INEKO) 2011

Referát na vybrané kapitoly z knihy Biological Invasions (Pimentel 2002) do předmětu Invazní ekologie (ZOO/INEKO) 2011

Jana Ručková Ochrana a tvorba životního prostředí II. ročník 8.8. 2011

PATOGENY NEPŮVODNÍCH ROSTLIN V BRAZÍLII

OBSAH 1.1. 1.2. 1.3. 1.4. 1.5.

Úvod …………………………………………………………………………2 Nepůvodní patogeny v Brazílii ………………………………………………2 Brazilské zemědělství- nepůvodní patogeny ………………………………...3 Společenský a ekonomický dopad …………………………………………..3 Kulturní postupy a šíření patogenů ………………………………………….4 1.5.1. Sója…………….……………………………………………………...4 1.5.2. Kukuřice ........………………………………………………………..4 1.5.3. Fazole………….……………………………………………………...5 1.5.4. Rýže, pšenice a malozrnné plodiny …………………………………..5 1.5.5. Zelenina……………………………………………………………….6 1.5.6. Ovoce tropického a mírného klimatu…………………………………6 1.5.7. Pomeranče…………………………………………………………….6 1.5.8. Banány ………………………………………………………………..7 1.6. Rostlinolékařská politika šíření chorob ……………………………………...7 1.7. Chemická kontrola a její vliv ………………………………………………..7 1.8. Trendy a potřeby v Brazilském zemědělství…………………………………8 Použitá literatura…………………………………………………………………..8

1

1.1. ÚVOD Introdukce exotických plodin do Brazílie začala na počátku 16. století díky portugalským mořeplavcům. Prvními přivezenými plodinami byly citrusy, cukrová třtina a obilí. V následujících letech docházelo k úspěšnému pěstování mnoha dalších plodin jako je káva, fazole, kukuřice a některých druhů ovoce, zeleniny a také zrna. Tyto plodiny dnes představují velkou většinu stravy brazilské populace. Semena, sazenice, ovoce a široká škála plodin byla volně introdukována po téměř celá čtyři století bez jakékoli rostlinolékařské ochrany. Mnoho let se dalo minimum dělat vzhledem k nedostatku znalostí o biotických příčinách chorob rostlin, které byly prokázány pomocí Kochova postulátu u 70 biologických invazí koncem 19. století. Vytvořilo se příznivé prostředí pro rozvoj a přítomnost stovek biotrofických a nekrotrofických patogenů jako jsou houby, bakterie, hlístice, viry a virům podobné částice, které se úspěšně usadily v zemi. Rostlinné patogeny introdukované do Brazílie tvoří zhruba 550 hub (plísní), 100 virů, 25 druhů hlístic a jeden druh prvoka. Hlavními důsledky jejich přítomnosti bylo kvalitativní a kvantitativní snížení výnosů, zvýšení výrobních nákladů, znečištění životního prostředí, intoxikace a nižší tržní hodnota napadené produkce. Dalšími důležitými následky byly energetické ztráty, nízký výskyt semen, snížení nutriční hodnoty, delšími obdobími střídání plodin nebo ladu a nedostatečným využitím hnojiv a jiných chemických vstupů. Nasser a kol. uvedl, že 10 až 20% z brazilské sklizně obilovin je ztracena kvůli onemocnění rostlin. Vzhledem k výskytu cizích patogenů téměř u všech významných plodin a také vzhledem k rostoucí intenzitě chorob v poslední době, zaznamenal v roce 2000 ztrátu asi 15% rostlinné produkce, což představovalo 12,45 milionů tun z celkových 83 mil. Tun sklizně. Škoda na této ztrátě byla 5 miliard USD. Přidáme-li k tomu 10% ztrát z výnosu zeleniny, citrusů a cukrové třtiny, tak se celkové ztráty způsobené cizími patogeny v Brazílii vyšplhají na 6,9 miliard USD. Pokud připočteme kvalitativní ztráty, náklady na chemickou kontrolu a škody na životím prostředí, tak cizí patogeny přináší velmi vysoké náklady pro Brazílii v níž je 18% populace podvyživené.

