INDIKÁTORY UDRŽITELNÉ ENERGETIKY

INDIKÁTORY UDRŽITELNÉ ENERGETIKY PRO ROZHODOVÁNÍ MĚST A OBCÍ výzkum a aplikace sady místních indikátorů se zaměřením na energetiku, ekonomiku a životní prostředí

Průběžná zpráva za rok 2007 k projektu „SP/4i2/133/07 - Indikátory udržitelné energetiky pro rozhodování měst a obcí, výzkum a aplikace sady místních indikátorů se zaměřením na energetiku, ekonomiku a životní prostředí“

prosinec 2007


OBSAH 1.

IDENTIFIKACE PROJEKTU................................................................................................................... 2

2.

VSTUPNÍ ANALÝZA DOSTUPNÝCH METODIK ............................................................................... 3 2.1 2.2 2.2.1 2.2.2 2.2.3 2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.4 2.4.1 2.4.2 2.5

ÚVOD .................................................................................................................................................... 3 ENERGETICKÉ INDIKÁTORY PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ – NÁRODNÍ ÚROVEŇ ......................................... 5 Soubor indikátorů............................................................................................................................ 5 Dimenze udržitelného rozvoje ......................................................................................................... 9 Údaje a statistická data pro indikátory ......................................................................................... 12 BILANCE EMISÍ CO2 ............................................................................................................................ 15 Metody (přístupy) bilancování emisí CO2 ..................................................................................... 15 Hranice bilancovaného systému a nezbytné údaje ........................................................................ 15 Definice emisních faktorů.............................................................................................................. 16 Porovnatelnost a vstupní data....................................................................................................... 16 ENERGETICKÉ INDIKÁTORY NA MÍSTNÍ ÚROVNI - PŘÍKLAD VELKÉ BRITÁNIE ..................................... 20 Kvantitativní indikátory................................................................................................................. 20 Indikátory kvality........................................................................................................................... 21 VÝSLEDKY REŠERŠE A DALŠÍ POSTUP ................................................................................................. 22

TABULKY Tabulka 1 Energetické indikátory udržitelného rozvoje – národní úroveň ______________________________ 5 Tabulka 2 Indikátory udržitelné energetiky - sociální pilíř__________________________________________ 6 Tabulka 3 Indikátory udržitelné energetiky – ekonomický pilíř ______________________________________ 6 Tabulka 4 Indikátory udržitelné energetiky – environmentální pilíř___________________________________ 8 Tabulka 5 Definice emisních faktorů _________________________________________________________ 16 Tabulka 6 Vstupní indikátory pro jednotlivé sektory (indikativní) ___________________________________ 17 Tabulka 7 Energetické indikátory na úrovni NUTS 4 _____________________________________________ 20 Tabulka 8 Energetické indikátory na úrovni NUTS 3 ____________________________________________ 21 Tabulka 9 Energetické indikátory na úrovni NUTS 1 ____________________________________________ 21 Tabulka 10 Indikátory kvality _______________________________________________________________ 21

1


1. IDENTIFIKACE PROJEKTU Identifikační kód projektu

SP/4i2/133/07

Kategorie výzkumu a vývoje

ZV

Kód programu

SP

Název projektu česky

Indikátory udržitelné energetiky pro rozhodování měst a obcí, výzkum a aplikace sady místních indikátorů se zaměřením na energetiku, ekonomiku a životní prostředí

Odborný garant projektu

Ing. Jaroslav Blažek,.Ph.D. et Ph.D.

Rok zahájení projektu

2007

Rok ukončení projektu

2009

Poskytovatel prostředků

Ministerstvo životního prostředí

Příjemce prostředků

PORSENNA o.p.s. Ing. Jaroslav Klusák, Ph.D.

Hlavní řešitel projetu

PORSENNA o.p.s. Bystřická 522/2 140 00 Praha 4 Ing. Miroslav Šafařík, Ph.D. - PORSENNA o.p.s. Ing. Jaroslav Klusák, Ph.D. - PORSENNA o.p.s.

Řešitelský tým

Ing. Lucie Stuchlíková - odborný konzultant Mgr. Pavel Houžvička - odborný konzultant Daniela Pechová - PORSENNA o.p.s. Doc. Ing. Alena Hadrabová, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta Národohospodářská Katedra ekonomiky životního prostředí Tel.: 224 095 550

Oponenti řešení za rok 2007

E-mail [email protected] Ing. Vladimíra Henelová ENVIROS, s.r.o. Divize Energetická politika Tel.: 284 007 484

E-mail [email protected]

2


2. VSTUPNÍ ANALÝZA DOSTUPNÝCH METODIK 2.1 Úvod Pojem „udržitelný rozvoj“ byl nejlépe definován Komisí Brundtlandové jako „rozvoj který splňuje potřeby současných generací aniž by ohrozil možnosti uspokojit potřeby budoucích generací“. Dostatečné a dostupné dodávky energie byly klíčové pro hospodářský rozvoj a pro přechod od ekonomiky spočívající na zemědělství k moderním průmyslovým a na služby orientovaným ekonomikám. Energie je esenciálním prvkem pro zlepšování sociálního a ekonomického blahobytu a je nevyhnutelná pro tvorbu průmyslových a komerčních hodnot (pro fungování průmyslu a komerčních podniků). Je klíčová pro zmírňování chudoby, zlepšování lidského blahobytu a zvyšování životní úrovně. Ale jakkoli může být energie pro rozvoj nezbytná, je pouze prostředkem k dosažení cíle. Tímto cílem je dobré zdraví, vysoká životní úroveň, udržitelné hospodářství a čisté životní prostředí. Mnoho ze současných dodávek a využití energie, založených, jak tomu je, na omezených zdrojích fosilních paliv, je pokládáno za environmentálně neudržitelné. Ve všech energetických řetězcích – od těžby zdrojů až po poskytnutí energetické služby – dochází ke vzniku znečišťujících látek, k jejich emisím a odstraňování, často s vážnými zdravotními dopady. I v případech, kdy určitá technologie neemituje škodlivé látky v místě spotřeby, emise a odpady s ní související mohou být spojeny s výrobou nebo s jinými částmi životního cyklu její výroby. Kromě toho, přibližně třetina světové populace stále ještě spoléhá na využívání energie zvířat a nekomerční paliva. Přibližně 1,7 miliardy lidí nemá přístup k elektřině. Mnohé oblasti světa nemají spolehlivé a bezpečné zdroje energie (IAEA 2005). Chybějící přístup k moderním energetickým službám vážně omezuje sociálně-ekonomický rozvoj, který je součástí udržitelného rozvoje. Nicméně zlepšené technologie a lepší pochopení účinků a dopadů využívání energie a energetických systémů mohou umožnit dnešním rozvojových státům přechod od zemědělské k průmyslové ekonomice s mnohem nižšími náklady a škodami na životním prostředí, než tomu bylo v případě dnešních rozvinutých zemí v době jejich přechodu. Dosažení udržitelného ekonomického rozvoje v globálním měřítku bude vyžadovat rozumné využívání zdrojů, techniky, vhodných ekonomických podnětů a strategické plánování politiky na místní a celostátní úrovni. Bude také vyžadovat pravidelné monitorování dopadů vybraných politik. Důležitá je schopnost měřit stav rozvoje dané ekonomiky a monitorovat její pokrok směrem k udržitelnosti nebo vývoj, kdy k takovému pokroku nedochází. Za prvé, tvůrci politik potřebují znát současný stav jejich země ohledně energetické a ekonomické udržitelnosti, co musí být zlepšeno a jak těchto zlepšení dosáhnout. Za druhé, pro tvůrce politik je důležité pochopit důsledky využívání energie, environmentálních a ekonomických programů, politik a plánů, a jejich dopadů a na možnost přechodu tohoto vývoje na vývoj udržitelný. Za třetí, nevyhnutelně bude docházet k výměnám (něco za něco). Stručně vyjádřeno, existuje naléhavá potřeba zasvěceně a vyváženě volit rozhodnutí ohledně politiky, investic a nápravných opatřeních v oblasti energie. Při volbě energetických paliv a souvisejících technologií pro produkci, dodávku a využívání energetických služeb je nutné brát v úvahu ekonomické, sociální a environmentální důsledky. Tvůrci politik ať již na regionální, či národní úrovni potřebují, s ohledem na výše uvedené, ke svému rozhodování metody měření a posuzování současných a budoucích účinků využívání energie na lidské zdraví, lidskou společnost a životní prostředí. Potřebují zjistit, zda je současné využívání energie udržitelné a pokud není, jak ho změnit tak, aby udržitelné bylo. Toto by mělo být účelem energetických indikátorů, které budou vytvořeny v rámci tohoto výzkumného projektu. Indikátory by zároveň měly 3


postihovat důležité aspekty ve všech třech dimenzích udržitelného rozvoje – v dimenzi ekonomické, sociální a environmentální. Tyto indikátory by neměly představovat pouze data. Měly by přesahovat základní statistické údaje tím, že budou poskytovat hlubší pochopení hlavních aspektů a zdůrazňovat význam vztahů, které nejsou zřejmé jen ze základních statistických dat. Cílem této zprávy je podat na základě provedené rešerše domácí a zahraniční literatury přehled o existenci indikátorů udržitelné energetiky a jejich metodickém uchopení na místní i národní úrovni. Tato rešerše je nezbytná jako výchozí podklad pro tvorbu indikátorů udržitelné energetiky na místní úrovni.

