moderníprózy (cďszejménav aventinské ívýznamnoupřekladostvím (Rudolf Šterit)
POEZIE
rgii z americképoezie a objevemi podnětem
ř
\-eská poezie prochází v samostatnérepublice prudkým vývojem. objevuje se velké množstvínových tvůrčích osobností,kteréod počátkuvytvářejíjejí nebývalou stylovou i směrovou rozvětvenost.Současněse začalačeskápoezie hned na prahu dvacátých let vyrovnávat se všemi osnovnými soudobými evropskými tenprávě pokory,jakji představovalibásníciopatstvícréteilského, dencemi- expresionismem,poeziíkřesťanské tak jako s avantgardními snahami Západu i Východu, vyvolanými novými sociálními skutečnostmii vnitřním vývojem samotnéhoevropského básnictví. Tak se česká poezie dále konfrontuje s futurismem i kubofuturismem, nově pak s tvorbou ruského LEFu' s dadaismem a později i se surrealismem. Přitom byla s to sama tomuto vývoji přinášet své specifické podněty. Tak se zásadní strukturní proměnou, kterou procházelo evropskébásnictví počínajedesátými léty tohoto století,se v tétodobě výraznéproměňuje i ráz česképoezie' Jejíprofil vytvářejí hlavně tři básnické generace. Zatimco ještědoznívá tvorba básníkůdevadesátých let, zejménaA. Sovy, J. S. Machara a J' Karáska, popřípaděautoruještěstarších(A. Heyduk' E. Krásno. horská, J. Holeček),připadá na samémsklonku desátýchlet iniciativní role autorum předválečnýchgenerací (St. K. Neumann, F. Šrámekaj'), jejichž stěžejnídíla právě tehdy vychrázejía do značnémíry formuji východiska rnladých, kteří teprve vstupují do literámího dění. Tito mladí však velmi záhy sami přejímajívůdčí úlohu a vtiskují charakteristický raz celému období. Rozlohu česképoezie v této době určuje několik základních postojů. Jestliže první bezprostřední reakci na válku představovalpočátkemdvacátých let senzualismus, vyznávání elementárníchhodnot Života, pak (expresionismus, velmizáhydocházíkvydělovánívýraznýchobecnějšíchtendencístylovýchasměrových p o e z i e k ř e s ť a n s k é p o k o r y , p o e t i c k ý n a i v i s m u s a j . ) .S o u b ě ž nsě t í mn a d i n d i v i d u á l n í msit y l y a s m ě . který jako důsledek rovými tendencemiprobíháještějiný diferenciačníproces, proces světonázorový, vývoje v samostatnérepublice vede zvláště v mladé generaci k vyhraňování dvou základních společenského proudů:autorůseskupených v Devětsilu a v moravské Literární skupině. JestliŽe však toto druhé seskupení je sjednocovánoi programemuměleckým (expresionismus- J' Chaloupka' B. Vlček' D. Chalupa)' v prvotproletářské |iteratury existujepředevšímpojítkosvětonánímhnutíDevětsiluopírajícímseokoncepci zorové.Proletářskou poezii vytvrářejíautoři rozličných uměleckých východisek, stylů i generací (St. K. Neu. mann,J. Wolker, J. Hora, J. Hořejší,J' Seifert, K. Biebl). I v samotnémDevětsilu od jeho založenipůsobilo napětírůznorodýchuměleckých složek'Jakmile pak docházelo k jejich vyhraňování'vyústilo toto napětí ve vnitřní přeměnu Devětsilu v útvaravantgardnílevice, přihlašujícíse k rodícímse evropským avantgardám a současněvytvářejícíjednuzjejich svébytnýchsoučástí'nacházejici přitom i specifickésměrovéoznačení: poetismus (V. Nezval' J. Seifert, K. Biebl, F. Halas' Y.Závadaaj.). Poetismus se v průběhudvacátých |et stal hegemonnímproudem česképoezie, který takénejvýraznějipřetvořiljejí dosavadnícharakter.Avšak také praxi revidován autory, poetismuspodléhalvývoji' Na sklonku dvacátých letje poetistický program v tvůrčí kteří sice své prvotiny tiskli v jeho znamení, a|e kteří - za podstatnéhopřispění nových sociálních skutečností' důrazemna elementárníotázky lidskéhobytí- poetismusprakticky opouštějí(F. Halas, Y . Záva. da, V. Holan). Spolu s tvůrčími osobnostmi,kteréstály stranoupoetistickéhoprogramu (J. Hora, R. Weiner),
183
jejížsměřováníje protichůdné nastolujípak zcela novou existenciální problematiku' tomu, co do středu svéhozájmu kladla tvorba poetistická.Vůdčípředstavitelépoetismu pak vytvářejí svou novou umělec. kou základnu na principech surrea|ismu. Toto schémanaznačujepouze hrubé vnějšíobrysy vývoje česképoezie ve dvacátých letech. Mnohem podstatnějšíje všakjejí vývoj vnitřní, celková proměnajejístrukturyijejích funkcí.Na začátkutétoproměny stojí překlady francouzsképoezie Karla Čapka.Čapek v nich integroval všechno podstatné,k čemu dospěla českápoezie ve svémvývoji od devadesátýchlet' a tím vytvořil osnovu pro její dalšívývoj. Zvlášť z ř e t e l n é j e t o v r o v i n ě j a z y k o v é , k d e v ý r a z n ě p o d p o ř i l t e n d e n c i p o e z i e k s b l í ž ej anzíysk e m m l u v e n ý m . Toto oproštěníod básnických licencí,vytvářeníplynuléhotoku jazykazároveťlaktualizovalojinoujeho složku, složku obraznou' Zdenavázala tato poezie na obraznostsymbolistickétvorby devadesátýchlet, zejména na Březinovu poezii, v niŽjiŽtehdy docházelo ke spojovánívýznamově vzdá|enýchpředstav a k napětímezi přímou a obraznou rovinou básně. Nové moŽnosti významových vztahů v rovině obraznéhopojmenováníse staly j1Ž v poezii Wolkrově jednou ze zakládajícíchsložek struktury soudobépoezie a později jsouještě dále rozvíjeny a obohacovány v poetismuobjevenímprincipu asociace. Jeho dosahje dalekosáhlý:umožňujena novémstupnivtělení nejrozmanitějších navzájem vzdálených skutečností do básně' a to na základě volnéhovybavování představ. Rozpojuje ustálená spojení,ustrnu|á v klišébez emocionálníhodosahu, a nastolujenová, prudce překvapivá a podněcující fantazii. Vlivem básnické obraznosti docházi v poezii tohoto období k setření hranic mezi jednotlivými Žánry, právě takjako k míšenílyriky a epiky. Tato tendencepřekračujedokonce rámec poezie a proniká i do ostatníchliterárníchdruhů,do prózy i dramatu,kde všude básnická obraznost a s ní i další postupy lyriky se načasstávajídominantnímprvkem vnitřnívýstavby díla.Princip asociacekonečněpodstatně uvolňuje i myš|enkovouvýstavbu básně' rušíjejí monotematickouosnovu a vytváří možnostsimultaneitydějů' prolínánívnějšía vnitřní reality' střídánírozmanitých stylistických i pocitových rovin. od těchto postupůje odvislý i zrod novéhobásnickéhoŽánru, polytematické básně - pásma, jeŽ u nás tehdy vzniká pod bezprostřednímvlivem stejnojmennéApollinairovy skladby a jeŽ znamená podstatnépřetvoření Zejména poezie výpravné,neboťbáseň- pásmo supluje zejménave druhépolovině dvacátýchlet veškerounovodobou epiku. Tento nový žánrvyvolává zároveň po symbolismu a předválečné moderněnový rozmach voIného verše' jenž značněvyužívámožností,kterému skýtá plynulostjazyka ajeho hovorový rázpro rozvinutíveršové intonačnílinie osvobozujícíse od vázanosti intonacísyntaktickoua pro uplatněníbohatéhorejstříkuveršových kadencí(Nezval). Příznakem toho je i opuštěníinterpunkce,a to jak ve verši volném,tak ve verši pravidelném,pro nějžje ostatnětendencek hovorovosti rovněžsymptomatická.Kadencovanývolný verš představoval jeden pól dobovéveršovéstruktury;od něho existujíjednotlivépřechody k veršipravidelnému,z nichžpozoruhodný je zejménavolný veršWolkrův, místy s tendencík verši tónickému.Také pravidelný verš směřuje v tétodobě předevšímk výraznosti rytmické,která sahá až k básnickým variantám říkadel a popěvků.Ve struktuřeveršetohoto obdobípřipadá významná úlohai vzájemnékonfrontacirytmickéosnovy několika veršů, zejménatam, kdejsou navzájem spjaty obdobnou kadencínebo takérýmem. Sám rým přitom rovněždoznal jevem, vědomě využívaným,se stává systémlomených rýmů a zejménaasonance. změnu. Stále častějším Konečněje třeba zmínit se o roli funkcí v poezii tóto doby. Vývoj česképoezie od symbolismu devadesátých let minuléhostoletíbývá z funkčníhohlediska zpravidla charakterizovánjako proces vydělování a osamostatňováníestetickéfunkce, na rozdíl od původnínerozlišenostiv převážnéčástiliteratury 19' století'kdy poezie suplovala některéchybějícínebo neuspokojivě působícífunkce mimoestetické.Tento proces emancipace estetickéfunkce se stal takéjednímzezdrojÍlhorizontálníi vertikálnídiferenciacemoderníÍvorby'Zátoveň však tato diferenciace Íim, že poezie začalauspokojovat mnohem rozrůzněnějšínároky čtenářskéobce, paradoxněvedla k rozvinutímodernípolyfunkčnosti tvorby,jeŽjejednímz konstitutivních znakůsoudo-
184
bé světovépoezie v ní totižk pozort my, jejichž ideále kladla svémupůs
ně v česképoezii přetvářející.Platí zdrojem emocí,c monofunkčnostv
neznámou' o funl lení nové mnohot stal východiskem
vÝCHoDIS
I když světov zcela kontinuitu předválečnétend tické pojetí st jak se utvářela v
se staly Neumanl se mnohem mén dici a domovu, s jaké můževytvo plně uplatnit i v
Z tohoto smě
rá se pohyboval tam, kde se bez básnickéhodnot a v šířekoncipo výjevech ani v časovýodstupn vnitřní drama le
hrdinskémepos revoluce. S tou usilují oslavit zl
verše RUDOLF Hlavní prou pevněji spjats c
ny kolem Alme (1920) JOSEF I modernícivi lovou sférudo prostortím,Že.
citové zaujetí'l
otichůdné tomu, co do ejísvou novou umělec-
bésvětovépoezie. A právě dovršovánítohoto procesu můžemesledovatv česképoezii dvacátých let. Dochazí v ní totižk pozoruhodnémujevu:uprostředpolyfunkčnostisvětovépoezie rodíse v Čecháchbásnicképrogramy' jejichž ideálem se stává maximá|nípůsobivostjedinéfunkce. Vztahuje se to na pro|etářskoupoezii, která
.átýchletech. Mnohem cí.Na začátkutétoprohno podstatné, k čemu její dalšívývoj. Zvlášt
jediný cíl: proměnit vědomívnímatelek revolučnímuuvědomění;zdůraznilatak vlast. klad|a svémupůsobení ně v česképoezii nikdy zcela nepřerušené tradičnísepětíestetickéfunkce s aktivnírolí politickou, společensky přetvářející.Platí to však i o poetismu, který poezii a přes ni všemu umění přisuzoval jedinou úlohu: být
r z y k e mm l u v e n ý m . rvalojinou jeho složku, ladesátýchlet, zejména ředstavaknapětímezi již v poezii Wolkrově lvíjenya obohacovány la novémstupni vtělení l vybavovánípředstav. lvá, prudcepřekvapivá k setřeníhranic mezi dokoncerámec poezie rbraznostasníidalší iacekonečněpodstatně inostsimultaneitydějů' t' od těchtopostupůje t nás tehdy vzniká pod né přetvoření ze1ména :t veškerounovodobou l m a c hv o l n é h o v e r z pro rozvinutíveršové iho rejstříkuveršových , tak ve verši pravidelolný veršpředstavoval Jelnému,z nic|lžpozoravidelnýveršsměřuje říkadela popěvků.Ve osnovyněkolika veršů, t přitom rovněždoznal a zejménaasonance. d symbolismudevade:ocesvydělování a osaeraturyt9. století,kdy . Tento proces emancimodernítvorby.Zétrotároky čtenářskéobce, tutivníchznakůsoudo-
zdrojem emocí,citovéhovyŽiti uprostředracionalisticky účelněbudovanénovéspolečnosti.Tato zdůrazněná monofunkčnostve skutečnostivšakznamenalarozšíření obzoru česképoezie o trvalou funkci novou,jí dosud neznámou,o funkci poezie jako hry, coŽ se stalo zvláštpatrným po překonánípoetistickéhodualismu a nastolení nové mnohotvárnosti básnické tvorby na začátktltřicátých let. Monofunkční výtěžek poetismu se vlastně stal východiskem ke komplementarizaci modernípolyfunkčnostii v česképoezii.
VÝCHoDISKA A TRADICE I když světová válka a události s ní spjatévýraznéproměnily dobové myšleníi cítění,ani ony nezrušily zcela kontinuitu vývoje česképoezie. A tak na prahu dvacátých let vystupujíjako stále podnětnédvě základní předválečné tendence,nutícík reagování,ke kladnémunebo i zápornémuvyrovnávání: vitálně senzualist i c k é p o j e t í s v ě t a , j a k s e z k o n c e n t r o v a lpoř e d e v š í m v e Š r á m k o v Sě p l a v u ,a p a k c i v i l i z a č n í p o e z i e , jak se utvářela v okruhu autorůsoustředěnýchkolem Almanachu na rok 1914. Jejím reprezentativnímdílem se staly Neumannovy Nové zpěvy, souhrnněpublikovanéaŽ v roce l 9 18. Ve srovnánís oběma těmito proudy se mnohem méněaktualizovala těsně předcházejícíválečnápoezie Sovova a Dykova sjejím příklonem k tradici a domovu, s mytizací země a národníhokolektivu. Poezie nyní hledá nové,širšísvazky mezi |idmi' než jakémůževytvořit uzavřený národníkolektiv, hledá obecnějšíhodnoty lidstvía hledá i cesty,jak tyto hodnoty plně uplatnit i v životě. Z t o h o t o s m ě r u v y b o č u j e j e n b e z p r o s t ř e d n í r e a k c e n a v á l k u , j a k s e o d r a lzei lgai vo n á ř s k é p o e z i i , k t e rá se pohybovala v úzcenacionálnímrámci a která patetickými veršios|avovalačinnostruských legií. Zvláště tam, kde se bezprostředně podílela na genezi prvorepublikánskélegionářské ideologie, zůstalabez hlubší básnickéhodnoty' cožpředevšímplatío veršíchRUDOLFA MEDKA (1890_1940)ve sbírceLví srdce (|979) a v šířekoncipovanémŽivémkruhu (1923). Avšak ani JOSEF KoPrA 0894-1962) nedospěl ve válečných výjevech ani v meditacíchsbírky Cestou k osvobození(l920) k závažnějšímuuměleckému tvaru. Teprve časovýodstup mu umoŽnil v tradicionalistickýchveršíchNejvěrnějšíhlas (l928) umělecky výrazněji naznačit vnitřní drama |egionářů vracejících se do vlasti i projevy dezi|uze po návratu. Y Písni o ledoborci (1928)' hrdinskémeposu o Amundsenovi a o záchrannéakci sovětskéholedoborce,pokusil se zachytit i smysl Říjnové revoluce. s touto poezií korespondujíi ojediněléhlasy z mimolegionářských řad' kterépatetickým veršem usilují oslavit zahraničníodboj a národní osvobození(napříkladEMANUEL LEŠEHRAD, Bratrsní, 1920, veršeRUDoLFA KRUPIČKY aj.). Hlavní proud poválečnélyriky se však ubíra|jinými cestami. I v něm se odrážíreakce na válku, je však pevněji spjat s celým dosavadnímliterárnímvývojem, na nějžústrojněnavazuje.Dědictví předválečnémoderny kolem Almanachu na rok 1914 vedle Neumanna rozviji a zároveň dále dotváří ve sbírce Strom v květu ( 1 9 2 0 ) J o s E F H O R A . V d u c h u v e r h a e r e n o v s k é h o a n e u m a n n o v s k é h o c i v i l i s m u j e i H o r a u c h v áscveěnt e m moderní civilizace, chováobdivprojehoprouděníaproměny'vřazujeisamasebe'svoucitovouasmyslovou sférudo jeho rytmu - bergsonovsky pojatéhoproudu. Zároveťt, všestranněrozšiřuje vlastníbásnický prostortím' žev prouděnímoderníhoŽivotanachíai rovněŽ místopro meditaci,nostalgicképocity a milostné citovézaujetí'stejnějako pro opojení smyslů,a taképro bipolaritu saméhovidění moderníhosvěta a jeho
civilizace. Město je mu láskou i vraŽdici silou, jež spotřebovávájedince a nive|izuje ho v dav' a proto rodí i touhy uniknout z něho, nechat,řečenos Neumannem,město za zády. Hlubšípoznáníproudu moderníhoživota a ideál harmonickéhočlověka přivádí Horu k vidění rubu modernícivilizace a přes něj i k sociální tematice, která se v následujícíchsbírkách rozroste a přinese i odpověď na dosavadnídichotomii. Pojetí životajako proudu nebránítomu, aby uvnitř tohoto proudu nevznikalo mezi jeho jednotlivými složkamiostré napětí,kterého zvrstvuje, vytváří simultaneitudějů a pocitů.osobitost tohoto pojetíspočívátakév tom' že na rozdíl od básnické tvorby předválečnémoderny Hora volí rytmicky členěnýveršzpravidla s daktylskou tendencía jen zřídka se uchyluje k verši volnému. Horův Strom v květu představujejedno z východisek poezle dvacátých ]et, kterézároveň spojuje tuto tvorbu se situacípředválečnou.Nebylo všakjediné.Jinou spojnici představujepoezie vyrůstajiciz válečné atmosféry,a přitom protichůdnácivilizačnímupatosu, poezie, jejimž středem je lidské srdce a jeho vroucí zaujeti, poezie základních citových poloh a vědomě zprimitivňujícího a zpokorňujícího vidění,jak ji za války psal PETR KŘIČKA ve sbírceŠtptcou| teř. Na ni básník i nyní navazuje sbírkoulyrickoepických veršůBilý štít(1919), v nichž se vrací do rodnéhokraje na Českomoravskouvysočinu a v nichž přináší několik příběhůz dětství,jednotlivězvýrazněnýchi horáckým dialektem.Tato sbírka,stejnějako následující tradičnějšíHoch s lukem (1924), neměla již tak zřetelný dosah pro vývoj česképoezie dvacátých let jako Křičkova poezie válečná' Básník v ní opouštíjednoznačnouidyličnost a vedle rozmarných veršůpřináší i tragickéválečnébalady i několik osobníchzpovědí,v nichŽ citovéZklamánía pocit trpkostíživotajsou stále vyvažoványkřeséanskoupokorou a láskou k lidem. obdobně je tomu i v poválečné poezii JAKUBA DEMLA' v jeho ŠlepějtchV(1919),jedinébásnickésbírcev řadě sborníkůstejnéhojména. Je v ní typický Demlův svět, směšujícínáznakovost symbolistickélyriky s výraznými detaily naturalisticképrovenience, františkánskou pokoru s milostným roztouženíma takřka individualistickou vzdorností.křesťanskousymboliku a mystiku s kalambúrya slovním vtipem, s tím, co Demla předznamena|ojako anticipátorapoezieza|oženépředevším na básnickéobraznosti. A konečněna prahu dvacátých let značněpůsobíi ŠnÁvrÚv Splav, jehož podněty se nyní u několika méněvýznamných, většinounejmladšíchautorůproměňujív rozdychtěnépřilnutí k životuosvobozenémuod hranic a zábran nakladených válkou, v čiré opojení smyslů a radostnépřitakání skutečnosti.Zůstane jistě paradoxem,žesám Šrámekv novéredakci Splavu (zejménaz roku t 926) podstatněkorigoval toto jednoznačnésenzua|istickévyznění sbírky novým oddílem(Splav II)' v němž zejménaválečnémotivy napovídají, Ženastávávýrazný předěl mezi básníkovou předválečnou i válečnou poezií a tvorbou poválečnou. Tento předěl se stává jižzce|a zjevným ve sbírkách Nové bdsně (1928) a Ještězní (1933). YzLahmezi vitalistickou oslavou Žiyota^deziluzi, který vytvďel trvalénapětídosavadníŠrámkovytvorby, se v těchto veršíchstále zřetelněji kloní kiednomu z pólů, k trpkémelancholii,která zazníváz básníkovýchsmyslových motivůerotic. kých i z meditativní|yriky. Také motiv návratu k domovu (nejsi|nějiv básni Soboteclcýhřbitov), který aépfi. mo, aénepřímo ovládl tematickou rovinu tétopoezie, nabývá postupnějediný význam: usmířeníse životem a rezignaci na jeho výboje. Jestliženaznačenávýchodiska ukazují na silné sepětípoezie dvacátých let s těsně předcházejícítradicí' neznamenáto, že by bylo možnétuto poezii redukovat najednotlivé vlivy. Naopak, pro h|avnípředstavitele soudobépoezie je pÍiznačné, Že vliv předchůdcůnepůsobíodděleně,ale sp|ývá, stává se spo|ečnýmodrazovým můstkemk novým osobitým hodnotám. Kontinuitu poezie s obdobímipředcházejícíminevytvářejíjen autoři,jejichžtvorba bezprostředněovlivnila výchozi podobu česképoezie dvacátých let. Živou součástítohoto vývoje se stávajíi dí|aautorů starších generací' která vznikají v tétodobě a zpravidla takéreagujína její dění. Neboéi tito autoři byli více či ménězasaženiproměnami, kterépřinášely poválečnádoba a vývoj literatury,i když zdánlivě jen pokračují v uplatněníoněch umě|eckých cílů'kterési vytkli před vá|kou.
