.
ŠTI LFRÍD
Toto dobrodružnévyprávělt,jež bylo rovněždlouho oblíbeno jako lidové čtení,ie sestaveno poměrně samo-statněpodle vzoru několika pověstíněmeckých. Jasně ie takévidět, jak cízi látka byla do Cech lokalisována a věcně počeštěna. Vidíme z něho, žestředověké obecensťvonepovažovaloza vadu častější opakování téhožmotivu, na př. utkání Šdlfrídovo s dvanácti protivníky je po každélíčenosteině obšírně,častoi týmiž větami. Zajímavá ie tu takéaplikace symboliky barev. Pozornosti zasluhují i rýmy' jež zavdaly příčinu k domněnce, že povídka je prozaickým přepisem staršíbásně; lze však myslit také na rýmovanou prózu.
V českéjzemi jeden pán a knieže bieše,ten sobě jméno Šalrria jmějieše. A biešemysli vysoké,nebo čtese o něm, žecožjest umyslil, to i srdcem dokazoval. Ten jmějiešepaní překrásnú' dceru krále lamperdského'a jejie jméno Theodora bieše.S nížtojmějiešesyna, jemužtokázal řiekati Bruncvík. A kdyŽ Štnrriaiednu chvíli ie se raditi s svúženúřka: ,,Panímilá, věz, ženaši staršídávali nám tu radu, abychom kdežmohúc dobývali svémujazyku cti a jména dobrého.A jáťjsem to umyslil' žemienímjeti a zasenepřijedu, bych jměl zato hrďo dáti' leč svéjzemi a sobě většie cti dobudu. Neb ten kotel, kterýž na svémščítě nesu,velmi mi jest nemíl.Protož jsemsobě umyslil neboťorla přinesu na svém neboťi kotel ztratím..( 1 0 ščítě, I stalo se, že poručiv zemi a sbožiesvým věrným i jede u mále, a tak svým přikáza, aby jeho nikdiežknieŽetemnenazývali.A tak jel jest po rozličnýchzemiech na královské a na kniežecie dvory; nikdiež se jemu žádný nemohl wovnati udatenstvím, sedáním,kláním i s ostrým honěním.A zvěděv to do sebe, i jede do cizích 1 5 zemí daleko. I přijede k králi nápulskému,jemužto řiekáchu Astronomus, i při. kázal se k jeho dvoru. A král ochotně a míle kázaljej připsati k svémudvoru. Tehdy Štlrria je se králi s pilností velikústúžiti.Vida to král, milovášejeho velmi a v naj. pílnějšísvúradu bráše. V jednu pak chvíli král mezopotamský aneboli engličský,jménemFilozofus, svadi se s králem Astronomem, i počejemu zemi hubiti a páliti i lidí jímati.Vida to Štilfríd,počes králem mluviti řka: ,,Žádnykrá|:',vida velikébezprávie svych chudých lidí, i nechcešse brániti. A protož neslušeloby žádnémudobrémuu tebe byti... jsem jemu Uslyšav to král vece: ,,Ry[ieři milý' s svým rodem královským a ščítem roveň, ale bohatswím nemohu iemu roveň býti. A protož musím snad jemu svéj země něco postúpiti..(Vece Štilfríd:,,Králi, já tobě to pravím: Lépe by bylo tobě i s námi umřieti nežli hubeně a nesměle žívu býti. A chceš-li mne poslúchati, chciť radu dáti, že mi budeš děkovati... Král vece: ,,Tvéj rady chci poslúchati, 554
než bojím se s nímbc pod svú rukú jmáš, a I stalo se tak. I 30 kÍál Šdlftí přivolav I šieho, nebo iiŽ sám v Štirrid: ,,Poněvadžst slova: Ty, králi englic 35 práví miením brániti z svého voiska dva ti na sedlo tisíc hřiven: A když to učiníš,vyt nějšíjmáš,a iáéchci jt 40 wými bíti, po jednot tehdy ty koně aÍenzá A pakli pán buoh a m Uslyšev to král,poče l lil, neboéjest to nesn 45 jmieti mohu." Vece chci, vezma na poÍ A protoŽ, milý králi' spomoci proti tomu r I poslechl ieho 50 engličský,počese tor jemu rada jeho: ''Iš poddánie chtěl zawc tebe tak rovné,jako ti A protoŽ vybera sobi 55 ten list ukažiž...I od A tak rok sobě polož aby mezi nimi zápis r A když se sjelok obojí koně s sbožím óo lidé nepřekríželi.A l ský po svémvoiščev a řka: ,,Symforiane protiv Šdlfridovi ot kuoň vskoči i přiběž 65 potkati. I vida Štilfríd kaŽdémpraporec jin kuoň přivésti a vsec dnešní den pomocet
lidovéčtení, je se11o"tite1oj{
Jasnějetateúa!i, *:iT::|ý.h. Eua. vlolme z něho, že středověké