4


2.2 Energetické indikátory pro udržitelný rozvoj – národní úroveň 2.2.1 Soubor indikátorů Mezinárodní atomová energetická agentura (IAEA) vytvořila a publikovala v roce 2005 systém energetických indikátorů udržitelného rozvoje (EISD), které jsou využívány na mezinárodní úrovni (částečně mohou být inspirací pro úroveň komunální) pro porovnání zemí v oblasti energetiky a pro hodnocení udržitelnosti či neudržitelnosti ekonomického rozvoje. Indikátory řazené dle pilířů udržitelného rozvoje shrnuje následující tabulka. Tabulka 1 Energetické indikátory udržitelného rozvoje – národní úroveň

Sociální pilíř podíl populace bez přístupu k elektřině či komerční energie, nebo silně závislé SOC1 na nekomerční energii SOC2 podíl příjmů domácností vydaných za palivo či teplo a elektřinu SOC3 využívání energie v domácnostech pro každou příjmovou skupinu a skladba paliv SOC4 počet smrtelných úrazů v celém palivovém řetězci na jednotku vyprodukované energie Ekonomický pilíř ECO1 měrná spotřeba energie na obyvatele ECO2 měrná spotřeba energie na HDP ECO3 účinnost konverze energie a její distribuce ECO4 podíl rezerv a produkce energie ECO5 podíl rezerv a produkce energie ECO6 energetická náročnost průmyslu ECO7 energetická náročnost zemědělství ECO8 energetická náročnost služeb/obchodu ECO9 energetická náročnost domácností ECO10 energetická náročnost dopravy ECO11 podíly paliv v energii a v elektřině ECO12 podíly bezuhlíkatých zdrojů energie a elektřiny ECO13 podíly obnovitelných zdrojů paliv energii a elektřiny ECO14 ceny koncové energie dle paliva a sektoru ECO15 závislost na netto dovozu energie ECO16 zásoby kritických paliv dle odpovídající spotřeby paliv Environmentální pilíř ENV1 emise skleníkových plynů z produkce energie a spotřeba na obyvatele a na jednotku HDP ENV2 imisní koncentrace ovzduší znečišťujících látek v městských oblastech ENV3 emise látek znečišťujících ovzduší z energetických systémů ENV4 vypouštění znečišťujících látek v odpadních vodách z energetických systémů ENV5 plocha půdy jejíž acidifikace přesahuje kritickou zátěž ENV6 rychlost odlesňování připsané na vrub využívání energie ENV7 měrná produkce tuhých odpadů na jednotku vyprodukované energie ENV8 podíl tuhých odpadů vhodně odstraňovaných k celkové produkci tuhých odpadů ENV9 měrná produkce tuhých radioaktivních odpadů na jednotku produkované energie podíl tuhých radioaktivních odpadů, které čekají na likvidaci k celkově vznikajícím tuhým ENV10 radioaktivním odpadům Zdroj: IAEA (2005)

5


Základní soubor EISD obsahuje celkem 30 indikátorů roztříděných do tří pilířů (sociální, ekonomické a environmentální). Dále jsou roztříděny do 7 témat a 19 dílčích témat. Za daného stavu existence početných vzájemných vazeb mezi sledovanými kategoriemi lze některé z těchto indikátorů zařadit do více než jedné dimenze, témat či dílčích témat. Také platí, že každý indikátor by mohl představovat celou skupinu souvisejících indikátorů nutných pro posouzení konkrétního aspektu. Následující tabulky tak zachycují podrobnější rozčlenění indikátorů udržitelné energetiky. Tabulka 2 Indikátory udržitelné energetiky - sociální pilíř

Sociální pilíř téma

dílčí téma

přístupnost

dostupnost

energetický indikátor

SOC1

SOC2

spravedlnost

nerovnosti

zdraví

bezpečnost

SOC3

SOC4

podíl domácností (nebo populace) bez elektřiny nebo komerční energie, nebo silně závislé na nekomerční energie

podíl příjmů domácností vydaných za elektřinu a teplo

využívání energie v domácnostech pro každou příjmovou skupinu a odpovídající skladba paliv

počet smrtelných úrazů v celém palivovém řetězci na jednotku vyprodukované energie

složky počet domácností (nebo populace) bez elektřiny nebo komerční nebo silně závislých na nekomerční energii celkový počet domácností (nebo populace) výdaje domácností na palivo a elektřinu příjem domácností (příjem celkový a příjem nejchudších 20 % z populace) spotřeba energie na domácnost pro každou příjmovou skupinu (decily) příjmy domácnosti pro každou příjmovou skupinu (decily) odpovídající skladba paliva pro každou příjmovou skupinu (decily) roční počet smrtelných úrazů pro každý palivový řetěz roční produkce energie

Zdroj: IAEA (2005) Tabulka 3 Indikátory udržitelné energetiky – ekonomický pilíř

Ekonomický pilíř téma

způsoby využívání a výroby

dílčí téma celkové využití celková produktivita

ECO1

ECO2

energetický indikátor měrná spotřeba energie na osobu

měrná spotřeba energie na HDP

účinnost dodávek

ECO3

účinnost konverze energie a distribuce

produkce

ECO4

podíl rezerv a produkce energie

složky - celková populace - spotřeba energie (celkové primární dodávky energie, celková konečná spotřeba a spotřeba elektřiny) - HDP - ztráty v transformačním systému včetně zrát při výrobě elektřiny, přenosu a distribuci - prokázané využitelné rezervy

6


Ekonomický pilíř téma způsoby využívání , výroba a produkce

dílčí téma

energetický indikátor

ECO5

podíl rezerv a produkce energie

ECO6

energetická náročnost průmyslu

ECO7

ECO8

energetická náročnost zemědělství

ECO10

ECO11 diverzifikace (skladby paliv)

ECO12

- celkové odhadnuté zdroje - celková produkce energie - spotřeba energie v průmyslu a v jednotlivých zpracovatelských koncové využití odvětvích - odpovídající přidaná hodnota - spotřeba energie v sektoru zemědělství - odpovídající přidaná hodnota

- spotřeba energie v sektoru energetická služeb/obchodu náročnost služeb/obchodu - odpovídající přidaná hodnota

koncové využití ECO9

složky

energetická náročnost domácností

energetická náročnost dopravy

podíly paliv v energii a v elektřině

podíly bezuhlíkatých zdrojů energie a elektřiny

- spotřeba energie v domácnostech, a podle klíčové koncové spotřeby - počet domácností, podlahová plocha, počet osob na domácnost, vlastnictví spotřebičů - spotřeba energie v sektoru osobní dopravy a v nákladní dopravy a podle způsobu dopravy - počet projetých osobokilometrů a tunokilometrů a podle způsobu – primární dodávku energie a konečná spotřeba, produkce elektřiny a výrobní kapacita dle typu paliva

diverzifikace (skladby paliv)

– celková primární dodávka energie a celková konečná spotřeba, celková produkce elektřiny a celková výrobní kapacita – primární dodávka energie, produkce elektřiny a výrobní kapacita dle typu bezuhlíkaté energie – celková primární dodávka energie a celková konečná spotřeba, celková produkce elektřiny a celková výrobní kapacita

Zdroj: IAEA (2005)

