HSLGRSWHUDÃ*HRPHWULGDHÃ

OD

REDAKÈNÍHO

„ KRÝGLU“

Do Vašich rukou se dostává poslední èíslo Spelea roku 2002. Pøi této pøíležitosti bychom Vám chtìli popøát hodnì úspìchù, a to jak „na poli“ jeskyòáøském, tak i osobním. Jak už jste si asi všimli, podaøilo se v uplynulém roce v nìkterých ohledech zmìnit grafickou náplò Spelea. Pøedevším se objevilo vìtší množství fotografických pøíloh v textu a novì byla pojata i obálka. Je to trend, který bychom chtìli udržet, protože èasopisu dodává zcela nový rozmìr. Pøíspìvky dokumentaèního charakteru tak získávají lepší vypovídací hodnotu. V roce 2002 byly náklady všech tøí èísel Spelea do znaèné míry hrazeny financemi v rámci výbìrového øízení MŽP ÈR na podporu projektù pøedkládaných nestátními neziskovými

(ÚVODNÍK)

organizacemi. Za to, že se vytyèený úkol vydání tøí èísel podaøilo splnit, patøí dík všem pøispìvatelùm, kteøí si našli trochu èasu a své poznatky nebo vzpomínky z bádání ve speleologických objektech nìjakým zpùsobem shrnuli a dali „v plen“ redakèní radì, a tím i ostatním. Jak èasto vyjde Speleo v roce 2003 není ještì zcela zøejmé, ale zdá se, že 2 èísla jsou vcelku reálná. O hlavní náplni není v souèasnosti možné nic øíct, protože pøíspìvky jsou až na výjimky prùbìžnì „spotøebovávány“, ale dostali jsme zajímavé námìty pro vložené pøílohy jako napø. rùzné lezecké, støelecké nebo softwarové manuály. Za redakèní radu Jan Vít

AKTUÁLNÍ INFORMACE

Krátce z pøedsednictva Po vzrušených diskusích a èetných pøipomínkách vydalo nakonec pøedsednictvo nové bezpeènostní smìrnice. Jelikož jsem se o jejich koncepci rozepisoval již minule, omezím se jen na zopakování základního faktu, že nové smìrnice nejsou souborem dogmat, zákazù a pøíkazù, ale v podstatì sbírkou praktických zkušeností v prevenci jeskyòáøských nehod. Pøi jejich posuzování mìjte prosím na mysli i fakt, že nìkdy tyto zkušenosti byly nabyty i za cenu nejvyšší – za cenu života našich kamarádù!

V polovinì roku nás pøekvapila ponìkud nemilá vìc, a to sice rezignace Waltera Pavliše na funkci správce oficiálních webových stránek ÈSS. Zamýšlené zviditelnìní a rozšíøení této formy prezentace tak muselo být odloženo do doby, než se najde nìkdo, kdo bude ochoten se tomuto vìnovat. Zámìrem pøedsednictva je v první øadì èásteèná aktualizace stávající prezentace tak, aby se alespoò nìjaké informace dostávaly touto formou ke èlenùm a soubìžné budování zcela nových stránek spoleènosti, odpovídající dnešnímu významu

1

internetu. Cílem je potom provozování zcela funkèního webu, který bude masovì využíván k prezentaci dìní ve spoleènosti. Pøedsednictvo samozøejmì uvítá jakékoliv Vaše námìty a pøipomínky k této vìci. Nìkolikrát se nám již také sešla nová speleopotápìèská komise a kromì pøípravy pøíslušné èásti bezpeènostních smìrnic se zabývala vytvoøením evidence speleopotápìèù, udìlila nìkolik nových kvalifikací a rozpracovala koncepci vlastního

výcvikového systému. Dalším poèinem bylo vytvoøení vlastních webových stránek www.speleo.cz/cavediving/, kde naleznete nejenom zprávy z jednání komise, ale i zprávy ze speleopotápìèských akcí, seznam ZO zabývajících se speleopotápìním a další informace týkající se jeskynního potápìní u nás. Zdenìk Motyèka

Sborník SPELEOFÓRUM 2003 (22. roèník) Vážení kolegové jeskyòáøi, tímto Vás žádáme o zaslání pøíspìvku do sborníku SPELEOFÓRUM 2003. POZOR! Pøeètìte si prosím pozornì následující øádky, protože i na Vás závisí úroveò pøipravovaného sborníku. Pøíspìvky budou obdobnì jako v minulých roènících èlenìny do kapitol: 1) Nové výzkumy a objevy v Èeské republice (pùvodní textová, mapová a fotografická dokumentace objevù). V pøípadì dlouhodobìjších výzkumù také obsáhlejší shrnutí. 2) Nové výzkumy a objevy v zahranièí - požadavky stejné jako u bodu 1. 3) Zprávy, poznávací a sportovní akce, novinky z jeskyòáøského svìta (kvalitní a výstižné texty a mapy sestavené s cílem informovat a posloužit následovníkùm jako prùvodce.) Dále Vás žádáme o poskytnutí kvalitních diapozitivù, barevných nebo èernobílých fotografií na obálku Speleofóra (kvalitu posoudí tvùrce obálky). Svùj pøíspìvek do sborníku SPELEOFÓRUM 2003 zašlete nejpozdìji do 31. ledna 2003 nejlépe mailem na adresu [email protected] nebo poštou na adresu: ÈSS – sekretariát, Kališnická 4, 130 00 Praha 3

Pokyny pro autory: * Plánky a mapy na bílém nebo pauzovacím papíru, pøípadnì v elektronické podobì kvalitnì naskenované, stejnì tak èernobílé fotografie urèené do textu, prosíme o krátké resumé èlánkù - anglicky nebo alespoò èesky (slovensky) - usnadníte práci pøekladateli. * Pøíspìvky zasílejte pokud možno mailem (nejlépe ve wordu) na adresu [email protected] nebo na disketách (budou Vám vráceny) nebo alespoò psané na stroji. Prosím – pøi psaní Vašich èlánkù se vyhnìte speciálnímu formátování – ubudou starosti Vám i nám. * Pøíspìvky musí obsahovat: název èlánku, jméno autora, název a èíslo ZO ÈSS (pro urychlení komunikace prosíme o telefon nebo mailovou adresu). * V pøípadì, že se neodhodláte k publikování delší zprávy ve sborníku, zašlete alespoò krátké zprávy o Vašich objevech v roce 2002 v Èeské republice. POZOR! Pøi rozhodování o obsahu a formì svého pøíspìvku vìnujte pozornost následujícím skuteènostem. * Sborník SPELEOFÓRUM vychází do dvou mìsícù po uzávìrce. Je tedy mimo jiné vhodný k zajištìní priority v nejrùznìjších oblastech speleologie. * Všechny pøíspìvky otištìné ve sborníku mají anglické resumé, jednotlivé èlánky a údaje jsou citovány v zahranièních èasopisech i knižních publikacích. * Sborník SPELEOFÓRUM je rozšiøován po celé Èeské republice, formou povinných výtiskù se dostává do

2

knihoven a výmìnou do mnoha zahranièních speleologických center. Prosíme o dodržení termínu uzávìrky, abychom sborník mohli vydat do termínu akce Speleofórum – bude se konat v zaèátkem dubna 2003! VAROVÁNÍ – pokud nedodržíte termín uzávìrky, Vᚠpøíspìvek již nemusí být do sborníku pøijat !!!!! Na Vaše pøíspìvky se tìší editoøi sborníku Speleofórum 2003!

Šotkoviny v è. 35 Pozor na skøítky watt (velké latinské dvojité vé), a z oddìlovaèe „až“ (dvojteèka s pomlèkou uprostøed) vytvoøil desetinnou èárku. Lidé v elektrotechnice znalí si tyto chyby zajisté opravili sami, obec laickou na nì tímto upozoròuji. P.N.

Skøítkové a pidimužíci se nám šíøí v tiskárnì Spelea. Tito diblíci a poouchlíci z rodu kazisvìtù si zahrávají s našimi texty. Jeden z nich mi do èlánku „O radiomajáku“ nasadil vira tøídy windows, øád word, druh font, který vytvoøil z jednotky odporu ohm (velké øecké písmeno omega) jednotku výkonu

Chybí èást tabulky str. 21 



WHSORWDYMHVN\QL

ƒ& 

WHSORWDS HGMHVN\Qt

ƒ& 

SRþDVtYRNROtMHVN\Q SRORMDVQRYFHOpREODVWLYS HGFKi]HMtFtPREGREtPLQLPXPVUiåHN NOLPDYMHVN\QLYOKNpVW Q\SRX]HYRNROtNR HQRYêFK~WYDU  NR HQRYp~WYDU\VNDSYRG\QHSR]RURYiQGUREQpNDSLþN\YRG\SRX]HQDVNDSRYp tPVHQDGRE PDVWDODJPLW\ ]DMtPDYiELRORJLFNiSR]RURYiQtYEOt]NRVWLNR HQRYêFK~WYDU 0HVRQLVFXVJUDQLJHU,VRSRGD2QLVFRLGHD  YPQRåVWYtFFDH[YHVSRGQtþiVWLMHVN\Q YQiYD]QRVWLQDNR HQRYêV\VWpPSURQLNDMtFtGRMHVN\Q H[ +RORVFRWROHPRQMDTXHWL2SLOLRQHV(UHERPDVWLGDH YHYUFKRORYpþiVWLY WãtKRVWDODJPLWXKRXVHQNDSt

DON\

/HSLGRSWHUD*HRPHWULGDH  SR]QiPND 

DGRYiWUKOLQDƒ&KRUQtHWiå ƒ&VSRGQtHWiå 



WHSORWDYMHVN\QL

ƒ& 

WHSORWDS HGMHVN\Qt

ƒ& 

SRþDVtYRNROtMHVN\Q S HVFHOêGHQVOXQHþQR NOLPDYMHVN\QLVXFKRYFHOpMHVN\QL NR HQRYp~WYDU\VXFKpEH]VNDSX 

Dodatek textù pod obrázky

Str. 17, obr.1: Situace okolí Bezingské stìny s Bezingským ledovcem, na kterém jsou vyznaèeny zjištìné projevy krasovìní. Mapka pøevzata z Pecolda, 1999 (upraveno). Fig. 1: Situation of the Bezingski glacier area with signed karts phenomena. Adjusted inset from the map in Pecold, 1999. 1. strana obálky: Neaktivní ponor do jedné z krátkých horizontálních jeskyní na Bezingském ledovci (Kavkaz). Foto M. Filippi

3

D OMÁCÍ LOKALITY

Objev øeèištì Bílé vody v Amatérské jeskyni Petr Polák – TomᚠRoth (ZO ÈSS 6-19 Plánivy)

Rok 2002 se stal pro naši skupinu významný pøedevším díky udìlení výjimky na drobné výkopové práce v Amatérské jeskyni, kterou nám po nìkolika letech jednání udìlila Správa chránìné krajinné oblasti Moravský kras. V Amatérské jeskyni, nejvìtším jeskynním systému v Moravském krasu, se nachází spousta lákavých a nadìjných míst pro výkopové práce. A už jde o zasedimentovaná pokraèování chodeb nebo nápadné trativody odvádìjící povodòové vody do neznámých partií. Jedním z takových míst je i Chrochtadlo. Svùj název si zasloužilo podle vzdáleného burácení povodòových vod, které však za normálních vodních stavù nebývá slyšet. Jedná se o krátkou odboèku z Macošského koridoru v úseku mezi Rozlehlou chodbou a dómem U Dvou velkých vedoucí východním smìrem. Zasedimentovaná chodbièka byla již èásteènì vyklizena v dùsledku prací provádìných GgÚ ÈSAV. Bylo dosaženo vzdálenosti cca 7 m, pak ale došlo k zastavení prací v malém profilu. Každého z nás zajímalo tajemství huèících vod, a proto se Chrochtadlo stalo prvotním støedem našeho zájmu. Po ohranièení prostoru pro ukládání materiálu v Macošském koridoru se rozbìhla mohutná série akcí. Bìhem ètyø akcí byly vytìženy cca 3–4 m3 hlinitých sedimentù a bylo nalezeno první volné pokraèování ukonèené zúženým profilem chodbièky. Další tøi akce nám trvalo ruèní rozšiøování tohoto místa, které bylo korunováno objevem již volné plazivky, která vedla vodorovnì až k ústí 17 metrù hluboké propasti, na jejímž dnì byl slyšet podzemní tok! Pro nedostatek materiálu na vystrojení propasti

jsme museli akci pøerušit. Avšak o 3 dny pozdìji, ve støedu 4.9.2002, vyrážíme po práci v pìti lidech opìt do Amatérky s potøebným vybavením. Kromì lan a nýtovaèky bereme také fotoaparát na okamžitou dokumentaci objevù. Po vystrojení jsme slanili do velkého dómu 10 x 4 x 12 (v x š x d) pøímo na aktivním øeèišti Bílé vody, jehož dno tradiènì tvoøí valouny kulmských drob. Po proudu jsme sledovali tok 30 m až k odtokovému sifonu v øeèišti až 3 m širokém. Po levé stranì jsme pozorovali boèní vývìry, které vtékají do aktivního øeèištì. Smìrem proti toku od místa slanìní vystupuje øeèištì z hladiny tvoøené pøítokovým sifonem. Hladinu je dále nutné rozporem pøetraverzovat až ke komínu situovanému pøímo nad pøítokovým sifonem. Komínem vysokým 7 m se dostaneme do vyššího patra. To je tvoøeno freatickým kanálem o prùmìru až 2 m (zde za vysokých vodních stavù pøepadá voda zpìt do øeèištì vodopádem, který je pravdìpodobnì zdrojem onoho tajemného zvuku) a v tomto profilu vede 28 m až k hladinì doèasného sifonu v menší prostoøe, kde se nᚠpostup zastavil. Celkovì jsme postoupili 50 m proti toku. Znaènì zmoženi jsme pak objev oslavili veèeøí v Jedovnicích. Další akce probìhla 21.9.2002. Tentokrát se nᚠteam rozdìlil na dvì úderné skupiny. První vyrazila poøizovat fotodokumentaci objevù a druhá pak v závìsu mapovala. Pøi focení nejvzdálenìjšího dosaženého místa ve freatickém kanálu jsme zjistili, že sifon, který jsme pùvodnì chtìli vyèerpat samospádem, zmizel. Voda klesla o dobré 2 m, a tak jsme se s nadšenými pokøiky pustili do prolongace dalšího volného pokraèování klesajícího charakteru.

4

Obr. 2: Øeèištì Bílé vody (foto P. Polák) Fig. 2: River bed of the Bílá Voda Creek (photo P. Polák) odtékají jz. smìrem také. Výškovou polohu lze za souèasného stavu dokumentace Amatérské jeskynì s Krematoriem a s Bludištìm Milana Šlechty jen tìžko srovnávat, ale s jistou rezervou jeho poloha potvrzuje spádovou køivku tìchto oblastí. Ze zamìøení objevených prostor vyplynulo, že pøítokové partie pøímo navazují na Odtokovou vìtev Krematoria. Odtokový sifon z Krematoria je od pøítokového sifonu Chrochtadla vzdálen ménì než 15 m! Skuteènost, že se jedná o na sebe navazující celek, potvrzuje stejný charakter prostor a jejich poloha. Dá se tedy pøedpokládat, že za mimoøádnì pøíznivého vodního stavu bude možné oba celky propojit. Voda z pøítokové èásti Chrochtadla protéká neznámými spodními partiemi, které jsou pravdìpodobnì pøevážnì vyplnìny valouny kulmských drob. Za zvýšených stavù jimi voda

Obr. 1: Pohled ze vstupní propasti do vstupního domu s øeèištìm Bílé vody (foto P. Polák) Fig. 1: View from the entry shaft to the entry hall with the river bed of Bílá Voda Creek (photo P. Polák)

Toto nás pøivedlo opìt na aktivní øeèištì výšky 1 m, šíøky 1 až 2 m se dnem vyplnìným valouny kulmských drob. Prolézáme øeèištìm, kde vlivem suchého poèasí tekl pouze slabý povrchový tok, po kolena v ledové vodì do první vìtší prostory cca 3 m vysoké. Ta však smìøuje do úzkého prùlezu nad vodou. Tentokrát se musíme pod vodu ponoøit až po krk, což byl pro naše tìla trochu šok, ale co by èlovìk pro objevy neudìlal? Vpravo šumí malý vodopád a my se vynoøujeme v jezírku malé prostùrky. Pøed námi je skalní práh a za ním opìt nízká chodba s aktivním øeèištìm, na jehož konci je situován pøítokový sifon Bílé vody. Prostory Chrochtadla hydrologicky jednoznaènì náleží k systému Bílé vody. Pøítoková èást udržuje smìr SV–JZ, tedy shodný se smìrem Macošského koridoru. Odtokovou èást sice tvoøí meandr, ale vody

Obr. 3: Odtokový sifon (foto P. Polák) Fig. 3: Outflow sump (photo P. Polák)

5

Obr. 4: Mapa novì objevených èástí Fig. 4: Map of the recently discovered parts nestaèí odtékat a vystupuje až do výše položeného freatického kanálu, odkud pøepadává zpátky do aktivního øeèištì. Odtokový sifon z Chrochtadla je v podstatì ve stejné výšce jako pøítokový sifon, takže i zde je perspektiva dalšího postupu podmínìna extrémnì nízkým vodním stavem. Pro potápìèský prùzkum má pravdìpodobnì malý profil. V jeho pokraèování se však dají opìt tušit volná pokraèování paralelního smìru s Macošským koridorem. Pro tuto teorii hovoøí øada výrazných trativodù a obèasných vývìrù v pokraèování Macošského koridoru smìrem ke vstupní štole. Výrazné jsou zejména levostranné chodby v dómu U Dvou velkých a meandrující, klesající chodba mezi body 39 a 40 (u prvního vchodu do Bludištì M. Šlechty). Souvislost s Bludištìm M. Šlechty zatím nebyla prokázána. Celková délka novì objevených prostor èiní cca 180 m. Summary: The discovery of the river bed of the Bílá Voda Creek in the Amatérská Cave. The left-side

Obr. 5: Freaticky kanál (foto P. Polák) Fig.. 5: Phreatic pressure tube (photo P. Polák)

6

branch in the Macošský Corridor was explored at the beginning of 2002. The site is located near the Labyrinth of M.Šlechta in the Amatérská Cave. The main aim of exploration was the discovery of unknown sections of the Bílá Voda Creek. After digging out the sediments and some flowstones, a narrow passage terminating by 17 m deep shaft was discovered. Active Bílá Voda Creek was found at the bottom. River bed with some left-side tributaries leads downstream terminating after 30 m in sump. The inflow part 90 m long continues upstream. A chimney above the inflow sump leads to

a phreatic channel. It continues down to a further part of the Bílá Voda Creek, named the Aqualung, i.e. to flooded active stream bed terminating by a sump. The principal direction of this system is similar to that of the Macošský Corridor, but situated at the lower, active, level. The inflow part communicates with the Crematorium by unknown part only 15 m long. The outlet sump drains new discoveries to unknown parts of the Šolímova mísa. The connection with the Labyrinth of M. Šlechta has been unknown yet. The total length of new discoveries is about 180 m.

K poznání bezobratlých živoèichù Chýnovské jeskynì Libor Dvoøák Správa NP a CHKO Šumava, oddìlení ochrany pøírody, Sušická 399, 341 92 Kašperské Hory

Díky pochopení pracovníkù Správy Chýnovské jeskynì jsem tyto prostory navštívil 16.5.2000. Bìhem této doby jsem nalezl nìkteré zajímavé zástupce rùzných skupin bezobratlých živoèichù. Jsem si vìdom, že se jedná pouze o základní data a že nìkterý z pøíštích prùzkumù pøinese bohatší výsledky. Pøesto považuji za zajímavé a užiteèné podìlit se i o tyto skromné výsledky, obzvláštì když v minulosti byli v Chýnovské jeskyni z živoèichù detailnì zkoumáni pouze netopýøi. Jména rùzných èástí jeskynì, uvádìná dále v textu, pocházejí z Cíchy (1999) a od pracovníkù Správy Chýnovské jeskynì.

znám ho i ze ètyø jeskyní v Pošumaví. Pravidelnì se objevuje v jeskyních støední a j. Evropy, proto je øazen mezi troglofily (Riedel 1996). Vyskytuje se na zemi pøedevším v suti nebo pod volnì ležícími pøedmìty. Posledním zjištìným druhem je slimák popelavý (Limax cinereoniger) – na stìnì na kraji Vstupní chodby se vyskytoval 1 ex. a na stropì Sklípku 2 ex. Slimák popelavý je typickým druhem rùzných typù lesa, vyhýbá se pouze suchým borùm a smrèinám. Jedná se o jeden z nejbìžnìjších druhù podzemních prostor, hojný je zejména ve štolách (Dvoøák 1999), známý je i z pošumavských jeskyní. Pavouci Ve Sklípku žije velmi poèetná kolonie køižáka temnostního (Meta menardi). Pøirozeným prostøedím tohoto druhu jsou vlhké tmavé sklepní prostory a hlavnì jeskynì (Miller 1971), kde se nezøídka vyskytuje ve velkém množství. Na stropì je èasto nalézán bílý elipsovitý kokon, obsahující vajíèka. Podle sdìlení pracovníka Správy Chýnovské jeskynì (F. Krejèa) zde pùvodnì tento druh nežil, ale byl do tìchto prostor introdukován.

