od dutosti a pompy' ceremonielu a rrrachy,divadra a representace, žeji chtějí změňit na lokty a vážit na centy, a že jihledají v nakade. ňenjlchchocholecha strakat.fclrpláštícha zatimplyne jako slunce vzduchem a proudíjako voda zemi avzdouvá se všudejedinouvelikou sepjatou vlnou, která nesetravn; stvol i hvězdn1fsvět, a zapaluje se v každémčestném a mužnémsráci v živ!, o\táŤ,nakter;f každá vteŤinapŤiléváoleje a jehoŽplamen znova a znova rozdmychává všechen vítr a dech vesrníru,ten z nejbližšího háje, i ten áa vod Gangu. Lidé neuvěň,, 'e právě jako lidé nikdy doopravdy ne-je.velikf, uvěŤi,žekaždi,všední den je siejně svatj'jako svatek a že jiné není věčnostinežchvílese svojí nenávratnou plnostía krásou. Je z těch autor , kteňi jako osobnost jsou nekonečněvětŠíneŽ zanechanédílo, jeŽ má vfznam ne hmotn1i jako prošlá ce,ta .,ebo stopa, n]fbržsymbolick jako duchov]f směr a zasvěceni:nenímrtvé a uzavŤené, je branou a nápovědí budoucnosti, slibem a selnenem kaŽdépŤíští žně. Bojím se, že ani my, kteňí jej risty vyznáváme, nebudeme ho v srrlď dosti ctíti. AIe snad zato budeme ho víc milovat, milovat beze slov a němě jako chlébživota,kter;i se nectíchváIou, ale spotňebou. Šlomu jen o jedno: aby,napojil u '",y.ir, aby byl k užitku a potňebě. Postavil rimyslně své díio áoprostŤed života,aby bylo ".o.n,," co nejblíŽdosahu všechlačn;ch duší a srdci a aby co ',";..,a"" , ,,i*i spllfvalo. Jeho nejkrásnějšíverše mají sevňenou kruhovou ražbu peněz životaa spotŤeby,prŮhlednou,neosobní krásu Ťíkad.'" p'iJ""',;'"n plnou, obsažnoudukátovou hudbu, i volnj'a slavnj, spád: sedajína rty samy sebou ve chvílíchpŤítežitosti a spadají s nich měkce jako dary zděděnéa věky chraněnélásky a mouarosti. Nekormuťmese pňílišpro osud,jejž si zvolil. vybrala si jej jeho veliká,a oddaná láska, která doufa]a,že . '|"b:, tak bude moci nejlépeďoužit a.nejspíše bj/ti k užitku, a viděla jistě čistějia hlouběji, nežby dovedl obdiv, stavícíse pro "s".r'"n.náš chvilku na špičkynohou.
Žena Y poesii
a liÚerotuŤe
PÍeilndška
Dějiny civilisace a kultury, ptáteJi se jiclr, povědívám dost a dost o častenstviženyv nejruznějšíclrdovednosteeha uměních,od nejod umění a nejsloŽitější, až po nejvyšší a nejproštších základnějších upraviti krmě hladovému,vzdělati pole, zav|ažitilouku a štípitisad' oá umění uplésti z |!či stŤevíca spŤístiplátno, aŽ po umění, jak opatňiti a léčiti nemocného,vyšíti chrámovou oponu nebo jinou látku, namalovati obtaz, promluviti věštbu, zbásniti bohos]užebnou báseĎ nebo román. Jen o jednom uměnímlčítyto dějiny' a to právě o umění nade všecka pňedchozílryššíma světějším,které je nejen dovršuje,ale jeŽ jest i jejich podmínkoua bez něhoŽse nedajímysliti - o umění,kteréjest všechostatníchkoŤenemi korunou a kteréje celédíIemženytakvj,lučně,jako žádnéjiné:mÍnímuměníldsltg, Pravím: uměnílásky a podtrhuji slovo umění.Neboéopravdu: od primitivní, lrrubéa prchavépudové potňeby aŽ po tu soustavu, ňekl bych, citri, rozkoší,extasía myšlenek,tak bohaťoujako soustava planetárná a stejně tak zákonnou a krásnou, kterou zahrnuje zušlechtěné srdce nejvyššíchexempláňrl kulturního lidství slovem ldska, vede delšícesta nežod chyšemašukulumbskénebo jámy eskymácké ke gotickékatedrále nebo k renesančnímupaláci - delšícesta, než od prvních, hrubě narj,sovanj.chčar na kostěnj.ch zbraních divošskj'ch k oltáŤnimuoknu Burne-Jonesovu nebo k freskám Puvise de Chavannesna zdech vysokéškoly paŤížské. projevrl lásky a nejprchavějších Postavte qedle prvních nejnižších se zvolna jen dní k pŤedhistorické ženě,která tupj'm zrakem, v němž bolestía svítá jen utrpením,stiežíjeskynní práh kultury, hloubku
64
citového vÍru Dantova Ráje nebo Nového života, pťrlnoční Šny velikéhoa opomenutéIro srdce Michelangelova,erotickou sensitivnost Shakespearov'jchsonetri,v nichžjako elektŤinav oblaku je spoután a vězněn šílenj'Iet touhy za štěstím,serafinskou něhu erotického snu budoucnosti u Shelleyho nebo extatickou moudrost lásky, vy. kupujícía povznášející všechenblud v poslednímaktě druhéhodíIu GoethovaFausta - a změŤilijste kulturnídíIo ženyn" "u-i... Nebot opakuju vám: uměnílásky je skoro v lučně dílemŽeny. SměŤovaloceléproti pŤirozenostia pohodlímužovu, a stal-li se nak91ec muž spolupracovníkem,věŤte, že musil bft dŤiv dobyt a získán.A věŤtehlavně a pŤedevšim, že anitoto kulturní díIoneobešlo se bez oběti, bez mučednica hrdinek. Neobejde se bez nich žádnj,, sebemenší kulturní čin:jak by se obešeltento, v němžje smysl