186
Vedle St. K. Ne tendencím a který kontinuitní,nejhor tvorba KARLA Tl objevuje nový rys
i v cizině, ale tato dodávajícíhotéto bědného lidu' zpr zdrŽen|ivéa pozdč
základní motivy T( verše i tulácké mc prvek anarchistick poněkud tlumený t skutečnosti,kdežt přispělo k Tomant Politicky nejak Podobně jako posl
ních let republiky. Zároveň se v ní vi sebe přejímá odpo svůj nadosobníúk pochybnosti o nas pňrozené,že básr sbirky Zpěvy v bo
útokůna politick< Avšak Dykova reflexivní zněl skrytá dramata a ' se ozývá předtucl národa. Také sem
na natolik nadoso vědnostiživýchz navazuje na tetra
gnómické reflexi' Důslednouin a kritika, účastn a Hlary (1923).\
času,v dualismu za|oŽeni tétorefle veršůTheerovýcJ Také soudobá individua a kolel
živými dobovýml časovélyriky (K humanitní ideál s
lo v dav, a proto rodí proudu moderníhožiesněji k sociální lní dichotomii. Pojetí livými složkamiostré počívátakév tom' Že pravidlas daktylskou zároveň spojuje tuto vyrustajícíz vá|ečné á srdce a jeho vroucí orňujícího vidění,jak rkou lyrickoepických inuavnichžpřináší tejnějako následující ie dvacátýchlet jako nrných veršůpřináší kostíživotajsoustá|e iiJAKUBA DEMLA, typický Demlůvsvět, ience, františkánskou symboliku a mystiku l za|ožené především |y se nyníu několika ltu osvobozenémuod skutečnosti. Zůstane korigovaltotojednotémotivy napovídají, tválečnou.Tento přeah mezi vitalistickou v těchto veršíchstále lovýchmotivůerotichřbitov), který aťpfi. usmířeníse životem předchazejícítradicí, l hlavnípředstavitele le spo|ečnýmodrazozprostředněov|ivnila í|aautorůstarších to autoři byli více či tánlivě jen pokračují
Vedle St. K. Neumanna,který prokázal největšiadaptabilituve vztahu k novým společenskýma literárním tendencím a který se ostatně Novými zpěvy načas ocitl v čele avantgardy tehdejšípoezie, zůstala nejvíce kontinuitní'nejhomogennější a zároveň svým tvarem nejvíce vpjatá do kontextu soudobépoezie poválečná tvorba KARLA TOMANA ve sbírkách Hlas ticha (1923) a Stolety kalenddř (1926). V obou sbírkách se objevuje nový rys, řada příležitostnýchbásní reagujícíchna jednotlivé události z vá|ky i po válce' doma i v cizině, ale tato bezprostřední reakceje takřka pravidelnězapojenado širšíhoreflexivního kontextu, dodávajícího této poezii obecněji platný ráz: záŽitky z války v cizí zemi dorustají do představy bratrství bědného lidu, zprávy o hladu v Rusku ústív zamyšlenínad charakterem ruské revoluce, jeŽ je zprvu zdrŽen|ivéa později' zejména v básni Lenin' chápajicí, atd. S výjimkou erotiky se přitom vracejí všechny zríkladnímotivy Tomanovy dosavadnípoezie: protiklad domova a světa,spřízněnís Životem chudých' rodinné veršei tulácké motivy. Ve Stoletémkalendáři k nim se značnoueruptivnostípřistupuje i znovu obnovený prvek anarchistickyzabarvené společenské revolty, přítomnýsice i v Hlasu ticha, ale tam přecejen poněkud tlumený tím, Že je pojímán neosobnějako věčněvznikajícía nikdy neukončenýústrojnýrys samé skutečnosti,kdežto zde je znovu traktován s účastnýmosobním patosem básníka samého.I to nepochybně přispělo k Tomanovu úzkémusblíŽeníse soudobou poezii, zejménas tvorbou J. Hory a J. Hořejšího. Politicky nejaktivnější ze staršíchautorů zůstal i za republiky ve své básnické tvorbě VIKTOR DYK. Podobnějako posledníčástitetralogieje téŽsbírkaPodéIcesty (1922) politickým komentářem událostíz prvníchlet repub|iky. Dyk se ocitl na nacionalisticképoliticképravici a toto stanovisko prostupujecelou sbírku' Zároyeň se v ní však projevuje řada rysů příznačnýchpro Dykovu dosavadnítvorbu. Básník dobrovolně na sebe přejímá odpovědnostza osudy republiky, vystupujejako stráŽcečistéhoohně, který je připraven dovést svůjnadosobníúkol aždo konce. Výchozím motivem je tu takřka nereálná, apodiktická víra, která nepřipouští pochybnosti o nastoupenécestě a která se ve své absolutnostistává morálním soudcem všískutečnosti.Je přirozené,že básník tu ustupuje horliteli a kazateli, cožještě ve stupňovanémíře platí o politické satiře ze sbirky Zpěvy v bouři (1928); Dyk tu shromáždi|veršez časopisuNebojsa a Národních listů, v nichž vedle útokůna politickou |evici napadal egoismus politických stran i jednotlivců. Avšak Dykova poválečnábásnická tvorba se nerozplynula cele v politických zápasech.o tom svědčíjak reflexivní znělková lyrika vesbírceDomy(1926)'kdebásníkprosvěcuje|idskáobydlí avyjevujejejich skrytá dramata a zároveň marně hledá kladné životníhodnoty, tak zejména sbirka Devdtó vlna (1930), v niŽ se ozývá předtucha vlastnítragédieajež bezděky vyznivájako závěrečnéúčtovánív|astníhoživota i osudu národa.Také sem zaléháohlas básníkovýchpo|itických stanovisek,ale Dykova idea národa je tu pojímána natolik nadosobně,Ženabývá obecnějšíplatnosti v podobě kategoriípovinnostía služby a zejménaodpo. vědnosti živých za oběti mrtvých i odpovědnosti přítomnéhodéniza budoucnost. Devátá vlna, jež v mnohém navazuje na tetralogii, představuje šíříživotních zábéri i zmoudřelou obzíravostí jeden z vrcholů Dykovy gnómickéreflexivní lyriky' Důslednouintroverzí jevkontextuzačátkudvacátýchletojedinělábásnickátvorbaliterárníhoteoretika a kritika, účastníkapředválečnémoderny OTOKARA FISCHERA ve sbírkách Léto (1919)' Kruhy (1921) a Hlasy (l923). V sebezkumnýchsondách usiluje Fischer identiÍikovatvlastnípostaveníuprostředproudícího času,v dualismu ducha a hmoty, jedince a společnostii v kontextu rasovévykořeněnosti. Novoromantické za|oŽenitétoreflexivní lyriky, inspirovanéněmeckými romantiky a o' Theerem, našlo na rozdíl od patetických veršůTheerových swj výraz v kultivovaném,tradičním,pravidelnémmelodickémverši. Také soudobá tvorba básníkůgeneracedevadesátýchlet je plna ča s o v é p o e z i e, v níŽ se starénapětí individua a kolektivu' člověka a světa, aktualizovanév jejich předcházejícítvorbě, promítá do meditacínad vydává hned několik sbírek živýmidobovými otázkami. ANTONÍN soVA, stáleještějeden z nejplodnějších, (Krvócející |924). Yraci se v nich staý 1922, Naděje i bolesti, časovétyriky bratrství, |920, Jasrui viděni, humanitníideál sbratřenéholidstva. kterÝ těžcenemocnémubásníkovi dodává víru v budoucnost a dostatek
187
tvůrčích sil a dovoluje také,aby Sovovy meditaceo smyslu novéhovývoje v republice se vychylovaly jednou na tu, podruhéna onu stranu:od revolučněpatetických Slok spisovatelůma osÍrého vidění sociálního napětí až k veršůmproti revoluci doma i v Rusku. Sovova víra vede takév meditativnía reflexivní složcejeho poezie (BtÍsníkovojaro, I92|' Bósně nesobeckéhosrdce, 1922, Drsrui ltiska, |92,7) k radostnému smíření se životemi světem. k stále novým návratůmk venkovskémudomovu a k čistým'smyslově stáIebohatým, šrámkovsky vitálním tónům pozdní přírodnílyriky. Také Sovův básnický druh z devadesátýchlet J. s. MACHAR je literárně stále velmi činný.Především dokončujecyklus historické poezie Svědomímvěků,kÍeÍýza vá|ky dospěl k francouzskérevoluci a k Napoleonovidvěmasbírkamioniaon (souhrnněRořyzastoletí,1921).Tváři vtvářvrcholnémuhistorickému období,k jakému podle Machara lidstvo dospělo, hledá tu básník hlubšíhnací síly dějinnéhovývoje, nežje jednotlivá osobnost, a na|ézáje v samotnémrevolučnímpohybu a v si|ách, kterému slouží.Celý jednak cyklus pak ukončujedvěma sbírkami Krůčkydějin a Kam to spěje? (obě 1926), kteréjsou příznačné chaosempostav a výjevů'jejichžprostřednictvímse autor snažíinterpretovatpos1ednístoletídějinnéhovývoje, jednak hlubokým pesimismem, v nějž vyúsťuje jeho historická epopea' Nejvěrnějšímobrazem Macharových vztahů k pová|ečnémudění se však stala sbirka Tristium Praga I - C (|926). Její dvě části Sny a naděje a Vyplněníjsou svědectvími o autoru samotném,ojeho vývoji od nadšeného opojenísvobodou k bezvýchodnému pesimismu, v němž se ocitl po vystřízlivěníz prvotníhonadšenírepublikou a po osobním rozchodu s prezidentemMasarykem. Verše vydává i vůdčíliterární kritik generace devadesátýchlet F. X. ŠALDA' Ve sbírceStrom bolesti (1920)vyvolal příležitostný podnět- úmrtíRůženySvobodové- elegické verše, mířícík obecnějším otázkám lidského života, jeho tragiky, osudovosti a vztahu k Bohu. Svou tradičnějšífakturou i svou reflexivnostíani ony nemohly zapřít inspiračnípodnět lyriky devadesátýchlet.
