:^ÍM^^^^Imíiir^íril^^HÍl

6-K.

:^ÍM^^^^Imíiir^íril^^HÍl

JOM.IIDitíaVž^j^lDitC-

Jj^li l^i^n

^

>wij

m

m m mm m I SM^^^^^^i EBÍSK ^^mm. í© fí?^ '>,'

N^'.-j(.|

1-.:'

V^

V.Ol ?=?^'

W ^5^ ^íiJ

i^j^jiUiiídiáž

3

^i^JO.

FR.

VOLNý:

ERNÁ ZEM ZE 2IV0TA HORNICKÉHO.

.^^.

BRNO,

1919.

Nákladem ,Vyd. družstva Morav.-Slezské Revue" sp. liskem Akciové moravské knihtiskárny v Brn.

s

r.

o.

prcr

>'

^^.^'ÍV

OF 10^-^

I.

Na nádvoí iámy horník ernní,

lidí.

Zástupy státi,

stojí

tup,

zaernné

za-

Vt-

shlukují se místy, jiní pecházejí.

šina z nich

oi, v nichž

i

Venku ped vozai, táníci, pebíhají, zvda-

blost se

ztrácí, upírají

vchodem

hoši,

v

X. je shluk

jak vyfárali z jámy, zstávají

k hald

uhlí.

I ženy se tlaí ke vchodu. mezi nimi.

natahujíce krky.

Nejvtší šum

»Už ho

je

našli«, tvrdí

stará Rubeška,

vajíc si autority tím, že první

mže nco

dodájistého

íci.

»Žije

na

eše?«

plno

otázek

sesypalo

se

ní.

»To se eše nvi« polským dialektem do-

»e3e se k nmu nedostali, ale vdu, že je zasypaný uhlim. Nni možné, aby eše žil, dyž je tam od verajška. Takové drobné

kládala Rubeška,

už

uhli je horši

než co ineho, zalehne

lovka

a

uduši ho za chvilu.«

»Cemu tam žilová.

lez?« ozvala se sousedka Vra-

>

«

»Nruhei

se

lovkovi a

stane

«

«

panu Bohu. Také neštésti ty se ho ani nzastanše,

se o-

zvalo se z davu žen. »Ja

to

dobe vim«,

bránikx

se

Yražilová,

»mui chlop byl s nim na šicht, chtl se nadejš a lez pes rabuk, v kerym se už dávno nerobilo. Muj mu to zbraoval, ale Jamros se nedal nic eknut. A od te chvile ho žáden nevidl. »Pan inžinir ho tam pry poslali« pokraovaly ženy v rozhovoru, který se stále stupoval.

—

»Je ho škoda lovka, byl z nho taky poradny chi^p! A chytrý Z našich chlopu možeme 1

eknut

byl nejchytejši!

A eše mladý lovk.

»Co vil z jeho synkem? Roba mu umela neni ternu rok. Chudák synek zstane už sirotu.* »Pani se o

nho

npostaraju. Mušime se u-

iat široty.«

»Ja bych mu pomohla, ale dyž už tež mam sama sedym dti.« »A ja nemam ani na chleba pro svoje dcka. »Sestra Jamrošova je sama chudra, ledva že tak

žije.

mu moc

se

Posluhuje a maše*) u panstva

nda

ped

Mezi tím

Vidouce shluk

dotazovali

co se stalo.

Jáma X. založena rozšíilo

stavna

je

lidí,

zastavovali se,

ve stedu msta. Kdysi byla

mimo msto, ale bhem nkolika se msto v té míe, že kol do kola celá tvrt a

živjší ásti msta.

*)

perc^--

ta

šachtou shromaždovalo se

stále více lidí. se,

—

ani naješ.*

let

vy-

šachta se dostala do nej-

jám pes

Naproti lé

dvoj-

širokou cestu byly sta-

stranách

po

ale

kolonie,

všude vystavny

trojposchodové inžáky, zízeny obchody,

i

hostince.

Nádvoí šachty vanou

od

ulici,

ústilo

pímo

oddéleno

níž

na frekventobylo železným

plotem.

Z

Bylo

bylo vše pozorovat a

sle-

uvnit dje. o

to

poledních hodinách, kdy množ-

obecenstva šlo kolem. Každý se dotazoval,

ství

ale

možno

ulice

dovat, co se

niem nevdl.

žádný o

»VÝbuch taskavých plyn, mnoho zabistávka« to vše se šíilo kolem a každý tých nco nového pidával.

—

—

By! krásný beznový den. Slunce jarní dovedlo

i

tu

zené zdivo

—

dívky

zernalou, zachmuenou jámu, zaas

ernými nápisy

a hornickými kla-

trochu zjasnit.

Kolem míže nkolik okouených kaštan, jakoby nadpirozeným úsilím snažilo se nkolik pupen prorazit z okoralých vtví.

Obecenstvo a diváctvo stávalo se netrplivým a oekávalo, že nco uvidí, co zaujme pozornost, o emž každý bude moci dále vykládat.

kolí,

Hoši brzo se sebe setásli tíhu celého opíležitost v davu provádt rejdy, vy-

mli

míže

lézat na stromy,

Stroje závodní

valy sykot. Strážníci .-tvo,

a

provádli

jiné rejdy.

huely, parní píšalky vydá-

,

každou

chvíli

rozhánli obecen-

okikovali hašteící se ženy.

Toliko horníci stáli tup, nm, podobni uhelným sloupm. Jen obas zabafnutí z malé

uouzené dýmky, obasné odplivnutí, proklepání fajfky a pi tom jako v zamýšlení zakroucenhlavou, prozrazovalo, že jsou to živé bytosti.

»Už ho nsu,«

prolétlo

celým davem.

»Žije?«

Ženy vbhly rovnž,

Žádný nedovedl odpovdt. do vnit nádvoí, obecenstvo

míže

že by

sami

se

tlailo

prorazilo.

Horníci,

seskupení kolem jámy, musili se

starat o

poádek,

I

tlaili

zvdavé ženy zpt.

obecenstvo bylo tak neústupné, že vznikl

všeobecný zmatek, hluk, a nikdo nevdl, co dje.

se

Za takového rozruchu nesli dva horníci spoludlníka, který byl k nepoznání zernalý. Skoro musili

si

raziti cestu,

aby se dostali

dále.

Ze zadu

vdt, kdo

pedu

a

vypadá, jak

je

každý chtl mu, žije-li

zakikovali

obecenstvO;

se tlaili do

je to, jak

ješt. Blíže

zatlaovali

stojící je,

Všichni se co se

má

dlat.

lidé

prosili

—

tísnili

—

Kkteré ženy

mamo. ku pedu. Nkteí ale

sesbíraly

vše

v

stinných kout-

erný, a nabízely, že postiženého budou jím cích zbylý sníh, který byl tak

radili.-

jak to uhlí, tít,

aby

se

vzkísil.

n

Mezitím horníci pinesli nosítka. Již hodbylo znát, že už velmi mnoho po-

otelá

—

dobných scén

Ped

zažila.

nosítka lidé aspoil z ásli ustupovali,

ale jakmile neštastného horníka položili

— a on vdechnul

Jamroše na

n

do sebe trochu erstvé-

«

ho vzduchu, dal na jevo známku života a mdle

—

oi otevel

zase nastalo v davu hnutí.

»2ije.«

A

všichni ho chtli vidt, miilem by no-

sítka umackali.

Venku

byl jen jeden dozorce a ten byl sla-

bý zjednat poádek.

Konen

ostatní

statní obecenstvo

horníci

pstmi

musili o-

vytlait ven a zanesli Jamro-

še na nosítkách do blízké ochranné stanice, od-

kud po prohlídce lékaov odvezli Jamroše do nemocnice.

Nádvoí se vyprázdnilo. Jen starý invalida Roubal zametl nádvoí, sedl si na laveku ped lampárnou. Jarní polední slunce pronikav píchalo a on v myšlenkách sledoval jeho paprsky, jak ozaovaly kouící se haldy uhelného prachu za šachtou.

II.

Rubeška pišla

Stará

dom

vzbudila

a

svého muže.

»Tak už ho našli«, vykládala. »Byl zasypaný ve flecu, kaj už žáden nechodil. Je moc potlueny, kdo vi, esli z teho vyjde. To je trest bozi.

Dycky sem

nim dobe

povídala, že to s

neskoni. Furt cosi vymyšlal. Dyf vas všecky havíe pobláznil. Dybyste se raci starali o sebe. Dyf to je hrozne, furt. enem schze a schze a co z teho. Poblázníte

svt a

o

poádek

se z vas

žáden nestará.

Muž zel

její,

proudem

který po ranní šicht se probou-

ei

své ženy,

mnoho

chal a dlal, jakby ješt chtl spát.

jí

neposlou-

lovk

»Je to poradny

be

Enem dyby

držel.

námi dovyzdravl* odpo-

a dycky s

z teho

vdl

Rubeš a dával na jevo, že se mu do dlouhých rozhovor se ženou nechce. Byl o mnoho rok mladší své ženy. Žena a on sotva nco pres jeho skoro padesátnice ticet.

Vzal

ped

si jí

jako vdovu po

lety

desíti

starém havíi. Jako mladík, když pišel z vojny,

pisthoval

se

k nim za živobytí nebožtíka a

bydlel u nich jako »kvartÝrník«.*)

Rubeška tentokráte ješt byla statná žena a dovedla si mladého Rubeše získat. Starala se o nho jako o své dít. Rubeš byl neohrabaný, ne píliš vtipný lovk a proto si tím více liboval pozornosti, kterou mu vnovala. Nezstalo lo dlouho na pouhé pozornosti a brzo byli si úpln srozumni. Rubeška ho dovedla tak zaujat, že si žádných dvat nevšímal a jen na Rubešku myslil. Brzo starého souchotináského manžela vytlail a sdílel s ní i lože

—

manželské. Starý

stáím

manžel

zmoený nesml

se

a

souchotinami

ani

v nejmenším

let

odvážit

proti

tomu co namítati, naopak musil vypomá-

hati

rznými posluhami v domácnosti. Šichtu nesml ani jednu zamekati, teba už

nemohl ani dýchat, na vala a chudák nemohl

neml

si

mu

jen vysmáli. Netrápil

tmi pomry. Za

žena jeho byla pak volna.

*)

ho žena zkracová-

pomoci, ani postžovati

komu.

Druzí by se dlouho

jídle

si

podnájemník.

tvrt

—

roku

?e

zemel a

Vzala si mladého Rubeše, s nímž už žila, a niMa nyní mladého muže. Brzo pestal si to však Rubeš pochvalovali. Ta tíím byla pozornost ženina k nmu. Jednala s ním jako s klukem, ani ceknout nesml.

Rád by

se súastnil života s ostatními hor-

níky, chodil do pustila.

ml

aby

beš,

schzí

>.ebo{

pokoj, radji se

daleko se

ienosli a vždycky

veera poád

do

a jinam, ale žena ho ne-

Nepustila ho mezi ty socialisty a

jí

véiti

jí

Ru-

podídil.

jí

nevyrovnal v

její

vý-

podlehl. Dovedla od rána

svou a nikoho nepustila

k fei. >'a kolonii,

K^aždý se

jí

kde bydleli, žáden

?íavádla ostatní hornické ženy

mužm

I

O

-

neml

iftd.

proti

svým mu-

a nejvíce horlila proti socialistíím.

Brzo se zprotivila všem. davost,

jí

vyhnul, protože pomluvila kde l:oho.

omliivaiJnost

ji

Její

všecko se mu?eia

starat,

roznesla

všem

A

nic nezstalo

nco

pfcd ní tajné. AI se kdekoli kolonii, o

všefená zv-

odpudila všechny.

pihodilo na

Rubeška, všude

^?df;la první

to

zejména, stalo-li se kde neštstí, tu

koho vinu

htied našla tcíio, na

svésti a byla

pi

tom vynalézavá iakc nikdo jmý. Vypadalo

to,

že

má z má

jen proto, že zase

dost,

neštstí jiného o

em

vyprávt

Rubeš sám dlouho aby úpln nepodlehl žen.

svoje úsudky pronášet. nil,

ra-

a

se brá-

byl docela jiného zrna než ona. Nebyl

Sám

dvtipný, ale cítil, že žena jeho pravdy nemá. Rád se súastoval života a byl nadšený pro organisaci a její hesla. sice píliš

Jenže

V/dy

mu

žena hlodala sespatnila

vše,

na

nm

co etl

bez ustání. v

novinách,

ho ode všeho života s ostatními, ho hlídala a zlobila se s ním jako s dí-

/'držovala piísiií.'

ttem.

Z poátku Rubeš celou noc

—

Žena ho

ní.

kolikráte

nkolikráte utekl

vzoprít,

to

a

dopadlo pro

jí

dovedl

pak hýil

nho

špat-

ním na-

ztloukla, po celý týden s

he

klúdala

vždy

ale

se

domu

z

než se zvíetem.

Pomr

ten nezstal dlouho utajen jiným. ho dobírali a Rubeš se stydl. asto ho to svádlo k novému hýení, ale jeho žena dovGoia .se vždy v pravý as zmnit. .Soudruzi

si

Cln ílemi byla

optn

taková k

ko ra starého nebožtíka; když •{jla

mu doma

se

jí

nmu

ja-

byl po vli, sna-

život zpíjemniti, jak nejlépe

mu hostinu, na níž nic nelimu peeni, piva koalky pi-

njohla. Pipravila

Upekla

tovala.

i

Sama

na kokdyž lihoviny psobily, laskala ho, objímala, snažila se mu své stárnoucí vnady zpíco chtl.

nesía,

alce.

si

též pochutnala

A

jemnit.

A Rubeš

se stával spokojenjším.

na se do nového

svým druhm

a

i

života vžíval.

A

zvol-

Odcizoval se

názory své ženy pejímal.

Jamroš hyl cele jeho. Žena mu ho nemohla odciziti. Vil mu a byl by za nho vše dal. Znal Jamroše moc rok, vidl, jak na šacht je všechny vede a jak vše dobe vždy rozešil a

všem dobe

radil.

Co Jamroš ekl, považoval svatým, a proto se ho zastal i proti žen, když z jeho neštstí vytloukati chtla kapitál pro sebe. Ale žena se nedala.

»Pro tebe

10

je

Jamroš vece než žena. Ale

on.

vašim neštštim. Furt vas havadzá*) proti váeckym a co z teho mát? Dyž ti bud zle, žáden Jamroš ti npomože. Pomaly stávky by už dlal! A kdo by nas potem živil I« ale ta tomu Rubeš ctitel perušit ženu, je

zabránila tím, že se chystala ven, aby zvdla novinky o zneštastnlém Jamrošovi. Pehodila pes sebe šátek a šla k Jamrodo protjší kolonie. Pišla k bytu, bylo tam nkolik žen, které rozmlouvaly o neštstí Jamro-ov, a "nco dtí.

šm

Byt Jamrošv byl však zamen nemohla se dostati dovnit. Chtla se i s témi ženami, ale ty mezi tím

ponvadž nemly

Rubeška

a

dáti do

se

valné chuti dáti se

e-

rozešly,, s

Rubeš-

kou do ei.

Ili.

Sestra ]ež

Jamrošova

nevdla

nic o neštstí,

stihlo bratra.

Pomáhala piri úklidu a prádle v jedné židovské rodin a v kolonii nikdo nevdl, kde je a též žádnému nenapadlo, aby jí to kdo vzkázal.

Jamrošv

hoch, ptiletý Václav, byl

s

ní.

Nemohla ho samého nechat doma a brávala ho vždy

s

sebou, když otec byl na šicht.

Obyejn

v kuchyni posedával, trochu posluhoval

a

do-

ptával za to též trochu jídla.

Jamroš nebyl tomu

rád, že sestra jeho po-

sluhuje a radji by bylj kdyby se

domácnosti, ale

tch nco penz,

vydlala, pece jen bylo k dobru. *)

navádí.

vnovala

co

si

jen

posluhou

A Pavlína sama nikdy nechtla, aby celá výživy spoívala jen na bratrovi a nedala nepispla. Sama byvymluvit, aby též

tíha si

la

ním

rok

o deset

dená

Jamroše, ustaraná a se-

starší

stará panna, trpící již kolik

vadou. To

jí

rok srdení

však nevadilo, aby nepracovala od

rána do veera.

Jamrošovi byli z Valašska. Jich rodie byli zadlužení pasekái

chudí iiielio.

Jak byl Jamroš

Jamroš

se

a

dom

už nevrátil

dtem

nezanechali

na vojn, zemeli oba. a

stal se

horníkem,

njakou dobu vypomáhala u pízn a když Jamrošovi zemela žena, tedy se k nmu sestra jeho

pisthovala. Jamrošovi

Doma na

ní.

nedostalo žádného

se

stráních horských a pásal dobytek.

O

školu ani

Vlastn tam ani školy nebylo. Do

nezavadil.

ml

jednotídky

nejbližší

vzdlá-

Valašsku jako hoch prohánl se po

ti hodiny cesty.

—

Trochu íst a psát piuil se na vojn. Ale byl na svoje prostedí velmi dvtipný.

vý a pirozený úsudek a ten druhy v povolání úctu.

ctví

Tžení piji o 1

ásti

rostl

mohutný prmysl

uhel-

ada nových odborník moder-

do

Tisíce z

zdra-

se zdokonalovalo, nové šachty se za-

celá

kládaly, nícli

Ml

zjednal mezi

Jak pišel Jamroš do revíru, bylo hornive velkém vzrstu. Z primitivního dosa-

vadního hornictví ný.

mu

lidé

revíi'u.

nových z

živlu polského.

dlník

bylo pijato. Byli to

kraje domácího,

Tvánost

ale

kraje se celá

vtší ást mnila. Z

klidného a nepatrného kraje stával se rušný

sem velmi boulivý kolos prmyslový. V

12

a-

blíz-

uhelen byly

kosti

které

železárny,

m-

rostly

rou ješt rychlejší.

Dlnictvo, jež bylo pijímáno do šílících se

závod,

nebylo

dovedl

polský,

který

pomr

životních, a

hádán k

stálé

Celá

rznorodé;

domácí

a pracovití,

rovnž

píliš

úslužní

pokorní,

byli

žíti

za nejprimitivnjších

písnou disciplinou byl po-

pilnosti.

masa hornická byla velmi málo

ta

uvdomlá, nepístupná vlivm

n

kdo se o

nž

lidé

živel

nestaral

jakýmkoli.

a hornictvo

sebe

o

Nirov-

ne.

Teprve postupem ^let první rysy hornické se jevily zcela primitivn tím, že

organisace

kolem silnjších individualit seskupili se ostatní horníci. Na každé šacht byl nkterý, který dovedl vystihnouti za všecky jiné, že zpsobjich života je bdný a nuzný, že se s nimi nakládá nelítostn, že jich

výdlky

Kolem tch

sdružovali

kal

mezi

Netroufal

nimi si

mezi sebou

to

se

odpor

vihled.

ným

tém

Na jám

jiní

a

vzni-

zamstnavatelm.

proti

nikdo hlasitji vykiknouti, ale

to šíili a

rostl

jsou špatné.

odpor

s

jich

postavením

X. byl Jamroš takovým

bezd-

organisátorem. Cítil za všechny jiné,,

je ke schzím, zpsobem neumlým na schzích poukazoval na jich bídu a nouzi. 0statní soudruzi vili mu na slovo, teba Jamroš sám nedovedl jim íci, jak tomu odpomoci. Ale již tím, že dovedl upozorniti na jich stav a po-

svolával

mr

k

zamstnavatelm vzbuzoval v

nich ja-

útchu. U závodního byl Jamroš v oblib. Byl spolehlivý, pesný, ve vystupování umírnný; i

kousi

13

pedstavení

jeho

uznávali

jeho

inteligenci."

Ale jakmile se donesla zpráva nahoru, že popouze lid, upadl v naprostou nelásku u svých

pedstavených. Byl obsypáván výtkami, že

je

lenoch,

že

jeho práce nestojí za nic, stále vyšetován pro

rzné

Vypovdt

neopatrnosti.

ho závodní ne-

chtl, aby to tím více nepopudilo ostatní horníky,

mu

dávali

ale

nejhorší práci,

posílali

na

místa nebezpená.

Výdlky

se

krátily

všude

a

Jamroš,

cítil

úmysln mu stžují práci. klidn. Mnoho k tomu pispla

že je v neoblib a že

Snášel to žena,

jeho strasti

mu

která

domácností

útulnou

ulehovala. Byla

životní

hornická žena,

to

jakých v revíru bylo málo. Jamroš se

ní se-

s

známil brzy po svém píchodu z vojny. Pocházela z jedné slezské

ddiny, kdež

její

otec byl

chudým domkaem. Do msta šla sloužit. Nejdíve byla u dtí, pak sloužila za kuchaku v jedné úednické rodin. Byla jemná, pracovitá, píjemná a mnohému se piuila v rodinách, kde sloužila. Jam.roš

mi la

ji

tam poznal. Pilnuli k sob

vel-

Jamroš byl statný hoch, a ona mu byoddána naprosto. V té dob ješt Jamroš se brzo.

nestaral

mládí.

o

veejnost.

Práce

Šel

ho valn

pracovati a sotva

jej

klec

zapomnl na všechny dlel

své

u

lásky

—

svého krásného mládí.

kam ho

tam,

netížila,

táhlo

dovedl

rychle

tžní vytáhla nahoru,

svízele

a

celou

bytostí

Hedviky, Prožili tak rok

Teba

oba

žili

valn utšených, volných kdy se mohli sejíti, pece ty

v

pom-

rech ne

chvil

málo,

chvilky, co

spolu

14

trávili,

bylo

bylý jim vším a byli šastni. Oby-

ejn

nedlní odpoledne bylo

kdy

jejich,

mli

o-

ba nkolik hodin volno. Chodívali

spolu

na

procházky,

oby-

jež

ejn

konily na nkterém dlnickém výlet nebo v taníme nkterého hostince na periferii msta.

Známost jejich nezstala dlouho platonicOba dva mladí, sob úpln oddaní, byli brzo svými úpln. Procházky v pírod a na výletech, víivý tanec, v dra zdivém puchu hostinském, koníval vzájemným objetím, úplným kou.

splynutím.

cítila

Následky se dostavily brzo. Hedvika se matkou. Jamroš se dlouho nerozpakoval.

Dostal panský byt a pivedl

do svého krbu

si

mladou žínku.

skromn, ponvadž

Žil

skromný.

Hedvika

si

spoených ve služb,

píjmy byly

jich

pinesla 200 a

s

nimi

zlatých,

udo-

založili

si

mácnost. Byli štastni, zejména když se jim narodil

zdravý hošík Václav.

Brzy však zavanul ostrý

v jich klid-

vítr

nou a spokojenou domácnost.

Na závod

pišel nový závodní,

Až dosud na závod

rolska.

byl

Nmec

z Ty-

život patriar-

chální. Starý závodní, který se

na

šinul bez

zkoušek, jen

jakýchkoli

základ

praxe,

ko

Udlali

otce.

žil s

mu

studií

a

místo vy-

to

vše po vli,

ponvadž

s

nimi jednat. Byl písný, ale všichni

s

nimi

dobe

žije,

že

na

lidmi ve shod. Ctili ho ja-

jim nechce ublížit,

že

uml

cítili,

s

že

nimi

smýšlí.

Odešel do pense a na jeho místo pišel nový,

mladý závodní.

;;

nastoupil, už bylo cítit nový rezavádl nminu, s lidmi nepromlunašel si nkolik slídiíi, kteí mu vše do-

Sotva

žim. Všude vil,

nášeli,

samodk

pedpisy, které až doposud

se

zachovávaly, byly zostovány stále novými na-

ízeními, které nebyly ani potebný.

Nkolik

nepohodlných

starých

bylo

lidí

dáno do pense. Horníci brzo

ním svého

ucítili,

že už nemají

závod-

starého tatíka a že nastupuje režim

svévolný, bezcitný.

Teprve

bdný

uvdomili

nyní

Poznali,

stav.

jak

si

celá

svj

vlastn

jejich existence

spoívá na nitce, že jich výdlky jim nestaí na výživu, že život je neutšený. se množily,

Stížnosti

nim

První, kdo proti ptal,

hé

odpor

a

roštil

s

vzdor k pedstaveným.

i

byl Jamroš.

zmnným pomrm

re-

Vynikal inteligencí nad dru-

a proto tím více se ho dotkla nepíznivá

zmna. Na šacht

všichni druzi picházeli k

se stížnostmi, a spoléhali na

nho.

nmu

že snad jim

pomže. Nikdy nebylo na

práv v le

jám

nataženi, aby se dostali k

mli mysl tkvla

tolik

vzruchu, jako

tyto dny. Horníci jednotliví v úzké što-

uhelnému kamenu,

plnou rzných úvah. Na mysli jim

stále

napínají, jen

myšlenka, pro koho své

síly

tak

aby urvali kus erné zem, pro

všechen ten užitek z tisíc tch paží, které zde provrtávají tuto uhelnou zemi, má pipadnouti jednotlivcm. A pece, vždyt oni to mají v moci, na nich ze

16

zem

to

záleží,

vynášejí a

oni

jsou

pi tom

to, žijí

kteí bohatství

nuzným

živo-

tem,

bydlí

v

doupatech,

rodiny

hladoví,

dli

nezdravolou mrou.

A

když pi vyíárání v tžní kleci nkolik se sešlo, seveni se všech stran, tu jakoby v tch nkolika minutách jvšichni si vše ekli. Všichni mysleli na tutéž vc, všichni si ihned porozumli, aniž mnoho slov vymnili.

horník

Venku už kolem Jamroše. »Spojme

obyejn

stála celá

se,« byla jeho

slova.

skupina

lidí

»Sam žáden

z nas nic nesvede. Všeci za jedneho a jeden za

Dokud budm jako npomože. Až pani poznaju,

všeckych.

tež ozvat,

otroci,

žáden

nam

dovedeme daju nam po právu, co nam pati. Ha-

ví nína nikde zastani, me se bránit sami.«

že

se

ani jeho rodina, musí-

Taková slova našla vždy velký ohlas mezi

hornictvem.

A

šíila

se

bleskurychle všude.

Na všech šachtách bylo pozorovati jitení, ponvadž všude byl zavádn podobný nový režim. Jednoho dne byl pedvolán Jamroš do závodní kanceláe.

Dosud nestál ped novým svým závodním. Nový závodní byl jedním z protekních lidí, kteí v íu dobu byli houfn v revíru z nmeckých zemí usazováni na elná místa. Povahou byi, jciko celá ada jemu podobných nmeckých livlí

:

p'ánovitý,

domýšlivý, ale v jednání vždy

jenmý a uhlazený. Život ho

netížil, trampot si nepipouštl, rád užíval života a místo závodního sloužilo mu více k tomu, aby ml spoletjnsky dobré posavení. Zodpovdnosti, zájmu

o v5c si nepipouštl'. Pocházel z rodiny vysokého nmeckého úedníka, od mládí vyhýkán, v tch nejpíjemnjších kruzích se pohyboval.

17

psobení všemocné protekce s prcEpchem vykonal, teba do vci

studia svá za

lepLTi

prorJknul

nezískal

a

borné znalosti. ale

sti,

jen

Ml

si

ne-

v nejmenším oddávku velkomyslno-

ani

jistou

pro ty,

nej-

kteí dovedli se

mu

zali-

a projevovat pozornosti a pocty, jež jeho

chotit

samolibosti hovly.

závod

zavedl nové ízení a ostejši aby dovedl imponovat a nahradit nedostatek odborných znalostí. Sám v tom smru cílil nedostatky, zejména ve smru praktickém. Aby to nebylo patrno, zavádl nové zmny a písnosti v rzných vcech podadných, !\a

jen

režim,

pi

fermanech,

hlášeních,

rii;'.nýcli

jednánícli.