1.2. CIZÍ PATOGENY V BRAZÍLII Oficiální rostlinolékařská historie v Brazílii začala teprve ve 20. století. Roku 1909 začaly programy proti škůdci kávy a bavlny a v roce 1934 následovaly první brazilské zákony na týkající se ochrany rostlin. Rostlinolékařské bariéry a další preventivní opatření byla nedostatečná na to, aby se zabránilo vstupu cizích patogenů, zavlečených do země téměř výhradně prostřednictvím infikovaného osiva a sazenic. Většina z nich byla v zemi zaznamenána za posledních 40 let. Přesný zeměpisný původ všech nepůvodních patogenů v Brazílii není vysledovaný. Rostlinné patogeny jsou považovány za nepůvodní, pokud jsou specifické pro exotické rostliny nebo pokud mají omezený rozsah hostitelů, jako mnoho patogenů typu Fusarium formae especialis, Xanthomonas pathovars a rzi obilovin. Patogeny se širokou škálou hostitelů, dříve popsané v jiných zemích, mohou být přijímány jako nepůvodní a pravděpodobně zavlečené do země v minulosti společně s jejich hostiteli nebo vektory. Některé významné onemocnění, jako například sojový syndrom náhlého úmrtí nebo bramborové černé oko, obě způsobené Fusarium solani, může mít svůj

2

status (nepůvodní vs nativní) nevyjasněný, neboť jejich původci existují přirozeně zemi i přes jejich choroby registrované v jiných zemích.

1.3. BRAZILSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ- NEPŮVODNÍ PATOGENY Historicky typickým způsobem zemědělství v Brazílii byla monokultura. Některé rozsáhlé monokultury jsou v historii známé jako „cyklus kávy“ a „cyklu cukrové třtiny“. Rozšíření těchto plodin zvýhodňují dobré půdní a klimatické podmínky a jejich určení na zámořské trhy. Všechny tyto důvody rovněž napomohly šíření epidemie patogenů přenášených vzduchem. V roce 1960 přijala země model zemědělské výroby známý jako „Zelená revoluce“. Vysoké vstupní modely, mechanizace a genetické zlepšení plodiny- určeny konkrétnímu fenotypu a trvale se zlepšující brazilské zemědělství, vede bez ohledu na praktiky střídání plodin k výraznému zvýšení produkce plodin. Ke zlepšení situace přispívají i informace a znalosti o nemocích ovlivňujících tržní plodiny. V boji proti nemocem se však díky nejednotnosti brazilského zemědělství objevují velké rozdíly. Sever a severovýchod se potýká s nedostatkem kvalitních osiv, zdrojů pro tlumení nákaz a nedostatkem technické podpory na rozdíl od jihu a centrální části Brazilíe. V devadesátých letech došlo ke nárustu obdělávané půdy a zvýšení zemědělské činnosti. Rychlá přeměna přírodních oblastí na zemědělskou půdu nemá v historii země obdoby. Například výměra sóji se zvedla z 10000ha v roce 1969-70 na 13,6milionů ha v roce 1998-99. Sója, tvořící 25% produkce brazilského zemědělství, cukrová třtina, kukuřice a kávové kultury vynáší svou produkcí více než 2miliardy USD ročně. Choroby rostlin je proto potřeba kontrolovat neboť jejich vliv má nepřímý dopad i na brazilskou ekonomiku a společnost. Aby se zabránilo dalšímu poškození a vzniku nových nepůvodních patogenů, tak v roce 1994 zesílilo vládní úsilí a v tomto roce Brazílie vstoupila do Světové obchodní organizace. Od té chvíle došlo k omezení volného trhu. Byl povolen je v případě vědeckého a technického poradenství a země investovala v letech 1998-99 100 milionů dolarů na nové a vylepšené fytosanitární bariéry. Počet zaznamenaných patogenů vzrostl se zvýšením zemědělské plochy a emoci z těchto patogenů jsou hlavními příčinami nízké produkce brazilského zemědělství.

1.4. SPOLEČENSKÝ A EKONOMICKÝ DOPAD V Brazílii pracuje 18 milionů obyvatel v zemědělství (25% ekonomicky aktivního obyvatelstva). Jejich průměrný roční příjem 4500 dolarů je výrazně pod příjmy z ostatních sektorů ekonomiky. Nedostatek technické podpory a finančních prostředků na ochranu proti onemocnění zemědělských plodin má za následek velké ztráty. Jedním z příkladů je vliv Xylella fastidiosa na kávové plodiny, kde závažnost onemocnění je přímo úměrná rostlinnému stresu způsobenému například špatným zacházením s plodinou a vystavením rostliny suchu na dlouhou dobu. Pro zemědělské podniky menší než 50ha, které představují 80% venkovských farem v Brazílii, je technologie používaná k pěstování plodin nedostupná. Na těchto farmách se zemědělská činnost zaměřuje především na plodiny pro obživu. Mezi tyto plodiny patří fazole, které jsou hlavním potravinovým zdrojem bílkovin pro obyvatele

