ifiacöiäiiÄ KH11XCKÚiO ^ M u m i W
O
B
3
A
i
k
Jiridfrlch Chslupacký
bmh&mr
MTIM
;
Ui a« ve.éoí
•
U v i f t a «
iylvií Kldbterowu í V příštích á«a4fti l«t«ch se věci roanodneu
80
Christé • láakeu a m ř v u t í ! M«ní mn&ů & i at a ¥ £Ívot* i díle farní % a k « «éeíw, které by nabylo poářoMi popaAao. *Yariovanj? rmá&mk*, Jste s«
autor
ponökud ir©iai«íiy vyjádřil © Máji, a® feaaaa proKénil m
aplctiti
labyrint ^ S B w ä « .5« stejnou ädklaätoati byly prašattaaf ármm** tlak* m přesolen*
iaanfšsy a
4® p r m k ů m M ů $
6ů*lvrm etanteatt* »a ruky ř viaeijs© mŠ vise. M i n g tupá i&áchovs p«taMtiis6 l Iveta* neutty M i l é pesoraeatl %lt®tém£ ftlstefi®.
4 :.#03t0 ta^jaaatví $ íiá^sn
a i«s»t«ek n í j m mmbýmI*
Mácha sfiatává stále atajn* žáMdaý « «tál® atsjní přitažlivý». lí&ohevrstv* jt QStt&u A't tai
M e f e ? « díle, aložit* jsem f*4t«jrty Máehevii
^feáné © aknteSa* tajjsaeatvi, É««toeval eateaaei» a$
mi ae i«iisá # imm&lmt
mm«flného
tl ftl «uralu dílu, »1 «1 «
atavm v M
t
živo ta leh © » I » « -
jedaá e a«J» pocity, které áo áíla
vfcléóitttá, preatš ftl už a« Jeáná o to 11 mm tajesatvl, u« poétaa* t# ee nie »«nlní. í*j®«t«tví neubývá» tajes&tvl 4« «i© » J«be pMtcn&oat m i z « i j p m v a t * äUHMtttlel^ portrét, obres » m&®tm$m% a fteroavlt«*, má. dal«1® ä 4£ední fcto^r^fil v občanská legitisaei. Vdechne- ví®«» alt »ajsánen jaks bych«® »«viděli nic, I Hieb-©' ve tajeeatví má avé tajeaiatví» M t i f e g pe n^fálm cíla & »ubí®« Zhšíl
oú sagátktt« sb./choR . -oe no pil i efcutefeeu v e l l M t básnického
t i n s . tal » i Háehu objevili SlaváSek & I s i M iefcaiesee pieleit« století, tak si ;»4ehu ebjevil tiesval » • Stymk^n « eloilli Htt reallaticfcý hald, tak ae k Máehovi přihlásili galea a M t t , k w m m t i s m pflpejlll « e d e m i exlatenei* Cte j® aás K k h & áaeaf C© áiÉŠéí tuto dobu a jak mm Ö Máchovi tehe öl bfl© Ví st o t « i
tolik, »1« « Jtttíné
alt a l i í «#,. tastat
i ůmníkn % roku 1S5$
» I i i , . * Olttevá »ist«,
« e h a ttftaaitt-, literární his tori®
eosi öftiaiÄiwJt» s j ü i « j « fitfsif« © » i i l e i i t o s t i sájaitteft a v »4jM»ti o«l-60Vá « a t © » M J « m
• • at-
Jtfe© banálně
a/ Co a ti® to oůk&mm klasik*« patří takové int!ami w é m m v vi bee do literatury? išáohfcv erotický tivot a« neshoduje s pfaA«sisvou národního básníka, na&eho nejvétáího pévce lásSgř. Příkladně s» k pedlivi ochranov&násiu tajeaství erotického deníku vyjádřil ni kdysi S & w l Janský, Ještě v roce Xf28 tvrdí docela vátně v Pmmrměi je řásu tuk výlučného, Sa
"...neatnáaá M e t poaftetalceti M o t i o n o mí sajísá doopravdy mm i jen fiel
etc válaýeh vSdeckých pi*®eavsíli& neteo milovníka díla Máchova»..". V jisté® smysli» je to i pravda--. Veřejnost není dosud připraven» přijmout erotický deník, nové vln® aájra o aoderaí erotickou l i t e * rsturu ae teprve přižene. 2atí® si veřejnost libuje ve výpravnách pornografických bibliofiliích a nebo pokoutních eAických tiscích drahého řádu. Rosdíl je pause v ceně, jinak m
jedná o stejný
iánr. Ale nSeo ui se šuáká, néeo se ui děje kol®® záchova deníku. Zájemců stéle přibývá, badatel «Janský přisnává dokonce stovky lidí i jRk k tekavém* rofitu Janský doáel je opravdu záhadou, každopádně je to aalá hrstka proti nekonečná řsdé deklsssátord Máje, třicátá léta se ui nespokojí s ujištěním s proslaví o věci poprvé nahlas« Od Jacobsonovafrystou pea! v roce 1933 mim
už Máe háv
deník odbýt několik® slovy. Literární véda kličkuje sen s ta®, ale aákladní text a tál* chybí. Věřejnest ai ul dávno svykla na leccos, ale klasik Mácha je v těsto ©hledu stále nedotknutelný. Koneckonců nejde jen o úplná aveřejnšní šifrovaných pasáží... M*sfey1&á interpretace erotických faktů v deníku ausí vyafcéaat taká z objektivnějšího pojetí osobnosti českého básníka, Irotika je podstatnou sc-uMstí Máchovy dramatické existence» eros hraničí přímo s u s e d l o s t í . j í zespodu a ovlivňují Šgmmím
l:'udové a nevědomé složitý valí natéto romantické osotaosti* tady
je citlivé místo ísáehova neklidu, někde tety je d£vod jeho sny šlové náruHvasfci. Mácha sán vydlenil e r o t i c i «Ivel do avláštní o b U s t i , dal au i odlišnou grafia tou podobu. Erotické sá pisky jsou syrové, ale v žádné® připadá nejsou a priori pornografické. Erotika, cot ««ní tetái co láska, je zůe podáns jafca holý fakt* Anatomie sexu je nesenti^entální » sluvi be® obalu romou k vlci* Pro erotické sápisky poulil iéáeha vlastní šifru, tejné písmo. Zrnky j^ou z Části podobné řecké abecedě. Navíc Mácha svolil i ««toucí spčaob mápíms první řádka se čte ti©v« doprava, druhá pak sprsve doleva - ovšea i tady existuje jedna výjimka* f©
vis«!»© celte® úú^ovíúů Máchovi zálib»
v logic« t v aystanatiskéss
pořádku, v růaaých »«zn&m«ch, s á r o e t e b , S p l a c í c h • dokonca úfitech, také ¥ sémantické práci ss s l m m , v
hříSMah
» přassy^kách, v neposlední ř&di pale v zálibě v tajnfistkářství, v rssssatisl^cJi systiflkacíeli ft falsi pocitu ©dci«aní a pýš®. ffáyi exiďtdnee mmm mní
pm nátbu nijakým přirození® s t m m bytí, ale
rosanticky» histroglyfs«, navy®pytat«ia$m sy«bol#&. Sácbevu Šifru rozluštil poprvé Jateib *rbaa a tsn sä také první vyslovil , roti sv«i«4nl®£ intimní části óanifcu» Otiltin/ if^vsk - d w listy z archívu Onilécké besady - tsdy přiblížil bésník», ala taktně z t l M i l obraz Jaho lidské podeby* Arbesovo rz©bodnutí 4« sseals pochopitelná e naTOhlo byt <£®i Jiné při první konfrontaci s poněkud šokující» texts»« Hěktsyé Části» takající ®s věsí aajdsllkátnéjáích, ovšssi ss pro veřejnost nehodí; zěatantsf tudíž i po půl století taJe«* tví»,* říká Arbes I Jo třeba ecenit i to. I s úryvek zvetejnIn/ v Kozhledech literárních napodvádí itsaářs» upozorňuje ho ns chybějící části* Arbesovi patří dík i v touto ohledu. Jakub Arbes ros luštil tséehuftv fragment v roce 1884, př«snS uvádí nos s 11« na 12* p m i m i * logický, zčásti intuitivní»
Bsstmp áslifrsos, zčásti plísni
nálsiití popsán v Črtě Máchovo
ta Jaust v í . takové luštění a« ale neobejds bez nučických efektů, feané a bouřlivé povětří obklopuje plně soustředěného Arbesa, nechybí ani mm v zet la liáchovskáa duchu. Kupodivu Arbes nijak nssprchal uveřejnit svůj objev, ks zveřejnění dojde až v rosa 1886. l&olná, I« svou roli sehrálo i to, Jak ss zachovat před od« halonem t «Je® at vím, Ja to docal& pravděpodobné* nahlédnutí d© soukromí velkého básníka, s i vynutilo odklad, öas k zesyilení» také Arbes používá slovo'' taJeas t ví w , označ sní tak typické pro Máchu, ProS prává tajssstvít ?ouáití tajného piana Jisti vzbuzuje pocit t&Jaisatati, ala takové taje® a tví Ja spíše utajováním» hrou m
taj esa st ví • P© vyluštění áifry ostatně tajemství ni-
z í . Ja teiy tajemství» «SHSta/ obsah Sáchcvjch z á p i s ů ? J « sis něco, co nás dává do ruky klíč k Máchově osudu a dílu? Ani to na» deníkové «ápisky nás aděluájí t@, co si nachává pre sebe calkam každý. Mácha ai věcně zaznamenává, kolikrát souložil s tori, v Jaké pozici to bylo, ss Jskych okolností s co Juori říkala* 0 nic víc na Jda. Jaképak tajeaství I Kdy lay tyt© zápisky in U s n í ho rázu
4/ nebyly .součástí liUtsántíbo kos textu, ueby ly by imi příliš zajímavá. Máchovo tajoaatví aotspoiívé ani v tajeaad» sápiau, asi v obaahu aůpaaslíio. Ä v o d tajeaatvi vychází a« »áitíUdaí fonay ira$k«atu, nikoliv z reeantíckéh© příšeří. Jestli it je Máchova seKwalita tajem stvía, pak proto, 1©
»azaadaje, I« je otáz-
kou. Uoaantikfi® bylo tajanatví vlastní, jejich dílo ja vždy aápovldí, Šivot 4a oaudea a otevřeny« tence». Bas ts kového t a j » ství by raaaa tlaaa» nebyl přece rcaeeritioky. 2a první kritická vydání Máchova díla lze povalovat vydání Jaroslava iíaatndho 2 roto 1906. tm
ae J«ko pivní rozhodl pí©
původní z n % í a pořídil opisy textd« Hned v zápětí vychází dvoudílná Leiehterovo vydání přinášející *'a$ na nepatrnoati* celá Máchovo dílo. Co tyto nep&trnesti jaou, v y s v i t l y « jaaaě Sslda va svá recenzi. Je to tady fiáat Šifrované, dále fechovy výpi&tey a citáty 1 detby, tady lita ní m í aakuleture a dála eel# deník z cesty do Itália "pře Jeho úplnou zlo®i«s¥lt©st% Vyloučení erotických pftaáií ni® calks® « 1 nepřekvapuje, apíěe náa zaráží postoj k ömhdjEu Máchovu deníku. .řešívajfcí dekadentní «statiasäua koně® atoletí fitdevoluj® kritice přijaont syrový etenegrafiaký a tyl «Jeníkových zápiafe. S nšjvětší pravděpodobností
atejni
hodnocen i Máehfev podaianí deník z roku 18"55» tekadence i tav» moderna eo přece pilni věn©valy erotica, «3.® v tomto případě Ja zapálí holé for®». Moderní duch #« naopak ahlítí v příaé konfrontací fakti a
mm nečiní žádné potí.ta. Máchův M a a *
«en támí »tyl - pravda Je aázs dne a rozhodné bliiií
rafinova-
ná ayntec v#dn§ plynoucích vét. árbea&v a taká laldfiv poatoj sdílejí i delší editoři (Krča* a Janafcý) a interpreti. Všichni m
shodují n® to«» áe není třeba
publikovat celý d « í k . Exotická pasále jaou zvláštní kapitolou básníkova Ilvots, doplňují psychický obraz, ale a literaturou mají pramálo a ; oiečnáho. Například Albert - rafták říká:
w
!4écMv
vztah k Lori nabíral ladná asyalné příchuti, ainll ae v podiv talu a sál roekoá hlavni z tála, aaadkovaná sápiay v deníku prozrazují os£iastioký kult «syaiö, beze vií duchové příkrasy i citové nobleay, nejpřízeanijáí vyraa Jakoby v divoké« výskoku obnažoval aliance a » H a n k u « nejlidověji namířil k cíli.*" oznáak« atyliaovaná do urditá hyperboly, aby nás. řekl® vče a n i c , není zcela přesná, jt dokonce zna&ně zceatná. 0 nějakás
divoká® ^ s k e k » asmSže být mí
ř«tě. jaatlifta nim
postrád᮫, fmk 4« ta prévi mm«má,
v sápiscieh
jás«v# Mm Mní
sayslaoat .
Máchovo spojení a Lori s@ nepodobá tanci, Mácha ««ní lažkující sedlák. Ani orgiastieký kalt «yiiiß., pokud aa tím myslí jakýal druh veselé opilosti, nepřipadá v úvahu. Jgaopak, Máchova erotik® je prostoupena vnitřní tikaní, Lori je natahována na skřip«©, trápena podivný» milencem* takovéto sadomasochistická skleny mívají spíše intelektuálové, kteří do erotiky promítají vlastní problémy a těmto preblámfta podřizují i msfě.ly. Lidovost mířící k cílí
daláí
nevhodné ©znečení syrového výrazu* tfiéahova «rotila je prosycena hluboký® smutkem, asi jeho ss&ysinou žádostivostí vládne žádostivost je Stá ailaějál* Lori - prosté divöe - je nepochybně obití Jehovy shoubaá intelektuální váífti. Do milostné hry (a o hře a® při tem ®oc «luvit nedá) vstupuj® metaJ&slka» Máchova posedlost, záchova ladnost má hlubéí příčiny. Je ade něco, co básníka štve« dráždí, sneklidnuj e . . . Mácha hledá absolutní uspokojení, til« i dal®, s naléhavostí sohl vlastní požaduje dovršení touhy, hor i je ke a ty.ku nucena, das to násilně a vědomím «llence, že bude při styku trpět* Máchova naléhavost hraničí až s násilím a proč to neřícií Mácha je despotický © nestřílí smi odpor »ni odklad. Lori šomková aeusí být svémm »ilenci po vůli, kdykoliv si to on přeje. Pražák se rovněž dosnívá, le Máchovy erotické zápisky mají fetiiiatíoký ráz* Mácha m vzrušoval ještě grafickým záznamem, zápis«® si pra£Lmžavel slast. Víme, že se podobnou Činností vyšívají adolescenti a g r & i m m % erotické literatury. S l o w má magický smysl, jt fantasií, ale i drohe» reality, use připustit, ie i Máchovi zápis po to, co bylo, pfiaéěel jisté uspokojeni. Ale prod - a j»ké to nepokojení to tylof Zápisky jsou stručné, konkrétní, ebybí ji® refinovaný styl, aayalnoat v nich odeznívá, roikoé přechází do jiné polohy* tady m nejedná o fantazii, sie & realitu a$«m* láatecva a m leká fakt® jsou spíže potvrzení» vlastnictví, což odpovídá jeho povaze, irotický deník má funkci tajného dokumentu, svědectví, jakési, fauatovaké s&louvy a temnou váiai. Lovi byl® v jeh© maoi a toho patrni napo koj ovale nejvíce* laps«ná skutečnost patří k navy vra ti te laým M k & z é a , jak právník Mácha jisti v í . Máchovy pohnutky tedy nejaou pornografické,
fantazijní,
ale psychologické, petplogické, intelektuální* Deník neslouží k
6/ vy dražlování představiv©ati, ale k vlaatnánu sebeuspok©jení, i: metafyzické ješitnosti« S&ách» si nezapisuj« erotická zážitky proto, aby se radoval se sprostého nápisu« Mácha netrpál oexuálniai komplexy, ale patologickou intelektuální depresí. Někde a« Ifaták nevyjádřil fttsstné, něco i nspochopil« Ale knidopádná 4® t© ul d&ležit^ pokus © v/klad« «'ralák ui neasčie jen tak vyloučit Máchovy erotická zápisky* tulí jisté souvislosti« * . « • jeho duch, n&ůměmě ponořován/ de duchovního světa, suoil přeskočit v protiklad, k nej$sat«riali»tičt*jží s d nejs?cdn4Jáí touin6," říká Pražák. Sofcoi "Yetíle zbožňujícího sleva dovedl napsat! slovo nejtriviálnějáí, vedle milostného zážitku dovedl «lu~ viti hned o požitku i Jídla nobo o .živočišné* úkonu, doklad jeho podvojnosti, idealiSBtt i natěrialismu, citovosti i dynianu* jak ae z podobo val konečná i Ä « "
A ještéi "Byla b^ snad nutné fyzio-
logická souvztažnost k š&áchvu předuchovélásu snu, snad uplatnéná zásada kontrastu. Mich« aspoň sán tvrdí val, i® m
poesie ausí po-
hybovat na odporných kontrastech, na protichůdných pólech, odtud tady snad záznasy fy z iologí ck/ch a eroticky sninálních úmsiů v deníku«* i&ros je v .rsšákovč podání nezbytnou protiváhou ftáchova vypjatého neta^ýzicého úsilí• Zm&t». názoru spočívá v to®, že se problematické zápisy nepovažují jen za náležitost Máchova intimního livota, ale také za součást - třeba jen pasívni - Máchovy tvorby« řrotildad stálo je itt nesnesená dplaé uznání, ale i to jo krok vpřed. teáchovi poi«rité, nejen tvůrčí, ala příeo bytostné, byla ul věnována velká pozornost« Vftdyt protiklad je základní» konat rukcním prvkem m®m%i®héh&
d í l « , z protiXLaéft se rodí stavba básni«
Konántisnus protiklady vyhledával, nil©vál jas každá věc má svöj opak, každé bytí @vfí nebytí, svou nioctu, každá láak® své sklsoán í , svtu nenávist, svfej ssar.
některé resÄiky to tyl« jan
hra, «1« pre» M c h u byl rozpor ničí» přirozený®« Máchovy antinonie nejsou jen literární hříčkou, nie ose=bní zkuieností, tělce a hořce prožívaný* b o l « « filosofická studie Jsns Potočky pros / H i Máchovu «ntlnoniSnoat až k nytologický« kořená®, ©bjavuje utajeny scysl iláchova synbolu zené* Ale Patočkův rozbor ae týká pouze oblasti duchovní* svita ideálů* KáchCv n*§leci$ i životní paradox je obnažené j & í , rozpor je věimým páům do propasti všedního dno« koanická závrat přechází do banální koooviny, svit hvězd
pm&aí&á ¥
p
s
j
m
n
é
A
í
fmmim« Spojit protiig?, spojit sts
©:tei»iik
ty ß « j f m ü i » n i j l i p & y t»ávar»a, uby nastálo poetic«! bylo sánirm* le » « O l B U k m nalít při ataflstti i psychické Soky, je jasné. Vnitřní napátí, «vér protliaad&, »odeluje prostor Máj«» vypíná klenba básni. Alt «tajsi » » p i t í , konfrontace touhy a
tetli-
toe, prostupuje preusieteu strukturou daní ku. niete dvasstistijo oeué, vyhrocuj« pretikls
« pote® je v konfliktních situacích
nemilosrdné slučuje« To, co si nesolila dovolit báseň, to j© solná * zápiscích. Ä « h o v « ffimé t Bljmk asstylisovsiié» nsfaliované apo» jení abaolutiift s b « @ l i t o a , je nt svou dob» «cela- v|ji®«feé* Umí k si psal km&ůý mmmtíki
v test m
Šáchu neodlišuj» cd
ostatních. Každý- »§1 své taje«atví,el« sároven polítal a jeto» sveřeJadnf* i Všichni rocafttiei t i p l i i svláštní Ješitností, uvitafeoleu, w e i t e s křivdy, vftlohn 1 ®e o osní val i , *e jejich individualita není náleiiti ©cenina spolednostf. teprve deník mil efiin.it jaano s odhalit prsvf v f s s » nopochopeného autora* i®»«ftticki deníky
tile otevírají ke itenářl, jsou mí předa» upravovány prs
veřejnost. Št tak JMtfefiv deník. Üoto« j© stíná naiiuí
ro-
• s n t l k , kt«r| ber® roli naprosto vášni. Co je tajní, má hýt tajné. Mehflf deník se ««tuje, poslívé i tejnou abecedu, site i šifrován í » , »«pisuje i to, leim by ne jiný a a u a t l k jteoivášil. § tekavé výjimečnosti nsu&ie b|t pochyb, 1 ve «větová literatuře Js to ojedlnílý člri. Mácha rs»É«tik utni sentimentální literát - o toe evěddí iivot 1 dílo. l « « t i « i i « ho also mémlujo
oi iivota, t l a M ho i#
říět ideálfe, sl« Mich* ade nikdy seal» n«i.«totví a vr»eí «e nasptt do reality* Vypjat?
Idealismus koadí aávratí *
pohled«« do nicoty, ttsdslmi» seal« »sentimentálni, jt prohlédnuta ro»antická láska, * r «
jt iensateván, ttsvMftem * iluze, Mácha
stoupá výš g vyš, jde de #Gj§l«éká* Počátední aadiení, t« nekonedná touho vlévající a® do
te«u,
nefconec- vyvrcholí *.klwání»í &ts
konce láska jet- Zklasánet láska &áf Všechno Je mernost, nic s nic asi samot t . AI« p® tuk st m á cestě «usí asi sákonlté přijít pocit ásavy, ®ussí Šo ideál je mám&W$m
éo»t$vit naprosté vyčerpání s i l . je jftsné, fstou morgans« roaaiitiokfoo lite-
rát«. i««b#vá ntš návrst & * se®, ktetf ao s?iše podstat í páim. Jek jtosk ae nás tel je^í Itáchdv deník, porovnáse*!! ho a Jíněni
deníky* kieheAefiloaoíuje, prototo pee I t scufslatvl e skXaaini je silnijSÍ m í ávah»* kácha konstatuje a s M u m t a á v é , fiavyn^Äi, nepřevtěluje st de syálenky» öle předevW» lidsky svěděl* i-usf ne tes už nlee fcýt, k % l básník aapiauje holá fakta* Lidaká odvaIi» vyžaduje prosté ardee, Jakousi naivitu* Celé l . # atol«ti ®řlo ManíkÉ totspo&et* Tente aeeielofcieštf aapekt neobyčejného ros&íření poesie hu*
«tál a« samostatnou #ve-
©asie je au«© jiné módní sáletitoatí, e,oleěeaakeu i'orsiee
realisaee vlastni caobocati* řfireaasaé básnictví Je potl&daae na nejvyftftí uíru, méi
ae géxilm* Smtiatatálni či romantický básník
4« v prvé ř&ůé sodní M a n í k , Jelitný a »arolvý literát, toužící p© ap©le£e»akái ohlasu* básník 15* atoloti hr^Je tak trochu dvojí hrui naek© aa od apeledneeti odvrací, sevrhuje Ji» pealcuvé J i , utíká ©a ni de pMrodjf, «1« férové» tejiai touží p©*návratu a rnitání* H« tea oatfetaf není ric tak divného, básník 4« stejni ro»perný Jek© Je orspoi»á doba, ktferá není schopna aloudit svCj citový ideal issma a ideou všeobecného vývoje* 2deélč& aa staví pomníky, ale Jinak ae Žij« prakticky, feníiálnt, boa sentimentu* také pre liáehu Jeeu pfíaaaisá některé sodní rysy, některá literární gesta, aeffioařejttě, že asi on ne&ohl uniknout vlivu doby* Jan hluboké saketvenl v exiatenci ho ©dliěaýe od nekone&aěh© počtu básnících aeatěrfc rcasantickéh© a tola ti* Máchův deník a reku 1S.5I st »»choval ve dvou versieh, přičeši verse B Je vpodatatě Jen kraaepianějěi® opiaes. verst A. Jč&akýtá ae o%Ázk&.t pra keíi© tyla určen«- d r u M verte* Fr© Lori, pro íiiméla, pre Sabinu? 1© a též!* Háeha přísně atřeiil své soukroaí i před •výsai nejbliž&iffii* Bád eoai nasn&čov&l, dal i nahlédnout, ale nikdy aa neodhaloval úplni. Jeho tajeaa tví byl© Ježic tajeaství»* 2® by ssáoha počítal a iaa^inémím Čtenáře» Jake romantic i? Zcela Jistě ae, aa t© Je deník příliš syrově dckunen tec. Heb© že by M eha psal profeužoueiho literárně «Sř opilejšího čtenáře, Jako to dělal Stendhalí «1« «ni pre tátové tvrseaí není žááoý důvod. 'Z% by Mácha paal avtj daní* pro aebe, tak Jak t© ©statně stá být? Že by paal doni a J m pro evou aoukroaou potřebu» ktesý roaantU byl tak naivně i e a t h f M a s ©batolí
kačkou, kdo šelai tak dalek»?
Opravdu není vět Má© souťalatvi, nei kdy i člověk dělá nie© Jen pro aebe* aéaha ae rád považoval sa neátaatnika, kterému není ne světě rovno. Zdá ae, i * resantie&y ko^lax sapuatil hluboké
f/ keřcny, lěito už rozlili«« pózu ti života. to literární ntitistí jo « i přilil skatedné. 4 přesto i á c M v deník není d M i á t l , sklsmsaé duáe. V deníks m vydává Máci» napospas .SVÉM bytí, «1« kupodivu si seatMujc« Baník není alitef při.tel$ spíše ri»ú prosná $ re &ilo, i v deníku Je s»kea®ö Mácha aaufalc sám. Celé ki^imvQ tajemství jt vpodaiatě prokleti« M a š í k a . Öf» s«aií j » ženec mii'kt
aa aikoau 9 tis tíživí j i í
t«J«RSitv£. 5im"
o i M s » á j i í důlmMj & Lori, tím větší 4© prsveipodabnoat, I® ai je lácha p s t t M pne
leník 4® proklatí* deník Ja bludn| .kruh,
» daní ks« je všóycky potíž. l a po&átku deníku J« literární
měr,
»1« životní fakta atol' táa«ftaS situaci. Si® realiatidtijší, tookrétnéjii jt pJLcatal» tis ví es aa vzdaluje od literatury. Alt čím víc Je deník leníkem, dim měrně je l i t e M r n i atyliaovaaý, tím vitěí © a i j ®á literatura zájem. &«m£fc je absurdní forma a a tím ae ui mmí počítat. básnický obraz Ja analogií skutedn^ch událostí. üejdMve vada casta k Idaálu,
přichází i « l M a í , zoufalství a tesatJaanaá
ftakaat« taková Je křivka padající hvizdy, kterou Hácha zahlédl na večaiuia nebi. Velké láska je závrat, .pád do nicoty, Šokující objev banalit?. árotika spojená a axistenciální zkušeností posunuje káchu daleka z » horizont reaantímu a přibližuj« I» k a a K dcbé. Máche m aám jeví jako »uter vskutku, moderní. M a n í k her« na zeba celou tíhu lidské existence, odmítá estetickou apakulaai í duoaovní konverzi. Káaha vzdoruje a podléhá, prožívá svej aaai a své básnické poslání jak© vlastni osud 6 údél, je to existenaialista před exi»tenoiáli&a# MAcm »t lepí i banalitě a tilaaná rozkaž je posladní maXs&atl transceaáence* láchava maiemoet je oaoteí, hsroická, existeaciálaí a tragžaké* Je to existence zoufale ©orální i aaerální zéi^vs». Máci» je géniua, plvaní j i fa&taas remantlcký géniu«. í&k «i totiž mwm%ímm$
píaiztavujt paatfai básníka. Crigtaalltc ^«söno«-
ti je vy licitován« ti m
m a x i s ä , köe fteviftaaatvi přechází v
zti.l««ölneu Ä s t e s t . Alt tak jako se aácha o d l i l i ! od sadních literátů, tak se edzlsail od sýtu romantického básníka. M o h a není génius z božího poslání, «la a lidského vzdoru, j® básník«» z nutnosti a prokletí. .má&Mv titmimm
má opafeé, exlatcsaláliuf
ladění, fant® básník m b A m i z ß»dhl«du, »«feianl z rezkošc opojen í , ««ní mágem, ale titaemyalfiau existenci, fcáchov® inspirace
IQ/ p f i e M a í vláčeky sůůlmt * liěmMM
udily v teams,
H«»«ati*ti3 v Máchovi pojetí j« ko&etiai/K mmplmimím po jam, Ja ©pravdu Máchu isk dialměrným v« filosofická®, efcickés i estetická® smyslu, nebe je jen prostá s&ivníŤ a řipososno « I , jak jaoe byli kdysi öekaděntní, jak pot©® kubističtí, jftk naivní a přitou ortodoxně j«®« přijali
Bere ttiehü rosso tisnus jak®
svrchovjaná unilooká přeaviélení, neb© je t© jsa typické mění Českého unéloo se svitem! Kát jinde se bere m i n i tak váiai jsko v íteifaáchf řrawda bnöe asi nikde uprostřed* «ich« i s i a á 2 ničeho, nebyl tvásán t tradicí, nosBoel Mofeá, I « jen proto ti mohl ietclit
aísyteCnl kritiokf* syrový, otevřený, bsaáiné
lidský o nu druhé otřeni! saoo tak absolutní, teatrální, groteskně válny s česky geniulni» visté nedostatky »ohey ßfkßy působit jako přednosti. Literami tradice či konvence ©u ne, o&áhela, öle taká bo mhmů
ilo* Mácha je přeáevéía čoský génius, co i je seela
svlá&tní kategorie* $»n©alKO Alldem. Šáchovi přivlbstíik můůaítm byronimm, ale ntíitcísEu nu n i k % upřít pravou orl&inalltu - Má* ©höv exlatsnelální bel je náležitost rya© česká. Velai jemná astis intuice a naivity je- Sít»®» aísem Českého umíní aft do dae&ai doby* » « l i bychoa ul konečná pochopit, to Mácha js nejen autor«!» Máje m lyrlcrtýeii feásaf« ale také orotickálto deníku, I » tato skutečnost uposerail už ve třicátých letech Bonon Jacobson. -cel je vatfth a«sl lyrikou a áeníkea vstahea mmí Pichturife a
«hA«ítf
M l e l i , ote aspekty jsou stejná pravdivé, «soa to jen růmé výsns&y, neb© mluvě učená, r&mé
staontiaké Jlány téhož předmětu,
téhož zážitku* Fils&ř fe* řekl, I« jsem ta rozličné záMry jedné scény. Máchův deník je »tejně básnický® dílea jsko Máj a
řinka,
nemá ani přídechu utilitárního, je te čistý I ' a r t pour 1 ' s r i , je to básnictví pro básníkn* *lo kdy Iv «áchá žil dnes, solná, že by »rovna lyriku ( s a k o , bílá srnko, uposlechni radu ap«) t.-cnechal pre intimní iessáeí potřebu a uveřejnil by spí i deník, řřiisužili torthot he k. Jqyooavi a l » w m m % m í t
s tni* nísii jeví v leo-
kteí^ch detailech sft&äaou podebu,'a kritik by napsal, že tito tři autoři usilují o to, aby ukázali nesíálžovený obran člověka, jeni 00 «bavil všech řáůCt a sákenÉ a nyní jen plyne, tede, ?ipíná st jako pouhý pud.1* Bofeuiel i Jaoobaonova »love ausist brát a jlsttu rozervou. érovniní je j i s U správné, ale ty příaizy jsou poněkud aatoucí.
n / Us Jedné straoS atarý dekaděntní poje« 1'art pour l ' a r t a nu druhé «©děrní autoři J««© Joyce a
Lawrence*** Jak ai to všechno srovnat,
předavíím v kontextu káehova díl at Vážný videc Je nepochybně ovlivněn dobou, které objevuje nekeaforani literaturu - . «teleti* S® úvaly zaléhá avantgardní naděeni, i vykled usini Je aeugéatí sápssu o navou morálku* Moderní liter»tura otevřeně popisuje intiani acény, saji* «á ae o erotický život dleveke, překreěuje náboženské a apoleěenaké tsbu. Joyoetv Odyaeue a La«reneeiv i.ilenec ledy Chatterlsjyaové Jsou die katované knihy na peeesí krásné litaretuxy a pornografie* Obě v y lly v *eakeelovenaku v roce iSfö, Milenec aěl dokonce tři vydání. Jacobaoaova dvaha neaáža «»přít propagační
ddel, proto ta volba
jaen* Máeha Je dobrý argument pro jgyce a Lawrence, «ederai autoři mohou naopak poceci Máchovi* ežií © to, aby erotické peaáže nebyly opit vylouděny a literatury, aby ae erotika, nenavrátil» de pekoat* nich textů* Máehftv poklesek je třeba «hodnotit 2 nového hlediska moderní liter®tury* Všdyt už Mácha byl eroticky, aoderní a aožná i »větový i Jen Karel Sapek vyalovujt n d pornografií slova utracení. Hekoaproaianě ©daítavé stanovisko, aiaoehodea rovněž s roto 1930» najdeae na konci eassje Ire« vulgaris, který byl poxdöji sařasen do iarayaau. Ályšaa tedy ukvapeny soudí **Ostatně Ja«»- ae roshodl pro to, aby pernogrefie byla potlaěenai protož« Je «radle Sexuologie a psychommlyay)
tou nejnehoráanéjěí a nejvíc ponižující pohlavní l i l * *
Čapkovi byla už 3snoíiokrát vytýkána dakepreost a toto Je Jedna 2 dalších dütenfe oaeaenoati literární fUoaeíle tav. saléh© á»sk4h© il©V£:k«. Se kýd, dervensu knihovnu dl lidové Kalendáře se 5«pek dívá Jefitě shovívavě, a l e pornografie je hašena d© Jednoho rasova pytle spolu ae aexuologií m psychoanalýzou* Před Opakem by iíáehÉv IntiffiRÍ deník neobstál sní v aeja«*áí« f Jeho krotká «yéleni není eehopne taxovou pokleslou vážen vtbac připustit* žatíaeo aoderai literatura do sebe vstřebává aetedu psyeheanalytieaéh© pr&skuau, uvolňuje podvědomí a sex, říká aoraliata čapek své sáaadni net Srovnání e Joyce© a Lewreneea není nepřeané, ale Je příliš kentraatni* fa iebs «»diktovala tyto eetafoiy, propagace poněkud předběhla interpretaci, naděení x objevu ssstfnile pravý vysasa deníku. Ale to všechno Je scale pochopitelné* ffri^daée k Joyceovi a Learenceovi Je&ti
mnxy Millera a budeee anenea bií it u podstaty
véei* Hillerova literatura ae zrodil® ve třicátých letech a Je
u/ jeký&si vyvrcholení® erotických tendencí* Pro Millera je sroe ul Havní® tásate», příčinou, hnací til cti a nakonec 1 Meies, - literatura splývá i i lve tes. m«oohoda® i Millar vy Sel Jeátá před válkem ¥ československu. Csské vydání Ofer&tníku raka v roce 193HH je prvafs. překladem vßbec a předchásí váechns vycání ve světových jaaycích. Jo sojísavé, že doba tak střízlivé, tak chladné, hojné vydávala erotickou literaturu. Bel®«» Uexvsl, Ityrský publikují erotická díla v soukromých edicích. »Jisté, nico je obživa, finanční příležitost v dobá kriss, ale n&eo taká psychologická reakce na i obu. ^ttosřa^oS, to Jacobai® nemohl k m % m m t t m připojit i fillers i Miller teprve svá díla psal. Co Je ale d&lsžité, Je to, že killer poulil ke své výpovědi foroty deníku, celé Jeho dílo je je-dtn velký deník* La«rance ae drží sujetu, čáatečn: i Joyce, ale Miller aasnassnává fakta, sveřojnujo svá nejsoukrcttějáí sápieky. Jacobson pí lei "Ve mém deníku i áchá ® klidnou epičností líčí svá .fysické úkony - erotická i anální* Únavnou áifrou
zsmmmá-
vá a nsúprosnou přesností účetního, Jak a kolikrát ukojil svou touhu při schůzkách s Lori.** Jsk p©éetatná se lili tato cbsx»kteristi~ ka od slov Alberta ivséákft. žádný výskot co nejlidověji sířící k c í l í , ale scela vécné účetnictví,
být vétM protiklad? Dva
pohledy na tytéž řádky. Jiná reakce a jiný soud* Z® na®á pravdu rreáák, o to» byla řeč* Jaoebaon představuje sice druhý extráa, ala jeho slova jsou už apíle přijatelná* Máchova vécnoat súže připoue«out 1 účetního, i když jinak o účetní® výkone® nemá deník nic společného* feécba si zasnanenává fakt®, nic nel fakta, ale ta. fakta «ostojí ©ssaocená jak® čésla v účetní kalme, € «
aapadají
do určitých vstahü a souvislostí* 1© opravdu není kalendář o příeluinýá® počten čárek neboli souloží, »«la« číst svléát deník a svlálit erotické pasáis* Obojí tvoří jeden nedělitelný textový celek. Máeh® si aapiauje to, co bylo, eo se stalo* Zapisuje, sasis«s»enávé - a fakta sají soci ^a&iokou, literární a těká právní, scela usvědčující, konkrétní, ilovo je imaginární snak, ale stejná tak realita svého druhu* Co Je psáno, to je přece dáno, to fayio a nedá se jtn tak vynssat a sruáit* á, holý®, sexuální® ináiciíe nepřidává Mácha tóůné myšlenky, a. to Je důležité* &ro# J® konkrétní ddálost, přenesená do deníku se váfe váudy* fakta jsou sice holá, ale deník Je ul literární kontext* Jakékoliv atylisaoe erotických
Ii/ 'Aimmmů % teyia jtfft is» ikoiu fiel« i f a i « t m & » ai t kiyter 4«» Mefca zmínil f&kto&rafiek^ ®t|l erotických pssáM & zcftal m é lot toi zálalitactl pepiaavat* k M z e l ty o/amáiti knatrmat a ásník
aal kl aal * i w ü c h aft iah. 4 takhle je to tak, Jak to
má feýt. Benliamua &áahavm arotickéne slova pöaotei a to via magie ky.
asáchevy erotické paaftit totiž
ani myllaakjr «ml
obrazy, ala objekty« Mácha si psal iaaík prs sebe, «1« to j i s t i neznamená, la by j«he d a n U tyl l ' a r t petis l ' a r t » Seat© wacobaonův ©«taž k áekaásnci je třeba e má tnout iplsi* HaftaovNiá litera tyr« kultivovaných aatétft as a asfvatl t i l l , p r o s í
je paäai&tosu* fiakaéeat
M a l í , «retika ja aaasú&eltm, area aa pohybuje v uzavřené! kruhu* L # art pour l ' a r t jt vrcholem přesycení a áaavy, ale Máchu naopak len® hlafif aa*» aaaMqrtBoat je trvalý® přízmkm,
jaha
milostné vášni, öl«l deníku nás aiaa není M a l a znám, ala «»tetické .sroaeleíii málasa k l J u M vyloučit. Jaecbconftv «vJfcg«rá&£ esaj Co je poesia » méňimmkým eztempora paehásí roto l v ; v . ^aao^rafia Alberta «ražaka vy61% o náca íozéěji, v roce 19>*» k a téma výrnií baaníkova úmrtí* , oaun nál o m i v ek#4titti,®jí#oh kruzích je zře js$ • ířicátá léta aš »nsjí dvojího Máchu - neáo tknu tela ého n a r ^ n í h o Pá«ftík® zióe«lisovaného Máje a prokletého Í«akáho linífeii moi«»tít existenci .a »net» vnitřními xmapMy* Máchovo tajemství ustoupilo
safeíali
pláni; a stala ae záležitostí ußofe«» citlivc jéí int«rpr#t«c# # ž, jevil se bytostný rezerv&a«c, ale ne vb m^BÍM lilové, ala Jako jtsusovská tvář mwáai»! poezis. üakaiirovaa^ vlastenecký aentimsnt áruhé poloviny 1>. staletí oápaál j«k# iseiaj s i ů m f ý střep oä k v Ä i t o f h a , ala také «raaéhe jádře.