Za"<ádl disciplinu vojenskou, na niž byl zvyklý ze své vojanšliny, zakládaje si nesmírn na tom, že byl poruíkem u dragoun, kdež si zjednal známosti s rznými šlechtickými kavalíry.

pedstupuje

Jamroš láfi,

práh

oekával boulivý výstup

Ale byl

i-.a

závodní kancese

závodním.

omylu.

ponZávodní ho chtl vlastn poznat, mu stále donášely zprávy, jako o vadž o lovku, který pobuuje na šacht hornictvo. Jamroš stál ped ním skoro zmaten, když záv'odní ]cn letmo ho pehlédl a pak si ho ani

nm

ncvímal, sed u svého pracovního

nmecké

stolku,

By-ia chvíle

trapného ticha, když závodní

dcítp.l svou denní stravu. Závodní, neznaje

ky, ará ho neoslovil, jen kolik

nmeckých

u sousedního Byl

po

18

ta

noviny.

to

desítiletí

starý,

na

es-

n-

úedníku, který vedle hrabal se v papírech.

slov

stolu

nebale promfuvil

k

seschlý

úedník,

který

závod provádl písaskou

u2 prá-

cj.

úedníkem

se

stal

ze

obecné školy a

staré

žádné vtší práce se mu nemohly svovati, za to však vynikal otrockou oddanosti o svým ped-

Pvodem svým

stavením.

Cech,

byl

mnil

ale

svou národnost podle toho, jaké národnosti byl

ped nímž vždy s velA nebyla to líená

pravé jeho pedstavený,

kou ponížeností vystupoval. Byla

podlízavost.

maska

to

vrostlá

do krve a

masa.

A

když zejména nový závodní pišel, ktedívjšímu úplný opak, tedy

rý i',namenal proti

tím více se snažil jemu dokázati svou úslužnostl a pollzavostí, že je

ve

v

všem a vždy Když mu dal pokyn,

n>':nool'.ým;

nm

má

úplnou oporu a že

jeho.

nkolika slovy

závodní

p.

aby

Jamroše

jeho jednáním, naskytla se

mu

toí, aby ukázal, jak platné služby

vod almu prokázat,

a jak

ped

varoval vítaná

píleži-

mže

mu mže

p.

býti

zá-

po-

trebýn:;.

Nikdo by neekal, že lého

mže

úednílca

se

z

toho tak

státi

pímo

zotroidespota,

nize uká/atl svcu moc. Se zlostným opovržením " -Oích -obrátil se na Jamroše a obsypal hc nejhoršími nadávkami. Nazval ho lumpem, darebou, buiem, který popouzí lid a že k'\yi.

se

mu

tD

tako-íýcn

trpt -nebude, že ho vyhodí, že

riálo

lidí

r.ebudoa trpt na

šacht a

chtl-li

Jamroš slvko promluviti, kiel z plných plic a nadávky se opakovaly znovu a znovu vyítán mu byl jeho výdlek, byt panský. Na konec ho vyindil v?n.

Jamrjš nehyl povahou vzpurný. Spíše byl

mkké, myslivé ci

se

•»'nj;e,

povahy, která když nkteré

úpl''' so

j'

oddá, je

v-

dsledný a

19

neústupný pro se se

je

—

ale

v takových chvílích,

osobr.C-

ped dvée kanceláíe. Trpce uražen, sám se ped sebou, í:c j? takovým tvorem,

dostal íianbil s

vc

lapadín a to hrub, nedovede ani bránit a je bezradným. Jiného dovede zastat, ale sebe nilícJi. Ani nevdl, jak se

ta\'ž

nímž

se míiže

Vzttk

tak jetínat.

necítil, ale lílost

Ale jak se blížil íe

dom

nad sebou samým. zcela jiná úzkost

ho zmocnila. Opouštjl svou ženu, která byla

ve

vysokém slupni nemoci.

znárokam.í

už

tJ:'Oienství,

ped nkolika hodinami však

který

setkal se s

že je zle.

V

netajil,

zejmými lékae,

poslal pro

nepicMzel.

dlouho

Pišel

dom,

doktorem u vchodu a hned seznal,;, zuila epidemie tyfová a že-

mst

na jeho stížená byla tou nemocí.

ním

se

Trpla horekou prudkou a

Léka ped

že to nevydrží.

Pedasn

ješt

téhož

dne porodila

žena

nkolik hodin na to zemela. Jamroš byl zdrcen. Všechna tíha služby byla mu malikostí proti neštstí, jež ho stihlo v rodin. Ztratil svou milovanou ženu, matku mrtvé

díti a

svého dítte.

IV.

pomry

stále horšily. Nový psobnost nezaal sice s nepátelskou tendencí proti lidem pod ním zamstnanýju, ale neznaje jej, jeho 'ducha, ani necvLidaje dostaten praxi závodu, zavádl novoty, které se neosvdovaly, dostával se stále ve >;a

závodní,

šacht

se

který

svou

v'?i rozpory a nesnáze

20

s

dlniclvem.

ím

ví-

^

ce

mén

pedpis, tím

nehofly

se zachovávaly,

nernáze se množily. Závodní se stával roztipéoným a nevrlým, dívjší hladkost se mé-

a

pi'a v neurvalost, stával se

dem

prudkým. Díve

s li-

ani do styku nepicházel, ale nyní je pes-

pronásledoval.

a

koviil

dálnici

vypovídali

se

se množily,

Stížnosti

a

nic

nebylo

to

skuten mu mnohé vci

Horníci pak.

plátno.

dlali na

vzdm* a na závod nastal naprostý nepoádek.

Závodní

poznal,

teprve

že

zdvoilosti, ale že život žádá po

povdnost,

sveno-li

zejména

nejsou

život,

spoleemské

salony,

spolenosti,

jen studie,

lovku zodmu rozhodující i

postavení.

A teba

nm

ml

protekce

pece

sebe více,

—

se

rozumné vedení a to vše psobilo na nho, že z dívjšího elegantního a uhlazeného pána stával se usurpator, klerý na závod zavádl krutovládu a který se po

žádala práce

domníval, ctva,

i

dlni-

pronásledováním

terorem,

že

ohrožováním

jich

poá-

zjedná

existence

dek, který nedovedl zachovati odbornou prací a

praktickým konáním.

—

vihled

V

dlnictvu odpor rách uhelných klíily v závodní

nm

nenávidn

byl

rostl.

V d-

myšlenky odvety,

a

odpor

jich

se

na nho, nýbrž i na dozorce a všechny, kdo vykonávali rozkazy závodního. neomezil jen

Dozorci šeli nejvíce

nemén

jeho

vinu a píinu, tšené.

Na

ty

?'

J8":t více pro 'li troufati

íini

trpli pod ním.

hnv. Na že

pomry

nejvíce

nmu

hlesnout.

n

Ti odná-

svaloval všechnu

na

troufal,

jám

vda,

bezbranní, že

Dozorci

nejsou u-

si

pak

že

jsou

nemohou prohánli

2J

vykonávat rozkazy,

liorníky, nutili je

plnit

ped-

pisy, ale

všechno se dlo tak tžko a tak vynu-

cen, že

i

tžba

Korníci

si

grázla.

dole našeptávali

Zastavime robotu

bit.

Stále picházely

vypcvzen

aí

zprávy,

mizin

s

ro-

že ten neb onen

z bytu, ten neb onen

ce a že je na

»Nebudm

se zavodni robi sam.*:

etnou

vyhozen

z prá-

rodinou.

Následkem všeobecného nepoádku i úrazy Každou chvíli njaké neštstí se v

se m.nožily.

dole pihodilo a to vše popouzelo hornictvo tím více.

»Pry se závodním !« tanulo všem na myna celé šacht až do posledního pracovníka.

'

sli

»Jamroš nam muši pomoct a poradit,* bylo jednotným mínním všeho dlnictva.

»Ten nas povede, zastavíme robotu a nedo roboty, doked nam ndaju

pjdeme zpatkem

inšeho zavodniho.«

Hnutí hornické vymanilo Jamroše z lethargie,

do níž upadl po smrti své ženy. Vzchopil se

a stal

se

rádcem svých spoludruhú.

Varoval své druhy ped ukvapením. Radil, aby pokali rozhodné chvíle a pak, že musí vystoupit všichni najednou. Dohodnout se musí s ostatními šachtami. A ne jenom žádat odstranní závodního, ale zvýšení mzdy, lepší byty. lepší

ochranu Všichni

proti

mu

nebezpeí.

dali za pravdu.

hu svých druh a v myšlenkách

Jamroš v kruo lepší budouc-

nost hornictva, zapomínal na bol, který ho svíral

po smrti nebožky ženy, ale když- pišel domiY

a podíval

122

se na

svého syna Václava, na jeho

erné po nebožce oi, bylo

mu

znovu boln u

srdce.

Skoro fim hoch

si

trpí.

vyítal, že se stará o druhé a že

Vidl jeho lA^f^é^oi,

vždy

které

sledovaly otce, kdykoli picházel a odcházel, ja-

koby chtly zvdt, co otec podniká. Jamroš vidl, že hoch jeho je chytrý, bystrý a chápavý a chtl by s ním býti stále a pece se vídávali málo, protože byl stále v práci, nebo na schzích. asto, když piíel dom a vidl ho v pospáti

steli

s

dlouho se na

Pavlínou,

dlouho

jeho

sestrou

nho

díval, sledoval jeho tahy, je-

a

ho dech a pemýšlel, co z nho bude a pi tom úzkost ho naplovala, když si Vzpomnl, že je-

ho postavení

je

Dlouho

stál

výpov.

ped

mže

každou chvíli

nejisté, že

ze závodu

dostati

—

jeho postelí a díval se na

spícího hocha, když odcházel na svou poslední

noní

šichtu. Radostí

pknou dtskou tvá

ho naploval pohled na jeho a

zárove bylo

mu

nepí-

jemno.-že ho opouští. Pocit nejistoty se ho zmoc-

Teprve když uslyšel pískot mlhovky na šach-

nil.

t, políbil hocha na elo, odlouil se od

v

devných

nho.

nkolik haví, jdoucích cuklích*); jich klepot o kamen-

Venku potkal

již

nou dlážku dodával drazu jich prudkým a gestm. JVÍluvili o stávce.

slo-

vm ^m

Jamroš zašel s nimi za vrata závodu a rozešli, aby se pipravili k sjetí do

se

dol.

Z

vdl,

této šichty

kde

kaného ve

je,

Jamroš

již

nevyjel.

Nikdo ne-

až druhého dne nalezli ho zasy-

štole,

ktercu se už nechodívalo.

*) pantoflích.

--

23

Málo kdo si troufal ke štole té jen piblíMezi horníky kolovalo o ní mnoho povstí o horském duchu a mnoho neštstí se už tam žiti.

pihodilo.

Bylo zakázáno

i

Nikdo

štolou tou chodit.

nechápal, jak se tam Jamroš dostal. Neštstí to-

vzbudilo mezi horníky velké vzrušení.

to

Pavlína vracela se k veeru dom ze své dvoudenní práce. Prala nkde v rodiné prádlo. Václava vedla za ruku. Šlo se jí téžko. Dvoudenní praní ji velmi zmohlo a -tžko popadala dechu. Zkrátila

pes

plot

cestu

si

kolem šachty. Nahlédla

do slrojirny. Vidla oteveným oknem

strojníka flehulu stát

ped obrovským železným

kolosem, jak drží v rukou páky tžního stroje a

eká na znamení

ní klec do

zvonku, aby uvésti mohl tžpohybu a tak ídil sjezd dol a na-

horu.

Pavlína ho zela v modré dlnické* halence, jak

nehnut, jakoby provádl mecha-

stojí

nickou práci,"

tém

ale

oblieje s upjatým v^^pínající

emeny

kamenný výraz

zrakem na svdily, že

'

stroje

je

si

a

jeho

daleko

vdom

své

zodpovdnosti, že jen jediný jeho chybný hmat

mohl by

ohrozit životy

dlník

na

kleci se na-

lézajících.

Pavlína bála toho

se

mimodk

lovka,

zatásla. Skioro

ohromných železných stroj zde vládal.

24

se

který jako ervík uprosted stál

a jimi

o-

«

pipadlo

na mysli, že

jí

vné

lo

spouštní

a vytahování téžní klece stane se kdys osudným pro

ni,

pro

se

zaplašit

u

které se vždy

nemoc

nejbližší.

její

Snažila

chorobné

tyto

objevovaly, když

ní

obavy, stará

její

se ozývala.

Za chvíli byla v kolonii. Už se blížila k domku, ve kterém bydlely tyi rodiny hornické. Zdálo se jí nápadným, že všichni v sousedství na ní jaksi divn pohlížejí.

jich

Pohlédla do zahrádky

ped domkem,

rou chtl Jamroš dnes po šicht orat.

pes den

kte-

pre-

Vidla, že zahrádka byla netknuta. Zrychlila

U

krok.

už stála sou-

vrátek

sedka.

»Už vit, co je z Jamrošem?« »Co?« ulekan ze sebe sotva vypravila.

—

vam eše žáden

»Ci

»Ježiši

—

Maria

sNlekejt

sušedko.

se

vezli do špitala.

npovdal?«

nic

neštstí?

1

1«

Dopoleda ho

od-

Upadnul v šacht a trochu

se

poškrabal.

jak

Pavlína sevela prudeji hocha za ruku mohla spchala k nemocnici.

»Co tatínek ?«

se stalo

—

tetko? Kaj

V

nemocnici beze

všeho,

vštv, jako že už

.

je

se

Kaj

j^

v hrdle, že nemohla ani

nechtli zpr\-u k nemoc-

ani pustit, léka však dal

svolení

idm?

ptal se hoch.

Pavlín sevelo odpovdt.

nému

to

a

je

mávnutím ruky

teba nebyla hodina návše

mamo.

Nemocnice byla nemocnými Jamroš ovi narychlo pipravili lože

peplnna. v koutku

2)

/

chodby.

Ležel

nehnut, tváe

úpln

zmodralé,

apaticky.

oi obráceny v

Byl v bezvdomí, Pavlína se

sloup.-

hochem pistoupila kloži. Nemohla

s

zdržet pláe.

Jamroš jako by cítil blízkost svých známých, probudil se z lethargie a natáhl ruku.

ramene Václavova. Oi nabhlé krví, upely se na Václava> jak by posledn chtly k Václavovi promluvit a žádaly ho, aby nezapel svého otce. Více už nemohl, upadl zase v bezvdomí. Hodinu na to zemel. Zpráva nemocniní znla, že následkem zranní vnitních podlehl.

Ruka

se

dotkla

jeho vypouchlé,

VI.

Na konci závodní kolonie byla hospoda. Nájemcem byl žid. Zvení inila dojem odpudivý. Zernalá, rozbitá

otlueny

zdi

s

etnými

okna zalepená papírem, trhlinami,

že

jimi

tJy

ruku prostril.

Na

rohu,

smujícím

byl

koloniím,

ke

vchod do nálevny. Byla prostorná s primitivními stoly a lavicemi. Vnitek inil dojení, že po léta nebylo tam nic ištnc. Po stnách bylo rozvšeno nkolik obrázk, ale ztží bylo lze

výepu visel deukižovaným Kristem. íhned u výep. Hostinský stál u nho od rána

poznati, co pedstavují. Blízko

vný kíž dveí

'byl

do veera.

vrchovat

s

Sem tam naepoval

namenou

sklenici

piva

a jinak stále naléval

židlíkových lahviek koalku.

sokých ohmataných stojanech byly spousty

26

.

do

Za ním na vyta-

baatých

báku, sirek,

chléb, žemle a

láhvi s kolalkou,

peený^

j.

Ped ním

na pulte pod sklenným píkloa sezelenalé tvaržky, na mise rzné vuty, hodn okoralé.

pem

byly

K

sestarlé

posluze

ml

hostinský sestárlou

sklep-

nevyspanými rysy v oblieji, s naechranou hlavou, pepásána bílou zástrou, obnici,

která s

sluhovala

a

roznášela.

Vískavý ariston v hostinci. upestání odrhovaky. Kolem pultu bylo nkolik horník, jak pišli z práce, i na schodech postávali, okusovali kus chleba a zapíjeli koalkou. Na lavici sedlo nkolik horníku v kroji Plno

bylo

bez

vrzal

hornickém. Pišli z zavolali

pohbu

Jamrošova, kdež

mu

na poslední jeho šichtu poslední »Zda

Bh!« Už se smrákalo, petrolejová lampa uprosted jizby adila. Horníci všichni kouili z dý-

mek bez

pestání. Nebylo

jednotlivce

pro

dým

možno

v místnosti.

ani

rozeznat

erné

posta-

vy v erné atmosfée inily dojem až píšerný. Žádný nic nemluvil, jen obas dkladné zaklení bylo slyšet.

Ariston

pestal

hrát a

ticho

bylo

v

celé

nálevn. Nikdo v tom okamžiku nemluvil. Nkteí stáli a zamstnávali se svou dýmkou, jiní se opírali o pult hostinského, jiní byli openi o stl. Bylo ticho, jen jak se kdo pohnul, bylo slyšet

klepot

cukli.

V rohu na

levo sedl na židli horník VraRozsvcoval si o kalhoty sirku, aby si zapálil dýmku a pemýšlel o nem. První sirka se mu pelomila, pi druhé hlavika odletla. žil.

21

'

«

odplivnul

5>Pšakrev!«

sirkami o

zem

»Šak

tym muši

to

cosi

a

si

zaklel.

Hodil

sám k sob rozilouval. nni enem tak samo v sob. V byt. Ja sem ho vidl posledni raza jako

ku temu zakázanému rabuku. sem na nho, aby tam raci nešel. Un ni mi neodpovdl a od teho asu sem ho už ani okem nevidl. Ale emu tež tam lez? Sam od sebe i ni. A dyž už tam šel, tak podaremni ni. Inak ni, enem se ho chtli jaksi zbyt. Toto jak šel na právo

Eše

volal

bud.«:

Všichni se obrátili na Vražila.

mluví

o

Jamrošovi. Shlukli se kolem

Vdli, nho.

že

»Ty cosi víš o tym! Poviz tež co! Ehe, un met pravdu, chtli se ho zbyt, tak ho tam hodili, aby ho to tam zasypalo. A za to za nic ineho. enem že se nas zastával. Sak my se jim

bud

za

mušime

to

pomštit.«

který by nebyl pesvdJamroš nezemel smrtí pirozenou. Jeden druhého o tom pesvdoval. T<ebyIo jednoho,

en., že

x>Na dole to je hned. Zatáhnu lovka a už no nim. A gor takový jako byl Jamroš. Ten ma potem hromské asy od tych, kerym se

je

nda. Oni

se ho došl báli,

nejhoršího

enem mu

nevdli co by Píina se dycky

tak

udlali.

jakaši najde.

»Nmožeme proti

to

tak

nchat« pstmi

šacht, proti bytu závodního.

hrozili

sPujdm

na

nho.«

V

zaalq

vtší rojení. PrvNerad byl, když vzniklo takové jitení. Popuzoval sice horníky vždy proti závodnímu a živil v nich nespokojenost, která konila vždy radou, aby to zapili. hostinci

ní pochpoíl

2S

situaci

stále

hostinský.

Ale jakmile pozoroval, že tato nespokojenost pro-

puká

dále,

tedy vždy se snažil vše utlumit, po-

nvadž takovým ruchem trpla

pravidelnost

je-

ho obchodu. Zejména bál se stávky, aby nepi^išel o obchod, kdyby hornictvo nic nevydlávalo.

A

proto vždy takové výbuchy nespokojeno-

A

sti

ihned z poátku utlumil.

ní.

Ariston nechal znovu vískat, sklepnice

bhali od stolu ke

pobízeli k

stolu,

sklepnice se natahovala

vali,

fila se

tak to bylo

pes

na toho a onoho, jen aby

i

on

dolé-

pití,

stoly,

ny-

i

pitla-

jich pozornost

rozptýlila.

Na mnohých Už

byly

jen vyráželi ze sebe

zejmé úinky alkoholu. skeky. Vyhržky, na-

dávky, jichž poslední slabiky

již

v hrdle zstá-

valy, lítaly z místa na místo, ale nikdo se ne-

.

pohnul od své lahviky, teba sebe více se chystal na zvodního.

Za takové

situace

vbhla do nálevny Ru-

beška. Ve spodní sukni, rozcuchaná. Bylo vidt,

Když

že už spala.

se probudila a vidla", že

beš není doma, zrovna

Ru-

bžela do hospody.

je ta moja ožrala* první slova její Rubeš jen sedl za stolem, poslouchal a

»Kaj byla. pil.

Nevdl,

má-li souhlasiti

spoluhorníci mluvili. Jen

i

pil.

ne, o

Hlava,

em

jeho

podepena

rukou, sklánla se už na stl a cosi jén beblal.

Sotva uslyšel Rubešin hlas, nadzvedl kalné oi. »Ty »Ja

ti

si

dam

lupy,

dy

eš!«

rozrazila

to

je

je t^j,

to?«

mrcho

hr)ín'.J,

!

Hýbej ale už do chaenera pechlaš-

všeck';

havíe a jako

fúrie

piskoila

k svému muži.

Pstmi ho

Houkla, kopala a Rubeš jen lín

zvedal ruce, jako by se jimi ohánl.

29

»Už,

už

ale

.

.

Sápala

.«

nho

na

se

žena.

Druzí hoii.ci a když

—

a už byla

-j

dveí a tam

;I

schod vyho-

st

Sklouzla a upadla na schody.

ven.

dili

Rubešku

mr;li dávi:o zlost i>a

tak poínala, dlouho se nerozpakovali

si

Rubeška zlostn jako šiika *hou mrskla. by se dala du wairy se vtmi ostatními, když ji znovu zatlaili a smáli se jí na celé

T5y'a

ale

kolo,

teprve

tu

se

jí

zmocnila

pstma

zlost,

hT02'la, zuila, dupaiój nadávala, jak jen

ona

to

dovedla.

Všichni :e

kolem smí.U

jí

to

r.

stále ví-

jí

ce popuzovalo. Lítala z místa na místo. Co dva

kr^ky se obracoia a zuila Brzo však a nechali

ji

-e

znovu

okolním zmrzelo

Rubeš zatím zstal sedt a Chytil

niti.

židlík

jtdním douškem Hlava lika

mu

to

divadlo

zuit.

ii

nevdl

koalky ped nim vypil.

Tím \šak

co i-

stojící

a

se dorazil.

na stl a tvrdg usnul v nko-

klesla

vteinách.

Dívjší nálada mezi hornictvem se úpln zmnila. Všichni se bavili tím, jak vyplatili Rufaešku. Vtipy nehledané lítaly na Rubešku a spícího jejího muže. Mezi tím

už poal

hospodu. Obracel

stoly,

hostinský

vyklizovat

pohádal druhé k odcho-

Runkolik ho

du. Místnost se dosti brzy vyprázdnila. Jen

sedt

beš zstal

spící a

kolem

nho

probouzelo.

Trvalo to dlouho než ho mohli probudit a chytit

šachty,

30

za

paže a vléci

dom. Když

zasupla pára, Rubeš

kolem

šli

prohlédl

a

vida

ohn

koksoven, Postavil

pstmi

—

obrovské

jakoby picházel k

pící,

stroje

se pevnji, uvolnil

šacht

zahrozil k

ním

píed

su-

vdomí. si

kvákal:

a

jednu paži.

»Dy

ja

ti

dam.«

Prvodci »Ni

—

se

mu

smáli:

ni

—

si

ternu dall«

»Kemu

—

rob?«

—

Bubeš »a temu našemu závodnímu, za teho sudruha Jamkoktal

«

dále

roša.«

»Ty by

ho dom a ztratili se Rubeškou do styku.

3

Pavlína

celou

druzí Jia to a za-

spšn, aby

vedli

noc nespala.

budoucnosti Jamrošova hocha.

nepišli

Uvažovala

Na celém

o

svt

neml nežli ji. A ona cítila, že pil její na mále a že sotva Václava vychová. Ubohá, opuštná sirota, jak jí osud zatoí? nikoho

je

dn

Z^e závodního bytu musejí se do 14 vysthovat. Co potom? Pavlína byla rozhodnuta,

nkterém dom najme si sklepní místnost, zaízena je pro prádelnu. Tam se pesthují nejnutnjším náadím a posluhou a praním vydlávati bude denní chléb.

že v jež 8 si

VII.

Vladislav

a cest

studií

nvadž Po

došla delší

vody, chrlící

vracel

dom. jej

se ze

Urychlil

svých technických

svj píchod,

po-

zpráva, že otec churaví.

dob

spatí

obrovské

optn obrovské záohn a koue.

spousty

31

uvidí

obrovské mraveništ

to

kteí v pe-

lidí,

kotné práci shromaždují kapitál. Celý ten kolos,

supl ped ním,

který zde

On

jej

po

ídil

byl dílem ieho otce.

stvoil a pivedl na nynjší výši, on ho léta.

Vladislav byl uren, by toto ddictví otco-

ml

pánem tohoto kraje. zachvl a sám srovnával se s otcem svým, zda bude míti tolik energie, by v práci otcov pokraoval dále. vo pevzal,

Bezdky

pl

Celé

se státi

se

otcovy

práce

století

mu

tanulo

na mysli. Otec sám mu nikdy o tom nevypravoval. Byl málo sdílný, uzavený, jen nkolika slovy dovedl nejdležitjší zaízení zavádt, ale

málo kdy

kým

dal se s

dvrnjšího

do

hovoru. Ani s vlastní rodinou ne.

hovorným cech

tech

i

svých

vlastních.

zejména životní

Do tohoto byl

i

pracovní energii. dostal se otec jeho

kraje

Ped

desítiletími.

zamstnán na

O

v-

'^ pozdjších ledráhu svého otce,

ped

tím jako mladý lo-

statcích knížete

tém

Blansku. Starý kníže Salm byl

padkem.

kdy i

studoval celou

jeho tvoivého ducha

vk

roz-

byl-Ii

veselým, tedy nerad mluvil o

Vladislav však

nkolika

A

Salma v

ped

ú-

své statky a závody se nestaral a

správcové jeho tak

hospodaili,

že

by starého

knížete pivedli na mizinu.

Otec Vladislavv celé

dl, poznával,

kam

to

to

spje,

hospodáství vipovažoval za )a.

svou povinnost starého knížete na Vyžádal

si

audienci a

oteven

to upozorniti.

knížeti sdlil, že

Rovnž však ho na Slezsku má uhelné závody, kteréž jsou rovnž zanedbány a tém nic ieho hospodáství je u konce.

na

32

to

upozornil, že

nevynášejí.

Ty vrak

nioliou býti

hospodáským

základem jeho domu. Kdyby jim náležitá pozornost vnována byla, staly by se bohatým zdrojem píjmu a vynášely by více, nežli všechny ostalni statky jeho.

kníže zvyklý svému

Starý a

konservatismu

tradicionehiímu životu, nechápal, co

mu

zde

mladý úedník navrhuje. Spíše to považoval za opovážlivost, nežli za oddanou radu svého úedníka, jemuž se protivilo nepoctivé hospodaení knížecích správc. Kníže Salm nedal sice jemu na jevo njakou nelibost, ale nedbal toho. Formáln ho vyjeho

,

sám

ale

slechl,

si

o

nm

utvoil úsudek, že

je

mladý nezkušený lovk, který by se rád dostal v jeho píze. Nechápal, že by jeho hospo-

to

dáství bylo vadné, vždyt už léta se tak hospodaí. A jeho doly na Slezsku? .laký to nápad? Jak by uhlí mohlo vynášet více nežli statky?