3

Brazílie. Pěstování fazolí je dobrým příkladem technických rozdílů. Tradičně pěstované fazole malými farmáři rostou v období dešťů, ale jsou běžné i fazole pěstované na velkých zavlažovaných plochách v období sucha (duben-září). Choroby postihují oba dva typy pěstování, ale špatné potírání nemoci na malých farmách přispívá k velkým výnosovým rozdílům. Drobní zemědělci zasévají vlastní semena (která nejsou často zdravá) a málokdy stříkají svoji úrodu. Jejich průměrné výnosy byly 700 kg/ha, což je hodnota, která je mírně nad výnosy v roce 1966-70. U komerční zavlažované plodiny byl výnos 1800 kg/ha při období sucha. Vizuální dopad onemocnění lze snadno zaznamenat přímo na poli, ale systematické vyhodnocení výnosových ztrát a škod bylo vzácné. Často se posouzení choroby provádí subjektivním hodnocením a zemědělci jsou obvykle spokojeni s výnosy jako je 20002500 kg/ha sójových bobů.

1.5. KULTURNÍ POSTUPY A ŠÍŘENÍ PATOGENŮ Některé běžné postupy přispívají v Brazílii ke zvýšenému riziku degradace půdy a i k znečištění životního prostředí. Tyto praktiky zahrnují intenzivní využívání půdy, špatnou hygienu, pěstování monokultur, nedostatečné střídání plodin , neefektivní management zavlažování a trend k větší hustotě osázení rostlinami. Obecně platí, že tyto podmínky byly ideální také pro vznik vzdušných a půdních patogenních epidemií, stejně jako vyšší intenzitu nemoci z původně nevýznamných patogenů. V Brazilském klimatu převládají vysoké teploty, dostatek slunečního světla a krátké období listové vlhkosti. Tyto podmínky omezují přežití většiny spor, přesto je mnoho listových patogenů (například Alternaria solani, Mycosphaerella musicola, Pyricularia oryzae) dobře přizpůsobeno těmto podmínkám. Ostatní nepůvodní rostlinné patogeny, jako jsou viry, bakterie, hlístice a půdní houby, jsou tropickým klimatem jen málo ovlivněny a dobře se přizpůsobují. Nedostatek účinných kontrolních opatření vedl k rychlému rozšíření v celé Brazílii. Zavlečené vzdušné patogeny jako jsou Hemileia vastatrix nebo kávová rez, byly nalezeny v hlavních produkčních oblastech kávy jen 2 roky poté, co byly poprvé zaznamenány ve státě Bahia v roce 1970. V současné době ohrožuje Hemileia vastatrix čtyři miliardy citlivých kávových rostlin, pěstovaných na ploše 2,8 milionů ha a z kterých jsou ročně produkovány plodiny v hodnotě 2,5 miliardy dolarů. Snížení výnosů způsobených kávovou rzí dosahuje 35% za příznivého počasí a pokud není proveden postřik. Půdní patogeny se obvykle šíří pomaleji, ale sklerocia (Sclerotinia sclerotiorum × fazole) a chlamidospory ( Fusarium oxysporum f. sp. Vasinfectum × bavlna) se staly díky intenzivnímu zemědělství stejně důležitými a destruktivními.

1.5.1. Sója Více než 40 druhů patogenů je zodpovědných za roční ztráty sóji v hodnota 1 mld. dolarů. Tyto ztráty zahrnují snížení výnosu, kvality a špatně vzniklá semena. Sójové plodiny pokrývají 40% území celé země a od konce roku 1980 zažily tyto plodiny po sobě jdoucí ničivé choroby jako je sněť sojových stoků, sojové háďátka a choroby listového komplexu. Sněť sojových stonků se omezeně vyskytovala v sezóně 1988-89, ale v následující sezoně byla nalezena ve všech hlavních oblastech pěstování sóji. Sójové háďátka byla v Brazílii zjištěna v roce 1992 a brzy poté se stala jednou z nejvážnějších hrozeb pro sójové plodiny. V roce 1992 jimi bylo zamořeno 5000ha, ale díky rychlému šíření to vedlo v roce 1993-94 4

k zamožení více než 1 milionu ha a těžkému napadení hlavní odrůdy sóji. Bez rezistentní odrůdy a chemických postřiků, se zemědělcům pomocí kultivace podařilo snížit populaci háďátek a jejich šíření do neinfikovaných oblastí. Současnou významnou chorobou je nemoc listového komplexu, vedoucí ke snížení výnosů o 20%. Aby se předešlo ztrátám, bylo doporučeno roku 1995 používání fungicidních postřiků.

