíkal jsem si, to musí být práskaèi, budu rád, když budu nosiè. Nakonec bylo všechno jinak. Již na prvním tréninku lozili Specialisté jako veverky. Lýsa vše øídil se stopkami, ale pøestal s tím, neb Specialisté obsadili první ètyøi místa. Tak to pokraèovalo i pøi dalším tréninku na Schniloušáku. Lýsa též opatøil výdìleènou èinnost – sledování hladiny vody v propasti Na Èeøince. Za utržený peníz jsme zakoupili kopici 80 m lan a slušivé, žluté jachtaøské obleèky. Ty mìly sloužit pod hadrovými overaly jako vodotìsná vložka. Tehdy krom lan se improvizovalo všude. Nadešel èas akce. Lýsa mìl kontakt na jednoho polského jeskyòáøe, kterému jsme vezli nìkolik osmdesátek za vpuštìní do propasti. Vchod Snìžné byl totiž uzamèen. Setkat s ním jsme se mìli bud v Zakopaném v místním GOPRu, nebo na Hale Kalatowki. Když jsme pøijeli do Zakopaného, bylo bídné poèasí. Neustále chcalo, byla mlha a pìkná kosa. Specialisté rozložili tábor na kryté verandì Ronda pod smrekami na horním konci Zakopaného a ostatní šli do kempu. Následujících nìkolik dní bylo kritických. Chcalo a chcalo, Polák nebyl nikde nalezen a nikdo ho neznal. V tìchto dnech tak vznikl expedièní song „Když jsem já šel na Snìžnou pod

Kotliny svrbìly mì na koulích štìtiny“. Lýsa se pokoušel o Snìžnou už potøetí a dal jasnì najevo, že tentokrát dosáhne dna za každou cenu a nezastaví ho ani personální ztráty. Proto rozhodl o vyražení k díøe a vniknutí dovnitø podhrabáním møíže. Též rozhodl o složení tøíèlenného útoèného družstva. Expedice sestávala ze tøí skupin (Lýsa, kluci øevniètí a Specialisté) a tak v nìm byli zástupci za každou skupinu, tj. Lýsa, Standa Kácha a Zvíøe (Jan Šuba). Po ránu jsme vyrazili ze Zakopaného a odpoledne byli u díry. Møíž byla rychle podhrabána a šlo se na vìc. Bylo ustaveno ještì odstrojovací družstvo, které jsem tvoøil já a Karel Vašák. Více lidí si totiž netrouflo na slezení luftózní Wielkej Studni. Jo, hošánkové, tenkrát nebyla lanová technika sranda jako dnes. Lýsa plánoval prùbìh akce znaènì optimisticky, z díry mìli vylézat druhý den odpoledne. Tomu odpovídalo i množství stravy. Byl vzat jeden stan a to dìtský stan Vinnetou a jeden humózní spacák. Doprovodil jsem útoèné družstvo do Plytowych progù. Vláèelo se nìkolik lodních pytlù výstroje (žádné pohodlné transporáky!), množství žebøù a lan. Tehdy cesta nic neobcházela a šlo se pøímo vodou, všemi pìti wodospady. Když jsem vylezl, byla už noc. Poøád a furt chcalo a byla nebývalá kosa. Všichni ostatní se nacpali do ministanu, kde byli ve vrstvách a ten pøipomínal hýbající se buøt. Byl samozøejmì prochcán. Nebylo kam se ukrýt a zaèalo klepání kosy, jaké jsem nikdy nezažil. Noc ustoupila kalnému ránu a chcalo a chcalo. V poledne nám došla strava a po chvíli i benzín do Juwelu. Klepání kosy nabylo hrozivých rozmìrù. Mìl jsem úplnì namožené èelisti a zuby pøímo omlácené. Rèení, že zima je taková, že

35

být pyj o centimetr menší, je tam dùlek, se stalo pravdou. Odpoledne se dùlky tak prohloubily, že došlo ke spojení s koneèníkem a u nìkterých úèastníkù bylo vidìt skrze. Èas od èasu nìkdo slezl na kraj Wielkej Studni, ale bylo slyšet jen šumìní vody. Naveèer se už zaèaly rodit katastrofické vize. Pøi západu slunce se pojednou vyjasnilo a byl rozdìlán oheò ze zbytku kosodøeviny a rùzných døev donesených sem v minulosti. Koneènì o pùlnoci byl v díøe zaznamenán život. První vylezlo Zvíøe. Bylo zubožené a musel jsem ho odstrojit. Bylo vsunuto do vyždímaného spacáku a položeno u ohnì. Po jisté dobì vylezl Standa napùl zcepenìlý, mumlající jen, to je mogul, to je mogul. Pak se nám svìøil, že jedinou radostí pøi výstupu bylo, že se obèas mohl vymoèit do overalu a tak se zahøát. Byl zabalen do stanu a též položen u ohnì. Cvakání zubù dávalo tušit, že dosud žije. Nakonec se vydrápal rozedraný Lýsa. Byl tak ztýøen, že si nechával pokornì radit. Na nìj už nic nezbylo, tak byl posazen k ohni, proti pádu zajištìn klackem a využit k sušení fuseklí. Než Lýsa upadl do kómatu, sdìlil nám, že materiál je pod Plytowymi progi. Nastoupili jsme s Karlem. Pod progi ležely tøi lodní pytle plné materiálu a vody. Dolù nás pohánìl zvíøecký hlad, nebo jsme vìdìli o zásobì èokolády v pytlích. Bohužel, èokoládu nesl jeden úèastník spolu s benzinem a neustále na mokré trávì padal, takže došlo k dokonalému promísení obou komponent. Èokoláda byla nepoživatelná. I tak jsem øíhal benzín ještì po vylezení z díry. Vleèení pytlù vzhùru Plytowymi progy byl záhul. To si dobøe pøedstaví každý, kdo to tam zná. Vždy jeden tahal a druhý s každým jednotlivým pytlem lezl. Tak jsme po polednách byli z díry venku. Odpoèatý Lýsa hned zavelel k odchodu. Veèer jsme byli u stanù. Po dvou

bezesných nocích a dni bez jídla jsem byl tak otýøen, že jsem nìkolikrát upadl na èenich. Bylo to i tím, že mi ochrnulo jedno chodidlo. V Praze jsem s tím pak navštívil lékaøe, který mi sdìlil, že mám podchlazený nìjaký nerv a divil se, jak jsem k tomu v létì pøišel. Když jsem mu to popravdì vylíèil, hledìl na mnì jako na nìjakého šílence. I tak tehdy prostí obèané na jeskyòáøe hledívali.

