20. 9. 2011 I Čuch a buch Taky cítíte ten puch, když otevřete sáček s "výborným hotovým jídlem jako od maminky"? "Pokrm neobsahuje konzervanty!" hlásá sáček. To by mě teda zajímalo, co obsahuje, když tak dlouho vydrží. To snad něčím ozáří nebo co? Otočím sáček a čtu "sušené to, sušené ono, sušené sušené.. " Buďte v klidu, všechny výživné látky jsme vysušili. Jsem z toho celá vysušená. Jednou za čas se člověk nechá zlákat reklamou. Před dvěma roky, když se nám narodila dcera, a já se tak trochu odbývala s jídlem, jsem si koupila pár polévek v sáčku. Manžel mi je vyhodil a začal pravidelně o víkendech vařit. Glutamáty, stejně tak jako vegeta, dochucovadla, kostky, vše podivně sušené konzistence letělo následně taktéž. Nepoužíváme tyto věci, krom toho, že jsme přesvědčeni, že to zdraví nesvědčí, nám konzervované věci jednoduše smrdí. Dřív jsem to nějak nevnímala, přes pachy v lednici u nás byl manžel. Jednou přišla kamarádka na kafčo, uvařily jsme si latečko, pochutnaly si, popovídaly, poté přišel manžel z práce, čuchl si k mléku a říká "Vy jste si z toho dělaly kafe? Vždyť je to zkažené!" Jak říkám, od kontroly čerstvosti a kvality potravin jsme měli vždy manžela. Ovšem od té doby, co jsme začli dělat spoustu domácích věcí, od chleba po domácí knedlík, můj jazyk a nos začal rozpoznávat kvalitu jídla. Ta "hotová", kterou nám nabízejí obchodní řetězce je opravdu mizerná. Nemluvě o tom, že k nám "výchoďanům" chodí zboží podřadnější kvality, než na západ. Včera jsem byla nakupovat a zrak mi skočil na sáček s nějakými křupkami, kterými se obalí kuře, a to celé se poté zapeče. Jelikož nám právě rekonstruují kuchyň, jsem donucena vařit o patro níž u babičky, a to mi vaření všemožně komplikuje (o tom možná někdy příště), rozhodla jsem se, že si trochu usnadním život a sáček si koupila. Něco mi našeptávalo nedělej to. Otevřela jsem sáček a PRÁSK - puch. Puch, který mi předem znechutil celý pokrm, i kdyby byl bůhvíjaký (stejně nebude). Já nevím - cítíte to taky? Nebo mám nějaký divný nos? Už slyším manžela u oběda. Převalí pár soust v ústech a zeptá se "Co to je?". A já kličkuji "No to je takový sýrový obal". A pak jdu s pravdou ven "Ten sáček z reklamy". manžel nehne ani brvou. Ví, že toho mám hodně, neofrňuje se, však mu taky podobná jídla neservíruji denně.
Člověk aby měl dneska tři práce, aby vůbec mohl nakupovat slušné kvalitní zboží. Na druhou stranu, koukáme tak jednou na reklamu obchodního řetězce, a dozvíme se že mají "super velkou sekanou za čtyřicet korun!!!" "Co tam dávají, když to stojí tak málo?" ptám se naší babičky. "No kosti, kůže..co jinýho". Vyvstane mi logická otázka "Tak proč si lidi nekoupí jen kousek masa, ale kvalitního, nebo si ho nekoupím ne? Mi stačí cuketa." Babička pokrčí rameny. Kvantita nad kvalitu - toť heslo dne. Kdybych upekla to kuře jen tak se solí, tak by mu to neublížilo. No, příště až půjdu obchodem, do regálu už nešáhnu. Aspoň další dva roky.
