Vladímír Svaton
DvoJÍ KoNcnpCE UHĚT,EcxÉHo TnmU v souČastrÍcnplsrusÍcii Yladínír
Svatoň
Soudobá diskuse
o teorii
textu
vědě ruské/ sí neklad'e tak intenzívně
v literárrrí
/zejaéna
d.íIěí otázky
kobeze
/souvis}osti
text
b á l ní
Cdtud iDrp1ynula nutnost které
pro stud'iun
vzájenně
turní
k i
vét/ jiniž
sénantickou
íntegrace,
koheze,
a d'efinovat
řad'u kategorií,
vztabů v menších jed.notkách
souvisíeích Kategorie,
stanovit
nebyly lze
81o1
/véta,
skupj.na
pod.statné.
celek
textu
uchopit,
povahu: ke stnrkturnín
retrospektivnost,
nrají struk-
patří
anticipace'
kupř. partiturnost
a kontinuálnost;
k sé'nnntri"kým infornatirmost, hloubkar P.,es u p ozic e a pT a $ na t ik a . 2 Nej důlež itěj ší a stá1e ještě ' " ]yěerpané pod.něty pro postižení textu v je}ro celistvosti 1řJcllázejí však z před'stavy, že text jako ce1ek není poutýn SoUhrnen vět a že g}obální snysl textu nevzníká souĚten d.í].čích větných významů. Proto se opětují pokusy o stanovení řad.y nav a z u jíc íc b, a le rů zně hlubokých pojnů, kter é jsou s to tu čí onu stránku ěila
/ěasto
globálnosti
textu
vyjád.řít.
Řad'a z nich
pod. jíným názvenn,/svou d.ůležitost
při
osvěd.-
výklad.u
textů uněleckých. 1. Především je to rozlíšení spojení
textu
pŤedpoklád.á'
/srov.
S. r.
že exístuje
''tlrcd.éb.o''a ''pružnébon
Gind.in, C.do 755/.
Trmd.é spojení
konečný počet elementů textu
m a t' v nic hž s e nů že jej ich
spojení uskutečnit:
i
sché-
př íznačn é je
p r o orBanÍ zac i
c elk ů v ě tných.
pak věťší celky,
kd.e nejsou
a tudíž samy komponenty jejíc h
vyplývá
Fr už né spoj ení vyznačuje ná o-
pravíd.la navazování línitována,
textrr
musí obsahovat
s j inýní
s o uv is lo st
2 . Dá le je t o před.stava,
příznaky,
z nícI.1ž
složkami. že sénanťika textu
je ply -
bez ostrého vyznačení přechod.u od jed.noho význanu k d r u h é m u: ''. . . gram a t ik a textu je spoj ena s gr ad- uální séman ti -
nulá,
kou,
se sťlg1g111'1.o.l.i. po1e a níko1ív d.iskrétních opozic.
í r e } ac e'
t j.
ja k á s í
realizací
konaunikativních
to u r ozplý v av o s t í Jednot1ívé
pryky
l 'r o z k mit € & '',
intencí,
s é m antíky'' /T. jsou
textu
k t erý
a ve vztazích
pr ed'íkace, uplatňuj ící
s kr ytá
s e ustálí
nusí se vyznačovat M. Niko1aj eva'
ted'y nad'ány jistým tepr ve
partiturností
tá l n í
ale
o s e'
ceIková
ceIku
vystihuje
skutečnost,
pouze lineár ně,
v sukcesí v-
že význam před'cho zícb úseků se zpětně
na niž js o u
d.oplňuje
j ako by nanášeny infor mace nové,
v pro m luv ě t é ž osa ver tikální,
jadřující
na níž j e vyz načen a
hod.nota d.osud' sd.ělených ínfornací:
not na obou osách vzniká plynuf'ý
k r o z 1 iš ení
stoupající
vzestup
4. Fředstava
v průsečících rroa-
parabolícké
křivka,
pozadí infornací a Lze k nin
C.d.
o vertikální
a horizontální
526 en'./: konceptuální
faktických,
vy-
ad.resátova věd.oní.
ínfo rm ac e ''faktícké'' a ''konceptuální''
R. Gal.perin,
textu
rrýznanovým
nonenty pod" Vlívern úseků d.alších. Kolno k horizon-
e x i s tu je
I.
jís-
C.d'. 711/.
v souvislostech
textu
ž e j e ho ús ek y nejs o u registr ovány
noqýni
se př i
s konteXtem ad-resáta.