Plži Nalezl jsem celkem tøi druhy plžù, jedná se o typické a charakteristické obyvatele podzemních prostor. Jejich celková ekologická charakteristika je pøevzata podle Ložka (1956). Pod døevìnými paletami ve Sklípku jsem nalezl 1 ex. vrásenky okrouhlé (Discus rotundatus). Jedná se o bìžný druh rùzných typù biotopù spíše vlhèího charakteru, èasto proniká i na druhotná stanovištì. Pomìrnì èasto se objevuje i ve sklepích a štolách (Dvoøák 1999), kde se zdržuje pøi zemi pod døevem nebo kameny. Taktéž pod døevìnými paletami ve Sklípku žije poèetná populace skelnatky drnové (Oxychilus cellarius), nalezl jsem 1 živý ex. a 25 prázdných ulit. Tato skelnatka je bìžným druhem rùzných typù biotopù, nejèastìjší je v zalesnìných sutích, velmi hojná je na druhotných stanovištích. Ve sklepích a štolách patøí ke ètyøem nejbìžnìjším druhùm (Dvoøák 1999),

Stejnonozí korýši Z této zajímavé skupiny jsem nalezl dva druhy – jejich základní ekologická charakteristika je pøevzata podle Frankenbergera (1959). Na stìnì Umìlé štoly byly nalezeny 2 ex. a pod døevìnými paletami ve Sklípku 10 ex. berušky zední (Oniscus asellus). Tento velmi hojný druh žije na vlhkých místech rùzného charakteru, pøedevším v lesích

7

(hlavnì v sutích), èastý je i v blízkosti lidských obydlí a objevuje se i ve sklepích. V oblasti Šumavy a západních Èech je pomìrnì èastá ve sklepích i štolách, znám ji i z nìkolika jeskyní. Ve Sklípku byly spoleènì s tímto druhem nalezeny též 4 ex. stínky Cylisticus convexus, která se objevila v 1 ex. též na stropì ve Schwarzenberské chodbì. Ojedinìlý až hojný druh žijící na vlhkých kamenitých místech, pøevážnì lesnatých, také ve zøíceninách nebo sklepích. Velmi zajímavý druh, který se objevuje i v hlubších sutích nebo uvnitø štol a jeskyní. I zde, ve Schwarzenberské chodbì, jsem ji nalezl cca 50 metrù hluboko v jeskyni.

nejrùznìjších, pøedevším otevøených biotopech. V jeskyni by mohl pøezimovat, patøí na tøetí místo mezi druhy, které u nás nejèastìji pøezimují v podzemních prostorách (Dvoøák 2000). Køídla mohou pocházet od pavoukù nebo netopýrù, kteøí se zde motýly živí. Taktéž v Umìlé štole jsem na stìnì nalezl 1 ex. tmavoskvrnáèe dvouskvrnného (Lomographa bimaculata). Tento druh je místy dosti hojný v køovinách, hlavnì v lužních lesích a okolo potokù. Druh nepatøící do jeskynní fauny, pouze náhodnì zalétlý. Pøezimuje jako kukla a vylíhlý motýl poletuje již od konce dubna. Na stropì Vstupní chodby jen pár metrù za møíží sedìl 1 ex. mùry sklepní (Scoliopteryx libatrix). Tento druh je hojný od nížin až do hor, vyskytuje se pøedevším na lesních okrajích. Nejbìžnìjší druh motýla pøezimující v podzemních prostorách (Dvoøák 2000). Nález živého jedince v jeskyni v tomto období je výjimkou, protože v prùbìhu kvìtna motýli vyletují ven za rozmnožováním. Dalším druhem, objevujícím se v jeskyni, je píïalka jeskynní (Triphosa dubitata). Jedná se o hojný druh vyskytující se od nížin po hory, pøedevším v oblasti listnatých a smíšených lesù a v kulturní stepi. Pøezimuje velmi èasto v podzemních prostorách, v jeskyních je vùbec nejhojnìjším druhem (Dvoøák 2000). Osobnì jsem ji zde nezaznamenal, ale podle sdìlení pracovníkù Správy Chýnovské jeskynì zde pravidelnì zimuje.

Chrostíci Na stìnì Umìlé chodby se objevily 2 ex. chrostíka Potamophylax latipennis. Jedná se o pomìrnì bìžný druh chrostíka, nepatøí k druhùm, které se v jeskyních vyvíjejí. Všechny druhy rodu Potamophylax žijí kolem horských potokù s písèitým a kamenitým dnem (Krkavec 1959). Vìtšina druhù chrostíkù zalézá do úkrytù v horkém létì, takže se èasto objevují i v jeskyních. Brouci Na schodech pøed møíží Vstupní chodby jsem nalezl ètyøi druhy støevlíkù, vždy po 1 ex. Jejich ekologické nároky jsou pøevzaty z Hùrka (1996). Platynus assimilis je hojný druh v lesích, na jejich okrajích nebo bøezích vod. Dává pøednost vlhèím typùm prostøedí. Molops elatus je pomìrnì lokálnì rozšíøený druh pøevážnì lesnatìjších oblastí, vyskytuje se na sušších stanovištích. Støevlík zrnitý (Carabus granulatus) je bìžný druh vlhèích biotopù, vyskytuje se pøedevším na polích a okrajích lesù, lesním celkùm se ale také nevyhýbá. Taktéž na vlhèích lokalitách žije støevlík hajní (Carabus nemoralis), hojný druh, vyskytující se pøedevším v lesích, hájích a zahradách. Žádný z tìchto druhù nemá vztah k podzemním prostorám. Jejich výskyt zde je náhodný, v blízkosti jeskynních vchodù se èasto vyskytují druhy, které žijí v bezprostøedním okolí.

Závìr Všechny druhy bezobratlých, které jsou zmiòovány v tomto èlánku, se dají ve vztahu k jeskyním rozdìlit do tøí kategorií. První tvoøí náhodní hosté, kteøí s faunou jeskynì nemají nic spoleèného. Ze zjištìných druhù sem patøí všechny ètyøi druhy støevlíkovitých broukù a motýl tmavoskvrnáè dvouskvrnný. Do druhé kategorie náleží druhy využívající jeskyni jako úkryt v letním (chrostík) nebo zimním období (ostatní tøi druhy motýlù). Tyto druhy patøí již mezi typické, by pouze sezónní, obyvatele jeskynních prostor. Tøetí kategorii tvoøí stálí obyvatelé jeskynì. Patøí sem oba druhy korýšù, plži vrásenka okrouhlá a slimák popelavý, ale pøedevším dva úžeji vázané druhy: pavouk køižák temnostní a troglofilní plž skelnatka drnová.

Motýli Zjistil jsem výskyt tøí druhù motýlù, jejichž ekologická charakteristika je pøevzata podle Kocha (1988). Na zemi v Umìlé štole jsem nalezl køídla 1 ex. baboèky paví oko (Inachis io). Tento hojný a všeobecnì rozšíøený druh se vyskytuje na

Literatura: Cícha J. (1999): Jeskynì a historická dùlní díla v jižních Èechách a na Šumavì. – Kletr: 1–102. Plzeò.

8

Dvoøák L. (1999): Malakofauna sklepù, štol a jeskyní západních Èech a oblasti Šumavy. – Silva Gabreta, 3: 141–154. Vimperk. Dvoøák L. (2000): Poznámky k pøezimování motýlù v podzemních úkrytech v oblasti Šumavy a v západních Èechách. – Silva Gabreta, 5: 167– 178. Vimperk. Frankenberger Z. (1959): Stejnonožci suchozemští – Oniscoidea. – Nakladatelství ÈSAV: 1–215, Praha. Hùrka K. (1996): Carabidae of the Czech and Slovak Republics. – Kabourek: 1–566. Zlín. Koch M. (1988): Wir bestimmen Schmetterlinge. 2. Auflage. – Neumann Verlag: 1–792. Leipzig, Radebeul. , 792 p. Krkavec F. (1959): Øád chrostíci – Trichoptera. – In: Kratochvíl J. (Ed.): Klíè zvíøeny ÈSSR III 573– 616. , ÈSAV Praha. Ložek V. (1956): Klíè èeskoslovenských mìkkýšù. – Vydavatelstvo SAV: 1–437. Bratislava. Miller F. (1971): Øád pavouci – Araneida. – In: Daniel M., Èerný V. (Eds): Klíè zvíøeny ÈSSR IV: 51– 306. , ÈSAV Praha. Riedel A. (1996): Die in West-Paleärktis unterirdisch lebenden Zonitidae sensu lato (Gastropoda,

Z AHRANIÈNÍ

Stylommatophora). – Fragmenta faunistica, 39, 24: 363–390. Warszawa. Summary: To the knowledge of invertebrates of the Chýnovská Cave. Invertebrates were collected on May 16, 2000. All species mentioned in this paper are divided into three categories: (i) Accidental guests, non-belonging to the cave fauna. From discovered species, four carabid beetles (Platynus assimilis, Molops elatus, Carabus granulatus and Carabus nemoralis) and one moth species (Lomographa bimaculata) are ranked into this category; (ii) Species utilise cave as shelter in summer (caddisfly Patamophylax latipennis) or in winter period (moths Triphosa dubitata, Scoliopteryx libatrix and butterfly Inachis io). Those species belong amid typical inhabitants of cave spaces, even seasonal only, and (iii) Regular inhabitants of the cave. The following species are ranked into this category: crustaceans Oniscus asellus, Cylisticus convexus, snails Discus rotundatus, Limax cinereoniger, but especially two species closely bounded on caves – spider Meta menardi and troglofilic snail Oxychilus cellarius.

AKCE

Irsko a jeho podzemí

Petr Olišar (ÈSS ZO 1-04 Zlatý kùò) V srpnu loòského roku jsem navštívil Irsko, zemi co se týèe podzemí víceménì nepøíliš známou. Rád bych alespoò v krátkosti popsal nìkteré zážitky z cesty. Pøesto, že cesta nebyla cílena pøímo na jeskynì a staré doly, podaøilo se mi okrajovì navštívit nìkterá zajímavá místa. Již pøed odjezdem jsem si

opatøil video-dokument o irských starých dùlních dílech, který poøídila anglická speleo-skupina „I. A. Recording“. Ta se zabývá natáèením technických památek, mimo jiné i starých dolù. Své snímky prodává prostøednictvím internetu. Musím však konstatovat, že úroveò snímku nebyla vysoká. Pøesto

9

Obr. 1: Schematická geologická mapa Irska s vyznaèením popisovaných lokalit (podle Colemana, 1965) Fig. 1: Schematic geological map of Ireland with sites described in the article (after Coleman, 1965)

10

Mines Ltd. Tím byla tìžba definitivnì ukonèena a byla zahájena likvidace podzemí a následnì rekultivace povrchových lomù. Evropská unie zde do dnešních dnù financuje rekultivace krajiny, což bude ještì zøejmì dlouho trvat, protože oblast je tìžbou dotèena pomìrnì znaènì. V údolí jsou desítky štol, ze kterých vytékají okrové dùlní vody a ze strání v údolí se zdvihají k nebi zøíceniny starých šachetních budov s komíny od parních strojù, které jsou chránìny jako technické památky. Vzduch je prosycen sírou z rozkládajícího se pyritu na haldách. Jako jeden ze zajímavých hornických artefaktù na lokalitì musím uvést èást velké lanovnice (zøejmì z tìžní vìže), která nyní tvoøí souèást jedné trafiky ve mìsteèku Avoca. Další lokalitou ve „Wicklow mountains“, kterou se mi podaøilo navštívit, je oblast Glendalough a dalších okolních údolí, kde se tìžilo pøedevším galenitové zrudnìní s obsahem støíbra, vázané na okrajové èásti žulového masivu. Po pustých kopcích je zde rozseto veliké množství hald a zasypaných portálù štol, které zažily nejvìtší rozkvìt v druhé polovinì 19. století. (Bowie, Kvalheim a Haslam 1978) V údolí Glendalough je u starého dolu stále k vidìní starý drtiè z konce 19. století. Kromì „Wicklow mountains“ jsem navštívil ještì mìdìné doly na Ross Island u „Killarney“. Zde se jedná o chalkopyritové zrudnìní ve vápenci. Na ostrovì byly rudy tìženy pøedevším ve starovìku, a to pomocí malých lomù, které sahaly pár metrù pod hladinu jezera. Jediný portál asi tøímetrové štoly je oplocen a uzamèen. Lomy jsou zatopeny a ukryty

Obr. 2: Zatopený malý lom po tìžbì mìdìných rud na ostrovì Ross Island u Killarney, Irsko (foto Petr Olišar) Fig. 2: A small flooded quarry after copper deposits exploitation at the Ross Island by Killarney, Ireland (photo Petr Olišar) mi poskytla cenné údaje o lokalizaci starých dùlních dìl a jejich stáøí. První lokalitou, kde je možno sledovat stopy po staré tìžbì, je oblast „Wicklow mountains“ j. od hlavního mìsta Irska – Dublinu. Zde je zajímavé navštívit mìsteèko Avoca v údolí stejnojmenné øeky. Byly zde tìženy Cu-Pb-Zn rudy ve formì pøevážnì pyritu a chalkopyritu, ménì pak sfalerit s galenitem. Ložisko je uloženo v ordovických kyselých tufech a lávách (Vanìèek 1995). Avoca byla velice dùležitým rudným revírem v Irsku. Má nejdelší historii v pokraèování produkce a souètu vytìžené rudy vùbec, èímž pøevyšuje všechny ostatní doly v zemi. Celá historie údolí Avoca je od zaèátku do konce vázána na doly na mìï v okolí. Poèátky tìžby na ložisku se datují již od starovìku. V dobì prùmyslové revoluce byla v této oblasti zøízena železnice, která spojila Avocu s pobøežním mìstem Arklow. To znamenalo další vzestup tìžby. Doly jsou rozdìleny na dva hlavní revíry (Východ a Západ), oddìlené øekou Avoca. V obou byla provozována jak hlubinná, tak povrchová tìžba. Druhá dekáda 20. století znamenala pro doly v Avoca úpadek. Byly provozovány pouze doly na tìžbu okrù pro výrobu barev, spoleèností, která byla založena v roce 1911 v Ballygahanu. V roce 1956 zahájila kanadská spoleènost „Mogul Mining Corporation“ tìžbu mìdìných rud na dole St. Patrick se znaènou pomocí irské vlády. Pøesto tìžba skonèila v roce 1962 a na dole zùstala jen údržbáøská èeta. V roce 1970 byla tìžba obnovena až do roku 1982 spoleèností Avoca

Obr. 3: Jedna z mnoha odvodòovacích štol západní èásti ložiska Avoca, Irsko (foto Petr Olišar) Fig. 3: One of many drainage adits of the western part of the Avoca deposit, Ireland (photo Petr Olišar)

11

Obr. 4: Sušení rašeliny na otop, Irsko (foto Petr Olišar) Fig. 4: Drying of the peat for heating, Ireland (photo Petr Olišar) v bujné vegetaci Národního parku „Killarney“. Všude v Irsku se mùžete setkat s tìžbou fosilních paliv – provozuje ji na svém pozemku každý, kdo mùže – jedná se o dobývání rašeliny. Protože je v Irsku jen málo klasických ložisek uhlí a zároveò je zemì postižena nedostatkem døeva, stala se rašelina nejobvyklejším palivem. Je dobývána v dlouhých pásech a následnì sušena v hromadách, které se podobají snopùm obilí. Poslední lokalitou, kterou jsem pro nedostatek èasu bohužel nemohl navštívit, je asi jediný irský zpøístupnìný dùl – „Glengowla mine“. Tìžil støíbrné a olovìné rudy a byl opuštìn v roce 1865. Dùl leží asi 40 km z. od Galway. Co se týèe krasových dutin, je Irsko velice bohaté, nebo témìø tøetina rozlohy je tvoøena vápenci. Nedaleko známých 200 m vysokých útesù „Cliffs of Moher“ leží významná krasová planina Irska – „The Burren“. Planina je témìø pustá, nikde ani strom, jen sporé travní porosty a tmavì šedivé karbonské vápence, jež jsou rozbrázdìny škrapy. Na úpatí planiny lze navštívit asi nejznámìjší

Obr. 5: Škrapy na krasové planinì Burren, Irsko (foto Petr Olišar) Fig. 5 Lapies at the karst plateau Burren, Ireland (photo Petr Olišar) zpøístupnìnou jeskyni Irska – „Aillwee Cave“. (V Irsku je celkem pìt zpøístupnìných jeskyní.) Další zpøístupnìná jeskynì leží cca 100 km j. od „Aillwee Cave“ u mìsta Castleisland. Jedná se o jednu z nejdelších jeskyní Irska – „Crag Cave“. Jeskynì je dlouhá témìø ètyøi kilometry. Byla

12

Obr. 7: Zatopená dobývka v úrovni štolového patra dolu Sygun ve Walesu, GB (foto Sygun coppermine) Fig. 7: Flooded bord at the level drift of the Sygun Mine in Wales, GB (photo Sygun coppermine) v kvìtnu roku 1833 (New Cave). Zajímavé je, že zpùsob objevu je velice podobný jako pøi objevu Chýnovské jeskynì v Èechách – pøi lámání kamene vyklouzlo dìlníkovi páèidlo do pukliny. Aby páèidlo znovu získal, rozšíøil puklinu a objevil tak jeskyni (Coleman 1965). Nová jeskynì je vyvinuta v køídle synklinály, takže vápence jsou zde vyvinuty v lavicích, které upadají pod úhlem 35-40°. Prohlídka je vedena jen „New Cave“. Po sestupu uklonìnou puklinou se návštìvník dostane do gigantických prostor, které však není možno pøíliš dobøe vnímat, díky zastaralé elektroinstalaci. Snad proto je také snad v každé prostoøe pøedvádìna pøedevším pravá jeskynní tma. Místy je vyvinuta zajímavá krápníková výzdoba, která je pozoruhodná zejména svou velikostí. Nejvìtší stalagmit v prostoøe „House of Lords“ je 9 m vysoký. Výzdoba je však notnì zaprášená a místy i èásteènì znièená. Pøesto je možno návštìvu jeskynì doporuèit, protože je opravdu zajímavá svou velikostí a morfologií. Irské podzemní zajímavosti jsem vyèerpal, ale vzhledem k tomu, že vìtšina cestovních kanceláøí využívá podobnou trasu pro dosažení Irska, a to pøes park Snowdonia ve Walesu, chtìl bych ještì upozornit na jednu technickou památku. Je jí mìdìný dùl „Sygun copper mine“ u mìsteèka Beddgelert. Po zakoupení vstupenky Vás personál vybaví pøilbou, a pak jste vpuštìni do dolu odvodòovací štolou. Výklad je podáván automaty po zmáèknutí tlaèítka. Prùvodce Vás nedoprovází, a tak si rychlost prohlídky volíte sami. Pro horlivé badatele dodávám, že i když s Vámi nejde prùvodce, jsou všude nainstalovány èidla

Obr. 6: Pùdorys jeskynì Crag Cave s vyznaèením polohy správní budovy (pøevzato z propagaèního materiálu jeskynì) Fig. 6: Plan of the Crag Cave with site of the administrative building (from the advertising materials of the show cave). objevena v roce 1981 a 350 m jeskynì bylo zpøístupnìno v roce 1989. Musím konstatovat, že jeskynì je velice citlivì zpøístupnìna a zhruba 10 cm od návštìvnické trasy již není poznat žádný zásah èlovìka do výplní jeskynì. Prostory jeskynì jsou vtipnì pojmenovány dle knihy J.R.R. Tolkiena Pán prstenù. Poslední jeskyní, kterou jsem navštívil, je „Mitchelstown Caves“. Ta leží asi 15 km v. od stejnojmenného mìsta. Jeskynì se skládá ze dvou èástí, z nichž jedna je známá již po staletí (Desmond Cave) a druhá byla objevena pøi tìžbì v malém lomu

13

Obr. 8: Pùdorys a øezy Mitchelstown Caves (podle Colemana, 1965) Fig. 8: Plan and sections of the Michelson Caves (after Coleman, 1965) Pøípadným zájemcùm rád poskytnu další informace, vèetnì mnoha internetových adres, které jsem spolu s informaèními letáky na cestì získal.

a kamery. Z úrovnì odvodòovací štoly postupnì šplháte dobývkami po schodech až na úroveò vyšší štoly, která je o 50 m výše. Tam jste automatickým turniketem vypuštìni ven z dolu. Další zajímavostí zdejší oblasti je bezpochyby nejvìtší pøeèerpávací elektrárna v Anglii – „Dinorwig“. Pøi stavbì elektrárny byl využit komplex bývalých dolù na pokrývaèskou bøidlici. Elektrárna byla spuštìna v roce 1984. Veškeré zaøízení elektrárny je umístìno v podzemí. Celková denivelace horní a spodní nádrže èiní 315 m a vzdálenost ústí a konce vodních kanálù pak témìø 3 km (Williams 1999). Do vodního díla jsou poøádány exkurze, kdy jsou návštìvníci naloženi do mikrobusù a odvezeni do podzemní elektrárny, kde je možno si prohlédnout nejen podzemní tunely, ale i generátory v èinnosti. Ty jsou situovány v údajnì nejvìtší vylámané komoøe v Evropì (179 x 24 x 60 m) (Williams 1999). Po hodinì a pùl se návštìvníci ocitnou opìt tam, kde do mikrobusù nastupovali.