:lo1yo,.ut' na př. utkáníŠ;ii týmižvětami. l|..oo'1.1ě'.často
nežbojím se s nímbojovati... Štirria vece: ,,Kaž svolati pánya rytieřswo, cožjich pod svúrukú jmáš' a vytáhni proti němu na pole... I stalo se tak. A kdyŽ vytažechuna pole, tu se voiska obapolně uzřechu. I přivolav kÍál Štilfrídaa vece jemu: ,,Nuže, Štilfríde,radiž rr:ám,cožjest najlepšieho,nebo již sám vidíš,že král engličskýjmá třikrát viece lidu nežli my... Vece Štinia: ,,Poněvadžse nebhcešs ním bíti, chciéjinú radu dáti. Kaž tisty psáti v tato slova:Ty, králi englický, Filozofe, kazíšmélidi bezprávně.YěztŽ'žeťse wémubezpráví miením brániti bohdá. A isi-li dobrý' povoliž mi rovného a já tobě. Vybeř jmáš, oseďaných, a zavěžkaždému z svéhovojska dva tisíce koní, což naičiščích na sedlo tisíc hřiven zLata,ajá chci tolikéžz svéhovojska vybrati s tolikéžzlatem. A když to učiníš,vybeř opět rytieřuov dvaruíctenebo knieŽat, kteréžty nalstatečnějšíjmáš' a jáéchci jednoho z svéhovojska vybrati a tomu se káži s těmi dvanactmi tv}imi bíti' po jednom vybieraje. A iestli tqých dvanácte mého jednoho přetepú, tehdy ty koně a ten základ pobeř, a jáése chci se všímkrálovswím poddati v službu. A pakli pán buoh a milý svad Václav mémupomuož,aby mi Sev téžprávo poddal... Uslyševto král, počese rozpakovati řka: ,,Milý Štilfríde,v velikúbych sevěc podvolil, neboéjest to nesnadrrávěc, aby jeden dvaruíctepobil, anižjá jeho v svéivojšče jmieti mohu... Vece Štilfríd:,,Jáéjsem ten, králi, jenž těch dvanácte podstupiti chci, vezma na pomoc pána boha všemohúcieho a milého svatého Václava. A protož,milý králi, vezma srce mužské'měj plnú náději v pána boha' žeťráčí spomoci proti tomu vefikému bezptávi.,, I poslechl jeho král v tom a poslal listy králi engličskému.Uslyšev to král engličskýpočese tomu ďviti a smieti.I pošlepo svúradu a list iim ukáže.I vece jemu rada jeho: ,,Králi Filozofe, neslušeloby tobě žívu b1ýti'kdyby toto rovné poddánie chtěl zawci. Nebo kdyby jel od qýchodu slunce až na západ, nepotká tebe tak rovné,jako tě nynie potkává. Však vieš,žejmášlidí dosti statečnýchu sebe. A protožvybera sobě dvanácte,nechťse před se koná, osvědčekrálóm a kniežatóm I odepsal engličslqýnápulskému, že ,,Což žádáš'to jmieti budeš... ten list 1fkáž1ž.,, A tak rok sobě položichuza dvě neděle.A v tom časuobešlekrále a kniežataokolní, aby mezi nimi zápis učinili. A když se sjelo králuov a kniežatmnoho,učinichumezinimizápis. Apřipravivše obojíkoně s sbožím,iučinieiim okršlekna iednéjkrásnéjlúceaošraňkují,abyjim lidé nepřekáželi.A když ten den přicházieše, jenž se jměli bíti' tehdy král engličský po svémvojščevybéře dvanácte kniežat a rytířuov statečných.I zavo|ajednoho a řka: ,,Symforiane z Levščiku,vseda na svuoj kuoň, jediž na onu lúku.A jestliže protiv Štitfriaovi obdržíš,tisíc hřiven dám... Tehdy Symforian Kepce na svuoi kuoň vskoči i přiběže na tu lúku, i počena Štilfrídavolati, smie-li se s ním ostqim potkati. I vida Štilfríd, že jtž časpÍtchází' kázal sobě dvanácte dřev připraviti, a na kaŽdémpraporec jinéjbarvy bieše.A když se v svój stroj připravi,kázalsoběplavý kuoň přivésti a vseda naň vece: ,,Boževšemohúcía milý svaqýVáclave, račižmi dnešníden pomocen býti! Nebo toho pro žádÍn cilúbu ani pro penieze nevedu,
:H:l*#*i.:'řJ'#íTÍ#i Štirriajmějieše. -1ue'.ime1o ro
Tyttrt, i srdcem dokazoval. Keho, jejie jméno Theodora -a runcvík. 'lY'',pu* mi|á,věz,že naši iazyku cti a jména Tl,].Tu epil'edu'bych jměl za to hrďo n kotel,kterýžna svém ščítě neboéorla přinesu na svém m,i jede u máIe, a tak svým po rozličnýchzemiech |eI;est rnynemohlwovnati udatenr.todo sebe,i jede do cizich Astronomus, i přil.*u:|o tpsatik svémudvoru. Teňay milováše jeho vetmi a v naj.