Démonická peiobu
básníte® roztrhla ©«teriast »hal, míttmi energie opit rozštěpila tuta přirazeni t» atatytai «MiiNHaaaaia ©«ahnest. také avatiaká banalita aa paáilf wýaammě mm é«s§y»ti£itoci *velkéh# nároáaí* he básníka'" • ff-ítamnoat autentického fitxiwporuiuje píetoi a ton¥«tóní aaliátvaat MM*
UrciiekA
Mít& utajené v i«ňíto pro-
tale a realoKils. t f l i i ^ » i f o f á g traiice.
třicátých l«t je
t # % ávsjí M o h a - .»áchs oficiální, upraveni jiro oslavy m éítaasky ® po to®, lácha tik. ©t#f jskf teyli ro«tv©j®a#, M M t l a l q p podvojný. Sva lióé aa aviaa neakr^vají v jeánom, je ta stála jeiea llovik* Foivöjnoat je séklsáaím ty&m. Máchcvy liáaké i
14/ rmmtíeké
povahy« Jan kácím vyhroceních, of absurdních proti-"
kladů, je celý člověk a básník. Proti oficiální »ti duchu »áchovakýeh oslav v rocs 19
ss
seals rezolutná postsvili surrealisté« Literární sborník žni Labut «ni L0ns, redigovaný přímo Nesvale& shroaaláujs proklaiestivní příspěvky « I provokativního řásu« fed vlive® asrxisau proaěnují surrealisté tenpersaantníhc básníka romantika v i « i » n i * novského revolucionáře ještě před roken 1348« Xeig&v ^ s l s d je už sesle ideologický, ne ověo* národně ideologický» ale ideologicky v« výsnaeu moderní politické doktríny» Z Českého básníka ae stal běhm 13« století národní básník, z nárožního básníka se pak stává v« 20« století nadnárodní básník, % básník« je konečné internacionální .revolucionář« «Jisto svědky dvojí ideologické sty!ia»ee, ala žádná Máchovi neprospívá. Mnohaa výanaanějáí je tli v psycho analysy na surrssl istioký výklad Máchovy poesie« S psychoanalýsou se pochopitelně snadně světšuje
s Šifrovaný erotiolý deník, také romantické ay«bo-
ly jsou podrobeny hlubinnému skounání« surrealistická spojení psychoanalýzy s aarxlsaoa naohásí vyvrcholení v sexuální revoluci naalřené sasšsosřejaě proti falefiné ssorélee buržoazní #pel®5noeti. Po tito revol učni perspektivy je teo aařaien, spí Se vtlačen, také aáoha, Bovolnění teoretik folge prohlašuješ
"Spojovací
cesty mos i «áiitkaa a fantasií, aosl erotickou básni a Máničkou erotikou m umohonásobily, stély ae aohřdny^i oběm., saěiy a schopnými náhlých proafn a svratě. lento d i a l e k t i c i v&tsh seal živo tea básně a básníkovým Život«« dává nevývratnou reálnost Máchovu Máji s prudkou poesii Máchovu aoukroaénu deníku i Žárlivost a mdlpsky teouplex). MáehCv deník, wt je stejné bá-aníkevým dále® jek« aáj a Cikání, nebyl dosud vydán v plná® snění, s«boi cudní rosluštitelé jeho élřravaných partií, týkajících se erotiky, žárlivé střeží tuto Četou před veřejností a dekasují tía, i© jefiti dnes (®»aí burtoasní aorálka »Sahu censurev«t. Básnická revolta, isieaoná de reálného života, jež stou nocí osvobosujo od tísni buržossníiso dobr» a arsvnoeti, sen touhy uplatněný činem, provokuje a děsí buržoasní veřejnost jeětě víc® nsž nejdžasnějáí požár iasginaee v básni." «sní třeba sdůrasňovat, Se feige leckde přehání« Sevoludní, socialistická &í kesmnistická aonžlka se nakonec ukásala jeátě prudéraéjěí než buržoasní« V posnáakách
15/ pod Sarou m feige dovolává taká ul citovaného Vatebeeneva eaeJe a Volnech saérd. Jneebeo&ova iniciace Je sřejaá, feige pokřtíI n j « v daeovaonově l i n i i . JSeauá otevřená pasát o © » t i e « a roaaotiaaa preklaeaje rovnecennoat dokumentu a poesii, feige mluví příao o *prodké poesii d&ní
. mgíůMý realisftua řaaeinuje uai »odemíha člověka
stnehe& ví o než ay&boly. nejen dee©been, ale i feige shledává, It deník Jt přece Jen přittólivějií než báaně, A nebude to asi Jen sálalitoet utajené erotiky, ale také 1 a tylu se my nim
pro
detail, tedy sáležltost deku-entáraího stylu, ^nad ae sde es#vá také specifická eatetika třicátých let, kult věcnosti, nebývalý láj«» o dokument, literární » p o r t á l , živo to piany román a doku»entární film. V aávěmi pasáte přeích ási feige od iáchy k loženi řiěsseové, kde nscháaí stejný paradox osobnosti. *loeantieký básnicky život Soleny Hfecové, Jejíž rustiuélní liběsná noveliatiká nemohla pfie© urážet biedertseierevsky vkua ničím, net anad tía, že J#J svou poetickou incena i tou nesaeímě přerůstala, byl oůmmmn
a prokletí atopy, které nalésáme v její korespondenci»
poutají nás dne a více net ©statní Je Jí díla..* 2eela ortodoxně
ranealietlety
a freuüiatioky se atavi k
káchovi ve sborníku fítisalav nezval. Ui v názvu - Konkrétní irrseienalita v Životě a dílech Karla fljyska káehy - Je vyjádřena aatiaeaie» nutnost chápat ísáeha v protikladech. Pro Mesvala Je erotika všude, duch pansexualisau prostupuje sely Háj. Tak břeh objímá Jesero, dvory se přibližují, aby splynuly *» sou*raku v Jedno, stressy se vlnou ke strosü», vln« pronásleduje v l n u . . . Sávireini scéna popravy mé b#t vy rase» incestníeh tendencí, ái lies v sleva "payehoawslítickéau" vykladu ae výborně hodí kuliay i e m é vtaaatilqr» hrůzy f atraáidla a zvrácené vášni, ialdopádně Je to Jisté osvěženi iaaginámih© portrétu básnika, navráceni národního génia původní romantické trivialitě, »'©sval č v vyklad Je iluzivní, heraetiefcy, acaatn^, probleateieké angusenty ae irísi « vlastní fantazií. 'ředvědcež složka Je příliš přeceněna, ros díl mzi
eseeí a podvědomí®» Je setřen, podvědomí uchvacuje
celé dílo»
Ireudiv ták paroduje učení aa&otnéhe aiatra*
*Ka napjatág laně nesl oiälpelg» stestradní® koaplexea se procházejí v Máchovi poesii fe&toay všech sexuálních perverzí a uakuteěněny v symbolech, aehrávaji Jedinečnou tragedii." hicaéně
U/ i v tomto posunut«® výkladu básník.» básníka» jo určité jééro positivní výpovědi. S psychoanalýsou nssvalovského ražení se objevují v polemice nové pojmy, které k Káchovi a roasatisau no pochyba? í etří. Jednís ts kovýa sáklsáaí© po jsem tajnosnubné opojsnýa 3 ideál«® je právi perverse, typické je pro Besvala koneckonců i to, že si téaéf m v M w é deníku* šelae si to vysvětlit jinak n@I tak,
fě se realistická dikce prosaických sá-
piskd nehod! Kesvalovi do pera. toník nopodpomje iontasil* ?ro s^steriosní fraudistické vý Slady nebílí labyrint roaaatieké poesie assrovasteln£ vifší kořist, aoshodrJ nejstřízlivěji s nejmáná dogmaticky as vyjádřil k Máchovu erotioká&u deníku Živli žíalaadrs* historická studie M oha a Palacký vyebásí at xaáaá Máchovy posná»ky v tootéž deníku, které laamaseiíává rosdílná nátury obou ®uŽ6 na saysl básnictví. Kalandra srovnává, rosliiujo a hodnotí: *Q psychologii frantiSka Palackého a Karla nyaka Máchy mluví nejlépe jejich deníky* Oba si je dosti dlouho psali. Mladý Palacký psal svij deník pro svého příštího biografa, a tak není divu, le se % adho dovídứ, jak se ušlechtilý duch toho oyapaticaého mladého agže vždycky neal jen k výáiaéa Ctnosti: Excelsior*
Mácha »i psal šifrovaný
deník, jen pro sobs a už pro nikoho jiného, takže tu adžeae (pokud nám to dovolí prudérie jet» p . t . roaluštitelč) dost hluboko nahl-sinout áo nidís neskráslaných stek sexuality, do onoho i « profundi«, odkud rostl« i poesie Háje* Ido se nedá ok!»«st viésaýsi subliis^dnía procese», najde v
Palackého deníku dost bohatý
psychologický »atsriil ke studiu některých máni hrubých for«», pokrytectví toho Morálního" dráhu, na jaký' ail spadeno Kietssche* La« tu vidět vnitřní cenzuru při její tichoŠlápoké prácí i kdelto Máchův deník propadl jen vn#již censu*e s jednak jehe vlastní ceasuřo Šifrování«, jednak aravaostaí cenzuře jeho deMfrovatelt. Bovedeao si vážit otevřenosti před sebou seaýis, jaké aluví % tohoto deníku, a dovedeao také už trochu sledovat ten podv£doaý proces, v nc
17/ měrná rétoricM Intet mňornlmm Srauk»« BámíMw
orotialý
ůmík
je plf 4&kaMB t Sa M e n t nanil *,"<ehlsví serostlá aooiisal* font® proslaveny •výrok m
«§©bni dotkl editorů « t i j e j vatáhli m& so-
be, Jak aa sulo getost» f a M t to byle m®i*ou«g j»jieh pohlaví, které se »kryle v tamtím pore s t « . ¥ jtiueis pří|»d§ ss áiajui Broukova Invaktlvs projtiftáviiia pfí»o p#eö sMtiea* Ve výtvarná® éoprovoáu éea£ sborníku sa Mohéaf tekl asotick* koláž Jinóřielta Štýrského, liol« ja texts Sán© Cl s l o v o ) C h y b u j í c í
J . sáří
Ii».
slovo aAltaae doplnit - jt to - « a a l «
Kalá i představuj® stapaftq? penis jste fiekorstivai abstraktní syffibol. lohn-té tiroés »tito vyrotí ae s k ü s i je i té po dvou letech. Prašaký lingvi eticky kroušek vydává u borového sborník tors© a tajaaatví tcáehova i í l a . lni universitním prafeoaite »«ní eisí axlatenoa tajenetví, tajaeství je f$mmmu
sloiteu básnického
t o n a . Mácha není dovréitelee literárního vy ve j e , není klasika» o živo« literární trmitcf, J« »píSe proaéttwavakou aatfkneati» mumftitalos klidu, tasatalos* předhaicvnisa r-rc-bl éa&* Sborník vycháaí na poslední chvíli* píle ©e až rok 199ti Had šifrovanými erotickými sápisky se JeitS jednou ssayilí v «ociologicky sa~ měfmé stadii leiřich Váalavak* Máchové »©xuální aktivita mmí prévi no jftiosta^jl »pojen« s Materialisticky založen^a senotMlio sos* Háohfiv eres mmé nic apoledného s touto marxistickou kategorií poiitkáfská Miyslovootl* V p o l n i c e třicátých let pa uraduje béhea okupaoo také ř|i«vtl Äiss#r# In lha c Máchovi - i® skále -
v/chésí hned po oavobosení
a to j«it# v roce 1949« íaké lisner vyaesuje
Hácls« hlubokými
protiklftdy, vyhledává dolií a M M
srgusenty pre literární teo-
rii évojíř» .Máchy. Sevnabaá
epiatelérnleh dokumentů,
véetné deníků, objevuje sn dílea slážltou existenci s detnýai patologie h$al skleny. Vstali k .tori je napři klad charakterisovtfn jak© hybris - "jedno jediné přestupnic tví násilnické v . Máchova láska j# spojen® a milmtmm
tyranií, žárlivostí a násilí®, kte-
ré nebývají nad vášní vrchu* M a n « r as uchyluje « I ke kr»jo inu tvršení? Moha nebyl normální milenec» fo jsou poslední slova l i terámí vidy v poleaioe, pak se s afino «novu Mácha retušovat pro potřely nové ideologie. Xáoha poválein^ s. socialistický spět překlene váechny vnitřní rot poty. Choulostivěnu deníku se boto-
18/ Žel Steuer o U m É » lylial. Ví © něm, «ae r&i#Ji ®lěí. "Keime to H e l JI nek - Máchův šifrovaný deník Je v dějisásh génii opravdu prazvláštní document hmate,* říká wiener. Ceníku Je tedy přiznáno výji®«ftné místo, ale více ae nedovíme. Před poslední« argumentem teorie Kianer
couvá, ačkoliv právě deník
by mohl koncepci januaovská podoby básník« Jen podpořit. Velká polemika tedy konfií na prahu nová éry a česká literatur® ae brzy vártí k Mtankov鮫 4ženi. k oživení e dalSÍ&u vyvěji dojde si v ěádeeátyeh leteeh. třicáté léta Běle Jistou tanci vydat fíáctóv deník v necenzurované podobě, roetupné zveřejňování med*rní erotické literatury vytvářelo první podmínky kiemyatiflksci národního lyrika, áviak ani velkolepé demonatrativní oalavy atáho výročí Máchova narození nepřinfialy v tesr-to ohledu žádnou změnu. Kompletní vydání Máchova erotického deníku »a opět muselo odložit n® neurčíte. Poslední velká šance ee naskytl® při souborné«, kritické® vydání Í5. díl v roce 1972), ale i tentokrát t%ky nahradily slova, talií osudy deníku leží ui mime oficiální rámec kultury. Máchův deník bude zveřejněn J«k© soukromý tlak si v roce 197-5, s to díky velké obětavosti několik« málo lidí. Zcela zvláfttní uznání ai zaslouží grafik Oldřich Bamera, ne bot na něm ležele celá tíha technické realizace. Sarmatem sie i mečenáěea náročného e odvážného podniku byl básník Jiří Kolář. Srovnání Karla Ejnkt Máchy e Henry Kil lerem ai mohla dovolit al maše generaee* tá ae říci., Že čtenář byl na deník dobře připraven. Překlady Millera, zejména překlady Jaroslava Kořáne, vstoupily úq Širokého povědomí generace Sedeaátýeh a aedmdeaátych let. Miller tyl hojni čten, stal se legendou, živým mytá®, mil lerovaký aroa splynul a přetekou atmosférou, tady neělo Jen o erotiku, o nijaké odvážné scény-» ale o to, Že Millerov® erotika vyhovovala obeeným poeitfim* liché dny v Cltchy se neodehrávají v dekadentním salonu, al« v prostředí sociální mizérie* Ani Killt rtv zveřejněny deník není l'art pour l*art, ale syrová reportáž i« živote bas iluzí a dekorace» PfcleŽité jscu analogies hospody, putyky, bistru či bufety, vžěné podnájmy, provizorní spí sob existence, život ze dne na den, kocoviny věeho druhu a anod i nemožnost lásky. Lumentik zahaleny do moderního labyrintu at ironicky vysmívá svému romantic káeu ideálu a
provokuje.
19/ Ala i to «sála, eo tyla m nás ««ftjafi»® i jfcill«rova díl«, staSila k mmif-mí
ztajiit#€h vaá. S® l i t « r á m í 41*kaa* ^mmMM
mekaíitvolatutalaý i i « l .
Eroa 4« aktímí
forma bytí, riskantní
íem«í extatamee* kááaM vále® ja mifeivá, aabaapateá9 »«srstná, ala aa itaíii atsvnft tafcl t v t M v é , «lulujíaí, cpeladanaká v jévtétafa aiysla* &rm kta«*«« k&iůém
j « první a poal«iní kameník**!» poSátkt® i
f&msměsím
v Seliteeh, Jaaaf íkvmmk$
¥ pasai*** k Millerovi, uvafejafcl ř£M.% *Aal a » ta nebudou atctistüty*
«1« lactybnjl,» I« fey saa.1 v#lk#®l m i l c i tyli pošetni »»«tsiap«s i írígidaíi patr®§ to imhuC Jan máilácká pcszluv«, alaéajl*li mlláial sróz ad^akšlva s«arais©#tí* W s m n m t ß@ats|eh výjimek vétáineu aetata* p©6pr»v«jlRtjrd«aé áeníiy a p#fliv# aclaáaaé korta&oaừ®«! e také ezietuje 1
probmrnúm po if «, by
tet
pfíČinná souvislost
»«i
tvářit it© jest «atfal^ vyjádřit aa*
si»t®amí¥sít aí ftivat) a pmbmmím
aexuálních potř«b.*ř Jak při
těchto řádcích Rmmimmumi na Hécbyi J i k vibec a« nezamýšlet naé úatopracu tnuticí i«skl literatury í 41« p M l i m
Skvereeká-
pochází z ú m m . 1ti® « k v^iání Jtftfcava deníku schází jaitě
několik dlouhých l e t . Jak I*»raws«, tak i l l l a r obhajovali trrůj poatoj i mimo literaturu* i-ra oba autory tyla arotlka
univerzální apoleSenakaa
otázkou. ¥ polemických éizkuzíth se oba »utofi vyslovili k
aalaa pojaö abzaáaita, parvtrae « p c ^ o g r a f i « . Stu hawrence .je rozdíl j a i t i patrný $ jo to rozdíl n e m í n í , duchovní, »1« pro tillers jasu tyto pojmy vpoóatetl totolné. Miliar nezná a necítí rozdíl » m i ní z ke a pasnagrafií a "lepší" ahacénitau. káleli na aituaci
a kvalt té i hodnoty aa m%>í,
t o , co j e pre jednoho cbacé-
n í , j« pro d n i k A i 4a**la a # » á l » í . ÄifeSe nezná pruvý v#»s«si téchtc z l o v . Steint l i t erasure smmůíň byt paraagrafictal. M i l l a r
bere abaafeitu jak© ir«ai«iál®í aaučáat XiAaké aalatamta, afezcé«* nit» je lida® byte»tat vlaatní * titke m ní mica dilat* katU&a** ni abacánita má zl^mhal a i Ä a d k y ne jen prs IPtevéka, »1« pro eelcu apeleineát. k a*vy bité fii ntprolité ©bacánity se rodí i^greaai k á«hní Miataaai p»tfí i a©iní ilvot, i, r o z ^ u k b d i l t e »tavu patfí zlo. A
mmnmt
a any, k dohru p«tfí i li44kl
«tejná tak patři k «rottet i ©hscáaita » porafi-grafi«•
aaahstei ja áebré o to» věiět a a®a©relis©vfet. f eaeji Chsaénitc a zákon odrazu Miller říká: **&áyi m vy-
20/ akytne oboeénoat v aafoí, svléit# v lltsvatofa, n i febvykle fön kel teelmieké jsoaSoky, j i t o tésir* k t e & » m é nie 00 oo sexuálaí» vsrulowl&ítt, jak© je top« u poruogr»ti®» A »kfývá-lt « • v
aěj&kl
motiv, pak d&loko pímmšmém otástai
aaxa* Má i » dkol vsteiiit poalt «tot«dis©ati,w l M t
trctieké paaář»
1» »«oslabují it nik, pfávC aaapak 1 » jiroavéilují, dávají nu vlán»« «.»taftatjií okiitefeaati« %
strohé aésaaqr iuttualeh sitiiasí
«pravdo pCaolrf juke aass&ená svitla a® malí řské kasposioi« Soaťk nás uvádí příse i® attain v i t í , vtahuj« nás ## liveta so viin všudy* Vafclaésa k t « « ,
So i éa druhé vars« *aa #ista # pf-toM«®-
jí m m t i m é zápisky, j e sř#j®é». i s . j o M o h a nepokládal as sieo valjáího, okrajového a n#náv»Iiíého. Yorao 1 Jan potvrsuje IntoIrélnl fuiikot «rotiekýoh a g e n t i . Máoiio j« autor«s. dvou ieaíki o »#kolika xápi»nító* Alo jsa jofea teilt obsahuj« aretloké zásaoay* 4«a jei«n deník je irotifjeden Je véaováa intimním snéní výansiR s u v i d í « pmi,
iivotu. Toto xjlátání má *á-
Wáůh» je autore» dvou d#niká, ale
soil nimi Je velký rosdíl* *#se Jiného je intimní deník a roku 1855 o nřco jiného Jo deník i « « t y do Itálie s pMabéaojiaílta roto. iaiyia séplskfi Jo rosoílný, rozdílná Je éyaoaiks obou tamté* ále protots at první deník neuetele vydává a oen&utaíai sásakgf, rosdíl s i i í . Cestovní deník má «.pietou strukturu» «aehyeaje sled událcstí událostí, popisuje, lídí doJay, fakta na sebe aavasují jako gUalgr řotftsu* K q p a t l to®u intimní deník aá struktura vys l o v « ! Érwastiok®«, konfliktní, fakt®, «o mfměí isa sebou, ale setkávají se, jdou proti sobi, Bas erotických p&aálí »tráeí afojai iniiisní éaník vnitřní fyt»u#, atávé a« běinýia toactoa» s tak j e j las to*» probléiu «j-ojit a cestovním dění kas. yva«® eeatovní daní
asní v ro&antiaem válkou ivléiteostí, ale
m'mmm§Mt
deník intimníI» řásu je ojoáiaéljfa řanoaánea. Žatí« so J«a p o t e tise obhájit MáoMv deník * hi«áULska «odirn£ lit«rab»ty* ířite» ášáohu aktualisujeae, přeassujeae ho do jiného pro-středí, hodnotíme ho špitni .podle no vy oh násorft na erotiko, ssbsvuj«®« ho laistortoké patiny*** Káefes je tak »nohem rodern i j i í , ole xárovea setráeí avou mmrMN
totaiaoat*-«fe třeba
obrátit » I r tésiai, jít do minulosti a poioftit « I otésku, sda ui
r^antisaua neobsahuje p ř « d | « k l & % intimní deakrif^e*
M«»í ui v i w n t l o k á š pohledu nijak gřítoatn m ý š w ^ séjem o @ro-
n/ tieiy Živet? Ceip&k není eres součástí remaatická fantasie, ooipak aa filomofie lásky dotýká Jen IdaáléŤ Jeká je praxe, Jaký j® rozdíl mas i romantickým kul tes Jeny a modemím objevem sexuality? fcáehovi totiž nessmaíme přisuzovat modernoat % vnljiku, Máeha je aktuální a moderní uí ze svá krajní romantická pozice, Je «oóerní už proto, te Jo abaciutním, absurdním, zhmmým remeat i kern« P H temnost erotiky v káehové tvorbě má to til svou specificky re«antickou logiku* t*o»antic i vzývali sice idsály, ala jejich anA&i marní svést z cesty, kult bledých andělských bytostí není J e d i n ý měřítkem mmmtímm,
la druhá střeni vynikali romantici i bystrými po*
střehy, nekonvenčníš! názory as »orélku a sex• Zdá se, Že kaidy ideál vytváří iavrsi , m M á
akce zákonitě vyvolává zpětnou re-
akci. čím absolutnájáí Je ideál, tím hloubáJi ae musí ponořit do banality života druhý pól nevidomí* Jen vystup k vrchol!« mále objevit propasti, Jen ideální láska aa m&Se propadnout do r.ezemeky smyslného milování. Snadno lze i okázat, že soukromý Život romantiků ae přilil nepodobal romantický® příbSMm*
ťroteže
ideál Je nedosažitelný, zbývá Jea álaat na této zemi. Ilkdy ae setkáv᮫ ae ««hou propojit oba své ty, « pokusem uplatnit idály v životě, proměnit milostný vztah v Jakási filosofické a estetické mystériu»* Sikdy, a to Je případ «áotóv, dochází k přímé konfrontaci absolutna a banalitou, ke kriai ideálu. "Vale lásko oáemetaá! ádiet - Lebe mohl i" ro takovém zvolání, která není ničí® jiným než lidovou odrhovačkou,
hodnoty rázem obr cejí
vmhftru nohama* Jestli§t ftlevfk nemele doaáhnout ideálu, »tie ae Jetté pokusit o absolutní inverzi* i růžku® banality a erotiky začíná. Možná, Je si káeha aᣠani nebyl věeom, do deho ae pust i l . To už námi Jen «emantiamua, to Je trauma $ederni omittance* Ideál je vždycky abaurdní © perverzní, ábsurdní Je v fem, že Je nedosažitelný a perverzní
proto, ke vyvolává inverzi,
nevyžaduje snad ideál vidné dráždění, tryzen ducha i tilaf Co Jiného Je Ideál než nedovráená rozkoš a pocit zklamání? Lačné sexuální pudy ae tedy prodírají vzhůru asetkávají ae a Ideálem. V tomto okamžiku dochází ke zpětné reakci, k romantické frustraci a perverzní křeči. Erotická touha Je roatři Sténá, ošálené pudy Jsou sraženy zpft, vtlačeny do vnitřního psychického prostoru, kde a« hremedi veškerá nespokojenost. V erotic káro životě
sa/ 3« objevují typické přísnáky neurtuy. Metafyzický ideál - příčina neklidu - narváll biologicky sáklsá* Vshlede® k to»«, I® je v romemtismu »«tefyailsa a erotik* soufiáatí jednoho kolobéhu, je té Ská rozhom.oút, co je dřív a co po to». Eroticky neklid splývá a neklid«® »etafysiekjhs, väechno je jedna neurosa, Máchova sexuální néruiivosty nérssová laSnost po požitcích, je vyvolávána také ariaoeretickeu podrážděností * Coobné prožívaní romantismus jde * sxtrés u do extrému. III Friedrich «chlefel oi posnamenals "každý dokonalý román BUSÍ
být obscénní, isuaí přenést absolutno také do rozkoše a « y -
slncsti." li «od Že být lepžíbo doklsdu pro inversi, absolutno a obscénita se setkávají v jedné teši. kdo by posusovsl ro» en tis&ua jen podle norálky blito rok romantické literatury, byl by požadavkem obscénnosti jisté snadné překvapen. AI« je to tak» Absolutno vyvolává patologickou inversi, patetický ore's nachásí echo v perversi. V roce 1799 vydal -ichlegel román Lucinda, kde se ryží idealismus mísí se snysinou erotikou, kniha vyvolala skandál* &ctert Klesena»» říká, Že román byl pokusem - jen pokuass - uplatnit reorii v praxi. áehla&oleva prosa almoohodea čerpala s osobní skuáenosti, do jménu se promítá autoři v vztah k ros vedené, o devět let atarží lorothee Voltové, která se nakonec stans jeho tanou, .-odklad románu je teáy autobiografický, není to jen srny «laná historis ro®antické lásky. Schlegel se noh! docela dobře roshoénout pro Intimní deník, ale roshodl se pro román. Schiefe! se roahoál ^pro atylisaci, feáchs pro holá fakta, »áchova holé existence a«aála totiž ke etyliAaei žádný důvod. Erotikou se sabyvá každá doba » romantismus není lédnou výjimkou. Ale ro&sftiisfeua objevil vnitřní polaritu, %na»iku psychických a i l . Vile dne o vášeň noci jsou jen básnické metafory mužského a Ženského principu* Kosmos je plný tnuhp, kosmos ovládá jakési erotické pustni, " . . . j s o u milostná tajemství - jen xahalená, m
váak usavřená. í&dsbnyas spásobem vzruéují filosofická
mystéria. Materie* »Jejich niterné síly. tohledy ns budoucno«t. Akt objetí - řeckýefe bohyň. Madona. Saldy národ, každá doba má svůj sbožnovaný ženský charakter,* saplauje si Ho vsi is v Teplických f regentech* kroti'ke je paralelou filosofie, ba co víc, erotika se s filosofií prolíná. KovslisCv fragment se opžt »minuje © tajemství. Pro libertiny l>ä. století byla erotika nésrtre-
a y Jea, ö «m tím
jako takaivé nepoofcgrfeovall. álo per rostaatikjr jt
erotika etáate« skouaáaí, «rotikaje afehlapoaa tajosatvia« I ff® Äettu, kter? «dilti w m m t i & ^ m m r m i« jen pfímsaaýa «droj«» roskoáo* M
« M ,
nessohla kýt erot'i-
»e talk«» předpokládat, §e
i pro teáehu a n m s a l a arattka jefti a im
via» M l m$m$ mtmt
m*
mí j m galantním iotaroériilstvía, sla pří»© tajesstvía tála« itoaaatioká aiafapaia ffii'al V jtineas iy^líku I M »Ml vášni at » H ü t l přírody. IS* století dával© aftotleo e«lk«a volitf prdokod, ©erálk«
m
paAflaoaola prißaip» lAaati* Aal mmsmtcu a 1 6 . století paritánoky s « @ e i i @ v 4 | erotický tivot* Bros ae stává tajeaatvía teprve ps strátá Öefea. kariös de äado se rouhá Sobu, a proto Je perversní. ďa mwti
ä&km m objevuje m
svftti Aěmm ala, tlovifc
hřeftí, aby a« vykoupil, aby vyprovokoval «šidícího Bob», k ßlou. Irotieký saii»a«a je sklsaaaoaioulisu, a e t a f y s i o ^ » paradox«« epaátánáfto Ä o v i k » . ^sifiv eros jeiti sgobovávé sáltíadaí atnqra subjektu, sie svit Jato eelek j i ul pro aěj straces* tento aroa se tladí do »vita i aes&tiluje se špitnou, reflexí. Eo&iatlaaus reaguje na pr©tó.wfeujíoí sa náboftonakoa jcrissi, jednosffiětaý tlak ne prosliňuje v
universální polaritu, síly st kříií soci aubjok-
test a objekt**« í-tq moátmt emistenei není stračen jen horizont svita, soiesuí emisttjaot jt stmeana asae* Je dovoleao všechno, olo jo otáskou, oo si oaí flovik dovolit. jvět fo^aatiaau jo ato&lsvvaný svit, svit antoaia&í. 8a uvolněná místo náboženských ctností nastupují acxttální lidská kvality» ideály, ¥ toonogenaía sv#t# byl £ůh v tudy pří tesaný, byl při vie», Bolí pří terno st saaaoaala výstrahu, al# byla i ©obranou, ůtodittfea. v bolls svitl aá filovlk duáft, mní
jen esiatenoí.
Intleite božího «vita jo jiná n«f intimita svita b«a boba. ¥ ho»of«niií« »větě J®tofib.mmmtm^»
fitoaářea
dení ku, v atovt-
lovaaén aoéaiaia své ti j® deník «©ukre«ou sáleáítostí. Údy by byl sécha aepoofeybujíeí k ř e s l a , «si by oi nepsal takový deník,
ro
váříeífeo £1ovíka by takový deník *nas$eaal feřích. Viříeí dlovák by « H o v e l , aftív«l iMmu a třeba i ftřeáil, sie tááko by si pssl ayotiofegf &mi'k• V tradiinía náboženském evitě vyladujt erotika liteřární stylizaci. £eka»ron jo příběíifi, n# vlas
jako sbírka erotiok^oh
emoMií s po vid. ^ A & m m m ul mísí sábavnou
literaturu » ienítoa. b
ui m & t & é trolioEi proklatí
24/ á&mí
existence. §kaá*, U
si deník nevedl ut len Juan, pmk by-
chom vádii1 ještě víc. Máchova #mtlkm j « vpodatst« tríatní. Lori asi nebyla tím, čí® mile být. Ale jirafi j© »«#«• tuk. křivdit? žmílavmý
člověk
přec® nehledá part&ara aa i-mhyl Ami zrnina milenfy by příliš nezmínila altuaei. Je väbec moáůmí erotika jina net tristní T fšeehny sodami lásky mají v aafeft niea zoufalého* Oé milostnéfca vztahu očekává duchovné opuštěný ČIcvik - nebo jak ae taká fiká odcizený filovik - edpevádi na otázku po aayelu bytí, očekává všelék na bolavou existenci. Frosti moderní člověk toho chce ad láalgr moc, víc m t je aai možné, Jako jeden z prvních ee »iácha dotkl bolavého aíata* Byl uhr«aut, ala i zděian* káchs propadá erotica, je a u l e naléhavíjlí, žádostivíjší, ztála
ttyslnějéí
© zoufalejší,
řva moderního člověka nie nového, přeato prožívá tote treuas znovu a «novu. Fro re&antiky hýla ten» viím, byl® «üzou v dobréa i Spatné® sayslu* 2«ns peaáhál«, zdílala m u á , byla obitevou poaranicí v Elve tě a tvorbě, ale n® druhé straně podléhalo čitém, její nestálost byla příčinou záhuby leckteré ufilechtllé mužské iaSa. Jako by romantici byli jen velké d ě t i , jak© by mtžům scházelo vlastní sebevědomí* Bomantik hledá oporu ei^o zebe, podvědomé touží po meteřakfe klící. 1« nadarmo si němečtí romantici nakonec vybírali svá družky a lesy o řsůu let ataráí. Jen šteuSenější, často í rozvedená ! # » * dovedls uchlácholit rozcitlivélé nitro poněkud sentimentálně hysterického mule* Se Ženu byly kladeny opravdu vysoké nároky zcela nových potřeb* Romsatls:: ua mil veškeré předpoklady pre dramatizaci esatiky. Intimní život nabývá na významu, je nyní at«js# důležitý jako duchavní Šivot* vm
romantika mní
»ez vášní hry jako pro Eon«
Juana, zle rBíímvmým eadomaaochismem* Ao»«» tik není stratég, «1» psycholog boj pohlaví se razáiřuje do vyšiích afér* hamaat ismus, to je vědné zpytování, to je věčná vina, to jsou vědné pochybnosti, t© je věčné resdírámí, to jt láska jako věčnjř problém* Nedá aa říci, 2a by raman tiaiua nabízel práv^ ilaataau variantu soužití, živ&t Byrons, ižhelleyho či -šandové je plný dramatických erotických událo stí * Velké lásky ae atřídají s rozchody , válen překypuje v nenávist, zkouší ae to po dobré® i po
slám. Jtechybí konflikty ® patetická geeta, křečovitá exprese i dapreae,
ironie i pgychieká krt»®. imantieká viieá
Je zhoubná, sebeatravující, přináší »noho utrpení, ¥ normální» fleet« je mmMntimmm tíživý® závazkem. Latentní erotismus se vztahuje i na Máchu, eroticky nabitou atmosféru vstřebává i lleháv romsatický subjekt a subjekt na oplátka tento eroe reprodukuje v konkrétní podobě. Duch rosentlamu se netýká jen du&e, ole vstupuj® také ůo tlla. M o h a nemčie • aftstat pasívní» unáší ho siejam vlastní váSen, ala také spodní proudy romantického podvtMoai. tady nejen povaha básníka, náruživé st jeho krve, ale také romantismus či romantická filosofie lásky vytvářejí lláchdv vztah k milence a loni vůbec* Lori je vtlačen® do role, kterou ai nes volila, kterou jí Máehm vnutil. Lori je povýšena do role milenky romantického básníka - a to není jen tak ledajaké role! Obyčejná česká holka je obklopena tajemstvím. Lori je mima, mýtus, v 1 opiím případě médium, v horším případě jen loutka, a® Lori schopna zvládnout tak osudovou roli? «sehe« toho Mácha trochu moc od prostého divčetev "Kam ae podíly jeho listy, kam jeho deník, do něhož zapisoval si každé slovo, které jsem k němu pronesla, každou i nepatrnou příhodu na cestách i na malých výletech ae «nou, nemohu říci,** sděluje po letech Máchova- milenka J»L. Turacvekéau. loanámkrn je neobyčejné zajímavá, Lořin výrok potvrzuje to, co JIŽ bylo řečeno, že totiž byla obdařena výjissečaým posláním. Cna byla nevědomím, které promlouvalo, on« byla magickým zdrojem iracionálního poznání. Médium nemuaí všdét, co říká, inteligence je spí Se překážkou. Bylo by znační naivní představovat ai
U&Mv
v^tfth k Lori jen jato společenskou konverzaci. Bylo to patrné všechno jinak. Háehova láska uvolnila neznámé a mryti vnitřní hlasy, Lori néee říkala a žvatlala, ala přitom její slova měla hlubší výmm*
Háoha poelouchal Lořiny roztomilé hloupoatl, ale
básník slyáel hlaa duáe. Sčco je ovžes láska & zbytek Je banalita. Podobni jako Mácha, obletoval už Kovalla svou Jořii. 1 on® byla středem vesmíru či alespoň rajské zahrady. lovalia byl n&iáea její ducheplmcstí, ale zkoumání Sofiiny korespondence mluví o chabém vzdělání. Eyla to patrni inteligence jiného druhu, Čuohaplnost ryte ženská. O poezii ae také p ř i l i l nestarala a ničím být aai neehtlla. Byla drz; k otci, uměla ae přetvářet, dovedla
áé/ byt přítulná i ohledná, bál» w
strašidel, dekenee kouřila a
mů® pila VÍRO. Lemřela předčasná už v patnácti, üovslls byl © deset lat st&ráí* Káyfcyebos «oři i posuaovsli jeti podia romantického portrétu v üeiariabovi s CČterdingen, byl® b y rysi ideál* Ale on® ideál nebyla* ba zápiscích Poválise vidíme, jak romatiamua mísil détakou
nevinnost i urditou perversi a banalitou.