Literatura: Williams E. (1999): Dinorwig-the electric mountain. – GVC. Liverpool. Coleman J.C. (1965): The caves of Ireland. – Anvil books. Tralee. Vanìèek M. (1995): Nerostné suroviny svìta. – Academia. Praha Bowie S. H. U., Kvalheim A., Haslam H. W. (1978): Mineral deposits of Europe, vol.1, Northwest Europe. – The Mineralogical Society. London. Summary: Ireland and its underground. The article brings observations and experience from holiday trip to Ireland. There is a possibility to visit one of the biggest accumulations of Cu-Pb-Zn ore in Ireland

14

near Avoca (disused in these days). The exploatation of this deposit was closed in 80‘s of 20th century. A big group of old mines (lead and zinc mines) is near this locality in Glendalough, Glendasan and Glenmallure valleys. Next the writer visited the copper mines on Ross Island near Killarney (chalkopyrite in limestone). The copper was exploited here ever in copper age. A lot of caves is known in Ireland, because 35 % of Ireland‘s area consist of Carboniferous limestones. One of famous karst areas is, of course, „Burren“ karst plain and Aillwee Cave. Author visited two of the five caves opened for public, the Crag Cave near Castleisland town and Mitchelstown Cave. Finally two underground points from Wales are described – the Sygun Copper Mine and power station in Dinorwig Mountain, which are possible to visit on the way back from Ireland.

Obr. 9: Dobývka mìdìného dolu Sygun ve Walesu, GB (foto Sygun coppermine) Fig. 9: Bord of the Sygun coppermine in Wales, GB (photo Sygun coppermine)

Speleologická expedice KRÉTA 2002 aneb šílený kankán v podzemí Bílých hor Oldøich Štos (KOTA 1000)

nekonèí. Moøe je nezvykle klidné, … klidné a vyrovnané jako moje vnitøní já. Hltám poslední paprsky podzimního slunce a v duchu již rýsuji obrysy další expedice. Je pozdní odpoledne a slunce se kloní nízko nad obzorem. Monotónní zvuk lodních motorù a nekonèící záchvìvy masy železa na mì pùsobí jako drobné elektrické výboje, které mì spolu se sluneèními paprsky nabíjí jako solární panel. A tak usedám a rekapituluji právì probìhlé týdny svého života. Odpoèat, témìø po mìsíèní speleologické expedici na Krétì vracím se uvolnìn, vyèištìn a vyrovnán zpìt do bláznivého svìta. Je øíjen 2002. Podzim mám rád. Zaèíná opadávat první listí a svìt se zdá být barevnìjší než ve

Lefka Ori – divoké vápencové pohoøí v z. èásti ostrova Kréta. Èetné vápencové planiny, skaliska, závrty, rozmanité scenérie vysokohorského krasu, nejroztodivnìjší geologické útvary, jeskynì a propasti. Jedno z nejzajímavìjších a z hlediska objevù velice perspektivních pohoøí v celé Evropì. Letos se do zdejší oblasti vypravil na prùzkumnou expedici i èeský tým speleologù ze sdružení KOTA 1000. Cílem byl výzkum v nejhlubší propasti Balkánu – Gorgothakas LOC 1, hluboké -1 208 m. …. stojím na nejvyšší palubì obøí lodi Pasiphae Palace a vlahý podzimní vítr mi cuchá vlasy. Kolem ubíhá pusté a liduprázdné pobøeží Albánie jako zvolna projíždìjící vlak, který nikde

15

skuteènosti fakticky je. Sedím v Tescu v dìtském koutku na kolobìžce a krátím si nudné chvíle nákupu. Nákupy nemám rád. Chaos, mraky jídla … a to klièkování mezi regály mì unavuje. Metrovej úèet leze z pokladny jako pomalej slimák. Už zbývá jen našlapat všechno do kufru. Zvyšující se intenzita Jurova kvílení sílí úmìrnì s tím, jak auto pomalu sedá. Rocky Balboa, jak jsme pøejmenovali našeho „drajvra“, máme rádi. Vidìli jsme ho dvakrát v životì a hned jsme vìdìli, že bude sranda. Po dálnièním pøivadìèi v Terstu hrneme sto ètyøicet. Bezprizornì se povalující lodní lístky na palubní desce si užívají poslední chvíle slunných paprskù pøed poøádným prùvanem, který nastává bìhem pøíštích okamžikù, kdy Macoò otvírá okno a filmuje. Další vteøiny klièkuji mezi kamiony a lovím mezi støedovými svodidly lístky z kopøiv. Tøicetihodinová plavba železným kolosem po Jadranu je pestrá pouze u albánského pobøeží. Divoké a liduprázdné pobøeží pùsobí jako mìsíèní krajina. Bílé høebeny vln se rozbíjejí o skaliska na pobøeží a vytváøejí pocit nedostupnosti a prázdnoty. O dva dny pozdìji se již zakusuje autíèko do svahù Lefka Ori. Vesnièka Melidoni je poslední výspou civilizace pøed výstupem do hor. Všude plno ovcí a koz bezoárových, místnì nazývaných KRI – KRI. Ovce, kozy a kùzlata a taková ta zvíøecí smeèka se potuluje na místních pastvinách a spásá poslední trávu, kterou zde jinak nahradily všudypøítomné bodláky a mechy s dlouhými ostny. Drkotáme se pìtikilometrovou rychlostí pøes balvany, koryta a kamenné plotny neustále vzhùru a vzhùru. Kamarád Julius nás ujišuje že se již blížíme. Auta zanecháváme po deseti kilometrech jízdy divokou horskou cestou zaøízlou do pøíkrých vápencových svahù na malém travnatém plácku. Cesta zde konèí. Je to jakési místo pro zvíøata, snad starší salaš z kamenù, jménem Agio Nicolas, kde opodál vyvìrá z pod skaliska drobný pramínek vody. Široko daleko jediný zdroj. Proto se sem také stahují stáda ovcí a koz. Vyšlapané pìšinky od tìchto obyvatel vápencových plání jsou jediným vodítkem jak se orientovat v tomto nepøehledném a obtížném terénu. První vynáška nám trvá ètyøi hodiny bezvládného potácení se v moøi škrapových útvarù s obrovskými skøínìmi na zádech. Slunce je již nízko nad obzorem a spolu s Medzem a Macoòem se rozhodujeme, že to ještì jednou otoèíme. Dole je ještì více než 500 kg expedièního materiálu. Tma nás zastihuje v první polovinì cesty zpìt. Pøed námi je nejhorší úsek. Orientaènì nepøehledný vápencový

Obr. 1: Pohled východním smìrem (foto P. Medzihradský) Fig. 1: A view eastwards (photo P. Medzihradský) práh asi 150 m vysoký, porostlý pichlavými mechy a lišejníky. Na øadu pøichází GPS. Jinak jsme v pytli. Pozdì v noci pøicházíme do naší útulné a vlhké jeskynì. Mattes nachystal èaj – je hodnej, že na nás myslel. Tyhle malièkosti èlovìka strašnì potìší, obzvláštì v okamžiku kdy se dopotácíte ve ètyøi ráno do bivaku po hutné akci v díøe. Když na vaøièi najdete vlažnej èaj a pod poklièkou jídlo … to se cení, no a když jsou kámoši ochotni vstát, tohle všechno vám ohøát, vyslechnout vás, tak to je okamžik, kterej se zapisuje hodnì hluboko. Druhej den ráno kluci toèí další vynášky. Medzo je zvíøe. Je cvièenej z Tater, dìlal tam nosièe a nakládá si pìkný tatrovky. Spolu s Mattesem se chystáme na první sestup. Za úkol máme vystrojit propast do hloubky –300 m. Je poledne a pìknì se potím. Je asi 30 stupòù. Stojím pøed vchodem do díry, zabalenej do polarteku a nepromokavýho overalu. Beru pingl plnej lan s názvem R1 a mizím ve vchodu. Silnej a studenej je prùvan vanoucí z tohohle malýho vchodu pøipomínajícího popelnici. Lano je zakotveno na dvou clownech a mizí nìkde ve tmì. Po tøiceti metrech slaòování, pøerušeného obèas nìjakou pøepínkou (osazení jištìní do skály, aby se lano nedøelo o skalní výstupky) pøistávám na šikmé skalnaté plošinì. Otvor vpravo dává tušit nesmírnou hlubinu. Ano, zde se otevírá podzemní studna hluboká 230 m. Ihned po 15 m buduji na hranì kotvení. Pár metrù pod nohama se mi otevírá nesmírná hlubina, kde není vidìt stìn ani dna. Najíždím do naprosté temnoty. Sestup je zpestøen

16

uzlem asi po 30 m. Studna je velmi èlenitá, obèas zkrápìná vodou odnìkud shora. Svislost a poøádnej kotel nabírá posledních 100 m. Studna pøechází asi 15 m nad dnem do meandru, v jehož vstupu silnì prší. Zde se zastavujeme, pøebalujeme materiál a po sešrotování nìjaké té tyèinky pokraèujeme v postupu. V jeskyni je stálá teplota 8 stupòù a v úzkých místech silný prùvan. Meandry nás nemile pøekvapují! Namísto prostorných propastí malých hloubek se plazíme úžinami plnými ostrých výènìlkù, na kterých trháme overaly. Studny jsou spojené úžinami a na mnoha místech je slyšet huèení podzemního potoka. Meandr je místy tøicet centimetrù široký a až tøicet metrù hluboký. Lezeme vždy v jeho nejširší èásti. Jednou dole, podruhé uprostøed, potøetí nahoøe u stropu. Meandr se zdá být nekoneèný. Visí zde stará lana po francouzské expedici, která jsou zjevnì nepoužitelná. Po nìkolika studnách následují vzestupné traverzy smìrem nahoru. Orientujeme se jenom dle starých lan Francouzù. V podveèer se zastavujeme u obrovského skalního bloku. Vpravo na dnì ètyømetrové studny je torzo stanu. Je roztrhaný a je v nìm plno vody. O ètyøi metry výše, kousek vpravo, je malá trhlina na hranici prùleznosti odkud táhne silný prùvan. Zde se zastavujeme na hranì více než 140 m hluboké propasti v hloubce –300 m. Vylézáme za tmy. V basecampu všechno leží ve spacácích a horlivì diskutuje. Baštu máme pøipravenou a èaj taky. Živì popisujeme klukùm situaci v podzemí a ti každých douškem hltají všechny informace a podrobnosti. Další den jde do díry Medzo a Macoò. Vypadá to minimálnì na poctivou ètyøiadvacítku. Za úkol mají vystrojit propast z -300 do -720 m, zde vybudovat podzemní tábor, zanechat zde spacáky, stan, vaøiè a materiál pro vystrojování a vrátit se zpìt na povrch. Na nebi jsou první mráèky. Na pamìti máme vodu, která je v této díøe velmi nebezpeèná. Na d隝 to však nevypadá a tak kluci zalézají kolem poledne do jeskynì. My toèíme další vynášku. V polovinì cesty zaèíná sílit vítr a od severu se nìco žene. Je nám z toho všelijak a urèitì z toho nemáme dobrej pocit. Bìhem nìkolika málo okamžikù prší. Do basecampu pøicházíme za vytrvalého deštì. Mattes tøídí jídlo a já beru 20 l penku a jdu pro vodu. Pro tu je tøeba slanit asi 60 m hluboko do jeskynì vzdálené asi 15min. chùze od basecampu. Po prolezení nìkolika meandrù je ve štìrku malá jamka a zde se pomocí malé nádoby nabírá voda. Tìch 20 l zabere dobrou hodinu. Je tu však málo vody a proto s necelými 5

litry lezu nahoru. Pøemýšlím, co budeme chlastat, když dole není voda. Dle místòákù to je široko daleko jedinej zdroj vody. Vylézám nahoru a poøád vytrvale prší. Nemám z toho dobrej pocit. Kluci jsou v díøe – samá voda. No, zatím toho není tolik, uklidòuji se. Než staèím pøijít do bivaku, spustilo se to naplno. Tak, tak se schovávám. Prùtrž je slabý slovo. Obloha jak šedá deka na všechny strany, prudkej vichr a jedna bouøka za druhou. Za pár minut jsou vyschlá horská koryta plná vody a kubíky vody valí do zemì. Paneèku, a je to v prdeli. Doufejme, že jsou borci v bivaku na -720 m. Je to prý suchý místo, kdy i za vysokého vodního stavu je bezpeèno. Hlavnì, aby je to nechytlo nìkde na lanì. D隝 neustále sílí a nabírá plný pecky. Prší již více než šest hodin. S klukama jsme se domluvili, že „deadline“ je ráno v šest. Pokud nevylezou, je prùser a nìco se stalo. Sedíme u èaje hodnì dlouho. Vùbec z toho nemáme dobrej pocit. Masy vody jdou do zemì a nedá se vyjít ani z jeskynì. Jediné pozitivum je to, že bìhem hodiny plníme všech osm 20 l penek s vodou. To nám možná vydrží do konce pobytu … hlavnì aby už pøestalo pršet. Jdeme spát, ráno moudøejší veèera. Probouzíme se skoro stejnì. Kluci nikde!!! Krve by se ve mnì nedoøezal. Uklidòuje nás to, že je v zemi Medzo. Není to žádný voøezávátko a nìco má za sebou. O Macoòa máme trochu strach. Je poprvé ve velké díøe a takovou situaci nikdy nezažil. D隝 trošku zeslábl. Balíme vìci a chceme vyrazit naproti. Pøichází to však znovu a zase na plný kecky. Horský koryta jsou plný vody a závrty už nestaèí hltat tolik vody. Dole musí bejt apokalypsa! Ve dvanáct to už nemùžeme vydržet a za deštì mizíme ve vchodu. Máme náhradní karbid, jídlo, lékárnu a náhradní lano. Dolù jedeme hodnì rychle. Mám festovnì nateklou ruku a jsem rád že udržím v roce stop brzdu. Pár dnù zpìt jsem uklouzl v meandru a blbì jsem spadl, bolí to jak èert. Doufáme, že každým metrem na kluky narazíme, jak mokøí a zkøehlí vylézají ven. Køièíme do propastí a doufáme, že nìkde uslyšíme hlasy. Nic. Jenom ticho. Ve vstupní studni docela fest prší. Meandry skoro probíháme až na hranu stopadesátky. Odtud je slyšet hukot vody. Mattes najíždí asi 20 m a køièí do hlubiny. Borcíííííííí! Borcíííííí! Až po notné chvíli se ze spodu ozývají hlasy. Pøes vodopád padající do stopadesátimetrové hlubiny však není témìø vùbec nic slyšet. Po pùl hodinì se Mattes objevuje v oknì. Kluci by mìli být OK. Jsou asi nìkde mimo vodu a vylezou až to odteèe. Jóóóó! Spadl nám kámen ze srdce. Jsou živí. Tý voléééé!

17

Na malé polièce u šutru zanecháváme karbid a trochu jídla. Otáèíme to. V podveèer jsme nahoøe. Pøestává pršet, ale je zima. Asi 10 stupòù. Popíjíme èajík, lelkujeme po basecampu a rozhodnì ten veèer nic hodnotnýho netvoøíme. Nad ránem v pìt hodin mì probudí zpìv. Nejdøíve si myslím, že se mì to zdálo. Za chvíli zase. Borci jsou tady. Rychle ven a vaøit. Èaje, èaje a jídlo. Rozepínám zip a dostávám spršku vody z tropika stanu pøímo do oblièeje. Obouvám boty a rychle si oblékám podoveral. Už skáèu pøes šutry k jeskyni. Fakt jo, borci jsou tady. Zdraví, šastní a veselí. Vaøíme èaj … hektolitry èaje, rozbalujeme èokoládu a vaøíme gulášovou polívku. Asi u pátýho èaje je koneènì èas na klidné vykládání. Vytahujeme mapu a Medzo vykládá. „… slanili jsme stopadesátku, nádherná studna, elipsa o prùmìru 20 m. Dvacet metrù po stìnì a pak 126 m luftem – pøímo støedem studny. Dole, asi 25m nad dnem je uzel, museli jsme napojit další lano. A dole, dole je hoši kolektor… koryto, kde za deštì protéká ohromné množství vody. Chodba, kde se shromažïuje vše, co valí do díry… prostì øeèištì, prùvan, tmavý vápenec. Následuje hned patnáctimetrovej stupeò jakoby za šutrem, dole je

malej balkon a hned nástup do P208. Macoò zùstává na balkónì a já najíždím do dvoustovky a zaèínám ji vystrojovat. Po pìti metrech buduji jištìní na takovým velkým skalnatým nosu, kam dávám deviátor a vychyluji lano mírnì mimo koryto, kde za deštì zjevnì teèe nejvíc vody. Sjíždím níž a níž a nemohu najít žádné jištìní. Asi se nahoøe traverzuje ještì do boku. Jsem asi 100 m hluboko a pøede mnou vidím poslední skalní hranu. Pak už jen samá tma, nikde nic není vidìt…prostì galaktika!“ Mezitím Roman sedí na balkonì na dnì patnáctimetrového stupnì a vyèkává až se Medzo ozve. Roman si pøebírá slovo a barvitì líèí. „Jak tak sedím, tak najednou cítím znatelnìjší prùvan, který sílí. Je to jako když jede metro a vytváøí funkci pístu – tlaèí pøed sebou vzduch! Bìhem minuty to pøišlo. Žádnej deštík nebo nìjaký kapky. Prostì to tam chrstlo naplno. Staèil jsem jenom zaøvat dolù. Bacha voda!!! Mìl jsem co dìlat, aby voda nevzala pytle do velké studny. Rychle vylézám vpravo na skalnatej stupínek a provazuji hodiny smyèkou, do které se okamžitì zajišuji. Cvakám do ní taky transportní vaky. Do dvoustovky už dávno hrne proudnice vody … pøímo místy, kudy vede lano dolù. Ze studny se ozývá zlovìstný hukot. Pøesto, že jsem mimo hlavní spád vody, pomìrnì hustì na mì prší. Vytahuji spacák a izofólii a balím se, abych neprochladl. Dívám se na hodinky, je nìco kolem devatenácté hodiny. Pøemýšlím, co dìlat. Jak Medzovi pomoci? Køièím dolù, nikdo se však neozývá, jen zlovìstný hukot je mi jedinou odpovìdí. Nezbývá, než èekat. Z vrchu prší tak silnì, že se nemohu podívat ani nahoru. Uplynula asi hodina, co to zaèalo. Zaèínám být neklidný. Medzo se neozývá, lano je napjaté…nemohu nic dìlat. Je mi strašná zima. Jsem na kost mokrý a situace zaèíná být vážná. Ze spacáku teèe samá voda, sedím nepohodlnì na malé øímse asi 30 cm široké asi 3 metry nad dnem studny, kudy se valí do studny masy vody. Koukám zase na hodinky, je nìco po dvacáté hodinì. Už necítím nohy ani ruce. V tom vidím, jak se hnulo lano, možná se mi to zdálo, tøeba s ním hnula voda. Ale vždy je pøece napnuté ... a zase a zase. Jóóó. Medzo je tady. Nakláním se nad studnu a vidím hluboko, mírnì bokem svìtlo. Køièím radostí a už mi nevadí, že jsem zcela promoèený, že mám hlad a je mi zima. Najednou je mi teplo a mám radost ze života. Za další pùlhodinu jsme spolu“... a Medzo vykládá: “…jak tak visím na té poslední skalní hranì a pode mnou samá tma, slyším takovej divnej zvuk.