skoro celénašíkultury? Naopak: očbylo lolo kulturni alo voišijirrfch, o to více je tu také utracenésíly, utracenéalespofi zdán[vj a zmaiené alespoĎna chvíli. Každ! z nás, kdo víceŽil, ví, Že jsou vjšiny velkodušnosti v lásce, jichž daleko Ťidčeji_ ne-li nikdy - dostupuje muž nežŽena.Kažďy z nás, kdo dé]ea pozorněji Žil.,vi, žejsou činy víry, odvahy a lásky, j,:h? j" schopna jen žena. Nepravím: každá žena, ani iepra.,oím: všednía tuctová žena,jak běhá ulicí' Ne, jen žena uliimečnd_pravj' a skutečn básník a gentus ltiskg- a ani ta ne každf ze tňÍseišedesáti pěti dnri každéhoa kteréhokoliroku svého života, ale ve chvíli posvěcenía inspirace,o yelikj' letnicov svátek svéhosrdce,kcly celá její bytost otevírá se.flněji, hlouběji a opojněji než právě iehdy kvetoucí lipy, rozezvučené hudbou pracujícíchvčel.Básník, tv rce, genius, vzácn! v každém.umění, jest stejně vzácn!,, ne-li vzácnější, v umění lásky. Ale pŤeje-livám osud, mriŽete ne-li potkat, alespoĎ uz!! za život snad jedn.u,snad dvě ženy,jež jsou áotčenygeniem ve]ikélásky a nesou v sobě látku zároveř k hrdince i k světici tohoto jedinéhopravéhoboŽského Ťáduzde na zemi. Neboť, a na to upozorůuji vás všÍmmožnfm drirazem, umění lásky jest uměnímd.oslouaa d.optsmenea;at
genius největšívětšinouŽeny. A zase vám opakuji: užívámtu slova pŤesností s pŤesností, možnou největší s ale ne licencí a obrazně, větší,nežkdybych mluvil o velikj.ch tvrircích a objevitelích v oborech uměn a nauk. jinj'ch, uŽšícha uzavŤenějších jest genius? co Nebot: Nic jiného' než plná odevzdanost a poctivá, ničímneporušitelná věrnostnašemuurčeníaposlušnostjeho.Kdonejpozornějianejhlouběji dovedenaslouchatstále měnnéa pŤecejednotnéhudbě vnitŤních pramen,l, z nicÍtŽžije našebytost - tak hluboce a pozorně, že pod chvil rozpozná věčnf zastŤenj,imperativ základnj.ch, pcooo a tŤíští pŤes osudnfch instinktri a ty sleduje nesobecky, oddaně a pokorně všeckypŤekážky_jegenius.Kdodovedenaslouchatvšemotázkám chvíle,rozumět všeminspiracim osudu a odpovědět na ně okamžitě suéhosrdce, svj'ch a rozhodně poctivou a nerichylnou mateÍštinou instinktú a potŤeb,svéhocharakteru _ je genius. Kdo poznává ve svém osudu jen jinfm jazykem pronešenousouvislost a nutkavost svéhocharakteru a ve svémcharakteru uhaduje svinutj'a preformovanf svťrjosud _ komu není sporu mezi nimi, kdo žije a umírá v riptnosti, celosti a velkosti, kde jiní hynou nebo živoŤírozdělení, rozirženi, sporní a polovičatí_ je genius. Nejméně náhodnosti, sobectvía marnivosti _ a nejvíceoddanosti, zákonnosti, hotovosti a prostoty, je genius. Bj'ti poslušensvého genia, drivěŤovatimu' miiovati svrij osud, abych mluviljazykem společnj.mvšemmudrc m ,Carlyla a Emersona _ 2nxÍ1grr{ od Marka Aurelia až po Goetha, blížitise mu a pŤejítiv něj konečně. Všimněte si, že právě proto nemívá genius skoro biografte, rozumí-li se tím vnější historie. Největší geniovétratí se rychle ve tmě a všeobecnosti: všecko individuálné a jedinečnéproměnili v ideu a symbol,a život jich mluví odtud právě jen tímto orientálním jazykem. Pohleďte nyní s tohoto hlediska na kulturní dílo lásky na zeml. Dílo takové velikosti - a kde jsou ženy, které na něm pracovaly? Kde jejich jména? Větry donesly nám snad posvěcenou zpěvnost jmen _ ale to je nototit
56
v jimka. Stalo se to jen tehdy, zanesl-li je osud na dráhy, kam padalo náhodou světlo velikj'ch dějri, a uvěznil-li jich prostoduchost, oddanosta věrnost do historie lsti, chytráctví a podvodu a podal nám je v této že|ezné kleci jako zajatéptáky. Nebo zahnal-li je k jich neŠtěstído života básníkŮ, rozmarnych a nestálj.ch, stále žiznivlch a nikdy nenasycenjlch,kteŤíjeden den - jak učinilP. B. Shelley s tím ženskymgeniem srdce,jehožjménobylo Emilia Viviani - je vzjlvali v platonskéextasi, aby zitra se je snažili zapomenout až do zvuku jména.Když byly nejprvépňekonanouepisodouv životě básníkově, staly se nakonec - že|- kapitolou v literárně-historickj'ch monografiích.Co ležívšak mezi tím, jsou, jako u Emilie, létahrrlzy a zoufání, kdy každ! den a každá noc otravují stále tfmž zdlouhavj'm jedem nudy a touhy. To jsou však,opakuju' vj'jimky' Jinak pohltila je tma a žádnáiluse prázdnéhojména,žádnáhistorická konvencenestojímezi nárni a krá. sou jejich obětí a ěinri, kterézalidnily studenéa vysokénebe našeho p lnočníhoživotapohádkovj'mi a legendárnímisvětly jako hvězdami a rozmnožilyo něco teplo a pŤivětivosttétonašínehostinnéhvězdy, takže snad bude se moci na ní uchytiti několik druhťrměkkj'ch a krásn;ich trav, které by se jinak neuchytily, a rozzpivati několik druhúptákri, kteŤíby se jinak nerozzpívali.