EXPRESIONISMUS Jestliže si autoři staršíchgenerací,ač nezřídka reagují na zce|a aktuální společenskédění, většinou uchovávajítradičnější tvarovou podobu svých východisek z devadesátýchlet nebo z let před světovou válkou a nezačleňujíse patrněji do dobových směrových tendencí,pak m|adá básnická tvorba vystupuje zpravidla zaštítěnaprogramovými snahami. Ráz pová|ečnépoezie podstatně ovlivnil expresionismus,i když jako program ho přijali jen příslušníci bměnskéLiterární skupiny. Jeho prvky však zasáhly několik dalšíchproudůpoválečnébásnickétvorby, zejménapoezii křesťanské pokory a proletářskou poezii, a zapůsobilyi na autory' kteříse nikdy k němu nehlásili (Halas).A právě v tétoneprogramovéexpresionistickétvorbě, v dílechbásníků'jako je J. Wolker aj., doznává tento směr výraznou proměnu ve srovnáníse svými předválečnýmirysy, jak se uplatňovaly hlavně v dílech autorůpředválečnémoderny. Naproti tomu u básníkůLiterárni skupiny expresionismus vystupuje ve své nejpříznačnější podobě jako odvrat od předmětnéhoviděni světa k duchovní sféřečlověka'Tento odvrat je provázen obrazem destrukce světa a deformacíjeho tvarů.Reálnévztahy jsou nahrazovány snovými představami a halucinačnímivizemi. Vzniká tak silně stylizovaná, záměrně křečovitápoezie' častos metafyzickým zabarvením.Jako nový rys pak přistupuje zesílenésociální vědomí, vyvolanéválečnýmiotřesy. To jsou taképříznačné rysy tvorby předčasnězemřeléhoJosEFA CHALOUPKY (l898_1930) v lyrických (|920) sbírkách Vzplanutí a Hlas a mlčeni(|923), nořícíchse do tajemstvínoci a vesmírnýchzáhad' i v pokusech o epiku, aťuž symbolicky naznačujíbásníkovy sympatie s revolučnímzápasem (Předvítězsním' 1922)' nebo hledajískrze motivy smrti kontakty s lidmi i sebe sama (Kamarád mrných' 1922)' Místy silná obraznost dodává Zvláštěoběma Chaloupkovým lyrickým sbírkámdramatičnost, ale ani ona nemůžezastřítabstraktnost
188
a tezovitost básní drobné děje, naznz bližni (192.7)v net citlivý senzitiv' v
(Poslední melodie poezie, naopak jei Niternější,k vt
skupiny, valašské cích, romanticky l ticky ztvárněných jako básnická sty prokázala jeho o1
nenalézajírezona a ironií stíhající cházejícíhopro nč určitéhotvaru, tí
Ve srovnáníse ( 1 9 0 0 - 1 9 8 3 )v P t Promlčenévýzvy I
ménaChaloupko. kontakty s vesmí
proŽíváníb|izkýc Prvky exPresi svých esejích Gt tvorby, se v jeho
Sbirka Panenlq primitivností na křehkédívčíkrás vyrovnanost,kte data (obsahujíi s pozemského živ
nejčastějiukrýv vyděděnce. kter
nalézánaplněni sbirce BeslgdY ( i v rovině stylu
OstatníDurychc apoteózy Panny
Nejvýrazněji VA REYNKA ( soubor předvále vydal Reynek v
Jeho poválečné zejménafrancot citově exponovz
se vychylovalyjednou iděnísociálního napětí reflexivnísložcejeho
a tezovitost básníkových kosmických představ a snových vidin. Chaloupkova záliba zahalovat tajemností drobnéděje' naznačenáužv Hlase a mlčení,nakonec degenerujev poslednísbírcevydanézajeho žtvotaTvůj bližní(1927) v nehluboký romantizujícía sentimentálnižánr.Ač se zde Chaloupka nejvíceprojevuje takéjako
k radostnémusmíření tyslově stále bohatým'
citlivý senzitiv, vnímavý pro přírodní náladu, ani tato sbírka, ani verše posmrtně vydané z pozůstalosti (PoslednímeLodie,1938) nepřinášejínáznak východiska z tematicky i tvárně uzavřenéhokruhu básníkovy poezie, naopak ještě zesilujíjejí tvarovou rozkolísanost. Niternější' k vnitřním dramatům zaměřená zůstalapoezie dalšíhopředčasně zemřelého básníka Ltterénni skupiny, valašského učiteleBARToŠE VLČKA (1897_1926)vjeho stylizovaných zpovědíchi objektivizujících, romanticky laděných baladách sbírek Slavllosti večerní(1923) a Vzpoura samoty (|923) i v expresionisticky ztvárněných milostných příbězíchMilenci (|924). Pocit tragiky života se v těchto sbírkáchjevil spíše jako básnická stylizace než vyjádření vlastního nitra, a teprve posmrtně vydaná sbirka Jenom srdce (1926) prokázal'a jeho opravdovost i motivaci. Vyvěral z osamění nezařazeného člověka, jehoŽ romantické touhy nenal,ézaji rezonanci uprostřed doby tíhnoucíke kolektivitě; z osaměnímilence, trpícíhosmutkem z erotiky a ironií stíhajícího smyslovéopojení;z osaměníbásníkaocitnuvšíhose stranouvýbojůmodernípoezie a nena. cházejícíhopro ně porozumění.Je to poezie subjektuzmítanéhovnitřnímneklidem a zároveň poezie pevného' určitéhotvaru, tíhnoucík písni. Ve srovnáni se svébytnýmprojevemVlčkovýmjeví se poezie brněnskéhobásníkaDALIBORA CHALUPY (1900_l983) v prvotině Brázda v duši (1920) i v opožděnémvydání souboru veršůz počátkůdvacátých let
:lmi činný.Především francouzskérevoluci iř vrcholnémuhistoricsíly dějinnéhovývoje' kterému slouží.Celý jsou příznačné jednak cletídějinnéhovývoje, lbrazem Macharových lvě části Sny a naděje vobodouk bezvýchodpo osobnímrozchodu e sbírceStrom bolesti ' mířícík obecnějším nějšífakturou i svou
lenskédění, většinou ' před světovou válkou )a vystupujezpravidla přijali jen příslušníci ébásnickétvorby, zeúkdyk němu nehlásili J. Wolker aj., doznává Lovalyhlavně v dílech nus vystupujeve své rvěka.Tento odvrat je lány snovými předstačastos metafyzickým mi otřesy. ]98-1930)v lyrických rnýchzáhad'ivpoku,ředvítě7sním,1922), Místy silná obraznost LžezasÍÍitabstraktnost
Promlčenéýzvy (1940) mnohem odvozenější. Měkký' poddajnýlyrik podléhásvým osobitějšímdruhům,zejménaChaloupkovi, tam, kde chce úzký pramen svécitovépoezie obohatit meditativnímprvkem a navazovat kontakty s vesmírnýmděním.Přesvědčivějšíjehlavně tam, kde naplňuje dobovétíhnutípoezie k pokornému proživániblízkých a důvěrněznámých věcí' Prvky expresionismuse projevujíi v tvorbě některých katolických básníků. styčnébody' kteréve svých esejích Gotická růže(1923) nalézá JARoSLAV DURYCH (l886-1962) s programem proletářské t v o r b y , s e v j e h o r a n é p o e z i i p r o j e v u j í j a k o s o c i á l nm í otivy,vnichžjeadorovánachudobaaprostýŽivot. Sbirka Panenlq (1923)' kde se tyto motivy projevují nejvýrazněji, navazuje svou stylizovanou veršovou primitivnostína písňovostlidové poezie a na odkaz Erbenův.oslava chudoby v nich splývá s vzýváním křehkédívčí krásy; v obojím zároveň Durych shledává transpozicibožíhoprincipu na zemt.odtud harmonická vyrovnanost, která se však záhy rozpadá' Přes erbenovsky tragickéBalady (1925), iejichž koncepce je staršího data (obsahujíi sbírkuCikánčina smrt z roku 1916),dospíváDurych v Žcbnicb1ch písních(1925) k rozpojení pozemskéhoŽivota a absolutna' které se hlásí zvláště v podobě smrti a nedovoluje prožítkrásu světa, nejčastějiukrývanou v chudobě a v erotickém životě. Tento fozpoÍ se Durychovi promítá do pocitu vyděděnce' který mezi chudými tuláky a Žebráky hledá životnídruhy a v individualistické vzpouře ducha nalézánaplněniŽivotni pouti. Podobně se základní napětíDurychovy poezie objevuje i v přírodnílyrice ve sbirceBeslqdy (1926), zejménav podobě kontrastně kladených motivů přírody a smrti, nalézá však svůj výraz i v rovině stylu jako kontrast písňovéhorázu veršůa naturalistických,ojediněle až morbidních představ. ostatní Durychova poezie tétodoby (Eva, 1928, Té nejkrdsnější,193 1) již nepřinášínové výrazné rysy; jeho apoteózy Panny Marie jsou prostoupenybarokně pojatým katolictvím,bez hlubšíhouměleckéhoúsilí. motivy BOHUSLANejvýraznějipak expresionismuspoznamenalvenkovsképřírodnínálady a náboženské VA REYNKA (1892_197|)'a tojak ve verších,tak v básních v próze. Po prvotině Žízně (|92I) obsahující souborpředválečnýcha válečnýchveršůz let 1912_1916,značnězabarvenýchještěsymbolistickou poetikou, vydal Reynek v první polovině dvacátých let krátce za sebou čtyři knÍžkya pak se na delšídobu odmlčel' Jeho poválečné verševe sbirce Smutekzemě (1924) směřujík františkánskypokornéprimitivitě, inspirované zejménafrancouzskoukatolickou lyrikou (F. Jammes).Dojejího zdůvěrňujícího tónu vyvolanéhojednaksilně citově exponovanýmprožívánímsvěta,jednak tíhnutímk melodickémuverši,však stáIedůrazněji,zřejmě pod
vlivem proŽitkůválky' proniká expresionistickydeformovanýobraz Íealityjako nicoty a Zmaru.Představování světa jako negativníhoproduktu ďábelských mocnostíje provázeno silně stylizovaným, knižnímjazykem plným inverzía překypujícímpřirovnáními,jejichž prostřednictvímdocházík inverzi přírodníchdojmůi reál. ných dějův jejich negativníprotiklad (Rty a zuby' 1925).Také Reynkovy básně v próze (Rybíšupiny,1922, Had ve sněhu, 1924) maji expresionistickéladění,vyznačujise žánrovoupestrostí(krajinnénálady, vzpomínky na venkovskédětství,subjektivnězpracovanébiblické motivy, bajky aj.), fantasknímpřetvářenímskutečnosti a směřováním k epičnosti.Barevnéviděníje přitom zřejmě podnícenoReynkovým výtvarným cítěním(byl významný grafik spolupracujícís novoříšskoudílnouJ. Floriana).V době, kdy Reynkovy veršea prózy vycházely, všakjeho původnítvorbu překnývalajehočinnostpřekladatelská(francouzští a němečtí katoličtíbásníci). Českoupoezii' konkrétněranou tvorbu F. Halase. Y. Závady i J. Zahradníčka ovlivnily zejménajehopřeklady rakouskéhoexpresionisty G' Trakla.
SENZUALISMUS, PoEZIE xŘpsŤaNsKÉ PoKoRY, PoETICKÝ NAIVISMUS LzeÍici, žeexpresionistickétendencev brněnskéLiterárnískupině nepřinesly česképoezii trvalejšíhodnoty a taképoměrně málo anticipovaly její dalšísměřování.obdobně můžemetoto konstatovánívztáhnout i na z m í n ě n o us e n z u a l i s t i c k o u r e a k c i n a v á l k u . Z d e p r v n i i m p u l s z n a m e n a l a p o e z i e M I R o s L A v A R U T I E . Ho' který se ve sbírceZjasněnéoči (1918) spontánni smyslovostíosvobodil od melancholie svépředválečné pozdně dekadentnílyriky a ve sbírceohnivá vlna (|922) podal několik intenzivnícherotických nálad. Méně výrazný zůstal MILoŠ JIRKO (l900-1961) ve své neproblematicképoezii radosti z m|ádi a přímočarého nadšeníz mírovéhoživota(Duben' 19l9). A tojak tam, kde se vracík reminiscencímna válku a kde se vedle milostnéhozaujeti vyznává z trvajícíhovztahu k rodnémukraji (Cesta, l 920), tak i tam, kde jeho senzualis. podbarvovat tóny melancholie z nemožnostiplnéhosmyslovéhovyžiti (Znícísvět, |922). Konmus začínají zervativnostmyšlenkovái tvárná se pak naplno vyjevila ve sbirce K starévlajce ( l 925). Absolutizace domova, jak se projevila v několika tvarově nezvládnutých baladách, se stává štítem,jímž se básník chráni před vnějšímsvětem.Tito autoři a spolu s nimi i někteřídalší(napříkladRICHARD BROJ' l893-l954' ve sbírce Podivnéjitro, 192l) zůstali v podstatě v zajetíjednostranného,úzce vymezenéhookruhu motivů, v nichž rozvíjeliŠrámkůvpodnět. Mnohem iniciativněji působilina utvářenípodoby česképoezie mladí autoři, kteří vycházeli rovněžz této tradice (e.jich spontánníodpověď na válku nebyla vzdálena antiproblémovému senzualismu,radujícímuse Z prostéhomirovéhožití),ale nesetrvali.ien na ní.Zíve|né kladný vztahk životudoplňovalisnahouproměnit válkou zpustošenýsvět znovu k obrazu člověka,přispět kjeho polidštění.Proti ničivostiválky a proti zneužité síly kult pokofy t e c h n i c k é c í v i l i z apcoi s t a v i | id ů v ě r u v č l o v ě k a a j e h o s r d c e , p r o t ik u l t u v á l e č n é p r o s t o t y , p l n o s t i p r o t i a s k e z i m i n u l ý c h l e t a Ž i v o t a . V t é t o p o e z ijie s v ě t p ř i n a d š e n év y z n á v á n i způsobovánsubjektu, stavu nitra, kteréje naplněno láskou a důvěřivě véÍi,Že jí skutečněmění svět v cosl b l í z k é h o a s r o z u m i t e l n é h o , v č e m v l á d n e d r u ž n o s t a h a r m o n i e . Vht u oma t on i s t i c k é m a n t r o p o m o r f i s m u , který chce pod|e F. GÓtze ,,zákony lásky nadiktovati zvrhlérealitě..,je ovšemuložensilný prvek stylizačnía deformační, pro který takédobová kritika řadila tuto poezii k expresionismu.Je v ní však průkaznější souvislost se soudobou poezií francouzskou, nesenouduchem křeséanského humanismu' zejménas básníky (G. opatstvícréteilského, zvanými takéabbayisty Duhamel, Ch. Vildrac, R. Arcos), než s ortodoxnímexpresionismem německým. Pokud pak jde o umělecký tvar' už zde je objevena iniciativní úloha poezie Guillauma Apollinaira, i když k jejímu plnémuuplatněnív česképoezii dojde teprve o něco později. Jádro tohoto proudu tvoří přátelský čtyřlístekJiří Wolker, svata Kadlec. A. M. Piša a Zdenék Kalista, avšakdosah tétopoezie je mnohem širší,zasáhl i ranou poezii KonstantinaBiebla a řadu dalšíchzačinajicich
190
autoru. Na jejím otištěnými hlavn o jejížobsah se.
Raž silně zaujal 1 logie bezcílného k lidem. Jiný typ v toÍ pÍŠt.le to JiŽb.
senzualistickévlr že vír smyslů,anl přítomen vědom; rovskémutitanis úděl. Sbírka Dne dvou krajně prot
Nesrozumitel vrub objevenípri úh l ů, volnéna
sledu veršů,řízer stává Píšůvpolid místy svou nápa listického zmocn
Vyvrcholenín
došlo k nejdůsle pochopitelnoua láskyplným vidě
přesněji persol obklopují a kter pomorfizuje' děl na zem, a lidé o
se také metaforz Wolker velm vlna pokory a odkazující na o proměněn na cc
františkánskou1 tých rysů věcí, u nás neuplatně Jiří Wolker s smrti zařazeno l
zumitelnémsva básní Pásmo. V vosti světaijeh reminiscencí,p místě.Zároveň Wolkrově poez
1 Zmaru.Představování rým.knižnímjazykem řírodníchdojmůi reál. ze (Rybíšupiny, 1922, rnénálady,vzpomínky řetvářenímskutečnosti ýtvarnýmcítěním(byl ty veršea prózy vychánečtí katoličtí básníci). zejménajehopřeklady
(Ý NAIVISMUS oezii trvalejší hodnoty ttovánívztáhnout i na TIROSLAVA RUTTE:holiesvépředválečné :otickýchnálad. Méně mládí a přímočarého a válku a kde se vedle n, kde jeho senzualisinícínět, l922). Kon. Absolutizacedomova, le básník chrání před l893-l954. ve sbírce ruhu motivů,v nichž ychiae|i rovněŽ z této alismu,radujícímuse )vali snahouproměnit války a proti znettžité és í l y k u l t p o k o r y tétopoezii je svět při:čněměnísvět v cosi m antropomorfistŽensilný prvek styli. v ní všakprůkaznější u, zejménas básníky 1s ortodoxnímexpre. iativní úloha poezie o něco později. šaa Zdeněk Kalista, u dalšíchzačinajicich
autoru. Na jejím počátkuse doslova jen mih| zřídka publikujícíARNoŠT RÁŽ (1884_1925) několika verši otištěnýmihlavně v Červnu a v Hostu; vydal je v roce 1923 ve svéjediné poválečnésbirce Cesta k lidem, o jejížobsah se ještě rozdělil se svým synovcem Konstantinem Bieblem. Přes tuto publikačnísporadičnost Ráž silně zaujal generaci opravdovostíprožitkuvojáka, který nalézalvykoupeníz válečnýchhrúzaz psychologie bezcílnéhožoldnéřesvětovéválky v elementárníchcitových polohách' v lásce a lidskédružnosti,v cestě k lidem. Jiný typ v tomto proudu poezie představuje sbirka Nesrozumitelný svaý (1922) ANTONÍNA MATĚJE pÍŠt.re to již básníkova druhá knížkapo sbirce Dnem a nocí (|92|), ještě cele poplatnéprvní poválečné senzualistickévlně. od převažující bezkrevnostitétopoezie se však Píšovaprvotina lišísvou intenzitou, tím, ževír smyslů,antropomorfizujícívšechnokolem, je ve sbírcevystupňovánaždo závrati, a takétím,Žeje v ni přítomenvědomý prvek přetvářející.Ani ten nezůstáváve středníchpolohách, nýbrŽje vybičován až k theerovskémutitanismu,k antifatalistickémyšlenceo tvořivésílečlověka,jenŽ je s to vůlía láskou stvořit si nový úděl.Sbírka Dnem a nocí je proto dosti ojedinělým zjevem v soudobépoezii, neboév ní dochází k symbióze dvou krajně protikladných tvůrčích principů:senzualismusse spájís přetvářejícímúsilímexpresionistickým. Nesrozumitelný svatý, nejvýznamnějšíPíšovasbírka,pak znamená zÍeÍetný obrat, který je třeba přičístna vrub objeveníprincipůapollinairovské poezie.odtud úsilío zachycenísvětavjeho pohybu a z několika myšlenek,v ostře členěném úhlů, volné navazovánípředstav' někdy jen osamocenýchobrazůnebo útržků sledu veršů,řízenémnikoliv logikou myšlenky,nýbržsnahouo intenzitu dojmů.Jednotícímprvkem se přitom pok.ory,tak hravost,předjímající stává Píšůvpolidšéující vztah k světu, obsahujícíjakdobovérysy křesťanské vitapozdějšípoetismus'Je to poezieryze předmětného vidění, bezprostředního misty svou nápaditostí listickéhozmocněni se světa básnickým obrazem, poezie zbavená meditace,introspekce a taképopisu' Vyvrcholením tohoto typu poezie se stává první sbírkaJIŘÍHO woLKRA Host do domu (|921,)' Y ni d o š l ok n e j d ů s l e d n ě j š íambuá s n i c k yn e j s i l n ě j š í m v yu j á d ř e n íp r o m ě n y s v ě t a n a v ě c d ů v ě r n ě z n á m o u , pochopitelnou a blízkou, věc, kterou |ze nejlépe uchopit vnímavým srdcem, prostým, téměř dětským' láskyplným viděním.Nástrojem tétoproměny se u Wolkra rozhodněji nežkdekoliv jinde stává metafora, přesněji personifikace. si Wolker přizpůsobuje svět,neboévšechnyvěci, kterého Jejímprostřednictvím obklopujía kteréexistujísamy o sobě, bez vztahu k lidem i mezi sebou, stavína roveň sobě tím, žeje antro. pomorfizuje,dělá z nich věci pro člověka.Slunce se stává velkým básníkem,který napsal báseň zlatým perem na Zem, a lidé o žníchji čtou,měsícsi sedá do velkélenošky,lucerny jektají skleněnými zuby atd. Nezřídka se takémetafora stala výchozím bodem, na jehoŽ rozvíjeníbásník vystavěl celou báseň' Wolker velmi častouŽivá obrazúz religiózni oblasti.Jejich užitíje motivováno tím,že ce|á tato poválečná vlna pokory a lásky byla nesena křesťanskýmnázorem, u Wolkra navíc pak Íím,Že právě tyto obrazy odkazujícína obecně známé děje pomáhají podstatně zdůvěrnit svět. I svět křesťanskésymboliky je tak proměněnna cosi blízkého'Ztrácejícíhosvůj původni význam a ponechávajícíhosi jen nejobecnějšíznaky: ťrantiškánskou pokoru a všesbratřující lásku' Základním rysem Wolkrovy poetiky nenítedy odhalovánískrytých rysů věcí, nýbrŽjejich zdůvěrňování'Rozhodujicíje přitom nová funkce metafory, v té podobě dosud u nás neuplatnéná'jeŽ se znovu od devadesátýchlet stává ústřednísložkou výstavby básně. Jiří Wolker se ještějinak podílel na utvářenímoderníčesképoezie. Do sbírky Host do domu bylo po jeho smrti zařazenoněkolik básní,mezi nimi iSvar1 Kopeček,skladba, v nížWolker podobnějako Píšav Nesrozumitelnémsvatémuplatnil podnět, kterým celou generacizaujal Apollinaire' zejménasvou polytematickou básníPásmo. Ve SvatémKopečku Wolker ještěneusiluje o tento apollinairovsky polyfonní obraz proměnlivosti světa;jeho báseň je přísně monotematická,avšak už zde Wolker vytváří volně plynoucí pásmo dějů' reminiscencí,proŽitkůa konfesí,jimiž postihuje atmosférusvých návštěv u babičky na známém poutním místě.Zároveň báseň přihlášenímse k sociální revolučnostitvoří přechod od Hcrstado domu k následující Wolkrově ooezii.