Obr. 2: Vstup do propasti (foto P. Medzihradský) Fig. 2: Entry to the chasm (photo P. Medzihradský)

18

Zvuk jako když startuje F16. A furt to sílí a sílí. Ubìhla asi minuta a pùl. Než jsem se nadál vidím, jak se proti mnì øítí masa vody, a pøímo na mì. V okamžiku jsem durch a bìhem pøíštích vteøin cítím jak køehnu a tuhnu. Okamžitì vytahuji z pytlíku fi-fi háèek. Odrážím se nohama od stìny a zachytávám se pomocí háèku na nejbližší stìnì, kde neteèe voda. Co teï? Lano vede nahoru pøímo do vody a navíc šikmo ode mì. Jakýkoliv pohyb hrozí pádem a zhoupnutím do vodní masy, která nabírá na prùtoku. Zaèínám pomalu hledat další výstupky, kam bych založil fi-fi háèek. Mám to. Posunuji ho o nìco výše a posouvám jümar po lanì nahoru. Tak to jde pár metrù. Pak se ale jedna dírka vyštípla a valím pøímo do vody. Pøipravuji se na poøádnej chrstanec. Je to tady. Ááááááááááááá! Dvakrát zalapám po vzduchu a instinktivnì se odrážím od stìny. Znovu se dostávám mimo vodu. Pytel jsem nechal viset na konci lana a proto mì zátìž stahuje zpìt do vody. Musím vyvinout maximální úsilí, abych se nedostal zpìt do spádnice vody. Bìhem patnácti metrù to pøichází ještì jednou. Sto metrù lezu více než hodinu a pùl. Jedinì štìstí, že je tu skalní stìna. Jinak bych se dávno utopil. No, a pak vidím nahoøe svìtýlko. Oddechl jsem si, protože jsem myslel, že to budeš rvát proti vodì nahoru. Za chvilku jsem nahoøe. Vidím, že je Macoò pìknì prochlazenej. Zatloukám nýt kousek vedle smyèky, kde se uvázal a vypínám lano mimo vodu. Lezeme nahoru, musíme se dostat na dno stopadesátky. Pøi sestupu jsem si všiml, že kousek nad dnem je velké prostorné okno, kam urèitì neprší a bude tam sucho. Za každou cenu musíme patnáctku vyrvat nahoru!!! Po festovní sprše v horní èásti dosahujeme zdárnì dna stopadesátimetrové studny. Zde je apokalypsa. Je to jak na vojenském letišti, kdy startuje deset F16 naráz. Ohlušující øev vodního živlu nám zabraòuje v komunikaci. Je nemyslitelné lézt proti vodì nahoru. Nedá se dojít ani k lanu, které visí støedem studny. Fakt jo, to okno tam je. Pospícháme rychle do nìho. Místo je chránìno proti vodì. Je tu silný prùvan a trochu vodní tøíštì od nedalekého vodopádu. Stavíme stan a vyvazujeme ho na výènìlky skalních stìn. Nevadí, že jsou na zemi šutry velikosti fotbalového míèe. Balíme se do spacákù a izofólií. Vytahuji také náhradní suché obleèení, které mìli kluci urèené do bivaku na 720 m. Teï nám bodne. Rekapituluji jídlo. Máme dva párky, chleba, nìjakou èokoládovou tyèinku a lipo. Jídlo musíme rozvrhnout alespoò na tøi dny, až to trochu poleví a budeme moci vylézt nahoru. To jsme

ještì nevìdìli, že dalších více než 30 hodin budeme èekat, až voda opadne. První den máme jeden párek a chleba, druhej den párek se zbytkem chleba. Tøetí den vaøíme dokola vodu s lipem, abychom mìli dostatek tekutin. No a pak jsme vás najednou uslyšeli. Asi o pìt hodin pozdìji voda opadá natolik, že jsme schopni zahájit výstup pøes to, že do studny poøád pøitéká voda. Nad stopadesátkou nacházíme jídlo a karbid, co jste nám tam nechali.“... „Tý voléééé, ta gulášovka píše“, øíká Medzo. „Jez Macoòu, mᚠscvrklej žaludek“. „No jóó, dy už jím.“ Sedíme, popíjíme èaj. Svítá. Jdeme ještì do spacákù nìco trošku naspat. Teï už se mi usíná podstatnì lépe a uvolnìnìji. Všichni jsme nahoøe a již více než deset hodin neprší. Voda má však setrvaènost a v zemi poteèe ještì nìkolik dnù. Další dny proto vìnujeme povrchovému prùzkumu oblasti mezi vrcholy Ormio 2154 m n.m. a Agio Pnevma 2254 m n.m. V sedle mezi tìmito vrcholy se zdá být oblast nejperspektivnìjší. Hluboké jícny propastí, kam vržený kámen padá minimálnì do 60 metrù, dopad je neidentifikovatelný. Je tu spoustu jícnù, kráterù, závrtù a vchodù do jeskyní. Nìkteré vchody zamìøujeme na GPS a rekognoskujeme celou oblast z jeskyòáøského hlediska. Dle informací Øekù zde Francouzi pokraèují ve výzkumu oblasti a pracují ve výše položené jeskyni nedaleko Gorgothakas. Propojením by se zvýšil potenciál jeskynì. Propast doposavad

Obr. 3: Výlez po 40-ti hodinách (foto P. Medzihradský) Fig. 3: Climbing up after 40 hours underground (photo P. Medzihradský)

19

konèí sifonem v hloubce -1 208 m. Potenciál oblasti je úctyhodných -1 700 m. Zajímavostí je taktéž vertikála Mavro Sciady, jejíž vchod leží v úboèí hory Ormio, nedaleko basecampu. Prùmìr ústí dosahuje úctyhodných 40 m. Propast spadá svisle -342 m hluboko a ve spodní èásti dosahuje prùmìru 90 m. Ze dna je vidìt vchod a jedná se o poøádnou flašku. Propast patøí k nejmohutnìjším svislým vertikálám svìta. Jakýkoliv pohyb speleologických expedic v této oblasti je tøeba nahlásit na øecké ministerstvo kultury a zažádat o vstup a to minimálnì pùl roku dopøedu. Trávíme nìkolik plodných dnù v horách. O nìkolik dnù pozdìji sestupujeme znovu do jeskynì. Cílem je sestoupit do bivaku v hloubce 720 m a pokusit se o prùnik do nižších partií systému. Po nìkolika hodinách jsme v místech, kde došlo k nepøíjemné události -500 m. Zjištìní je bohužel nepøíjemné. Do dvousetmetrové propasti teèe tolik vody, že sestup je naprosto nereálný. Navíc pøedpovìï poèasí pro další dny není taktéž stabilní. Z dùvodu bezpeènosti a vysoké míry rizika zaèínáme jeskyni odstrojovat a materiál postupnì transportovat na povrch. Celkovì lze øíci, že mìsíc øíjen byl letos velmi atypický. Teplota se na Krétì v horách pohybovala od 10 do 30 stupòù ve dne, v noci potom klesala k 5 stupòùm. Mnoho srážek a zvraty poèasí zapøíèinily to, že mnoho výzkumných projektù nebylo dotaženo do zdárného konce a výzkumy byly zastaveny. Kupøíkladu soubìžná akce KOTA1000 do masivu Kaninu ve slovinských Julských Alpách byla nucena pøerušit výzkum z dùvodu náhlého zvratu poèasí. Dva výzkumné týmy ve dvou rùzných jeskyních bojovaly s pøívaly vody a èekaly v podzemí na opadnutí vody. Pøesto, že expedice nesplnila svùj cíl, provedla prùzkum zdejší oblasti, vytipovala místo pro táboøení, zdroj vody, pøístupové cesty, zamìøení souøadnic a seznámení se s podzemními propastmi zdejší oblasti. Jednoznaènì mùžeme potvrdit, pøesto že mìsíc øíjen je v prùvodcích oznaèován za stabilní období z hlediska poèasí, pro sestupy do hlubokých propastí

tomu tak není. Nejstabilnìjší poèasí pro výzkum jeskyní jsou mìsíce èervenec a srpen. Pøesto, že zde panují vražedná horka, v jeskyních je pøíjemnì a minimum vodních srážek zaruèuje možnost prùzkumù ve velkých hloubkách, dlouhodobé a bezpeèné pobyty v propastech. V pøíštím roce bude ve zdejší oblasti probíhat velký mezinárodní speleologický projekt s plánem prùzkumu v koncovém sifonu propasti. Na projektu spolupracují francouzští a øeètí speleologové. K výzkumu do zdejší oblasti byl pøizván i èeský tým KOTA1000. A tak je možné že v srpnu pøíštího roku se vypravíme do Lefka Ori znovu. Expedice se zúèastnili: Jiøí LYSÁK – Rocky Balboa, Roman MACÍK – Macoò, Libor MATUŠKA – Mattes, , Peter MEDZIHRADSKÝ / Slovakia – Medzo, Oldøich ŠTOS – Pavouk – všichni se sdružení KOTA 1000. Další podrobné informace o speleologických expedicích naleznete na www.speleo.cz/kota1000 Závìrem bychom chtìli podìkovat všem sponzorùm, kteøí podpoøili a nadále podporují èinnost sdružení KOTA 1000 (ALPINUS, GARMONT, Vertical sport, CASSIN, LUCKY, Lhotse/Polsko, OEAV, CK Alpy, Merlot, Singing Rock, Triop, Orca, Èeský rozhlas, JML Zlín). Summary: Speleological expedition Créte 2002. Group of three Czech and one Slovak speleoalpinists organized an October expedition to the deepest chasm situated in Lefka Ori Mts. Gogothakas LOC 1 deep 1 208 m. The group did not reach the bottom of the system because of heavy rains fallen during the descent. Two cavers successfully ascended to the surface after many hours spent in flooded shafts. Next days were devoted to the recognition of the area and preparing hopeful sites for the next season. The group called Kota 1000 has been invited to the joint project of Greek and French speleologists. The aim of the project is survey of the end sump of the abyss in 2003.

20

P SEUDOKRAS

A

HISTORICKÉ

PODZEMÍ

Antropogenní krasovìní køídových pískovcù Petr Nakládal (ZO 1-10 Speleoakvanaut)

Pøi jedné z mnoha pracovních cest do oblasti èeské køídové pánve jsem se zabýval terénní rekognoskací v oblasti pøilehlé k Vrátenské hoøe. V oznaèení rekognoskace není tøeba hledat nìco „vìdeckého“, je to vlastnì obyèejný èundr, za který dostávám ještì zaplaceno. V geologii je totiž nezbytnì nutné získat velmi dobrou pøedstavu o morfologii zkoumaného terénu. Právì prùbìžné podrobné sledování morfologie bylo pøíèinou objevu antropogenní dutiny v køídových pískovcích. Pøi prùzkumu geologické stavby údolí nedaleko Vrátenské hory mì ve svahu zaujal morfologický výstupek, ne nepodobný dùlní haldì. Protože v okolí pobývala od r. 1968 spøátelená armáda mocného bratra, byl jsem natìšen z pøedstavy objevu minimálnì tajného munièního skladu. Uznejte sami, takový kalašnikov, raketomet nebo odjištìnou leteckou pumu by manželka urèitì uvítala s otevøenou

náruèí jako vhodnou dekoraci našeho bytu. Realita, jak už to bývá, byla prozaiètìjší. Jednalo se o recentní pùsobení jedné tábornické organizace. Nalezená podzemní prostora ve tvaru „U“, vyhloubená v pískovcích køídového stáøí, nabývá v porovnání s èeským krasem úctyhodných rozmìrù (viz schematický pamìový nákres). Pøi prohlídce zde mùžeme spatøit rozmìrné místnosti sloužící jako skladištì, obývací pokoj (viz foto) a ložnice. Ve spojovací chodbì mezi ložnicí a obývákem je vyhlouben krb i s funkèním komínem. Nìkolik metrù od vchodu je navíc do skály vytesán záchod, k jehož plné funkènosti schází pouze prkénko (záchod je suchý, nikoli splachovací). Protože objekt je dosud využíván neznámou tábornickou organizací, o èemž svìdèí nález koøení, soli a dalších potravin v obývacím pokoji, nebudu dále uvádìt jeho pøesnou lokalizaci. Pøedpokládám sice, že lidé zasvìcení do

Obr. 1: Schématický pamìový nákres podzemní prostory Fig. 1: A memory sketch of the underground room

21

tajù podzemí by jistì nalezený objekt nedevastovali, pøípadnì jinak nestíhali neznámé táborníky. Bohužel, Speleo ètou patrnì i jiné osoby, než jenom speleologové a montanisté. Pokud by však nìkdo pøesto toužil navštívit obytné antropogenní dutiny vyhloubené v køídových pískovcích, vøele doporuèuji navštívit lokalitu Suchý mlýn u Bezdìdic nebo skalní domy v Kružském dole na Mladoboleslavsku.

Summary: Anthropogene „karstification“ of Cretaceous sandstones. The article describes an artifical underground rooms discovered thanks to morphological discontinuity at the slope above. The author recommends visit of many similar objects at the surroundings of the Mladá Boleslav town.

Obr. 2: „Obýbací pokoj“ bivaku (foto P. Nakládal) Fig. 2: „Living room“ of the bivouac (photo P. Nakládal)

Chodby pod èástí stadionu v Josefovì Petr Janák – Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)

Zhruba od roku 1992 pùsobíme v historickém podzemí Josefova. Naše èinnost spoèívá pøedevším v opravách a prùzkumu pevnostní kanalizace a v menší míøe též zalézáme do pevnostního systému obranných chodeb. Èas od èasu jsme zavoláni i k náhlým propadùm. Jeden takový nenadálý vstup do podzemí se otevøel pøi úpravách sportovního høištì Sokola. Po orientaèním ohledání jsme zjistili, že se jedná o chodby pevnostního systému v pevnostního

prvku retrenchement s reduitem è. 25. Tato èást pevnosti byla pøi stavbì høištì a stadionu zbourána (asi v tøicátých letech minulého století), pøíkopy zavezeny a terén zarovnán. Chodby jsou klasické „josefovské“ – cihlové, klenuté a díky tomu, že byly nepøístupné, není nikde pøítomný komunální odpad a ani sem není svedena kanalizace. Je zachována èást støelecké galerie, spojovací chodby a èást vyhazovacího systému.

22

Spojovací chodba smìrem pod Tyršovu ulici je pøerušena mohutným koøenovým systémem a ve stropì je patrná chránièkou. Chodba pravdìpodobnì pokraèuje dále pod vozovku, ale její stav nebylo možné bez vyzmáhání posoudit. Chodby mají na mnoha místech závaly zpùsobené zbouráním povrchových pevnostních prvkù a horních èástí vyhazovacích chodeb. Celkem jsme prozkoumali asi 135 m podzemních chodeb. V budoucnu lze pøedpokládat zaklesávání zeminy v místech závalù a následné projevy na povrch. Odkrytý vchod byl údajnì zazdìn a chodby zùstávají nadále nepøístupné. Summary: Galleries under a part of the stadium at Josefov. About 135 m of galleries were explored after sinking through the floor at the sport stadium. The corridors belong to fortification part called retrenchment with reduit number 25. The vaulted passages are as usually built of bricks.

Obr. 1: Situace nalezených chodeb (nahoøe) Fig. 1: Situation of the discovered corridors (up)

Obr.. 2: Orientaèní plán chodeb pod èástí stadionu v Josefovì Fig. 2: A sketch of the corridors under a part of the stadium at Josefov

23

TROCHA

HISTORIE

Speleolog Anton Hanke

Lenka Hradilová 1 – Patrik Matyášek 2 1 Pedagogická fakulta MU Brno, 2Právnická fakulta MU Brno Stejnì jako jiný nᚠkrajan, Wilhelm Puttik (1856–1929) z Popùvek u Brna (srovnej SPELEO è. 35/2002), také Anton Thomas Hanke (1840–1891), rodák z Bravantic u Bílovce, patøí ke generaci rakousko-uherských výzkumníkù Klasického krasu ve slovinské èásti bývalé monarchie. Oba jsou svým produktivním vìkem spjati se Slovinskem, touto všestrannì nám tak blízkou zemí. Tam byli služebnì umístìni a prožili vìtšinu života. Èech W. Puttik získal ve Vídni kvalifikaci lesního inženýra a zájmovì se vìnoval vodohospodáøství v krasovém území Planinského polje a s ním spojenou speleologií, sudetský Nìmec A. Hanke vystudoval báòskou akademii v saském Freiburgu a na území dnešního Slovinska pracoval jako báòský inženýr a zájmovì jako speleolog. Hlavním jeho pùsobištìm byla rozsáhlá oblast okolí Škocjanských jeskyní a Terstu. Bohužel, o životì a díle Antona Hankeho toho u nás stále víme velmi málo. Dílèí informace jsou hlavnì ze slovinských pramenù, pøedevším z archivu Institutu výzkumu krasu v Postojné a øeditelství Parku Škocjanské jeskynì. Od øeditele Parku ing. Albina Debevce a speleologa Matjaže Puce jsme se asi pøed dvìma lety dovìdìli jen základní životopisné údaje, které jsme dále vlastním složitým pátráním v opavském zemském archivu rozšíøili z tzv. „Geburtsbuch“ o rodokmen. Jelikož v rodných Bravanticích (døíve Brosdorf) není po pováleèném odsunu jeho sudetských krajanù již žádného potomka èi pøíslušníka širší rodiny Hanke (mìl 6 sourozencù), pátrali jsme s jistým úspìchem v nìmeckých rodinných kruzích. Šastnou náhodou se podaøilo zjistit pøímého pøíbuzného, více nežli

Obr. 1: Portrét – perokresba (z archivu Notrjanského muzea, Postojna) Fig. 1: A portrait of A. Hanke (pen-and-ink drawing from the archives of the Notrjanska Museum, Postojna)

24

sedmdesátiletého pana Hanke ze Stuttgartu a že rodným domem jeho slavného pøedka Antona Hanke je v Bravanticích stále ještì obydlený, avšak znaènì zdevastovaný dùm è. 87, že vystudoval báòské inženýrství a pracoval ve slovinské èásti RakouskoUherska. Dlouho mìla odborná veøejnost zato, že o dìtství, studijních letech a poèátku profesionální kariéry Antona Hankeho se již nikdy nic nedovíme, že po tak dlouhé dobì se již nedá nikde nic zjistit. Více jasna do tìchto otázek pøinesla až písemná sdìlení tohoto žijícího potomka z Nìmecka, na jehož vyhledání má klíèovou zásluhu rodina pana Schulze z Bravantic. V hledání jakékoliv užiteèné informace se znaènì angažovala i místní paní uèitelka Šustková s manželem. Ale i tak toho zùstalo z Hankeho osobního života mnoho neznámého. Málo víme i o jeho dráze profesní. Z toho, co je známo, stojí za zmínku napø., že jako šestadvacetiletý praktikoval na c.k. hlavním mincovním úøadu ve Vídni, v letech 1874–1880 byl zkoušeèem a pozdìji pokladním kontrolorem mincí c.k. hlavního puncovního úøadu ve Vídni, od r. 1880 byl pøeložen na pozici vrchního zkoušeèe mincí c.k. puncovního úøadu v Terstu a koneènì v roce 1890 byl krátce pøed pøedèasnou smrtí jmenován dùlním radou. V Terstu také 3.12.1891 zemøel na následky zápalu plic, pohøben však byl podle svého pøání v místì svých hlavních speleologických prací ve slovinském Škocjanu. Je doloženo, že od roku 1880 byl aktivním èlenem Pøímoøské sekce Nìmecko–Rakouské horské spoleènosti (Deutsche und Österreichische Alpenverein, Sektion Küstenland). Spoleènost byla založena v roce 1873 v Salzburgu a Hanke byl pravdìpodobnì jejím èlenem již od poèátku v její vídeòské sekci. Od osmdesátých let 19. století se také datuje užívání termínu „Matièní kras “ pro èást slovinského území kolem Škocjanu, Divaèe a Sežany nedaleko italského Terstu, tedy z. èást Klasického krasu. Na rozdíl od slovinské a chorvatské literatury se v èeské literatuøe termín Matièní kras neujal. Jedním z prvních uživatelù této terminologie, která se celosvìtovì do odborné literatury více prosadila pod oznaèením Klasický kras nebo jen prostì Kras, je i Anton Hanke. Ten se také v této dobì s nesmírným úsilím spoleènì s nìkolika dalšími nadšenci pustil do výzkumu témìø neznámých podzemních prostor Škocjanských jeskyní. Po 20. lednu 1884, kdy se uskuteènila jeho první návštìva tìchto jeskyní nad øekou Rekou, pak bìhem následujících sedmi let provedl se svými kolegy šestnáct nìkolikadenních

Obr. 2: Hankejev most ve Škocjanských jamách (pøevzato z propagaèního materiálu) Fig. 2: Hankejev most Bridge in the Škocjan Cave (from the advertising materials) speleologických výprav a osmatøicet èásteèných pøípravných obhlídek nejobtížnìjších podzemních krasových úsekù. Významným datem je v tomto kontextu 1. únor 1884, kdy Anton Hanke pro veøejnost pøednášel o své první cestì do jeskyní, pøi které byly navštívené prostory zmìøeny a zakreslené plány byly pøedloženy k nahlédnutí. V následující diskusi bylo rozhodnuto sledovat dále podzemní tok øeky Reky a umožnit pozdìjší pøístup pro veøejnost. Ještì v dnešní dobì není zcela prozkoumán systém podzemního toku Reky do Terstského zálivu, zejména na italské stranì. Tak je složitý. Se jménem Antona Hankeho je spojen výzkum zejména té èásti Škocjanských jeskyní, kterou Reka protéká. Jmenuje se Šumeèa jama (èesky Huèící jeskynì) a v ní dóm Hankejeva dvorana. Pro dnešní návštìvníky je nezapomenutelným zážitkem pøechod pøes úzkou kovovou lávku, tzv. „Hankejev most“, ve výšce asi ètyøicet metrù nade dnem s prùtokem Reky a šedesát

25

metrù pod stropem tohoto kolosálního pøírodního výtvoru, jednoho z nejvìtších na svìtì. Jen tìžko si dnešní návštìvník rozsáhlého, spoøe umìle osvìtleného dómu dovede pøedstavit podmínky a odvahu, za nichž se pøed více než stoletím pár nadšencù s louèemi v ruce, ve vratkých èlunech a s primitivním vybavením vydávalo do naprosté tmy neznámého nebezpeèného podzemí, odkud nebyl návrat jistý. Anton Hanke patøí mezi pár nezapomenutelných, kteøí to dokázali, kteøí se svými výzkumy, mapováním a odbornými pracemi, jednìmi z prvních ve svìtì, øadí mezi klasiky karsologie. Klasický kras v trojúhelníkovém krasovém území mezi slovinskou metropolí Lublaní, italským Terstem a chorvatskou Rijekou je pøírodní uèebnicí, krásou a památkou, která si zaslouží poznání, úctu a ochranu. Proto již v roce 1986 byla èást tohoto pøírodního klenotu – Park Škocjanské jeskynì – zapsána do seznamu svìtového pøírodního a kulturního bohatství UNESCO. Také hrob Antona

Hanke ve Škocjanu je v tomto smyslu prohlášen za kulturní památku. Krasové území je hustì zalesnìno. Pomìrnì øídké osídlení je historicky dáno pøedevším nedostatkem povrchové vody pro zemìdìlství. A právì využití místních pøírodních zdrojù leželo na srdci takovým osobnostem, jako byli napø. Anton Hanke, Wilhelm Puttik èi objevitel lodního šroubu Josef Ressel. Každá z tìchto osobností s našimi koøeny se svou èinností na tomto území nesmazatelnì zapsala do historie svìtové vìdy a techniky, pøispìla k pokroku a rozvoji civilizace. Do tìchto míst každoroènì smìøuje i trasa komplexního pøírodovìdného cvièení – exkurze studentù uèitelství Masarykovy univerzity z Brna, zastavují se zde i èetní domácí a zahranièní turisté cestující tudy v létì k Jadranu. Nedaleká Postojnská jeskynì, ale i stále více navštìvované Škocjanské jeskynì, resp. jeskynì Divaèa, Vilenica a Pivka jama jsou ale rovnìž cílovým místem mnoha odborníkù i laické veøejnosti.