Činy jejich, snad hrdinnějšínež dobytí měst, vystavění hradeb, věží nebo chrárnri, nebo napsáníslavn;ich básní, nezná nikdo a nezvěděl o nich nikdo vyjma kruh osobnejblížezričastněn1 ch - kteréjich nepochopilya neocenily' neboťtak tomu chce paradoxní zákon dovršenétragickékrásy, jenž je zároveůzákonem dovršené marnosti. Napsal-li Flaubert: ,,hlubokévášně podobají se čestnj'mženám, majístrach, žeby mohly bÝ.tiÓdhaleny, a jdou životemse sklopenjrma očima..- nenapsaljen krásnévěty a krásnébásnickéÍigury,napsal pňedema hlavně tragiku kaŽdéhovelkéhocitu v lásce a osud genia v lásce,jehožridělemzde právě je nepoznání,neocenění a zapomenuti - již proto, žede]ikátnosticudnosti chce tomu sám první. Ale dá-li se dnes na tétozemi bydlit, věŤto,žejest to jen proto, že její prach je smíšens popelemčestnj'chsrdcívelikj.ch, bezejmennych
geniri lásky, a roste-li z jara tráva, věŤte, že jest to jen proto' aby zlaskavěla jejich neznáméa se zemíSrovnanéhroby. neihlubší PÍejte mi tedg pokloniti se neiprue tétoneistaršta uěčné, jest malkou ušech umělectuí,|ormě, kterd. a nejčistší |ormě ženského od ní, oduozenlch |oremostatních, Toto umění lásky, jak bylo vytváŤeno ženou k formám stále vliv v tak a rozhodnější získávalorozhodnější a dokonalejším, čistším . zvaná ugsokriuměni, jirnž sloužil a v nichž placoval muž, pŤedem v poesii. Žena dobj'vala jich a proměĎovala je stále patrněji' a to i v jich inspiraci,iv jich podstatěarázl, i v jich postaveníavfznamu organisaci. ve společenské formulí vysloviti a znázoÍMámJi vám nejprostšía nejstručnější umění,nemohu jinak než pŤeměnu vysokj'ch niti tento rozvoj a tuto zuroucněni,zetotisovtini*trojislovo a trojí Ťíci:jest v jich zesuětštění, pojem, kterf znamená,ne-li totéž,alespoůněco souvisléhoa navzájem podmíněného. ale i vnaší Staréumění,nejen v éráchvfchodnícha v éňeŤecké, jest a ustroje. m charakterem cel sv1im kÍestansko-zápaďnikultuŤe, a hierarchické,odvrácenéod všedníhodne tétozemě ním náboženské a jeho bolesti a radosti.a poddanéskoro celéposvěcenéukrutnosti bohri, kněžía králri. Dává se inspirovati ne potňebamiživota a srdce jednotlivcova, ale abstraktní moudrostíveňejnéhoŤádu, pomysly a domněnkami buď theologickj'mi nebo státními a právními: je nebo, presněji vysloveno, protisamou podstatou neindiuidualistické individualistické.Méně než prášek pŤedkoly rozjetéhovozu jest tu ceněno štěstíjednotlivcovo, a v nejlepšíchpňípadechjakási osudná ukrutnost abstraktní spravedlnosti,jež Sama Sebeironisuje, vyvrací a ničí,dává myšlenkovoustavbu a perspektivu básně nebo díla. Celjrrozdílmezi uměnímnovjlm (at naším,at jinj'ch dob a kultur) a uměním starj'm vysvitne vám nejjasněji, uvědomíteJi si vyznam a dosah slov, jichž skoro bezděčněa maně uživáte,chcete-li oznaěit sv j nejvnitŤnějŠí citovj'poměr k nim, Ťeklbych: temperaturu svého
vnitiního vztahu k nim. City a pÍedstavy,jeŽ ve vás budí nejlepši vj'tvory starého umění, charakterisujete uctiqim, pokornfm, ale nebo uelikosti: také chladnlm a zďrŽe|ivjlmpňívlastkemuznešenosti grand art Ťíkátetu pŤíslovečně a sumárně. Naproti tomu je ve vašem poměru k novémuuměníméně cty' ale vícevŤelosti,srdečnostia drivěrnosti: novéuměníjest vám podstatněuměnímvroucím, intimním. Není to náhoda, že se těžištěnovéhoumění a všech snah o ně vidí právě v intimitě - je to instinkt, kterj. tu mluví, instinkt, kterj' jest jen hlouběji položenj., sám sobě nezformovan1f a neuvědoměl;i intelekt. Rozumějte dobŤe:i starj'm bylo jich staré umění drivěrnj'm, blízkj'm a intimním v tom smyslu, ževyjádŤovalojich názor a potŤebu, nutnost a zákonnost jich pňirozenosti- ale čehosi máte povšímnouti,jest, Žetoto umění,jim kdysi d věrné,stalo se během časri a dob nedťrvěrnj'm,chladnjrm a vzdálen1fmndm, ZméŤite-lisprávně tuto vzdálenost, vyslovenou protivou oněch dvou slov - vznešenf a intimní - pochopili jste rozvoj umění alespoĎ v jednom směru, i ráz tohoto rozvoje. Staréumění žije na válečnémpolio na náměstí, na tržišti'nezná skoro čtyŤstěn, a zná-|i je, zná je jen jako episodu _ jest v podstatě inspiruje se stále víc veŤejné.Nové umění je rodinné,je soukroÍné, kterémá svrij kult, svrij ženou'Z |ásky stává se v poesii ndboženstut, ritus, svrij ceremoniel a které vytlačuje starší,chladnějšía brutálnějšínáboženstva' aé politická, at učeneckáa rozumová. Rodí se ,,iI d.olcestil nuouo,,,kterjl hledá inspiraci ne v rozumovémvtipu, ale v extasi srdce a něze obraznosti,a kterf, i když zraněn chimérousnu, prchá se zeméa tvoŤísi zásvětnf ráj, staví jej pŤecejen jako dekorativnéjevištěpro drama erotickéa duchovnímilosti, jehožprvní akt odehrál se v sladk1ichzahradách zemsk$ch,skropen ch rosou a položenlch pŤi hudbě živj.ch a skutečnj.chvod. Na metafysickj' trrln vesmíru jest nyní dosazena žena, a na mystickf olt፠zvednuta ,,láska, která hj.be sluncem a ostatními hvězdami... Žena sesadila ostatnťsíly a hodnoty života v umění nebo odsunula je do pozadí, takže jsou chápány a ceněny jen jejím prostŤednictvíma oblity jen