7


Tabulka 4 Indikátory udržitelné energetiky – environmentální pilíř

Enviromentální pilíř téma

dílčí téma změna klimatu

atmosféra

energetický indikátor ENV1

ENV2 kvalita ovzduší ENV3

voda

pozemky

emise skleníkových plynů z produkce energie a spotřeba na osobu a na jednotku HDP imisní koncentrace ovzduší znečišťujících látek v městských oblastech emise látek znečišťujících ovzduší z energetických systémů vypouštění znečišťujících látek v odpadních vodách z energetických systémů včetně zaolejovaných výtoků plocha půdy jejíž acidifikace přesahuje kritickou zátěž

kvalita vody

ENV4

kvalita půdy

ENV5

lesy

ENV6

rychlost odlesňování připsané na vrub využívání energie

ENV7

měrná produkce tuhých odpadů na jednotku produkované energie

ENV8

podíl tuhých odpadů vhodně odstraňovaných k celkové produkci tuhých odpadů

ENV9

měrná produkce tuhých radioaktivních odpadů na jednotku produkované energie

produkce tuhých odpadů a odpadové hospodářství

ENV10

podíl tuhých radioaktivních odpadů, které čekají na zneškodnění k celkové vznikajícím tuhým radioaktivním odpadům

složky - emise skleníkových plynů z produkce a spotřeby energie - populace a HDP - koncentrace znečišťujících látek v ovzduší - emise znečišťujících látek do ovzduší - vypouštění znečišťujících látek v odpadních vodách - plocha zasažené půdy - kritická zátěž - plocha lesa ve dvou různých časech - využívání biomasy - množství tuhých odpadů - vyrobená energie - množství tuhých dopadů odstraňovaných náležitě - celkové množství tuhých odpadů - množství radioaktivních odpadů (kumulovaných po zvolenou dobu) - vyrobená energie - množství tuhých radioaktivních odpadů, které čekají na zneškodnění - celkové množství tuhých radioaktivních odpadů

Zdroj: IAEA (2005)

Některé z těchto indikátorů jsou jednoznačnými měřítky pokroku; jasně rozlišují mezi žádoucími a nežádoucími trendy. Do této kategorie spadá většina sociálních a environmentálních indikátorů, včetně indikátorů jako např. SOC4 (smrtelné úrazy), ENV3 (emise látek znečišťujících ovzduší z energetických systémů) a ENV6 (rychlost odlesňování připsaného na vrub využívání energie). Některé z těchto indikátorů je však třeba uvažovat v kontextu, např. v závislosti na zvolených rozvojových možnostech může dočasně růst nežádoucí účinek, dokud není dosaženo vyšší úrovně rozvoje, který představuje větší přínos, převažující dočasné nevýhody. Indikátory je nutno vnímat v kontextu ekonomiky dotyčné země a jejích energetických zdrojů. Ekonomika, v níž převládá primární těžba a zpracování, bude mít relativně vysokou spotřebu energie na jednotku vytvořeného HDP bez ohledu na to, jak je účinná. To neznamená, že by taková země měla opustit od rozvoje své základny zdrojů. V úvahu musí být brány rovněž strukturální změny ekonomiky. Například vybudování velké moderní hliníkárny v zemi, dříve spoléhající na samozásobitelské zemědělství a zahraniční 8


pomoc, by vedlo k velkému zvýšení indikátoru ECO6 (energetická náročnost průmyslu), ale rovněž by vedlo k výnosům z vývozu a tím ke zvýšení úrovní příjmů. Nicméně indikátory chápané dohromady a v kontextu, umožňující popsat interní rozdíly mezi zeměmi, poskytují dobrý obraz energetického systému země. Se změnami indikátorů v čase budou sloužit jako vhodné měřítko pokroku a příslušných změn. To umožní řídit politiku a pomůže vydávat rozhodnutí o investicích do energetiky, do omezování znečištění a do průmyslu. Nakonec, používání indikátorů může pomoci odpovídat na otázky o „externích“ nákladech, které je často obtížné kvantifikovat. Energetické trhy mohou a také absorbují internalizaci některých externích nákladů energie prostřednictvím více či méně účinných reakcí na více či méně korekční ekonomické a regulační podněty. Některé externí náklady je však obtížné internalizovat s výsledky, které nese společnost. Takové externality zahrnují poškozené zdraví a životního prostředí, snížení hodnoty pozemků způsobené ropnými rafinériemi, elektrickým vedením a jiným energetickým příslušenstvím. Jaké náklady by měly být spojeny s tunou emitovaného oxidu dusíku v případě plynové nebo uhelné elektrárny, s tunou radioaktivního odpadu z jaderné elektrárny nebo s krajinou narušenou větrnou elektrárnou? Jaké sankce nebo subvence by měly být uloženy či přiděleny každé energetické technologii? Kvantifikací energetické náročnosti, nehod na jednotku energie a environmentálních následků na jednotku energie mohou indikátory umožnit srovnávací posouzení alternativ a strategií a pomoci tvůrcům politik rozhodnout o vhodných opatřeních včetně sankcí či subvencí na podporu účinného a udržitelného rozvoje energetiky. Indikátory pro vystižení rozsahu internalizace exerních nákladů jsou ve stavu zpracování a budou včas začleněny do EISD.

2.2.2 Dimenze udržitelného rozvoje Udržitelný rozvoj je nutně soustředěn na zlepšování kvality života způsobem dlouhodobě ekonomicky a environmentálně udržitelným, podporovaným institucionální strukturou dané země. Z tohoto důvodu se udržitelný rozvoj dotýká čtyř hlavních dimenzí: sociální, ekonomické, environmentální a institucionální. Indikátory jsou rozčleněny do tří dimenzí (pilířů): sociální, ekonomické, environmentální; institucionální otázky jsou dalekosáhle pokládány za odezvy a nejsou snadno kvantifikovatelné jako indikátory. 2.2.2.1 Sociální dimenze Dostupnost energie má přímý dopad na chudobu, pracovní příležitosti, vzdělání, demografické změny, znečištění vnitřního prostředí a zdraví a má rovněž důsledky gendrové a na věkové skupiny. V bohatých zemích je energie pro osvětlení, vytápění a vaření dostupná otočením vypínače. V chudých zemích je až šest hodin denně nutné sbírat dřevo a trus pro vaření a vytápění, a tento úkol obvykle připadá ženám, které by se jinak mohly věnovat produktivnějším činnostem. V chudších oblastech, kde je komerčně dostupné uhlí, nebo dřevěné uhlí je na tato paliva vynakládána podstatná část měsíčních příjmů domácností. Nedostatečné vybavení a větrání znamená, že takto použitá paliva znamenají vysokou daň ve formě nemocí a úmrtí v důsledku znečištěného ovzduší a požárů. Sociální spravedlnost je jednou z hlavních hodnot v základech udržitelného rozvoje, zahrnuje míru poctivosti a úplnosti, s níž jsou zdroje energie rozděleny, energetické systémy zpřístupněny a cenové mechanizmy nastaveny tak, aby zajistily dostupnost. Energie by měla být dostupná všem za slušné ceny. Indikátory spravedlnosti mají dílčí témata přístupnost, dostupnost, nerovnost. Chudé domácnosti v důsledku nepřístupnosti k moderní energii (např. nejsou-li napojeny na elektrickou síť) nejenže utratí za energii větší podíl svých příjmů než domácnosti bohaté, ale často musí platit ze jednotku užitečné energie i absolutně více. Domácnost v africkém městě často musí zaplatit za uhlí nebo parafin, potřebný k uvaření určitého jídla, více než 9