JMeMv vstah k Lori pcciiéáí se stejného romantic:kébo lofeaa, ale perverse je sde mnohsm vyrasnv jóí * kasha doráží, obdivuje, ale i pomiluje. žosnáaakši uáilená ' H a a o t i U ž a se vysloveni smi-riuje © kvantitě sápisč* kiúcha vénuje
Lori nebývalou posomost, která p.vesáhuje
něžnou posomost ssmilovaného mladého muže* Je to absolutní obdiv* Lori je alatiováMáa kmfóég. kroku, věaoha©» o© dělá a říká, má pro Máchu néjaký zvláštní smysl* Lori nemusí přuhánét, je to i ve stáří stale stejně prostá žena. Je sice dojata slávou svého bývalého milence, alt literární hodnotu sápiakÉ aůže jen stilí ocenit. Vzpomínky a« das to vynořují v aeobydjoni jasné podobá, v dwcola průsr«iaé podobá. ProS by to ne&élo tak být i tentokrát? a navíc se Lori «ni nemusí stydět, protože jí vlastní obsah xaclu,váného deníku není m t e y . •áápis turnovského ješté víc« komplikuje situaci* «Jestliže opravdu M o h a všechno « p i a o v a l , pak máme v rue® jen torso. Jek asi vypadaly delší sešity, kolik jich bylo'« ib je ovšem otázka, ma kterou ^e už fines nedá odpovádét. -4le nic náv nebrání
v to»,
«Rehorn a® aeptídl» přel si „ách* pořizoval tak ro&eólilou dokumentací a své Lori« byl sdo obdiv, byla zde láska, to jistě, alt nebyl zde také nějaký větší literární sámirf Připomeňme ai v této souvislosti Joitě jednou áohleglovu Lucindu. Semily zápisky posloužit k néjaeámu dílu, apí&o prose net poesii? krasopisný přepis druhé v«rzo by tomu mohl nasvědčovat, i když tento přepis je sátím jen dalším opiae®* nechceme ovšem »a každou cenu tvrdit, že verse & je sárodek neznámého d í l a , ^ c h ß v kráso pis s širokými okraji, s řidni dodrženy®! řádky a a podtrženými vétami podle pravítka souvisí asi docela prostě ae smyslem básní*a pro pořádek i kácha byl mimo jiné t&ké pedant. Připomeňme si jeěti jednou jeho sálibu v přehledných seznamech, at už véoí pro domácnost nebe hrsdß spatřených a taká divadelních rolí, připomeňme ai jeho pečlivé vý-
k?/ piB'm z četby* kaligrafické tituly a podobné projevy* Mácha . chtěl mít i «¥ď-4 aaukmeaý áivot v pofádksi, coi opit připomíná Účetnictví« 0 záchově přípravě, k neznámému dílu sviödi
mnohem
zpífie «lov« davětaéedesétilsté ä«ny net verse Ii. Lori je obyčejná česká holka, i když nemluví nejlépe desky. Lieber L0im
je
Lořin nilfenee & m víc iacisý básník, o tm
mní
pochyb. Uft od počátku vstupuj® do jejich v«tahu absurdita a r>ení to je» dleproporce verbální* hoři aai není to, čím by měla být, ale ca se dá délat. Milenka Lori Samková je mýtus Karla Hynka &áahy* Lori je sice mýtus, káchova máz a, ale není Máchův ideál* Literatura je přece jen nie© jiného než livot. Lori se mčte n®» nejvýi ideálu podobat, ale nikdy se nemůže z ideál»© plně «totožnit. í-ratoie je ale ideál nedoaaáitelný, n«s?ßt# ani Lori plně uspokojit metafyzická nároky milence* Ideál je nedosažitelný, ale co ti snaaanáv &3yby sa dul ideál získat, uchopit, nebyl by to ui Ideál* kbaalutnímu hlediaku básníka as nevyrovná «ni absolutní obciv milence* Ideál nasi nadoae<elný proto, l® je tak ideální, slt proto, že as mu v ftlvatě nic nepodobá. Ideální líska ani není v silách Človil», ba aai básníka. Mění správné vykládat konilikt absolutna a realitou jen metafyzicky* aácha ja Lolln milenae s aavíc velký český básník. Sociální problémy vstupují i do tohoto Intimního a literárního Šivota, «ni o tmi nemáte tag^t žádných pochyb* Mácha není aristokrat jaka öarca, H a l l e y čí ^»ndová, ^ácha si namĎfte dovolit přepych citů, lkazu pro láaku* Lori není lady ani besataroatná italaká milenka, sterá má lásku v krvi. Mácha nemá moánoat větší volby, zmtorn t b i ř nepficiiází v üv&bu. Ceaký báaník lije v tísnivá® prostředí střadaevrapazéha bieueraeieru. Lori j® jednou jtho Lor i . kypieká čaaká provinciální poněry tveří rá&ec táta lásky. £arel Sabina, Mch&v přítel a první živote pisec, uvádí, Še Vácha měl tři láaky. 4 první« děvčetem ae aeznámil na tanečních hodinách p m & S* Uaafcystala?)» druhé dvěčs Sila v aledé aaleelavi a třetí byla jedtaosaafni Lori* Mt#ráraí hiatarici jaou »něh«® zdrženlivější a uvádějí pouze láaky dvéí ba řinku átichovou ze želetínky a Loti Zemkovou z iruhlářaké ulice, přidám* ae Martefcc často ztatoiauje a divčetem i ä l a ü Boleslavi. át tuk ti tak, at už dvl nebo tři, je to na čeaké pmět?
právě akorét* nějaká ta atudent-
ská lésíta, první vážná známost a «vatba, tak to do»« ahodí.
30/ fy ideální obrssy "kréaenek* nejaou pro nés tolik dftlefité,» Vě&mě m. mám opakuje romantická šablona, pokaždé je to bledá dívka a tmavými kadeřemi, hlubokýma očima a vznešený® čele®. Jo to nižná, oduáevnélá, vpedataté pasivní, doeud neprobuzená bytost, prosti zakopaný poklad* V táchcvé díle nalezne©« restroušeno několik t&kových portrétů,
knohem dfiležitéjáí Je
lorl»na-
půl Ještě vidina, ale přaee jen tti akutečná žene. Sabin« pišti "Mácha nemšl ssacho ailenek, zato ale mělo prvnSjií sami!• váni jeho na aobfi znak ideálnoeti, & po blittím nahlédnuti v klamy nedalekých tu&ení poméijii jeho láaka zmk
démonie stého
mziilmi,*
-•©tkání a Lori tedy oylo atco docela jiného. Ideál ae snesl a be na zem a došlo k psychická seesei« Sabin« mluví o rozčilení a neváhá poulit i silný vyraz. Sabinfcv Úvod pov&hopianý vyáel v roce 184*?. ísaáie, týkající ae Máchova »ilsstalho života, jmou překvapivé objektivní, ffch necelých deset let od j»áchovy amrti stavilo k tcwau, aby se stal romantismus překonaný*» literárním i Životním styles. 1 Sabina vystřízlivěl, kde jsou ty doby, kdy a Máchou pateticky rozmlouval i na vyáehradaké skále, áebin&v sm^lytleký intelekt véeaé demýatifikuj® romantické Iluze, Co bylo jeité včera támůní
otázkou
života a smrti, je dnes často už nepochopitelnou ztřeštčností, výlučným chování® podivína. Sabimov® alova připomínají láchčv živelný temperament, jeho romantickou náturu-, "teácha hyl * lásce jako v životě. Jeho rozčilená «sysl hledala a» oblíbenou tváří i oblíbené uyllénky m city. ~n hledal ideály v podobách ženských, a že nalezl jen Ženské v podobách ideálních, to jej rmoutilo.». ír fot© místo je často citováno. % nemožnosti -setkat ae s ^ n S n o u bytostí odvozuje Sabin» i Máchův véčaý svét«bol. äablaeva závěrečná sleva ae aaaozřejmě týkají Lori.
"Třetí,
poslední a výše ideální doli na sem asstoupivM, dals básníku naiemu příležitost pomnuti vedle blah» i trpkost lásky, která z okresu nadsmysiného záhr v ©'bor smyslný překročila, tato třetí láaka poutala ho jako osud, v nimi se člověk potácí; z nihol mu, necfat dobry nebo zlý, nelze a# vyvinouti a ztezý, jestli na chvilku zdá ae Jej opouštět!« toad zaae tím mocnéji jej objímá. Celý román truchlivého ukončení by ae z historie této lásky vypsat! dal - k Čemuž zde místa n e n í . " Připojený Máchův dopis je uí pouhé post scriptum« Co dodat k Rabínovu shrnujícímu zhodnocení?
«
if/ fšochno podststná j® »4« f-etsae. S M so, i s iiáehova láskatoyla veřa jnýss tajeeiatvis., káohovo chování budilo posorncat. Hěco aa Sabina sohl dozvidět od
Máchy, ala Mácha aaa nabyl tak sdílný,
iieo 3« také dala vy čí at s deníku a leccos domyslet. ířeato se a&ieae právě;; doanívat, It babina vychází z visetni akuáenoatl, i toho, oo vidli. Sabina nebyl přece vrbou j«ko
hiadl, nebyl to
laskavý přítel, ale protihráč, se schopno atí viae tni ho úsudku, káchdv intimní život byl tak silný, še vy 3 tupoval i n& povrch, káohova láska prosti přesahoval«* jek ideál, tak spalsdenskiu norau. Sena je pro ros *ai tiky spočátku ideálem, nevinnou andíělakoutoytostí• Ale optiku Ja aožná obrátit, do tubusu je solné podívat se í a druhé strany s oo svitáovalo, tod zmenšuje, co bylo velké, Je sálá, co bylo ideální, je v obrácená® pohledu banalitou. Vzývání ideálu vodo k otřesná závírfts, platonaká láska kondí sklaaánía a- perversí, átadí jen aslá trhlina, aby se «řítil oolý svát* Jestliže romantik neuznává svůj cayl, ale přisuzuje vinu leně, pak se ®lní kladná saaaénka v záporná* loa» ohavená kousla je nevěrnou a prodejnou bytoatí, prsaté dávkou* ioVýšení »die tedy sn«menat také ponížení, potup»., kosantický kult lásky obsahuje ob# acknosti, ideál a jeho inversi* Jen tak si »Cíle®« vysvětlit, že se uprostřed sentimentální nésooká roaantiky objeví tav* Xiemeneotlv. Čirý idealiaaus a« převrací v nevásanou smyslnost* Ale protož« tvorba souvisí se livotes, aiaí so nejen estetika, alt i biografie* 1 vertikální transcendence přechází noaantis®us do horizontální diaenze, což snesenát tradiční vsývání ideálu nahrosuje honba sa ideálea* Byron vede skandální ailoatný život a 3sadová so chová fee svým silonoda jako kudlanka. A eo iláoha, jak ten se vyrovnává a inversí? Eoasntisaus nabídl a krásou také jed. íluse není snad přím® podvod, ale každopádně saaaená klaa, sobeklaa* žena není anděl, to se brsy pozná* Procitnutí z ilua® vyvolává prudkoo inverzní reakci. Žena je tedy divk» - a to se ui vyvrací hůře než ideál. Idyl neaí možné síakat ideál, tedy alespoň M a k u ae viía všudy, káohe si sepisuje do émíkm
"Oäpue t jí M h ,
jestli sne klase,
já j i neopustí®, jestli nne jen miluje, a to se zdá, vldyt bych si i kurvu vsel, kdybych viděl, že ano aá ráda; či jest snad s vy klá snášet, a chce jen, abych » i j i vis a 1 - M h aaa posila." Lori je aožná dávka, ale i dávka saoluhuje soucit* Kurva - taková
Ki/ slevo bychom ve slovník» ronantickáhc básníka au 1 nehl eá sl 1 «1® zákon odrazu Je jasný. Zdaleka nejde Jen o lidovou nadávku, sie o v ý r « inverse. Jed reman tisau už začíná působit. Ai do krajnesti vypjati cit Je ůůmém Máchovy přehnaná žárlivosti. Protože se v lásce těžko vyhneme projekci s&olainí, nusins počítat i s »omenta» sat řečení. Jedno se prosté nedá od druhého oddělit, i miKvsná lana není ni dim jiný® než lidskou bytostí, lens není anděl a vzápětí hnsd dávka - mužská ješitnost přeháníI Inverse n«ní skutečnou vlastností ženského pohlaví, Inverse není odvosens z reality, inverse p©ehásí á ideálu. Lesiluae romantismu je vrtěný stín pod patou absolutna. Mode m í literatura má mnohem pružnější násory na moÁku a sex. : é s i ideálem a inversí se už neotvírá besedná propast, ale prostor zaplňuje Široké pole strukturovaných skušeností. Ale i tady dochází nakonec k určitému zkreslsní pohledu. ¥ přefeo«né obavě, aby nebyla moderní literatura obvinéns z idealismu, straní spíše inversi. Už Laudelsirovy mvéty sis se ódklánéjí od romantického ideálu ke at raně pekl®. ¥ prose je tento příklon ještě zjevnější, více viditelný o více pohoršlivý - a proto také dohání k inversnímu popisu v práše «tohsrn později. I tnk byl Joyce£v vnitřní monolog .šokující událostí. Miller žije už seela v§döfcl v# svitě inverze, ale ani tm ao bet ideálu noobojde. Miller se tělesně ponižuje proto, aby se duchovni vykoupil, jednoduše řečeno; Miller touží po bohu, který mní
přítomen v moderní»
své té. I bez hlubšího rozboru je zřejmé, le Mill ořovo obscénní i i pornografická próza má sakrální podtext. ¥ tosto smyslu jo Miller stálo traáiéné romantický 8 romsntická je i jeho totální inverze* lootnodemí syntésa ideálu a inversí je setím jen & k ý * otazníkem budoucí literatury. 0 moderní literatuře nemá téáehs ani tulení, «1® moderní zmatky už hlodají v jeho duši, Máchova inverse není literární program, ala spontánní ge$to zaskočeného básníka. Před básníkem atají rotí «in tisky ideál, nie Člověk v bárníku ai soufá nad jtho neélinností, a to nejen v iivotš, ale i v m ě n í . 1 lácha by se keřil, ale není čemu, není komu. Ideál jt mrtev, ale touha po absolutnu žije dál. *Já muliju květinu, im uvadne, «víře - poněvadž pojde; - dlověka, Že zemře s nebude, poněvadž cítí, že zhyne navždy» já oiluju, - více než tsiluju - já se kořísi Bohu, poněveéž - není. M
n/ fmiy vůbec nejda c mtwtmm,
to je něco uoc«l* jiného. M o h a as
prakticky stává romantikem m
chvíli,
ui romantismus pf«tonal
avöj vrchol* %Slenkevy proud as zpomaluje a töte®, duchovní matérie ztrácí pružné et« ha ideálním horizontu se tyčí vy vřelé, vychladlé a nepřístupné horstva «»sinaných nadějí a přání, í© jsou ty krásné ideály, to jsou ty liduprázdné velehoty opuštiaá i hohem. kácha je magicky uhranut vizí, aes&te se odtrhnout« Prázdnotu v lidské duši mdle zaplnit jediní láska. Čím dél® fcácfta hledí k vzdáleném horstvu, tím víc» nar&stá a zvětšuje se obraz ideální milenky, ©I áplaf «skryje* horizont. M i n ý praví, jaký tel ji®, že ohrsKOtvornsst cbr©a silenky před oči stas í , cotjá, kdy obraz její sni předat®viti mi « « l z e . * kácha tsdy dovádí ideál k absurdní&u konci. Je to mazioBuai lmaglxi&aa, úplná vyčerpání iluze, šaiská mil mm
má nahradit ncpřítoaaéhe haha«
existuje ale vdbec néj&ká len a, které by byla mé ří tkám pro takový obraz nekonečné lánky? -.emosřejmě, I« neaxiatuja. bavíc ae Máchfiv rwsntiraus ocitl na nsbszpečné hranici. Vftdyt stačí už jen jediný krok, aby se milenec zřítil do nicoty. Ešomaat ismus zboižev»! lanu, ate za jsfcou cenu* kul je neustále tlačen do pasímí role obdivovatele ideálu. Ženy jsou sice v popředí zájmu, ala jen jediná je ts pravá. Viechny lásky smiřují k léac0 jediné, osudové láska eb sáhuje měk&iý c i t . ¥ mnohosti lásek je jedna imm jen vyvolená., je to absolutní volba, »pojení na věky* Proto ta častá blízkost smrti, proto ta «art, k nit se šílenec odvolává, homantik putuje od ženy k l « n i , ala není to pro něj žádné potW»BÍ. Jeho smysly jsou spíše podráldftcé, net otevřená, sémantik touií, i kdyl má št-čatí vedle sebe. hamantický milenec mní
posedlý biologickým aezeás, ale d u c h « erotiky. Pro
puncovsného romantika jsou miloatná dobrodružství jen utrpením bez kcace, bloudiaí© duis« Bemäntle^ ion Juan je ztělesněný paradox« Brentanßv CíOd*.i ti zoufá aad smyslnou láskou a propadá audi* Bole v klasickém dramstu sa obracejíí »ui as stává obéti len. Loxf kyroa můi« ironiciy prohlásit, i« v iivotě nesvedl iádacu fcenu. l u l ztrácí sílu, schopnost konkrétního jednání, léna - feama fatale, démon Či upír - vítězí. Toto téma a romantickými kořeny deveds at do kance literární dekadence aa sklon .ku století. Ramaotitkl Cca Juan nadobývá, ala je ui p f s d « dobyt. 1'enta ®il®nec, chvíli ael®nchsllcký a chvíli hysterický, nebojuje, sie
m/ f i i l w v á m i© přízni* levá poatev« není uft dobyvatelem, stratégem »iloatné hry, ale bystxý* psychologem, který
aá& tag&é-
té de vlastních pastí. J« třeba ale trochu rozlišovat: Byrcnovo aristokratické prostředí .je trochu jiné aei mišlanská prostředí německých romaatikd} a ioeslajiné jo
Mohorn
prostředí pralské
chudiny. Byron mši jeáté poslední »ožaoat stát se Lerne» Juan«», a to proti své vůli, proti svisu přesvědčení. t.;yron byl už romantik, ale jeho apolečnoat nebyla ještš romantické, ta l i l a stále v přežívajícím rokoku, ándré Itsaroia pížes *fa aristokratická společnost, do níž konečné radostné vnikl, epolečnost ješti dplnč proniknutá mravy XVIIZ* století, byla smyslná, aIkoli aeatimentální. Vyhovotala ne možná %ronovi nejvnitřní- jiímu, ale eepon hyroaevi oarkastiekému, vystřialivélému, . yronovi, jek ho uhnétly nešiastaé životní okolnosti. ? proae mu byl ton a la madame de Perteuil ataré ledy ^«lboumová milejší než ros antický «loh její s n a c h y - H ě a e č t í
romantici ee výrova®!1 & loaem Juanem
literám? a v osobním životě vsadili na mateřská typy.
ranová
iaoeataí láska k nevlastní sestře áugustš ho v tost© ohledu patrni přiřazuj« k »ífimcftm. A a Máchou je to tentokrát «cela jednoduché. Ion Juan v Českém proatftdí seaí asi možný, možná je pouze degradace na
ona -*«jna v lidové loutková hře. Jaképak výboje
mezi Dobytčím trhem, Frsatláka* a truhlářskou u l i c i , ú galantní tradici 1 8 . století nemá Kéeha aai potuchy. -Lori je a musí být jeho jediná» Sabina vyslovaS říká, že B&eha aemil mnoho milenek.
Máchův erotický život nebyl bohatý? fo rozhodné aei
ř-ehatý není aprávaé slovo, itekaéae radéji, že *ách£v eroticky Život nebyl příliá Široký, nebyl dostatečné společenský. kláchčv erotický život nebyl bohatý ani chudý, byl normální, feato Život odpovídej daným podmínkám. Mácha ae «minuje o to®, jak a přítelem Trojanem lezli za holkami v lioureuttrovské zahradě. 1 . října ae e&BÍkem mihne najednou haed nikoli* ženských stvoření: modrooká holka % Jirchář, Siná is. a jakási Líai, snad ttšažae oi .10márkft. Byl to patraě íááchčv neklidný d m . ai divadlo a náležitě potrápil Lori, m
Obešel mésto, z «hrál
zaplakala, v necenzurova-
né části ae ježté dovíme další intimní podrobnosti. ¥ eestevaím deníku najdeme zase narážky aa první a druhou Lido. kíata dáje: stodol», seník. .ražaký studeat ai zašpásoval a rakouskými di-
3V veikami s i e , v i e . u&cim tedy mil stáje« o ženy, éro® byl pre n§j nutkáním a stálou potřebou. &roa má samozřejmě i l i ü
rozptyl
net vít sli k Lori. Aul se nedá mluvit © nijaké me věře. Lásks k Lori, to je uS koncentrace, saujetí, váíeá. ©(mílová zázmiay mim oáhalují některé d á l M fakta o Mottově širší© erotickém životě. lení tcho moo a as roman je to stále málo* Bp lamu Juanovi mi
stopy. »áetiiv román je jedině Lori.
Ta ostatní fakta nemají skoro žádnou cenu. Mchcva láska je monolog, Lori je váím. Je to absurdní, Kit tek už to u Máchy bývá. Lori není ideál - m přesto je vlím. tajný bámliký deník je jediným románem Máchovy vyvolené lásky. Fakta mimo Lori neobstojí, jsou to Jan nahodili epizody. Kdyby Mácha nebyl génius, řekli bychom, že jscu to typické pubertální kluk©viny. kle Mácha je už dospaly suž. Jak sjednotit takové chování ® jeho vikam? A není vfcbec lepií mávnout naci tím rukou? Prod by právě Mácha nemil vyvádět hlouposti? Jenže v to«to případě jde jožtt o néco jiného, lyto klukoviny je třeba totiž brát naprosto vážně* Máchovy klukoviny vyplňují pausy, mužský «res se z nedostatku příležitostí baví klukovskou hrou. Citelná chybí společnost, společenská vztahy, společenský život. Společnost je pre lésku naprosto nezbytná* uyron žil v srietokrstlckých krušící», némočtí s Jtanoousiti rcnsatžci a li sví ss.ony - sde váudo se pastuje vedle umění taká láska, v l e h á c h se spolehne st teprve tvoří. 0eitI vlastenci se sice navátavuji
©esi sebou, alo
nelijí pospolu, fa nesčetněkrát zmiňovaná kavárna u Xemárki je přece jen malou úti-ehou. &e nadarmo se #áchs seznámil s Lori v • Kajetánské®: divadle - to byla jedna z mála příležitostí* Kdyby vlastenci nehráli dived!©, sácha fay se seed mi Mé
by se jen
divadla m$mnélf
nszsmiloval.
,mo, b#s ochotnického diva-
dla by /.těží vznikla teto láska a bez této lásky tento ceník, i ta nsjesudovljM láska je společenskou láskou v tom nejspolečen&tějěí» smyslu* Q káchovi se s oblibou říká, le je pěvcem lásky. Jaké ironie, jaká absurdita I Je to samozřejmé kližé, kit se zpiv b e » sa mm* mezřejmou v.-.'c# Meh® hyl rozhodně velký lyrik, ale jako pták nezpívsl nikdy. Ani Máj sni "milostný** deník nejsou přirozeným projevem přetékajícího citu. krásná slov« nepospisují jen pocity a dojmy zeni loveného Člověka, *4cha lásku teprve vytváří* *áeha
H/ dává »rdoi tv«t, přetváří »Ivel váiuf v I M u k ý m n i . V toa jo jeh® fir»y# v|masu foprvt p# Uáctevi s* vftit&o nico i o u v W t o tajemství imšo aotalttifca élevftk».* «ich» saapaladoašiajo soukrosty s i t , avasuje «feilste« slast se aékl daíKi prohllsy ealataaeo* fa noaí iitootviifiß^ spiv ani nijaftše byt. fa je «pilu vultenisM síla, mmmámé víiaí, hudba iivlá a váiní, to je tiýaoá touhy, která proolté v
£ aatyti ffioháaí aa «vit láska, i t urica
vat»puj« litou, o© sát Jolté aofegrlo a oo asaí « i básník 14s«y, alo m aía
jakou d&af
kaloa* aácha jo
paríiéoa: a« alufvá sa pmwiál*-
aolfeáha i*«ká&Ď lyrika I i§áeto& »«ní alaéik iisiikei«-
ny Mukou, vátafeno jo právě. asapak* »áchá j® «reo«, které umso vstupuj« da «vit«» M o h a hmmi s ničeho, stoji aa počátku í«#ké literatury táašř »äse» a sta Jal Je to i a juhs láataui miluje ® aiéeho, ke sf£aa s i ta «i musí lásku tajprvo vytvořit» t m k j e ááil pivo«*
aesávidtníhodný
átiati, i« m sám vedle sijo «achoval i jeho
oratiatqf tfosftk* »«feci itáj, to ju ten 4tr©krásný svít, který Rés »tál« svádí k aaatoaa&ttt a n a v i t i * Xaaík j® ta druhá s skrytá polovina pravdy* Káj jo kvit, v f l y r i c M a n t e « ! « v« velni» pro» uteru, sl« aoskroatý »áchftv dt nik to Jsou keíiiny» nrctieké sdroje iivot-a, živly, pudy, vášni**« M d i podláháae krást, laíaáae ja abstrakta* a « a t t t i c ^ * E^vi»© «neseni krásou kvitu, alo ©o vín« e aavlíáaé» a ttaaáa poisosí? iéaháv iaaík je otlotoo* o pakl.« lásky, ki«ré v Háji vmWtétá jeke sahroäa* ü ůmtktm
dostává»
äo ruky n«'b#8|i«iny klát, aáao aoáaast nahlédnout k podstati vlci* aufca vitó diskrétní! J§#ji«t aáa o podívmew 4o «©«tai&í, ale o e i o v ě M v básníku* £ttftas diskrétní i ¥ ubohých mrnkim .posftrooít pudla volba aa I ^ r i , A ©pit absurdito* »vi slita«« as «tam ja HtfalMt «»i jnittw bison • las« jedno Ächovo tajaiství* Xiylfolioa aaaáli & disposici deník ® ímpímj, jako by liorí naaxí^tovala. .hanu b s m M i m , nie. áai vlncvéaí. teáohevo dílo m'mm
pméti
Lori a® véioaí* fate iiaproporel ahjaail
už f*¥. krojdí a napsali "á přec«» o táto veliká lásce poesie má«h&v» ßÄSpivi* ii»á# aa v ní nesiltááváa« « Lori « i
slntatami
aai do jiné ,5oata^y přetvořenou* M e t a není béaníkt» erotiky <|J| on, jtni
a « » tak rád otaví á© »vyeh vytvorÄ v
paut-
nikdy, krciil feárinkv v uieh »evy»tupuj« jeto mileaat. t i l i básnicky réi sa »váych ©«atovaích iojtaů, % návitfvy hnsáfi ® po-
m/ hledá as krajiny, ale při tom jako by as pHa-@ vyhýbal A f i t o tiís. eitovfe «vfe dobrodružství« »ikali hésbi, nýbri jen skutečné daplsy s
deníku jsou dokumentem této jeho lásky»
»v přece neaí iari bet. významu. pro jeho tvorbu, v dijlnách neěí literatury šij« v a Ä e Máchy j«ka bczdfiná a krutá jeho ímss. Vnesla do jeha bledéha a sdléfc© tivata purpur- vážně, «1« i její muku a stín hořkého poznání. "Dílo ftaata zrcadlí život vshára nohama* ö néjvltáííí, ptvci lésky las dozens* prohlásit» I« nebyl básní ke» erotiky *
ut těch paradoad trocha moc?
Citát s vonocrafto A.V, &r«jSih© pokračuje Jobtě
je bez nadsázky
symbolem lásky v dechách, ale teáchův eros j * stále pod cenzu-
N " n/ rou. ««měli by ctem nahlédnout taká do mní ku? kožaá, I« bychom «i esvéžlli i teáchovy verte & z bavil IX tak trochu &áj řsleáaého sentimentu.
16* září 1 3 » V od;. olednieh hodinách chodil jaea po kopcích láeha hyl rosený paripat«tik, ehčze byli» součástí jeho života i tvorby. Máchovy poznámky mají vidy fyzický © dyiwaeický ráz, maní to jen introspekce mezi Čtyřmi atlnami pokoje, ifrocházky jaou pra Máchu nutnou potřebou uvolniní - íil sefieké maditaca, romantické promenády a la «eueeesu to ©vás® ne jaou. Mácha trpí vnitřní® neklid«», taste utíká, naléhavě potřebuje pohyb, m ě m míata. í-ozdéjl jmm četl na hřsítově Hřbitovy, stejné jak© hradní zříceniny patři u Máchy k nejyyhledávea£jším místfim, ool zcela odpovídá imitis^tálaí, pono.toá patologické poetice romantismu Hrob či ruina připomínají človčku pomíjivost veškerého dění, především lásky. slynutí času k vlčnosti se vidy bolestní dotýkalo citlivé rosantické duse. 17. září 1 8 » nade hrobem bezejmenného pro mne jinocha viděli jame obraz Jedná se o obres, kolem kterého aa kupí řade dohadů, ížyla vysloven® demnčaka, še
Káohova kresba považovaná za studii Lori mile
docela dobře být jen reprodukcí náhrobního kasané. Smrt stojí u íláehy hned vedle lásky, tento kontrast Máchu přímo fascinuje. 5®rt je zde protikladem kvetoucího života, heaá dívka klečící v trávš ©pískává avého milého. Káehu patrně nezajímal, jen filosoficky kontrast život® a smrti, zdá ae, le i představ«* dívčina zoufalství mu dšlala dohře* řyšaý, ai ješitni pyíaý, ale zároveň citlivý, až chorobě přecitlivělý Mácha ve skrytu toužil po tom být litován, omýván a l s « ! avé milenky, 'lýpické příznaky reRiai— tického mi sochismu, kterému odpovídá vnější sadí etická rozkoš -z trýznění aete hé Lori. Popis náhrobního obre»«, aejedme řevnil v ,ä&bißcsv& ,-ť;vidce Jeden večer. Káehs navodil atmosféru, šikovaé připravil aeánu, kole® obrazu ae rozvinula debata. • . lí hrobu jí-
7/ n©ch& byla taká pří temna Lorit fiatteuj« m myAlanka, £e asm Mali* přivedl Lori právě proto, &hy j i tsjn^ konfrontoval a obrase® a podia její reakce odhadl hloubku její lásky* tíkutečnf, není to vyloučeno* i : Hpoww»o si Jim podélnou konfrontaci a .tori u rakve její zemřelé matky* *řed majestátem smrti se luv í každý pravdu* kácfc» miloval takováto výjimečná situace, požadoval absolutní projev citu. Sabina pravil« *Sio lächelt zu de» ,>oh»«r» - Lotes* will ich sagen," & on© "Lagen Lie nur ^chners" odpověděla fěžko přeložitelná slovní hříčka, kde se s c é n u j e výzxum dvou zvukově podobných slov; Lohxers - bolest a Lehern - Žert. fato hříčka, přesněji oroticko-aetaí^nick$ paradox, Je pro káehfev vztah I Lori usvědčující» fakt««* «abinovo přeřeknutí odhaluje to co si jako třetí nendáastnSná osob© s svodek skuteční- myslí. 1 Má cha, ačkoliv není autore» alovni hříčky, ai 4« dobře vědom jejího smyslu, proto j i vftnt* zaznamenává v deníku, cms se směje bolestí říká Lsfeine a hned ao opravuje; Aorten, chci říci. Ale Lori rymh1® zasahuje« ^en řojnět® bolesti* V tá chvíli &usali všichni myslet na jedno, tc nebyla žádná náhoda. Kolektivní povidomí tiše pracovalo. Představen si následující situacii Sabina, Lori a Mácha se vracejí navečer společně dowi* Už na hřbitov« se toho namluvilo čo«t, ale rozhovor stéle pokračuje, »áchs «rútě žertuje, Jsk je jeho zvykám, le si Lori nevezme. konfrontace zklamala, M e h * stále neví, jek na tom a Lori doopravdy j e . Is řeči se ozývají steré pochybnosti, o sel ovo se hlásí nové výčitky, záchova ironi® Je stile ailn^jží. Lamé narážky, «1® nic určitého, Tsk se rodí podtext, ěruhé polovin« debaty* Podezřívavý Mácha je ve svá» živlu, zlomyslnost Je pot$ftoní na jel» střené, toužení, soužení, Škádlení, trápení* Vmpttí se stupňuje, cabins n«c@ říká, .konverzuje, mls myalí si při to® své. Mácha stál« naléhá,
Lo-
ri do kouta, ameo so domnívá, že mu v tísni bezvýhradná projeví svůj c i t . šice je ve vzduchu« hádka nebo žert. Hejlápe krutý žert aby se uplatnilo obojí. lakomec i Labine podléhá Máchovi psychická provokaci a nečekaná se přeřekne, sie to čocwla jednoduchá, myšlení na okamžik nahradí řeč, přesycené povádomí vyhodí jiskru. A kupodivu i Lori, ta prostu Lori, reaguje velmi bystře. M pasivitou Máchovy milenky to asi nabude tak z l é . Lori cítí, ale nedoved* a® jeitá bránit. Mimochodem« psychoanalýza Ligeimda Freuds
.
m
se n&bývi pfařeisnutíss vslaii paftrbtat* Fřefakautí pattí nesl tta* siokádsyhaá n^kony lidské payohlky, poiotaé jako mylné itani, přeal«ohnutí * aololmí věci, sapoosaatí Si stráta. ¥ nlüdinÄ jsou to eharok t* riotloké olo»« a předponou v o n Verlesen, Verhören, Verlegen, ferneren* Ahy ioilo k přeřeknutí, auoí b#t předoa pstlaSoaa nijaká isyšleake, nijaký sáaár... ffafelotatí tedy není náhod® ani oayl, « i
zádrhel ti hříčka, ale nekontro-
lov&telayř projev podvidosí. »Já jae® povídal, ie vyřkne náoo ptknáho Káoha oceňuje
Lořinu « a k c i , «la nepřisnávu jí inteligenci.
Žsna je jako příroda, jo sicé obdivuhodná, ©1« neví, je.
Lori promlouvá nijfký vy§M princip bytí.
roe t«ková *on-
»ervstívRÍ aásor, rosteatik&a velal blíský, cčhlíií od individuálních vlastností tivá byt©«ti. ále práví toto ubatr&ktaá filosofická pojetí ü«ny umožnilo nohovi vytvořit a Lori aýtus* Lori Sose ková, podle křestního listu eleonora, as narodila »5*^.181?. 5o»kcvi bydleli v Iruhlářské ulici, koo »áoha «a Lori pilní docházel. 2v#devfcu Machovi ováea ráaha říkal, fto chcdíK«m W l í p k « a % m
rohu Truhlářské ulice bydlel taká Tyl, kde
se akouáolo divadlo. 3 Máchou st u "oirkd ui jaksi po&ítale, takte přístup do doau ®tl dpi»« volný. Hilenci rádi využívali nepřítomnost i rodidů, ool je pochopitelná. Koahovory »o povátáinou odbývaly v afaSlal, jok doaváddují aápiay v deníku a s-alaná listy* Eleonoro jo pčvodné aristokratická js&áno, která v 1,9* století sestoupilo do «i-áf onakých vrstev. Lori, psáno taká Lory, je sodní výras pro &loonoru v biedermeieru. «tube Sova deklasován ks ^ináy a syni kritisujo v« vlasteneckés Suchu novou móda poatado* 14 e««k# epolednooti* » o d Itty « « l i Kiádonei jo® Alibity, aleonory, Lidmily t Anny, Antonie, Jalisay, áajdaloay, karoliny, Marie a Auiustýny; aa to ale aají nyní Lány, L i % , Lory, feny, July, wjny, ítsny, ke ty, iímgý, Liny, íony, Bety,
19/ jméaa, kterých 2tii statí dozajista neznal1» kt «ráž by che?» v kalendáři daiao hledali. Cttfiv si vnik mimoehoéem avádí, le äleonor« zoisené útrpná, t r p í c í . . . ? pří padl Lori sa význam naplnil dokonala, jméno at jí at«lo osude». Uveítr jaea Pyli dome fccatéváase at k prvnímu eensurovsgiému mí a tu. 2ápis je jasni ironicky» lehce vulgární. Mácha ado nazývá Lori »ledneu, aby ji apoleSeaakýa titulemjeIt* více ponížil. Obvykle nazývá Sácha Lori jen holkou - vis dopisy Beadlovi. M m í k sa v uvedené situaci chová simeraft primitivné, jako pod koní ke kernte se.