1. Pojen
ním s1edu,
Proto
jsou
ose ved.la /sr ov.
informace
tvoří
aspekten h1ubinné struktury
d"ospět jen opětorrrrýur analyzujícín
čtenín.
de zŤ ejnó, Ž e i; c . ; o ...- ,z .i.isanl'1n:az vlar Šř velký význan p řJ - p opis u
t ex t ů uněIec k ýc\ rovinu
ilustrativní
kde .ťaktické ínÍor mace tvoř í
dí}al
PIo umělecký rrýtvor nepod.statnou,
k deŽ t o inť o rrrac e konceptuální '' srryslu|' ěi
se dotýkají
dvoj ící
poj nů souvisí
''završenosti'' /.'koncovky,,/ a ken v řaciě postupujících řady,
nezbytných řeěeno, textu,
ťaktických
završenost
je
znamená přítonnost informace
záležitostí
zarrršenost patří
záhy se vynořuje
s1edky se vskutku rryznačuje větší
ninořádný
jako je setkání
s fragnentem /ve slovesností,/, na pět í nezi ná zo rBm ''ěásti'' mezi vědonín, rmímat ěást
Jisté
/ve
jsou
w-
se sanozřejně své struk-
na celku než ji n d .e , a také Z&ÝT-
I ony d'ostí ěasté
výtvarnén unění/
nebo
založeny na d'yriamickén
a t'celku'|r Il& oscilaci
že rrnímán část /neznáaéb,o/ ce1ku,
jako
celek.
d.okonce rozd'ílnost ležitost
vrů'bec, avšak
infornací
význam.
s torzen
výstavby
rrýznanové. 1
a nepřed'víd.atelností
na konceptuálnost
JÍnak
prostým uplatněnín
s é m a nt ík a jeh o částí j e z ávislejší
případy'
b
textu
ihned': umě1ecký text
''pružností''
š eno s t ná pro něj
kládá
technické
povaha textů uměleckýeh.
nabízejí
je rozhodně zaněřen
všecb složek
jeho výstavby
zd"a se jejich
také zvláštní
ukoněenín
konceptuální.
konpozíční,
d'o oblasti
otázka,
' ' z ávě r u ' '
i r oz lišení
infornací,
Všechny uvedené pojmy se týkají
t ury ,
koneč n éh o
Závér je pos1ed.nín člán-
textu.
pro konstituování
závěr
nevyrýsuje
jeho
''ide j e '' .
5 . S t o ut o
lineární
p ou z e
te:cbů uněIeckýeh
partiturnosti
za relevantní
a intencí - Jed.en z úěastníků d.ísku"u 4 chápe
nebo její
a neuněleckých
absence:
pouze pro texty
jako
partíturnost
unělecké.
Lze sice
zá,popři-
je par titur ní
p u stí t 1 že uně1 ec k ý t ex t texty
což prokazuje kupř.
ostatní,
ínfornace
/Líneární/
nic né ně j e jasné,
a t p. ;
L e i tr n o tiv , /
závěrůn nikdy
ka k teoretickýn
Zbývá jedj-ný výsledek, je pro unělecké texty nežli
sit
s výroken
ký celek
/rým,
neved.ou. ž. zarrršenost a celistvost pro-
Nutno však souh1aže ,,otáz4ar
uvíz1a ve stad.iu d.iskuse'l.
v pojetí
Co urněIec-
5 Ch"u'"
iež vykrysta].izovala
zceLa uvědoměIe a zŤetelné/
refrén, hledis-
ž e kvantítatir r ní
jednoho z dískutujících' je,
výstavbou,
závažnějšín a komplíkovanějšín
na civojí tradici,
upozornít
návraty
pro jiné slovesné projevyo
vlastně
do vědomí celist-
i veršovým,/, ťonetickou
d.oninantami, konpoziěníni
stylistickými
blénen
že narůstající
fakt,
je ihned integrována
rybnem /prozaickým
vostí
ve větší míř e neŽ
/ne vžďy
celistvostí
literárního
díla. Zďá Lo by s e, že je
V. M. Žirnunského,
dokonale
s la děno u a jednolítou
vých
který
d a n éb o bá s ník a ,
obsaž en v
chápe urnělecký výtvor
str uktur u:
u ně] -ec k ý c h po s t uPůr a to i
je
''...popis
jako
jednotIi -
těch nej př íznačnějších
pr o
je po uze poěáttem uuěleckého stu
v u n ě l e ck é n v ý t v o ru nenaj í hodnotu samy o soběr nej sou ízopřírodníni
lovanýni
fakty.