Nejdelší svìtové jeskynì (v metrech)

(sestavil Tim Stratford – pøevzato z èasopisu International Caver 2001) opravy a doplòky tohoto seznamu zasílejte na: icaver@aol. com 1. Mammoth Cave System 2. Optimistièeskaja ^ 3. Jewel Cave 4. Hölloch 5. Lechuguilla Cave 6. Wind Cave

USA Ukrajina USA Švýcarsko USA USA

36

556 730 212 000 204 580 184 025 179 720 162 570

7. Fisher Ridge Cave 8. Siebenhengste–Hohgant–Höhlensystem 9. Ozernaja ? 10. Gua Air Jernih 11. Système de la Coumo d´Hyouernedo 12. Ojo Guareña 13. Sistema Purificación 14. Zoluška ? 15. Toca da Boa Vista 16. Hirlatzhöhle 17. Ox Bel Ha 18. Bullita Cave System 19. Raucherkarhöhle 20. Friar´s Hole Cave 21. Ease Gill Cave System 22 Ogof Draenen * 23. Kazumura–Olaa Cave System ?? 24. Organ Cave System 25. Nohoch Nah Chich 26. Réseau de l´Alpe 27. Red del Silencio 28. Bolšaja Orešnaja ??? 29. Barenschacht 30. Dachstein–Mammuthöhle 31. Kap–Kutan–Promezhutochnaja 32. Sistema Huautla 33. Sistema Dos Ojos 34. Réseau du Granier 35. Mamo Kananda 36. Réseau de la Pierre–Saint–Martin 37. Blue Spring Cave 38. Complesso Fighiera–Corchia I 39. Martin Ridge System 40. Réseau de la Dent de Crolles 41. Lamprechtsofen 41. Ogof Ffynnon Ddu 43. Carlsbad Cavern 44. Arresteliako ziloua 45. Sistema Palmarito–Pan de Azucar 46. Gran Caverna de Santo Tomás 47. Crevice Cave 48. Sistema del Hayal de Ponata 49. Kolkbläser–Monster–Höhlensystem 50. Cumberland Caverns 51. Scott Hollow Cave 52. Trou qui souffle 53. Sistema de los Cuatro Valles 54. Pestera Vintului 55. Eisreisenwelt 55. Sistema del Mortero de Astrana

USA 160 930 Švýcarsko 145 000 Ukrajina 117 000 Malajsie 109 000 Francie 101 000 Španìlsko 99 266 Mexiko 94 300 Moldávie 90 200 Brazílie 87 000 Rakousko 86 606 Mexiko 83 285 Austrálie 81 873 Austrálie 78 603 USA 72 250 V. Británie 70 500 V. Británie 66 120 USA 65 480 USA 63 550 Mexiko 60 985 Francie 60 247 Španìlsko 60 000 Rusko 58 000 Švýcarsko 57 800 Rakousko 57 583 Turkmenistán 57 000 Mexiko 56 700 Mexiko 56 671 Francie 55 000 Papua N. Guinea 54 800 Francie/Špan. 53 950 USA 53 350 tálie 52 300 USA 51 870 Francie 50 101 Rakousko 50 000 V. Británie 50. 000 USA 49 660 Francie 49 035 Kuba 48 000 Kuba 46 000 USA 45 530 Španìlsko 45 000 Rakousko 44 487 USA 44 430 USA 43 440 Francie 42 900 Španìlsko 42 853 Rumunsko 42 165 Rakousko 42 000 Španìlsko 42 000

37

57. Teng Long Dong Èína 40 000 58. Bulmer Cavern Nový Zéland 39 900 59. Sloans Valley Cave System USA 39 640 60. Chiquibul Cave System Belize 39 000 61. Xanadu Cave USA 38 300 62. Complesso della Codula di Luna Itálie 38 000 63. Grotte de la Luire Francie 37 563 64. The Hole USA 37 010 65. Sistema Cuetzalen Mexiko 36 200 66. Coral Cave System USA 36 040 67. Cueva del Tecolote Mexiko 35 949 68. Blue Springs Cave USA 35 550 68. Binkleys Cave USA 35 550 70. Complesso di Piaggia Bella Itálie 35 500 71. Système de la Diau Francie 35 000 72. Grotte de Saint Marcel Francie 34 500 72. Sistema Arañonera Španìlsko 34 500 72. Atea Kananda Papua N. Guinea 34 500 75. Tantalhöhle Rakousko 34 166 76. Agen Allwedd V. Británie 34 100 77. Pestera din Poienita–Humpleul Rumunsko 34. 000 78. Hidden River System USA 33 940 79. Culverson Creek Cave USA 33 500 79. Sistema Majaguas–Cantera Kuba 33 500 81. Silberen–Höhlensystem Švýcarsko 32 685 82. Sima del Cueto–Coventosa–Cuvera Španìlsko 32 529 83. Systém Amatérská–Punkevní jeskynì ÈR 32 500 84. Réseau du Verneau Francie 32 300 85. Honey Creek Cave USA 32 067 86. Ellis Basin System Nový Zéland 32000 87. Réseau Berger–Fromagere Francie 31 790 88. Grotta di Monte Cucco Itálie 31 300 89. Leon Sinks Cave System USA 30 472 90. Creux de la Litorne–Grotte de Prerouge Francie 30 469 91. Berger–Platteneck–Cosa Nostra–SystemRakousko 30 076 92. Réseau de Coufin–Chevaline Francie 29 489 93. Gouffre de Padirac Francie 29 000 94. Windymouth Cave USA 28 962 95. Systém Demänovských jaskýò Slovensko 28 600 96. Lilburn Cave USA 28 054 97. Jägerbrunntrog–Höhlensystem Rakousko 28 026 98. Old Homestead Cave Austrálie 28 000 99. Ogof y Daren Cilau V. Británie 28 000 100. Butler–Sinking Creek System USA 27 706 ^ ?^ ^^^