©nížení je před-
pokl dem každá perverse, ai už a« jedná o roní lení sociální, psyehycké, satetleká ti morální, fři souloži byla dvojice třikrát vy rufena* iietepiaaá verse i vynechává podrobnosti a z^znsmeaává uatimní scénu jen anonymním obrztaat tor turbstus - třikrát vyrušení. Alt í tak je zřejmá o co feflí. Mácha ae nesřekl celé události, ne vy & krti ji z deníku, pouze j i podrobil autocenzuře, Také 1st luská forma zachovává moment utajení, «4.« utajenoat je ut mánií než u tajnlho pí «MM Soulož je jakousi tečkou ia velkou debatou, které zaplnila značnou dá at- odpoledne. Dome- je už káeha naprostým panem. 13. září i < m one ma mnou- ae schovávající kladla hlavu » a rameno mé fat© pozice milenod patrni afto znamená, je to symbol. Lori ae schová za káehu, za aéco se asi stydí, káeha stojí hrdé vpředu. Lori se sic« stydí,
zároveň jí hřích tiší, klade hlavu Mácho-
vi na rameno, dává mm aaameaí* scéna se odehrává v doml, před otevřenyaidvařml, patrn* v příšeří. 3ebevédo§iý Mácha btz roiloučení opouští iori a rychle odchází a tureckou tmiikeu. H i e přece: odkv&píi i lelský mar* probudil v káchevi asi jiné myklenky. 1 9 . září 1S23 Celý tea to aápia je saafiaě kuriózní, len zsčíaá onáalí a končí souloží a hort posadu, Mezi téwito dvěma fakty leží známý citát o muěli, která přichází ke svá perli zíváním. Literární vida věnovala už citátu znécacu pozornost, žlo jí předeviía o to, odkud káchova citace p o h á z í . So alt citát zaaeeaá? Jedná ae o
40/ chválu orientální nečinnosti - vysoce povznesená lhostejnost, spánek, práce podvědomí jsou stojná dtlelité jako vfile s horlivé jednání, ne-li n-' kÄy dfiležit*J&t. Ses prsou je pro nás, sie »u sins uset tuto práci ocenit* Lt-steitní sfite byt toká Činností* Zůá s e , že
Mácha snyal tohoto citátu 1 3 , září nesplnil dokonale,
nos dá s e , I« by se ten don á© n*Čehs velkého pentt i l . Irem® onan i e , divs^delní zteuiky a soulože nezaznamenává deník n i c . Ale citát © sívající muáli wůĚě také souviset a vnitřní erotickou představou. Jak zná&c, je mužle podle Ireudcvy psycho «analýzy přímo typicky© symbole® lesakých pohlavních orgánů. ílž ráno přece začalo onanií, ale ani tato Úleva nebyle dostatečná, jak a tom svědčí poznámka s konce dno* filé i hlavu pln® ovládá pud. Mm sic jiného Mtohm nemyslí, celý tento den je nabit orotem* ¥ hlaví, kterou opustil rosům, se vznáší universální erotické představy, sívající muile. Citát je prejefací vnitřníeh s i l . Havečer souloží Sticht s Lori posadu,
i rod pooadu? Protolo ženská atčnic» píipo-
míná mužii* Seb© je Stá přesněji? celý den ížáchs myslsl na magickou část Lelin« tlla. 1 ve versi B je šachována sákladní struktura dne. Onanie je vyznačsna puuze začátečním písmenem. Ž&to soulot s
Lori je tools upřesněnou, »by nebylo žádných mýlek. á&ko
by si iáche se škodolibou radostí na váechno sssá rád vzpomni1. Poprvé se také objevuje v ý r «
plést. Luis tence' erotického záznamu
i v krasopisné vtrzi nám jasni říká, že druhá verze neměla být nijakou laeravnínou variantou, Jsk oo nás literární historici nikdy snaží přesvědčit. 1 tady se Mácha vyjadřuje nsprosto otevřeni a neváhá i zesílit, třeba z pouhého rozmaru, pčvodní význam. Lrotlcká skalonoot je autentickou součástí obou textů. 20* září Odpoledne jsen shtřl na zemi Ani následující den nodal «áchá Lori pokoj. 1'odlvný milenec nutí bezbrannou milenku k ponižující souloži na
4 odlsze*
Lori se zdrá-
há, obláká si táty, mit má obavy z Máchovy mrsntosti, proto se nakonec podvolí* Iro jistotu Sáeha zavře pokoj na klíč. fo není normální tflesný styk, milování z lásky. Mácha-potřebuje k souloži vády Jett* aréně tála milenky: prostředí, fetiS, představu* äsuloží ns zemi ponižuje na jen -Lori, alt* M i lásku. V této perverzní potřebě se tají mement nodety* Z podobných perverzních dfivodd lidé rádi vyhledávají zaprááoná aklséiiti, pcdy, komoiy s
41/ i harampádí», r»:. k % post»čí 1 kuttim« ®§ ipinavýs nádobím« eharsktor této pervsrse 4» sociální, méžem* j i pochopit jako určitý druh společenské mety. fcS tebé lépe pochopíme, proě kácha nazyval Lori slečnou, rovySorál j i totiž do vysáíhe apelsčemsébo 8t«Vtt| kam nepatřila. Ire vzdélance Máchu nebyla Lerl patrni na úrovni. a.
září 1535
Dome jsem j i svlíkl zrn ta.té Mácha ebaaluje
Lori s nemtie m vynadívat. AI« není to celkový
pohled, estetická reflexe nad lens kcu nahotou. Lori zde vj a tupuje jako pouhé tor®©, fcácha «i jí zblízka prohlíží ze váech stran, «ervcrzaí lačnost zcela ovládli» káchovy smysly. Lori má vysoko vyhrnutou cukal & Mácha M l í * Cbnctovdaí ti-la je mystérium, perverzní rituál, or & ie. Vizuální sddiXtok přechází v mocný vyraš váěné« kácha se ui neovládá, líbá Lori stehna a tak dále. Co znamená záchovo »té. mní
třeba obšírná vysvětlovat« Ladný milencův
jazyk proniká do štěrbiny pravé rozkole« Tento orální kontakt se lidově obvykle nazývá lízání.
- re své o rot také uz&e kojení neváhá
roavášaéuý uáchs poulit jednu z nejjemnéjáích, nejcdváSn#j áí eh, acjdráádivdjéích perverzí« Česká literatur* není příliš bohatá n«. intimnosti tone to äruhu. iássn Františko
Belcoo uhutové lásky
se sbírky Ihyraos je naprosto ojedinělá, ale o to skvostnějSÍ« 2dé ms, I« jen ti nejpovolaníjftí - básníci - dovedou ocenit tento jemný sp&sab milování« «áchá je po vrcholném projevu véftbl-datonal« spokejsa« Lori sedí na klíní, ab® milenci v klidu odpočívají* Charakteristickým rysem deníku je akrmtkovitost, vdoaost m ásporaest záznamů, ^teno
že vytváří ideální podmínky pro vznik iiř-
ry. Kaldapédnfi áifrevané pasáte nepfiaofeí nijak c h t ,
plynule se
vátí k aa&tircvsaému textu« Šifra a« tedy a«®« nabízí, je ui poteacionáiaé přítomna ve zkratkovitém stylu deníku c je jeho logickým vyvrcholením. Šifrovací »řídko je is aasen« přímo do vědomí« řro Máchu je šifrování docela přirozeným zpöaobsm romanticky vypjaté,
pclo tajeané ezlatenee«
Ldpolsdne j«ea chodil se áablaeu Je zajímavé,jak přímo m a jakým klidem přechází Káeha z intimity do banality. Jako by se tím, co bylo, už dále nezabýval, tyto přeenody, skretky, kontrasty, jsau pro Máchův deník velmi typické,
4d/ utvářejí cafiřak.t«.riati«kou strukturu textu» fcáolia jde as pmeháo&u je áubinou, pak navátí ví iyka. * • Jindy s i aaeo a panen Jb&kasi
karty* laciné ozvaný, dohaal»« j£oíhs citu, ale rov-
nou přechod x dalftí viti* knáfé tato jasrssanoataí konfrontace intimity s banalitou ciaí s doaísa jediaečnou ioibu plnou napití a volal příteli^uje deník stylu mámmí
literatury*
íiwailisi&i
iluzi nauutalfi. n&rusaje ironie holjcb faktů* likáy ódobási opravdu až ke ftsaick& koafroataoi, grotesknímu eíe*tu* fcusiae se saanát - & proó na i i1 aoaaarevaná, a^eéaoáuáeiié podobá ovse« deník k «sichu pfíXii wumi*
Ummf je dosud nooaAassi diasasí
deníku* k * . sdfí 13 jö a ona ob tála dozadu Co al přej« karil Che« s
*4cbou mluvit o saKOté* chce se s b a l i t ,
noho ní taká pi o-pMla vášnit aé&Ja-vi
dazadu kupodivu přílift
nechce* Sakonee aauhlaal 9 ale e© se sa ůmtmt odehrávalo, o to» v deníku aeaí žáSnyoJá »práv* Máoha očchásí doa& a ještě, před dosea vytaáuje o« -Lori at-jek au choulostivou alutbu* wo si to 2 see jen M o k a vymysleli i-ori oéaítá, je aapCJL avoteá, ale neodválí se 1 kdy i ee scén® ©iahrévá vodko áoaa irntai bo»oa t píáe Háaka), Je to pi'ooa jen už veřvjaá aíato* záchovy porveraní choutky se saao dolaďují aájakáho nev^ááníko projevu přísad* Mácha si patrná s Lori jen sehrává, zkouáí, k jaká heabá je aft Lori sohopao jit* Meofea ptaaÉéí svdj exhibicioaisaus na eizí Objekt* Vedle noty jo patrně daifií® výrazným přísnakea perv®ne potfeka hanby a potfeba viny* áouloá na seal, to je »at© a to je i baabs, bohužel Ale I i i eoukroaá»
pH
xhibleianista touši po vá-tála poklsaku, kotil ve-
řejná oatudá* ále dost. áaatmm Lori slibuje
Máchovi, áe cu na
síti-í aplní ráda veákerá ptání* k>. sátí losii jaae sa holka» i Cen ráno sožá,i onanií, ale nossondiu eoyJLoží jako 1 , • září* i&ácha ee a přítel®® Irojanoa vypravil do teoarettrovaké aahraáy, loftíoí hned vedlo Ulsan* ka jakpak holksai l e s l i , to as viae* «4? la to přede® připraváné výprava a nebo jen hehediiá události kafcdapédal Máchli užívá slovesa l i s t í . M á e to saaaenat dvojíš lásti, přoláa&ti plot a aebo l á z t i , dolásati sa ní;kyšu i.ruhř výraz se daato vyskytuje v puborté-lnía reshoveru* fcěáné se říkái kluci losou sa
43/ h&l&m&» A balky taste M k & j i
klukfrsi neleate sa násil 10» jtttri&u
výzassu se přiklonit? ái to*. 61 tak, lét ti ta holkáme j® vády kluka viae* «áchá tnumé
pufeertálaí nápady nikdy míval, v dan i ku aa-
lemaeme i další příklady, sni k Lori aa nechová právě «julai, někdy si « ní sehrává jako kluk« Ld Lori vy Saduje fcáeha abeelutaí v i f » neat, ai« Mm mní
jiné holky. Vímt, Srn k Lori. ta nikdo ne ani ani
při Dlí ž i t , ta a je Máeha Sárlivý. dá zde příliš mnohc rezpord, net abych©* Je «Ohli jednoduše /vysvětlit, i-řeato ale záchovy klukoviny nijak nemusejí vyvracet to, 1® L or i byla j«he jediná, fyiií force láaky nevylučuje občasné návraty k aiiéim torném erctickýeta záb©v a her. . 4 . září
13»
tas ja»m ji střelil, aby aa mnou prohla ttáeha hraje divadlo nejen u Kajetánů, ala i v iIvoté« lato aoéna jako by vypadla % nijakého děrného romantického kusu. Lrvaí milovník aal-fhá a* Lori, aby a ní» prchla, «ebohé divte odmítá a pláče« teatrální vystup pokračuje, Mácha přehrává a livi lídí společný útěk. herec mávha je ve aváe f i v l u . Lramatieké efekty, které miluj® romantic ká divadlo, nezklamaly. ti a proateu Lori padá hrdaa a déa* Ano, tak t© má být, tento lidový příběh představuje Máchu j ď m straáaého Lea® Juana. Lori ui nemáte mluvit a jea vzdychá Lieber I g n a s . . . Vysílená Lori je svolná s Utékám* U v a d l o končí, ale Sáro ven přieháaí krutá roausleaí. M o h a ae přiznává Lor i , že jen iertoval. Co ai o taková© ohováaí my sletí teáe.e snad iáehu kvůli tomu odaoudlt? Cožpa* lany »«milují takové divadlo"»' ,máehaaám aamesřej^ nedává iádaea odpovi-i. *-o své® herečkám výstupu odchází demd a skládá báseň ne cíaaře* 3koö&, o Lori ae ut nedovila nit» *;e£ná, že usínala docela áíaatná, lyl to život, bylo to divadlo, tiiko říct. Jedotert ae ptáme i v jiném připadá: je to sen, je to skutečnost, je to s e n . . . 2 % sáří
16»
M n e jsme se «eil i a p. Bel ae kým topoledne závažné proklérny a poesií, odpoledne divadlo a procháaka po ř e t H n é . Veder jen at&éaá poznámka: posadu. Posadu to aá Mácns nejraději, 0 této posici ae mimochodem deník amiáuje celkem oamkrát. v o. sáří W>ý : osadu* Potem jame dovádéli aa dvoř®
4i/ r m í & poslední msu'tnm o v selí miloBcA« Jinak je je ich láska dost truchlivá, Je to patolo&ic&ý vztah* Lari neříká « «ách© tvrdí uplatňuje svou v ä l i . i?* září
18»
Vv«í©r 4 M » j i pical dvakrát r© sobi trudný inventární záplň v deníku* € svých pocitech je M o h a nezmiňuje, nanejvýáe zm&mmévá
reakce Lori, e to zejísána, M y l
jí soulož iflá potila* M á se, Že tento večer proběhlo vieehno hladce* Po lníl:sním aktu si láácha s otcem Lori jeiti přátelsky zahr&l karty* Jak au asi šla kartet Loufejme, že dobře i
Sácháv
sentiment patří hradní« zfíoosináai, «de nikoliv Lori* 2ö* září
i&n
Paní kojila dít® Při návětfevi Cfcmelenskáho s r etřil káoha jeho Zenu a odhalenými nadzy* to ho ssujale, «nad i vzrušilo, obsvláátá byla-li tato ňadro krásná* 0 noórtofa Lori s*
*éeha nikde nezmiňuje, zejí má
ho jen její zadnios* kebo I« by Lori žádná ňadra usnila? Ale jsk už známe
&áchu, jde spíte o nfeo jináho* fcéchčv vlažný zájem ©
o ňadra a naopak přehnaní zájem o ženský zadek o lecčems svědčí• žsdr®. patří jsn lásce tí lesná, sie zadnice lásce sny siná a nořestné. tm
jsem j i plosi u okna na stolicích
Mácha je ten to kát« vela; i néléhavy* Lori křičí, iádá ho, ©by přestal, bolí to, ježí fe©#rjé, volá, 4 Macha s® dábals'ky ptái proč'/ Protožs jsi ftol hlouběji net obvykle, odpovídá Lori, Rozhovor dvojice se vede v i&mtoká řeči, protože Lori neumí dost dobře čeaky* Cd psychického násilí k i>zickámu je malý kr&Ček* Lořino vysvětlení je sanozřsjmt- značná naivní* Obava z bolesti bude Lori znepokojovat nákolik námi edujících dní*
atmě se jednalo © _
nějaký zánit, nikoliv o hloubku proniknutí* .Lori odchází na záchod a Mácha jí posináni drží žnty* 29* září 1 Ö Ü tím to »ai jest, že člověk, který svát zim m a ale jest nespokojen, © člověku, ktettiho miluje a o kterta pochybuje, vždy to nejhoráí se do&ejálí Důležitá miste v deníku, zsjim&vá je už stavba vity* fiácha zpytuje své svědomí m odhaluje svou nespokojen©»t, podezřívavost a žárlivost* řoznáíik» ae nemůže týkat nikoho jiného než Lori* Je
47/ wprmůu visa, n#bo Ja m jun Máehovo ř&lefcné pe4ezřeaíl f i s aa* avlieuje prévi tmm
tiéetaava přahaamá, a mmi i opeiiitit-
mfaá lárlivaat terorizuj* Lori a prominuj« M a t e v prisvé pekl«* Bez urálky lze
«kciiu aa&ačit aa typ a« aklomsm k pařeno1. Máéim
sám aysteaatisky ««indii pořadí svyah payakiakýeh depresí» naspak©jen@*t, j a ^ s Ä v t v e a i , šárllvaat. Ka počátku je tedy nesmekej** Aoat« »«poeliybsi ««spekejaaosfc v tirlím ro&sn tiekém aN&síla, fotsfassen ta lni
a vlastní e«4stajieí, jlalksateat Mácha
je a# světe® v razapfi, « f d i í aa v ala doma. & táto eheemd nespokojenosti
tiekéteo racsrvsnca aa přidružují dsl&í esc tmí
kv»l i ty * vytvářejí ta». iisiu ta přibližné říká eharakter* X. m * apekejenesti a podezřívavosti ae uá iárllvoat připojí satlot, fifedehu přesáhá vlastní ttourskter a áá a« říct, Ša i trpí, ÄlaafdS tomu nfc«¥iiéiý0 kaad Báala#ujícat posaiiak« v deníku. Mstet» se totiž «ßiiöMj« a divekýca a straialeh mmmht j í . Wmemtímm
a« předem bo-
m sny taste přehání, ala taatokrát aa add* i#
Úzkost lů-ÍMimm
je opravdová. » e h c v i st jadnaauás v noal vrací
to, co respoutal v® dne. JO. adfi
li»
na sv* pel« k ©brasu isltt ««stak oblíbenésai motivu - a® Sabinou, öl« bss lari* 0 neobvyklém obraze, ktajq? upoutal »áchá, byl« jíl ř a i . a bláznivé», kterého tam v Blatné viděl aáchu zfajstó velmi zaujala Sahinev© vy právní o žilové ku,
kta#
st tak poaařil 60 «váho vnitřního svita, ke ui vnějM svit přestal žysíoki vnímat. lak felázta ap-ívá o lásce, zatímaa mu ua;nají prsty. Je aaasjvýft pravděpodobné, i« Máchs- pselieval tan ta rasper as vlastní k i l l . A J§ to právt en, M o js plný lásky, a přaate lásku necítí* J m t t f přetéká uácfca eitem, eis msvtiisk je n«xj»tupsé krutý* ÜÄftötieki mmmm
smrosuje smysly, ideál talzu-
je autentickou válen* Svit r ? « » i t a « u j« nespojitý. k«zi vnitřním a
m*tm
»tají absurdní skloněné stány*
fiftyftpo vaiafi viiehni kresi rosy adcftli icáeha e«ltní a má aa k šinu* žatíne© kari přece j«n apatni ft sladuj e , oo dělá m u
ímlmŮM sestra) v pološeru »vitale«, acisftkavý
W ^ i » « s u d m otefjÄiaj« «von
Je to árátiivě nebeaptšná al-
tmass • maáaaaU vyraáttí* ItaknAisa asi daleko ad pravdy, káyi
48/ reka«®«» If- m tis perversa! asieSený Báékm peiviés»« počítá# Hřítomnoet kohosi třetího vytváří atmoaféru aapétí. »ad odhalenou skutaČao stí Lcřins tfrlm se
W e h « nezdrží nadšeného svolání: ta
má nordyJanskou práeli V této chvíli nosná Máchův obdiv láéné airy, Äila opravdu Lori tak velkou zadaiei? Spíá« ne, vždy i přece víme, le byla drobné postavy, Máchova matka Ji přece nazvala "lepkou". iro svfij eroticky fantom nevidí jako obvykle kácha skutečná proporce. íak následuje Máchovo oblíbené picání posadu a némeeký roahovor. Jak hluboko jsem byl «vnitř, fiká •• ácha a vyptává se Lori, sdft bude křičeti. Lori zatím neví, tentokráte je docela spokojena a tak by si to přála napořád. Máehs odchází a -Lori projít ae ven na u l i c i . Ale kupodivu veder m k m & i vzájemnou pohodou, jak by st dal© čekat. Sáaleduje absurdní, pro nás naprosto nepochopitelný vi raz; Mácha vyhrožuje své » H e n c e pelikánem l Co to KMme&á? Je to snad slangový výraz í üi Jacobson ae domníval, že a« jedná o metaforu mužakéhe ddu, falický symbol. krimm spojuj« mm
záhadný vyraz a bambitkou, s kterou Mácha
předváděl kamarádům miatrovaké kousky, čís dalo o významu přemýšlíme, tím jas® a e j i s t t j i í . 1 . října 1835 tmo jsem ae v Tejne peatavil proti té modrooké holce z Jirchář Mácha pošilhává .po někom jiném, později pochopíme prod. Máehovl je i známe, odkud holka j e , kde bydlí, Sefeude to asi poprvé, co Mácha tuto holku sleduje. Bs probft tyl j a « dole lento den je fcáeha velmi neklidný, už od rána se sžírá žárlivostí. áácha navštěvuj« Lori a kontroluje jako mistr její práci BeníM zaznamenává i podat udělaných krabiček, je to >öc kuad, a to ae zdá Máchovi málo. -Wo© je ve vzduchu, ale teprve ae zatahuj e . -o divadelní skouäce přichází Mácha znovu, jde rovnou '"dozadu* a Lori aema přijde «a ním. Zrn chvíli nám bude jasné o co béáí. lérlivý «áchá vy vols scénu a říká rovnou, a« viaehao v í . Co ale ví, deho m dopátralf ká snad Lori jelté jiného silence? Ale to těžko, Žádný sok není nablízku, káchevo odhalení a« týká starého hříchu. UŽ dl>. uhe ae Máe&a trápí myšlenkou, žo není p r v n í . . . To je akutedný divod neustálého naléhání na Lori. Zhrzeaé védami pak ot«vítá ceatu perverzi, je ade neustálá potřeba mstít ae, po-
47/ milovat tob© druhého. mrmrmt » .
nubjekt ni a«váží aváho partm-
st Mácha dozvléll pravdu, je Lori nakonec donucena pří-
sahat a r®km svá matžy* 0 výsledku zkoušky nás informuje dopis příteli Londlcvi z 3 . dorvna l i l i * Lios Notzucht ist unterlaufen, píáo Páohe. 2árlivý milenec at opravdu doví to,-po Čem tak dlouho touši Is nebyl první« Neobvyklá přísaha je někdy předal tea pochybností, »It je třeba zmva
připomenout *áohovy teatrální sklony*
Lofiaa přísaha je naopak velmi pravděpodobná, Káoha svůj ááMBl«ký romantismus plnS protivá. %
ss te«l sis musíme navrátit o rok
spět* V deníku tedy M o h a jefttá nie konkrétního neví, jen tulí. Kaláhá a naléhá, ale k ničemu to z « tím nevede. Aby se ze keIdou cenu přlblíiil pravdě, použije
Láeha ten nejsilnější arguments
říká Lori, že ji nemiluje* Lori pláče, ale také mlčí* Jenže «ni pláč nem&že feáchu oklamat, tak neuvěřitelná je podezřívavý* *oviimnime si obrmtuí ona stavila se, že pláče, aneb pískala* Máchovi nestačí to, ío
Lori pláče, on jeltě pochybuje o upřím-
nosti tohotc pláče* 1*1 A m po druhé, pak jsem j i u okna pical na stolicích ftéáoha so bas skolte! zmocňuje
Lori* Jako by se chtěl pomstít,
jako by chtčl vybít svij hniv, zbavit a« siláckým kouskem mučivé nejistoty* PO žárlivé scéně mí
nelze očekávat nic jináho* Lori
prosil Heaeíi tak hluboko jako v pondělí* Mácha ai odbyde své a odchází - trápení pro dneáos skončilo* lež už Lori nestojí E c h o ví sa jedinfcu pozornost, i-o psychic kán vyčerpání se člověk potřebuje 'uvolnit* kaň jinam než do hospody, de továrny, n#tasi « « s i l i d i . fcácha odchází to Lomárk&m, M e st ns forte pianu producíruje pen holek* Ha svitá jsou i jiná holky než Lori* Mácha si v deníku zaznamenává, le poprvé mluvil » Liz i* Protože ženy v té době M M
do takových podalM nechodily, byla to patrni místní Čiási-
co* láne- Láoha obhlížel v kostele holku z Jirchář, večer to zkoiiéí s Liz i u komárkd* léáehaje velmi nespokojený a Lori, rád by oplatil nev-' ru nevírou, ále osad je oeud* Od Lori ss až Mácha noodtrhne, ai dělá ©o éllá* i'* října 1835 řřiÄ1 ou jssm pical u okna na stolicích Mácha je a tálo velmi neosobní, vztah k Lori je naprosto funkční* Odtálitá stylizace věty, použití nozvykláho, um<"le vytvořeného substantiva, připomíná taká tuk trochu cvičení z jazyka českého*
50/ %
K jftjs WM
¥a«éu j a * » j l flkal Möfee jo a tál« n »telí » I n Lori,
jí posáhŠ lapit kmfetilsy»
Opit kooterátsí Odtaj, etrob^ »Apia v dietní teisei f t « kno6 Mácha. mé sayal pro pofééok* fösyl přijdi Manítevii slabé chvíle, mmmí Lori. doaoAu« AI« Lori se idrábá, taoe «« jí aoafcte a neaí tíivu. Jea ůbmm * JMchovy sramtosti donutí Lori k poslušnosti* tori os bojí, áa che« «áofea *KLttfcako*« leiten »si »«pfieáií Lori velká potišení, je pro si utrpením tymie^m i psychický». Sflosaá petita m&hm áoctla dob*® pf«ri«t ¥ odpor* Káafea povašuj« 1« stejně flileiité Emnmmmt
i to, ta j«#l ten ion x«jíea. 3m&
jet ti
něco: vedle sleva plaat a« objevuj® daláí výrns pro soulož - fikat* feéeha poulí vi v drníte lidové, hovorové výrasy, deník jo vöbee veáen pfováisi v hovorové® «tyla. to je docela jiná 6eStána »«Š v
Máji i dftsto ae wsskytuji í vfrasy aeaooká, pfi«pfia©beeé
feeittei* Gototai haod wýmu fikat je o&vacen * nfimectalh® řimm* iááobfiv deník je »In© jiné j«iia«enj?st áoMjeioa toho, jak m
v .fra-
»0 mluvilo ve třicátých letech aiaaláho století. Reftekeji&e, i# bude básník i v knidodenaiK livot# »lovit
béaen*
íj) 4* října 1335 pohoršili jsae se tímů po sinu hďdka, první v p#f«éí %mm dne. tak proebáska pře® Libeň ae Íébllck# vrch 1 an«® patří Cábliee 1 vsiál«ai» mlatům m
okraji fialy, v Mácho-
vi dobt to byl pilatf ta» cesty. Honapravi t®ln# faaaatlk vihlíší k daleké»»,
beoru, jeho srek se upíná k ^můálmým kůrám.* Kle »st
&áehs a to j í , odkud m dívá? ¥ úvahu aSfto přicházet aslá vyvýšenina ae stelkeií sa konci f f t l l c , » to v asiati, kde ae énea naohůmt »sutá hvfsiáw»* tle to po#l.«lní vrcholek svl»fn«ho tarérsu, oéfcaft m
et«víra pohled Aslafta do kraje. Do tin?«« i^nevfsné i d e n t i c k á
perspektivy vstupuje stojan StJNtiofeef í , »1« i Lrkoaoio* Co tsáaba vidí, je ©vi«» sais fantasie a skutečnosti, řr© náa je takoví hlod al nepochopitelný o rádifctrohöBij e j přisoudili jen roajit.Pěné básnické fmtmii*
Ulmémě Máchm KTkonoie ®«bl vidět - v jeho
dafcě« feter j«ít# neiasle m o i i i t t e á ovmiuSí, to byl© mm povitmoatníeh .podmínek iocel*. aolaé* láeha si nikdy nevydělí j « » tak* Básnická
tetaaia
spotivá «píse v toa» 00 boty v dálce
»afi»«isaji, profi
k ni« islteha dívá* řro Máchu je t®k©vý v#l«t
49/ a e j v ü i i m patéáiim, ale pm iori je fiuáaou zábavou, cb
da l M | p a sledují výzdobu pí* zítřejší slav- •
aostaí prövod. II Ssntkfi sa féáeha do třetice toho dne pohádá a Lori - důvode® je jakési staré aedorozueéní• Mácha byl sa rauty, ale Lori ae klidni saála. Je podivné, j«k aí Mácha vynucuje, aby Lori sdílela jeho psychická stavy. M v f r das patří souloži posada v sees ě, a to i za. přítomnosti Sosy. Lori ae najednou poleká a rychle předstírá jinou činnost. Mácha ae zřejmý« petéáeaí© svodce a voyere sleduje ofeaefeaoa Lori. tato soulož aem&že byt v žádné® případi vyvrcholením milostného citu. 2a den tři hádky, te je opravdu dost. sesnálaí styk j « sie spíše dovrseaím nespokojenosti a zloby. Hjna
i m
l a ilageltě im bylo 1 m
rossvítiti
následuje podrotmý výčet lanp a bengálskýeh obafi při císařské iluminaci. 2o@l?í svláitaí Máchovou véění tyly totil seansmy. feáeháv a klon k přímé
logice, která tvoří protiklad k horoucí re®«itie-
ké touše, ae projevuje Beate prévl tímto bis a m i s způsob»»* iá~ ch® přehledně třídí, vybírá, inventuje... V záchově deníkové a dopisové prose nejdeme alkolik m>zmw,ú a toto je jeden z nich. I kdy i nás pří l i ft aezajímá obsah sdělení, je sámar.m aajímavý % hlediska Háehavá věcného myšlení. Ra Ovocné® trhu koupil jaeas ávestk^ Je pc slávě a Mácha očchází a
Lori domß. Žádná milostná přede-
hra, jes samé nutné dkoay. láeha ai jeSté odekodí a Lori sátím, sakryje okna. Te f co nás zde zaráží, j® tísnivé ticho. 2e zápisu Vftne podivný klid, jakási prázdnota. Jeitl chvíli si léáeha se zálibou prohlíží La fina bílá stehna (kolik smutku je v tomto lačném perverzním pohledu!), potom uft neodkladné přistoupí k v i o i . fřikrát po «obé vstoupí dovnitř, dvakrát « áap&c hem. Dvakrát to Lori lechtalo, což mfife znamenat jak příjemný rocit, tak i nepříjemné svSáéaí. Vzhledá® k tomu, co už víme, připadá v úvaha spíte ta heréí veriaata» Po m u l o l l stojí ob® mileaei peaívaš před domem a očekávají příchod roálčC. tilkde sni zmínka o nijaké něžnosti, přátelakáf rozhovoru tí ákádlení. Celá scéna se odehrává
jakoby pad voéau, v n£ jském jistém mé tě* V kálaém přítmí m mllu~ jí ävs l i d é . Xolik vááaá a mptonté kde mní
lhostejnosti 4« k torna třeba i
tře be s l e v . . . Trspnd perverzní ticho napínaje nevelký
dutý prostor. Jen ho tin» bílé stehna tile září do žera opuit4aá~ ho domu* Tak,
o dloubá a oů »vit®, podivně kvete tato podivná
proklatá láska. . 6 . říjne 1S'55 6 l i d é , tvorové oka®lení kde se nejedná o rum&.tieký povzdech, als c táehevo politické přesvědčení. kácha kritizuj« prodejného básníka itulce a vyjadřuj* své sympatie k palakdmu národu. & císařským oslavám zacbaváv# Mácha ziršaallvý odstup. Odpalatea pomáhá láeha JLsrl © domácí preoí*
Set krabiček je tentokrát vysoký; 800 kusfi.
když MadliBka byla pryč itóoha okfsiitě využije chvíle samoty, přitočí 4« k keri a z»5aa j i líhat. 2e by nenadálý projev citu?