Kníže Salm

žil

ve Vídni, byl tajným ra-

pedních kruzích psobení omezovalo se na styky s

dou, byl vynikající osobností v a

celé jeho

diplomatickými a dvorními

generalitou,

kruhy.

O svých statcích vdl jen, že mu zabezpeují stálý píjem k jeho representantnímu životu

vbec

a

že by

neexistovala

píjem mohl

ten

býti

pro

Brzo však železná nutnost o

až

jiném.

se to doneslo k

myšlenka, ohrožen.

—

pesvdila ho

Hospodáství jeho klesalo

konen

více,

stále

starému knížeti, na

kterého zaali doléhati vitelé a le

nj

ním

píjmy

se stá-

krátily.

a

on

vzpomnl si na svého mladého úedníka, ]ej ped nedlouhou dobou varoval.

jak

Teprve

nyní se

knížeti

vyjasnilo

33

Ten mezitím opustil knížecí službu., ponvadž nechtl tam své mladé síly ubíti. Kníže však pes to požádal ho, aby se k

nmu

dostavil.

Jednáni knížete bylo zcela

nežli

jiné,

pi

vdomí svéjmní neml

prvé audienci. Tentokráte v plném

ho knížecího lesku, vhvu, moci a ani pomyšlení, že by mladý úedník mohl pro nj nco více znamenat nežli pouhá síla v jeho

závod. Dnes s

že je

cítil,

tím zhrouceno

em

vše,

na

bylo

jiné.

Akoli

zakládal. Proto

si

se

hospodásky minován a

jeho postavení, vliv, styky a

i

snažil

dodati

vzezení, bylo pozorovati na

jeho jednání

i

autoritativního

si

nm,

že celou spá-

su skládá na toho mladého úedníka a že sám si

nemže

pomoci.

»Pesvdil jsem

se,«

ml

nmu

když

mne upozoroval na nepoádky

jste

hospodáství.

promluvil, »že jste

ponvadž jsem

dvoval

správn. Ale

si

pás

s

Vámi

promluvit. Jde

o jich zdokonalení a chci

Vaší.

mém

neinformo-

vcí,

to není hlavní

závody na Slezsku. Rád bych ral

v

ihned

mne

hužel pišel jsem k poznání, že vali

pravdu,

uviti, svým správcm. Bo-

nemohl tomu

Já

n-

slabým hlasem

mecky k

mi nyní je je

pro jsem o uhelné

zvedl a posta-

sviti správ

dobrý odborník a že se na Nechci Vás však míti spolehnout.

Vím, že

jste

mohu pouhým správcem, nýbrž svým spoleníkem

Vás

polovici istého zisku chci »Jasnosti, na to

nco

nabízíte,

eho

nemohu

dosah

a

ponechati Yám.«

Vám

pistoupit.

Vy mi

není znám. Kdy-

bych pijal Váš návrh, jednal bych stejn ne-

34

poctiv, jako dosavadní správcové Vaši. To, co

mi nabízíte, znamená obrovské jmní a já to nemohu pijmout, ponvadž nejste si vdom jeho výše. Milerád však ujmu se správy Vašich závod s menším podílem na zisku a vSnovati chci se úpln jim a bufTte, Jasnosti pesrSden, i

že se ve

mne

nezklamete.*

Zejm

potšen kníže Salm podal jemu že pijímá ho za editele ruku na znamení, svých dol. Smlouva ujednána na deset let, podíl z istého výtžku 20%.

VIII.

Ostravsko.

Celý kraj vidl Vladislav

pijíždl

dom. »erné

kladatelem

i

ped

sebou, když

jehož

království«,

za-

nkolik

hlavou byl jeho otec po

desítiletí.

Vzpomínky svého

dtství

dovedl

jeho byl editelem

chodem zmnil

mu

kroužily

se

dol Salmových.

Již

ze

jak

otec

Jeho

pí-

se celý ráz revíru. Nejen, že zve-

lebeny byly závody knížecí a celá výroba, ale

hlavou.

upomenout,

i

ostatní

závody

zmnna

úpln

se dle toho za-

izovaly.

Kníže Salm

finann

se

bhem

zrestauroval a celý

krátké doby úpln nový ruch v revíru

nezstal nepovšimnut i ostatními kruhy, zejména obchodními. Finanní svt teprve nyní zaal se zajímati o uhelný revír ostravský.

—

Velké firmy vídeské a drobní obchodníci židovští

na

z

Halie

Ostravsko.

Ti

i

odjinud

pak

houfn

rozproudili

se

obraceli

po celém

35

kraji

obchod

dále

i

uhlím. Otec Vladislavv

s

vojevdce dlal plány,

^ako geniální

hloubil no-

Vé šachty, stále nové zdroje nalézal, staré doly

tžily nkolikanásobn a

velky

chodníci, jako

r&\í obcfeody, starali

ti

drobní židovští ob-

roznášeli pel, sprostedko-

%

o odbyi uhlí.

gotruí ii zídkoví. Oí«« Vladislavv ml s nimi nemalé potíže. Naléhali na nj neustále a nikoho jiného k obchodu neByíi

íitpližrnE;,

pustili.

At

nj

mírn

nimi jednal

s

ml

jich

plno kolem

sebe.

nebo oste, vždy

Pedstupovali

ped

dotrností až protivnou a jeden druhého

s

pedstihoval, jen aby strhl vtší obchod na sebe.

Jednoho dne hlásil se malý, trochu pižidáek o pístup k editeU. V dlouhém kaftanu, sametové epici na hlav a dlouhými lirblý

licousy po stranách oblieje,

neinil píliš

se

byl

dvivý

drobnýma oima

Nechtli ho k editeli pipustit, ale židáek odbýt, až si vymohl pístup. editel

nedal

zamstnán práv novým svým plánem,

kajícím

reorganisace

se

Když mu ho

s

dojem.

byl

chvíli ^ekat,

Židáek

s

než

ohlášen nový host, si

tý-

závod. nechal

ho dal pedvolati.

nejvtší

pokorou

a

úlisností

ped nj a domáhal se jeho pízn. nmecky jargonem židovským. Ale ne-

pedstoupil Mluvil

byl toho

druhu, jako ostatní jeho

spokojili

se

zprvu

sebe

menším

souvrci. Ti i

podomním

obchodem, kdežto ten nejradji by všechno pevzal sám. j>Jak

se

jmenujete ?« tázal se

j>Guttmann,«

36

znla odpov.

ho

editel.

»K obchodu tomu, jaký Máte peníze ?« »Nemám. ale zaopatím

chcete, potebujete

mu nedvoval

a neisa rvyklÝni

kapitál.

editel

eí

do dlouhých

Na

nejde. vftiri

dávat,

se

máme

uhlí

si

ie.«

odbyl hc:

>Te

to

nemžeme

velký odbyt a

svgit vtšJ obchod.* Zidák ješt chvíli

editel

si

stál,

ale

když vidl, že

ho nevšímal, odešel.

Aby mohl existovat, kupoval uhlí od pekupník a provádl s ním podomní obchod. Ale nevzdal se své myšlenky zídit

Když se uhlím naplnného s

uhlím.

od partají pijímal šestáky

a

za prodané uhlí, zrály v

Dobe vdl, kdo

s

zíditi

nm

nm

v

velké

že uhlí je nad

ním umí obchodovat. A

soudil, že

velkoobchod

si

kolem malého vozíku

šoural

plány.

zlato pro toho,

jak

znal okolí,

nikoho není, kdo by dovedl

racionelní obchod

uhelný.

editel

sal-

movských dol byl geniální odborník a dovedl na tžb uhlí vydlávat miliony, ale Guttmann

dobe

vdl

násobné se

mysl

že ješt vtší dají

horen

vytžiti

pracovala a

stavy, že dostane do

trojvýtžky dvojpi prodeji uhlí. Jeho v duchu si tvoil pedi

svých rukou celý uhelný

obchod. Pak bude moci hnát ceny do výše, vy-

dlá

miliony, které

stedek, aby

nem

sám

se

mu

sloužiti

stal

budou za pro-

majitelem

dol

a

pá-

Ostravska.

Pi takových úvahách vždy prudeji zaopratmi herky, aby ji pohnal k rychlejší jízd, aby z toho chatrného vozíku spíše plány jeho dosply k cíli. Dobe vdl, že snahy své nejspíše uskufení pnmnrf pr^ítele >alTnnv=;l\-vrh závod, ktetáhl

,

ry byl tepnou celého nového života na Ostrav-

Guttmann dobe

sku.

tušil

i

pedvídal, že jím pi"

veden bude hornický prmysl na celém Ostravsku k obrovskému vzrstu a rozmachu.

A proto se ho snažil získat všemožn. Neóspéchy ho nelekaly. Do styku s ním se musf dostat, aby rostl zárove s ním. Pod sterými výminkami k do kanceláe. Picházíval

formacemi,

stále

na

možným zpsobem it,

s

nmu

sebe upozoroval snažil

picházet

dotazy, návrhy, in-

se

editele

a vším

pesvd-

uiní nejlépe když mu sví výhradný vytženého na závodech jemu sv-

že

uhlí

prodej

ených. editel, který o odbyt uhlí se nemusil sta-

ponvadž poteba jeho s vzrstajícím 'prmyslem byla stále vtší, návrhy Guttmannovy rat,

dsledn

odmítal a nkolikráte dal

návštvy jsou

že jeho

Cítil

mu

instinktivní

mu

na jevo,

nepíjemnými.

odpor proti tomu neod-

bytnéniu židákovi. Vystihl, že Guttmann patí do

oné kategorie

lidí,

kteí se dovedou všemu pi-

zpsobit, aby všude, dle své

situaci

na jest

skou

energii

tenkráte,

mrm,

se dostanou,

osnovali

jejich

vlastní

všem rozhodujícím.

Obrov-

prostedky,

se

zá]em

jí

kam

poteby a prospchu. Neohlíže-

jim ve

toliko

ale jedin vyvolat, dovedou když to odpovídá jich vlastním zátebas tyto jsou v odporu s vcí, které

slouží a pro kterou se zavázali pracovat.

A tomu

se bránil editel,

aby takový duch

zavládl na závodech a v jeho slibných projektech.

—

Guttmann však nepil evil. Drobným obcho-

3S

dem Ii

a

už získal jakési iménf. jeho odvaha rost-

si

tím více toužil po vtších obchodech.

Bylo

že editel

ie

v

sftm

GuK-

když

v nedéli dopoledne,

to

vysifdil..

'v.Hiin

kancelái.

Ped dvemi

zstal stál s kloboukem v ruce, v dlouhém kaftanu, ostil sluh a bystil pozornost,

pes dvée chtl

jakoby

lad

vnit. editel c

vystihnout, v jaké ná-

Konen

editel.

je

zaklepal

sedl u psacího

do-

projektech.

Guttmann pešlapoval

n

vešel

a

stolu a pracoval

klanl

a

se

pokor-

a úlisn.

Na tvái editelov bylo nepíjemná,

velmi

ijávštva

znát,

pes

že jest

mu

však

ho

to

vlídn pijal a nabídl mu židli. Guttmann byl ihned v proudu. Z úlisného židáka promnil se najednou v lovka zaníceného, plného ohn, (emperaraenlu a pesvdivosti.

Zaial práce

s

velkým

editelovy,

hudoucnost. jakož

i

obdivem zásluhy

líil

lichocením

a

skvlou jeho

a

celého kraje.

»Tak co chcete! ?« perušil

editel.

jej

»Pomoci vám v práci. Na vašich bedrách spoívá toho velmi mnoho. Já vám mohu býti velmi prospšným. Ped vašim píchodem nikdo co se z našeho kraje dá uinit,

netušil,

zde uinil

mnohem ny

se

zázrak,

více. Prodej uhlí se

dají

nkolikráte

Aíý^hodn tolik,

»Ra'3íte,

spekulací ?«

»Nikoli,«

jste

dá zreformovat, cezávod vynese

zregulovat,

co vynáší nyní.

abychom

namítl

Vy

vytžit se dá zde ješt

ale

se

dali

do

—

nezdravých

editel.

pokraoval Guttmann, »neisou to má mnohem vtší cenu

nezdravé spekulace. Uhlí

39

«

než

za

obrovské

Odbyt roste a unikají vám když nezavedete racioneJní

se prodáyá.

peníze,

schopný konkurence, který by odpotechaicktm vymoženosíem a výsledkm, které jste zde zavedl* obchod,

vídal

»Jsme spokojeni

s dosavadními \'ýsleáky a bych získal souhlasu knížete Salma na zvýšení ceny uhlí, když závody nyní prope-

sotva

ru jí

—

»Nechme knížete Salma stranou,« poal Guttmann již smleji a dvrnji, a pitáhl židli, na níž sedl, blíže k editeli. »Pomýšlejme na budoucnost a poítejme. Kníže Salm je nám píliš vzdálen,

.le

to

vaše práce a zásluha^ že

závody prosperují

«

Guttmann se naklonil

ješt blíže k editeli a šeptavým hlasem pokra-

oval: »To ostatní svte mn. Ujednáme smlouvu mezi sebou, já pevezmu prodej veškerého vámi vytženého uhlí, a o ostatní se postarám sám. Zorganisujeme obchod, vytlaíme konkurenci,

pizpsobíme

Na prodeji vydláme sám -pro sebe. Povedeme

ceny.

miliony a já to nechci

obchod spolen, dohromady, budeme se o zisk dlit

«

nho editel. Vyskoil Guttmanna za límec uchopil, kdyby ten už mezi tím nebyl u dveí. editel v celém svém myšlení a jednání vysoce poctivý a korrektní muž, byl strašn rozilen návrhy Guttraannovými, kterými byl svádl k nepoctivosti a navrhovalo se mu, aby se obohatil na úkor zamstnavatele i konsument. »MaršI« vzkikl na

ze židle a byl by

Poznal, že se nemýlil ve Guttmíinnovi.

40

Aspo

svém úsudku

o

v jedné vcí byl však uspo-

kojen,

žo

se

Guttiiianna

totiž

mu

domníval, že se

zbavil,

neopováží pijít

již

se

ježto

na oi.

IX.

Guttmann však

neustal.

Jeho povaha ne-

byla z tch, které se nezdarem nebo sebe horší

nehodou dá zastrašit. Byl si sice vdom, že jeho plány nepjdou tak rychle ku pedu, jak si to

pál

a že je

cíle

neustoupil.

Xaše!

musí pozmnit, nicmén od svého

si jiné

cestiky. To, co se

mu

nezda-

na závodech Salmových, podailo se mu hrav na závodech Rotschildových. Tyto byly ilo

v celém revíru nejrozsáhlejší, ale úpln zanedbané. Stejn jako díve kníže Salm, tak i Rotsehild v té

dob

nestaral se

valn

o své

tža-

ské podniky. Neznala se pravá jich cena, nebylo dosti odborných sil. Tžení dlo se primitivním zpsobem.' Vedení mli v rukou neodborníci. Píklad Salmových dol byl sice žárliv sledován, ale nebylo dosti odvahy i zkušeností, aby byl následován. Pro Guttmanna byla to však velmi výhodná pda, když docházel na závody Salmovy,

vyzvdl, což dovedl zužitkopi vyjednávání s Rotschildovskými správ-

leccos odkoukal a vati ci.

Pracoval nejvíce pomluvou.

Správcm Rotschildovým velmi hovlo, když jim oznaoval otce Vladislavova za lov_

honí za slávou a svým prospchem když pedpovídal, že rzné, zaízení a novoty, které zavedl otec Vladislavv, pivedou závody

ka, který se

VP

7k,í/l!.

41

rzné

Guttaaann znal

pi vyjednávání

nit

pesvdil

podrobnosti ze zaí-

závod, což dovedl dobe

zení Salinových

o tom,

když Guttmanna

Rotschildy,

s

že

uplat-

které

úpln

Salmovy závody padnou,

získají

pro své

služby.

Smlouva byla ujednána a Guttmann dostal do svých rukou výhradný prodej uhlí ze závod Rotschildových. Smlouva byla pro nho zvlášf výhodná. Podmínky, které kladl, i cena byly

šmahem

pijaty,

jednak tím,

že

nemli pontí,

Rotschildových

na

závodech

9 uhlím

jak

se

dá obchodovat a jednak také tím, že Guttmann byl

i

štdrým

vi

tm,'''dd kterých

prospch a výhody. A tím

si

sliboval

smlouva byla tak ujednána, že hlavní zisk pipadl tomu, kdo uhlí prodával a nikoli tomu, kdo je tžil. voje

mu

se stalo, že

Guttmann nyní slál na poátku svého rozSmlouva s Rotschildy získala velký úvr bankovních kruh vídeských a a vzrstu.

v brzku ovládl

úpln uhelný

Nikdo nedovedl

mu

trh ostravský.

konkurovati.

Bohatství Guttmannovo rostlo

—

vihled.

Je-

ho touhy však jist pevyšovaly výsledky, kterých dosáhl. Ješt nebyl u cíle. Chtl výše, chtl

sám se státi pánem dol, vládcem Ostravska. A tomu plánu svému vnoval veškerou svou práci, píli, bystrost, pesnost. Oddechu, odpoinku neznal.

Vladislavv otec byl mu jedinou závadou. by mu stál v cest, ale proto, že ne-

iVikoliv, že

byl

din je

k

s

s

ním ve spojení. Byl si toho vdom, že jením a prostednictvím jeho osoby dosp-

cíli.

Guttmann

byl tolik prozíravý, že

doucnost Ostravska v

osob

vidl bu-

editele Salmovvrh

dol

a

vdl,

že jen

s

A

proto

pes

jeho osobou a pozdji

jeho -osobu dospje k tomu, po

emž

znovu hledal cestu k

kolika letech. Bylo to

toužil

nmu

mnohem

již

po

n-

Nyní

snazší.

velkoobchodníkem nejlepší povsti, nejlepstyk, znám všude jako lovk nejvýše seriosní. Rznými intervencemi zjednal si pístup byl

ších

ke knížeti Salmovi, který ho odkázal na edites páním, aby se s ním dohodl. esám již nevidl v Guttmannovi onoho dotrného židáka, jako ped lety. Dokonce mu imle

svého

ditel

^

ponovala jeho energie,

s

jakou dovedl povznést

v kraji uhelný obchod. Potlail v

nedvru,

kterou

pes

to

sob obavy

Guttmann v

nm

i

vyvo-

tlakem okolností dohodl se s Guttmannem, takže mu svil prodej uhlí ze závod jím ízených.

lával, a

Smlouva byla ujednána. Guttmann pistouna všechny podmínky, které kladl editel, žádných výhod si nevyhrazoval, jednal zcela onež pi smlouvách dívjších se závody pil

pan

Rotschildovými.

A

peae, když

zajiskily jeho

ruce

liony a který

mne pivede

lovka,

let,

podepsána,

oi. Pomyslil

nen mám v

Uplynulo deset

smlouva

byla

baziliší

si:

xKo-

který mi vyzíská mi-

na

k

cíli.

nž

byl otec Vladi-

slavv vázán ke správ dol knížete Salma. Doly byly v stálém rozmachu a prvními v celém revíru. Technicky dokonalé a obchodn rovnž, ponvadž Guttmann jim vnoval nejvtší péi.

O

n

se staral nejvíce a s

editelem byl v

nej-

43

vlší shod. Snažil se jemu ve všem vyhovti. což podnikal

Vše,

nalení,

editel pro

technické

našlo v obchodním duchu

ohlasu a tím umožnil

mnohé

další podniky, kte-

by bez jeho podpory jen tžce

ré

valy.

—

zdoko-

Guttmannov se

uplaio-

editel našel v Guttmannovi nejlepší oposi na nho a spátelil se s ním. Doly vynášely veliké zisky, editel dle pvodní smlouvy s knížetem Salmem z tžení vyzískal již také znané jmní a Guttmann byl již velkým boháem. ru,

s

zvykl

V dob, když desítiletá smlouva editelova knížetem Salmem konila, pišel Guttmann k

novými plány. s návrhem, aby spolen najali Rotschildovy doly. editel bude míti vedení v rukou. Guttmann pevezme péi o obchod s uhlím a Rotschild zstane tetím tichým spoleníkem. Návrh byl lákavý i slibný pro editele. Stát se spolunájemcem nejrozsáhlejších dol v revíre, jichž budoucnost je veliká a kde by ml

editeli

s

Pišel

nejlepší

píležitost

píležitost

nemohla

pln

se

býti jím

uplatnili

—

taková

opomenula.

V duchu již vidl, jak pod jeho rukama zanedbané závody rostou v obrovské moderní kolosy prmyslové, jak'celý kraj roste ve velké prmyslové stedisko svtové. .Jeho tvoivý duch získával zde nové cesty k svému uplatnní. Dlouho se nerozmýšlel. Nájem se brzo uOtec Vladislavv doslal od ostatních spolunájemc volnou ruku a stal se neobmeze-

skutenil.

ným

editelem. Stál nyní

ného. Bylo-li

44

v ele veškerélio prmyslu uhel* díve jeho psobení pronikavým,

inil nyní jako nájemce pravé divy. Staré

plavené jámy zrestauroval, tžení

nov

za-

zaháje-

závody opravil, takže tžilo se nko" ada nových jam vrtána, dlnictvo ze všech kraj se houfn najímalo a celý kraj teprve nyní nabyl rózu prno, ostatní

likanásobn. Na Slezsku celá

myslového.

ech, odborník eských, jednotlivých závod.

Otec Vladislavv, smýšlením dobrý zavolal nkolik vynikajících jež

jmenoval editeli Byli

(o

pední

mli svtové jméno vednost

vnovali

odborníci, kteí v hornictví

a kteí veškerou práci

k

zvelebení

jim

i

do-

sveného

revíru. I

pomry

národnostní

v

dob

té se

mnily.

úpln eský, ale tém bez jakéhokoli národnostního uvdomní. Toliko na jednotlivých závodech byli po vtšin nmetí úednici, kteí tvoili oste vyhrannou kastu s dominujícím živlem nmeckým. Vliv jejich však Kraj

i

lid

byl

na pomry národnostní v kraji byl nepatrný a závodní úedníci spokojili se tím, když tvoili

nmeckou

elitu

v

kraji.

psobením nových editel, jež sem pivolal otec Vladislavv, pibylo mnoho eských inženýr úedník a eština nabyla Teprve

i

mezi nimi pevahy.

Vtšina z nich byli vychováni dobou obrozenskou a byli nadšenými eskými vlastenci. se

Tím eské

vecké

vznikl první národnostní ruch. Hrálo

zizovány eské spolky, pRuch ovšem omezil se pouze na

divadlo,

'^hory.

45

úednickou kastu a širší veejnost toho nebyla úastnéna. Byly to ervánky eského života na 0stravsku, které vznikly práv v dob, kdy u-

psobením eských

helný revír nabýval

ník

odbor-

velkolepého rozmru, rozsahu a vzrstu. Otec Vladislavv

stál

národnostního ruchu, jsa

Jmní

jeho rostlo

té

doby

již

stranou

úpln oddán prmyslu. vihled. Nepomrn

vtší mrou však bohatl i jeho spolunájemce Guttmann. Nejen, že požíval neztenených požitk z tžení, získával však i velké kapitály prodejem uhlí, pro nž hlavní editelství zídil ve Vídni.

ím

A

vtšího bohatství Guttmann nabý-

tím více se chtl uplatovat v podniku

val,

v-

bec a strhnout veškeré vedení na sebe.

Otec

Vladislavv<«dlouho

Guttmann kolem

nho

chyte

Díve pokorný ve všem a ní

nepozoroval,

že

osidla zatáí.

všude, ani ny-

nepímo snažil rzných personaliích na závosi rzné osoby, které by mu

nezahodil svou úlisnost, ale

se získati vliv v

dech a nakloniti byly oddány.

Guttmann zasahoval otce

stále více

i

do odboru

Vladislavova a zvolna vyvinoval se mezi

nimi

nepozorovan

pomr opaný

nežli

díve.

Rozhodující vliv mezi nájemníky pecházel

na

Guttmanna. Vladislav již jako mladý student pozoroval, že pomry mezi nájemníky stávají se dosti napjatými. asto zel svého otce nespokojeného

i

rozileného.

Stžoval si, že se mu stavjí v cestu pekážky a že jeho dobré snahy jsou znemožovány.

46

Spoleníci jeho, jakmile závody pivedl k velké

omezovali jeho

prosperit, stále

konen

vliv,

až

bylo zejmo, že Guttmannovi se jedná,

kruh

o-

Vladislavova

se

aby za pomocí majitel a vídeských panovali

uhelný

revír

a

otce

zbavil v rozhodujícím postavení.

Po nkolik pas mezi již

let

obma

disponoval

veden byl takový tajný zá-

a moc. Guttmann dnes obrovskými kapitály a proto si o vliv

poínal mnohdy velmi agresivn. Centrální vedení se

pevádlo

do

Vídn

zvolna,

ale

vypoítav

a otec Vladislavv byl ví-

ce považován za úedníka, nežli vlastního spolu-

"nájemce.

Vladislavv nebyl lovkem, který k intrikám a stejn se proti nim bránil. Spíše ustupoval, nežli aby paralysoval vliv vídeských kapitalist. Také byl proti nim v nevýhod, protože byl sám odkázán jen na sebe, kdežto Guttmann ml za sebou Rotschildy, banky, vládní kruhy a vše, co pedstavovalo jakoukoli moc. O tchto pomrech veejnost dlouho nevdla. Ped svtem byl otec Vladislavv pánem, jehož obdivovali a jemuž i závidli. Snad jen nkteí jeho editelé vdli pravý stav vcí. Veejnost mu mla asto za zlé, když rzná zaízení se stávala, která byla na úkor dosavadních pomr a pitužovala jaksi vliv nmeckého živlu. Nikdo tenkráte netušil, že to Otec

by se

snížil

není ruka Vladislavova otce, nýbrž vídeských

pán.

Sám

Vladislav všechny ty

rzných dopis

vci

vytušil

z

velkým nepok domu otcovskému v o-

a zpráv a tudíž s

kojem pibližoval

se

47

bav, aby snad vci nebyly horšími je

Vdl,

že

ti

met tolik

má

nj

v

skládá

otec

že on, jeho ddic, ší

nežli sájri

znal.

nadje,

své

vésti práci otcovou

k dal-

zmocovaly se ho obavy, bude-li mísíly, aby nadje na kladené se splnily. a

Vladislav byl otcem srden uvítán. Oekáván byl doma v zahradní besídce, kdež otec sedl na slamné lenošce.

vida

Vladislav se zarazil, skleslého a sešlého. gie,

Pry

kterou Vladislav

otce

ponkud

byla jeho kypící ener-

u svého otce

obdi-

tolik

voval.

Sešedivlou

ml

hlavu

prsm, výraz oí nebyl hlas byl

mén

kterážto

jeho pevný organismus

i

k

pronikavým,

nemoc hlodala V rodin je-

energii.

nebylo žádného pepychu,

mrné mstské

naklonnou tak

výrazným.