sádrovcové jeskynì lávové jeskynì jeskynì ve slepenci

38

Nejhlubší jeskynì svìta (v metrech) 1. Krubera Gruzie 1 710 2. Lamprechtsofen Rakousko 1 632 3. Gouffre Mirolda Francie 1 616 4. Réseau Jean Bernard Francie 1 602 5. Torca del Cerro Španìlsko 1 589 6. Vjaèeslava Panuchina Gruzie 1 508 7. Sistema Huautla Mexiko 1 475 8. Sistema del Trave Španìlsko 1 441 9. Boj–Boulok Uzbekistán 1 415 10. Illaminako Ateeneko Leizea Španìlsko 1 408 11. Lukina Jama–Trojama Chorvatsko 1 392 12. Sistema Cheve Mexiko 1 386 13. Cehi 2 ** Slovenia 1 380 14. Evren Gunay düdeni Turecko 1 377 15. Snìžnaja–Mezennogo Gruzie 1 370 16. Réseau de la Pierre–Saint–Martin Francie/Špan. 1 342 17. Siebenhengste–Hohgant–Höhlensystem Švýcarsko 1 340 18. Berger–Platteneck–Cosa Nostra–SystemRakousko 1 291 19. Réseau Berger–Fromagere Francie 1 271 12. Slovacka jama Chorvatsko 1 268 21. Muruk–Berenice ? Papua N. Guinea 1 258 22. Torca de los Rebecos Španìlsko 1 255 23. Pozo del Madejuno Španìlsko 1 255 24. Abisso Paolo Roversi Itálie 1 249 25. Vladimira Iljuchina Gruzie 1 240 26. Akemati Mexiko 1 226 27. Schwer–Höhlensystem Rakousko 1 219 28. Abisso Olivifer Itálie 1 215 29. Kijahe Xontjoa Mexiko 1 209 30. Gorgothakas Øecko 1 208 31. Dachstein – Mammuthöhle Rakousko 1 199 32. Crnelsko Brezno Slovinsko 1 198 33. Cukurpinar düdeni Turecko 1 190 34. Complesso Fighiera–Corchia Itálie 1 190 35. Vandima Slovinsko 1 182 36. Sistema Arañonera Španìlsko 1 181 37. Jubiläumsschacht Rakousko 1 173 38. Réseau de Soudet Francie 1 170 38. anou Iffis Alžírsko 1 170 38. Abisso Viva le Donne Itálie 1 170 41. Torca del Cueto de los Senderos Španìlsko 1 169 42. Torca Idoubeda Španìlsko 1 167 43. Cueva Charco Mexiko 1 166 44. Sistema de Las Fuentes de Escuain Španìlsko 1 151 45. Tanne des Pra d´Zeures Francie 1 148 46. Sistema del Jitu Španìlsko 1 135 47. Sistem Molicka pec Slovinsko 1 130 48. Arabikskaja Gruzie 1 110

39

49. Complesso del Foran del Muss Itálie 50. Schneeloch Rakousko 51. Kazumura–Olaa Cave System * USA 52. Sima G. E. S. M. Španìlsko 53. Torca Castil Španìlsko 54. Jägerbrunntrog–Höhlensystem Rakousko 55. Dzou Gruzie 56. Complesso Saragato–Aria Ghiaccia Itálie 57. Muttseehöhle Švýcarsko 58. Sistema Ocotempa Mexiko 59. Abisso Mani Pulite Itálie 60. Pozzo della Neve Itálie 61. Döf–Schacht–Sonnenleiter–Höhlensystem Rakousko 62. Mäanderhöhle–Herbsthöhle Rakousko 63. Clot deths Partatges Francie 64. Torca Urriello Španìlsko 65. Système de la Coumo d´Hyouernedo Francie 66. Akemabis Mexiko 67. Sonconga Mexiko 68. Hedwigshöhle Rakousko 69. Hirlatzhöhle Rakousko 70. Kijevskaja Uzbekistán 71. Pozo de Cuetalbo Španìlsko 72. Schwarzmooskogel–Höhlensystem Rakousko 73. Réseau Rama Aiguilles Francie 74. Abisso di Malga Fossetta Itálie 75. Moskevskaja Gruzie 75. Schnellzughöhle–Stellerweghöhle Rakousko 77. Migovec System Slovenia 78. Complesso dei Piani Eterni Itálie 79. Xio Zhai Tian Ken Èína 79. Complesso del Monte Tambura Itálie 81. Complesso di Piaggia Bella Itálie 82. Abisso Led Zeppelin Itálie 83. Sistema Purificación Mexiko 84. Napra Gruzie 84. Guixani Ndia Kiajo Mexiko 86. Pozo del Llastral Španìlsko 87. Barenschacht Švýcarsko 88. Hölloch Švýcarsko 89. Pozu De Cabeza Muxa Španìlsko 90. Complesso del Col delle Erbe Itálie 90. Schnee–Maria–Höhle Rakousko 92. Grotta di Monte Cucco Itálie 93. Gouffre du Cambou de Liard Francie 94. Abisso dello Gnomo Itálie 95. Gouffre Touya de Liet Francie 96. Abisso Cul di Bove Itálie 96. Feuertal–Höhlensystem Rakousko 98. Torca del Jou de Cerredo Španìlsko

40

1 110 1 101 1 101 1 098 1 080 1 078 1 077 1 075 1 070 1 064 1 060 1 045 1 042 1 029 1 026 1 022 1 019 1 015 1 014 1 011 1 009 990 986 980 980 974 972 972 970 966 964 964 961 960 957 956 956 949 946 941 939 935 935 929 926 925 917 913 913 912

99. Skalarjevo Brezno 100. Hochleckengrosshöhle

Slovenia Rakousko

911 907

* Lávová jeskynì, její uklonìné chodby se nacházejí pouze nìkolik metrù pod povrchem. Jeskynì je sem zaøazena pro úplnost, neporovnávejte ji s ostatními jeskynìmi v seznamu. ** v seznamu z r. 2000 byla uvedena chybná hloubka (–1 480 m) ¦ nejhlubší jeskynì jižní polokoule