.1« ne, jo ta jun nutná
potřeba přiblíšít sc cc nejtiánijl k Lori, navázat s ní baaprostfeásí styk. lined v zápětí as dávíme prod. a díval js«m se na ni ad dovnitř' lato místo nfjspile m m m á t
I«
Mácha Lori bedliví pozoroval,
díval se jí přímo do očí. háeha ss sňatí ntthlddaout Lori do duše, podívat se
"dovnitř". Zůá ss* ta se jedná © jakýal druh amatér-
ské r o s ® M e k l hypnózy. Y&dyt uhrančivý pohled patří k základním efektßm ros^ntieké psychologie. Z hlubokého pohledu st
Mácha
ascii vyčíst, zdb. je Lcri vinna, fil nikoliv. Stále tuéí, ale neví n i c . Háateduje fikání a po fikání j s i t i plodní, ooi je nepochybní totéž* Jcštd aaficr se odehraje soulož na kanapi aa nakonec přichází aa ř&du jsiti souloí ve stoje. Máchova iádaat ja veliká, liácha to zteuií znovu a znovu a stále nedosahuje uspokojení. Me jde ani tak o problém sexuální jsko psychický» M o h a ss neafile stále dostat "dovnitř", je dis; dál posedlejší, fií» dál zoufalejší. To, ic si strdí hlavu pod Lořinu sukni, je docela v souladu s jeho trýzní. Chová ss jase pátraa, který strká WLmu do písku, kácha neví kudy ks* a chová sa jako dezorientovaný dloVik, jako Slevík v panice* Lori je sic« celá jeho, cle on přacs není jejím svrchovaným pánem, kácha chce proniknout těsnotou, přiblížit as co nejvíce áeaské podstat«* íato neúnavná aárutivost je cpíia projevem hluboká vnitřní trýzni asi silná vékai*
51/ hiábímí as sasozřsjmě jeitš jiný', biz&risíjlí výklad nalil i laní. Letfcilní zkoumání ženských pohlavní ca orgánů patří také k milostným hrán a perverzním laděním. Láchu by mohl takový anatomický oxiessmkm kari docala dobře zajímat* "vld|t už
1 . září vyzvedl Lori
aukni a díval aa na ni popředu, po straně a pozadu* líbal stehna a tak déle. Jednou ai tedy fcácha prohlíží Lori st v4ec'h stran, líbá jí stehna, podruhé jí líbá, ale nevina kde a dívá se přitom až kamsi dovnitř. Mají tyto dva sápiay nice společného kromě intensivni ho pohledu"? liško říct. Obrozenecká Čeitina deníku je poněkud toporná, ^mnam dívat se na ni a do ní splývá* Peroilliujo se hledět, pozorovat, prohlížet, upřeně so dívat, zkoumat... ZO. tijn&
W3
Báno kolegiu® Cd posledního zápisu uplynula delší doba. Ll k 6 . říjnu jsou sápiay každodenní, p&k přichází velká pauza, «o bylo sei příčinou táto odmlky* fcezájem, únava, psychický útlum, vyčerpání - to váechno je docela možná* Zápisky znovu pokračují od 20* do 2?« října & znovu přichází pauza* Leník pokračuje od p* do 6* listopadu a tam tesá definitivně končí» íyfco neurčité pausy nám stěží odhalí vnitřní Lichův rytmus, střídání stavů, periodu existence* Každopádně je ale jistá, I«
Mácha nepovažoval deník za prftbělný
literární komentář* Mácha zapisuje jen tehdy, kfyt cítí vitální potřebu, k & l mu žépis činí fyzickou radost* Proto je
Láohdv de-
ník. tak ne stylizovaný, tak elementární, t«k přirozený s siyHauk©v# čistý. Lrotlkö je základní osnovou« biologickým základem rukopisu. Mácha nvpíie saemoáry, ale daní k
jako chronologii svého
bytí. Odpoledni. jsem byl dole !dyž mizí rapi,
zkoufií souložit « Lori. Lkeuší to několi-
krát, sie stále to není to pravá. Zdáse, že Mách« hledá něco zvláátního, nějakou výjimečnou posici. Konečně Lori leží na kanapi, jednu nohu má na stolici, druhou na nůší. «sela obvyklé posice to &mi není. káchovy perverzní obout žy zaranžovaly soánu, milostný' akt ae proměnil v rafinovaná divadlo, feto erotika není nástroje» komun ikfsce, spíáe absurdní konfrontace* Fovážmněme ti ještě jedné věci, totiš ubohosti, sociální ubohosti erotické scény* kanape, lavic« néše*** imdy žádna rokoková dekorace, hluboká zrcadla, elegantní náfety' tes, smyslná prostředí budoáru, parfámy -
nic takového. YKaafcoo je prává nmpmk* UAma j« dekadente» bo* iluso, r a f i a e w ^ f t erotikem sociální aisirle« C3feMc«n4 nftte »•-•etupuje toaletní a to lek. Paly %
-3« skoro tvrdit, Ia nůše
st-
al jen tak. Scéna je holá, prátdná, ubohá a s nišl jo joftti ubožejší. rMSiay Máchovy perversa nejsou totiž jen netály s leká, ale často í sooiálnl* Mácha "sás-ími" ponechává núái m
scánf, právě
ona j® aymbolea ponížení. Sááe, koäiky, hušce, nádobí, n«jrosolidná
šruby sesidilskáh© a doaáeíha nářadí, kuchyňská potřeby a
podobni - to jsou ty nejbsnála&jftí vsei, která na aaÉBff nohou'dostat scela svlá«tní v ý m m * Tak i sdo nesl ndée náil, ale fetišem, e r o t i c k á fetiäoa.
fikáni jde kácha do divadla. Zase jeden ro-
aantický parados i na p r o g f » javeaelohra tona M a n a neboli iýoha a láska. 2. divadla do divadla, od .absurdity ke koaadii. 2 1 , října 133$ íMŮm& mě chtfl cělati žárlivého* hov&do ímbýt tito posaámky, byl by to docela obydsjn^ den. tedy «a prvé: id© je to Josef
kudraa - přítel, nebe naáoptávad Jago? 2 * druháí
na co upoaornil fcotfs&a aáehul íokouší se někdo o Lori, svádí j i , nebo atojí uá k,áchs před hotovou vicí? Je Lori nevěrná, ssiluje nikoho jiného? Má L&rí tejnou lásku, nebo so jen prostá ohlíží po «ulích, jak je to v její* věku docela pochopitelná'? ííesspoanála oaad Lori na svého prvního milence, na kterého Mácha tak krutá žárlí? Ssidopádni se sde objevuje nesnásiý stín.
by záchova
pfateaaá žárlivost míla přec« jen aljský konkrétní dfivodf Itch otások je trochu aoo. kácb* je nepochybní volal žárlivý, ale jeho á c h a j e jeátě vétií. .íoidrneva slova ani nepřichásejí v úvahu, á c h a j e řásné odaítá. £taéup«ný básník ai uleví jadrnou nadávkou: -ho vado i A aby nabylo pochyb , aásledajo tí&rasny dovité kí byl bleu* I ^ . beskoaalcu blahnv&li a povsnosones t nad všemi pomluvami dokáže šftáoha hned náaleéujíoía gestem. Lori je obdarována, doaUno Jmaawurat. á veder sefe divadla* i: i . ti jna lé|# Sáno jsa® paal v posteli Zajímavá posnáK-ka, obsvlááti jdo-li o «lkány. álsapon n^co se dovídána o l i t e r a m i praxi náéeho nejv«t4áho romantickáho básníka, káoha nopláo u stelu, ale v posteli. ka hlubáí souvislost drní ku & € i liány poakáaal ui Albert fr&Iék. *Stsdí přirovnat o. kapitolu Cikáafc a káchovy deníková sásnaaiy se sáří, s říjne a z listopadu
55/ roku ie>5 Cit.9.J týl pláč Lořia, I« vých slov,
i J.ll.í 5 . U . ) ,
ab/ a« neal z obojího
««věří, a taotýi hrazivy zvuk iiáehezlověstným a krvavé podezřívavým s rakem,
kdo u aí byl, aby mu řekla vée, nutil j i k tomu i výhružkami a přísahami.* && stejná miete oá&aauje i kritická vydáaí v knihovné klaeikü. Žárlivý aladý ciaán podezřívá ueo a nevěry, a t© hned vzápčtí po to», co ®u vyaaala láaka. Lea, to ja vlaatal kjyptogrse pro L-Lee-nera, tedy Lori. iíla&ý cikáa nepochybné vyjadřuje ai které rysy &áehevy povahy* £ « l M « h souvislostí a jiného »ist a v romáai a i také váíaé üaral Jaaaký v podobná monografii* "liěk^y jaou scény psány i takovou Žasnou, že připomínají Čerstvé dojmy, zaznamenané miete do deníku příao ao ro&énu, takž® bychom akoran mohli Isaevi určit, kdy ani byla aapaáaa 1 4 . kapitola* *Z6álo se mi, že je at daea ©úpravnéj i ustrojena, m i jindy j. posdi jsme se rozloučili. Já j i Oinil výčitky* ona plakala, že jí nevěří», Uvéřil j^ea- opit, aft ae docela." áaboi "Ona ležela na posteli, ápala, než» ae atavéla apáti. Já j i vzbudil, a planoucí na ni upřev »rak, ptal jsem »a, zdali zoe žádný nebylí - Una pravila, že žádný. Ital j»am ae důtklivěji. xlakala opět, že jí nevěří».* koupil jmm dole pra Lori nähpolater aa p&l slátáte fo je od Mohy ae Sekaná pozornoat. Je to « i druhy dar v tekkrátké době. Äudmova pasaáaka a® patrné dotkla Máchy hlouběji, než je ochoten připustit, á-řehaaaá pozornost «Alence vyjadřovaná dany má zaplašit černé svědomí a červa poděsreai. máoha ochotně pomáhá Lori i i A .
krabičky. Ale mas i tím, j a * jinak, se «*áeha ně-
kolikrát umocni Lori, a to a veškerou vehemenci* M e t e je eprevv ráži, i když ráno *stropil onanii", kíl&nm ai hraj© a nohou milenky, sundává jí punčochu, milenka zvedá n o h y . . . ?o ovéas není mazlení aai laskání, to aení héiaá milostná hra. Lori je pouhá loutka, perverzní idol. facto mileaee si nehraje a silenkou, en ai a ní jen zahrává i Mácha výslovně mluví o puačeée, tedy a jeiaé punčoše, nikoli a punčochách. Fervexme vidy izoluje via, vyřazuje ji z koatextu, z obyčejná věci dělá fetiš. .Kdyby ae mluvilo o puačoefeáeh, bylo by to svlékaní. Ale v tomta připadl se Význam paauaujes ze «vlákáni ae stal samadčelný rituál oba*žování t i l a . Jenž« jen jeden je ve hře, Jen pro jeßnoho je to hra* pro druhého je to možná utrpení. l i e není vzájemné shody, gácha sleduj® pouze vlastní uapolcojeaí • Lori se musí ohnout přes e t i l ,
94/ •ačkoliv jí tato police Hní
bolest. ,0.c* s*ácha che« Lori ubližo-
vat. Lořino utrpení he vzruáuje. Instinzty letí tftsat vedle sebe. Uomální
&Lov*k rozliiuj© aesi radostí a bolestí, ale narufcen#
jedinec patologicky ifimlnujc jedno a druhým a pocity slučuje, fos&oé otitic byt positivní i destruktivní. báohova perverze sté hluboké patologické bořeny. Lori a i práv® ca*a atéiuje, ie jí to tuze b o l í . . . lato lásku aa odehrává na o r zrodním atole, října lisyl jase. vcházel do dornt« ztál Bernard před domem fieaad^l a tím dostává jména. - řed daaem se objevuje jakýsi üamard« 2c by prévé on
tis třetí» be dsn, ktei$ nsafcgrtafi potřebuje»
k rekonstrukci trojúhelníku nevíry v ikácha vy&etřuje; odsála Lori a domu, «do jí cosi přinesl* Ha obt otázky přicházejí záporné, st* apokojivé odpovědi. Záá m
tady, la Žárlivost není na místé.
Faktem als zdstává, že ae nečekaní objevil jubýoi k s m a r d . iaktam zůstává i to, ke v aauvlslasti s aí® byly otázky lalokony. d Barnardovi bohužel nevíme nic, toto jméno se ni*ds jiads nsvyskytujs. naprostá jedinečnost a asopzkovutelnost nás až zaráží. Koní to náhodou Máchfev f a n t « Žárlivostií I ta je docela moladl Mácha odchází na návátsvu k Tylovi, cle i po návratu zůstává stál« ve střehu. Žárlivému milenci m záá podezřelá každé malidkost, ksid^ projev c i t u . knowu jíi p l a š e n a otázka a Lori
susí zodpovídat.
Jan toz. mimochodem, jedná sc o jakési átráíky. . omáhal snad bernard lepit Lori krabidky? Prad poatdvol Bczaard před domem, co zde jcáté pohledával? hsdcvlme se ui n i c . Méeháv fantom nám odmítá podii t j&kákoliv vysvěxlení. i . listopad» Spal jsem až do dvmcácti hodin Od po ale oni ho zápisu ubéhlo mékolik dní. m&ím m
péznl proapí a
adpaladaa sajda k Lori. žnovu as opakuje ta, co už známes plodní popředu, vklade i pozadu. M á se mi a říkal js-am, že jsem taa Myl cal# Z této pcsmdmžy vyplivá, ia picání bylo pro Máchu značné Širokým pojcem. kezi šílenci nevládl soulad duchovní a nevládla s*ezi nimi ani souhra tělesná. 0 adjakém crotickáa zantrapuaatu ss vůbec nedá mluvit. Lori je značné pasivní a Máchovi dá dost velkou práci, »by do ní vstoupil. pak jsme opit mluvili o tom, že odkáno denalila
'Motiv nevity m
f r m í • Lori má vtoho iont - to vilaá vylí tání Je
nesnesitelné, přej« si umřít a říká? Bole, Jtít Jmm nefitisstetá. 'Lechtání nepřestává, soulož 3« Lori zcsla jasná protiví, proto žádá Máchu, »by přestal. v t m mi to vyšly a jí ne taotavaje se neprostý krech, t i l « ai dftlají aa»s, co chtějí. &s spojení nedochází* Esiáý protivá svou rozkoi oddálená, nosávlslo ' na druhá»* Nejedné se mi
tak o nezkušenost partnefft, jak® spíie
o psychickou disharmonii. Lori je« nikde jinde než M e h » . P"á ae dokonce říct, še Lori je naprosto Biso. Ton to don m něm
2 leni-
l o . Lori je us tonei t i l . Také Mácha si najednou uvědomí celou tíhu situace. Cdpuai jí Bůhf Jestli vm
klame, já j i neopustím, jestli
mne jen miluje, * to 9« zdá, vždyl üyeh si i kurvu v sal, kdybych vádii, Še sne má ráda» Si jest snad zvyklá snáěet, a chce jen, »bych si j i vsul - B£h mne posiln Sáplo je velmi éítlísittf, a proto ke v komentáři jeiti jednou citován cely. ¥ Máchovi se koaoini nic© hnuloi cítí soucit s nevěru chce vykoupit opravdovou liškou, iodezření a nespokojenost sice trvají dál, ale vrcholu utrpení ai byl.© dosaženo. Mázm dobravoln • přijímá padlou "Lori aa «vij osud. ¥ démoalokén a pervewnía Máchovi se ozval lijáky cit* 1 kurvu by si vzal, jen k%fey měla básníte ráda. Mácha ae psspadá de své tepna®«, jt zdrcen a volá a possoíi bolí. J i s t i , je to gesto, ale toto gesto musím« brát vážni, taká .Lori je psychicky vyřízena, je jí »autno, odmítá vodontí návátftvu divadla. M i
milenci se zřítil most, život je
pravdivější nol láska, ale láska je zase silnfrjéí mi
život. Je
to krize, totální kri«®, sis mmí to tédny konec. Láska atsví nová so»ty s pod mostem plyne život dál« 4«listopadu
M B
Cole jsem se stavil nemocný Jde o následek vtfertjií krize, Sáctis předstírá nemoo, «1« neví při tom, i® je sám doopravdy ncmocný* Psychickou krizi přenáší Máchu us til.©, tvé vnitřní petite dává .««^»ve nemocí, fant« zp&~ sob nástiny je docel« bilný m nemusí při tom «ni jít o hypochond ř i ! . ,robí.fay, které aeetl« ílovik momentální zvládnout, řééí m
nmrni m t Si jeiti přesni j i nemecnym stavem. Kamoc Jo zde « # 1 «
vyvolánm © mé jyze ohnaný charaktert a«jioený zasluhuje soucit,
m/ mmtoüaimü
áámjí m%stmí
pokoj.»• Mimochadom láoha rád geulívá
nsosobní vasbyi otaaí st mrzuty» stasi ss aaaeaný a £odobnd« *0a ©asi srautaetí s
října a memaoí aa 4« listapedu je přece jea
velký roidíi, ¥ipoe«naa ai» I « ttéatea tmkd ^«lesřívá Lori, ia ri©~ plál« ÉsapMPift Is ss jas tuk stßir:Matal» lo oo v atkterych přípaáasfe Jedná a ji®t# ipfmsasismus, a jisotou osvtiiu mdaookd vasby 6« » l o v « «orda» - atáti s a . leb »«ru* n i , ala takés atol j a «
jase aamoan^«
so nemocným. a$ tak i i tak, faáchovi není iab-
re. 4 pfávé v táta kris&vá situaci pí is Cik&ny. listopad® 1 * & fial* byl» giobortko Usp© ohýbat jde a iíau blsbertavou, a která sa básha sssiňuje 1» řijaa* kitsrás&í M a t e r i a l uvádějí, I« sa jedná © příbusneu d r . Mi«bra, snáméfe® roiiay liiÉgvy. & j a « ! votafe a s s i Moheu a II®, tddko řict, imilíémd
M m
®mimmm£ ala »osttodiijo, ta Máaha »iau
dobře «aal* Vyhýbá aa ksáohm «čí ad prs ta, la nechce s uikým sal uvit, protot« se necítí dobře, nebo aoohoo mluvit jen a linout tak étlotité to «la «««« není» Lori nut a vi fini plakala* Stav®, jsem aa eemoony« fy to posadmky u§ » í na po t ře buj í trvá i nadále, kori
telÄba
komeiild*»« krissvy stav
uaavírá, cítí a® obklíčená, má wooit» is
jsou váichni proti n í , řléč, nie net p l á č . . . 2 v této kritické situaci uplatňuj« «áchá útrpné právo, trvá a« souloži, a ta hned vlete, v f c l i
vestajo* bia ul neigrruM Máchu, « 1
lapi, br»tr
Lori, jehel přítomnost jen tvyiuje napití vydrátdéndbo ae:
koles, nervosita proniká i do okol-
ních vstahé. Meh® J« i»*pek® jesý a kori, v rosapfi se svitem, v &eesuladu « r&difti a asMOsfaJmd meltaatný ©nabal. Xa věka je toho oprati« dost.
člo-
7/ <3m je vidět ftáchovy intfení zápisky nejsou nijak tajasná, tajemství začíná t e p & a interpretací banality. To» co
a da vý~
4intend, není záležitost zápiskfi, ale Máchovy osobnosti. Káoha sa nachová jin.uk než ostatní» alt jo ho chování má jiný soysl. ,>onhl®~ aíme 3 filiere®» že cbseénitu ne lze- vyloučit se života, .perverzní j® vlastní- každý. Edo není perverzní jo ltd se nezná. Mácha se neliší od lidského rodu, není anomálií existence, f<:ácb® ae pouze li§í od sváýeh sou&aa&lkft* f bladeratelerskés prostředí reoaatioký styl di romantická stylizace udivují ptim me dno »t je příliš na očích. Háchs o tm
ěokují• káchcva vý jí-
ví a jo-šti ti a touto vý-
ji&ed»oatí sehrává. Básník dramatizuje situaci, která je ui tak doat ireaatieká. fcáchovu výjimečnost zarážela Sabinu i Tyla. Ten první se onol i l káchu retuáovat, ten druhý b© kriticky odmítl. ?ro ty, co nebyli pftmýml svidky, st výjiseino-st básníka stala legendou. 2 t m dis® vyprivöni, a tedy s druhá ruky, čerpá i vzpomínky Irokopa Chooholouáka, uveřejněná v roce 18$1. "V bývalá* kajetánská® kláéjíteřo ne Malá Lit raně akřývcls st Thálie česká, ochotníci je vaali pod osbrmu dobrou, ie si jo Stě nyní vzpomínáme na ono divadlo ochotní káv, kde m hrálo, ale nepracovalo.*06 at vsadíte, i« bude ona dívka ssouT* pravil fcécfce, ekássv a« dívku, která taktéž z cohoty lhal li sloužila. Byla. to kapřice Máchova, z tepric® ae sa©ílovbl - bez láaky. kvásek tento vlikl se dusivě a® váoal pozdními sobě výčitkami celým krátký® živo tom iáchovým. Máchu jednal e© excentrický, ale co šlechetný mul" . Chooholouékdv lápis
opit
pohybuj® nžkde mesi Jabinou a lýlem. -ortrét remantlokáhc báaníka, a jehož v^ ji&einoatí a* j i ž &usi podítat, je nasazen do ovál* náho rámu domácího biedermeieru, fcácM je evidován jako zvláštní, jedinečný případ, jakási výjimka čeeké liters.tury & morálky. Je zajímavá jek se legenda upravuje skutečnost podle svýeh potřeb, jak mísí výjimečnost a ctností, J a i t * po letech se mluví o dusná atmosféře vztahu, kterou konotetoval už Jfsbina. Máchův dobyvačný a panovačný «ros, pfisobí vedl« procítěného sentimentálního milování chladná, cize »Ž neosobni, Proto ta "saprice . Výjimečná chování ae přijatelní vysvitli jako aáska, nadsázka, prostě gesto. Mácha hrál, přehrával, používal dramatické efekty, alo za tím véím byla i váSen. zamilovat
- bez lásky, to je romantická
• stylizace, porado* viinS ski «mávaná touly* áiaak to sněd ani nejde.
60/ Vášeň bm nicoty mmí yellam vální, ale Jea velk$m citem. l v zákulisí tasjetáneifiAie H a l t e ? « st tttfebe efeové jako tü^me» la aa«fe©vsai«h historek m áovíifee, la se yácfca r M předváděl aut* si kamarády ft It vifetc rád m
poutal pozornost opolefinosti.
Máchu patři meal báanflqr» kteří st podíl «jí aa vlaatni lagesdě. Mvadelaí romantika 8« Matoví tak vatfebola i© krve, is Uáciia h r « j t , i telyl hřát netsuaí, hnij© a aaa&že nehrát, Senantlka mé c m » teßoft nagiekau ®oo, kde jí p m p & S m , je strmena* £3#z ár««.tie*#th gest ai nedovedeno představit ©pr«fieviho r©»antika* I rofsaatieiáau ideálu přece patří tmmti^
hrdina* fc.áeaa má před sebou jistý
obraz výstředníma, »vftöea, svrženého anděla dl prasletého básníka a etee »« au podobat* Herec a echo ty se ztotožňuje s ronantickaa rolí nešinetného oyaike t lásky. teatrálních attoafi aaéeho básníka ai vSíaá i fejtieh Jirát a píiei "Hanč žene m
aspoň ubránit pornyileaí, la nilaatná tráfodie
»áchová byl« safeartenn 11 tetami®i předlohami, I«
de beasistaýeh
výkřiků nitre ae ustavitei mísily ohlasy nejprve mladistvé ftetby romaneakní - rytířských romáai, strašidelná kalportéls, plaé iáscénických postav a sáteda|cfe osudé, potem byraaovskýeh rnkft; že M o h a avoa beztak netýkavkovou duši ještě rozdraldov&l šaškou vyř e z a t s® nádobyóejaý® pováhá!» i Sa zkrátka, iiváaa-li ae na a i j pohlede» f Hýlovými jehel ostrost sv* šováie a- jiatS i zkreslovalo aoupeřatví , káeha »von milostnou tragedii aejta prošíval,«la i hrál**5 Po našich zkušenostech nelze a
Jirétam aei aaultlaelt*
©odejmet I« divadlo jt hra životu nejbilšší.
kdy atili raaeaná-
s e jeéso s i druhého* kožaé, že »1 Moha u £sjetán& tak trochu zkoušel » l i
M m
Juana, nosentimeatálního dobyvatele len* ... ro romantika t© byla role plná rozpori. J* pravds, I « romantici post«?» Bon« Juana milovali a dokonce velmi, »1« « a A právi proto, še j i »#«ehii xtělea* n i t . Jak to 9 ůmjtsmnímm
vypsäöl© u Máchy, to ut ví«« a ksnentá-
f e . «ich« ai jednou sehrál as avitáta»* ale život ho p#te§ doběhl, faké o vhochelouškov
historce byly vysloveny poohl ha®«ti, ale je
docela, dobře sošné, I« as váachno akutateš "tak stalo. M o h a ani netušil, i« je to osudové genta. émi j««ís©« « i herec teáoha přehrál roli do Iivot® - a Lori byl« j<sh@ jediná. AI« kraal éonjuanimu
v prami, která a e l b a l a e nabízí jait® jeden smetný výklad í
M o h a se v divadelní společnosti předvádí jako dsaily. f© je v iraze
m/ docela nfco nového, ntbýva lího, naprosto nepochopí telnéko, skandálního. taká Byron byl přece dzndy a hyxonismus přece potfí k Máchovu vyznání * Landy sá horoucí srdce, ale vlažnou krev. landy rozněcuji vážen, ale nesdílí J I , není schopen milovat* Láska
dm-
dyhc Je vždycky paradoxe®, Ironií, kapřicí, absurditou citu. Alternativa danáyamu nabídl už Jirét v Portrétu z dasfi roeantifcy. fcácMv kabát a dervencu podáívkou a« připomíná řaste, ale dandysmua v česká literatuře si lidé stále nedovedou představit. Tandy Je u nás jakási floutolc» ämäj je neslučitelný a představou .národního básníka* ^asczřtjiaě, So zde ja»,o obvykle hřejí svou roli -české poměry**. *»abin* délá i Máchy podivína, lyl s něj délé skoro b l á z n a . . . f rose 1340 vyála v £vctěch povídka Kozarvanec od
Josefa Kajetá-
na tyla. Povídka je psána a 1« these a íyl ani nessatírá, te by Ilo © nikoho jiného n«l Láchu* Odsoazaní romantismu v® Jménu vlastenectví se dalo tokat, ale to, I« ai Tyl zvolil za osnovu d i j e feáehův ni los tni íivot, nmí
uí tuk docela samozřejmé* Teprve ve
vztahu % a k a k Baatě so plně projevuje "nebezpedí" romantické manýry na dcmácí pédl. lak je ePmantissme odsouzen nejen u a l e c k y , ale především jo vyřízen lidsky* Literární reálie ná& ani neříkají nic nového, biografická fakta so shodují.
Mácha je i zde pá-
nevitý a prchlivý & Lori je stéle atejní uplakané»
X hlubšímu
psyohologiokámu rozboru se lyl nedostal, nebyl na to ani vrboven* Autorovi povídky plni postačilo předvést dfivSřivéau Čtenáři názorný morální příklad. ifeácóáv erotický- á m l k představuje určitý dramatický celek. To mni
jen sluá několika dní. Leník má svůj úvod, svou zápletka,
tvé vyvrcholení a svůj závlr. alespoň tři klidové místs vymezují strukturu textu* lined na zadátku se odehraje důležitý rozhovor maží Lori, Sabinou & Máchou. Slovní hří&kap. máaima výstnmu slov acher* a Lebnerz, naznačují blízkost konfliktní situace, a tady i éTmmtic&im jednání* 2a druhé důležité místo v deníku lze povatovat zápis z -S* září, kde se vede monolog § sn/alu života; čím to asi Jest, áe človlk, který svit nosná a a aim j«st n«spokojsn, o élovikovi, kterého miluje a o které® pochybuje, vidy t© nejhorfií ss doaejálí, ííká Léčba a doiiýálí viol do absurdního konce, konoloé opakují v ©zvial i strašlivé noční sny, napití se stupňuj e , utrpení přibývá. V dalií® dějství musí zákonití dojít ke krizi
m/ a pohnutí mMmá* slova a p H m M ,
¥ Mšidm a* 5. lintopedu prmÁši
Eáehft tšvalná
is by al 1 kurvu vzal, jer kdyby vidli, I® bo
£
miluje. Záv .T ěvmmtu patří Lořiná pláli. Alo konec to stálo jař ti usní. Sová o jott» zoufalejáí vsepití Máchovy egocentric ká váSaé vyáaduje dplmá dovrásní rozkol« bos ohledu as «t «v t i l tuhy. Lori se musí podvolit v leže, vkl»č# i vestoje, aäkoliv cítí ui j m bol e s t . Kdyby život byl opravdu divadlo, pak by m
v tát© chvíli
musel Mácha propadnou rovnou do pekel. Pro Pons
by ®i to til
konečné přišel na sávlr drsaatiekáh© kusu sám dort. 3 erotický® deník©» souvisí také áva Máchovy dopisy, psaná Lori. Shodou okolností jsou o M nlmeské. Zbývající dva
do-
pisy jsou naplněny starostmi o existenci a city ponechávají stranou. ťrtBÍ aáaecký i©pis pochází asi * poloviny května 1 S M , to znamená, íe předchází deník o více nei rok. Dochovený dvojlist eváes není jedním z prvních vyznání lásky, jok by m
snad dalo
očekávat, «1® dopisem na rozloučenou. Yéechno J*právl naopak, jak vyžaduj« *m««tí©ký scénář, Velká romantická láaka auaí aa&faat neátastně. ¥ tomto dopise jeitá Mácha iori onlká a stylizuje s© do galantní pózy věčného ctitel«. Pod popisem je přikresleno jeát# holubička. Mácha se loudí o Lori ft odchází ulevit svámu ailostnlau zklamání na hrob přítele Beneše, Sedle
isner® je dopis na-
psán vyspálou literární aimiinou. Text byl roprvá přeložen Sabinou a použit jako aatotloký dokument v.lJvodu povahopianás. Sicmáná m% při čtení .neubránili« pocitu, la sfáohss přehání a noayslí to s roschodo® docela vášni. lopta má dojmout lehkomyslnou milenku a přemluvit jí öo duáo. Kákterá obraty s narážky jsou výmluvná a ««jíaavá, napři kládí " Přesvědčen joem, že mm snadno pohřešíte i ie -budete vtdit, jak se vyrálot.** .Lori mi
nebyla docela nevinným dí-
tětem, upojpavou a cudnou panenkou, dovedla at ui vyrálot, bavit se z p£ sobem, který Mácha rozhodně- no schvaloval« Ale docela aoftná, te je to j i » Máchova nadaázka, taktický trumf, zkouška díváí poctivo© t i . Mácha by sai rád sly šal pokání a j i s t i by přivítal projev citová oddanosti, fidyf závěr dor tou říká otevřeni?
m
M vás vrouc-
ná miloval, a bádá »mě, že Váa ještě miluju." řoalední v«*ta je typicky Máchovské a rosesmticky rozporné. ¥ mnoho« vsneSenijií podobě o psímja tut o doušku taká Máj. Valo, sále, 1st*« wohl, sttistánai láaka mé - to jsou přece káohcva v«iné polední
rozloučení.
felltnec i básník vstupuj« do vztahu s počátečním deíkktea.
1/ Jfrvní n-ímecký dopis -Lori ob&ahujo üt všechny motivy, kterd rosvin« dcnty; z roku 1835. Jo ado «rtiv žárlivosti, nevěry,
ittü-
ní. Je sde také ; otiv akou-Sky dívdí poctivosti a hloubky citu. Úplnou prevdu ss už nedoví»« nikdy, roasnticis^ onl$&otlk ji paélivi utajil a rí sdělil aa části do svých hypotda a parsdoxfi. Mácha odpouští Lori a sám žádá stejná edpu^t^ní. Sikdo není boa visy, ale co se Vlastni ptalo, novice. lácha si vždycky dával sá~ letět na toi b|t romanticky tajemný. kruh/ » v&boc paaladaifcsáetaévdopis je , lni alchy s sákasd. Lori v Žádném přípudS nesmí opustit dům na LabytČím trhu. kácha dokonce pfasa# vymeauje místa, kde .se má nebohá Lori zdržovat. M
üm gehst nich aus m&imm Ziaaorl*
fo není jen přáni, to je vý-
slovný zákaz, to j© éomáčí víření. V ntmilm pcaobť káchovo n&ří~ zení jeätl přísníji, Ochot o Scřchl, sn&Ji pto nás přímo hroziví. Lori »usí h^t stále & stále u LudvíSka, nesní přijímat návétl.vy, pro ostatní musí být "feosooná" - musí se stavit nsaecnát sichüv dccpotisaua vrcholí, vnitřní neklid přechází až do nepříčetní au-» řivostl. Vlcchao suší být tak, jak 00 chce, jinak bude sis* 1 svatbě ja v tos to p&padd ohrožena, kácha vyhrožuje, že odejde od oltáře. Mauruse romantického a l l e y s propuká v předmanželskou hysterii. UI v p/edoházeJícím dopis« rodi&fe a bratrovi píáa o svém aáchvatu, kdyl ae dosvdddl, ie
Lori neposlechla a vzdálila se a
domu. Tak se prý rozvzteklil, že a toho sohl aít aart. tady přestávají váecbny legrace« La« dokonce vážná pochybovat o máchové duševním sdrssi* Jská se to tedy připravovala svatba ft jak aahl vypadat iivot po nit Možná, ba smrt byla nakonec ti® ještá nejpřijotcln; jáí® osudovým řešoaím jinak bosvýchodnd situace. ?c tos visa,co ui e Háchavi & Lori vína, i«® postavit chronologii ja jich vztahu takto» 3 Lori ae káeha seznámil v české ochotnická společnosti. Lori all» "sotva sedmnácte 1st", bylo to tedy někdy v sáJBě 13i4, možná 0 ftSco dřív. Ale ui někdy v kv tnu 18/4 dochází kvážnáou aaru-iení vztahu, jak o tom sviddí první německý dopis. Mácha prožívá roachod literárně, romanticky a dramaticky. Zklamaný, ale stál© milující básník se louží naoko s auvdraou milenkou a odchází na hrab přítele Lenthe. iáslsduje prsní ptiuaa* až do 16. sáří
nás podává podrobnější inřowiac« o pakračová-
ní vctahu káchdv intimní deník. Po %
listopadu 1321 následuje
druhá velká pausa. Matka Lori umírá S.^.liřyé, k toautc datu sa
64/ tedy vél« 1 Lořiaa přísaha* Q výsledku Máchovy Htfialee st dovídá»® z dopisu HEftndlevi, kteff nese áatan cenrf ptlméni
1-854. Mvfttiio
jt pre .hysterického milence dostatečný« dftkniMu
Základní- Mfsšn dresu - ffotsusht neholí smilstvo - je sdei 1st unterlaufen $ ta nejtfilií eine, po které M a h n vpodatatá tajná tou« i l , vypluje na povrch. Lori je ocejchována, je definitivní ak&ti* Ústřední Séetefiv literární motiv, nntiv m f ^ t y a smilstva en prolíná a vlastní® i i ve tem* fílko H e i , co bylo v išáehovS přípádl dřív, zda. literatura i i osud. Ale i « j e l padly zasluhuje nanait, Mácha pocituje odpovědnost, načíná jednat, fnk ne kole osudu xychle rozběhne, fakta
tlačena tleni na aebe* l a jeéai atrasi ae
Mácm snaží prakticky jednat, na druhá straní postupuje feáekeve paranoie* Sásleduje dohra, odchod do U t o n f t H e , narození aemaniolakého s/na
ludvídka, ohlášky, pfíprev» svatby. Poslední tečkou
j t druhý a vůbec poslední láehfv kategorický
dopis*
;®rt
i I , a i 6 . listopadu je ut jen vy kau .paním, s* vieah etraatí, » I ttl je přinesl život, f i ai jt aáehs ptiprsivtl ala« Pofefab v den ohlášené svatby uzavírá mata* historii lásky i životopis nejvftiího deskátso' básníím * $xlntenon .Máchova eretinklha deníku snadni nabourává nsša přestavy o ®IiI»sfeé Idyl® tfioétýeh l e t . é&ko by M o h a vfbec ne* bral na vědomí citovou 5i lépe sentimentální výchovu své doby. «lak málo se tentc deník podobá deníŽkSa a památníkem tich ostatních. Máchova lásku nenachází zalíbeni v kv&tenlufi, elf v perverzních choutkách. ,»ách£v deník je jisté výjimečný a jeho akuáeaestl nelze pfeváifit mm intimní livot předbřeznové apele&iesti. 41« nm druhé otr«ně je třeba poopravit aaie přeiatftvy o atředoevropskdm feie4«faei«r?i v sálolitosti nÉrálky a sexu* Rafdá doba *á avé perverzní aklony a ani ctnontn
milláeký styl třicátých
let mm vflci nic nemíní* M e d e m e l o r je at« jal perverzní ja "m ro*» koko, rosili je pom® v to®, is M e t e i s a i e r mé vttií »pol tctßotol zábrany. Ä k a« to® oai biedemeier byl, nejlépe ukazuje reprodukovaná miniatura. Muž s plnovouse* aa sbrizku naplňuje ahod©« okolností obtersě přij-tou představu ranaatiokáhe básníka* frivíl tak a nejinak ai lidé Miehu představují. Mohév erotický deník evšen n m í romantickou pamagrafii • . » tnník má jintá porve raní laáání, prozrazuje jistá sadors asochiat ioká sklony, A « v ládnám připadl aa nejedná o áwáMíwé fttení* fo ae-
65/ m$ii- žánr, -ai* literární ruijpis jsk.© takový. Leník a roto 13 mní
třeba vylu$ov t « literatury - a to mí
po Cá a testi, po cen-
zuře, als ani jako celek, který má literárně uíesínou podeba t rojtm literatury je natolik široký* aby a« do nfj velel jako atylinovaný, tak i autentický prajav« Jde pouze o áv§ krajní polohy m l leck áho vý razu. ióiaín« ai uvtdomlt, le deník je velkč® sociálním vynálezem 1J» století» fxáv-í romantismus mazimálné zespoleCenituje tuto literární Torsu» V recant lanu patří parní deníku mezi záH&dsí lid» ski Činnosti, jo to osobní potřeba i společenská povinnost, ja to nódf, alt taká jedinečná inspirace. K&fdý romantik ti píle deník, nebol deník je pvftkftt«» tetoinesti vlastní ombnosti. Ceník je osobní» dokladem ß©vt nabytá svobody. ¥ tomto «grálu jo ro»antický deník občanskou liter turou nového typu, dezokraticfcýB prostředkem nového opclofie&ozého Vdomí. 'Leník dává lloviku novou »einest stát se Clovřkem» leník prohlubuje vnitřní /.rostor, odhaluje podvědomí, modiluj« sféra intimity. Ale 1 nava?»k dochází k přoaalj« limu vynesení obrysu, upevnění sebovMomí*
rostřednlctvía deníku
se Cl o vík sté vi sám sebou» Lylc ty nanejeýS podivná, kdyby deníkový prßzkua minul oblast erotiky. Lidská vztahy, z m i v & t & ^ lásky o nenávisti, nitem5 představyt sayf t&jo4 válnfi a neřesti se stávají předml-tem autore* leza. Lros pokrývá c«lf život, je intimní i sociální zároveň* Mácha se v Seníku projevil jako svobodný duch. áne, místo aby falšoval, raději liíruj®. Lichá sice- kriCí bludnou cestou, ale stále jde, J* to je práv
d&lešitá» 1 tato bludná costs ke svobodí & po-
znání jo nakonec cestou. záchovy slabosti a prohry ni*terak nesnižují jeho atetofeíiou velikmst* írávi naopak, báéník je nám tak mnohem b l i i i í . Láník naé nemá jímá jako kuriosita, ale jak© lidský dokument, avádectví» Jöel deníku náa není zcolmjaaný, ale aaysl chápeme valmi dobře» Jen několik málo let po záchovo smrti - v roce loip - vydává taká óáren lierkaga&rd ivéucLv deník» íaké miorkageard vychází a popularity romantického deníku, ale upravuj« ho, stylizuje do "vyšlí formy" iilosoíicko estetickéno tramtátu. bá
vodní motto
i Lozartov^ ^ona aiovanalh© nasaaduje, 1« *e jedná o daláí variantu slavné literární postavy. Leník má romantická kořeny, sie jinak a« celý odklání k čirá platónská apeKulaci. lojem svddce je posu-
64/ nut do říie itíeálfi, boj Johano s Cordálií m odehrává někde also smysly* Kiorkegsf.rddv I-on Jus® je psycholog. o aut®tik, ktetý ovou vááen sublimuje duchovní r*fl©sií. Tento muí je nepře o to neschopný dinu, tato deksdontní láaka probíhá v ntkeneíaá» aroadlení milovaného obrssa. V jistáz asyslu se jedná o patologický paradox, © následky noát«atňd m a t i c k á neurosy, o dalií ob&t literárního ro»antlamu v praktická® lidakóe áivotfi. Swáčěui, ale nikdy aoaved©ná Corde lis nakonec ®mm sruií zasnoubení « iapotentnía milence». Snovu se potvrzuje, 3© oo mmmtlmm,
at ui ideální di démonický,
pro acuüiti moo nehodí • Údajaý® podklade» Kiarke&aíssírdovs díla je ováoa nalezeny deník Coaoatariua perpetuus, kteiý by náa rozhodni pro srovnání s
«áohou zajímal víc aos literárně dotvořený traktát.
Kierkegaard aiao jiná uvádí, to pdvodaí denník obsahoval záznamy «roticiých situací a různé aatéiky*** *-eník svodce, tak jak as přeložen ěteaéři, jo vpodstatt osnsuruvany text. Cenzuru a «štětičkou retul v aevá& duchu tentokráte provedl sám autor literární mystifikace. kolem káohova oratio sáhu deníku <*e stále chodí jako kolem horké kaáo. Oficiální komentáře literární historie jsou značně ©patrná, vnitřní rozporné. M notllircft se nekryjí, o tím, m
m snadno předpokládat, ie nssoiy jod-m% ®ů nich při veřejném projevu po-
žaduje. Celkový nedostatek svobody se projevuje i v literární diskusi a erotickou tem&ti*ou. 4radámí áoo«* nedovoluje vyhranění ná~ zorť» a c obraňuje kaMá výr&znjáí
fonssulsci.