191
opožděným debutemje jediná sbírkaSVATY KADLECE (1898_1971),později známéhopředevšímjako překladate|e francouzské poezie (Baudelaire aj.). Sbírka z tohoto období Svatd rodina vyšla až v roce |927, ačzahrnuje převážně verše z |et 1920_1922. Kadlec se v ní jeví jako tvůrce sugestivní imaginativní poezie, vycházejici z dobového primitivismu a křeséanské pokory se silným sociálním zabarvením.Jeho rozlehlá skladba Svatbaje volným pásmem reminiscencína mládí anazážitky frontovéhovojaka. Patřík prvním pokujež se důs|ednějineŽ u ostatníchsoučasníků sůmo uplatněníapollinairovsképolytematičnosti, rozbíhák rozloženímonotematickéstatičnostidosavadnípoezie. Pojetípoezie uskutečněné ve sbírceHost do domu nebylo jen Wolkrovou zá|eŽitosti'LzeÍici, že Host do domu představuje umělecky nejvyhraněnější, avšak dobově typickou reakci na válku. Zvláště motiv anděla jako symbolu čistoty a pokory ovládl tehdejšípoezii od Wolkra přes Píšu až ke ZDEŇKU KALIsTovI (1900_l982). který sehrál podstatnější roli spíšejakopřekladatela informátor mladých o soudobéfrancouzské poezii nežjako původníbásník.Takéjeho prvotina Rdj srdce (1922) se opírá o přepodstatněnísvěta ve věc pro člověka,a právě zde je tato transpozicedovedenanejdále, ažk odvratu do vnitřního světa ryze citových poloh' kde vládne Bůh, křesťanskápokora a láska, do světa,jenž nechce vědět nic o reálných vztazích.Tento důvěřivý pohled ustoupil jen načasmelancholii a smutku ve druhé sbirce Ztipasníci (|922), avšak záhy se objevuje přetvořen znovu' ne bez vlivu soudobých tendencípoetistických,v podobě zájmu o folklorní útvar Íikade| (Jediný svět, 1923) či pokusů zintenzivnit poezii pomocí asociativní obraznosti (Vlajb' Barevnó rotnance, 1925). Kalista tu zůstávácitlivým epigonem předevšímpoezie Nezvalovy. Teprve sbírkaSmuteční l
r92
malířských pÍáte|z skému utrpení a k napětí mezi depate hovorovou řečí'přt
a třeba i Kadlecov' Seiferta, Nezvala, I česképoezie, o j
a později se vyhrar Jak bohatě rozvi básníkavyrustajíc (l920) pfines| Čar
venkovana, násiln bezhraničnýstesk p ní' odtud však také strojená poezie tak polohách. Dovede maximum poetičn vidění'
PRoLETÁŘS
Vitalistické opo přijímání životaa t chvíIíchvyhrocenj Tehdy docházív řa skupiny, jejížpřís
ti, kdo se ztotoŽň skupiny a vstupují kteří nesouhlasís j
adekvátní výraz Í perspektivě sociali
tvorbě, naš|ona k neomezovala jen r různorodéautory F strojem činněpom te|ná,že najde tako proletariát. Ko|ekti novými tématy'jal
kladním dělítkem ; společnýmznakůn byli jednotliví aut uplatňujejen minil stal jedním z aktil Josef Hora, přichá
iméhopředevšímjako vyšlaažv roce |927, í imaginativní poezie, rvením.Jeho rozlehlá L.Patřík prvním pokutsníkůrozbíhák rozlo.'i'Lze íici, Že Host do Zvláštěmotiv anděla
)EŇKU KALIsTovI r soudobéfrancouzské dstatněnísvěta ve věc ro světaryze citových ílnýchvztazích'Tento (1922)'avšakzáhy se ájmu o folklomí útvar tosÍi(Vlajlg, Barevnó 'eprve sbírkaSmuteční im klasicisticképoezie ro směřovánípoezie. ejménave druhésbírce \ Lesy a ulice (1920). ' dvacátých let, kterou rčnízdroje i jiné pojetí l přetvořit ho k obrazu ritivismemve výstavbě světak jeho naivnímu umění, áho výtvarného kvičkaaj.) a našlosvůj ětovéúspěchy.Naivní h zábavách aZtvétrroslavSeifert'u něhoŽ :u všakstojídva autoři, ino mnohé'co později \ĚMCE (|902_|963), v nich sociální patos K. Neumannas všedterépersonifikuje a tak Íchmotivů.Je tu i kus obými formami lidové hlo tehdejšímiliterámíe 1937.Fričovapoezie projevu básnikových
mďířských pÍáte|z okruhu ranéhoDevětsilu. Vytváří se v ní napětímezi soucitným, citlivým vztahem k lid. skému utrpení a k bídě a mezi bohémským gestem, jež na|ézásvou |átku v prostředí nočních|okálů, dále napětí mezi depatetizaci vznešenéhoa poetizací všedního,mezi tradičnímipoetismy i prozaismy a lidovou hovorovouřečí,přecházejícínezřídkav obecnou češtinu.I když se poezie Fričovastejnějako veršeNěmcovy a třeba i Kadlecovy - vedle básnicky cílevědomější a umě|ecky zralejšítvorby generačníchdruhůWolkra, je významným svědectvímo kořenech moderní Seiferta'Nezvala, Biebla - ocitla v ústraní,svou poetičností j e d n o t n é j e d n o t ě p r i n c i p ů , z n i c h Ž ú s t r o j n ěv y r ů s t a l y p o e z i e ,o české duchovní atmosféře i později a se vyhranily obě základní tendencepoezie dvacátých let: proletářská tvorba a poetismus. Jak bohatěrozvětvený byl proud zprimitivňujícítvorby, naznačujei prvotina JANA ČARKA (1898_1966), básníkavyrustajícíhozcela mimo umělecké snaženíkolem Červnai kolem Wolkrovy družiny. Ye sbírce Vojna (l920) přinesl Čarekjeden z nejvýraznějších pohledůna světovou válku, kterou vnímá očimaelementámího venkovana, násilně vytrženéhoz domova a navlečenéhodo rakouské uniformy. odtud jeho měkký' bezhraničnýstesk po domovu i po matce,jedinéhlubině bezpečnostia zdroji lásky uprostřed válečnéhoběsně. ni, odtud však taképrudkéimpulzivní výbuchy hněvu, ne bez spodníhosociálníhotónu. Tato spontánní,nestrojená poezie takřka bez obraznosti a se sklonem k prozaizaci se vyŽívá v několika zakladních citových po|ohách. Dovede však z tohoto omezení, které je zároveň vymezením okruhu životnich zážitkťl' vytéžit maximum poetična'jež spočíváv zkratkovitě hutném,věcně přímémvyjádření básníkova zprimitivňujícího vidění.
PRoLETÁŘsrÁ PC.EZIE vitalistické opojeníživotemprávě takjako ku|t srdce,ideá| láskou sbratřeného1idstva,křesťanskypokorné přijímáníŽivotaa básnickévytrženínad prostotouvěcí se nemohly stát trvalejšíosnovou básnickétvorby ve chvílíchvyhrocených poválečnýchsociálních konfliktů, kterévyvracely jednu m|adistvou iluzi za druhou' Tehdy docházív řadách mladébásnickégeneracek ostrémurozrůznění. Vyhraňuje se profil brněnskéLiterámí skupiny,jejížpříslušnícihájí představu evolučníhosocialismu, a zároveň se názorově stmelujía sjednocují ti, kdo se ztotožňujís nadějemi vkládanými do proletářské revoluce. Wolker a Píša odcházeji z Literámi skupiny a vstupujído Devětsilu, z okruhu básníkůkolem Neumannova Červnaa z Devětsilu odpadajíautoři, kteřínesouhlasís jejich komunistickou orientací.Po|itická solidarita s revolučnímproletariátemsi hledá svůj adekvátní výraz také v |iteratuře, promitá se do snah vytvořit nový životní sloh, který by odpovídal perspektivěsocialistickérevo|uce.Hnutí pro|etářskéliteratury,kterése bohatě rozžilo předevšímv básnické tvorbě, naš|ona krátký čas svou zák|adnu v Devětsilu, ale jeho působnostby|a mnohem širší,zdaleka se neomezovalajen na jádro mladé devětsilskégenerace.Vedle základních politických stanovisek spojovalo různorodé Poezie se měla stát naautorypřesvědčeni,že v proletariátuspočívázdroj nové tvořivosti. strojemčinněpomáhajícímpřetvořit společnostv duchu revolučníchideálůtím,Že bude přístupnáa srozumilidovévrstvy, zejménamezi telná,ženajde takovévyjadřovacíprostředky' sjejichž pomocípronikne v nejširší proletariát.Kolektivismus a s ním i nový realismus,který by se - podle Wolkra - vyznačova|ani ne tak n o v ý m it é m a t y , j a k o n o v ý m v i d ě n í ms v ě t a z e z o r n é h o ú h l u p r a c u j í c í h o č | o v ě k a , s e m ě l y s t á t z á kladnímdělítkem mezi novou proletářskou tvorbou a starou kulturou individualistickou. Konečně k jistým společnýmznakůmpatřila i počáteční negace předválečnýchcivilizačníchsnah. V rozvoji modemí techniky byli jednotliví autoři nakloněni vidět právě jednu z příčinničivéválky. V praxi tvorby se však tento rys uplatňujejen minimálně, jezáhy opuštěn,jistě taképroto, že vyznavačcivilizačnípoezie St' K. Neumann se stal jedním z aktivních teoretických průkopníkůkoncepce pro|etářskéliteratury a že někteří autoři, zvláště Josef Hora, přicházeli k proletářsképoezii od poezie civilizační.
r93
JosEF HoRA taképatřík iniciátorůmproletářsképoezie. Krátce po sbírceStrom v květu, ještěroku 1920 vydává sbirku Pracujícíden,kteúje prvním výrazným projevem novéhosměřovánív poezii. Není to ovšem sbírka budovaná s vědomou programovostí,v nížby doš|ok radikální proměně Horovy dosavadnítvorby. Naopak, Hora všechnyjejí složky (civilismus, senzua|ismus;protiklad města a venkova' obrodnépůsobeni přírody) uchovává a organicky dotváííaž k onomu klíčovémubodu - protikladu chudoby a bohatství a potřeby stvořit lepšílidský svět. Toto ústrojnénarustánínové kvality mu dovoluje přenéstdo proletďské poezie všechnyelementyjeho dosavadníhotvárnéhoúsilí'dovoluje mu takévčlenitobraz protikladnéhosvěta do proudu stále se renovujícíhoŽivota jako zakladní zdroj jeho obrody, a tím i zdůraznit přesvědčení o humanizujícíroli vzývanérevoluce. Plným právem se proto dobová kritika shodla na tom' že Hora právě svým Pracujícímdnem tvoří spojujícíčlánek mezi poezií civi|izačnía proletářskou. Byla-li znakem Pracujícíhodne předmětnost' dochází v následujícísbirce Srdce a vřava světa (|922) k rozdvojeníHorovajednotnéhoproudu životana subjekta objekt,lépeřečenona citovou intimnístránku a na stránku společenskyrevoluční'I když obě stránky stojí vedle sebe,jsou stále spjaty jednotným básnickým viděním.Sbírka Srdce a vřava světaje dokonce ucelenějšía jednotnějšíneŽ předcházejícíPracujícíden, neboé byly-li tam ještějednotlivé složky' od nichž Hora dospěl k proletářsképoezii, výrazně patrny' dochazí tu k jejich sjednocení;zároveň se Hora snažív době, kdy ,'revo|ucespía nepřichází..,proh|oubitrevolučníideál některými elementárnímilidskými hodnotami,jako je potřeba lidské něhy' lásky, vědomí domova a vztahu k p ř í r o d ě . T a k j e t a t o s b í r k a i p o k u s e m n a j í t v p r a x i u r č ikt é onstanty, kterébyproletářsképoeziizajistily trvalejšíplatnost a zbavilyji nebezpečí'že zůstanespjatajen s chvílí,kdy se rýsovala okamžitá perspektiva uskutečněnírevoluce. Avšak syntézuvšech složek se Horovi nepodařilo zachovat dé|enežv tétoknížce.V následujícísbírce Bouřlivé jaro (1923) dochází opět k Íozpadujednotlivých složek a její veršezačínásilně prostupovat apostrosmyslu revoluce.. fizujícídidaxe a s ní i rétorickýprvek. I zde ovšem zůstáváHora strážcem,.všelidského (B. Václavek), i zde dokázal vrhnout z tohoto zornéhoúhluneobvyk|ý pohled na společnost'nicméněse mu tu nepodařilo najítdostatečněnosnou zák|adnu pro proletářskou poezii. Hledá protojiž mimo ni novézdroje' z nichŽ by rozvíjel svou poezii. Také poezie JINDŘICHA HoŘEJŠÍHo' básníka,který proletářsképoezii zůstalvěren i v době, kdy už byla většinoubásníkůdvacátých let opuštěna,má svékořeny v předchozímliterárnímvývoji' v neumannov. skéma verhaerenovskémcivilismu, a pokudjde o strukturuveršev sovovskéa tomanovskélinii česképoezle. podněty francouzskéhounanimismu a poezie Jehana Rictuse, Avšak vlivy civilismu, stejnějako pová|ečné jiŽ k nám Hořejšíuváděl, přetvořil básník v jednu z nejosobitějších podob našíproletářsképoezie. Prvky tradičnísymbolisticképoetiky se v ní spájejís úsilímo novodobý výraz.Yýc|lozím bodem Hořejšíhoprvní sbirky Hulba na nóměstí (l92l) je velkoměsto s proudícímidavy i s nervozitou, velkoměsto jako produkt modernícivilizace i jako vzrušujícísociální fakt' místolidskédepersona|izacea odcizujícíhoosamocení,ale zároveň i místosdružující k revoltě, kde se nejlépedaří sociálnímuvzdoru. Toto dvojí vidění moderníhoměsta je provázeno vztahem k přírodě jako obroditelce člověka i soucítěnímse sociá|ně deptanými,jejichž osud Hořejši nejčastěji zachycuje v jednotlivých žánrových výjevech, krátkých scénách, v nichž se snaží Zkoncentrovatco nejvícez napětímoderníhoživota.Hořejšíhovýrazová úspornostajeho autokritickévážení slova vtiskuje - podobně jako tomu je v poezii Karla Tomana - i těmto žánrum,stejnějako veršůmryze příležitostným,trvalou básnickou hodnotu. Nejvlastnějšípřínos Hořejšíhoproletářské poezii je u|oŽen ve sbirce KoruÍloý ruihrdelník (1923), zejména v pojetí milostného vztahu. I v tétosbírcetrvá dosavadninapětíz protik|adůměsta,přistupujek němu však i napěti nové,mezi láskou chudých a společností. Přitom obě sféry,intimní a společenská,nejsou postaveny do protikladu, jedna také nevylučuje druhou; láska se stává prostředkem zcitlivění vůčisvětu, zdrojem ještě intenzivnějšíhovnímáníjeho bezpráví.Intimní život je pevně vk|íněndo sociálníhodramatu, stává se jeho
194
součástí.V tomto Hořejšího proletářs
Jestližez příslu z nich, ST. K. NEI ojedinělý pokus o v nich navazuje ne zÍete|, usilující . všechno ostatni dc verš Nových zpěv některé stránky l racionalistická poe všímz pamfletick Podobně A. M. svých veršůna ré ubíjí síly člověka civilizace a obrozu i Pozdravy, ačnav znemožnila pokrai
se Hora i Hořejší' uchovalo patřično Vyhraněná poli tužby národa, jenž
všechno byla úrod předčasně zemřelé (1923). Haussman Zpěvy hanlivé (191
generacedevadesá
ve sbírcezaujal nac vůdčípolitické strz novó garda i svazl
nadstranickostia s tické satiry zcela r předevšímz h|edis pronesené názory, Občanská válkz tábora politické pr ani osobním invek| uplatněnév Karmí svésatiře se Hauss i smysl pro jazykc
staršítradicí satiry jazyka, zpravidla r Haussmann byl kou i literárnísatin ný' vznikly jako g
' květu'ještěroku 1920 'poezii.Neníto ovšem .ovy dosavadnítvorby. ova, obrodnépůsobení r chudoby a bohatství přenéstdo proletářské raz protikladnéhosvěta zdůraznit přesvědčení na tom, že Hora právě l a yřava světa (1922) 'ouintimnístránku a na jednotnýmbásnickým ícíPracujícíden' neboť Lzněpatrny, dochází tu lhloubitrevolučníideál domídomova a vztahu poezii zajistily úetářské a okamžitáperspektiva :e' V následujícísbírce ně prostupovatapostrokéhosmyslu revoluce.. lečnost, nicméněse mu ižmimo ni novézdroje, věren i v době' kdy už :tvývoji' v neumannovpoezie. lvskélinii české poezie JehanaRictuse, cletářsképoezie. Prvky bodem Hořejšíhoprvní :lkoměsto jako produkt zujícíhoosamocení'ale viděnímoderníhoměsta leptanými'jejichž osud ách, v nichž se snaží ieho autokritickév áženi stejnějako veršůmryze Lrdelník(1923)' zejména něsta'přistupuje k němu 1enská,nejsoupostaveny ůčisvětu, zdrojem ještě dramatu,stává se jeho