Jako fakty
j i . stý u
zuc {Lením či v nit řní
záněr,
který
s o u ě a s n ě. živoucí
ďx o len ba dat ele
a ind.ivid.uální
sladěnýcb, tujících
se odhaluje
vzájenně
estetické
teleoIo8íír
jsou
uskuteěňuj í
v ce1ém systénu uněleckých v oblasti
poetíky
je,
nahodile
postupů, jako systén.rstruelený jednotou
ur čitý postupů
aby př ed.estře l
jed.notu uměleckého d.íta jako
podmíněných a nikotiv
nadán;r
soustarnr koexis-
uněIeckého
takže jecien postup nutně vyvo}ává
záněru,
analogické,
a všeclrrry spo1eěně vyjadřují
kách uněleckého d.íla tutéž jednotu jak o žt o jednoty čiii
j e n s t y lu qnítřně S e již
v dějiná c h
ěi
básnického
o historícké
trad'icí
s;rntax'
rfinika
básníka
nebo v d'anou epochu pod.řizuje
zpracování,
principu
princip
uměleckého díla ,pocit
slorrník i
instrumentace
kladním unělecirýu t ent o
tém fornáIních
světu.
ětenářskou
Bento ,d.uší,
d.ojmen, který
do jen
jakoby
básnické
nán unělecké oíIo
podr obíme věd.ecké analýze,
pojnů ,/postulp:ů/a ustavení tabádání v histor ické poetíce.'' 6
a estetických
se ted.y pod.le tohoto
vzájenu}ou s}aděnost . ýsec i: ..1e1ros}ožck,
uněleckého i
postupů.
ono poznání je totož né se z á-
Slovesné uněIecké dílo
tu r n í,
se u daného
jehož působení
spojení jed.notlivých
k o v é ho s y s t é m u je c ílen
vyznačuje
básnická
nůžene nazvat třeba /enteLecheía/ ,duší, nebo básníka, spatřovat v něn ten života., tu svébJrbnou ,intuici bytí,, která
jež přines li
J e st líže
básnických
určíténu obecnénu
je dána básníkovÍ nebo celé epoše a tvoří p o z n á ní,
atp.
Puš-
klasického
jeho vyrržití,
či uměleckému zákonu,
teteologícké
fornující
základní
slovesná
sty1u
na nys1ío že výběr
jejích
podmíňuje
up1atni1
stylu
o indírniduátnín
témat i
fornujícínu
postup ů '
systénu uněleckých
poezie
In1ánepřiton
i
Po-
sty1u.
V tontéž smyslu mů že -
Brjusovově,
ronantického.
strán-
rrýtvar ného umění...
i v dějinách
ěi
ostatní,
v rozličných
propojerr-ých a vzájernně se podmiňujícícb,
ne hovořit kinově
postupy
záněru
/íďeie/,
která
je
jed-no znaěností smyslu, ieiž zkušeností
bezpeěně zjistit.
názoru
jed.notou
základ.en jed.noty struk1ze věd.ecky i Proti
pr ostou
tomuto zd.án1ivě
n e s p o r n é m u ná zo ru
Tyňanova'
ka Juríje
Unéní žije
vstřícného
fakt
unění...,,
Na okraj poznanenat,
r:nd Drang vriěi
tvár:rébo ěi např.
ních a n'esouhlasícíctr,
pozící
princip
výstavbu
generace
byl
a předpokládají-
rmitřně
d.isparát-
korespondujících ozřejnuje
barokního
prvků
zároveň
urnění s j eřro kon-
prvků v jed.en ceIek.
výchozího
rozporu
vypJ.ývají i další rozpor.
d'í].a a literárního
1 . v běžný c h 1 it er ár něbistor ic\ých dí1o jako
sevřenosti
zevně vzd'álených,
wýchodiskem
Str:rn
d'ranat Shakespea-
z Ber1icbingen
né char.akbe::ist.ijrJl literárního
1iterární
poněrně d'áwno,
spíše ''generatírmího''
Odkaz na Shakespeara
kontrastních Z tohoto
ale
třeba
by1 ražen požadavek
skloubení
a volné propojení
v jediném díle.
ztrácí
je
názoru
klasické
umění. Proti
rowých nebo Goethova Goetze
že tento
již
v dějinách
klasíckému
organizujícího
cího plynulé
a podřízeného/,
nlpdého Goetha a nastupující
ťornyt'' tj.
pt.incipu'
nutnou pří-
/ienž předpokládá
zevné paradoxního
tohoto
a dokonalérnu konpozičnínu ,'vnitřní
se
?