7. 10. 2011 I Co jíst a co ne? Řeště to, ale nezblázněte se z toho Šmarjá pano, co já mám tomu dítěti teda dávat k jídlu? Mlíko by nemělo, jelikož mléko kravské je určené telátkům a tímpádem mu brzdí vývoj - bude z něj pak tele. Anebo mělo? Pro přísun vápníku a Dčka? A mám mu dávat krabicové nebo čerstvé? A mám ho převařit, nebo je to plašení kolem chorob z čerstvého mléka hysterie? Mám mu dávat bílé pečivo, protože by děti do pěti let neměly moc cereálií, ale co když se mi zdá, že ho to zacpává, můžu mu dávat tedy cereální výrobky? A co když se mu chudáčkovi nějak zásadně podepíšu na zdraví? A může cukry? A mám ho nutit do pitného režimu? A a a a a... Milí přátelé, to by Vás z toho trefil šlak.. Jakožto milující rodič se snažím svému dítěti dát vždy to nejlepší. Ochránit ho od chorob, dobít mu správně baterky (ale moc to nepřehánět, už tak nechápu, kde se v něm pořád ta energie bere), nezatěžovat jeho tělíčko škodlivými potravinami. Stejně jako většina starostlivých rodičů si kladu otázku Co mám svému dítěti dát jíst? Všeho s mírou Ve svých skoro třiceti letech už jsem si našla vlastní stravovací cestu. Jím v podstatě všechno a s mírou. Něco mi chutná míň - třeba držková - ale sním ji. Když sbírám na zahradě do kýble slimáky, nedokážu si představit, že bych si je ugrilovala k obědu, ale - kdyby mi je připravili ve francouzské restauraci, asi bych neodmítla. Nepropadám trendům doby, kdy poradci na výživu radí jít z extrému do extrému. Vědci vykoumali, že se tohle má jíst, a za rok přijdou s tím, že zase ne - no co by potom zkoumali, čas od času nějaké to nové tvrzení přeci musí přinést. Většina z nás se na tomto tvrzení asi shodne. Vše a s Mírou. Teda mírou. Pro děti jen to nej
Když nám po bytě začnou poletovat děti, přeci jen své stravovací návyky opět přehodnocujeme. Záleží nám na jejich zdraví ještě o krapet víc, než na našem vlastním.
Nad
sebou
člověk
víceméně
mávne
rukou.
Mládí už
zpátky nevrátí, ani zásadní chyby, kterých se sám na sobě dopustil, a v důsledku kterých si přivodil pár zdravotních obtíží. Co ale můžeme udělat, pokusit se nastavit svému dítěti správný stravovací režim již od útlého dětství a tím mu zdravý vývoj podpořit. Začneme číst příručky, diskuze na internetu, vstřebávat informace. A když nad tím přemýšlíme moc, najednou nám přijde, že už trochu blázníme. Pak to chce trochu ubrat plyn a nechat mluvit náš zdravý selský rozum. Tajemství elixíru života Moje babička má úctyhodných 91 let. Můj děda má 92 let. Pozor! Nejsou to žádné sušinky s berličkami. Oba jsou stále velmi čupr. To se mám co! To mám vyhlídky! Ale jak to kruciš udělali? Jaký je jejich recept na dlouhověkost? Životní optimismus? Pokora a klid? Možná taky. Teď mě ale zajímá spíš pohled na jejich jídelníček, kterým se tolik let denodenně řídili. Takže babi diktuj! Snídaně Černý čaj s cukrem (bílý cukr kostka - žádné třtinové zázraky) + citron SUCHÝ!!!!! plátek chleba či rohlík (z obyčejné pšeničné mouky) Oběd Polévka (zeleninová, vývar, luštěninová - na střídačku) Sem tam nějaké to maso, sem tam knedlíky, tak nějak od každého trochu - a střídmě Svačina Ovoce Večeře
Buchta, párky, chleba s něčím atd a JEDNO PIVO NA PŮL KAŽDÝ DEN (jupí, zdravotní účinek střídmého pití alkoholu potvrzen! :-) ) Zpátky na zem Díky babi. Akorát - kde jsou ty superpotraviny, kde máš ta probiotika a ty celozrnné cereálie a máslo se sníženým obsahem cholesterolu a tuku a vůbec jako, hlídáš si, jestli je to bio? Nakonec jsem opět tam, kde jsem byla na začátku. Trochu mě to uklidnilo. Moderní doba si žádá moderní životní styl. Více informací, které se k Vám dostávají rychleji. Moderní dobu respektuji, ovšem nehodlám se z ní zbláznit. Sedím u babičky v kuchyni, kde odbíjejí pomalu pendlovky a kde si moje dítě cucá ftalátové padesát let staré kačenky, které jsem si kdysi cucala já, a ve mně se rozprostírá klid. Jo a manželovi vysvětlím, že ta deci vína každý večer, je prostě nutná!
14. 11. 2011 I Instantní život Kuuuupte si naše rohlíčky! Dnes jsou obzvláště vypečené!!! Sice jsme do nich dali staré zbytky pečiva a taky jsme je nedopekli, aby déle vydržely, ale co? Je toho HODNĚ A ZA MÁLO!! Onehdá jsem si koupila žitný chleba v místním supermarketu a málem jsem se pozvracela. Těsto bylo v podstatě ještě syrové. Nevím, jestli bych si toho všimla, kdybych neměla zkušenosti s pečením vlastního pečiva. Říkala jsem si, že to byla možná náhoda. O pár dnů později jsem si všimla, že dceřin donut
je
také
jakýsi
těstovitý.