Filozofus, 3sli1kÝ,iménem
ta'pálitii liď jímati. Vida to xe bezpráviesvych chudých mu.dobrémuu tebe byd... ovskýma ščítem jsem iemu ,-d snad jemu svéj 1*'-. Lépeby bylo tobě .Pravím:
l.T.í! rve;
mne poslúchati,
rady chci poslúchati,
555
E----
95
100
105
110
ale ke cti svémujazyku českému... I vece: ,,Podajte mi praporce bielého,neb a barva znamenriváveselost a radost každéhodobrého... A dosáhna dřeva s praporcem, na kterémžbieše s jednéj strany zlaý kšíž, s druhý strany jménosvatéhoVáclava, i jel vesele na tu lúku protiv Symforianovi. A když ta dobrá dva druhy proti sobě hnaša, prudce k sobě koně pustišta.Štnrria dal Symforianovi silnúránu, žedaleko s koně letělna stránu. Štilfrídskočils koně, počejeho mečembíti. Symforian nevida zisku počese jemu dávati. Knizata Štil. frida za ruku ujemše,vesele iej z šraňkuvyvedu. Engiický král počena |inéhovolati: ,,Ipolite, rakúskývývodo, ty veliká svobo. do, pokus svéj síly! Dokudž jsem já žív' budeš v méj přiezni... Ipolit na kuoň vseda běžiešena Štilfrida,křičiešeřka: ,,Štilfríde,toťpovídám, žetjáwéj síly dnes ohlédám... Štirrriavece: ,,Podajte mi pÍaporcezeleného,neb ta barva iest náděje každéhodobrého...Kříž takéz|atý a znamení překrásné biešena něm. S dobrú nádějí v šraňkyse bráše,a pod ním kuoň jeho bujně plésáše.Ipolita daleko za kuoň swže, skoěe s koně meč vytrže, počejeho postřiehati a veliké rány jemu dávati. Ipolit nemoha obrany jmieti, počejemu na milost jíti. Štilfrídod něho slib přije, a tak vesele z šraňkuovvyje. Engličský opět voláše: ,,Kde jsi, Rudolte, viero naše?Rozpomeň se na své udatenstvie,at Štinia o ťvéjsíle zvie! tediž!.. Rudolt tam skuoro přijede. Šorria se za se ohlédnavece: ,,Podajte mi praporce črveného,neb ta barva zapaluje srdce muže udatného... A tak hněvívě proti Rudoltovi hnáše, tu jej dřevem mužsky protasi. I zamúti se tiem engličský král a vecg ,,Kde jsi, Tripartite, qývodo řečský? Neroď se rozpakovati! ostojíš-ti protiv Štilfrídovi,chciť přívoz na moři ďáti'.. Tripartit ieda na lúku mluvieše:,,Kde jsi, Štilfríde?..Tak jemu pravieše ,,Nezpomuožťkřížani znamenie,budúéo nás praviti noviny... I vece Štilfríd:,,Podajte mi praporce žlutého,taébarva jest stálost každéhošlechetného...Tripartit naň hněvívě křičiešea na svémkoni bujně se točieše.Štirria jeho skoku brzo ukoti, swže jei za kuoň daleko, až ščít i s helmem letěl nadeň vysoko. A ďéve neŽ země doletě, až z něl;Loduše vyletě. Englický král počesmutně volati: ,,Theobalde, chciť jednu zemi dáti. Učiň s Štirrídem statečnéhnínie, aťpoděkují panny i panie... Theobaldus, margrabie muřínský, vesele na lúku běžiešeřka: ,,ohlédni se, Štilfríde,za se! Nebť již jinak býi nemuože...Vece Štirria: ,,Podajte mi praporce modrého,ta barva znamenává ustaviěnost muže šlechetného... A tak podwha Štirria dřevo, proti němu poteče.Theobaldus boje se před ním z šraňkuovuteče.Štilfrídpo něm poběže řka: ,,Stój, neběhaj, dobrý druŽe!.. Theobaldus před se běžiešea Štilrria za nim k vojsku chvátáše,i spudi jemu hlavu. l Englický počevolati: ,,Tristrame z Vopečen,chciťsto koní ďíti' naložvšecku sílu svú! JestliŽe proti Štilfridovi ostojíš,věčněmým přietelem byti musíš!Tristram běžev zahradu, chtě s Štilfridemjmieti svádu. Počena Štirrida volati řka: ,,Musíétebe zaplakati wá máti. Chciť wého skoku ukrátiti, nebudeťse třeba s rrrámi cDo
chlubiti... Vece Štilfrí hati!" I vece: ,rPodajt muže každého...A cb l15 proqýkáše,a veselena. opět englický krá. zí o wú čestvadie. C] stati... Pitopas v šraňc deš mne svú chytrostí |2o mnoho mne haníeš,: Kepce i vece: ,rPodait muže udatného...A r prudce běžiešeřka: ,,Š Štitfrídse k němu př sílně je| práše'ž meče l25 prudce se v kuoň svój Engfický omdlev tys k méj služběhotov Uzřevše Štilfrídvece: l3o nost muže všelikého mršči. opět englick;ý a udatně se proti něn že, korúhev proti něn ode mne býti... Vece |35 pevÍrostu víře mužed opět král englíč sobě rytieřsiry, daj Š vysoké mysli bieše' l ďeše a na Štilfrídak l4o musíšzuostati zde... nává pokoru každéh nezbude... Pokorně s svéjrány Benediktus opět engličský |45 poděkuje člověkvše li, toťchci učiniti a ctakto k Štilfrídovim potkati... Štilfrídvec manóm znám? Až te l5o ,rPodajtemi PraPorc Pod praporcem v šr k Nadršpánovi přibt svali, skočiv s koně l
1.mi
trraPorcebielého,neb ta
..moyz\aý kříž, :* , 1j'.*ui t$u protiv