že se v)mořir
a to v polemice
SetŤe-Ii
uraění. /.../
dvou nomentů: domínujícího
tonnost se i
prvki
takovýmto
defor nace všech faktor ů
není faktu
napětí
a ínte-
pocíčovat d;mamicky"
aktírritou,
vstřícnou
híera rchiz ace'
konstruktivním
faktorem pocit
d.íLa je třeba
takovouto
Bez po c it u
bojen.
a sJrmetríc-
znaménko PoV-
prvky není statické
Fornu literárního
grace.
dí1a není uzavřená
aIe d.ynamické znanénko poněrnosti
a sěítání,
/.../
že ''jednota
I'jezí jejíni
ká celÍstvost. ností
však poIemické ir ýr oky jeho souěasní-
s t o jí
tvoření:
pr acích vystupuj e
prod.ukt určité kon}rétní autorské
osob-
odtud pak p}yne otázka,
2.
zda literatura
exístuje žánrech,
před'evším v korrkrétních dílectr nebo ve sty}ech, no rm á c h a po et ic e?
nonech'
k ý c h te n denc í,
lze
unělec k é ho cítění
t ak že js o u
tv á ř í ,
jinaní
a jejich
praxí
generací,
osobností
řenou
důsledně literární
ců od Iiterární poetiky,
evoluce'
žánrů atp.
rozlišné
jako disciplínu
proklanoval
t'Iukařovskýl
která
by ně1a studovat
se pronítá
reněnítro vztabu od vztabu
kupř.
který
typického
neuzavřeností
ponot!růr-
vývoj
i do snahy definovat
unělecPrvé po-
znak.
trb. tuliko,11 druhé rozpracoval
tak chtě1 postíhnout
nezi
v
vztahů a zájnů jednotlivýcb
bud' jat
ký výtvor
obory?
10
1. Týž rozpor
jetí
žánrů? Nebo
Wollnan významný pokus
3r.
historii
do houště životních
dě-
ji.rKozto obrazu
1iteratur.y
obé za príncipiálně učinil
děj i-
Iíter atur y
a snah s d.ějínaní např.
souvislostech
otázku
trrurčích ěinů? Lze v konkrétní
dějiny
sladit
pokládat
roz}išit
samo r r y-
sněrů a programů nebo jsou
d'ramatu, poezie,
dějepisné
těchto
své doby nebo j e
j sou dějiny
ješ t ě dá1e:
spisovatelů
je nutno
vbělením uměIec -
jen jeho z obecněnín, odvoz eninou?
k o n kret izo v at
nami románu,
dílo
Je liter ár ní
ká-
specífiěnost
refe-
uměleckýn d.í1en a skuteěností pro životně
a potenciální
J.
praktické
,
jenž S€ .
rrýpověd'í
Iiší
nekonečností,
ted.y opět
jístou
téhož rozporu
je rozdílné
svou
n e sj e d . no c eno s t í. 1 2 4.
JiniýT rozvínutín
ní význa.movosti d.ílěích urrěleckých prostřed'ků. prostředky
stabilizovaný
rrýznan, který
v ustálené
podobě stejně
jako slova,
s vymezenýmí význany
lexikálníní?
chápá-
Mají tyto
d.o d'í1a přinášejí vstupující
Anebo získávají
d.o textu prostřed'ky
svůj smysl teprve
v kontextu
níbo wýtvoru jsou prázdné, Diskuse
problénu
o tonto
J edna z dis k ut ujíc íc h
určitého d.íIa a rmě konkrét-
probíhala
str an
nedávno v teorii
I l i I
opředeny jistýni jako prvek,
uplatňují
že každé tradiění
o jeho
hovořit
Jínak řečeno'
tíhnutí
nebo zďa vzniká
5. Jen odlišnou mezj- prostře
symbolický, ustálen
trad-icně
vztah
nezi
jeho lexikálnínn
zda
usta.Ie'lrý /pocobně jako je tradiěně
zvukovou
stejně
.t .:
nebo grafickou nebo je-li -._YJ l!určitý
trad.ici, jako
pr osazovaly
spojení mezí uněleckýn
stránkou
to vztah
pr íncip
I tento
v otázce
samostatností
spor
žánrů.
d.oktríny německé or ganického,
tvarem a jeho tt'zn,amen: tvar
inter pr etaci
a
organický
nebo posioj. např.
sIova
. . Y již svou strrrk-
-!-v. -' -t prostředek
..-..
estetické
pro ně vnějšírn obalem obsahu. Staěí s ký epo s by 1 v jejic h
a ne tak přínočarý.
a jeho význanen je pouze konvenční,
historickou
filo zo fie
stavem světa,
náročnou syntetizaeí,
téLtožproblénu je,
myšlenkovou operaci
Hegelova Estetika
slovy- i unělec-
mezi koneěnýn smys}en a jebo d.í1-
qíznamem/
má dalekosáhlou
k l a s ic k é
jejich
stránkou
-i o nlr}.í l..1....: ^ q trLlul\)í'+u..J. reprodukuje-Ii
turou některou
a že
snys1 aí1a vzníká
rryjadřovaných
je mnohem s1ožítější
čílei prostředky
vztah
na d.anénkontextu
zda celkový
rýznanů,
jež před.poklád.á, že vztah
metruro vyjad.řovalo
k určítýn nánětůn nebo žánrůn.
je to otázka,
pouhýu součten dílěích Kými postupy,
význanů, které se v díJ-e
významy v závis1osti
nejroznanitější nelze
aureolarai
trocbej,/
konponenta jeho konečného smys1u.
trrrdila,
Druhá strana
verše.