součástí.v tomto novém vztahu subjektivně silně proŽívanéma zároveň objektivizovaném spočívá novum Hořejšíhoproletářsképoezie, tíhnoucív tétosbírcejednak k písňovosti,jednak k odlice hovorové řeči. Jestližez příslušníků starší,předdevětsilskégeneraceHora a Hořejšístáli u zrodu proletářsképoezie, třetí z nich, ST. K. NEUMANN ' razil jí cestu zejménasvými teoretickýmiúvahami.Nicméně i on má v tétodobě ojedinělý pokus o verše v revolučně proletářském duchu - Rudé zpěly (1923). Strukturou verše i patosem v nich navazujena Nové zpévyacivilismus' zámérné všakzužujejejich rozpětínajediný, třídně agitační zřetel, usilujícívyvolat jedinou reakci: nenávist ke starémusvětu buržoazie a vůli k revolučnímučinu; všechnoostatnídobrovolně potlačujejako ,,hudbusoukromou...Tato redukce, proměňujícíhymnický votný veršNových zpěvů na Íétorickýpatos výzev' sktádajícíse z řečnickýchgest, exklamací a apostrof, evokuje některéstránky Neumannovy poezie z přelomu století. Připomínají ji nejen četnéinverze, perifráze, racionalistickápoetika, ale i emocionálně zabarvenáslova' jaká rovněŽ známe z tehdejšího Neumanna a přede. všímz pamfletických veršůSovových. Podobně A. M' PÍŠAve sbírcePo7dralry(l923) podstatnézúž1|jak tematickou' tak obrazovou strukturu svých veršůna rétorikua na několik různěobměňovanýchtémat:na protik|ad města,jeŽ fyzicky i duševně ubíjísíly člověka, a města jako kolébky nového Života, zdroje lidské soudrŽnosti' na protiklad městské civilizace a obrozujícíhovenkova, na napětímezi stužbourevoluci a intimním citovým životem.Rudé zpěvy i Pozdravy,ačnavzájem značněodlišné,signalizovaly svou reduktivností,která koneckoncůoběma básníkům 2nemožnilapokračovatve zvolenémtónu, nebezpečíčasovéomezenosti proletářsképoezie, omezenosti,již se Hora i Hořejší'ale i mladí básníci,snažili překonat novým viděním celéškály života,kteréby tétotvorbě uchovalo patřičnoušířia uvedlo ji v soulad s obecnějšímitendenceminovodobépoezie' Vyhraněná politická situace za války i po ní, kdy se zrodil nový stát, v nějž vyústitypo desítky let Živené tužbynároda,jenž však svým politickým a sociálním životemve|mi záhy taképřinášel řadu rozčarování,to všechnobyla úrodnápůdapro vznik po1itické satiry. Z tétopůdy vyrostla intelektuálně břitká tvorba předčasnězemřelého JIŘÍHo HAUSSMANNA (1898-1923) v posmrtně vydané sbirce občanst
195
Ve srovnánís básníkystaršígenerace,Horou, Hořejšíma Neumannem,vnesli výrazně novérysy do proudu proletářsképoezie mladí básníci z okruhu Devětsilu, Jaros|avSeifert' Jiří Wolker a Konstantin Biebl. Sbírky JAROSLAVASEIFERTA(l901_1986) Městovslztich(192|)aSamóldska(1923)rostouzatmosféryspontánní poetičnosti, jakužoníbylařečzejménavsouvislostispoeziíJosefaFriče.Tatopoetičnostnalezla oporu v básníkově vitálnÍm,ryze smyslovémvztahu ke světu a v jeho zprimitivňujícímzdůvěrňovánísvěta. Věcí blízkou se stávají nejen radosti a požitky' kteréskýtá obdivovaná moderní civi|izace, a|e i sama proletářská revoluce,jejiž ci|e básník přijímá se samozřejmostía jež se v jeho interpretacistává něčímintimně blízkým, zbaveným všehopatosu,co je s to zajistit lidskou radost a štěstía zároveň poskytnout ty nejelementárnějšípožitky těm, kterým se jich nedostává' I revoluce v tétonaivně poetizujíci a zámérnězprimitivňující autostylizaci patří ke všem krásám světa. Tato představa, podnětně využiva1ici značnérozlohy zobrazoyacich prostředků od transformace biblických |átek aŽ po motivy kramářské písně, je rea|izována zpravidla široce rozpjatým prozaizujicim veršem,řidčeji i pouličnímpopěvkem. Základním principem výstavby sbírky se stává hyperbola, která zbavuje naivní představy, silácká gesta'banality i bizarnosti příméhovýznamu a činíz nich spolu s básníkovou motivickou nápaditostí,fantazií a vtipem účinnéozvláštňujícípoetizačníprvky, které Seifertově proletářsképoezii vtiskují výraznou stylovou jednotu' To, co bylo pro Seiferta spontánnízál.ežitosti, stalo se u JIŘÍHO woLKRA výsledkem usilovnéhomyšlen. kového procesu. Jeho Těžkdhoditw (|922)' představujícípřechod k poezii proletářské,si podržujeněkterérysy tvorby z období Hosta do domu, předevšímtouhu po změně světa. Pojeti této přeměny je však v obou sbírkáchrozdílné.Zatimco v prvníje středem básníkůvcit a jeho představámje svět přizpůsobován,v Těžké hodině Wolker došelk poznáni, žeje třeba vyjít od světa ajemu přizpůsobitv|astnícítění,neboťsvět nez|idští osamělélidskésrdce, nýbrž|idskéruce družněspojenék společnému cíli. s tímje spjatanutnostvnitřní kázně a plné oddání se nadosobnímucíli. V Těžkéhodině - v souvislosti s přechodem od srdce ke světu - Wolker předevšímrozšiřujetematický okruh své poezie. zabírá širšíspolečenské souvislosti' Smysl pro všedníživot nabývá nyni podoby zájmu o svět moderniho velkoměsta s jeho chudými předměstímia s proletariátem.Ten všakje zobrazen nejen ve svémutrpení,ale i ve své síle,zejménajako zdroj lidské družnosti; v družnosti,kolektivismu nalézá nyní takéWolker základní myšlenkový prvek svých veršů,sem směřuje i básníkovo úsilío vlastní přerod. Kolektivita a spolu s ni i vzájemná odpovědnosta závislost lidí se stávajíústřednímtématemWolkrovy Těžké hodiny. Není jistě nesnadnév tom rozpoznat určitoumodifikaci Wolkrova zdůvěrňovánísvěta z Hosta do jedněch je vykupováno utrpenímdruhých, smrt vojáků z první světovéválky se stává mravním domu. Štěstí závazkem Života živých, měšéáciuživajici v kavárně svůj blahobyt nesou odpovědnost za umírající děti v Rusku, práce je nesmrtelná a stává se prostředkemmezi jednotlivcem a širokýmkolektivem lidí; vzájemné sepětílidských životůa dělnost jsou smyslem všískutečnosti,která |idi obklopuje.jsou takénástrojem její změny. V tomto poznáníje uložensmys| Wolkrova novéhokolektivismu. odtud i jeho příklon k sociální baladě' která můŽenejlépedemonstrovattuto závislost a která můžetakénaplnit básníkovo nadosobní poslání. Látka balad vyrůstá Wolkrovi ze srážky člověka s nespravedlivým sociálnim řádem. V tom také spočívávysvětlení,pročse v tétoetapě stal básníkovi to|ik blízkým Erben' Osnova Erbenových balad byla za|oženana konfliktu s osudem, který ležímimo moc člověka a na néjžproto nemůžemít člověk vliv. U Wolkra však tento osud nenínazasažitelný,konstantní,neměnný.Lze ho přemoci spojenými silami. V tom takéspočívázákladní rozdíl mezi pojetímbalady u obou básníků. Wolkrovo pojetípro|etářsképoezie prokázalo svou životnosti v tom, že výrazně zapůsobilona několik mladých básníků,kteří si uprostřed dvacátých let kladou za cil. dále rozvíjetintence tétopoezie' Rané verše KONSTANTINA BIEBLA (l898-1951) ve sbírceCesta k lidem ov|ivni|ještěHost do domu a taképozději se Bieblovo pojetíproletářsképoezie ocitá nejblížeWolkrovi. Jeho památceje taképrvní samostatnáBieblova sbírkaVěrnýhlas (.1924)věnována' Na rozdíl od Wolkra si všakBiebl přinášínavícjednu neblahou zkušenost:
196
přímou účastve kém ladění sbírk věrňování věcí o zvykle vnímavý se zde také trva sklonem k pasivi
i sociální zkušer u Biebla více nt smyslových proi
n o s t , u Ž í v a n ál ra-hyperbola,dal
anekdotičnos proletářskou spo sociální žánr i z] Všechny tyto v souhlase s dob odpovídatcílům skladbách - v p že epika je příliš
kých scén.Protc k lyrice a s ní ke raznosti. S tímto nénii za Zemřelo možnostrozvino vení jediné předl vyvolává mrtvot se na něho mrtv obraze je míste S tímto naivně c jím parafrazíma ní proud tohoto r že se v tomjiž h
nosti. Jiřímu Wo|k (1900-|968) Bí mi verši, v nich: a k trpícím' Ve motivů a přírod
severu' který tet poetických klišé Wolkrovskot ( 1 9 0 1 - 1 9 7 0 v) e
menanýchi zkui žitky vlastní bíd místy až k triviÍ
ě novérysy do proudu |nstantin Biebl. Sbírky iou z atmosféryspon|ato poetičnostna|ez\a n zdůvěrňování světa' ce' ale i sama proletářvá něčímintimně blíztnout ty nejelementár. iměrně zprimitivňující rozlohy zobrazovacích rvána zpravidla široce ýstavbysbírky se stává významuačiníznich oetizačníprvky, které :m usilovnéhomyšleni podržujeněkterérysy měny je však v obou řizpůsobován, v Těžké :ní,neboťsvět nezlidští a nutnostvnitřníkazně ím rozšiřujetematický lá nyní podoby zájmu k je zobrazennejen ve ti, kolektivismu nalézá úsilío vlastnípřerod. tatemWolkrovy Téžké lvání světa z Hosta do 'álky se stává mravním lnost za umírajícíděti ektivemlidí;vzájemné sou takénástrojem její r op ř í k l o nk s o c i á l n í t básníkovonadosobní ím řádem. V tom také Erbenovýchbalad byla můžemít člověk vliv' njenými silami. V tom zapůsobilona několik |étopoezie.Ranéverše lo domu a taképozději nísamostatnáBieblova nu neblahouzkušenost:
přímou účastve světové válce. Její ohlas se ve Věrném hlasu projevuje nejen v tematice, ale i v melancholickémladěnísbírky a vjejím citovémovzduší.Byla.li antropomorfizujícitendence,proces polidšéování a zdů. věrňovánívěcí obecným znakem mladépoezie bezprostředněreagujícína vá|ku, pak u Biebla se setkala s nezvykle vnímavým rezonérem,zasáhla podstatujeho naturelu,patřila k jeho nejvlastnějšímuustrojení'Stala se zde také trvalejší záIeŽjtostí.Jemný' takřka romantický' vnější podněty ryze citově proživajici lyrik se sklonem k pasivitě a k naivně důvěřivémuviděnísvěta našeljejím prostřednictvímzpůsob,jak naplnit každou, i sociální zkušenostsnovou poetičnostía jak najítpro každétémajeho vlastní melodickou intonaci, jež se u Biebla více neŽ u jiných stává nositelem významu. Tato melodie se rodí spontánně z bezprostředních smyslovýchprožitkůvěcí,právě tak jako spontánněz nich tryská Bieblova křehká sugestivní obraznost' uŽívanásice se střídmoucudností,zato však s neobyčejnouprůbojnostíhyperboly. Tato metafora-hyperbola,dalšíspojujícíčláneks wolkrovskou generací,pÍecházinezřídka,zvláštěv pointě, aŽ v hořkou anekdotičnost. Tyto vlastnostiukazují,že Bieblova nejvlastnější doménaa jeho osobitý vklad v poezii proletářskou spočíváve snovémlyrismu, který ve Věrném hlasu prostupujejak lyriku intimní, tak revoluční sociální žánr i zkušenostz války. Všechny tyto rysy si uchovává i lyrika následujícísbirky ZLom (1925)' jen s tím rozdílem, Že v ní Biebl v souhlases dobovým kritickým přesvědčením, že epika můžesvým směřováním k nadosobnímuřádu lépe o d p o v í d a t c í l ů m p r o l e t á ř s k é p o e z i e n e ž l y r i k a ( P í š a ) , s t u p ň u j e s vsé o cúi ás li nl íío e p i k u . V e d v o u v ě t š í c h skladbách - v pokusu o baladu ve wolkrovském duchu Tovdrna a v snovém obrazu ZIom - se však ukázalo, žeepika je příliš vzdálena Bieblovu naturelu,její tok se i tu skládá z jednotlivých ostře ohraničenýchlyrických scén' Proto básník od epiky záhy upouštía vrací se v monotematické sbírce Zloděj z Basdadu (1925) k lyrice a s ní ke všemosnovným rysůmsvépoezie: k z|idšťování a zdůvěrňovánísvěta, k me|odičnostia ob. raznosti.s tímtonávratem však takéopouštíi stfiktně pojatou základnu proletářsképoezie' Sbírkaje vlastně néruiza zemřelou milou; tato jednostrunnostodhalila básníkůvdětsky důvěřivý vnitřní citový život a dala mu možnostrozvinout naplno fantazijni obraznost, drženoudosud v bÍezichkázně. Ta sloužínyní k vysloveníjedinépředstavy, nevíry v existenci smrti; proto každá věc, kteráje spjatas milenčinýmživotem,znovu vyvolává mrtvou zpátky k životu. Parte se Bieblovi proměňuje v okénko s černýmrámem, odkud čeká' že se na něho mrtvá usměje; na jaře u hrobu má strach,aby se v hlíně milá nenastudila;krajinka s potokem na obrazeje místem,kde si s ní dává dostaveníčko,a přes zlatý rám mu z potůčkutečevoda do pokoje' atd. S tímtonaivně dětskýmviděnímsmrti souvisíi příklonk písňové intonaci a přímok lidovépísni'k jejím parafrázíma citacím. Biebl tak vytváří kontrast ke stesku nad bolestnou ZtÍátol,ke stesku' kteý tvoří spodní proud tohoto ryze smyslového.zdůvěmělého,a tímjistým způsobemi odtragizovanéhopojetí smrti. Je jisté' že se v tom již hlásí ke slovu poetistický názor, který uvolnil jiŽ stéŽizadrŽovanýproud Bieblovy lyrické obraznosti. Jiřímu Wolkrovi je věnována a z jeho poezie vychází také prvotina FRANTIŠKA BRANISLAVA (1900_1968)Bílý kruh (1924). Básník tíhnoucík idyle venkovsképřírody a k intimním citůmv ní me|odickými verši,v nichžje oslabena a zabstraktněnavýznamová stránka, vyjadřuje svůj citový vztah k proletaríátu a k trpícím.Ve sbírce Na rozcestí (|927) pak sociální téma slábne; je zat|ačovánopřevahou mi|ostných motivůa přírodníchnálad, k nimž Branislav nacháze|inspiraci nejen v rodnémkraji, ale i na skandinávském severu.který tehdy navštívil'V tétoknize se ještěstupňujemelodičnost,ale takésklon k vytváření tradičních poetickýchklišév podobě konvenčníchsymbolů,kterédále zabstraktňujíjeho poezii. Wolkrovskou poezií pokory, spojenou s poetizací přírody' vstoupil do literárního života JAN ALDA (1901_1970)vesbirceNapromenddě (|926). Vjeho pozdějšíchspontánněneproblematickýchverších,poznamenanýchi zkušenostíz dosavadnípoetistickétvorby (od noci k rdnu,1929)' se ozývá soucit s trpícími'pro. žitky vlastní bídy i chudých lásek. Zpravidla je provází ironické a sebeironické bohémskégesto. zacházejici místy ažk triviálnosti, jímžAlda nadlehčujetíživostsociální skutečnosti.