Trpl cukrovkou, jich

již

žili

životem

rodiny a proto uvítání

s

pr-

Vladi-

slavem bylo úpln prosté. Sestry se kolem nho seskupily, kiaždý navzájem vykládal své drobné píhody i zkušenosti a v družném rozhovoru minul den. Teprve druhého dne

sešli se otec se

synem

a zstali sami na lavice v zahrad.

—

—

dl otec »Jsem rád, žes pijel !« doktoi stále jakési nemoci vynalézají, posílají do lázní a lovk neví, co se s ním stKne. A ješt horším je to však s námi na závodech. Kdybych dnes zemel, nevím, jestli ty s »na

48

mn

tmi

žid\r vydržíš.

Už

si

co chtjí.

teJ dlají,

V dob, kdy jsem churavl,

nastrkali

spoustu cizích nových

samé

lidí,

mn

floutky,

v revíru dlají jen peklo. Nejlepší naše

závodech šikanují, svoje protžují a

sem kteí

lidi

na aby

íiledí,

mi

práci co nejvíce ztžili. Židovský kapitál chce

to

vše strhnout na sebe. Ale

nepjde. Abych koupil šachtu

jsme

ii

ml

—

pece jim to tak sám jsem zaIgnátovu jámou

volné ruce,

—

ve Lhotce

nazvali. Koupil jsem

ji

od jednoho sou-

kromníka, který se dal tam do tžení, ale nestail na to.

je

—

Té vci si hled, Vladislave. Celý náš revír takový bochník chleba, a tam je jeho sted* a jako by znovu oživl a omládl, optn

svým starým hlasem

a

bývalou svžestí poal

vykládati Vladislavovi své

plány,

které

má

se

šachtou Ignátovou.

Jak kreslil a

bylo

jeho

znázoroval

a ješt zavésti míní.

optn. ve svém

zvykem

Pi tom

živlu

7nával svého starého

hlkou v písku

vše, co na té

a

šacht zavádí

vypravování byl

"\nadislav

v

nm

—

»To bude základem naší rodiny« »tam budeme sami, žádný

krajoval

po-

otce.

—

po-

nám

nebude porouet a zde teprve se uplatníme a ukážeme svtu, co se zde dá dlat. «

—

pemýšlel a chtl zaplašit pochybnosti, nával výitek vlastních mávl rukou:

Sklonil hlavu ve dlan, chvíli

pak,

jakoby

myšlenek

i

»A s tmi židy to pjde tžko. Ostrava bude vždy taková, ani eská ani nmecká, takový prchodní dm. Dnes ten, zítra onen. Jeden vytlauje druhého a nikdy tomu nebude konce Ti Guttmanni! Jako štnice se na mne le-

49

pili.

Nebýti mne, co by bylo

celá

rodina

z

nich?

A

milionáská. Brati, syni

je

dnes

—

a

výhradná práva, jak by jim to již patilo. Ml jsem tu holotu lépe prohlédnout. Ml jsem každého vyhodit, jak ke pišli, tak jak jsem to udlal starému Guttmannu na Salm. Já jim asto vyhovl, jen abych všichni osobují

si

mn

ml

—a

od nich pokoj

to

byla chyba.

Dnes bez nich byl bych na tom lépe. S Rotschildem te kují dohromady a chtjí se státi spolumajiteli. Já jsem jim v cest a

—

proto dnes vyhazují mne.« Další

rozhovor

sester Vladislavových,

perušen byl

píchodem

které

otce

slyšíce

rozi-

nmu, aby ho uklidnily. ml tyi sestry. Všechny

leného, pišly k

Vladislav

byly

provdány a když otec churavl, navštvovaly ho asto. Starý otec nebyl píliš spokojen se svými zeti. Všichni byli technikové, ale ani je-

již

den nebyl z nich dle pání jeho. Mli

pkná

místa na závodech, ale neuplatnili se niím. Je-

den

stále toužil

po nových vynálezech, ale ne-

dokázal nieho a nedovedl se

práv

uplatnit na

velkých podnicích svého tchána.

Ostatn zetové spoléhajíce tchána, nejradji

na svého

se

privatisovali.

Jedinou nadjí skládal otec na svého syna Vladislava.

Na

povdl

toho

mocn

psobilo vše, co

mu

otec

a byl nerad, že je sestry z dalšího roz-

hovoru vyrušily. »Ti!: si nás ani nevšímáš, « jedna pes druhou dorážely na Vladislava. »Snad nás nemáš už ani rád? A my jsme se tak na tebe tšily. A staraly se o tebe.

50

Vždyt

t

musíme

oženit.

Už

«

«

.jme

ti

nevtu

pítelkyné

«

Znáš ji dobro. Je to naše ilouková. Krásná, inteligentní.

našly.

si.

Ta se nejlépe hodí do naší rodiny.*

»Slena Mouková ?«

—

suše odvtil

Vla-

»já dosud se nezanáším myšlenkou

dislav.

na

ženitbu. »I ty

bloudku

—

to víme.

.-Vle

jinak se ne-

oženíš, když se o tebe nepostaráme.

Vladislav

vd

nepíjemn doten, zstal

dlužen a vymluviv

se,

že

odpo-

]de prohlédnout

si

závody, odešel.

^.

XI.

V

plzeiské

restauraci

u

Frankla

etná spolenost eských inžený

a.

sedla

úedník.

Byli to vtšinou mladí lidé. Pedmtem jehovoru byly záležitosti veejné. V té dob "práv padla vláda ústavácká nové nadje a 'vzklíily v myslích eských inteligent. jich

Hovoeno novou éru

rzných nadjích, které se v Tužbou eských závodních úeská reálka v Mor. Ostrav. Hovor o

kladly.

íedník byla

se otáel kolem této otázky.

»Dn9s pijel editelv syn

Vladisla''*';

—

—

"VTSvtloval závodní V. »s tím bude možno o zízení eské reálky lépe jednat, nežli s jeho oleem, naším editelem. Ten nechce o tom ani slyšet.

má v

V

poslední

dob

je

zcela

zájmu na tom. Když jsme

s

zmnný.

Ne-

ním posledn

vci

jednali, pozlobil se až na nás. Co prý napadá eskou reálku. On prý na to nedá ani krejcaru. Bez toho nebude prý Ostrava eská. Až prý jeho smlouva vyprší, dostanou to prý všechno Nmci do rukou. té

nám

to

51

>To

Némcú

možno. Vždyt zde

není

ani

není.«

»Xení, ale budou.

Na závodech

ted usazují

adu nmeckých lidí. Hlavní píinou ho bude ten nový nmecký advokát. Ten tu lonisaci nmeckých Udí a úedníku ídí. I^a celou

žem

editelství ho vidt každou chvíli.

to-

ko-

na-

zastou-

I

závod mu dali. Pomalu bude on editelem. nmeckými úedníky poád cosi jednají. Sud bh, pro náš editel je vi tomu tak netený.

pení

S

Dává e

(

Guttmanny úpln vytlait. Je pravda, my nemusíme ztráceti pdu.

se

luiravý, ale

»Ten

nmecký

advokát

níkem Guttmannovým a

je

hlavním dvr-,

bude -neštstím na-

to

ším.* »Vžd'^"í

je

zde

obanská

strana

—

se

ta

pece neponmí.«

jedno,

»To špatn znáte naše Ostraváky. Tomu je je-li Cech, nebo Nmec. .Jakmile na závo-

dech pevládnou truhlái,

lm

je to

Nmc.

Nmci, budou až

stavitelé

A

jedno.

po

Dnes ho

ty

Nmcem, ^o

v

kupci,

mstském

amae

Dnes chodí v naše

ti

vidíte u nás. zítra

takoví lidé zasedají

stupitelstvu.

všichni

hokynáe Nmci,

a zítra bude

zastupitelstvo

obecní

u

za-

mže

obratem ruky nmecké. Dnes je ješt dle a víte, co už provedli? Poslali jména eským býti

—

eské reálky nmecká. Prý chtjí, aby jich nmecky. Tady to máte. Místo

k ministerstvu deputaci, aby místo postavila se reálka

synové nauili se

eské

reálky, které se

konec nmeckou.

ada len Te nmeckém.*

znáte, celá 1

.'>

>

domáháme, dostaneme na

V tch

Ostravácích

naší

Besedy

je

se

nevy-

už v

tá-

«

«

my máme

»Ale

k,

na tom,« od-

(éž kus viny

odporovat jeden z nejmladších úední-

se

vážil

jenž byl rodákem nslravským.

»Jak to?«

»My jsme

nám

to

nat.

Jestliže

oban

ty

si

odpuzovali. Zdálo se

lidi

kdybychom mli

ponižujícím,

nkdy

pišel

ostravských, necítil

s nimi jedmezi nás nkterý z se mezi námi doma,

vystaven byl

rzným poznámkám,

lektu jsme

tropili

si

Na nmecké stran

b

naše

lidi

a

posmch.

to

brzy

jeho

dia-

vycítili.

Lákají k so-

rznými spoleenskými výhodami

získávají je pro sebe.

Umjí

nenapadne vykládat

jim

z

Uráželi jsme ho,

nimi jednat. Ani

s

nmectví, jen

o

stále

do nich vtloukají náhled, že jsou Ostraváci a eští úednici jsou páni

kteí zde chtjí

z Cech,

vi

porouet a tím v nich utvrzují odpor nám, což se jim daí, ponvadž v obanské straje zakoenná antipatie proti nám úední-

jen

n

km. »0 takové mi

není co

lidi

nemže vbec

se

»To

je

domit, že v

stát.

S takovými

velký omyl, pánové. Musíte

našem

lid-

poítat.

kraji

po dlouhé

uv-

si

asy

nikdo

národnostn nepracoval, obanstvo naše neuvdomovalo si své ešství ani nmectví. »Ostravák«

—

tak jako Slezák ve Slezsku byl název

pro všechny, kteí zde po radu generací

sobem pomalým

a

konzervativním,

veškerého ruchu národnostního

Dnešní

pomry

nemohou chápat

jim pinášejí

i

zp-

stranou

spoleenského.

nco

a pidružují se k

spoleensky více k sob pitahují. ká chyba naše, že nedovedeme k

žili

nového, co

tm, kteí je V tom je velsob pilnout

.53

obanskou stranu a že tato k nám pohlíží nás nedvrou.* x>Jste ješt moc mladým, píteli. Až po-

sledkem toho

znáte naše Ostraváky, dáte

nimi tžko jednat. Já

nám

za pravdu, že

pece nemohu sednout k jednomu stolu s takovým truhláem, ševcem. Jak bychom pak vypadali. Jakou autoritu bychom pak mli. A konen, vždyf je nikdo nevyhání, s

ale mazlit

se

s

dislav

ujme

Je

to

nemžeme.

nimi

pomry

toho! Snad se

si

se vedení po otci inteligentní,

Ale

obrátí. Jestliže

—

nechme ted Vla-

bude hned jinak. pístupný lovk. Otec

již v poslední dob píliš velký autoritá, prchlý, roziloval se stále a niemu už ne-

jeho byl

byl pístupný.*

v,

»Ale ted už nechme hádek a

zahejme

si

v karty.* Této výzvy chopili se všichni, nebof roz-

hovor nebyl pro mnohé píliš píjemným. Nechtli do debaty zasahovat, ponvadž se neradi laoc

upímn

vyjadovali. Místnost nebyla uza-

vena, chodili tam eské i nmecké spolenosti a mnozí cítili již nový vítr a nechtli se dávati do národnostních, debat, ponvadž vždy se z nich nco doneslo nahoru a to bylo vždy moc ne-

—

milým.

XII.

Jednu z prvních návštv, když se Vladislav

dom, vnoval rodim p. Stavla. Pan Stavl byl z vyšších úedník na závodech jeho otce, s nímž byl spátelen ješt z doby mládí, kdy oba nevdli, k jakým metám dovrátil

spjí.

54

Vladislav

ve

strávil

styku

rodinou

s

p.

Stavla své dtství, vyrostl i s jeho dtmi Emilem a Aurelii. Pozdji vyvinul se hnohcm užší pomr mezi ním a Aurelii; z pouhé dtské známosti vyrostla vzájemá sympatie, pilnuli k so-

b

mladickou láskou.

nžné

Aurelie byla a

Vladislav

byl

studií dopisoval

kdy

se spolu

otec,

asto a. tšil

jí

pi

i

své

jemné povahy Bhem svých

se

na okamžik,

návštv

byl

pijat

s

pítomna, Zábava byla živá Rozhovor

Celá

uctivostí.

matka

i

zaujat.

sejdou.

Vladislav

velkou

krásy

úpln

jí

bratr.

rodina

byla

otáel se kolem cest Vladislavových, z toho vrana závodech; vtšinou hovoili celi k o otci Vladislavov a jeho zámrech.

pomrm

pi

Vladislav

vovala

vi nmu

vší

ochot, kterou proje-

té

celá rodina, vycítil, že je

n-

mezi nimi, což neodpovídá dívjšímu jich pomru. Sedl vedle sleny Aurelie, asto chtl promluvit pouze s ní a vymnit nkolik zdvoco

ilstek, ale pozoroval na ní jen rozpaitý pohled a ostatíní snažili se pevésti rozhovor vždy na zcela jiné pole. Bylo znát, že si nepejí, by s

Aurelii

srdenji promluvil.

Vladislav tknut;

ím

vídal jen roztržit na

voil o jeho

otci,

píjemnostech

i

nepíjemn

vším tím

byl

nevdl,

si

to

ei

má p.

vysvtlit;

do-

odpo-

Stavla, který ho-

jeho práci, plánech, jeho ne-

nemoci.

Když odcházel Vladislav a podával Aurelii ruku, pohlédl jí v oi, jakcby chtl svým pohledem dotázati

vštvy

se

všeho,

co

bhem

své

ná-

vytušil.

Spatil však jen pobledlou

líc

a sklopené

5.?

dom

Cestou

oi.

vzpomnl

na rozhovor se

si

svými sestrami v zahrad. Probleskla jím myšlenka, neni-li to, o se sestry zmiovaly,

em

píinou, že

první setkání se sl.

}eho

Aurelií

bylo vzhledem k dívjší jich známosti tak

Patrn

tom vdí, co jeho rodina

o

cizí.

ním zamý-

a proto ta zdrženlivost.

šlí,

Pi

myšlence zanevel v duchu na své

té

Jeho

sestry.

v

s

pomr

jako

zel

nejmladší,

poád ho považovaly

—

to

práci svého

jak

znají,

ale

>

'za

ne prá-

byl sice jejich

ma-

pozdji, když vyrstal toho nejmladšího a ne-

mu bylo nepíjemnýTn. tím více dospíval a poznával význam i

samostatného

Mimo

vbec

k sestrám byl

Za mládí

nejbratrštjším.

a

to

povrchn ho

vidl, jak

otce,

celou

svého

životní práci

sestry

otce

ne-

možnost hlun a representativn žiti na venek, a že k tomu vedou své muže. kteí místo, aby byly oporou jeho i

chápou

než že mají

jinak,

vyhovovali jen

otce,

aniž by považovali

Ml vahu

i

jim

za zlé, aniž

to

píležitost

jim

to

zaaly zasahovati

sestry

pomr

a

jeho

ist

celou záležitost

by

íci.

ženušek, uleviti

ml

dosud od-

Když však jeho do jeho osobních

i

vnitní

svého zpsobu, rozlobil se na

mu

svých

svou povinnost

v práci podporovati.

a

otci

rozmarm za

sviti svému

pomry n, otci

a

ešily dle rozhodl se

a své

mínní

projeviti.

Zastihl otce svého ješt

coval

již nic, ale

v kancelái, nepra-

byl mrzut a unaven. Jeho ne-

moc vyvolávala u nho asto záchvaty

sklíe-

nosti.

V otce.

56

takové

chvíli

pistihl

Vladislav

Za jiných okolností byl Vladislav

svého

vi

své-

«

mu

otci

«

velmi pozorlivým a poznal každým oka-

mžikem

jeho náladu, ale tentokráte

všímal,

jsa

si

toho ne-

rozilen.

»Ote, jdu k Vám, abych Vám svil svou Byl jste pi tom, když tenkráte v zahrad sestry mé sdlovaly, že mi našly v si. Moukové nevstu. Považoval jsem to více za žert nežli za vážnou vc a nedbal jsem toho. Dle rzných vcí však soudím, že touto vcí záležitost.

zabývají se opravdov. Chci Vám jen sdlit, že jsem rozhodnut rady svých sester v záležitosti té naprosto nedbat. Vy víle, že mám známost se

Stavšlovou

pl.

pím

že od

a

»Co.« perušil

jej

známosti neustou-

Stavlovou?

otec, x-se si.

jsem se

Vladislave, nikdy

Víš,

té

.«

nemíchal do

ti

tvých soukromých záležitostí a též se

míchat nechci. Také jsem

nevdl,

že

Stavlovou njakou známost. Vím,

niem

znali od dtství, ale o

—

ti

do toho

máš že

se

si.

jste 'se

víc nevím. Ale

—

toho nebude nic. Je to

Stavlovou ale nechci, aby spoádaná rodina, všechnjL moje dti v manželství vstoupily s lidmi z našich závodil. Nedlá to dobe. To vidíš na sestrách, jejich muži se spoléhají na mne a se

si.

z

ádná,

—

sami nejsou k niemu. »Ale sestry mají též na tom vinu,

že je

k tomu nemají, aby Vás podporovali.

»Tak nemluv«

—

odpovdl

otec,

jehož

jednou z nejslabších vlastností byla slepá láska

k svým dcerám,

pak

jich

jež bral

vždy v ochranu, nao-

muže považoval za slabochy

a jich

nehodné.

ž

»Sestry jsou chudry, vzaly si místo mubakory, kteí poítají jen na mne. Kdybych

7

«

:

«

dnes skonal, co bude z nich. Proto se chci o nS slarat yas, aby snad mé dcery nebyly odkázány

na

iiné.«

Perušil pokraoval

»A

to

se v

též

je

ei, naež tlumeným hlasem,

pro

píinou,

mžeš

nemžeš

si

nevstu kruh. Sestry tvé tomu dobe rozumí, když ti vynašly si. Moukovou. V Cechách má velké velkostatky a my musíme poítat s penzi. Sestry tvé musejí dostati vno, jaké mým dcerám písluší a my musíme do svých vžiti

2

Stavljvou. Ty

si.

dostat

nejlepších

—

závod

investovat velké pe'níze, chceme-li

ný krok udržet

Dnes

jsi

stej-

Guttmannem.

s

už u vku, kdy mžeš' stízliv

uvažovat, a tu není místa pro lásku a podobné hlouposti To nikdy nebylo v naší rodin. Uva-

tom dobe

žuj o

»A!e ote

a seznáš, že

—

mám

pravdu.

nechme toho. Dnes se ješt neženíš. doby uplyne ješt moc vody.«

7>'So

Dc

té

XITl.

Vladislav dostal od dopis, v

nmž

p.

Stavla druhého dne

ho žádá, aby upustil od své znav

mosti s jeho dcerou Aurelií. Cinf to z jelikož

je

mu dobe povdomé,

dislavova není

s

touto

dvodu,

že rodina Vla-

zrnárností

srozumna

a

on by byl velice nerad, aby pomr, který je mezi ním a otcem Vladislavovým, následkem toho byl zkalen. Vladislav byl dopisem v nejvyšší míru roz"

trpen

Bvl

si

vdem,

že

zde

není

místa pro

romanlismus a že jeho známosti konec.

je

Pomry, ve

kterých

se

ván, vyluovaly, aby ve známosti

oval, anebo dokonce se o

Bylo verejší

ím

pro

nho

a po

na

více poznával, že se bude

mu-

páni své rodiny

sit

pokra-

ní

s

to

rozmluv své

lím trpeji,

Aurelif

ní ucházel.

bolestné poznání

to

si.

a byl vycho-

žil

otcem psobilo

s

podvolit.

doby spolenosti a úpln na závodech. Neml sice rázsvého otce, ale byl velmi pilný

Stranil se od té

vnoval

se práci

nosti, iniciativy

a

odborník dobrý. Otec byl nucen následkem své nemoci vy-

hledávati

na

lázn

ml

Situaci nežli fali

líha

celá

spoívala

vedení

mnohem

ovšem

Jestliže druzí

otec.

zhoršenou

dva spoleníci

si

netrou-

na jeho otce pímo, ponvadž dovedl vždy

rázn zakroit by]

a

nm.

a autorita jeho byla dalekosáhlá,

Vladislav proti

nim

slab.

Nikoliv svou vi-

nou, ale byla to více duše citlivá a jemná, která liti

bezohledným a brutálním Guttmannm enedovedla ani v nejmenším.

V jámu

té

X.

dob Byl

dosazen také nový závodní na

to

protežent

Guttmannv, vlastn

jeho advokáta dra. Mllera, který dostal zastou-

pení závodi

a zjednal

si

tím

i

na obsazování

míst velkého vlivu.

Zamýšlel co nejvíce do závodu, aby vytlail

nmeckých

dostat

lidí

eské úednictvo

z

doby

otce Vladislavova.

Vladislav

,

ml

zprávy, že nový závodní se

k ízení závodu nehodí, ale nedovedl zabrániti jeho ustanovení. Nový závodní byl- dvrným

59

pítelem lepší

ho.

dra. Mullera a to platilo více než sebe

kvalifikace.

Brzo však picházely stále stížnosti na né* chvíli njaké nové neštstí by'o hlá-

Každou

nepoádky

šeno,

se množily, hornictvo bylo ne-

spokojeno, dozorci pak že hornictvo je

vznášeli

stálé

vzpurným, nechce nkolikráte

Vladislav

se

snažil

stížnosti,

podizovat. se

zjednati

ponvadž nový závodní byl obzvláštním chránncem dra. Mullera, a tudíž u Guttmanna, a na editelství sven referát o jeho závod nmeckému inspektoru, aby Vladislav co nejmén mohl do tchto zálenápravu,

nedocílil

ale

nieho,

zasahovat.

žitostí

Jednoho dne na editelství dol ohlásila se deputace horník s delegáty z jámy X. Dlouho to trvalo, nežli byla pijata horním inspektorem. Nežli se dostala k nmu, pešla nkolik kanceláí a všude jim vymlouvali,

by od

toho ustoupili, že editelé nemají takové návát*

vy rádi a že to všichni odnesou, budou proti p. inženýrovi mluvit.

jestliže

nco

Deputace se však nedala odbýt. Vedl ji horMla od svých soudruh mandát, by

ník Vražil. si

ly

stžovala na neudržitelné pomry, jaké nastaod doby, kdy nastoupil nový závodní. Depu-

schze, kterou svolali .Inihého dne po pohbu Jamrošov. Tebas ten den tace byla vyslána ze

rozešli se všelijak, nezapomnli tam rozprávli a druhého dne po

po

pohbu veer

na

to,

šicht

o

em

sešli

závodního.

se

opt

Jestliže

a

rozhodli

se

nic nepoídí,

stžovat na tedy

zahájí

stávku. Vražil po celou noc a den

muloval

60

si

pemýšlel

a for-

v duchu, jak stížnost svou pednese,

«

;'.e

l;dy/.

ped písn ran vzhlížejícím inse a nevdl, co mluví.

stál

spektorem, zakoktal Zaíal

mluvit o Jamrošovi, stžoval

na

si

závodního, jak jim omezuje výdlky, strhuje na úkolu, že za starého závodního to bylo lepší a

že chtjí míti jiného, jinak že zastaví práci.

Pan horní inspektor je,

je vyslech.l a

Taková deputace byla

úad

kou. Revírní horní

možno

se nebylo troufali

propustil

odpovdl.

aniž by jim co

doby velice íd-

té

byl v Olomouci

toho

a-

dovolat a horníci se málo kdy

ozvat.

Deputace soudíc, že

je

inspektor

horní

p.

domnívala se, že dobe poídila. Na kolonii už je ekali netrpliv a jakmile picházeli, v.šichni vybhli z domk a- obklopili je. vyslechl,

—

nbujl«

se

*^>Nic

vykládal

—

Vražil

»všecko sme jim jak a co ekli. to

už všecko vju a ten

ten naš inžinir. Tež

me

stavkovaf,

je

sem mu nadhodil,.

nam

esli

Pan inspektor trošku vci pan než

teho

že bude-

vilejšiho

závod-

dobe myslu, aby nas k vli jednemu lovkovi ního nchaju. ale to vim, že se oni chali

dojš ku zastavenu Horníci

vtší chutí Ale máni.

pi

výpov

ne-

roboty.

trochu uspokojeni

a

s

zase do šachty.

nejbližší

Všichni

dostali

tím

byli

šlo se

roz-

kteí

ti,

výplat se

byli

úastnili

tžce

zkla-

deputace,

a knížky pracovní.

Na horníky

úinkovalo jako blesk. Aniž druhý den zstali všichni doma. Jen Rubeš a s ním asi pt hornísjeli dol. by se dlouho

to

radili a jednali,

k

S'ávka. Jedna z prvých jiskérek v revíru.

67

stávka dopadla pro hornictvo

nemlo

Nebylo organisováno,

nepízniv.

jednoho

lo-zka,

který by ho 'vedl

Závody chtly za každou cenu udusit stávaby nesloužila zlým píkladem a politická moc postavila se na stranu závodu. Tentokráte ku,

bylo hejtmanství v Místku. Okresní hejtman Ma-

zowski vyslal na místo stávky všechny etníky, ml k disposici.

které

Celá kolonie byla jako ve stavu obležení.

etníci

do všech byt,

vešli

písn

vyšetovali

a byl-li kdo podezelým, že radil ke stávce, bez jej zatkli a druhého dne ho poslali etnictvem ke krajskému soudu do Nového Jiína,

milosti

jako

lovka nebezpeného veejnému poádku.

níci

se vrátili

Tím

byla stávka v zárodku utlumena. Hor-

tách byli

zpt do

práce,

na jiných šach-

tím stejn postrašeni. Režim, který

s

nový závodní na jám X., stal se všeobecným a horníci stali se otroky mnohem hor-

zavedl

díve.

šími, nežli

Jediná Rubeška byía na koni. Rubeš stal se v

odmnu,

že se nedal strhnout ke stávce, d^'

zorcem, a Rubeška se vypínala

nad

mla

ostatní

tím více

v

dvod,

by

kolonii.

XIV.

Bylo

ped

Dosavadní

—

eské

ovšem

obecními volljami. obecní

pedstavenstvo

stupcové mezi sebou esky, jinak mluvit jíce.

ani

62

O njakém eském uvdomní zdání.

bylo

jen tím, že se dorozumívali zá-

Ba naopak

nmina

neum-

nebylo však

jim imponovala

a

ím

vtší

vliv

nabývala u závod, tím jim by-

vzácnjší. Školy

byly utraquistické a v té pevládlo u vtšny obecního zastupitelstva pání domáhati se nmecké reálky, ehož se domohli ovšem bez velkých pekážek. la

dob

též

—

i

Jediní

uvdom^í

Ceíi na radnici z

doby,

kdy otec Vladislavv ml ješt plný vliv, byli zástupci aávod. Leckdy zamezili nkta(rému

nepedloženému skutku, ale mnohdy nechtli i nemohli se národnostn exponovat, zejména v pozdjší dob. byli to staí Ostatní obanská strana

—

kupci, mluvili sice

majetníci usedlostí, zbohatlí

esky, vydávali se za Ostraváky, ale est si ho dlali, když mohli míti styky s Nmci. Jinak palo roste

obecní

x;elé

význam

neobyejn

hospodáské

zastupitelstvo

obce, nebylo

své

si

z to-

nechá-

vdomo,

že

mohutnou obec velké žilo svým odvkým

rychle v

dležitosti,

konservativním životem a za nepítele považovalo, kdo by si opovážil tvrditi, že by pro budoucnost obce, jeho rozvoj,

mlo

se

nco

jiného

initi.