že ver š ur čité pod ' ob y,
soudila,
trad.íční metrun 1napŤ. hexametr nebo třístopý jsou již
význanůn?
otevřené nejrozliěnějšín
připonenout, spj at
a iniciativností
s tz v.
těs n éh o neby1
že honérovepickýn
hrd.inů, zatínco
iíž Svou kompozi.ěni
román vyjadřoval p o sta v
gující|ic
řá du. ''Organíc k o u''
lingvistického
/nekonvencionalizovanou/
myš1ení, iež ''vnitřní prob1ém kategorii
/ Y] . Hunbo ld't , A . A . P otebňa,
fo r n y t' ani
jakýkoliv
tín
spíše v uměIeckén díle
rlýznanu jako
jirr.ý výrazový
prostředek neodkazuje
mechanicky
a
ke svénnu
značka k pokynu nebo upozornění,
dopraurí
jsou
s to poskytnout
Je umě}eckost
urěitého
v j e h o r n a t eriá lní Ánebo je
o t á zk a
z u j e v p ojet í
jnenování
v rovině
v rovině
kompozici
t zv .
,zbásnické styLy/,
uffutsElí rozvinutá
/bobaté figury, nelodiěnost/
jako
es t et ic k é ho
o bjektu?
po-
znak básnického
r;Énus či
Anebo básnický
a k a ždé s lo v o nů že na b ýt umělecké potence,
n o si te l e m
do-
se konkr eti-
v principech
pravid.elný ?
či nánětech?
''básnickost''
Existuj e
/napŤ. zd.ůrazněná netaforičnost
v syntaxi
artefaktu,
obj ektu?
podobu, neboř
bá s nic k ého jazyka.
pr oblénu .
k níž je tř eba
estetického
m á s v c u prak tickou
ve irýběru Iexika
textu,/'
v jazJr ce,
významy lexikální.
další aspekt
zak o t v ena t eprv e v oné r ovině,
''p b c ho peníB''. , t j.
I ta to
ještě
rrýtvoru dána iiŽ
realit ě'
obsažnosti,
stabilizované
6 . Je v š ak m o žno naz načit
tu j e
slovo
v živé pronluvě
''smyslu'' jakožto h1ubší a podstatnější
než"jakou
již
L. S. Yygotskíi/z
j e vodítkem k samostatnénu d.onýšlení a postupnénu od.ba-
továrrí
spět
se snažíla z jistit
a literárněvědného
jako svůj ústřední
fornulovala
společenskéh o
do neosobně fun-
m ezi v ý zna u, rem a jeho vyj ádř enín
souvislost ona línie
stav
kterén člověk může jen vplynout
V€
životal
ale
a pr ozaický
a příběhů m o d. erní pr ávní
koncepcí
strukturou'
jazyk
neexís-
stane- li
Se
t.Tastíníli jsme řadu rozporných
Tozpoty nají
že tyto
zat,
důsledky.
praktícké
svou dávnou trad'íci
Počet takovýchto
a1e že S€
otázek,
něností
dence v chápání podstaty
V. nich
vzníklé pouhou ne u jas-
rýsuje
dvojí
již
takže jejich
návaznost,
k1adná i
záporná
ten-
celistvosti.
že mezi jed-
fakt,
pó1y naznačených rozporů existuje
notlívýni
základní
d.íla a jebo
1iterárního
svědčí přesvěděivě
o takové nožnosti
i konkrétní
ale předevšín o zJi-
že t o nejs o u r ozpor y nahodilé,
š tě ní,
uká-
rozporů by by1o nožno
Nejde však o jejich.výěet'
rozhojnít.
soudobé li-
příčenž jsure se snažili
věd.y k uněleckénu dílu'
terární
přístupů
většinou
strana
určitá
tvoří
SoU-
vis1é řady. Je např.
zřejné,
ž e pojetí
porné a d;manícké jed.noty korespond'uje literá'rního p o slední
dění,
neboř
se naopak přelévají
calší
instancí
autorův
tend'ence.