V letech 1921_1924Zaujímalaproletářská poezie vůdčí postavenív českébásnickétvorbě.Sociální zkušenost, kteráji vyvolalak Životu, ovlivnila i autory, kteří bezprostředněnevyznávajíideály proletářsképoezie, ale v jejichžtvorbě se objevují výrazné sociální motivy, v nichŽ tito básnícinacházejistyčnébody s poezií proletářskou. J A R o S L A V A B E D N Á Ř E ( l 8 9 8 _ 1 9 7 ó ) v e s b í r k á c h L i d s k i w r i ř ( | 9 2 3 ) a P r o u d s v ě t l a ( | 9 2 6 )s n í s b l i ž u j e sociální soucit, a zejménahumanistický patos,jenžje reakcína základní prožitekprostupujícíceléjeho dílo - na odlidšťující charaktersvětovéválky. Poloepické,někdy i baladickéveršez války i z revolučníhochaosu v Rusku, v druhé sbírce pak i z mírovéhoživota, prostupuje bolest nad utrpenímčlověka. Zpravid|a ve vyhrocených pointách v podobě burcujícíchgnóm' kontrastujícíchs širocerozpjatým, ale pracně utvářeným veršem'vyslovuje Bednář svéhumanistickékrédoo potřebě lidských vztahůmezi jednotlivci i celými národy a víru v moŽnost dosaŽeníštěstíčlověka. Naproti tomu poezie JANA ČARKA ve sbírkách Chudtí rodina z Heřnaně (1924), Temno y chaluptich (1926) a Sntutnýživot(1929) se většinounepohybujev tak vyhrocených ideových polohách. Čarkovapoezie je spontánně věcná, přitom však značněemo|"ivní,citově zainteresovaná.Právě tak spontánnía ryze citový je i jeho sociálnívzdor: vzdor člověkapevně vklíněného v jihočeskoukrajinu,v osudyjejí rolnickéchudiny, který trpí'je.li z ni vytržen,a který stále znovu shledává v tomto příkře vymezenémživotnímokruhu a v jeho naturálně pojímanémkoloběhu životaa smrti zdroj zvláštnía zpočátkustále ještě zprimitivňujícílyričnosti.
nosti vedly k zár mohla ani česká1 zie, zejména v di V tétosituaci postupně v rámcl perspektivu sociá vou společnostv. zároveň českápo Jeho předpokl
klasickými druhy musí opustit svou ornamentema del psychiky,jakji pi
mezi uměním a l říkadla' jarmareč Umělec se stává j
Tato lyričnost a přímo poetičnostvšak nevězí v obraznosti, která je naopak dosti chudá, ani v básnické technice (příznačnýmČarkovým postupem v těchto sbírkáchje enumerační patos),nýbržv sytékonkrétnosti vidění vesnickéhoživota,který básník dovede objevovat stále v nových situacíchazrťszných zorných úhlů' Čarekje vůbec nejsilnějšítam, kde splývá se svým domovem, kde ho přijimá bezprostředněa bez výhrad, v jeho chudobě a vzdoru, náboženskévířc i vědomí lidových rcvolučníchtradic, kteréplatně podpírajíjeho rustikálnísebevědomí.Těmito představami se vyznačujezejménaChudá rodina z Heřmaně, jížse Čarekocitl v saméblízkosti proletářsképoezie, trvají však i v Temnu v chalupách. kde uŽ básník opouštívýrazovou drsnost zprimitivňujícího pojímání světa i dosavadní spontaneitu,kde sílí obraznost a také aŽ artistní
nejen proti metaf druhů uměleckýc radiogenická poe Životníradosti, ot proto. Že odstran schopna uskuteč p ř e d s t a v i ts v ě t ; tivníperspektivu specifický vklad r
cizelérství,ale zároveň s tím se začínáohlašovati určitámonotónnost'Konečněve Smutnémživotěse básník vrací k původnístruktuře své poezie. Sbírka má přcvážně konfesijní ráz, je to hořká zpověď z domova vytrženého,ve světě osamělého,vykořeněnéhočlověka,který nalézáútěchuv Bohu.
osobitý a Samost Vznik poetisn jeho: Í.uturismem,
POETISMUS
dimíremMajakol Cuillaume Apolli V širšímsmyt ,l v 9. století,u Pt Rimbauda a Apol
poezie.Zjejich protagonistů proudu- proletářské Kolem roku |924 docházike krizi dosudhegemonního Jiří Wolker umírá.Jindřich Hořejšína několik lct umlká a věnujcse plně překladům, Josef Hora a St. K. Neumann každýpo svémhledajívýchodiskoz úskalí'v němžse ocitli svými poslednímisbírkami.JaroslavSeifert a po něm i Konstantin Biebl opouštějístriktně pojatouproletářskoupoezii a začinajirozvíjetjenurčitéstránky svédosavadnítvorby, k nimŽ měli již dříve vnitřnídispozice. Krizi proletářskéliteraturynelze ovšemvysvětlit jakoukoliv shodou okolností,kterézastihlyjejítvůrce.Jakkoliv se někteříbásníci,zejménaWolker, Hořejší a Hora, snažili nezužovatakčnírádius proletářsképoezie a usilovali o to, aby znamenala předevšímnové vidění' kteró by pojalo celou rozlohu lidského života a společnosti.přece jen nezabránili tomu. že se tato poczie soustřeďovalajen na určitývíceméněstabilníokruh ténrata postupů.A tak se její potenciál, přes počátečníobjevnost a průbojnost,postupně vyčerpal.Svým podílemk tomu přispěly i vnitřní vývojové tendence poezie samé,která v tédobě v Evropě procházela prudkými proměnami'jeŽ zača|ypřed první světovou válkou futurismema kubofuturismemajež nyní pokračova|ynaZápadédadaismema surrealismem,v sovětském Rusku pak hlavně tvorbou příslušníků LEFu. K těmto Zdánlivě jen formálním výbojům'kterévšak ve skuteč-
198
kaligramů)a ovš v jeho souboru p Pokud jde o dr ny, k civilismu, j k civilizaci, j osnovou poetist poezie. Ještěve s ký charakter má t Tvůrčímvyjác jeho sbírka Pantr
osobitě vyděloval atmosféřezdůvě
lkétvorbě.Sociální zkuše. ideály proletářské poezie, íci nachazejístyčnébody světla (1'926)s ní sbližuje )rostupující celéjeho dílo 'ky i z revolučního chaosu .m člověka. Zptavid|a ve ým, ale pracně utvářeným ldnotlivci i celými národy 924), Temno v chnlupdch polohách.Čarkovapoezie k spontánnía ryze citový udy jejírolnickéchudiny, Lživotnímokruhu a v jeho lyričnosti. zprimitivňující sti chudá, ani v básnické nýbržv sytékonkrétnosti a z rizný ch zorných úhlů. zprostředněa bez výhrad, tteréplatněpodpírajíjeho teřmaně,jížse Čarekocitl
nosti vedly k zásadní strukturální proměně poezie, ke konstituováníjejí nové,modernípodoby,nemohla ani česká poezie zůstatnetečná.Některé z těchto objevů našly své uplatnění i v rámci pro|etářské poezie, zejménav díle Wolkrově' její základna však nedovolovala, aby byly uskutečněnyv plném rozsahu. V tétosituaci se plně uvolňuje aktivita ukrytá v Teigově koncepci proletářskéliteratury' Z její osnovy se postupně v rámci U. s. Devětsil vyděluje a svou životnostzačínáprokazovat poezie, která rozpracovává perspektivusociálnírevolucedo plánu nového životního slohu. V rámci tohotoslohuje třeba pro novou společnostvytvořit i nové umění.Tak se v česképoezii zrodil básnický směr - poetismus, kterým se zároveň česká poezie vřadila do proudu poválečných evropských avantgard. Jeho předpoklademje potřeba navázat bezprostřední kontakt se životem proletariátu. Dělník však nežije klasickými druhy umění.Jeho zábavou je film' fotbal, cirkus, varieté.ChceJi se umění stát jeho záležitostí' musí opustit svou výlučnosta následovatho v jeho zábavách.Tak se zrodí i nová funkce umění.Přestane být ornamentemadekoracíastaneso eučástíŽivota. Důsledkemtétosnahyvyrovnatsesproměnamilidské psychiky'jakji přinesl vývoj společnostii rozvoj techniky, byl dosud nejsoustavnější pokus o zrušenípřehrad meziuměníma lidovou zábavou' Dopoezienaplnovtrháváhumor,anekdota,|idovýpopěvekidětská říkadla'jarmarečnípíseň.To všechnovede k popřeníprivilegovanéhopostaveníumění a uměleckéhotvůrce. Umělec se stává jedním z nesčetných''dě|níkůkrásy na zeměkouli...v tomto smys|u je poetismus namířen nejen proti metafyzice a spiritualismu,ale i proti individualismu. Současnědocházi i k sblíženírozmanitých druhů umě|eckých projevů, poezie, filmu, divadla, výtvarnéhoumění a tance' Vznikají obrazové básně, radiogenická poezie, knižní fi|mové scénářeapod. A konečněpříznačnýmrysem poetismu je proklamace životníradosti, obracejícíse proti sentimentálnímulíčení|idskéhoutrpenía zla. Poetistévěří v revoluci nejen proto. Že odstranísociální nerovnost, ale takéa předevšímproto, žejedině ona je podle jejich přesvědčení schopna uskutečnitodvěkou touhu lidstva po štěstí.odtud nejen zájem o lidovou zábavu' ale i snaha p ř e d s t a v i ts v ě t j a k o m o d e r n í z á z r a k . P r á v ě t a t o s t r á n k a p o e t i s m u d o v e d l a d á t t v ů r č í m u m ě l c ů m p o z i -
básníkopouštívýrazovou .aznost a také až artistní
tivní perspektivua moh|a se stát pevným tmelem různorodýchumělců.Tím všímtaképoetismus přinesl svůj specifický vklad do úsilíevropských poválečnýchuměleckých avantgard,uchovávaje si v jejich rámci zcela
SmutnémŽivotěse básník hořká zpověď z domova rhu.
osobitý a samostatnýcharakter. Vznik poetismusouvisís evropskými moderními směry před první světovouválkou: s italským futurismem,jehož působeníu nás bylo zároveň transformovánoruskými revolučnímifuturisty, zejménaVlapředstavitelembyl dimíremMajakovským, a hlavně s francouzskýn-r kubofuturismem,jehožnejvýznamnějším
rczie' Z je1ichprotagonistů n,Josef Hora a St. K. Neui sbírkami.JaroslavSeifert í rozvíjetjenurčité stránky tturynelze ovšemvysvětlit , zejménaWolker, Hořejší namenalapředevšímnové :zabránilitomu, že se tato rcjejí potenciál,přes počávnitřnívývojovétendence y před prvnísvětovou váIv sovětském surrealismem, ljům,kterévšakve skuteč-
Guillaume Apollinaire. V širšímsmys|u pak poetismus navazuje na řadu takzvaných prokletých básníků,která začínáhluboko v l9. století,u Poea, Baudelaira, Rimbauda, Lautréamonta.Pro poetisty bylo rozhodujícízejménapůsobení Rimbauda a Apollinaira (eho uvolněnéhopohybu představ- pásma - i jeho obrazových básní,takzvaných kaligramů)a ovšem i ostatníchApollinairových současníků, pro českoupoezii objevených Karlem Čapkem v jeho souboru překladůFrancouzská poezie novédoby. Pokud jde o domácí tradici, obraceli se budoucí poetistézprvu zády k výtěžkůmpředválečnéčeskémoderny, k civilismu'jak ho představoval hlavně St. K. Neumann; tento nesouhlasse však záhy zméni|v obdiv jejížprojevy od technickýchzázrak'il20. stoletíaž po formy modernílidové zábavy se sta|y k civi1izaci, osnovou poetistickéteorie a praxe. Přitom vyrůstalapoetistická tvorba z poválečnézákladny proletářské poezie.Ještěve sborníkuDevětsil roku 1922 stojíobě tyto hlavnítendencevedle sebe.avšaktento symbiotický charaktermá na začátkui tvorba budoucíchpoetistůsamých, zejménaV. Nezvala, J. Seiferta a K. Biebla. Tvůrčím vyjádřenímpoetistickýchtendencíse stalapředevšímpoezie VÍTĚZSLAVA NEZVALA, zejména jeho sbírkaPantomima (1924)' Byla to již druhá Nezva|ova kniha po prvotině Most (1922)' která se dosti osobitě vydělovala z kontextu poezie tédoby. Most totižnenípop|atnýani onéprogramově vyvolané citové atmosféřezdůvěrňovánívěcí, ani nastupujícímtendencímproletářsképoezie. Nejzřetelněji souvisí s Čapko-
vými překlady francouzsképoezie, ale i tu je přímých ohlasů- nato, žejde o prvotinu - velice málo, omezují se V podstatějen na jednotlivébásně (F' Jammes, P. Fort)' Jinak je v Mostu uŽ svébytnýNezvalův svět; své zétžitkyz dětství a dospívání básník transformuje do nesouřadných, vnitřně nespojovaných pocitů, vyjádřenýchjen náznakem, přičemžse výrazně uplatňujejeho fantazijníobraznost,zakotvená v podvědomém vybavování představ. Tyto postupyrozkládajídosavadnílogickou stavbubásně,a to i tam, kde se například opírajío intonačnístrukturu popěvku; v náznakově epických veršíchpak odkrývají básníkův romantizujícísmysl pro tajemnostpříběhu' která má zpravidla svůjpůvodv oblasti erotické.Vcelku se však v Mostu ještě tyto nové prvky mísís prvky tradičníchkompozičníchpostupů. Programovou manifestaci nové poetiky představuje pak Pantomima, v česképoezii zce|a nový typ básnické sbírky.Skládá se z několika drobných cyklů básní'velkébásnickéskladby' vaudevi||u,libreta pro pantomimu, fotogenickébásně, veršovanýchhříčekasociativnípoezie a kaligramů'básnickéhoesejea dá|ez progÍamových citáti z Baude|aira,Rimbauda, Mallarméa,Apollinaira' Cocteaua,Tzary aj. Vybavena je bohatou výtvarnou a fotografickou sloŽkou, předevšímgrafikou Jindřicha Štyrského' Na rozmanitých žánrechtu Nezval realizuje metodu,jeŽ má zrodit novéuměnía již vykládá v esejiPapoušekna motocyklu.Ústřední skladbou Pantomimy je apollinairovská báseň Podivuhodný kouzelník,jeŽ vedle Wolkrova SvatéhoKopečku a Kadlecovy Svatby popření syŽetovosti' logičnosti,a tedy i monotematičnostipoezie, atributů,kteréji znamená nejdůslednější ažna výjimky provázely po celé 19. stoletía kteréjsounáhle pociéoványjakokrutá askeze poezie' Místo nich jevy, nastupuje nová představivost, překvapiváa spojujícílogikou nesvázané nesyžetová'asociativní, vytvářejíctak rozklenutou modernípolytematičnost, v nížse spájískutečnost'sen i výtvory ťantazievjedinou, novou, smyslově konkrétníbásnickou realitu. V česképoezii je tak stvořena metodaumoŽňujícív maximální zkratce zachytit proměnlivost moderního světa prostředky adekvátními této proměnlivosti i senzibilitě soudobéhočlověka.Tato metodaje takéhned manifestovánana velkolepémtématu,kterézaznamenávánejen zrod poezie osvobozujícíse od askeze, ale i polyfonii moderníhosvěta: v proměnách kouzelníkových se pokoušíobsáhnout svět a zároveň ukazuje, že bohatstvíživota spočíváv jeho proměnách. Podivuhodný kouze|ník představujev Pantomimě jeden pól poetistickétvorby, druhým je Abeceda. Y ni se uplatňuje zejménahravá stránka poetismu.Inspiraceukazuje k Rimbaudovým Samohláskám.Tvar jednotlivých písmen bezprostředně vyvolává řetěz asociací;někde se s tím básník spokojí' jinde jde dál, rozvine počáteční představu v aforismus a ojediněle i v hutný přiběh. Vedle Abecedy se v Pantomimě uplatňujíi další experimentálníformy, zvláštěpokusy kombinovat několik druhůumění,vytvořit takzvanouuniverzá|ni poezii, V Pantomimě je to předevšímfotogenická báseťlRaketa a obrazová báseřl Adé,.'k nim přistupují v dalších Nezvalových sbírkáchradiogenickébásně, fi|movéscénářeatd. Většina z nich, s výjimkou obrazových básní, měla jen pokusný ráz, zťlsta|aknižnízáležitostí. Postupy vyuŽitév Abecedě představujíovšemjen částonédruhéstránky Pantomimy a poetismu. K ní je možnépřiřadit i slovní hříčky,verševycházejici z dětskéhosvěta říkadel,z lidových popěvkůajarmarečních písní,ale i verše nesenéobdivem k exotice a moderni civilizaci, všechno to. co tvoří osnovu lidovosti poetismu,jeho nevýlučnosti.Tuto sloŽku poetismu podstatněrozvinul JAROSLAV SEIFERT ve sbírceNa vlruichTSF (1925), Paradoxní převrácení Máchova verše'travestickéuplatněníbiblického citátu, proměna dosavadní funkce obrazové básně, vtipné vyhrocení pointy, to jsou prostředky, jimiž Seifert dosahuje spontánníhoveselía jimiž do česképoezie vstupuje lyrická anekdota jako rovnocennýdruh ostatních básnických forem. Tu všudedochází svéhoplnéhoup|atněníSeifertova bezprostřednost,neproblematizující hravost a radostnost,a konečněi jeho smyslově konkrétnípředstavivost.Avšak i ve sbírceNa vlnách TSF jsou verše,kde Seifert usiluje na malých plochách o polytematičnost, která by proudem asociacízachyti|asvět jeho v pohybu a kráse. Tyto verše většinou zpracovávaji záŽitky z cesty do Francie a do popředí v nich vystupujevážnétvárnéúsilí'snahao nalezeníprostředku,jímžby bylo lze postihnoutproměnlivost moderního světa.
zffi
Experimentál (1926)' v níŽse 1 z básníkova por jednotlivých mot
ho plynutí předs experimentálníc nopse baletu Koi
a vedle básnický. ba Premier plan, ještě pronikavěji V poetistické v podstatědosti .