Symforianovi. P : r soběkoně pustišta. Šarria l stránu. stilfríd skočil s koně, sejemu ďávati. xnizata Štit. úskýrýodo, ty veliká svobo. ne; piiezni... Ipolit na kuoň povídám,žetjá wéj síIydnes barva jest náděje ,lil Ťl1" asné biešena něm. S dobrú rcsase. Ipolita daleko za kuoň r a ve]ikérány jemu dávati. i. stilfríd od něho slib přije, naše?Rozpomeň se na své tamskuoro přijede. Štinia o barva zapaluje srdce ,:.0 ase' fu jej dřevem mužsky 'Tripartite, ývodo řečský? |$.n1ivoz na moři dáti,,, ,||t lemu pravieše:,,Nel vT-e Stilfríd:,,Podajte l. . techetného... Tripartit naň nc,eho skoku brzo ukroti, vysoko.A dřéve než země rciéjednu zemi dáti. Učiň ť. Theobaldus,margrabie Irlle:.zase! Nebť již jinak noÚeho, ta barva znameitilfríd ďevo, proti němu :. Stilfrídpo něm poběže běžieše a Štirria ia nim
'j:k9"ídríti,naložvs.ito TriTeteleTbýtimusíš! te na Stilfrída volati řka: i,uebudeé se třeba s námi
chlubiti...Vece Štilfríd:,,Buoh vie, co mi se má státi! Svaty Václave, račmi pomá. hati!.. I vece: ,,Podajte mi praporce blankytného,taébarva znamenává chytrost mužekaždého...A chtívě proti Tristramovi hnáše, sraziv iej s koně mečem jej prodkáše,a vesele na kuoň skočiv... opět englický král a již s žalostívoláše:,,Pitopase z Mez'úhradie, všakse mnozí o wú čestvadie. Chcié město Englii dáti, ačbudeš moci proti Štifrídovi zuostati...Pitopas v šraňcíchKičieše:,'Štilfríde,skryl-lis se mně čili se bojíš?Nezbudešmne svú chytrostí,budešna mně jmieti črtadosti!.. Vece Štilfríd:''Pitopase, tzo mnoho mne haníeš,a tiem mne nic neuhrozíš!..Hnedky na svój kuoň vskoči Kepce i vece: ,,Podaite mi praporce brunátného,taťbarva znamenává hněvivost muŽe udatného...A v tej hněvivosti do šraňkuov pudieše. Pitopas protiv němu prudce běžiešeřka: ,'Štilfríde,braň se, jižťjest čas!Budešimieti se mnú zlý kvas... Štilfrídse k němu přiboči, da jemu ránu, že za kuoň na tři kopie skoči.Dobyv 1 ) 1 mečesílně jej práše' že ruce i nohy jemu obrubáše,potom meěem jej protasi a na svój kuoň prudce se vtasi. Englic\ý omďeváše, avšakješčeze mďoby voláše: ,,Adriane, pane africkn tys k méjslužbě hotov vždycky. Neroď se oddalovati a s Štilfrídemv šraňky hnáti... Uzřevše Štirria vece: ,,Podajte mi pmporce fiolného,tať barva znamenává udat130 nost muže všelikého...A v tom v šraňkyběžiešea velikú prudkostí Adriana promršči.opět englický voláše: ,,Bryndo, margrabie z Thas, proti němu se vytas' a udatně se proti němu oboř a Štilfríduovkuoň zdeř... Brynda do šraňkuovpotaže,korúhev proti němu roztaŽe řka: ,,Štilfríde,nemuož to iinak b;fti, musíšzabit ode mne býti... Vece Štilfríd:,,Podajte mi praporce plavého,taťbarva znamenává pevÍIostu víře mužedobrého...Pevně se proti němu vyda, kuoň i jeho na smrt vyda. opět král engličslcýisa již zamúcenvoláše: ,,Benedikte, knížetyrskél učiniž sobě rytieřsky, dai Šdlfrídovipevnúránu, a tak uěiníščestsvémupánu... Benedikt vysokémysli bieše,v črvenémpraporci tři panny jmějieše.Hněvívě na lúku je. ďeše a na Štilfrida křičieše:,,Navraése zase' Štilfríde,nawaése zase! Vidím, že 140 musíšzuostai zde.,,Šarria vece:,,Podajte mi praporce šerého, taťbarva zname. nává pokoru každéhotichého; aéBenedikt bez sváru nebude, túťhrdú mysf mne nezbude... Pokorně se na lúku bráše;Benediktus proti němu prudce hnáše,ažod svéjrány Benediktus s koně upade, a od tej rrínydušezbude. opět engličskýkrál voláše v žalosti: ,,Nadršpáne' pane uherský veliký' aé poděkuje člověkvšeliký!Kaž svuoj kuoň oseďati a proti Štitfrídovihnáti!.. - ,,Krá. li, toéchci učiniti a chci se s ním mužskybíti... A když Nadršpán v šraňcíchbieše, takto k Štilfrídovimluviešq ,,Smieš-li se se mnú utkati, musíétebe zlé ode mne potkati... Štilfrídvece: ,,Proč bych nesměl, toho sám neviem. Proto.li, že |si Římanóm znám? Až tebe, Nadršpáne, budu prositi' tepruv mne račživiti... I vece: 150 ,,Podajtemi praporce šarlatného, taťbarva znamenává statečnostběhu rytieřského... Pod praporcem v šraňky statečněpudieše,že pod ním země hřmieše. A když se k Nadršpánovi přibra, škareděkopím jeho život zedta. Prudce jei doluov s koně svali, skočivs koně k němu se přirazi a skrze něj svuoj mečprorazi. ac/
155
160
165
170
175
180
185
190
t9)