toll záti,která na ně dopadá odrazemod ní.Žena stává se skoro vj.luč. nou inspirátorkou poesie a umění- ne-li všeho,alespoĎ nejvyšších a nejváŽnějšíchjeho forem a projevri: to je konečnéslovo tohoto kultuňe dovršujenejprve procesu, jak se v našízápadní kŤestanské plnosti u Danta. v celéryzosti a Jmenuji zde Danta jako typického pŤedstavitelemodernípoesie, poněvadžz psychologickéhoa básnickéhočinu,kterjl se váže k jeho jménu,žijeposud, at pŤímo,at nepňímo,všeckanašepoesiea všecko našeslovesnéumění.Jeho velikf kulturní čin,jak jsem už naznačil, zá|eživtom, žesblížil,spojil a sloučilcity, kterénejenžeposud bj'valy rizkostně odlučovány,ale které bj'valy pokládány pŤímoza protia citerotick!prolnulg se u něhojako nikdg posud chridné:citntibožensk! píedttm,a prolnutíto jest tak dŮvěrné,žesi odtud vzájemně vyp jčují vzlet, vŤelosti jazyk. Jednak zbavil pozemskou lásku vší nízkosti a extase jako pramen a profánnosti, povznesl ji do vj.šin zbožnéní i věěnéhoa nalezl pro všehohlubokéhoa pravdivéhoživota časného ni slova, vyhražená posud jen mystické extasi pŤednábožensJrj'mi které tajemstvími a pomysly - jednak pŤedstavyčistěnáboženské, prožití vášnivého než bfvaly posud spíšepŤedmětem spekulace a procítění,zvroucnil a prožehl ohněm pŤímoerotickj'm. od něho milenci jazgkemndbožensklma ndbopočtnaitcčastějia častěiihouoÍí Kažď!, kdo poněkud pozorně četl milencťt, mgstikoaé ženští iazgkem jak častj'je tu pŤípad' pozoroval, katolickou literaturu mystickou, žemystik došelsvéhoboha po stupníchlásky k ženě,k lásce nebeské prostŤednictvímlásky pozemskéa že vzlvá boha tjlmž jazykem, kterémuse naučilve školelásky světské. Protestantsk!suět pokusil se sice o vytvoŤenínábožensképoesie chladnějšía rozumovější-jeden z těchto pokusúv,a sice mužštější, Miltonriv, byl podniknut s velikou geniálnou silou a charakternou odvahou _ ale pokusy ty stojív kulturní a básnickéhistorii osamoceny, nezrodítradice a nezasáhnounijak hlouběji a patrněji moder. ního básnického rozvoje. Evropské poesii devatenáctéhověku ve všechjejích vrcholnj.ch pŤedstavitelíchjsou stejně vzdáleny a cizi, jako jest jim blízkékatolicko-mysticképojetíDantovo' a to i v pŤi
padeclr, kde proti němu utočía staví se zdánlivě na opačn1fpÓl. Stačísijen pňipomenouti,jak cítía chápou erotickj'cit básnícijinak světovému názoru Dantovu co nejvzdáIenější:Goethe, Shelley, Leopardi, Vigny. Tito velcí básníci, bliŽšípohanskémunež kŤestanskémusvětu myšlenkovému a ethickému- stoikové,monisténebo atheisté- maji erotickou kulturu ryze spiritualistickou, ryze mystickou, jak známe ji z děl Dantovj.ch. Láska j.est jim hlavním smyslem a cílem života, nutn1fm, ano jedin1fm prostňedkem dtrševního rristu, nejvyšší hodnotou vesmírovou,štěstími osudem,od nichžneníodvolánía pňednimiži genius stojís pokorou abeze zbraně. orgán nejvyššísvětovémoudrosti u Goetha, je láska Shelleymrr nejšílenější a nejopojnějšírozkošísamotáňskéhosrdce, ciziho světu a kteréi sobě se vyjasfiujea uvědomujejen jí' Poslednía nejsladŠí ilusí u Leopardiho, je u Vignyho nejvyššímideovjzmposvěcenímvší kultury hmotnéi rozumové,která jinak vršíjen hluclrotu na hluchotu a marnost na marnost (Maison du berger), Ale i básníci,kteňíodporujívysokémuceněníŽeny, kteŤív ní vidí nepiitelkyni intelektu a vyššíhoduševníhoŽivota, pojímají pÍece erotick1ipoměr jako životnía osudovjl stňed a podléhajítak ženě, tŤebasproti ni revoltovali. Celá poesie jich otáčíse pŤecekolem ní, tňebasji proklínala, a tragiku jÍch nese pŤecejen zmaŤenf erotick poměr' tŤebasuznávali, že musil b1it zmaŤenpo paradoxním a ironickémzákoně metafysickém,kter"j'vládne láskou a prisobí,žejest jen zakuklenj,'.mbojem a nepŤátelstvímpohlavním. I tito básníci erotického realismu a pesimísmu,od Musseta pŤesBaudelaira aŽ do Strindberga, podléhajímystice více než tuší.Vlastním mysteriem Životajest i tuEros. A láska, pŤestože klame, jest pŤecejen jedinou skutečnoua opravdovou hodnotou životní,jedinj.m citem, kterj, je hodnj., aby byl proŽit. Musset, kterj. jako málokdo druhf znal všecku, bídu, malost a hrťrzulásky zmaŤenéa selhavší,pŤiznal se za ně za všecky plně a otevňeně k erotickému mysticismu v tom závěru druhéhojednáníhry ',on ne badinepas avec l'amour..,kterj' je z nejhlubšího,co se kdy povědělo o věcech lidskéhoživota: ,,Všichnimužovéjsou lháŤi,nestáli, falešní,mluvkové,pokrytci,