Hrstka

lidí

toliko byla

si

vdoma

dleži-

okamžiku; nkolik eských úedník závodních, nkteí z uitel, kteí žili pod písnou autoritou svého editele, který udržoval neoblomn utraquismus a nco mladých živnostník. tosti

a obchodníci se shromažovali v malé vinárnice a tam obyejn vyznly jich stesky na pomry, ve kterých žili.

Živnostníci

Nejvíce

bylo

stžováno na vzmáhání

se

židovských obchod. Ty rostly jako houby po dešti.

At z kteréhokoli oboru,

rzných ulikách

usadil

neoekávan

se v

židovský obchodník, z

63

tém všechny doniácl malé krámky promnili v moderní obchody s velkými výkladními skínmi a jako njakým kouzelným proutkem byl celý obchod v obci najednou požidovštný. Nepomohlo naíkání a stžování. Židovský obchodník od 5 hodin ráno do 11 hodin v noci sedl v obchod a vydlával; za nkolik rok koupil si dm, zatím co mnoho domácích obchodník a živnostník nemohlo z místa a ím více kdo hlavni tídy

obchodníkyr

na

he

se

—

mén

naíkal a

to

tím

vytlaili

jich

mu

Domácí živnostníci lili

svj obchod,

o

se staral

vedlo.

na dva proudy;

obchociníci se

a

nkteí

rozd-

mysleli, že zániku

svému zabrání, když se pidají k Nmcm, druhá ást však, jsouc uvdomlého pesvdení národního, tím více pilnula k eské národnosti a

byly chvíle, že

tito

myšlenky národní.

tém

byli

Byli

jedni

sami nositelé nejinteligent-

z

njších, kteí dovedli vzdorovat konkurenci

n-

mecké.

Bohužel nictvejn

Mezi táborem

nebylo svornosti.

eských úedník závodních

a

eským

živnost-

vždy bylo neblahé naptí.

Oba dva stavy nemohly

se

sob pizp-

Závodní úedníci majíce píliš vyvinuté sebevdomí úednického stavu, dávali to asto bezdky na jevo, živnostníci i obchodníci pak sobit.

vidli v úednících jen paíistvo, aniž

národnostního

asto

se

uvdomní stetly

obyejn

Bylo

to

trné

nahodilosti,

stupy boulivé

6/

s

o

vbec

oba

tábory velmi

njaké zábav, kdy

osobní

jich

uznávalo.

urážky

dsledky

oste.

z nepa-

vyvolány vý-

dalekosálilými.

'

.

Za tchto okolností konány volby obecní. Byly klidné, úast 'repatrná, žádné strany nebylo. Nikdo se o volby nestaral, jen nmec" ký advokát po as voleb astji byl vidn na

tém

editelství. Zvoleni

co díve, jen

titéž lidé

mezi závodními kandidáty bylo takénkoli'k Nma nov zvoleno nkolik obchodník, o nichž nebylo více známo, než že za lámal kopí n-

c

n

mecký advokát. Teprve po volbách mnozí pišli k poznání,

—

zla.

o

Šlo

Všeobecn

volbu starosty.

propagovalo, že je teba, by místo starého rošty

se

ho v jednom ob-

a našli

jiný

volil

chodníku, o kterém bylo známo, že

esky

chodník, mluví

Nmce

chy tak pro starostou.

edníci

i

nmecky,

je

dobrý obpro Ce-

je jak

lakový bude nejlepším

a

Propagovali

obanská

i

se sta-*

nmetf

ho

strana.

závodní

—

ú-

Bylo málo tch, kteí poukazovali, že nový kandidát je Nmec, že se bude íditi tím, co

mu nmecký s

eskou Bylo

advokát napoví, a že

je

pak konec

obcí. to

však jako hrách na stnu.

Staré

obecní zastupitelstvo bylo proti rostoucímu

moctví retenc.

Neprohlédli

eským vcem

hiczilo

s

nebezpeí,

n-

které

nmeckého

nastolením

starosty.

»Starý byl už dost dlouho, sit

též novÝ,«

mže

to

ho majitele usedlosti, který pyšný na své slví

a majetek, nechtl uznati žádného

jiného,

zku-

bylo odpovdí jednoho zbohatlé-

zejména když pocházelo od

A toto raní bylo smrodatným obanskou ást le&i

sel-

mínni

inteligenta. i

pro ostatní

zastupitelstva a tak se stalo,

že Ostrava dostala prvního

nmeckého

starostu,

65

Nmc.

akoli na radnici zasedalo jen nkolik Teprve po zvolení nmeckého starosty mnozí se prohlásili za Nmce, kteí až dosud byli Cechy. Mezi nimi byli

mnozí, kteí pišli z Cech, kteí

i

eské

zakládali

Z toho materiálu

spolky.

rostlo

nmectví.

XV. nkolik

Uplynulo

mnoho zmn.

stalo se

rok.

^loukovou, otec jeho zemel ddictví. •í

tch

let

a

zfnechal

mu

své

Do vypršení lhty nájemní byly ješt

ale Vladislav

léta,

níkm

Bhem

Vladislav se oženil se sU

vi

ostatním spolunájem-

po smrti svého otce byl tak malomocnými

pistoupil na jich návrh a perušil smlouvu po vyplacení odstupného.

že

s

nimi

Rotschild a Guttmann byli nyní samotni; závody jejich u velkém rozkvtu, nové miliony mohli do toho investovat a tak z práce otce Vla-

dislavova

miliony

rostly

Guttman'n

a

Rot-

schild samy a bez piinní. Vladislav se vnoval nyní svému závodu vlastnímu, jám Ignatov ve Lhotce.

Nmectví na

obci

upevnilo se

již

úpln.

Jakmile otec Vladislavv zemel a Vladislav vy'stoupil ze

mnoho

svazku

s

Guttmannem

a Rotschildem,^

pešlo oteven k n!Smectví, eští úedníci závodní mli stále menší vliv;

obojakých

lidí

editelé

dování bylo advokát

ml

sice

byli

ješt

eští, ale

v rukách nmeckých,

již

vliv

tém

rozho-

nmecký

výhradný a germanisa-

ce natahovala své první drápky.

Pi

píští

volb

starosty nebylo již ani

e-

i, že by to mohl býti Cech a zvolen ilý, inteli-

6b

Nmec,

gentní

který dovedl svou ochotou

i

jed-

náním pitahovat mnoho a mnoho lidí na stranu nmeckou. Nmci aby se zabezpeili, zídili radu

nmeckých

škol.

A

eském národ

nikdo v

koná jeden

zde

nechápal, že se

proces

nejdalekosáhlejších

z

národnostních a že se zde ztrácí nepozorovan kus tla národního.

eská prve, až

spolenost ostravská sama nyní teruce svázány a nemohla se o ni-

mla

koho opít, pišla k poznání své národní dležitosti.

Eclož

cPíve

zcela

marn

nebezpeí, nobývali víry i tecT plány ric budoucnost.

na

a tvoily se

Teprve nyní starati se zaala veejnost o školy. Podailo se po zrušení utraquismu

eské dosíci

eských

škol

zabezpeili

dál,

ukazovali

dvry

reálku mli, kdežto starati o své

školy

Nmci

obecných, ale

všech

školství

si

eši

rostli

kategorií,

i

teprve nyní poali se

mšanské

i

stední. Vznikaly

myšlenky pro zízení stediska eského, pro zízení Národního Domu. Narodili védomí i nadšení t té dob rostlo.' Picházeli noví lidé

a pinášeli

i

povzbuzení.

Scházela jen osoba, která by národní práci organisovala. Mezi

eskými inženýry

dobí

národní,

pracovníci

nemohli. dr.

I

zavolán

ale

byli

nmozí

veejn psobit

sem proto eský

advokát

Chtivý.

XVI.

Na jám X. pišel jednoho dne z rána mladý hoch, práv ze školy vyšlý, a žádal, aby byl

61

«

uení. Šel pímo do kanceláe, kdež dozorcem Kubešem. »Co chceš synek ?« ne práv vlídn se na do

•pijat

setkal

se

nho

s

obrátil.

mne pijali do odpovdl chlapec.

»Chci vás požádat, abyste

uení*

s

pknou

Rubeš bos,

si

výslovností

zmil.

ho

mu

Líbil se

hoch. Byl

v šatech nejskrovnjších, ale istých, tvá-

í hubených

i

smufných.

ml pkné

oi výmluvné, srdené, na bylo na první pohled poznat, že je hoch dobrý a nadanýAle

nm

že to

—

»Jak se menuješ?« sJamroš Václav.

»Jamroš? To si synek teho, kery už u Das robil, ni?€ »Aao.c

na šacht

Rubeš se zamrail. Jméfno Jamroš znamenalo dnes už pro

nho nco

peného. Rubeš od

té

pobuujícího, nebez-

doby, co se stal dozorcem,

postrachem celého závodu. Byl pouhým

stal se

nástrojem závodního, Ostatní dozorci ho

stal se

nemli

slídiem, udavaem. rádi,

ponvadž pe-

vi

závodnímu, ztrpoval i hnanou servilností jim zamstnání. Na venek však inil dojem, že vše záleží, akoli skutená práce sviti na

nm

se

mu

ponvadž

nemohla,

nezpsobilý. obtížné, ale

Svovány

byl

byly

rzná pi pijímání dlník a

Že se Rubeš tak zmnil, jeho

se

68

I

to

žny. Ta za nho myslila

bylo a ta

mén ohlaj.

piinmu vše

dlat a jak má smýšlet i jedsvému pobožnstkáství ho nauila. Stal

vsugerovala, co nat.

práce

tím více vlivné, jako

šování, dobrozdání

ním

k vážné práci

mu

povrivým

má a

náboženským fanatikem.

—

smru

Zena jeho nemla v tom kou proti

nom

mu

Stále

práci.

na

dívjšku pánem že není jak

jí,

s

ním

vel-

poukazovala, že

to

je

má dkovati jeona mu to vymo-

a že to druzí;

(i

dlila.

A Rubeš vku,

tyicátku svého

pekroil

jak

byl už jako

jeho žena. Tak

ho žena

si

zpracovala.

Žena ho

aby

též nauila,

byl úslužným a dlal se co

vi

tm,

ným.

má

co

—

K tomu

vi

pedstave-

nejpknjším a hrubým a nelítost-

ným

pod sebou,

se velmi hodil.

A

protože zejména

malikým

a poslušným, chtl si to na druhé stran nahradit,. ^a když mohl, ukázat pána, tam uml rozkazovat za deset. Panu zá-

doma

byl

vodnímu

práv

se to

líbilo.

Ve vdomí svého úadu oboil va,

když

se k

lepší city

v

nmu

nm

se

na Václa-

by na dootcem

pihlásil. Ale náhle, jak

zvítzily.

Vzpomnl

si

t)u, kdy sem pišli spolu na šachtu s Jamrošovým. Vždy to byl jeho kamarád a nmoho spolu prodlali. A ve vzpomínkách se mu otec

jeho zcela

jným

bhem

jeho žena

let

jevil,

m

nežli jaký obraz o

mu

»A co znáš eše?« už vlídnji, ba srdenji.

»Dobe díval a

s

si

nm

utvoila. ptal se

vzpomínám, jak

hocha Rubeš

jste

k

nám

cho-

tatínkem hovoil.*

»No a

kajsi byl až do

»Byl jsem u

vilejška?*

známých za Rožnovem. Tam

když byla jsme se pesthovali s tetou, mocna.* »A jak je ji?« »Už zemela ped temi roky.«

ne-

69

»A

No a

ty chceš byt

lubi se

havíem

tvj

jako

tatik?

to?«

ti

»A'no.«

jistého,

ním.

1

nemohu nic eknut muším o te vci mluvit s panem zavodpopoledu a potem, ti eknu co a

»No

víš

synku vil

ti

Pí

jak.«

ho

Chlapec odešel a touha

táhla,

aby se

podíval do kolonie, na domek, kde své prvé dtství

pežil a kde vídával svého

otce.

už nepamatoval, ale otce ml stále ve vzpomínkách. Ml ho vždy na pamtí, jak živ hovoil, jak rukama rozkládal, svým u-

Na matku

se

klidnným hlasem

jiné

pesvdoval.

Václav chtl vidt nejútlejší

dtství

kde prožil své

ta místa,

a kde

žil

se

svým otcem

í

tetou Pavlínou.

Zatoulal

pímo

se

ze šachty do

kolonie. Již

vidl zahrádku, kolem níž se prohánl, a schdky, na nichž otec obyejn stával a s ostatními hovoíval. Pohlédl do vnit. Pes otevenou pedsíku vidl do kuchyn. Netroufal si dovnit.

Ale už z venku vidl, jaká

to

zmna. U

nich bylo tak útulno, istotno. Malé hnízdeko, ale milé a teplo bylo v

nm, aspo

v jeho vzpo-

mínkách. To, co dnes

tam

spatil,

bylo zcela jinak,

vzpomínal na svj rodný domek^ Sedla tam jakás žena rozcuchaná a kolem ní po zemi se kutálely dv špinavé dti. Postel špinanež jak

si

vá, neuklízena, vše roztrháno a rozházeno, pod-

laha

neunáyta.

Nepíjemný zápach odtud

cházel. Jak jinak

70

tam vypadala za

nich.

K

vyne-

zmn'na kuchyka, rok jich rodina.

poznání byla dlela

nkolik

co s

ním bude, do eho

Václavovi

plot

mu

bylo

najednou

ve kten^ pro-

Nevdl,

úzko.

vní

na zahrádky a ekal,^ až bude poledne. Bylo Usedl z

jde.

do pláe.

nemaje lovka, k nmuž sedl te na výklenku plotu u svého rodného domku, oekávaje, že ho každou chvíli nkdo vyžene odtud, že sedí na cizím. tipln

by se

opuátn,

obrálil,

Sndl kousek chleba, jímž ho vypravili domu a netrpliv oekával, že se dostaví do kanceláe, aby zvdl, bude-li pijat na šachtu, z

nebo ne. Dostat se na šachtu, kde jeho otec praco-

dtského pojímání nejvelejší

val, bylo dle jeho

jeho touhou a v jeho

pomrech

též spásou.

<

mu

Nebylo nikoho, kdo by

nho nebylo dostal z pomr, Sotva

jinak poradil a

též jiného východiska,

pro

ve kterých

trnáctiletý,

aby

se

žil.

ale

poznal

jiží

hojn

tíhu života.

Útrapy jeho zaaly od

zemel

otec.

té

chvíle,

co

mu

Teta Pavlína protloukala živobytí,

jak mohla, jen aby hocha zachovala. Praním vydlala denn nkolik grošík, ale to stailo sotva na chléb. Bydleli ve sklepní místnosti, kde chadli oba ve špatném vzduchu a pi chudé \-ý•živ. Pavlína pepínala své síly, jak mohla, až kone&n vysílila a nemohla pracovat. Jen že-

brota jim zbývala. Poslali je do jich rodné obce na Valašsko, tdež Pavlína brzo zemela a Václava vzal jeden statká, vzdálený píbuzný, za pasáka.

71

Václav na pasekách valašských trochu po-

Ve škole tamjší prospíval znamenit a

okál.

se z

stal

nho

horlivý

tená.

Jakmile se dopídil, vinul se z žil

nho

etl

ji

hltav a vy-

myslivý, snivý hoch, který tou-

po vzdlání.

Nebylo však lovka, kdo by se o jeho vzdlání postaral a v jeho mysli vyvinula se pá ní dostati se aspo do Ostravy, na ta mís'ta, kde otec pracoval.

Z dtských vzpomínek sli,

mu

tanulo

na my-

jak otec jeho ítával noviny, knihy a tudíž

snil

o

tom,

píležitosti k

aby co

Ostrav bude míti dostatek vzdlání a že sám se bude snažit,

že v

"nejvíce toho poznal a

zvdl.

Jakmile vyrostl ze školy,

rozlouil se s

dosavadním svým hospodáem a odjel do Ostravy. Na cestu ml uspoených nkolik zlatek, hospodá mu pidal bochník chleba a tak ho vypravili do svta.

Rubeš mohl Václava pijmouti hned. Potebovali nových

dlník

stále

všech kategorií a

hochy pijímali hned beze všeho. Ale pece chtl promluviti díve o tom se ženou. Pišel dom k obdu a oslovil ženu: »Víš co je nového?* takové

»Ni

robit

tata.

lika.«

72

—

nic

sem

neslyšela.*

—

—

chce jíst Václav »Synek Jamrošuv ku nam na šachtu.*' »Ten bainkart? Dy to bud cely jako jeho Takový izmael!* »Didi, dyt to je synek a ien nmože za ta-

»Enom moc nemluv, bo

može byt do-

co

brého z takového Jaxiirošového synka. Ale rada bych ho tež uvidla jak vypadá, tuž pive ho

k nam.«

V Rubešce

se probudila

davost. Pedstavovala

a tšila se

hodn

v duchu

pirozená zv-

její

hodn zbídaeného

ho

si

že

'na to,

jí

to

bude

jakýmsi zadostuinním, ponvadž nikdy neprorokovala

mu

nic dobrého.

Rubeš, který pece nechtl nechat chlapce "na pospas osudu, chopil se té píležtosti. Vi-

dl ho na

když

kolonii,

Rubeška »Tak ty deš

možná

dom,

šel

ho peliv

si

ten

si

i

zavolal ho-

nim k obdu.

cho, aby pišel k

pemila:

Václav Jamrošuv? Ty bu-

trochu lepší než ten tvj

Hocha zarazila

odpovd

dlužen.

dtských

let

tatik,

co?«

otázka a zstal na ní

tato

dosud

Neznal

nepamatoval

si,

Rubešky a

jaký byl

pomr

z je-

ho otce k Rubešce.

Bylo

to pro

mírní. Jeho otec

nho mu

první

nepíjemné

zkla-

ideálem a taková nešetr-

jbyl

ná poznámka Rubešina se ho velmi bolestndotkla.

Bezdky

vytušil,

hrávala historie, které

mezi

že

obma

se

ode-

on stává se jaksi dal-

i

ším úastníkem. Pomyslil

ihned že ani zde nebude jeho

si

driha laK piijeniná, jak

si

pedstavoval.

Obd u Rubeš pia radji by byl búh ví kde.

Byl zmaten tím vším. padal

mu hokým

Na r^né otázky

sotva

Rubeškou ml jakýsi ped 'njakým zlem. Rubešovi

stísnné

odpovídal

a

instinktivní strach,

poínání

ped jak

chlapce po-

73-

važovali za skromnost a stávali se hochovi jaksi naklonni. Rubeška si ho dobe všímala. Vi-

dla v

nm

n

tlo;

vých oí

v^^padal

—

ztrápený, ale byl

pk-

nho pkné

mla-

tvá zahndlá, pkných tah,

jíma-

vyvinovalo

rostlý,

dické

hocha, jež z chlapectví pechází v

Teba

jinošství.

to

se z

nezstalo na ni bez úinku.

žen%ost jíž ona vždy podv ní probudila. Mládí Václavovo psobilo na ní dráždiv až nepirozen. Její

stárnoucí

léhala, se

Vymanila se

v mysli postava jeho

jí

otce,

ješt z doby, kdy byl svobodný, a kdy se na

nho

obracely zraky tolika

beška posílala pro ka.

Jamroš vždy

jí

nho

nmu.

— Ted ješt

tvá pi vzpomínce na

krev ve

a kdy

i

Ru-

opovrhoval což v ní vyvo-

lalo slepou zášt proti jí

dvat

svého starého nebožtí-

vbhla

tu dobu.

Václavovi bylo úzko, když v tom okamži-

ku na

mu

nho

Rubeška pohlédla. Ty oi zdály

se

hrozny.

Oddechl si jako pták z klece puštný, když po obd dostal se odtud ven.

»N'nchme

teho synka tak,« pravila Rubeš-

ka k muži, když hoch ho.

Udláme

držíme a

o

odešel, »postarejme se o

n-

dobry skutek, dyž ho trochu pi-

nho

se postaráme.

Za jedno ta

se

trochu staraí, aby byl tež po kestansku vycho-

vaný, aby nepišel na tu cestu jako starý Jamroš.

Synka

nch pijmu

Nmame

na šachtu a može meš-

žádných dti a sem už bezteho stará a synek takový se doma dycky zejd a trochu mi tež pomože. Dyby se dostal do jiných ludí, tak z nho nebude nic, schacharil by se.« kat u nas.

74

Rubeš neekal od své ženy tolik velkomyslnosti pro hocha Jamrošova, ale nejsa zvyklý pemýšlet, považoval to za pirozené. Odpoledne, když chlapec pišel do závodkanceláe pro zprávu, sdlil mu Rubeš, že je pijat a že bude po dobu uení bydlet u nich. Sdloval to chlapci jako velké vyznamenání, jehož si musí teprve zasloužit. Hocheni zatásla ta zpráva. Cítil podivný ní

záchvv bázn. XVII.

Druhého dne Václav

dol do

prvé se dostal

»zicherku«,*) tžní svezl vedli

již

do práce. Po

Do ruky

dostal

velkou rychlostí

ho

tam s tlupou ostatních haví ho až do úzkých chodbiek, kdež se

za-

dol

klec

s

a

balo uhlí. Nedostal z práci.

šel

šachty.

Jen kutal

poátku

píliš

ru-

namáhavou

uhlí.

Václavovi bylo vše neznámé a nové, ale

nepekvapovalo ho to. Celkem byl rád, že se dostal k poátkm svého životního povolání, všeho

si

dobe všímal

a pojímal vše s velkou o-

pravdovostí.

pidlen, již neznali jeho lidé. Ze starších, kteí v dobách otcových tam pracovali, bylo jen nkolik. Celá ada z nich se pesthovala, nebo po stávce byla vypovzena, takže bhem nkolika let se úpln vymnilo mužstvo na dole. Horníci, jimž byl

otce. Byli to

úpln

noví

Teprve až Václav po prvé šicht vyjel nahoru,

setkal

se

s

nkterými staršími horníky.

Nez'nal jich sice, ale oni

si

vyhledali hocha, by

hornický kahan.

75

poznali

syna Jamroše, na njž ješt po létech

vzpomínali.

Od teh

svém

Václav, o

slyšel

zcela

otci

mluvit nežli co slyšel od Rubešky. Nejkrásnjší vzpomínky vykládali hochovi a po-

jinak

vzbuzovali ho, aby následoval svého otce. Václav

sliboval

tím rozradostnil a

se

si,

že bude následovat jeho.

Když odcházel

vidl Václav, že mezi sebou rozdá-

ze šachty,

horníci jakmile zašli stranou, vají

si

du* a

noviny. »Rovnost«, »Svoboda«, »Hlas j.

mly

Každý zevíral

horník v umazaných rukách

z

noviny a hltav

dostati se k

tm mu

havíe, aby

by

mu

se

se odvážil

»Pjte mi Roznáše

též

se

si

Nebyla

je.

na

se

Ml

starší

obavy, že

nebo odbyli.

vysmáli,

Konen

obrátit

pjili noviny.

jemuž ješt nkolik

vin,

peíst

a si

ro-

Václav toužil

etl.

je

novinám

lehká vc. Netroufal

to

li-

název.

a šel k roínášei no-

exemplá

zbylo.

noviny« prosil ho.

na

nho

usmál. »Umiš

aspo

už itaf?« »Ja už jsem

doma moc etl

rád

a

jsem

et].«

»Tuž

tu

maš!«

Václav schoval noviny pod kabát a zabhl s

nimi až za kolonii, aby

ísti. ní

Noviny

noviny,

vdomí

mly

které

je

mohl v

tajnosti

pe-

více ráz letáku. Byly to prv-

do revíru docházely

tídního stanoviska.

a šíily

V plamenných

bar-

vách líily odpor proti kapitálu, státnímu zízení. Zamstnavatelé i pedstavení byli líeni jeko vydiduši, lidé bez cit i srdce, kteí dl'

níka jen využitkují a z jeho

76

mozol

tyjí.

Václav dosud nic podobného necel I a zpchaos. Nerozuniél tomu.

sobilo to v jeho mysli

Pedstavoval si hornický život zcela z jné a nyní te o takovém vykisfování

stránky

—

Vzpomnl

jeho.

vory svého

na mnohé poznámky a ho-

si

mnohdy

otce, jak

ieprve nyní

trpce si stžoval a

vysvtloval.

je

si

Václav etl dále. Najednou spatil jméno Pod titulem »panskÝ dráb« byl vyliován

Rubeš.

Rubeš jako nejvtší nepítel a pronásledovatel horník, bylo mu tam vyhrožováno a vyzýván byl, aby ve svém ádní proti dlnictvu ustal.

etba uritý ale

vzbuzovala ve Václavovi jakýsi ne-

pocit.

cítil

v

spoluboje,

Nevdl

sob a

má-li tomu

vit

nebo ne,

vnitní hlas, který ho volal do

který

pesvdoval,

ho

ností jeho je souhlasiti a pracovati s

že

povin^

utlaova-

nými.

Ve své mysli nezkušené pedstavoval si v rzných barvách, ale nevdl kam jíti, na koho se obrátiti, komu viti. to

Konen

jeho padl na další lánek. k zízení dlnického vzdlávacího spolku. To ho jaksi uklidnilo. etl, že hornictvo se musí spolu scházet, vzdlávat se, pouovat a potom že s nim se nebude tak zle na-

zrak

iBylo to vyzvání

kládat.

]e

Vty ty etl s nejvtším pochopením, hltal pímo a tšil se, že zde najde píležitost ke

svému vzdlání. Když pišel dom, beškou,

Rubeška

hned ze šichty

A

mu

je

na

dom,

ml

nho kde

první výstup s Ru-

spustila, byl,

pro

kde se

nepišel toulal.

spativši v jeho kapse noviny, vydrala ven.

17

—

»Aha

vci se

Ja

tuto je!

No

itaf.

to

bud

z

ti

dam

tebe

'nebude trpf. Pro takého synka

ti

Tob eše

noviny.

bezbožné

také

pkný

ptáek. To

eše nesu

modlitebni knižka

pati

a

nic jiného, ty nedobrý synku. Ja vidím, že s te-

bu budu

mt

enem trochu

abys mi nechodil

vidani,

dožiry, ale to s

takýma

po-

ti

vcma

do

Muj chlop ]e starý lovk a nic takého neita a žije chválabohu dobe, a ty už zainaš také socialiske noviny itaf. Ja sem pochalupy.

vídala, že ty budeš cely tata.

Enem

hled, abys

tak neskonil jako un.«

Rubeška už vycítila, že hocha nejvíce rakdyž takovým zpsobem mluví o jeho otci,

ní,

a proto trpko.

za to

ei

úmysln

toho

použila.

Václavovi

bylo

nemukl k její ei, tím více byl odhodlán práv opakem její Rubešky

se bál a ani

se ídit.

Rubeška noviny hned

spálila, aniž

do nich

nahlédla a pinesla hochovi nkolik knížek, které

mla

z fary.

»Byl

to

»NebeskÝ petrklí«, »Psaní Panny

Marie* a pod.

si

»Tu maš pkné vci, kee su pro itajU

tebe.