urněleckého d"íla jako
Význanovost
není
do n ě h ož Tomu
znaku s jeho
mnohovýznamností, z niž mohou být
a d.alší aspekty.
záněr
umě1eckého tvar u,
da1ekosáh1é historické
pak též odpovídá pojetí potenciáIní
s '!!gvoIučním'' pojetín
tu ind.Ívid.uální
a v š eo bjínající
jako ť oZ -
uměleckého díla
emancipovány
d.ílčích prostřed.ků se pak
rorměž jeví
jako veličina
pro klenutí
konečného snysIu d'í1a a snys1 sám není pouhou
autorovou tě j í
vůIí. Proto
proměnná: jsou
jenon před.poklad.em
se také umě1ecké prostřed.ky
nerozpouš-
p1 ně a beze zby tku v konečnén vyz nění d.íla, a1e z ach o-
v á va jí
si
kladou
čtenáři
norázovýn
jis t o u
s a n ostatnost:
nejsou
p1ně
''pr ůhled.né,,,
od.por, takže ''pochopení'. d.íla není akten jed-
a mecharrickýn. ,/Jeden ze současných teoretiků proh l a š uje:''S pec ifično s t jazykové for nulace celistvého ob r az u
b
v prosté podřízenosti
světa nespočívá /.../ jako
jed.notek textu
lingvístíckých
ceJ-kuo nývrž zároveň v tonn, že je
samo-
hodnota těchto j e
autorské
nástrojem
nemohou být rorměž nad.ány jen kon-
*řu,
výpnany:, jejich
vencíonalizovanýmÍ životních
pohybů. ŘeěLno dnes
Peircovou
terminologií,
neutrální
platnost
j e p a k v es t et ic k é n pouze podněten, řově
nysIí
Pochopítelně,
o bjek t u,
kdežto nater iální objekt
reprodukován.
Rozhodující
realitou
Í:ze si
rorrněž představit
výraz
''h i s to r Í c k ý c h
s o uv is lo s t í''
vání.
slouží
vůle,
mezi opaěnými
Pro j-dentifíkaci
d y , v y tv á řejíc í
Jej ich
kupř.
Všechny
záměru konvenciona-
je nutným předpokladem
sd.ělo-
stačí už jeho
jeho fixované
íorrny.
matenatícké a statistické
meto-
artefaktu,
t říd. y jelru pod.le j ejích
ných příznaků fsrov.
do
pod'r obnostmi.
autorova
uněleckéhro výtvoru
upla t nění
že je
a proto je zaěleňujeme
jako vodiě
konstrukce
ž e se dí1o
znanená to zár oveň,
se všeni jej ich
a rt'znamová ustálenost
z d e nalé zají
ve čtená-
unění jsou
z předpokladu,
s e v něm r oz pouštěj í.
powrchová vrstva, F r o to
byl
potom '|prom1uvou'' a má jednoznaěný snrysl.
a c o n e j r yc hleji lizace
Vyjdeme- lí
autorské
unělecké prostředky
je
ar teťakt
dí1a' seskupená do
i návaznost
harm o nií v š ec h složek'
chápeme jako
Dílo je
s ama unělecká
díJ.a
s o uv is }ostí.
p ó Iy u v e dený c h o po zic . vyznaěuje
že jádro
aby estetický
epo c há lníc b
velkých
''symbolu''.
ná zo ru
v tvarech
iíž zkonvencionaIizovanou spíše povahu t'ind.exuÍ' nežLi
výzvou,
t o ho t o
v e s v ě tl e
nají
pod.oba koření
něření
vněj ších a něřitel-
autorského stylu
pod.J-e
na zálrlad.ě počtu
dé1ky vět
a c í1 ů , č, ínžS e v elíc e iež js o u
nuje,
a proto
v poloze
dílo
per ipetíí
pokladů pod1e autorova
jako depoz itář
jakoby konbinací
uvážení.
stylů vol n ě
podle své potřeby
s nim'iž autor
vzniká
záněrů
žánrů' poetiky,
o v ěem chápány vnějškově'
prostředků,
přístupných
autorskýcb'
těsně dotýká detailních
je i jednak spolecensj,;ého \'...'..'. a tp . ,
Vývo j unění se pak od'ehrává
jednak v poloze
rovíně:
jakoby ve dvojí
sLov/.
před-
tecbnických
prostředků
Vývoj
dispo-
je
saných
pak v pod.statě nevysvět1ítelý. Dvě souvíslé
řady
literárněvědných
noveny jen ho1ou dedukcí.
jednotIivŤch
telů se návaznost ruské literární Potebni,
který
u v é s t dílo
d.okázal
ciíla.