pyšnínebo zbaběli, hodní opovrženia srnyslní;všechnY Ženy jsou zrádné, prohnané,ješitné,zvědavé nebo zhjlralé; svět není než bezedná stoka, kde olravnéobludy lezou a svíjejíse na hromaaic| bláta; ale je na světě jedna věc svatá a vznešená,* to 1e Spolenl těchto dvou tak nedokonalycha nehezkj'chtvorťr'M re'fle b ti často zklamáni v lásce, častoraněni a častoneštastni;ale rnilujeme a na kraji hrobu obrátímese, ohlédnemese a Ťeknemesi: často jsem trpěl' m lil jsem se časem,ale miloval jsem. Já sám ve svéosobě byl jsem
živ, a ne umělf tvor, utvoŤenj'mojí pychou a mojí nuďÓÚ... Zapamatujte si toto pfiznání, zopakujte si je několikrát a promyslete si je, až budete sami - a zeptejte se pak sarÉi sebe, není-li tento idealismus quand-méme,tento idealismus píes všecko a ušemu nauzd.orgvlastně domyšlenínrerotické kultury x vyvÍcholením erotickéhospiritualismu? Pňehléďi jsme co nejzběŽnějidílo ženy v poesii - dílo, kterévykonala jako ťnspÍrd torka bdsniko,a viděli jsme, jak je vc|iké. Vj,znam a dosah jeho nenínám daleko ještěpatrnjl a neuvědomujeme si ho posud ani v celéjeho intensitě.A jest to pŤirozeno,nebot tento velikj' kulturní pňerrldjest nám ještě pŤílišb|izk : Žijeme jej posud pňiliš. Jsou poloŽenyposudjen základy, ale kulturníproces55gr daleko ještě není dovršen.KaŽdá nová generacevnášísem svénej*nitÍnějšísny, proŽívájej po svém,žije a píšejeho novévariace, tvpňí novou erotickou psychologii - která bj'vá generaci následujígi obyéejněcizi: každ!, kdo hlouběji se zanášelliterárním rozvojem a jeho pÍerody v minulém věku, ví, že v literárních revolucíchkritiÉuje se častěji a vášnivěji neŽ poetika - erotikagenerace pŤedchorí,proti niž se vystupuje. Jedno jest pŤi tom jisté: erotická vnímavost v literatuŤe devatenáctéhověku diferencuje se užasně. SouběŽně a současně vystupují všeckyformy erotiky, kterymi prošelrozvoj lidství, bojují mezi sebou o nadvládu a vitězi - alespoĎ v literárÉích dílech formy, kteréjsou nejbohatší,nejjemnějšía nej.mladší a které dávají pňíležitost, prožiti Život nejceleji a nejhlouběji: těmto forrnám jedi-
njm podaŤíse, že jsou vysloveny básníky největšímia že inspirují díla, která i umělecky stojí nad ostatními,nesenj'mi erotikou nižší, hrubší,chladnějšía chudší. jinj,ch Na toto zvj.šenía zjemněníerotickésensitivnostimá vedle činitelrivliv nová skutečnostv kultuŤe:ženasamaastupujepÍímod.o iako autorka Iiterdrntaréng,nejen jako inspirátorka, alebezprostíedně a Samarovně se zpovídá,napovídá svétouhy, maluje svrij sen,kritiinstituce,vyslovuje požadavky,jakéklade na muže, suje společenské na lásku, na manželství. Poslednídobě asi neceléhosta let ná|ežitento novf kulturni zjev: ženatu rčt, autorka, spisouatelka.PŤedtímvyskytují se sice ojedinělé pŤípadytvťrrčíchžen, básníŤek,ale zristávají právě ojedinělj.mi' vj'jimkami ve své době. Jsou spíšezajímavoukuriositou než společenskj.mutvarem a projevem nov1fch kulturních potŤeb a změn. Zjev je tak novj. a cizi v posavadním běhu kulturním, že nahání jejímkonservativcrim,kteňíse držípŤísněa obŤadnětradice, zbytečn a slepj' strach, jako by se jí tím ukládalo obezžítí.Všichni, kdož nenavidí u ženyintelekt a vrili, odvahu a sílu,a kdož se domnívají,Že rytíŤskost,tento nejvyššíkvět kultury, je možnajen pŤi rozumové nevyspělosti a slaboduchostiŽenině,obávají se, že vymŤe kdežto ,'p'á..ac hledá si jen novéformy rozvojové.KaŽdému,kdo hlouběji ,,oit.t ,' podmínky kultury, je patrno, že milžezískat jen na pravdě a síle,vyslovlli žena poctivě, otevŤeněa jasně své erotickétouhy a sny' a bud.e-lise muž učitnaslouchatijim a chápati je stejně vážně a opravdově. spisovatelství:ženasvojíliteraV tom právě vidím smysl ženského jako muž svojí literaturou vychoval muže, si a utváňí turou pŤetváŤí jen prostě tím, žesepsal svépostugeneracenovj.ch zjemnělj'ch žen, taty.," ženua ztělesnil svésny o ní.Nebot literární uměnínepozoruje jen a neokreslujea neopisuje jen figrrry ze skutečnosti* ono také (ačímjevyššíageniálnější,tímvíce)Íuolíopravduadoslovanoui tgp11. Co nejasněa bez tvaru posud vlní se v pěně a chaosu chvíle,co - to zhuštuje, ápasí, aby se uvědomilo sobě a projevilo navenek zákonnější tvar, krystalisuje, docelujeintuicí svéhonitra ve vyššía