2oela mzhoůné odmítla MécMv eroticky deník v kompletní .podobě padesátá lét». Jinak obsáhlé máchovská aoaagrafia ksrla Janekáha vydaná v roce
o choulostivých místech zarytá » M í .
kniha
je celkem objektivním shrnutím voákei^oh posnstkd, sie citlivéjái výklad pochopitelně chybí, jštalimaká frazeolo^ie bohuáel přistihla i Karla krejčího, který v předmluva v ooul»ou s dobou nazývá básníkovo dědictví bojovým hlase», káobfcv svitafeol není už tak zcela bez útěšný, baráoosná nihilistioký, je to pry avitabol revoluční a vůlí bojovat « přetvářet svit. bo správná ideologická linie je nakonec sařaa«n i káaháv lyrismus jako projev pokrokového internacionalismu, burzo fazní interpreti po léta z krysí avail a falšovali revoluční podobu básníka, coá v připsal deníku snesená vronoli Kno, K&rol iura jdi říkái Vkreslení úschovy podoby dovráilo pak deformující operováni životopisnými fanty* Z zde sám káeha připravil
badateld» boh.- if s m t « f i Ä , zvláátl svým &í ft omni®
deník®», zu-
ansaendvsjíeís do neJiAiíisaSjSích podrobností vývoj jeho vztahu k milcnco a siatce jeho dítěte* Životopisný aeteriál sváde! nejprve k sackdctářokéiBU vyutívéní podřadných dotaild« pok k př&á* váůěňi . áchovskd problematiky do oblasti individuální psychologie, vysvětlující i Jsha díl© z listě osobnícň, vnitiaích profitkß, m m č n i pod Viivea výstřelků íreudovsjtá psychoanalýzy si do oblasti sexuální patologie* f© ui byl kraji úpadek buržonsžsíhc pchledtt na dílo rsvalugaího básníka*" daaakáhe aázar na zveřejainí Máchova in t lamího áeníbu ui sassc z roku
tentokrát ae k
ttdau přiděl i Karel Krejftí* Jenže v. pedcoatých letech jde o ní co jeStl jiného, no* o aoralisaus pánů profesorů* ^aavu se potvrzuje, do totalit» je vSdyeky pradávní v etáže© sexu. AI v idesátýeh letech s« op«t rehabilituje literární věda a kritická myšlení* V roce I f i T vychází důležitý sborník áoolita *lova Máohcva, ku® přispěl tekd dan řatodka* 'V roce 1969 vychází v CstrsvS kniha Oldřicha Králíku Doojretlflkovat
ȇcbu, cci ja titul
préve opsaný* Soayatifiksee má ss následek novou ayatifik&oi« bopodložená tvrzení aa snaží především odiatit aácnu od Jabiny, udělat z Báehy purscovaaÉba rosssntík® bos kasů dovod ro&antiky, bitarnouti, grotesknosti a banalit*
Králíkfiv způsob odotrenccá&i ne-
iádoucíeh skvrn narušuj* SSKU podstatu textu* Je tu patrni pooled«* ní pokus zachovat ideální siluetu básnického génia. Viae dobře, it Sich» tekavá schyl a bm
jeho chyb « literárních poslssků -
vdotci Clfedttd - »1 ho ani nedovedeme představit* konečně v losa 1 * 7 0 v Liberci vychází jeiti toílka Joseia kanádba ju&l % n « k adobe v kraji «váho M j c * 0 Panáčkovi jen vát dobré - jeho knížka patří is ta i nej krásnější máchovská studie, čeosa l i t e r a m i vdda ac setkává a aÄM® «cela neobvyklými s oocbní» saujctibi« a hlubokou váSní, která vlak respektuje fakta* bcchybí mu huaor, literární bá dání je sde osudovou s á l s i i t a s t i , dobrodružství® ras celý iivet. třetí svazek spisů Karla Hyn ks Máchy v Knihovat klssikŮ opit uváaí deník v censurovsnd podobá* 2ajíacvá je odůvodnění rsdskSaí40 zásahu? *£if*svaná » i s t » ebsshujf odčlení různá povahy» charakterizují báchovy současníky pre jejich p o l i t i c ^
které
postoj, pro
kontroverse s Máchou nebo pro vybočení se apeledonská konvence* *třrované sézn«®y vlak také utajují báchovy poolty společenská dsklaaovansti, jeho rodinní neshody« dála 'úkony až anální povahy a
éé/ . kmvfinfr Jeho
# | Ü milaatftá zážitky s *-vri, ptilsmi
poslední Jseaovan« s a p i n y öfcvoäü M
e A é ř*óm« Jon aby
převládají *"* Jak je vidět, odlákal« posoraoat ©a hlavni
víci. řrofi mluvit 0 analnien úkonech a intimních zážitcích, když »e jedná docela prostě o sex* Poslední dvt skupin* zápiek6 ss tody opit nevymítají sni v nejúpln^ jkím kritickém vydání z roku 197«, které reshodne není určeno pro širokou veřejnost.
to
trvat j e i t i dalái Ityři roky, not oe oojeví áeník a ko»|4atn£s texte«. ¥ roce 1971 vydala Mladé fronta výbor a Im&húVj tvorby pod názvem . . . a jen zemá je má* i-růvodní ao&entař Věry luvnusová se vyhýbá obvyklý» ťiůsís váecft takovyen proslovů a enaái se o© nejvíce s l i d i t i t sideal laovaaon postavu národníno básníka* Mnohé 4® nepodobni podařilo* ale i sdo 9 jak jinak, narááíma na odmítavý postoj k necenzurované podobě deníku* «jromusev« uv-^uj* »právně; nafasuje deník do správných souvislostí, připomíná spálená paměti lorda fiyronm a intornmí deníky ^ n d o v e ,
přesto na z* vir říká k
Máchovu ů m í ku ne. ááváxmdmá hodnocení je m« ©o Jlátáním, ta so nejedná o nic svláétního, m
omluvou a u-
by bylo třeba ěiot.
II* kdo namítne, fto výbor jo určen piaievéím mládeži* w i e » dobře vímo, jak to u nás chodi - kešdá příležitost ja de ore. á proto musíme vsít i tento komentář «cela vážná a dospěle, kronusova tady považuje intimní sápisky sa součást aáchovy osobnosti, ne vá&k díl a . Po problematická citaci Alberta
rražáka, kterou jsme se j i ž
zabývali, říkái "Záznaay jsou l i t e r á m « nepře tvořené, aby snad zdůraznili,- I« v nich jde i literaturu*® Slovíčko sn&é kde fungu* je na zp&sob pojistky. Jrigp rozhodná musíme takový náaomr odmítnout* leník je nedělitelný celek © pravé přítomnost intimních zápisků su dodává jeáineftný literární punc. kách&v erotický deník je tak pro jistotu odsunut do archívu literární historie, ®ezä studijní materiély, a to nejen nevhodné, ale 1 nefitivé. Aby nabylo žádnýob iaylek, křenusevé joasž j«ánou opakuje: "Ani ůeníky mal zápisky nejsou proto čtenářskou náležitosti - nejen pro svou privátnost, zdůrazněnou množství® šifrovaných mémmů
erotických zážitků, které, so
dávno roElufttiny, odstávají po jz 1 druhá» století stál® v rukopise.* •>koro se dá říci, ie pfedválodná objektivita Pražského lingviatlokáho kroniku dosáhla maxima. >ováledný saki on od sksdemismu třicátých let je zřejmou reakaí na profesorský výklad*' áácha as a
67/ literární v#dy navrací ipét do a tě ta literatury, atává aa aaata literární poateveu t autentickém a&y slu. hoří aa poaitivietieká leiení, o!» a Saj a »a romantické Jádro, vsaikají aevé legendy. I subjektivné saméíaným interpretacím patří koneckonců i Mvi-raá zpráva © Karlu tyaku Máchovi od snámého hiatoriáf a publicisty klrosleva ivgwova. Jeto kaiha tykla v roce 1977 v klubu přátel poesie, M l e ž i t á j e , it skoro c«lá desátá kapitola Je věnována deníku z roku li5l# i-vě reprodukované stránky s -áafeova deaíku doprovází Jeité poaafeka, která upesorňuje na saiifrovsaé pasáže
vit šinou
sexuálního obsaliu" • Zvaaov má nepochybně cely rukopis před seboa k disposici, nicméně Je táaáa etickými ohledy, eeasurou i «améřením edice« Geasuru ne 1st překonat, je to aepřekoaatelný limit lení* A navíc, cansara působí Jektá spétaé jako autocenzura. laáifrovaaá místa v deníku dovolají lv««evovi upřesnit vetah dvojice, ale potom* jěí Čtenář musí stále eist seai řádky. Milovníci poesie jsou udržováni v poilwiám nepiti. 5ifrava»é p&séie jaou Ivanevem charakterizovány Jake cynická, vulgární, překvapující, nečekaná..• á to jsou mimochodem asi po ale dni oficiální slova, &nXií vyklad káchova podaimního deníku ae přesune do oblasti inedita! literatury, s-anísdatu a mahraaidníeh publikaci. neshodujícím Einern v osudu «áohova deníku ja aoukrmé vydání Oldřicha Haasery. to je avian kapitola umm pro sebe, pro budoucí literární historiky. Potíže byly snadná, ale aadSeaí bylo nakonec silnější. A tak. se konefiaě v roce 1076 Máchův erotický deník Moneta* dostává v diatojné podobá de rukou saavéceaých fitenáM. k*át~ ká úvodné slova M
sděluje údajný důvod vydání: "dace přeavédde-
ni o to», ie ny k.M. iéáeha deník vtbec nepesl, kdyby nepočítal a jeho sreřájnáais« Hnkanae k t i « nejintlmséjií» áifrotaným p®sáií» uvedl v rukopisu a» stráni üj. klíč, podle kterého Jakub Arbes deéiíTov&l dva listy uložené tehdy v depotitáfri H&llecké beaedy a otiskl je kromí. iatimníeh paaáží v Hathledech literárních I , Idáé, str. i d . "
fa je bohutel naprostý omyl, Ar'bea dcáel k svému výsled-
ku induktivní metodou, klíč neměl k disposici. -> touto historii jame se estéta« j i t sesnámili a aení j i třeba opakovat. A navíc tajná abeceda naní saanamenána v leníku, ale v zápisníku. Uamerovo bibliofilská vydání je doplněno ilustracemi Jiřího koláře.
tvárník ae rothodl pro cyklus koláží, kde poulil hlavu
Xagresevy "Velké ©dallaky v tembiaael « detaily % «osobě. koláže
m/ jso-u to aspoeteybai pftvafecíá, ©1© k b e k o v i se smi přece jen «00 nehodí. [email protected] fragmenty 2 áf-1 světového malířství navo mu jí jiné aaoalaoo* Soproato sie chybí Saaliý ü v e l , roaaatiazus a banalit® biederaeieru. rod názvem % 1 lásky das přetiskuj® Mameröv bibelot také Jixt y & i g b t inblishers v fore«tu. Je ta
publikace nakladatelství,
konkrétní datu» vydání uvedeno není* ákods, áa knílka nemá nijaký doprovodný text« ? daná podobá připomíná spíte kuriozitu Peská literatury* Ve stejaá® roce j»ko Uaaovo, vydává v Itálii Alen« ..-lidová losi knihu o ísáchovi - wn poeta romantico eeco Ckarsilio editoři), Sa slavistickou studii navazuje výbor autobiografických textfe, »1»0 jiné taká deníku £ roku Ü B ,
a to v aecensurovaaá podobá, f
Žádnáa připadl se nejedná o lučinou senzaci, «1« o solitíní, fundovaný přístup k literárnímu as#.teriálu* «lláová fosi sleduj® Máchovu "Storis ďaaors' 8 jako soudást celku, jako táaa, prolínajíoí se a dalftíai tématy. Smrt, erotika a sen - to jsou tři základní temsta deníku, literární historiöka vychází z autentického dokumentu, vftíaá si ortografu i etymologie slov. Italský překlad deníku z roka li|§ je asi prvním integrálním pfekladea do cizího jazyka vůbec. £ávůre» lze vyjádřit jen politování, že práce nevžila co sud desky. ? eoudaaaá dob* existuje dvojí Čeeká literatura, A nepochybná existuje taká dvojí litoalfaf vida a kritika. O nepřirozených kultufcrních poměrech ©v*dčí konědni i nová vydáni aáohiáay Albert» fyakocils. Báoník - tuta kniha vyšla už v roce 1914, ale pro svá literární kvality so objevuj« snovu. Jeaftoi teiha neuvádí editors, iádné dtiajo o pivotu repriatu » patině sáairai* Jakovou knížku domácí cenzor snadno přehlédne».. VI na počátku byla fed o Máchovi tajemství a buás se o náa mluvit i na konci, feká moje feenersce pomiluje fcáchův odkaz jako tajemství. Al« není to taj«aot*f tajemného. to, co právě zajímá »oji generaci, je romantické tajemství obrácená naruby, tajemství obyčejného, docela všedního bytí. káchCv idealis»ua je nás. po hořkých lekcích »oderaí i roní a poněkud vzdálený s cizí, ale o to víc náa přitahuje dokoacntámí struktur® deníku, oscilace romantismu k real i t ě . fekaime rovnou; oooilsos k benalitě. Po tát© cest! se ve Francii zanedlouho vydá Baudelaire a bude po ní pokračovat celá moderní poesie. 1 pro Baudelaire je erotika aejaecaijiím hybern, prostředkem,
»«bel práv! one tak dokonel« stistoiauje osobní váéea » aeklidoa doby. fo, po káche tuší * obn^távii poněkud křečovitě, aš v u i g á m i , js u laudelaira ui v^daaoa kategorií* S o n d it a je mo&aí estetický íeno&én a do této estetická teteforle spadá i Mehfiv deník. Existence Máchova erotického deníku jen potvrzuje l®ick©u tradici to obé literatury. Začínali j a m z ničeho o nepřilid slavnostn i . Leccos jame nepochopili n«bo naopak pochopili tuk dokonale, ic z vfici nokcnec vzniklo néeo docela jiného. 0 takové typicky Seská nepochopení fli pochopení
své»* pßjd« asi také u lácfay* ödahfiv
duchovní aristakrmtiomuo js iesi^m boa pie«:« * á jak dotazuje práv! deník, skutečnost byla jiná, totii banální. Společnost, v které Mácha lil a tvořil, nestle a f m n t i a a o n s:noho společného, česká společnost ss počátku 1 , . století byl® spe lačností sentSměntálního biedermeieru, kdebův romantismus, a to je třeba zdůraznit, byl v daatdois prostředí opozicí. S tčohto důvodö sohl leige šáchu nazvat vnltřníz emigrantem* laid» nasává básníka buřiče® o mnozí to po ním opakují. Maršistá dělají s básník® dokonce revolucionáře, iách® je srovnáván a huchncrem* fo véochno jsou ale ideologické výklady, vyvolané oltuccí 2 0 . století. Prise sc radčji původního vaznému,
ácha byl v první řadí reran tick.ť; ne-
ap© kojenec a jak ukazuje deník, jeho noapofeojonoot byl«, cellová» temná a pudová, kari to odaá&í stejní jako společnost.
Mě kde ca
liáobov® opozice překrývá a exhibicionlsmsm, potřebou provokovat, byt negativní. Vyov tlovat Háchův rooK&lomus sociálně je ticha velmi ©patrni, Zkouaání struktury deníku, rozbor sdánlivč nepodstatních a. veálcjůích věcí, zbavuj«
áclaa ičeolc&íckéhc zjednodu-
šení a staví ho do ov^tla pravdy, která se Často neukazuje příiso. weato básníka je symbolické, pohnutky mohou být i perverzní... Mácha se nepochyba* bouří, ale nezapomeňme, So je v tom i jistý kus zlomyslnosti* Mácha byl skuteční komplikovaní Šlovík, jeho rozepře se světe» byl® hlubdí než jakýkoliv progress. Máchovi vyhovoval roaantiSEua spí äs tesperament&m set radikalismem* káchovfc romantická ooaadloat aas i ostatními básníky os «.klon«« k biedsrassieru jo oáp^daá, tak nápadná, to ss Siácha sáfto jevit svým aoučaoníkům jako pdkoý blázen či podivín. Vojt ch Jirát nás upozorňuje us to, Se česká literatura byla v <3 obě nádrodního obrosení ásca spjata a tehdejší rakouskou lltsipturcu* taková
tvrzení % nscioaálne ideologie i^ch důvodů není příliš populár-
m/ n í , Jo ai« třeba be znovu připome»wat. Jí rit Hkát
"toto nepití
ail.o důeloiky negativní i positivní» l e g s t í m í proto, la rakouské literatura nikdy nepoznels romantlozus v pravés slev« « p a l u , eoi způsobilo, I« tento smžr zůstal dlouho oisí litsratuře ieská*** Už tento citát naznačuje, že láctea ©si w m m t í m m přijal odjinud. - i už to byl Byron neb® byronismus, at už to byla ideální rosa antika ntmeoká l i če*nj? romantismus, byl to sisí element , Import, Ižomácí prostředí přálo něčeau docela Jinému« Mácha vytužil dosud noabádaná možnosti romantismu a celo ho přijal« Se sympatií m
zrodilo přosvžičoní, poslání romantického b á m i M .
iosantis-
aus byl totiž nojpřitažlivíjlí formou opozice k obrozenecké idyle. Mácha intuitivně volí to, co zde není, co bude provokovat. Co všechno z takového gesta vyplyne, to jo dalií vie, dokonce ani vic «ás.fiy*
a není to často
opravdovost, vytrvalost, urputnost si
nsivní a ssmozřejmž talent promění tuto výpůjčku v jedinečná dílo česká literatury. S necenzurované verst intimního deníku zřstelnš vystupují základní psychické tendence dle vi ks s básníka. Pudový život souvisí nejen z tvorbou, ale i se společnosti a dobou. Proto si áovolujase zobecňovat a v závěru i hodnotit, otojneu jedinečnost, kterou uplatňuje Mácha v umění, naoházíme i v milostnáx vztahu. I soukromá perverse může být jakousi společenskou opozicí k sentimentální láscs, k obrazu společnosti« M o h a si zá»?rná zúžil častá, aby pronikl co nejhlouběji« V Člověku jsou i temná s nepochopitelná síly a Mácha se bez váhání vydal za nimi. Básník jde do konce, do sebezničujícího konce. mrotik* ho vábila
a poutala jeitž ně-
čím jin^E net snyslov#m puzením. M o h u vábilo tajemství filověk« & Jeiti nice víc; tajemství sa tajemstvím. vždyt romantická touha amářuje ai k absolutnui So ja mm romantický® příšeřím, co je zet »mmt M o h a pochopil, ie n i c . Máotóv erotický deník je tajonst vím romantika probouzející^ se do toho co Je holou skutečností» lakové vystřízlivění j i duchovni tra»,»-« nomantlczá mlha se m o z plynula, ale tajemství bytí je stále z i o , iáchův nejtajn£Jáí domík nás zpřístupňuje jen * Jon tajemství netajeného* tonáeí kli»« nopř oje výjimečné existenci, Individualitě, náročnámu subjektu* trama je česká povaze cizí a ničeho so tak nebojíme, jako vamsntickihe gesta, fachy nejsou zemí velké fantaz i e , »1« stříži i vá vtenosti, která svouwláštní strnulostí působí
71/ el «ügleky. S&edataaier ja satlit dekorace i n i k «lovikis pfed živly do interiéru. Čechy jsou ve své podatagé tragicky stiíslívou, vystřízlivělou semi, seffií kompromiet a paradexžU wkrátks a dobře, pokud al to připustíme na viae tni kůži, ja®« semi absurdní banality* ftíkáme, M
jame romantičtí, ala není to pravda, jsme d&leka
spí&s sentimentální, jak to odpovídá duchu biedemeieraké tradíc e ,feoasautismus jsme si jen ptisvojili, ale romantičtí nejsme. Všecka© je docela jinak, net se říká.
Jsme lyričtí, saatimentál-
ně 1 / r l S t í , öle to není romantická kvalita, *íádi se dovoláváme romantismu, ale poa&kud jame saménili pojity, lak Často připomínaný íeaký lyrlseus je jen metaforou romantismu, ale ne romantismem jako takový®. *eeký udil se od
liáehy mnoho nesa So 11, deeký romantiamaa ae-
m&ie byt ničím jiným nei desilusí. li romantická poesie očekáváme mýtus, ale v Sochách to nepiští. Je ade jen to, co jest, & to, co ae nic aasývá..* konílikt metafysiky a banalitou, *eeký romantismus je B konečnou platností akeuraní. Máeh&v deník a roku 18 >$ «spadá do ělréího kontextu české literatury s laickou tradicí. jam patli Klíma, JJeml, gaéek, fei Hrabal » nebojme ae to ř í c i , i M y t taková a rovnání vypadá na první pohled absurdně, káchfiv dsník je literatura, dokonce specificky česká literatura. Ve irancii, v Anglii, ba i v K&eteku by takový deník vypadal iooelajiaak. Banalita je domácí raison d'etre, j t to psychologický i sociologický fenomén podmíněný bistorlí. Máchovi* duchovní noblesa nikterak nevylučuje laický živel, skrytý pod sáhy by romantického plášti. Sarai % n e k Mácha je áaaký básník si da morku kosti. PŠ saííaác.a tušit, že mluvit © geekém romantismu
anamaná jak romantismus
hájit proti biedemeieru, tak romantismus vyvracet jako falešnou tradici, český romantiamua jt mesni situace «est dvěma mlýnskými kasseny. Zají©« nás a aeakontil® přitahuje s*.áeh& perveraní, banální, absurdní, skoro by ae dal© řičí antirocentický... Přesto j® naáe deromantisaoe
káchy jen sdánlivá. «ntirom«ntlefcý postoj navrací
nejv^tkího deakébe básníka apét k autentickému romaatlamu, odhaluje « 6 » smyal deakéhe romantismu a Jeho podstatnou odlišnost od avétové raa-antiky. ádaleka nejde jen o literární spor, spí;sob vykladu, ale o problém &e»ké existence. ¥ Prase
listopadu l i l j druhá verse 7 . Července 1pö4
la
JXMEŘ1CM yž
mmimzm
UÄIsi
i Poslední dobou d$jeplscl umění vynášejí 2 depositářd díla sk&deseikfc druhé poloviny minulého století. Je to dobře, Idiome ti nod ni®1 uvědomit nékterá ddleáité viol. len akadomUmu© nevznikl náhodou* Jeho pdvod je ve frsnoouaekás: romantickém o pak retliatic kém mění* ffimeftí roKantiel a® oaaá» ««dátku tohoto otolotí
•
»aokonrodor, lange» f i « « k , Friedrich - mill názory daleko radikálnější a byli odhodláni zpřetrhat všechny avusiy a alnuloatí* Bapooti tomu řrenoouzltí romantici z velké mí fy pokrmovali v uisění barokním* Studoval i sterý zpCaeb malby, archovával1 její mytologiokou, historickou o společenskou tématiku a taká ae jim doatával© tradičního aplatnšití. ffěaeStí romantici al přáli noví táza o jeho nová pojetí, loži o ne to teprve v naiea století. Oni seml byli zatím docel» zspomsnuti. Céricault, Ingres* lei ec re i * mohli jeětě tížit z velké tradice, byt za cenu kompromisu. tokonce i Courbet. ále z tohoto kompromis» pak t l l i l i akademikové. Spoločnoet devetenáctábo století vůbec nebyla proti existenci m i n i . 3a©pak, vážila ti ho a dobře je platila. Chtěla je ©vioa tátové, aby odpovídalo jejímu, nazírání na »vit. To psávi dokázali akademikové. Vidíme-li tod «novu jejich obrazy, teprve ©hápeao, pred Impreslonistá restovali tak prudce, kommet tikové malovali smyšlený svět a toho se pak chopili akedemlkevé. Impresionisti šli rovnou k modo zní so světu kolem sebe. Ui tím poděsili. Ale současnou tématiku pak š i l i i pozdější akademičtí realisti a pleaéristé, jenže to byl zase realismus jen pouhého pohledu. íapreaionistá tot i i k novému tématu přistoupili nově. Obrazy akadomlkfi desto poutají tím, že v nich je něco neskutečného* do to výraz spálení jejich století,
skadoaikd
není konkrétní avét nafisfco 14vet», naší aayslovosti, naSÍ til©©-
7V no dt i . aus et« tis a jí avazüy, které nás m svitem spoj ují. Akademická ©alba otoápsi« svit zvnějšku. fro Kanete a dsl&í je «rit světsm subjektivit. »re akademiky byl objektivitou* pozorovali jej sie neáůestsili se ho. Je to tea rosili, který vyjsdřují filosofové jsko t&briel Ms reel & martin iíuber protikladem mos i světe», který je vůSi ilovíku dovérmým
a svátém, ktorý
je vfifii mimu cizía ono» len svit, ktmry jo ono, to jo svít vidy a ekademiková s&stávali tomuto názoru, s tedy světu devetenáotáho století věrni. Akademik m de as tni světa jen jako odborníkumělec* Jeho. svit je svitem voyeurai je bezmocná vydán pozorovatel i , ^vfit mnéoaasomhioanit žádni erotisKiue nezastírá už nahou oezbmnnoet objektu, ímpreoioniata je lůastnífen| svát v která® člověk j e , sán je svit«« subjektiviti neatadí jej pozorovat a umilecká dílo se ní prací specialisty, n^brž aus«» vlastní biografie umfloevy. Akademik «vlit předvádí, » proto e® au tak hodí euklidovský prostor. Imprssionists k ©vitu ukazuje. Proto ta neurčitost. Žádná vie není o sobáj vssoky existují tím, io patří k celámu vesní ru Heiní impresiomisstů je hudební a obraz m&M nakonec ve sván hudební» znění svát objektů docela rozpustit, moderní «siní je měním iniciace. Vede k rostíření vědomí. i Ále iaa mmmiik& a tmpresionistů ai dávno minul a mtoul i £ao oněch akademiků, «oderní umfiní zdomácnílo v moderním sviti m předováím Picasso se v nám stal dokonce populární osobností, do to vlastni překvapující! prod Picasso a proč ne spíže Matisse nebo Klee, iraoue nabo Chagall? t i jsou taká ofeeonS uznáváni, sie i-icasaovi zůstává vyjimo&tá postavení. Je to prazvláštní us*ní a má v aobf vskutku náoo jedinečného. :-ohle by odpuzovat svou bezohlednou nekonvenčností a ty obrfzy by mohly připadat oproti Jin#m Jako brutální karikatury. Ale snad práv" v tom Je nico, čím více net dílo koho jiného obnášejí naii dobu. Je v nich mnoho saut* ku, pláče, drásavl bolesti, hrůzy; také vými&tm a také roolgnaeoj nálo áttstí,jestli vůbec M y . Usání soufalce, dalo by se říci, který ze víach sil tluče na brány ««tesaného ráje a JecuS Je stiff káy dopřáno vstoupit aspoň na jeho práh. Asi proto, je jeho díl© tok aktuální, proto tak odpovídá n»iemu sv&tu, Jo to svít, kt*rý
.'i
74/ ktmrf ja »de t nás víc. boiadftcitd ala dél« f Im jako o o M nade dob«, aal Btmmmm
ja jsh© síla*
dílo mmá mtě^fsiškm
per-
spektivu. So» »etafytieké perspektivy byl 1 sfcadaaioaua* Janda moderní
ai to uvddomuje a dílo ric&ssoy© ja tý řezem tohoto
vidoví. Ja to svým wpůmtbo« uaftni absurdního aväta* Jazo absurdní umdaf Je aoařalotfíss aa atnáty o^grolu a jako poraodrofio ja moufslotvím a nedostupnosti lásky, iicassovo u»«©í ja coufalatví* s nepřítomnosti absolutna* •fo jo eono ss ktořou mohl© dojít k smíru iseai madcmia a t ním a moderním světe®. áai daea saní moderní uodsl tou #«®ezf«j!»u acučáatí své doby o apgladnootl, .jakou bývolo, a ta si proto pořád vyhraiajc právo concur?* Od ti iaby, co tato apolečnoct aa dala okouzlit impraolonirty, 4®
censurs daleko toleraatnéjéí. Álo
trvá. X* kladem můM být osuš díle Picaasovu pUlíh&dce, jimi byl řuchamp* Suchamp od počátku a postupem Sašu stále více se odalsovol véess a vácau tkala
a ssvlálti svitu umisaí* b a n d a z« tot
jeho skudoaost uatloo smaa ho k tomu vedla* kdy I vyšla k jeho sedmdesátinám o nčm první aononroílckd studie, konstatoval ve svém referátf Patrick ísldbarg Cv Critique 149, říjen 1 ^ 9 ) ,
že vitál-
ně kritik® a wsélad mtd nuaejvýi 1 uchenpevo jméno a jsa málotat® si alespoň vilsl mikoltia reptadubei jeho d#l* iíucbsmp ©statné rezignoval na dap^ch o tfeěř nevystavoval i jeho práce ce a tola známá teprv
souborný»! výstiwanl, počínaje ©neu k jeho pdtaacdm-
öasktiBi» v kalifornaliá řcaadcnt* Keckes kritika však séstala smatoad* Jedni, a mezi nimi zaássé osobnosti, si vykládali jeho u®®aí jako poahou snsii« o šokování, jiní jako projev okultisty, pochopení bylo pořídku. «šnomeisíovsl je zásadaí a dčsledaý fcuehsnpův traasesndonteliomue* *o je neural£icb# bod moderního avdta* £ku£anost transcendence nebo snad lépe řečsno pokušení transcondencc bylo stálým »ot.lv« luchampcvc díl«, byl pokládán sa dado latu» tle 1 dada bylo pře něho "metafyzicky» &estem"s vdbec obiaat «fini pokládal aa blízkou náboženské, ze "parareligiozní jak to jednou formuloval. tady aviso aoinoat kontaktu s moÄaim světem přestává* ioi a m í »vit přijímá aeudsoad usíění. m
podmínky» do se podaří ztlu-
mit Či snnaekovat ten tr&nsc^ndentélaí apel, ztery v sobi má* Picasso »AI« přijmout pinč; jeho transcendentní apel vyžívá do hluchého prázdna. lo jo zoufalství* Ani to slevo "transcendence"
n/ uáě m
M
to dobré lads pro tbaol©®?. imhmp
stheista. tím byl »1 wiům,
byl
I« skutečnost sa »«vy-
ěsrpůwá ěvm feaotaou přítomností, aiýal třemi dimensemi. kalata* 4« ještě
#
§tvrtf raaair* a sail«© jít taa» kdo hledá ©© bo étotiHM»
t i , spfítoonit »1 j e j .
> At si to uvidoiiuj«®» nt-fe© ne, ja to % m&mmt
kmiÁéím « e i l e « ,
i roto se «is ií vifii visu a ¥i#asn uchránit své «mini, to tiš právi tat© «tei«ao»t, M irttrl Jste uašaf. vytíiásí * 1« které b© vsi©» AI© jotoa sméaí je němmn své éobl, ja M
v iijlsáefe, vzniká v nijaká« vztahu ke
inapiroašaa. tt»lě«av© saaatiířství .Je zvláštní í
p a t H k jutes pgmtím jafwAte*
tho* vytvořit til©, které by pro-
sel©yv®lo k oststaia» ktaré by ne bylo ©bscmá funke», 1 &u*ha*pi j e s t l i ! « t i f i l v« svou jt©Ii§a©v©m pravit, byl si j i s t , i© přiji© doba, tafy bui« potfeapoa* I M t i tea saiavaí svit je lákavý a vtruiujíeí a umřlel^byl šíssstey,
aofcl svá m i n i do r.éhe vdlenit,
udteit je takovém, aby prévi ptía© v tout© mvšmmim sviti odtaji jabs mat»%st©k©n itaaaai* fmk vzniká slturne© plná rospord. f^voj uaěaí jo vydán prudký® výkyvům. B o m a t i M a » pak akai©aiaatta, pik iapresisals&uoi ©yab©li so us obnovil g » © mnohé * akadoalaaa a v aa&a* atéteti jej iievi uoění opct likvidovalo. Seiávn© Jas» byli svědky toho, jak omdlel v« «lata vytvořit si uvnitř tohoto «odemífee svita míst© k saüylh* l o n i , které » b y l o tik daleko ei náboženském, demsterisliseveli «vé dílo tak iá&lek©, si mil© být pouhým pomyslem. To byl extrém srÍstok«wtii«sw* M a i se t a » « M i
n«p@aieá docel« unianilo a itadakMtýa tvttea
ap&ataevat « t i ü i o s t i w i »
kt«ř:í nie aoftksll prtsti
ptat©, I« « w t Ä l ©o ffalt stálo a« sitodittia tepcteatft* To i»s«l© v y v d a t festet. % v s Ä © vývoje • « pohnulo
apaft-»
n|m smi reaj a jak daleko se pf*# tis éostalo ai k tisu nofeaotafe* a páayalaému, tak sasa to Wmpmrnmrnlm ros v laut im hmotni přít®»aoati díla, jeho hludnosti, výmluvnosti, národnosti* Jestli ještě nedávil® » 1 1 divák sis se s smýšlet a tóaiat můpměI au pouhé násnaky, tel je a a ^ a i aferoKj a »ostí. lÄilecki s e t e a
©slovován s brutální ©tevf«* t Ä Jsou topleteny noví« asstním,
ai ©ii pfaotaU©jí í ušilo 1 v y s M l e j í divákovi vstříc dávno i b « A Í Í « aovan^ai spÉaoby faaviatlaké « e*fr«#ioni»tlcké « & y a ©sinují » « *
n/ kyvalými ft .pf««« v«l»i peeh&pitelaýai tématy. .i «ctaNam w i s t e krotitaesti se m l H de a sirému vulgárnosti. 4 to ékaáa* iyle aal<§li«v§ potřeba, sby a« uaélae sbavtl měraci kazajky, do které ho dostávala «atetika «vsntiiariy. kalífri cbtrli aalovat, aachaři socnařiti aejea proto, že toto nutkáni k imotná&u vytvoření 4® prvním popudem j e j i c h umtleetví, »1« ještě via proto, ie skuáeaeat, kterou umálee aískává pokrajováním » této práei, sm teprve vyjevuje vlaetní öövoi a aaysi jeho umínil a stejné aúatává potřeb«, aby ao vyromév«1 a tímto viditelný® světem, kt«rý přaee aení lhostejným rftmaem jeho existence, ala integrální jají součáatí. © to vi® ho ten vývoj, který aagal abatraktivismem a končí konatptualisme®, olup© val. Jaká úle*® pro uatlee, káyl m
s&ftl opět obrátit k diváku, sadit # ní« res ho vor, třeba
ba i aapkiat a třeba se i od ného pauiovat* ale ledva ae toho uaélee odváli!, ut ae utápí v přívalu nové käme pee* Unámaéní monochromů vy střídává íváat divoké malby. Zavinil ai to mm? a® ohýba v« avét#, ke kterému ae obrátil? de ta tea ryehlý Repták, kteráke d«aiWl, a je to tea obe hod, který mm j e j prostřed kov alt At tak oí oaak, toto mění, nlamua
H
tento **poatssoder-
ae m t d v «kademiaaua. «Je překvapující, jak a« to váecko
podobá akademiku devatenáctého staletí* deštil slovo *peetaeder~ mis®as* sá nftjaký sřetelný » y a l ,
tedy ten, ie přešla doba ren-
nen 1tého ski.1 ušení a skoumáni a sůatáv* jen "unsaí vábee* - «ei byl přesné ideál etavýafc akademiki. Jako oni i t i noví Jsou prognasov» sklektidtí (programové* vis Jene ke o architektuře nebo Cliva o s«ií.řitví), l m « ( M «ai jinak aemeheu* Ueéní ae ui nadělá s vlastní subjektivity, s protivené biografie, um«lec je ssa dovedný odborník* který pracuje tak, aby ae včlanil do objektivně daného světa ua ní a nsdesl v m m dobré miato* a tak ««se vynikají okásalá plátna, rozměrné & brilantní pedsné «alby, aaae je tu ta de «lamače a ta poutavá tématika • mane jaou tu ty oslňující ceny pro «bohatliky* předplácení aferasé jeétl* nehotových také není novinkou teprve dnešní. Kovy je tu leda upřímný cyniaaws uměleckých veletfftÉ a n^ekfývaaá spekulace a hauaaou* kolik «stolci bude do at modrých a silných, «by s té konjunktury s sehrán il i své um«ní? 4
77/ 4 Aristo trat ismum & valorizace í to je za« tu historie se ifcyllom a Cbarybéou* jenl« není tu šádná bezpeiná střední ©«stáj ao» ho spí i Jsi té, Js to bludný kruh. Sá ss rozlemitf Apollinaire k % s i napsal o
kter^ byl teprve na
počátku své dráhy a Jehot páce ut tehdy připséala podivná « I k nepochopitelnosti, Xt má Jednou * smířit Uslní a L i d " , loudit zrovna tohle o Puohsnpovi, to ss pokládalo za pouhou básníkovu poáetiloat* hic vzdálenějšího
než Kov* «ta. avlákená svýpí
mládenci* dokonce i pm odborníky spí i rébus k luštění, net umělecká dílo* Vidyi autor sán se dosniv»!, I« bude potřeba obraz doprovodit slovním komentářem. Ale tato exote most byla arířse um#l~ covyc nezdarem net ze zámoru. Rückamp smiřoval dál. Apollinaire př#c# tulii pravdu. 0 Puchaapovi ss mnoho psalo i píae a Jeho díle ss pořád citují, ale té*»f nikdo se nezmiňuje o jeho díl« posledním, a.tant donnés v& řiladelefkén muzeu, fřito® ji zřetelnější « výmluvně jěí net v i a t o r ©statní jel» práce, Srndé se mnoho vykládat a nedá se an oho o ním tsoratlzovat* £dá so byt mimo váecky uaélscká tradice; mým ij^aoto®» js to poulová strako« £"poutová boudě s věčností", nazval ji Oliver Micha), áení divu, Se kurátoři musea se zdráhali dílo p M Jmout» Xěiko říci, Jo-ll to velké us?élacká dílo a snosí to popírají - ale vymyká aa tak z tradice, te so na ni nedají uplatr.it známá estetická mliítka* Je to vCbec Jeétě aaěníf
Mná
B«ní. koexistuje žádná platónská idea » « n í , asění je kategorie, vzniká teprve v evropská civilizaci a v pozdní její fázi. A tohle třeba patří do světa, káe by se opět uainí přestalo rozeznávat. Je to stolně po*t»ění» Sfíké se výsadnífco^©stavení, která zamtovalo pro om«ní klidné mí stoj obraci se obyčejnou řečí k lidská ofyftsjftosti, aby tím. .naléhavěji provozovalo vědomí přítomnosti transcendence v existenci člověka* wím více vyltt&aje estetická, tím spíte so blíií tátově mnění religióznímu* •odobni je tomu u jiných uaělcd, kteří tak© hledí se zajistit tím, to používají neuměleckých prostředk&j monumenty landartu vytvářejí místa, kde se mohou uctívat kosmické síly*' Ale v táto netradiokosti prostředků to nevězí* Je ui dost nekonvenčních prpoí, která nejsou přitom net blbeloty do skleníku v parádním pokoji» Gondii mos i am» ním a tím, co je «nad po-us§#mí«,
m/ nesÄI© byt v« vshiedu, nýbri v aintfc, které tot© díla v« apseleö» noa ti aaléaA, v jet® sociální fun kel. X» s V r á ffenkoe, te je dafcomvsit úmé nebo předpokládané prostory aaSehe soukromého či veřejného liveta* M l a c
pracuj® tedy pro trh nebo an objednávku.