Laickým
selským
rozumem
jsem
si
sesumírovala, že to asi nebude uplně nej pro moje zdraví. Podobné postižení mě obtěžuje při nomálním životě téměř na každém kroku. Koupená paštika v krásném obalu vyrobená ze zbytků a možná nějaké přimleté myši, sekaná obsahující 20 % masa, mléko, které krávu nikdy nevidělo, a podobně. Možná mě někteří lidí mohou považovat za blázna, když peču doma chleba, koláče a snažím se u vaření přemýšlet, co do jídla dávám. Pozitivní zprávou však je, že o tom, co jedí, přemýšlí lidé čím dál víc. Navštěvují farmářské trhy, zajímají se o regionální a sezónní potraviny, navracejí se k tradicím a tím si do svého těla vrací život. Nedávno mě docela zaskočila jedna reklama. Lidé tam hrají pomocí počítače hry se sportovní tematikou vlastním tělem. Napadá mě - proč sakra nezvednou zadnice a nejdou na normální hřiště? Nemyslím si, že bych byla člověk, co se brání pokroku, ale to opravdu skončíme tak, že se zavřeme do té naší bytové buňky a budeme si nechávat posílat jídlo a oblečení, budeme pracovat z domu, žít z domu, a když umřeme, zůstane po nás jen ikonka na facebooku? Mohla bych si koupit na dceru čepici, nemusela bych ji háčkovat, ale co bych dělala potom po večerech? Koukala do facebooku na imaginární "přátele"? Sledovala podle statustů, kdy přesně si kdo prdnul? Mohla bych koupit dcerce do pokoje nálepku oblíbené postavičky, ale to bych se připravila o její radost z toho, když postavičku maluji, ona postupně roste
a dcera přibíhá do pokoje a nadšeně hlásí, co všechno už krtek má - ruceee, nohyyyy.. Nemluvě o tom, jaký úžasný je malování relax. Někdy mám pocit, že už snad ani nemůžu jít do místního supermarketu, kde na mě bude místo prodavačky mluvit automatizovaná obsluha. Víc a víc tíhnu k normálním lidem, majitelům krámků s masem, kde mi pan řezník sem tam zajde pro nějaký ten pěkný kousek dozadu, všechno maso mi skoro vlepí pod nos, abych si ho mohla prohlédnout a očichat, ubezpečí mě že je růžové a měkké a doporučí mi co si vzít na guláš. Děsím se okamžiku, kdy nastoupím do práce a nezbyde mi, než chodit v obědové pauze na hotovky. Neříkám, že si v našem městě nevyberu dobrý podnik s chutným jídlem, ale NIKDY nebude, jako domácí. Nerozumím lidem, co pouze konzumují instatní život a vyhýbají se tomu normálnímu. Oni asi zase nerozumí mně. Nemohla bych žít někde v lese, bez vymožeností moderní techniky. I když to působí jako idyla, asi by mě to po měsíci omrzelo a přece jen by mi ten internet chyběl. Ovšem to neznamená, že nemůžeme žít v souladu s přírodou a tradicemi i v dnešní instatní době.