podle něhožŽije již pŤíští generacea jejŽ realisuje jiŽ pŤíští generace jako hotovou plnost a skutečnostživota: slovo básníkovo stává se tak tělem' jeho touha a sen životema skutkem. Takto hněte a tvoňí básník opravdu a skutečněživot,takto nad ním vládne a jej určuje. A takto,kladně,plastickoutuorboua |ormaci.(a ne polemikou, ne satirou) nejspíšea nejsnáze bude prisobit i literatura ženina: ukáže a vztyč'inovémužskétypy, k nimž se bude pŤíští mladá mužská gene. race tím více blížit,čímvíce bude podléhatijich uměleckésugesci a jejich básnickémukouz]u. A nejmladšihistorie sama dokazuje již správnost tohoto názorl: erotick život.získaljen na pravdivosti a hloubce od chvíle,kdy žena, dotud němá, promluvila. Žena mluvící jest o kouzlo víc než žena mlčící,a erotická kultura nabyla vedle novjlch odstínria tÓnri i posvěcenía potvrzení staréhosvéhojádra a vlastních svj.ch základri. Ukázalo se,jak ku podivu shodly se v nejpodstatnějším a nejvlastnějšímnejlepšía nejhlubšíbásníňkys nejlepšímia nejhlubšímibásníky a potvrdily taki za ženy,jak hluboko a správně viděli. A souhlasten bufle tím většía zŤejmější, čímjasněji bude hledět ženado sebe i do života a čímhlouběji bude poznávat zákony své bytosti. Každjlm zprisobemjest nám však patrno, že žena-básníŤka má v kultuie svrij plnj' á stál vj.znam jako pÍípadn! korektiumuže-básníka.Že vyskytla se hromadně právě v devatenáctémvěku, nenínáhodné,nybrž má svoji dobrou pŤíčinu:korektivu toho bylo právě nyní tŤeba: nikomu, kdo hlouběji studoval mužskou poesii, zvláště erotickou, druhéprile tohoto věku, neušloskutečné jejíholetu. snížení Jinak všeckytheoretickéhádky a spory o tom, mrižeJičinemriže-li byt ženatvoŤivj'mgeniem,pokládám za marnéa prázdné:k tomu jen skutečnosta zkušenostsama m že odpovědět. Čímjest však těch ubohj.ch necel1ichsto let, po něž vystupuje ženay literatuňe jako kontinuum, na odvěkfch hodinách kultury? Jistě ne mnohem víc neŽ vteiina. Muž má za sebou tisíciletía tisíciletía pŤecezdá se bjlti teprve od včerejška. A pravda patrná každému,kdo chce vidět, jest, Že ženavykonala v tétokrátké době a za podmíneknejnepŤíznivějších mnoho, vice, nežse spravedlivě čekalo:nedosáhlaJi ještěnejvyšších
v několika pŤi vrcholŮ umělecké síly, piiblížila se jim piece alespoĎ padech uŽasně. vede nás Všecko, co víme dnes o psychickém utvarlt geniú-mužri, jen k viŤe, že genius není vázán na pohlaví. V literárních studiích mají v sobě .tulo ." mi jasnjm, kolik všichni muŽštígeniové básničtí a vedlejnahodilj'ch ne prvkťr prvkrl speciÍicky žensképsychy, a to zahrnuje a ší.h, ul" konstitutivnj.ctr, a jak mužskj. genius objímá jen Turgeu pň. v sobě i polaritu ženskou. o tom pŤesvědčítese na pozorování něva, Heina a Shelleyho, kde to bije pňímodo očí,ale hlubší nejmuŽštějších' a muŽštějších geni u i pŤivede vás k témuŽ názoru nakonec, šhakespeara, Goetha, Dostojevskélro i Nietzsche. Shledáte jakjichvášnivostasensitivnost,gracieidarfabulačníaŽpotutrochu geniové mstivosti a ukrutnosti, jsou ryze ženské.Mužští zlomyslnosti, -- androgynní. Nebude ženskj, jsou platonskj,m slovem mluveno nebude gynandr? A opravdu ty Ženy. i"oi,,, podobné obojetnosti, právě daleko špisovaielky a básníŤky, které neměly ke geniálnosti George Sandovou, at j,ne.,ujo jen pí. de Staěl, George Eliotovou, měly mužskou ideo. u nás Boženrr Němcovou a Karolinu Světlou nebojácnou vou odvahu, reformátorského a pokrokového ducha, muŽnouinteligenci,kterounazíralyŽivotvceléjehošíňi,bezsentitheoretisují mentálních klausulí. Není náhodou, Že všecky mnoho positivismus a Íilosofují, že bojují za racionalismus, Iiberalisrnus, tenp.opogoii je, alespoů nepŤímo. FilosoÍická nebo theorďická názornj " zeslabuje a sí]u formovou a aence.prevažuje u .,i"i, ptu'ii"t.ou prriměrnj'm muž m. postňeil, kterj. bj'vá jinak Ženě vJastnějši než Tímnemábj.tiŤečeno,žeŽenamásestátimužatkou.Právěnaopak:ženamuslhleděti,abysestalaiuliteratuÍeconejženštější.Nejje právě větší oddanost a věrnost svému určenÍa svojí pŤirozenosti menšístupeĎ genius _- a co Ženu od genia posud tlělilo, byl právě větší maleÍpsgchickou iohoto muŽatství. Žen_a musí se naučit mluuíti suoií ovládl muŽ než štinou,Nemyslete, Že je to snadné: věky uplynuly, jazykem většinou mateištinu svoji. Žena aŽ posud mluvi]a největší jazykem. Žena jeho muŽovjm a nejčastěji ne nejlepsim a nejčistším totéž,co dovede a muŽi z počátku chtěla pňílišukcÍzoli,Že se vyrovná