ve srovnání se s] Francií (Apollitt, hodnototvorné.\ sémantickýcha i drobnými básnic (|927) a Blížen zace (zejména v straně právě zde
nahrobyavBlí harmonizujícíat spojená pozems Jakkoliv měl omezoval se vli zejménaF. Hala mďou kritickou kritici F. X. Ša v česképoezii dI odstup přiklání J FrantišekHalas, Příklon KoN ním prvků básní lyrika, jednak rc matopoickém řa synonymitě sIov tou a je tak zvj a žánrech,point
racioná|nírozmi světa, které tu tt přistupujei exc země, jednak B elementárních p Také ADOL charakterizoval
ýotinu-
velice málo, uŽ svébytnýNezvďův nespojovanýchpocitů, ( o t v e n áV p o d v ě d o básně,a to i tam, kde ak odkrývajíbásníkův otické.Vcelku se však
Experimentální raz poetistické poezie vystupuje i v další NEZVALoVĚ sbírce Menší růžovtÍzahrada (1926),v nížse podstatnousoučástí procesustávají reminiscence z dětství, volně vyplývající tvůrčího z básníkova podvědomí, a ovšem znovu i momenty z básníkova citového a erotického žjvota. Yazba jednotlivých motivů se tuještě zřetelněji uvolňuje, takženěkteréveršenabývají rázu téměř nekontrolovatelného plynutí představ. Avšak i Menší růžovázahradaje sbírka komponovaná z různorodýchprvků. Vedle
ce|anový typ básnické Libretapro pantomimu, a dále z programových Lje bohatouvýtvarnou rch tu Nezval realizuje í skladbouPantomimy u a Kadlecovy Svatby rczie, atributů,kteréji
ba Premier plan, úchvatnávidina proměnlivéhosvěta ajeho zápasů,znichŽ se rodí budoucnost,vidina' která ještěpronikavějiuskutečňujesimultaneitu představ a dějů. V poetistickébásnické tvorbějsou tedy od samých počátkůpřítomny vlastně dvě výraznétendence,dvě v podstatědosti odlišnémetody,jakými se básnícizmocňují ''všechkrás světa...Přitom jen zdánlivě se můŽe
eze poezie,Místo nich jevy, gikou nesvazané 'ory fantaziev jedinou, nožňující v maximální ěnlivosti i senzibilitě ',rézaznamenává nejen ch kouzelníkovýchse tách. thýmje Abeceda.Y ni iláskám. Tvar jednotlijinde jde dál, rozvine lmimě uplatňujíi další nouuniverzálnípoezii. m přistupujív dalších kou obrazovýchbásní, ny a poetismu.K ní je cpěvkůa jarmarečních voří osnovu lidovosti IEIFERT ve sbírceNa ckéhocitátu, proměna imiž Seifert dosahuje ocenný druh ostatních lst, neproblematizuj ící sbírceNa vlnách TSF asociacízachytilasvět : a do popředív nich oměnlivostmoderního
experimentálních veršůa drobných hříček,féerickéhobaletu na hudbu E. F' Buriana Pan Fagot a Flétna a synopse baletu Kohout a Sapfó, vedlejednoznačného přihlášeníse k sociální revoluci z ,,osudnépotřeby štěstí.. a vedle básnických manifestůo principech vlastní tvorby je v Menší rŮŽovézahradéi nová po|yfonická sklad-
ve srovnání se skladbami Podivuhodný kouzelník a Premier plan nebo se Seifertovými verši inspirovanými Francii (Apollinaire, Marseille aj.) jevit pojetí poezie jako hry a zábavy méně básnicky plodné, méně hodnototvorné. Ve skutečnostise právě zde odehrávalaona alchymie slova, objevováníjeho dosud netušených sémantickýcha zvukových možností'nehledě už k vlastníemotivní stránce hříček,kteréjsou v řadě případů drobnými básnickými skvosty. O tom svědčíNezvalovy sbirky Btisně na pohlednice (|926), Nápisy na hroby (|921) a Blíženci (1927)' kde asociativní cestou dochází k poetizaci těch nejvšednějšíchvěcí a kde tato poetizace (zejménav Nápisech na hroby) přerůstá svůj asociativně improvizační a anekdotický zÍklad. Na druhé straně právě zde se anekdota stává základem Nezvalových malých básní v próze. Přitom zejménav Nápisech na hroby a v BlíŽencíchse přes atomizacijednotlivých postupův drobnéhříčkyvytváří pro Nezvala pÍiznačná jejímižsložkamijsou právě tak asociativnost,znaivňujícídětskéViděnísvěta a s ním harmonizujícíatmosféra, jako neobvyklá erotická senzibilita a intenzivní cítěnídomova. spojená pozemská hédoničnost, Jakkoliv měl poetismus ve svých počátcíchautorsky velmi úzkou základnu - pokud jde o poezii, omezoval se vlastně na tvorbu V. Nezvala, J. Seiferta a časopiseckyotiskované verše několika dalších' zejménaF. Halase. J. Voskovce. A. Černíkaaj. -. jakko|iv se jeho básnická tvorba setkala s relativně velmi malou kritickou podporou, což překvapuje zv|áštěu kulturnílevice (výjimku tu tvořili právě nejvýznamnější kritici F. X' Šaldaa Josef Hora), dosáh| během dvou tří let takovéhorozmachu, že se stal zák|adnítendencí poezii druhépoloviny dvacátýchlet. Přelomem byla léta|926_|92.|,kdy se k poetismu přes počáteční v české odstup přiklání Konstantin Bieb|' do Devětsilu vstupuje Karel Konrád a kdy svoje prvotiny vydávají básníci FrantišekHalas. Vilém Závada a Vladimír Ho|an. Příklon KONSTANTINA BIEBLA k poetismu se ve sbírceZlaými řetězy (|926) projevil jednak uchováním prvků básníkovadosavadníhotematickéhookruhu, kterým je prožitekválky, sociální motivy a milostná lyrika, jednak rozloženímbásní do složitější polytematickéstruktury,zálibou ve zvukových hříčkách,v onomatopoickémřazení slov a předevšímplným rozvinutím básnickéhoobrazu' Biebl ho konstruuje častona synonymitěslov a užíváho sice střídmě,zato s neobyčejnouemotivníintenzitou' Právě tím se stává dominantou a je tak zvýraznél' Že se nezřídka osamostatňuje a nahrazuje, zvláště v anekdoticky laděných verších a Žánrech,pointu. Jeho vědomá konstrukce (záměrněprimitivníprávě takjako konstrukce rýmu) ajeho takřka racionálnírozmístěnív celku básně se ocitá v napětísjinak spontánněznaivňujícíma zdůvěrňujícím viděním světa, které tu trvá Z dřívějška. Ve sbírce veršůz cesty na lávu S lodí, jež dovdžíčaj a ktivu (1927) k tomu přistupujei exotičnost, přibližovanáazdůvěrňovanájednakviděnímsociá|níchproblémůtehdykoloniální země, jednak Bieblovým humorem. Konečně se tu nově objevuje i touha po domovu a některých jeho elementárníchprojevech, v dalekécizině nedostupných. Také ADOLF HOFFMEISTER (1902-1973) v ,,básních,které |ze psát na předměstskézdi..' jak sám charakterizoval směs svých lyrických střípků,hříčeka bonmotůAbeceda Lósky (1926), nezapÍesvé původní
východisko v poetickémnaivismu, i když se v tétoknížcejehoprvky snoubíjiž s vlivy dadaismu a poetismu. Tyto vlivy se pak plně projevily v Hoffmeistrových epigramech,tvořícíchdoprovod ke kresleným karikaturám a cestopisným fejetonůmv knihách Cambridge-Praha (1926) a Hors d.oeuvre (192.l)' Převažuje v nich intelekt konstruujícíportrétyumělců a teoretikůpřevážněz okruhu Devětsilu. Smyslem pro hru, vtip a anekdotupoetismusvýznamnězapůsobili na vývoj veršované satiry. Jeho postupy zvláštěsilně ovlivnily příspěvky v levicovémsatirickémčasopiseTrn' mezi jehoŽ přednípředstavitele patřil KAREL KONRÁD ( 1899*197l), jenž takés přestávkami Trn redigoval. Konrádovy spíšeposměvačné nežsatiricky útočné veršese opírajío záměrný primitivismus ve svévýstavbě,o parodii tradičníchbásnických schémat,o princip asociace s překvapivými spojenímia konečněo nápaditý slovní vtip. Vlivem dadaismu a poetismu prošel,avšakk parodii jejich postupůtyto vlivy vyuŽil VÁCLAV LACINA (l906_1993) ve své veršovanéprvotině Zježení(1925)i ve veršovanýchpasážíchpÍeváŽné prozaických knih Krysa na hřídeli (1926) a ozubenéokno (7930)' Parodie takévedle satir, namířenýchzejménaproti českémumaloměšéáctví a nevyhýbajícíchse ve svémvyjádřenívulgarismůmi záměrným trivialitám, představuje jednu z podstatnýchsložekLacinovy ranéveršované tvorby. Autor v ni navázal na Haussmannovuironii a d á l e r o z v i n u lj e h o s m y s l p r o j a z y k o v ý v t i p v e s l o v n í c h h ř í č k á c h ' j a k j e t e h d y p ř i n á š e l d a d a i s m u s a poetismus. S prvotinami FrantiškaHalase, Viléma Závady a Vladimíra Holana vstupujído řad poetistických básníků nové mladé síly, kterévšak vytvoří v průběhutřicátých let výraznou antitezi k tvorbě předcházejícího desetiletía k její hegemonnípoetistickétendenci.Je to znát již i na jejich poetistických verších. FRANTIŠEK HALAS (l901-l949) byl ovšem s poetismemtěsně svázán už takřka od jeho počátků,a to jako redaktor brněnského Pásma i jako básník. Převážná část jeho poetistické poezie, právě tak jako předcházejícíchveršůproletářských. zůstalavšak v časopisecha rukopisech, a tak opoŽděný debut, sbírka Sépie(1927)' znamená jiŽ výraznéposunutíbásníkovavýchodiskasměremk deziluzi a vnitřně kon. fliktnimu vidění světa. I v Sépiijsou patrny stopy ranétvorby a některéz nich jsou i trvaléhorázu. Zatimeo drobné,jednou anekdotické,jindy už myšlenkově silněji zatížené hříčkyi prvky polytematičnosti, kteréjednotlivéveršečlenído významově izolovaných celků,z Halasovy poezie z'áhyradikálně mizi, píeŽivá v ní předevšímkult metafory, básnickéhoobrazu. Jeho princip však nespočíváv extenzivní asociativnosti, nýbrž naopak v dostředivévnitřní dramatičnosti.stává se nástrojem odhalování vnitřní protikladnosti jevů, jejím prostřednictvímje vyslovován tragický pocit života;na něm má svůjvýznačnýpodíl prožitekválky , jejíŽ atmosféraje vyjádřena s drásavou expresivností.Tragický pocit života charakterizujízejménahalasovsky příznačné motivy' jako je smrt, skepse k poezii a k erotice i návraty do dětství,do světa prvotní blaŽenosti. Ještě tíživěji doléhá tragický pocit života na VILÉMA ZÁVADU (1905-1982) v prvotině Panychida (192"I).I tu je výchozím bodem válka, pramen skepse a příčinabásníkovanedůvěřivětrpkéhopohledu' jenž prostupujejakpojetíspolečenskýchjevů, tak pojetíintimníhoživota. Pocit vykořeněnosti a izo|ace není vyvolán jen rozchodem s rodným krajem, ale téžneschopnostíkomunikace v elementárníchŽivotních pocitech' situací'kdy ,,světobolje nemoderní..a kdy básníkje odsouzen néstZcela sám tíhu života' u jiných jakoby necítěnou.o to usilovněji hromadíprojevy životní drsnosti, elementárnífyziologicképocity' přerůstající až v temnéapokalyptickévidiny kosmických rozměrů,jež nejsou vzdáleny barokní obraznosti. Také Závadův verš je nemelodický, přerývaný, nepravidelný.To vše básníka výraznévzdaluje poetismu, s nímžvšakje spjat prostřednictvímsugestivníasociativníimaginace, uvolněnějšínež u Halase' která také tvoří páteř titulní básně knihy, monumentálnípolytematickéskladby,v niŽdochází ke konfrontaci vnějšího' katastroficky viděnéhosvěta a básníkových vnitřních stavů'Metoda pásma tu tedy poprvé sloužík odkrytí rozporuplnéhosubjektu,a to je nepochybněpříznačné pro novó stadiumčesképoezie,j ežZávadovaPanychida aktivně vytváří.
202
Nejméně problé ostatně v době své vá; souřadná enum melancholických n poezie třicátých lel Sépie a Panych dostnosti poetismu dokonce předjala S
asociativníobrazn na sebe podobu re prozrazuje,žejeho bě reminiscencíz ř
latentníhrozba ukr ale i sama básníko centru revoluce, dz poznání oddaluje t tak uskutečňujesy
plně vykrystalizov zpovědím a me jakt a ohraničující,
i tíhnutik sevřené poezie, zejménaJo lidského životal p( Již nad Seifert Tvorba Seifertova Biebla, který se vJ 1928 přepracováv poetismu Teiga a I tomu samotný vli. a plodně působízt rozmělňovali její j
Všechny tyto p u básníkůpcretistů harm ,,velkolepou přispívák plnosti
kým syntetick Ikara. Výrazem nové báseň o tomto pos s realitou jejích sl
votěvnuděabez ních zážitků,směl Ryze osobní, nejs subjektivnostiintr zatímco spíšetu š
dadaismua poetismu. :reslenýmkarikaturám l7). Převažujev nich o v a n és a t i r y ' J e h o lž přednípředstavitele ovy spíšeposměvačné tradičních básnických ip. 'užilVÁCLAV LACI. převážněprozaických ířenýchzejménaproti m trivialitám,předsta. Haussmannovuironii ty přinášeldadaismus poetistickýchbásníků vorbě předcházejícího ch verších. od jeho počátků, a to rczie, právě tak jako rožděnýdebut' sbírka lzi a vnitřně kon. r jsou i trvaléhorázu. .vky polytematičnosti' adikálně mizí,přeživá :nzivníasociativnosti, ní protikladnostijevů' líl prožitekválky' jejíž i zejménahalasovsky ětaprvotníblaženosti. v prvotině Panychida trpkéhopohledu,jenž :něnosti a izo|ace ementárních životních n tíhuživota,u jiných tífyziologicképocity' ty barokníobraznosti. ně vzdaluje poetismu' ž u Halase,která také konfrontacivnějšího' rprvésloužík odkrytí ŽZávadovaPanychida
Nejméněproblémováse jeví prvotina VLADIMIRA HoLANA (l905-1980) Blouznivý vějíř (1926),která ostatněv době svéhovydání vyvo|a|aminimální pozornost.Její spojitosts poetismemje takénejvícevnějšková; souřadná enumerativnostdějůa věcí' obraznéhříčky,travestiebiblických citátůse v ní ocitajívedle mírně melancholických nálad' někdy až idylických' a jen jednotlivosti v závěru sbírky napovídajírysy Holanovy poezie třicátých Iet. Sépiea Panychidazřete|něsignalizovaly nové klima v české poezii, ostře protikladnéprvotníradostnosti poetismu. Tato vznikajícíatmosféranenechalanetečné ani jeho vlastní tvůrce.V jistém smyslu ji dokonce předjala SEIFERTOVA sbirkaSlavíkzpívdšpatně(1926)' Takév ní Seifert zpočátkurozehrává svou asociativníobraznost,rozvíjíhru kalambúrů,avšakhned potézazni zhořklý meditativnítón, který zprvu bere na sebe podobu reflexí o plynoucím časua smrti, pojatých ještě ryze osobně, jako pocit stárnutí;a|e záhy prozrazuje,žejeho zák|adnímotivaceje hlubšía nadosobní.Do Seifertovy poezie vtrhuje válka, která v podobě reminiscencíz Francie zcela převrátila pořadíjevů,jeŽ básníkapoutaly dříve,a která je zároveň citěna jako latentníhrozba ukrytá za ,,všemikrásami světa...Takto se všakneproblematizujejensvět smyslových senzací, ale i sama básníkovaprvotní přímočaráa naivní víra v snadnostrevoluce. Právě pobyt v Sovětskémsvazu, centru revoluce, dává nahlédnoutblížedo úpornéhoúsilí,v němŽ se revoluce konkretizuje, a toto konkrétní poznáníoddaluje básníkovi její perspektivu tam, kde vládne smutek světa. Ve sbírceSlavík zpívá špatněse tak uskutečňujesymbióZa proletářských začátkůa poetistickýchvýbojů.Tato nová kvalita seifertovy poezie plněvykrystalizova|avesbircePoštovníholub(1929).Lzejicharakterizovatjakotendencik subjektivním zpovědím a meditacím, v nichžpomíjivostčasuvystupujejako prvek vše proměňující' zrelativňující jako pramen ztrpklérezignace,zasahujícískepsíi básníkovurevolučnívíru. S tím se objevuje a ohraničující, i tíhnutík sevřenémuvýrazu' k melodičnostiveršea nezřídkai k písňovosti.Silně tu působíi vliv soudobé poezie,zejménaJosefa Hory, jehožpojetíplynoucíhočasuSeifert zkonkrétňujetím,žeje vtěsnává do rozměru lidskéhoživotal pokud jde o strukturu verše,projevuje se tu vliv Karla Tomana. Již nad Seifertovou sbírkou Slavík zpívá špatněpředpovídaladobová kritika konec poetisticképoezie. Tvorba Seifertova jako by takétyto předpovědi potvrzovala. Proti tomu naopak mluví vývoj Konstantina Biebla, který se vlastně přiklání k poetismu ve chvíli, kdy se Seifert od něho oddaluje, a který ještě v roce l928 přepracovává v poetistickémduchu dřívějšísbírku Zlom. Mluví proti tomu iobhajoby protagonistů poetismuTeiga a Nezva|a, kteří právě v roce 1928 vydávajínovémanif.estypoetismu. A konečněsvědčíproti tomu samotný vliv poetisticképoezie,která stále zůstáváv čelebásnickéhovývoje, proniká i na Slovensko a plodně působízejménana poezii Laca Novomeského.Je přirozené,že zrodi|a takéřadu epigonů,kteří dále rozmělňovali její základní postupy. Všechny tyto průvodníznaky však přece jen nemohou zastřítposun, který se kolem roku 1927 v tvorbé básníkůpoetistůudál. Tento posun znamená rozvinutídosud utajenýchmožností,přenesenítěžištěod hry na hledání této harmonie, aniŽ by se ztrati|ovědomí,že takéhra ,,velkolepouharmonii..k důraznějšímu p ř i s p í v á k p l n o s tž i i v o t a . P o e t i s m u s v s t u p u j e d o o b d os b vé í h o d o v r š e n í , j e h o ž z n a k e m j e s m ě ř o vká nvíe l . kým syntetickým dílům Vzniká Akrobat, Edison a dalšískladby V. Nezvala; K. Biebl píšeNového Ikara. Výrazem novésituace v poetistickétvorbě je předevšímtřídílnápolyfonická báseňAkrobat (|92.l), v|astně báseňo tomto posunu. NEZVAL v ní volným veršemkonfrontujeprvotnípředstavy o poslánía dosahu poezie s realitoujejích skutečnýchmožnostílskepse' která z konfronÍacevzcházi, je předevšímskepsío světě, o ž,ivotě v nudě a bez fantazie.Tato problematikapoezie je pak dále konfrontována s básníkovou evokací vlast. ních zážitků'směrodatnýchpro utváření básníkovy senzibility' s vylíčenímprocesu zrodu básníka-akrobata. Ryze osobní' nejsubjektivnějšizáŽitky jsou tu vpjaty do dramatu moderní poezie' a tak vlastně zbaveny subjektivnostiintrospekce. V životnímztroskotáníakrobata byl shledáván Nezvalťrvrozchod s poetismem' jedné sice základní, nicméněcelou pfoblematiku poetismu nevyčerpávající zatímcospíšetu šIo o revizi
iluze o životní moci poezie, o možnostistvořenísvěta radosti a štěstíbásnickou hrou. Akrobat je rozloučeníms touto představou,přesto však nakonec zase zůstávávýchozí protiklad, který zrodil poetistickou tvorbu, protiklad města zázraků a města nudy, a proto zůstávajíi návraty do města zázraki. Podněty, které vyvolaly poetismus k životu, trvají tedy dá|e a jen se zkorigovaly jeho nejvíceutopickéstránky. Na Akrobata navazujícíEdison (1928) představujedosavadnívyvrcholeníNezvalových velkých skladeb' a to zvláštěšíříživotníchzáběrů'jež obsáhla Edisonova oslava' oslava dobrodružství poznávání a tvůrčího činu. Vstupujítu v novou vyššípocitovourovinu stavy radostia smutku,odvahy a úzkosti, v běžnémživotě od sebe příkře oddělené'Nezval v tomto eposu opouštídosavadnísymbolické pojetísvých většíchskladeb' jež dosud vždy vytvářely dvojí rovinu - přímou a přenesenou,a vytváří myšlenkověpřísně sevřenou strukturu, založenou na pravidelnémrýmu i rytmu (šestistopýtrochej)' s výraznými kadencemi a vybavenou refrény,v nichžosciluje ona dvojí pocitová atmosféraskladby. Výtěžky poetismu se v Edisonovi vyhranily v myšlenkově i tvarově nejvýraznějšíNezvalovo dílo, v němž docházi k vyváženínapětí mezi básnickou spontánností'vykouzlujícístále novéparalely k obsáhnutíurčitého kázní. životníhopocitu, a tvůrčí KonečnédovršeníEdisona představuje obdobně koncipovaný dovětek Signtil času (l931)' v němž znovu s naléhavousilou zaznívá i Nezvalova sociální víra. ostatní Nezvalovy menšískladby tédoby, Židovský hřbitov (1928) aSilvestrovskcinoc (|929),jež se Znovu vracejík symbolickémupojetítématu,jsou příznačné zejménaÍim,Žeze záhybu jejich tajemstvíse vynořuje i u Nezvala motiv smrti, tak častétémanové vlny poezie. Nerozevírávšak novou problematiku,nezna. mená takévýraznějšíproměnu tvorby. Je jen jedním z motivů,navíctraktovaným spíšemetodou starych romantiků' nežjak jej pojímá soudobá poezie. A jak naznačujesbírkaHra v kostl
2U
objevila novénel funkce moderní poezie už nebud'
P)EZIE' ČA
Přes obsáhlos
let. Stranou jehc poezii. Z nich Jl o francouzské ta striktně pojatépt
let. Zvlášť marki takže například I potlačil ,,hudbu básníkůvpohltil
navracík vnitřní poslouŽila renes touha po vytvoř. času, z promarn Osudovost
Jiřího Wolkra nl revolučnípatos těŽištěz předmi
romantická auto vyjadřována v n Theera a Otokar
Fischerova P jehož kultivoval osobní i rasové mnohem bezpr( je odvozena z j Konečně i J.