v evropském městě stejná domácnost zaplatí za elektřinu potřebnou ke stejnému vaření. Nedostupnost elektřiny omezuje pracovní příležitosti a produktivitu, neboť bez elektřiny je možno používat pouze nejjednodušší nástroje a vybavení. Mimo jiná omezení to dále obvykle znamená též nedostatečné osvětlení, omezené možnosti telekomunikace a chlazení. Omezené příjmy (omezená dostupnost) může nutit domácnosti k využívání tradičních paliv a nedostatečných technologií a nutnost věnovat čas na sběr palivového dřeva představuje i čas ztracený pro obdělávání polí a jiné práce. Chudí obvykle musí vynakládat velký podíl svých příjmů na nezbytná paliva nutná pro vaření a vytápění. Nerovnosti mohou být v přístupnosti a dostupnosti i mezi regiony a mezi jednotlivými příjmovými skupinami v rámci určitého regionu. Nerovnosti v rámci země nebo mezi zeměmi mou být důsledkem vysoce nerovnoměrného rozdělení příjmů, nedostatečného přenosu či přepravy energie, a velkých geografických rozdílů mezi regiony. Indikátory přístupnosti a dostupnosti jsou jasné známky pokroku v rozvoji. Vyznačují také zlepšení situace žen, neboť jsou to stále ženy, kdo nesou zátěž sběru paliva v chudých zemích. Se snadno získatelnou komerční energií budou mít tyto ženy více času na zlepšení svého osudu a osudu svých dětí. Využívání energie by nemělo poškozovat lidské zdraví, ale zlepšovat ho zlepšením životních podmínek. Stále ještě má produkce energie potenciál způsobovat škody na zdraví nebo nemoci znečišťováním nebo nehodami. Sociálním cílem je snížit nebo vyloučit tyto negativní dopady. Indikátory zdraví zahrnují jako dílčí téma bezpečnost, které pokrývá smrtelné nehody spojené s těžbou, konverzí, transmisí/distribucí a využíváním energie. Ropné vrty a zejména uhelné doly jsou dějištěm nehod které zraňují, mrzačí nebo usmrcují lidi. Ropné rafinérie a elektrárny mohou do ovzduší vypouštět emise, které způsobují plicní nebo respirační choroby. Vztaženo na jednotku energie je však daň za spotřebu energie v domácnostech často mnohem vyšší. V domácnostech spalujících uhlí, dřevo, petrolej pro vaření a vytápění v tradičních (zastaralých) krbech a kamnech je vysoká úroveň respiračních chorob, zejména u dětí. 2.2.2.2 Ekonomická dimenze Moderní ekonomiky závisí na spolehlivých a dostatečných dodávkách energie a rozvojové země si je musí zajistit jako podmínku nutnou industrializaci. Všechny sektory hospodářství bytový, komerční, dopravní, zemědělský a sektor služeb vyžadují moderní energetické služby. Tyto služby pak posilují ekonomický a sociální rozvoj na místní úrovni zvyšováním produktivity a umožněním vytváření místních příjmů. Dodávky energie ovlivňují pracovní příležitosti, produktivitu a rozvoj. Elektřina je dominantní forma energie pro oblast komunikací, informačních technologií, výroby a služeb. Ekonomické indikátory mají dvě hlavní témata: způsob využívání a výroby energie a její zabezpečení – zajištěnost . První z nich má dílčí témata celkové využití, celková produktivita, účinnost dodávek, produkce, koncové využití, diverzifikace (skladby paliv) a ceny. Téma zajištěnost má dvě dílčí témata – dovozy a strategické zásoby paliva. ECO2 (měrná spotřeba energie na HDP) je veličinou či znakem vyjadřujícím agregovanou energetickou náročnost. Při definování udržitelnosti ohledně trendů spotřeby je velká pozornost věnována účinnostem a agregovaným i neagregovaným energetickým náročnostem. Při interpretaci těchto indikátorů je oprávněná opatrnost. Země, jejíž ekonomika je založena na bankovnictví a obchodování, spotřebuje méně energie na jednotku HDP než země, jejíž ekonomika je založena na ocelárnách nebo na zpracování rud. Je-li brána struktura ekonomiky v úvahu, mohou být tyto indikátory uplatněny pro monitorování změn energetické účinnosti,

10


které lze následně spojovat se změnami technologií, skladby paliv nebo změnami v preferencích odběratelů či v jejich chování. ECO3 (účinnost konverze energie a její distribuce) je indikátor pro monitorování energetické účinnosti procesů transformace probíhajících např. v elektrárnách. Zde je opět nutné brát v úvahu povahu ekonomiky. Všechny neolitické společnosti by tento indikátor vykazovaly rovný 1,0, neboť u nich nedocházelo k žádným transformačním energetickým procesům. Indikátory produkce vyjadřují poměr využívané energie vzhledem k domácím energetickým zdrojům. Existují indikátory energetické náročnosti jednotlivých sektorů. Protože jsou specifické pro tyto sektory, mohou sloužit jako vhodná kritéria či mezníky pro energetickou účinnost, ekonomickou strukturu a vyzrálost závodu či zařízení. Změny poměřované přidanou hodnotou však podléhají světovým komoditním cenám a měnovým výkyvům v sektorech závislých na obchodování, což může vést k dramatickým změnám těchto indikátorů, aniž by tyto změny měly něco společného se skutečnými změnami účinnosti nebo praxe. Proto musí být tyto indikátory interpretovány opatrně. Indikátor ECO11 (podíly paliv v energii a v elektřině), který vyjadřuje podíly energie z různých energetických paliv, poskytuje užitečný obraz o skladbě primární dodávek energie a vyjadřuje rozsah diverzifikace palivových zdrojů energie. Ceny koncové energie dle paliva a sektoru (indikátor ECO14) mají zjevný ekonomický význam. Účinné stanovení cen energie je klíčem k účinným energetickým dodávkám a využívání energie a k sociálně účinným úrovním omezování znečišťování. Ceny energie a související subvence a daně mohou stimulovat účinnost využívání energie nebo zlepšit úrovně přístupu, nebo mohou vést k neúčinnosti dodávek, distribuce a využívání energie. Zatímco relativně vysoké ceny komerčních paliv mohou být pokládány za překážky v přístupu, ceny, které kryjí náklady na dodávky, jsou nutné pro přilákání investic a zajištění spolehlivých dodávek energie. Zajištění energie je jedním z hlavních cílů kritérií udržitelného rozvoje mnoha zemí. Přerušení dodávek energie může způsobit vážné finanční a ekonomické ztráty. Pro podporu cílů udržitelného rozvoje by měla být energie neustále dostupná v dostatečném množství a za dostupné ceny. Zajištění dodávek energie je nutné k udržení hospodářských činností a pro poskytování energetických služeb společnosti. Pro posouzení zajištěnosti energie je důležité monitorování trendů čistých dovozů energie a dostupnosti vhodných zásob strategických paliv. 2.2.2.3 Environmentální dimenze Výroba, distribuce a využívání energie vytváří tlaky na životní prostředí v domácnostech, pracovištích a městech na celostátní, regionální a globální úrovni. Tyto environmentální dopady mohou značně záviset na tom, jak je energie vyráběna a využívána, na skladbě paliv, na struktuře energetických systémů a souvisejících regulačních opatřeních a na struktuře stanovení cen. Plynné emise ze spalování fosilních paliv znečišťují atmosféru. Velké přehrady hydroelektráren způsobují bahenní náplavy. Z jaderného i uhelného palivového cyklu uniká určitá radiace a vznikají odpady. Sběr palivového dřeva může vést až k odlesnění a desertifikaci. Environmentální indikátory jsou rozčleněny do tří témat: atmosféra, voda a pozemky/země. Dílčí témata atmosféry jsou změna klimatu a kvalita ovzduší. Prioritní problémy zahrnují acidifikaci, tvorbu troposférického ozonu a emise znečišťujících látek ovlivňujících kvalitu ovzduší měst. Emise skleníkových plynů jsou ústředním bodem diskusí o otázce, zda lidstvo mění klima k horšímu. Hlavní obavy vyvolávají následující látky znečišťující ovzduší: oxidy síry a dusíku (SOx a NOx), oxid uhelnatý (CO) a prachové částice (PM) (pro znečišťování 11


vnitřního ovzduší jsou zvláště významné CO a PM). Tyto znečišťující látky mohou poškodit lidské zdraví, vyvolávat respirační potíže, rakovinu atd. Kvalita vody a půdy jsou další důležitá témata environmentální dimenze. Země či pozemky představují mnohem více než jen fyzikální prostor a topografický povrch; samotná země je důležitým přírodním zdrojem, skládá se z půdy a vody, je nezbytná pro pěstování potravin a jako stanoviště rozmanitých společenstev rostlinných i živočišných. Činnosti sektoru energetiky mohou vést k degradaci země a acidifikaci snižující kvalitu vody a zemědělské produktivity. Používání dřeva jako (ne-komerčního) paliva může vést k odlesnění, které v některých zemích vedlo k erozi a ztrátě půdy. V některých zemích docházelo dlouhodobě ke stálému odlesňování. Ačkoli současná environmentální legislativa platná v mnoha zemích vylučuje další degradaci půdy, její poškození stále ovlivňuje významné oblasti. Pozemky jsou také ovlivněny procesy transformace energie, které často produkují tuhé odpady včetně radioaktivních, které vyžadují náležité zneškodnění. Kvalita vody je ovlivněna vypouštěním znečišťujících látek v kapalných odpadech z energetických systémů, zvláště z dolování zdrojů energie.