muž: odtud ta literatura tendenční,moralisující,bojovná - a odv nížbylo tak málo pravéhoženského koukaná a naučenápŤedevším, nervu' pravé ženskésensibility, ženskéhokouzla a ženskégracie' vlastní žensképsychickémateňštiny,a která byla v jádňe a podstatě svéjen dobňemíněnjl a většinouušlechtileinspirovanj, žurnalismus _ a ne umění,ne poesie, ne skutečnáa vlastní tvorba, o nížbude věčněplatit poznáníGoethovo,žemusíbyt,,nevinná a náměsičná... Není náhodné,nybrž má svrij plnj, a krásnj. smysl, že nejvyšší vrchol, i inspirací i uměním,jehož posud dostoupila ženská poesie, j est oněch čtyňiačtyŤicet sonet AlžbětgB arrett-Browningou éznámj.ch jako ,,Sonetyz portugalštiny.. poesiezcela intimni,v nižvyzpívala milenka, nevěsta a Ženasvúj osud linií stejně cudnou jako opojenou a horečnou.Jest to poesiekŤtěnáz vlastníchpramen ženskébytosti _ nic nežbohatství saméhorytmického života ženina,vylévajícíse hlubokou a oddanorr hudbou, věrnou písní svého osudu. Není tu vnějšíchtendencía vzpružin: všecko jest jen jakási pyšná pokora pŤedosudem, učelivá vibrace ve služběbolesti a lásky. Nikdy ne. podala posud ženaumělečtějšího Všecko díla - a nikdy Ženštějšího. jest zde tak samozŤejmé, čistéa nutné,krásnéi zákonnéa celéiako krťrpějrosná, která uzrála a tiše sprchla do trav, kdy veliká osudná noc nachj'lila se na zem. Leživ tom hlubokf poukaz, ruka, která ukazuje cestu,jížse musí brátiženská tvorba, nemá-li bj'ti pouhou literární specialitoua chce-li se státi skutečnounovou uměleckou silou a básnickou potencí,nouou inspiracía novlm pathosem. Ženská literatura trpěla a trpí posud něko]ikeroumalostí,slabostí a krátkozrakostí. Jedna z nich, obecně patrná, jest konuenienčnost. Jest pŤirozeno,Že ženajest jí ve svétvorbě mnohem víc poutána než muž.NenítŤebadomnívatse s Nietzschem,|Že ženéjepravda odpor. 1 - SrovneJte na pÍ. 16. aforismus ze ,,Sprtlche und Pfeile.. v ,,GÓtzendámme. rung..: Unler Frau,en._,,Die Wahrheit?oh sie kennen ďe Wahrheit nichtt Ist sie nicht ein Attentat auf alle unsere pudeurs?" Boje o 21112P g
bD
stačísi jen zpŤítom. na od základu, samou její bytostí a pňirozeností: ji k ní pŤímonutí a váže.Nejen že nit, jak všechenspolečenskj.Život cel1iživotjako by se spikl, aby se ukazoval ženěpodvodně a klamavě, v divadelním osvětlení- tisíce ohledri a konvencí společenskj.ch zrazuje ji od toho, aby mluvila, i kdyŽ prohlédlaa poznala, a aby mluvila, co poznala a iak poznala. Jak má ženamluvit otevŤeněa upŤímněku pŤíkladuo stŤeduvšehoživota, o erotice, když ví hned pŤedem,Že se jí nebude naslouchat vážně a loyálně' bez pozadních myšléneka bez malicherně podezíravé,pošpiĎujícía uráŽejícítenpohledri denčnosti?Jak má ŽenadopŤátmužihlubšíchnekonvenčních do svéhonitra a do svéhoerotickéhoživota,když ví' že muŽ uemá posud velikou většinou dost čistj' zrak, aby dovedl zirat, vidět a rozumět, a že pŤedevšíma nade všecko miluje traďicí posvěcenjr klam a konvenčni ušlechtilost a všude je vymáhá? Tak vznikla a vzniká posud ta pensionátová ženskáliteratura, literatura ušlechtilosti a slušnostiz progranru, v niž se pěstují jen dobŤevychované city jako vyzkoušenédruhy zeleniny v zahradě a všecky a osvědčené problémy estetiky, psychologie a umění jsou nazírány brflemi dozráléguvernantky. v níŽupadati Jiná malost (a po mémsoudu horšímalosti piedešlé), jest nakloněnaženskáliteratura, když pŤekonalanedostatekpŤedešl1i, jest jednostrannritendenčnosl, neuměleckéforcirování a znásilůování - dovolte, abych byl se, silácká nehoráznost.Ta umělecká pŤíšera feministickj.román, bude pro upŤímnjm kterése Ťíkápropagační pňíštÍ věky smutnfm pomníkemtohoto tragikomickéhopoblouzení. Moderníliterární ženaje většinou posud v kultuŤeplebejcem,to jest bytostí v jádŤenekulturní, náhodnou, od včerejška.Má všecky nezprlsoby plebejcovy, jeho kňiklounsk1f pathos, jeho jednooké šilhánípo ,,pravdě..,jeho uměleckounecudnosta nepoctivost.Zamilovala se do svojí ,,pravdy.. po plebejsku- to jest zuŤivě,urputně, roztrpčeně,zavile - a netuší,že právě tím stává se umělecky nepravdivou' Scházíjí pravéa vlastní kulturní ctnosti: vkus, noblesa, takt, styl. Hraje si většinouna mužatku'Ťíkáspolečnostido tváŤetak zvané ,,silnépravdy.., (kteréjsou dávno známá fakta, jež jen kŤivě