v žalosti jsi mi dáno, ješto Vida to engličskývece: ,,Ach, nestoite' neščestí, mi se toho nikdy ve snách nezdálo!.. I vece engličský:,,Žibřide ruoŽen;i,má najvětšie útěcho' jtžt iest má věc zle pohřiechu! Nebude-liť wé spomoci' iižéstanú mé kralovské moci. Protožéjsem tě naposledy zuostavil' aby mě žalosti zbavil; nebo nad tě u svéhodvoru silnějšiehonejmám. obdržíš-li proti Štilfriaovi,puol tobě svéhokrálovstvie dám a k tomu svúdceru... Žiariavece: ,,Chciť se na to sna. žiti, bychť od Štilfrídajměl zabit b}iti... Žibřid knieže themarskébieše,velmi se jeho a helm od zlata se stkviešea v črvenémpoli na ščítu přípravně jmějieše:ščít osmnáct ruožízlatych jmějieše.A ty ruožeto do sebe mějiechu, žekďyžse zasmál, okolo něho pršiechu.V těch zemiech kraššiehonebieše,a k tomu životem udatný hrdina bieše. Drahé oděnie na sobě jmějieše, to všecko perlami a drahým kamením proděláváno bieše. A když na svój hynšt vsedáše, iemužto Skropil řiekáše' bujně se pod ďm točiešea v svéjruce zlatú korúhev držieše,pod nížto vesele do šraňkuovpudieše. Tu hněvívě na Štilfrídakřičieše:,,Štilfríde,kam jsi se poděl? Zda|ts se skryl? Vyjdi ke mně spieše!Zda|ts mne ostatrieho neviděl? Netřebaé se jedenácti chlubiti, já takovych, jako jsi tn chtěl bych čtyřmecítma ubiti... Mnoho jej hanieše,ale Štilfridse tomu smějiešea vece:,,Pročbych se s tebú bíti nesměl,leč pro drahéoděnie na tobě? Protož,Žibřide, jestližeťmi pán buoh pomuožtebe dojíti' musíéz tebe ruožepršeti.A nechépomuoždcera krale angličského,iáť beru na pomoc svéhoboha a svatéhoVáclava... A kdyz na svój kuoň vskoči' tu se pod ním kuoň zboěi. Postáv chvíli malú, vzdav bohu čest i chválu a vece: ,,Podajte mi praporce axamitného,taébarva znamenrivá česta chvrílu jazyka méhočeského...ochotně a statečněv šraňkyproti Žibřidovi hnríše,k tomu mnoho tisícuov lidu přihlédáše.Tuť se prudce v hromadu srazišta,až obě dřevě o se zlámašta. Králé a kniežata divichu se tomu' ano to dřievie třeštíjako od hromu. I vece Žruria na tom poli: ',Štilfríde,kterakť se líbí?Poně nenie po tvéivuoli? MusíšlépeRuoženéhopoznati; nic to není,lépe tě chci znamenati... vece Štilfrid:,,!lžt se budu, Žibřide, moďiti, tepruv se mnú při mně jestiéčest.Než ty budeš chlubiti. Ale ta rána neškodnaťmi jest, ješčeť znamenie,zdá mi se, žena něm čryř ruožínenie... ohlédajna svémščítu opět iim podachu dřevě oběma, a oni po druhé učinichu hnánie s sebú; prudké rány sobě dašta,až opět obě dřevě zlámašta.oba na koniech oseděchu, ale od Žiariaa ščíta helm letiechu. A jakžkolvěk Žiaiiana koni oseděl, všakjeho Štilfrídvelmi zaboď. I vece Štitfria:,,Kéžse chlubíš!A ty poně smutně na koni sedíš.Poně se ruože z ščíturozsypaly? Ach, kdyby to viděla dcera krále engličského,jmělaéby za z|éjmieti, žesse dal tak špatnémuraniti... Žtria vece: ,'Nechtěl bych na světě b1fti,bych se dal tak špatnémujieti...vece Štilfríd:,,Bohdá to jmáš shledati, žeťjsem tak dobrý i ve všem chciése vrormati, lečwú tuoŽi ze mne neprší.Yěztž' žeése o tebe ŠdFrid pokusí... Tehdy jim po třetí kopie podachu, tuétepru protiv sobě hnachu. I da jemu Štirria vetkú tánu, že Žtanaletě na stranu. Skočivs koně hněvívěmečedobude, k Žibřidovi přiskoči, počejej velrni rúbati,ažperIy počechuvysoko skákati. opra558
viv se Žiariapoče se j ru se tepiechu. Králr Ach, škoda těch dw Žiariaa napomínalř1 200 ProtoŽ přidai životas přede mnú v šraňcíc mi pak milost dáti' t chciť ukrátiti skoku t Tu se opět v hr 2o5 dovi ránu dárj' Že ) nemoha obranY fmie fríd iei postře, state s něho ruože skákat pršie,.. tak řiekáše. 2|o zbýtí.,,Všecko z nět vece: ,rAch, nestojte A iiŽ tomu nelze jina skočichu a všickni l na milost sobě!.. Št 2|5 pro vaši prosbu to cl neslušelo by živiti j s tebú učiniti... A když se tak 1 bohu všemohúciem 22o rozvinúti, na niež t a králové' tepru pozl Poctivosti. I vece krr všemi kniežary-,žej velik;fmi dvanácti a 225 učinil mnoho dobr( pravím: Bychť byl ztratiti, nedalť byc málo nebo mnoho, zbýi.,, I uiev iei za r' z3o jemu rúcho drahé jemu se oznamují: korunú pojide před ctívě před nimi kk 235 s Štilfrídem, vráti neb1ývala jeho se lidu vYdal na Pom
i v žalostijsi mi ďáno, ješto ý: libřide ruožený,má najde-liéwé spomoci, jižťstanú mvil' aby mě žalosti zbavil: držíš-li proti Štilfriaovi,p.,oí řid vece:,,Chciť se na to sna. Žethemarskébieše,velmi se :šea v črvenémpoli na ščítu lmějiechu,žekdyžse zasmál, še,a k tomu životem udatný všeckoperlami a drahwn ít.vsedáše,jemužto skropil i korúhevdržieše,pod nížto ]<řičieše: ,,Štilfríde,kam jsi ůs mne ostaurieho neviděl? ty, chtěl bych čtyřmecítrrra !a vece:''Proč bych se s tebú 'břide,jestližeé mi pán buoh t pomuoždcera krrile anglič. n.t'
ň zboči.Postáv chvíIi malú, orce axamitného,tať barva hě a statečně v šraňkyproti í.íše. Tuť se prudce í.n,o. kniežataďyichu se tomu' tompoli: ,,Štifríde,kteraké hopoznati;nic to není, lépe ide,moďiti, tepruv se mnú lpři mně jestiéčest.NeŽ w [tyřruoží nenie... učinichu hnánie s sebú; !é ;oba na koniech oseděchu, Hna koni oseděl,všakieho |A ty poněsmutně na koni Ividěla dcera krále englič-
Žiuriau"..,,,lN.|raniti...