Obr. 3: Foto u pøíležitosti slavnostního odhalení pomníku (zleva: Matjaž Puc, Drago Mirošiè, Ivo Koèíš a Jiøí Matyášek Fig. 3: A photo taken at the occasion of opening the Hanke’s monument at his birthplace Bravantice (from left Matjaž Puc, Drago Mirošiè, Ivo Koèiš and Jiøí Matyášek)

26

kulturní program, který pøipravili žáci 1. stupnì místní základní školy a smíšený pìvecký sbor ze sousedního Bílovce. Mnozí ze zúèastnìných obyvatel, kteøí se do Bravantic vìtšinou pøistìhovali až po 2. svìtové válce, se tak vlastnì poprvé dovídali o rodákovi, který se tak významnì ve svìtì proslavil. V centru obce byl pro tuto pøíležitost upraven parèík mezi Obecním úøadem a místní školou. Zde byl hned u hlavní cesty pomník umístìn a tvoøí v obci novou zajímavou dominantu.

V sobotu 19. øíjna 2002 byl v Bravanticích na poèest Antona Hankeho za úèasti více nežli stovky místních obèanù slavnostnì odhalen pomník. Vápencový blok, který bude obèanùm rodné obce pøipomínat místa Hankeho pùsobení, vìnovalo slovinské velvyslanectví. Byl pøivezen z kamenolomu Sežana u Lipice v Klasickém krasu. Do tohoto pøírodního bloku autentického vápence se stopami po terra rose byl do vybroušené plochy vytesán èeský a slovinský nápis. Znìní èeského nápisu je toto: ANTON HANKE

Summary: Speleologist Anton Hanke. Several years after unveiling the desk commemorating well-known Slovenian speleologist Wilhelm Puttik another famous Moravian native was celebrated. Anton Thomas Hanke was born at Bravantice in 1840 and most of his productive life spent as mine engineer and speleologist at Slovenia, the former AustrianHungarian Monarchy. The most famous object of his speleological activity was undoubtedly the Škocjan Cave where a hall and the bridge across the huge underground canyon of Reka River bear his name. The unveiling of Hanke‘s monument at Bravatnice finishes another long lasting activity of our Slovenian colleagues searching the roots of famous men who helped their country to raise the technical and cultural level in last two centuries. Mr. Drago Mirošiè the ambassador of Slovenia in the Czech Republic unveiled the monument.

RODÁK Z BRAVANTIC

VÝZNAMNÌ SE ZASLOUŽIL O OBJEVENÍ A VÝZKUM SVÌTOZNÁMÝCH ŠKOCJANSKÝCH JESKYNÍ V DNEŠNÍM SLOVINSKU, KTERÉ JSOU ZAPSANÉ V UNESCO * 21.12.1840 V BRAVANTICÍCH V 3.12.1891 V TERSTU KLASIK GEOLOGIE KRASU

Slavnostní akt odhalení provedl Jeho excelence Drago Mirošiè, velvyslanec Republiky Slovinsko v Èeské republice, za pøítomnosti Chargé d´affair Matjaže Puce, kteøí ve svých projevech vyzvedli význam Antona Hankeho pro Slovinsko, pro výzkum krasu a geologii. Vážnosti slavnostnímu aktu pøispìla i aktivní úèast øeditele Geologického ústavu AV ÈR, pana dr. Pavla Bosáka a samozøejmì pøedstavitelé obce, v èele se starostou panem Ivo Koèíšem. Pùsobivý byl krátký

Pøed 125 lety se narodil v Senetáøovì Alois Král – objevitel Demänovských jeskyní na Slovensku Jan Flek AOPK ÈR, Svitavská 11-13, 678 01 Blansko

Tehdy se zaèal více zajímat o svùj rodný kraj – Moravský kras. Stal se èlenem pracovní skupiny Karla Absolona, kterého doprovázel v roce 1904 a 1907 pøi sestupech do Macochy, s cílem proniknout dále po toku podzemní Punkvy k vývìru v Pustém žlebu tak i proti toku, smìrem ke Sloupu. Zúèastnil se Absolonovy výpravy do jugoslávské jeskynì Vjetrenice, protékané øíèkou Trebišnicou v balkánském krasu. O prázdninách roku 1913 navštívil ode dávna známou Demänovskou ledovou jeskyni, krápníkovou jeskyni Okno a jeskyni Zbojnickou a také poslední ponory Demänovky (døíve Lúèanky). O této své cestì napsal Absolonovi dopis, ve kterém ho vyzval, aby

Ve stínu svého vrstevníka, známého a slavného antropologa a speleologa Prof. Karla Absolona (1877–1960) je ponìkud zapomenut další moravský rodák, uèitel, speleolog a objevitel rozsáhlých a pøekrásných Demänovských jeskyní Alois Král. Alois Král se narodil 30. èervence 1877 v obci Senetáøov v tìsné blízkosti Moravského krasu. Pocházel z pìti dìtí. V Brnì vychodil m욝anskou školu a uèitelský ústav, na kterém ho uèil také Leoš Janáèek, pro kterého pozdìji sbíral na Slovácku lidovì písnì. Po ukonèení studií uèil v Bøezové pod Lopeníkem u Uherského Brodu (1898–1902), pak v Potìèi u Valašských Kloboukù a pak v Uherském Brodì (1902 – 1921).

27

se ujal speleologického výzkumu Demänovské doliny. Roku 1914 byl znovu s Absolonem ve Vjeternici v balkánském krasu. Potom nastoupil vojenskou službu v první svìtové válce. Zde onemocnìl a po léèení v Piešanech se vrátil do Uherského Brodu. Dne 3. srpna 1921 se do Demänovské doliny opìt vrátil. Dejme nyní slovo samotnému objeviteli:

zabrániti vstup nepovolaným železnou brankou. Voda zahladila stopy naše v objevené chodbì, teï prolézá se hoøejší èástí po úzké terase, po divoce nakupených balvanech, sahajících témìø ke stropu. Z pod nich zní temný hukot vod ve spodu chodby, kam možno mezi balvany a tìsnými chodbami sestoupiti“, takto popisuje svùj objev Alois Král v roce 1922. V øíjnu 1921 se Král pøestìhoval do Liptovského Mikuláše, kde zaèal pùsobit jako uèitel. Postupnì organizoval výpravy do podzemí se zájemci rùzných institucí a novináøi. Sám se vìnoval dalším výzkumùm a s rùznými spolupracovníky získával podporu a prostøedky pro zpøístupnìní jeskynì. V létech 1923–1930 uspoøádal v 92 mìstech pøednášky s diapozitivy o Demänovské jeskyni. V propagaci mu výraznì pomáhaly èlánky redaktora brnìnských Lidových novin, spisovatele Rudolfa Tìsnohlídka v letech 1921–1926.

„Stál jsem u ponorného horizontu, u kritického bodu, k nìmuž zalétal jsem myslí i roku 1914, bera podíl na výzkumu již. Krasu s Drem. Absolonem i v rùzných garnisonách za války a nezapomnìl jsem i v P횝anech, tìše se na uzdravení. Vystøídání zdatnìjšími silami v mor. Krasu umožnilo mi stanouti u vytouženého cíle. Obrátil jsem se ihned na ponor vyšší a rozechvìn konstatuji, že z otvoru za roštím a bøevny, sotva 3dm vys., pùl m širokého, duje mocný prùvan, posel z velikých prostor. Ani ne v hodinì rozšíøili jsme s Adamem, synem horárky, otvor k protáhnutí staèící. Na lanì sjel jsem otvorem do sínì s ohromným balvanem, èástí bývalého stropu, ubíhajícího do výše. Sleduji prùvan a nános žulových valounù, na kolenou a ležmo deru se vpøed, pak uvolòuji ležmo náplav, kde nemožno se provléci a ocitám se ve volnìjších zas síních a vnímám náhle divný hukot, uvìdomuji si, že to jedinì hledaný podzemní tok, v nìjž o nìkolik minut pozdìji zírám z nízkého otvoru, jak peøejemi huèí v tunelovité chodbì, uvìdomuji si, že k Vyvieraèce nìkolik jen set metru, a však proti proudu musí existovat prostory na kilometry, až k ponoru na Lúèkách! Druhého dne pøibrán Adam, pozváni 2 skauti z tábora u ledové jeskynì; pronikli jsme za tunelovitou chodbou napøíè do hlavního kaòonu a v tomto za propadáním vod do poèátku onoho tunelu - až do. dómu, asi 120 m dlouhého, pøibližnì 70 m vysokého. Výbìr dalších úèastníkù svìøen známému representantu turistiky M. Janoškovi, takže po 3 dnech v poètu 14 prolongovali jsme jeskyni volným postupem, bez obtíží o horní patra, rozsah jeskynì rostl každou další výpravou, vždy všemi smìry ústily do hlavního kaòonu èetné chodby, takže témìø každý úèastník ukojil touhu „objeviti novou èást“. Podobnì se nám daøilo na povrchu, kol vchodu a nad pøedpokládanými prostorami jeskynì. Nejspolehlivìjším strážcem pøírodních divù za nevábným otvorem je voda, avšak jen pøi jarní oblevì a pøívalech, trvalých deštích. Proto bylo nutno

Obr. 1: Objevný vchod do Demänovských jeskyní za vysokého vodního stavu (z archívu SJMK AOPK ÈR) Fig. 1: A discovery entrance to the Demänová Cave at high water stand

28

Lazare, veni foras! R. Tìsnohlídek „Kde se najde ten blázen, který by mu do toho vrazil dvacet milionù ?“ øekl mi vìhlasný jeskynní badatel, když jsem mu v roce 1921 oznámil, že v Nízkých Tatrách na Slovensku objevil Alois Král podzemní prostory, které pøekonávají nádherou Moravský kras. Uvádím nerad úsudek vìdeckého pracovníka, ponìvadž byl by se lépe hodil na podnik èistì obchodní, ale nemohu si pomoci, nebo v tomto výroku je ukryto kus našeho charakteru a kromì toho byl v nìm velíce vtipnì posouzen dosavadní vývoj jeskyní Demänovských. Vím, že jejich nádheru, velebnou a neposkvrnìnou, èistou jako básnické dílo a dojímavou jako svìdectví o slávì boží, nelze povìdìti slovy. Jestliže jsem se opìt pokusil vylíèiti ji, uèinil jsem tak proto, aby usnadnila se chudému uèiteli další práce výzkumná, aby se slovenskému umìlci, jemuž na Moravì vdìèíme za tak mnohé, zjednalo pochopení pro jeho dílo mistrovské, posvìcené po letech odlouèení, jeho mateøské zemi, a koneènì, abych se pøidružil k družinì dobrých lidí, pøedevším zase Slovákù, kteøí v upøímné a nezištné lásce pocítí pøání zbudovati v krasových útesech pod Ïumbierem nehynoucí pomník spoleèné práce obrodné. Vìøím, že družina tato poroste. Vìøím, že kromì Tater bude jednou Demänová vábiti nás ze západu tam na východ a že poznávajíce krásu Slovenska jejím prostøednictvím a vlivem zamilujeme si slovenskou vlast nejen v pøírodní nádheøe nýbrž i v jejím lidu. Dojímalo mne, kdykoli jsem krátce po pøevratu spatøil ve vlaku tu ve dne, tu v noci slovenské dìti v prùvodu slovenských uèitelù a uèitelek putovati do Moravského Krasu. Macocha je lákala, aby poznaly spoleènou matku. „Kde se najde hlupák, který by mu do toho vrazil dvacet milionù?“ Komu? Tomu, jenž jeskynì Demänovské objevil a jenž z nich mìl a bude míti hojnì lopoty a námahy? Nebo slovenskému kraji, horskému a chudobnému v dívèí spanilosti? Byl jsem

Obr. 2: Alois Král v Demänovské dolinì v r. 1921 a jím vydaný prùvodce z r. 1922 (z archívu SJMK AOPK ÈR) Fig. 2: Alois Král at the Demänová Valley in 1921 and a guide issued by him at 1922

29

pøesvìdèen, nebude-li chtít býti macechou, že je do toho vrazí aspoò z èásti republika, aniž byla hlupákem. Bolí mne, že pro nedostatek zdravé, nezaslepené rozvahy ustaviènì pociuje se u nás soupeøství tam, kde by ho býti nemuselo, a že øevnivost podvrací mnoho poctivých snah. Tøetí rok míjí od objevu jeskyní Demänovských, tøi léta usilovné námahy bylo obìtovati nìkolika jednotlivcùm a pøece jsme sotva tak daleko, jak by bývalo možno již v roce druhém. Pro pøípravné práce nebylo lze pokraèovati soustavnì a øádnì v pracích výzkumných. Dnes máme sotva po ruce skromné potøeby, jež jinde by nestaèily pro poèátek. Bylo nezbytno omeziti se na prozatímní úpravu prostor první rok objevených, aby do nich bylo možno uvésti nìkteré komise, je nutno chrániti jeskynì svízelnì pøed vnikáním lidi nepovolaných a postup k objevùm novým táhne se až trapnì. To všecko ukazuje na neplodnost podnikání veøejného. I když se nemyslí na turistický význam jeskyní Demänovských, í když nechceme na nì mysliti jako na zjev takøka pøepychový, byl v nich nalezen vìdecký poklad nesmírnì dùležitý, že by bylo na èase umožniti pokraèování výzkumù. Jsem pøesvìdèen, že takový badatelský fond by nerozvrátil finanèní stav republiky a že by vìdecké korporace plnily èestnou povinnost. Mluví se a píše do omrzení o znárodnìní Moravského Krasu. Dávno již vznikla zdravá myšlenka odevzdati ho spoleènosti èistì obchodní, která by ze svých ziskù podporovala nová badání. Je to øešení nejzdravìjší a nejpøirozenìjší. Ale právì proto bylo zavrženo døíve, než se zkusilo, a uvažuje se znovu o znárodnìní. Krápníky v jeskyních u Macochy narostou do délky a nové vyrostou, než bude znárodnìní provedeno podle ideálù všech, kteøí o nì usilují. Je to tragikomedie, jež vnutkává pøímo heslo: „Dosti Krasu!“ Naè zakládati nákladné cesty, naè budovati hotely, když veliké mìsto je na blízku a když okolí Macochy je tak dostupno jako Námìstí svobody v Brnì? Znárodniti jeskynì Demänovské, v nichž nebylo takøka hnuto prstem, které ve své velkoleposti jsou nedostupny a které daleko pøedstihují Moravský Kras? Neøíkám: ano, ale pøál bych si ze srdce, aby stát vìnoval Krasu slovenskému aspoò tolik, co cizí šlechtic v Blansku jeskyním na svém velkostatku. Je jisto, kdyby státní správa a slovenští politikové pøedevším (když i v takových otázkách musí se dìlati politika), vìnovali Demänovským jeskyním a

Obr. 3: S manželkou pøi oslavách devadesátin (z archívu SJMK AOPK ÈR) Fig. 3: Alois Král with his wife during celebration of his 90th birthday reservaci ïumbierské tolik pozornosti a péèe, kolik zasluhují, že by si slovenské penìžní ústavy, interesované obce, župa a podnikaví jednotlivci dovedli zøíditi také takovou spoleènost, jako je ta, které Moravský Kras nebyl vydán. Zcela dobøe je možno, že by pak tyto spoleènosti, jímž by velmi záleželo na povznesení cizineckého ruchu, nauèily se pracovati ruku v ruce. Stýskati si do slovenského separatismu je pohodlné, ale zøejmo je, že ho nebude, nebude-li separatismu pražského. Pøiznávám se k tomu otevøenì jakožto Èech z království, který vidìl, jak zemøel separatismus moravský. Za války, za nejvìtší bídy duší i tìla nauèil se moravský lid upøímnì zpívat „zemì èeská, domov mùj“. Protože poznal, že zemì jeho je zemí èeskou všemi tužbami a veškerou svou tradicí. Sjednocení dozrálo, aniž jsme toho tušili, nastalo vyrovnání bez písemných smluv, bez politických traktátù, jakmile došlo k sjednocení a vyrovnání myšlenkovému. Dnes nelze upírati Moravì nièeho, èeho si od státního celku žádá a èeho po-

30

tøebuje, ponìvadž si toto svou váhou a významem dovede vymoci. Separatismus theoretický volá stále o utlaèování a dožaduje se theoreticky rovnoprávnosti, ponìvadž nemá trpìlivosti k úporné práci budovati si ji praksí soustavnì, krok za krokem. Odboèuji pøíliš od statkù ideálních k hmotným, materielním otázkám, nebo je víc než hmotaøské a materielní, jestliže se poklad demänovský prostì zùstavuje na starost Slovensku, aè patøí republice celé. Nehlásí-li se k nìmu, musíme to stále pøipomínati. Vracím se radìji v myšlenkách zase k nim, tam hluboko do podzemí, k jejich teskným jezírkùm a studánkám, k písní jejich køišálových kapek, k té obrovité pochmurnosti, k té nìžnosti z kamene. Jsou tak odlišny, jsou osobité jako by je byl tvoøil genius. Vracíš se z nich na povrch, dívᚠse do divé doliny, potkávᚠlid a marnì pøemítáš, o èem ti hovoøila vìèná mluva krùpìjí? A chceš-li rozumìti, poznáváš, že je v nich kouzlo slovenského kraje, že je v nich pùvab tentýž, jako bys hledìl od Popradu do vážské kotliny, že je v nich snivá melodie slovenského zpìvu a øeèi, že v nich prostì jako v zakletí døíme tហduše, které pøejeme vìèný život pospolitý s námi a nerozluèný. Je to hrob, ale nikoliv ten, v nìmž zbyly stopy smrti a rozkladu, nýbrž Lazara vzkøíšeného, kam vniklo svìtlo, kam vstoupila moc nadlidská, jež dí o sobì: „Jᝠjsem vzkøíšení a život.“ Nazýváme dómy jeskyní Demänovských jmény velkých jeho mužù, apoštolù nového vìku Slovenska. Je tam dóm Štefánikùv, Hviezdoslavùv a jistì najdeme i Hurbanùv a všech tìch, jichž památky dìjiny slovenské nezapomenou. Duch národa, nesmrtelný a nezaniknutelný uvítal nás v sídle ducha zemì. Je zavalen balvany, cesty k nìmu jsou zasuty pøekážkami, pracnì dobýváme se k nìmu stále hloubìji. Zde nad ponornými toky, zde nad stopami staleté jejich tvùrèí èinnosti chceme vzpomínati tìch okamžikù, kdy vrátila se svoboda a kdy osud k nám zavolal hlasem Spasitele: „Lazare, veni foras !“ Nedopustíme, aby byl uzavøen bývalý hrob, který mùžeme obrátiti v Chrám svobody. Není naší vinou

a nebude naší hanbou, jestliže se bude dále odkládati definitivní rozhodnutí o pokladu krásy, jímž Demänovské jeskynì jsou nespornì. Podržíme ho tak dlouho ve svých rukou, by klesaly únavou, pokud ho nepøijme ten jemuž patøí. Slovensko nabízí ho Èeskoslovensku. Alois Král se stal konzervátorem slovenských jeskyò a dál vyvíjel znaèné úsilí k hospodáøskému zajištìní a úpravì jeskyní k zpøístupnìní veøejnosti. Do doliny vedla v té dobì pouze nesjízdná lesní cesta. Král sám spoèítal, že do roku 1932 vykonal 585 pìších cest Silnice byla vybudována v letech 1926– 1929. O postupné zpøístupòování dalších prostor Demänovské jeskynì a pozdìjší otevøení nového vchodu, úpravy a propagaci se pak starala státní komise a od roku 1925 Družstvo Demänovských jeskyní. V roce 1932 ukonèil Král svou výzkumnou èinnost, odešel do penze a odstìhoval se do Tišnova u Brna. Zde také 27. února 1972, tedy pøed 30 lety, ve vìku témìø 95 let, zemøel. Doplnìný soubor vynikajících èlánkù Tìsnohlídek vydal v Praze r. 1925 v knize „Demänová“. Jedná se o pùsobivé, autentické vylíèení výzkumných cest do podzemí, které podnikl s Aloisem Králem a jeho druhy. Je nádhernou vzpomínkou a pomníkem Aloise Krále. Summary: 125 years ago the discoverer of the Demänová Caves at Slovakia – Alois Král was born at Senetáøov. The contemporary of Prof. Absolon Alois Král was born close to Moravian Karst in the village of Senetáøov at 1877. Alois Král accompanied Prof. Absolon during the explorations of Macocha Abyss and on one of his expeditions to Herzegovina – Vjetrenica Cave. Nevertheless his name is much more connected with discovery of the most famous Slovakian Cave at Demänová Valley. Alois Král realised 585 explorative journeys (on foot) to the Demänová Caves in the time span between 1921 and 1932. He published a guide and gave lectures with slides in 92 towns and cities promoting the caves.