fundovaných
kupř.
bad.av
prvou řad.u d.í1o A. A.
dynaniěnost
význanů i
a pok1ád.a1 i běžné pronluvy příkIad" druhé řad.y bylo
Jako
sta-
v kaž-
za elemenby možno
jeho s o uěasníka Á. N. Veselovského s jeho pří z n ač -
tzv . bá s nic k ý c h
představitelen
a nigraci
ť o rmulí.
prvé řady
řadu by zastupoval'o Seskupít
stačí. Je třeba
/přenosnou
syžetů
14 V sovětské liter ár ní
byl
kupř.
ninulé
M. luí.Bacbtin,
uvěd.onit,
jíné ho po jet í
věd.ě b y d.ruhou
souěasné ].iterární
konuníkace'
d.ěj innosti linie
fi.1oz ofickou'',/
n a k o nc epc e něm ec k é klasické
věd.y
řešení však ne-
že kažďá z obou řad. vyplývá
a nožností čiověka vůbec. Frvá o z n ačit jak o ''d. ějinně
i
jed.not1iÚch
na návaznost
si
platnost,/
d.í1o V. V. VinogradoV&o
rozpory
do řad a poukázat
z c e la
nebyly
motivů vskutku vyskJrtuje.
postihnout
styku
nýn zájnrem o izolaci i
nysIitelsky
vědě reprezentuje
d.od'errnímřeěován tá'rní umělecká
Y díle
řešení
filozofie
ze
lid'ské exÍste n ce
/nobLj- bycbom ji
zkusmo
navaz uje nepochybn ě a př ed.evším ovšem
na He6ela s jeho několíkerýn do gra ndiózních
iídstva
voj
pokusem typízovat
celků a epoch. D r uhá línie
)'ze nazvr't i;t-eba ,'poziti-nlě
by ji
z oné tradice
hunanttních
věd,
1 i n ie
n e v ě d o n ě,
která
ělověka
rovala jnů, při jinně
linie
a přetváření
tváření
lídstva.
řeš ení d. í1 ěíc h politických chápala
přínos.
a sociálních
s n a d n e jdraro a t iět ěji
v ý mě n o u info rna c í, Poziti.wrě
Di alog
obob'acované konunikace M. M. Bachtin
v j eho poj etí
tend"ence chápala
álního
a tudíž před.evšín jako
a shr nul
vůbec. 15 jako přenos
jako izolovanou
souěást
jeho ind.ivíd.u-
osud.u. Na závěr
je třeba
ná svou oprárměnost přispívá foren,
popsal
není pr ostou
konunikaci
i n fo r r a a c e o d s ubjek t u k jinému subjektu, akcí jedince,
každý jed.no-
výkony téže epo-
a le nod'elem lid.ské existence
bistorická
D ě-
narrrstrn.r'je svůj vlastní
a nejplastíětěj i
v p ojnu ''dia lo gu''.
otáz ek.
jalto společné vy-
d.uchormích hod.not, přiěenž
Tento proces neustále
pozo-
problénů a zá-
konunikací
chy nebo tébož sty1u a na ně teprve
jej
Druhá linÍe
rrýkon má spoleěné východ.ísko s jinými
tlivý
postupů .
a pod.ílející
histor ie
jeho ind'ívíduálních
uprostřed.
fílozofická
j ejich
uskutečňuj ící /éasto
veIké plány
se na nohutnén kolektirmínn úsilí
svůj vzor
spatřovala
c há pa la člo v ěka j ako bytost ''1 s t í ro zum u''/
/bylo
j..:i.s';o.-í.::lcl'.l',/ wchází
v e v ě d á c h příro dníc h a s vůj cít v exaktností Prvá
d.uchorrní rrý.
zdůraznit,
že kažďá z obou tend.encí
a své úkoly" Pozitivně
historické
ke stud'iu před.pok1adů unělecké tvorby, stabiIizovaných
s c h én a t,
jazy k o v ý c h
k ý c h s o u v is lo s t í
vyprávěěských
z jištění
uněleckých
postupů, veršort'ch
s t y 1 ůo biogr afických
a t p. Její
báciání
či lokáIně
hístor ic.
mohou sj .gnalizovat
v n i třní
s o uv is lo s t i
p o j m em ''k o nt ex t ''.