VeceŠurria:,,Bohdá leti... wornad, lečtvú ruoži ze
soběhnachu.I da jemu ,něhněvívěmečedobud'e, chuvysokoskákati. opra-
210
215
230
viv se Žibřid poěe se jemu bráníti, i počestase prudce bíti. od poledne ď do nešporu se tepiechu. Králé a knieŽata se tomu diviechu a k biwě snažněpřihlédáchu. Ach, škoda těch dvú jinochú! Nelze jima žívu byi, tak vecechu' Engličský král Žiariaa napomínal řka: ,,Pomni se, viero naše!Neboémá drahá dcera o tě pečuje. Protožpřidai životasvéhoa ohlédajživotjeho!..- ,,Králi, jmášto shledati,Žeťmusí přede mnúv šraňcíchběhati... vece Štilfrid:,,Buoh vie, čemuse jest státi. Chceš-li mi pak milost dáti, budu-liť před tebúběhati? Ale jáť beru na pomoc boha svého, chciťukrátiti skoku tvého... Tu se opět v hromadu srazichu a velmi prudce se tepiechu. I uda se Štmri. dovi ránu dáti, že Žiaria pďe postúpati; křepce Žnriaa na obě ruce rubáše; nemoha obrany imieti před Štilfrídemběháše.Třikrát přes šraňky přeběže, Štil. fríd jej postiže,statečněse k němu přirazi, tu jej počepřevelmi rubati, žepočechu s něho ruože skákati. PrudhÍmi jej ranami rubáše, ,,Žibtide, jiŽ-lt z tebe ruože pršie,..tak řiekáše. ,Itž-h mohu tobě roveň byti? Yěztž, že již tobé smrti nelze zb,ýti.,,Všecko z něho oděnie obrubal bieše,až Žrcria všecekkrvavy bieše.Žibřid vece:,,Ach, nestojte!Toho mi se nikdy nepřihodilo, co mi se kdy s kým býti událo. A již tomu nelze iinak býti: Prosím, Štilfríde,račmne živiti!* Y:nlžatak tomu přiskočichua všickni Štirriaa prosichu řkúc: ,,Poněvadž se dává tobě, přijmiž jej na milost sobě!.. Štilfrídvece: ,,Králové a knížataveliká i vy rozličná zběř všeliká, pro vašiprosbu to chci učiniti,a k vašívuoli jeho chci živiti. Než pro hrdú řečjeho neslušeloby živiti jeho. A protož' Žibiíde,vstaň' jiŽ tě chci pustiti a milost svú s tebú učiniti... A když se tak to všecko dokona, Štirria klekl na svá kolena, poděkova pánu bohu všemohúciemu i také svatému Václavu. Tepruv kázal svú korúhev českú rozvinúti, na niež bieše kotel s jedné strany v ohnivém poli. Vidúce to kniežata I vyvedújej z šraňkuovu velikéj a králové,tepru poznají,žejest Štitrriauieze české. poctivosti. I vece králAstronomus: ,,Štilfríde,pane veliký ohlašujiwé jménopřede všemikniežaty,žeisa prínemvelikým a nedav se znáti podstúpílsvěci veliké s reky velikými dvanácti a všechnyspřemohl. A wú velikú nesnadnostía prací mně jsi Tohoéjsem napřed velmi vděčen,nežtotoé učinil mnoho dobréhosvústatečností. pravím:Bychť bylvědě' žejsi kniežečeské'bychť byl jměl všeckosvékrálovstvie ztratiti, nedalť bych se byl bíti. A poněvadž se již tak stalo, cožkoli požáďáš' málo nebo mnoho, jmáť b1ti wá vuole naplněna, nebo jsi pro Ínnenevrížilhrďa zbýti... I ujev jej za ruku radoščemiplakáše,i posadi ho na svéjstolici, i přinesechu jemu rúcho drahé kniežecie.Kniežata a páni velicí dary a klínoty veliké nesúc jemu se oznamujía dtuzi se v službupoddávají.V tu chvíli král engličskýpod svú korunúpojide před krále Astronoma a před Štilfrida;vzem korunu z svéhlavy, poctívěpřed nimi klekla všeckojim královstvie vzdáváše.I poradiv se králnápulský s Štilfrídem,vráti jemu královstvie pod takovým zápisem, aby proti něnru nikdy neb1val a jeho se rady dokládal. A také, kdyby bylo třeba, aby třidcet tisícuov lidu vydal na pomoc a koní dva tisíce.