31

T ECHNIKA

A

ZPRÁVY

SZS

Porovnání èeských lan pro speleologii Mojmír Záviška

Hodnocení lan se konalo 22.6.2002 v rámci souèinnostního cvièení poøádaného Vodní záchrannou službou Kladno, kterého se kromì SZS è.1 Èeský kras zúèastnili èlenové Civilní obrany, paramedici Rychlé záchranné služby, kynologové a dobrovolní hasièi. K testu byla použita dvì nová speleolana. Pro objektivnost nebyl uveden výrobce, lana byla pouze oznaèena písmeny A a B. Lana byla vystrojena soubìžnì vedle sebe ve stìnì nad Únorovou propastí (Jackson) v lomu Mexiko. Úloha lezcù spoèívala v postupném pøelezení obou lan a zapsání hodnocení pomocí stupnice 0–10 bodù. Na základì hodnocení lezcù se body seèetly a vypoèítal se prùmìr.

lana A nenastala žádná zmìna. U lana B se jeho ohebnost a tím i uzlovatelnost zhoršila. Po opìtovném vysušení lana u A nenastala žádná zmìna, lano B zùstalo tužší a tím i uzlovatelnost byla trvale lehce zhoršena. V testu byla použita lana dvou èeských výrobcù urèená pro speleologii: A – Speleo 10,5 (vyrobeno 2002) firmy Singing Rock (nová technologie opletu Route 44) B – Speleo 10 (vyrobeno 2002) firmy Lanex. Na základì osobních zkušeností pøi praktickém použití lana Speleo 10,5 firmy Singing Rock (propast Macocha, Sklenìné dómy, lom Mexico aj.) se domnívám, že na èeský trh pøišel zcela nový druh speleo lana, protože díky novému zpùsobu pletení opletu (Route44) a dalším zmìnám v technologii si lano i po namoèení a delším používání v drsných podmínkách speleologie zachovává vlastnosti (zejména uzlovatelnost) nového lana. Ovšem i firmu Lanex je nutno pochválit, nebo její nová lana se znaènì zlepšila a jak Speleo 10 mm tak i statik 10 mm, na kterých jsem lezl, dosáhla velmi dobrých parametrù. Bohužel mám dojem, že díky nulovému posuvu opletu tìchto lan lana po namoèení a delším používání ve speleologii tvrdnou a ztrácí ohebnost. Závìrem nutno dodat, že firma Lanex na rok 2003 pøipravila pro jeskyòáøe novou øadu lan „Speleo“ prùmìr lana 8, 10, 10,5 a 11 mm a doufejme, že v této øadì budou odstranìny drobné nedostatky zjištìné bìhem používání a hodnocení lan.

Sledované parametry a dosažené výsledky A Zakládání do slaòovátka 8,8 Prùbìh slaòování 8,6 Výstup po lanì 8,6

B 8,4 6,8 7

V celkovém hodnocení lezci více chválili lano A, lanu B pak pouze vytýkali jeho kroucení mezi pøepínkami. Další zkoušku jsem provedl sám a to po namoèení obou lan na 12 hodin do studené vody. Tentokrát se hodnotila uzlovatelnost lana. V pøípadì

Èinnost SZS ÈSS stanice è. 1 Èeský kras v I. pololetí Ondøej Jäger, (SZS stanice è.1 Èeský kras)

V tomto pøíspìvku bychom rádi informovali jeskyòáøskou veøejnost o èinnosti Speleologické záchranné služby ÈSS stanice è. 1 Èeský kras (dále SZS) v první polovinì tohoto roku. Podle platného Organizaèního øádu SZS ÈSS pùsobí stanice è. 1 Èeský kras na území Støedoèeského, Ústeckého, Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje, dále v okresech Havlíèkùv Brod, Tábor a na území hlavního mìsta Prahy.

2002

SZS provádí pravidelné mìsíèní cvièení a úèastní se dalších akcí poøádaných integrovaným záchranným systémem apod. Níže uvádíme seznam èinností vykonaných v první polovinì roku 2002 se struènou charakteristikou. · 19. leden Cvièení SZS - prohlídka podzemního systému štol „Amerika“. Akce byla poøádána pøi pøíležitosti 20. výroèí vzniku Speleologické záchranné služby u Èeské

32

uhlièitého, (koncentrace až 100 % CO2), s použitím dýchacích aparátù se stlaèeným vzduchem. · 13.-14. duben cvièení SZS – Bozkov + Poniklá. Transport zranìného v nosítkách pøes úžiny, s nácvikem použití pyropatron jako možnosti pro rozšíøení prùlezù. Zdravotní školení èlenù SZS, metody zvládání úrazù v jeskyních, správná fixace zranìného v nosítkách. Exkurze do provozu firmy Singing Rock v Poniklé a konzultace s výrobci speleologického materiálu. · 26.-27. duben Cvièení integrovaného záchranného systému na pøehradì Seè (Železné hory). Evakuace tøí zranìných osob z ostrova pøehrady. SZS spoleènì s družstvem HZS (hasièské záchranné sbory) zajišovala vystrojení a transport pøes šikmý traverz mezi silnièním mostem a horní èástí pøepadu a spolupracovala na vertikálním transportu zranìných vzhùru k cílovému místu na vozovce. Transport zranìného v jeskynních podmínkách systému Podolská-Páterova jeskynì u Vápenného Podolu. Pro transport v užších horizontálních partiích se použitá hasièská nosítka ukázala jako nevyhovující. Pøi použití nosítek používaných SZS nenastaly žádné problémy. „Speleo“ nosítka byla jednomyslnì shledána jako nejvhodnìjší pro øešení podobných situací. · 4. kvìten Dny záchranáøù v Podìbradech. Prezentace SZS prostøednictvím informaèního stánku se speleovybavením a postery. Souèástí celé akce byly rovnìž praktické ukázky speleozáchranných technik. · 11. kvìten Cvièení SZS – souèinnostní cvièení s lezeckými družstvy HZS. Akce, která probíhala na lokalitách: Arnoldka, Èeøinka, Srbské a Netopýøí jeskynì se úèastnilo 84 hasièských lezcù z celých Èech. · 15. èerven Cvièení SZS – Každoroèní lezecký den poøádaný SZS pro èleny ÈSS v lomu Na Chlumu u Srbska. Z povìøení ÈSS byly v rámci této akce poøádány také kvalifikaèní závody v jeskyòáøských dovednostech pro Mezinárodní speleosoutìž (22.–25. srpen, Èiertova diera, Slovensko). · 21.–23. èerven Koordinaèní cvièení záchranných týmù a jednotek ÈÈK – Kras 2002 (Problematika exponovaných lokalit v Èeském

speleologické spoleènosti. Úèastnilo se 46 aktivních i bývalých èlenù SZS. · 27.–30. leden Záchranná akce v jeskyni Rákóczy Barlang (Maïarsko). Speleopotápìèi naší stanice byly vyzváni, aby se úèastnili speleozáchranných prací ve zmínìné jeskyni. Tyto práce spoèívaly ve vyhledání speleopotápìèe, který se ztratil, podaøilo se mu vystoupat na volnou hladinu a pøes úzkou puklinu byl v hlasovém kontaktu se zachránci. Našim speleopotápìèùm bylo umožnìno provést ètyøi ponory, bohužel bez nalezení cesty ke ztracenému. Nakonec se podaøilo zachraòovaného vyprostit chodbou, kterou k nìmu vystøíleli pomocí pyropatron moravští jeskyòáøi. · 16.-17. únor Cvièení SZS v Chýnovské jeskynì. Transport zranìného ve veøejnosti pøístupných èástech jeskynì. Použito vybavení správy Chýnovských jeskyní. Transport proveden ze dvou míst návštìvního okruhu vždy rùznými cestami pøed jeskyni. (Zpøístupnìní jeskynì je pùvodní z roku 1865 a na dnešní pomìry ponìkud “krkolomné” – úzké chodníky, prudká stoupání a klesání). Transport zranìného od Homolova jezírka. Použito vybavení SZS. Vzhledem k úzkým profilùm chodeb musely být použity nosítka bez výztuže, pouze s páteøní dlahou. Homolovo jezírko je speleopotápìèsky atraktivní èást jeskynì – možnost zásahu. · 6.-7. bøezen Moravský kras – Macocha, Sklenìné dómy. Na žádost firmy Singing rock bylo uspoøádáno testování jimi pøipravovaných výrobkù pro jeskyòáøe. Testy probíhaly v propasti Macocha pod bedlivým dohledem výrobce. Testovány byly ètyøi druhy lan a jeden prototyp speleologického úvazku. Pro zpestøení testování byl proveden rovnìž prùstup Sklenìnými dómy. · 15.-17. bøezen cvièení SZS – Zbrašovské aragonitové jeskynì. Na žádost správy jeskyní transport zranìného v nosítkách z Jurikova dómu objevným komínem do opuštìného lùmku Na Baránce (pøevýšení cca 46 m). Jurikùv dóm leží v nejodlehlejší èásti jeskynì a prùstup ovìøil, že objevný komín lze použít jako únikový východ. Prohlídka nepøístupných èástí jeskynì vèetnì nácviku indikace vyššího obsahu CO2 v jeskyních, ovìøení jeho pùsobnosti na vlastní organismus. Nácvik možnosti zásahu v jeskyni s jezery oxidu

33

krasu). Základna celé akce byla v Srbsku. V rámci prezentace jednotlivých týmù byl v Trestaneckém lomu na Moøinì vystrojen tyrolský traverz a nìkolik speleoalpinistických cest. Traverz pøekonali kromì nosítek s doprovodem i kynologové se psy. V noci ze 22. na 23. èervna probìhlo ve štolách poblíž lomu „Malá Amerika“ souèinnostní cvièení. Bylo oznámeno, že ve štolách je zranìna skupina devíti osob, která není schopna se vlastními silami dopravit ven. Figuranti, kteøí tvoøili tuto skupinu, mìli pøedem urèený úraz. Úkolem bylo zranìné vyhledat, poskytnout lékaøskou pomoc a transportovat ven. Transport byl øešen štolami do oken v lomu „Malá Amerika“, spuštìní na poloostrov, transport pøes lomové jezero na èlunu a transport vzhùru na plošinu v pøedpolí lomu, kde lékaøi provádìli závìreènou kontrolu správnosti poskytnutí ošetøení ranìných. V prùbìhu celé akce byl dán dùraz rovnìž na hodnocení zdravotního stavu zranìných, od kterého se dále odvíjel zpùsob jejich transportu. SZS è. 1 zajišovala dopravu zranìných v obou vertikálních úsecích na lomových stìnách. Pøi závìreèném hodnocení byla èinnost speleologické záchranné služby hodnocena velmi kladnì. Cvièení se zúèastnilo cca 60 záchranáøù z tìchto jednotek: Vodní záchranná

služba Kladno, Speleologická záchranná služba, zdravotníci Záchranného systému, Záchranná výcviková základna CO Rakovník, Kynologové, Technická záchranná služba, HZS Králùv Dvùr a Zdravotní záchranná služba hl.m. Prahy. Vzhledem k tomu, že se mezi èleny ÈSS setkáváme s mylnou pøedstavou o využívání finanèních prostøedkù, které jsou SZS poskytovány, uvádíme zde zkrácený pøehled nákupù, které stanice realizovala v loòském roce 2001. Doplnìní materiálu stanice – 6x ocelová karabina, 4x HMS karabina, 1x kladka Protraxion, 1x kladka tandem Speed, plakety M8 – 10x, M10 – 5x, M12 – 5x, vystrojovací klíèe 4x, termosáèky 5x a páteøní dlaha Sked. Dále byla v lokalitì Na Chlumu doplnìn a pøestrojen speleotrenažér lepenými kruhy – 12 ks a dle našich pøipomínek ušila firma Singing Rock nová nosítka. Pro sjednocení odìvu na oficiálních akcích SZS byly jednotnì zakoupeny èervenomodré kalhoty se znakem SZS. Koneèná cena kalhot byla 1 170,- Kè za kus a každý záchránáø si z této sumy sám hradil 1 000,- Kè. (Stejným zpùsobem se èlenové SZS podíleli na poøízení ostatního osobního materiálu v minulých letech – overaly, podoveraly, trièka).

Koordinaèní cvièení záchranných týmù a jednotek ÈÈK Mojmír Záviška

poètu vystrojený traverz. Pøekonávají jej i tøi kynologové se svými psy, zavìšenými ve speciálním úvazku. Jako ukázky byla pøes traverz 3x pøetažena nosítka s doprovodem. Vystrojené lanové cesty ve stìnì, jejichž souèástí byl i srovnávací test speleolan našich dvou výrobcù lan, využili pouze lezci z Civilní ochrany. Bìhem dne na vedlejším lomu „Velká Amerika“ Vodní záchranná služba pøedvádìla ukázky svých dovedností. V 16.00 hod. jsme se pøesunuli do závodní jídelny lomu Moøina na obìd a po nìm do kempu. Po veèeøi a vydání svaèinových balíèkù na noc byl ve 20.00 hod. vyhlášen poplach. „Ve štolách poblíž Malé Ameriky je zranìna skupina osob“. Všechny záchranné týmy se pøesouvají na parkovištì lomu Moøina, kde jsou rozdìleny do skupin. Jako první vyráží kynologové vyhledávat zranìné osoby do štol, za nimi vystrojovací družstvo a záchranné týmy. Ve štole vedle okna do Malé Ameriky se zøizuje stanovištì zdravotníkù. Zde se kontroluje stav

Ve dnech 21.–23.6.2002 se naše stanice zúèastnila Koordinaèního cvièení záchranných týmù a Jednotek ÈÈK – Problematika exponovaných lokalit Èeského krasu. Pátek 21.6. od 10.00 hod. pøijíždìjí úèastníci do kempu v Srbsku. Bìhem dne probíhala prezentace týmù a výmìna zkušeností. V 17.00 hod. pøesun do hotelu Elma na veèeøi a následnì odborný semináø 1. RZP – akutní stav, poskytnutí lékaøské první pomoci v terénu. 2. SZS – seznámení s organizaèní strukturou SZS a zaèlenìním do IZS – informace o zásazích SZS v ÈR i v zahranièí. Sobota 22.6. èlenové SZS è.1 od 7.30 hod vystrojují na lokalitì „Mexiko“ tøi lanové cesty (Za zrcadlem, Jackson a+b, Štola – dno lomu) a lanový traverz pøes lom našíø (110 m). Ostatní úèastníci po snídani pøijíždìjí na tuto lokalitu, kde využívají v hojném

34

pøinesených zranìných, vyhodnocuje se akutnost a poøadí dalšího transportu. SZS è. 1 dostala za úkol zajistit spuštìní nosítek s doprovodem z okna štoly na ostrov v lomu. Zde je pøevzali hasièi zajišující pøepravu ve èlunech pøes vodní plochu. Od hasièù pøebírá nosítka opìt SZS a prudkou strání od vody, za pomoci dvou lan (1x tažné, 1x jistící) a dvou pomocných lan na jištìní záchranáøù, provádìjí transport nosítek na plácek na hranì lomu, kde je postaven nafukovací stan. Zde zranìné pøebírá doktor a vyhodnocuje zpùsob ošetøení zranìných osob.

Bìhem noci bylo vyhledáno, ošetøeno a transportováno devìt zranìných a akce byla ukonèena ve 3.00 hod. ráno. Po odstrojení a zabalení materiálu jsme se pøesunuli do kempu, kde jsme usínali za doprovodu nedìlního svítání. Nedìle 23. 6. 9.00 hod. snídanì – Hotel Elma 10.00 – 12.00 hod. – vyhodnocení zásahu. Zde byl proveden podrobný rozbor celého zásahu všemi zúèastnìnými složkami. Naše stanice obstála bez pøipomínek a pokud mùžu podotknout, tak byla hodnocena ostatními velmi dobøe.

Nìco málo k povodním

Michal Novák (SZS stanice è.1 Èeský kras) Pondìlí, 11. srpna 20:00. Ve vìtšinì èeských krajù je vyhlášen krizový stav. Již nìkolik dní v rùzných intenzitách na mnoha místech stále prší. Potoky, øíèky, øeky stoupají. Rybníky a pøehrady se plní. První oblasti zaèínají být pod vodou. Nejistotu a stres støídá panika a strach. Nikdo neví, co pøijde. Záchranné týmy po celé ÈR jsou v pohotovosti. První lidé opouštìjí své domovy, první oblasti jsou evakuovány. …. Stále prší. První z naší stanice se zaèínají sjíždìt do Berouna na vyzvání mìstského úøadu a jeho povodòové komise. Je pondìlí krátce po 22. hodinì. Scházíme se u jedné ze základních škol, která se má stát doèasným útoèištìm evakuovaným postiženým dìtem. Za okamžik již pøijíždí autobus s dìtmi a spoleènì s vojáky je pøenášíme na urèené místo ve škole. Poté se pøesouváme na mìstský úøad, sídlo povodòové komise. Pøijíždìjí další z nás. Po pùlnoci se pøesouváme k nedalekému domovu s peèovatelskou službou, který má být též evakuován do jedné z místních ZŠ. Zde se objevují první potíže, první pøesvìdèování, první odmítání a arogantní stanoviska. S odstupem èasu je tøeba øíci, že toto chování je pochopitelné a je plnì na diplomacii a pochopení záchranáøù situaci zvládnout. Je velmi tìžké se vžít do situace lidí opouštìjících mnohdy to jediné co mají s nejistotou, zda se tam ještì nìkdy vrátí. Každý to prožívá svým strachem a emocemi naplnìným pocitem. Asi po dvou hodinách se nám daøí pøistaveným autobusem vìtšinu skuteènì pøemístit do urèené školy. Okolo pùl ètvrté ráno se pøesouváme zkontrolovat ulice pøímo sousedící s øekou Berounkou. Stále prší, voda stoupá a pøedpovìï je až chladnokrevnì nemilosrdná. Po

ètvrté hodinì ranní usínáme u jednoho z nás v obýváku. Úterý 7:00 ráno a my znovu stojíme na mìstském úøadì a èekáme na pokyny povodòové komise. Støed mìsta a èásti pøilehlé k øece se zaèínají uzavírat. Evakuují se poslední lidé vèetnì sídla povodòové komise. Zajišujeme ulice proti nezvaným turistùm, pomáháme s posledními evakuovanými a s neklidem sledujeme, jak voda stále stoupá. Zaèínáme pøipravovat naši techniku do akceschopného stavu. Foukají se èluny, pøipravují neopreny, holiny, lana, atd. Okolo poledne dostáváme zprávu, že na místním zimním stadionu a v pøilehlém obytném domì zùstalo nìkolik lidi. Tyto èásti jsou již zcela odøíznuty vodou. Na øadu pøicházejí neopreny a s pøivolanou Tatrou se vydáváme ke stadionu. Tatra se pomalu noøí do vody. U stadionu sahá voda témìø do kabiny. Nejprve nakládáme poslední lidi z obytného domu a pøesouváme se ke stadionu. V jeho technických prostorách je silnì cítit unikající èpavek. Dostáváme se až na ledovou plochu, která pøipomíná spíš krytý bazén. Na ochozech nacházíme nìkolik hokejistù, popíjejících whisky. Doslova je odtud ženeme. Zpìt musíme vodou. Tatra s ostatními již odjela. Bìhem odpoledne se opìt pøipojujeme k vojákùm a pøesouváme postižené dìti ze školy do jim lépe vyhovujících kasáren. Stíháme rychlou obìdoveèeøi a jedeme na jedno ze zdejších sídliš u Litavy. Její koryto není již skoro rozeznatelné. Voda zaèíná zatápìt první panelové domy. Nejprve preventivní evakuace se mìní v okamžité opuštìní domù. Na øadu pøicházejí naše èluny. Pomalu objíždíme dùm za domem. Znovu musíme pøesvìdèovat, vysvìtlovat

35

a  domlouvat. Zaèíná se stmívat. V této oblasti již delší dobu nejde proud. Pøi plavbì okolo zdejší prodejny kobercù, kde mi voda sahá až po prsa a sotva to v proudu ustojím si uvìdomuji, pøi pohledu na matku s dítìtem ve èlunu, tragickou absurdnost této situace. Celá evakuace trvá do pozdních noèních hodin. Naposled objíždíme domy a odvážíme poslední evakuované. Den pro nás konèí okolo pùlnoci na povodòové komisi. Vìtšina ohrožených èástí mìsta je již evakuována. V èasných ranních hodinách voda zaèíná koneènì kulminovat. Okolo 9:00 dostáváme na povodòové komisi informace, že voda klesá a stav je stabilizovaný. Nabízíme svou pomoc do Prahy a Kralup nad Vltavou. Zdá se, že i tam je situace jakžtakž pod kontrolou. Z Berouna jsme požádáni o pomoc pøi noèním hlídání opuštìných objektù. Vzhledem k tomu, že v Praze je jednoznaèná tendence øešit problémy pomocí profesionálních složek, vyhovujeme Berounu a noc ze støedy na ètvrtek trávíme v opuštìných ulicích èásti

mìsta. Voda viditelnì opadává, pøesto není k velké radosti pøíliš dùvod. I když to nejhorší je pravdìpodobnì za námi, z vody se vynoøují apokalyptické výjevy obrovských škod. Je zøejmé, že stopy této nièivé povodnì budou ještì dlouho patrnou jizvou naší zemì. Bude stát mnoho úsilí a penìz, než vìtšina z nich, mimo tìch nenahraditelných, zmizí. Voda, ta stejná voda, která je základem života se bìhem nìkolika hodin dokázala zmìnit v nièivý a nekontrolovatelný živel, který nahánìl strach, zanechával za sebou nesmazatelné stopy obrovských škod a lidskou beznadìj…. V polovinì øíjna se úèastníme slavnostního veèera poøádaného mìstem Beroun pro všechny záchranáøe, kde bylo podìkováno všem za pomoc pøi zvládnutí povodní. Snad tedy i jeskyòáøi a vím, že nejenom z Èeského krasu, pomohli svým malým dílem zvládnout tuto tìžkou zkoušku.