12. 10. 2012 I Víte co jíte? Stojím v obchodě mezi regály, v obou rukou potěžkávám stejný produkt různých značek a zoufale pročítám etikety. Ráda bych si koupila něco, co je čerstvé, není to napěchované Ečkami, obarvené broučky či konzervováno naftou. Moje malá dcerka nezapomene, tak jako v každém jiném regálu, zaměřit svůj pohled tu sušenku, tu pitíčko, anebo známý jogurt a volá "Mamííí, můžu si vzít "Jupíka"?". U rozjímání nad sýry jen odpovídám "Ne, doma ti udělám čaj." Dcera je vyloženě zklamaná. Rozumějte, svému dítěti bych ráda dopřála všeho. Neodmítám mu koupit v případě hladu jídlo a pití. Naopak jsem dobrovolně přistoupila na to, že si z obchodu vždy alespoň jednu věc odnese. Zároveň ale nehodlám dělat loutku v potravinářském průmyslu, kdy nám reklamy vnucují názor, že všechno dostupné na trhu nutně potřebujeme. Přitom někdy jen stačí začít se zajímat o to, co člověk vlastně jí a polovinu věcí by si nekoupil. Můj táta například ráno s oblibou snídá "lidové vejce". Tak koukneme na složení. Sterilizovaná zelenina, vařené vejce (kdoví kdy, možná před pár dny), výrobní salám - drůbeží separát (fuj), nějaká majoneza (možná se salmonelou) a asi 15 Eček.. No dobrou chuť. Spoustu produktů si kupujeme navzdory jejich kvalitě pouze z jisté "nostalgie". Přitom stačí tak málo, vystoupit ze zaběhnutých rituálů. Studovat to, co jíme. Já už jsem občas tak paranoidní, že když v obchodě přemýšlím, co si koupit na svačinu, bez toho abych jedla chemický koktejl, si raději koupím jen jablko, protože to nemohli nacpat nějakými Ečky a konzervanty.. (snad).. Co bychom měli mít na srdci obzvlášť, jsou naše děti, které dnes neumí rozeznat základní chutě a znají jen jednu - sladkou. Nerada kupuji "Kostíky", které
jsou
smutnou
přeslazenou
náhradou
dobrých
bílých
jogurtů.
Nedochucuji jídla "kostkami", které pokrmy degradují do jedné univerzální chuti. Nechci si vychovat z dítěte malého chuťového ignoranta, který odmítá čerstvý jahodový koktejl a raději chce plastovou krabičku s brčkem, jahodový nápoj bez jahod.
Tak na Vás trochu apeluji alespoň touto cestou. Nepodporujte nákupem nekvalitních potravin jejich dovoz k nám a jejich prodej. Zkuste být u výběru potravin ale i dalších produktů opatrní, a kupujte jen to, co opravdu chcete. Zdraví, které tím ovlivňujete, ale i peníze, které za to utratíte, jsou přece Vaše..
20. 12. 2012 I Všechno dobrý, domácí nejlepší Potíž s tím, když začnete kupované věci nahrazovat domácími je, že už nikdy Vám ty z obchodu nebudou tak chutnat jako ty Vaše.. Neříkám, že si je nekoupíte, nežijeme ve Stepfordu, aby jsme po vzoru hospodyněk z tohoto města
měly my
ženušky
domácí
navařený
oběd,
napečenou
buchtu,
podojenou krávu a vyžehlenou sukni. Díky produktům současného průmyslu máme rozhodně značně jednodušší život. Ale jak říkám, když ochutnáte svůj croissant, chléb, nebo kynutý knedlík, nad nutně občas kupovanými z obchodu uděláte vždy už jen opovržlivé „Pfff….“ Nic se totiž nevyrovná tomu, když 1. Víte co jíte, to znamená, jaké suroviny jste do domácího pečiva čo jiného produktu dali. 2. Vstřebáváte jídlo všemi smysly už před samotným ochutnáním (hňácání těsta, čichání vůně linoucí se z trouby, poslech křupnutí kůrky chleba a pohled na samotný výsledek). 3. Onen pokrm jíte. Je úžasný, je s koupeným nesrovnatalený, je VÁŠ!
15. 4. 2014 I Detox aneb 20 dnů bez masa Víte co je skvělé na tom, když vyběhnete ze zažitých rituálů? Ten návrat ke svým starým dobrým zlozvykům.. Ale vážně. Člověk je tvor, který velice nerad mění své zvyky. Špatně se to dělá ve třiceti, hůř ve čtyřiceti, a v šedesáti to většina lidí už raději ani nezkouší. Přitom když se pokusíte udělat něco pro sebe - cokoliv, vždycky tím získá jen jeden člověk - a to právě a jen vy. V průběhu minulých dnů jsem hledala vhodný způsob jarní očisty. Vybrala jsem si asi ten zdánlivě nejjednodušší, bez nutnosti polykat množství potravinových doplňků, a to vyřadit ze svého jídelníčku maso. To byl základní a stěžejní bod z celého spektra úkonů, které má očista zahrnuje. Po dvaceti dnech bez masa můžu dnes bilancovat.. takže kdy masopůst ANO a kdy NE ? NE
Pokud jste málo asertivní a špatně přijímáte kritiku svého okolí, která bezpodmínečně přijde, když se z vás stane vegetarián. Pokud chcete zhubnout - Nejezení masa je naprostý opak redukční diety, kdy vyřazujete sladké a přijímáte mnoho bílkovin. Naopak se vám může stát, že budete z pohodlnosti šahat po potravinách obsahující hodně cukru a nakonec přiberete. Pokud jste zvyklí jíst každý den maso - pak spíše jeho obsah na vašem jídelníčku zredukujte a až poté se vydávejte na radikálnější cestu. ANO
Pokud jste unavení a bez energie - díky tomu, že necháte své trávení odpočívat zbyde mnohem více energie pro vás. Pokud chcete poznat nové druhy potravin a dozvědět se více o jídle, které jíte, rozšířit si obzory.