2.2.3 Údaje a statistická data pro indikátory Mají-li být indikátory spolehlivým a užitečným nástrojem, musí být solidně založeny na platných a konzistentních statistických údajích. K získání spolehlivých, přesných, úplných a čerstvých údajů je nutno vynaložit značné úsilí. Indikátory byly strukturovány tak, aby byl tento úkol co nejpřímočařejší, a pro usnadnění byly vypracovány metodické sešity uvedené v této zprávě. Zavedením EISD na celostátní úrovni budou nutně zlepšeny statistické soubory a analytické schopnosti. Tyto indikátory by měly každé zemi pomoci vyjasnit, jaké jsou její priority. To napomůže nasměrovat její statistické schopnosti do nejvhodnějších oblastí. Protože energetické indikátory podchycují sociální, ekonomické a environmentální trendy, budou užitečné relevantním ministerstvům, která mají své vlastní databáze. To by mělo napomoci zlepšit tyto databáze a koordinovat statistické služby těchto ministerstev. Konstrukce a interpretace energetických indikátorů vyžaduje využití řady pomocných statistických údajů, jimiž se měří například vývoj demografický, finanční, ekonomický, dále doprava, urbanizace atd. Některé z těchto statistik zahrnují: ▫ populaci; ▫ HDP na hlavu; ▫ podíly sektorů na přidané hodnotě HDP; ▫ procestovanou vzdálenost na hlavu; ▫ činnosti nákladní přepravy; ▫ podlahovou plochu na hlavu; ▫ pro vybraná odvětví – výrobní přidanou hodnotu; ▫ nerovnost příjmů. Tyto statistiky mohou sloužit jako nezbytné složky pro formulování některých indikátorů ze základního souboru EISD, nebo jako složky nepostradatelné pro jejich analýzu a interpretaci. Každá země má své vlastní specifické ekonomické a geografické podmínky, své vlastní spektrum zdrojů energie a své vlastní zkušenosti a priority. Proto bude mít každý stát svůj vlastní způsob využívání energetických indikátorů udržitelného rozvoje (EISD). Proces implementace bude záviset na národních cílech politiky, na stávajících statistických 12


schopnostech a zkušenostech a na dostupnosti a kvalitě dat o energii a o dalších relevantních faktech. Lze doporučit, aby státy uvážily následující kroky k vyhodnocení vypovídacích schopností energetické statistiky a dostupností údajů, které by podpořily uplatnění indikátorů základního souboru EISD: ▫ Určit, které organizace jsou konkrétně odpovědné za každý typ sběru údajů a statistické analýzy. ▫ Přezkoumat a zjistit rozsah, kvalitu a spolehlivost základních údajů - toto posouzení může zahrnout dostupnost dat, frekvenci sběru, časové období, kvalitu, spolehlivost a relevantnost. ▫ Zjistit, zda energetické indikátory nejsou již používány a pokud jsou, tak které; je také nutné zjistit, zda tyto indikátory jsou shodné s EISD, nebo zda je lze pokládat za doplňující nebo přídavné vzhledem k EISD. Tento přezkum a shromažďování údajů by mohly být provázeny několika překážkami. Údaje může být obtížné nalézt nebo nemusí existovat. Odpovědnost za udržování a monitorování energetických databází a souvisejících činností (včetně sběru dat, kompilace a analýzy) pravděpodobně leží na řadě institucí, jako jsou např. ústřední statistické úřady, ministerstva pro energetiku, hospodářství, obchod nebo průmysl a životní prostředí a národní energetické komise. Údaje požadované jednou organizací mohou být sbírány organizací jinou, nebo může docházet k duplicitním úsilím nebo problémům s kompetencemi. Pro vypracování a implementaci indikátorů EISD proto může být nutný určitý koordinační mechanizmus k usnadnění koordinovaných činností hlavních hráčů. Proto by mohlo být žádoucí zřídit určitý orgán pro spojení se všemi relevantními organizacemi v zemi s cílem koordinovat jejich činnosti v úsilí týkajícím se indikátorů EISD. Tento národní koordinační mechanizmus by mohl mít formu pracovní skupiny nebo výboru založené/ho, lze-li, na stávajících institucích tak, aby mohly být využity zkušenosti a znalosti stávajících organizací a zajištěny co nejširší konzultace a spoluúčast všech zainteresovaných činitelů. Tento mechanizmus by měl být flexibilní a transparentní. Tato koordinační funkce by měla pomoci vyloučit duplikace, nekonzistentnosti a zbytečné sběry údajů. Měla by také usnadnit začlenění analýzy těchto indikátorů do širšího spektra probíhajících statistických programů. Mají-li státy plně využít výhody indikátorů EISD, mohou čelit nutnosti investovat do zlepšení jejich energetické statistiky a ostatních souvisejících statistik. To zahrnuje zlepšený sběr dat, monitorování a analýzu na národní a regionální úrovni. Chybějící data může být nutné sebrat nebo odvodit. Může být nutné zlepšit kompilaci dat a jejich interpretaci. To si vyžádá školení a posouzení vyčleněných zdrojů, včetně posouzení nákladů na nové sběry dat. Indikátory EISD popisované v této zprávě představují doporučený základní soubor spíše než konečný základní soubor energetických indikátorů. Protože každý stát je jedinečný, bude mít každý svůj vlastní přístup k indikátorům EISD a použije je v souladu se svými vlastními prioritami. Každý stát rozhodne o tom, které z indikátorů uvedených v předkládaném základním souboru jsou pro jeho potřeby relevantní, a může dokonce vypracovat jiné indikátory pro své vlastní specifické podmínky dodávek a poptávek po energii. Jeden z přístupů, který by mohl být uvážen při volbě a sledování vhodného souboru energetických indikátorů, je následující: ▫ Identifikovat hlavní prioritní oblasti energetiky. To již mohlo být učiněno v národních energetických plánech či programech. Tyto národní plány by mohly představovat možný počáteční bod procesu použití indikátorů EISD. Známá slabá či zranitelná místa národní energetické struktury nebo známé tlaky finanční, environmentální nebo 13


sociální - související s energetikou - mohou inspirovat představy o tom, které kritické oblasti je vhodné pokrýt. ▫ Vybrat ty indikátory ze základního souboru EISD, které jsou relevantní pro popis takto identifikovaných prioritních oblastí. Je-li to nutné, definovat a vypracovat soubor nových indikátorů. Určit konkrétně, jak by měl být pokrok monitorován pomocí indikátorů EISD na základě specifikovaných proměnných a faktorů. ▫ Určit, které údaje jsou nutné k pokrytí prioritních oblastí. Přezkoumat dostupné údaje z hlediska posouzení dostatečnosti statistik k pokrytí sledovaných prioritních oblastí. Je-li to nutné, shromáždit dodatečné statistiky nebo zajistit náhradní údaje. ▫ Pro každý vybraný indikátor EISD zkompilovat údaje v časových řadách. ▫ Analyzovat údaje a jejich vazby - důsledky. Vyhodnotit pokrok dosažený v relevantní prioritní oblasti. Posoudit účinnost minulých a současných energetických politik. Otestovat interpretace a závěry vzhledem k jejich citlivosti na nesprávné předpoklady o vazbách a příčinnosti. ▫ Vzít v úvahu různé energetické politiky pro budoucnost a pomocí modelů energetiky určit jejich možné účinky pro různé scénáře. Tímto způsobem se daný subjekt (ekonomika) může poučit z minulosti, zatímco prozkoumá možnosti pro budoucnost. ▫ Lze-li, prozkoumat budoucí (energetickou) politiku a trajektorie růstu pomocí nástrojů modelování, vypracovaných alternativních scénářů a předpovídaných časových řad. Indikátory EISD je nutno propojit s očekávanou nebo žádoucí budoucí energetikou.