s59
I vece Štífríd:,,Králi, pomni na to' žesmi volenie dal, abych prosilza dar. Nechcié sbožie,ale prosíméza čestméhojazyka českéhoa syna mého Bruncvíka jediného.Prosím, aby mi dalerb krále engličského, to jest orla črvenéhov zlatém poli za ten kotel, kterýž na svém ščítunesu... Vece jemu král nápulský: ,,Věru, Štilfríde,neř.ku orla, kteréhoŽjsem mocen dáti, ale svého královstvie polovici, toémocně ďávám, ráčíšJi.A tiem buď jíst,žezačprosíš,toéďávám... A hnedkykázal kotel setříti a orla črvenéhov zlatém poli namalovati na svéi korúhvi i na sýh všech praporcích. Ztoho jemu Štilfrídpoděkova a na pospěch do svéjzemě poslal, v niežtojiŽ tři létanebyl, obsielajesvépány a rytieřstvo, aby proti němu vyjeli. A páni hnedky připravivše se jeli proti němu. A když přijedechu do nrípulskézemě, král Astro. nom po všechměstech přikázal' aby jim plnú potřebu dávali. A kÓ/ž páni zvědě. chu, že Štilfríd,kniežejejich, cti veliké dobyl, počechuradost velikú jmieti a jemu děkovati iako pánu svémumilostivému. A když se strojil, Že chtěl do své země jeti, zamútil se tiem král nápulsky a vece: ,,Štilfríde,pane miln muoŽeš-li svú mysl přemocí, zuostaň se rnnú!Puol královswie svéhochciépostúpiti a po méj smrti dávám mocně všecko...Vece Štil. fríd: ''Děkujiť' milý králi' a prosím, neračmi toho přieti, abych zemi svúopustil i s1na svého.A protožiiž délezuostati nemohu... Vida to král, že nechce zuostati' kázal svékoně takéseďati a vzhuoru trúbiti a oněch dva tisíce koní přivéstia se všiemzlatem Štilfrídoviďáti. A tak vsedavšei jeli do svéjzemě českéj a Astronomus králs ním. Tu se stala radost veliká českéjzernt, nebo Štilfrídbieše dobyl velikéjcti. A tak po všechměstech na všechbranách kázal malovati orla v zlatémpoli,akázal zvoniti a zpievati Te Deum laudamus. Tu ovšemPražanédaleko protiv svémupánu vyjeli a vyšli, staří i mladí, dávajiece |emu milé vítanie i králi nápulskému.A také Pražanénápulského krále převelice ctili a velikými dary dařili. jim velice děkovati,a vida Bruncvi Vida král velikú milost od nich a čest,poče jeho, ka, syna an poctivy a slušný mládenec, i slíbi iemu svú dceru dáti řka: ',Budiž tobě poručenamá dcera drahá Neomenia a tobě dána! A račižpán buoh vám dríti všecko dobré...A po nedlúhémčasupřinesli jsú ii do Čechpoaívěza manŽelku Bruncvíkovi. A ta svadba veliká a dvuor volaný bieše za dva měsiece. Štitfria v dobrém s tohoto světa sjide ostavivšesvému synu sbožiea zemi, jížtovelikú čestsvým životem dobyl. Tu ovšemveliká žalostčeskéjzemi přijide a za ďúhý časplakali jsújeho jakožtootce svého.Budiž bohu chvála. 2 mysli vysoké htďé mysli - 3 larnperdský lombardský_ 5 je se jal se - 7 zase zpět9-I0 neboť.'. neboť buď.... anebo - Lt sbožiemajetek; u mále v malém průvodu - 14 sedtiniezápas;sostrýmhoněnimsostrouzbranívzápase-L5nápukkýneapolský;přikázalsek.,, přihlásil se - 19 engličskýanglic\i - 20 szsadi se povaďl se, znepřátelil se - 21 žtidný žádouc1, mi|ý _ 26 hubeně bidně3 nesměle bez odvahy _ 36 zaaěž zavaž _ 4t zdklad záruka, zástava42 pomuož pomůže; aby mi se a téžprtiuo poddal aby ses v téževěci (stejně) podrobil mně 5L-52 roané poddrÍnie téměř podrobeni _ 54 oszlědčepřed svědky prohláse - 56 ro& lhůta
560
59 okršlekohrada; se utkati se _ ó7 stroj ý: uspéch;driaati se vzdáva veliký odvážlivče- 81 l - 86 vyje oyjel - 87 o mužsky protasi kopím n nerozpakuj se; ostoji,š-l muřinský mouřeninský k boji ďevce _ Lo5pote týktiše probodal (nedok zuostati obstáti - 118 nr běŽel - L24 přiboči se 1 se naseď _ L29 fiolný I33 roztaže roztáhl, ro nezbudenezbaví se - 1 z obecnéhonadršpán z l47 smieš-liodváŽíš-lis 754 nestojte béďa zuostaoil nechal - 1ó1 prošíváno; hynšt hšeb cet čtyři _ L7L nestnělt zbočise obrátil se boken (duál) ďevce - L80 pon jieti (za)jmouti - 195 o1 _2oo ohlédajprohlédn běhl _ 2o7 postižedost 226 bychťkdybycl _ 234 azddvcišeodevzdi spěšně, ryc|.ie - 249 p Bože, chválíme tebe _ 2 byla svolána
Neirozsáhlejšíďl látku v úpravě zcela t vytvořil ve 12. století Guido de Columna (l Argonautů za z|atým r ních fudinů po návrat Dílo nabylo velil před Trojou i milostn; řenými portréry' hlavl Guido zachoval , které učené výkladn jsou vždy vloŽeny na' homluvnost, vlastní ( nikterak na závadu. o zájmu, kterém nosti starých rukopisr čtenářstva až do 19. str 36 . Výbor
z českélitcratur]
roleniedal, abych prosil za dar. rsxeho a syna mého Bruncvíka l' to jest orla črvenéhov zlatém