To

*

doby spadají první pokusy horník Do znovu se sdružovati. Po posledních nezdaerých pokusech stávky, které vypukly po rz'nu na mnohých místech a všude mocí byly poacny, následovalo nkolik rok pro horni-itvo velmi neutšených. "^ Hornictvo bylo zdeptáno, odvážnjší lidété

vypovzeni, V7máhala a bída

byli

78

stále rostla.

ostejší

persekuce se

A nikdo si "netroufal ozvat se. Každý; trpl, pracoval denn bez hlesu dvanáct hodin v erných drách, tuberkulosa se vzoiáhala. Cím hOc se hornictvu vedlo, tím více oddávalo se alkoholismu

a

ztáplo

tom svou poslední

v

energii.

Útchu nalézali v asopisech, které se zaaly v revíru šíiti. Tajn se rozšiovaly, ponvadž každý, kdo byl udáván, oznaován lahán k studu, jiak

Tlfistižen s

tmi

nebezpeným

asopisy, byl socialistou,

vyšetován etníky a obyejn

práce propuštn.

z

Hornictvo v nich etlo o rovnosti obanské, i

proletá

spojení veškerého dlnictva a

a

j.

psobila a ím více mu bylo zabraováno ve tení asopis, tím více se po tom pídilo. Staí, mladí, ženy, muži všichni etli. Kdo neuml íst, dával si noviny pedítat. Socialismus pipravoval si pdu mezi hornictvem, otázka dlnická stavla se do popedí, tídní vdomí poínalo se jevit mezi hornictvem. Hesla tato na

nho mocn

—

»Spojme se!« volalo Hnutí

to 'nebylo

cialistickém

se

uvdomlé,

na všech šachtách.

njakém hnutí ei. Touha

o

nebylo ješt ani

zlepšení stavu, po

pomr

náprav

se

so-

po

všude u-

jímala.

Hornictvo samo dostaten vzdláno k nesly se

smrem

si

vzdlávacího, z

nhož

disko

Horníci

hornické. a

že

není

proto prv^ní snahy

po vzdlání.

Pikroeno k zízení

krejcary

vdomo,

bylo

boji, a

zakoupili

se

si

dlnického

spolku

vy\nulo první steze

své

mzdy

skládali

slušnou knihovnu,

ili mezi sebou noviny, které

se

ší-

vášniv etly.

79

Spolek ovšem nezasáhl svým vlivem na všechno hornictvo. Z každé šachty bylo tam jen nkolik nejodvážnjších a uvdomlejších lidí. Brzo spolek stal se trnem v oku všem. zá-

vodm

nmž

úadm.

i

bylo známo, z

rostlo

A

Moravy

i

Každý byl proskribován, že

je

o

len

ve spolku. Ale

ze Slezska.

tím se stalo, že spolek se

stal

stediskem

veškerého života hornického v revíru. Hornictvo se

na

nj

obracelo se vším a ze spolku se vy-

vinovaly základy hornické organisace. Ve spol-

—

ku projednávaly se ovšem tajn mzdové, pomry na šachtách a j. Socialismus, který ly myplích

—

otázky

dlnictva

doby oznaován byl nejvtším zlem, hlásil svj píchod, zjednával si pdu, nabýval uritých forem.

již

dlouho tkvl a který

té

XVIII.

V

hornictvu

znovu velo na všech

stra-

nách. Obi»ovský fen kolos hornický v klidu tak pravidelný, ovládaný jako obrovské stroje mezi

ním pracující pouhým znamením zvonku, by náhle zachvácen byl horekou.

jako-

Vše cítilo útlak, všechny tísnila tíha osumocn. Též vlivy z vní psobily na Všude slyšeli velká hesla sociální rovnosti, zprávy odjinud vyliovaly velké mzdové boje mezi kapitálem a dlnictvem. I dlník ostravský poal zvedati hlavu svou.

n

du.

Hornictvo se^nesmlo scházeti veejn, za to

tím více scházívalo se tajn. Již dole v šach-

t

seskupovaly se erné postavy; každou chvíli

jinde byl

mile

80

hlouek horník, který

nkdo

pozvedl kahan, aby

se rozbhl, jakje

poznal.

Pes

nahoe nieho

den nebylo

Za

v

pozorovati,

když horníci odcházeli z noní šichty, bylo znáti na nich mocné pohnutí. Tlumené hlasy, prudké pohyby. Blikavé plameny kahanc poskakovaly jako bludiky z místa na místo, dle toho, jak havíi se jen zamlklé postavy.

to

noci,

pohybovali.

Nebylo domku na kolonii, kde by se nerozmlouvalo o pomrech. Nové nadje se tvoily.

Zejména

povzbuzovaly

ž€?ny

Mnohý muž pinesl za msíc zlatých,

muž(e

nkolik zlatých

jiný o

k odporu.

dom

výdlku 20 ali málo

více,

kdy pevyšoval výdlek 30 zlatých, a tu zejména ženy cítily nedostatek, ponvadž s tmi penzi musily vyživit celou rodinu mnohdy až desíti-

i

vícelennou.

Motyka

Horník

pišel z

noní

šichty do-

m.

Žena už byla vzhru. Pipravovala mu vodu k mytí a vaila snídaní. Motyka pišel dnes pozdji dom než obyejn a žena se ho ptala

po

píin. sme se trochu mezi sebu, co buDyf to už nlza vydržet, a furt je to

»Radili

dm

robif.

Dy

horši a horši.

teti

naš zarobek

je

žebrácký

grejcar, není to

už ani na slanu vodu a

de od raná ná, nni možná,

do veera a žáden

se

nmá

lovk uzna-

aby to šlo tak dale.«

S tym nlzai 'nic zahradit, na ty naše dcka. temu co da ješf. Už su tak

»Je to pravda. co vyrobíš, Je jích

pt

enem a

nm

se podívej

hladem zmoené, že to poslední bodej nam z teho vyžije, ruky chudrka ma cele jakeší pokivené a nohy tak samo, a cele, tlo je cele nemocné, a myslím, že z íneho to nbud, enem že nlza temu daí lepší poješf, furt to kafe a

81

kusek teho chleba, na jiného nzbyva a dost pro dti. Na inšeho to nstyka.«

Motyka

m

»Enem nic

nevim,

pst: »Už

zatal

Bud

jakýsi konec.

to

nni

muši vzat nbuj.* vam už dávno to

lepši, nic se stará

Ja

chalkej,*)

bo vy všeci chlopi

st

jednaci. Furt

se schodit a furt se radit, ale abyste už tež co

vymohli, nebylo ešt slyšet. Tla je vas a furt nic. Dybyst se enem trochu opeli, tak už dávno bylo jinai. Nni možná, abyste enem deli

všecko se nemohli ani podycky plné huby na schuzach a na poradách, ale jak do eho pid, tak dosta-

jak

Adami a za

adn

skovat

nete strach a

sDyí

to

Mát

naješt.

to

se.«

nbud. Pokáme ešt My sme už na všeckych šach-

už dluho

do prvniho mája. tách domluveni

a všeci suhlašu

s

tym.

Letos

budeme svtit prvniho mája a tam podáme chceme. Uvidíme, co to

nam na

to

co

odpovju a dyby

nevedlo k lepšímu, zastavíme všeci na všec-

kych šachtách

robotu.-x

»Pani o tym už oši

mušu

šnupaí, bo tu

chodu z raná, v poledn a veer šandai.« »Byli u nas?« »U nas eše nebyli, ale vidla sem je

jist

do Zezuly, Bilskeho a Hrubeša.«

»A co

chtli,

nviš?«

»Oni chlopi nesu doma, su na šicht, tak enem s robami trochu tak mluvili a vyptávali se po mužach a kaj byli v nedlu, a co dlali vera,

esli

nebyli na Jakeši schuži.

hledali Jakeši kartky.«

»A nviš, *)

82

esli našli

umiruj.

co?«

Potym tam

»Ale

kaj!

My

roby sme

chytejší

trochu

než vy chlopi. Jak uvidly, že jidu šandai ku kolonii, tak co bylo v

chalup, všecko skovaly.

Ja sem tež ty noviny a ty kartky potisknuté všecky zakopala v zahrádce. Nch se jidu a hledaju!«

»Naraz máju o nas takovu

lovka

by

zabilo, lebo

to jich ani nehne,

zejdm

že se

aby

vi co

Dyž

chodili.

Ale dy-

starosí.

mu buh

se stalo,

se

dovu,

ku schuže, tak šandaruv

kaj

hned jak mladých myši. Ale npomože.«

to

je

všecko jim nic

Mezi tím se probudily dti. Tri spaly na kam si nyní lehne po šicht otec. Druhé dv spaly s matkou. Nejmladší z nich, tyleté, mlo anglickou nemoc, která je úplné znetvoila. Dosud se nemohlo postavit na nohy. Páte, ruce, nohy úpln byly zkrouceny. loži

otcov,

»Nbyla

si

s tu

dvuchu u

dochtora?«

»ByIa sem.«

»Co povdal?« »Že z teho može

bud že

je

chybná. pro

Mam

u moc

vyjišf,

ale že

dycky už

Tu moc

ju poslat kaj do rodiny.

nzdravo. Kvartyr

viliky a tu pry nikdy z teho

mam

nvyjd.«

Otec tžce povzdychl. »Daí

dvuchu pry

ekne, ale kaj?**) Naša rodina taková mrzota jak my.« to

se lehko

Ostatní dti už se toily kol matky.

jim dala snídaní, v

je

Matka

modrém smaltovaném hrne-

ku kávu a kus chleba. Je to výhradná strava hornických dtí. Málo kdy dostanou nco jiného k sndku. Káva

*)

kam?

83

byla pouhý odvar

»Z

kafy

té

trochou mléka, jen k vli

s

ohátá voda.

chuti, jinak to byla

nam dti

nvyzdrav.iu,« podotkl

otec.

»Na maso nstyka, spm

Když dti odešly do postele,

rada,

—

chleba maine.«

aspo

že

školy, otec ulehl do

a matka se dala do úklidu.

XIX. Hnutí hornické šlo

mimo

ostatní

veškeré

spolenosti. Nenalezlo nikde pochopení, tím mé-

n

podpory.

O

dlnictvu, v

nmž

se

probouzelo cítní

sociální, tvoily se ve spolenosti

nebezpeném a nikdo

mu

každý v

znáti,

nm

pedstavy,

ja-

nechtl k nvidl nebezpeí pro ve-

ko o živlu

se

ejný poádek. Spolenost eská vlastn se tvoila. Z dívjší spolenosti ostravské, která nebyla ani eskou, ani nmeckou, a kde jednou dominoval živel eský, po druhé nmecký, tvoily se dv

oddlené spolenosti, eská i nmecká. Na nmecké stran byl živel obchodní, vrstvy kapina eské úednictvo, živly živnostenvenkovské a zbývající ásti obanské spo-

talistické,

ské,

ípl^iio.sI,

které se stále více

tratily.

Národnostní nadšení planulo v adách eských. Byla

na nichž

to

doba velkých slavností národních, mnozí a mnozí picházeli k v-

tepr\'e

domí svého ešství. Velké plány tvoeny

i

vel-

ká obtavost panovala u každého, kdož do es-

kého tábora se

84

hlásil.

•

eský

ztrátu,

kterou utrpl, když kapitaliovládli 0-

Rotschild-Guttmann

skupina

stická

jak by chll paralysovati ho-

živel,

spodáskou

poal prudeji žít, hlásil se k životu, domáhal se svých práv a obtav se vnoval všemu, ímž by pispti mohl svému upevnní stravsko,

i

rozvoji.

V tom

nadšení konány pípravy pro vystastediska dstojného, poádány sbírky pro

vní

mštanské

školy

i

stední.

Spolenost se

více koncentrovala, vzmáhala se

Z poátku

byli

i

stále

rostla.

stediskem jejím nkteí eš-

inženýi, kteí ješt z dob otce Vladislavova nosili v mysli myšlenky národní práce a nyní

tí

je

pozdji pidružili

realisovali,

se

k nim

i

jiní

pracovníci.

úpln mimo. Mezi ním

Ale dlnictvo stálo a

byla propast, která se ne-

eskou spoleností nýbrž

užila,

stále

více šíila.

zde nebylo, ba naopak

odpor

kapitálu,

byli

téie

dob, jakmile

Odpor a

pojítka

spolenosti,

ele

n

Žádného

více rostl v dlnictvu

tím se i vzmáhal proti zejména eské, v ijejímž závodní úedníci a jich pedstavení.

proti

ostatní

ím

proti

mKfáctví pevládl dlnictvo v se poínalo uvdomovati tíd-

sociáln.

,'

XX. Hornictvo nedokalo se

prvního máje, na chtlo proklamovat své požadavky. Stávka vypukla o 14 dní díve.

nmž

Více nežli

nahodilá

uvdomlý

píina

stávku

v^Tolala,

postup. Kázání faráe v kostele

na Polské Ostrav bylo bezprostední píinou.

85

.

Slova

jeho

kazatelny

s

pobouila

pronesená

veškeré hornictvo. Kostel byl peplnný hornictvem, kteréž pln se zúastovalo náboženských výkon. Staiký fará peetl evangelium a kázal a

dnech zasvcených Boha a brzo pešel na

to,

že hornictvo chce letos slaviti prvního kvtna.

Zrazoval od slavení prvního kvtna,

ponvadž

rouhání proti Pánu Bohu. Jenom zasvce-

je to

mohou

né svátky se

svtiti a ty

má

stanoviti

právo církev.

Potom

promluvil

prašivých

o

ovcích,,

a nabádal vící, by

ostatní horníky

které kazí

své pedstavené a zamstnavatele.

ctili

Na

faráe odpovdlo hornictvo aby pan fará sloužil na 1. kvt-

kázání

tím, že žádalo,

n

na za mši polní za dosažení osmihodinné doby pracovní.

Fará, jehož fara byla pod patronací majitel dol, odbyl deputaci hornickou a oznámil pípad na editelství. Výsledek byl, že tknut a

ostatní

vdce

propuštni

z

deputace byl za-

zrušeno

ohe

propukal na všech místech.

do! nejvyšší

Píští nedli

pesvditi,

nictvo

optn že

se

Hornictvo

práce.

bylo

míry.

Doutnalo

to

a

snažil se kazatel hor-

na

doslalo

špatnou

cestu.

Slova

ohe ven.

s

kazatelny

rozplamenila.

—

Návrší, na lo

nmž

stojí kostel,

nepehledným davem horník.

kostele,

86

hornictvo

rozjitilo a

Vše se vyhrnulo z kostela

peplnno Kteí

by-

byli

v

nebo naproti v hostinci, všichni vyši

silnici. Se všech stran pišli ostatní homíei, kteí vidouce shluk, pidružovali se.

na

Celý dav nkolikatisícihlavový dlouho stál kolem kostela hluící a bouící. Nikdo ho nemohl rozehnat. Policie byla nepipravena, pon-

vadž tak náhlé propuknutí odporu nikdo neekal a dav stal se pánem okamžiku.

Njakou dobu si

byl

vdom

se

nehnul

místa, jak by

z

aniž by

jen svého množství,

v-

dl, co poít.

Na nkolika místech jako prskavky propuei, výhržky, nadávky, každý výkik z

kaly

ostatními a jako temné hu-

da\Ti sesilo\'án byl

ení hromu

davem.

vlnilo se

Nikdo nedával direktivu, nikdo nevelel, náhle však jakoby veden instnktem hnul se celý

dav a dal se ku

mstu

do posledního místeka

silnicí,

kterou vyplnil

do nedozírné

vzdále-

nosti.

Nikdo klásti

si

dav

netroufal

zastaviti

nebo

odpor.

V srocení

mst

už byly

dlnickém

i

zprávy

o

obrovském

nastal poplach. Lidé

zaví-

domy a krámy, okna byla zadlávána. Nikdo nevdl, co se bude dít. Báli se loupeže, krádeži. Zprávy se šíily o zbrojení horník a kažrali

dý jim utíkal z

cesty.

Masa hornická byla však klidná. Pešla námstím, kteréž úpln zaplavila, táhla dále hlavní tídou k jamám Karolín, Šalomoun. Neinili

dojem

pobuující,

naopak

imponovali

klidem. Obklopili vchod obou jam, zaplavili ulici a zastavili veškerou frequenci. ást z davu vešla

dovnit.

»Nazdáár« prolétlo ústy tisíc.

^7

pot

»Sudruzi, všeci

Pry

Nch

robit.

Na

stávka

žije

pracovalo,

bylo

A

i

!«

Jako

už

veškeré

domk

elektrická

rovnž

dnlictvo

z okolí jednotlivých

ostatních

my.

jim. Fuj.

jednotlivých jamách, pokud ten den se

poboueno. nií

nama! Stávkujeme. Nebudeme

s

Hanba

kapitalistama.

s

jam, z kolo-

všichni byli už kolem jájiskra

prolétla

zpráva

o

stávce.

Nebylo

teba

pemlouvat,

teba

nebylo

pesvdovat. Všichni

k

pidali

se

Nkteí sváten

stávkujícímu davu.

obleeni, pipraveni do koste-

la, jiní neumytí, jak pišli z práce, v dlnické halen. Nikdo nevidl jednotlivce, jen dav exi-

stoval,

jako jedno tleso, jedna vlna, která str-

huje vše sebou.

Jako erná lavina, která roste každým

kamžikem, zasáhl hornictvo strhl

s

dav všecky jámy a

o-

všecko

sebou.

Dav byl nopthledný.

ím své síly.

více

dav

Pvodní

rostl,

tím více

fiyl

si

vdom

elementarnost pešla v sebe-

vdomí. »Sudruzi,

nam

nmože

se

'nic

stát.

mušime stávku vyhrát. Všeci sme v kup.« va ta tanula všem na mysli. Picházelo hornictvo

i

odjinud.

V

My Slo-

zástu-

pech se pidružili horníci z Pívozu, z ostatních slezských

i

moravských ddin.

Ticet až tyicet

tisíc

Všeci do Vítkovic

!

hlav poítal dav.

Hurá do Vítkovic. Do

verku pro hutniky« ovládlo heslo.

Ve Vítkovicích byl dav pijat stejn radost-

n 88

jako na všech šachtách.

I

lo

vítkovití

pidali

hutníci

Od žhavého a

jícím.

prchali

celou iich bytost

se ke

stávku-

tekoucího železa, jež sžíra-

houfn a pidávali

se k davu.

Nikdo

si

dosud nebyl

se vyvinou, ale sílilo je

vdom

vdomí,

spolen

a že všichni povstali

jak

pomry

že je jich tolik

v jeden okamžik,

v jeden šik. Byla to povznášející chvíle a každý

vdom

si

byl

a vítzství. Tento nepipravený, ale mohutný projev dlnické solidarity otásl celým Ostravskem. Nikdo netušil, že v tch udeptaných lidech bez

vle

jistoty

je tolik síly,

odvahy

i

odporu.

pípravy ke stávce zaaly teprve další dva dny. Sotva první paprsky slunení pronikly, všude srocovalo se dlnictvo. Kolem kolonií a šachet bylo jak v úle. Vlastní

—

»Zaden nesmi

jist

do, roboty !«

nucovaly

si

a vy-

Na všech jámách

oteví-

zastavení práce.

Šlo to bez obtíží. rali

Byl prvni

jám

povel a davy táhly znova od jámy k

jim brány, nikdo

houfn k

je

nezdržoval a horníci s^

Kde pece njasama správa závodu poruila, aby vyfárali ven, v obav, by nedošlo k boulivým projevm.

pidávali

ké procento

sjelo,

stávkujícím.

tedy

Pánem

revíru stal

Bhem

píštího dne pijeli zástupcové vlá-

dy. Okresní hejtmanové,

se

na okamžik

lid.

úedníci horního

revír-

ního úadu. Byli

shromáždni v kancelái

hr.

Wilczka

na Polské Ostrav. Jakmile dlnictvu donesla se*^ zpráva o tom, veškeré davy hnuly se tím smrem a obklopily budovu kanceláskou.

89

»Chceme osmihodinovu

šichtu

zlepšeni vdynkul*)

Máme

u

Nebudeme

ani na chleba!

huelo

z

robit

zadarmo!*

davu.

Státní funkcionái z

své

Žaame

1

hlad! Zarobky nsta-

incognito.

poátku chtli udržet nemnila se, ba

však

Situace

naopak nabývala stále napjatjších tváností. Všechny vchody budovy byly uzameny, ckna zadlána. »Kaj su?

Gemu npidu ven mezi

nas. At

Držu enem s uhlobaronama. Tych se oni dycky zastanu proti zedenym ronas

vyslechnu.

botnikum.*

Byly obavy, že stávkující vypáí dvée a vniknou do vnit.

Konen se otevely vrata a vyšel z budovy v uniform okresní hejtman fri-štacký a c. k. horní rada z Olomouce.

V

dlnicívu ihned zavládlo hrobové

ticho.,

jakmile uzeli pány v uniform.

Domnívali

se,

že budou

s

nimi vyjednávat

a každý chtl to slyšet. suše a slabým hlasem aby se rozešlo, nastoupilo práci a že s ním pak budou vyjednávat a požadavky, které pednesou, že budou vyšetovat. Státní funkcionái

vyzývali

dlnictvo,

—

—

zahmlo

davem. »Temu dokavad nedostáném osmihodinovu dobu pracovní, zvýšeni vdynku. Nejprem se nam mušu daf naše požadavky a

»To ni

ni

nvime. Nepjdeme

«

robit

potem nastupime pracu. Ani jeden nesmi se

ka.

*)

90

výdlku.

Spš staf

ni!

Aí žije stáv-

stavkokazem. Na-

lak

zdáájr!«

vyklikovali

shromáždní a dav

hlun

eníci v

jednotliví

nimi opakoval.

to za

Vzdálenjší, kteí z jednání nic neslyšeli, vykikovali pak: »Haba jim. Fuj. Vy lizon*) kapitálu. Vládni otroci. Pry s nima.« Vládní funkcionái byli zatím optn v

kanceláích v rozpacích, co podniknouti. Telefomoc, ale

novali na vše strany pro ozbrojenou

nm

dav jen vzrstal a rozhoení v Tu zaznl pronikavý výkik

rostlo.

nkolika

z

míst: »Voiaci jidul«

Prudké pohnutí v davu vzniklo. Všichni v tu stranu, odkud šlo vojsko.

se obrátili

V ele

Již bylo slyšet jeho kroky.

písným hledem a písnou smovalo k obecní budov. Dav

jor s

stedem šlo k

šel

ma-

Vojsko

tváí.

propustil

svým

vojsko, ale dále se nehnul. Vojsko ode-

budov

obecní.

Dav byl na chvíli znova poal bouit.

zaražen, ale po

chvíli

»Vojaky na nas volaju. Chcu nas postrilaf Kdo potem bud robit? Dybyst nám

jak psy. dali

raci

chleb.*

Vojsko dosud

nou budovy

nemlo

Pohled na vojsko

dav

dráždil.

povelu a stálo stra-

obecní.

Pleskali

neinn jim.

stojící,

Posmšn

rozílený je

zdra-

vili.

»Bžte

raci

na Prajzaky Na zedene havie klobukami utlukli.«*)

se trufat, ale Prajzaci vas

ky:

A hned na to následovaly rozilené výki»Haba vojákm! Hanba kapitalistum! Ha*)

nástroj.

*)

narážka na rok 1866.

91

ba vlád

Pry

1

—

stávka

nimal

s

Nch

zhynu! At

žije

!«

Úednicí mezi tím všichni

ven a

vyšli

e-

nergicky vyzývali dav k rozchodu.

Nikdo se nehnul. Bylo slyšet nmecký povel majorv, zacheštní pušek, vojisko dle komanda pušky

oste

nasazovalo na jich

nabíjelo a

hlavn

ba-

jonety.

A kdyby

»Stilat chcu. stilali,

nas všeckych po-

jim nic npomože. Hanba uhlobaro-

to

Pre

našima tyranami!« postupovalo ku pedu s napaženou runicí a s nasazenými bajonety; rázným krokem blížilo se k davu.

raun!

s

Vojsko

již

znl

»Zpátky,«

»To

povel k lidu.

ani krok zpatkem!«

ni,

Ze zadu dav tlail li

se

ku pedu a

pímo na

v pedu, naráželi

ti,

co stá-

bajonety.

Vojsko vrazilo do demonstrujícího davu.

Krev zbarvila ernou silnici. Ti horníci okamžit klesli k zemi, bodnuti jsou do boku a prsou. Celá ada ostatních utrpla menší zra-

nní

a ztratila se v davu.

Maria, už

»Ježiš

bránit naše sudruhy

—

jich

zabijaju

—

podme

.«

Zatím však vojsko už prorazilo davem a jej na dv strany a zvolna lid vytla-

rozdlilo

ovali ulic,

do

ze

silnice

Již jen

ustupovali

pístup

staven.

92

píkopu,

do

postranních

ti

nejodvážnjší vykikovai, ostatní

dobrovoln stranou. Nkteí horníci

chtli se dostati k ale

do

polí.

byl

svým zranným soudruhm, kordonem etnickým za-

již

«

kleí horníci jsou Nikdo nevdí urit, vlastn zranni. V prvém rozilení je nikdo neV jednotlivých hloucích, jak byli etzjistil. niky a vojskem zatlaeni, kolovaly

li

Fáma

a zprvy.

sti

Nkde

rostla.

nkolik mrtvých, bádalo

nevdl

noho, ale nikdo

Na rohu poboní

se

rzné pov-

vidna toho nebo otvrdili, že

nic uritého. ulice

open

o

zed

stál

mladý horník. Byl mezi prvními demonstranty. »Tu

d

o

koho

je Bartek, ten byl

na pedku. Ten bu-

tym vdt. Ty poviz nam, ti

jak to bylo a

vojáci to zabili.*

»A co

si

taky cely na nic? Bledý

stna. Ci mas strach, lebo se '

»Ale

—

ti

žem lei,

a

ti

až

t

može

ty

si

trochu, ale

to

tež

bodnuty! Ukaž zava-

bž

hned dodom. Honem

neodejde krev. Taky bajonet

se

ti

lpln

uhelným prachem, který byl

s

na kabát. »Muj bože,

jak

Zvolna zvedl ruku. Rukáv

nic.«

byl petržený a z pod rukávu kapala krev. ei.íá, smíšená

si

co tež stalo ?«

eše

je

masny

otrut krev.«

»Bu(Jt ticho. Nemluvte moc. Ja enem ekám, až budu ti šandai pre. Koho vidli, že je bodnuty, hned ho žebrali. »Boli

t

to

moc?«

-»Ani ni moc.«

»Di ale s tym do dochtora.« Nepjdu. Ty bestyje držu všeci pohromad eše udaju.« a potym »Za to pec ti nmožu nic udlat a'ni zavet. Ty si žádnému nic neurobil, Dy t to oni

m

pokaliili.«

»Už

ranným

jich

zaveli

pes

dvacet.

O každým

povidaju, že vzduroval a za to ho

po-

eše 93

«

zavu. Už su všeci na vachcime. aji

Maj

už tam

dochtora, co jim to zavazuje.

V tom pejel

silnicí

vz

a za-

plny ten

vuz.«:

ambulanní

hnul k nemocnici.

»Tam vezu »Kolik tež

»Nni

chudáky 1«

ty je

jich?«

to tak pcžnat, ale je

enem

»Ale za co nas

zabijaju? Za co nas

zaviraju?*

»Že

nchcem zadarmo

robií.

Ze

nchcem

hladem umxeí.«

»Pome

se podivaí

na vachcimu.

Tam

su

naši sudruzi zaveni.*

»Podme

jich vysvobodit.*

Hlouek zašel nkolik krok, ale kordon voják nepropustil ani jednoho z uliky ven. »Pust kikl jeden

My

'nas!

zaten a odveden na

Do

nzabijame jako vy,« vy-

odvážlivec a ihned na to byl etníkem strážnici.

zástupu' vloudily se ženy.