Z APOMENUTÉ

A

VÝZKUMNÉ

NETRADIÈNÍ POSTUPY

Mýty a legendy o hydrotìžbì podzimní poèasí vždy pøinášelo snížený poèet kolemjdoucích a tím i zájemcù o nìjakou pracovní exkurzièku (na tento fenomén upozoròoval již kolem roku 1985 J. Mouèka z Holštejna). Použití èerpadel k proplachování jílových sedimentù se proto zdálo výborným øešením. Kuba neprodlenì pøistoupil k èinùm. Prvním z nich bylo objednání rundy pøítomným èlenùm Plánivské skupiny pøi veèerním setkání jeskyòáøù v restauraci U Nìmcù. Hovoøil pøátelsky, smál se, platil rundy a i jinak se snažil vzbudit dojem, že on je tou správnou osobou, které by Plániváci mìli bez otálení zapùjèit svoje èerpadla, nejlépe na dobu neomezenou. Plánivská skupina, proslulá svým pøátelským vztahem k ostatním skupinám a podporou výzkumu, skuteènì zapùjèení èerpadel KDFU pøislíbila. Druhým èinem bylo zajištìní potøebného kabelového tahu od rozvadìèe k poslednímu sifonu. I tento problém se, vzhledem k jeho kontaktùm ve stavebnictví a podsvìtí, podaøilo Kubovi brzy vyøešit (Plániváci mìli kabelu málo a Holštejòáci vytýkali Kubovi špatné známosti). Proto již v bøeznu 2000 mohl pøistoupit k prvnímu pokusu. Vzhledem k tomu, že s èerpadly si Kuba pùjèil i hadice, kaskádové nástavce a další materiál, smìli mu dobøí plánivští hoši odvézt všechny vìci svým pøívìsným vozíkem

K sepsání tìchto øádkù jsem byl inspirován èlánkem “Prùzkum propastí vhazováním akumulátoru” v jednom z pøedchozích èísel Spelea. Široké jeskyòáøské obci je zde pøedstaven úzký výsek èinù postavy v Moravském krasu již dobøe známé, oznaèované jako “žijící legenda skupiny Tartaros”, jinak též dobrého kamaráda Kuby. I já jsem byl pøi svém pùsobení v Moravském krasu vystaven kontaktu s výše zmínìným hyperaktivním jeskyòáøem. Obsah následujících øádkù neberte však jako varování, ale spíše jako pokus zaznamenat svìdectví o lidské vùli a odhodlání pøi snaze objevit nové podzemní prostory. Nejlepším dùkazem této vùle zùstává nádherná, novì objevená èást jeskynì Lopaè, sbírající ocenìní na nejprestižnìjších mezinárodních speleologických akcích. Kdo mìl možnost tyto prostory navštívit mi jistì dá za pravdu. Zejména exkurze vedené jedním z objevitelù, samotným Kubou, jsou nezapomenutelným zážitkem. Jak ale opravdu došlo k tìmto objevùm? Co se skrývá za pravidelným profilem nìkterých chodbièek? Vrame se trochu zpátky èasem. Zatím nejvìtší pokusy s hydrotìžbou probíhaly na Býèí skále s velmi nadìjnými výsledky. Jimi se nechal koncem roku 1999 inspirovat Kuba, øešící problém permanentního nedostatku pracovních sil pøi pronikání do nových prostor v Lopaèi. Chladné

41

až na místo urèení. Bìhem jara 2000 došlo k nìkolika akcím, kterých se postupnì zúèastòovalo stále více lidí z blízkého i širokého okolí. Do jeskynì se podaøilo dopravit množství nejrùznìjších pozoruhodných vìcí (napø. lafeta vodního dìla z hasièského auta). Na sedimenty a skálu se útoèilo stále vìtším tlakem vody. Traduje se dokonce, že ve vypjatých situacích již voda z jeskynì vùbec neodtékala, ale kolovala a hromadila se v dùmyslném hadicovém systému, aby pak pod obrovským tlakem byla vypouštìna proti nepohodlné skále. Bylo dosaženo urèitého postupu a rozšíøení jeskynì, ale k naplnìní Kubových pøedstav ani k objevu volných prostor nedošlo. Zbytek roku byl zasvìcen shánìní dalšího materiálu, rozvadìèù, kabelù atd. Další akce byla naplánována na poèátek roku 2001. Kuba sehnal znovu potøebné podpùrné vybavení a zajistil vysokotlaký èisticí stroj (wapku), který se mìl stát hlavní zbraní proti nepoddajné skále a sedimentùm. Zvolená metoda se ukázala býti optimální a bìhem dvou smìn se podaøilo vytvoøit chodbièku ústící do nových prostor. Prostor nádhernì erodovaných dlouholetým pùsobením nízkotlakové vody. Na jejich konci však další postup vpøed po proudu uzavíral znovu sifon, tentokrát charakteru studny o hloubce 30m. Potápìèi byli na jejím dnì zastaveni úzkými prostorami, a tak jedinou nadìji skýtala zasedimentovaná chodbièka nad sifonem. Koncem roku 2001 tak zaèíná další dìjství. Kuba se rozhodl neponechat nic náhodì. Po nezbytných formalitách (rundy, úsmìvy, atd) zajistil od Plánivské skupiny èerpadla a postupnì i vše, co jen vzdálenì mohlo s jeho akcí souviset. (Z vìcí, které se mu na akci urèitì nehodily a které zùstaly osamocenì v Plánivském skladu: staré jízdní kolo, pilový kotouè do okružní pily velký, ocelové lano na hromosvod krátké kusy, prasklá pøilba, døevìná stolièka se zlámanou nohou, krabièka šroubù M8 - tu nenašel.) Na transport materiálu se shromáždilo pozoruhodné množství lidí. Nezaujatý pozorovatel by po spatøení proudu lidí, mizejících v podzemí s nejrùznìjšími pøedmìty v rukou, nabyl dojmu, že pod povrchem vzniká vetešnictví. Trumfem byla opìt wapka a její tlaková tryska. V zadních partiích jeskynì se materiál kupil a odpovìdní èlenové týmu pod vedením žijící legendy skupiny Tartaros z nìho vybírali potøebné vybavení. Vše bylo pospojováno a zapojeno. I tak se nepodaøilo dobrou polovinu nanesených vìcí do tìžebního øetìzce vùbec zaèlenit. Slyšel jsem