1.5.2. Kukuřice V roce 2000 se v Brazílii pěstovala kukuřice a ploše 13 milionů ha, která vynášela ve sklizni 33 mil. tun. Pro potřeby Brazílie by bylo třeba sklízet 35mil. tun. Z celkové sklizně je 58% použito jako krmivo pro zvířata. aby se snížil deficit, pěstuje se od února do června safrinha a také je rozšířena druhá sklizeň. Překážkou větším výnosům jsou také choroby postihující kukuřici. V posledních deseti letech dochází ke zvyšování počtu onemocnění plísněmi. Phaeosphaeria maydis je hlavím patogenem kukuřice (v Brazílii znám od roku 1902). Patogen je rozšířen po celé zemi díky rostlým zbytkům v půdě a rozšíření náchylných odrůd a kříženců. Způsobuje úhyn mladých rostlin a také vede k menší velikosti jádra. Objevují se i nové choroby způsobené Cercospora sp.. I přes malou plochu výskytu dokáže způsobit až 80% škody na úrodě a nutí zemědělce k používání postřiků s fungicidem.

1.5.3. Fazole S pomocí zavlažování jsou výnosy fazolových monokultur 7,5t/ha každý rok, pokud se vysazují čtyřikrát po sobě. Farmáři je pěstují pro vysoké zisky a často je pěstují nepřetržitě na jedné půdě nebo dochází jen ke krátkému střídání plodin, čímž se vytváří ideální podmínky pro rozvoj listových chorob a rzí a také se díky tomu zvyšuje závislost na fungicidech. Vzhledem k tomu, že fungicidní postřiky velmi dobře zabírají na listové choroby, dochází stále k nepřetržitému pěstování. Mnohem větším rizikem jsou půdní patogeny. Prvním zaznamenaných patogenem byl v roce 1920 Sclerotinia sclerotiorum, šířící se do dalších oblastí jako druhotná choroba fazolí a zeleniny. První velká epidemie je hlášena v roce 1976, která postihla sójové plodiny v Paraná odkud se infikované osivo dostalo dál. Tato choroba způsobuje závažné plísňové epidemie a postihuje až 50% plodin pěstovaných umělým zavlažováním. Napadá také rajčata a hrách ořezáváné v období sucha (duben- září). Dávné zprávy ukazují, že S. sclerotiorum se nachází téměř a všech zavlažovaných plochách kde dochází k ořezání fazolí, kde to může způsobit až 100% snížení výnosů.

1.5.4. Rýže, pšenice a malozrnné plodiny Ani u rýže, pšenice a malozrnných plodin není fytosanitární ochrana uspokojivá. Některé odrůdy jsou málo odolné vůči chorobám a vyžadují pečlivé ošetření. Pyricularia oryzae je nejdůležitějším onemocněním rýže v Brazílii. I když se škody na výnosech pohybují mezi 15 až 30%, tak mohou dosáhnout i 100% pokud nedochází ke kontrolním opatřením. Patogen byl také nalezen na pšenici a žitu. Choroby pšenice a zrnin získávají na významu, protože tyto plodiny přešly z tradičního obdělávání půdy na bezorebné systémy, které nyní tvoří 70% z celkové výměry. Hromadění zbytků plodin v půdě tak vede ke zvýšení nekrotrofických listových chorob jako je Bipolaris sorokiniana, Dreschlera tritici-repentis, D. avenae, D. teres, Giberella zeae, Septoria nodorum a Pseudomonas syringae pv. Coronafasciens. Ošetření osiva spolu s fungicidy v kombinaci se střídáním plodin se ukazuje jako účinné řešení proti onemocnění.

5

1.5.5. Zelenina Nejčastěji pěstovanou zeleninou jsou plodiny z čeledi lilkovitých, tykvovitých, miříkovitých, mrkev a salát. Tyto plodiny jsou nejčastěji pěstovány malými zemědělci a obvykle mají vysoké výrobní náklady a vysokou vnímavost k patogenům a tím i závislost na chemických látkách. Nejčastěji pěstované jsou brambory, kterých se na 170 000 ha vypěstuje 2,5 mil. tun, ale i rajčata, kterých se vypěstuje na 60 000ha 2,6 mil. tun. Zelenina se při dostatečném zavlažování nebo dešti pěstuje celoročně. Správné pěstitelské postupy mají zásadní význam pro šíření chorob. V devadesátých letech se stalo populárním pěstování ve sklenících, což je dalším příkladem monokultury. Skleníkové plodiny jsou kvůli vysokému riziku epidemií chorob závislé na fungicidních přípravcích. Hlavní skleníkovou chorobou je padlí, které vyžaduje postřik každý týden. Mezi hlavní patogeny zeleniny se řadí hlavně virové onemocnění a napadení hlísticemi.