Ala ty iM^iím..* které kaaet daraval. reku l f 2 5 iraaeousek᮫ «tátu a pro které euaaty byt vybudovány svláitní sály s prohnutými aténeal v aařížaká craaterit, ty ut nebyly aySieny aa prodej, ne« byly pro tádaého sfeératale mí
k obvykl ésu saviéení v galerii.
Milý ai vytvořit vlastni prostor. Podobné í
othko ai přál, afcgr
j«ho *krasy byly uaíatény v samostatnýob prostorách, musejních nebe Je*t« radéji »í-krilaíehf nemély byt chápany jako dokumenty přítomných déjia umäní, nýbrž jako prostředek meditace* Matlase pokládal sa své vroholaé dílo řeiení kaple pro fence*
levysdebil
j i uměleckými díly, prasénil j i v slavnost svitla * barev. Ani Picasso ned6v«f«©vÄ tesu avitu uméaí, ktefý jej tak obdivoval. Jeho- aejtýswamljší dílo, Guarantee. nebylo nikdy na prodej a pod* statnou éáat svého díla nedal de obchodního ebéhu, radlji je a i do konce livota ponechal ve svých ateliérech. Pfed nedávnem, v
Prase mladí unilei umíatIii m é práce po
dvorcích stará řéeti méata. K * H y aaleali vhodný dvorek pro své díle, jindy jej pro ni vytvořili, iraetfeáí uměleckých událostí unáaí aterlliamje* fady najednou e t i l e . Bylo ta podivuhodné. i Je v uméni n i e « , eo není nikde v moderním sviti, nijaká mocná a
síla. Aatímto jinde a jiaáy umíní bylo v ««aot-
nér/ centru apeleéaesti i i aí spojeno tak pevně, te ©e «©i neroaliéovslo aismoatatnym po jmenování a , moderní speltiaost uasvírá ye«ní io svláitaí enklávy* l?o ní ae v«jde akaftealamui jako avantgarda, moderaiamua jako postasocíemismus. Alt um$ní se snáší vlastní silou x téta enklávy uniknout i sa tu cenu, še nebude pokládána sa to, domu je *vykam říkat měrní* Kaní to dramatická sáplava, která by protrhla krása, Je to tiehé prosakování, tím i i l n a l j l í , ie je ne kontrol ovetelné* Mnohdy přítem misí hranice mas i banalitou *níakéhe '«lni*' a vaneéenoatí um$ní "vysokého" a mnohdy vfebee se-ade na*á pravidel
umíluckého hodnoceni poulit. Jestli
véak tato nová síla a® máte uplatnit, snamená to, ie aametným tiakea toho rose pí nají čího te amémí, ai i Jako d&sledek působení pa-
79/ r«äi#lfii©ti Ů m l m w M * yymftlf ioobási k pottujni přoaáaé ©traktury tito civllisoee* Je to velká událost, vidy! nepití aeai uaiaí® a společností ftt abstraktněji řečeno aesl «»tetickém a etlal^a akredujo p© ©elá dějiny sápado©vropaké © t r i l l s « © ; je t© dvojí tradice novopletonianu a augusttnioau* -Iiis této ©lvi U s e e s fey I s pothád v Její n«dfiv$f© vö£i b»©tnéau svátu,
n©eitel©» je
«u£ustinis©us; naposled vyústila do evropského raeioneliaau a voluntarlsas. Sovor-latoaistioké ®yál©ní sistávsl© na okraji jsi© nějaká berese, lákavé a sakásaaá alternativní aoáaoat* Augustini«aus na rasdíl ©i ne vo pla to n isi&u byl vidy bii sek toaiu, aby savrboval uoéal* ír®i© došlo tská k tomu neobyčejnému postevsaí
mént
v aodotBf® světá. UvMtftotali si to ui první romanti©i. "irofi je uaiaí tak svláitaí © podivná?* ptal tm Heinrich feackenroder ui penálu před Évla© sty faly*
jen pro mne tak tajennou sílu a pro vie©bay
lidi je p o u l ^ pot5lení® aoyslS a pMjeaaou kratochvílí? Čías ©pravdy a vskutku je, kdyl je ničí» pro vfteehny lidi s nidía joaoa pro ano?" Sioderní ©alaí a© ui nedá vykládat jako tomt©obila a pot-Mlení my aid * $Sjlopi««i »fini sbuots ae áoaaívs j í , la aaéwC j© ©bras svá dobr,
4® tedy v ní složkou pasivní* ále aoadaaaý
usllec so a©s®Ílonujo tak dosela bez.e sbytkm do své civil is&ee. Dává jí své radní, ale vise aéaá jasni oítí, ie činí přita® ještě nioo vío* Umí
to jea©«® m m i , n«ní to jen shotovování ©a*leckdo*
d l i . kdderaf uaSsí se pořád pokouši nijak rosloslt aese, do ktei^eb je jeho spole&oast usaviré. sílí v a*« pocit, že má byt něftfa ji~ než «B$a£a 9 snad po-usinís?, uX-ne-uatníis % aktivní feiatoriokoa silou, ktará je schopna prolinovat ©traktoru své civilisoso*
4.2*l$ftá i o prvé sveřejain© v Art ^©utlily, benděn, IfSá*
i f i i S f & » mmm
umm
m iftci
i m m h m m E s Ä ä lví tišily m
wmmmm
% l v i í ftlifctssovon)
J t s M •piaov&ttl ka salvia Mohtersvé, »arossni v m s « 1Í4I ¥ B m « , vystudovala ¥
Fyasn a do r#ku 1971 u£i aa u»iver»it§ v
& m f t kdo vede literární seminář. f Itálii v y ü a její. studio ke Publish««* v iorontu vydal její a Jleé ztráty a f f a i n i k o l i ! » t##ny vyáulo naitladataletvf Inda» v Kolíaé nad Jtynon její i ß l M .feíiku tejatonla* V ssmisdatovd «dici řwtlioa ¥ Brass spétřil »vitle svita její rukopis hsapti.lend podoba z 1st 1976-7Ä o msklad«t«letví *rk#ř v mnioh ovd chystá její studie m souěmmé é m k i literát cry pod eizv«® ,&ovo..s tljtio* Sylvie tiabtarová pí*« m^mmstmmě sk#eh lat* Myš niku, Bspsftla si.
- ztto nstevldad - od ě§i-
Jossa spolu tepraaponioval i stmm generačního abar* diagonálni rsaalutní® p í » «
plni® m i l ý c h
obleudkdf m
ta i : «neme« ve « I
vyvol
ntetai odpor k psaní, frpía j í »
aatfttai stála časti j i , ala anaf ta nic hynandkniata&i napsat* &sp»l mi nehnusí grafbnania* I j i a t i l a jaw« , ie wé tři khlhy obsahují vlaatoi valkd, fi«-li neketiečná mnaiatví knih. 1% drahé Jm.ťika, Rozpolená paiaif» je sice jakoby o láaoo, «1« pre
jt
vlast»« totdi v« t f c a via v jednom"• Jindy mi sase napsala i •Kdrod, který s i neválí svých spisovateli, M á
šádnd mít**
¥ jejích knihách najdeta sekone« tyt® vltyt "Nejsou slova,sni vity, ba ©ni otáaigr, na které by bylo třeba odpovídat« * 41« ptea v&oohaa toto tvrzení % l v i « Richterová stále, ianai píle. ko?ná proto, to, jak napsala v záv#ru báyratč a. Jinjeh •Otázkou jsou otdsky* Jma® noj í t tu správnou otázku.**
První otázka, kterou jsem si na tebe,Sylvo připravil, jo spíte s oboru. l l t o s i á m M é M i n t Co ti zajímá na současné česky psané literatuře - ten ta tor-
ft/ mim pmšiyém «chvátni, «bprfc *
vyhasl ill «ai ns «řtatájtó» ao-
eiltní a exilovou literaturu, která ja ««tenat a sfegrtofint m l š n r ja » I f i t t o » i « « | 1 f Jejích vy jis-tanych výkonech ©äliiuj« ei ostatních 1 litr» turf Ca ml m$tmá mm #eulm«atá ieské literatuře? donhlnnái a«6©» nfcjoi a tte, 1« «i#«á «üj?äi Ji i l l i t peil« vnljiítii yotofock vsaite » iífaní, bovn mm vi««tmo stejná něHtkm* Sokenee bych otácku sobeemila jati* ví«t se « I smjímá na «oninoná l i t o y n M i
fi»
bac. Jsa pokud Slavik věří, to literatur® mále jeiti pořád vytvifnt ai«©, co f á i a | jiit| prastř«itk mů&káim,
J« jeho potted srn ai
adekvátní, jiajjet slovy* olekáváífc ai ai «cti© velmi a mtf&ctt «1 literární hodnoty se sá»l«is«s»l o a#t® jiného» ä aeptv«laj« pak literaturu za jetou * variant wmĚměmi
nAdocfcvoá Članenti « a b ©
sanástroj "boje* sa nine* I-E#áá tedy a viří, äs tu je jeit® alce, cc jsme n«f»®l«tpili, eo mocnino, co má smysl a po Sem je nutné oo ptát. A tevftlí iemu je nutní psát. Jedné m
tedy © nájtfn velni ná*
8 v#b#rov| co áo kvality a vlastního aeheur£cní literatury. » * sowiosná literatuře oetluji tamto hlav»« fakt, ti kaiáá velké vie ado vsiiiii napínat® ncnräbFSCffttolanct součinností tttfr» ieekfch • lMsk#cli kvalit sutovn, ktc$ý oo a noáoflnová talnýoli i ů m ě ů podíval na mv*t «jéseben,
tm jeiti a«byl a vyjádřil
to nev|® jsä^k«»» U M s a i podtrhuji nopředvíCateXnost a n o p o M > ni noat ««©bnoati api«©v«t#i#i wěmtom ootatní &m£lqr t,verby Jsou naopak vysoce podfeín&aá - a taiy vysoce pofeinující • «isteilt já« o Šeskoit l i t e r « t » m , jo tfigbt i»ímíaujíoí.eSi aopektft tolik a jsou €«s«t© tak drtivá, i.# by nand potilo počtu pravděpodobnosti vÄfe«c iádná pořádná (incká littvatoom nemilu smis to vat s pote® o nv&étni apiaevsteli., Jejiob odtriení <§á příromtriéfeo publik® a k tmu jedné ®tr»ni jNmáaloAcoání • na I n t i
m
otroni cácotkti vytesaly,
rosptyl » t i « i ö f , aof'taHU tmimtivftttBi národní tradice c kosti* unity celá ieaké literatury, kterou ni nlkelik generací itonáfft m ccttsft upíše KLoii s po kmmíůM
tóefuje,
aol sni a stuáuj«.
Já bych ®i ti taiy éovulíl j N N m t i t , pro tote to borti sos a eilte tea, m witll'tgreli t* k otásoot O® ti sajímá ss «uÄmsoé ieaká l i t a w t m ř t f
m/ fak. tedy m$tmá kě© mluví s so ac
»ě v literatuře hledání na téma co jt Šflevék, t£«, I® mluví, jaké vlaatnoati aá lidská
vědomí a #e at dl ja s řadí, fetyft aa mí «to setrvačného egiatavtitti gain® afkd© tyfe.lt otámky nčjakým apfceebem klást, provokovat, nebo prosti vidlt Jinak. Společnost mamiše fungovat, pokud aa nedohodne - víee 51 ménf dobrsvolni - nanéJakém apelečnám jasyoe. (jak o tos výborní piie Havel ve avfoh hrách 1 v analytických textech; v československu a« společnost sella na jaayee, kterému aohisofreniolgr véří i nevití, rostlí 1 nerosami i je to jedna « krajních a -tis i ©svitl ují cích situací.) společnost »i maní nekódovat do jasyka skutečnost «nik tak, «by j i mohla s vládat, p H pádné ovládat. Spisovatel a M a n í k je ten, kdo terato jasyka rosnmí po avém anebo vCbeo *nere»uoí% alavöm i vlcem přitléié jiný výaa«», jiný citový náboj, jinou důletitoat a vdbec přesáhaje
m
nejvíc omssení, která společenský kód nutné snamená. ždravá apolečnoat aa díky tomu ehohaeuej, nemocná je ohřešena. £ toho, le materiálem literatury je řeč, aéHaání nástroj společenského dorossumin í , plyne její obrovská síla, a proto práv# a« literatura achla stát & taky atsla tak výsnsanýir- fmt&rmm,
třeba práv! u nás.
1 čeakoaloveaaku podobni jato v Poláku, v Malers ku Si v Saaanalai. je společenská funket literatury tolik zřejmé ut s téehto dávodfci v monolitní - totalitní - srákčnosti bije kat dá odchylte od normy io ctí, nelaa j i přehlédnout a její do safe je obrovsky, uvádí v nebespeií celý systém. V pluralitní společnosti ae nikdy naopak zdá, fe už není nic, co by tu nebylo, novinka atřídá novinku, ale hladina kulturního védomí je pořád stejné středné rosčeřená. Ve akutečneati ala i ad a dnes io ebási k hluboký®, a vleetranným prominám. losvliila jses ae nedávno, *e v Iránu, v předahcmejn ist lokám Iránu, byl® aakásáaa poesie. 5aah to prostí s»kázal, paeaie ae nesmila tiaknout, žádná, «lají aayal je nekontrolovatelný, a tedy «priori nsbespečay ksidé mtmmé
moot. Ale specifičnost a vý»n«m
l i t e r tury amtí<® být dán ponae negativné* Je to % m a k a ůům&ů vlastni sáarsk, I« Seská literatura vdbec existuje, a ty dá vody jsou eat?»tni saámé. Jaou ale také düvody, proč právi on«. srófta » Jekai 1 musí být objevná & velká, .řevním i nich je to, co se stalo její viéjlí i vnitřní podmínkou, předpokládáš;, b m něhot by nemehla axiatcv-t» charakter, aaekncet spisovatele,'jeho pravói-
m/ VOat,
©dVfthft,
r o h a t í . nekonvenčnost o to vi# ssvsdory spole-
čenskýas & jiný® tlakäa« fřtfcft «litt fteléf o t o t e i l ttraMl, kteří dokásoli - jek© sálo kdo jiný - />© celá ; »desáté lét» i po a lok pěát po své® nikdy aopodloHli vnitřní eensuře ani estetický®
a vytvořili kaádý sv&j vlsotní mi koplo, vlastně nový
lánr Úterý ao v kolářových kolááíeh dokáaol
roe&dit i vo sváti
jako jeden a ne j originálně j lí oh a peetiefcy aejplodaáj Éíels oaporiventd aou&aanáh© usifní včbec)• laláí® velkým, ayelis xákltdníis tdaatea, *t©rý neobešel káéný skutečný deai$ splaovatel, je otáska totaiaoatl dlevik® ajeho vědoaí. Jo to táa®, ve kterfe éoáel aatná nejdál Beokott, aaaäo ale říct, i© prává díky Saaká literatuře joeai pochopil«, v kolika r&snýoh aapektooli a rovinách ao odvíjí. V kunderová Ilvet,,, je jinde například ae hrdina tak dlouho a ueiloeaě pro jektaje do rftsných apolečenokých rolí, si ae v nich doslov» rospadá a hyne* t í m Linhartová ssa© vystavil® postavy svých Příběhá na principu indetersinaeo, jinýni slovy na toa,
ie člověk sást sebe ne-
ustále ksfdýs svým čine» i ředí srtovu a sávssné urduje a definuje» Hrabalovi *pábii«14 B rospcuttSjí neb» vlávají vlastní vMoaí de fantastických imaginstlvníoh proudd f a i l , která ae chová jako aaaaatatný i Ivel» II Koláře aaao hraje hlavní roli cosi, co pd sobi jsko osaaootatnání vidoaí, které sschovává livot alaalýoh událostí i snonysních U d í a které organizuj« pohled ne ovát podle nějakého «sravního klí do. Ctáska ředí ssaé, j » y k a , jeho použitelnosti a snesitelnosti, je hlavní pro Havla, ale je dstřední i pro ostatní spisovstole, které jaaa joenovala, i pro další• lg#~ léčným jaencvetelea je sde to, Ie vtci, které soifty donedávna být chápány jak© asBoafejmá, sákladní a dál na aoaftí prvky nedělitelné, se probleaatlsují» subjekt, jeho věémi a řad nejen ie nejsou jedno a totéfti rasoily ©o a vstahy # a roapory aesi alai jeou dnes pro literaturu dast© dfiletltéjlfe «árojess napití a větáí* tajenství®, asili nový druh sápletky a dobredrušství• Nechci tvrdit, t© jsou to váoobno typicky česká tésata jscřu naopak velai obecná « sákl«daí. Zvláštností české literatury a sárovaň sdroj©» jejích statností jsou vásk paradoxal podaíaky» ve který©h se dnes nachází. frává tyt© ©btíiné a #nen©rBální* p©daí»ky aktualizují a saaoaaoafajaují celou dosavadní **noraalitu" literatury, fined například otásks subjektivní, ©harakte-
rové, kultmní a národní identity: usasuje ae t že tyto viol jsou »caeao*řs$sé nejen ta», kdo existujs j^jicü přícá ohrožen í , Poltu« obhájit Je v
podmínkách, ofenainje to-
tiž jejich nes«eosřej«©et, neaoudrftnoet e vnitřní ros H a d i
tmt
kde mřiou být podmínky pohodlně pokládány aa nasedla*• - f Stel «I. toho nedávno například it Ir; rieh Boll o rte che i co sborník «esklth autord M f n í c l v klfttM« který uspořádal pro némecké wjáámí Jiří firuiis.) Metná, ie by se t© dalo fonrolovat i takhle? 1 té chudili strany je ohrožení lidství vidit vidy nfnteladji*•• Sultumi historická perspsktivs, z nit 8« ěeok# «uter dívá li» airdt, j® velni avéráand o proto llusní. kunders ve mvýcb rodánech s dokončen přesností odatrou11 povrchový sátlr «nad se vSeoh »leupfi, »a nicht spabivala módami evropská kult uros tus rtvoluteíte pobrata, éljifiaá pravdy* eagnSnvananti coby asnn» spasltelncsti bytí, "lyrickáh©* náhledu Jakožto míry pravdivosti, Hftus koltktivaích hnutí, hesel, dspichi a ©ptiasismi, íIueí historická spravedlnosti s vöisec smysluplnosti historie, íoskoslovenoko jt pm ndha laboratoří, v n í ! #s vyrábí tynellna sohapiá tnsleptat 11use, které datel byly p&atnýnl mimtsml kulturního povideaí# fatulík v *eskdo sadfri dofennee prove kati m i obrací pornpefctivu historického pobleétn o předntavnjn «ub®f««4 Smimai«veselce jako pře vej i t cílevj bod, k jehol néhl«i6® a 8ừr€ai Zápod je3ti ve tvyeh iitslrísh atarestecb nedospěl« fotéf l i « fiat i o literatuře arwellovsbé perspektivy, ale
Vaculík neillá proroka
apaiattaakfah sněn, Jda mn o prolinu hodnotového systéia, na ktovin je celá jafeo knih» vyetsveaa. Mluvili j-sma e bnltoufttd historické petnpektivf, a ©hrottni deakd kultury* aktila tgre k tonu jeit* tifteo iodstf Cferoiení české kultury sefcie být vi4ětm jako jeden Slánek v ohrožení «vfepské Indtnqr* Ä a s M pote® takové ©hro.lení moc a syatdte?
ffenabí j e přímé násilí, üanipulaoe
II©vacích
piwtMk
led, ideologické t»é©ItriisaiÉ, celý MMntmnlsovaný spdedfe ftivntnt
m/ » • b e m ně můšě sináte vnitřní es následkem? Kde je
tamlce
avo&odyt a© je «de přídimou «
subjektivní ©ipev#éB#sittT
mmiké
ném hledáním táto hran los subjsktivní odpov&dnost jako taková? á »a en e proč a komu tat® odpovědnost platil fcebo tekyt Ido je exulant? Poutník» ciainec, sosobnáná a«t»íora Slavika ooamoeeni-* ho, a pJHice hlub©«« mddastmináho vSeho diní? Aneb© poaladní stá4 1 » vyvrienosti a odoisení? A není toto odeisení posicí, s ní i dopadá jsohlad 8 « ovit o nookydojnou ootroatí a jasMsfivootí? .Anebo vfcbeo nemá smysl na tyto otásky odpovídat» psotoie jejich fSásní může b#t dneo jenom individuální? A teprve v oksmlíku, kdy se v&zné individuální řešení saánou ostajmovot a mty se na. jejich sákládě zmdi
docela nová společenství, almo stracená a
rospadlá hodnoty-instltuee - bude motná sadit odpovídat? Tohle jsou živl otásky a není molné rosí l i l t , jestli jsou životní nobo literární, a proto jsou velká - i rp© literaturu. 5eská literstura je v ohnisku, mní
©imc, není nm okraji,
toto ohnisko oviom gsfeše věci přetavit nebo spálit, to je další otázka. Vlastni bych jeStä opravil* to topografická určení *ěem~ ká literatura je v ohniskuwt spí i nstll ásemní, pmtm
no mftpi
akasatmlmi ohnisko, .je tot® bbnioko vldyo'ky tam, «dt m nikdo nm tyhle víci ptá. Je dmomrni neohraniditelná, je dani ss prvé faktory vnitřními, stejně jako je dnos Éesfeá literatura úsvr.né neohra* ničená ^což je také jaánn z
která pokládám sa plodné a
progresivní). A dalo %
se aäuvit jeSt« o dalších támatech, která a tím
souvisejí, třeba & téuatu vyvrtění kontra připoutání k vlastní somit ©ni to není pochopitelné nová neb© víc Seská nei třeba tiáovaká. Visle taká osobitost, charakter národní literatury je něco jiného netli to, co »i představovali národní obroseno!, radila bych kfttdésu přeiíat ai nit© s vlastenecká literatury minulého století, té fTrůmňmě militantní, abych tak řekla*
rmmllcky
patetická. PřofcCst j i bez slay sontls-entu v oku a uvědomit s i , nakolik jase j£ doeuá poplatní* kolik národní romantiky nás jofit* árií v příliš
těsnám mateřská náruči, v nimi je povinné aelodičky
naříkat nad utlačeno»tí česká kultury. Píván se naopak a néjvétiím sájissn a zvídavostí právě třeba na iidovskou l i t e r á t ů m , na spisovatele, kteří pílí ve v loch svátovych jasycích obrovskou literaturu, která mé svá ppeoliloká rysy daná hlubokými kořeny,
m/ zkuéeaostí a kul ture a ^enersci etä» Jaou daes jistě aa jedná a treat ofrávnšaé obavy «a sploéíováaí kultury, z saeové velk©produkce zábavního prdmyelu, a ohrožení evrospká kultury z Vyclwéu 1 nápadu, ba i jihu, r.e-li z vesmíru» Ira ti tesu všemu a« si«, dá postavit Jan eebeáftvtra kultury, které m
co M e t , tvůrčí pří a tup, jistota, Se existují
apelečeaatvi, která toto váeehao sdílí« ? literatuře tosuto rámc i odpovídá ae jedná - sáp«flai - s t r m ě píeomniatvl, které proále jakýmsi stád les. "autobiografie", &dy ani čilé a spctřabóllo se aváho téla, co ae dalo, ve víru «xperiwiatfi a perforací učinilo spoust» ite podstatu yah vieí z%t
straní literatur-: »«hrála aaohea
vétáí hiatoriakau álchu, nelil všechny ostatní spolttenské védy dohrcaady, přinesla svédectví, zajistila společenskou pamět, odhalil« historickou nystiílkaei i saučaané podvody... fieekao, o© tu říkám, jsou dnna j e i t l otásky otevřené, výraz pro aá se hledá zároveň a edpovédí« Je ale aspříklad jedna literární faraa, která nabyla v současné Seaké literatuře svláltní váhy a která jt ayália oba vláli plodná a nosná* Je to nový drah literárního deníku, tohoto zvláštního lánru na rozhraní dokumentu a fikce, jak ho psal od čtyřicátých lat J i H
Kolář, jak m
a
nPj pokusil Vaculík v Čeakéft anářl. nebo jak se v mozaice týauje v desítkách fejetonů rSanýeh aoadaaaýata autorů (v této nové pozoruhodné feeml sváné fejeton). mmí skutefinoatí a fikcí - a vůbec meal ř»kty a slovy c nich - je jakési nedefinovatelné dzemí, kde se rodí jména vieí i celé myšlenkové aouatavy, kde ae radí prf'»d® i l e i , kát jako by se neustál« aapiaaval jakýai kafaovský šprotě kol*", který tolikrát ani ami
a véami, o nichž vypovídá,
nic společného, ^piaaratel, který ae véáaat- pouští ne tet© slzemí, múie zachytlti práv* proces vzniku pravdy i I i i , utváření paměti a védce-i, ottvřenoat a ftivat toho všeho.
kepřecehujeá tresku svébytnost tohoto Žánru
Podobný trend
najtema v druhé pčlce aedmdeaátýoh let i v kémecké «polkové republic«. 2aBkl ho v root I f f f later Mandke knihou 'Pa.a wioht ú m
t l t a pak'najdeme celou řadu podobných ne nevýznam-
ných knih jako je Buche ho Bericht eye
^
m/ Herhauseteo ^ B l t u l s t i o a , ©d loraers© Couch. nebo .*er i-ur^tt-r .oi&ch
Lehrjahre auf df»
aims.tnn ©4 «»©rie «rlenbergerso-
Ve...
Syslí«» i© jde ©"lánT* který i t »sei«4 protiad©vet vidycky, kdyi se dosavadní iáirry I I tamy
sdají aepouiltelné, bul Ie se
vyfierpaly, ssautos.stisovsly m ©potřebovaly, sebo i© «uter pokládá svdj nsteriál ss přilil živy © odmítá upřesnit íosaálui hran i© i asii fikcí s sebOM seaýa. laková hrsnie© působí jek© ochranný v s i , dovoluje - aepříkletí v rméně - nnohes vttší sv©b©du n e l i l deník. Ale deník je dobrodružství, ve která® dlovék hledá eetee sees, je to detektivka, kde je autor pachatel©» i d e t e k t i v « s © tos, o© ©páchal, * * * á dpineu »»»©otava jistotu, je i© divadlo, ve která© jsi na jeviáti a soočssui v hlediáti a kas teké kaleý w&ie volni vstupovat a hlavně - je to pořád jaksi v pHměm
měrní
autora, c©i je straioé uplit©» veliké. »©chci doník přec©novat a jsa» dslaka pevaAavat ho es něco typicky d©skéh©, »©©pak, solili bych«® sedit od Mentalen©, kdybyofeea ohtéli sk©u»®t ©tisku i© hloubky. 1 autorů, které « 1 jmenuj e š , mém jen kandka, Beta. i ty atom sie přidat spousta jiných například Lr^ndys©*..
sáda bych se v »©daleké budoucností tí«ts té-
ssateissabýv&le podrobněji, latia jss® j e n « chtěla říct, I« právě v test© "fánru* se ©rodily některé s ©©jpcgoruhodaějiích hodnot souftaasé Seská liters tury. «#kdy aa říká, ie de ská literatura neaá ani jeden ©vatový roaáa a sni jedno světové drama. iíorevé aají Ibsena, tuláci trotte, üaasAi loaoaoa stá. Ů Šmm to svěddíf Tat© ©táaka předpokládá násor, steiý naprosto aeodílía» Sevřu, prod I f M i l byt Ibsen, kroiak a ionesco pokládáni as vitlí autory sel čapek nebo Holek. Bodl© jakého a©tru se aá vlastně s é f i t velikost literatury? ?©alodní dobou jmm olyiela několikrát a '1st ffllaaýoh anglistd, Is ah»k©sp©»rt je vlastni n o » á l n í piodnj autor divadelních hor, satfae© génius je stera©. Hyslía» ft© přístup k véci, kt^ry taková tvrxení pros ras ují, je scestný, se-li dobila*. ae dobrý snad jeaoa pro ty, M o by ©htfli vyřešit - roslouakoout - tea nepřehledný, nekontrolovat©lný* spletitý fiv e ! , jíaá je litersture» vyřídit ho iebřiike® I la hit parade, a
to peknft maftna deftnitlvni* žbovuje to nutnonti hledat a nafta* t d i e t . « . fen nftkteré viol jses al*rfcic*á, O takovéhle aásaif k nim potři. ä1« M y l uft má atáska týt provokativní» tak at Je» Choi nechat no pokoji Čapka, v mnohém mi in®a připadá nepřijatelný» a přitom ©bdaa no n- jatou jetaa vie narosím o velbým překvapeni» o úotou, V .^oIíÉžEe-^
íantaatlnsé otránky»
a d e k y je oioo těžkopádné naprané, ale strsánc- aktuální atd» A stoji velkou nenlnárodni voli wspsk taky sehrál, S Hebte» j® to alotitéjfcí, je ta podle mého aáaoru jeden a nějvitJích géniů literatury vübee, ale velikost wsučfr, dobrého vojá.*» 'v^jka utopí1.« čooká »«lost, ta patfnb* viéit v nim hul tejtrlíka neho pro* hnaného koumáš«« oolaaovat ai jím vlastní eyniseue a sbobělost, lhostejnost a pivní f i l o s o f i i , Anebo proti tomu bojovat skrse něho samého* m i t k starostí @ kádrový posudek na 5vejka a jaká slepota vád i románu! Musel ho objevit Max tar v herliöi, ml
hrod o inaoenavat íiasa-
vsálo kraha na mlloat výstředního a neét»stné-
ho autora. Sadeb js as svojí sýjimeiaoaií tragidtijáí postava asft Mdoha, osamělejší nad Neruda, Co mu nikdy nechybilo, byli dosorci nad mravy a rnspravcvatelé, j©k s s živa, tak po emrti. 1 jeété v rooo stého vyrofii jahe »nvnseni so objevila víc kádrových peauiki. nel literárních hodnocení* $ Mlaänym hrdinou by ss jinak neabáne* loi Jak mdle evtitevk veřejnost oaonit autora, kterého «i naválí jeho n a & s b á literatumf iÜapek příliš mišiáůký,
smmk, příliš a-
asrehisiieký« Mandern pří lift »estnároéní, Vaculík příliš
deoký»
Hrabal si dovoluje publikovat své laii% tíc&a, tak needle být velký4, Linhartová aaa nadala psát írancouzsky, tak nsmdie být deeká* 5kvor*cký Je pfilid tí«l©k©, fevel příliě u v n i t ř , , , Doved© si v&beo někdo představit» jak by muesl vypadat autor» kterého bych«« st uvolili pokládat stí velkéhef ä jaký by to mílo sny si? Slovák by aa omluva rád řekl, I« v dftalsdbu neiiastné historická situace nemálo tel bohuiel přlrosený kulturní prostor, kdo %
mohly dít
rdsnd, protikladné, nesouměřitelné oeebnnsti**» kde tf místo žebříčku hit p^rsöe (nebo policejního aesnsmu) existovala kulturní obec. dle sroveaftoděvno Jsem skoro v áleku detle ndjaké laldovo horlení - budu t© muset »nov«, try hledat» shy to a*béo přetiskl, on t m říká vás práv« opadnou, nedli nás or, ktei^ předpokládá tvojo otánbnt no co dáli čeští spisovatelé své není, sie ee dala
m/ tmě
avým véU&m
spiacivmtaMm, mmě
láni a Stv«ní i to prosím
Salda!)• 2y jsi ,ssy šlím, chtál mluvit a románu ajá to přilil «obměňuji. Chci o pravda sdárasnit eaprv^ jednu vlc, která mi připadá jak© sákom pokud so národ kt svá litwrtótuře chová maesásky a pokud a« sám nedoved« upoutat pcsornost na světovém ícru, na»£i# ohtí t po svých autorech, -shy byli svétosnásr-í. f o , co ae d»ea öl je v Československu, neoficiální literatura, $Wmá~* ky, soukromé spisy knih, to vloebno je ne asií m é posoxoho&nl. Patří to, myslíš, ke stejná vln«, jakou je deae třebs v Itálii vsnik spousty ms&ych nakladatelství, fistmých nadšenci ailující®i literaturu, vydávají aice malé náklady, ale jsou obklopena v§rn$si p H s a i t e l * Kastodoataká nasiadatelství stnfteojí pro mnoho nlsd^ch lidí půvab, áspith so nemilí mnoiství» tslsvimníh© dae su, bihem néhoi se večeřícím nebo v nos« se dloubající» dlvákt® předhodí maximum kultury, ochváln£ to sjednoduáuji, tak jako jeden italsky básník, k u r ý uspořádal své dílo ve vlastnoručním ssmisdatu. tyl to mladý italský básník, u4#l&! si to své výůáni peilt latii«« a roadal pfátel&m. /.bych se vátila k tvá otáses, vybral sis svláátní příklady. Xoneseo js - coby spise v? tel - Kumur. -asi tak stejně jako Kafka I s c h , Ibsen napsal své nejvétáí díla v Itálii a v fimocku a ?olák Miloše Žije ui přes £ t & století ve opojených státech* hektická je nejen »..vropm, alo i vntah isailcá k jejich
zrním*
Sikáls planetární roaéíření díla se metná rosehásí s kvalitou. Takové rozšíření sice není zárukou kvality, tiiko si přito© ale nepřát, aby ae dobré véel nešířily i planetárně* tvrdit principiálně, I« m
kvalita a ros síření dostaly do ros peru, připomí-
ná trochu moe bajku o li ice « kyselech hreanteh. Ale a«mái«me brát snámost i í l a a© sft'Ktto» jeho kvality, rosváiná trpělivost a moudrá vt-deiBÍ* to nová hodnoty pronikají v&táinou pomaleji a to všechno má evfcjftas, mi připadá na místě, Cnes je solná opravdu aktuálnější itorae net Shakespeare, fiumil net Goethe. KeSná, ale taky ne p m väechny. Jen proboha poféd nečistit, aby nám literatura dělal jméno, kterému jame dosud nadáli možnost sosní t* karolina Jvětlá napsal® první skuttěná české romány, jsou ne svoji dobu a vůbec výborné, možná mála vétSí talent nežli Gtor- ' §« usodová, kterou dneo ui stejná celkemfeikao neßte, »1© jejíž jméno musí
«át,
poněvadž patři do franco useká litoratuxy.
fo/ kt#rcu mmí
mM$
mit
ntá,
3 radaatí tel viAim Mm objevují
sebe, e j«kým séjmem lidé v Itálii
Hrabala - ©bol M e l čteaáři, pro které Jaou to osobní
krásné objevy, avfš.ť jako tetka mládí. Ctepáf I jsou wmhm
eitli-
f t j í í než k r i t i k ů Vidím,jek posoraé a mv-Sdfvé jsou v Itálii
püp
jídáni »utoři s fy chodu vftkae* V žmerice prý začali vadit Kanáry obdlvov#t íkvoreckého. Jaam pfesvtdéená, ft současná česká literatur» nabízí naačttá hedaoty* ífckud je budeme podceňovat nebo emitovat na aákladé klaté osobního guata Ceeefenč ai kaldého a citovaných autorÖ vátí® jinak, ale to právě nepatří k témat«}, pokud tedy budeme vlastmi literaturu podceňovat, uřkneme j i a chromíme před kaiöeu cestou, promiň, le ti tkáčů de řeči, sie vralae at k té otázces Máse podle tab« velký rqmán nebo nemáme? Bobři, dá m
říct, to nemáme volky román, pokud aa román pe-
kládáma jistou víeeménl ksaonlzeveneu, 1 když variabilní strukturu» •rávi jsem si přečetla v deníku Kaaimierae Brandýse jSlsalace lf?a-lžil. dvahu o to®, i® v Polsku nikdy nebyl dvůr jako v« feraeillích, nikdy st příliš nerosvinula burtoasie, neměli tam kolonie ani Scotland íard, potažmo nebyla příležitost rosvinout v románě zápletku, téma kariáiy, éekroárulatvf a sloiiau, tudíl tu aevyroetl ani , iliere, ani
:
eíoe, sni fcelzac, ani Conan Poyle.