vyprávìní zùèastnìného: “Všude byly hadice, rozvadìèe a kabely, všude tekla voda, uprostøed stál v jakémsi kaftanu Kuba a v rukou tøímal tlakovou trysku. Cíl jeho útoku se postupnì mìnil, protože chodbièka klesala a její rozplavování bylo stále obtížnìjší. Ve stìnách kolem nìj se objevovaly stále nové chodbièky a rozdíl mezi pøírodními tvary a následky Kubova útoku se postupnì smýval. I krátkodobé pùsobení vysokotlaké vody dovede pìknì vyerodovat skálu. V oku mu plál divý žár a podzemní prostorou se nesl zvuk tryskající vody a padajících kusù horniny. Až únava ukonèila velkolepý souboj žijící legendy skupiny Tartaros s pøírodou, sifon však zùstal nepøekonán.” Následný transport materiálu na povrch probíhal již znaènì pomalejším tempem a na nìkolik etap - chybìlo objevitelské nadšení. Èást materiálu si dokonce museli Plániváci vytáhnout a umýt sami. Bylo to nutné, vždy Kuba bude jistì brzy organizovat další akci. Zatím jen sbírá síly. I když … jeho delší nepøítomnost v Moravském krasu na jaøe 2002 bývá dávána do souvislosti s rozplavováním skalních masivù v Høensku u Dìèína. Nové prostory v Lopaèi jsou nicménì krásné a pøi pøípadné exkurzi stojí za to všimnout si na mnoha místech v jeskyni zdánlivì nesmyslných odboèek, dómkù a podivnì pravidelných kruhových útvarù. Prùvodci jsou vydávány za dùkaz erozního umìní nízkotlaké vody, ale my víme své. Nìkolik rad všem, kteøí mají možnost a chu metodu vyzkoušet (mírnì opravená verze pokynù žijící legendy skupiny Tartaros, viz Speleofórum 2002). - Pøíroda je nevyzpytatelná a chodbièky èasto nejdou smìrem, který bychom si pøáli. - Není nejefektivnìjší èekat, až se požadované prostory propláchnou nízkotlakou vodou samy. - Benzínová èerpadla jsou mnohem výkonnìjší, ale nafta se dá na stavbách sehnat levnìji. - Pøi práci je tøeba pamatovat, že pracujeme se závadnou vodou, je tedy nutno èasto a hodnì dezinfikovat organizmus. - Pokud dezinfekci pøeženeme, je nutné lafetu vodního dìla ukotvit ke stìnám, protože ji už nelze udržet v rukách. - Je možné rùznì kombinovat, rozboèovat a okruhovat hadice typu ”B”, ”C” a jiné, vždy však na úkor tlaku. - Bezpeènost elektroinstalace není vždy úmìrná výši

42

životní pojistky. Trocha rozvadìèù navíc neškodí, dobøe se na nich sedí. - Je dobré sehnat nìkoho, kdo je ochoten zdarma pùjèovat a udržovat v dobrém stavu èerpadla a další vybavení. - Všechny jeskynní chodby nìkam vedou a nalezení jejich pokraèování je otázkou jen velikosti tlaku vody a èasu. Proto se nevzdávejte ani pøi dosažení zcela evidentního konce tlakového kanálu (viz první vìta). - Držte se smìru, který jste si zvolili a nedejte se rozptylovat odboèkami a volnými pøírodními dutinami. - Ideální èas k provádìní hydrotìžby je období jarních

povodní, kdy je podzemí dostateènì naplnìné vodou. Rozplavené sedimenty a neuvázaní jeskyòáøi jsou pak dobøe odnášeni odtokovými sifony. Závìrem bych chtìl vzdát hold objevitelùm Lopaèe a všem, kteøí se na jeho objevování podíleli. Zároveò je prosím o shovívavost po pøeètení výše uvedených øádkù, kterými jsem se snažil popularizovat jejich objev a osobu žijící legendy skupiny Tartaros. Zájemcùm o problematiku hydrotìžby vøele doporuèuji èlánky ve Speleofóru 2002, vìnované této problematice. Bivoj Sintr

LITERATURA , RECENZE

provádìno detailní klimatické mìøení. Správa NP na toto mìøení navazuje pravidelným mìøením teplot v šesti jeskyních. Ze srovnání souèasných a starých mìøení vyplývá, že dnes se sluje nepodchlazují tak intenzivnì jako døív. Jako urèité øešení je navrženo, že došlo ke zmìnì vegetaèního pokryvu, zmizely mechy a kapradiny. Z našich pozorování na podmrzlých sutích v Èeském støedohoøí vyplývá, že je dobré, aby dolní prùduchy byly blokovány vegetací, takže zaklesávající studený vzduch se pomalu filtruje a má dost èasu podchladit kameny. Kameny drží „zimu“ dlouhou dobu a když na nì spadne d隝, tak jsou schopné je vymrazit. Jinak

Myslím, že lidi nikdy nepsali tolik a v tolika podivných knihách a neznámých èasopisech, jako se dìje nyní. Pokusím se velmi struènì shrnout novinky i trochu prošlé novinky z mnoha rùzných oblastí podzemní literatury vèetnì èlánkù, které by nemìly zapadnout: Èlánky Šifra -tibi- (2002): Teplotní mìøení na Ledových slujích u Vranova nad Dyjí po více jak 100 letech. Podyjské listí. Informaèní zpravodaj Správy NP Podyjí 1, 4-5. V oblasti Ledových slují bylo pøed 140 lety

43

Tibore Andrejkovièi ty lumpe, jestli jsi èlánek psal Ty, tak se pod nìj podepiš, jak to máme citovat ? Kadlec J., Hercman H., Beneš V., Šroubek P., Diehl J.F., Granger D. (2001): Cenozoic history of the Moravian Karst (Northern segment): Cave sediments and karst morphology. Acta Mus. Moraviae, Sci. Geol. LXXXVI, 11-160. Brno. Jedná se o anglickou verzi Kadlecovy doktorské práce. Èlánek obsahuje 31 obrázkù, mnoho citací a výsledky øady let intenzivních výzkumù. Jedná se o moderní, „monografické“ zpracování názorù na vznik severní èásti Moravského krasu a tedy studii základního významu, kterou není možné opominout, i když je možné s ní diskutovat.