—

kaj je muj? Doma ho nsem všecko už pešla a nikdi ho nni ani okem vidt. Nni tež muj ty bože zabity? Pandopust, bo dyby tak byl zanenko Mario bily, co se ja ponu s tyma sedmima dckama. Muj bože! Nevidli st ho tu ka)?« »Ježiš Marja

ni, tu

—

»Ni

—

»Pust

možná

m

nni na druhé stran.* Mušim se eše tam po-

esli

tam.

dívat.*

Došla až ke kordonu a tam ník

ji

»Pan jich

ša'ndar,

prošim a pustu

•chlopa.«

94

ji

zadrželi. Cet-

napomínal, aby se mírnila.

budu tak dobi, pro boha tam, ja hledám mojiho

m

«

Všechny

prosby 'byly

marný,

žen

bylo

pohrozeno, neodejde-li ihned, bude zatena.

»Už

aji

naše roby budu zavira(«

svou slabou

tili

— brueli

ponvadž

demonstranti, ale jen mezi sebou,

cí-

posici.

V tom zase jiskra vlétla mezi demonstruhlouky: »Ve Vitkovicach je eše vece vojákv. Stilaju už tam do tych ubohých ludi. •Moc už je jich zastelených a porannych« jící

—

takové zprávy se šíily.

aPodme do Vitkovic na pomoc. Kordony však postoupily ješt dále, uzavely kde který prchod. Jakmile dva lidé stáli vedle sebe, byli vyzváni k rozchodu. Kdo vykikl, kdo neuposlechl vyzvání, iTmed byl zaten. Nikdo nesml nikam jít. Stát rovnž ne. Po jednom propouštli kordonem a každý mu-

dom.

rovno

sel

^

Jak slunce zapadlo, byly ulice liduprázdny. Jen etnické hlídky procházely ulicemi do rána

a

stežily závodní

i

obecní budovy.

XXI Horník noci

Motyka

pišel toho dne

pozd

v

dom.

»Tak sem rada, že si už doma,« uvítala ho »Mla sem už takový strach. Cela kolonia je prazna, žáden ze sušeduv ne^ni doma. Bo vidli jsme tu kolem z dráhy tla vojákv jisf cely jako by už vojna byla.« žena.

d,

»Šak

domáhat

je

to

hrza. Krvju

se

svojich požadavkuv. Byl

ve Vitkovicach.

Tam

ti

je

muši

sem

to nejhorší.

lovk

cely

de

Ohromná 93

vojákv

šila

z

Xa 600

tam.

je

moravské strany tam

schze dohromady

nam dyž

vojska. Yšeci havire

se

zešli.

hutnikami,

s

ale

nenechali

ani ku schuže dojšt. Zaali nas rozhaat a

po

to nešlo

vli, tak hned do 'nas sti-

jejich

lali.«

^'rchovany

»,Muj

»Tn su nadobe

enem poranných,

Ježíši

———

zasteleni, a kolik

eše nvi.

se

to

jich

je

koho

Ale

toho zaveli. Všecky vachcimry su plne.«

chytli,

»A

emu

»Vojsko

to?«

tymi buchaami. s kameami, ale bezteho Zaden o tym nevdl ale

dycky

drži

Kdosi pry na nich hazal to

mt

Mli sme

nebude pravda.

—

To

vojáci na raz vystelili.

ti

byla hrza.

Lud se

hned valali v te krvi 'na zemi. Ti byli hned Mezi nima horák Rubal, co ma tla dti. Ubohá roba, ubohé dti.«

—

mrtvi.

Marja!«

» Jezus

»Tak dal,

ti

je to,

tak

strila jak psy.

my

Ale

my zanme »Pro

dívej

to

bud

se

tuž

.

»Šak o

n my

se

.

co je havi.

.«

.

boha chlope, hamuj

na naše dti

tak zle, jak

nustupime. Oni mušu

mušu poznat

poznat tu našu kivdu, Jak

— ISivim, jaké

je to

bohaprazni bachrai nas daju všecky po-

.

prav

po-

se trochu,

.«

jedna, aby se

nemly

dneska. Naša kolonía se držela.

Ani jeden- nrobi a všeci sme byli ve Vitkovicach. Rubeš ten se ti ztka, nadava, lice, ale nic mu to nni naplat. Co bys ekla, dy ten Jamrcšuv synek šel s nama, ale dy ta stará Rubeška ho chytla a zamkla doma a 'nepustila ho ani na ulicu se podivaf.

do

96

Teho synka

pkných rukU

je

škoda, dostal se '

j^

•

«

«

«

«

»Z našich haviiuv su dva zaveni, Bilsky a

Chlebda. Štyi šandaii jich vedli. Ale na nas

Tym

nepjdu.

tak

Tak

reštuv!

Dyby nas by potebovali ha-

nposírašu.

nas

chtli všeckych pozaviraf,

to

je to.«

»Nmaš

Bo

co k jídlu?

pi tym

cely den

rajvachu sem ani do huby nieho nestril.

— trochu kafe mam.« aspo co pojim.« »Nu — a maš eše jaké penize? Vil »Na

tu

»Tuž mi ho

zle.

slej,

nbud

zarobku

bud

žádného, mušime se trochu

uskrovnit.*

e,

»]S'stojí to ani za lu

eše

eše mam.

co

Mam

4 šestky.*

nam

»To

dluho nvydrži.«

»Jak už nas bida dožene tak prodáme co se da.

Tu almaru bysme mohli

mam.

Pani rýnských za aspo na ten chueb.«

»Ty aspo

si

to

prodat,

uznaliva ženská,

bud

Nic se nbojiš. Šak zas

virka.

kozu

dostaneme a

to

tež

bud^

pravá ha-

dobe.*

»A co dlaju dti?*

»Nbyly ve

Školy su zavené.*

škole.

»Furt tež boraska plakaly

mly

o tebe,

strach.*

»Enem

My

už

to

se

starej

o

n, by mly

co

jesf.

protlueme.

jaksi

»Bud

ticho!*

»Coši

id

do kolonie.

»To budu havie, co idu dodom.« »Ale kaj

—

to su

okna zase su tu šandail* Pohlédla

»A

kaj

z

takové

odmené

ven:

»Ježiš

kroky.

Marja

—

idu?*

»Ježišinku idu do nas

—

.

Ty

schovej se!«

97

«

«

»A na

«

«

bych se schovával, dy sem nic

co

neukrad.*

Dva etníci v

plné zbroji stáli

na schd-

již

Žena jim vyšla vstíc.

kách.

»Bydlí

—

»Ja

Motyka ?«

zde horník

mešká.

Motyka

Cetníci vstoupili do vnit.

jim šel

vstíc.

Motyka ?«

vy »Sem.«

»Jste

»Byl

jste

»Byl

sem.«

»A co

jste

»Brzo

dnes

ve Vítkovicích?*

tam mluvil ?«

nic.«

udán že

»Jste

pobuoval

jste

a že

lid

»Ja

»Na

sem

žadnym

se

svdci

to jsou

zatýkám. Pjdete

o tym ani nemluvil. Ve jménu zákona vás

námi.«

s

m.

Ne-

živit ty dti.

Muj

»Svatá Panno Maria, 'neopouštj berte je

jste

vyzýval, aby demonstrovali.

jej

mi

ho, bo kdo

mú

bud

tak dobry, že by ani jakživ kuatkovi neublí-

žil,*

hoekovala žena. »Ale nepla robo, dy zas

»Tatinku laly

.

.«

.

s

bud

lepši.

keovitým pláem

vo-

dti, které se hlukem probudily.

Motyka se slzami

Na

se ješt ohlédl:

v oích to

se

»Tak

s

Bohem!«

se louil.

zavely dvée

a rodina

zstala

bez muže, bez otce, bez živitele.

XXII Václav

po

celou

ani vzdálil zdomova.

98

dobu stávky

Na závod

nesml

se

se nepracovalo.

šacht 'nestaly se Rubeška písn ste-

jen dozorci dohlíželi, aby na

njaké poruchy. Václava

aby se nedoslal mezi ty socialisty. pouovala »To su hrozni nznabozi« »nchtli by nic robit, a všecko aby jim ho patilo. Bo cely svt by chtli už naruby o-

lila,

—

—

nvu,

do kostela nchodu,

bratit.

V pana Boha

enem

se ukryjomky. schodu a raduji jak ludi pipravili

statnich

mé

máju naši

co

pani,

by

Chcu

o majetek.

ml

každý aby

o-

sa-

to

stejnak

pkn

vypadalo. moc. No to by na tym svt To by každá havika chtla byt to samé co ja.« Václav byl už dosti setlý i vtipný, že cítil,

Rubeška

jak

je

zaujata a

ho vždy utvrzovalo v opaku, k i

jeho odpor proti

její

pouování

emuž

pispíval

ní.

Poslouchal jí s nechutí a v mysli své vždy u události, jež se venku odehrávaly.

Dovídal se

žen

nášel své

nich jen od Rubeše, který pi-

o

zprávy, co se venku dje.

Toho dne pišel Rubeš Byli všichni pedvoláni stali

dlel

informace.

nco

dom.

pozdji

do kanceláe, aby do-

Vyskytovali

totiž

se

stávko-

na šachtu a chtli nastoupiti práci. Nebylo jich sice mnoho, ale závodní se toho rádi chopili, ponvadž byli vždy kazi,

kteí

se

trousili

2namem'm, že hnutí ochabuje. Ostatní horníci takové

ped

uprchlíky

takže

pronásledovali,

nimi schovávali se a asto,

i

tito

v pevleení

na šachtu docházeli. Jestliže

dy nebrali

pistihli

vi

nkterého stávkokaze,

'nmu žádných ohled. Na

te-

vzdá-

lenjších jámách, kde nebyl tak písný dohled, zavlekli stávkokaze do

lesa,

vysvlekli

a pivázali ho na strom a asto ho

i

do nahá

mrskali.

99

šel kolem, nešetil poznámkapivázaného polévali a tak dlouho ho nechali viset, až se nkterý smiloval a ho vy-

Každý, kdo

mi, vodou

svobodil.

Obyejn

patrola vojska,

kteí konali služby v tchto stávkokaz.

kraji,

byli

nebo

celníci,

vysvoboditeli

jN'a všech závodech dostali dozorci píkazy, kteí aby znemožnili pronásledování horník, se hlásí k nastoupení práce, se strany stávkujících a pidlena jim etnická assiste'nce.

Na jám X. Rubeš byl poven hlavním ponvadž byl ze všech nejspolehlivj-

vedením, ším.

—

Jak pišel

dom,

velice se rozílil

Sami chcu volnost, ale brot jist do roboty, bo

emu,

nad stav'

može byt. dyž chce nkery podo-

»Ja nvim,. jak to

kujícími horníky.

tak by ho

vidi, že to

zabili,

aji

'nved

k

ni-

dybyho šandai ne-

ubránili.

by

Nejchytejší pozavírali.

Dyž

ni,

bylo,

tak

dyby

aspo

ich

všeckych

tych jejich

vd-

cv. Dokavad ti nebudu v due, pamatuj, nebude dobe. Zavených je už pes 100 a už je to

poznat,

ud

idu

zpatkem do roboty a eše temu

prosu, aby se jim to odpustilo, že byli k

enem ráž.

Sak jim pejde všeckym ku-

narojeni.*)

Šandai vyhledaju všecky

ostatní

ty

reBe-

co dlnictvo navadzaju ku stávce a odvezu jich do kreminaluv do Jiína. Sak potem ani havirum nenápadn, aby stávkovali eše lanty,

dal. z

Dy

ei

ped

už

moc nébud,

haviuv. Už nmaju

stávku.

*)

100

zte stávky

To

je

navedeni.

to,

to je

už

ut

ani taku chut, jako

že tu už

nni

žádného,

A naši havíi lo su taDaju se hned každým navést

co by jich balamuntil. kovi, jak

chceš.

a potem teho lutuju.

Dneska mi

tež povídal

pjdu

pivedu, že

to

pan

závodm

co málo vela daju, co

inžinir, že jim

neuškodí a tak

havie

všeci

rádi

do' ro-

Píd

výplata

boty.

Stávka

už

ta

jich

nedostanu nieho a

vezmeme do

jích

Rubeška

má

brzo omrži.

budu ledva

radí eše, dyž

roboty.«

pochvalovala,

si

dobré náhledy

tO' její

to

a

názory, v nichž'

jak

její

matižel

vdoma, že jsou svého muže vycho-

byla

si

si

vala.

Jejím páním bylo, by muž její stal se ješt naddlním a vidla, že je na nejlepší cest k další kariée.

Rubeš

ml

pravdu, když tvrdil, že stávka

Po výbuchu prvých dn Z ásti se odsthovalo do svých domovských obcí a ostatní o-

již

nebude dlouho

trvat.

hornictvo bylo zcela klidné.

ekávali vývoj vcí. Veejnost byla upozorna jich trudný stav a i kruhy vládní, které za každou cenu chtly stávku zlomit, pišly

nna

k poznání, že lo

pomry

vyjednávám'.

udržitelný nejsou. Nasta-

Hornictvo

nemlo koho

vyslat.

tomu zpsobilí, byli v žalái. Závody byly ochotny k menším ústupkm. Vyjednávání se vlastn cmezilo na to, že Všichni, kteí byli trochu k

závody vydaly vyhlášky, ]imiž se oznamovalo, že doba pracovní v dole zkrácena je z 12 hodn na 10, zaruen 2íhodinový nedlní klid a zavedena revise panských smn a úkolu, ímž mzda zvýšena byla asi o 5 8 procent.

—

101

Xa

tuto

vyhlášku po lídenní stávce veškeré zaalo citeln postrádat svých vý-

hornictvo, jež

dlk

a nikde podpory nenalezlo, šlo

do práce,

optn

v drách podzemních a znova rvali kusy erné zem a rádi byli, že to nedopadlo pro he. Jen na ty, kteí sedli v žalái, nebo v nemocnicích leželi zranni pi demonstracích, vzpomínali a vždy pi tom taková nová vlna nespokojenosti pebhla ernými tly v tmavých skobách. sešli se

n

Bylo asto slyšet: »Boraci, zastávali,

že chtli

trpju, že

nam pomoc ku

senas

lehtjšimu

Ty darmožrouty to chrani každý, a nas dyž se kdo chce zastat, tuž na nho hned jak na nejvtšího zbuja volaju vojsko, šandary a životu.

hned by ho baj povsili. Taková nespravedlivost na tom svt. Kdy bud enem lepši ?«

je

XXVII. Vladislav du.

Pomry,

vnoval

se

úpln správ

závo-

vyvinuly po smrti otcov v jich rodin, nebyly utšené. Vyskytovaly se tžkosti finanní. Otec zanechal jim milionové které

se

ale veškeré jmní investováno bylo v jáIgnátov, z ehož mly býti vyplaceny ses-trám Vladislavovým podíly ddické.

jmní,

m

Sestry i jich manželé naléhali na vyplacepodíl tchto a Vladislavovi psobeny tím obtíže dalekosáhlé. V rodin nebylo dostatek porozumní pro spolené ddictví otcovo a Vladislav nebyl s to, aby celou rodinu svou získal pro udržení spoleného majetku rodinného. ní

Mimo to manželství jeho nebylo štastnýna. Brzo po svatb bylo zejmo, že manželé tito ne102

2ena Vladislavova byla rozmar-

hodí se k sob.

vyhýkanou dámou,

nou,

ráda

která

užívala

všech požitk velkomsta, nepipouštla rosti

a jediný zájem

atci

praktického

který

Vladislav,

vcem

její

byly

nezddil

sice

ducha,

vážným, brzo zprotivl

po

svém k

svou ženu, a

si

dob úpln

manželství jich po krátké

sta-

sklonnost

jeho

ale

si

a zábavy.

toileta

zpetrhalo

svazky své a trvalo více jen pro veejnost. i sob byli si brzo velmi cizí.

V-

Též nadje sester, že žena Vladislavova pinese jmní do rodiny, ztroskotaly, ponvadž jich

velkostatek byl

velmi pasivní;

tém

ped

úpadkem.

tmi pomry tžce zkrušen eské finanní kruhy o podporu.

Vladislav byl

a obrátil se na

eská veejnost té doby nezabývalia se problémy národohospodáskými a neten pohlížela na tak významný hospodáský podnik, takže kroky Vladislavovy a správy jeho závodu zstaly bezvýslednými. Finanní kruhy eské zpovaly

se

mu

pomoci.

Vladislav dostával se stále do ace.

Nebylo

t, že nikde

to

tajno

nemže

i

horší situ-

fnanním svúvru a zejména fi-

v širším

dostati

nanníci vídeští ztžovali mu rovnž jeho stav a pracovali k tomu, by Vladislavovy doly dostaly se do rukou Guttmannových. Guttmanni zatím vyrostli prvého

ádu

ve

finanníky

a s Rothschildovou skupinou byli

nejvtšími milionái

Guttmanni

v

íši.

chtli

dovršiti

vítzství

své

nad rodinou Vladislavovou tím, že poslední majetek, jenž byl v nikách Vladislavových, pejde

též

v

jich

vlastnictví

a

proto

rovnž

za-

103

bývali

úmyslem

se

nesnází

Vladisla-

nmecké finanní knihy

pracovaly

tžiti

z

vových.

eské

i

svorn k tomu, aby pivedly Vladislava k pádu.

Pomry

tmito byl

Guttmann,

roz-

Vzpomínal,

tragiky,

kruhy nmecké udlaly z Guttzaali podomním obchodem, moc-

finanní kteí né milionáe žil základ k jak

mann,

kem

velmi

Vladislav

trpen. Prožíval kus eské

a jak jeho rodinj,

prmyslu,

je

z

otec polo-

jejíž

nhož

rostly miliony

dnes na kraji úpadku jen násled-

toho, že nikde nenalézá opory.

A pece pomry

nebyly tak

zlé.

Závod pro-

píin k

obavám, prmysl uhelný a s ním Ostravsko stále ješt vzrstá, takže i prosperita závodu i jeho cena neklesá, nýbrž naopak každým rokem se vzmáhá. spíval

dobe, nikde

mu

Obtíže dické

'nebylo

inilo jen, že

ml

podíly dle závti svého

vyplatiti

d-

svým

ses-

otce

trám, jež naléhaly na svého bratra, by jim podíly vyplatil.

A

nanní eský

i

ván byl jako Sestry

toho využitkoval celý

nmecký proti ped úpadkem.

Vladislavovy

nmu

svt

fi-

a vylio-

samy nevdly,

jak

Vc

tím ohrozily vlastn celé

jmní

odehrála

nebyly dostaten ani

tak rychle,

informovány. Žily cích

a

o

v

pomrech

že

Cechách

rodinné.

na svých

bratrových

vdly

se

stat-

velice

málo. Vladislav též nerad se jim vším,

ponvadž

cv. V trapné

znal

svoval

s

malý zájem pro odkaz

situaci své však se na

n

tím ot-

obrátil

vše jim vylíil. Docílil toho, že sestry od svých požadavk pro nynjší dobu ustoupily, aa

104

le uložily

ve

je

mu, aby

se staral o to,

by co

nejdí-í-

vyplatil.

Záležitost se tíni sice neurovnala,

ale za-

ved zstal na dále v rukách Vladislavových a všichni ti, kteí už lani byli jeho, pádu, byli prozatím ve svých nadjích zklamáni.

Václav Všichni ho

vyvinoval

se

mli

rádi.

v

statného

jinocha.

Byl hezký hoch, píjemný

milý. V pomrn mladém vku byl již hodn setlý, takže i slarší havíi zvykali se na nho i

obracet

v rzných

pochybnostech.

Pilnul

ze-

jména k dlnickému vzdlávacímu spolku, který byl v dob stávky stediskem organisace. etl tsm vše, co mu pod ruku pišlo. etl mnoho, kdykoli se

ho

mu

naskytla píležitost. Stal se z

snílek, který stále

ciálních

pemýšlel

n-

o dnešních so-

pomrech. Teba dosud nechápal celou života i pomr, pece nabýval zamstnávaly jeho které vdom-ostí,

tíhu dnešního jistých

mysl a vytváily jeho

bytost.

nadšen pro revoluní hesla sociální. jež v tehdejším socialismu s prudkou silou propukaly. V jeho mladé duši nalézaly úrodnou Byl

pdu. Po stávce byl dlnický vzdlávací spolek rozpuštn úedn, ježto sbíral pro stávkující podpory a tudíž pekroil meze své psobnosti: celá jeho knihovna byla úedn zapeetna a zabavena. Václav tím velmi utrpl,

ponvadž

ztra-

Ml

však

til

hlavní pramen svého sebevzdlání.

již

svou vlastní knihovniku

a

doploval

ji

stále

ze skrovného vvdlku.

105

Lišil se

Tm

jinoch.

tím velmi od ostatních havíských se zdál

pro svou

píli,

s

jakou se

vnoval svému vzdlání, i smšným. Tito etli nanejvýše njaký dlnický asopis a mnohdy

—

ani to 'ne

za to jak bylo trochu volno, vy-

plovali všechny^ zakouené

^idovské

putyky,

obyejn pi vískavé hudb se tanilo setrvávalo, až alkohol je úpln zm^ohl.

kdež

a

Bylo v jich oích hrdinstvím, co nejvíce a takový zjev jako Václav,

holdovat alkoholu byl jim

nco smšného.

kteí

Václava

si

ním

oblíbili

a hovoili spolu o

vzájem

se doplovali.

Ale dosti jich též bylo, a vážili, scházeli se s

vcech vážných

Byly

obyejn

to

na-

a

rozpravy

tídní nauky, které se v dlnictvu po-

sociální,

ínaly ujímat. Jich mladá fantasie vysnila si budoucí ráj, všechny theorie o sociálním stát s úplnou sociální rovností nalézaly živého zájmu u 'nich a staly se jich vroucí tužbou.

Práv

uplynulá stávka na

Po prvé zde

bila.

n

mocn pso-

spatili, jak se utkaly jich ide-

ály se skuteností. Nebyli by ani pipustili, že

by

stávka

soudili,

mže ní si

mohla dopadnouti

s

neúspchem,

že jednotný projev všeho hornictva ne-

zstati bez pro'nikavého

úspchu

a že ne-

možno, aby hornictvo nedosáhlo všeho,

eho

peje. Ale skutenost pouila

je

o

jiném.

Nevy-

horník, kteí brzo z velkého nadšení pro stávku vychladli a opouštli adu stávkujících, vlivy veejnosti, zakroení

trvalost urité ásti

vdc

branné moci, pronásledování a zavírání pivádlo je ki poznání, že sebe krásnjší theorie,

106

sny

i

tužby neplatují se tak snadno,

ja-

ko by jich mysl

i

srdce

znali, že kapitál je síla

na své stran

si

pálo. Pocítili a po-

moc, velká, která

i

vše, co jakýmkoli

má

vlivem vládne

a že boj sociální nerozreší se

rázem nebo

kou a že celá masa dlnická, vší té moci je nicotnou.

jak je dnes, proti

Nad výsost zdálo

nným

jim jasným a opráv-

se

»Proletári všech zemí spojte sel«

heslo:

a rostl v nich zásadní odpor proti veškeré

anské

spolenosti,

jence

nástroj

i

Po

stáv-

za

považovali

kterou

ob-

spo-

kapitalismu proti nim.

rozpuštní

vzdlávacího

jich

spolku

veškerá omladina, která se kolem Václava souzíditi hornickou organisaci

stedila, usnesla se

tomu

a pohádali k

smru

rádi

i

horníky, kteí v tom

starší

mládeži pizpsobovali.

se

Václav byl vždy nadšen, kdykoli odcházel z

takové

co

schzky nebo

porady, kde

vše pro budoucnost podniknou.

se

radili,

,

Tím nepíjenmji byl však doten, kdykoli dom u vdomí, že se setká s Rubeškou. Do jisté míry už se vymanil z jejího vli\ii. Z poátku se jí bál, ale pozdji jí ofovrhoval. se blížil

Nejvíc byla

mu

Vidl na

jak se ohání

protivná

její

lalešná bigotnost.

vždy zbožností a pánem Bohem, jak tone celý den v modlitbách, stále se žehná a louská rženec, ale ve skutenosti nepestává pemýšlet, kde by komu co zlého natropila. Byla škodolibá, mla radost z neštstí

ní,

druhého, lhala,

proklínala

a

byla velice

sobecká.

Takový píklad

mr

mezi vzbuzoval

v náboženském

nm i

kde pozoroval nepo-

její,

zbožností

její

první

a

životem skuteným,

pochybnosti

víe, zejména

o

vyvinovala

život se v

107

nm

vi

nedvra

knžím,

s

kterými Rubeška

pstovala styky, a kteí Rubešku stavli

mu svtu za A když

celé-

píklad.

ho Rubeška

poátku

z

nutívala,

pi neustálém opakování tchto modliteb bezdky picházel k poznání, že to není Bohu ani milé a že je to aby

ní

s

zbytená mohla si

se modlíval rženec, tu

asu.

chápavá mysl nevyžadoval neustálého bezmyšlenkovitého opakování Zdrávaa že by to bylo vbec potebno, když na druhé stran titíž lidé tak nekesfansky žijí a ztráta to

Jeho

srovnat, že

Bh

by

s

druhým tolik zla iní, jako Rubeška. Pozdji Rubeška ke všem tm nemístnostem

alkoholismiu a

ješt

propadla

stárla,

ím

více

tím více podléhala tétj neesti. Už ani

nestarala o domácnost' a

asto po požitcích

alkoholu vyvolávala takové

odporné scény, že

se

od ní utíkal.

každý-

Václav také

se

vyhýbal

jí

aby

píležitost,

jak.

^e mohl

mohl a hledal

od

nich

dostati

vbec pry.

Václav

ím

více

dospíval,

pozornji

tím

pomry

u veejnosti. Nevyhýbal se i ostatní spolenosti mimodlnické. V té dob byl sledoval

dostavn za velkého nadšení eské spolenosti »Národní ho.

Dm«

Nebylo

tenkráte

a Václav úastnil se ruchu

lnuli

vtšinou pohlíželi na vali

a

ji

za stedisko

nedvovali

jí.

protivy se zostily,

108

to-

mnoho mezi dlnictvem, kteí k eské spolenosti, ba naopak

jich

ni

eských

nepátelsky.

mšíák

a

Považo-

inženýr

Zejména od poslední stávky

ponvadž

jich sociální poža-

dávky setkaly se u veejnosti s neporozumním' a zejména eské asopisy vesms odsuzovaly dlnictva.

jednáni

Nmecká dlnictvu

spolenost

ný, takže veškerý útlak který

kruh nmeckých

z

té

eském

v

byly

nesrozumitel-

i

pec

jen vycházel

kapitalist a jich

nebyl jim patrný v spolenosti,

asopisy

její

i

naprosto nepístupny

zízenc, eské

míe,

jako když v

tisku

vyskytly

se hlasy

dlnictvu.

proti

Brzo byla eská strana v dlnictvu nenávidna, k emuži 'nemálo pispla agitace v dlnictvu v tom smyslu provádná. Horníci nezstávali nyní hez vdc. Poslední stávkou upozornili na sebe celý svt a picházeli do revíru hlasatelé

rudé

internacionály.