LISTÁRNA A

KRÁTKÉ

ZPRÁVY

Moje poslední setkání s hajným Kubìnou Vojtìch A. „Celofán“ a Zdeòka „Packa“ Gregorovi (P.O. Box 469, Hixon, BC, Canada V0K 1S0)

Mám ráda hajnýho, fousy má jako král. Do lesa tmavýho srdce mé sebou vzal… Ani nemusím zavírat oèi, abych opìt vidìl Packu a Sulejku jak zpívají, za doprovodu metráckého šramlu, tuhle písnièku. A Klobouka v hospodì U Farlíkù, jak houpá kytaru na klínì, drží ji za krk, drnká pøes díru a zpívá:

Pytláci, pytláci, dejte si majzla, Na toho hajnýho, na toho hajzla… Jak vidno, na hajné je možno mít odlišné názory. Co se mne týèe, zaznamenal jsem k dnešnímu dni hezkých pár strážcù lesù, ve starém domovì i v nové zemi. Ale pouze dvì legendy: hajného Rubce a hajného Kubìnu. Po stopách prvního, spíše ilusorního

36

než reálného charakteru, jsem se vydal v první polovinì 60. let minulého století až do nejvýchodnìjších koutù Slovenska. Druhého jsem hledat nemusel. Ten byl více než reálný a našel si mne. Vyhnal mì z lesa nad Koòským spádem. Hajný Míla Kubìna! Rodák z Krasové, pøiženil se na Obùrku a dožil na hájence pod Skalním mlýnem, nad Jakubovým jezírkem. Kubìnovo pleso, jsme tomu jezírku øíkali. Kdybych mìl tu moc, nazval bych je tak úøednì. Hajný Kubìna žil ve dvou stoletích. Sloužil za Salm-Reifferscheidtù, sloužil za národní správy jejich statkù v pováleèném období, a sloužil za komunistické diktatury. Dožil se Sametové revoluce a následujících pomìrù. A vždy si zachoval rovnou páteø a profesionální status. Dívám se na èernobílý obrázek hajného Kubìny s panem Doubkem, bývalým bufetèíkem na Punkevních jeskyních: vyfotografovala je Packa pøed vchodem do správní budovy v r. 1976. To poté, co jsme všichni ètyøi, u piva a štamprlat rumu, jak jinak, proklínali bolševický ráj. Nebylo to poprvé ani naposled, ale tenkrát jsme mìli pádný dùvod: bolševická lesní správa sebrala panu Kubìnovi kulovnici, jeho chloubu, chloubu každého hajného! Hajný Kubìna! Toho tak leckdo neoblafnul. Každý naèerno pokácený smrèek, každé z metru upocené poleno vysledoval k pùvodcùm. Dal jim krystýr, pravda, ale když si ovìøil, že døevo zùstalo ve veøejném sektoru, vìtšinou jako výdøeva v šachtách otevíraných závrtù, bylo možné se s ním domluvit. Horší to bylo s pytláky. Vzpomínám si, jak se jednoho veèera pøiøítil na Salmovku a sprdnul nás všechny, Vaøekovce, Malínkovce a mne, za èerný lov pstruhù pod Skalákem. A nad Skalákem? Èasto jsem s parákem kráèel od Skaláku proti proudu Punkvy, lézt v Pustém žlebì. Cestou jsme kladli udièky – pytlaèky: krátké vlasce s živou žížalou na háèku. S tím, že je na zpáteèní cestì prohlédneme a k veèeøi si upeèeme pstruha. Jen málokdy se nám zadaøilo. Obvykle jsme na zpáteèní cestì nenašli ani rybu, ani udièky. Jednou jsme si poèíhali nad ústím Tunelu. Samozøejmì, hajný Kubìna! Odhalil nᚠtrik, šel po našich stopách a témìø žádná udièka mu neunikla. Jak by mohla? Pan Kubìna, jak jsme se s Packou pozdìji dozvìdìli, vyhnal od Punkvy i bývalého øeditele podniku Moravský kras Béïu Dokoupila navzdor tomu, že tento hodnostáø mìl platný rybáøský lístek a lovil na správném místì a ve správný èas. Jen jednou jsem si myslel, že se nám podaøilo

hajného Kubìnu ošidit. Do Krasu opìt pøijeli Jizeráci a spolu s bandou Krasavcù jsme mìli krásný táborák a potlach na chajdì u Audyovcù. Dalšího dne jsme jeli ze Suchdolu lesní cestou dolù do Pustého žlebu. Vpøedu audyácké auto, øídil Igor. Za ním jizerácké auto, øídil Jirka Hradil. Leè kde se vzal tu se vzal, zpoza stromu vyskoèil a pøed námi stál, nikoliv pytlák Øíha, ale hajný Kubìna! Jediným autoritativním pohybem ruky zastavil celou kolonu. A hned nás sprdnul. Obzvláštì Igora, navzdor faktu, že byli starými a dobrými známými, že nemá úøední povolení jezdit po lesních cestách. “Když chcete tudy jezdit”, burácel, “musíte mít povolení od lesní správy, tak jako má on”, a ukázal na auto Jirky Hradila. Jirka mìl za pøedním oknem auta úøední cedulku, bílou s èerným tiskem a zeleným nebo oranžovým, už se nepamatuji, úhlopøíèným pruhem. Ta cedulka mu dovolovala jezdit po lesních cestách, ale jen v Jizerských horách a navíc, myslím, byla propadlá. Igorova diplomatická øeè a ta cedulka nás zachránily: hajný Kubìna nás milostivì propustil. O pár týdnù pozdìji jsme se potkali, Packa a já, s panem Kubìnou na Punkvì. Dali jsme pár hrncù a zazdili je dvìma èi tøemi trpaslíky. Øeè zabloudila na tu podsuchdolskou pøíhodu. Hajný Kubìna se lišácky usmál a øekl: “pane Celofán, já sem hned zmerèil, že to povolení nebylo pro Moravský kras, ale byl jste tam vy a vaše paní, no a ti suchdoláci, takže…” zavrtìl hlavou a pøihnul si ze džbánku. Letos 19. èervence 2002 je tomu ètvrt století co jsme Packa, Marta a já odešli ze starého domova. Po celou tu dobu jsme zùstali v kontaktu s øadou pøátel, kamarádù a známých, pøedevším s rodinou Packy. Bylo málo dopisù od Pacèiny máti, rodaèky z Obùrky a sousedky Klimešových, paní Kvìta Kubìnová byla rozená Klimešová, ve kterých nám nesdìlovala, že Míla Kubìna nás pozdravuje a ptá se po našem osudu v Kanadì. Inu, všichni dobøí rodáci. Když jsem se na jaøe r. 1998 objevil v Moravském krasu, jeden z mých prvních dotazù byl na hajného Kubìnu. Od Docka jsem se dozvìdìl zajímavou historku. Povìdìl mi, že krátce po výmìnì personálu v Útulnì na Horním mùstku Macochy se tam zastavil Kelf a objednal si veèeøi. Na jídelním lístku našel zajímavý chod: žebírko pytláka Kubìny. Krátce potom potkal na Chobotu pana Kubìnu. Pane Kubìna, øekl mu, mìl byste zajít nahoru na Macochu a podívat se co tam mají na jídelním lístku. A co prý? No, bìžte se na to radìji podívat sám… Za pár týdnù, na Dukelské ulici v Blansku, Kelf uslyšel za sebou

37

mocné zapraskání knírù a známý hlas. Stále nasraný, leè podbarvený vítìzstvím: “Už to tam nemají!” Opravdu, za mé návštìvy už to tam nebylo. Ale byl hajný Kubìna, stále na hájence nad Kubìnovým plesem. Docek a já jsme ke Kubìnùm zajeli jednoho krásného popoledne v prvním májovém týdnu. Pan Kubìna byl právì na zahrádce. Docek pøistoupil k brance, ukázal dozadu, spíš na svoje auto než na mne, a zahalekal, podívejte se, pane Kubìna, koho vám vedu! Tøi, ètyøi vteøiny, a tváø starého hajného se roztáhla do úsmìvu a oèi mu zjihly. Celofán, øekl, pan Celofán! Za chvilièku jsme si tiskli ruce, oba jsme mìli v oèích slzy a pan Kubìna øíkal, pane Celofán, teï už mùžu umøít, když jsem vás vidìl… A vedl nás dál, do hájenky. Paní Kvìta sedìla v kuchyni u stolu a pan Míla hned spustil, podívej, podívej se kdo to je! Od Zdenky Šebelové, od Prokopù z Obùrky… Ale, nech toho, pøerušila ho paní Kvìta. Celofán, copak si myslíš, že ho nepoznávám? Co jsem se ho navyhánìla a všechny ty ruksakáøe když vychrapovali v tìch jejich pytlích u prádelny v hotelu (Skalní mlýn, poznámka autora). Lepšího pøijetí jsem se nemohl nadát. V momentì jsem omládnul o tøi desítky let. Na stole se objevila štamprlata slivovice a všichni ètyøi jsme se probírali starými i novými èasy. Pan Kubìna sáhnul do své skøínky pokladù a vytáhl nìco starých fotek. A také novou památku, personalizovanou støíbrnou plaketu, kterou mu vlastnoruènì pøedala starohrabìnka SalmReifferscheidt v uznání jeho služeb Salmskému panství… Víko sametové krabièky s plaketou se zavøelo. Zavøela se branka v plotu a uzavøela se kniha jednoho života. Hajný Míla Kubìna nebyl jeskyòáøem, nebyl horolezcem. Byl, a nadále zùstává, legendou Moravského krasu. Dovolujeme si vyjádøit úèast nad ztrátou pana

Kubìny jeho rodinì a všem jeho pøátelùm a známým. Packa a Celofán per Celofán Kamilka Ranch, Britská Kolumbie, Kanada 20. èervna 2002 Ke této vzpomínce ještì historka jeskyòáøská Když jsme zaèali pøed léty otevírat „Vajckornùv“ závrt, potøebovali jsme postavit nìco na náøadí, centrálu „Slávinku“ atd. Jak bylo tøeba šel jsem za hajným Kubìnou pro povolení. „Jasnì Honzíku, tu bednu na náøadí si tam klidnì postavte,“ pravil u pivka na Macoše. Tak vyrostla u závrtu bedna na náøadí, pravda ponìkud pøerostlá, asi tak 3 x 4 m. Shodou okolností to bylo v Blansku na Dukelské ulici, když se za mnou ozval burácivý hlas. „Co tam dìlá ta chalupa?“ „Je zle! Kubìna!“ Staèil jsem si pomyslet „už je to tady!“ „Zdravíèko pane Kubìna, nedáme si pivko?“ zahajuji lstivì obranu: „Nedáme, co tam dìlá ta chalupa?“ „Ale pane Kubìna, jaká chalupa?“ pokouším se dìlat blbého, abych získal èas, snad mì nìco napadne, když jsem s nejsilnìjším argumentem pivka neuspìl. „Nedìlej ze mì blbce, u vašeho závrtu stojí chalupa!“ burácel dál na nejrušnìjší ulici v Blansku, zdùrazòující svá slova výhružným mávání své povìstné sukovice. V úzkých øíkám tu nejvìtší pitomost, co mì napadne. „Ale pane Kubìna, to není chalupa, to je pøece ta bedna na náøadí, co jsem Vám o ní øíkal!“ „Hm“, následovalo povìstné prásknutí knírem, „bedna na náøadí øíkᚠa já si myslel, že si tam nìkdo postavil chalupu. Hm, Honzíku tak jdem na to pivko.“ To byl pan hajný Kubìna   Kelf

KARBID JONES - Balada o slavným jeskyòáøi Wlado „Aladar“ Navrátil ([email protected])

Ahoj, posílám vám písnièku, kterou jsem kdysi napsal a teï je to taková neoficiální hymna libereckých jeskyòáøù. Zpívá se na motivy známé písnièky Cassey Jones. Balada o slavným jeskyòáøi pøed kterým se tøásly všechny závaly a který mìl jméno

38

KARBID JONES Pojïte ke mnì vy co máte po práci, Štolaøi, kopáèi, jeskyòáci Poslechnìte vo èelovce samej bronz Kterou nosil na blembáku Karbid Jones Bylo to zrovna po tìch velkejch deštích Karbid vlezl do jeskynì samej smích A jako prej že dnes pro nìj hlavní je Že se skrzevá ten starej zával probije Ref: Karbid Jones u vrtaèky stojí Karbid Jones jeskyòáøù král Karbid Jones smrti se nebojí Snad ledaže by starou nálož navrtal Poslouchejte vy šílení díráci Ty deštì dole udìlaly zlou práci Marný bylo Karbidovo snažení Když za zády se bortí starý pažení Ale mùžete vzít na to všichni jed Jen tak klidnì chcípnout Karbid nedoved Náhle zaøval a mì tøeba veme ïas Já prokopu se ven chci vidìt slunce zas Ref: Nìkdy je život strašnìjší než v èernejch snech Když mᚠv hubì hlínu to když se hrùzou krátí dech Karbid hrabe, vrtá a ruce ho bolejí Metr za metrem a èím dál hloubìji A tak se teda øítí dolù jako vlak Karbidka už èudí jako náklaïák A v temnejch oèích má jen jednu vidinu Že na slunci chce umøít nikdy ne ve stínu Ref: Až pojedeš tam k Australskejm horám blíž Uvidíš tam na jeskyni pevnou møíž Tu zasadil tam kdysi jeskyòáøù král Když tenkrát se k Australákùm provrtal Ref:

39

Z APOMENUTÉ

A

VÝZKUMNÉ

NETRADIÈNÍ POSTUPY

Zjišování kyselosti podzemních vod jihlavským zpùsobem Libor „Beny“ Beneš (ZO 6-19 Plánivy)

V dobách dávných, kdy slavné Technické komisi velel F. Šmikmátor, zaèala se o speleologii zajímat také skupinka mladých nadšencù z nejmenovaného mìsteèka na Vysoèinì. Mladíci byli vìtšinou svalnatí, oblièeje porostlé srstí a s oblibou nosili tlusté flanelové košile. Do jejich èela se ustanovil, podle vlastního tvrzení, nejšikovnìjší, nejchytøejší a nejzkušenìjší z nich, Jiøí L. Aby své osobnosti dodal váhu, zaèal se nazývat Cave, vyslovováno foneticky. Obklopil se aurou pøíbìhù, v nichž hrál hlavní roli, a ze kterých byla patrná jeho zásluha o vznik a rozmach speleologie nejen u nás, ale po celém svìtì. Pøezdívka Cave se mezi speleologickým lidem pøíliš neuchytila (popravdì øeèeno ji používal jen on sám), ale ujalo se pro nìho oznaèení Jonᚠ(vysv. autora: Jonᚠ– to, co pøináší smùlu. Z námoønické mytologie, napø. kus provazu, kbelík apod.). Jeho další èiny a pøíhody pak neustále potvrzovaly správnost tohoto oznaèení. Jen on byl schopen postøelit se ze vzduchové pistole do paty, podle mapy jezdit krajinou po okruhu o prùmìru asi 50 km a myslet si, že jede pøímou trasou do Slovenského krasu, atd. Legendární byly pak zejména jeho navigaèní schopnosti pøi pìších pøesunech. Mezi pamìtníky se dodnes vzpomíná na cestu do Chýnovských jeskyní, které minul o nìkolik set metrù a pokraèoval vytrvale v pochodu dál krajinou. Vlivem kombinace tìchto schopností se pøi jedné z návštìv Slovenského krasu (nebo snad Ráje) ocitla výprava pod jeho vedením ve Slánských vrších (mezi Košicemi a Michalovcemi). Pohotový Jonᚠvšem udiveným kolegùm vysvìtlil, že tentokrát se nejede na jeskynì, ale že probìhne exkurze po proslulých starých opálových dolech, které se v uvedeném pohoøí nacházejí. Domù se vrátili plni nadšení nad podzemním labyrintem dolu Libanka a svéráznými zpùsoby panujícími v restauraèním zaøízení v pøilehlé vesnici. Ihned se zaèala domlouvat na léto další výprava. Zlákán vyprávìním úèastníkù, pøipojil jsem se k této výpravì. Cesta probìhla dobøe. Expedièní

vozidlo (prastarý moskviè, jehož karoserii tvoøilo více izolepy než plechu) nemìlo více poruch než obvykle. Vzhledem k tomu, že Jonáš, zmožen silnými limonádami, usnul hned po prvních kilometrech, byla cesta o ètyøi hodiny kratší. Vybudovali jsme tábor u vchodu zvaného Apolonka a Jonᚠnás pøesvìdèil, abychom využili vyšetøeného èasu k transportu dvanáctistupòového piva Šariš z blízké vesnice. Držel delší øeè o rizicích spojených s používáním nepøevaøené vody neprovìøeného pùvodu a o cenové výhodnosti místního piva, zejména ve vztahu k množství alkoholu v nìm obsaženém. Doèista nás zviklal. Ještì naveèer jsme podnikli první seznamovací exkurzi. Libanka je dùl opravdu pozoruhodný. Tìžba v nìm nebyla ukonèena pro vyèerpání ložiska, ale pro údajnou nákladnost v porovnání s povrchovými doly v zahranièí. Lze tam tedy stále opály najít. Chodby jsou vyraženy v horninì zvané andezit (mateèná hornina pro opály) a svojí pevností, blížící se betonu, umožòuje ponechávat tloušku stropu mezi jednotlivými chodbami jen 15 až 20 cm. Chodby se rùznì køíží, spojují a rozvìtvují, a to vždy v nìkolika úrovních souèasnì. Od samozvaných návštìvníkù je vìtšina køižovatek pokreslena èísly, šipkami a symboly, ze kterých není možné pochopit vùbec nic. Místy jsou proražená spojovací okna, kolmé šachty nebo schodištì. Èásti dolu jsou protékané vodou a asi tak spodní ètvrtina je zatopená (údajnì oblíbená potápìèská lokalita vzhledem k rozsahu prostor a nízké kalitelnosti vody). V nìkterých èástech dolu se vlivem klimatických pomìrù udržuje skoro celý rok ledová výzdoba. Do dolu je nìkolik vchodù, podle aktivity ochranáøù a lovcù opálù støídavì otevøených nebo zavøených. V souèasné dobì je prý vstup do dolu možný za poplatek. V okolí se nacházejí další dva opálové doly (Tancoška a Šimonka), které jsou starší, zchátralejší a tudíž nebezpeènìjší než Libanka. Každý den jsme vylezli pozdì v noci a hned jsme šli spát. Prolézali jsme podzemní labyrint, hledali

40

opály a hojnì fotografovali. Podaøilo se nám slušnì nafotit proslulou alunogenovou* chodbu, kde výrony termálních plynù vytvoøily na stìnách unikátní výzdobu ve tvaru a barvì smaženého kvìtáku. Na jiném místì chodby pak vznikly bílé kvìty nebo sytì zelené krápníky. (Asi rok po naší návštìvì byla chodba vyrabována lovci minerálù a na místì nejvìtšího ze zelených krápníkù zbyla jen rýha od kladiva.) Bylo tedy stále co dìlat, a na likvidaci zásob piva nebyl poøád èas. Vyšetøili jsme jen jeden veèer pro návštìvu místního restauraèního zaøízení. Z etnografického hlediska nesmírnì zajímavé místo. Z publikovatelných informací lze popsat pouze øešení pøestávky v konzumaci alkoholu pøi cestì na toaletu a zpìt. Pro tento úèel se u výèepu prodávaly malé lahvièky Alpy francovky. Alkohol v nich obsažený umožnil pøekonat vzdálenost 20 m pøes dvorek a zpìt bez výraznìjšího nebezpeèí abstinence. Toto øešení naplnilo Jonáše obdivem a pùsobilo na nìho velmi moèopudnì. Teprve poslední veèer jsme se donutili vyprázdnit zakoupené lahve Šariše. Hezký veèer a ještì zajímavìjší ráno. Pøed cestou domù jsme se rozhodli dopøát si koupel v potoku, který odvádìl pøebyteèné vody z dolu. Naskákali jsme do malé tùòky a zaèali se mydlit mýdlem. Pìknì peèlivì i s vlasy. Najednou nám zaèalo být nìco divného. Naše zpocená a mastná tìla byla nìjak mastnìjší. Pøidali

jsme tedy mýdla a on to bylo èím dál tím horší. Jonᚠstál zadumanì v potoce, jezdil si kusem mýdla po ruce a sledoval vznikající vrstvu tuku. „No jo, andezit. Ona ta voda bude dost kyselá. Ona asi bude kyselá tak, že rozkládá mýdlo,“ vypadlo z nìho po chvíli. „Tos nám to nemohl øíct døív?“ zaøval na nìj pøed chvílí se zuøivì mydlící plnoštíhlý kolega Miloš K., kterému stály tukem nasáklé vlasy v mohutném „èíru“. „Já si nebyl jistý, jestli je voda dost kyselá, aby to dokázala. No, teï víme, že je.“ uzavøel spokojenì Jonáš. „Umyjeme se tedy doma, tato voda se k mytí mýdlem nehodí.“ „To chceš jet v tomhle horku pøes celé Slovensko takhle?“ vyjevil se kolega Pepa F., který byl mastný tak, že se na nìm neudržela ani košile. „Pospìšte si, za chvíli odjíždíme, na nikoho se neèeká,“ prohodil pøes rameno odcházející Jonáš, „takový zajímavý poznatek, jako dnes, neudìláte každý den.“ A opravdu jsme se myli až doma. Vzhledem k pøítomnosti Jonáše nechtìl nikdo riskovat použití nìjaké další nepøevaøené vody neprovìøeného pùvodu. *alunogen – trojklonný nerost, vodnatý síran hlinitý ze skupiny romboklasu (pozn. red.)