1.5.6. Ovoce tropického a mírného klimatu Většina ovoce pěstovaného v Brazílii se spotřebuje na domácím trhu. Jakékoli poškození vede ke snížení tržní hodnoty a k nemožnosti exportu tohoto ovoce. Skvrny a hnití ovoce v důsledku chorob jsou hlavními překážkami pro vývoz ovoce. Nejchladnější oblasti v jižní Brazílii jsou nejvýhodnější pro pěstování několika plodin z čeledi Rosaceae. Mezi nejvýznamnější nepůvodní choroby patří X. fastidiosa – nejvýznamnější patogen švestky, Venturia inaequalis, X. campestris pv. pruni, Monilinia fructicola, Taphrina deformans, a Tranzchelia discolor. Fungicidním postřikem ve fázi vývoje plodů a odstraněním infikovaných částí ve fázi dormance jsou nezbytné pro ochranu sklizně ovoce dodávaného na trh. Listové a ovocné skvrny, ovlivňující tropické ovoce. Jsou způsobeny především rozšířenými nativními patogeny. Mezi škodlivé nepůvodní patogeny patří háďátko Bursaphelenchus cocophilus a prvok Phytomonas staheli, které mají vliv na kokosové ořechy. Vinnou révu postihující X. campestris pv. Viticola, byla zjištěna v roce 1998 a způsobila vážné škody. Vedle preventivní kontroly bylo v roce 1999 odstraněno i 100ha nemocných rostlin.

1.5.7. Pomeranče Citrusové monokultury jsou pěstovány od roku 1930 a nyní pokrývají plochu 800 000ha. Mezi hlavní onemocnění pomerančů se řadí citrusové sněti, chlorózy a černé skvrny. Všechny tyto patogeny jsou klasifikovány jako A2- teda s omezeou distribucí a pod kontrolou. Všechny tyto choroby způsobily během svých epidemií velké finační ztráty a došlo také ke snížení prodejní ceny pomerančů. začátkem devadesátých let došlo k velkému rozšíření některých chorob a velkým ztrátám. Díky tomu také vznikl program FUNDERCITRUS (fond na ochranu citrusových rostlin), který použil 20 mil. dolarů na odstranění 2 milionů nakažených stromů. Pokud je výskyt nemoci nižší než 0,5% odstraní se nemocná rostlina a okolní rostliny v rámci 30 m2. pokud je tato hranice překročena, musí být odstraněny všechny stromy v rámci sekce sadu oddělených od sebe cestou. Všechny školky a sady ve fondu Fundercitrus jsou pravidelně kontrolovány. Program se osvědčil a počet ohnisek nákazy klesl v prosince roku 2000 na 67 ( v roce 1992 devět ložisek, roku 1999 více než 4000), které byly nalezeny a následně také vymýceny.

6

1.5.8. Banány Brazílie je druhým největším producentem banánů a spotřebitelem číslo jedna. Téměř všechny plody jsou spotřebovány v zemi, kde slouží jako důležitý zdroj sacharidů a jsou jednou ze základních potravin v severní oblasti. Mycosphaerella fijensis byla v Brazílii objevena v roce 1998 a jedná se o nejničivější chorobu banánu rodu Musa. Dva roky po jejím zjištění překročila několik regionálních fytosanitárních bariér a bylo možné ji nalézt roztroušeně v oblasti amazonských států, kde se šířila napadenými rostlinami, plody a konidiemi, které jdou schopné přežít po dobu více než dvou týdnů v plastu, pneumatikách, dřevu a oděvech. Regionální odhady výnosových ztrát nebyly provedeny, ale u některých odrůd mohou dosahovat 60-100%. Pro kontrolu nemoci bylo doporučeno používání fungicidního prostředku, ale je třeba až 40 postřiků ročně. Tím se zvedají náklady o 1000 dolarů na hektar za rok. Hlavním opatřením bylo zamezit pohybu nakažených rostlin a ovoce do oblastí bez nákazy. Aby se zabránilo šíření byla z rozpočtu vyčleněna částka 20mil. dolarů pro kontrolu nemoci a prevenci.