r jednostranněinterpretuje),staví se do umělj.ch a nechutnj,chpÓz, hraje si na mučednicinebo oblékákostymy muži již dávno odložené, - umění.Zapominá, protože nedovede umělost, rebela,tropítisícerou jen pokud podává bez divadelpotud, se že má cenu a zajimá muže ního osvětleni, bez program , bez generalisací- pokud mluví v singuláru a šeptema hlasem ztlumenfm a hudebnímsvěŤujesvoji j edinečnouzkušenost,čistou,nezakalenoua nesmíšenou nejvnitŤnější, svoji nejdiskretnějšídiskretnost - a pňenetendenční, zkušenost, nechá-li cudně muži samému,aby z ní vyvodi| závéry, vysledoval drisledky, provedl generalisaci. Žena musí pochopit, že všecko umění a všecka kultura začíná smyslem pro odstína končísmyslernvzájemnosti a celosti.Žena musí pochopit,žeumělecká pravda neníjednooká, a žerozkrojovat svět ve dvojíprili a malovat zvlášéŽenskéschemaa zvlášt mužskéschema,je pohodlná šablona,pohodlná a vražedná.Ani láska ani genius nem že dělit, n1ibržmrižejen jednotít- a jednotit bude musit i ženskéuměni, máJi rrist a sílit. V poesii a v umění nejsme nikdy dosti širocí,a žáďnápravda, sebekladnější, nenítu dost kladná proti oněm posledním, nejkladnějšími nejklidnějšímpravdám, kteréjedinémají d le. žitost.Žena musíse naučitdívatise do sebehloubějii pozorněji,aby odkryla poslednízákladní gravitačnízákon své bytosti - tu nej. prostšípravdu, která byvá vŽdy objevována naposledy.PŤiznejmesi, žeposud většinouhleděla ženado sebe pŤílišrozčilenaa za okolností mimoňádnj.ch. Musí se naučit hledět klidněji a pak bude vidět i hlouběji_ tak hluboko,ažnajde v soběi muže,a pochopí,jak její osud a štěstíjsou podmíněnyosudema štěstímjeho a naopak. Ženskéumění musí sjednocovat: musí mít silnějšíkŤídla,hlubší intuici, vášnivějšívzlet, širšía kladnějšípravdu - j"n to mrižebft jeho raison d.étre.Specialisacev literatuňenemá smyslu. JeJi kterf odkaz, zápotn! ovšem,jejžnám mriŽeodkázat pňekonanf naturalism, jest to jen tento. Kdyby ke všem posavadnímdruh m, genr m a specialitám v literatuŤe pŤistoupil ještéžensk! romrin nebo ženské uměníjako nová specialita,novéschemaa novf genre' znamenaloby to literárníbídua malost doby dovršit.
Ale tak tomu nebude - alespoĎ ne trvale. JeJilnám co jasno dnes, v době mužské a ženské otázky a polemické]tteratury, a bude.]i nám co jasnější den po dni, jest to to, že potŤebujeme vzájemného styku; vzájemné vjlchovy, od dětství aŽ do staňectví' ve všem a vším:životem, školou a pŤedem uměním a poesií. A na moderní ženě bude v první Ťadě zá|ežet, aby nenaplnila se strašná kletba Samsonova- z básně Alfreda de Vigny:
Geniova
ma{eňština
(Prolog k ulstauěRodinouě)
BientÓt, se retirant dans un hideux royaume,
La femme aura Gomorrhe et I'homme aura Sodome; Et, se jetant, de loin, un regard irrité, Les deux sexes mourront chacun de son cÓté _ Což
pŤeloŽeno do literárního
jazyka
zni:
abg bgla znemožněna
obmezeně nenduistnristrindbergouskri literatura,aťiiž ii. pišímužinebo ženg'
Vj.znam každéhovelikého umělce-tvrirce a genia pro život je a nutí nás, v tom, že on jedinf mluví k nám psgchickoumateÍšttnou jinj.ch nebot odpovědí nepŤijímá abychom mu v ní odpovídali a jinj.m odpovědímnerozumí.TÍm kypŤía obnovuje okoralou líchu dni uniká stále a stále do naučeného života,kterj.ve svém'všedním odcizení,hubenéplochosti a starobnékonvence. Psychická mateňštinalJak málokdo z nás ji slyšeli jen jednou v životě,jak málokdo z nás jí ne mluvil - ale jenugkÍi'kljednou za žívot.z hlubin vnitŤnírlzkosti a tísněl Nebot hovoňímevšichni stále jazykem cizím, hladkj'm a vyprljčenj'm,jemužnaučilynás žebrácké potŤeby našírnalosti a slabosti - jazykem celéhosvěta, jazykem papírovévšeobecnosti,která na nás odevšaddoléháa všudenás dusí. Nikdy s]roronedostanese k slovu našenejvnitŤnější id; mluvime jen s povrchu a jen povrchem a ani jím ne, ani jeho citlivostí a dráŽdi vostí, která je dávno jiŽ otňena a otupena - tre, jen uniformními barvami, kteréjej pŤetŤely, jen suchj'm prachem,jenžse navrstvil na něm od včerejška,jen Éonvencicizoty a náhody. Musí pŤijítveliká událost, osud,tragika a zabušitpěstína hrobku našíbytosti, propálit se bolestík našemujádru a vyrazit z nás vj.kŤik pravďy, hr zy a vášně, jehož bychom sami nenalezli a kterj.by byl v nás zaklet navždy. Ale genius nezná jinéhojazyka nežsvojímateŤštiny: jí mluví stále a vylučně, Tyze a plně, nebojácně. Všecky svaté vnitňní prameny, z nichž žije lidská bytost, zasypanév nás Struskami, vyschlé nebo zkalené,zpívajív něm čistě,naladěny na základní tÓn jako věrnf