41

L ITERATURA, RECENZE

Kolektiv (2000): Hády u Brna. Živá a neživá pøíroda, historie, souèasnost a snad také budoucnost jednoho z nejzajímavìjších míst brnìnského okolí. 32 stran. Rezekvítek. Brno. Barevná, informativní brožura sestavená øadou odborníkù podává celkovou charakteristiku vápencového lomu v Hádech vèetnì jeho geologie, historie místního hradu, živé a neživé pøírody, vápenictví a tìžby surovin. Z místního hlediska se jedná o zajímavý a doporuèitelný poèin.

Struèný popis rekultivace dùležitého vápencového lomu v Moravském krasu. Kliment J. ed. (2000): Príroda Drienèanského krasu. 280 stran. Štátna ochrana prírody Bánská Bystrica. Náklad 600 ks, brožované, formát A 4. V Revúcké vrchovinì leží jeden z nejlépe známých krasových ostrovù Slovenska – Drienèanský kras. Zdejší kras, pøestože leží blízko Slovenského krasu, má odlišný vývoj, který je bližší Rimavské kotlinì. Krasové horniny byly do znaèné míry pokryty vulkanickými produkty a exhumovány byly pomìrnì nedávno. Je zde známo 38 jeskyní vesmìs menších rozmìrù (zpracoval ¼. Gaál). Dùležitá místní publikace.

Zimmerman V. (2000): Národní mstitel. 158 stran. Vydala obec Øepín. Známý kokoøínský badatel se pøi svých výpravách do pískovcového podzemí seznámil i se skupinou podzemních dutin využívaných za dob 2. svìtové války místním odbojovým hnutím. Seznámil se s pamìtníky pohnutých dob a v knize velmi realisticky vypráví osudy paravýsadku Národní mstitel a jeho pùsobení na Kokoøínsku na jaøe roku 1945. Vrací se však i ke starším historiím z roku 1943, kdy se v kokoøínských jeskyních ukrývali bìženci. Na knize je zajímavé nejenom vyprávìní o podzemních skrýších, ale také jistý nedostatek heroiènosti a popisy zbyteèných smrtí – jeden ze sovìtských partyzánù mohl být zastøelen vlastními lidmi, nìmeètí zajatci byli zabiti. Doba konce války v této knize ožívá takovým zvláštním nebezpeèným zpùsobem, kdy se sousedé udávají a lidé hynou na hloupost.

Šindeláøová I. a Brinda A. (2001): Prùvodce po tajemných místech Nízkého Jeseníku. 84 stran, DANAL. Olomouc. 99,- Kè. Autorka má povìst jedné z posledních místních èarodìjnic. V magicky zamìøeném turistickém prùvodci zmiòuje silná místa vèetnì studánek, štol a jeskyní. Slovenský kras. Roèník 39, 2001, 182 stran. Liptovský Mikuláš. Toto èíslo Slovenského krasu pod aktivním vedením P. Holúbka dohání staré vydavatelské dluhy. Èíslo má vyrovnanou, standardní kvalitu. Pøináší pøíspìvky z vìdeckého sympozia „Jaskyne a èlovek“, které se konalo v roce 2000 na pamì Volka-Starohorského a J. Majka. Nìkolik pøíspìvkù je vìnováno Slovenskému krasu, dále oblasti Demänové a dalším

Rùženin lom. Skládaèka, autor L. Tichý. Rezekvítek. Brno

42

krasovým lokalitám. P. Bosák rozebírá pojmy: hydrotermální kras, gejzírový krápník, vadózní zóna, jinak se zde jedná o regionální pøíspìvky. Kdo sledoval Slovenský kras, mìl by tak èinit i nadále, je to jeden z posledních èasopisù svého druhu v této èásti Evropy. Poètem roèníkù se již blíží zaniklému „Èeskoslovenskému krasu“ a brzy jej pøedhoní. Na rozdíl od nìj je více regionální a ménì barvitý, protože má nedostatek krátkých, živých zpráv.

a podle jiných v Gruzii. V horském krasu pøevládají køídové vápence, které jsou postiženy megaflexurou kavkazského høbetu a silnì tektonizované. Od jiných významných krasových oblastí Kavkazu (Snìžnaja propast -1370 m, Pantuchina -1508 m) je Arabika oddìlena hluboce zaøíznutými øekami. Je zde známo nìkolik stovek jeskyní – napø. systém Iljuchina  1240 m a další, již ménì hluboké, jeskynì. Potenciál je zde obrovský. Oblast je odvodòována prameny o vydatnosti až kolem 4 kubických metrù za sekundu, nìkteré vyvìrají ještì v horách, jiné až pode dnem Èerného moøe. Vrty navrtaly krasový zásobník v hloubce 280 m pod dnem moøe. Podle barvících pokusù zde existuje nìkolik velkých (èti obrovských), ale víceménì nezávislých hydrologických systémù s prokazatelnou výškovou amplitudou 2300 m! Souèasná dosažená hloubka je -1710 m. Po pøíletu do Moskvy jsou jeskyòáøi, národní hrdinové, vítáni kvìtinami a orchestrem, molodci!

Veèeøová V. a Veèeøa J. (2001): Jesenické zlaté stezky. 109 stran. Cestovní agentura a vydavatelství PINKA, 28. øíjna 857, Jeseník. 92,- Kè. Cílem knihy je seznámit širší veøejnost s historií dobývání zlata na Jesenicku, charakterizovat základní lokality jako je Rejvíz, Chlum, Suchá Rudná a další. Kniha obsahuje 29 cenných dokumentaèních obrázkù – pérovek, jedná se o plány povrchových i podzemních tìžeb. Dále je zde uveden soupis lokalit, kde se dá rýžovat zlato i nalézt rudní minerály. Pro montánní turistiku se jedná o optimálního prùvodce po hornických lokalitách. Kniha je možná až pøíliš otevøená.

Øíjnové èíslo je vìnováno jeskyním v Coloradu, ale zmiòuje také mamutí problém Mamutích jeskyní v Kentucky, kde má být postaveno obrovské letištì, což obvykle znamená úniky ropných uhlovodíkù.

NSS News 2001. Probírám se hromádkou èasopisù, které jsem nestaèil v minulém roce recenzovat. V srpnovém èísle narážím na zprávy z Trinidadu, Mexica a Libanonu, kde se v Bejrútu konalo první jeskyòáøské sympozium o krasu Støedního východu. Vlastnì nikdo nevìdìl, že na pøedmìstí Bejrútu leží turistická jeskynì Jeita Grottos, kterou návštìvníci proplouvají na èlunech. Zkušení ameriètí jeskyòáøi, kteøí již vidìli kdejakou jeskyni, øíkají, že po plavbì vystoupali do horního patra a tam zùstali stát s otevøenou pusou, protože si nikdy nepøedstavovali, že jeskynì je tak velká a krásná! Architektonicky dobøe navržený chodník se kroutí dómem velkým jako koncertní sál, který je hustì porostlý krápníky, otvory je patrná podzemní øíèka tekoucí o 80 m hloubìji. Na Pøedním východì, zejména v Arábii, roste zájem o zpøístupòování jeskyní a otevírání zemí pro návštìvníky.

O Carste Tento brazilský èasopis psaný jadrnou brazilštinou upozoròuje na zøejmì zásadní knihu: Auler A., Rubbioli E., Brandi R.: As grandes cavernas do Brasil. Víc jsem nevyluštil. V èísle Outubro 2001 je uveden pøehled všech starších èísel tohoto èasopisu. Karstologia 37 (2001). Federation Francaise de Speleologie. Jeskyòáøské èasopisy jsou v zásadì dvojího typu. Ten první, velmi rozšíøený, informuje o nových objevech a pøináší plánky jeskyní. Ten druhý typ se více zabývá procesy vzniku. Karstologie je skvìlý, leè francouzsky psaný, èasopis druhého typu. V tomto èísle se setkáme s èlánky popisujícími tvary škrapù a mikroškrapù, karstogenezí a hydrologií øeky Moselle, datováním stalagmitù. Zaujal mne èlánek o sufózi, kde je vyèlenìn málo používaný termín hydrokompakce (hydrocompaction). Jedná se o vplavování drobných èásteèek hlavnì zemin do volných prostor v téže zeminì. Výsledkem bývají mìlké povrchové deprese. V naší literatuøe se nìkdy hovoøí o prosedavosti a rozumí se jí napø. zhroucení

Záøijové èíslo je témìø plnì vìnováno dvìma èlánkùm – Ledkovým jeskyním v Georgii a zejména pokusu dosáhnout hloubky 2000 m v nejhlubší jeskyni svìta – v Arabice na Kavkaze. Situace v oblasti je komplikovaná, protože Arabika podle nìkterých leží na území nezávislého státu Abcházie

43

sprašové struktury a zmenšení objemu pùvodního sedimentu.

dalších pøíspìvkù hlavnì z jižní èásti Moravského krasu a na závìr obsáhlou studii V. Matouška a kol. o pravìké svatyni na Bacínu v Èeském krasu. Kromì toho zde nalézáme dùležitou sta o paleolitickém umìní, odkazy na výzkum pískovcových pøevisù, Èížkovy deníky z Pekárny a mnoho dalších údajù, které nejdou jednoduše pøevyprávìt. Z Èeského krasu je v èlánku o magdalénském osídlení jeskyní uveden popis nálezù a sedimentù v jeskyni Martina, Jeskyni tøí volù, Za køížem, Bacína a Na Skalici. Jeden z nejdùležitìjších údajù je bez diskuze zašifrován v úvodní tabulce radiokarbonových dat. Byla datována lidská kost z Konìpruských jeskyní – datum je pøekvapivì mladé: 12 800 let! Lidské pozùstatky z Konìprus by podle této datace patøily do souboru magdalénských nálezù z Kotýzu a Šanova kouta. Rovnìž nové nepublikované datum K. Žáka pro poèátek tvorby tmelených sutí na nedalekém Køivoklátsku je témìø identické a z nejvìtší pravdìpodobností znamená epizodu náhlého oteplení a zvlhèení prostøedí.

Hempel J.C. a Fregeau-Conover A. eds. (2001): On Call. A complete reference for Cave Rescuers. 384 stran, 30 USD, NSS, htttp.//www.caves.org/ service/bookstore. Knihu jsem neèetl, ale je pravdìpodobnì tak dùležitá, že je tøeba ji uvést. Jejím úèelem je shrnout do jedné publikace padesát let zkušeností získaných pøi rùzných záchranných akcích v jeskyních. Kniha má deset kapitol, které se týkají komunikace, øízení záchranných operací, vyhledávání, lékaøské pomoci, vertikálního transportu pacientù, psychologie, zvláštních problémù a výcviku záchranáøù. Werker Van H. a Werker J.C. (2001): Cave conservation and Restoration. 402 stran, 30 USD. NSS, viz stejnou www adresu jako v pøedchozím pøípadì. Další ze syntetizujících monografií vydávaných NSS pøináší ucelený pohled na øízení provozu jeskyní a jejich ochranu. V první èásti se jedná o limity jeskynì, co ještì snese bez poškození. V druhé èásti knihy jsou probírány otázky èištìní, odebírání sedimentù, tvorby zpøístupòovacích projektù a doplòování poškozené jeskynní výzdoby. Standardní øada, standardní kvalita.

Èlánky: Zvelebil J., Cílek V., Stemberk J. (2002): Partial results of monitoring of stability deterioration on Pravèice Arch, NW Bohemia. In Pøikryl R. and Viles H.A. eds. „Understanding and managing stone decay“, pp 243-261. The Karolinum Press. Praha. Èlánek pojednává hlavnì o pohybech pískovcového masivu v okolí Pravèické brány.

Jiøí Svoboda a kolektiv (2002): Paleolit Moravy a Slezska. 303 stran, 56 tabulí, 2. revidované vydání. Dolnovìstonické studie 8. Archeologický ústav AV ÈR, Brno. Tuto knihu, její první vydání, jsem již kdysi anotoval. Jedná se o základní monografii moravského paleolitu, který se sice dílem odehrává na otevøených lokalitách jako jsou Dolní Vìstonice, ale který je z vìtší èásti vázán na jeskynì. Dùležité a klíèové dílo.

Žák K., Ložek V., Kadlec J., Hladíková J., Cílek V. (2002): Climate induced changes in Holocene calcareous tufa formations, Bohemian Karst, Czech Republic. Quaternary International 91, 137-152. Souborný èlánek o hydrologickém systému ve Sv. Janu pod Skalou a o stratigrafii místního pìnovcového tìlesa.

Svoboda J. ed. (2002): Prehistorické jeskynì. Katalogy, dokumenty, studie. 407 stran. Dolnovìstonické studie 7, Archeologický ústav AV ÈR. Brno. Jedná se o sborník velkého formátu, který obsahuje tyto hlavní èlánky: katalog moravských jeskyní s paleolitickými nálezy, fauna moravských jeskyní s paleolitickými nálezy, moravský magdalenién ve sbírkách Vídeòského pøírodovìdného muzea, komplexní výzkum jeskyní v údolí Øíèky, mnoho

Frölich J. (2000-2001): Poustevníci a poustevny na jihu Èech. Pøehled a lokalizace pousteven v 11.19. století. Jihoèeský sborník historický 69-70, 124-144. Èeské Budìjovice. Velice hezký èlánek o poustevnících dílem žijících ve skalních poustevnách na jihu Èech vèetnì soupisu lokalit. -wc-

44

Moravský kras - Prùtoková jeskynì (M. Chumchalová)

45

46

OBSAH OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ..................................................1 AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................................................1

Krátce z pøedsednictva ............................................................................................... 1 Sborník SPELEOFÓRUM 2003 (22. roèník) ............................................................ 2 Šotkoviny v è. 35 ........................................................................................................ 3

DOMÁCÍ LOKALITY .................................................................................4 Objev øeèištì Bílé vody v Amatérské jeskyni

Petr Polák – TomᚠRoth (ZO ÈSS 6-19 Plánivy) ...................................................................................... 4

K poznání bezobratlých živoèichù Chýnovské jeskynì

Libor Dvoøák, Správa NP a CHKO Šumava, oddìlení ochrany pøírody, ..................................................... 7

ZAHRANIÈNÍ AKCE ..................................................................................9 Irsko a jeho podzemí

Petr Olišar (ÈSS ZO 1-04 Zlatý kùò) ........................................................................................................... 9

Speleologická expedice KRÉTA 2002 aneb šílený kankán v podzemí Bílých hor

Oldøich Štos (KOTA 1000) ......................................................................................................................... 15

PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................................................21 Antropogenní krasovìní køídových pískovcù

Petr Nakládal (ZO 1-10 Speleoakvanaut) .................................................................................................. 21

Chodby pod èástí stadionu v Josefovì

Petr Janák – Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ......................................................................................... 22

TROCHA HISTORIE ................................................................................24 Speleolog Anton Hanke

Lenka Hradilová – Patrik Matyášek .......................................................................................................... 24

Pøed 125 lety se narodil v Senetáøovì Alois Král – objevitel Demänovských jeskyní na Slovensku

Jan Flek (AOPK ÈR,) ................................................................................................................................. 27

TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................................................32 Porovnání èeských lan pro speleologii

Mojmír Záviška ........................................................................................................................................... 32

Èinnost SZS ÈSS stanice è. 1 Èeský kras v I. pololetí 2002

Ondøej Jäger, (SZS stanice è.1 Èeský kras) ................................................................................................ 32

47

Koordinaèní cvièení záchranných týmù a jednotek ÈÈK

Mojmír Záviška ........................................................................................................................................... 34

Nìco málo k povodním

Michal Novák (SZS stanice è.1 Èeský kras) ............................................................................................... 35

LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY .................................................................36 Moje poslední setkání s hajným Kubìnou

Vojtìch A. „Celofán“ a Zdeòka „Packa“ Gregorovi ................................................................................. 36

KARBID JONES - Balada o slavným jeskyòáøi

Wlado „Aladar“ Navrátil ([email protected]) ................................................................................................ 38

ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..................................40 Zjišování kyselosti podzemních vod jihlavským zpùsobem

Libor „Beny“ Beneš (ZO 6-19 Plánivy) ..................................................................................................... 40

LITERATURA, RECENZE .........................................................................42

Pokyny pro autory aneb jak nám pomoci oznaèení severu, mìøítko, lokalizace a legenda. Perokresby formátu A4 skenujte èernobíle!! (1-bit black and white !!) na 200 dpi, menší pak na 300 dpi. Ukládejte ve formátu *.tif nebo *.bmp. Fotografie bìžné velikosti skenujte v odstínech šedé (8-bit grayscale), tedy ne barevnì, a to s rozlišením 200 dpi. Diapozitivy pak s rozlišením 1200 dpi. Takto zpracované podklady pak pošlete elektronickou poštou Vaší nebo Vašich pøátel na emailovou adresu: [email protected] nebo v nejnutnìjším pøípadì poštou na adresu: Jan Vít, Mathonova 38, 613 00 Brno. Pøípadné dotazy spojené s pøípravou je možné konzultovat tamtéž. Dùležité je i uvedení kontaktní adresy nebo tel. èísla autora, kde je možné konzultovat pøípadné problémy. Dùležitou vìcí je i pøípadný nesouhlas s uveøejnìním pøíspìvku na webových stránkách. Pøíspìvky jsou vítané celoroènì a budou zaøazené hned v nejbližším možném termínu. Obzvláštì vítané jsou vtipné nebo i vážné perokresby z jeskyòáøského dìní na doplnìní stránek a také fotografie „na výšku“ na èelní stranu èasopisu.

Jako již tradiènì si dovolujeme pøipomenout, jak postupovat v pøípadì, že budete mít zájem poslat nám svùj pøíspìvek. Pøeètení tìchto øádkù a postupování podle nich je totiž jediný zpùsob, jak nám úèinnì pomoci v naší nelehké práci. V prvé øadì mít tvùrèího ducha a nìco hodit na “papír“. Avšak na “papír“ v uvozovkách, protože vzhledem k našim èasovým možnostem bychom se rádi vyhnuli pøepisování textù do poèítaèe. Dnes už snad každý má ve svém okolí nìkoho, kdo mu pøípadnì text do digitální formy pøepíše, když nemá tuto možnost sám. Používejte, prosím, nìkterý z bìžnìjších textových editorù. Jako první nech je v textu uveden název pøíspìvku a hned pod ním jméno autora(ù), popø. skupinová pøíslušnost. U pøíspìvkù zásadnìjšího významu by mìlo být na závìr uvedeno shrnutí (summary) v anglickém nebo alespoò èeském jazyce. Pokud máte nìjaké obrazové pøílohy (perokresby, mapy), mìjte na pamìti, že budou zmenšeny vìtšinou do formátu A5 (výjimeènì na dvì strany A5, tedy A4), a proto použijte radìji vìtší písmo. Podle potøeby by na pøílohách nemìly chybìt:

48