Pokud chcete společně s fyzickým detoxem udělat ve svém životě i očistu duševní - období půstu je pro tento účel nejlepší. Pokud si rádi kladete mety a dáváte si výzvy. Pokud chcete udělat něco pro svá střeva, imunitu a své zdraví. ------------------------ZÁVĚREM
Když se ohlédnu zpět a bilancuji, jsem ráda, že jsem do toho šla. Už jen pro tu zkušenost, a věřím, že i mé tělo si v půstu libovalo. A co si odnáším do budoucna? Dále zůstanu u svého občasného jezení masa, asi 2-3x do týdne - s tím, že se budu snažit zařadit více ryb. Dál budu myslet na to, že by se můj jídelníček měl skládat převážně z ovoce, zeleniny (a luštěnin). A pokud by vás náhodou zajímalo, proč ze mě vegetarián nikdy nebude, tak vás nechám chvíli koukat na tuhle fláku a pak vám odpovím..
Protože jestli miluju něco víc než svého muže, tak je to BÁJEČNÝ KRVAVÝ STEAK, který umí udělat takhle dobře jenom on!
29. 4. 2014 I Jedlá divočina Nedávno se ke mně dostalo jedno moc pěkné video o jedlé divočině. Pavla Dudková v rámci bakalářské práce na UP v Olomouci zpracovala téma jedlých divokých bylin. Chtěla bych odkaz šířit, protože mi tento přístup ke stravování připadá skvělý a přibližuje nás zase víc k tomu, co je pro nás dobré, přirozené a přínosné. Pavla posouvá stravování dál, než jsme se v posledních letech naučili (jíme sezónní a regionální potraviny) a jí zkrátka to, co roste v její bezprostřední blízkosti, na zahrádce nebo v lese za domem. Sbírá rostliny, které mnozí z nás (nebo spíš většina) přechází bez povšimnutí a přitom můžou mít velký vliv na naše zdraví. Po shlédnutí videa jsem tedy nelenila a vyběhla jsem taky na zahrádku. A natrefila jsem na jitrocel, který se mi zrovna hodí do krámu, jelikož dcerka docela často nosí ze školky rýmu a hlavně kašel. Jitrocelový sirup jsem dostala už v loňském roce od manželové maminky, která se sezónně věnuje přípravě pampeliškových a bezových medů. Příprava domácího sirupu mi přijde skvělá a mám za to, že sirup připravený šetrně a s láskou doma má určitě mnohem větší sílu pro uzdravení dítěte, než drahé chemické koktejly, které si donesete z lékárny, prošly rukama bůhvíkoho a je v nich bůhvíco. Takže jsem se rozhodla připravit ho letos taky, z mladých jitrocelových lístků, co nám rostou právě teď na zahrádce a s pomocí mého malého pacienta, dcerky Barborky, které určitě pomůžou k uzdravení od vleklých kašlů. Po podrobnějším zkoumání zahrádky jsem zjistila, že na ní roste opravdu to, co zrovna potřebujeme, ať už je to zmíněný jitrocel, mateřídouška, vlaštovičník a jiné byliny. Vcelku zajímavý jev. Osobně si bylinkovou škálu ještě trošku rozšiřuji, moc rádi s čerstvými bylinkami vaříme a na zimu si z přebytků suším koření a čaje. Je pravda, že v období chřipek mnohdy sáhnu i po paralenu (ačkoliv to volím jako poslední možnost, když už mi je opravdu nejhůř), ale bylinky jako takové mám vždy po ruce, ať už v podobě pastilek, nebo těch svých ze zahrádky. A musím přiznat, že od jisté doby, čas od času já a moje dcerka okusujeme i ty sedmikrásky na zahradě..
Závěrem I Věnováno mým svatým prarodičům
Jakkoliv to zní jako klišé – babičky vařily s láskou, a proto nám to tak chutnalo. Tak až se jednou nebudete moci zorientovat v tom co jíst a co ne, tak se na to zkrátka vykašlete a jednoduše VAŘTE S LÁSKOU A RADOSTÍ a nemůžete nic pokazit.