1.6. ROSTLINOLÉKAŘSKÁ POLITIKA ŠÍŘENÍ CHOROB Brazilské zákony stanovily jasné pravidla aby se zamezilo vniku A1 exotických patogenů a aby se zabránilo šíření těch uvedených v A2. ovšem Brazílie nemá zákon, který by stanovil vzory zdravého osiva, pokud jde o toleranci k patogenům již rozptýleným v zemi. Tšmi patogeny jsou Ascochyta PISI, C. lindemuthianum, C. kikuchii a S. sclerotiorum. Pouze skupinka patogenů brambor je regulována a má definované odolné druhy. Nutnost definování vzorů zdravotě nezávadných druhů osiva byla důkladně projednávána na seminářích a setkání v průběhu posledních 20let. V roce 1999 byla zahájena regulace vzorů odolných semen a vydána směrnice pro ošetření osiva a odolné modely pro 32 patogenů vyskytujících se na 13 plodinách.

1.7. CHEMICKÁ KONTROLA A JEJÍ VLIV Cizí patogeny mají největší podíl na prodeji antibiotik a fungicidů. Množství používaných pesticidů se v posledních letech výrazně zvýšilo. Od roku 1964 do roku 1991 se spotřeba zvýšila o 76%. Díky celkové závislosti na agrochemikáliích se Brazílie stala členem pěti nejvýznamnějších spotřebitelů pesticidů s nákupem 2557tun v roce 1998. Od roku 1989 do roku 1998 množství fungicidů prodávaných v Brazílii vzrostlo o 295%, z 147,45 tun na 436,23 t, což představuje 17% pesticidů prodávaných v Brazílii v roce 1998. Použití fungicidů má vliv i na zvýšení nákladů na výrobu, ale jejich používání vede k ovládnutí patogenů. Chemické přípravky se používají hlavně u málo odolných plodin jako jsou brambora a rajčata. V průměru je na ně aplikován postřik 15 až 30 krát. Vysoká frekvence postřiků je odůvodněna velkou tržní hodnotou těchto plodin. Například odrůda brambor Binuje je preventivně stříkána ve 3 až 5-ti denních intervalech nebo dokonce denně při počasí které přispívá ke vzniku plísní. V roce 1990 bylo 41% prodaných fungicidů použito na brambora a rajčata. Tyto plodiny jsou obvykle vysázeny v blízkosti řek, na okraji měst a častým postřikem tak trpí i životní prostředí. Po čeledi lilkovitých jsou největšími spotřebiteli fungicidů citrusové plody (19,6%) a káva (11,3%). Kolem 100000ha těchto plodin je postřikováno vodou a zavlažování. I když je to zakázaná praktika a není registrován žádný 7

chemický přípravek pro zavlažování postřikem, tak se jedná o běžnou praktiku pěstitelů. Velmi zředěné postřiky snižují fungicidní účinnost a dostávají se do půdy místo na listy kde mají působit. Zbytky chemických látek lze naleznout až v 63% zeleniny a v 24% z těchto vzorků byl až o 50% překročen limit. Taký manipulace s toxickými látkami představuje riziko absorpce smrtelného množství látek přes kůži. Mnoho farmářů nepoužívá žádné ochranné pomůcky a vystavují se tak otravě. 80-99% všech případů jsou způsobeny kožním kontaktem.

1.8. TRENDY A POTŘEBY V BRAZILSKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ Aby si Brazílie udržela růst vývozu a uspokojila potravinové potřeby rostoucí populace, musí se bránit vstupu dalších nežádoucích patogenů. Důraz se klade na rozvoj efektivních metod detekce patogenu a i na zlepšení kontroly a řízení již zavlečených chorob. Snaha o minimalizaci intenzity onemocnění a snížení výnosů pomohly zlepšit kontrolní opatření, pěstitelské postupy a chemické zásahy. Riziko zavlečení cizích patogenů je vždy přítomno vzhledem k růstu volného obchodu. Nadměrné používáni chemických látek ovšem vede ke zvýšené poptávce po ekologických potravinách, která vzrostla o 10% za rok. Rozšíření biopotravin je důležité proto, aby se snížila závislost a chemických látkách.

POUŽITÁ LITERATURA Pimentel D. (2002): Biological Invasions - Economic and Environmental costs of Alien Plant, Animal, and Microbe Species. CRC Press, Florida-USA, str. 69-90

8