Brandy» a«, sákiaé§ tohoto konstatování ironizuje maléry typicky polaké,.mna te snevu nutí bouřit se proti tomu, jak je stále celé otáaka atavüaai jednak Mueovi t©ky teto vlechno aeméli, ruská romány jaou moSná ménfi** klasické 45 , preteáe aakylo kol srn nich tipla tenc tolik teorie jako například kalem tmémů franeeuzakých» lehy kviMi tm® nebyly velká, to- aa nikdo neodváli tvráit* Sošná, že -čapek nebo kaiek nikdy nenapsal 1 klasicky román, meiaá te Hrabal nebo Vaculík ut vfibec nejsou ranaaopiaei, pokud aa driíae nijakého achfeatu nebo definice* Jeale liter tura musí byt specifická, nové a ne *klseieká"* deatli jaou České prostředí, český osud, česká hi« to rit avérésná, tak to muaí -dát taky svárázaý ua#lacký tvar* Jakpak by as dale definovat tvorba černicve, jak -einer, jak kolář* * * A to nechávám stranou moderní poesii, které je vynikající * -jaad je příznačné pro náá n-árední komplex srovnávat
tx/ pořád » ® s r o m » t « M 9
vi^yaky to vrjáe peil« tajaéfca přání as*»
vnávmjfoitto, pokud » « 4 « » tfplai výbersí, jane éplni spatní* Sisyfe® j e , tótyf 1» oho o p i ü i vééit,jací jsme, já« to a» ďkor toho prost« být. fikám tohle vftoahaa schválně aoaiiaNt*, fovtaia jste takový aftjaký apel««»$ t i k , 1« kt«if mmá cenu aa sebe vséjaaat oeoicvsi se, »1« s něhot jo aojvyááí tas nyrůst. JmkC janat Jseo vébecí Kdo sulo prosí« © toe mfeie « j i s t i t , kdy! to » « i
aa-
víno? Souvisí to » e#3#a téa«t#» malosti. &olost fiii velileest jene® »daleka, protošo 1 blíska j i nevidí vßbec, fc-tfebsj«, aby 00 perepairtlveí nebo losovi vzdálila, a t o % i » r a k i a « saeikadail a , Je plná sebe a stlluje si na přisánota. Vidí sebe jak® velikost a dilelitest oasu a toho, kdo je ta vell$ pokládá » » p a k a« a i o , asi,», ailfaott » « t s t l f t a . Äste© ti 1 'n#h© neouďai iilá Jsrej£ o vaktibopanáka, aa kterého je dosolaaa ©avlíct ksldé isty. je krutá - a to je ftast© - Škrti ty velké s ví tísni v o ü i
*%Š
"Hesílie
dýchat, dusí se! lidy i říkáš, ie so nie nestojí!" ? -Sechéoh as t«kovem sen tall tm do d&aiedki ©ipevMIl jen lalok - a stojné 00 jejísm paf&tka neubránil. Jafc velká těm
jo «slastí neodolatelné,
konické, schopni » i n i t sald vlci ve véBcé, sftilaé V tyagioké a tragické v aatiaé* #« to velké téoa Seská literatury, jo to sirové» svitové tfes, a liitó literatur» jo v tento oberu vrcholná. Podobná jako v obora historie ké absurdity, to jo i t l o i t t i j M kritériu» nežli £áarové. Abych se vrátil® J»štl k otáacs, nejsea ai jisté, jestli jo ivrop« víc hektická než vsoby, sni bych neřekla, šáleli vláycky na perspektiv!:-. Je fakt, It v aslýoh xatséreoh mmmí
být pohodl-
né byilo «#© pohadlé, tatiaaa prolévání «rve, která ao «««tří astfaaoasekýai Sisly, mmé na ovétavéo trhu lidný trvalejáí e f e k t . . . Sa ani efekt seéaioký* & o d by ee a l i o najít nějaká lidstčjáí diIsffiäf fláyi to ui přistupuje®« m
šílenství, kdy! uvíříne, is
Slovák Basí trpft neb® »radit. Je to vnuceaá éiioaa, al® chci sd&rasalt jeho iřiteost. «Ie to didictví špitni pochopeného křaalaaatví* Ale pfaktlstqr dál nevíis. Bevísu Cápovi! « A M být osobní, vnitřní, j#áíii«feá jako kaldý ilevfk* «usfee vyjít so s t a u c h
tälyf. jsi citovala Saldu, mohu posloullt tafty jedni» citát©«*
m/ a sie« % jeho předndálgr % mkm l i e f , * alf de moderní deefcd literetura 4« w
kmuistevai,
va tahu k evtepefednu kon-
textu nepůvodní a ondld* Vytvářela se vétMnou Jen akt«« vůle, svnřJUko, na opírá ao o dootatak bohatství názorového s citového, ©pakuje vc-tlku vývoj a ífevnyr poesie odpadní*,. r© je v po řád kuj "«Ida stussl mít odvaha tohle v&beo H a t , vtdyi v roce 1981 byl "provjč páve o národní'
Jedtd pořád Vrohliolý,
johot besbřehá tvorba saplavovsla, ro®élnovala a zahlcovala, aa o© přišla a nemohla Xaldu nedráždit, podobně j«ko ž«yertv posdní romaatiasms nebe Býkovo vlastsnectví, fonts #atrf soud ovisa nebyl mydlen m
autory *eeké m o A a y , jejíž maaifeet Ssl«» eám pode pal.*
Byla to v roae 1395, teáyna ; řezlnu, -J©vu, Mashera, kteiýa také vinovftl
otudlo a kteří přece » « 1 1 v roce IfOf «sednou ddst
av|cft dři napsanou* Saids dilal dobře, teáyi kritizoval, pro to ta dabřo rososnávsl o&uttdaé bodpntp* Ä naroseních ©Ä sedátku století
generenl velkýeh básníků
tenkrát takt© připravoval ptdn o
byl taky parmí, kilo jejich tatest i originalitu poznal* .Přejímání vllvd ssno o sobi jedtd nic ileaaeneaAt adie to h#t d&kas síly a aobapnoatl otuovy stejní jste epigona tví* Sali» dobře v i d ö , de ddložit^ Je vnitřní, individuální, fivetní postoj usdloa, ie ten přodshásí ostatlooi le jl utváří a ie proráží v díle nad ni* V tom byl opravdu jasnozřivý a viliky* Co příveilc tsbs ks pasníT Co ti nutí k tomu psát, vést si děníky, sanochávat po schl otisky nosku, stopy, vskssy*** Taky bych rfisS®; vdddle, to mě přivedla ke psaní* Äse seje parně i eahd, ui Joe» k nim» byla připrevana* ktiyl jsen st učil« ve ákola vybraná slova, dárku před kter? o podobné utitodné v i e l , dél ala jsáffl oi ntnensti, jek budu paét knížky, M y l si to pletu* fotřeba ptaní je pr® ono apriorní a psaní ssno ad pro mne evidentně ízřejmi, prvotné,, neodvodltelndí sakrální funkci. Místo «bych si to login by vysvětlovala, vykládám si to tak, I« ae v mé» «lk.roiosmn sopskovsl »ýtm
o üeroovi alias egyptské» foihovi, btaif
a jevil lidem písmo a tajné zákony ISoneu* f a , co «to«® mine juke písmo a písemnictví, Jo modtoní podobní babylenokému zmítaní jasy kd* Idůů ai pfostsli rosumdt - nagen na-vsájen, ale *ei" jako sobě aaisétsu - a M
jt nesávesnd n planá* řoiobnd jako foesie je
hledání« pfiveiaí poavátsé a »«fleká řeči, ja psaní hledáním pfivodní funíte pí a® a. fenta mýtná pro mm představuje magi vnitřní pravdu, přičemž nsupíriai pasní v&aehny ostatní funkee, o ktwiýeh Je amtai & »právně ft®, »nohem iarfciji* una by a© nie akutečného taky nedalo hleds.it jinak n e l i l zkušeností, ale bas vnitřní aprio m í pravdy není zkušenrat zdnsjem poznáni, ale jen bolesti* ía apriorní pravda se áé vyjádřit taky jak® přesvědčení, it to všechno má smya1,
i kdyl ho ta prve hledáme*
Píši od dětství takřka v jedno* kase, ala teprve tak přtd teaetl. lety jeta sat ids brát váiaP volnost napsané taky občaa zveřejnit* Trvala mi to dlouho pravé proto, fte ja«® ai v duchu z literatury vystavila chrám tak skvělý, ta jaea ai ta* ani nedovolila vstoupit* 1 j l n l ,
vnfjií vftai «1 překážely, ale dnes je
pokládám aa veilejlf* M k y tomu dlouholetému aottkrawfa» psáni mám dnes deeítky sešiti a spoustu papírů, kde nacházím vlastni ruko» pasné v i e l , o kterýoh ni mstám mí
ponětí, j«ky ty byly
paaaé podviíomě* Séaa§ t dtyivky próz, rozbéhnuté a nedoběhnuté kaíiky, válijaké převleky vypravěče, varianty poetav, přátál, nepřátel, lásek , etrechfi. Jsou to etopy vlastníte myšleni, fc«f.lnaoe, vnímání» S ddivem nad nimi s j l á l u j i , jek léta tvrdohlavé krcužily kolem jistých témat, jak ee prodíraly stále atejnýmt nebo skoro stejnými soatéekaal, ačkoliv jaea při tom véřila, te prošívá® stále nové věci» ohledávám nárazy hlavou do aV-ny, náhle otevírané prdchody, z j l i t u j i , o© je vlastni otevřelo, nikdy si te ftlovék «ni nfavMomí. ¥ předeIIé otázce jsem si uvila v« m m m í
samostatná a ne-
srovnatelné hodnoty národní literatury* Chci jít jeit® dál, dlouho ui o tom uvaluji! pasní má hodnotu! - totiž především - v listě osobní subjektivní verzi» V dobé běhu, letu, opichu, povrchnosti* kdy «e rozpadá soudržnost individua, kdy jako bychom l i l i jenom a "krátkodobou pssétí*
(jako po některých árazsch mozku),
má človlk k disposici néatrej, pomocí kterého se a&ie o aobé dovídat viol, které netuší, a£i« ai vyprávět napínavé nebo koaické příkéby, kt«ré nezná, dokonce i vtipy, které nikdy neslyiel, síle ŮěUt
z vlastních tragédii komedie a objevovat v maličkostech
a aepezomo stech trapioké prvky, vracet st znovu eám k aobé a přietihev&t se při nečekaných kouscích. » s m í j« na opačném pelu mozkové činnost i než computer*. 2 computer« vyleze vidycky jen to, co ae tam aaatffeá a v pořádku, který určí»«, i psaní as klube ne-
94/ vědomá stránka ylAosAe l i t i , odvracená tvář v4cí, které snáme z ptmltl, pasní
k r a J i M ta frcaiXes a ss piv ssalěené odvahy i os-
tudy. Pomocí psaní mdleme «tobtet do láiky nevidomí, líěit pasti na svá i spoletanaké I i i ,
tile a trplliv® »tepovat manévry inte-
lektu, strachy sršce, blsd duáe, mdtene odposlouchávat křik a ruch nenasytného sgoeentrisau s vt.bec dělat, co obceme * jak o bean s , ¥ oboru slastí patří k a e j v l t ü ® moct ai říct i af si to vypadá áiXená, trapná, nepřijatelná, takte si chci a takto to udělá»® napiti i
si videi svého přání a rmspektoveí j e . dlověk a» tím
udí být svobodný. ^íky psaní mfeisá »novu potkávet l i d i , ktarýa j s i kdysi nerosuněi, a pochopit j e , m&teě dát sa pravdu tonu, jehel řofi sis ssxnamenal jako příklad neros umu a podivit se mylánosti saruěenS správných postoji, K&ieé nahmatst pevnou, ale nevýslovnou n i t své totoánosti » odpustit mi hříchy, kterých e«a dopustil v seslepení* mluvit rovnou a fees ohledu m
j»kůUkoliv con-
suru, věstně svá vlastní, a přitom na sebe brát iibotoolná šaty, otavit mim*
d i v » Ä ® , feéao, cirkusová představení, ?o lo-
tech se vracet na místa linu a objevovat tam, co uniklo, odepsat, co propadlo, posár&vit, m
pfeikalo Jako dávná kaátanová a l e j , ne-
bo trnkový keř u etaty, laehytlti svoji vnitřní krajinu, ipříetupnit »i
ji.
E&tdý jfá v «ob« tolik mýtí, pohádek, syssbelfu, vir, nábeienství, sloneí, savrn, předsudků, nespravedlivých «ákond, okov&, třináctých komnat a hrobů, Kromě jiného a« tlovik psaním také nauií f í s t , viéit do psaní pronikavěji a hlouběji s áíkjr tomu v literatuře potkávat l i t i sob« blíská. spisovatel se does cítí naskočený a ufclěaiiý, protoie spoXoiuost lije bas feudoueuootl, Jako ne přilil iiistní přece viak celkem 411Í kojenoi jsme nesáli kulturu a řád, která dnes opravdu umírají. Je tu vtek mnoho příanská, te m mm
jiného rodí. £%tey©ho© ai jen soufaUL a popírali to,
neviděli a oplakávali, m
kýlo, tak nám to noví taky sejde» Hyalin
si tak, le spoloěnost nemá budoucnost proto, že nsmá přítomnost. Přítomnost nesá proto, ie se řítí iyohleji,aoi myslí, le syslí rychleji, net km do&Ládne na say si v l c i , a Se smysl věcí nedovede srovnat s vlastní pravdou, a pravdou člověk», tady jeho tivots, potřeb®« dýchat, » « » i t
s i , f i t v pospolitosti, milovat,
tvořit, byt eiitefný. V psaní musí byt vldycky - krotě věcí váech, & kterých se ví a odborně mluví - tekyněco, co nevím, co vím le
m/ ale nevím.. lajosstvi. J© je aatofaa« .budoucnost je v mé pjfeítossaaeáti, v tost© ©ka&tiku» t to®, ce t«d právi j « . Je třeba vidět» ftasí t»s, j©»
« ß « vidím©. i «aal 4» nástrojem pc smáni *
Uvaluji «bfeaa. a tos, It bfch napssslß.
návod k takavéaa nija-
kému poinávacíau, asbepoanávac&u, ose'tei&u ušití piass». *ž# ta gprměu jeden e nástroji prolil éoautí. wstetnl takhl© n-tjak s pí Se epoaata Ä o r C . VaouHs ve ^tmti & v hl» aetodu cbnafuj». Irafeslevy literární ke lá l« vsaikají podobně - mní
vťbec řocenc, I« v ""aoukrosdei" ps«ní Slovák ausí koukat
jer. ©a »ob© a do ©oba. lumbal a kolář1 zmnmmátvílí po lét® f«#i l i d í , t© je joito psát o svých láskách. íf náa postupai poutal©» bavil©» trápil© a roahořěovsle, to jasu nai© dějiny. I&Sd^»
Me
udělá d£kladné nijakou stránku dijin pravdivého vědcaí, dá éruh#& krosně ao© a sát tin roe ta. čaato ae mluví o pssai jak© o paaěti, o hiatori©Má penáti. J© psmét kvantitativní» dějiny» jek je v aěkolika id© ©logických ©baaěnioh smámo. Ala je také pa^ží kvalitativní, řekla bych generická, diky které ao přeměňuješ© t vyvíjíme a lidoopftv dvouaoioe o nic© aáná chlupaté, a loved v ©«médii©«, véleiníky, aovalaíky, panovníky, v konsumeaty a nikdy v tvůrčí l i d i . íffikliští«» takových genetických dájin je poetika, vývoj tvora, ktesy si pwatuj© v&eehna přeáchoží atádia, al© »lato táikého ©řasen« - výčtu díldích ia&aaaoí - al a sebou nese informaci v*niď»a skuieaoatí, pokusy dáJU a lip, připadni geniálněji. Je pravd«, ie paaaía po ©obé sartecháváme ©tepy, sie cel# aftus
w
noaart«la#ah* ua^led - mýtus, na které®. stojí evropská neb©
apíi romantická pojetí uaSní jako sneaartelňování ftl©věk© (národa a t j M , ai připadá nokrofilni» Suit autora je pokus smrasit, zvddalt coai, ©e vlastni nikdy neexistoval©, prototo ělevik je aaohom víc nelil **autor*, byt o autorovi existovaly daoitfy knih. fisylo m * í v§li*ysi apieovatelí a báonílqr anoh© obětí tohoto kultu, daly by ae napsat dějin? vrešdání a ubíjení "autord* a a«si vr«hy by nofcyl jen atalia, ale i kult autora. j©ho poeledais stédim
je kalt dapäoha* Logicky, jo-li postát poutě krátkodobá* froto si ayálí, ie stopy, které po ©obé paaaía san©ehásáao,
mají ssysl - velký saysl - tía, 1« ©a»«dují jakási myšlenko vé-ci~ tové-vaíaaeí trasy, steré jsou livé v dotyku a živy» dlsvěksa, které nejsou "povinná* in© nu ti nikoho, aby šel ©tejnou cestou),
pflr i »té e ní iévají spMtvn* «It te ipfáfs * c-suty ftltiáoí mé n í , m$tuMf
mtwmmmé ffcnkie pmmt*
» e i s « » ! 4 « « Jí j e i ü *
wímt ft* t© byl© eftKUmi © ftvoial Slavika, © mmím
jí vad»1«
a
to&a všeho* JOSyš »lcsvíft a to*» it a p a l n t e n t 2N«d ©tti©iicrj.««t» fWainitt »«ssé pfftonnoet, tak ni ta j#i počíná nie o, co Jean at nam
dáme pasnisBÄiiAi
'itré%m
aefeopaoatl ^mymm
p©jmt«&vat
pfdaaš akatateaat J®»« ntfntili i planit, a atndte peniti aim obrátila eteod
Jtyr s i Jas mlím
bylo, A i »«ta áobfo vím®, «a-fendei
«babi tuším*
m
btfP
taat Itřéts anbapanatl pnjMnavat přetni akntedneet» Je ntrd* ta oahopnoeti ebnteinent viétt, neoehote aa a* ni foiívst* Jemrk oéie utvářet falelni avlty, b© ealé v « « í r y * .«laa» ía&nlaé» «I« války aa Jajiab' J i t o » , vadou timtedné* Jasylc a££e tyto svity také ni<* byelln » i oprevé*, i© JMlnf® pouIit«la|« kli Ses» j<® přítonaent - touto a l m S i k dává « y e l minulosti, n£Se pranětit to, aa byla v mmmm
ikaioaaat, neb© v« ntytudné utrpení, sála-
l i na ton» eö i f l é i t#l* I b«ácu€nó*t pfipr«faj«ft t i n , aa i l l á i toi» WmŮ i a i aiao ovlivnit pfintoft ariltyeh ndéleetf, « I i ala vldytky gaínoet pnstneit sa k ni» p # Ä a vlnetnibo renlwdniKtf, «ktivßl nebo paalvni, eéfeneténd
neaedpovddnd, anCorpat aiXa«
nebe INU ntelist rasirtit «té* katar ptivi aa tu jintetu, i# *lwde h i ř % fa připravuje a dovoluje, aby bylo fcé#* 1 aýs ddtabýs s#té» patřil« taká př«avii#0»í f i « všechno, ec «i ilovik syalí, to taká st««®* tjfré ae to atraSllvé @0p»viáf»sti vftti p««aí n jsou aut oři, ktafí Je « ä f f a ©patru JI ví o ae£ m
Jiného, tfká
o® to ale kašdfeo* ifia ayalí. Prol literatur« v aaadM»é npoleinaeti «tratila svou valit Fred ttaaiie ineo láÉ®# npinevatel etfttnt m i t a n e $mkeé otřáal Viktor "Sofi Srui^is eiaafstvia I i ipSaobit «iea paůQhnéh® jak© 2ala mým lálajif Keéala by ea ta třel» v y avftlit tvasielgtai «tlbáníg Mltuwy v t « t ® atneltí a nupocbapení» tobate «teleti ae stramy tvfireif I « i í to větné nmMMmí
no neahdpejíeí npdOLndanet jas ddvan přelit^m ro-
tisky® »11 Sé, kt«-ríbe J# tř«b« aa a« »«jryehlejí abavitt
m/ To
si milí napřed ujasnit* © Jaká ml i litsraAmgr s&u-
vis«. Ketimynikdy nep&daly pod ddeiy knih, to j® spíá si«kt optického a kra tu bosí dli«® & oatatoími filánky spolsčenekáh© vééossi & Jiných »il» .solteníeínove Jnugstroyí '-.ulajL neotřáslo svždoaím uvitu mír» net luge nebo 2*1 « • Üriiti naopak víc. íroti retinu, k t a # pod tímto uoltonioynovým nárasem mop»dlt Je Iruhá císařství dosiedek s karet* Idle byl sa své žaluji odaoosen a utekl do Angliet kde vyd-tesl, dokud nebyl ret sudek proti Dreyfusovi směnio* 0 dále lítosti opoledenaká role literatury v mnoha semieb, noJen v íaakeslovanete» vgWLuvnl hovoří pronásledování, oonsurs, sákttzy. »ejsou tu ale jenes tyto
M
n»gativníw däkasy. ¥ positivním
smyslu dotvrsujs důležitost literatury vitalita neoficiálních
R
»i-
novydávscích* okruM, která s tebou nesou novy spCsob tvorby a Šíření literatury, v němfc se moiná anticipují nová hodnoty - roshcinš je ndes ui noni možná považovat sa né-Jakou š mouse atmest, spíftby se měla jejich «pacifická pavaha proskoummt hlouběji a sJistit, co j-e v wá aobeonltelnáii©* Stálo víc so mluví o "paralelní polie*, o společenství mimo inatitucio .alixcveně a mocí nobo trhem snofcodnoosAé struktury* Jádrem taková poliš Je myilenkovy proud, kt*rý nejlépe scaotóuje taková samosprávná literatura. ? individuálním dobrodružství psaní, na které jsem ss pokusila vystihnout v předebosí otásoo, je pedis máho soudu jeden se sáklsáních prvkß takové paralelní poliš. íagleky se tety nablní otáska, o jaké spoleěnostl mluví®«, kdyi se ptáme na společenskou roli literatury* Je společnost neoficiální, neregistrovaná, podsomní, rosptýloná publika* manuálu* vyráběných a osobně ří sáných knih a sborníků, nebo je společnost Instituce a pevnou strukturou moci a správná kultury.«.? 1 sdo st ros podají atará kategorie a v jujieh námel ui odpovídat mní možné* fa, ce Jo fees dělaná na koleně, so sítra, vlastni už dneska, m&io saěít Šířit díky computerúm, videokasetái» atd. íyrsaidální struktura apoleěnostl i řísení kultury a* bul shrmutila, nebo vyprásdnilaž napadá ml takové pěkná .řirovnání: Jal® děti jase dávaly do mrsveniátě uvařená raky a sa pár dní s nich asyl perfektně oěiátěný présdný krunýř» takhle strácí avojl nápln leccos, nejen literatura* Ha druhé otroaě müsse oanofiřejmě římt,
litor»tura mkutoCně
svoji roli *tratila, pokud tím myslíme privilegované, institucions-
lis ovsa é mb&
aluktlaaatiekd' míst® ve nimieteaati* AI« jak J«
»©Kl» neztratit» Ü y l už anemiatuja « i i ta epoladaeat, ktava jí to místo poskytovali»! ¥ É i y i % eatstni H o o vztahy nsnejvýk pre* blematieké* ttám pocit, te pod povrchem akeu apeloieiisifih t^atá* mi, které zdědily evropskou kulturu, yyroatly 'mmk$t která * j#jfe h vaéjftí padehau maji «ft jea f « i « í mál© sp«l«teébo. dseu kval i t a tivné jiné. tfékteré vitální, j i aé akaukad. Jieetejí mm j#«t&á •atr«»f spoltiaoat & sa druhé tvorci, nemá «Byai mluvit o nepoeliepoaí a .jedad mm
z druhé mtraný* tilítke jo jemni j š í ,
subtilnšj-
i í , iasto proakási jedinec* a tatí» ja aai titko W o t , jestli bui « «ilftijií ta vitální tkán »ehe ta zhoubná. Prognos« mmí léšh«, «.Ikiy je tíCioIitájií chovat
jako barehoa- byli t d m v í , ««111
polykat pravidelné pilulky * plotovat ai obe robu, tekla f#ir~vnáaí je vlastni platná pro vyehozí hledisko visek mých odpoviií. Vidí® svát v tuková podobí a pokládám a« rozhodují©í vytvářet kadaatr» nebe je prosti «aefcdsat íprotoie hodnotí jsou, ehgrfeí ßioö jiného}* V pří é tiefe íSeaeti let®oh as viel ros hodnou, 4nea jane v jekáme! nulovém bodl, »1« reaped stwrych tvsrů, probíhá ut velfti dlouho* ftřkáft » l h á n i kultury v tamto století• Ale já si » e j # «
jistá,
jestli naopak v tomto století Rtfeylo do mtou kultury violent vis ß«i k % jiniy» Suplovali» ffcakai ndkoteaetví, idtologie, národ« nika vitSossi (ta zejména u nás), podílela ae na vytváření apoleSenské utopie iv konstruktivní« i deetruktivmížs smyslu). Soté, o© toto víeakao aij«k|e «pcsobe» » . k l « « l o t zkrachovale äste nepřež i l o , se přísné piámi Praß zkrmehovaln k u l t Ä f Svaedtd at alt ti by ae naopak dale 'pokládat za alatý v#k kult m y , veküine ai třeba pnieaáté l é t « , ieéaaété léta, jimi dominovaly, m « v a i na Pápedě, velké poatavy intelektuála,
filoseÄ,
«piaovateli., k t e K e v l l Ä v a X i qydlaní aelé doby, její avddaagC ijehel přehmaty náa dodnes diaí) i její touhy (revoluéaí O to hnil apíi trapné «pamlsky* aleapaa v .generaci, k alt m
- ánes pedi~
těm. kragen, Alaaird» Ehreagurg, «ie i Sartre ntd* t podobni jako u nás intelektuálové, kteří - byt v dobré vůli - prohlédl podstatu reite.«. ai poté, m
a jeho přeáaosteth leekoha přtsvédiili.
lepřipaáé ml hrozné, I« ae intelektuál nebo filosof ®|lí t připadá mi hr©«né, i# jim tolik lidí alatll« vlastní aápeviiaoat ta klína, aaa& v rámci dllby prices n«jprv dokrovtliié a a radostí, potom a poc.it« »rudy a ntnáviati. ? taatk »«psi» jsem moc ráda»
n/ Še literátars »voji roll « t r a t i l « . foatmění
spisovatel© byla v© spoleinoati privilegovaně jen
velni krátce a ai *«s© není. Literatur» adie být mnohem elastidt í j t í , pronikavájáí díky svým skroanym technický® potřebám 1 ©vohodnijší net oatatai sloíky kultury, to, 8e»u se říká paralelní poliš, nevidí»« jako něco axistují© ího vedle, alao apoleCnost obl tkání kooxiatuji, prolínají ae více gi méně kanfLlatai* et*r*>alftv Reifert, kteiý právi acetyl Ho b e l o w cenu, je dnes v *ealtoolovenoku přece dleno* oná paralelní polte, jeho fen lby vychásejí už doaet let v nádherně vá«anýcb strojepieech, pote® teprv v ořioiálnioh nakiadetelstvíeh. follká uanání mému
bámiífcvi převra-
cí nejednou protiklad oficiálního a "utladenáh©*, celá dichotomie aodíaá být absurdní i pro tola co je potlačeno tam, M e vanikají velká áílaf A ao je koaaa©aijií aeá aoc, která si üb Ani noadáo vydupat, « i
svoje"
vyk*»itf «kususe ae na to váeohno dívat
opravdu nová. Models by ao to Jferaulovat třeba takhlei lada předních tvorců přestala věřit v* specifickou a nenahraditelnou roli literatury, dala svůj talent do aluieb rß.«sfch ideologii, a tím vlastni se prává a především ona podílela m
tCf «pla-
nění a ulehčení jeayka» řo lso sn»á povalovat sa selhání, kterého si ováe® věialo i fitenářstvo, taká© je - nebo vlastně náa všecky, c© presujeme a© slovy - sebere ui tak véín«» či jeětě jinaki fob© slova nově, která stéle sddrasnujol avlál-f po vie®», a© jeae jak© ^eaerae© šatili i - o© trochu bojí«, ©kHp© si v uších. slevo aevě sa aaáob© iivota přece vědy saamenalo přodevěim «tratit parně!, vosby» vyvásat s© a aiaaloati*«. mi
jsoa ai nevümla, ie tolik soäresauji slovo *a©vě"• U-
snávám, Ie je «tojat mál© výsnaaaplné jak© "jinak* a aachoi jí» říct nic jináh© nežli *©dliind ©d převalujícího kontextu* nebo *doratvým, nitím ne před pojatém a aopoéaíněn.ýa poblodea** * * hoshedná mě nenapadlo stavět to své "nově* do nějaká historická lajny, kde ae sávodí o primáty nejen státotvorné, n^bri i dljinotvaraé* #»„ksi jsa© a& tuto láat ideologického guláie posapomělm; me
totil ue&rf *noví a© podívat4* je právě po&ůt&tm
ua.inís lepši
l£4i/
formální íteáy nikoli věcnou m lie©l©iieky a«měřenou) i«flmlei toho, oo visstně usnění dělá, aornáme. ^VidSt věci jako nová% "vidět novýmaá ©iima*' - to jsou věechn© si«« stará klišé, ala köyi se stiíns ten zázrak,
ie ss n#káo opravdu podívá kole® #eb@
jako nikdo před ní®, saěněu se dít ohronná věci. M e v ueění nesuší jít o chronologicky, tedy lineárně měHtolmm novost. Sový pro nás můie byt třeba leňte nebo áao fao. Uriní jo svojí podstatou antiideolo^ioká} ideologie »utujs pohled na svit, kóduj© ho podle nijakých principů ísos&lotike nluví aámraě * výstitml o ideologii j&ko ©
sémantické mfíftl)
- ussění naopak uvolňuje veákorě kodifikuvsná výsnssy, nevrací spět pĎvodníeu chaosu ideologicky itedy i historicky, morálně, slulebně & jinak) nosoflněrcvsná •taRtofeostl* K velkému ©asyl» éoeháaí vfcycky, kdy* sa ue ění Eačne podřítovat n»jaké idsologii: retígnuje tis na vlastní podstatu. A visi nejsou nojjednoduěftí, protola 1 odpor proti ji»té ideologii je ideologií, stejní jak© odpor vůči aoci
být také nocí» Uafní, s tedy i literatura,
jsou slo soci m ideologii nebospedná tím, Ca sejména tin) ie stojí jinde, v jínfe plánu, Is vidí svit bei ideologická šablony, která nesestává jsnoa- se « « m í č
mýbrá 1 s přijatých
w
Spravd* ssnohs© subtilnějšího řásu a nesrovnatelně áiráího uplatnění. "Hov! se podívat* nosnamená potom liány mechanická posun, nocmosuje se to na rosposnánl větSího kvsatm infosmací, not kolik jich protéká ideologiekou a řítí. Kovy pohled j© notný j«nom tam, kde žijí hluboká hodnoty, nesnámě nebo napomenuté; umění (sojmána moderní usění) »de na sebe vaalé dědictví prvotního křestanství, Kristova «msjí oči a nevidí, »«jí aii a meslyěí*. fakte vlastni tím "nově ss podívat* je mírné ®ysl«t nice tak st.-.ráfeo jako tahle metafora. Pokud jde beipisatřoÉně o a tré tu kreditu literstuiy, její autority i praštit©, musíme se asi ptát, jak mile brát vážně toho, kdo pracuje se slovy, společnost, která nebere vášně sni sebe sanat která prošitá svá vědomí a svědomí mimo skuteěnost, mimo konkrétní souvislosti, mimo fakta, áo systému snakft, prsvidol, ideologií, tabu a Žtalfcgpfhm nesánou o to, co tüfto syatěm přoom- * hujef Společnost, která ignoruje a saks^vá to, co dělá a to tak dspěěně a tvrdošíjné Ca iíleně), mi se ocitla a» okraji kst#,strof y , kterou eenné sa spoluúčasti kuliého jednoho chystá a přibliimjet
im/
1 % ' i m f-efn«
w
pl«atst věřit ve oposifleMsu » I i
lltemtiogr",
vypndé to r>® první potiled jstke coai fcenudla héindhos v co v&echBO ui a® přestal© věřitI á m m m m M j m á n m narůstá. Jenie epeolřioká rol« literatury
&
aniní oeuvisi ánot a vlastní podat®ton
H o v i l a . Ho druhé «treat ono "nevěflt* 9 "přestat v#řit B jo jedni« m nejtypitttJBtch příanokA ideologie kÉM poliledu v tou diriím a shonhnéjěl* onyalu slova«
HftSe ae nap&KLad "nevěřit", že prdnjr-
alovS *n«dištiní smifií život. "»ověřit* s a z e n á "aeohtit věřit*? jo to jsden o případě neoohopnoetl i£t v přítomno at i ; v ©kanilka9 kdy obre-io ní m ě l k á , oe
"nevěří* t po to® oo sadně "věřit* 1 , io ui
je posdě, *v#ří ae" v kataatroíu* ťří tonnoo t, odpovědnost, jekání jaou títoo apdooben vyloučeny ae Jary« A tato hra je vyatavěna no j&aykovfe podvedu« Jpiao vrtal oe n« této komedii ndie .podílet otejni jeka většina ontntaínli* profese ho nechrání, jakc neehrdní lékaře, fyaika nah© Malaga« Pwnfthla skuleno st posledních dvaooti, třiceti let upřesnit roli doakého ndrodo v Svroplt knaiíe&e oe v&heo takovou roli najít? fanáhá tonu enSni, ten poolodní lide*^ výkon«. ktexgf joětě probanaí k i Ivo tu eehopnoe t vnímání (von «ieaJ^lser), která ao j i ž o eel a vytratilo oo vdech nannyefe teorií o noreovo* aýeh praxí? Myalif, Se ae Mueíne »fti.it vidět i *do věci jinak« tío&ajíad mě tel historická perepektlva, která na tuto otáoku vyžaduje odpovdš bul ono, noho ne* M y l řeknu ne, ouolm 2 tuho vyvodit ddaledky i 00ohni t a edit 'tedy paéát italsky něho fr«ne©u*eky noho neví»jak, dělet něoo jindha« Wtyi řeknu »no, st«jal to nehude pre nikoho ani pro ono snanennt, to je věechao v pořádku* Ketrouřis si -siuvit o roli deekéhc násadu v ivrepi jako historik, ale vychází* taky * toho, I® km seje ©a ohni pani i- sahá, hýli j m e vidy oky hen® dole» epánl kleto rl«k$nl aouiy, které isftiy dát MQfnl naÄenu llvotu« invntnji t© nn orfcdnoat* kakonee ae ty eoudy ukásoly řaleáné, ohybnd, podvodné* ä1« podvod noho aeheklan je ui v to®, derpnt « kistoriaiedkn neudn "«něintee* pan evdj ftivet* . 100tup by n i l h#t opmňný, totiž od ovohoúoého individua ke apolednoetl a 1 hiatorlt* fo poehopitolně nea&ie nikdo ««řídit oboro, nikdo k tonu nořifišo dát povol ntd* kle je nnoho l i d i , víc
%m/ mí
kSy jindy v éijáaáeh, kteří videsti nebo epeatánné jefesjí
na aakX»4# individuálních, subjektivné vnitřně pravdivých *ritérii. I kdyl ®# add, 1« ji® "historie nedává pravda" - jaaa prdvi ©ni skutednýai hiatoriakyai subjekty, pöeebi v dějinách a představuji právě tu vitální tkán, o které byla řad. Sélítka en i «de aajaeu pfílid vafjií, nejsou tetaiaá m stétnísii kraal* eeai a jinými obvykly®i geopelitiekýri nebo aárodaé historickýs l veliéineai« ftóyl nárcdaí dějiny se stejní j*ko kaftdd jiná v#c dají vykládat nejrdsnéjáíai spdaohy, v oberu českých dijin by a a to dal© dalaSlt ekavláátd n á s e m i . l»éaí nejen pnebousí k životu schopnost vnímání Cneaí v tea ala jediné sni poslední}* aaihí je také v aaaé al své pedatati vykočovéaía * dějin. , řircvnáae-li poetiku a ddjináa, pak musí» při pesai tyto dějiny ovládat, "mít je v «rvi*, sndt jejish pravidla a chod, al® adrovea s »ich třebs i radikdlnd vybalit, popřít je, překroáit aeray, které diktují a ta. Kdo píée «uaí být v M i sváeu dílu první a jedinou uaaávsaou autoritou* když je kniha hotové, al soudí jiní, «uter aáa třeba pronění avdj náhled aa ni« Ale kdyš píle, auaí byt svrchovaný» f toa je aaéní parsbolou tivota*
A co nato
n&mění
existence T «le aaéa národní .podstata a
aada kulturní hodnota tak velká a přesv#<Sdlv$á, I « poskytuje deatateénoa podporu? lne sa odnárodait vítésstvía ptydafa nad SeitiaouŤ
ftydepe ja abdikace na všechno, co mi v to®to roshavoxa jakož i v livoté letí ne srdci,
a o , 1st ae odnárodait vítésstvía
ptydeps* l*e se odlišit vítéaatvía ptydepe. 1 jiným a pasáky.
Si® - fcean (kvétea - listopad
i m )