14


2.3 Bilance emisí CO2 Dalším přístup, jak hodnotit, respektive měřit energetiku pomocí indikátorů, podává zpráva Ecofys (2007), která je součástí evropského projektu BALANCE (Bilancuj globálně, vyhodnocuj lokálně - dále jen Bilance). Tento projekt je zaměřen na vytvoření a aplikaci nástrojů pro vyhodnocování potenciálu úspor energie a emisí CO2 ve městech. Metoda bilancování emisí CO2 na lokální úrovni byla vytvořena a je upravována pro účely každoročního vyhlašování cen Evropskou komisí pro města v oblasti udržitelné energetiky – Energy Efficiency Award.

2.3.1 Metody (přístupy) bilancování emisí CO2 Je třeba poznamenat, že na lokální úrovni je obtížné nalézt optimální rovnováhu mezi dostupností místních údajů, pracovní náročností a nákladů na sběr dat a požadovanou přesností metody. V zásadě existují tři hlavní přístupy k bilancování emisí CO2 se specifickými vlastnostmi: ▫ shora dolů (top down) - v tomto případě jsou statistické mezinárodní, respektive národní údaje podkladem pro rozdělení (určení) emisí CO2 na komunální úrovni (na území v jednotlivých městech). ▫ zdola nahoru (bottom up) - v tomto případě jsou emise CO2 stanoveny ze specifických místních údajů, které však nemusí být vždy dostupné, či mohou být pro danou municipalitu velmi nákladné (časově i finančně) na sběr. ▫ kombinace obou přístupů - zhora i zdola - užitím hodnot stanovených na základě mezinárodních či celostátních údajů, nejsou-li dostupné lepší údaje na regionální nebo na místní úrovni, či není-li jejich sběr časově a finančně náročný. Třetí uvedený přístup tak představuje vhodný kompromis mezi vyvážeností pracnosti sběru údajů a potřebnou přesností. Je nutné brát na vědomí, že souhrn všech místních bilancí emisí by v ideálním případě měl odpovídat celkové národní nebo evropské bilanci.

2.3.2 Hranice bilancovaného systému a nezbytné údaje Metoda bilancování emisí CO2 pro místní orgány je definována jako metoda, kterou se stanoví emise CO2 spojené se (či způsobené) spotřebou energie v rámci hranic města. Odtud vyplývá, že je uplatňována obecná územní zásada: ▫ hlavní je místo, odkud jsou emitovány emise CO2 vzniklé spalováním fosilních paliv. Jsou dvě výjimky: energetické firmy a doprava. V těchto případech platí zásada, že emise jsou přiřazeny místu spotřeby energie. Tedy například emise z výroby elektřiny či tepla jsou přiřazeny spotřebitelům elektřiny a tepla. Nezbytné jsou údaje pro veškeré zdroje energie pro krytí spotřeby energie v dotyčném místě (dotyčného místního orgánu). Dále údaje pro zdroje energie o vlastní produkci energie v rámci zdrojů energie. Dostupnost těchto údajů se liší od města k městu a od státu ke státu. Důležitým možným poskytovatelem údajů jsou energetické společnosti nebo národní statistické úřady. Nejsou-li tyto údaje dostupné, musí být učiněny předpoklady založené na statistických údajích (např. na počtu obyvatel, počtu domácností, objemech hospodářských činností atd.). V úvahu nejsou brány další konverze energie. V tomto smyslu metoda představuje černou skříňku: uvažovány jsou pouze toky energie, které vstupují do vymezených hranic (města) a jsou v rámci těchto hranic spotřebovány.

15


Do bilance mohou být zahrnuty emise zařízení na spalování či energetické využívání odpadu situované na území města. Započteny jsou pouze emise CO2 z části nikoli bio-organické, zatímco emise CO2 vzniklé spalováním organických (bio-organických) látek jsou pokládány za neutrální (tj. nezahrnují se do bilance).

2.3.3 Definice emisních faktorů Definice emisních faktorů pro teplárny a elektrárny záleží na zvolených hranicích bilancovaných systémů. Je nutno pozorně vyloučit možnost dvojího započítávání dopadů opatření. To znamená, že metody bilancování emisí CO2 musí mít v principu stejné hranice bilancovaného systému, jako jsou hranice opatření ke snížení emisí CO2. Např. v případě, kdy je opatřením nákup zelené elektřiny, musí být emisní faktor založen na bilanci vyrobené elektřiny bez elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. V následující tabulce je uveden přehled faktorů určujících emisní faktory pro výtopny a elektrárny. Tabulka 5 Definice emisních faktorů Emisní faktory

Určující faktory vstupní paliva elektráren

Dálkové teplo

dodatečné vstupní palivo v případě, že nebude uspokojena poptávka po teple ztráty v distribučním řetězci vstupní paliva elektráren

Elektřina

dovoz elektřiny elektřina z obnovitelných zdrojů centralizovaná a decentralizovaná kogenerace

Zdroj: Ecofys (2007)

2.3.4 Porovnatelnost a vstupní data Důležitou vlastností metody bilancování CO2 (jak již bylo uvedeno, je sestavena pro účely každoročního vyhlašování cen Evropskou komisí pro města v oblasti udržitelné energetiky – Energy Efficiency Award) je přímá porovnatelnost údajů z různých měst v celostátním i mezinárodním kontextu. Je proto vhodné v jednotlivých zemích volit takový přístup, který umožní porovnávání bilancí emisí CO2 na celostátní úrovni. Základními údaji pro bilancování emisí CO2 v městech je konečná spotřeba energie a odpovídající vstupní palivo. Na celostátní a mezinárodní úrovni jsou všechna relevantní data potřebná pro bilanci emisí CO2 dostupná, neboť je to požadováno v rámci několika mezinárodních dohod 1. Často však není snadné tyto celostátní (národní) či mezinárodní celkové údaje rozčlenit zpět na jednotlivá dílčí území či města či dokonce na jednotlivé sektory zdrojů v nich (více viz Climate Alliance, 2003). Znalost údajů pro jednotlivé sektory je však nutná, neboť i na komunální úrovni je nezbytné energetickou politiku a politiku prevence změn klimatu a daná dílčí opatření rozlišovat také podle sektorů. Přinejmenším by měly být brány v úvahu ty sektory, na které má komunální politika přímý vliv. Samotná komunální úroveň je příliš agregovaná (souhrnná) na to, aby mohla přesněji zaměřovat dopady do budoucnosti. Při sběru údajů o koncové energii se doporučuje spolupracovat s místními dodavateli energie. Tím se míní energie prodaná

1

Např. Inventarizace emisí skleníkových plynů, prováděná v České republice Českým hydrometeorologickým ústavem.

16


dodavateli energie (plyn, ropa, teplo dálkového vytápění, uhlí a další). Vzhledem k elektřině může být slibné spolupracovat se společností, která provozuje sítě, tedy s dodavatelem. Doporučené zdroje pro inspiraci v oblasti dopravy jsou například databáze UITP Millennium Cities pro udržitelnou dopravu (UITP, 1995), či data Mezinárodní silniční federace (IRF, 2005). V každém případě je doporučeno založit bilanci emisí CO2 na údajích, které budou také dlouhodobě dostupné. Navíc k těmto vstupním údajům jsou nutná data o emisních faktorech a o energetickém obsahu různých paliv, o výrobě elektřiny a o dálkovém vytápění. Všechny tyto složky informací jsou diskutovány níže Jak již bylo zmíněno, zahrnuty musí být všechny sektory přímo ovlivnitelné komunální (municipální) politikou. Tyto sektory a možné vstupní indikátory jsou shrnuty v následující tabulce. Tabulka 6 Vstupní indikátory pro jednotlivé sektory (indikativní)

Sektor

Dílčí sektory domácnosti

budovy města

Budovy

veřejné budovy

soukromá doprava Doprava veřejná doprava

Zemědělství

Průmysl

v jednotlivých odvětvích zemědělství

v jednotlivých průmyslových odvětvích

Požadované indikátory počet obyvatel podlahová plocha měrná spotřeba energie na jednotku podlahové plochy počet budov V případě nedostupných dat o podlahové ploše: počet zaměstnanců podlahová plocha měrná spotřeba energie na jednotku podlahové plochy počet budov V případě nedostupných dat o podlahové ploše: počet zaměstnanců a podlahová plocha na zaměstnance typ vozidel počet vozidel spotřeba paliva průměrný provoz (v km) na vozidlo typ vozidel počet vozidel spotřeb paliva průměrný provoz (v km) na vozidlo plocha území specifické využití podle využití ploch území počty kusů dobytka (hospodářských zvířat) měrná spotřeba energie vztažená na zvíře (kus) přidaná hodnota počet zaměstnavatelů objem výroby měrná spotřeba energie na jednotku výroby