nejlépeÍozpoz výsledek Horov místy i se sou stanovisko i k P
typem severský v Básníkově ja rozmar, kter poetismu Hora jasňování a prc Tyto jednou
do Sovětského punkt k poez
:kou hrou. Akrobat je :rý zrodil poetistickou izraků.Podněty, které ké stránky' vých velkých skladeb, :uŽství poznáváni 'ku, odvahy a úzkosti, mbolicképojetísvých áří myšlenkověpřísně výraznými kadencemi retismuse v Edisonovi vyváŽení napětí mezi pocitu' a tvůrčí kiízní. 1931).v němžznovu rc (|929),jeŽse znovu tajemstvíse vynořuje r problematiku,nezna:todoustaých romantise motiv smrti vlastně níchsouvislostí. 'vodníapolIinairovské rě, k němužse ovšem nvářejí dojem značné 29)je nejtěsnějispjat pevůmá určitévnitřní tějšíhosvěta.Má také ; tento motiv přerustá 'áděn,vynořuje se jen dosavadnímživotem řídajítragicképo|ohy tostí,civilnost s pato;étoBieblově sk|adbě, ,íamládíimomenty l smutku,tíhy života, .šilsvůjpříklonk poečejnousilou zaznivaji Íelomu, který zce|a kétvorbě kolem roku holná díla,vyvolávají představitelé, teoretik - i nadálehájit (a Teii etapačeskéliterární v a uvolněnéfantazii'
objevila novénetušené zdroje |yričnostia vyvola|a v životvelkolepou modernípolytematičnost.Dá|e rozšíňla funkce moderni poezie a podstatněpřispěla ke sblíženíčesképoezie s jejím vývojem ve světě. Další vývoj poezie už nebude zdaleka tak jednotný' jako byl v tomto deseti|etí.
PoEZIE Česu A oSUDoVoSTI Přes obsáh|ost záběru se ani poetismus nestal jediným reprezentantempoezie druhépoloviny dvacátých let. Stranou jeho snah zůstalizejménastaršíbásníci, kteří se na začátkudvacátých let h|ásili k proletářské poezii.Z nich JINDŘICH HOŘEJŠÍ se k poetistickým tendencímpřiblížil svými přektady,zejménazájmem o francouzské takzvané prokleté básníky (Lautréamont aj'). ostatní básníci více či méně zřetelně opouštějí striktně pojatéprincipy proletářsképoezie' jak si je sami vytkli nebo jak je realizovali na začátkudvacátých Písrě o jediné věci (1927), |et. Zv|ášt markantně se tato proměna projevuje ve sbírce sT. K. NEUMANNA takženapříkladB. Václavek o ní m|uvíjako o antitezi k Rudým zpěvům.Jestližev nich totižNeumann zcela potlači|,,hudbu soukromou.., v Písnícho jediné věci doš|o téměř k opačnémujevu - subjektivní svět
básníkůvpohltil všechnaostatnítémata,lépe řečenotato tématajsou viděna jeho prismatem. Básník se tak navracík vnitřnímu řádu lyrické poezie' V jeho veršíchznoyu zazniyá písňová intonace, jež 1iŽ dÍive poslouži|arenesancibásníkovy lyričnosti,znovu se vrací takéintimní motivy, a to nejen erotické:zejména touha po vytvoření zdravéhopřirozenéhoživota,nyní všakjiŽ mírně podbarvená melancholii z up|ynulého času,z promarněných možnostía z všemoci osudu. 0sudovost se pak stala východiskem poezie i kritických stanovisek A. M. PÍŠI,který po smrti přítele Jiřího Wolkra nadále setrvával v odstupu od poetismu; ve sbírceHvězdy navlndch (l924) silně zabstraktnil revolučnipatos Pozdravů a soustředil se převážně na vnitřní konflikty zvolených hrdinů. Proces přenášení těžištěz předmětného světa na vnitřní stavy subjektu pokračuje pak i ve sbirce Hoříci dům (|925), v níŽ romantická autostylizacevlastníhoosudu, procesu vykořenění a patetická dramatizacevnitřních konfliktů je vyjadřována v neurčitýchnáznacich,kteréodvozují svou genezi od symbolisticképoezie a od lyriky otakara Theera a Otokara Fischera. Fischerova poezie našlatakéohlas v tvorbě mladéhobásníkaFRANTIŠKA GoTTLIEBA (1903-19,74)' jehožkultivovanémelodickéreflexivní verše(Cesla do Kanaón,1924, Proměny' l928) jsou vyvolány pocity osobní i rasovévykořeněnosti a osamocenosti.Na rozdíl od Fischerovy introverze si však Gottlieb utváří vztah k vnějšímusvětu, i když i jeho inspirace má častotranscendentníráz nebo mnohem bezprostřednější je odvozena z jiných uměleckých projevů,zejménahudebních. Konečně i JosEF HORA patří k básníkům,kteří neakceptovali poetistickou poetiku, a|e také ze všech nejléperozpoznal možnostoživenívlastní tvorby jejími podněty. Svědectvím toho je sbirka ltóIie (1925), výsledek Horovy cesty na Apeninský poloostrov.Hora v ní zachycuje dojmy ze setkánís historicky slavnými místy i se současným Životem, konfrontuje minulost se současností,neopomíjí zaujmout jednoznačné člověkase zvídavým Itálie, konfrontujetakétemperamentjižního stanoviskoi k politickémuvývoji současné která typem severským.Setkáníse slunnou ltálií probudilo znovu v Horovi jeho vitální smyslovost, v Básníkově jaruzača|a ustupovat ztěŽkléreflexivnosti a didaktičnosti,a coje nejvíce překvapující'také roZmar' který se nyní s jistou dávkou ironie a sebeironieobracík oné severskéreflexivnosti. S přispěním poetismuHora obrodi| i svou básnickou obraznost ajazyk, zv|áštědřívějšísloŽitou větnou skladbu' jejížprojasňovánía pročišťování je v Itálii markantní. Tyto jednou vydobytérysy již Horovu poezii neopustí.Ve sbírceStruny ve větru (192,7)s verši z cesty do sovětskéhosvazu se vyhraňují v osobitý projev' který Horovu poezii staví jako nejzávaŽnějšíkontra. punkt k poezii poetistické. Básníkjako by se znovu rozpomnělna svou ranoupoezii v Stromu v květu,
v nížusiloval zachytit proměny světa i vlastníhonitra v jediném,celistvě pojatémproudu, a začínáznoyu intenzivně pociéovattok života.Jestliževšak dříve tento proud uvádě| celou skutečnostdo pohybu, nyní se Horovi obraz reality zklidňuje' Básník objevil nový zorný úhel, z něhož pohlížína svět: je to vědomí proudícího času, nejenměřítkovlastníhožiyoÍaaskutečnosti, ale i záchytnýbodjeho sociálníviry,zdroj proměny světa. oč silněji pak Hora pociťujeplynutí času,o to vyrovnaněji pohlížína samotnou realitu. VyhraněníHorovy poezie znovu zesi|ujejejí reflexivní ráz,a|e tato reflexe si našlajiži svůj specifický projev, nestává se didaxí a rétorikou,nýbržje vyjadřována básnickým obrazem.Nadále trvá okouzlení poetistickou metaforikoua místyi poetistickýmrozmarem.Přitom všakHorova obraznostpostrádá poetistickouvýbušnost, je spíšeharmonizující'aniž by cokoliv ztráce|ana emotivnosti.Její užitíje podřizeno cíli vytvořitjednotnou pocitovou atmosféru'k níŽ podstatněpřispívá i melodičnostHorova pravidelného'sevřenéhoverše. Problematika časuse stává charakteristickýmrysem Horovy poezie. Způsobujei její rozdvojení'Najedné
straně básník vydává pokusy o proletďskou poezii v bibliofilském tisku Mít křídla (1928), kde se mísíněkolik básnických rovin: příležitostnáreflexe na historickétéma,Žánr se sk|onem k sentimentu i básně-příměry, jednou vidina osvobozenépráce, podruhévelkolepá parabola ruskérevoluce v básni lvan a Lenin. Na druhé straně pak vzniká i rozsáhlá poema Deset let (1929), pandán Edisona a Nového lkara, kde se problematika časuzkonkrétňujedo podoby deseti let mírovéhoživota po čtyřechletech válečnýchhrůz.Jestližesám čas se tu stává konkrétnírealitou uplynuléhodění,jestližese takto zreálňuje,pak naopak sama realita se značně problematizuje. Vynořuje se neodbytná otázka po smyslu dění, a ta je stále z jiného úh|u konfrontována s uplynulými deseti lety: se sny a touhami mrtvých ze světovéválky, s ideály těch' kdoji přežili' s Leninovou vidinou země spravedlnosti,s Leninii, s objevitelskouvášníodváŽnéhojedinceAmundsena a konečněi s tím, co časlidstvu přinese. Tu se znovu rozevirá drastická perspektivakrutébudoucnosti, v nížobstojíjen děti' dění s jeho neklidem, sny 'jež jedinézří pevně do očízlatéhočasu...Sk|adbaje mohutný obraz poválečného a touhami jedinců i mas, je v ní i hluboká skepse k osudu lidstva, je v ní i hluboký otřes revolučnívíry a nepochybně právě to vše je příčinoujejího bezvýchodnéhopesimismu. Jestliže pesimismus by| u Hory přechodný' pak odklon od komunismu měl trvalejšícharakter.I ve vývoji poezie Josefa Hory je tak možno sledovat proměny, kterými procházela více či ménězřetelně českápoezie na sklonku dvacátých |etajeŽtze charakterizovatjako posun od pozemskésmyslovosti, kolektivnosti a radostnostik duchovosti, tragickému životnímupocitu a vnitřním konfliktůmjedince, Příznačnápro tento proces je i poezie RICHARDA WEINERA ze sklonku dvacátých let; vedle Horovy tvorby tvoří druhý výrazný protiklad k poetismu, a to přesto, Že Weiner zdaleka není básníkem introspekce a individuálních konfliktů. Jedině v tomto negativnímvymezení navazuje nyní básníkova tvofba na jeho předcházejícípřejemnělou impresionistickou lyriku z desátých let, od nížse jinak diametrálně liší.Ve třech sbírkách Mnoho nocí (1928)' Zitiší s kulichem, herbářem a kostkami (1929) a Mezopotdmie (1930) Weiner - poučenna francouzsképoezii svédoby - dovedl totiždo důsledkůrcrzpadtradičnímonotematičnosti poezie cestou absurdníchsnových vizí, vyjevovánípochodůpodvědomíajazykových kreacía deformacív podobě archaismů,neologismůi slovní a rýmovéhry' která všakje značněvzdálena poetistickéanekdotičnostia předjímá spíšepozdně surrea|istickoua postsuÍTealistickou alogičnostjazykai ce|ébásnickéstruktury.Přesjazykovou přetíženost, tvořícíve sbírceMnoho nocí složitý systémvětných závislostía bohatě se vyžívajícív přechodnících.což ci|ík odda|ováníslova od věci a k jejímu perifrastickémuopisu (J. Chalupecký),je ve sbírce i jistá dávka spontánnosti,projevujícíse zpravidla paradoxy, oxymóry, překvapivými spojenímislov i ce|ých obrazů.Tato spontánnost dá|e narůstáve sbírce Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami, soustřeďujícíse k vztahůmčlověkake kosmu, smrti i snu' WeinerůvsloŽitý systémvyjadřováni se pročišťuje a takésílíkompozičníúsilí,zv|áštěv několika baladických skladbách a vůbec v básních s příběhem,více ovšem s děním vnitřním neŽ faktickým.Docházi tu k simultaneitědějů'k prolínánídvou svébytnýchrovin básně buď se áměrem konfrontačním.nebo směřujícímk obohacenízákladní rovlny'Zároveň s tím vystupuje do popředí
206
úloha všednosti rových básní v Výraznou pr
nost se v ní sice ní obraznost, au se více sbližuje puje s volnou sl dochází k fantas zii barokní nebc ky zabarvené,je
v životě, v tom. Náčrt vývojt dvacátých let a t poezie samé'pr<
Íizováni,, poezie ry na pře|omu c poetistická mají poezii nastává Seiferta a Josef
.oudu, a začiná Znovu st do pohybu, nyní se la svět: je to vědomí :hosociálníviry, zdroj samotnourealitu. Vyvůjspecifickýprojev' lkouzlenípoetistickou oetistickouvýbušnost, ;ílivytvořit jednotnou lřenéhoverše. í rozdvojení.Najedné 3),kde se mísíněko|ik Lentui básně.příměry, nn a Lenin. Na druhé , kde se problematika hruz. Jestližesám čas ;amarealitase značně l úhlu konfrontována ii přežili's Leninovou ienaakonečněistím, v nížobstojíjen děti' i s jeho neklidem,sny i otřes revolučnívíry simismusbyl u Hory fa Hory je tak možno lvacátých|et a jeŽ |ze tchovosti,tragickému lch let; vedle Horovy básníkemintrospekce íkovatvorba na jeho netrálněliší.Ve třech tdmie (1930) Weiner lonotematičnosti poea deformacív podobě mekdotičnostia před. truktury.Přes jazyko:ě se vyžívajícív přelupecký)'je ve sbírce rojenímisIov i celých ami' soustřeďujícíse išéuje a takésílíkomvíceovšems děním lvin básně buď se ávystupujedo popředí
úlohavšednosti,zdůrazněnátakétitu|emi stylizacíbásnějako zprávy; zvláštěpříznačnájepro několik Wernerových básní v próze' Výraznou proměnu Weinerovy poezie pak představujebásnická skladba Mezopotámie. Básnická spontánnost se v ní sice stále projevuje na pozadístylistickéstrojenosti,ale současněse tu výrazně uvolňuje asociativní obraznost,autor si pohrává s významovou i eufonickou stránkou slova, do veršůproniká i humor. Jazyk se více sbližujese soudobým básnickým projevem. Vzniká polyfonníproud představ,v němžse popis prostupuje s volnou slovní hrou, řízenou několikrát se opakujícímirýmovými shodami nebo asonancemi.a v němž docházík fantasknímproměnám věcí.Není to všakobraznostpoetistická' mnohými rysy ukazuje spíšek poezii baroknínebo folklorní a neníto takéjen poetistickáhra: smysl spočíváv reflexivnísložcesilně metafyzicjejímžprostřednictvímbásník usiluje o dosaženíabsolutna'jehož zdroj však paradoxně nacházi ky zabarvené, v životě,v tom, že ,,neuposlechnuvše spasili děti své/ Eva s Adamem..' Náčrt vývoje česképoezie let 1918_1929 názorně ukazuje, Že je značnýrozdíl v jejím rázu na začátku dvacátých let a najejich konci' Tento rozdíl má svépříčiny,kterénelze zplna vysvětlitjen vnitřním pohybem poezie samé,proměnoujejístruktury.aktualizacírysůprotichůdnýchetapě pÍedcházejicí. Příčiny,'zprobIemastruktutizováni,, poezie, ztráty radostnostia optimismu tkví rovněžve vývoji a proměnách saméspolečenské ry na přelomu deseti|etí.I tak je však z hlediska celých dvacátých let patrné,Že poezie proletářská a poezie poetistická mají podstatněvíce společnýchrysů,neŽ se obecně předpokládalo, a že skutečnýobrat v české poezii nastává až s knižními prvotinami Františka Halase' Viléma Závady, s proměnou poezie Jaroslava Seiferta a Josefa Hory a s poslednímisbírkami Richarda Weinera.