}iter ár ního
o d halení tohoto kontextu
smysiu je však záLežitostí k te ré je t eprv e proto
dění, kter .é lze
dějirrně
na š k o du s něš ovat oba př ístupy,
vytvářet
které se v praxi
Cesta
zkounání musí být právě
postupy
analytické, jejic h
r ůr d. efinujíc í
trad.ic
vyčleňující
,1,
,''[,
prvky
dílěí
obecnou platnost,
a postupů" Na druhé straně je
fornulována
/rr.t-/
je postoj
f.'-t
iz-
v jej ich
/i t/
"
t
lL
l"\7L
LLI
proto
uněleckých
konvenci,
záněru
dějinná
velká
1ab í l -
ve vybroco-
jsou
toho
což ved.e k
ve kterén
jej ích
samy od sebe hroutí.
Na jedné straně
k prv}<ůn obdobr{ým i k individuáInímu autora,
By1o b y
obou pr otichůd'ných pr incipů'
a proěiščování.
vyjasňování
nyšlení'
pr ávo.
ní a zdránlivé syntézy,
v á n í s pec ifiěno s t i
je h o
a for mulace
íilozofickétro
s k ut eěné tvor bě i děj inán
1íterárněvědného
oz načit
výtvo-
vz tah ěi
jako
onoho mozaika
interpretaění,
perspektiva.
hr rfr,u
PoZNÁI'{KY 1/
současných prací k této otázce Srov. S.
Bíb1iog3afíí I.
Gindín'
S o v et s k a ja
AN SSSR' serija
}ingv ístíka
literatury
Srov.
R . G al, perín'
I.
Izvestij a
19?7, ó. 4, So
Lingvistika
b 1 e n y o b š č ej lingv is t ik i' 2/
jazyka,
i
T. M. Nikolajeva,
,48-161.
teksta,
j- pro-
teksta
tamtéž , 1977t č. 4' G ra n matičeskij e
Sr 10+- 111"
kategor ii
teksta,
tantéž, 1977l č. 6, So 522-5v2. 1/
I.
R. G a l , perin,
t a mtéž , 1 %o , rozlišení
4/
ě. 6 ,
těchto
c h í te k to n i } qr''
Int egra c ija
i
z aver šennost'
S o , 4 2 -520.
Z ásadní r ýznam pr o
pojmů ná Bachtinova
a ''k o npo zic e''
uněleckého výtvor u;
j:-lto
Srov.
Strukturno-reljacionnaja
ciacija t ij a
Balašov,
z nak a jazy k o v o go
A N SS S R , s erija
''ar-
d.iference
lvle ltl. 'oacnt,in'..crlaíi
N. I.
teksta,
d-í:licg,
ťT.i:ni:1 . 98or
s.
)9?
áďjt.
difťeren.
z naka poetiěeskogol
i
sr oY.
r zves-
i jazyka l 1982, č. 2,
lit erat u r y
so 125-11r. 5/
6/
B. P'
G o n ča ro v , Po et ik a
tura'
19Bo' ě. +, S.
V . } i . Ž i r m uns k ij, t ik a ,
7/
Ju.
L e n i n grad N. Tynjanov'
sta t'j i , B/
9/
Russkaja líter a-
19.
T eo ríja 19TT, s. Frob1ena
Moskva 1965, s.
o b ě p o l o h y nant ino nie tika
í lingvístika,
liter atuIyr
poetika,
stilis-
j4 2- 1+1. stíchotvornogo
jazyka,
ZB.
S Io Vo
U A. F. loseva,
D ialek-
cbrudoŽestvennoj fornny, Moskva 192?, So ?a-?5.
Sr o v .
Fr.
h/ . J.
S c helling,
Výbor z d.íla, Fr aha 19??t
so 2 5 7 B r rr 1o /
Fr .
I ď o l 1 n an' Věd. a o s lo v es nosti,
jej í
k s o u s e d . n ím v ěd. á m , S 1 o v o a slovesnost,
{.
w ývoj a poměr 19)5, So 198- 199.
=-.--*.*é.*
11/
F r. I'iik o , Š t ruktur alízmus
a súěasná liter ár na
Sloveaská líteratúra,
1977, ó.
12/
J. Mukařovskýr
z estetiky,
11/
G . V. $ t epa no v , Neskol,ko
Studie
žestvennogo teksta,
14/
Fraha 1966' S. 8) an.
zannečanij o specifíke
jazykov'
S. 147.
s T o v . B. M. &rge l,gar dt,
192+, so 82.
S Io v . L. M. Ba t kin,
Ital'janskíje
s t íl,
myšlenija,
inostrannych
Aleksand.r Nikolaj evič
Fetrograd-
žLzní i
ch u d .o-
v kn. IÝauěnyje trud.y lvioskovskogo
peda8ogíčeskogo instituta
lovskij, 15/
7, Sr 261.
gosudarstvennogo č. 1a)l
ved.a,
Vese -
gunanísty: stil.
iv1oskva1)|B,
s.
12B.