Volitelné údaje počet bytů období výstavby typ bydlení

období výstavby typ budovy

období výstavby typ budovy

počet budov podlahová plocha

17


Sektor

Dílčí sektory

Odpady

Energetika

Požadované indikátory typ zařízení na zpracování odpadu počet zařízení množství a zdroje vstupujícího odpadu výtěžek zařízení energetický obsah odpadního proudu výroba energie brutto a netto typ energetických výrobních jednotek počet zařízení množství a zdroje vstupujících zdrojů energie výtěžek zařízení výroba energie brutto a netto

Volitelné údaje

Zdroj: Ecofys (2007) Po shromáždění údajů o množství vstupních paliv pro energii spotřebovanou v dané (bilancované) komunální jednotce je dalším krokem výpočet emisí CO2 vynásobením těchto množstevních údajů paliv jejich energetickým obsahem a následně emisními faktory CO2 . Obvykle se energetický obsah paliv vyjadřuje jejich výhřevností. Výhřevnost je definována jako teplo uvolněné spálením jednotkového množství paliva (vyjádřené v MJ/kg paliva). Narozdíl od výhřevnosti bere spalné teplo v úvahu latentní teplo vodní páry. Jednoduše řečeno, spalné teplo vyjadřuje energii paliva v situaci, kdy po spálení je voda v kapalné fázi; výhřevnost vyjadřuje energii paliva v situaci, kdy je voda po spálení v plynné fázi (vodní pára). Protože je obecně přijatou veličinou výhřevnost, je doporučeno používat takto definovanou veličinu pro vyjadřování energetického obsahu paliva. 2 Jako základní universální údaje pro případ absence lepších specifických údajů (např. národních směrnic či norem) lze využít údaje z revidované referenční příručky Směrnice IPCC pro národní inventarizaci skleníkových plynů (IPCC, 2006). Dále je do výpočtu třeba zahrnout emisní faktory CO2. Opět je možné použití normalizovaných evropských a národních emisních faktorů pro zdroje energie a pro danou skladbu paliv pro výrobu elektřiny, viz výše uvedená revidovaná příručka směrnice IPCC (IPCC, 2006) a nebo využít národní zdroje, v podmínkách České republiky např. vyhlášku č. 213/2001 Sb. ve znění vyhlášky č. 425/2004 Sb.

2

výhřevnost a spalné teplo jsou definovány následovně: ▫

spalné teplo při konstantním objemu (HHV) - absolutní hodnota specifické energie spalování, v joulech na jednotku hmotnosti tuhého paliva spáleného v kyslíku v kalorimetrické tlakové nádobě za určených podmínek. Předpokládá se, že zplodiny sestávají z plynného kyslíku, dusíku, oxidu uhličitého a oxidu síry, vody v kapalném stavu (v rovnováze s parou), nasycené oxidem uhličitým za reakčních podmínek v tlakové nádobě a popela v tuhém stavu, vše při referenční teplotě;

▫

výhřevnost při konstantním objemu - absolutní hodnota specifické energie spalování, v joulech na jednotku hmotnosti biopaliva spáleného v kyslíku při konstantním objemu a za podmínek, kdy celková voda z reakčních zplodin zůstává jako vodní pára (v hypotetickém stavu při 0,1 MPa), ostatní zplodiny jsou stejné jako u spalného tepla, vše při referenční teplotě;

▫

výhřevnost při konstantním tlaku - absolutní hodnota specifického tepla (enthalpie) spalování, v joulech na jednotku hmotnosti biopaliva spáleného v kyslíku při konstantním tlaku a za podmínek, kdy celková voda z reakčních zplodin zůstává jako vodní pára (při 0,1 MPa), ostatní zplodiny jsou stejné jako u spalného tepla, vše při referenční teplotě.

18


Z uvedených vstupních údajů lze vypočíst (celkové roční) emise CO2 způsobené spotřebou energie v rámci hranic bilancované komunální jednotky (obec, město, kraj). Tento výsledek zahrnuje celkové emise dané komunální jednotky a emise z jejích různých dílčích sektorů. Ecofys (2007) rovněž doporučuje, že není nutné aktualizovat obsah bilance emisí CO2 každým rokem. Dostatečná je aktualizace jednou za 5 let. Dle studie je spíše nutné, aby metoda bilancování emisí CO2 byla dostatečně pružná, např. přidání nebo vypuštění sektorů musí být snadné.

19


2.4 Energetické indikátory na místní úrovni - příklad Velké Británie Jedním z cílů regionálního energetického projektu DTI ve Velké Británii bylo zveřejnit pokusný soubor energetických indikátorů pro regionální a místní orgány. Tyto indikátory byly vytvořeny jako základ, na němž by klíčoví uživatelé v regionálních orgánech, v místních a dalších komunálních orgánech (na úrovních nižších než celostátních) mohly vypracovat, realizovat a monitorovat energetické strategie. Obecně lze systém indikátorů komunální energetiky ve Velké Británii rozdělit na indikátory kvantitativní (vycházející z přímé spotřeby energie a jejich dopadů, či jejich dostupnosti) a indikátory kvality (vypovídající o dostupnosti či spolehlivosti - kvalitě vypovídací schopnosti kvantitativních indikátorů). Nejedná se však o indikátory kvalitativní, protože nabývají numerických hodnot.

2.4.1 Kvantitativní indikátory Tyto indikátory jsou založeny na údajích regionální a místní spotřeby energie (viz DEFRA 2005). Data o spotřebě energie jsou uvedena pro všechny oblasti Anglie, Walesu a Skotska. Většina indikátorů je dostupná na úrovni NUTS 4. Protože však některé z údajů nutných k výpočtu těchto indikátorů, např. hrubá přidaná hodnota a přepravní vzdálenost, jsou dostupné jen na úrovni NUTS 3, tato okolnost omezuje úroveň podrobností, pro kterou lze indikátory získat. Na úrovni NUTS 4 je dostupných 13 indikátorů, které názorně shrnuje následující tabulka. Tabulka 7 Energetické indikátory na úrovni NUTS 4

Oblast

Indikátor

Celková spotřeba energie • Celková konečná spotřeba energie na osobu • Celková domácnostní spotřeba energie na domácnost • Celková domácnostní spotřeba energie na osobu Sektor domácností

• Celková domácnostní spotřeba elektřiny na elektroměr • Celková domácnostní spotřeba plynu na odběratele • Celková domácnostní spotřeba plynu na místnost • Celková průmyslová a komerční spotřeba energie na zaměstnance • Celková průmyslová a komerční spotřeba plynu na plynoměr

Podnikatelský sektor

• Celková průmyslová a komerční spotřeba plynu na zaměstnance • Celková průmyslová a komerční spotřeba elektřiny na elektroměr • Celková průmyslová a komerční spotřeba elektřiny na zaměstnance

Sektor dopravy

• Celková spotřeba vozidla na osobu

Emise

• Emise CO2 na osobu Zdroj: internetové stánky DEFRA

Na úrovni NUTS 3 jsou dostupné 4 indikátory, jejichž přehled uvádí opět následující tabulka.

20


Tabulka 8 Energetické indikátory na úrovni NUTS 3

Oblast

Indikátor

Celková spotřeba energie • Celková konečná spotřeba energie na jednotku GVA Podnikatelský sektor

• Celková průmyslová a komerční spotřeba energie na jednotku GVA

Sektor dopravy

• Celková spotřeba vozidla na tisíc kilometrů

Emise

• Emise CO2 na jednotku (milion) GVA

Pozn. GVA – hrubá přidaná hodnota

Zdroj: internetové stánky DEFRA

Čtyři indikátory jsou dostupné pouze na úrovni NUTS 1 a jsou zobrazeny v následující tabulce. Tabulka 9 Energetické indikátory na úrovni NUTS 1

Oblast

Indikátor • Hodnocení SAP průměrné domácnosti

Sektor domácností

Strana dodávek

• Procentní podíl domácností s vysokými výdaji za paliva. • Inst. výkon kombinované výroby tepla a elektřiny na jednotku GVA • Instalovaná kapacita obnovitelných zdrojů elektřiny

Pozn. GVA – hrubá přidaná hodnota

Zdroj: internetové stánky DEFRA

Podrobnější informace k metodám sběru místních a regionálních dat a tvorbě indikátorů jsou uvedeny např. v publikaci DEFRA (2005), či BERR (2007) a vzhledem k jejich místní specifičnosti zde nebudou dále rozebírány, protože jak ukáže další kapitola zhodnocující rešerše vybraných metodických přístupů k energetickým indikátorům na místní úrovni, nesplňuje metodika jejich sběru účely, ke kterým by měly být energetické indikátory na místní úrovni v podmínkách České republiky vytvořeny.