chránìných území ÈR k 31.12. 2001. Úøední seznam ochrany pøírody, 520 stran, náklad 400 ks. AOPK ÈR. Praha. ISBN 80-86-064-61-1. Název nelže, doopravdy se jedná o úøední seznam chránìných území vèetnì mnoha krasových a pseudokrasových lokalit. Podobné seznamy by se mìly spíš postupnì pøesouvat na neustále doplòovanou www stránku. Vlk L. et al. (2001): Dolný vrch. 143 stran + skládaná mapa. ISBN 80-88924-18-9. SMOPJ. Liptovský Mikuláš. Sešit formátu A4 podává pøehled všech dosud známých krasových jevù na slovenské stranì Dolného vrchu, což je jedna z nejzajímavìjších a nejbohatších krasových planin støedoevropského prostoru. Struèné kapitoly uvádí ètenáøe do geologie, speleogeneze, historie speleologického prùzkumu a otázek výskytu oxidu uhlièitého. Hlavní èást díla je vìnována popisùm a plánùm propastí. Jedná se o výsledky prùzkumu, který byl na planinì systematicky provádìn po dobu 10 let a nesystematicky nìkdy od roku 1963. Základem prùzkumu je mapa závrtù a dalších dùležitých povrchových jevù (prameny, milíøe). Dílo navazuje na atlas Attily Kósy „Alsó-hegyi zsombolyatlas“ (Budapest, 1992). Je to úctyhodné dílo, které po formální stránce není dotaženo do konce (obèas schází citace, mapy jsou z mnoha rùzných zdrojù rùzné spolehlivosti, apod.) A pøesto je patrné obrovské množství terénní práce, které pro danou oblast na dlouhou dobu základnímu dílu pøedcházelo.

Peša V. (2001): Šamanské jeskynì Bajkalu. Lidé a Zemì 50,11, 678-683. Praha. Archeolog V. Peša podává pøehled a popis ještì nedávno využívaných šamanských jeskyní na Sibiøi. Peša V. (2002): Èlovìk a jeskynì v novovìku. Kudìj 4,1, 3-19. Praha. V témìø každé jeskyni s archeologickými nálezy se objeví pár novovìkých památek, což mohou být stopy po pobytu poustevníkù, váleèné skrýše, nebo sklepy. Èlánek podává pøehled využití jeskyní tøeba k loupení èi vraždám. Kulturnì-antropologická studie. Ta divná zkratka Kudìj, která zní jako jméno legionáøského psa znamená „Kultura a Dìjiny“. Pavelka J. a Trezner J. eds. (2001): Pøíroda Valašska (okres Vsetín). ÈSOP. 504 stran textu + 64 stran bar. pøíloh, cena 480,- Kè. Vsetín. ISBN 80-238-7892-1. Když vám tahle kniha spadne na nohu, tak ji asi pøerazí. Jedná se o suchý, detailní popis pøírody spíš Vsetínska než Valašska, ve kterém je popsána kdejaká tiplice zelná. Nìkolik stran je vìnováno struènému popisu pseudokrasových jeskyní (autor I. Baroò). V okrese je známo celkem 39 jeskyní o celkové délce asi 600 m. Nejdelší je jeskynì Cyrilka na Pustevnách dlouhá 370 m.

Stankoviè J., Jerg. Z. a kolektiv (2001): Plešivecká planina, atlas krasový javov. 301 stran, 290 citací. Vydala SSS a Speleoklub Minotauros. ISBN 80966963-5-1. Jedná se o další podobné, pracné dílo, ve kterém jsou uloženy roky života. Seznam obsahuje popisy a vìtšinou i plány 200 propastí a jeskyní Plešivecké planiny. Na závìr je hnìdì vytištìná mapa povrchu planiny s èernì vybarvenými body popisovaných dutin. Cílem katalogu nebylo podat vìdeckou charakteristiku geologických, krasových i hydrologických fenoménù, ale základní mapovou dokumentaci vèetnì historie výzkumu. O oblasti Slovenského krasu už zaèínáme vìdìt dost co se týèe poètu a tvaru jeskyní a propastí, ale skoro mám pocit, že objevy posledního desetiletí znaènì zkomplikovaly teoretický pohled na vìc – kdy

Kaboš L. (2000): Tajomná krása ticha. Media film. Praha. ISBN 80-238-5634-0. Tmavý sešit na dobrém papíru pøináší solidní reprodukce fotografií krápníkové výzdoby Demänovské jeskynì. Poetické, dárkové dílo témìø bez textu. Kos J. a Maršáková K. (2002): Seznam zvláštì

44

vznikal a jak se vyvíjel.

dílo potøebné pro každého, kdo se zajímá o pískovce.

Lalkoviè M. (2001): Ján Majko, životné osudy jaskyniara. 184 stran. SMOPaJ. Liptovský Mikuláš. ISBN 80-88924-02-2. Pro mnohé jeskyòáøe byl Ján Majko (19001985), objevitel Domice a mnoha dalších dìr, hrdinou až do doby, kdy se zaèetli do podrobného a dobøe podloženého životopisu z pera pøedního slovenského speleo-historika M. Lalkovièe; pak pochopili, že s tímto èlovìkem bylo obèas složité se dohodnout. Ptal jsem se slovenských jeskyòáøù na jejich názor na knihu. Obecnì je považována za výborné dílo, které bylo nutné napsat. Projevuje se urèitá lítost nad neujasnìným názvoslovím jeskyní, které by v nìkterých pøípadech potøebovalo sjednotit s dnešními názvy. Hlavním pocitem je však urèitý údiv nad mocenskými a byrokratickými hrami a spory, které se kolem jeskyní odehrávaly a které M. Lalkoviè detailnì dokumentuje. Nìkteré partie pùsobí dojmem, že pokud se v jeskyních nekopalo, tak se hádalo. Kniha je podle mého názoru nespravedlivá v tom, co historická analýza zachytit nemùže – že nìkteré pocity jsou hlubší a posvátnìjší, než jak se jeví pozorovatelùm. Jinak si neumím vysvìtlit Majkovu „posedlost“ podzemním svìtem. Je to zajímavá kniha, která stojí za pøeètení.