Pdu mli etly

léta

již

úspchy,

it

tím, hornictvo bylo

zásadami jejími

kojeno

v

bída

veškeren

a

se

odne-

útisk,

újto-

mezinárodního socialismu.

následovala

po

schzi.

zakazovaly, rozpouštly, ale sta

k

její

úpln

pronásledování 'nalezly

i

theoriích

Schze

asopisy

pipravenou.

ped

shromažovaly

se

i

Úady

tisíce

je

horní-

vždy na nových a nových

schzích.

A

stále

více se odcizovalo toto hnutí

ké spolenosti a dostávalo se

s

ní do

es-

prudkých

V eské spolenosti byly rzné smry. Nkteré zavrhovaly veškeré hrmtí demokratické protiv.

i

sociální, druzí

nebezpený pedstaviteli

vidli v organisacích dlnických

živel.

Ježto

eského

eské spolenosti

všechny ty živly byly

života,

tedy

celkový

ráz

byl protidlnický.

Vrcholu naptí dostoupilo, když dlnictvu nebyl

propjen »Národní

Dm«

k

protestní

109

schzi, na níž dlnictvo chtlo proti svým pedstavením

protestovati.

Jelikož se dalo oekávati, že

šeteny

eští

atii

kteí

lidé,

stojí

tam nebudou

v pedních

a-

dách eské spolenosti, byl zabránn dlnictvu vstup do »Národního domu« a tím petržena páska, která

A

jeí

mohla

hornictvo bylo

pojit.

v rukou, jež tyto rozpory neuklidovaly, nýbrž naopak jen tžily z nich a používaly jich stále k ostejším útokm již

eské stran.

proti

Celá

ada

agitátor z

Vídn

i

ze severních

Cech picházela na Ostravsko a dlnictvo vedla i sob pizpsobovala.

XXIV

Motyka

mu nieho

dokázati,

pro-

ale

na svobodu teprve až byl zabezpeklid v celém revíru. S ním propustili vtší

pustili

en

sedm nedl ve vyšetovací

byl

vazb. Nemohli jej

ást zatených. Pes

adu

celou

souzeni byli na stráži,

to

však pcrnechali

si

ješt

stávkujících ve vzení, kteí

pl

pobuování

Motyka

roku

—

i

pak odvíce pro vzepení se

a z jiných

dvod.

spatil svou rodinu u

veliké

bí-

d.

Žena ho uvítala s pláem. Sestárla za tu dobu neobyejn. Když ji Motyka opouštl, byla statnou ženou v nejlepších letech, odhodlanou, pracovitou a

spokojenou, nyní byla

úpln

mena, sežloutlá jak po nemoci. Bylo na znati na první pohled, že mnoho trpla.

zlo-

ní po-

Vstoupiv do svtnice, nemohl Motyka slova ze sebe vypraviti. Tak byl zdrcen obffczem.

110

který spatil.

Žena

mu

padla kolem krku a da-

do usedavého pláe.

la se

Ukázala rukou na

lože,

na revmatické

dí-

t. Bylo zejmo, že už dlouho nevydrží. Úpln zmodralé, tup hledlo, jako v bezvdomí.

Motyku sevelo

t

jim

hlad,

nemlo

hledl

mu

s

srdce u pomyšlení, že dí-

V dob

nevyžije. co

trplo

posteli,

po-

do oí, byly hluboce zapadly, kalný a

tží poznaly

otce.

Nebohé

postavu, chtlo zatepetat slábo, že ani to

nem

uvznní

jeho

Pistoupil k

jíst.

nedovedlo

dít spatíc jeho

rukama,

ale bylo tak

.

»Tu aí se pidu podivaí, ti, co nas tak ebuh darmá zavírali. Nevine dti to odne-

z

Dva mšice lovka držu v kreminale a dobe vdu, že je nevinen. lovkovi nmožu nic dokázat, ale pece ho držu zaveného, enem aby se

su.

tym darmožrunum. To je to spratym svt. My nesme u nich ani lud. Horši s nama zachou než s tym dobytkem. Žádnému se ani nspomni, že tež mam dcka, že to nni žadne bydlo, aby hladem pozutež pid. Esce nesme mirali. Šak jedenraz na dosí na všecko pirychtovani, ale pid as, kdy jim to všecko oplatíme, kdy nas tež možu eše zaškrlili*)

vedlnost, na

n

poznat.

Jak vidim,

tym ale

kremi'nale.

mli st se Tam se mi

vy st nemli ani co

»A

kaj su ty ostatní

»Poslala

sem

jich

aspo

naješí,

]ešf.«

dti?«

na holdu, trochu oškva-

ruv nazvybirat. Faru krejcaruv

*)

horši než ja v

tu

dali

s

tym vyrobju.«

zavdili.

///

žebrotai myslel si Motyka, tom nezmioval, aby žen ješt více neztrpcoval okamžik svého návratu. Poznal, že rodina byla u velké bíd z toho, že i jich skromný nábytek byl pry. Žena to jist rozprodala, aby bylo aspo nco na chléb.

»To

je

jako

ale už nic se o

V

kolonii bylo všude

hluno, když zatení

Z kolonie X. bylo jich osm. Všichni je chtli vidt a stisknout jim ruku. Jak by nové nadje vzklíily v nich, když spatili vrátili

se zpt.

své druhy ze stávky. Po stávce byla sice všade citelná nouze,

mnozí

Všeobecné

zoufali.

se

zadlužili

mínní

siln, ale ne-

pevládlo, že ted se

musí znovu zaít a postarat se

o

dkladnou

or-

ganisaci.

Znovu

opt

tajn,

se odvážili na schze. Scházeli se ponšvadž všechny schze jim! byly

zakazovány a rozpouštny. zvali si redaktora Wernera

K z

jedné schzi poVidn. Schze ko-

nána v Dlnické dom a místnosti byly nabity. Dosud neslyšeli horníci lakovou e, jakou promluvil k nim. Nemluvil sice plynn esky, byla na znáti, že vyrostl v kruzích nmeckých, ale svými bitkými úsudky získal si srdce všech,

nm

ponvadž vylíil jim vše, ím horníci lioval zpsob života horníka, jeho práci.

V

živých

barvách

líil

trpí.

strasti

hornické

rodiny. Poukázal na život ostatních tíd a

bohatství uhlobaron, kteí z staví si paláce.

Vy-

vysilující

vzrst

mozol dlnických

Z toho pišel na

kritiku

mšfác-

kýchsp oleností, eské i nmecké, a nejvíce se kých spoleností, eské i nmecké, a nejvíce se utlaují dlnictvo a pi tom vedou eskou mšfáckou stranu. Na to promlouval o shnilých pomrech v Rakousku, útoil na ernožlutou reakci

112

na praný stavl eskou politiku, že zaprodává dlnictvo, že podporuje vládu, že je Rroti dlniclvu a pracuje pro šlechtu, fle svou ukona

il velkou výzvou, aby hornictvo se organisova-

Všechno

10

stence,

d§l'nictvo

všichni,

spojit. Ti

všech národností se musí

kteí,

nepáteli

jsou

si

dnes hrají na vla-

dlnictvo

dlnictva,

v

nich nenajde pítele ani porozumní. Vlastenectví

pekonaným

je

stanoviskem,

ponvadž

dlnictvu nepomže. Je teba chleba,

lo

všech

rovnost

zavést

a

lidí

toho

veškeré dlnictvo

silovatelm,

—

lm.

si podá ruce vykorisíovatelm

to-

teba

dosáhne,

se

když se zanechá všech národnostních

je

fantasií a

svým zná-

proti

utlaoyaete-

a

fle jeho zanechala v posluchaích hluboký dojem. Všichni tomu sice nerozumli, ale dávali mu za pravlu, slyšíce zvonivý zvuk jeho kovového hlasu. Vili mu do slova a dávali mu za

pravdu, zejména,

na nepátelství

útisk,

na nutnost nosti

vždy

když poukazoval na

mšák

se. V pojmu mšfácké spolevybavovali spolenost eskou, po-

spojit si

nvadž nmecké nehnali a nepišli s eskými mšfáky pece

ku, kdežto s

více do styku a

rou navzájem

A

cítili

vi

onu propast

ní

do

jen

sty-

pišli

cizotu, kte-

i

sob mli.

proto nejvtší

stajícímu

jich

proti délnictvu a

nepátelství

dlnickému hnutí

nov vzr-

byli eští

mšfáci.

Werner rozplamenil celý revír. Druhého dne enil v Karviné, potom v MichálRedaktor

kovicích a všude, kde se horníci scházeli. Výsledek jeho akce bylo zízení hornického spolku, z

nhož

nická,

vyrostla silná odborová organisace hor-

ovládaná zásadami

i

duchem

jeho.

—

113

XXV.

úpln

Václav vrhl se

iedním se

nejhorlivjších

z

v proud života. Byl

le'n nov tvoících

Nesouhlasil

organisací.

sice

vším,

se

co

pednášíval na schzích redaktor Werner, nesdílel

jeho názor

nvadž nimi

úpln

astji

se

adu

celou

s

lidí

socián utlaovaných

sob

k

po-

demokratických a stejn jako oni.

více in-

Cítil

by bylo výhodnjším spíše tyto

stinktivn, že vrstvy

eských mšíácích,

o

nimi stýkal a poznal mezi

pibližovat,

propast

nežli

vzá-

jemnou rozšiovat, ale tyto jeho myšlenky byly zatlaeny vdomím, že nutno dlnictvo organia že toto

sovat

nenajde nikde pítele

'nežli

v

sob, v své síle a jednot. A proto stal se jedním z nejhorlivjších propagátor a spolupracovník Wernerových.

Na závod

X.

mli

Václava všichni

rádi.

hoch upímný, veselé mysli, bystrý a staí, mladí si ho oblíbili. V dospívajících letech jinošských ml již za sebou veškeré hornictvo na šacht, které vesms se pidružilo k tvoícím

Byl

se

to

hornickým organisacím. Václav

dvrníkem Jeho nil.

stal

se

jeho

a rádcem.

pomr

k Rubešce se

znan zm-

již

-Brzo se od ní vyemancipoval, takže

nemla

nho

žádného vlivu a veškeré intriky její zstávaly bezvýslednými. Nedbal jí, nevšímal si jí a jednal dle svého, takže Rubeška zstala se na

všemi svými nástrahami v koncích. Ale loval,

ím

více Václav z jejího vlivu se vzda-

tím vtší zájem o

obávala se

již o

nj mla

nho, že

se

Rubeška. Ne-

zkazí, že

od i^na Boha, ale zcela jiúé pocity

114

jí

odpadne ovládaly.

v

ím

Rubešce,

se vyvíjela

její

více

tím

stárla,

viinost ženská.

ho pobožnstkáfství zstaly

své-

formy a

stá-

jcn

jí

silnji

Z dívjšího

vala se ve svých slar/ch letech protivn chlíp-

nou a takoví mladí Václav, dráždil

Vi

její

hoši

pkné

potavy jako byl

nepirozenou

fantasii.

Václavovi stávala se velmi píttivou,

sledovala každý jeho pohyb, byla by

mu

udlala ním

vše nad pomýšlení, laskala ho a stále se zabývala.

Václavovi bylo val

Rubešku

což

mlo

s

za následek,

ho

pozornostmi

duše protivno a odbý-

to

jejími pozornostmi

e

Rubeška

velmi drsn, stále

vtšími

zasypávala.

Na svého muže už

jinak

nepohlížela, 'než

jako na svého bývalého starého prvého manžela

a stejn

ním nakládalay

s

Rubeš byl tím vším

mrzutým

a

poznával

Rubeška udlala,

i

ní,

že

si

jako

velmi teprve

s

tím prvním.

nespokojeným nyní,

co

ale byl již tak sesláblé

netroufal

ani

se

ozvat.

z

a

nho

vle

v"-

Ani ten-

když Rubeška propadávala úpln alastovala se nejsilnjšími lihovinami a málokdy byla již v stízlivém stavu. kráte

ne,

koholismu,

stihl

Rubeš pišed z práce dom, asto ji piv úplném bezvdomí po nemírných po-

žitcích alkoholu,

Na šacht

což ho velmi roztrpovalo.

bylo brzy všeobecn známo. Každý to pál Rubešovi, že dospl se svou ženou k takovým koncm. Byl pedmtem všeobecného posmchu. Václav, který se již stal na jám kopáem, zabýval se úmyslem vbec odto

sthovati se od nich.

115

t

Jednoho dne

Václav do šachty mezi

sjel

horník v

prvními. Bylo dosud málo

starým Gavlasem. Kahan

šel se

Václav

dole.

matn

blikal, že

tom osvtlení vy-

se sotva vidli. Starý Gavlas v

padal jako živý uhel. Byl malé hranaté postavy,

stáím shrbené, tžce našlapoval a šel velmi zvolna. Tvá až tém po oi zarostlá byla rozj;uchaným vousem, bl v oích úpln zervenav dole vypadala

lá a

Nemluvili stech tabák

a

apoád

pi oddechu

^u

úpln erná.

odplivoval.

bylo z

nho

ú-

Tžce oddychoval

cítit

zápach alkoho-

tabáku.

i

Václav jen náhodou se byl

pežvykoval v

Gavlas

spolu.

tomu

rád.

s

ním

setkal a ne-

Gavlas byl jedním z nejspustlej-

ších alkoholik. Jak nebyl v šacht, tak sedl v židovské putyce tak dlouho, až se spil do nmoty. Z dívjška ml špatnou povst. Nkolikrát byl již zaven. Pi každé rvace byl; stála-li se jaká krádež, vždy padlo podezení na

nho. Každý se mu vyhýbal. Václav úmysln dal se s ním do ei. »Tudy to bylo,« perušil Gavlas tavým hlasem.

ne-

ticho kok-

»Co«

»V

te

due

našli

Václavovi se

zasypaného tvojiho

zatajil

»Víte

dech.

tatu.«

nco

o

tom?« »Ja to všecko vim.

byst

aji

chachar, jak o

nim

»Mluvte co lav.

Jak

to

to

Gavlas

to

vgdli, tak

nni

takový

ostatni mluvju.«

víte,«

bylo?

náhody, nebo

rozilen naléhal Vác-

Zemel

mj

otec

následkem

bya vražda?*

»No zamordovali

115

A dybyst

poznali, že starý

ho, dyž ío chceš

vdt.*

»Mj bože, kdo byl tím »Tych bylo vce.« kdo?« »Kdo

.

.

.?«

—

tym byla jedna baba primišana.*

»Aii v

Jak to?

—

která ?« ^

»Nu Rubeška.« nemohl odpovdt pekvapením. je taková arodenica baba. Ta ma {vojiho tatika na svdomju. A povim ti tež emu. Ona chtla mermomocí dostat tvojiho tatu a dyž vidla, že s tym nni nic, tak se mu chtla pomštif. Na šacht bylo páru chlopv takových a ty narajila, aby Jamroša hodili do teho rabuku. A to viš za trochu kvitu se všecko udlá. Dy to je taká mrcha, ta už držeVáclav

»To se diváš, co? To

la

s

eše

nima,

jak žil

nbožik

a tuž ju všeci

na tvojiho ta.i mli hromsku zlost, nebyl jako oni a potem z druhé piiny un bo tež, že jich furt napomínal, aby nebyli takovi, jak by jich z lesa pustil. Pan inžinir ho pošilali na njhorši roboty, a dyž byl Jamroš sam, tak se na nho narychtovali a hodili ho tam do teho rabuku. Zabit ho na raz nechtli, enem aBy se mu pomstili, ale co naplat, dy už z teho Jamroš posluchali.

A

nevylez.*

»A kde jsou »Kaj už

tym

ten tetí jaksi brzo

ti

lidé?«

je

konec.

na

to

Dva su v Americe a umel. Chytil se v nim

kvit.«

^

»Jak vy o tom vite?« Starý Glavlas zakašlal

se,

vyplivl rozšvy-

kaný tabák a koktal chvíli nesrozumiteln. »Jak »To je o to tak. Ta Rubeška ja to vim?« chtla nejprem po m, abych to ja udlal. A ja

—

zas

nemam

takovu náturu. Starý Gavlas

je

do-

///

«

«

bry chlop a nubliži žadnernu. Tuž sem

vl,

te

nchcu

Rubešce, že s tym ja

mt

ji

pra-

nic,

a

už pobil z moc ludami, ale nikdy eše žádného sam népepadnul.

mi da

Na

pokuj. Gavlas

raci

se.

nemam svdomja. A vidiš tyd na to se Ja sem hned vdl, kery v tym ma

to

to. stalo.

prsty a že to udlali

ti

te,

kerymi Rubeška

s

držela.*

»A vy

ní též držel ?«

jste s

—

A

co se ty na také vci ptáš? potym? A a už sam ani to nvim. Tla rokuv, kolik je už to! Eše pamatuju, jak sem na muzice s iíu tanco.^al, prve sem byl šikovný chlop na ostatni se už nmožu zpomt. Jak

»Ja?

Ja?

co

Je

ti

je

lovk

—

»Jak tolik

všeckc zapomene.

starý, tak

že jste o

to,

rok, když »Ale ty

jste

to

chytrák.

si je

zaveli. Dyt ja to vim.

sud

tom nikomu neekl po

vdl ?« Eše

by

m pi tym

lovka enem

potem po

smykaju, furt se vyptavaju a tak dluho ho

ei, až ho spletu a potem už se ho tam nchaju. Ja už sem byl dva razi tak za nic a pro nic zaveny. Od teho asu sem se zaeknul, že nic npovim, i dyž budu vdt buh vi co. chytaju v

lovk nni

vy^^koleny jak

eny

je

to

a hned

v brynd.

povdam. Byl

to

m se

už

to

pec tvj

Mam t

šikovný mladoch.

ti

pobizalo, abych

pani,

nni

Dprem tob

tata a vidim, že si

tež rad, a jaksi ti

tak u-

prvnimu

to

ek

dluho

a tak vil

mi už odlehi. »Odlehit

si

potebujete ?«

Václav chopil

ho prudce za ruku. Sevel

ho prudce v rozilení a upen pohledl v jeho ernou tvá. Siáli v úzkém pekop, blízko nešíastného místa,

118

úpln

sami. Blikot jich kahaníS

zasahoval ješl uhelný prach, v

nmž

neštastný

Jamoš skonil. »Gavlase, vy o tom víte ješt více.« k

nmu

Václav, »vy

jste

si

n. Vy máte na svdomí co

víte.

Piznejte

Oste

ješt neodlehil úpl-

více.

Mluvte všechno,

se.«

»Co mluviš, synku. Co chceš pom? Jak je nade mnu, nvim vece. Dy ja sem pi tym nbyl.c »Vy jste pi tom byl, piznejte se.« »Ja? Eše na konec chceš eknuí, že ja sem ti zabil tvojiho tatu, ni? Co chceš udlat ze starého Gavlasa? Muj Bože, že sem tež co mlu-

Bh

Dyž sem už to tolik rokv. nosil v sob a a enem tob. Václave, sem to chtl eknut

vil.

m

za to

do

stat

—

chceš eše, jak vidim z tvoji

Gavlase, nic se

se,

odlehíte, když

si

do-

kriminálu?*

»Nebojte

Jen

ei,

znáte se co

vy

ste

mn

vám

nestane.

povíte všechno a vy-

pi tom ml.«

»Na mu dušu nic, gor nic. Dyf bych ti to chtla tež do teho pinpovdal. Rubeška mišaf, ale ja sem se ji nedal. 2e to raci netrefilo

m

na tu proklatu babu, místo Jamroša.* »Znal

jste ty lidi«

»Moc dobe sem jich znal, su sem eše s nima nemluvil.*

ale od teho

a-

»Jak se jmenovali?* »Ten, co to fi

druzi, co to

umel,

se

menoval Pavlica, a

su v Americe, se jeden menoval

Bura a fen druhy .... už se ani

m(«

— koktal a erný — byl Gavlas!*

nmožu

zpo-

pot utíral z ela.

»

»Vaclave!« škubl sebou

Gavlas.

119

»Není poteba, abyste

všem Kdyá se mi

ral.

Já už to dávno

byl

sveden.

své viny. Nikdo se to

stny

tak

to

pede mnou

zapí*

Vím, že jste vyznáte, smyjete kus o vás nedoví a ty 6emé odpustil.

budou mlet

dále

jak

mlely až

dosud.«

Gavlas klesl na kolena a tásl se jak osyka. Sepjal ruce k Václavovi,

n padl kahan,

mezi

které se

tvá Václavovu a zjiskil jeho oi, chvly rozilením, akoli se Václav pe-

máhal.

Gavlasovi

který osvítil

tenmém vousu

stékaly

»Odpust, Václave.

>'

m

jak

slzy

po tvái

až

v

zmizely.

kame. Vil

Tla

jak se

rokuv už

na

to

to leži

zpomim,

na tak

sem to ani ja nebyl. A pece teTu hef na tym miste co to kleím, to bylo co sem stal a vachoval a ti druzi dva chytili tvojiho tafika a binkli s nim do teho rabuku.« se myslim, že

mu

to

bylo tak.

»A pro

jste

to

uinili ?« prudce tázal

se

Václav.

»Myzme byli všeci ožrali.. Celu noc sme pi muzice. A ta stará arodnica Rubeška byla s nama a po muzice nas zavedla do jejiho kvartyru. Eše nbožik žil. Tak ho vyhodila do kuchyn a my sme byli s do raná. No a furt fias astovala kvitem a pi tym náramn nadávala na Jamoša, enem ho pomluvala, yeklinala ho a nas furt narajovala, abysme ho na šacht kaj hodili a my sme ju posluchali a hodili sme byli

u

ho

.

.

.«

Gavlas, když domluvil, pohlédl s dvrou na Václava, oekávaje od nho útchy. Na jeho ei bylo zejmo, že už dlouho se k tomu chystal,

120

ponvadž

mluvil plynn, což u starého Gavlasa

nebylo zvykem.

Václav však nemohl pohnutím

i rozilením nehnut, jakby Gavlas ješt vyprávl. Pak se prudce vzpímil, že

promluviti. stále

Chvíli stál

narazil hlavou o uhelnou stnu.

»Dkuji vám za vaši upímnost* temných uhelných slují.

a

rychle

odešel do

Na

dole bylo již vše v. pravidelném chodu.

Václav brzo byl na svém míst, chopil se

kopáe

a snažil se rychlou prací zahnali vše, co

v jeho

nitru víilo.

Konen ml

rozešenou otázku záhadnéo emž tolik se již napemýšlel a což takovým zpsobem zasáhlo v osud jeho života. Nebyl s to, aby klidn pemýšlel. Krev prudce kolovala v tle a rozncovala jeho ho úmrtí svého

otce,

rozilenou mysl. Chvílemi zalomcovala jim tou-

ha po pomst a za chvíli zase nával velkomyslnosti i odpuštní v zatlail podobné city. Ke konci zmocnila se ho hluboká lítost nad zrna" eným životem jeho otce a nad celým osudem

nm

rodiny.

nejbližší

Neml to

v

klidu v uhelné

sluji.

Horen

svým kopáem v uhelnou vrstvu

žel

cítil

velkou skleslost

temném rubáni

mu úzko na vzduch a

únavu. Bylo

a toužil ven,

že zde jeho mysl

a myslil,

.svtlo

i

nará-

a brzo na

bude uklid-

nénjší.

Soudruzi, vali

na

radili

nm

mu, aby Václav

klidni! a

kteí

zmnu

s

a v

ním pracovali, pozorodomnní, že je nemocen,

vyíáral.

jich

poslechl.

Nahoe

pemýšlel, co uiní.

se trochu u-

f

121

S hrzou zatlail v sob myšlenku, že by dom a pekroiti práh Kubešova bytu. Byl odhodlán, že ješt toho dne se od nich vyTii!

jíti

stehuje.

Vzpomnl na

smn

si

však, že v tu dobu je Rubeš

obyejn v mst a tedy dom, aiy uspoádal své

a jeho žena

se rozhodl, že se vrátí

vci již

a odejde z bytu, aniž

sešel.

ce, že .s

by

Bylo

ml

mu

protivno

by i

Rubešovými

s

se

pi vzpomínse tváí v tvá

úzko,

ješt jednou setkati

Bubeškou.

V nkolika okamžicích

doma. Všecky

byl

dv''e pozotvírány, nikde neuklízeno a všecko v

naprostém nepoádku. Ve svtnici slyšel odporný ch^-apot Václav vstoupil do svtnice a spatil iiubešku rozvalenou na posteli, rozcuchanou, neu.?'.rojenou,

odpornou.

Na

stole

i

na zemi

stály

zbytky nedopité koalky. Václav na první pohled poznal, že

je

zmo-

žena alkoholem.

Rubeška, když poznala Václava, vstala z postele a ve své opilosti

»No

pocF

ku

m

poala se k

Václavku,

nmu

laskat.

po. Ty

si

ši-

kovný synek. Ja sem t mla dycky rada« a tlaila Svi k nmu a snažila se ho viln objímat.

Knus zmocnil

se Václava

a

celá bytost

odporem proti babicí. »Marš« zaval na ni a prudce

\-zk3T)la

—

dil,

ji

odho-

až upadla.

V Rubešce tím probudil starou ila na nohy jako mladice:

fúrii.

Sko-

»Tuž ty tak? Za to všecko moje dobe, sem ti udlala ?<^ »Pokej ty gizd! Nbyt m, byl bys chachíirem, lumpem viš ... Ty si takový bainkart co

122

a

už nim zostanš. Bo už tvu) tata patil na matka tež byla taková zavitka. Všeci

ieÝ.

šil;enicu a

jednaci

.

.«

.

Václav se už necdil.

Skoil k

ní,

trhl

kiel v rozVy budete urážet mé

za ruku a

ilení: »Vy babo sprostá!

rcdie! Myslíte, že nevím, kdo jste? Zavraždila mého otce všechno vím jste sprostým

jste

—

—

—

zloincem .« wPanenko Maria Pust m!« vykikla Rubeška a popadajíc dechu, klesla k zemi. Na zemi zstala v bezvdomí. Václav v domnní,

—

že jsou to

pry

úinky

—

1

alkoholu,

nechal

ji.

ležet

a

tchto protivných místností. Brzo se rozneslo po celé kolonii, že Rubeška je mrtva. Sousedka její náhodou se u ní stavla a vidla Rubešku na zemi ležet. Chtla ji probudit, ale seznala, že dodýchala. Nemírné požitky alkoholu, leknutí, rozilení zaprinily smrtelný záchvat mrtvice. prchal

z

Nikdo nelitoval Rubešky. Jen muž ekoval, ale v duchu si také oddychnul.

její

ho-

123

DOSLOV. Vladislav ského.

Nemoha

docíliti

de narážeje na pekážky prodej

svého

neudržel

nikde

dol svých

mil doly odkoupila.

s

i

ddictví

otcov-

porozximní a všu-

zlovli, vyjednával o

pruskou spoleností, která

Odsthoval

se do

Cech

a

z

jeho rodiny nezstalo v kraji nic než mramoro-

vý náhrobek jeho otce lía hbitov ostravském. Nmecko-židovský kapitál triumfoval a ovládl celé Ostravsko. Nkolik rok na to zemel Vladislav s

kcn

n2,ní

pi projížce svým velkostatkem. Pádem pišel o život. Ježto žádných vtších zra-

neutrpl, tvrdila povst, že

ped

vyjíždkou

dávku jedu a s kon spadl následkem o tr.ivy. Dohnalo ho prý k tomu roztrpení nad neutšenými pomry domácími. požil

®

N

^o .vií

A PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

'i^^íá^^s^^/^

PG 503B S529G4

Skýpala, Otakar

erná zem

i

^m