2.4.2 Indikátory kvality Jak již bylo zmíněno, v podmínkách Velké Británie byla sestavena i sada indikátorů kvality, které byly vytvořeny na podporu interpretace odhadů kvantitativních indikátorů, uvedených výše. Tyto indikátory jsou rozčleněny do 6 oblastí, více viz DEFRA (2005b). Indikátory kvality včetně oblastí jsou shrnuty v následující tabulce. Tabulka 10 Indikátory kvality

Oblast

Indikátor Domácnosti

Úplnost údajů • podíl domácností vybavených domácím elektroměrem s identifikačním číslem

Poštovní kód

• podíl domácností které jsou domácnostním odběratelem plynu • podíl spotřeby elektřiny v domácnostech, kdy lze spotřebu s jistotou alokovat do příslušného správního území místního orgánu

Spotřeba

• podíl spotřeby elektřiny v domácnostech založený na přímém odečtu z elektroměrů

Vyšší a nižší spotřeba

• podíl domácnostních spotřebitelů elektřiny v nejnižším decilu dle spotřeby

21


Oblast Vyšší a nižší spotřeba

Indikátor

• podíl domácnostních spotřebitelů elektřiny v nejvyšším decilu dle spotřeby Průmysl a komerční sektor

Úplnost údajů • podíl počtu průmyslových /komerčních elektroměrů k celkovému počtu podniků • podíl spotřeby elektřiny v komerčním sektoru, kdy lze spotřebu s jistotou alokovat do Poštovní kód příslušného správního území místního orgánu Zdroj: DEFRA (2005b)

Lokální energetické indikátory ve Velké Británii jsou, jak vyplývá z výše uvedeného textu, naplňovány tak, že vyšší než místní či regionální, tedy národní autorita (DEFRA Ministerstvo životního prostředí, potravin a záležitosti venkova), tato data kvantifikuje a pak je poskytuje lokálním autoritám (společně s podrobnými metodickými vysvětlivkami) jako dodatečný zdroj informací pro rozhodování. Zároveň však DEFRA podniká na základě získaných dat další samostatné kroky, jejichž cílem je zefektivnit hospodaření s energiemi. Příkladem může být iniciativa, která vznikla na základě indikátoru Palivové chudoby, viz tabulka 11. Tento indikátor uvádí procentuální podíl domácností, které vydávají za paliva ročně více než 10 % disponibilního důchodu. Na základě znepokojivých hodnot tohoto ukazatele zpracovala Centre for Sustainable Energy v roce 2006 studii (CSE,2006), která dává jasná doporučení pro národní autoritu, jak se tomuto trendu vyhnout. Jedná se tak o další využití lokálních indikátorů, které tedy nejsou podkladem pouze pro rozhodování na místní úrovni, ale vedou ke konkrétním aktivitám i na úrovni národní.

2.5 Výsledky rešerše a další postup Během rešerše domácí a zahraniční literatury na téma energetických indikátorů se zaměřením na lokální úroveň bylo zjištěno, že v dané oblasti existuje velmi málo literatury, která by poskytovala ucelený systém energetických indikátorů, využitelný na místní úrovni a přímo aplikovatelný v podmínkách České republiky. Z výše provedené rešerše je zřejmé, že indikátory EISD publikované IAEA sice na jedné straně poskytují ucelený systém indikátorů, které mají dobrou vypovídací schopnost, ale jejich aplikace a transformace z národní úrovně na úroveň regionální by si z pozice měst a lokálních autorit vyžádala značné nároky na čas a narážela by na významnou nedostupnost dat. Navíc vybrané indikátory, protože jsou primárně konstruovány pro mezinárodní porovnání, by v podmínkách České republiky neměly smysl být sledovány, např. u indikátoru SOC1 - podíl populace bez přístupu k elektřině či komerční energie, nebo silně závislé na nekomerční energii by náklady na jeho sledování pravděpodobně převážily nad přínosy ze získané hodnoty. Metoda bilancí emisí CO2, publikovaná ve studii Ecofys (2007) je narozdíl od indikátorů EISD využitelná na lokální úrovni, nicméně se jeví jako náročná na sběr dat v souvislosti s vymezením hranic systému, kdy například sledování dat spotřeby energie z dopravy je velmi ambiciózní na území města. Pro místní autority, které ve většině případů v České republice nemají přehled ani o energiích spotřebovaných v budovách, které provozují či vlastní, se tento požadavek nejeví jako akceptovatelný ze strany měst v důsledku administrativních nákladů spojených se sběrem těchto dat. Na druhou stranu je bilance emisí CO2 vhodným agregovaným ukazatelem z oblasti energetiky, ale díky této agregaci, i kdyby byl daný ukazatel lehce sledovatelným ze strany města či obce, nepodává informace o příčinách změn

22


emisí CO2, zda se více šetřilo energiemi, či se využívaly OZE, či šlo o strukturální změny daného regionu, atd. Přístup Velké Británie ke sledování energetických indikátorů na místní úrovni je vskutku ojedinělý a inspirující. Nicméně je problematický v tom, že energetické indikátory na místní úrovni jsou zpracovávány a kalkulovány na národní úrovni, kde se projevuje vyšší asymetrie informací v porovnání s úrovní lokální, a proto jsou také pravděpodobně tyto indikátory doplněny indikátory kvality, které upřesňují, nakolik jsou dané informace a data spolehlivé. Tento přístup se poněkud liší od záměrů našeho projektu, který chce dát městům do rukou pouze metodický materiál, který by osvětil významnost lokální energetiky a na dobrovolné bázi by umožnil městům začít se sběrem dat v oblasti energetiky a umožnil jejich vyhodnocování. Indikátory udržitelné energetiky, které budou co nejvíce odpovídat aktuálním potřebám měst by měly být prvním krokem k tomu, aby města byla v oblasti energetického hospodaření více samostatná a inovativní a nespoléhala pouze na činnosti a aktivity na národní úrovni. Rešerše tak ukázala, že postup, který byl vymezen v návrhu projektu, je opodstatněný a potřebný realizovat. Vzhledem k tomu, že nejde převzít více či méně ucelenou sadu energetických indikátorů na lokální úrovni, bude v dalším roce řešení projektu provedeno dotazníkové šetření mezi vybranými městy s cílem zjistit jejich výhledy, způsob uvažování a především potřeby v oblasti hospodaření s energiemi a dostupnosti dat. Tento dotazník (jehož verze, která prošla pilotním testováním je uvedena v příloze) pak bude následně vyhodnocen a na jeho základě upravena sada energetických indikátorů na místní úrovni.

23


Literatura International Atomic Energy Agency (2005): Energy Indicators for Sustainable Development. Vienna. Ecofys (2007): Cooking Book: CO2 Balancing - In Framework Of The Balance Project. Utrecht. Climate Alliance (2003): CO2 Rapid Assessment Method, working paper, method for municipalities, main factors affecting CO2 emission levels. Vienna. UITP (1995): Database with an extensive digest of land use, transport, economic and environmental data related to urban transport in 100 cities worldwide. Brussels. IRF (2005): World Road Statistics, data 1999-2003, International Road Federation. IPCC (2006): Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories. Hayama, Japan. Centre for Sustainable Energy (2006): Tackling fuel poverty at local & regional level: Opportunities to deliver action & policies to stimulate success. Bristol. DEFRA (2005a): Energy Trends and emissions of carbon dioxide for local autority. London. DEFRA (2005b): Guidance note on Quality Indicators of the 2004 local and regional gas and electricity consumption data. London BERR (2007): Guidance note to assist local authorities to interpret the BERR sub national energy consumption statistics. London.

24

INDIKÁTORY UDRŽITELNÉ ENERGETIKY

Recommend Documents