Toufar P. (2001): Èeský Meran. Tajemnou èeskou krajinou. JB. Start. ISBN 80-86231-19-4. Spíš povrchní kniha o povìstech, pokladech a èertech zmiòuje nìkolik podzemních objektù – sklepení na hradì Zvìøinci, skalní misky atd. Pokud jeskyòaøíte na Týnèanech, tak je dobré si knihu pøeèíst. Karst i speleogia. Tom 10, Katowice 2000. Vìtšina èlánkù tohoto známého sborníku pojednává o rùzných aspektech polských krasových oblastí, výjimkou je èlánek V Andrejèuka o vzniku krasu a sufóznì-korozních depresí v silikátových horninách. Podzemní vody mají zvýšené obsahy až 40-120 mg/l SiO2. Speleofórum 2002 Nìkdo si ho ode mne pùjèil, takže o nìm nemohu objektivnì referovat, ale pøišlo mi vynikající. Nejvíc mne zaujal složitý zpùsob, jak vychutnat dobrou slivovici. Spoèívá v tom, že zalezete do Skalistého potoka. V poklusu proplavete 21 sifonù, objevíte a zmapujete dalších pár set metrù chodeb a když zase vybìhnete z jeskynì, tak vám i prùmìrnì slušný alkohol bude pøipadat jako zázrak. Urèitì si ho pøeètìte.

Vonièka P. ed. (2000): Jizerskohorské buèiny. Vydal Jizersko-ještìdský horský spolek. 62 stran. Liberec. Na severním úpatí Jizerských hor nad Hejnicí se rozkládá mohutná rezervace NPR Jizerskohorské buèiny, která sestává z nìkolika mohutných a krásných žulových „skalních mìst“ s øadou pseudokrasových prvkù. Hlavní èást brožury je vìnována živé pøírodì, ale v celé oblasti existuje znaèný pseudokrasový potenciál.

Spravodaj SSS Udržuje si solidní stabilní úroveò, vychází èastìji, než jej staèím recenzovat, stojí za sledování a pøichází na každou skupinu. Výkonného redaktora Z. Hochmútha jsem se snažil navrhnout na Nobelovu cenu, ale prý by to neprošlo. Caves and Caving. Autumn-Winter 2001. BCRA. England U dvou èlánkù je nutné se zastavit. První se týká záchranáøské pomùcky jménem heyphone. Je dobøe známo, že skála blokuje bìžné rádiové pøijímaèe, takže se v podzemí obèas používal tzv. molephone (mole je krtek, tedy krtkofon), který je založený na principu nízkofrekvenèní indukce a má dosah až nìkolik set metrù pod povrch. Krtkofon fungoval britským zachránáøùm dobøe asi 15 let, ale pak pøišly potíže, které se snažili øešit novým radiovým systémem. Vysloužilý konstruktér John Hey pøišel se systémem, který umožnil èistý pøenos z podzemí na povrch na vzdálenost 500 m. Pokusy ve Francii

Adamoviè J. a Cílek V. (2002): Železivce. Pseudokrasový sborník 2, 72 stran. Knihovna ÈSS 37. Praha. J. Adamoviè zpracovával v rámci své doktorské práce výskyty železitých pískovcù a podmínky jejich vzniku. Sborník, na který jsme získali zvláštní grantovou podporu, sestává ze dvou èástí – v první je publikován velmi obšírný seznam literatury o železitých pískovcích, který vìtšinou vychází ze zapomenutých, regionálních nìmeckých prací. V druhé èásti je uveden struèný pøehled významných lokalit v pískovcových CHKO a NP. Specializované

45

ukázaly, že je možná dobrá komunikace skrz 1 kilometr skály. Pokud tomu dobøe rozumím, tak trik spoèívá v zemní anténì. V podzemí se rozprostøe anténa nejlépe nìkam do bláta nebo pøímo do vody. Anténa je tvoøena tenkým kovovým páskem. Rovnìž na povrchu se pomocí stanových kolíkù do zemì zapustí anténa pøibližnì stejných rozmìrù. Technické detaily zde není možné uvádìt. BCRA se rozhodla, že dùležitá èást dokumentace bude zpøístupnìna veøejnosti na www.bcra.org.uk/creg.

proti sobì, mají odlišné strategie dalšího postupu a jsou až nebezpeènì posedlí jeskynìmi. Jedná se jim o propojování jeskynních systémù, které v roce 1984 byly dlouhé 300 mil a v roce 1996 už 365 mil. Spojením s okolními jeskynìmi mùže dojít k vytvoøení gigantu o délce 500 mil, což je dost. Journal of Cave and Karst Studies. August 2001. NSS. USA. Obsahuje zajímavý èlánek o modelování toku fluid krasovými zásobníky a diskuzi o krasovìní v okolí Guadelupe, kde se krasových procesù úèastnila kyselina sírová vzniklá oxidací naftových uhlovodíkù.

Druhý dùležitý èlánek se týká nejhlubší jeskynì svìta jménem Kubera (Voroòa) v masivu Arabika na Západním Kavkazu. Na poèátku roku 2001 oznámila Ukrajinská speleologická asociace dosažení hloubky 1710 m v propasti Krubera. Je to dùležitý mezník, protože poprvé v historii speleologie byl hloubkový rekord zlomen mimo støední èi západní Evropu. Oblast Arabika je nejvìtší vápencový masiv Kavkazu, leží v Abcházii, což možná je a možná není samostatná republika. Horský reliéf je zbroušen ledovcem, na høebenech ve výši 2000–2500 m n.m. se nalézá øada propastí hlubších než 500 m a pár hlubších než 1 km. Krasové vývìry o kapacitì prvních nìkolika kubíkù vyvìrají v okolí moøské hladiny nebo dokonce pod ní. Zkrasovìní bylo navrtáno až 280 m pod moøem. Barvicí pokusy prokázaly spojení krasových dutin ve vertikálním rozmezí 2300 m. Historie výzkumù zde zaèíná návštìvou francouzského speleologa E.A. Martela v roce 1909 a pak pokraèuje a pokraèuje až do minulého roku, kdy unavený ukrajinský tým pronikl do dómu v hloubce 1710 m a na další postup nemìl lana a energii. Plánují návrat a chtìjí dosáhnout hloubky 2 km. Èasopis je uložený na sekretariátu ÈSS, obsahuje øadu map.