faleiemykrál náputský,,Věru,
svéhokrálovsMe polovici, )síš, toédávám...A hnedky kázj vati na svéi korúhvi i na svých
b svejzemě poslal, v nteŽto jtž oj oi.r1 vyleli. A p.íni hnedky do uípulskézemě, král AstroĎu drívali.A když páni zvědě:huradostvelikújmieti a jemu zamútilse tiem t
59 okršIehohrada; ošraňkujiohradí _ 62 z.tsedavsedna _ 63 obdržišzvítězíš- 65 potkati seutkati se - ó7 srroj qistroi' odění- 74 hnašta...pustišta(duá{)hnali se. . . pustili _ 76 zisk ttspěc|l.'dtioati se vzdÁvati se_77 ujernšepoiavše' uchopivše; ayaedu vyveďi - 78 aeliká stsobodo veliký odvážlivče- 8l ohlédótnzkusim _ 84 sorže svrh\ postřieharí sekati _ 85 přije přija| - 8ó vyje oyjel _ 87 oiero našena nějŽ se spoléháme . 88 skuoro brzy _ 9o.9L d'řeaern mužskyprotasi kopím mužněproboď - 92 zatnútise zarmout'il se - 93 neroď se rozpakol;ati nerozpakuj se; ostoji'š-liobstojíš-li;přitsoz přlstav _ 95 praaiti nozliny povLdati pověsti - 102 mtlřínshý moďenínský - |o4 ustaoičnos'pevnost' stálost; podvrha dřeao zůoživ' připraviv k boji ďevce _ L05potečehnal útokem_ Lo7 spudi srazil - L|0 z:zahradu v ohradu - LL5 pro. týkdšeptoboďal (nedokončenávěta' chybí asi: k svému králi přijede Ryš) - L17 ač jesttže; zuostat,iobstáti _ LL8 nezbudešnezbavíšse - 120 neuhrozíšlezastrašíš- L22 pudiešehnal se, běŽel - |24 přibočise připojil se' přiiel _ |25 obrubóšeosekď; protasi probodl _ L26 zltasi se naseď _ L29 fiolný fialový - l3o promrščiproboď _ |32 zdeř sedři; potaže vytáhl L33 roztaže roztáhl' rozvinul _ I35 vyda se vydal' vypravil sei na smrt oyda zabí|- I42 nezbudenezbavíse - 143 dušezbude Života pozbyl, zemřel _ L44 Nadršpdz vlast. jméno z obecnéhonadršpán z maď. nadorispán (palatin, comes palatinus, slov. nádvorď župan)L47 srnieš.liodváŽíš-li se - 149 žiaiti, na Živu nechati, Život šetřiti _ L50 běh život l54 nestojteběda-l55 ruoženýmajícírůŽe ve znaku_L56 stanúpřestanou-157 zuostaail nechal _ L6L přípraaně ládbetné'. jmějieše se veď si' žil _ 165 proděltiz:dno prošlváuro; hynšt břebec - L68 spiešerychleji; ostatní posleílní _ L69 čtyřmecítma dvacet čryři -L7L nesmělneodváŽil se-L72 tebe dojíti dostati se na tebe, tobě na kt!ži_ l74 zbočise obrátil se bokem _ |77-L78 a hronadu se srazišta (duál) srazili se spolu _ L78 dřezlě (duáJ) ďevce _ L80 poně snad - l85 oseděchuvydrželi,zůstali sedět - L87 zabodl bodl _ 190 jieti (za)jmoati _ 195 oprauiv se nabyv znovu síln zmuživ se - 196 počesta(duál) pďali _200 ohlédajprohlédni si _ 205 1lostúpatiustupovati; křepce st7ně' hbitě _ 206 přeběže pÍeběhl - 207 postižedostihl - 2l4 zběř ďav _ 276-2L7 szlúmilost s tebúučiniti vzíti tě na milost 226 bychťkdybych - 228 neoážilji neváhď is:- - 23| klinoty klenoty _ 233 ozem vzav _ 234 ozd&láše odevzdávď - 235 pod zd1tisemna zák|aďě plsemné smlouvy - 246 na pospěch spěšně' rychle - 249 plnú potřebu vše čeho potřebujÍ (k výživě) _ 262 Te Deum laudatnus Bože, chválíme tebe - 264 ctili pocty prokazovali _ 269 douar oolaný óiešeslavnost (dvornÍ) byla svolárra
KRoNIKA
TRoJÁNsKÁ
Nejrozsáhlejší dílo staročeskébeletrie' Kronika Trojánská, podává obecně známou látku v úpravě zcela středověké' iak ji poďe prozaického lrylíčeníz pozdního starověku vytvořil ve 12. století ve Francii Bénoit de Sainte-More a z něho do latiny převeď Ital Guido de Columna (1287). Vlastní trojská válka ie tu rozšířena vyprávěním o plavbě Argonautů zazlatým rorrnem a o prvém zboření Troie a doplněna vylíčenímosudů blav. ních hrdinů po návratu z války. Dílo nabylo veliké obliby svou rozmanitostí obsahovou, obšírným líčením bojů před Trojou i milostných episod, poiatých v duchu sďedověkého rytířswí, dobře vywořenými portrétn hlavně Ženských hrďnek, Meden Briseidn popisy předmětů i míst. Guido zachoval celkem věrně ráz starofrancouzského originálu, rozhojnil jen některé učenévýkladn jako na př. o původu pohansťví,což nepůsobí rušivě, protože isou vždy vloženy na vhodném místě a zpestřuií obsah' Vyprávění ie plynulé' iistá mno. homluvnost, vlastní Guidonovi a patrná i v českémpřekladě, nebyla ve středověku nikterak na závadu. o zájmu, kterémuse Kronika Trojánská těšila u českýchčtenářů,svědčívedle hojnosti starých rukopisů i dva rané tisky z 15. století. Kniha dovedla si udržovat zájem &enářswa aždo 19. století;v době obrozenskébyla ještětřikrát vydána. 36 . Yýbor z českéliteratury
561