Cave and Karst Science. Vol. 28,1, 2001. BCRA. A. Osborne podává referát o dùležitém typu jeskyní, který je bìžný nejenom v Austrálii, ale také na našem území. Jedná se o bludišovitý systém vìtších dómù spojených plazivkami (øíká jim „hall and narrow caves“). Tyto dutiny jsou vìtšinou považovány za freatické jeskynì, ale jejich složitost je taková, že nìjaké jasnìjší poznání geneze je obtížné. Základním problémem je to, že témìø žádné chodby takových systémù nepøipomínají freatické kanály, kudy by voda proudila. Vysvìtlení se obvykle hledá ve výrazu „nothefreatickᓠjeskynì, což je dutina zaplavená vodou, která díky pomalému ohøevu jemnì proudí (pár metrù za den) v podobì konvekèní cely. Vìtšinou se jedná o jeskynì, které nemají mnoho spoleèného s povrchovou morfologií, které nejsou nìjak zásadnì napojeny na povrchovou hydrologii, které protínají a exhumují paleokras a mají kupolovité zakonèení prostor (pøesnì jako v Èeském krasu a leckde jinde). Armstrong se rovnìž odvolává na Ochtinskou aragonitovou jeskyni a øíká, že tento typ jeskyní èasto vzniká pod vlivem mírnì ohøátých hlubokých a artézských vod. V dalším èlánku je uveden pøehled èínských travertinù (88 lokalit).

Borden J.D., Brucker R.W. (2000): Beyond Mammoth Cave. A tale of obsession in the world´s longest cave. 353 stran, Cena 30 liber. Je to pøíbìh dvou soupeøících klubù, kteøí bojují

-wc-

46

OBSAH OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ........................................................................ 1 AKTUÁLNÍ INFORMACE .................................................................................................. 1

Zprávy z pøedsednictva ................................................................................................................................. 1 Opravdu prostøedí pro život? ........................................................................................................................ 2 Hudba v království ticha ............................................................................................................................... 3 Speleofórum 2002 ........................................................................................................................................ 3 Odvody ......................................................................................................................................................... 4 Oprava ze Spelea è. 34 ................................................................................................................................. 4

DOMÁCÍ LOKALITY ....................................................................................................... 5

Geofyzikální a geotechnická mìøení v Holštejnské jeskyni P. Kalenda – J. Kuèera – R. Duras ............................................................................................................... 5 Penetraèní mìøení a nivelace v jeskyni 561A P. Kalenda – J. Kuèera – R. Duras ............................................................................................................. 11 Výzkum odtokových cest od ponorù Hostìnického potoka a Hádecké Øíèky za nízkých prùtokù Jan Himmel (ZO 6 – 11 Královopolská) ..................................................................................................... 13

ZAHRANIÈNÍ AKCE ...................................................................................................... 14 Julské Alpy „2001“ Radko Tásler – Jiøina Novotná .................................................................................................................. 14 Zpráva o projevech krasovìní Bezingského ledovce (Kavkaz) Michal Filippi ............................................................................................................................................. 17 Dokumentaèní údaje ze sledování koøenových útvarù v Nyáryho jaskyni (Západní Karpaty, Cerová vrchovina) Roman Mlejnek (ZO 5–07 Antroherpon) .................................................................................................... 19

PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ .......................................................................... 22

Podzemní Èechy Václav Cílek ............................................................................................................................................... 22 Historické podzemí pod Zelným trhem v Brnì Petr Kos ...................................................................................................................................................... 23

TROCHA HISTORIE ...................................................................................................... 24 Speleolog Wilhelm Puttik Ivan Gams ................................................................................................................................................... 24

TECHNIKA A ZPRÁVY SZS ............................................................................................. 27 Nìjaké to povídání o „radiomajáku“ Petr Nakládal ............................................................................................................................................. 27 Statická lana: vliv vody? Zkoumání vlivu vody (v kapalném i tuhém skupenství) na pevnost uzlù statických lan vyrobených z polyamidu (typ PA6) Radek Fáborský (Singing Rock) ................................................................................................................. 30

47

LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY ....................................................................................... 35 Ètvrt století od heroické expedice do Snìžné Vzpomínky velebného kmeta Jiøího Anèi Urbana ....................................................................................... 35 Nejdelší svìtové jeskynì (v metrech) (sestavil Tim Stratford – pøevzato z èasopisu International Caver 2001) .................................................. 36

ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ........................................................ 41

Mýty a legendy o hydrotìžbì ..................................................................................................................... 41

LITERATURA, RECENZE ............................................................................................... 43

Mezinárodní pøípitek jeskynních pøátel Na vysvìtlenou zde prezentujeme èást èlánku, který o této tradici napsal francouzský jeskyòáø Jacques Chabert v èasopisu Spelunca 85/2002: „Ve složité dobì, ve které nyní žijeme, je pro nás povinností a potìšením pøipojit se k tomuto ceremoniálu, který podporuje, na úrovni naší jeskyòáøské komunity, pøátelství mezi lidmi na zemi. Princip je velmi jednoduchý. Musíš se jen sejít s dalšími jeskyòáøi – není dùležité kde, mùžeš dokonce pít i sám, ale to nebude pøíliš zábavné. Pamatuj si den a pøesný èas – každý rok 4. èervence ve 23 hod. ve Francii (i v ÈR). Pøesnì v této chvíli, oddìleni tisíci kilometry, si ameriètí jeskyòáøi, Rusové, Ukrajinci a jeskyòáøi z mnoha jiných státù pøipijí svými oblíbenými nápoji na pøátelství všech jeskyòáøù na svìtì. To je vše. Je to malá i velká vìc zároveò.“

48